Milí přátelé, také jste si již se zájmem přečetli poslední stránku Zpravodaje? Kdo a jaké výročí slaví, kdy a kde se můžeme setkat? Je možné, že k tomuto postupu velí zdravý selský rozum a moudrost – životní zamyšlení nebo morální výzvy, které se objevují v úvodnících, si mohu přečíst i později.

Vzdávám tímto velký obdiv a poděkování všem, kteří si zdravý selský rozum a moudrost uchovávají.

A osobně děkuji za možnost, že jsem mohl poprvé s provinciální radou navštívit naši chalupu Borek, zažít velmi radostné setkání s velmi dynamickým společenstvím i nadšenými a neopotřebovanými správci. Děkuji, že jsem mohl vidět oheň v očích při spolupracovnických slibech v Pardubicích i za velmi hluboké svědectví, které nám všem nastavilo zrcadlo.

A děkuji, že stále poznávám moudré a vyzrálé lidi, kteří s životní moudrostí a nadhledem volí cestu dialogu a naslouchání při hledání správných cest a správných rozhodnutí.

Děkuji také všem nerozvážně statečným, kteří kandidují do provinciální rady. Předcházející členové tvrdí, že svého rozhodnutí nelitují. Boží velkorysost je naší nadějí.

Marian Cúth

Milí přátelé. Apoštolátem salesiánů spolupracovníků je také rodina. Jak vlastní, tak i ty ostatní. V Římě v neděli 19. října skončila biskupská synoda, která byla věnována rodině. Proto se chci s vámi podělit o několik myšlenek, které jsou uvedeny v Poselství synodálních otců, které bylo předáno papeži Františkovi.

„Manželská láska je jedním z nejkrásnějších zázraků“ – čteme v poselství, které „děkuje rodinám za věrnost, víru, naději a lásku, které nabízejí světu.“ „Láska chce ze své podstaty trvat navždy“ – stojí v poselství. „Manželská láska se šíří plodností a rodičovstvím, což není pouhá prokreace, nýbrž dar.“

Poselství konstatuje, že manželská věrnost je dnes vystavena tvrdým zkouškám v důsledku individualismu, oslabení víry a každodenního shonu, jež nezřídka vyvolávají krize, které mohou vést k rozpadům manželství, k novým vztahům a dalším manželstvím, což z hlediska křesťanského přístupu vytváří komplikované a problematické rodinné situace.

Další bolesti představují nemoci, postižené děti, stáří a smrt blízkých, ekonomické těžkosti zapříčiněné perversními systémy „peněžního fetišismu,“ který pošlapává důstojnost člověka. Synodální otcové se obracejí k nezaměstnaným rodičům „bezmocným tváří v tvář nezbytným potřebám rodiny“ a k „mladým, kteří se mohou stát kořistí drog a kriminality“, věnují dále pozornost rodinám žijícím pod hranicí chudoby, donuceným

1

13022. 10. 2014

opouštět domovy před válkou či pronásledováním kvůli svojí víře, dále „ženám, jež se staly obětí sexuálního násilí a vykořisťování“, a rovněž „nezletilým vystaveným sexuálnímu zneužívání těmi, kteří o ně měli pečovat“.

Tyto a ještě mnoho dalších, které jsou v Poselství uvedeny, poslouží papeži Františkovi k sepsání postsynodální exhortace, kterou pak dostane k dispozici celá církev.Svěřujme přímluvě Panny Marie Pomocnice i Dona Boska naše rodiny. Johny

1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA…Ze zápisu z 15. jednání provinciální rady Borek 11. 10. 2014Uskutečněná setkáníPavel Kvapil se zúčastnil oslav 90 let příchodu salesiánů na Slovensko v Šaštíně.Pavel Kvapil s Anežkou Hesovou se zúčastnili regionálního kongresu ASC v Krakově.

Novým světovým rádcem byl zvolen Stanislav Veselský ze Slovenska.

FormacePR bere na vědomí zahájení aspirantátu dne 24. 5. 2014 MS ŠOP:Jaroslava a Jaroslav Štaflovi, osobní formátoři Marie a Petr HubáčkoviPR bere na vědomí zahájení předaspirantátu dne 1. 6. 2014 MS Ostrava: Klaudie Buré

z OstravyPR bere na vědomí zrušení předaspirantátu mladých z Valašska (Lukáš Šerý, Kateřina

Šerá, Vítek Šerý, Marta a Lukáš Koutníkovi, Štěpánka Bučková, Bohumila Andrýsková), společenství nadále pokračuje jako seznamovací se Salesiánskou rodinou.

Ukončení členstvíPR bere na vědomí ukončení členství ve Sdružení (k 3. 9. 2014) Jany a Karla

Dolečkových, MS Újezd u Brna.

Nové společenství v PrazePo dlouhé diskusi PR schvaluje vznik nového místního společenství Praha Sever III

s účinností od vydání zřizovacího dekretu.

Provinciální (volební) kongresProvinciální kongres ASC se uskuteční 8. 11. 2014 v Praze Kobylisích.Program: od 8:45 registrace účastníků

9:30 mše sv.10:15 přestávka, občerstvení, pokračování registrace11:00 zahájení kongresu, pozdravy hostů 11:15 zpráva o činnosti PR za období 2012–201411:30 představení kandidátů12:30 volba PR – 1. kolo12:45 přestávka, oběd14:15 oznámení výsledků 1. kola, volba PR – 2. kolo14:30 zpráva o práci na Strategickém plánu naší provincie,

informace o chystaných oslavách „DB 200“15:00 diskuse (případně 3. kolo voleb PR)15:45 schválení usnesení

2

16:00 závěr, požehnání P. Marie PomocniceRůznéPozvánka na mediální formaci SMEČ – nejbližší v Praze 13. 11. 2014 se zaměřením na

sociální sítě, přihlašování na www.medialnivychova.orgDalší jednání PR: 13. 12. 2014 Brno Žabovřesky

17. 1. 2015 Olomouc13.–15. 3. 2015 předávací setkání PR

Důležité termíny: 8. 11. 2014 volební kongres ASC – Praha Kobylisy15. 11. 2014 sliby v Prostějově24.–25. 4. 2015 setkání s aspiranty a předaspiranty, Praha Karlín16. 5. 2015 Festival 2015, Pardubice8. 8. 2015 oslava 200 let od narození Dona Boska na Velehradě

Úmysl modlitby Prosíme za dobrou volbu do provinciální rady. Prosíme za mír ve všech částech světa.

Příští jednání PR se koná 13. 12. 2014 v Brně

2. VOLBY DO PROVINCIÁLNÍ RADYNovéna k   Duchu Svatému za dobrou volbu nové provinciální rady Novéna je převzata z www.pastorace.cz a upravena pro naši potřebu. Je také doplněna o citáty z našich stanov a pravidel, abychom si více přiblížili salesiánského ducha. Mohou nám být také podnětem k zamyšlení a modlitbě.

Myšlenky jsou vzaté z poselství Jana Pavla II. mládeži, u příležitosti VI. Světového setkání mládeže v Čenstochové, doplněny otázkami k osobnímu zamyšlení a modlitbě.

Miloš Jansa

VÁM VŠEM, MLADÍ, ŘÍKÁM: „PŘIJMĚTE DUCHA SVATÉHO A BUĎTE SILNÍ VE VÍŘE“. Jan Pavel II. – list k mládeži 1991

Čtvrtek 30. 10. 1. DEN – „PŘIJALI JSTE DUCHA, KTERÝ Z VÁS UČINIL BOŽÍ SYNY.“ (Řím 8,15)

Jsou to slova, která nás uvádějí do nejhlubšího tajemství křesťanského povolání. Jak nebýt udiven touto úžasnou perspektivou?

– Kdo vlastně jsem? Co o sobě vnímám?– Co se mnou Bůh udělal? Rozumím tomu?– Bůh mě povolal, abych byl s ním. Pomalu si opakuj tuto větu několikrát za sebou. –

Co se mnou teprve udělá? (Co uděláme spolu?)– Nic ti to neříká? Umíš obdivovat a žasnout nad velkými věcmi?Stanovy:Čl. 2. Salesiáni spolupracovníci – specifické povolání v církvi § 1. Žít jako salesiáni spolupracovníci znamená odpovědět na salesiánské povolání

přijetím specifického způsobu prožívání evangelia a podílením se na poslání církve. Je to zároveň dar i svobodná volba, která ovlivňuje celý život.

Modlitba:

Pátek 31. 10. 2. DEN – OTCOVA LÁSKA NÁS ZVE DO SPOLEČENSTVÍ S NÍM.3

„Přijali jste Ducha, který z vás učinil Boží syny.“ (Řím 8,15) Pohleď, jak velikou lásku Ti Otec daroval. Byl jsi nazván Božím dítětem a skrze křest skutečně jsi. (srv. l Jan 3,1) Otcovská láska Tě zve do niterného a hlubokého společenství s Ním.

– Jak často jsi tváří v tvář Otci? Poznáváš ho, raduješ se z něho a s ním?– Jsme pozváni ke stále synovštějšímu přilnutí k Bohu, našemu Otci. Jaká je tvoje

důvěra k Otci, jak často jsi a chceš být s Ním?– Jak prožíváš základní prostředky setkání i růstu k Otci, jako je: modlitba, eucharistie,svátost smíření, společenství?Stanovy:Čl. 3. Salesiáni spolupracovníci – salesiáni ve světě Salesiáni spolupracovníci prožívají svoji víru v sekulárním prostředí, ve kterém se

nacházejí. Inspirováni apoštolským plánem Dona Boska vytvářejí živé společenství s ostatními členy salesiánské rodiny. V bratrské spolupráci s nimi se angažují ve stejném poslání k mládeži a lidovým vrstvám, pracují pro dobro církve a občanské společnosti způsobem odpovídajícím vlastním podmínkám a svým konkrétním možnostem.

Modlitba:

Sobota 1. 11. 3. DEN – SYNOVÉ BOHA, TO JSOU LIDÉ ZNOVUZROZENÍ KŘTEM A POSÍLENI BIŘMOVÁNÍM.

Stávají se prvními budovateli nové civilizace, civilizace pravdy a lásky. Jsou světlem světa a solí země.

Skrze vás, „kteří jste přijali Ducha svatého“, se otevírá pro mnohé národy brána naděje na důstojnější a lidštější život.

Svět, který hledá cesty zodpovědnějšího přístupu k životu, hledá také ty, kteří umějí vést život opravdových Božích dětí.

– Jsi rád, že jsi Božím dítětem?– Uvažoval jsi o tom, že máš tomuto světu co dát? – Čím jsi pro tento svět; jsi nadějí

nového života?Stanovy:Čl. 8. Apoštolátní úsilí§ 1. Salesiáni spolupracovníci realizují svůj apoštolát především plněním

každodenních povinností. Následují Ježíše Krista, dokonalého člověka, poslaného Otcem sloužit lidem ve světě. Proto se v běžných životních podmínkách snaží uskutečňovat evangelní ideál lásky k Bohu a k bližním.

Modlitba:

Neděle 2. 11. 4. DEN – JAKO DĚDICTVÍ ZÍSKÁVÁME DAR VĚČNÉHO ŽIVOTA„Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha, který

volá ,Abba, Otče‘. Tak už nejsi otrok, nýbrž syn, tedy z moci Boží dědic.“ (Gal 4,6–7) Co je to za dědictví, o kterém mluví apoštol Pavel? Jde o dar věčného života, ale zároveň o úkol mít v hlubině svých srdcí touhu po vysokých ideálech.

– Čeho chceš v životě dosáhnout a co proto děláš? Pomáhají ti tyto ideály dosáhnout věčný život?

– Usiluješ o věčný život a jak? Uvědomuješ si, že je to dar? Děkuješ za něj?– Ježíš říká: „Každý, kdo uvěří, bude spasen.“ „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má

život věčný.“ Jak přijímáš Ježíšovu cestu k věčnému životu?

4

Stanovy:Čl. 13. Bratři a sestry v Donu Boskovi Společné povolání a příslušnost ke stejnému Sdružení činí ze salesiánů

spolupracovníků duchovní bratry a sestry. „Spojeni jedním srdcem a jednou duší“ prožívají bratrské společenství sjednoceni charakteristickým duchem Dona Boska. S radostí se účastní „rodinného života“ Sdružení, aby se navzájem poznávali, společně rostli ve víře, vyměňovali si zkušenosti a vypracovávali apoštolátní projekty.

Modlitba:

Pondělí 3. 11. 5. DEN – SVATOST JE ZÁKLADNÍ DĚDICTVÍ SYNŮ BOŽÍCH.Svatost spočívá v naplnění vůle Otcovy za všech okolností života. Je to královská

cesta, kterou nám ukázal sám Ježíš. „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mt 8,48) Nebojte se být svatými. Leťte do vysokých výšek, buďte mezi těmi, kteří míří k hodnotám hodných Božích dětí. Oslavujte Boha svým životem.

– Co pro tebe znamená Boží vůle? Jak ji poznáváš a žiješ?– Nikdo ještě nedosáhl svatosti, pokud říkal: „Chtěl bych...“ Zaznívá ve tvém životě

jasné rozhodné „Chci být svatý“?– Jak si představuješ svatost člověka? Je dnes ještě možná?Stanovy:Čl. 25. Styl modlitby § 1. Salesiáni spolupracovníci jsou přesvědčeni, že bez spojení s Ježíšem Kristem

nemohou dokázat nic. Vzývají Ducha svatého, který jim den co den dává světlo a sílu. Jejich modlitba je prostá a plná důvěry, radostná a tvořivá, proniknutá apoštolským nadšením, spojená se životem, ve který přechází.

