577-624 uvod np a chko su1
Post on 04-May-2022
8 Views
Preview:
TRANSCRIPT
·UMAVA
âESKOBUDùJOVICKO
CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR
âeskobudûjovicko
Národní park, Chránûná krajinná oblast
a biosférická rezervace ·umava se na-
cházejí v jihozápadní ãásti âech pfii
státní hranici s Rakouskem a Spolko-
vou republikou Nûmecko. Administra-
tivnû náleÏí celé toto území do tfií okresÛ
(Klatovy, Prachatice a âesk˘ Krumlov)
a dvou krajÛ (PlzeÀsk˘, Jihoãesk˘).
Nejsevernûj‰í bod území NP ·umava
(49° 11’ 30” s. ‰.; 13° 18’ 36” v. d.) leÏí
u kfiiÏovatky silnic v údolí fiíãky Kfie-
melné, 8 km severov˘chodnû od Îelez-
né Rudy, v místech b˘valé osady Sta-
r˘ Brunst. NejjiÏnûj‰í bod (48° 42’ 50”
s. ‰.; 13° 57’ 42” v. d.) nalezneme
u mostu pfies potok Pestfiici, 2 km jiho-
západnû od obce Zadní Zvonková.
Nejzápadnûj‰í bod (49° 07’ 26” s. ‰.;
13° 13’ 55” v. d.) leÏí v zákrutu lesní
cesty pfii okraji lesa, 1,5 km jiÏnû od
stfiedu Îelezné Rudy. Nejv˘chodnûj‰í
bod (48° 43’ 19” s. ‰.; 13° 58’ 59” v. d.)
se nachází na západním okraji obce
Zadní Zvonková.
Nejsevernûj‰í bod CHKO ·umava
(49° 17’ 23” s. ‰.; 13° 16’ 08“ v. d.) leÏí
v zákrutu silnice, 0,5 km v˘chodo-
severov˘chodnû od obce VíteÀ, po-
blíÏ BrÈského Ml˘na. NejjiÏnûj‰í bod
(48° 35’ 22” s. ‰.; 14° 09’ 53” v. d.) se
nachází pfii hraniãní silnici na kraji le-
sa, 4,5 km jiÏnû od obce Pfiední V˘toÀ.
Nejzápadnûj‰í bod (49° 15’ 51” s. ‰.;
13° 02’ 53” v. d.) nalezneme u silnice
na kraji lesa, 1,5 km jihozápadnû od
obce Svatá Katefiina. Nejv˘chodnûj‰í
bod (48° 35’ 43” s. ‰.; 14° 10’ 39” v. d.)
leÏí pfii silnici na kraji lesa, 4 km jiÏnû
od obce Pfiední V˘toÀ.
Celková v˘mûra národního parku
ãiní 68 064 ha, pfiiãemÏ v okrese Klato-
vy leÏí 34 444 ha, v okrese Prachatice
32 163 ha a v okrese âesk˘ Krumlov
1 457 ha. Z uvedené celkové v˘mûry
zaujímá lesní pÛda 55 062 ha, louky
3 482 ha, pastviny 2 005 ha, orná pÛda
375 ha, vodní plochy 1 097 ha, ostatní
plochy (napfi. neplodná pÛda apod.)
Údolí Úhlavy v Îeleznorudskéhornatinû je nejhlub‰ím údolím ·u-mavy. Mezi dnem údolí nad N˘r-skou pfiehradou a vrcholem Ostréhoje relativní v˘‰kov˘ rozdíl 750 m.Vlevo hfibet Královského hvozdus vystupujícím strm˘m vrcholemVelkého Ostrého (Grosser Osser,1293 m n. m.), kter˘ leÏí v SRN.
Na pfiedcházející stranû: Luzenskéúdolí v centrální ãásti ·umavsk˘chplání s mozaikou kleãov˘ch vrcho-vi‰È, ra‰elinného bezlesí a ra‰elinn˘cha podmáãen˘ch smrãin. V pozadí vr-chol Luzného (1373 m n. m.) pokry-t˘ balvanitou sutí, leÏící jiÏ na úze-mí Bavorska.
