1 Úvod - fakulta tělesné výchovyweb.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/diplomova_prace_tisk.docx ·...
Post on 25-Jun-2018
213 Views
Preview:
TRANSCRIPT
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCIFAKULTA TĚLESNÉ KULTURY
Analýza pohybové aktivity studentů střední školy ve vybraném regionu
(magisterská diplomová práce)
Autor: Jan Hájek, Učitelství pro střední školy - Anglická filologie, Tělesná výchovaVedoucí práce: Mgr. Dušan Viktorjeník Ph.D.
Olomouc 2011
Jméno a příjmení autora: Jan Hájek
Název bakalářské práce: Analýza pohybové aktivity studentů střední školy ve
vybraném regionu
Pracoviště: Katedra sportů
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Dušan Viktorjeník Ph.d.
Rok obhajoby: 2011
Abstrakt:
Období adolescence se jeví, jako rizikové pro pokles objemu pohybové aktivity.
Hlavním cílem práce je na základě dotazníkového šetření postihnout nejdůležitější
charakteristiky habituální pohybové aktivity studentů stření školy, analyzovat její skladbu a
úroveň, posoudit charakter pohybového zatížení s přihlédnutím k vybraným faktorům, které
se mohou pohybovou aktivitu ovlivňovat. Dílčím cílem je přispět k účinnějšímu prosazování
aktivního a zdravého životního stylu adolescentů. Pro zjištění dat o pohybové aktivitě byla
použita česká krátká standardizovaná verze Mezinárodního dotazníku k pohybové aktivitě
(IPAQ-short). Soubor činil 215 studentů. Chlapci, v porovnání s dívkami, vykazovali výrazné
rozdíly, účast na organizovaných formách pohybové aktivity a místo bydliště se jeví jako
signifikantní faktor. Polovina zkoumaného vzorku vykazuje vysokou pohybovou aktivitu. Na
základě zjištěných výsledků mohou být sestavovány účinné programy, pro zvýšení pohybové
aktivity adolescentů.
Klíčová slova: pohybová aktivita, adolescenti, IPAQ short, energetický výdej, intenzivní
pohybová aktivita, středně zatěžující pohybová aktivita, chůze.
Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.
Author’s first name and surname: Jan Hájek
Title of the master’s thesis: Analysis of Physical Activity of the High School
Students in Chosen Region
Department: katedra sportů
Supervisor: Mgr. Dušan Viktorjeník Ph.D.
The year of presentation: 2011
Abstract:
The period of adolescence could be seen as a risk factor for the decrease of the volume
of subject’s physical activity. The main aim of the thesis is to analyze the most important
characteristics of the high school students habitual physical activity. Data was collected by
using the International Physical Activity Questionnaire (IPAQ) Short. The level, individual
components and the character of the physical activity was analyzed with respect to the chosen
factors which can influence the physical activity. The minor aim is to provide background for
the further development of the healthy lifestyle of the adolescents. The group of students
consisted of 215 individuals. Significant differences were found when comparing boys and
girls, participation on the organized forms of physical activity and the place of occupation.
One half of the observed group can be marked as highly active individuals. The results of the
research could be used as a base for the design of the working physical activity improvement
programs for adolescents
Keywords: physical activity, adolescents, IPAQ short, energy consumption, vigorous physical
activity, moderate physical activity, walking.
I agree the thesis to be lent within the library service.
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci zpracoval samostatně pod vedením
vedoucího práce Mgr. Dušana Vitorjeníka Ph.D. a uvedl jsem všechny použité literární zdroje
a dodržoval zásady vědecké etiky.
V Olomouci dne ..................................
Děkuji Mgr. Dušanovi Viktorjeníkovi Ph.D. za odborné vedení a poskytnutí cenných
informací při psaní této práce, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. Dále bych chtěl
poděkovat pracovníkům Centra kinantropologického výzkumu Univerzity Palackého
v Olomouci, za odborné rady a zkušené převedení dat z papírových dotazníků do elektronické
podoby.
1 ÚVOD......................................................................................................................................92 SYNTÉZA POZNATKŮ.......................................................................................................11
2.1 Pohybová aktivita............................................................................................................112.1.1 Pojmy a konstrukty související s pohybovou aktivitou...........................................12
2.2 Pohybová aktivita a zdraví člověka................................................................................132.3 Doporučené množství pohybové aktivity.......................................................................16
2.3.1 Frekvence zatížení a doba zatížení..........................................................................162.3.2 Intenzita a velikost zatížení......................................................................................172.3.3 Doporučená srdeční frekvence pro pohybovou aktivitu..........................................19
2.4 Monitorování pohybové aktivity.....................................................................................202.5 Pohybová aktivita ve škole.............................................................................................21
2.5.1 Současné trendy v pohybové aktivitě dětí a adolescentů.........................................232.6 Problémy spojené s pohybovou nedostatečností.............................................................26
2.6.1 Nadváha a obezita....................................................................................................262.6.2 Diabetes mellitus II. typu.........................................................................................282.6.3 Hypertenze...............................................................................................................282.6.4 Arterioskleróza.........................................................................................................29
2.7 Členění a charakteristika vývojového období adolescence............................................302.7.1 Životní etapa adolescence z anatomicko-fyziologického hlediska..........................312.7.2 Charakteristika motorického vývoje........................................................................322.7.3 Životní etapa adolescence z psychologického hlediska...........................................332.7.4 Životní etapa adolescence ze sociologického hlediska............................................34
3 CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY............................................................................354 METODIKA..........................................................................................................................36
5.1 Charakteristika výzkumného souboru.............................................................................365.2 Technika sběru dat..........................................................................................................365.3 Struktura dotazníku IPAQ short......................................................................................365.4 Popis sběru dat................................................................................................................375.5 Metodika zpracování dat z IPAQ short...........................................................................375.6 Statistické zpracování dat...............................................................................................395.7 Vyčištění souboru...........................................................................................................40
5 VÝSLEDKY A DISKUSE....................................................................................................416 ZÁVĚRY...............................................................................................................................527 SOUHRN...............................................................................................................................548 SUMMARY...........................................................................................................................559 REFERENČNÍ SEZNAM.....................................................................................................56
Seznam vybraných zkratek
% -procenta
kcal -kilokalorie
1 MET -výdej energie při nečinném sedu
kg -kilogram
O2 -kyslík
min -minuta
hod -hodina
km -kilometr
SF -srdeční frekvence
TF -tepová frekvence
MSF -maximální srdeční frekvence
ANP -anaerobní práh
TJ -tréninková jednotka
1 ÚVOD
Mnoha studiemi a výzkumy bylo doloženo, že úroveň fungování a celkový stav
organismu se odvíjí od celkové kvality a kvantity pohybové aktivity. Pohyb je přirozenou
aktivitou každého živého organismu a je pro něj nezbytný. V dávných dobách byla úroveň
pohybových schopností jedince či skupin jedinců úzce spjatá se schopností přežít a zajistit si
kvalitní životní úroveň.
Trendy moderní technické společnosti však jdou proti tomuto prastarému a evolucí
prověřenému způsobu života. Moderní člověk se přesunuje z místa na místo bez jeho
vlastního aktivního pohybového zapojení a tím je zvyšována lidská hypokineze. Na tento
trend je třeba stále více a více upozorňovat širokou veřejnost. Je nutné hledat způsoby, jak
udržovat lidskou populaci na dobré pohybové úrovni a tím tomuto negativnímu trendu
zabránit.
Typickým příkladem podpory výzkumu pohybové aktivity je grantová politika USA,
vzrůstající počet a šíře výzkumů pohybové aktivity, což se projevuje i ve vážnosti,
respektování a využívání cílových ukazatelů zdravotních programů „Healthy People 2010“.
Význam problematiky dokumentuje i rostoucí počet časopisů zaměřených na pohybovou
aktivitu a časopisů, v nichž je věnována pohybové aktivitě z různých aspektů maximální
pozornost (Frömel, & Bauman et al. 2006).
1.ledna 2005 vzniklo při Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci
Centrum kinantroplogického výzkumu (CKV). Zabývá se výzkumem pohybové aktivity a
inaktivity ve vztahu k celkovému životnímu stylu a zdraví obyvatelstva České republiky. Je
koncipováno jako interdisciplinární pracoviště. Zároveň má také koordinační a poradenskou
funkci v oblasti monitoringu pohybové aktivity pro středoevropské země. Řešitelský tým se
podílel za Českou republiku na celosvětovém výzkumu v rámci International Prevalence
Study on Physical Activity (cfkr.eu, 2011).
Pro výzkum byla použita krátká verze tištěného dotazníku International Physical
Activity Questinare (IPAQ) dostupná ze stránek CKV. Hlavním cílem práce je zjištění úrovně
pohybové aktivity a inaktivity studentů Gymnázia a Střední odborné pedagogické školy ve
Znojmě.
Sledování stavu a trendů v objemu a intenzitě pohybové aktivity je považováno za
nezbytnou součást statistik o stavu a vývoji obyvatel České republiky. Znalost stavů a trendů
ve struktuře pohybové aktivity obyvatelstva je nutnou podmínkou pro účinné ovlivňování
8
chování jedinců i celé populace. V posledních letech pak dochází ke sjednocování hlavních
ukazatelů pohybové aktivity a inaktivity, mezi něž patří intenzivní PA, středně zatěžující PA,
mírně zatěžující PA, chůze a sezení (Frömel, & Bauman et al. 2006).
9
2 SYNTÉZA POZNATKŮ
2.1 Pohybová aktivitaDishman, Washburn a Heath (2004) definují pohybovou aktivitu jako tělesný pohyb
prováděný pomocí kosterního svalstva, jež ústí spotřebou energie, zahrnuje pohyb v
zaměstnání, domácí práce, volnočasovou aktivitu, sport a plánovaná cvičení v rámci fitness
(osobní rozvoj) nebo pro zdravotní účely. Pohybová aktivita je složka s největší variabilitou
v denní energetické spotřebě jedince. Kromě energetických nároků vzniklých vlastní
pohybovou aktivitou je nutné přičíst energii nutnou pro bazální metabolismus a energii
spotřebovanou tělem během trávení potravy.
Hodaň (1997) vidí pohybovou aktivitu jako sumu všech realizovaných pohybových
činností a rozlišuje pět oblastí lidské motoriky. Jde o základní motoriku člověka, pracovní
motoriku, bojovou motoriku, kulturně-uměleckou motoriku a tělocvičnou motoriku člověka.
Obrázek 1. Třídění pohybové aktivity podle různých aspektů (Sigmundová 2005, 10)
Pohybový režim se podle Čelikovského et al. (1979) mění spolu s rozvojem civilizace.
Pohybové režimy jsou podmíněny určitými systémy, jejichž životnost je v jednotlivých
souvislostech různá. Závisí na poznatcích o vlivu pohybové aktivity a činnosti na lidské
zdraví a organismus. Důležitá je také společenská představa o ideálu člověka.
10
Viktorjeník (2009, 13) ve své práci uvádí, že „nejčastěji je prezentována definice
pohybové aktivity jako provádění jakéhokoliv tělesného pohybu zabezpečovaného kosterním
svalstvem, který vede k podstatnému zvýšení energetického výdeje nad klidovou hodnotu.“
Veškerý život na zemi se projevuje pohybem, je zdrojem radosti a pomocníkem
zdraví. „Současný rozvoj technické civilizace podceňuje somatomotorický vývoj a podmiňuje
tak od raných fází ontogenezy vznik psychosomatické asymetrie. Intelekt je příliš
zdůrazňován, somatická zdatnost podceňována“ Riegerová (2003, 62).
„Pohybovým režimem rozumíme komplex činností v určitém časovém úseku. Proto
podmínky společenského zřízení určují, zvláště u některých tříd nebo složek obyvatelstva,
kvalitativní, a kvantitativní stránku pohybových režimů“ Čelikovský et al. (1979, 71).
2.1.1 Pojmy a konstrukty související s pohybovou aktivitou Aktivní životní styl: je chápán jako životní styl, v němž podstatné místo zaujímá
přiměřená pravidelná pohybová aktivita. Ta přitom není chápána jen biologicky, ale
respektuje i bio-psycho-sociální složky existence a fungování lidského organismu (Bunc,
2008).
Neorganizovaná pohybová aktivita: „volně a bez pedagogického vedení prováděná
pohybová aktivita, zpravidla ve volném čase“ (Frömel, Novosad, & Svozil, 1999, 131).
Organizovaná pohybová aktivita: „intencionální pohybová aktivita, prováděná pod
vedením cvičitele či trenéra“ (Frömel, Novosad, & Svozil, 1999, 131).
Pohybová aktivita, pohybové aktivity (PA): „druh nebo druhy pohybu člověka,
které jsou výsledkem svalové práce provázené zvýšením energetického výdeje,
charakterizované svébytnými vnitřními determinantami a vnější podobou. Pohybové aktivity
představují mnohovýznamový konstrukt a podle kontextu jsou dále různě označovány jako
strukturované, nestrukturované, zdraví podporující, bazální, běžné každodenní sportovní
apod.“ (Čechovská & Dobrý 2010, 6).
Pohybová aktivnost: je nakumulovaný souhrn bazálních, zdraví podporujících,
sportovních a jiných pohybových aktivit v určité časové jednotce, vykonaných v jednom
intervalu nebo nashromážděných v několika oddělených intervalech. Pohybová aktivnost je
komplexní záležitost, zahrnuje mnoho různých aktivit. Pravidelná pohybová aktivnost je
v doporučeném týdenním objemu včetně stupně namáhavosti považována za jeden
z nejdůležitějších faktorů podpory zdraví každého lidského jedince v kterémkoliv věku,
specifikují Čechovská a Dobrý (2010).
11
Školní tělesná výchova: „formativní a informativní proces usilující prostřednictvím
pohybového jednání o rozvoj a kultivaci člověka“ (Frömel, Novosad, & Svozil, 1999, 132).
