1. Přehled sociálně vyloučených lokalit ve městě Ústí nad Labem

1.1. Krásné Březno

Krásné Březno je jednou ze sídlištních částí města Ústí nad Labem. Spolu s dalšími

sídlišti (Mojžíř, Neštěmice) územně spadá pod správu Ústeckého městského obvodu

Neštěmice. Podle informací z úřadu městské části Neštěmice je evidováno v Krásném Březně

k 1.1. 2006 14.230 obyvatel s trvalým pobytem.

Krásné Březno lze volně rozdělit na dvě části do dvou částí. Na severu se nachází

panelákové sídliště, které bylo vystavěno v polovině osmdesátých let, zatímco jižní část

Krásného Března je vystavěna o mnoho let dříve a je v úzkém sousedství s průmyslovými

objekty (KB likér, pivovar) a sklady a prodejnami řady podniků. Ve středu čtvrti se nachází

značně rozsáhlý multifunkční objekt bývalého obchodního domu PRIOR a Kulturního domu

Corso, Katastrální úřad Ú.n.L, dále pekárna Inpeko a diskontní prodejny Plus a Penny

market. V samotném Krásném Březně jsou dvě základní školy v ulicích Dr. Horákové a

v Husově ulici a dvě školy střední, ISŠ obchodní v Keplerově ulici a SOU stavební v ulici

Čelakovského.

Krásného Března je v rámci města Ústí nad Labem vnímáno jako skupina sociálně

slabých obyvatel. Kvůli své socio-ekonomické skladbě se tudíž z Krásného března stává

sociálně vymezená lokalita. Díky tomu získává stále důrazněji pověst jakési „špatné čtvrti

(ulice)“, ze které je lepší včas se odstěhovat – začnou klesat ceny bytů, takže se stanou

dostupnějšími (ke koupi i k pronájmu) pro ekonomicky méně zajištěné osoby a jejich rodiny,

jejichž počet ve čtvrti (ulici) stále roste. Městská čtvrť Krásné Březno je obývána z velké části

Romy. Na základě odhadu pracovnic ÚMO Neštěmice (který se opíral především o příjmení,

považovaná za romská) tvoří Romové asi 25 – 30 % obyvatel Krásného Března. V jižní části

Krásného Března se jedná se o lokalitu Nový svět, ulice Matiční, Svádovská, Pekařská a

Růžová. V Severní části, tedy v panelové výstavbě žijí Romové v ulicích Dr. Horákové,

Přemyslovců, Keplerova, V Oblouku, Anežky České, Žežická, a dále část oblasti Pod

Vyhlídkou.

Sociálně vyloučení Romové jsou v naprosté většině nezaměstnaní. Ženy jsou bez

práce prakticky všechny – starají se o početné rodiny. S Muži je to podobné. Ti, kdo práci

najdou, pracují často „na černo“ na stavbách, silnicích apod. a nejednou se jim stane, že pak

nejsou za svou práci zaplaceni. Pracovat se prostě nevyplatí: rodiny žijí ze sociálních dávek a

1

pokud by například otec rodiny začal pracovat, příjem rodiny by se podstatně nezvýšil – a

přitom by se muž celý den dřel. Není třeba být Romem k úvaze, že to je krajně nevýhodné.

O (ne)atraktivitě této městské části vypovídají také ceny nemovitostí. Byt v osobním

vlastnictví má v porovnání s bytem v centru města nebo městské části Severní Terasa až

poloviční tržní hodnotu. Kromě bydlení v bytech v osobním vlastnictví jsou obytné domy ve

vlastnictví bytových družstev Družba a Spobyt a také několika soukromých podnikatelů.

Obec si ve svém vlastnictví ponechala pouze několik domů ve kterých v současné

době žijí především rodiny, které byly v minulosti vystěhováni z obecních bytů kvůli dluhu na

nájemném. V těchto ulicích uzavíral v roce 2005 úřad městského obvodu smlouvy na dobu

určitou, a to na půl roku. Smlouvy byly po uplynutí půlroční lhůty automaticky prodlužovány,

ale pouze v případě, že dluh na nájemném dále nenarůstal a byl hrazen v rámci smluveného

splátkového kalendáře. V současné době (podle informací terénních pracovníků ČvT) jsou

s nově příchozími rodinami uzavírány smlouvy na dobu neurčitou. Tzv. pořadník na byty

v současné době již v obvodu Neštěmice neexistuje. K 31. 12. 2005 bylo ve správě ÚMO

Neštěmice celkem 800 bytů. Tyto poslední byty ve vlastnictví obce čekají na privatizaci.

Privatizovány nejsou celé bloky bytů, ale jednotlivé byty jsou prodávány fyzickým osobám.

Počet dlužníků se ke konci roku 2005 pohyboval kolem 490 a dluh na nájemném činil patnáct

milionů korun.

Problém s bydlením nastává v případech, kdy osoby žijící v Matiční ulici a dalších

místech neplní své závazky, nesplácí starý dluh nebo mají dluh nový. V tomto případě jsou

vystěhováni bez náhrady bytu. Vystěhované rodiny končí v bytech svých příbuzných, kde

bydlí neohlášeni „na černo“ nebo v ubytovnách, které však pro ně nejsou v současnosti zcela

přístupné.

V Krásném Březně jsou dvě ubytovny, a to v ulici Čelakovského 4 a Na Sklípku 6,

které patří jednomu majiteli. V ubytovně v Čelakovského ulici (bývalý internát středních škol)

je celkem 79 pokojů, z nichž část je pronajímána příležitostně na kratší dobu (dělníkům

např.), ve většině ale bydlí nájemníci již rok a déle. Odhadem jde o 250 osob, asi ¾ z nich

jsou Romové (obvyklé je, že v jednom pokoji, většinou s vlastním sociálním zařízením, žijí

dva dospělí a 4 – 5 dětí). Měsíční cena ubytování pro 2 dospělé se čtyřmi dětmi je 8180,- Kč.

Romové jsou prý všichni nezaměstnaní, z ne-Romů, trvale žijících na ubytovně, část pracuje.

Postupně zde dochází k tomu, že se do ubytovny stěhují příbuzní těch, kdo zde již bydlí (nyní

v ubytovně například žije sedm vzájemně příbuzných rodin); obyvatelé ubytovny nepocházejí

jen z Ústí, ale i z Loun, Děčína či Postoloprt.

2

Migrace rodin z dalších měst Česka je dalším z problémů, který bohužel přitěžuje

celkové situaci této lokality. Před čtyřmi lety se k trvalému bydlišti v ÚMO Neštěmice

přihlásilo kolem padesátky kuřimských Romů. Město Kuřim odkoupilo v té době od místních

romských obyvatel jejich byty a ve spolupráci s kuřimskou realitní kanceláří pro ně našlo

„lepší“ bydlení v Ústí nad Labem. Je zřejmé, že v tomto případě šlo o promyšlený tah

kuřimské radnice, která se tak „elegantně“ zbavila svých Romů.

Důležitou roli ve vztahu k situaci lokality Krásné Březno hraje také kriminalita.

V devadesátých letech velmi rozšířená lichva není v současnosti největším problémem. Také

za přispění společnosti Člověk v tísni se podařilo velkou lichvu z Krásného Března vymítit. I

když si krásnobřezenští Romové mezi sebou peníze stále půjčují, situace není tak závažná.

Větším problémem se zdá spíše poskytování vysokoúrokových tzv. „Rychlých půjček“ od

finančních společností, kterými sociálně vyloučení obyvatelé řeší svou bezradnou finanční

situaci. Mnozí (podle informací místních obyvatel) dokonce předem platí malé „všimné“

bokem (cca 500,-Kč/úvěrová smlouva) finančním agentům za kladné posouzení jejich žádosti

o půjčku. Půjčky však uvádějí mnohé obyvatelé Krásného Března do ještě více frustrující

situace. Nejednou vedlo nesplácení půjček k exekučnímu řízení.

Co se týče prostituce není Krásné Březno prostitucí vyhlášenou lokalitou. Prostitutky

se na ulici neukazují a své řemeslo provozují individuálně přímo u sebe doma nebo za

zákazníky odjíždějí mimo lokalitu, na tzv. trasu E55, Dubí…. Poskytování sexuálních služeb

je mnohými ženami z Krásného Března bráno spíše jako možnost přivýdělku v nepříznivé

finanční situaci, jedná se o rychlý, spolehlivý a časově nenároční finanční příjem. Prostituce

se v Krásném Březně neprovozuje nijak organizovaně, v Krásném Březně není žádný noční

klub, neexistují organizované skupiny pasáků a prostituce nemá přímou vazbu na drogovou

scénu.