1
578 NP A CHKO SU 2
NÁRODNÍ PARK A CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST ·UMAVA,BIOSFÉRICKÁ REZERVACE ·UMAVA
1
NP A CHKO SU 3 579
NP a CHKO ·umava
6 849 ha, zastavûná plocha 66 ha a za-
hrady 6 ha.
Chránûná krajinná oblast, která
v podobû úzkého pásu pfiiléhá k národ-
nímu parku na severov˘chodní stranû,
má celkovou v˘mûru 99 398 ha, pfii-
ãemÏ v okrese Klatovy se nachází
26 040 ha, v okrese Prachatice 39 943 ha
ZVLÁ·Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ
âeskobudûjovicko
a v okrese âesk˘ Krumlov 33 415 ha.
Z této celkové v˘mûry zaujímá les
57 232 ha, louky 10 660 ha, pastvi-
ny 7 293 ha, orná pÛda 9 051 ha, vod-
ní plochy 5 467 ha, ostatní plochy
9 021 ha, zastavûná plocha 404 ha a za-
hrady 270 ha.
Geologie
Z regionálnû geologického hlediska je
·umava budována dvûma základními
geologick˘mi jednotkami, moldanubi-
kem a moldanubick˘m plutonem.
Jako moldanubikum je oznaãován
soubor stfiednû a silnû metamorfova-
n˘ch hornin, kde pfievládají pararuly
a migmatity, ãasto s vloÏkami kvarcitÛ,
erlanÛ a dal‰ích odli‰n˘ch petrografic-
k˘ch sloÏek. PfieváÏná ãást moldanubi-
ka na ·umavû patfií k tzv. jednotvárné
skupinû, bez v˘znamnûj‰ího podílu od-
li‰n˘ch hornin. Severozápadní ãást je
tvofiena svorov˘mi rulami a muskovit-
biotitick˘mi svory série Královského
hvozdu. Do ‰ir‰ího okolí âerné v Po-
‰umaví v jihov˘chodní ãásti zasahuje
pestrá skupina moldanubika, pro kte-
rou je charakteristick˘ pomûrnû vysok˘
podíl drobn˘ch vloÏek krystalického
vápence, erlanu, kvarcitu, grafitick˘ch
bfiidlic a amfibolitu. Severní ãást Îel-
navské hornatiny je tvofiena kfii‰Èano-
vick˘m granulitov˘m masivem. Stáfií
moldanubick˘ch hornin je obecnû za-
tím nejasné a podle rÛzn˘ch autorÛ se
pohybuje v rozmezí od spodního pro-
terozoika aÏ ke star‰ímu paleozoiku.
Moldanubick˘ pluton je ve své ‰u-
mavské vûtvi reprezentován nûkolika
vût‰ími granitov˘mi (Ïulov˘mi) ma-
sivy, jmenovitû prá‰ilsk˘m masivem,
masivem Vydry (vydersk˘m), masivem
Plechého (ple‰n˘m) a masivem vy‰e-
brodsk˘m. V jejich okolí leÏí mnoÏ-
ství drobnûj‰ích Ïulov˘ch tûles. Stáfií
tûchto intruzí je obecnû variské, svrch-
nopaleozoické, pfiiãemÏ za star‰í (349
mil. let) je povaÏován stfiednû zrnit˘ aÏ
hrubozrnn˘, porfyrick˘ biotitick˘ gra-
nit (typ weinsbersk˘), za mlad‰í (316
mil. let) leukokrátní stfiednû zrnit˘ aÏ
hrubozrnn˘, místy porfyrick˘ musko-
vit-biotitick˘ granit (typ eisgarnsk˘).
V jihov˘chodní ãásti ·umavy se v jiÏ-
ní polovinû Îelnavské hornatiny na-
chází rozsáhlé tûleso melanokrátního
stfiednû zrnitého porfyrického amfibol-
biotitického granitu aÏ granodioritu
(durbachitu) rastenberskéhu typu.