Tělesná zdatnost: podle Kováře (2001) je vymezena jako schopnost řešit dané úkoly
s dostatkem energie a pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné
strávení volného času. Zahrnuje celou řadu potřeb jako je pokrytí nároků spojených
s neočekávaným a neobvyklým zvýšením tělesného zatížení. Vyrovnávání se s požadavky
zaměstnání a pravidelné denní tělesné aktivity. A společenskou potřebu spojenou s možností
se začlenit do různých kolektivů, skupin a vytvářet si určitý životní styl.
Výkonnostně orientovaná zdatnost: je nezbytná pro sportovní výkonnost nebo jinou
fyzicky náročnou činnost, jejíž komponenty podmiňují úroveň a osvojování pohybových
dovedností, mající jen omezený vztah ke zdraví, Kovář (2001).
Zdraví: podle Kováře (2001) představuje zdraví pozitivní fenomén s důrazem na
individuální a sociální potenciál pro plnohodnotný život. Jde o ideální stav celkové tělesné
duševní a sociální pohody, která je výsledkem souladu ve vzájemné interakci mezi
organismem a prostředím (Kohlíková, Bartůňková, Melichna, Smitka a Vránová, 2003).
Zdravotně orientovaná zdatnost: tělesná zdatnost, která přímo nebo nepřímo
ovlivňuje zdravotní stav jedince a tak ovlivňuje i jeho uplatnění ve společnosti Bunc, Horčic,
Cingálek a Moravcová (2001).
Životní styl: se podle Bunce (2008) v průběhu života jedince i různých sociálních
skupin mění. Ovlivňuje jeho tělesné, mentální i sociální chování a jednání. Formuje jeho
osobnostní vývoj, kompetence výkonnost a identitu. Podmíněný je jak vnitřními, tak vnějšími
podmínkami.
2.2 Pohybová aktivita a zdraví člověka Blair (2001) popisuje pohybovou inaktivitu a nízkou úroveň kardiorespirační zdatnosti
jako hlavní příčiny vzniku chronických onemocnění, předčasnou úmrtnost, špatnou kvalitu
života, ztrátu funkcí a nezávislosti s věkem. Zdravotní následky sedavého a nezdravého
způsobu života jsou srovnatelné nebo dokonce ještě větší než jiné dobře známé prediktory
nemocnosti a úmrtnosti jako jsou zvýšená hladina krevních lipidů, vysoký tlak, diabetes nebo
kouření.
Hendl a Dobrý (2008, 26) dokládá výčtem významných organizací „jakými jsou
například WHO (World Health Organisation), Surgeon General Office (USDHHS, 1996)
CDC (Centres for Disease Control and Prevention) ACSM (American Colllege of Sport
12
Medicine) AAAP (America Academy of Pediatrics)“, že mezi zdravím a pohybovými
aktivitami existují vzájemné vztahy jak v každodenním myšlení, tak ve vědě.
Podle Bunce (1996) je dle amerických zdrojů hlavním přínosem vykonávání
pravidelných pohybových aktivit zdravotní efekt. V praxi to pak znamená, že minimální
množství pohybových činností je takové, které má za následek kladné ovlivňování
zdravotního stavu.
Dále si je třeba uvědomit, že vzhledem k současnému přístupu populace k pohybu
platí pravidlo: „každé, byť i minimální množství pohybových činností je lepší než nečinnost.“
Platí také, že hlavně v seznamovací a motivační fázi je třeba, aby pohybové činnosti
vyvolávaly příjemné pocity. Proto se musí počítat s tím, že v těchto fázích není nezbytně
nutné dosahovat předepsaných intenzit a náročností (Bunc 1996).
Nedodržení průměrné velikosti obecně požadované denní hodnoty energetického
výdeje při pohybové aktivitě 10 kcal•kg-1den-1 (u studentů vysoké školy) a absencí dalších
podnětů vzniká nebezpečí postupného poklesu tělesné zdatnosti a zvýšení úrovně zdravotních
rizikových faktorů (Frömel, Novosad & Svozil, 1999).
Máček a Vávra (1988, 260) uvádějí, že „ vliv pohybové aktivity se projevuje
v různých systémech organismu různou měrou a závisí i na dalších faktorech jako je věk,
pohlaví, intenzita a druh svalové činnosti včetně jejího trvání.“ Dále pak tito autoři popisují
šest oblastí, na které má pohybová aktivita dopad.
Ústrojí lokomoční
- změna v architektonice kostní tkáně
- ukládání minerálních solí v intersticiální substanci kosti
- zesílení šlach a ligament
- zvětšení svalové hmoty
- intracelulární změny ve svalovém vláknu
- zlepšení podmínek svalové mikrocirkulace
- zlepšení nervosvalové koordinace
- -ekonomizace svalové činnosti co do požadavků na oběhový systém včetně podpory
venózního návratu.
- Frömel, Novosad a Svozil (1999) uvádějí, že pravidelná pohybová aktivita zvyšuje
schopnost ukládat vápník do kostí.
Transportní systém
- ekonomizace srdeční práce
- zvýšení myokardiální kontraktility
13
- zvětšení srdečního objemu
- změny v distribuci krve
- zvýšený objem cirkulující krve při nezměněném hematokritu
Frömel et al. (1999) dodávají, že když je člověk aktivní třikrát v týdnu vždy
po 20-ti minutách riziko kardiovaskulárních chorob se snižuje asi o polovinu.
Metabolismus
- změny spektra krevních lipidů
- snížení sekrece inzulinu, zvýšená citlivost periférie na inzulim, zvýšená glukózová
tolerance
Složení těla
- úbytek tělesného tuku a vzrůst aktivní hmoty
Neurovegetativní oblast
- zvýšení vlivu nervus vagus při sníženém tonu sympatiku
Psychická oblast
- aktivní pěstování tělesných cvičení se může projevit i inhibicí různých stresových
vlivů zaměstnání i v osobním životě. Zvýšení tělesné zdatnosti může přispět ke
zvýšení sebedůvěry.
- Frömel et al. (1999) uvádí, že lidé, kteří se nenamáhají ani rekreačně, bývají stiženi
příznaky deprese dvakrát častěji než lidé, kteří se aerobně namáhají.
Řada uvedených faktorů se podílí na zvýšení pracovní kapacity a na zvýšené toleranci
zátěžového stresu a lepšího zvládnutí pocitů únavy. Dále tyto změny v organismu vlivem
pohybové aktivity mohou i příznivě ovlivnit nebo alespoň zmírnit některé z poruch
způsobených chorobnými procesy (Máček & Vávra, 1988, 260 – 261).
Podle Curtise a Russela (1997) má pravidelná pohybová aktivita na lidskou psychiku
blahodárné účinky typu: snížení napětí, snížené sklony k depresi, zvýšenou sebeúctu, větší
prožitkovost a pocit naplnění a uplatnění.
Riegerová (2003, 62) dodává, že „špatné držení těla se vztahuje k řadě vnitřních
problémů, jako jsou bolesti například hlavy, problémy se zrakem, povrchní dýchání, bolesti
kloubů a další. Krční páteř je vstupní branou do mozku. Dostatečný přísun kyslíku do tkání
záleží na rychlosti toku krve tělem a ta zase záleží na výkonu srdce. Činnost srdce je spojena
s funkcí svalů, především svalů dolních končetin a břicha. Proto je tak důležitý aktivní pohyb
dolních končetin a svalů, které se podílejí na správném držení těla.“
14
Sigmund, Sigmundová, Miklánková, Frömel a Groffik (2009) dokládají výčtem
českých i zahraničních studií pokles pohybové aktivity se vzrůstajícím věkem u adolescentů a
mladých dospělých. Čechovská a Dobrý (2010) poukazují na to, že v posledních letech bylo
prokázáno, že pohybová nedostatečnost je jedním z největších problémů. Podotýkají, že lidé,
trpící nedostatkem pohybu a s tím spojenou nízkou tělesnou zdatností, jsou mnohem více
náchylní k chorobám jako je cukrovka, srdeční choroba, vysoký krevní tlak a jiné chronické
choroby. Navíc v průběhu stárnutí ztrácejí funkčnost a následně svou samostatnost. Tvoří tak i
větší zátěž pro zdravotnický a ekonomický systém (Čechovská, & Dobrý, 2010; Hendl, &
Dobrý, 2008).
Onemocnění průduškovým astmatem patří k nejčastějším chronickým chorobám dětí a
dospívajících. Bývá diagnostikováno na základě suchého záchvatovitého kašle a sípavého
výdechu v noci nebo při námaze. Častá nemocnost a obavy z vyvolání astmatického záchvatu
vede ke snižování kondice a alternování psychiky. Tyto obavy mohou vést k omezování nebo
až k úplnému vylučování pohybové aktivity u takto nemocných dětí (Vařeková, Vařeka,
Zdařilová, Burianová, Polák & Přidalová 2006). Výzkum Vařekové et al. (2006) prokázal
pozitivní vliv pohybové aktivity jako součást komplexní lázeňské léčby při dodržení určitých
podmínek (přiměřenost pohybové aktivity a stabilní zdravotní stav).
2.3 Doporučené množství pohybové aktivity
2.3.1 Frekvence zatížení a doba zatížení„Při stanovování minimálního množství pohybových aktivit je třeba vždy přihlížet
k věkové závislosti, tj. k rozdílu ve smyslu kvantitativním i kvalitativním u dětí a dospělých.
Je třeba přitom respektovat, že dítě není dospělý v malém“ (Bunc 1996, 2)
Doba věnovaná intencionální pohybové aktivitě (tělesná cvičení) je považována za
důležité kritérium při posuzování životního stylu a týdenního pohybového režimu. „ Dosažení
hodnoty 85- 95 minut (resp. 65-75 u dívek) denní pohybové aktivity se ukazuje jako
nezbytné. Překročení 100 minut dává naději na reálné udržení stávajícího zdravotního stavu a
zabezpečení pohybového režimu, který bude podporujícím faktorem zdraví. Více než 120
minut již může být dobrým předpokladem i pro mírné zvyšování tělesné zdatnosti. Ukazatele
jsou založeny na předpokladu, že intenzita prováděné pohybové činnosti bude nejméně 3
METs. S nárůstem intenzity může do určité míry klesat doba denně prováděné pohybové
aktivity anebo se do určité míry může snižovat frekvence prováděné pohybové aktivity
v týdenním režimu (Frömel, Novosad & Svozil, 1999, 103).
15
Blíže Frömel et al. (1999) specifikuje:
- Pro chlapce by denní pohybová aktivita měla v převažujícím počtu dnů v týdnu
přesáhnout
o na základní škole 95 minut
o na střední škole a vysoké škole 75 minut
- Pro dívky by denní pohybová aktivita měla v převažujícím počtu dnů v týdnu
přesáhnout
o na základní škole 85 minut
o na střední škole a vysoké škole 65 minut
Podle Bunce (1996) by se měly v České republice vytvořit takové podmínky, aby se
každé dítě věnovalo pohybové aktivitě a činnostem alespoň 60 minut denně, a pro dospělé
zajistit pohybovou činnost alespoň 30 minut denně.
Skalik, Lokvencová a Frömel (2009) odkazují na americká doporučení pohybové
aktivity pro udržení zdraví USDHHS 2008, která se má skládat z každodenní (sedmkrát
týdně) 60ti minutové pohybové aktivity a přinejmenším 20 minut intenzivní pohybové
aktivity třikrát týdně. Na základě stejného doporučení mluví Vašíčková a Frömel (2009) o
kombinaci 3x20 minut intenzivní PA a středně zatěžující PA nebo chůze 5x30 minut.
2.3.2 Intenzita a velikost zatížení Frömel, Novosad a Svozil (1999) uvádějí, že v současnosti je za nejuznávanější
metodu pro stanovení velikosti zatížení považováno její vyjádření v relativní energetické
spotřebě, vyjádřené v kilokaloriích na kilogram tělesné hmotnosti. Ta se vyjadřuje
v jednotkách METs. „Jeden MET je definován jako výdej energie při nečinném sedu, kdy
dospělá osoba spotřebuje 3,5 ml kyslíku na jeden kilogram tělesné hmotnosti za jednu minutu
(3,5 ml O2•kg-1•min-1), což je přibližně jedna kilokalorie na jeden kilogram tělesné hmotnosti
za jednu hodinu (kcal•kg-1h-1)“ (Frömel, Novosad & Svozil, 1999, 26).
Frömel et al. (1999) dělí pohybovou aktivitu na:
Nízké zatížení - <3,0 METs nebo <4 kcal•min-1
Stření zatížení - 3,0-6,0 METs nebo 4-7 kcal•min-1
Vysoké zatížení - >6,0 METs nebo >7 kcal•min-1
Průměrná intenzita pohybové aktivity (tj. průměr z 24 hodin) při celkovém energetickém
výdeji by měla překročit hranici 1,6 METs.
16
Denní energetický výdej při vlastní pohybové aktivitě by měl být u chlapců
v převažujícím počtu dnů v týdnu nejméně 11 kcal•kg-1den-1 a u dívek 9 kcal•kg-1den-1
(Frömel et al., 1999).
Bunc (1996) určuje celkovou energetickou náročnost zatížení na základě jednoduchého
výpočtu za pomoci hmotnosti cvičícího, energetické náročnosti zvolené činnosti, a dobou
provádění činnosti.