Za mnohem větší problém než je lichva nebo prostituce jsou v současné době

v Krásném Březně považovány drogy. Kriminalisté hovoří až o 70% pravidelných uživatelů

drog mezi místními Romy jejichž ve věkovém rozmezí je 17 až 35 let. Z toho minimálně

polovina z nich konzumuje tvrdé drogy (pervitin, heroin…). Podle odhadu policie je naprostá

většina deliktů v KB spáchána osobami užívajícími drogy (Romy i Neromy). Zdá se, že

v tomto ohledu četnější kriminální činnost Romů zde neplyne z toho, že se jedná o Romy –

ale z toho, že se častěji jedná o osoby závislé. Dle vyjádření policistů jsou největším

problémem Krásného Března drogy a anonymita sídliště. Problémem je pasivita místních lidí,

nevšímavost, flegmatismus. Romové se podle policistů dopouštějí především krádeží, ale ne

v extrémním rozsahu: „zlou krev“ dělá hlavně to, co je ve městě vidět, tedy veřejný pořádek a

3

jeho narušování, hlučnost, „hemžení dětí“ – to ostatní popuzuje a vede k označení čtvrti jako

problémové.

Pro zlepšení kvality života nepřispívají ve větším rozsahu ani veřejné a neziskové

organizace. Rozvoji komunitního života v této lokalitě by mohly pomoci právě organizace

poskytující sociální služby obyvatelům lokality. Volnočasová, komunitní nebo nízkoprahová

centra pro širokou cílovou skupinu obyvatel (děti a mládež, mladí nezaměstnaní, svobodné

matky, senioři…) můžou napomoci k řešení celkové situace této lokality. V současné době

působí v Krásném Březně tyto organizace:

V Krásném Březně působí tyto neziskové organizace:

Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s. – zajišťuje chod nízkoprahového klubu pro

děti a mládež především z jižní krásnobřezenské lokality Nový svět. V klubu je realizován

celotýdenní program pro děti a mládež rozdělený a zaměřený dle věku cílové skupiny. Dále

působí pod touto organizací terénní sociální pracovníci, kteří poskytují konzultace a pomoc

osobám ze sociálně vyloučených lokalit – poskytování bezplatné právní pomoci, doprovod

při jednání na úřadech, pomoc s listinami, pomoc při vyřizování občanství, asistence při

získávání zaměstnání, pomoc při zlepšování bytových podmínek, asistence při vyřizování

dávek sociální péče a podpory, práce s rodinou, zprostředkování kontaktů.

Kulturní svaz Jekethane – pořádá kulturní akce a umělecké kroužky pro romské děti a

mládež z Krásného Března v místním kulturním domě Corso.

Sociálně právní agentura White Light I. – Organizace poskytuje následnou péči pro

uživatele drog a možnost chráněného bydlení maximálně pro čtyři osoby z této cílové

skupiny. Dále je zde poskytován ambulantní program pro exusery - podpora v abstinenci

formou individuální i skupinové socioterapie a psychoterapie. Organizace realizuje také

program rekvalifikace pro osoby do 25-ti let. Výjimečnou poskytovanou služnou je také Post

peniterciární – program pro odejité vězně z výkonu trestu. White light disponuje rozsáhlým

prostory v Drážďanské ulici. Mezi plány organizace patří také zřízení a zahájení provozu

nízkoprahového centra pro mladé lidi z celého Krásného Března. Provoz centra by měl být

zajišťován sdružením mladých křesťanů YMCA, Sdružení YMCA se podařilo zajistit

financování stavebních úprav prostor, absence financí však zůstává v rovině provozní a

k zajištění lidských zdrojů. Vlastní zahájení činnosti je tedy zatím v nedohlednu.

V lokalitě Krásné Březno dále působí organizace poskytující terénní služby pro

drogově závislé, ústecké K-centrum a Sokrates.

4

Kromě činností neziskových organizací v lokalitě působí specialisté policie ČR,

romského asistenta policie ČR, který v současné době působí při speciální základní škole a

vyškoleného policistu na problematiku menšin.

1.2. Předlice

Předlice jsou městskou částí města Ústí nad Labem Územně spadají pod správu

Ústeckého městského obvodu Ústí nad Labem – město. Předlice se stali součástí města teprve

v roce 1938. Př druhou světovou válkou se jednalo o prestižní obec, která byla obývána

především českou komunitou. V současné době tato část města okolo 1800 obyvatel. Předlice

jsou rozděleny na dvě části, Staré a Nové Předlice. Nové Předlice jsou odděleny od zbytku

ulicemi Majakovského, Hrbovická a Ždírnickým potokem. Nové Přelice jsou dnes obývány

téměř ze 100% Romy (cca 1600 Romů ze 1700 trvale žijících obyvatel).

Architektonická výstavba v Předlicích se skládá především z několikapatrových

činžovních domů, které jsou vlastněny soukromými majiteli ( tzv. starousedlíky). Další část

obytných objektů, které jsou v horším a vážnějším stavu patří dnes rodině tzv. Moraváků,

kteří v domech sami bydlí a významnou část z nich pronajímají nejchudším romským

rodinám.

Základní škola v Předlicích (ZŠ Školní náměstí) je dnes téměř 100% romská a je

známá jako škola se sníženými standardy (řada informátorů hovoří o úrovni zvláštní školy).

Řada romských dětí z lokality dojíždí také do ZŠ v Neštěmicích, Chabřovicích, nebo do

speciální školy v Trmicích. V lokalitě je několik obchodů a barů, které většinou provozují

majitelé domů ze „starousedlické“ části Nových Předlic. Pokud jde o dostupnost, lokalita je

poměrně dobře dopravně obsloužena trolejbusy z centra města. Za zmínku stojí hypermarket

GLOBUS, Makro, které jsou v nedalekém sousedství Nových Předlic.

Do této lokality se již více než deset let soustředí chudé, dlouhodobě nezaměstnané a

především romské obyvatelstvo. Předlice jsou mezi Obyvateli Ústí známé jako problémová

lokalita, které je lepší se vyhnout, nepohybovat se zde přes den natož v noci. Vysoká

koncentrace sociálně vyloučených osob s sebou přináší růst a projevy dalších negativních

jevů, jako jsou krádeže, lichva, drogy, prostituce.

První vlna příchodu Romů do této lokality je zaznamenána po druhé světové válce,

druhá (již organizovanější) proběhla v sedmdesátých letech minulého století, jež souvisela

s plánem likvidace slovenských romských osad (Romům byla v Čechách vyplácena částka

cca 40.000,- Kčs). Ústí nad Labem mělo v té době dohodu s východoslovenským městem

Michalovce týkající se rozptylu romského obyvatelstva. Skupina problémových

5

„novousedlíků“ začala vznikat v osmdesátých a devadesátých letech. V Předlicích se začala

koncentrovat skupina obyvatel z jiných částí města Ústí nad Labem, ale také skupiny rodin ze

Slovenska a a z Moravy (dnes tzv. Moraváci, vlastníci převážné většiny bytového fondu

v Nových Předlicích).

Starousedlíci přišli v migrační vlně v sedmdesátých letech a bydlí převážně

v rodinných domcích. Novousedlíci pobývají lokalitu Nové Předlice po svém příchodu

v osmdesátých a devadesátých letech. Novousedlíky nelze na rozdíl od starousedlíků vnímat

jako uzavřenou jednolitou skupinu. Novousedlíky lze označit jako náhodné seskupení lidí,

kteří sem dorazili v několika vlnách. Starousedlíky lze označit jako skupinu s vyšší

socioekonomickou a životní úrovní k čemuž může přispívat jejich silné rodinné zázemí.

Starousedlíci jsou považováni za majoritní skupinu Předlic, bezproblémové a „lepší“. Děti

starousedlíků mají vyšší vzdělání. Starousedlíci se dokáží držet norem a zásad majoritní

společnosti, uzavírají sňatky s neromy. Novousedlíci jsou naopak považováni za degeše,

podřadné, špinavé a zablešené šmudly. I když jejich situace takovému popisu objektivně

neodpovídá uvedený status většina společnosti považuje za platný. Problém novousedlíků je

souvisí s tím, že se o roztroušené menší skupiny rodin, ve které neexistují silné a pevné

solidární sítě. Specifickou skupinou jsou v této lokalitě jednoznačně tzv. Moraváci, kteří sice

žijí ve stejných domech jako novousedlíci a mají nižší status než starousedlíci, ale

novousedlíci se jich bojí.