Îiln˘ doprovod je zastoupen pfiede-
v‰ím Ïulov˘m porfyrem a tzv. Ïilnou
Ïulou.
Kvartérní uloÏeniny mají pfieváÏnû
polycyklick˘ v˘voj a polygenetick˘
charakter. Dominují deluviální (svaho-
vé) uloÏeniny kongeliflukãního pÛvo-
du, velmi hojné jsou ra‰eliny, ménû
fluviální a deluviofluviální uloÏeniny,
ojedinûlé jsou sedimenty ledovcového
pÛvodu. Zvlá‰È pestfie vyvinutá série
fluviálních uloÏenin buduje ‰irokou
nivu Vltavy ve Vltavické brázdû. Kvar-
térní sedimenty náleÏejí stratigraficky
vût‰inou do pleistocénu a zãásti do ho-
Rozsáhlé balvanité sutû v hlu-boko zafiíznutém údolí Losenice,tvofiené biotitickou ortorulou. V po-pfiedí kamenné mofie na jiÏním sva-hu ·afáfiova vr‰ku.
Morfologicky nápadn˘ krátk˘vrcholov˘ hfieben Ostrého, tvofien˘granátick˘mi dvojslídn˘mi svory.Dále pokraãuje hraniãní hfibet Krá-lovského hvozdu pfies Velk˘ Kokrháã(1228,6 m n. m.) aÏ ke Svarohu(1333,6 m n. m.) a Jezerní hofie(1343,4 m n. m.). Vlevo na obzoruPancífisk˘ hfibet.
2
1
580 NP A CHKO SU 4
2
1
NP A CHKO SU 5 581
NP a CHKO ·umava
KRAJINN¯ POKRYV
v˘mi zónami s orientací ZSZ–VJV,
SSZ–JJV (aÏ S–J) a SSV–JJZ. Jejich
stáfií je mladopaleozoické aÏ terciérní.
V geologickém v˘voji se nûkteré pohy-
by opakovaly. K jednomu z takov˘ch
oÏivení znaãnû pfiispûla alpinská oroge-
neze. Jak dokazují seismické záznamy,
trvá mírn˘ tektonick˘ neklid na území
·umavy dodnes.
Krystalinické horniny v oblasti ·u-
mavy jsou vyuÏívány vût‰inou jen drob-
n˘mi lomy. Vût‰í je pouze lom u âerné
locénu aÏ recentu. SloÏení svahov˘ch
sedimentÛ je dosti promûnlivé a pohy-
buje se od hlín pfies hlinité písky, hlini-
to-kamenité sedimenty aÏ k blokov˘m
uloÏeninám rÛzn˘ch mocností. Kamen-
ná mofie jsou obvykle zaloÏena pfii mra-
zov˘ch srubech.
Geologická stavba území ·umavy
je ovlivnûna nejen existencí velk˘ch tûles
vyvfiel˘ch hornin a uspofiádáním mol-
danubického komplexu, ale také zlo-
movou tektonikou, pfiedev‰ím zlomo-
NP A CHKO SU 6
âeskobudûjovicko
v Po‰umaví (pÛvodnû krystalick˘ vápe-
nec, po jeho vytûÏení biotitická pararu-
la). V okolí Ka‰persk˘ch Hor a Hart-
manic se od stfiedovûku do 19. století
hornicky tûÏilo zlato, u BliÏné jiÏnû od
âerné v Po‰umaví se dosud hlubinn˘m
zpÛsobem tûÏí grafit. V pokryvn˘ch
útvarech bylo otevfieno velké mnoÏství
pískoven a zemníkÛ, z fluviálních uloÏe-
nin se v niωích polohách uÏ od pravûku
a ve vy‰‰ích polohách od stfiedovûku r˘-
Ïovalo zlato. Na mnoha lokalitách byla
zejména v 19. a na zaãátku 20. století
ruãnû borkována ra‰elina; ve vût‰ím roz-
sahu pak byla ve 2. polovinû 20. století
prÛmyslovû tûÏena na loÏiscích Soumar-
sk˘ most a Vlãí Jámy, krátce i na lokali-
tû Borková.