Modlitba:

Úterý 4. 11. 6. DEN – DĚDICTVÍ BOŽÍCH SYNŮ PŘINÁŠÍ BRATRSKOU LÁSKU PO PŘÍKLADU JEŽÍŠE.

„Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ (Jan 15,12) Když vzýváme Boha jako Otce, není možné nevidět v každém člověku bratra, který má právo na naši lásku. Jak velká je možnost nasazení Božích dětí: pracovat pro budování bratrského soužití mezi všemi lidmi. Není to právě to, co svět dnes potřebuje? Uvnitř národů je silně zakořeněno přání jednoty, která boří zdi lhostejnosti a nenávisti. Na vás připadá velký úkol: vybudovat spravedlivější a zodpovědnější společnost.

– Jak miluje Ježíš? Najdi si několik příkladů Jeho lásky v evangeliu.– Máš někoho, s kým si nerozumíš? V duchu se postav před tohoto člověka a řekni si

větu Ježíše: „Jako jsem já miloval vás.“– Jsi bohatý na lásku?Stanovy:Čl. 26. Ve společenství s Pannou Marií a s našimi svatými § 1. Salesiáni spolupracovníci, podobně jako Don Bosco, chovají synovskou lásku

k Panně Marii Pomocnici, Matce církve a lidstva. Ona spolupracovala na spásném poslání Spasitele a pokračuje v tom i dnes jako Matka a Pomocnice křesťanského lidu. Je zvláštní rádkyní salesiánské rodiny. Don Bosco jí svěřil salesiány spolupracovníky, aby je ochraňovala a inspirovala v jejich poslání.

5

§ 2. Zvlášť vroucně se obracejí na svatého Josefa, patrona všeobecné církve. S důvěrou se dovolávají přímluvy svatého Jana Boska, „otce a učitele“ mládeže a celé salesiánské rodiny.

§ 3. Ze vzorů apoštolského života uctívají přednostně svatého Františka Saleského, svatou Marii Dominiku Mazzarellovou, blahoslavenou Alexandrinu Marii da Costa, matku Markétu a další svaté, blahoslavené a ctihodné ze salesiánské rodiny.

Modlitba:Středa 5. 11. 7. DEN – SVOBODA JE SOUČÁSTÍ DĚDICTVÍ.

Další výsadou dětí Božích je svoboda. Je to dar, který Stvořitel vložil do našich rukou. Je to dar, který je třeba správně užívat. Kolik nesprávných forem svobody vede do otroctví! Je třeba se varovat všech forem svobody jen zdánlivé, všech forem svobody povrchní a jednostranné, která neobsahuje celou pravdu o člověku a světu. Také dnes nám Ježíš říká: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8,32) „Já jsem cesta, pravda a život.“ (Jan 14,6)

– Jak chápeš svobodu, kterou nám Ježíš získal svou smrtí a zmrtvýchvstáním? – Snažíš se poznávat pravdu, která osvobozuje? Jak a jak často?

– Vypros si milost k hlásání pravdy celému světu.Pravidla:Čl. 6. Rodinný duch § 1. Salesiáni spolupracovníci si vzájemně poskytují duchovní podporu s cílem

rozvíjet smysl pro příslušnost ke Sdružení. § 2. Konkrétním způsobem projevují svou lidskou a křesťanskou solidaritu salesiánům

spolupracovníkům, kteří jsou nemocní nebo mají těžkosti, a doprovázejí je také láskou a modlitbou.

§ 3. Modlí se za zemřelé salesiány spolupracovníky s vděčností za jejich svědectví a ve společenství s nimi pokračují v započatém poslání.

Modlitba:

Čtvrtek 6. 11. 8. DEN – KDE JE DUCH PÁNĚ, TAM JE SVOBODA.Osvobození uskutečněné Kristem je osvobození od hříchu, který je kořenem veškerého

otroctví lidí. „Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.“ (Řím 6,17–18) Svoboda je dar a zároveň úkol každého křesťana: Pamatujte si: „Nepřijali jste ducha otroctví.“ (Řím 8,17) „Kde je Duch Páně, tam je i svoboda.“ (2 Kor 3,17) Tato věta dává odpověď na otázku hledání svobody a ukazuje na cestu ke zralému lidství.

– Hřích se staví proti Bohu tím, že říká „Ne, nechci.“ Když je Bůh tvým Otcem, dokážeš zaujmout jasný postoj „Ne“ ke hříchu, ale i všemu, co k němu vede?

– Co máš častěji před očima a na co častěji myslíš; Na zlo nebo na dobro – Boha? – Pomáháš druhým z otroctví hříchu?

Pravidla:Čl. 11. Styl činnosti § 1. Don Bosco byl praktický a podnikavý člověk, neúnavný a tvůrčí pracovník, který

čerpal z nepřetržitého a hlubokého vnitřního života. Salesiáni spolupracovníci, věrni jeho duchu, vnímají realitu a jsou praktičtí. Rozlišují znamení doby a snaží se svou aktivitou přiměřeně odpovídat na hlavní potřeby mladých lidí v dané oblasti a v občanské společnosti. Jsou připraveni svou činnost neustále korigovat a přizpůsobovat.

6

§ 2. Jejich činnost je provázena kontemplací, která je nutí hledat a poznávat tajemství Boží přítomnosti v každodenním životě a Kristovu tvář v jejich bratřích a sestrách. Proto s klidem přijímají těžkosti života, jeho radosti i utrpení, přijímají též kříž, který apoštolátní práci doprovází.

Modlitba:

Pátek 7. 11. 9. DEN – DĚDICTVÍ BOŽÍCH SYNŮ PŘIJMĚTE S VDĚČNOSTÍ A ODPOVĚDNOSTÍ.

Jak veliké a náročné je dědictví synů Božích, k němuž jste povoláni. Přijměte je s vděčností a odpovědností. Nepromrhejte je! Mějte odvahu žít je každý den a oznamte ho jiným. Pak se svět bude stále více stávat jedinou velikou rodinou Božích dětí. Na cestu Božího dětství se vydáváme a o doprovázení prosíme tu, která byla naplněna Duchem svatým. Skrze tohoto Ducha svatého se stává plodnou – porodila Mesiáše – pro celý tento svět. Ducha svatého spolu s apoštoly a uprostřed nich vyprošuje církvi, kterou Ježíš založil. Nebojme se svěřit svůj život do jejích rukou, neboť ona má možnost nejlépe hlídat dědictví Božích dětí.

– Jaké místo ve tvém životě má Maria?– Archanděl Gabriel řekl Marii: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc nejvyššího tě

zastíní. Porodíš syna a dáš mu jméno Emanuel.“ Maria řekla: „Ano, souhlasím.“ Je to ano bez ale... Jaké je to moje Ano?

– Spolu s Marií se pomodli o Ducha svatého pro celou salesiánskou rodinu, naše Sdružení a zvláště dobrou volbu nové provinciální rady.

Pravidla:Čl. 17. Formace k převzetí zodpovědnosti § 1. Služba animace a zodpovědnosti ve Sdružení je apoštolátem, jehož

prostřednictvím Sdružení roste a zraje ve vzájemném společenství, v duchovním životě a v salesián-ském poslání. Od každého salesiána spolupracovníka může být požadováno, aby nabídl na určitou dobu svou sílu a schopnosti pro službu animace a zodpovědnosti.

§ 2. Salesiáni spolupracovníci ochotně přijímají službu zodpovědnosti, ke které jsou vyzváni. Období této služby prožívají rozvážně a přitom prohlubují svou osobní formaci potřebnou k tomu, aby podle programu stanoveného Sdružením svou funkci vykonávali kvalifikovaně. Na konci služby dosvědčují svou příslušnost ke Sdružení postojem skromnosti a ochoty k další práci.

Modlitba:

NABÍDKA MODLITEB: Kancionál č. 003 Koinonia č. 144

Hymnus Veni Creator SpiritusPřijď, Tvůrce, Duchu svatý, k nám,a navštiv myslí našich chrám,z výsosti nebes zavítej,do duší nám svou milost vlej.Tys Utěšitel právem zván,tys dar, jenž Bohem věčným dán,

zdroj živý, láskyplný dech,tys posvěcení myslí všech.Tys sedmi darů studnice,prst Otcovy jsi pravice,tys Bohem přislíbený host,ty dáváš ústům výmluvnost.Rač světlo v mysli rozžehnout,vlij do srdcí nám lásky proud,našeho těla slabostizhoj silou svojí milosti.Dál nepřítele zapuzuj

7

a duši pokoj uděluj,ať vždycky pod vedením tvýmvyhnem se vlivům škodlivým.Nauč nás Boha Otce znáta Syna jeho milovata v tebe, Duchu svatý, zasdůvěřovati v každý čas. Amen.

Přijď ó Duchu přesvatýPřijď, ó Duchu přesvatý,rač paprsek bohatýsvětla svého v nás vylít!Božský Utěšiteli,

něžný duší Příteli,rač nás mile zotavit.Člověk bez tvé pomocislábne a je bez moci,vše mu může uškodit.Viny z duší našich smaža vyprahlá srdce svlaž,raněné rač vyhojit.Srovnej, co je zkřiveno,zahřej, co je studeno,a nedej nám zabloudit.(Ze sekvence: Veni Sancte Spiritus)

VZÝVÁNÍ DUCHA SVATÉHOPřijď, Duchu moudrostí, a osvěť náš rozum, abychom stále jasněji poznávali Kristovo

učení, zapal naše srdce, abychom se radovali z jeho velikostí a krásy, posilni naši vůli, abychom podle něho stále dokonaleji žili.

Přijď, Duchu rozumu, a nauč nás veškeré pravdě; abychom alespoň trochu pochopili, jaká je šířka a délka, výška a hloubka nekonečné moudrostí a vědomosti Boží.

Přijď, Duchu rady, a nauč nás v každé životní situaci správně se rozhodnout pro to, co je ke cti a slávě Boží a co prospěje ke spáse našich duší.

Přijď, Duchu síly, a posilni naši statečnost a odvahu, abychom se nebáli překážek a s tvou pomocí vykonali, co od nás Bůh žádá.

Přijď, Duchu umění, a nauč nás správně rozeznávat řád hodnot, stupnici dober, abychom pro dobra menší neodmítali hodnoty vyšší, pro dobra hmotná hodnoty duchovní.

Přijď, Duchu zbožnosti, a prohlubuj v nás synovskou důvěru dětí Božích, zdokonaluj naši modlitbu, abychom se k Bohu obraceli vždy upřímně a s naprostou důvěrou.

Přijď, Duchu bázně Boží, a naplň nás láskyplnou věrností, abychom přemáhali hřích a vše, co nás odvádí od Boha.

3. FORMACE ASCTuto neděli 12. 10. byla na Skřivánku v Pardubicích velká sláva!

Vydáno dne 13. 10. 2014 Pět našich přátel překročilo významnou metu svého duchovního života a vykonalo úkon slibu salesiána spolupracovníka.

Byli to manželé Hájkovi a Eva Šmídová ze společenství Podorlicko a manželé Vocáskovi z MS Severní Čechy.

Šest kněží v čele s Johny Komárkem odsloužili za hudebního doprovodu skupiny Lo3 mši svatou, při které jsme i my přítomní obnovili svůj slib.

8

Následovalo představování slibujících. Představení se ujali formátoři Eva a Roman Barabášovi a Iva a František Růžičkovi. Vocáskovi pak přidali svědectví o svých životních cestách, spojených do současné společné pouti.

Po této slavnosti jsme se pak všichni přesunuli do farního baru, kde bylo pro všechny připraveno pohoštění. Zde pak panovala opravdová pohoda a dobrá nálada. Mnozí jsme se opět setkali po delším čase, a tak bylo mnoho příležitostí ke vzájemné rozmluvě.

Novým spolupracovníkům přejeme požehnané prožívání budoucích životních kroků a mnoho radostí v naší salesiánské rodině.

Povedlo se nám trochu nepovedených fotek, které nám, kdo jsme tam byli, pomůžou vzpomínat, a těm, kdo tam nebyli, snad přiblíží naše zážitky z této Pánem nám darované neděle. H&M Jandáčkovi

4. DUCHOVNÍ CVIČENÍSmečno 2014 Vydáno dne 16. 07. 2014Bez ohledu na skutečnost, že čáp je letos vyhlášen ptákem roku, přihlásili jsme se na exercicie s P. Pavlem Čápem, SDB – maratoncem z komunity v Dolních Počernicích.

Vybaven kartáčkem na zuby a barokní monstrancí (mimo jiné, samozřejmě) přijel za námi do Domu rodin ve Smečně, aby nás utvrdil v božské pravdě, že jsme obrazem Božím a slovem, které o nás Hospodin vyslovuje.

Přednášky se odehrávaly za hlasité podpory a někdy naopak hlasitého nesouhlasu místních ovcí. „Jestli dovolíte,“ začal exercitátor a zvenku se ozvalo hlasité „Néé“ od ovcí. Hutné přednášky se střídaly s plodným tichem před Eucharistií a dobrým jídlem zajišťovaným dvěma kuchařkami. Hned po polévce kvapil Pavel Kvapil do kuchyně roznášet nám hlavní chod. Stará „teta Bleška“ s chodítkem nám každé ráno obětavě otevírala kostel.

Děkujeme exercitátorovi Pavlovi, ředitelům Janžurovým a všem za výborné exercicie! Máme zase nějakou dobu z čeho duchovně čerpat a odnesli jsme si i předsevzetí přečíst si tlustou knihu Teologie těla Jana Pavla II., ze které Pavel nejvíc čerpal.