Tabulka 1. Hodnoty koeficientů energetické náročnosti vybraných pohybových činnostíČinnost Náročnost
(kJ•min-1•kg-1)
Činnost Náročnost (kJ•min-1•kg-1)
Aerobic rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,350 Šlapání trenažer kondiční (SF >85% SFmax) 0,320
Aerobic kondiční (SF > 85% SFmax) 0,575 Tanec (SF okolo 75% SFmax) 0,261
Badminton rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,390 Tanec (SF >85% SFmax) 0,510
Badminton kondiční (SF >85% SFmax) 0,520 Tenis rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,330
Basketbal rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,450 Tenis kondiční (SF >85% SFmax) 0,490
Basketbal kondiční (SF >85% SFmax) 0,720 Turistika vysokohorská (1000-2000m) (3 km•h-1) 0,323
Běh po rovině (9 km•h-1) 0,612 Turistika vysokohorská (1000-2000m) (4 km•h-1) 0,435
Běh po rovině (12 km•h-1) 0,780 Veslování rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,290
Běh po rovině (15 km•h-1) 0,975 Veslování kondiční (SF >85% SFmax) 0,610
Běh po rovině (18 km•h-1) 1,198 Veslování trenažer rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,250
Běh v terénu (9 km•h-1) 0,711 Veslování trenažer kondiční (SF >85% SFmax) 0,480
Běh v terénu (12 km•h-1) 0,962 Volejbal rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,250
Běh v terénu (15 km•h-1) 1,203 Volejbal kondiční (SF >85% SFmax) 0,380
Bruslení rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,196 Lyže běh po rovině (10 km•h-1) 0,520
Bruslení kondiční (SF >85% SFmax) 0,320 Lyže běh po rovině (15 km•h-1) 0,650
Domácí gymnastika (SF okolo 80% SFmax) 0,306 Lyže běh v terénu (10 km•h-1) 0,640
Fotbal rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,510 Lyže běh v terénu (15 km•h-1) 0,820
Fotbal kondiční (SF >85% SFmax) 0,630 Lyže sjezd rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,350
Golf 0,270 Lyže sjezd kondiční (SF >85% SFmax) 0,490
Chůze po rovině (3-3,5 km•h-1) 0,190 Plavání rekreační (50m – 90s) 0,429
Chůze po rovině (4 km•h-1) 0,309 Plavání kondiční (50m – 60s) 0,692
Chůze po rovině (5 km•h-1) 0,422 Posilování rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,230
Chůze po rovině (6 km•h-1) 0,550 Posilování kondiční (SF >85% SFmax) 0,400
Chůze po rovině (7 km•h-1) 0,690 Práce v domácnosti 0,190-0,240
Chůze v terénu (3-3,5 km•h-1) 0,275 Práce v dílně 0,200-0,300
Chůze v terénu (4 km•h-1) 0,347 Práce na zahradě 0,230-0,350
Chůze v terénu (5 km•h-1) 0,527 Rekreační sport (SF okolo 75% SFmax) 0,368
Chůze v terénu (6 km•h-1) 0,697 Squash rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,410
Jízda na kole na silnici (10 km•h-1) 0,270 Squash kondiční (SF >85% SFmax) 0,640
Jízda na kole na silnici (15 km•h-1) 0,387 Stoper rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,540
Jízda na kole na silnici (20 km•h-1) 0,586 Steppar kondiční (SF >85% SFmax) 0,658
17
Jízda na kole v terénu (10 km•h-1) 0,365 Stolní tenis rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,310
Jízda na kole v terénu (15 km•h-1) 0,615 Stolní tenis kondiční (SF >85% SFmax) 0,470
Kanoistika rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,450 Šlapání trenažer rekreační (SF okolo 75% SFmax) 0,260
Kanoistika kondiční (SF >85% SFmax) 0,540
(upraveno dle Bunc, 1996)
Postup výpočtu je následující:
Muž o hmotnosti 75 kg běžel po rovné silnici 15 minut rychlostí 12 km•h-1.
Hodnota pro běh po rovině při 12 km•h-1 je 0,270. Tuto hodnotu vynásobíme jeho hmotností a
dobou trvání běhu > 0,270•75•15=243 kJ. Celková energetická náročnost je ted 243 kJ.
Bunc (1996) dodává, že na základě rozboru dat o pohybových činnostech z roku 1989
u české populace je týdenní minimální množství pohybových činností v rozsahu
6000 – 8000 kJ energetického výdeje.
2.3.3 Doporučená srdeční frekvence pro pohybovou aktivituV praxi se pro vyjádření intenzity využívá tepové frekvence. Se zvyšující se intenzitou
zatížení můžeme pozorovat zvyšující se tepovou frekvenci, to současně odráží i podíl
aerobního a anaerobního krytí procesů při pohybové aktivitě. Dovalil et al. (2007) k tomuto
dodává, že přestože mnozí vůči tomuto postupu vyslovují určité námitky, lze tuto metodu
použít jako pohotový ukazatel. Je také nezbytné vědět, že lineární vzestup s rostoucí
intenzitou se projevuje jen asi do 180 tepů za minutu a že tepovou frekvencí nelze postihnout
maximální intenzitu pohybové aktivity.
Nejméně jedenkrát týdně by se mělo zatížení pohybovat 3-5 minut nad hranicí
anaerobního prahu. Frömel et al. (1999) anaerobní práh (ANP) blíže specifikuje pomocí
jednoduchých vzorců:
ANP = (220-věk) x 0,85
ANP = (226-věk) x 0,85 (pro děvčata)
ANP = (180-věk) x 0,85 (pro seniory)
Dále rozlišuje tři pásma intenzity zatížení znázorněné v tabulce 1 a blíže specifikuje
pět tréninkových zón v tabulce 2.
Tabulka 2. Tři základní pásma srdeční frekvence
Vyšší zatížení Srdeční frekvence než 85% MSF
Střední zatížení Srdeční frekvence v pásmu 70-85% MSF
Nižší zatížení Srdeční frekvence v pásmu 60-70% MSF
Upraveno dle Frömel et al. (1999)
18
Tabulka 3. Tréninkové zóny
Zóna SF MSF% Trvání TJ (min) Pojem pro zónu
„tukospalovací“ 50-60 60 a více volné tempo
zdravotní 60-70 30 a více základní tempo
aerobní 70-80 8-30 tempo
anaerobní 80-90 5-8 dlouhodobé tempo
výstražná 90-100 1-5 krátkodobé tempo
Upraveno dle Frömel et al. (1999)
Bunc (1996,5) na základě britských studií doporučuje „aby srdeční frekvence při
pohybových činnostech aerobního charakteru u většiny zdravých dětí dosahovala alespoň 159
tepů•min-1.“
2.4 Monitorování pohybové aktivityFrömel, Novosad a Svozil (1999) pokládají monitorování a diagnostiku pohybové
aktivity mládeže za jeden z nejzávažnějších problémů současné tělesné výchovy a volného
času. Poukazují na to, že monitorování pohybové aktivity mládeže bylo v minulosti poněkud
zanedbáváno.
Měření pohybové aktivity je značně obtížné díky komplexitě pohybového chování
člověka. Pohybová aktivita totiž zahrnuje veškerou činnost člověka od sezení na židli až po
velice náročné atletické víceboje.
Monitorování se zaměřuje na popis pohybového chování a zvyků populace, tak aby
klasifikovalo její úroveň a zhodnotili její změny. V této souvislosti se obecně hovoří o:
Frekvenci
Intenzitě
Druhu
Době
pohybové činnosti, jako o základních ukazatelích (Frömel et al. 1999).
Většina výzkumných prací sleduje všechny ukazatele, ale při obecnějším sledování lze
podle Frömela et al. (1999) zjišťovat jen celkovou velikost či objem pohybové aktivity za
19
určité období nebo čas. Toto monitorování a následná optimalizace již není jen problémem
vrcholových sportovců, ale stává se již celospolečenským fenoménem, který nelze nadále
zanedbávat.
2.5 Pohybová aktivita ve školeVašíčková a Frömel (2009) shrnují cíle kvalitní školní tělesné výchovy: školní TV má
získat žáky pro celoživotní pohybovou aktivitu, měla by žáky učit pochopit její hodnotu jako
nedílnou součást zdraví jedince, školní tělesná výchova by je tak měla uvést do pohybově
aktivního životního stylu. TV by se měla zaměřit na propagaci zdraví a na kvalitní celoživotní
vzdělání v oblasti pravidelné realizace pohybové aktivity. Připouštějí však fakt, že
nejzákladnějším faktorem k vytvoření vztahu k pohybové aktivitě je rodinné prostředí a vzor
rodičů. „Role TV je v ovlivňování postojů žáků k celoživotním PA nezastupitelná“
(Vašíčková, & Frömel, 2009, 71).
Šafaříková (2010) popisuje současný stav tělesné výchovy ve školství se slovy, že i
předmět jako je tělesná výchova, pro předchozí generace předmět bezvýhradně oblíbený, musí
nyní bojovat s pohodlností a nechutí žáků k pohybu. Dále uvádí, že bohužel v současném
společenském prostředí chybí podpora pro jakoukoliv změnu v pohybové aktivnosti mládeže.
Chybí tlak na řešení této situace jak ze strany vlády a politických činitelů, tak i zdola ze strany
nevládních organizací, médií, škol i jejich pracovníků.
Frömel, Novosad a Svozil (1999, 35) uvádějí, že „je zřejmé, že 63% aktivity, které
adolescenti provádějí ve volném čase, odpovídá klasifikaci celoživotní pohybové aktivity. Ve
školní tělesné výchově je tento podíl pohybových aktivit pouze 48%.“ Žákům by mělo být
umožněno vybrat si pohybovou aktivitu na základě vlastních zájmů. Žák, který se zajímá o
danou pohybovou aktivitu, je obvykle motivován se jí aktivně účastnit a začíná se tak
formovat jeho vlastní systém hodnot pro realizaci celoživotní pohybové aktivity (Vašíčková,
& Frömel, 2009).
Ve většině monitorovaných vyučovacích jednotek se srdeční frekvence žáků
pohybovala alespoň několik minut (6-10) v pásmu vyššího zatížení nad anaerobním prahem.
Celkový výdej za vyučovací jednotku činí u dívek na základních školách 169,62 kcal•45min-1,
na středních školách 203,82 kcal•45min-1 a u chlapců na základních školách 201,20
kcal•45min-1 a na středních školách 252,26 kcal•45min-1. Průměrná intenzita pohybové
aktivity ve vyučovacích jednotkách je nejnižší u dívek na základních školách 4,53 METs a
nejvyšší u chlapců na středních školách 5,28 METs (Frömel, Novosad & Svozil, 1999). Dále
autoři navrhují, že by organizovaná pohybová aktivita měla být řazená u chlapců i dívek
20
nejméně třikrát týdně v celkovém rozsahu nejméně 90 minut pro základní školu a 70 minut
pro střední školu a vysokou školu.
Ve vztahu k tělovýchovné činnosti a sportu včetně školní tělesné výchovy se postoje
studentů diferencují. U chlapců je pozornost soustředěna na rozvoj svalstva, zdravý rozvoj
pohybových schopností a dovedností. Dívky se soustřeďují na postavu, držení těla, zdraví a
tělesnou hmotnost (Rychtecký & Fialová, 2002).
Hendl a Dobrý (2008) popisují pro zvýšení pohybové aktivity ve své studii
explanační teorie účasti na pohybových aktivitách. Ty jsou sociálně a teoreticky
orientované a popisují pohybovou aktivnost jako výsledek komplexní souhry biologických
předpokladů, seberegulace a sociálně strukturních vlivů. Jsou to:
Teorie plánovaného chování
Teorie sebedeterminace
Model zdravotního benefitu
Sociálně kognitivní teorie
Dále pak popisují teorie pro intervencí pro zvýšení pohybové aktivnosti. Jde o
„druhý důležitý rezervoár poznatků pro vytváření programů pro zvýšení pohybové aktivnosti“
(Hendl, & Dobrý, 2008, 29). Autoři pak popisují tyto modely:
Teorie modifikace chování
Transteoretický model
Teorie přesvědčovací komunikace
Ekologický přístup
Sociální marketing
Teorie difúze inovací
21
Obrázek 2. Postavení tělesné výchovy mezi vyučovacími předměty (Rychtecký a Fialová
2002).
Informace a poznatky mají také význam na utváření postojů k tělesné výchově,
Rychtecký a Fialová (2002) předkládají tento žebříček: pěstování tělesné výchovy a sportu,
massmédia (u dívek v opačném pořadí), rodiče a sourozenci, učitelé tělesné výchovy, hodiny
biologie a lékaři. Dodávají, že při utváření pozitivních postojů k pohybové činnosti je třeba
využívat typické a reálné reakce a stanoviska k pohybové zátěži.
U dívek dochází k poklesu zájmu o sportovní aktivity, kde je kladen důraz na
výkon
Kladně je u dívek přijímáno cvičení s hudbou a zlepšování tělesného image
Chlapci naopak kladně akceptují zvýšené nároky na tělesné zatížení
Zvyšuje se kritičnost k formě i obsahu ve školní tělesné výchově
Mladí preferují činnosti, které lze provádět i ve volném čase.
Sigmund, Frömel, Neuls a Novosad (2001) v závěru své studie předkládají myšlenku,
že zvýšení aktivní účastí a zkvalitnění hodin tělesné výchovy může přispět k zvýšení všech
úrovní realizované pohybové aktivity. Tím následně může kladně působit na celé zdraví
společnosti. Zařazením oblíbených pohybových aktivit do vzdělávacích programů může
částečně fungovat jako prevence vzniku obezity u mladých lidí a pro dívky poskytnout
nezbytnou pohybovou aktivitu. Frömel, Bauman et al. (2006) navrhují, že v rámci tělesné
výchovy na školách je vhodné věnovat co největší pozornost celoživotním druhům pohybové
aktivity.
Skalik, Lokvencová a Frömel (2009) v závěrech své studie předkládají návrh, pro
zvýšení pohybové aktivity adolescentních dívek pro plnění zdravotních doporučení, zavedení
22
alespoň jedné 30minutové přestávky v průběhu školního dne, zvýšení počtu hodin tělesné
výchovy a aktivní transport do školy a ze školy.
2.5.1 Současné trendy v pohybové aktivitě dětí a adolescentů„Výsledky ukazují, že čas strávený PA ve škole s věkem narůstá u obou pohlaví. Na
druhé straně dochází k poklesu množství PA ve volném čase u chlapců; u dívek v 17-19
letech čas strávený PA ve volném čase nekolísá. Pohybová aktivita při dopravě (chůze, kolo,
veřejné dopravní prostředky) s věkem narůstá u dívek a klesá u chlapců“ (Vašíčková, &
Frömel, 2009, 70)
Struktura sportovních zájmů dětí na školách vykazuje velkou stabilitu v oblasti
nejoblíbenějších činností. Nedochází zde k větším změnám. U dívek je v popředí zájmu
plavání, tanec, aerobic, bruslení a sjezdové lyžování. Celkově převažuje zájem o odvětví,
která lze provozovat i ve volném čase. S věkem vzrůstá zájem o kondiční kulturistiku,
turistické aktivity a rytmické pohybové aktivity. Klesá zájem o atletiku a sportovní hry
(Frömel, Novosad & Svozil, 1999).