Hlavním zdrojem příjmů obyvatel z lokality Nové Předlice jsou sociální dávky a práce

načerno, která se týká především mužské populace. Druhy pracovních činností, které jsou

vykonávány místními muži jsou především stavební a výkopové práce. Pracovníci „sociálky“

odhadují, že prací načerno se v této lokalitě živí 30%.

V současnosti jsou všechny bývalé obecní byty ve vlastnictví soukromých majitelů.

Městská část Ústí nad Labem – město je v minulosti rozprodala za smluvní ceny, což vedlo

k rychlé a úplné privatizaci v této lokalitě. Problémem v současné době v oblasti bydlení je

skutečnost, že rodiny pocházející původně z Moravy zakoupili v průběhu zmiňované

privatizace domy za velmi nízké ceny (obytný dům za cca 110.000,- Kč) a začali pronajímat

byty nájemníkům. Byty se v kontextu města velmi často stávají posledním útočištěm pro řadu

osob, které se dostali do problémů s bydlením (např. kvůli neplacení závazků na nájemném

v jiných lokalitách). Nájmy v těchto bytech nejsou nijak nízké. Pohybují se dle velikosti bytu

od 6000,- do 9000,- Kč za měsíc.V případě neplacení nájmu jsou peníze od nájemníků

vybírány nejrůznějšími nátlakovými metodami. V případě, že nájemník na zaplacení nemá

6

končí na ubytovnách nebo u svých příbuzných. Jedná se o uzavřený cyklus, který se u

některých osob vícekrát opakuje.

Kriminálními jevy, které se nejčastěji v lokalitě Nové Předlice objevují jsou především

lichva, prostituce, kuplířství a výroba s distribucí drog. Je zde uplatňován klasický model

lichvy se stoprocentním úrokem. Závažnou skutečností je však fakt že většina osob, které si

od lichvářů peníze půjčují nepovažují tuto situaci za nikterak nepřirozenou, omezující, ba

naopak jsou vlastně lichvářům vděčni a považují lichvu za standardní řešení své finanční

situace. Prostituce je pravděpodobně provozována v některých domech v lokalitě.

Organizovaná prostituce není provozována a to vzhledem ke vzniku řady kamenných

„veřejných domů“ mimo lokalitu, kde mají zákazníci (především Němci) větší jistotu

bezpečnosti a pohodlí. Hovoří se také (avšak v menší míře) o prostituci v rámci rodin.

Případy, kdy otec nebo jiný rodinný příslušník doprovází dívku „na plac“ jsou motivovány

špatnou finanční situací rodiny nebo tím, že dívka potřebuje na drogy. Pokles poskytování

sexuálních služeb může souviset s tím, že výnosnější v současné je výroba drog a jejich

distribuce. Prostituce je tedy provozována pouze pro individuální potřeby menší části osob.

Užívání drog je podobně jako v Krásném Březně velmi časté. Jedná se především o užívání

měkkých drog marihuana, toluen a drog tvrdých pervitinu a heroinu. Novým fenoménem

v oblasti drogové problematiky je zneužívání a překupnictví se substitučními látkami Subutex

a dalšími. Majetková trestná činnost tvoří 90% všech trestných činů páchaných v Předlicích.

Jedná se především o krádeže (sběr) železa, krádeže v nedalekých supermarketech, drobné

krádeže a vykrádání aut.

Ve srovnání s ostatními ohroženými lokalitami v Ústí nad Labem jsou Předlice

hodnoceny nejhůře. A to především z důvodu velké kumulace chudých romských rodin,

koncentrace problémů, vznik fyzicky uzavřeného ghetta, špatná bytová situace.

Kromě volnočasových aktivit, které realizuje místní základní škola a občanských

sdružení KHERORO, KARIKA a LA ČHIPEN, není předlická lokalita v jakékoli zájmu

činnosti organizací a poskytovatelů sociálních služeb. Terénní sociální služby zde poskytují

pouze pracovníci společnosti Člověk v tísni nebo pro drogově závislé ústecké K-centrum.

2. Příčná témata – hlavní oblasti možné diskriminace

2.1 Oblast zaměstnanosti osob ze sociálně vyloučených lokalit

V části výzkumu týkající se problematiky zaměstnanosti jsme uskutečnili rozhovory

s několika zástupci významných zaměstnavatelů a ústeckého Úřadu práce. Kontaktovali jsme

a uskutečnili setkání také s vedením nejvýznamnějších ústeckých personálních společností,

7

které jsou v současné době velmi důležitým hráčem na poli řešení problematiky

zaměstnanosti osob ze sociálně vyloučených lokalit. Tyto společnosti jsou díky systému

pronajímání zaměstnanců a počtem takto zaměstnaných osob jedněmi z nejvýznamnějších

zaměstnavatelů v regionu (ale pouze formálně - viz níže).

Cílem rozhovorů bylo získat co ucelenější přehled o přístupu zástupců sektorově

rozdílných institucí k osobám ohroženým sociálním vyloučením, chtěli jsme získat informace

o možnostech osob ohrožených sociálním vyloučením na trhu práce, ale také o zkušenostech

zaměstnanců s cílovou skupinou. V průběhu rozhovorů jsme se soustředili také na možné

diskriminatorní a další negativní jevy.

Ke konci března 2006 bylo evidováno úřadem práce celkem 9.036 uchazečů o

zaměstnání. Toto číslo tvoří 13,89% z celkového počtu (60.908 osob) lidí ekonomicky

činných. Míra nezaměstnanosti je po městě Litoměřice druhou nejnižší v Ústeckém kraji. Dle

úrovně vzdělání je v evidenci ÚP 4.103 uchazečů s dokončeným základním vzděláním a

2.893 osob s výučním listem. V součtu tvoří tito lidé zhruba dvě třetiny všech evidovaných

nezaměstnaných osob. Nejvíce žádanou skupinou nezaměstnaných ze strany zaměstnavatelů

jsou osoby s výučním listem. Žádné volné pracovní místo, které bylo v prvním čtvrtletí

registrováno na ústeckém Úřadu práce nebylo označeno jako vhodné např. pro osoby se

zdravotním postižením, osoby pečující o dítě do 15-ti let nebo pro osoby, které jsou

v evidenci uchazečů déle než půl roku. V prvních třech měsících roku 2006 se na nárůstu

počtu evidovaných uchazečů podíleli nejvíce České dráhy, Chemopharma a.s., Chabařovické

strojírny, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem a také významné obchodní řetězce (spolu

s nekvalifikovanou pomocnou silou tvoří prodavači podle profesního zařazení největší

skupinu nezaměstnaných osob, celkem 340).

Úřad práce v Ústí nad Labem

Aktivity Úřadu práce z hlediska potřeb osob žijících v sociálně vyloučených lokalitách

můžeme rozdělit na dvě základní oblasti činností, které mohou ovlivnit přístup těchto osob

k odpovídajícímu typu práce. Jedná se o přímou komunikaci s uchazeči o zaměstnání a

příprava a nabídka rekvalifikací.

Prvním z typu činností ÚP je každodenní přímý kontakt zprostředkovatelů s uchazeči o

zaměstnání. Na počet devíti tisíc uchazečů o zaměstnání připadá v Ústí nad Labem celkem 25

zprostředkovatelů, což může vylučovat možnost kvalitní a dostatečné péče o každého

z uchazečů ( průměr - 360 klientů/1 zprostředkovatel). Jednání s osobami žijícími v sociálně

vyloučených lokalitách charakterizují zprostředkovatelé vesměs jako velmi náročné, jejich

8

situaci označují jako bezvýchodnou. Příčinu jejich nepříznivé situace vidí v širším kontextu

s více činiteli. Největší podíl má podle jejich názoru celkové nastavení systému sociálních

dávek, který není pro nikoho motivující. Cílovou skupinu klientů pocházejících ze sociálně

vyloučených lokalit berou zprostředkovatelé jako nemotivované, neangažující se osoby bez

jakéhokoli zájmu svou situaci zlepšit, tito lidé jsou nazýváni jejich žargonem jako „lidský

parazit“. Další skupinou jsou podle nich tzv. „šmudlové“, osoby, které nemají žádnou

pracovní zkušenost, jsou ve velké míře nezaměstnatelní a jsou to osoby na nejspodnějším dně

sociálního žebříčku. Podle pracovníků ÚP jsou jejich poznávacími znaky nedostatečná osobní

hygiena, špinavé oblečení a boty. Naopak klienti považují zaměstnance (podle jejich vlastních

slov) za největší překážku k získání zaměstnání. Jak sami říkají: „…jsme cigáni a proto nám

nenabídnou takové místo, co Čechům“. Dochází tak k pasivitě na obou stranách, která

nejednou končí agresivními výstupy ze strany klientů (nadávky, urážky, hlasitý výstupy…)

klientů vůči zaměstnancům Úřadu práce a z druhé strany k nevelké snaze cokoli pro uchazeče

udělat navíc nebo se chovat přinejmenším příjemně.