A to nejdůležitější nakonec: Prosíme o modlitby za Dům rodin ve Smečně. Akutně mu hrozí zánik. A taky prosíme i nadále o modlitby za Pavla Kvapila a jeho statečnou rodinu. Vyslechli jsme, co si museli prožít a ještě prožívají. Kauza ještě zdaleka neskončila.

Jenda Šilhavý

Krátké zastavení ve fryštáckém Monserratu Vydáno dne 21. 07. 2014 V horách za Barcelonou najdete místo, kde si Ignác z Loyoly léčil zranění z války a rozhodl se tady založit jezuitský řád. Naše průvodkyně z cestovky podobně jako řada Barceloňanů tu každé prázdniny tráví týden s rodinou a řekla nám: „My Katalánci, i když to nedáváme moc najevo jako třeba Aragonci, jsme hluboce věřící.“

Cítím velkou vděčnost, že u nás na Moravě máme také takový Monserrat v podobě DISu ve Fryštáku. Místo, které nabízí zastavení a ztišení se ve shonu

9

běžného života, otevřenou kapli a otevřené srdce všech salesiánů a zaměstnanců domu pro příchozí.

Společně s manželem jsme zde od 9. do 13. 7. 2014 prožili duchovní cvičení. Exercitátor Zdeněk Jančařík byl výborný (podle Víti naprosto skvělý) a ještě nám jeden večer zpestřil promítáním fotek z velikonoční návštěvy Chile. Ředitelé Ivanka a Josef Pospíšilíkovi svou dokonalou přípravou nastavili tak vysoko laťku ředitelování, že se obávám, že to po nich nebude chtít nikdo dělat. Kaple se starobylou sochou Panny Marie Pomocnice, kterou nechal Ignác Stuchlý přivézt z Turína i krásná výzdoba od Daniela Trubače, žáka Otmara Olivy, vybízí k meditaci i k odhodlání nechat Boha prosvětlit životní situaci člověka svou přítomností.

Návštěva Velehradu, hrobů salesiánů na fryštáckém hřbitově i prohlídka Muzea Ignáce Stuchlého na nedaleké faře dokreslovaly témata přednášek, které se dotýkaly kořenů, ať už rodových nebo kořenů naší víry a salesiánského povolání. Ve starých moravských chalupách býval nad dveřmi obrázek s nápisem: „Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.“ U nás to platilo doslova, byli tu námi Vojtěch Láska i Marie Lásková. Od Martiny a Ladi Hradilových jsme dostali krásné 2CD s písněmi, které složily a nahrály jejich děti (občas je můžete slyšet na Proglase), a sadu čtyř sešitů o cyrilometodějské misi „Volím si Sofii“, určenou pro děti předškolního věku, školního věku 1. a 2. stupně a pro střední školy.

Díky výbornému zázemí domu se exercicií mohli zúčastnit i nejmladší asi devítiměsíční Jonáš a Isabelka a statečná Olga s Tomášem Kvapilem. Závěrečný večer nás čekalo překvapení v podobě posezení u táboráku a ke špekáčkům ochutnávka piv malých valašských pivovarů, kterou pro nás připravil Laďa Kopřiva. Chlapské osazenstvo stihlo ještě v jedné klubovně sledovat mistrovství ve fotbale. Ptáte se, co má Jan Bosco společného s fotbalovým utkáním? Vždyť za jeho tým všichni už nějaký čas kopeme, i když na domácí půdě se ne vždycky zrovna daří. Štěpánka Hubáčková

DC Velehrad 9.–13. 7. 2014 Vydáno dne 29. 07. 2014Milí přátelé, jako obvykle jsem se těšila na DC a opět nezklamalo.Intenzivní osobní modlitba provázená Božím slovem a salesiánskou spiritualitou. Naším duchovním vůdcem byl P. Jan Gacík.… Den co den musel Jan Bosco prosedět více než tři hodiny ve svém pokoji a

vyposlouchávat stěžující lidská srdce …I Jenda Gacík nás rád přijímal, poslouchal naše zkoušené i nešťastné duše. Mnohokrát

děkujeme za službu a doprovázení.Nejvíce mne oslovilo to ticho

prostoru na Stojanově. Celodenní mlčení, adorace,

pocit že jsem blízko Boží milosti.Objevování vlastní

důstojnosti a jedinečnosti.Při večerním sdílení jsme se

zamýšleli nad naším formačním materiálem.

Jaký mám řád modlitby?Jaký význam má pro mne

Eucharistie?10

Kteří svatí jsou mi zvlášť blízcí?… a mnoho dalších…Jarka Dvořáková, společenství Újezd u Brna

Reakce na webu: Ahoj, díky za reflexi vašich DC na Velehradě. Ráda jsem si fotografiemi připomněla ta tolik drahá místa pro náš národ i DC, kterých jsem se tam zúčastnila.

Právě sedám k počítači, abych rozeslala program těch našich. Budou na neméně významném poutním místě, v Kostelním Vydří od 10. do 14. 9., a už se moc těším. Bude nás trochu více, 25 účastníků. Jak tam bylo, dám taky na naše stránky vědět! Jana Vejtasová Malé doplnění. Jen vrozená skromnost nedovolila Jarmile napsat, že mimo ony tiché chvíle duchovního soustředění prožili jsme také radost z dvojnásobné modlitby (kdo zpívá, dvakrát se modlí), a to především její zásluhou a zásluhou její kytary. Zdatně pak sekundovali další zpěvačky a zpěváci, varhanice a varhaníci. Snad na nikoho nezapomenu, když ještě jednou touto cestou poděkuji také Maruškám, Lídě, Kláře, Františkovi … Díky za pěkné chvíle. Petr H., exředitel

Víry na Karmelu Vydáno dne 25. 9. 2014Na pozvánce Jany Vejtasové bylo psáno, že se máme těšit na neobvyklé duchovní cvičení.

Ale znáte to, když se na něco moc těšíte, tak se to obvykle divně semele a z potěšení bývá dílem i nadělení.

Porušil jsem toto ponaučení a na cvika jsem se těšil, byvše v poslední době životem drcen nad mírou obvyklou. Prostředí karmelitánského kláštera ve Vydří je dostatečně inspirativní samo o sobě a na to, že hlubšího prožitku docílíme meditací nad uměleckými díly a Písmem, jsem jako obvykle zapomněl.

Krásné místo na jihu vlasti nás počastovalo během našeho pobytu počasím všeho druhu (samozřejmě adekvátně ročnímu období) a bylo výborným prostředím, asi nejen pro nás Pražáky, pro

příjemnou relaxaci a přepnutím z koloběhu či víru, jak chcete, našeho každodenního života. Potkali jsme se ve Vydří jak s človíčky, které jsme už znali, tak i, jak to tak na cvikách bývá, se zcela novými tvářemi. Bylo dílem radostné a dílem bolestné sdílet a poznávat naše životní příběhy a pokusit se společně v nich hledat viditelné i na první pohled přehlédnutelné Boží stopy.

Obrazy, nad kterými jsme meditovali, zapůjčil náš počernický spolufarník Jan Paul, zvaný Žán. Zasažen a inspirován umíráním své maminky se snažil zachytit a zobrazit těžko popsatelné Boží světlo, které nás provází životem a svítí nám v různých barevných odstínech na cestu. (Snad jsem jeho myšlenky příliš nepřekroutil.)

U každého ze tří obrazů nám náš exercitátor salesián Ondra Matula představil během celého dne po úvodní krátké úvaze biblické pasáže ze Starého i Nového zákona, které

11

nabídly k danému tématu dostatek prostoru k přemítání a pro mnohé z nás i námět k novým pohledům na vnímání našich bolestí a životních peripetií. Myslím, že důležitým poselstvím bylo ujištění o Boží podpoře a připravenosti Stvořitele vzít naše osudy do svých rukou a přetvářet nás do nového člověka.

První dílo, Vír života, a k němu vybrané úvahy, vyvolaly mezi námi různé asociace a pocity. Jsme přec jeden každý originálem a víry našeho života se točí každému jinak. Vnímali jsme dynamiku obrazu zachycenou v jediném okamžiku a meditovali o tom, odkud, kam a kterým směrem se symbolické „Já“ na výjevu pohybuje.

Téma druhého dne – Vír smrti – se zdálo na první pohled pochmurné. Výjev ležící mrtvé postavy v nás však vyvolal kupodivu pocity klidu a odpočinku.

Sobotní téma bylo přirozeným vyvrcholením našeho putování. Vzkříšené „Já“ na plátně je evidentně jiný, nový člověk, který dostává shůry silné jasné světlo obnoveného života. Naší radosti z dobrého konce přidal rozhodně nový rozměr i večerní příjezd umělcův, příjemné posezení a vzájemné obohacení se.

V neděli jsme ještě „dotáhli“ téma cvičení syntetickým spojením všech tří obrazů, tedy všech fází života i víry, jak to pěkně Ondřej popsal na svém webu.

Díky Bohu za krásné místo a čas, Ondrovi za trefné, inspirativní a lidsky podané úvahy, také organizátorům a všem dole i nahoře, kteří se o nás starali. A nakonec předáváme dál Ondrovo sice soukromé přání, ale myslím se o něj můžeme podělit a nezmenší se tím: „Mějte se rádi!“. Jana a Standa Čihákovi

5. TRVALÁ FORMACERozjímání „Otče náš …“ Vydáno dne 25. 09. 2014O prázdninách jsem byl v Beskydech, v malé chaloupce, abych o samotě prožil pár dní sám s Bohem.

Na rozjímání jsem si vzal modlitbu Otče náš. Každý den jedna prosba.Některé myšlenky se těžko sdělují, ale o některé bych se rád podělil.Jeden den jsem chtěl rozjímat prosbu CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJ NÁM DNES…

Vyrazil jsem na túru, chléb vezdejší jsem měl v batohu a také něco k němu.Tak jako každý den jsem vůbec netušil, co budu celý den rozjímat o jedné větě. Prosil

jsem Ducha svatého o pomoc. A najednou mi to došlo! Vždyť jsem v životě neměl opravdový hlad. Když jsem to později vyprávěl známé, tak se mě zeptala, jestli jsem se nikdy nepostil?

Ale půst je něco jiného, to je dobrovolné zřeknutí se něčeho. I když se někdo postí, má stále plnou ledničku. V oblastech, kde je bída, lidé trpí hladem, nemají co k večeři, ví, že nebudou mít nic ke snídani, a neví, jestli bude něco k obědu. V nemocnici po operaci nebo při vyšetřování mně také nedali pár dní najíst, ale to nebyla žádná tragédie.

Vzpomněl jsem si, jak jsem před dvěma týdny byl na návštěvě u dcery. Dala mně nějaké jídlo a vnoučata s otevřenými pusami se na mě tlačila a chtěla, abych jim také něco dal. To nebylo z hladu, ale jen měla radost, že jsem přijel a mohou se mnou jíst.

Představa, že jsou lidé, kolem nichž se také takhle tlačí děti, ale s tím rozdílem, že ony pláčí hladem a oni jim nemají co dát, se mnou hodně otřásla. Hned bylo o čem celý den rozjímat a za co se modlit. Uvědomil jsem si, že dostatek jídla beru automaticky, jak málo děkuji za tento dar a jak prosba za chléb vezdejší je často formální a povrchní.

12

Také mi došlo, že když jsem v životě nezažil opravdový hlad a nedostatek, mám v sobě falešnou představu, že v našich končinách se to nemůže stát. V Sýrii a Iráku životní úroveň byla velmi dobrá, ale přišla válka, kterou nikdo nečekal a najednou lidé trpí hladem a bídou.

Pane, děkuji ti z celého srdce, že máme dostatek jídla.Odpust mi prosím, že jsem byl někdy s něčím nespokojený.Prosím dávej nám chléb náš vezdejší.Naléhavě prosím dej ho těm, co mají nedostatek.A mě prosím dej milosrdné a vnímavé srdce, abych dokázal pomáhat těm, kdo jsou v nouzi. Miloš Jansa

Konference společenství ŠOPV sobotu 18. 10. se sešla společenství ŠOP (Šumperk Olomouc Prostějov) na své 2. konferenci. Jsme vděčni, že se konference zúčastnil provinciál Petr Vaculík a Anežka Hesová z Žabovřesk. Jejich vyprávění nám vlilo krev do žil. Petr se svěřil se svými dojmy z 27. Generální kapituly v Římě, což nám umožnilo poznat širší souvislosti našeho společného apoštolátu. Uvědomili jsme si, jak důležitá je osobní angažovanost každého z nás, aby světové salesiánské dílo mohlo nést dobré ovoce. „Kapitula zčernala“, tímto uvedl Petr Vaculík přehled dojmů, faktů a postřehů z kapituly. Všichni jsme si uvědomili, jak rozsáhlé je salesiánské dílo, kolik lidí mu obětovalo svůj život tak, že např. ze dne na den dokáží změnit místo a náplň své činnosti. Při tom všem si musíme uvědomit, že salesiáni jsou jen střípkem mozaiky Božího působení ve světě.

Anežka Hesová nás obohatila svým mladistvým a neotřelým pohledem na činnost salesiánských spolupracovníků v Brně Žabovřeskách a jejím čtyřletým působením v provinciální radě. Mediální komunikace, spolupráce všech výhonků salesiánské rodiny jsou pro ni a věřím i pro nás výzvou do budoucna.

Program doplnili svým osobním svědectvím manželé Lída a Pavel Solovští a Olinka Kvapilová. Moc děkujeme za otevřenost, obojí bylo pro nás velkým povzbuzením.