Frömel et al. (1999) srovnává pohybovou aktivitu chlapců s dívkami a uvádí, že zde
také dominuje zájem o plavání, sportovní hry, bruslení a sjezdové lyžování. U obou skupin
jsou stejně úzké vazby mezi sportovními zájmy a neorganizovanou pohybovou aktivitou ve
volném čase.
Tabulka 4. Zájem o sportovní odvětví a jejich využívání v organizované a
neorganizované pohybové aktivitě (pořadí) – chlapci a dívky
Sportovní odvětví Stření skoly - dívky Střední školy - chlapci
Z NA OA Z NA OA
Atletika – i běh 8 6 5 6 3 4
Sportovně technické aktivity 17 10 6-7 10 6 3
Kanoistika, veslování 15 16-17 12-13 11 13-15 6-7
Kondiční kulturistika 11 7 12-13 7 5 5
Lyžování – běh 9 14 17 8 10 9-10
Lyžování – sjezd 4 8 9-11 3 7 11
Moderní gymnastika 10 11 6-7 17 17 15-17
Orientační běh 16 16-17 14 14 16 13
Plavání 1 3 9-11 1 4 8
Rytmická gymnastika – aerobic 5 2 2 16 13-15 15-17
23
Sportovní gymnastika 13 12 8 15 13-15 12
Sportovní hry 7 4 1 2 1 1
Tanec 2 5 3 12 12 9-10
Turistika – i cyklo 6 1 9-11 5 2 6-7
Úpoly – sebeobrana 14 13 4 9 8 2
Bruslení 3 9 15-16 4 9 14
windsurfing 12 15 15-16 13 11 14
Upraveno podle Frömel et al. (1999)
Vysvětlivky: Z – pořadí zájmu
NA – pořadí podle četnosti v neorganizované pohybové aktivitě ve volném čase
OA – pořadí podle četnosti v organizované pohybové aktivitě ve volném čase
Se vzrůstajícím věkem dochází k poklesu objemu pohybové aktivity a jako
nejkritičtější období uvádí (Frömel et al. 1999) u chlapců studium na vysoké škole. U dívek
lze tento jev pozorovat už na středních školách, kdy začínají za chlapci zaostávat jak
v objemu, tak v intenzitě ohybové aktivity. Sportovní aktivita prováděná ve volném čase je
v celkové struktuře pohybové aktivity nedostačující. Dále bylo zjištěno, že životní styl
mládeže neodpovídá současným požadavkům a zejména aktivity o víkendech nemají potřebný
obsah ani strukturu.
Hošek a Jansa (2001, 120) provedli analýzu postojů české populace ke sportu. Zjistili,
že „ nejvíce Čechů se domnívá, že lidé sportují, protože to má dobré zdravotní účinky, cvičení
působí antistresově, vede k aktivnímu stáří a zlepšuje kondici (zhruba 90% populace).
Druhým nejuvažovanějším důvodem sportu je kupodivu kontakt s přírodou, sluncem, vodou,
vzduchem (87,2). Na třetím místě se těsně umístil důvod pedagogický - podpora vůle,
vytrvalosti, odolnosti a houževnatosti (87%)…Jen 37% se domnívá, že důvodem sportování
je především móda, podporovaná reklamou výrobců sportovního zboží a provozovatelů
sportovních služeb.“ Na druhé straně pak nejméně lidí odpuzuje „zbytečný“ výdej energie,
námaha, pocení a únava. Tyto poznatky svědčí o dobré informovanosti a dalo by se říct i
připravenosti české populace sportovat.
Vašíčková a Frömel, (2009, 74) na základě výsledků různých výzkumů uvádějí
východiska, která je žádoucí respektovat při vedení žáků k celoživotní pohybové aktivitě:
zhoršuje se zdravotní a kondiční stav dětí a mládeže;
zužuje se šíře fondu pohybových dovedností;
24
s narůstajícím věkem se snižuje množství PA; k největšímu poklesu dochází
v intenzivní PA;
chlapci mají více PA než děvčata, a to především ve volném čase;
děvčata stráví sezením více času než chlapci, a to především ve školních dnech, o
víkendech se rozdíl smazává;
s věkem klesá zapojení v organizovaných formách PA;
ve struktuře PA ubývá s věkem sportovních aktivit;
převažující PA je stále ještě chůze;
doporučení k PA (3x20 minut intenzivní PA a 5x30 minut středně intenzivní PA nebo
chůze za týden plní 11,1% českých adolescentů.
2.6 Problémy spojené s pohybovou nedostatečností Hejnová a Štich (2001, 185) rozdělili příčiny pohybové nedostatečnosti (hypoaktivity)
do čtyř tematických skupin, týkajících se subjektivních a objektivních důvodů:
Subjektivní příčiny volní (Nemám dostatek vůle + Nemám dostatek energie)
Negativní vztah k pohybové aktivitě (PA mě nikdy nebavila + PA je mi fyzicky
nepříjemná +Únava z PA je mi fyzicky nepříjemná + Nesnáším neúspěch, tak se ani
nepokouším + PA je namáhavá práce + PA je nudná)
Objektivní příčiny časové (Svůj čas věnuji převážně zaměstnání, práci v domácnosti,
jiným aktivitám + Jsem příliš vytížen(a) v zaměstnání, společensky, v rodině)
Objektivní příčiny – možnosti k provozování PA (Nemám nikoho, s kým bych PA
prováděl(a), Nemám vhodné prostředí k provádění PA + Nemám dostatek příležitosti
k provádění PA + Nemám potřebné vybavení).
2.6.1 Nadváha a obezitaBunc (2008) uvádí, že za základní příčinu obezity je považováno výrazné snížení
pohybových aktivit, které zvláště u dětí a mládeže tvoří podstatnou část energetického výdeje.
Podle tohoto autora je za posledních dvacet let doložen pokles realizovaných pohybových
aktivit bez ohledu na věk a pohlaví zhruba o 30%.
Podle Singmunda et al. (2001) s rostoucí váhou klesá množství aktivní pohybové
aktivity více u dívek než u chlapců. U dětí s obezitou a nadváhou nedosahuje aktivní výdej
energie ani minimálních hodnot pro udržení zdravotního stavu navrhovaných Frömelem
(1999).
25
Hanušová a Šmolík, (1979) popisují obezitu jako stav, kdy je v lidském organismu
více tuku, než odpovídá normálním průměrům. Je to víc než 25% tělesné hmotnosti u žen a
20% u mužů. Obezita se většinou projevuje vzestupem tělesné váhy, v některých případech
lze zjistit vysoké procento tuku i u lidí s normální váhou. Mluví se potom o skryté obezitě.
Objevuje se obvykle u lidí se sedavým způsobem zaměstnání, kteří mají nedostatek pohybu.
Podle Šafaříkové (2010, 9) přibývá dětí i dospívajících s vyšší tělesnou hmotností a
menší tělesnou zdatností, což vede ke zhoršení zdravotního stavu a následně i ke snížení
předpokladů pro myšlenkovou a uměleckou činnost.“
Výzkum Kobzové, Vignerové, Bláhy, Krejčovského a Riegerové (2003) je již šestým
celostátním antropologickým výzkumem dětí a mládeže v České republice. Poskytl plně
objektivní informace o výskytu obezity u dětí a mládeže v České republice. Pomocí kontroly
dat měření z roku 1991 dospěli k výsledkům, že vzrostl podíl dětí obézních, hlavně chlapců,
zatímco podíl dětí s nadváhou se výrazněji nezměnil.
Tabulka 5. Podíl dětí s nadváhou a obézních, věk 6,00-17,99
Chlapci % Dívky %
Obezita 4,7 3,7
Nadváha 7,5 6,4
Upraveno dle Kobzové, Vignerové, Bláhy, Krejčovského a Riegerové (2003)
Pro hodnocení byl použit Body Mass Index, který je poměrem hmotnosti a výšky
BMI=hmotnost kg/ (výška m2).
Obezita většinou vzniká při nadměrném příjmu potravy nebo při nedostatku pohybové
aktivity (při kladné energetické bilanci), kdy klesá výdej energie a tím náš příjem energie
převyšuje výdej (Bunc, 2008).
Energetickou bilanci lze podle Bunce (2008) popsat následovně:
∆E = Epříjem+Evýdej
„Je li energetická bilance dlouhodobě kladná, tedy převažuje-li příjem energie nad jejím
výdejem, je důsledkem vzrůst tělesné hmotnosti způsobený zvýšením množství tělesného
tuku. Je-li naopak dlouhodobě záporná, tedy převažuje-li výdej nad příjmem, může být
následkem snížení tělesné hmotnost v důsledku úbytku množství tělesného tuku“ (Bunc 2008,
64).
26
Ukládání tuku v těle ovlivňují i další faktory. Pro vznik obezity je důležitý například
způsob výživy v raném období našeho života. Jestliže jsou děti v tomto období soustavně
překrmovány, vytváří se v těle buňky schopné ukládat tuk (Hanušová & Šmolík, 1979).
Obezita se může se projevit i jako následek nějaké poruchy látkové přeměny, což je
ovšem u mladých lidí záležitost velmi vzácná. Problémy s obezitou jsou i dědičné, studie
prokázaly, že je obezitu možné zdědit. Vlivem zevního prostředí se však nemusí projevit,
zdravá výživa a dostatek pohybu patří k základním faktorům (Hanušová & Šmolík, 1979;
Silbernagl & Lang 2001).
Podle Silbernagla a Langa (2001) je otylost rizikovým faktorem pro hypertenzi,
diabetes mellitus II. typu, hyperlipedemii, aterosklerózu, ledvinové i žlučové kameny.
K diabetu mellitu II. typu blíže specifikuje obezitu jako důsledek genetiky, nadměrného
příjmu potravy a nedostatek pohybu. Dále uvádí, že nadváha o více než 40% je spojena
s dvojnásobnou pravděpodobností předčasné smrti. Do druhé kategorie spadají problémy
s klouby a páteří, které vznikají vlivem trvalého přetěžování (Hanušová & Šmolík, 1979).
Jako vhodnou pohybovou aktivitu pro obézní lze díky jeho low impactu (šetří klouby)
vidět plavání. Za použití plaveckých pomůcek je velice snadné zatěžovat organismus
jakoukoliv zvolenou intenzitou. Plavání se tak stává velmi výhodnou pohybovou aktivitou pro
udržení optimální kardiovaskulární zdatnosti , svalové síly a pohyblivosti po celý život,
Čechovská a Dobrý (2010).
2.6.2 Diabetes mellitus II. typuSilbernagl a Lang (2001) popisují tento typ jako daleko častější než diabetes I. typu, u
nějž hraje důležitou roli genetická dispozice. „Pacienti s diabetem typu II mají většinou
nadváhu. Obezita je následkem genetické dispozice, příliš bohaté konzumace potravin a příliš
malého pohybu. Nevhodný poměr mezi přísunem energie a její spotřebou zvyšuje koncentraci
mastných kyselin v krvi, což zase snižuje zužitkování glukózy ve svalové tkáni“ (Silbernagl,
& Lang, 2001, 286).
27
Obrázek 3. Schéma patofyziologických procesů u jedince trpícího diabetem II. typu
(Silbernagl, & Lang, 2001).
2.6.3 HypertenzePod pojmem hypertenze se rozumí zvýšená hodnota arteriálního tlaku krve
v systémovém oběhu. V průmyslových zemích postihuje asi 20% populace. Hypertenze téměř
vždy začíná plíživě a měla by být účinně léčena, proto musí být horní hranice normálního
tlaku přesně definována Silbernagl a Lang (2001):
Tabulka 6. Hodnoty pro všechny věkové skupiny
Normální tlak Hraniční
hypertenze
Hypertenze
Diastolický tlak (PD [mm Hg] <90 90-95 >95
Systolický tlak (PS [mm Hg] <140 140-160 >160
Silbernagl a Lang (2001, 208)
2.6.4 ArteriosklerózaPodle Silbernagela a Langa (2010) je toto onemocnění příčinou více než poloviny
úmrtí v západních průmyslových zemí. Je to pomalé cévní onemocnění, při kterém dochází ke
změnám vnitřní a střední části vrstvy cév. Stěna se ukládáním tukových látek postupně
ztlušťuje (vznikají zde arteriosklerotické pláty) a postupně snižuje její průsvit. Projevy lze
pozorovat již u dětí vznikem tukových proužků objevujících se na vnitřní stěně velkých cév.
Ty pak dále rostou ve fibrózní pláty nebo ateromy, které stojí za vznikem arterosklerózy.
Samotná arterioskleróza pak může vést k chronické ischemické chorobě srdeční, cévní
mozkové příhodě nebo k ischemické chorobě dolních končetin.
28
upraveno podle (Silbernagel, & Lang, 2010)
Obrázek 4. Přehled patologických změn cév zapříčiněné arteriosklerózou
2.7 Členění a charakteristika vývojového období adolescence
Kouba (1995) periodizuje lidský věk na tři základní období. Mluví o mládí, kdy se
jedinec formuje a stimuluje, o dospělosti, kdy daný jedinec vytváří důležité hodnoty,
rozmnožuje se a kultivuje se, a o stáří, kdy jedinec postupně ustupuje a posléze zaniká. Tyto
základní velké periody lze dále dělit na řadu menších vývojových stádií:
Období mládí 0-20 let
dětství 0-11 let dorostenectví 11-20 let
Období dětství 0 -11 let
0-1 rok 1-3roky 3-6 let 6-11 let
kojenecké batolecí předškolní věk mladší školní věk
Období dorostenecké 11-20
11-15 let 15-20 let
pubescence adolescence
29
Období dospělosti 20-60 let
20-30 let 30-45 let 45-60 let
mladá dospělost střední dospělost starší dospělost
Období stáří 60 a více let
60-75 let 75 a více let
stáří kmetství
Upraveno podle (Kouba 1995)
Rychtecký a Fialová (2002) mluví o období staršího školního věku jako o adolescenci
a uvádějí tato léta života jedince: 14(15)- 18(19). Měkota, Kovář a Štěpnička (1988) toto
období označují jako období dospívání a člení ho na pubescenci (11/12 až 14/16 let) a
adolescenci (od 14/16 do 18/21 let), dále toto období charakterizují rozsáhlými vývojovými
změnami somatickými i motorickými. Během období pubescence výše zmiňované změny
probíhají značně rychleji než v adolescenci.