Na přijímané pracovníky do pracovních pozic „zprostředkovatel“ nejsou kladeny nijak

extrémně velké nároky na kvalifikaci. Minimální podmínkou je absolvování střední školy.

V průběhu svého působení na úřadě se mohou účastnit dalšího vzdělávání, např. v oblasti

práva, sociologie ad. Budeme – li považovat práci zprostředkovatele za určitou formu sociální

práce (minimálně ze 40% - 2 úřední dny v týdnu přímé práce s klienty, a to z velké části nijak

lehkými) je na místě zmínit podmínky, které stát přikládá podle nového zákona o sociálních

službách organizacím poskytující sociální služby. Podle tohoto zákona má každý, kdo působí

v pracovní pozici sociální pracovník povinnost odborné způsobilosti (vyšší odborné vzdělání,

vysokoškolské vzdělání nebo absolvování kurzů akreditovaných MŠMT v rozsahu min. 200

hodin) v oblasti sociální práce a jí příbuzných oborů. Zaměstnanci úřadu však takovou

povinnost nemají. Úřad práce jsou podle zákona o sociálních službách státní správou.

Zprostředkovatelé nemají žádnou formu supervize nebo intervize, běžné součásti činnosti

poskytovatelů sociálních služeb. Nemají možnost metodicky propracovaného systému sdílení

a výměny zkušeností mezi sebou pod vedením nestranného odborníka a nikdo nepracuje

například s příčinami a důsledky stresové zátěže na pracovišti. Sami zprostředkovatelé

uvádějí, že jsou v současné době nadměrně zatěžováni administrativními úkony (platnost

nového správního řádu) a na soustředění na práci s klienty zbývá velmi málo času. Tato

skutečnost může vést spolu s dalšími k ještě větší pomyslné propasti mezi pracovníky úřadu a

uchazeči.

9

Experiment přiblížit se skupině romských uchazečů o zaměstnání, který byl

v minulosti na ústeckém úřadě práce realizován, nevyšel. Na místo zprostředkovatele byl

přijat podle slov zástupce úřadu: „Mladý Rom s odpovídajícím vzděláním“. Ten však úřad

zanedlouho opustil. Během svého působení na úřadě (byl objektem velkých nadějí na zlepšení

situace) se nejednou stal objektem útoků registrovaných uchazečů o zaměstnání

v následujícím kontextu: „Ty nejsi náš! Ty nám nerozumíš! Ty nám nijak nepomůžeš! Jsi

stejný jak ty bílí….“. Podobné situace či konflikty mohly být pro mladého Roma natolik

frustrující, že nakonec místo zprostředkovatele opustil. Jedná se pouze o další důkaz toho, že

problematika sociálního vyloučení není otázkou etnického zařazení jedince (Rom se lépe

domluví s Romem). Podobné pokusy, které jsou známy z minulosti v rámci činnosti několika

dalších institucí, dopadly podobně neúspěšně a málokdy se setkaly s kladnou odezvou.

Na práci zprostředkovatelů mají vliv také zástupci zaměstnavatelů. Zprostředkovatel

v dobré víře a s dobrým úmyslem doporučí nezaměstnanému volné pracovní místo (ačkoli ví,

že je „šmudla“ a nemusí být úspěšný). Takto vyšle na schůzku do firmy několik osob. Druhý

den je atakován firemními zástupci, kteří nevybíravým způsobem vytknou

zprostředkovatelům jejich výběr. Pár takových zkušeností ovlivní zprostředkovatele natolik,

že nezaměstnané (zvláště jedná-li se o cílovou skupinu Romů ze sociálně vyloučených lokalit)

nikam raději neposílá.

Dalším důležitým okruhem činnosti úřadů práce, která může ovlivnit přístup osob ze

sociálně vyloučených lokalit k perspektivnímu a odpovídajícímu zaměstnání je nabídka a

realizace rekvalifikačních kurzů. Standardní nabídka Úřadu práce je vyvěšena na vývěsce

úřadu a na internetu. Tyto typy nabízených rekvalifikací se týkají úzce specializovaných

oborů (au-pair, práce s počítačem, administrativní pracovník,….). Mezi nabízenými

rekvalifikacemi se objevuje také např. „prodavač“, který je v současné době druhou

nejmasovější skupinou nezaměstnaných (viz. výše). Zprostředkovatelé mají v rukou různé

druhy nabídek na rekvalifikaci, které mohou uchazečům nabídnout. První z nich jsou otevřené

rekvalifikace bez jakýchkoli podmínek nebo s podmínkou (např. předchozí kvalifikace a

zkušenosti, věk… apod.). Dalším okruhem rekvalifikací jsou kurzy do nichž může vstoupit

uchazeč pouze s příslibem zaměstnavatele, který ho po absolvování kurzu zaměstná. Jednou

z možností mohou být také „vysokoprahové“ rekvalifikační kurzy realizované v rámci

projektů některé z personálních agentur působících v Ústí nad Labem (např. Persona Grata).

Jde o samostatnou iniciativu agentury, ve které je Úřad práce pouze partnerem a

prostředníkem. Tyto rekvalifikace probíhají podle následujícího principu. Uchazeči je

zprostředkovatelem nabídnuta možnost rekvalifikace u personální agentury (avšak bez udání

10

všech podrobností). Uchazeč se v předem daný čas dostaví na místo, které je určeno na osobní

pozvánce. Očekává automatické přijetí o kurzu a úvodní hodinu, např. kurzu na počítači. Je

však velmi překvapen, když namísto seznamování s počítačem a jeho příslušenstvím mu je

předložen osobnostní psychologický test. Podobné testy jsou jakýmsi „sítem“ personálních

společností, díky kterému se snaží najít nejvhodnější zájemce, pro které bude absolvování

kurzu užitečným přínosem a nejen dalším z řady kurzů, které mu jsou k ničemu. V případě, že

po vyhodnocení testu odborníkem personální agentury zájemce není do kurzu přijat, dochází

však k dalšímu pomyslnému zářezu do sbírky neúspěchů nezaměstnaného. Z důvodu špatné

informovanosti nebo nepřesného pochopení podmínek přijetí do rekvalifikačního kurzu si v tu

chvíli zájemce připadá podveden a dochází k dalšímu oslabení jeho motivace svou situaci

řešit podobným způsobem. Dobře míněné testy při vstupu do rekvalifikačního kurzu mohou

mnozí uchazeči vnímat jako diskriminační. Pro personální agentury jsou podobné testy

jedním z mála prostředků, které mohou vést k efektivnějšímu využití vynaložených

finančních prostředků na rekvalifikační kurzy. Ke konci března absolvovalo rekvalifikační

kurz celkem 168 uchazečů o zaměstnání, což jsou pouhá necelá dvě procenta z celkového

počtu uchazečů. Problémem v systému rekvalifikací zůstává efektivita. V rámci rekvalifikací

se nepřihlíží k individuálním potřebám respondentů. Nastavení rekvalifikačních kurzů

odpovídá aktuálním potřebám trhu, ale nikoli aktuálním potřebám uchazečů o zaměstnání. Pro

osoby žijící v sociálně vyloučených lokalitách je velmi složité naplnit podmínky pro vstup do

rekvalifikačních kurzů.

V činnosti Úřadu práce v Ústí nad Labem nelze nalézt přímé důkazy o diskriminačním

jednání. Každodenní práci úředníků ovlivňuje mnoho faktorů, mezi něž lze zařadit také

individuální přístup a jednání uchazečů vůči pracovníkům ÚP. Pokud se diskriminační

jednání vůči osobám žijících v sociálně vyloučených lokalitách vyskytuje je v mnoha

případech skryté a záleží na individuálním přístupu zprostředkovatelů a dalších pracovníků.