Na závěr konference vystoupili manželé Kamila a Petr Tiší a představili svou pěstounskou rodinu. Kamila navíc věnuje čas lektorování nových pěstounských rodin.

Děkujeme všem zúčastněným za povzbuzení k hlubšímu prožívání naší spirituality.Eva a Laďa Šnevajsovi

Milí přátelé, připojím ještě pár řádků ke zprávě Evy a Ladi o naší konferenci. Musím říct, že jsem zase dostala nový impuls do mého života salesiánské spolupracovnice. Oba referáty byly moc zajímavé a obohacující a přála bych je slyšet i ostatním. Jen dodám, že Anežka vyzývala také k aktivnímu přístupu k velehradské pouti – „S Donem Boskem na Velehradě“ – 8. 8. 2014. To nejmenší je, že si toto datum reservujeme a popřemýšlíme, jak přispět svým dílem, aby se akce vydařila a přinesla plody.

13

A ještě pár slov o nás s Tomem. Minule jsem psala, co všechno plánuji na prázdniny a opravdu se to bohatě naplnilo. Nejkrásnější zážitky mám (a se mnou naši mladí) z jáhenského svěcení syna Jakuba-Daniela v Sept-Fons ve Francii.

 Prožili jsme tam společně moc pěkný a požehnaný týden a já jsem mezi nimi zase omládla. Podařilo se mi navštívit při té příležitosti i Taizé a bylo to také obohacení.

 Protože Tomáš s námi jet nemohl (nezvládl by cestu ani obřad), chtěla bych se s ním vypravit příští rok na tu plánovanou pouť do Lurd.

Zakončím přímluvou z obřadů jáhenského svěcení, která může být inspirací pro každého: „Bože, ať jde věrně za tvým Synem, který nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sám sloužil, a jednou ať se s ním raduje v tvém věčném království.“

Vaši Olga a Tom Kvapilovi

Velehrad 2015Rok 2015 je pro nás salesiány především jubilejním rokem 200. výročí narození Dona Boska. Vyvrcholením těchto oslav by měla být mimořádná pouť celé salesiánské rodiny, různých skupin a odvětví, spolupracovníků, přátel, sympatizantů a vůbec všech lidí, kteří mají s Donem Boskem něco společného. Tato událost propukne 7.–9. srpna 2015 na Velehradě. Pro nás salesiány spolupracovníky to bude příležitost ke společnému setkání, k duchovní obnově našeho povolání a také milá povinnost takové velké výročí náležitě oslavit, jak to my spolupracovníci umíme!

Takže počítám s tím, že se tam jistě všichni uvidíme. A vás by jistě zajímalo, na co všechno se můžeme těšit, a tak vám exkluzivně odhalím předběžný program celé akce: V pátek nás čeká večerní vigilie v bazilice, kde můžeme v kruhu salesiánské rodiny duchovně obnovit naše salesiánské povolání. V sobotu dopoledne bude slavná poutní mše svatá a odpoledne nabídka různých programů pro děti i dospělé (přednášky, hry, soutěže, workshopy, atd.). Večer pak možnost společného posezení, hudební či jiný zábavní program na pódiu, jídlo a pití a tak. O ohňostroji se zatím nemluvilo :-) V neděli pak bude opět možnost společné modlitby a mše svaté, rozloučení a zakončení pouti.

Hlavním cílem tohoto článku je co nejsrdečněji vás pozvat a ujistit, že tato pouť je naše a že jsme tam velmi vítáni! Takže si ji zapište do vašich nových salesiánských kalendáříků a počítejte s ní! Dalším cílem je nabídnout vám jako spolupracovníkům možnost SPOLUPRACOVAT na přípravách a organizaci této akce. Je několik oblastí, ve kterých by konkrétní spolupracovníci nebo společenství mohly pomoci: putování (je možné zorganizovat poutnickou skupinku, koordinuje Radek Gottwald) organizace a logistika (pomoc s ubytováváním a informacemi, koordinuje Jan Šerý) občerstvení (má na starosti Petr Nečas, pekaři, cukráři a pomocníci jsou vždy vítáni)

14

program pro děti (příprava atrakcí, her, soutěží) modlitby (nabídka různých skupinek) zdravotní služba

Kdo máte zájem se nějak aktivně do této akce zapojit, prosím kontaktujte Marka Sklenáře SDB, který je hlavním organizátorem poutě (sklenar@sdb.cz). Těšíme se na vás!

6. DO TVÝCH RUKOU, PANE…Na návštěvě u Josefa a Jaroslava Kopeckých Vydáno dne 22. 08. 2014Před 14 dny při návratu z Akademického týdne v Novém Městě nad Metují jsem si odskočil podívat na bratry Josefa a Jaroslava Kopeckých do Litomyšle a Sebranic. Otci Jaroslavovi bylo v květnu 90, kterých se dožil v úžasné svěžesti fyzické, duševní i spirituální.

Při návštěvě fary v Sebranicích mívám pocit návratu domů. Jaroslav mě přivítal s otevřenou náručí a tři hodiny jsme spolu strávili v živém rozhovoru. Udivoval mě svěžestí a bystrostí svých čerstvých i starých vzpomínek i myšlenek a postřehů k aktuálnímu dění. Na stole měl připravené kázání o Otci Josefu Toufarovi na neděli (pronikavé a hluboké jako vždy).

Za tu dobu se mnou třikrát sešel a vyšel schody (docela prudké v počtu asi 25). S radostí mně ještě nakonec oznamoval, že nyní v srpnu bude vstupovat do noviciátu Filip Mareš, syn místního pediatra a jejich farní odchovanec. Vzpomínali jsme i na celou rodinu Klusoňovu, starý pán Klusoň, kostelník nejvěrnější, ale i na Václava, který v Sebranicích před časem slavil svoje životní jubileum. Prostě jsem měl dojem obdivuhodné svěžesti. Když jsme se na rozloučenou objali, tak tiše podotkl: „To víš, Josefe, já už pomalu končím“.

Na obrátku jsem vyhrkl: „Ještě chvíli, Jaroslave, prosím vydrž, hlavně kvůli nám.“Návštěva ve mně rezonuje dosud. Před očima mám jeho lehce sehnutou postavu stojící

před dveřmi fary, jak mně s laskavým úsměvem mává na rozloučenou. Tolik laskavosti, shovívavosti, pokoje a moudrosti, vděčnosti a odevzdanosti do Pánových rukou najednou, bez stínu hořkosti a mrzutosti nad prožitými a prožívanými životními těžkostmi.

V neděli večer jsem se dozvěděl z telefonátu Janka Ihnáta a posléze i od Josefa Kopeckého, že týden po návštěvě otec Jaroslav při cestě ze schodů spadl a docela nepěkně se polámal. Leží na ARO v Litomyšli se zlomenými žebry, a aby mu ušetřili jeho dýchání, tak je na podpůrném přístrojovém dýchání. Je ve stabilizovaném stavu, ale je tlumený léky.

Uvědomuji si, že další je ve vyšší režii, ale vzhledem k létům stráveným v uranových dolech a na přehradách a svěžímu stavu před 14 dny bych chtěl věřit, že by tady s námi ještě mohl nějaký čas být kvůli nám (trochu sobecky). On je jeden z posledních salesiánů „zakladatelů současného díla“ – žijící legenda SDB – „veterán v boji o duše“.

Mysleme prosím na něj ve večerní modlitbě (a vůbec). Josef Gut

Pán nad životem a smrtí zavolal. Odcházím.

15

Loučím se s vámi odkazem sv. Jana Boska: „Očekávám vás v nebi.“ S vírou v život, který nekončí, oznamujeme, že dne 21. srpna 2014 zemřel ve věku devadesáti roků P. Jaroslav Kopecký salesián Dona Boska.

S naším spolubratrem a spolurodákem jsme se rozloučili v kostele svatého Mikuláše v Sebranicích u Litomyšle při mši svaté v úterý 26. srpna ve 14 hodin a po ní na zdejším hřbitově.

T E S T A M E N T V životě každého člověka existují dva základní momenty – narození a smrt. Pozemský život, který začíná, a život, který se dokonává v čase a přechází do věčnosti.

Ani ve snu mě nenapadlo, že překročím devadesátku, že se dožiji třetího tisíciletí. Na Pánu Bohu jsem nikdy nevymáhal dlouhý věk. Co dá, to dá, co nedá, to nedá. Věřím, že každého z nás Pán vede často i přes nepříjemné skutečnosti, které přestávají být po čase drásavými. Můj život byl často i ve velkých nebezpečích, především za války a během totality. Ale Pán dal vždy více ochrany, více pomoci, více sil, než bylo těžkostí. Častokrát jsem si to ani neuvědomoval.

Pánu Bohu jsem nebyl nikdy dost vděčný za to, že mě povolal k životu, že jsem se narodil v příkladné věřící křesťanské rodině rodičům, kteří mě měli za všech situací rádi. Zdaleka jsem jim neoplácel jejich oběti a lásku přiměřenou vděčností. Otec zemřel v 57 letech, maminka jej přežila o rovných 40 let, dožila se 92 roků. Rodiče mi ukázali, jak má vypadat hodný a poctivý člověk, jak může vypadat naplněný a požehnaný život. Mít dobré rodiče je vzácný Boží dar. Do své rodiny přijali osm dětí. Narodil jsem se jako prvý 21. 4. 1924. Za své sourozence rovněž Pánu vděčně děkuji, všichni jsme se rádi podporovali, setkávali, navštěvovali, doprovázeli. Šest se nás rozhodlo pro zasvěcený život. Josef a Ludmila rovněž nabídli své životy rodině Dona Boska, Regina voršilkám, Jiřina a Ivana cyrilkám. Děkuji za dětství v chudobě, pomáhalo mi to celý život. Děkuji Donu Boskovi, že mě přijal do své rodiny, že jsem se 16. srpna 1943 stal jeho synem. Jsem již přes sedmdesát roků salesiánem. Kdybych se měl znovu rozhodovat, opět bych mu otevřel náruč. Děkuji svému spolubratru salesiánovi kardinálu Štěpánu Trochtovi, že mi s ohrožením vlastního života udělil tajně 7. ledna 1961 svátost kněžství. Stalo se to nedlouho po jeho podmínečném propuštění z vězení, kdy měl vážné potíže se srdcem a za vyzrazení svěcení riskoval svou svobodu. Knězem jsem se stal více než s desetiletým zpožděním, měl jsem 37 roků. Stalo se to proto, že buď jsem nebyl na svobodě já, nebo nebyl na svobodě ochotný světitel. Jako salesián – kněz jsem se cítil celý život šťastný. Během života mě provázeli početní spolubratři, prožil jsem s nimi většinu života, mnoho silných i pohodových chvil, šel s nimi společnou cestou, předcházeli příkladem, svědectvím života, odvahou. Kdykoli jsem byl v těžkostech a potřeboval pomoc, Pán mi poslal vždy někoho, kdo v době nouze, kdy jsem nestačil, podal pomocnou ruku, aby mě podržel. Tak tomu je stále až do dnešního dne. Kdybych se mohl znovu rozhodovat, opět bych otevřel náruč Donu Boskovi. V lednu 2011 jsem mohl Pánu vděčně poděkovat za padesát roků kněžství s celou svou komunitou i s celou farností.

Když jsem se rozhodl zasvětit se Pánu v rodině Dona Boska, ztratily pro mne důležitost mnohé věci. Čím více jsem opouštěl, dobrovolně nebo nedobrovolně, tím

16

svobodnějším jsem se cítil. Dnes už snad nelpím na ničem. Jsem přesvědčen, že to, co je nám připraveno v budoucnu, bude lepší než to, co je už za námi.

Nyní už blahoslavený papež Jan XXIII. říkal: „S důvěrou pohlížím vstříc budoucnosti. Chci aby – ať už bude dlouhá či krátká – byla svatá a posvěcovala druhé.“ Během života jsem se učil naslouchat, chápat, čekat, odpouštět, mít všechny rád, nepropást nic závažného, neprožít čas marně. Mrzí mě četné slabosti těla i ducha, protože jsem mohl udělat pro Pána a pro bližní více. Omlouvám se a prosím o odpuštění všechny, které jsem nedokázal podepřít nebo které jsem zranil neuváženým slovem.

Stále neodbytněji cítím, že světlo lampy slábne, že se blížím ke konci své pozemské cesty. Nestěžuji si. Dosud vidím, slyším, mluvím, chodím… Denně posiluji svou víru, že tato cesta nekončí pádem do propasti nicoty, ale pádem do otevřené náruče Boží. Věřím, že z mého umírání se stane návrat dítěte domů k Otci a setkám se se všemi přáteli, kteří mě měli v životě rádi. Věřím ve zmrtvýchvstání. Celý život jsem se modlil: „Očekávám vzkříšení mrtvých a život věčný“. Věřím, že až zemřu, Bůh mě přijme tam, kde už nejsou žádné potíže, žádné temnoty a zármutek, „ale budeme se společně radovat doma u nebeského Otce“, jak končí naše každodenní zásvětná modlitba k Panně Marii.

Drazí, těmito řádky se s vámi loučím. Děkuji Vám za Vaši modlitbu, za Vaši lásku, za Vaše přátelství, za vaši mnohotvarou pomoc. Navzájem si odpouštějme. František Saleský říká: „Buďme rychlí k odpouštění. Buďme rychlí k zapomínání. Na kapku medu nachytáš více much než na sud octa“. Děkuji Vám, když se zastavíte a pomodlíte u mého hrobu. Láska nestárne. Denně prosím Pána, aby v této farnosti probudil nová salesiánská povolání. Ať vás posiluje Boží láska a ať vás těší Boží naděje.