Geomorfologie
·umava je pohofií celkovû uklonûné
k severov˘chodu, rozloÏené po obou
stranách státní hranice, s okrajov˘mi
partiemi vysok˘mi kolem 1000 m n. m.
Rozsáhl˘ horsk˘ celek je tvofien velk˘mi
megaantiklinálami a megasynklinála-
mi, které jsou poru‰eny mnoha zlomy,
s rozsáhl˘mi zbytky zarovnan˘ch povr-
chÛ na náhorních rovinách a ‰irok˘ch
hfibetech, místy s mocn˘m krytem kvar-
térních zvûtralin. Nad rozlehlá horská
temena vyãnívají rozpt˘lené klenby nej-
vy‰‰ích vrcholÛ o 300 i více metrÛ. ·u-
mava se dnes zvedá z nadmofiské v˘‰ky
kolem 700 m (s pfiedhÛfiími dokonce
z v˘‰ky okolo 470 m n. m.) a její nej-
vy‰‰í vrcholy (pouze na bavorské stra-
nû) pfiesahují 1400 m n. m. (Velk˘ Ja-
vor 1456,0 m n. m., Velk˘ Roklan
1453,7 m n. m.), nejvy‰‰ím vrcholem
její ãeské strany je Plech˘ (1378,3 m
n. m.). Celková rozloha ·umavy jako
geomorfologického celku je bezmála
1700 km2 pfii délce zhruba 120 km
a maximální ‰ífice cca 25 km. Stfiední
nadmofiská v˘‰ka ·umavy je 921,5 m,
prÛmûrn˘ sklon svahÛ 7,6°.
Jádrem ·umavy jsou ·umavské plá-
nû, rozsáhlá náhorní rovina (holoro-
vina, etchplén) s nadmofiskou v˘‰kou
okolo 1000 m, z nichÏ k severozápadu
vybíhá Îeleznorudská hornatina a k ji-
hov˘chodu pohraniãní hfibet Trojme-
zenské hornatiny a vnitrozemsk˘ hfibet
Boubínské a Îelnavské hornatiny, kte-
ré od sebe dûlí ‰iroká Vltavická brázda.
Do CHKO ·umava okrajovû zasahuje
·umavské podhÛfií, jmenovitû StráÏov-
ská vrchovina, Svatoborská vrchovina,
Vimperská vrchovina, Prachatická hor-
natina a âeskokrumlovská vrchovina.
Dne‰ní polygenetick˘ reliéf ‰umav-
ské oblasti je v˘sledkem dlouhého geo-
morfologického v˘voje, kter˘ probíhal
Hrubé ‰tûrky a balvany jsoutypick˘mi fluviálními sedimentyhorsk˘ch fiek.
V korytech Vydry a Kfiemelnése nacházejí typické evorzní tvary,tzv. obfií hrnce.
2
1
582
2
1
NP A CHKO SU 7
NP a CHKO ·umava
v rÛzn˘ch fyzickogeografick˘ch pod-
mínkách. Na v˘voj georeliéfu pÛsobily
jak pohyby zemské kÛry, tak zmûny
podnebí a geomorfologické vlastnosti
hornin. Nejv˘raznûji se pfii formování
povrchov˘ch tvarÛ ·umavy uplatnily
vlivy alpinského vrásnûní v tfietihorách
a zv˘‰ená aktivita vnûj‰ích ãinitelÛ
v prÛbûhu stfiídání dob ledov˘ch a me-
ziledov˘ch ve ãtvrtohorách.