K možným úvahám nad diskriminačním jednáním se však musíme zamyslet nad následujícími

skutečnostmi:

• Nadměrný počet uchazečů o zaměstnání připadající do péče jednoho zprostředkovatele,

čímž je snížena kvalita jednání a komunikace s uchazeči (málo času, stres,…)

• Nestandardizovaný požadavek na kvalifikovanost pracovníků úřadu, kteří se věnují přímé

práci s klienty a s tím související malá orientace v problematice sociálního vyloučení a

chudoby.

• Absence péče o zprostředkovatele úřadu práce ze strany vedení úřadu (nedostatek

finančních prostředků, právní omezení), chybějící supervize či intervize.

11

• Vědomé členění uchazečů o zaměstnání dle sociálního zařazení (již zmíněné členění na

lidské parazity a šmudly).

U činnosti Úřadu práce je však nutné zmínit také následující skutečnosti. Úřad práce

v Ústí nad Labem je partnerem v mnoha projektech podporujících snižování nezaměstnanosti

v regionu. Zaměstnanci ÚP se podílí na komunitním plánování ve městě a v současnosti

spolupracuje také se společností Člověk v tísni. Zprostředkovatelé vytypovávají uchazeče,

kterým je posléze věnována zvláštní péče ze strany zaměstnanců ČvT. Zaměstnanci ÚP se

účastní vzdělávání v oblasti problematiky chudoby a sociálního vyloučení.

Personální společnosti

PS fungují na tvrdém obchodním principu a jejich hlavní snahou a posláním je

uspokojit své firemní klienty a dosáhnout zisku stanoveného střednědobými a dlouhodobými

plány. Obchodním artiklem těchto společností je lidský zdroj, pracovní síla. Každá

z personálních společností má své významné firemní klienty se kterými dlouhodobě

spolupracuje, ty si chrání a snaží se naplnit s nimi uzavřené dohody a smlouvy.

Činnost PS je většinou postavena na dvou základních pilířích. Prvním z nich je tzv.

RECRUITMENT. PS na základě objednávky firemního klienta má za úkol najít

nejvhodnějšího kandidáta na volné pracovní místo. Vybraný zájemce se stává kmenovým

zaměstnancem firemního klienta personální společnosti. Za nalezení nejvhodnějšího

kandidáta od firmy inkasují zprostředkovatelé provizi. RECRUITMENT se týká především

pracovních pozic ve středním a vyšším managementu.

Druhým pilířem podnikání personálních společností je tzv. TEMPORARY HELP.

Dočasná výpomoc (pronajímání zaměstnanců) firemním klientům se týká především

dělnických profesí s nižšími nároky na kvalifikaci a pracovní zkušenosti. Princip

TEMPORARY HELP je jednoduchý. Firemní klient, který obdrží zakázku např. na výrobu

sezónního zboží (křovinořezy…) si u PS objedná požadovaný počet dělníků. Vybraní dělníci

se stávají zaměstnanci personálních společností. PS získá od firemního klienta vysokou

finanční provizi ze které platí dělníkům mzdy. Výnosem společnosti je rozdíl mezi provizí a

vyplacenými mzdami, povinnými odvody a daněmi. Personální společnosti s dělníky uzavírají

v tomto případě pracovní smlouvu na dobu určitou popř. dohodu o pracovní činnosti.

Významnými firemními klienty PS jsou velké mezinárodní výrobní firmy postavené

na „zelené louce“ v nedávné minulosti. Pro jistotu naplnění pracovních míst uzavírají firmy

smluvní vztahy s více PS najednou. U výrobních firem se díky systému pronajímání

zaměstnanců stává, že například z tisíce pracovních pozic je pouze čtyři sta z nich kmenovými

12

zaměstnanci a ostatní jsou zaměstnanci personálních společností. Ze strany nejvýznamnějších

PS v Ústí nad Labem nelze přesně kvantifikovat počet lidí, kteří byli zaměstnáni formou

systému TEMPORARY HELP, protože tato informace slouží pouze pro jejich interní potřebu

a je neveřejná. Pro personální společnosti není počet dočasně pronajatých zaměstnanců tolik

významný jako finanční podíl pobočky na zisku společnosti v České republice nebo v rámci

Evropy. Odhadovaný počet takto pronajatých zaměstnanců se podle zástupce jedné z PS

v Ústí nad Labem pohybuje mezi jedním a dvěma tisící lidmi. To není vzhledem k počtu

obyvatel města a počtu personálních společností bezvýznamné číslo.

V činnosti PS jsou vzhledem k možným diskriminatorním mechanismům

přinejmenším k zamyšlení následující skutečnosti:

• Problematika sociálního vyloučení je vnímána ze strany zástupců personálních

společností většinou v kontextu s etnickým původem zájemců o zaměstnání. Ve skupině osob

ohrožených sociálním vyloučením se podle zaměstnanců PS nacházejí především Romové

nebo přistěhovalci. Jako osoby méně ohrožené sociálním vyloučením jsou vnímáni ostatní

uchazeči, kteří např. opustili výkon trestu, jsou dlouhodobě nezaměstnaní nebo mají velmi

nízkou kvalifikaci.

• Podle tvrzení zástupců PS existují nepsané neoficiální dohody mezi personalisty firem a

zástupci personálních společností o neakceptovatelnosti Roma nebo Romky (s odpovídajícím

vzděláním a praxí) na pracovní pozici ve středním nebo vyšším managementu firem v rámci

systému RECRUITMENT. Firmy zadávající tuto objednávku ji odůvodňují tím, že Rom

nebude pro své podřízené odpovídající autoritou a obávají se dělání schválností, podrazů nebo

šikany ze strany jeho podřízených.

• Napsané a neoficiální dohody mezi firmami a PS jsou běžné i v rámci pronajímání

zaměstnanců. Na základě negativních zkušeností šéfů velkých firem, nechtějí firmy dále

Romy zaměstnávat. Tím uzavírají možnosti pro osoby spolehlivé zodpovědné, které nemají

problémy s docházkou a pro pracovní pozici se hodí, nicméně jsou identifikováni

zprostředkovateli jako Romové nebo cizinci. Pro dobré udržení obchodních vztahů a

finančního zisku personální společnosti přání svých klientů respektují a nijak do něj

nezasahují.

• Personální společnosti sledují nemocnost zájemců o zaměstnání (pronajímaných

zaměstnanců) v uplynulých měsících. V případě, že zjistí, že zájemce o práci překročil určitou

dobu nemocnosti nemají pro něj nabídku, tj. nepronajmou ho firemnímu klientovi. Otázkou

zůstává, zda sledování nemocnosti probíhá pouze v rámci zájemců o práci, kteří jsou v PS

13

delší dobu evidováni nebo existuje jiná neoficiální možnost, jak nemocnost vysledovat také u

nově příchozích osob.

Získání zaměstnání prostřednictvím personální společnosti může být pro osoby žijící na

hranici chudoby a osoby ohrožené sociálním vyloučením velmi jednoduchou variantou řešení

své situace v období nezaměstnanosti. Tyto osoby jsou především pronajímány jako výpomoc

do výrobních firem na krátkodobé zakázky (většinou 3-6 měsíců). Podle informací od firmy

B&D, která v Ústí nad Labem patří mezi největší výrobní firmy a pronajímá si dělníky,

pracuje ve výrobě 800 zaměstnanců, z nichž je nadpoloviční podíl Romů, občanů bývalého

Sovětského svazu a Vietnamců. Takto získaná práce však nemá z dlouhodobého hlediska

příliš velký význam:

• nezaručuje jistotu zajištění finančního příjmu na delší období, pouze v případě, že se

pronajatý zaměstnanec stane kmenovým zaměstnancem firmy a uzavře smlouvu na dobu

neurčitou,

• nezaručuje možnosti dalšího zvyšování kvalifikace - absence vzdělávání, kurzů, stáží

apod.,

• až na výjimky zde není možný další profesní růst,

Varianta zaměstnání přes PS je tedy pouze dočasným řešením situace jedince a výhodným

obchodem pro personální společnosti a jejich firemní zákazníky. U námi sledovaných

personálních společností neexistuje další nadstandardní péče o pronajímané zaměstnance

např. vzdělávání v oblasti zdokonalování komunikačních dovednosti, zásad správného jednání

se zaměstnavatelem, práv a povinností na pracovišti, základní ovládání PC apod.