P. Jaroušek Kopecký SDB – 22. května 2014

Pohřeb Jarouška Kopeckého byl velkou oslavou jeho života, který zcela věnoval salesiánské rodině, tedy i nám salesiánským spolupracovníkům. Škoda, že tam nezazněla slova díků za nás, salesiánské spolupracovníky. Svou vděčnost bychom o to víc měli projevovat modlitbou a častou vzpomínkou na Jarouška při mši svaté.

17

Děkujeme Ti, Jaroušku, za všechno, co jsi pro nás vykonal! Marie Jílková, ŠOP

Zemřel náš bratr Václav PácalVydáno dne 26. 08. 2014Náš milý kamarád a spolupracovník Václav Pácal nás 23. 8. 2014 opustil a vydal se vstříc náruči našeho Pána. Vzpomeňte na něho při modlitbě.

S naším drahým bratrem jsme se rozloučili v úterý dne 2. září 2014 ve 12.30 hodin v kostele sv. Anny v Hradci Králové – Kuklenách, kde byl po církevních obřadech uložen na místním hřbitově do rodinné hrobky k tichému spánku. Milan Jandáček

Zemřel Jiří Procházka, ASC Vydáno dne 8. 10. 2014„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, živ bude. A nikdo, kdo žije a věří ve mne, nezemře navěky.“ (Jan 11,25–26)

S hlubokým zármutkem v srdci, avšak s pevnou důvěrou v Boží milosrdenství oznamujeme všem přátelům a známým, že nás předešel do nebeského království náš milovaný manžel, tatínek, dědeček, bratr, bratranec, švagr, zeť, tchán a strýc pan Jiří Procházka.Dovršil svou pozemskou pouť do Boží náruče posilněn svátostmi po krátké těžké nemoci ve čtvrtek 25. září 2014 ve věku 61 let.

Rozloučili jsme se s ním ve čtvrtek 2. října 2014 ve 13 hodin při zádušní mši svaté v klášterní bazilice sv. Markéty v Praze 6 – Břevnově. Poté byl uložen do hrobu na Jestřebici u Kokořína.

Rozloučení a vzpomínka na Jirku Vydáno dne 08. 10. 2014Milá salesiánská rodino, chtěla bych i touto cestou poděkovat všem, kdo mi pomáhali a pomáhají modlitbou, účastí na pohřbu a aktivní pomocí v mé nelehké situaci, kdy jsem 18

přišla o milovanou bytost. Můj muž Jiří odešel do lepší společnosti svatých – a já (jak zasažená bleskem) se pomalu vzpamatovávám a zvykám si na skutečnost samoty, kdy nic už nebude jako dřív. V den po pohřbu jsme měli čtyřicáté výročí seznámení. Devětatřicet let krásného manželství se nedá jen tak škrtnout, blízkost toho nejúžasnějšího člověka mi bude chybět stále.

Jiří měl agresivní neléčitelnou formu rakoviny s metastázami do kostí, lymfy a jater. Šlo to strašně rychle, v nemocnici byl necelé čtyři dny, kdy přestal jíst a musel být na kapačkách. Nemohla jsem ho ani nechat převézt na paliativní oddělení k boromejkám. Do poslední chvíle jsem byla s ním, spolu se synem Jendou, všechny děti i jejich protějšky se s ním stačily rozloučit. Svátost nemocných mu dokonce pomohla od bolestí, a poslední den už jen pospával.

V těchto pro mne tak těžkých dnech jsem se opět přesvědčila, že salesiánská rodina je skutečně rodina, kde se člověk může spolehnout na druhého.

Vaše modlitby mne skutečně nesou. Teď hledám nějaké bydlení v Praze, kam se chci vrátit. Vaši pomoc v tomto uvítám.

Ještě jednou díky. Janka Procházková

Milí přátelé, Přikládám (pro mě) nejpůsobivější fotky z pohřbu Jirky Procházky, který se konal minulý čtvrtek v Praze a následně v doprovázení ještě několika párů z našeho společenství v Jestřebici na Kokořínsku, kde si Jirka přál být pohřben.

Tam na hřbitově se najednou v celé síle té syrovosti, kterou se loučení s blízkým člověkem vyznačuje, ukázala Jančina duševní síla, kterou na všechny kolem působila. Způsob loučení charakterizoval i Jirkův život, v prostém, na nic si nehrajícím duchu, za doprovodu dvou kytarových písní u hrobu, s ryzími slovy pohřbívajícího kněze, vše bez příkras, bez organizování, vycházející z přirozené potřeby nás všech, kdo tam byli, jednoduše v této těžké chvíli být s nimi.

Dvě poslední fotky (na webu) jsou z promítání o Jirkově životě, který nám Janka s dětmi při závěrečném posezení představila. V souvislosti s tím na mě silně dolehlo, jak málo se možná někdy známe a jak krátký je čas na to, abychom to dohnali. Proč člověk musí rekapitulovat tyto skutečnosti, až když někdo z nás odejde? Lída Janžurová

Jiří Procházka patřil mezi lidi upřímné a dobrosrdečné. Jeho život byl naplněn láskou k rodině.

Vyučil se prodavačem průmyslového zboží, dále se vzdělával a byl mistrem odborného výcviku i vedoucím železářství. Dlouhá léta pracoval v Autodružstvu Podbabská jako skladník.

Zajímavější než jeho práce je však jeho osobní život.Již v mládí se věnoval ochotnickému divadlu, absolvoval i herecké kurzy u režiséra

Františka Laurina. Se svou ženou Jankou se seznámili jako ochotníci. Zítra v pátek to 19

bude právě čtyřicet let. Po deseti měsících čisté lásky uzavřeli manželství, které bylo naplněno hlubokou oddanou láskou a porozuměním.

Přicházely děti, kterým se věnoval tak jako málokdo. Když měl dlouhodobě manželku v nemocnici, dokázal se sám bez pomoci postarat o tři předškolní děti. Uměl nejenom takzvané mužské práce, ale zvládal i ty takzvaně ženské. Ke svým třem dětem dokázal přijmout do rodiny i opuštěné dítě. Děti ho milovaly, byl jim ochráncem, přítelem a rádcem, nikdy nelitoval času stráveného s rodinou. Když se narodila vnoučata, dostal jeho život nový rozměr a dědečkovská role byla pro něj obohacením.

Jeho velkým koníčkem byla heraldika a genealogie, pracoval na rodokmenu rodiny, jejíž kořeny sahají do třináctého století.

Věnoval se i turistice, v okolí Kokořína, kde poslední léta pobýval, obnovil turistické značky a vytvořil nové k dávno zapomenutým místům. Sám sebe považoval za Pšovana. Jeho velkým snem bylo putovat do Compostely, kam se už za svého pozemského života nedostal.

Jiří fotil, maloval a tvořil sochy ze dřeva. V posledních letech i vystavoval. Jeho fotografie byly obdivované.

Samostatnou kapitolou byl jeho život víry. V patnácti letech se nechal pokřtít v evangelické církvi. Pak se oženil s katoličkou. Jeho cesta do katolické církve trvala dvaadvacet let, postupné poznávání manželčina světa víry vyvrcholilo slavnostním vstupem do její Církve, kde se angažoval, patřil mezi přátele Dona Boska. Jeho víra byla prožívaná do hloubky a žitá tak, že dokázal evangelizovat okolí.

Jiřímu nebyl dopřán dlouhý pozemský život. Celý život se těšil na důchod, kdy se chtěl naplno věnovat svým zájmům.

Jiří byl rodilý Břevnovan, narodil se ve čtvrtek, ve čtvrtek se seznámil se svou jedinou láskou Jankou, ve čtvrtek měli svatbu, ve čtvrtek zemřel, a shodou okolností se ve čtvrtek koná pohřeb.

Kdo se s ním někdy potkal, nikdy na něj nezapomene. Ochotně pomáhal, kde bylo třeba. V devadesátých letech byl například i trenérem plavání v základní škole svaté Voršily v Praze. Uměl říct správné slovo v pravý čas. Nad nikým se nevyvyšoval, sám sebe neupřednostňoval, rodina mu byla nade všechno. Měl velký smysl pro humor. Jiří byl statečným rytířem ušlechtilého srdce, velkého životního rozhledu, rozsáhlých vědomostí z různých oborů.

Bůh mu odplať za všechny jeho dobré skutky, spravedlnost, laskavost a pokoru.

7. MODLITEBNÍ MOSTNaléhavá prosba o modlitbu za Milušku Vydáno dne 22. 09. 2014Milí přátelé. Prosíme o modlitbu za naši nevěstu Milušku.S Vaškem, naším synem, jsou na svatební cestě na Srí Lance.Miluška musela být hospitalizována v nemocnici s vysokými teplotami a s příznaky na zápal mozkových blan. Problém je, že místní lékaři pravděpodobně s tímto nemají zkušenosti. Urychlený návrat do ČR je při současném stavu nemožný.Děkujeme za vaše modlitby Milan a Marie Pekárkovi

Naléhavá prosba o modlitbu za Milušku – aktualizováno Vydáno 08. 10.Ahoj milá salesiánská rodino, děkujeme vám všem za podporu v modlitbě. Dnes již mohu napsat, že Vašík i Miluška jsou šťastně v ČR.

20

Miluška dnes díky Bohu přiletěla za doprovodu lékaře z motolské nemocnice do Prahy a poté byla převezena do ústecké nemocnice na infekční oddělení (není na izolaci). Její stav je úměrně diagnóze (zápal mozkových blan) velice dobrý. Jak bude ještě léčba dlouho trvat, to nevíme, pro tuto chvíli to není podstatné.

Miluška tímto rozšířila počet pacientů v ústecké nemocnici. Ale je třeba se modlit i za Margitu Šantavou a Pepu Guta.

Pán vás všechny opatruj. 777 x díky všem … Milan a Marie Pekárkovi

Maminčin stav se pomalu zlepšuje Vydáno dne 16. 10. 2014Milí přátelé,srdečně vás zdravíme s novinkami o maminčině zdravotním stavu. Než s těmi

povzbudivými zprávami začneme, přijměte naše veliké díky za vaše modlitby, oběti a žehnání, které vysíláte naším směrem. Moc nám to pomáhá.

Maminčin stav se za několik málo posledních týdnů úžasně zlepšil. Zatímco dřív jsme z ní museli každé slovo doslova páčit, dnes mluví sama a ve větách. Zlepšuje se jí paměť. Sama chodí na toaletu na chodbu. Promiňte, že píšeme i o tomto, ale kdo někdy měl někoho v rodině dlouhodobě těžce nemocného, ví, jaký posun to je.

Maminka byla před několika dny převezena do blanenské nemocnice, kde zahájila intenzivní rehabilitaci. Největší skok v jejím uzdravování však nastal ještě v letovickém klášteře, který funguje jako léčebna dlouhodobě nemocných.

Děkujeme paní ředitelce Draze Královcové, že to s námi zkusila a maminku pustila hned na první víkend domů. Myslíme si, že ji víkendy povzbuzovaly a motivovaly. Výjimečný byl hlavně ten poslední, kdy jáhen farnosti František Bačovský pokřtil maminčinu nejmladší vnučku Ester. Křest se původně měl konat v půli prázdnin, ale pár dní předtím přišel maminčin kolaps, bezvědomí, pobyty v nemocnici… Nyní mohla být přes svou nemoc při této události.

Snad právě domácí víkendy a také mše v nemocniční kapli byly pro maminku prvními návraty do běžného života. Doma ji navštěvovali sousedé a známí. Když počasí dovolilo, brali ji na kolečkové židli na procházku ven. Těšilo ji, že mohla přihlížet domácímu frmolu. Omlouvala svá vnoučata, když všude po obýváku, kde má nyní své lůžko, rozházely hračky a ona přes ně musela klopýtat. Přála si být doma i tehdy, když nám podzimní nálož prací v domácnosti a hospodářství neumožňovaly vždy vyčlenit jednoho člověka na péči o ni. S úsměvem nesla, když v jedné takové chvíli při slézání z postele spadla a udělala si na kolenou modřiny snad ještě větší, než jaké jsme si jako děti v zimě nosily z bruslení na rybníku.

Po pravdě přiznáváme, že ještě před dvěma měsíci bychom nevěřili, jak daleko se maminka může v tak krátké době dostat. Byli jsme poučeni, že v podobných stavech tempo rekonvalescence především mozku obvykle spíše klesá. Rodinná známá zdravotnice se slzami v očích mluvila o tom, jak by nám přála zázrak. Nyní se zdá, že náš zázrak leží na blanenské rehabilitaci, chodí několikrát denně cvičit a těší se domů.

Koncem října, jak věříme, oslaví maminka 55. narozeniny. Jedním z prvních darů byl mobilní telefon, který dosud neměla. S tatínkem se dělili o jeden přístroj a druhý si používat nikdy nezvykli. Nyní ho má, a tak jí na číslo 727 986 229 můžete napsat zprávu nebo zavolat. Projevila o to zájem.