Malina a Bouchard (1991) připouští, že období adolescence je z pohledu
chronologického věku jedince obtížné přesně definovat a uvádí období zvlášť pro chlapce a
pro dívky. U dívek uvádí rozmezí 8 -19 let a u chlapců 10- 22 let.
Smetana, Campione-Barr a Metzger (2006) uvádějí tři základní období dospívání:
ranou adolescenci (10-13 let), období střední adolescence (14-17 let) a pozdní adolescenci (18
až první polovinu třetí dekády). Podle autorů adolescence začíná biologickými změnami a
končí kulturními, protože přechod do adolescence je značen dramatickými změnami puberty,
zatímco přechod do dospělosti je podstatně méně zřejmý.
„Tělesné, psychické i sociální změny v období dospívání probíhají sice v jisté
vzájemné závislosti, ale zdaleka nejsou úplně souběžné…Tato intraindividuální variabilita
(rozdílnost ve stupni vyspělosti v jednotlivých oblastech téhož jedince) je ještě komplikována
existencí značné interindividuální variability (rozdílnost ve stupni vyspělosti u různých
jedinců)“ (Langmeier et al. 1998, 87).
2.7.1 Životní etapa adolescence z anatomicko-fyziologického hlediska„Období dospívání nekončí právě patnácti lety, ale zvláště u chlapců se posunuje do
postpubescence. Vývoj dívek je rychlejší než u chlapců, avšak ještě v postpubescenci (15-20
let) je chlapci dohánějí. Období patnácti až osmnácti let nazýváme často starším školním
30
věkem“ (Čelikovský et al. 1979, 45). Rychtecký a Fialová (2002) uvádějí, že v tomto období
dochází ke snížení tempa růstu, kdy předchozí progresivní růst zpomaluje a pozvolna se
dokončuje. Kouba (1995, 60) blíže specifikuje, že „biologicky je toto období vymezeno
dosažením pohlavní zralosti a ukončením tělesného růstu. Zpomaluje se růst, chlapci od 15 let
vyrostou ještě cca 7-8 cm a zvětší se hmotnost o 13 kg, děvčata od 14-18 let vyrostou již jen
cca o 3 cm a hmotnost se zvětší cca o 6 kg. Dochází ke změnám především v tělesných
proporcích.“ Během tohoto období dozrává většina tělesných systémů jak strukturou, tak
funkčně (Malina, & Bouchard 1991; Langmeier, Langmeier, & Křejčířová 1998).
Ke konci pubescence se nejrychleji rozvíjí rychlostní a obratnostní schopnosti, což je
způsobeno morfologickými změnami ve svalech. Výrazný nárůst svalové hmoty pozorujeme
u chlapců, zatímco u dívek jde spíše o přírůstky podkožního tuku. (Čelikovský et al. 1979).
„Koncem období se pozvolna dovršuje tělesný vývoj, projevuje se to v plném rozvoji a
výkonnosti všech orgánů těla: srdce, plic, svalů, zesílení kostí, šlach aj. Na rozdíl od
předchozích let, která jsou obdobím přestavby organismu, jde nyní o dobudování“ Dovalil et
al. (2002, 248).
Obrázek 5. Vývoj výšky a váhy dětí Americké populace do osmnácti let (Malina, & Bouchard
(1991, 46)
31
Malina a Bouchard (1991) k obrázku dodávají, že uvedené hodnoty jsou průměrné a
individuální růst a vývoj jedince může být značně rozdílný.
2.7.2 Charakteristika motorického vývojeMotorický i senzorický vývoj je v tomto období dokončený a toto období bývá
označováno za vrchol motorického vývoje jedince. Motorická docilita se zlepšuje i díky
účinnější koncentraci pozornosti, konzistentní motivaci, cílevědomějšímu přístupu k učení i
zvýšené mentální intelektové kapacitě adolescentů (Rychtecký,& Fialová 2002) a (Čelikovský
et al. 1979).
Podle Kouby (1995) pohybové schopnosti v tomto období umožňují formování
nového harmonického celku, přičemž úroveň jednotlivých kondičních schopností umožňuje
provádět i fyzicky náročné aktivity. Koordinační schopnosti pak umožňují vykonávat pohyby
přesně, plynule a esteticky.
U chlapců vlivem tohoto nárůstu svalové hmoty dochází ke snížení pohyblivosti v
kloubech. Ženy se vyrovnávají mužům v rychlostních projevech jen různých částí těla a
v souhře pohybů, zatímco v projevech ohebnosti jsou téměř vždy lepší ženy (Rychtecký,&
Fialová 2002) a (Čelikovský et al. 1979). Síla a motorika se obecně během tohoto období
rozvíjí. Vývoj jednotlivých složek však není stejnoměrný (Malina, & Bouchard, 1995).
Podle Dovalila et al. (2002, 249) „plný tělesný rozvoj v konci období předznamenává
počátek dosud nejvyšší pohybové výkonnosti. Od 16 let je možné výrazněji zvyšovat
tréninkové nároky, koncem dorostového věku přichází doba maximální trénovatelnosti.
Nic nebrání rozvíjení všech pohybových schopností, značné možnosti jsou už v silové
a vytrvalostní oblasti, organismus je připraven i na anaerobní zatížení. Pokračuje
zdokonalování techniky až do potřebných detailů.“
2.7.3 Životní etapa adolescence z psychologického hlediska„Poznávací vývoj se blíží svému vrcholu a intelektuální předpoklady je možné
využívat v motorickém učení. Adolescent nabývá emocionální rovnováhu. Intelektová a
emocionální vyzrálost má vliv na sféru zájmů. Dochází k vyhranění zájmů. Pohybové hry
ztrácejí původní biologický význam a nabývají významu společenského“ (Kouba 1995, 60).
Podle Rychteckého a Fialové (2002) patří toto životní období k náročným zejména kvůli
četným intrapsychickým a meziosobním konfliktům. Jde o rozpor mezi fyzickou a sociální
dospělostí.
32
Atkinson, Atkinson, Smith, Bem, a Nolen-Hoeksema (2003) uvádí, že podle
psychonalytika Eriksona hlavním úkolem, který je postaven před adolescenta, je vytvořit si
pocit vlastní identity a najít odpovědi na otázky „Kdo jsem?“ a Kam směřuji?“ Přestože je
toto období spojováno s pojmem „krize identity“, je považováno za klíčovou součást
zdravého psychosociálního vývoje.
Intelektová a emocionální vyzrálost pak nalézá odraz ve sféře zájmů. Adolescent se
zajímá o svoji osobu, o druhé pohlaví a projevuje už zcela vyhraněné sportovní zájmy
(Měkota, Kovář, & Štěpnička 1988).
Barrett a White (2002) popisují adolescenci jako období života, kdy se rozdíly
v mentalitě pohlaví stávají významným faktorem v orientaci jedince na sebe sama a vnímání
své pozice ve společnosti. Autoři spojují maskulinitu a feminimitu adolescentního jedince
s psychologickým stavem během časné dospělosti. Každý jedinec má obě komponenty.
Maskulinita zajišťuje vnímání jedince sebe sama jako nadřazeného ostatním. Feminimita
funguje obráceně. Výsledky jejich studie dokládají, že jedinci, kteří vstupují do období
adolescence s vyšší „hladinou“ maskulinity, vykazují v dospělosti méně symptomů deprese.
2.7.4 Životní etapa adolescence ze sociologického hlediska„Zvláštnosti dospívání jsou změny ve vztahu k sobě samému, ke konkrétním druhým
lidem či skupině. Tato vědomá sebereflexe je úzce spjata s potřebou vědomí vlastní hodnoty,
jedinečnosti a ocenění druhými lidmi. Ve středu zájmu je také hodnocení fyzických změn,
emoční rozkolísanosti a vztahů s rodiči. Hledání identity patří mezi základní úkoly
adolescence“ (Sigmundová, 2005).
Adolescence by měla být obdobím „experimentování s rolemi“, ve kterém mladí lidé
mohou prozkoumávat různé způsoby chování, zájmy a ideologie (Atkinson et al. 2003).
„V podmínkách primitivních společností, kde je málo identifikačních modelů a počet
sociálních rolí je omezený, je úkol vytvořit si vlastní identitu relativně jednoduchý. Ve složité
společnosti, jako je naše, je to pro mnoho adolescentů obtížný úkol“ (Atkinson et al. 2003,
102).
Podle Havlíka, Novotné a Prokopa (1993) představuje mládí učení se rolím
„mladého“, anticipaci rolí dospělých, ale také zapomínání rolí dítěte. Pro dětství typické
vztahy závislosti jsou ještě výrazněji nahrazovány vztahy vzájemnosti, adolescent se pokládá
za rovnocenného partnera dospělých a snaží se, nezřídka přes jejich odpor a nepochopení,
emancipovat.
33
Dokončuje se stratifikace hodnot, úsilí po nezávislosti a z něj vyplývající interiorizace
sociálních norem a postojů. V tomto období můžeme pozorovat vyšší emocionální stabilitu a
odpovědnost za produkci své vlastní činnosti a stabilizaci vývoje osobních vlastností
(Rychtecký & Fialová, 2002).
„Na rozdíl od dětství, ve kterém převládají požadavky na adaptaci, v adolescenci
převažuje individualizace, hledání autonomie i zodpovědnosti vůči přijatým hodnotám i ve
vztahu k druhým lidem“ (Havlík, Novotná, & Prokop, 1993, 32). V pozdním dětství a při
nástupu adolescence se objevují prvky prosociálního chování již zřetelněji a toto chování v
tomto období narůstá, i když v některých studiích jsou popsány případy opačné (Barrett &
White, 2002). V tomto období se jedná „spíše o sociální očekávání sociálně dezirabilního
(sociálně žádoucího) chování, ve kterém jsou celkově v tomto věkovém období citlivější
dívky, u kterých se vyvíjí vyšší stupeň empatie a prosociálního chování i zodpovědnosti, ale
také jim narůstá pocit viny a deprese, pokud toto jejich očekávání prosociálního chování není
prakticky naplněno“ (Lašek, 2011, 125).
34
3 CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY
Hlavním cílem této práce je zjištění úrovně pohybové aktivity v každodenním životě
studentů Gymnázia a Střední odborné pedagogické školy ve Znojmě a přispět tak k vytvoření
podmínek pro zlepšení životního stylu v daném regionu.
Dílčí cíle:
1. Analyzovat celkovou pohybovou aktivitu vybraného souboru.
2. Analyzovat jednotlivé komponenty pohybové aktivity (intenzivní, středně zatěžující a
chůze).
3. Analyzovat rozdíly v pohybové aktivitě mezi chlapci a dívkami.
4. Analyzovat rozdíly v pohybové aktivitě z hlediska účasti na organizovaných formách
pohybové aktivity.
5. Analyzovat rozdíly v pohybové aktivitě z hlediska velikosti místa bydliště.
6. Analyzovat rozdíly v pohybové aktivitě z hlediska velikosti BMI.
7. Analyzovat rozdíly v pohybové aktivitě z hlediska kouření cigaret.
8. Analyzovat strukturu vykonávaných sportovních a pohybových aktivit a sportovních
zájmů adolescentů.
Výzkumné otázky:
Jakou roli hrají jednotlivé komponenty pohybové aktivity v celkovém energetickém
výdeji u námi vybraného souboru a do jaké míry jej ovlivňují?
Jsou aktivnější chlapci nebo dívky?
Jsou aktivnější adolescenti žijící na vesnici nebo ve městě?
Jak ovlivňuje úroveň BMI celkový energetický výdej probandů?
Má kouření cigaret vliv na pohybovou aktivitu adolescentů?
35
4 METODIKA
5.1 Charakteristika výzkumného souboruZkoumaný soubor obsahuje 215 žáků Gymnázia a Střední odborné školy pedagogické
ve Znojmě. Z toho se jedná o 154 dívek a 61 chlapců studující první až čtvrtý ročník,
popřípadě pátý až osmý ročník osmiletého gymnázia. Sledovaný soubor musel splňovat
podmínku věkového minima patnácti let. Rozdělení souboru podle pohlaví ukazuje tabulka 7.
Tabulka 7. Základní charakteristika výzkumného souboru (výška , hmotnost, BMI)
Chlapci (n=61)
M (SD)
Dívky (n=154)
M (SD)
Výška (cm) 178 (7) 167 (7)
Hmotnost (kg) 67 (11) 57 (8)
BMI (kg•m-2) 21 (3) 21 (3)
Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka, n – rozsah souboru
5.2 Technika sběru dat„Technika“ je pojem týkající se způsobu sbírání materiálu nebo dat. Pro získání
informací byla během mého výzkumu použita technika dotazníku. Respondenti odpovídají
písemně na otázky tištěného formuláře. Výhodou techniky dotazníku je její anonymita,
jednoznačná formulace otázek, rychlé a ekonomické shromáždění potřebných informací,
formální shodnost podnětu v situaci je vysoká a dotazník dává delší čas na rozmyšlení
odpovědi. Nevýhody dotazníku jsou v nárocích na ochotu dotazovaného, otázky lze v našem
případě přeskočit (Geist, 1992). Pro zjištění dat o pohybové aktivitě byla použita česká krátká
standardizovaná verze Mezinárodního dotazníku k pohybové aktivitě (IPAQ-short).
5.3 Struktura dotazníku IPAQ shortDotazník zjišťuje pohybovou aktivitu subjektů, která je vykonávána jako součást
každodenního života. Zajímá se o pohybovou aktivitu v posledních sedmi dnech. Dotazník se
skládá ze tří částí (Frömel et al. 2003).:
36
A) První část dotazníku obsahuje vysvětlivky k termínům:
Intenzivní pohybová aktivita – vyznačuje se těžkou tělesnou námahou a zadýcháním
(výrazně rychlejší a těžší dýchání než normálně), která trvala nepřetržitě alespoň 10
minut.