Na druhou stranu lze uvést, že všichni námi kontaktovaní zaměstnanci personálních

společností jsou otevřeni spolupráci při vytypovávání vhodných zaměstnanců společně s

neziskovými organizacemi, které pracují v sociálních službách. Zástupci PS se v rozhovorech

nebránili podílet se na debatě o chudobě např. formou aktivní účasti na komunitním

plánování. Tato skutečnost je velmi zajímavá a otevírá možnosti spolupráce v komunitě mezi

neziskovým a soukromým sektorem, která může být pro naše klienty přínosem.

Významní zaměstnavatelé

Významných zaměstnavatelů je v regionu několik. Region Ústí nad Labem a okolí je

již z historického hlediska charakteristický především chemickým a potravinářským

průmyslem. Významnými podniky v této oblasti zůstávají v Ústí nad Labem společnost

Spolchemie a Setuza. Počet zaměstnanců se v porovnání s obdobím před rokem 1989

14

radikálně snížil. Společnost Spolchemie má aktuální nabídky na zaměstnání na pozice:

Technik bezpečnosti práce a prevence závažných havárií, Prodejce v oblasti stavební chemie,

Chemik a trvalou nabídku na zaměstnávání absolventům středních odborných učilišť,

středních a vysokých škol. Setuza v posledních měsících řadí mezi společnosti, které své

zaměstnance propouštějí. V drtivé většině nejsou osoby žijící v sociálně vyloučených

lokalitách v těchto společnostech zaměstnávány. Pokud ano jedná se pouze o příležitostné

krátkodobé brigády na pomocných pozicích. Novým útočištěm pro nezaměstnané mohou být

výrobní haly zahraničních investorů vzniknuvší v okolí Ústí nad Labem. Personální politika

těchto firem však není příliš transparentní. Vzhledem k centrálnímu řízení ze zahraničí,

velkému počtu zaměstnanců a nejistotě týkající se udržení výroby a provozu je pro ně

výhodnější a levnější spolupracovat s personálními společnostmi. Spolupráce a zaměstnávání

osob přes personální společností je pro nejvýznamnější zaměstnavatele charakteristická.

Nejvýznamnějším zaměstnavatelem je v této oblasti již zmiňovaná společnost Black and

Decker, která zaměstnává kolem jednoho tisíc zaměstnanců. Dalším významným

zaměstnavatelem se může zdát teplický Glaverbel. Tato společnost je celoevropsky populární

svou výrobou speciálních okenních tabulí. O štědrém sponzoru teplického fotbalu je známo,

že většina z jen trochu kvalifikovaných nezaměstnaných z oboru má vážný zájem u této

společnosti pracovat (možná vzhledem k platovým podmínkám). Významnou roli na poli

zaměstnávání osob hrají také velké obchodní řetězce. V Ústí nad Labem se jedná především o

hypermarkety Globus, Carrefour nebo Makro. Ze stavebních firem je to potom společnost

Insky, Stavby silnic a železnic a mnoho dalších, které se podílejí také na současné revitalizaci

ústeckého městské centra. Z rozhovorů s významnými zaměstnavateli lze vysledovat

následující:

• Firmy osoby ohrožené sociálním vyloučením zaměstnávají na krátkodobé zakázky. (viz

personální společnosti)

• Především u stavebních firem jsou osoby žijící v sociálně vyloučených lokalitách

zaměstnávány načerno a jednorázově podle aktuálních zakázek jednotlivých firem. Ze

strany úřadu chybí často jakákoli kontrola, represivní nebo preventivní programy

zaměřené na zaměstnavatele, které načerno zaměstnávají. Proto není ojedinělé, že se na

stavbách objevují obyvatelé výše popisovaných lokalit, pro které je taková práce jednou

z příležitostí jak si finančně přilepšit k pobírání sociálních dávek, avšak v případě, že

zaměstnavatel černým zaměstnancům zaplatí.

• Zaměstnavatelé často nedodržují povinnosti vyplývající ze zákoníku práce.

Neodůvodněně rozvazují s pracovníkem pracovní poměr ve velmi krátké době po

15

nastoupení zaměstnance na nové pracoviště. Zaměstnanci jsou často vytaveni tomu, že

musí pracovat přesčas bez jakýkoli náhrad.

• Po zkušební době (např. obchodní řetězce) je zaměstnanec propuštěn. Jedná se tedy pouze

o krátkodobou příležitost k řádnému výdělku a finančnímu zajištění rodiny.

• Firmy zaměstnávají také osoby se záznamem v rejstříku. Otázkou je zda jde o jejich

dobrou vůli nebo je záznam v rejstříku nástrojem pro manipulaci a zacházení se

zaměstnancem.

Oblastní inspektorát práce

Během výzkumu bylo kontaktováno ústecké zastoupení Státního úřadu inspekce práce

územně pro Ústecký a Liberecký kraj. Cílem bylo zjistit všeobecné informace o

diskriminačních případech zaměstnavatelů vůči zaměstnancům a jejich další řešení. Od 1.

července 2005 má tento úřad v kompetenci šetření případů diskriminace v pracovně právních

vztazích. Podle zákona č. 251/2005 sb. je tento úřad povinen postihovat zaměstnavatele, kteří

diskriminují své zaměstnance v oblastech vyjmenovaných v par. 1 odst. 4 zákoníku práce.

Z průběhu rozhovoru vyplynulo, že úřad od 1. července 2005 řešil celkem tři podněty

napadání, diskriminace nebo šikany osob ze strany zaměstnavatele, avšak ani jeden z nich

nebyl oprávněný. Podle zástupce úřadu jde o velmi složitou problematiku. Diskriminace se

podle něj velmi těžko dokazuje a může být zneužita zaměstnanci třeba v případě, že nemají se

zaměstnavatelem nebo svým šéfem dobré vztahy. Pro možnou spolupráci, která by se týkala

řešení případů diskriminace byl zástupce úřadu velmi skeptický. Dle něho není možné

z pozice úřadu navázat jakékoli partnerství, protože úřad je správním orgánem, avšak vítá

jakoukoli možnost účasti na vzdělávacích aktivitách nebo konferencích. Zdá se, že řešení

případů diskriminace je pro úřad pouze okrajovou záležitostí v jejich činnosti. Závěrečná

zpráva úřadu za rok 2005 odráží celou řadu činností. Jedná se především o aktivity týkající se

bezpečnosti práce ad.

Sociální služby v oblasti zaměstnanosti

Sociálně – právní agentura White light realizuje v rámci své činnosti krátkodobé vzdělávací

kurzy a rekvalifikace pro cílovou skupinu mladých lidí ve věku 15-25 let, kteří mají pouze

základní nebo nedokončené základní vzdělání a jsou ohroženi sociálním vyloučením.

Podmínkou zařazení do rekvalifikačních a vzdělávacích kurzů je aktivní účast v doprovodném

sociálním programu. Aktuální nabídku vzdělávacích a rekvalifikačních kurzů tvoří

krátkodobá certifikovaná školení (montáž střešních systémů, hydroizolační, nátěrové a

16

zateplovaní systémy, certifikované krátkodobé kurzy ( montáž příček a stropů, půdní

vestavby) a rekvalifikační kurzy (zahradní a sadařské práce, práce na PC nebo šití na stroji).

Mladým nekvalifikovaným lidem nabízí možnost placené praxe většinou ve stavebnictví.

Nabídka vzdělávacích aktivit a praxe je průběžně měněna na základě aktuálních potřeb trhu,

partnerů a klientů. Sociální agentura je občanským sdružením, jehož hlavním posláním je

poskytování sociálních služeb zdravotně postiženým. Hlavními dvěma realizovanými

programy zaměřenými na problematiku nezaměstnanosti zdravotně postižených je JOB

Centrum v rámci kterého je poskytováno sociálně právní poradenství, kurzy přípravy na

zaměstnání, vzdělávací kurzy ( PC, jazyky) a nabídka pracovních příležitostí v Ústí nad

Labem. Druhým programem je činnost v rámci poradenského a vzdělávacího centra. Jedná se

o vzdělávání pracovníků NO v problematice zaměstnanosti osob se zdravotním postižením,

asistenční služby zaměstnavatele a NO a mediální kampaně. Kofoedova škola v Ústí nad