Geomorfologick˘ v˘voj celé ‰umav-
ské oblasti lze spolehlivû sledovat zhruba
od konce druhohor, kdy byl zakonãen
platformní v˘voj pÛvodního pfiedkfiído-
vého zarovnaného povrchu. Díky oÏive-
ní tektonick˘ch pohybÛ ve spojitosti
s poãátkem alpinského vrásnûní na
sklonku druhohor a zaãátkem tfietihor
se ve vlhkém a stfiídavû vlhkém (savano-
vém) podnebí zaãal vytváfiet nov˘ za-
rovnan˘ paleogenní povrch, jehoÏ v˘-
voj byl zavr‰en v oligocénu. Tehdy mûla
celá oblast nev˘razn˘, strukturnû jed-
notn˘ povrch leÏící v pomûrnû malé
nadmofiské v˘‰ce, zpestfien˘ pouze su-
ky odolnûj‰ích hornin a odvodÀovan˘
k jihu a jihov˘chodu.
Ve stfiední ãásti mlad‰ích tfietihor se
podnebí stalo su‰‰ím a chladnûj‰ím a vel-
mi v˘raznû se zaãaly, jako ohlas alpinské
orogeneze, projevovat pohyby zemské
kÛry spjaté s neotektonick˘m v˘vojem
georeliéfu. V˘sledkem bylo v˘razné roz-
ãlenûní paleogenního zarovnaného po-
vrchu, jehoÏ ãásti se dnes nacházejí ve
znaãnû rozdíln˘ch nadmofisk˘ch v˘‰-
kách. Souãasnû byly odneseny mocné
plá‰tû zvûtralin, obnaÏena bazální zvûtrá-
vací plocha a vznikla dne‰ní holorovina.
Vlivem vlnit˘ch pohybÛ zemské kÛry
o velké amplitudû vznikl systém aktiv-
ních morfostruktur, tzv. megaantikli-
nál a megasynklinál. V oblasti ·umavy
se tak vytvofiila ‰umavská megaantikli-
nála smûru JV–SZ a soubûÏnû s ní sever-
nûji megasynklinála jihoãesk˘ch pánví.
Souãasnû byl v˘voj morfostruktur pro-
vázen vznikem dal‰ích podéln˘ch a pfiíã-
n˘ch kern˘ch zlomov˘ch struktur.
·umavská megaantiklinála, která má
zfietelnou vazbu na zdvíhající se ‰u-
mavskou vûtev centrálního moldanu-
bického plutonu, je podélnû rozãlenû-
na na morfostruktury niωího fiádu. Na
jihozápadû je to pomezní megaantikli-
nála na linii VítkÛv kámen – Smrãina
– Plech˘ – StráÏn˘ – Luzn˘ – Roklan –
Falkenstein – Jezerní hora – Ostr˘ s ãet-
n˘mi vrcholy pfies 1300 m n. m., na ni
navazuje vltavická megasynklinála sle-
OstrÛvek se ‰tûrkovou v˘spouv fieãi‰ti Kfiemelné v ploché kotlinûstfiední Kfiemelné u Frauenthalu.Kvartérní ‰tûrkopískové sedimentyjsou pomûrnû v˘znamn˘m kolekto-rem mûlk˘ch podzemních vod.
1
583
1
NP A CHKO SU 8584
âeskobudûjovicko
dující zlomovou linii podél horního
toku Vltavy a pokraãující k severozá-
padu megasynklinálou údolí Kfiemel-
né a Úhlavy. Severov˘chodní pásmo
·umavy tvofií vnitrozemská megaanti-
klinála boubínsko-Ïelnavsko-kleÈská,
pokraãující k severozápadu Pfiilbou,
HuÈskou horou, Kfiemelnou, MÛstkem
a Prenetem.
Stará fiíãní údolí hlavního ‰umavské-
ho smûru, zejména údolí horního toku
Kfiemelné a horní Vltavy (Vltavická
brázda) jsou velmi ‰iroká, s ploch˘mi
dny vyplnûn˘mi vrstvami kvartérních
uloÏenin, v nichÏ koryta zmínûn˘ch
vodních tokÛ a dolních ãástí jejich pfií-
tokÛ pfiirozenû a bohatû meandrují.