Středně zatěžující pohybová aktivita – vyznačuje se tělesnou námahou, při níž se
dýchá trochu více než normálně.
Blíže specifikuje činnosti jako je chůze a sezení.
Dále tato část obsahuje otázky ke každodenní pohybové aktivitě a inaktivitě za
posledních sedm dnů.
B) Druhá část dotazníku shrnuje celosvětově nutné demografické otázky. V našich
podmínkách jsou některé otázky nezvyklé a vyžadují zdůraznění celosvětovosti, zejména
různorodosti kultur a vzdělanostní úrovně obyvatel
C) Třetí část dotazníku obsahuje doplňující národní otázky, které jsou nejzávažnější pro
interpretaci získaných údajů o pohybové aktivitě a inaktivitě dospělé populace. Respondenti
jsou požádání o doplnění osobní charakteristiky (pokud souhlasí) (Frömel et al. 2003).
5.4 Popis sběru datŠkola má 27 tříd s kapacitou 800 žáků určených pro třídy osmiletého gymnázia,
čtyřletého gymnázia a pro pedagogické obory (předškolní a mimoškolní pedagogika,
výchovná a humanitární činnost a pedagogické lyceum). Z celkového počtu 770-ti dotazníků
se vrátilo pouze 249 vyplněných dotazníků.
Sběr dat proběhl v únoru 2011. Bylo vytištěno 770 dotazníků a rozdáno učitelům
tělesné výchovy, tělesná výchova je na škole povinná, takže se dotazníky měly dostat ke
většině žáků (výjimku tvoří pouze žáci nemocní v době sběru dat a žáci osvobození z tělesné
výchovy). Učitelé byli proškoleni o pravidlech sběru dat a byly jim vysvětleny základní
pojmy týkající se otázek. V případě žádosti o pomoc mohli učitelé pomáhat s vyplněním
dotazníku. Bylo však povoleno pouze vysvětlení textu. Učitelé nesměli na studenty vyvíjet
nátlak a tím ovlivňovat údaje.
Prezentace zjištěných výsledků proběhne na škole v září roku 2011.
5.5 Metodika zpracování dat z IPAQ shortMetodika zpracování dat zjištěných pomoci IPAQ je v souladu s doporučeními
Guidelines for Data Processing and Analysis of the International Physical Activity
Questionare (IPAQ) – Short and Long Forms (2005). Krátká verze umožňuje získat jak
37
kategorické, tak kontinuální úrovně pohybové aktivity. Kategorické skóre rozděluje populaci
do tří skupin na základě úrovně pohybové aktivity (tabulka 8), navržená kritéria pro
kategorizaci využívají současných poznatků, jenž přijímají třicet minut středně zatěžující
pohybové aktivity realizované ve většině dnů v týdnu jako úroveň, které je možno připsat
zdravotně preventivní účinek (Neuls, 2007).
Tabulka 8. Kategorizace osob na základě dat získaných z IPAQ
Kategorie Označení části souboru Kritéria zařazení1 Nedostatečně aktivní Nedostatečně aktivní jedinci nenaplňující kritéria pro
kategorie 2 a 3.2 Minimálně aktivní Jedinci splňující jedno z kritérií pro minimum
aktivity:a) alespoň 20 min intenzivní pohybové aktivity za den ve třech a více dnech v týdnu nebob) alespoň 30min středně zatěžující pohybové aktivity či chůze za den v pěti dnech v týdnu neboc) pět a více dní jakékoliv kombinace chůze, středně zatěžující nebo intenzivní pohybové aktivity dosahující minima 600 MET-min•týden-1
3 Vysoce aktivní Jedinci splňující jedno z kritérií:a) alespoň tři dny intenzivní pohybové aktivity a dosažení minimální hodnoty 1500 MET-min•týden-1 nebob) sedm a více dní jakékoliv kombinace chůze, středně zatěžující nebo intenzivní pohybové aktivity a dosažení minimální hodnoty 3000 MET-min•týden-1
Upraveno dle (Neuls, 2007)
Kontinuální skóre je vyjadřováno jako medián tzv. MET-minut. Pro výpočet hodnoty
MET-minut se používají následující vzorce:
chůze:
MET-min•týden-1 = 3,3 ● doba chůze (min) ● frekvence chůze (dny)
středně zatěžující pohybová aktivita
MET-min•týden-1 = 4,0 ● doba středně zatěžující pohybové aktivity (min) ● frekvence středně zatěžující pohybové aktivity (dny)
intenzivní pohybová aktivita
MET-min•týden-1 = 6,0 ● doby intenzivní pohybové aktivity (min) ● frekvence
intenzivní pohybové aktivity (dny)
38
„Celková pohybová aktivita se stanovuje jako součet hodnot MET-min•týden-1 pro
chůzi, středně zatěžující a intenzivní pohybovou aktivitu. Hodnoty používané ve výše
uvedených vzorcích vycházejí ze standardizační studie IPAQ (Craig et al. 2003). Koeficient u
intenzivní pohybové aktivity byl na základě zjištěného nadhodnocování pohybové aktivity
v dotazníku snížen z 8,0 na 6,0. Otázka týkající se sezení vystupuje jako proměnná, která není
součástí žádného souhrnného skóre pohybové aktivity“ (Neuls, 2007).
Na základě znalosti výšky a váhy subjektu bylo vypočítáno pomocí vztahu
váha vkgvýška v metrechna druhou BMI subjektů. Probandi byli rozdeleni do tří skupin:
BMI 1<18,5 …podváha
BMI 2 18,5-25 …optimální váha
BMI 3>25 …nadváha
Probandi byli dále rozděleni do tří skupin podle velikosti sídla, v němž mají trvalé
bydliště:
SÍDLO 2 30000 – 100000 obyvatel
SÍDLO 3 1000 – 29999 obyvatel
SÍDLO 4 méně než 1000 obyvatel
IPAQ Research commitee (2005) dále řeší podmínky pro vyřazení odlehlých hodnot,
překódování vysokých hodnot (na 3 hodiny) a minimální dobu trvání aktivity, která má být
řazena do analýzy.
5.6 Statistické zpracování datPro statistickou analýzu byl použit počítačový software Statistica 8 (StatSoft s r. r.,
2008). Primárním krokem byla tvorba tabulek popisné statistiky zájmových skupin (podle
BMI, podle velikosti místa bydliště, aktivní účasti na organizovaných formách PA a kouření
cigaret). V rámci těchto tabulek byly vypočítány základní statistické veličiny jako je
aritmetický průměr, směrodatná odchylka, medián a interkvartilové rozpětí.
Ke statistickému srovnání pohybové aktivity chlapců a dívek byla použita Kruskal-
Wallisova ANOVA. Následná kontrola probíhala pomocí koeficientu η2=H
N−1 s hodnocením
η2 = 0,01 malý efekt, η2 = 0,06 střední efekt a η2 = 0,14 velký efekt (Morse, 1999).
H…vypočítaná hodnota Kruskal-Wallisova testu
N…celkový rozsah souboru
39
V případě statistického srovnávání skupin podle BMI, podle velikosti místa bydliště, aktivní
účasti na organizovaných formách PA a kouření cigaret byl použit Mann-Whitneyův U test.
Při tomto testu byl vypočítán a použit koeficient „effect size“ d podle vzorce
d=2∗Z
√n1+n 2 kdy je hodnocení „ effect size“ d = 0,2 malý efekt, 0,5 střední efekt a 0,8 velký
efekt (Thomas, Nelson & Silverman 2005).
Z…absolutní hodnota U testu
n1…počet probandů v první skupině
n2…počet probandů v druhé skupině
Dále byly pro dílčí kroky při zpracovávání statistických dat použity základní funkce a operace
v MS Office Excel 2007.
5.7 Vyčištění souboruZ celkového počtu vrácených dotazníků musely být, na základě odpovědí uvedených
k otázce „Kolik let školní docházky máte ukončeno (včetně základní školy)“ vyřazeny ty
dotazníky, které odpovídaly 5 až 8 let. Součástí školy je i osmileté gymnázium a tito žáci ještě
nestačili dovršit věkovou hranici 15 let, která je pro tuto formu dotazníku klíčová. IPAQ
Research commitee (2005) nedoporučuje používat tento dotazník pro zjišťování stavu
pohybové aktivity mimo věkové rozmezí 15-69 let. Dále musely být při výpočtu BMI
vyřazeny ty dotazníky, které neobsahovaly u otázek „Hmotnost“ a „Výška“ odpověď. Dále
museli být na základě konzultace s CKV vyřazeni probandi, u kterých celková pohybová
aktivita dosahovala více než 10000 MET-min●týden-1. Obézní jedinec se vyskytl pouze
jeden, proto byl po konzultaci s CKV zařazen do skupiny BMI 3.
40
5 VÝSLEDKY A DISKUSE
Pro výpočty byli respondenti rozděleni podle různých kritérií do skupin, rozdělení
proběhlo podle pohlaví, participace na organizované pohybové aktivitě, BMI, velikosti sídla a
podle toho, jestli respondent kouří nebo ne.
Chlapci dosahovali v hodnotách celkově dosažených MET-min●týden-1 o více než o
třetinu vyšších hodnot než dívky a byl zjištěn významný rozdíl jak statisticky tak věcně, [H(1,
215)=19,11; p=0,000; η2=0,089] (Obrázek 6). Při hodnocení chůze nebyly zjištěny rozdíly -
Tabulka 9. Chlapci průměrně stráví 58,5 minuty intenzivní pohybovou aktivitou za týden,
dívky jen 25,1 minuty, čímž nedosahují ani polovičních hodnot oproti chlapcům - Tabulka 10.
V hodnocení tohoto ukazatele byl zjištěn rozdíl jak statisticky, tak věcně významný [H(1,
215)=32,22; p=0,000; η2=0,151].
Tabulka 9. Energetická náročnost jednotlivých komponent celkové pohybové aktivity
z hlediska pohlaví
PA pohlaví nMdn
MET-min•týden-1 IQR H p η2
intenzivní CH 61 2160 2340 32,22 0 0,151D 154 720 1440
středně zatěžující
CH 61 720 180011,79 0,0006 0,001
D 154 240 960chůze CH 61 1386 2640 0,51 0,47 0,002
D 154 1386 2673Vysvětlivky: Mdn – medián, IQR – kvartilové rozpětí, H – Kruskal-Wallis ANOVA,
p – hladina významnosti, η2 – koeficient „effect size“
41
0
1000
2000
3000
4000
5000
6000
Chlapci Dívky
Prům
ěr M
ET-m
in●t
ýden
-1
Obrázek 6. Celkový výdej energie (MET-min●týden-1)
Tabulka 10. Průměrné hodnoty pohybové aktivity (min/den) u chlapců a děvčat.
n Intenzivní PA
(min ●den-1)
Středně zatěžující
PA (min ●den-1)
Chůze
(min ●den-1)
Intenzivní PA + Středně zatěžující PA+chůze
(min ●den-1)
M SD M SD M SD M SD
chlapc
i 61 58,5 46,6 47,4 54,1 80,4 68,8 186,3 120,1
dívky 154 25,1 29,5 20,4 26,7 74,5 68,6 120 91,9
suma 215 34,6 38,2 28 38,4 76,2 68,5 138,8 104,
8
Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka
Při srovnání množství celkové pohybové aktivity u chlapců a děvčat zjišťujeme, že
chlapci se 5642 MET-min●týden-1spadají do 3. skupiny tj. vysoce aktivní jedinci. Dívky se
3346 MET-min●týden-1 také překonali hranici 3000 MET-min●týden-1, a spadají do skupiny
číslo 3 tj. vysoce aktivní (Neuls, 2007). Zaměříme-li se na množství intenzivní pohybové
aktivity, chlapci s 58,5 min ●den-1splňují zdravotní doporučení (Skalik, Lokvencová, &
Frömel, 2009). 25,1 min ●den-1se u dívek také jeví, jako dostačující. Celkový součet (120
min/den) jednotlivých komponent pohybové aktivity se však u dívek jeví jako nedostačující
(Bunc, 1996; Frömel et al. 1999). Kritérium 5krát týdně 30 minut středně zatěžující pohybové
42
aktivity splňují chlapci. Dívky se už v tomto směru nejeví jako dostatečně aktivní. Výsledky
se rozcházejí s výzkumem studii Sigmunda et al. (2009) v němž uvádí, že od 15 let nejsou
mezi chlapci a děvčaty statisticky významné rozdíly. Vyšší hodnoty intenzivní pohybové
aktivity mohou být způsobeny strukturou pohybových zájmů, kdy chlapci preferují sportovní
hry, jak dokládají tabulky 16. a 17. Soubor dívek je početnější, protože výzkum probíhal na
gymnáziu a střední odborné pedagogické škole.
Při posuzování celkového energetického výdeje probandů na základě účasti
v organizovaných formách pohybové aktivity byl zjištěn významný rozdíl (Z=3,68; p=0,000;
d= 0,58). Studenti, kteří se neúčastní organizovaných forem pohybové aktivity, dosahují jen
57% energetického výdeje účastníků organizovaných forem - Obrázek 7. Nejvýznamnější
rozdíl v podílu na celkovém výdeji tvoří intenzivní pohybová aktivita - Tabulka 11.
Tabulka 11. Energetická náročnost jednotlivých komponent celkové pohybové aktivity
podle účasti na organizovaných formách PA
Účast na organizované PA NE (n=63)
Účast na organizované PA ANO (n=99)
MdnMET-
min●týden-1 IQR
MdnMET-
min●týden-1 IQR Z P dintenzivní PA 360 1440 1440 1860 2,97 0,003 0,47středně zatěžující PA 200 720 480 1380 1,56 0,118 0,25chůze 990 2706 1386 2640 2,18 0,029 0,34Vysvětlivky: Mdn – medián, IQR – kvartilové rozpětí, Z – Mann-Whitneyův U test,
p – hladina významnosti, d – koeficient „effect size“
43
0
500
1000
1500
2000
2500
3000
3500
4000
4500
ANONE
Prům
ěr M
ET-m
in●t
ýden
-1
Obrázek 7. Celkový energetický výdej (MET-min●týden-1) podle účasti na organizovaných
formách pohybové aktivity.