Labem realizuje od prosince roku 2005 aktivity pro nezaměstnané. Většinou se jedná o

volnočasové aktivizační činnosti mezi kterými jsou kurzy nejrůznějšího zaměření (cizí jazyky,

ruční práce, práce na PC a internetu apod.). Nezaměstnaní mohou v rámci činnosti školy

pomoci přímo v provozu formou úklidových prací, pomocné práce… ad. Novým aktivitám

zaměřených na řešení problematiky nezaměstnanosti osob žijících v sociálně vyloučených

lokalitách je projekt společnosti Člověk v tísni, podpořený EU v rámci OPRLZ, Pracovní

poradenství a management pracovních příležitostí - mapování nabídky zaměstnání a služeb

zaměstnanosti (kvalifikační a rekvalifikační kurzy, praxe nebo dobrovolná práce, tréninky a

podporované zaměstnání) v dosahu klienta, jejich zprostředkování klientovi, pomoc s

administrativou spojenou s ucházením se o zaměstnání či s využitím takových služeb

zaměstnanosti, motivační práce s klientem, práce s bariérami na straně klienta. Vyjednávání a

spolupráce s příslušnými subjekty - Úřad práce, zaměstnavateli, poskytovateli služeb

zaměstnanosti. Kromě činnosti jednotlivých organizací mají nezaměstnaní možnost zapojit se

do dobrovolnických aktivit v nejrůznějších organizacích. Donedávna realizovalo místní

Dobrovolnické centrum metodicky propracovaný program pro nezaměstnané, který však

vzhledem k malému zájmu nezaměstnaných a nedostatku finančních prostředků ukončil svou

působnost. Nezaměstnaní jsou do dobrovolnické činnosti nabíráni neziskovými náhodně a

nijak organizovaně. I když v systému nabídky zaměstnání práce na Úřadech práce existuje

kategorie dobrovolnická činnost, není neziskovými organizacemi, ale ani úředníky ÚP

využívána. V rámci projektů zaměřených na řešení politiky zaměstnanosti a rozvoj lidských

zdrojů jsou významnými partnery pro Úřad práce Centrum komunitní práce, o.s. Preceptor,

17

o.s. Klyd a další. V náplni práce řady organizací jsou aktivity zaměřené na zaměstnávání a

nezaměstnanost osob ohrožených sociálním vyloučením.

2.2 Problematika bydlení osob ze sociálně vyloučených lokalit

Bytová problematika všeobecně je ve městě Ústí nad Labem jedním z nejžhavějších

témat, která jsou v poslední aktuální. Občany města je velmi citlivě vnímána privatizace tzv.

Zlatého fondu města, která se uskutečnila v roce 2004 a 2005. Město se v tu dobu rozhodlo

rozprodat všechny bytové jednotky především v centru města a to i přesto, že jejich majitelé,

kteří do bytů přicházeli byli ujišťováni, že objekty ve kterých bydlí rozhodně rozprodávány

v brzké době nebudou. Reakce nastaly ve chvíli, kdy se město rozhodlo byty rozprodat po

jako celky formou celých domů. Druhým rozporuplným tématem jsou tzv. Nové byty na

Bukově. Město Ústí nad Labem získalo dotace na výstavbu nových obytných domů a nechalo

vybudovat bytovou výstavbu nedaleko centra města, jako jednu z možností jak řešit městskou

bytovou problematiku. Zájem o bydlení v této lokalitě byl velmi malý (ceny bytů, lokalita,

metráž bytových jednotek) a dodnes jsou v zásadě neobsazené. Město založilo bytové

družstvo v rámci kterého jsou byty veřejnosti nabízeny. Zájemce musí při zájmu o byt 30%

celkové ceny bytu a posléze platí po dobu dvaceti let zbývající částku. Cena nejmenšího bytu

1+kk je 529.000,-. Nejrozlehlejší byt přijde na 1.094.000,- . Podle podmínek pro čerpání

dotací na stavbu domů nabídlo město část bytů zdravotně postiženým obyvatelům se

zvláštními potřebami. Další byty jsou nabízeny v rámci „veřejného zájmu“. Město podepsalo

prozatím smlouvy s krajskou Masarykovou nemocnicí a krajským soudem. Byty budou

nabízeny lékařům a pracovníkům soudu , kteří se rozhodnou v Ústí nad Labem pracovat.

Město Ústí nad Labem je rozděleno na čtyři městské obvody. V každém z nich odlišná

jak sociální skladba obyvatel, tak podmínky k bydlení. Ústecký městský obvod Ústí nad

Labem – město je charakterický tím, že se v jeho lokalitě nachází objekty v městském centru

města, které jsou z velké části určeny ke komerčním účelům a to především na Mírovém a

Lidickém náměstí. Obyvatelé v ústeckém centru bydlí především v bytové výstavbě ze

sedmdesátých let (objekty za Mírovým náměstím) a nebo na Masarykově ulici ve starých

předválečných zástavbách. V těchto bytech (kromě výjimek např. ulice Resslova, Pasteurova,

některé části Masarakovy třídy s velkou koncentrací osob ohrožených sociálním

vyloučedním…) bydlí převážně obyvatelé, které můžeme označit jako středostavovské.

Centrální obvod územně spravuje také nevelké sídliště Všebořice a čtvrť Klíše se starou

cihlovou a vilovou zástavbou. Pod centrální městský obvod však spadají výše popisované

Staré a Nové Předlice, které lze označit jako sociálně vyloučenou lokalitu. Významnou

18

skutečností je fakt, že Předlice odděluje od centra města velký areál Spolchemie a objekty

kolejových dep Českých drah. I když tedy Předlice do městského centrálního obvodu spadají

jsou z centra fyzicky vyloučeny, avšak s dobrou dopravní přístupností (trolejbusové spojení).

K výše uvedenému popisu Krásného Března lze ještě městskému obvodu Ústí nad

Labem – Neštěmice dodat, že se paneláková výstavba se netýká pouze části Krásného Března.

Klasická paneláková výstavba se týká také sídlišť Pod Vyhlídkou, Neštěmice, Skalka nebo

Mojžíř, který se poslední dobou stává lokalitou s vysokou koncentrací dlouhodobě

nezaměstnaných, osob ohrožených drogou apod.. Můžeme říci, že městský obvod Něštěmice

je obydlen osobami, které jsou na tom z hlediska sociálního začlenění nejhůře z celkového

pohledu na složení obyvatel města.

V porovnání s centrálním obvodem a obvodem Neštěmice je situace v porovnání lepší

v městské části Střekov. Obvod Střekov se nachází na protějším břehu Labe na rozdíl od

ostatních ústeckých městských obvodů. V dolní části Střekova se nachází především starší

cihlová výstavba obývaná především střední vrstvou obyvatel. Jednou z výjimek v dolní části

Střekova je dům v Železničářské ulici, který v minulosti sloužil střekovskému obvodu jako

náhradní bydlení pro neplatiče nájemného. Jedná se o dům se čtyřmi vchody s přibližně

dvaceti bytovými jednotkami. Kromě možného zaznamenání pohybu lichvářů není situace

v této lokalitě nejhorší. V dolní časti se nachází také ubytovna ( popis viz níže). Sídliště

Kamenný vrch v horní části Střekova je klasickým městským panelákovým sídlištěm s

výskytem negativních jevů (drogová problematika, krádeže aut…).

Nejlépe hodnocenou částí města samotnými obyvateli města je Ústecký městský

obvod Severní Terasa. Tento obvod nacházející se v severní části města je oddělen od centra

města strmými serpentinami a je rozdělen na sídliště Skřivánek, kde žijí především senioři,

Severní Terasu, která je největším panelákovým komplexem, malou panelákovou částí

Stříbrníky a sídlištěm Dobětice, s vysokou koncentrací romských obyvatel.

V všech částech města Ústí nad Labem obyvatelé bydlí buď ve zprivatizovaných

bytech v osobním vlastnictví ( zakoupených v privatizacích v devadesátých letech nebo po

roce 2000), družstevních bytech (největšími bytovými družstvy ve městě jsou BD Družba a

BD Spobyt) nebo v bytech obecních, které jsou však postupně odprodávány do soukromého

vlastnictví (např. Na Střekově čeká na privatizaci šedesátka neobsazených volných bytů) a ani

jeden z městských obvodů nemá v současnosti ve svém dlouhodobém záměru ponechat si

jakýkoli bytový fond ani pro potřeby určitého typu sociálního bydlení. Výjimkou zůstávají

objekty určené pro bydlení osob ve veřejném zájmu (např. objekt na v Doběticích, půdní byty

na Lidickém náměstí… ad.) Jednotlivé úřady městských obvodů nepřijímají žádosti o byt do

19

tzv. pořadníků, které byly minulosti nástrojem pro přidělování obecních bytů. Obyvatelé

města, kteří jsou v jakékoli životní tísni však můžou ve většině obvodů žádat požádat o

mimořádné poskytnutí bytu. Neštěmicích byly podány v roce 2005 celkem 4 takové žádosti,

kdy bylo třem vyhověno a byly kladně vyřízeny. O přidělení takových bytů rozhodují

zastupitelstva jednotlivých obvodů. Překážkou pro mnohé však zůstávají tvrdé podmínky pro

přidělení bytu – dosavadní trvalé bydliště v městském obvodě, bezdlužnost žadatele vůči

městu….ad.