K severov˘chodu uklonûné okrajové
pásmo ‰umavské megaantiklinály tvofií
·umavské a Novohradské podhÛfií,
charakterizované v˘raznou erozní mo-
delací georeliéfu, znaãnou v˘‰kovou ãle-
nitostí a pestrostí tvarÛ podmínûn˘ch
rÛzn˘mi geomorfologick˘mi vlastnost-
mi hornin. V tomto pfiedhÛfií je fiada
kaÀonovit˘ch údolí antecedentního
a obsekventního typu, jejichÏ struktur-
nû denudaãní svahy jsou ãasto znaãnû
strmé (nad 20°) a skalnaté, místy pokry-
té sutûmi a ãlenûné men‰ími roklemi.
Georeliéf ·umavy prodûlal poslední
v˘razné zmûny nûkter˘ch terénních
tvarÛ ve ãtvrtohorách pod vlivem pleis-
tocénního periglaciálního mrazového
zvûtrávání, pfii nûmÏ vznikly ãetné mor-
fologicky v˘razné útvary – mrazové
sruby, skalní hradby a po svazích roz-
vleãené balvanité sutû a balvanová mo-
fie. V nejvy‰‰ích polohách byl povrch
modelován visut˘mi firnov˘mi ledovci,
které vznikly v dobû lokálního würm-
ského zalednûní na v˘chodních a seve-
rov˘chodních závûtrn˘ch svazích hor-
sk˘ch hfibetÛ pfiesahujících 1300 m
n. m. jako dÛsledek pÛsobení anemo-
orografick˘ch systémÛ navádûcích ná-
vûtrn˘ch údolí, umoÏÀujících zde zv˘-
‰enou akumulaci snûhu – zdroj tvorby
ledovcÛ. Ledovce vyhloubily ve svazích
nûkolik rozmûrn˘ch a morfologicky v˘-
razn˘ch karÛ, z nichÏ vût‰ina je dnes za-
plnûna vodou jezer. Stûny ledovcov˘ch
karÛ, jejichÏ v˘‰ka se pohybuje mezi
200–300 m, patfií k nejstrmûj‰ím sva-
hÛm ·umavy. Jsou tvofieny obnaÏen˘mi
skalními plochami s patrn˘mi ledovco-
v˘mi ohlazy a rozsáhl˘mi sutûmi. Jeze-
ra jsou hrazena morénami, které mnoh-
de navazují na star‰í morénové valy
nacházející se vnû souãasn˘ch jezer.
Zcela jedineãn˘mi terénními útvary
na ·umavû jsou rozsáhlá mírnû vykle-
nutá tûlesa náhorních i údolních vrcho-
vi‰È, vyplÀující mûlké terénní deprese
v ·umavsk˘ch pláních a ploché nivy
synklinálních útvarÛ (kotlina stfiední
Kfiemelné, Vltavická brázda), v podlo-
Ïí vût‰inou s kvartérními ‰tûrkopísko-
v˘mi uloÏeninami.
Klima
Vût‰ina ·umavy patfií podle klimatic-
kého ãlenûní (Quitt 1971) do chladné
oblasti (mírnû chladn˘ a chladn˘ hor-
Mûlká údolí a deprese na ·u-mavsk˘ch pláních se vyznaãují silnûinverzním charakterem mezokli-matu a patfií k vÛbec nejchladnûj-‰ím lokalitám ·umavy.
1
1
NP A CHKO SU 9
NP a CHKO ·umava
sk˘ region). âásti pfiedhÛfií, jmenovitû
údolí Úhlavy, Otavy, VolyÀky, Blanice,
dolní ãást údolí Vltavy od Lenory, jiÏ-
ní svahy Îelnavské hornatiny a âesko-
krumlovská vrchovina od Horní Plané
k Frymburku, patfií do mírnû teplé ob-
lasti (mírnû vlhk˘, vlhk˘ aÏ velmi vlh-
k˘ vrchovinn˘ region). Podnebí vlastní
·umavy má pfiechodn˘ charakter mezi
klimatem oceánick˘m a kontinentál-
ním s pomûrnû mal˘mi roãními teplot-
ními v˘kyvy a s pomûrnû vysok˘mi
a bûhem roku stejnomûrnû rozloÏen˘-
mi sráÏkami.