Závěrem chceme ještě jednou poděkovat za vaši podporu, modlitby a pomoc. Změny teď přicházejí tak překotně, že nám nejspíš ještě plně nedochází, jak velké divy Pán uprostřed nás koná. Zároveň vyznáváme, jak moc jeho pomoc a shovívavost potřebujeme. Naše

21

modlitební úsilí leckdy uvadá. Někdy se my sourozenci handrkujeme, kdo kdy pojede pomoci tatínkovi, který by se sám v práci na statku utopil. Učíme se neporovnávat, kdo toho kolik udělal a jestli by už neměli nastoupit ti druzí. S každým zazvoněním budíku, který hlásí, že krávy je třeba i dnes ráno dojit a krmit, se učíme odkládat sobectví. Pořád je to stejně těžké. A i přes velké posuny v maminčině uzdravování se stále učíme její zdraví odevzdávat do Božích rukou. Nemyslet na to lékaři vyslovené „jednou se ten pokrok zastaví, je jen otázkou, kdy to bude“. Svěřit plně Bohu, že i když se její hlava úplně nebo skoro úplně zotaví, stále bude zůstávat srdce nemocné tak, že na jednoho člověka je toho až až.

Máme však pevnou víru v Boží milosrdenství. Jak velký je to rozdíl, když někdo stoná tam, kde všichni mají smrt za absolutní konec, nebo ve věřící rodině.

Děkujeme, Pane Ježíši! Dvořáčkovi z Kochova

(Této zprávě předcházely prosby o modlitbu uveřejněné na webu 24. a 28.7., 6.8., 22.8. a 13.9.)

Dárek k   narozeninám Vydáno dne 15. 10. 2014V den mých narozenin jsem dostala zprávu, že mám v těle zhoubný nádor, který roste, a prý musím podstoupit chemoterapii, následně operaci a spoustu vyšetření před tím. Hlas v telefonu mluví bez emocí, rozuměla jste všemu? Můžete zavolat zpátky a na vše se znovu zeptat.

Cože? Proč já? Rána z nebe? Vždycky jsem byla zdravá, nejsem zvyklá marodit, paralen, celaskon a kafe všechno spraví, jedeme dál. Mám tolik rozdělané práce, rodina, zaměstnání, farnost, družstvo, politika. Nemůžu to teď opustit!

A Bůh mi říká: A proč ne? Chtěla jsi čas pro sebe? Pro mě? Teď ho máš! Jak jsem tě měl jinak zastavit? Když s každou další únavou sis přibrala další úkol? Co kdybys přestala spoléhat jen na sebe a počítala taky se mnou? Ach jo, Hospodine, ale já jsem si to takhle nepředstavovala! A můj Pán mi ústy proroka říká: Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje. A myslím, že se směje.

Tak odpočívám a dívám se kolem na krásné podzimní dny, milí přátelé mi volají, píšou, doprovází mě na vyšetření, posílají vtipy. Děkuju vám všem, kdo mně i naší rodině pomáháte, děkuju za pozdravy a povzbuzení, děkuju za všechny lékaře, kteří mi starostlivě volají, jak se mi daří, děkuju za možnost mít k dispozici léky a přístroje, které mi, doufám, pomohou. A děkuju Bohu, že mě má tak rád! Ilona Tůmová

Reakce na webu: Milá Ilono, osobně se neznáme, ale ze salesiánských akcí ano. Hlavně jsem ale byla zvyklá vídat Tvé jméno pod mnoha žádostmi Portálu o CIP ve vydávaných knihách, na jehož tvorbě se v NK podílím. Moc zdravím a děkuji za krásně povzbudivé pojetí nemoci jako dárku. Vzpomínám v modlitbě a přeji příjemné zotavení, uzdravení a bude-li Bůh chtít, i pokračování v mnoha jemu milých aktivitách. Irena Milá Ilono, také se asi neznáme, ale skláníme se před Tvou statečností a pokorou, s jakou přijímáš, co v životě přijde. Jsme skoro přesně stejně staří a taky máme 5 dětí, proto se nás Tvá zpráva dotkla o to více. Modlíme se za Tebe a Tvé blízké a vyprošujeme u Otce hodně sil. Petr a Hanka Díky moc za pěkné zamyšlení, člověka to donutí se zamyslet také nad svým životem a uvědomit si, zdali opravdu si nedokáže najít čas na Boha... Drž se! Mařka (@)

22

Ahoj Ilčo, skláním se před Tvou odvahou takhle otevřeně říct, co Tě potkalo. Vzpomínám na duch.cvika přesně před rokem v Poličanech u sester trapistek, kde jsem Tě mohla blíže poznat. Bylo to celé úžasné. A jak jsi byla veselá a dobře snášela tu zimu na pokojích. Jaká je Tvoje víra opravdová, vidím teprve teď. Jsem s Tebou a drž se Stáňa M. Milá Ilono, chci ti poděkovat za tvoje svědectví, jistě mnoho z nás to povede k zamyšlení. Obdivuji tvou snahu o nadhled, a to z Boží perspektivy. Přeji, aby ti to vydrželo a ty ses brzo uzdravila. Miloš Milá Ilono, jen nevěřícně čtu a chybí mi slova, budu na Tebe moc myslet, abys tenhle Boží dotek zvládla. Držíme palce! Papa. Marie Macounová

8. SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJESpolečenství Švábenice se představujeKdyž nám Anežka Hesová napsala, že na nás přišla řada v představování společenství, přemýšlela jsem, co nás charakterizuje. Po chvíli jsem přišla na to, že kromě lásky k Pánu Bohu a jeho světci Donu Boskovi, nás spojuje dálnice D1. Předpokládám, že ji každý z vás zná, tak i naše členy na ní rychle najde. Jsme ve směru od Brna na Olomouc, přičemž ve Vyškově pokračujeme ne na Olomouc, ale na Kroměříž. První exit je Vyškov západ, kde ale musíme sjet a vydat se na Bohdalice. Dalším exitem už jsou Švábenice a pak Kojetín. Pokud bychom jeli o 10 km dál, dorazíme do Kroměříže, který je ale už ŠOP.

Tak a víte, kde jsme, a teď kdo a jací jsme… To je velmi jednoduché a snad i zapamatovatelné.

I když je nás opravdu malinko – čtyři páry po slibech a jeden pár věrných trvalých přátel, za které jsme rádi, charakterizuje nás následující věta: Naše Kamarádské společenství kráčí Hladce, za zpěvu Jiřiček směrem do nebeského království a až tam budeme, řekneme si: „To jsme to ale daleko dOtáhli!“ Doufám, že kdo nás trochu zná, našel v dané větě naše členy: Kamarádovi, Hladcí (ty máme rovnou dvakrát), Jiříčkovi a Otáhalovi.

Jinak je naše parta zcela normální. Tak jako mnozí z vás, i my jsme prošli obdobím krize, ze které jsme se však bez úhony dostali a prožíváme klidové, vyrovnané období. Nemohu při této příležitosti nezmínit, že jeden ze spojovacích článků byla přítomnost našeho již bývalého delegáta Maxe Dřímala. Maxi DÍK!

Myslím, že bych na tomto místě mohla zmínit i dva body, které k charakteristice patří. Jedním bodem je přítomnost lidiček mimořádně významných.

Jako první uvedu ženu. Je jí Maru Hladká. Maruška je totiž naše společná salesiánská, církevní i necírkevní zubařka. Nejeden človíček laického i kněžského původu před ní otevírá svou huběnku…

Druhým je muž, Pavel Hladký, který svým řezbářským uměním slouží ke cti a slávě Boží. Za vytvoření Křížové cesty v podobě plastik lidských rukou a symbolů na motivy básníka Aloise Volkmana obdržel letos na Velehradě ocenění České biskupské konference. A určitě i vy znáte nějaké další jeho dílo, protože v našich kostelech a i domácnostech je jich víc než dost.

Tím dalším bodem jsou těžké životní záležitosti. Vnučka Jiříčkových Michalka Láníková trpí genetickou nemocí, metachromatickou

leukodystrofií. Odkaz na stránky: www.michalka-lanikova.cz

23

Další bolestí, i když ne tak závažnou, je těžká sluchová vada – praktická hluchota našeho syna Michaela Kamaráda. (Toto zde uvádím, kdyby někdo prožíval podobnou situaci a chtěl se sdílet, můžeme se spojit.)

Na začátku jsem pokusem o humor uvedla, že nás spojuje dálnice, a nyní na konci zcela vážně dodávám, že nás spojuje hudba. Jsme totiž spolčo muzikantů. Jen nás ještě nenapadlo vytvořit kapelu. Snad někdy v budoucnu!

Za společenství Švábenice Eva KamarádováDěkujeme kamarádům Kamarádům za představení jejich malé rodinky ASC, díky Bohu za tu nádhernou pestrost celé salesiánské rodiny! Dá-li Bůh, tak v předvánočním čase se nám představí naopak velké společenství 604, tedy Brno-západ. Sazeč

9. SALESIÁNSKÁ RODINAOslava dvaceti let přítomnosti salesiánů v Bulharsku

Vydáno dne 23. 06. 2014Milí přátelé, už je to tady. Dvacet let naší přítomnosti v Bulharsku se blíží. Rádi bychom spolu s vámi poděkovali Bohu za to, že nás během tohoto období provázel svým požehnáním a že nám neustále prokazoval svoji přízeň. Chtěli bychom poděkovat za to, že jsme spolu s vámi mohli vykonat to, co se zde v Kazanlaku, Jambolu, Staré Zagoře, Novo Delčevu, Gabrovu, Kalitinovu, Pravdinu a jiných místech za ta léta podařilo vybudovat a opravit nejen v materiální, ale, a to především, v duchovní rovině.

Ušli jsme kus cesty spolu s místní katolickou církví, která je stále menšinová a někdy těžko hájí svoji víru. Salesiáni dnes tvoří deset procent všech katolických kněží v Bulharsku a mají na starosti čtyři farnosti.

Ušli jsme kus cesty na ekumenické úrovni, kdy se nám podařilo vybudovat přátelské vztahy jak s pravoslavnými, tak i s evangelickými křesťany.

Ušli jsme kus cesty na poli salesiánském, kde se nám podařilo zasadit dílo Dona Boska do bulharského prostředí. To byl asi nejtěžší úkol, protože zde nikdy předtím salesiáni nepůsobili. Věříme, že naše působení je vedeno Boží prozřetelností, jelikož dnes a denně jsme svědky toho, jak mladí kolem nás hledají Krista a nacházejí cestu k přátelství s Ním.

I vy jste součástí této naší cesty. I vy jste kamenem v mozaice našeho díla, takže i vy jste misionáři. Váš příklad a nasazení pro Krista je pro mnohé Bulhary povzbuzením a ukázkou toho, jak se dá žít víra a co znamená nasadit se pro dobrou věc. Díky vám za váš příklad.

Proto bychom vás rádi pozvali na oslavu dvaceti let přítomnosti salesiánů v Bulharsku. Oslava se uskuteční 25. října 2014 v Kazanlaku spolu s mons. Karlem Herbstem, SDB, sofijským exarchou Christem Projkovem a dalšími hosty.

Prosíme vás, abyste nám potvrdili svoji účast nejpozději do konce srpna 2014, abychom tak mohli včas zajistit ubytování a stravu, o které se postaráme i po finanční stránce. Samozřejmě s sebou můžete vzít i svoje rodiny. Na společné setkání se těší vaši salesiáni.

Pozvánka na představení mladých nejen pro mladé Vydáno dne 25. 06.Milí přátelé, chci vás pozvat na jedno skvělé představení, které nacvičila s mladými lidmi v dramatickém kroužku v oratoři v Žabovřeskách v Brně naše salesiánská spolupracovnice Anežka Hesová. Je to představení „Godspel“. Hrálo se už jednou a pro velký úspěch se bude opakovat ve čtvrtek 26. 6. v 19 h!, pak taky před „Koncertem lidí

24

dobré vůle“ na velehradské pouti (to bude prý jen ukázka) a v Kobylisích. Tak si to nenechte ujít!

Já jsem toto představení viděla už v březnu díky tomu, že tam vystupuje naše Johanka, která teď studuje v Brně na umělecké škole. Zažila jsem kvůli tomu a díky P. Marii Pomocnici (ten den byl její svátek) dobrodružnou noc.

Po představení, kdy se mladí ještě ukláněli rozjásanému publiku, jsem hned pádila na vlak, který mi stejně ujel (o pár minut). A protože to byl poslední vlak do půlnoci, ani autobus už žádný nejel, přemýšlela jsem, koho můžu burcovat ve 22 h večer a prosit o nocleh… Nakonec jsem se odvážila zavolat Slavíčkům a musím přiznat P. Marii, že se umí postarat. V mobilu se ozval rozjařený hlas Ivana, který vůbec nebyl překvapený a po mém delším zdráhání mě přesvědčil, že i když zrovna vdávají dceru, musím přijít a oslavit to s nimi!

Tak jsem se octla neplánovaně na svatební oslavě. Bylo to moc pěkné a poznala jsem další salesiánské spolupracovníky – Pospíšilovy, kteří byli taky na svatbě a hluboko po půlnoci a četných přípitcích a výborném občerstvení mě vzali k sobě na spaní domů. To člověk opravdu prožije, že jsme jedna rodina.

Další den jsem byla v Líšni na mši sv., kde jsem mohla poznat rušný život oratoře, a potom jsem ještě stihla setkat se aspoň na chvíli s P. Petrem Chovancem, který koncelebroval při mši sv. v Žabovřeskách. Musím přiznat, že to všechno jsem mohla prožít také díky mé skvělé sestře Slávce, která v tu dobu pečovala u nás doma o Toma a přizpůsobila svůj program mému nočnímu „úletu“.