Kromě rozhovorů se zástupci městských obvodů a magistrátu města jsme uskutečnili

rozhovory také s pracovníky realitních kanceláří a zjišťovali jsme jejich přístup ke klientům,

pocházejících ze sociálně vyloučených lokalit.

Realitní kanceláře ve městě Ústí nad Labem

V rámci výzkumu jsme uskutečnili rozhovory se zástupci nejvýznamnějších realitních

kanceláří. Jedná se o kanceláře Reality Pacovská, BIB, Finosa reality a další. Rozhovory byly

zaměřeny na oblast prodeje a pronajímaní bytů, ale také na další záměry realitních kanceláří

spojené s výstavbou nových malometrážních bytů a nájemních bytů obecně. Jednotlivé

realitní kanceláře se liší skupinou firemních klientů a zákazníků na které se orientují. Zatímco

na jedné straně stojí kanceláře zaměřené na výstavbu, prodej nebo pronájem těch

nejatraktivnějších nemovitostí v centru města, existují realitní kanceláře jejichž zákazníky

jsou ve velké míře osoby pocházející ze sociálně vyloučených lokalit. Návštěva realitní

kanceláře je pro ně jednou z možností, jak řešit svou bytovou situaci. Podle slov zástupců

kanceláří docházejí tito klienti cíleně s jasnou vizí, co chtějí, kolik jsou ochotni zaplatit nebo

pravidelně platit. V realitních kancelářích není důvod přistupovat k těmto klientům

s předsudky nebo vystupovat vůči nim arogantně. Jelikož se jedná o soukromé společnosti je

pro ně každý z klientů potencionálním zákazníkem, jako každý jiný. Zástupci se shodli na tom

početnou skupinu tvoří především chudší rodiny s více dětmi. V případě, že mají zájem o

koupi bytu, mají zaměstnání a nemají peníze v hotovosti jsou (podle slov zástupce RK) díky

službě půjček nebo hypotéky protaženi všemi možnými variantami. Realitní kanceláře dělají

vše proto, aby vydělali co nejvíce peněz. V případě, že neprojdou sítem těch kteří na půjčku

nebo hypotéku nárok mají, je jim nabídnuta alternativa bydlení v podnájmu. Situace se mění

ve chvíli, kdy zákazníci nemají finanční prostředky na zaplacení povinné kauce, která dělá

zhruba trojnásobek výše měsíčního nájmu. V takovém případě je zákazníkům nabídnuta

možnost bydlení v ubytovnách. Některé z kanceláří mají smlouvy s majiteli ubytoven a

„přihrávají“ jim budoucí nájemníky. Podle slov zástupců RK však majitelé ubytoven

20

vydělávají na systému příspěvku na bydlení. Podle jejich slov mají ubytovny nastaveno

nejvyšší možné nájemné, na které stát lidem v sociální nouzi doplácí. Z rozhovorů vyplynuly

následující skutečnosti, které se mohou zdát jako znevýhodňující nebo diskriminační:

• V řadě případů nemohou osoby postižené sociálním vyloučením i přes snahu RK najít

odpovídající podnájem, jelikož závěrečného nájemce si vybírá majitel bytu, který však

když vidí, že se jedná např. o romskou rodinu nebo rodinu s více dětmi s nesouhlasí

s pronájmem.

• Majitelé bytových jednotek, kteří zakládají společenství vlastníků se většinou dohodnou

na tom, že v případě, že jeden z nich bude prodávat byt, neprodá jej romským rodinám

nebo přistěhovalcům, aby byl zachován „klid v baráku“.

• Realitní kanceláře, které se věnují rekonstrukci nebo výstavbě bytových jednotek se

soustředí především na střední nebo vyšší vrstvu obyvatel města. Nájemní byt v domě ve

vlastnictví realitní kanceláře je ve většině případů cenově nedostupný, i když cena za

měsíční nájem odpovídá běžné ceně na ubytovnách. (cca. 8000,- Kč měsíčně) Ale

v porovnání s jednou místností na ubytovně je prostornější.

• Realitní kanceláře mají neoficiální dohody s vlastníky nemovitostí podle kterých vědí,

které z objektů jsou vhodné např. pro chudé romské rodiny a jsou těmto rodinám

doporučovány. Tím také dochází ke kumulaci chudých obyvatel do jednoho domu nebo

ulice.

Ubytovny

Ubytoven je v Ústí nad Labem několik. Dvě se nachází na území Krásného Března,

jedna na Střekově. Všechny tři patří jednomu majiteli. Další možnosti ubytování touto formou

jsou v trmickém hotelu Garni, v neštěmickém hotelu Český Lev nebo v ubytovně v Povrlech

nedaleko Ústí nad Labem. Pro rodiny, které byly vystěhovány z bytu např. z důvodu

neplacení nájemného nebo dluhu na nájemném je ubytování v ubytovnách jediným možným

řešením jejich situace. Nejedná se o však o ubytování nijak prostorné a luxusní (společné

sprchy a WC, až šest lidí v jedné místnosti). V jedné místnosti můžou pobývat maximálně dva

dospělí se čtyřmi dětmi. V případě, že se rodina stará o více jak čtyři děti jsou její členové

roztroušeni do více místností. Podnikání v této oblasti se může zdát výhodným obchodem pro

majitele ubytoven. Stát dorovnává potřebným odobám náklady spojené s bydlením formou

příspěvku na bydlení. Možná proto není divu, že částky, které osoby žijících na ubytovnách

jsou tak vysoké. Rodiče se čtyřmi dětmi zaplatí za jednu obyvatelnou místnost okolo 8300,-

21

Kč. V případě, že chce mít majitel jistotu placení nájmu může se neoficiálně s ubytovanými

dohodnout na tom, že si sami na úřadě vyřídí zvláštního příjemce. Poté platby za nájemné

chodí majiteli přímo na účet. Nelze zjistit, zda k této dohodě dochází před tím než se rodina

do ubytovny nastěhuje a zda-li je tato podmínka nástrojem pro manipulaci s rodinou.

V průběhu monitoringu ubytoven jsme byly upozorněni na to, že „berou jenom party

dělníků“. Po té, co jsme řekli, že by se jednalo o rodinu se čtyřmi dětmi nám bylo odpovězeno

buď absolutní ne (to se týkalo Hotelu Garni a ubytovny v Povrlech) nebo jsme byly dotázáni

na to zda rodina pobírá sociální dávky. Nemilé až arogantní jednání pracovníků ubytoven je

možná odrazem jejich přístupu k ostatním klientům např. romským rodinám.

Poskytování sociálních služeb v období přechodné bytové krize

V oblasti poskytování sociálních služeb týkajících se řešení krize z hlediska bydlení

jsou dnes nejvýznamnějšími poskytovateli Oblastní charita Ústí nad Labem, která

provozuje azylový dům ve Štefánkově ulici. Ubytování pro muže v azylovém domě je

rozděleno do dvou stupňů na noclehárnu, která má kapacitu 20-ti míst (má charakter

nouzového ubytování na dobu nezbytně nutnou) a ubytovnu s kapacitou 13-ti míst. Ženy

mohou být ubytování na ubytovně s kapacitou 13 –ti míst a je určen klientkám, které mají

pravidelný měsíční příjem a jsou ochotny spolupracovat. Azylový dům nabízí další komplexní

služby pro své klienty, sociální program, pracovní program, rekreační program a program

duchovní. Dalším významným poskytovatelem služeb osobám v přechodné krizi je Centrum

krizové intervence Spirála. Tato organizace nabízí službu krizového lůžka na dobu

maximálně sedmi dnů pro zvládnutí těžké krize. Sociálně právní agentura White light nabízí

chráněné bydlení pro cílovou skupinu klientů, kteří prošli protidrogovou léčbou. Další

poskytovatelé služeb poskytují chráněné bydlení nebo ubytovací služby pro cílovou skupinu

svých klientů (zdravotně postižení, mentálně postižení). Speciální služby pro řešení

krátkodobé nebo dlouhodobé bytové nouze nabízí však pouze Oblastní charita.

22