Účast na organizovaných formách pohybové aktivity zabezpečuje dostatek intenzivní
pohybové zátěže. Výsledky ukazují 1440 MET-min●týden-1, což téměř splňuje podmínku
IPAQ pro zařazení do skupiny vysoce aktivních jedinců. Toto zjištění může také znamenat, že
pouhá účast na školní tělesné výchově nemusí být dostačující pro zvýšení energetického
výdeje intenzivní pohybovou aktivitou. Účast na mimoškolních organizovaných pohybových
aktivitách se pak jeví jako nezbytná. 2974 MET-min●týden-1 nám ukazuje u „neúčastnících
se organizovaných forem“ významný propad v množství celkové pohybové aktivity proti
„účastníkům“.
Při sledování rozdílů v pohybové aktivitě kuřáků a nekuřáků nebyly shledány žádné
významné rozdíly v objemu pohybové aktivity a jejích komponent. Výdej při chůzi je totožný
(Obrázek 8) a přesto, že objem střední pohybové aktivity u kuřáků dosahuje pouze poloviny
objemu nekuřáků, nejsou tyto výsledky statisticky významné (Z=1,04; p=0,297; d=0,15),
koeficient „effect size“ nedosahuje ani malého efektu. Proband, který kouří, chodí průměrně
256,5 minut za den a chůze je tak jedinou z komponent pohybové aktivity, kterou oproti
„nekuřákovi“ koná déle - Tabulka 12.
44
Tabulka 12. Průměrný čas strávený pohybovou aktivitou (min ●den-1)
PA kouření n M SD
intenzivní
ANO 28 32,6 37,5
NE 160 34,5 38,5středně zatěžující
ANO 28 23,7 37,5
NE 160 28,8 39,3
chůze
ANO 28 256,5 230,3
NE 160 250 226,5 Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka,
Intenzivní PA
Střední PA Chůze Intenzivní PA + Střední PA + Chůze
0
500
1000
1500
2000
2500
3000
3500
4000
KOUŘENÍ ANOKOUŘENÍ NE
Prům
ěr M
ET-m
in●t
ýden
-1
Obrázek 8. Energetický výdej v MET-min●týden-1 podle kouření cigaret.
Ke kouření cigaret se v dotazníku přiznalo 13% studentů, obě skupiny však na základě
součtu intenzivní, středně zatěžující pohybové aktivity a chůze mohou řadit do kategorie 3
podle IPAQ. Při zkoumání složek celkového výdeje, však nesplňují jednotlivá kritéria. Nízký
podíl kuřáků nemusí být do značné míry zkreslený (strach z uvedení citlivého údaje
v dotazníku), na škole jsem absolvoval pedagogickou praxi a v okolí školy nebyly vidět
hloučky kouřících studentů.
Porovnání celkové pohybové aktivity ukázalo, že probandi žijící ve městě (viz sídlo
2), mají v průměru podstatně více celkové pohybové aktivity než další dvě skupiny (Obrázek
9.) Mezi sídlem 2 a sídlem 3 byly zjištěny signifikantní rozdíly (Z=2,89; p=0,004, d=0,50).
Také při porovnání sídla 4 a sídla 2 byl zjištěn významný rozdíl (Z=3,28; p= 0,001; d=0,52).
45
Významnější rozdíly v objemu pohybové aktivity nebyly nalezeny pouze při porovnání
hodnot středně zatěžující pohybové aktivity (Tabulka 13. a 14.).
Tabulka 13. Porovnání jednotlivých komponent pohybové aktivity sídla 2 vs. 3
SÍDLO 2 (n=82)
SÍDLO 3 (n=49)
MdnMET-
min●týden-1 IQR
MdnMET-
min●týden-1 IQR Z P dintenzivní PA 1440 1980 720 1320 2,09 0,036 0,37středně zatěžujícíPA 480 1120 120 960 1,77 0,076 0,31
chůze 2178 2970 1386 2640 2,19 0,028 0,38Vysvětlivky: Mdn – medián, IQR – kvartilové rozpětí, Z – Mann-Whitneyův U test,
p – hladina významnosti, d – koeficient „effect size“
0
1000
2000
3000
4000
5000
6000
SÍDLO 2SÍDLO 3SÍDLO 4
Prům
ěr M
ET-m
in●t
ýden
-1
Obrázek 9. Celkový energetický výdej při pohybové aktivitě v MET-min●týden-1.
46
Tabulka 14. Porovnání jednotlivých komponent pohybové aktivity sídla 4 vs. 2
SÍDLO 4 (n=79)
SÍDLO 2 (n=82)
MdnMET-
min●týden-1 IQR
MdnMET-
min●týden-1 IQR Z P dintenzivní PA 720 2070 1440 1980 2,06 0,039 0,32středně zatěžující PA 480 1100 480 1120 0,07 0,941 0,01chůze 1188 2706 2178 2970 3,35 0,001 0,53
Vysvětlivky: Mdn – medián, IQR – kvartilové rozpětí, Z – Mann-Whitneyův U test,
p – hladina významnosti, d – koeficient „effect size“
Při rozdělení souboru na tři skupiny podle bydliště, vykazují obyvatelé Znojma vyšší
pohybovou aktivitu než obyvatelé vesnic a menších sídel do 30000 obyvatel. Při porovnávání
velikosti intenzivní pohybové aktivity pozorujeme až dvojnásobně vyšší spotřebu energie při
intenzivní pohybové činnosti. Tento jev může byt zapříčiněn menšími možnostmi zapojení do
organizované pohybové aktivity na vesnicích. Podle mého názoru, že lidé na vesnici tráví více
času chůzí díky chybějící infrastruktuře, tak nebyl potvrzen. Nejmenší energetickou spotřebu
chůzí vykazují obyvatele velkých vesnic a městeček o velikosti 1000 až 29999 obyvatel.
Mírně zvýšený energetický výdej u skupiny obyvatel nejmenších vesnic již může být
způsoben větší docházkovou vzdáleností, nebo větším podílem práce na zahradě.
Zkoumání vzorku při rozdělení do skupin na základě BMI neukázalo přes značné
rozdíly v čase stráveném středně zatěžující pohybovou aktivitou (BMI 3 průměrně 10 minut
denně, BMI 2 = 25,6 minut a BMI 1 = 26,1 minut viz Tabulka 15.) významné rozdíly mezi
BMI 1 x BMI 3 (Z=0,82; p=0,414; d=0,27) a BMI 2 x BMI 3 (Z=0,8; p=0,427; d=0,14). Při
hodnocení celkové týdenní pohybové aktivity nebyly shledány významné rozdíly mezi
jednotlivýni skupinami (Obrázek 10). BMI 1vs BMI 2 (Z=0,54; p=0,0589; d=0,09), BMI 1 vs
BMI 3 (Z=0,4; p=0,692; d=0,13) a BMI 2 vs BMI 3 (Z=0,83; p=0,409; d=0,15). Koeficient d
nedosahuje ani malého efektu.
47
Tabulka 15. Průměrná doba strávená jednotlivými druhy pohybových aktivit
n Intenzivní PA
(min ●den-1)
středně zatěžující
PA (min ●den-1)
Chůze
(min ●den-1)
M SD M SD M SD
BMI 1 31 27,8 24,3 26,1 38,1 58,7 66,4
BMI 2 119 29,1 32,2 25,6 35,8 71 65,2
BMI 3 7 17,8 26,1 10,2 9,7 69,8 62,6
Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka
0
500
1000
1500
2000
2500
3000
3500
4000
BMI 1BMI 2BMI 3
Prům
ěr M
ET-m
in●t
ýden
-1
Obrázek 10. Celkový energetický výdej při pohybové aktivitě v MET-min●týden-1.
Bylo zjištěno pouze 7 studentů s nadváhou. Skupina BMI 3 tak tvoří pouze 3,3
procenta celého vzorku. Celý testovaný soubor tak nesplňuje procentuální hodnoty uváděné
Kobzovou, Vignerovou, Bláhou, Krejčovským a Riegerovou (2003), což poukazuje na dobrý
tělesný stav lokální populace. Skupina BMI 3 vykazuje jak v intenzivní tak ve středně
zatěžující pohybové aktivitě výrazně nižší průměrné hodnoty času strávené danou pohybovou
aktivitou, a pro tyto nedostatky musí byt na základě doporučení IPAQ zařazena do skupiny
minimálně aktivních jedinců. Jedinci s podváhou, kteří jako skupina dosahují potřebné
energetické hranice 3000 MET-min●týden-1 mohou být zařazeni do skupiny vysoce
aktivních. Poměrně vysoké hodnoty celkové spotřeby energie dosažené i skupinou BMI 3
mohou být zapříčiněny účastí subjektů na školní tělesné výchově. Škola disponuje vlastní
tělocvičnou s dobrým technickým a materiálním zázemím, dále vlastní malý gymnastický sál
a na dvoře je vybudované hřiště s umělou trávou. V zimních měsících si škola pronajímá větší
48
sportovní halu pro zabezpečení výuky. Atletický stadion je ve vzdálenost cca 5 minut chůze
od školy, kam má škola v letních měsících také přístup.
Obrázek 11. ukazuje procentuální rozložení testovaného vzorku na základě směrnic
IPAQ Research commitee (2005). Pouze 6,8% se nejeví jako dostatečně aktivní. Téměř
polovina respondentů spadá do kategorie vysoce aktivní. Což se jeví jako dobrý výsledek
zbylá část pak spadá do kategorie minimálně aktivní. Výsledky tedy teoreticky ukazují, že
pouze 6,8 % vzorku může být přímo ohroženo onemocněními spojenými s pohybovou
nedostatečností. Na druhé straně by podle mého názoru skupina adolescentů, neměla
vykazovat nedostatečnou pohybovou aktivitu.
Tabulky 16. a 17. ukazují žebříčky pohybových aktivit seřazených podle počtu
odpovědí respondentů. Jde o součty stejných odpovědí, popřípadě výčet jednotlivých druhů
pohybových aktivit.
Tabulka 16. Pořadí pohybových aktivit podle četnosti provozování dané PA a podle
četnosti zájmu o provozování PA u chlapců
CHLAPCIPořadí podle četnosti provozování Pořadí podle četnosti zájmuPohybová aktivita pořadí Pohybová aktivita pořadíběhání, cykloturistika 1 Basketbal 1chůze (i se psem) 2 Fotbal, plavání 2basketbal, florbal, box 3 Extrémní, adrenalinové, florbal hokej 3posilování, hokej 4 chůze (i se psem), cyklistika, paragliding,
horolezectví, posilování, házená, baseball, lyžování, ostatní, triatlon, taneční aktivity, úpoly a bojová umění, kung-fu, lakros
4
cyklistika, cyklistika silniční, cyklotrial, fitness cvičení, fotbal, tenis, skateboard, taneční aktivity, úpoly a bojová umění
5
Z tabulek vyplývá, že co se týče sportovních aktivit a jiných pohybových aktivit, je
chlapci nejvíce provozována běžná lokomoční činnost jako běh a chůze. Dále v popředí stojí
cykloturistika a sportovní hry. V případě pohybové aktivity, kterou by si chlapci přáli
vykonávat, stojí v popředí opět sportovní hry, extrémní a adrenalinové pohybové aktivity.
Výsledky korespondují s Frömelem et al. (1999).
Výsledky dívek souhlasí s Rychteckým a Fialovou (2002), že u dívek klesá zájem o
výkonově zaměřené disciplíny a pohybové činnosti směřují spíše k rytmickým a motoricky
jemnějším činnostem.
49
Tabulka 17. Pořadí pohybových aktivit podle četnosti provozování dané PA a podle
četnosti zájmu o provozování PA u dívek
DÍVKYPořadí podle četnosti provozování Pořadí podle četnosti zájmuPohybová aktivita pořadí Pohybová aktivita pořadíCykloturistika 1 Taneční aktivity 1Chůze (i se psem) 2 Volejbal, tenis 2Taneční aktivity 3 Basketbal, plavání 3Běhání i jogging 4 Běhání, cykloturistika, snowboard,
jezdectví, speciální aerobiky4
Kolečkové brusle, plavání, speciální aerobiky
5 Kolečkové brusle, posilování fotbal, lyžování, aerobik
5
Posilování 6 vysokohorská turistika, horolezectví, lezení, florbal, házená, squash, badminton, sjezdové lyžování, potápění, hasičský sport, box, judo, Z05
5
Hasičský sport 7
Cyklistika, aerobik 8Bruslení, fotbal, volejbal, tenis 9hry kolektivní, basketball, florbal, h 18, jezdectví, balet, břišní tanec, tělesná výchova, Z05
10
6.8%
43.5%
49.7%
nedostatečně aktivníminimálně aktivnívysoce aktivní
Obrázek 11. Procentuální rozložení studentů do třech skupin podle množství pohybové
aktivity.
50
6 ZÁVĚRY
Na základě výsledků jsme vyvodili tyto závěry:
6,8% vzorku nevykazuje ani minimální pohybovou aktivitu.
Téměř polovina všech respondentů se jeví jako vysoce aktivní subjekty.
Chlapci mají týdenní výdej průměrně 5642 MET-min●týden-1 a spadají tak do
skupiny vysoce aktivních jedinců. Dívky se 3346 MET-min●týden-1 a spadají do
také do skupiny vysoce aktivních jedinců.
Chlapci průměrně stráví 58,5 minuty intenzivní pohybovou aktivitou za týden,
dívky jen 25,1 minuty. V hodnocení tohoto ukazatele byl zjištěn rozdíl jak
statisticky, tak věcně významný [H(1, 215)=32,22; p=0,000; η2=0,151].
Kritérium 5krát týdně 30 minut středně zatěžující pohybové aktivity splňují
chlapci. Dívky se už v tomto směru nejeví jako dostatečně aktivní.
Rozdíl v týdenní energetické spotřebě probandů při posuzování na základě účasti
v organizovaných formách pohybové aktivity byl zjištěn jako významný (Z=3,68;
p=0,000; d= 0,58). Na tomto rozdílu má největší podíl objem intenzivní pohybové
aktivity.