V srpnu se chystáme do Francie, kde bude mít náš syn Jakub – Daniel (už 10. rokem trapistický mnich) jáhenské svěcení. Myslela jsem, že by se to dalo spojit s návštěvou Lurd, ale je to prý ještě hodně daleko, tak se tam asi s Tomem vypravíme příští rok nejspíš s Maltézskou pomocí. Ale těším se, že navštívím Taizé, které není ze Sept-Fons daleko a kam se dostat je má touha od mládí.

Jinak se s Tomem máme dobře, i když se přiznám, že se už moc těším na „dovolenou“, kdy pojedu s naší Johankou na hory do Alp a potom na tradiční „Pouť za umělce“. Tom by měl být zase v „Daliborce“ – domovu pro odlehčovací péči, jak už jsem o něm dřív psala.

Tak přeji krásné léto, plné vděčnosti… Já vděčná jsem, protože vím, za co a komu.Takže i vám vděčná Olga Kvapilová

Setkání společenství Žilina a Ostrava Vydáno dne 19. 07. 2014

25

Od 13. do 15. června proběhlo již druhé mezinárodní setkání „družebních“ společenství Ostrava a Žilina.

Po prvním úspěšném setkání před dvěma lety na Orlím hnízdě v Beskydech, měli připravovat letošní setkání Žiliňáci.

Když nám organizátor Ríša Ondrišík nabídl termín a místo, tak jsme byli nadšeni. Pozvali nás do domu sv. Josefa v Terchové pod malebným slovenským pohořím Malá Fatra.

Naši slovenští přátelé nachystali pestrý duchovní a společenský program, ve kterém nechyběla ani túra do hor. Společně, bez ohledu na věk, jsme vyrazili k chatě pod „Poludňovým grúňom“, a ti, co měli chuť, si mohli vyskočit ještě na hřebenovku.

Naše společenství do společného konání přispělo nachystáním některých modliteb a přednáškou na téma mezigenerační vztahy, kterou si připravili Hanka a Peťa Ptáčníkovi. Večery jsme prožili při posezení nad vším možným za zpěvu slovenských a moravských písní. Duchovně nás přijel povzbudit delegát žilinského společenství Marián Bundzel. Za dva roky je opět na tahu Ostrava – tak uvidíme, čím tentokrát překvapíme Žiliňáky my.

Domů do Ostravy a okolí jsme odjížděli povzbuzeni tím, že i když jsme z jiné země, tak jsme si velice blízcí, protože nás spojuje duch Dona Boska, který vane napříč národy.

Roman Turowski, místní společenství Ostrava

Vzpomínka na „Cyklo+pěší“ pouť salesiánské rodiny se Strennou 2014Vydáno dne 19. 08. 2014

Milí přátelé, v pátek 25. července jsme se společně i s pěšími vydali na naše putování.První den – Humpolec – Havlíčkův Brod – Pohled sv. Anna – H. Brod (43 km)Po společné modlitbě s otcem Petrem Vaculíkem se naše cesty rozdělily a my vyjeli cestou necestou ke sv. Anně na mši svatou. Pak směr na H. Brod, kde jsme přespávali v mateřském centru. Druhý den – H. Brod – Světlá nad Sázavou – Želiv (43km)V Želivi se naše putování propojilo se sestrami salesiánkami i s pěšími a měli jsme společnou mši svatou.Třetí den – Želiv – Křemešník – Humpolec (44 km)Nádherná příroda, modlitba i námaha, nás krásně propojovala s Boží milostí a láskou.Děkujeme Aničce Kotvrdové, Gábi Marošové, Lidušce a Jirkovi Palečkovi,za přípravu a starosti kolem pouti!!! Jarka Dvořáková

26

Doprovázíme a

následujeme Ježíše! A především víme, že on doprovází nás na svých ramenou.

Přisvědčme lásce a odporujme sobectví, přitakejme životu a odporujme smrti,

přitakejme svobodě a odmítněme otroctví četných idolů naší doby.

Jedním slovem, přisvědčme Bohu, který je láska, život a svoboda, a nikdy neklame.

(z homilie papeže Františka)

XXIII. Generální kapitula Dcer Panny Marie Pomocnice křesťanůVydáno dne 13. 09. 2014

Milí bratři a sestry ze Salesiánské rodiny, od 7. září do 16. listopadu 2014 probíhá 23. Generální kapitula Dcer Panny Marie Pomocnice křesťanů.

Kapituly se zúčastní 194 sester, jež budou zastupovat 12 959 FMA přítomných v 94 zemích světa.

Tato událost je jistě příležitostí a také zkušeností zamyšlení a vzývání Ducha sv. k nasměrování našeho Institutu v příštích šesti letech.

Oficiální zahájení bude 22. září. Zahájení předchází seznamování se sestrami, předcházející přípravou a pravidly kapituly. Poté následují týdenní duchovní cvičení v Mornese, pouť do baziliky Panny Marie Pomocnice v Turíně, návštěva Nizzy Monferrato a Lu Monferrato (kde se narodila sr. Angela Valese, která vedla první misionářskou výpravu FMA a zemřela před sto lety).

Ve dnech od 22. do 29. října se uskuteční rozlišování a volba hlavní představené a její rady.

Za naši Česko-litevskou provincii se kapituly zúčastní provinční představená a delegátka sr. Jurgita Jagminaité (z Litvy).

Prosíme o modlitbu, abychom byly otevřené Duchu sv. a nechaly se jím vést!sr. Majka Tkadlecová, FMA

Prosba o kliknutí Vydáno dne 25. 09. 2014 Najdete-li chviličku a uznáte-li za vhodné, budeme Vám vděčni za kliknutí v hlasování pro náš projekt Kurzy přípravy na život:http://www.ingbank.cz/fond-nadace-terezy-maxove-detem/hlasujte/hlasujte-za-projekt.html?id=6.Za celé Centrum Don Bosco SKM Pardubice děkuje a hezky zdraví Monika Peterková

Poděkování z Centra Don Bosco SKM Pardubice Vydáno dne 16. 10. 201427

Milí přátelé, díky moc za Vaše „klikání“ v hlasování (Nadace Terezy Maxové dětem – ING bank). Bez peněz i z takovýchto „menších“ projektů bychom těžko zvládali – zkoušíme žádat, kde se dá. V tomto případě jsme i díky Vám dostali na práci s mladými lidmi bez rodiny 40 tisíc. Díky za pomoc! Monika Peterková

Na www.dozivota.cz naleznete letní bulletin… … ale i mnoho dalších zajímavých informací o Centru Dona Boska v Pardubicích a o jeho činnosti. Sazeč

Úvodem„…já si vaší práce vážím a trochu závidím ten tým, protože na sobě makáte a otevřeně spolu mluvíte. A to se málokdy vidí…“

Tak těchto pár slov mi při posílání své diplomky napsala známá do mailu. Zkoumala přínos naší práce v Kurzech přípravy na život pro naše klienty. Měla možnost vidět nás jako nezávislý pozorovatel zvenku. A dodala nám chuť do práce. Z jejích výzkumů totiž vyšlo, že naši klienti dopadají v životě přeci jen o dost lépe.

Zpátky ale k počáteční větě…Když jsem si ji v mailu četla, tak jsem měla na jednu stranu radost a na druhou jsem si v duchu říkala: „Milá zlatá, máš pravdu, vztahy v týmu jsou pro nás základní! Možná ale není vidět, že bychom taky občas rádi utekli.“ Zvlášť, když se nedaří… Naštěstí se to neděje. Potřebujeme jeden druhého, musíme se na sebe spolehnout. Bez vzájemné důvěry a respektu mezi sebou bychom těžko byli věrohodní pro své klienty. A těžko bychom jim mohli být skutečnou oporou. V něčem je to stejné jako v rodině.

Na vztazích celá naše práce stojí. Nejsme „nejlepší“, ale chceme se snažit plnit slib, který jsme našim mladým před pár lety dali…Víme, že to není zadarmo. A nějak to s pomocí Vaší a pomocí Boží jde… Úvodník Moniky Peterkové

13. 10. si připomínáme památku bl. Alexandriny da Costa 14. 10. 2014Alexandrina da Costa je první blahoslavená salesiánka spolupracovnice. Narodila se 30. 4.

1904 a zemřela 13. 10. 1955.Bylo pondělí 14. října 1955. Ve vesnici Terasini – diecéze Monreale –

Sicílie – vstoupí do sakristie kostela po mši, která byla sloužená v 7 hodin ráno, paní Antonie Aiello. Slušně pozdraví „Pochválen buď Ježíš Kristus“, kněz Umberto Pasquale, bývalý duchovní vůdce Alexandriny da Costa, jí ani neodpoví, ale ihned ji posílá do zpovědnice, že tam hned přijde…

Paní mu vysvětlila, že se nechce vyzpovídat, ale že v době, kdy sloužil mši, přišla Panna Maria a pověřila ji, aby mu oznámila, že zemřela Alexandrina a je už v nebi. Já nevím, kdo je ta Alexandrina, ale vy to už budete vědět. Panna Maria dodala: „Řekni otci, ať není smutný, protože Alexandrina je mu nablízku“.

28

Don Umberto z toho byl zaražený, protože mu tuto bolestnou zprávu neoznámil ani lékař, ani její sestra Deolinda, ani jeho přítel z Portugalska. Kněz Mons. Mendes do Carmo byl třicet let v semináři profesorem mystické teologie a doprovázel Alexandrinu da Costa při smrti. Poté o tom napsal článek s názvem „Nevídaný pohřeb v Portugalsku“.

Alexandrina potřebuje být ještě objevena. Zůstalo po ní 5000 stránek spisů. Toto dítě svobodné matky nás učí, že svatým se může stát každý, kdo chce, a že milovat Boha lze i ochrnutý. Salesián Don Umberto Pasquale seznamuje celý svět se salesiánkou spolupracovnicí a největší mystičkou dvacátého století. Alexandrino, nauč nás milovat Boha tak, jak jsi ho milovala ty, a tam, kde jsme. Jan Ihnát

Jak se žije slovenským salesiánům na Sibiři? Vydáno dne 16. 10. 2014Na to jsem se zeptal salesiána P. Pala Michalky.Hned při naší e-mailové komunikaci jsem si uvědomil, co všechno v naší době a v naší

zemi považujeme za samozřejmost... třeba internet.

Z naší komunikace....

Ahoj Miloš. Veľmi sa ospravedlňujem, že som dosiaľ nereagoval na Tvoj mail. Tu je trošku komplikovanejšia situácia.

Niekoľko týždňov nefungoval internet. Potom zasa od začiatku septembra nám výdatne sneží, takže treba robiť so snehom, aby sme sa pohli z domu. Ale som rád, že sa mi to podarilo.

Palo, mohl bys nám říct něco o sobě?

Pochádzam zo Západného Slovenska od Topoľčian. Narodil som sa v početnej rodine. Rodičia nás mali 9, no traja zomreli ešte maličkí, a tak sme zostali až dosiaľ 6. Som vyučený stolár. Moji rodičia boli jednoduchí dedinčania, s úprimnou vierou a so zdravým „sedliackym rozumom“. Aj teraz po rokoch, keď sú už při Pánovi, žasnem, koľko cenného mi dali pre život, hoci samozrejme boli aj problémy. 

Jak ses dostal k salesiánům?Už počas základnej školy som bol v intenzívnom kontakte so saleziánmi, to bolo ešte

v časoch hlbokej totality, a tak som pociťoval povolanie žiť pre mladých v duchu dona Boska, hoci na druhej strane mojou veľkou túžbou bolo založiť si rodinu a žiť kdesi na samote v horách jako zverostrážca, mám totiž veľmi rád prírodu. Mimoriadne mi při rozhodovaní v povolaní bola na pomoci základná vojenská služba, ktorú som absolvoval v Brne a najmä v Havlíčkovom Brode. Tu som stretol perfektných ľudí, ktorí mi veľmi pomohli svojim príkladom i konkrétnymi skutkami lásky. A tak po návrate z vojny som to mal jasné: Ak chcem byť šťastný, treba aby som kráčal po Božích cestách. A saleziánske povolanie som vnímal jako Božiu cestu, tak som začal formáciu v saleziánskej společnosti. Keď si na to spomeniem, so smiechom dodávam, že keby som bol vtedy videl bežný deň svojho života například teraz tu na Sibíri, asi by som sa nebol stal saleziánom.

29

Je to ťažké. Ale nikdy som neľutoval, stojí to za to, je to ťažké, ale aj krásne. Som šťastný, že som salesián.

Když ses setkával se salesiány spolupracovníky, dalo to také něco tobě?Jako salesián som pôsobil na vícerých miestach po Slovensku. Okrem typickej

saleziánskej práce s mládežou som dlhé roky pracoval vo formácii při přípravě mladých saleziánov a tiež v službe saleziánom spolupracovníkom ako delegát vo viacerých miestnych strediskách i jako delegát provinciálny. Táto služba mi dala veľmi veľa. Najmä mi pomohla pochopiť postoj dona Boska: cez laikov šíriť saleziánsku charizmu medzi ľuďmi pre dobro mladých a ľudových vrstev. Saleziáni zasvätení sami bez saleziánov spolupracovníkov by nikdy nedokázali urobiť toľko dobra, čo s nimi. To som zažíval na vlastnej skúsenosti a za to som im vďačný.

Řekl bys také nám něco pro povzbuzení?Žiť svoje povolanie tak, aby to stálo za to. Keď bol před rokmi na Slovensku vtedajší

hlavný predstavený don Egidio Vigano, povedal saleziánom spolupracovníkom: „Viete, akých vás chcel mať don Bosco? Aby ste mali otvorené ruky a horiace srdce!“ Otvorené ruky, to je stále pripravené, pohotové k službe. A srdce horiace láskou k Bohu a k ľuďom, najmä mladým, rodinám, biednym…

Jak ses dostal na misie na Sibiř?Ja som dostával impulzy od Pána pre misijné povolanie už před svojou kňazskou

vysviackou. Před viac než dvadsiatimi rokmi som písal žiadosť ísť na misie do Ruska vtedajším predstaveným, no pustili ma až vlani.