Nebyly shledány statisticky významné rozdíly mezi kuřáky a nekuřáky.
Probandi žijící ve městě (30000 – 100000 obyvatel) vykazují významně vyšší
celkový energetický výdej. Mezi sídlem 2 a sídlem 3 byly zjištěny signifikantní
rozdíly (Z=2,89; p=0,004, d=0,50). Také při porovnání sídla 4 a sídla 2 byl zjištěn
významný rozdíl (Z=3,28; p= 0,001; d=0,52).
Nejmenší pohybovou aktivitu vykazují obyvatelé sídel o velikosti 1000 – 29999
obyvatel.
Skupina BMI 3 tj. jedinci s nadváhou a obézní, obsahuje pouze 7 jedinců
z celkového počtu n=215.
Přestože skupina BMI 3 vykazuje v čase stráveném intenzivní a střední pohybovou
aktivitou výrazně nižší časy než skupiny BMI 2 a BMI 1, nebyly rozdíly shledány
významnými. BMI 1 x BMI 3 (Z=0,82; p=0,414; d=0,27) a BMI 2 x BMI 3
(Z=0,8; p=0,427; d=0,14).
Provozované sportovní a pohybové aktivity a zájem o jednotlivé druhy se ukázal
při porovnání s Frömelem et al. (1999) jako konzistentní.
51
Interpretace výsledku na Gymnáziu a Střední odborné pedagogické škole Znojmo
proběhne v září roku 2011 a může tak přispět ke zlepšení podmínek životního stylu
adolescentů v daném regionu.
52
7 SOUHRN
Hlavním cílem této práce bylo pomocí krátké standardizovaná verze Mezinárodního
dotazníku k pohybové aktivitě (IPAQ-short) analyzovat povahu habituální pohybové aktivity
adolescentů v zájmovém regionu. Práce analyzuje úroveň, skladbu, objem a intenzitu
pohybové aktivity adolescentů za posledních sedm dní. Pro detailnější rozbor pohybové
aktivity byli adolescenti rozděleni do zájmových skupin podle faktorů, které mohou
ovlivňovat její úroveň. Rozdělení proběhlo na základě pohlaví, BMI, místa bydliště, účasti na
organizovaných formách pohybové aktivity a kouření cigaret. Výzkumný soubor činilo 215
adolescentů z toho dívek n=154 a chlapců n=61.
Výzkumné otázky se týkaly úrovně energetického výdeje z hlediska IPAQ třídění, role
jednotlivých komponent (intenzivní, středně zatěžující a chůze) v celkovém energetickém
výdeji, pohybové aktivitě z hlediska pohlaví, účasti na organizovaných formách pohybové
aktivity, života na vesnici a ve městě, úrovně BMI, kouření cigaret. Dále podle kritéria, zda se
mění struktura vykonávaných sportovních a pohybových aktivit a sportovních zájmů
adolescentů.
U chlapců a dívek byl zjištěn významný rozdíl jak statisticky, tak věcně v hodnotách
celkově dosažených MET-min●týden-1, [H(1, 215)=19,11; p=0,000; η2=0,089]. Při
posuzování celkového energetického výdeje probandů na základě účasti v organizovaných
formách pohybové aktivity byl zjištěn významný rozdíl (Z=3,68; p=0,000; d= 0,58). Při
sledování rozdílů v pohybové aktivitě kuřáků a nekuřáků nebyly shledány žádné významné
rozdíly v objemu pohybové aktivity ani jejích komponent. Adolescenti žijící ve městě
vykazují vyšší pohybovou aktivitu než adolescenti žijící v menších sídlech, byly zjištěny
signifikantní rozdíly. Při hodnocení celkové týdenní pohybové aktivity nebyly shledány
významné rozdíly mezi jednotlivými skupinami BMI. Struktura zájmu o sportovní pohybové
aktivity a jejich vykonávání se nemění při porovnání s Frömel et al. (1999). Téměř polovina
(49,7%) testovaného vzorku dosahuje hodnot pro zařazení do skupiny „vysoce aktivní
jedinci“.
53
8 SUMMARY
The main aim of the thesis was to analyze the nature of the habitual physical activity
of adolescents in the representative region by using the International Physical Activity
Questionare (IPAQ) Short. The thesis analyses the level, structure, volume and intensity of
the performed physical activity of adolescents in the last seven days. To make the research in
a more detail, adolescents were divided in groups with respect to the factors that can make
difference in the physical activity. The sex, BMI, place of occupation, participation on the
organized forms of physical activity and smoking cigars were used as a criteria to dive the
adolescents. The group was formed by 154 girls and 61 boys and make together 215 subjects.
The research questions touched the level of the energy expenditure from the IPAQ
point of view, the role of the individual components (intensive PA moderate PA, walking) in
the whole energy expenditure, physical activity with respect o the sex, participation in the
organized forms of PA, living in the country and in the town, BMI level and smoking cigars.
The interest and the participation of adolescents in different kinds of sport physical activity
was considered as well.
There was found significant difference between the boys and girls whole energy
consumption in MET-min●week-1 [H(1, 215)=19,11; p=0,000; η2=0,089]. When the whole
energy consumption with respect to participation in the organized form of PA was considered,
there was found significant difference (Z=3,68; p=0,000; d= 0,58). No significant difference
was found when comparing the smokers with non-smokers. Adolescents living in in the town
show higher energy consumption with significant differences. The evaluation of week
physical activity did not show any significant differences when comparing individual BMI
groups. The structure of the “wanted” and performed sports and physical activities did not
change with respect to Frömel et al. (1999). Almost one half (49,7%) of the subjects can be
stated as highly active individuals.
54
9 REFERENČNÍ SEZNAM
Atkinson, L. R., Atkinson, C. R., Smith, E. E., Bem, J. D., & Nolen-Hoeksema S. (2003).
Psychologie, (2nd ed.). Praha: Portál.
Barrett, A. E., & White, H. R. (2002). Trajectories of Gender Role Orientations in
Adolescence and Early Adulthood: A Prospective Study of the Mental Health Effects
of Masculinity and Feminimity. Journal of Health and Social Behavior, 43(4), 451-
468.
Blair, S. N., (2001). Physical Inactivity: a Major Public Health Problem. Sborník příspěvků
mezinárodní konference Pohyb a zdraví–Movement and Health (p. 17). Olomouc:
Univerzita Palackého.
Bunc, V. (1996). Nové pohledy na minimální množství pohybových činností. Tělesná
výchova a sport mládeže, 62(7), 2-7.
Bunc, V., (2008). Nadváha a obezita dětí – životní styl jak příčina a důsledek. Česká
kinantropologie, 12(3), 61-69.
Bunc, V., Horčic, J., Cingálek, R., & Moravcová, J. (2001.) Tělesná zdatnots českých dětí a
mládeže. In Sport v České republice na začátku nového tisíciletí 2, 101-105. Praha:
Univerzita Karlova.
Curtis, J. E., & Russel, S. J. (Eds.) (1997). Physical activity in human experience. Champaign,
IL: Human Kinetics.
Čechovská, I., & Dobrý, L. (2010.) Ovlivňují rúzné pohybové aktivity úmrtnost? Tělesná
výchova a sport mládeže, 76(5), 2-4.
Dishman, R. K., Washburn, R. A., & Heath, G.W. (2004). Physical activity epidemiology.
Champaign, IL: Human Kinetics.
Dovalil, J. et al. (2007). Výkon a trénink ve sportu (2nd ed.). Praha: Olympia.
Geist, B. (1992). Sociologický slovník. Praha: Victoria publishing.
Frömel, K., & Bauman, A. et al. (2006). Intenzita pohybové aktivity 15-69leté populace
České Republiky. Česká kinantropologie, 10(1), 13-27.
Frömel, K., et al. (2003) Celosvětová iniciativa zjišťování stavu pohybové aktivity dospělých.
Sborník příspevků Seminář v oboru kinatropologie (pp. 5-11). Olomouc: Univerzita
Palackého v olomouci.
Frömel, K., Novosad, J., & Svozil, Z. (1999). Pohybová aktivita sportovní zájmy mládeže.
55
Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury.
Hanušová, J., & Šmolík, P. (1979). Hubneme pohybem, aneb co venuše Věstonická nevěděla.
Praha: Olympia.
Havlík, R., Novotná, M., & Pprokop, J. (1993). Vybrané kapitoly ze sociologie výchovy a
vzdělání. Praha: UK.
Hendl, J., & Dobrý, L. (2008). Teorie a modely interferenčních programů pro zvýšení
pohybové aktivnosti. Česká kinantropologie, 12(3), 26-33.
Hejnová, J., &. Štich J. (2001). Jaké jsou důvody hypoaktivity. Sborník příspěvků
mezinárodní konference Pohyb a zdraví–Movement and Health (str. 184-188).
Olomouc: Univerzita Palackého.
Hodaň, B. (1997). Úvod do teorie tělesné kultury. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta
tělesné kultury.
Hošek, J., & Jansa, P. (2001). Postoje Čs. populace ke sportu. In Sport v České republice na
začátku nového tisíciletí 2, 120-121. Praha: Univerzita Karlova.
Kobzová, J., Vignerová, J., Bláha, P., Krejčovský, L., & Riegerová, J., (2003). Základní
tělesné
rozměry dětí a mládeže České republiky podle výsledků 6. Celostátního
antropologického výzkumu dětí a mládeže 2001. Česká antropologie, 53, 30-34.
Kohlíková, E., Bartůňková, S., Melichna, J., Smitka, K., & Vránová, J. (2003). Cytopatologie,
Patobiochemie a Patofyziologie Všeobecná část. Praha: Univerzita Karlova.
Kouba, V. (1995). Motorika dítěte. České Budějovice: Jihočeská univerzita.
Kovář, R. (2001). Tělesná aktivita, tělesná zdatnost a zdraví. In Sport v České republice na
začátku nového tisíciletí 2, 88-91. Praha: Univerzita Karlova.
Langmeier, J., Langmeier, M., & Krejčířová, D. (2002). Vývojová psychologie s úvodem do
vývojové neurofyziologie, (2nd ed.). Praha: H&H.
Lašek, J. (2011). Sociální Psychologie II, (3rd ed.). Hradec Králové: Gaudeamus.
Máček, M., & Vávra, J. (1980). Fyziologie a patofyziologie tělesné zátěže. Praha: Aviceum
zdravotnické nakladatelství.
Malina, R. M., Bouchard, C. (1991). Growth, maturation and physical activity. Champaign:
Human Kinetics.
Měkota, K., Kovář, R., & Štěpnička, J. (1988). Antropomotorika II. Olomouc: Univerzita
Palackého.
56
Morse, D. T. (1999). Minisize2: A computer program for determining effect size and
minimum sample for statistical significance for univariate, multivariate and
nonparametric tests. Educational and Psychological Measurement, 59(3), 518-531.
Riegerová, J. (2003). Zamyšlení nad ideály kalokagathie ve smyslu fyzického a duchovního
zdraví člověka. Česká antropologie, 53, 62-63.
Rychtecký, A., & Fialová, L. (2002). Didaktika školní tělesné výchovy. Praha: Univerzita
Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu.
Sigmund, E., Frömel, K., Neuls, F., & Novosad, J. (2001). Relation between physical activity,
physical education lessons, body weight and sports preferences in youth aged 14-16.
Sborník příspěvků mezinárodní konference Pohyb a zdraví–Movement and Health (pp.
412-416). Olomouc: Univerzita Palackého.
Sigmund, E., Sigmundová, D., Miklánková, L., Frömel, K., & Groffik, D. (2009). Odlišnosti
v pohybové aktivitě dětí ve srovnání s pohybovou aktivitou adolescentů a mladých
dospělých. Česká kinatropologie, 13(4), 50-62.
Sigmundová, D. (2005). Semilongitudinální monitorování pohybové activity gymnaziálních
studentů. (Disertační práce), Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.
Silbernagl, S., & Lang, F. (2001). Atlas patofyziologie člověka. Praha: Grada Publishing.
Silbernagl, S., & Lang, F. (2010). Color Atlas of pathophysiology, (2nd ed.). New York:
Thieme.
Skalik, K., Lokvencová, P., & Frömel, K. (2009). Analýza pohybové aktivity Polských
adolescentních dívek. Česká kinantropologie, 13(4), 63-69.
Smetana, J. G., Campione-Barr, N., & Metzger, A. (2006) Adolescent development in
interpersonal and societal contexts. Annual Review of Psychology, 57 (pp. 255-284).
StatSoft CR s r.o. (2008). Statistica 8.0 [Computer software]. Praha: StatSoft CR s r.o.
Šafaříková, J. (2010). Přednosti školní tělesné výchovy, o kterých se nemluví. Tělesná
výchova a sport mládeže, 76(2), 8-10.
Thomas, J.R., Nelson, J.K., & Silverman, S.S. (2005). Research methods in physical aktivity
(5th ed.). Champaign. IL: Human Kinetics.
Vařeková, R., Vařeka, I., Zdařilová, E., Burianová, K., Polák, M., & Přidalová, M., (2006).
Pohybová aktivita – nedílná součást komplexní léčby bronchiálního astmatu u dětí a
mládeže. Česká antropologie, 56, 140- 143.
57
Vašíčková, J., & Frömel, K. (2009). Pohybově aktivní životní styl adolescentů České
Republiky: východiska pro kurikula tělesné výchovy. Česká kinantropologie, 13(4),
70-76.
Viktorjeník, D. (2009). Pohybová aktivita 11-12-letých dětí v třídách s rozšířenou výukou
tělesné výchovy se zaměřením na plavání. (Disertační práce), U Univerzita Palackého,
Fakulta tělesné kultury, Olomouc.
Internetové zdroje:
http://www.cfkr.eu/o-nas/ Retrieved 18.7. 2011
IPAQ Research Committee. (2005). Guidelines for Data Processing and Analysis of the
International Physical Activity Questionnaire (IPAQ) – Short and Long Forms.
Retrieved 20.7. 2011 from World Wide Web on: http://www.ipaq.ki.se/scoring.pdf
58
top related