Kde působíte a kolik vás tam je?Pôsobíme na Východnej Sibíri v Jakutskej republike, ktorá je súčasťou Ruskej

federácie. Aby ste mali predstavu, táto republika je veľká jako desať krát Francúzsko. Celé toto území bolo zverené od biskupa saleziánom zo Slovenska. Na tomto území nie je žiaden iný katolícky kňaz a žiadna řeholná sestra. Máme tu dva domy. Jeden v hlavnom meste v Jakutsku, a druhý v Aldane, meste vzdialenom viac než 500 km od hlavného města. Aj v jednom aj v druhom saleziánskom diele sme po dvaja salesiáni, no na budúci rok by nám mali ešte dvaja pribudnúť.

Překvapilo tě tam něco?Táto zem je mimoriadne bohatá na nerastné bohatstvo, mimoriadne bohatá na krásy

prírody, hoci drsné, a mimoriadne bohatá na ľudské utrpení. Sem boli cez stáročia posielaní ľudia do vyhnanstva. V stalinskej ére milióny ľudí, dosť veľa aj z bývalého Československa.

Jak tam působíte? Můžeš nám přiblížit tamní situaci?Pretože aj v Rusku, tak ako inde vo svete prebiehajú velké zmeny, aj nám sa třeba

stále pýtať ako ďalej. Máme tu bežnú farskú pastoráciu, stredisko pre deti a mládež. Najnovšie uvažujeme o sociálnom smerovaní, protože je tu veľa detí v detských domovoch a detí, o ktoré sa nik nestará. Osobitnou výzvou je tu pastorácia rodín, protože rodina tu vlastne neexistuje. Najmä přítomnost muža v rodine, muža jako manžela a otca, který vie zastať svoje miesto, je tu neskutečný ideál.

S jakými problémy se potýkáte?Snáď najväčší problém je vízová politika, ktorá nám komplikuje možnosť pôsobenia.

Potrebovali by sme laikov – dobrovoľníkov, ktorí by boli ochotní prísť a poslúžiť, no nemôžu tu byť dlhodobejšie bez núteného vycestovávania. 

A radosti, jsou nějaké?

30

Určite! Pre mňa najmä potvrdzovanie zo strany Boha, že o nás vie, a chce, aby sme tu boli. A zo strany ľudí vďačnosť za našu přítomnost a službu.

Jaké máte výhledy do budoucna?Chceme tu byť prítomní podľa usměrnění Svätého Otca, aby sme boli obohacením pre

týchto ľudí. V konkrétnej pastorácii sa chceme přednostně zamerať, ako som už spomenul, na deti a mládež, o ktorú sa nik nestará a na rodiny.

Chceš nám na závěr ještě něco říct?Chcem sa vám poďakovať za možnosť přiblížit vám svoje pôsobisko. Mám nádej, že

aj vy nám svojimi modlitbami a obetami pomôžete ohlasovať radostnú zvesť v tomto sice chladnom, ale krásnom prostredí.

Palo, děkuji za tvé odpovědi a přeji tobě i celé komunitě plnost Božího požehnání.Ďakujem a prajem aj vám nadšenie při prežívaní svojho povolania!

Miloš Jansa

Regionální kongres – Krakow Vydáno dne 17. 10. 2014Před pár týdny se v Polsku uskutečnil náš regionální kongres. My jsme se tam s Pavlem Kvapilem vypravili, tak by se slušelo vám o tom pár řádek napsat.

Nejdřív proč to všechno. Naše Sdružení je světové a svět je velký. Abychom dokázali s celým tím světem být pořád ještě jedna rodina, potřebujeme k tomu nějaký orgán. Tím orgánem je světová rada, ve které má každý region svého zástupce. A abychom mohli být v kontaktu s touto světovou radou, potřebujeme právě tohoto zástupce. Toho jsme jeli do Krakowa volit.

Sešli jsme se tedy se zástupci ze Slovenska, Polska, Maďarska, Slovinska, Chorvatska, Ukrajiny a Ruska, to všechno jsou země, které patří do našeho regionu „Střední a východní Evropa“. Nejvíce kongresmanů přijelo ze Slovenska. Mezi námi byli na kongresu také vzácní hosté z Říma: světová koordinátorka Noemi Bertola (na fotce pátá zleva), světový delegát SDB Giuseppe Casti a světová delegátka FMA Leslie Sandigo. Náš region se vyznačuje značnou pestrostí jazyků, takže komunikace v polštině, angličtině, italštině a směsí mateřských jazyků byla docela zábavná. Na začátku nám bývalá světová rádkyně Helena Jankowska shrnula uplynulé volební období a poděkovala za modlitby a spolupráci. Potom jsme představovali jednotlivé provincie a pak se začalo schylovat k očekávané volbě světového rádce.

Jako zástupci české provincie jsme po předchozím jednání s naší i slovenskou provinciální radou byli připraveni podpořit v tvrdém volebním boji slovenského kandidáta Stanislava Veselského, a tak jsme se začali ohlížet po nějakých protikandidátech z ostatních zemí. Marně. Staco stál před touto životní výzvou dočista sám. Zvolili jsme ho jednohlasně a on statečně přijal tento úkol a stal se na dalších šest let naším zástupcem ve světové radě.

Krátce po zvolení jsme s ním natočili krátké video (viz web), které si můžete pustit na salesiánském facebooku Bosco point:

31

Další den jsme společně navštívili sanktuárium Jana Pavla II., kde jsme prožili hezkou mši svatou přímo v kapli tohoto svatého papeže. Navštívili jsme také sanktuárium Božího milosrdenství, kde žila svatá Faustyna Kowalska. Tam náš autobusák zacouval trochu temperamentně do pouliční lampy, která zůstala na památku naší návštěvy pěkně ohnutá. My jsme se ale v pořádku vrátili.

Stanislava čeká ne úplně lehký úkol, prosí nás o modlitby, a dá-li Pán, těší se na nás na našem provinciálním kongresu v listopadu v Praze. 

Ale to je tajemství. Tak pokud jste to dočetli až sem, máte to vědět. Anežka Hesová

SMEČ II – FacebookSvět se točí čím dál rychleji, a abychom byli pro mladé lidi stále ještě partnery v jejich životní cestě, musíme s nimi alespoň trochu držet krok. A tak se snažíme formovat nejen duchovně, ale také v oblasti mediální. SMEČ je zkratka pro Salesiánský MEdiální Čas a v praxi je to nabídka dopoledního programu pro členy salesiánské rodiny (příp. pro další zájemce), kteří se chtějí prakticky zdokonalit a naučit se používat a hlavně využívat hlavní sociální síť současnosti – FACEBOOK.

Rádi bychom na SMEČi řešili otázky typu: K čemu všemu se dá facebook využít jak pro pastoraci, tak v osobním životě? Na co si dát pozor? Jak efektivně komunikovat na facebooku jménem instituce/organizace a jak na osobním profilu? K čemu jsou dobré „stránky“, „skupiny“ a „události“? Jak na facebooku propagovat akci, kroužek či službu a kolik mě to bude stát? Zkrátka… rádi bychom, aby účastníci měli po jeho absolvování mnohem jasněji v různých praktických otázkách týkajících se facebooku a byli schopni sami efektivně spravovat facebookové stránky a profily.

SMEČ II se uskuteční v průběhu celého roku na třech místech republiky, aby se jej spádově mohlo zúčastnit co nejvíce členů salesiánské rodiny (SDB, FMA, ASC, apod.) Náplň programu na všech místech bude podobná. Nabízíme tedy tyto termíny a místa:

13. listopadu 2014 v Praze – Kobylisích22. ledna 2015 v Brně – Žabovřeskách16. března 2015 v OstravěJe tedy na Vás, které z těchto míst a termínů si zvolíte. Jak už bylo řečeno, SMEČ II je

koncipován zcela prakticky (budeme přímo klikat a on-line zkoušet probíraná témata), a proto je dobré si přivézt s sebou notebook. Na SMEČ II je možné se přihlásit přes formulář na stránkách www.medialnivychova.org v sekci „Naše aktivity/Formace salesiánské rodiny“. Těší se na vás mediální tým:

Libor Všetula (SDB), Majka Kučerová (FMA) a Anežka Hesová (ASC)

10.RŮZNÉ Miminka v naší velké rodině ASC

S radostí oznamujeme všem našim přátelům, že k Benediktovi, Samuelovi, Elianě a Lidušce přibylo další vnouče. V sobotu 26. 7. 2014 ve 20.04 se narodil vnuk Petr (od naší nejmladší dcery Inky).

Míry: 3090 g a 50 cmOba jsou v pořádku.S přáním všeho dobra Janka Procházková

32

Výběrové řízení na místo REFERENT NEZISKOVÉ ORGANIZACEVydáno dne 15. 10. 2014

Salesiánská asociace Dona Boska, o.s. (SADBA) se profiluje jako organizace zaměřující se na organizování a podporu národních a mezinárodních salesiánských projektů v oblasti výchovy mládeže a rozvojové spolupráce.

Za tímto účelem hledáme referenta této organizace na poloviční či plný úvazek. Zájemci se mohou hlásit do konce října 2014, nástup možný od prosince 2014.

Místo výkonu práce bude Kobyliské nám. 1000/1, Praha 8 – Kobylisy.Více informací najdete na webu ASC. Jan Obruča

Zpravodaj a jeho „samotisk“ Vydáno dne 13. 10. 2014Opět oprašuji informaci o možnosti e-mailového zasílání Zpravodaje pro domácí tisk, kdo má tu možnost. Napište na adresu Zpravodaje nebo na jakubec@ivysehrad.cz a Zpravodaj vám bude chodit e-mailem ve formátu Word a PDF. Sazeč

11.NAŠI OSLAVENCI Zdroj: Web / Adresář ASC / JubileaV těchto a následujících dnech oslavili nebo oslaví svá pěkná jubilea tito naši přátelé:Mazalová Marie 16. 10. 50 Diviš Václav 17. 10. 55 Farionová Lenka 18. 10. 55 Doležel Petr 19. 10. 50 Böhmová Božena 21. 10. 55 Dvořáčková Milada 23. 10. 55 Šmídová Eva 26. 10. 55 Kubíčková Eva 27. 10. 55 Konrádová Kateřina 29. 10. 40Pomikálková Marie 1. 11. 45 Racek Tomáš 4. 11. 45 Švejda Karel 4. 11. 70 Šťastná Gabriela 8. 11. 35 Káňa Vojtěch 9. 11. 50 Havlíček Lubomír 15. 11. 45 Koláčná Jana 16. 11. 65 Podešvová Dana 19. 11. 55 Bechyňáková Jitka 23. 11. 60

Ritzingerová Dagmar 25. 11. 80 Mazal Jan 29. 11. 50 Němcová Jana 29. 11. 60 Páralová Jaroslava 29. 11. 55 Jasenská Jana 30. 11. 50 Šubrtová Helena 5. 12. 70 Paleček Jiří 8. 12. 60 Kavenová Markéta 13. 12. 40 Javorová Milada 17. 12. 75 Širůčková Marie 18. 12. 60 Miček Jiří 20. 12. 50 Semerádová Veronika 21. 12. 45 Podešva Libor 22. 12. 55 Zuchnický Pavel 23. 12. 50 Alday Delgado Victor 28. 12. 40 Humlová Daniela 28. 12. 65 Madron Josef 29. 12. 55

12.KALENDÁŘ AKCÍ8. 11. 2014 Volební kongres ASC – Praha Kobylisy

15. 11. 2014 Sliby v Prostějově13. 12. 2014 Jednání PR – Brno Žabovřesky17. 1. 2015 Jednání PR – Olomouc

13.–15. 3. 2015 Jednání PR – předávací setkání PR24.–25. 4. 2015 Setkání PR s aspiranty a předaspiranty, Praha Karlín

16. 5. 2015 Festival 2015, Pardubice33

8. 8. 2015 S Donem Boskem na Velehradě – vrchol oslav narození Dona Boska

Milí přispěvatelé, milí čtenáři, milí dobrodinci. Po čtyřech rušných a krásných měsících přichází náš Zpravodaj, jehož tvůrci jsme my sami. Za každý článek bych nejraději připsal velké poděkování, ale činím tak až zde a souhrnně. Díky za vše, čím se navzájem obohacujeme!!! Ať jsou to zprávy k hlubšímu zamyšlení nebo jen pro běžnou informaci, nebo ať jsou to zprávy radostné či smutné. „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími…“ Tato slova Písma bychom v naší velké rodině nemohli naplňovat v tak širokém záběru, pokud bychom si o prožívaných událostech nic neřekli… Vděčný čtenář a sazeč František

Zpravodaj Sdružení salesiánů spolupracovníků

Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8 www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů

ASC.Vychází 6 x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831

Změny adres: adresar@ascczech.czPříspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu: zpravodaj@ascczech.cz

Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu: web@ascczech.czPočítačová sazba: František Jakubec Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N., www.tiskem.cz

Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o.

Uzávěrka Zpravodaje č. 131 bude v pondělí 15. 12. 2014, dá-li Bůh.

Můžete si odstřihnout a používat…

Úmysl modlitby Prosíme za dobrou volbu do provinciální rady. Prosíme za mír ve všech částech světa.

34