PrÛmûrné roãní teploty se pohybují
od 6 °C v nadmofisk˘ch v˘‰kách okolo
750 m do 3 °C ve v˘‰kách 1300 m n.
m. Z tohoto rozdûlení se vymykají in-
verzní lokality v údolních polohách,
pfiedev‰ím Vltavická brázda od Horní
Vltavice po Lipno a mírnû zvlnûné
vysoko poloÏené zalesnûné plo‰iny cen-
trální ·umavy. K nejchladnûj‰ím sta-
novi‰tím vÛbec patfií mûlké terénní sní-
Ïeniny v ·umavsk˘ch pláních, napfi.
údolí Kvildského potoka pod Jezerní
slatí, kde roãní prÛmûrná teplota ãiní
pouhé 2 °C. âasté jsou zimní inverze,
kdy aktuální rozdíly v teplotách údolí
ãi terénních sníÏenin a blízk˘ch vrcho-
lÛ dosahují bûÏnû aÏ 5 °C, zcela v˘ji-
meãnû aÏ 25 °C.
Poloha ·umavy na závûtrné stranû
alpského velehorského masivu a v jeho
relativní blízkosti zpÛsobuje pfii jiÏním
a jihozápadním proudûní v˘razn˘ féno-
v˘ efekt, zejména na okrajov˘ch vrcho-
lech a severov˘chodních svazích jejího
vnitrozemského pásma. V dÛsledku to-
ho jsou tyto polohy v prÛmûru o 0,5 aÏ
0,8 °C teplej‰í a mají o nûco ménû srá-
Ïek oproti stejnû vysoko poloÏen˘m
lokalitám v jin˘ch ãesk˘ch pohofiích.
Podnebí ·umavy v‰ak více neÏ tep-
loty charakterizují sráÏkové pomûry.
Nejniωí prÛmûrné roãní sráÏky jsou
kolem 800 –900 mm na jejím severo-
v˘chodním okraji. Smûrem k hlavní-
mu hraniãnímu horskému pásmu srá-
Ïek v˘raznû pfiib˘vá; okolo 1500 mm
mají napfi. Horní Svûtlé Hory ãi Mod-
rava, ale na Plechém, Bfiezníku a Jezer-
ní hofie pfiekraãují sráÏky 1600 mm.
Na ·umavû jsou i místa ve sráÏko-
vém stínu, napfi. Sta‰ská kotlina, okolí
Nov˘ch Hutí a Borov˘ch Lad, Zátonû
a StráÏného. V návûtrném pásmu ·u-
mavy jsou sráÏky bûhem roku rozdûle-
Horizontální sráÏky, v zimnímobdobí v podobû námrazy, tvofií na·umavû v˘znamn˘ podíl celkov˘chatmosférick˘ch sráÏek.
1
585
1
NP A CHKO SU 10
osy údolí, v hfibetov˘ch polohách se
mírnû zvy‰uje ãetnost smûrÛ kolm˘ch
k ose hfibetu. Na nûkter˘ch místech
se projevuje pfii jasném poãasí místní
cirkulace, pfii níÏ buì v noãních ho-
dinách stéká studen˘ vzduch do údolí
(nejv˘raznûji ve Vltavické brázdû), ne-
bo ve dne stoupá po svazích a údolími
vzhÛru, coÏ se nejv˘raznûji projevuje
na severov˘chodních svazích ·umavy.
Pro ·umavu jsou typické ãasté ml-
hy, jednak ve vrcholov˘ch polohách
nad 1200 m n. m., které jsou aÏ 200
dnÛ v roce zahaleny oblaãností, jednak
v uzavfien˘ch konkávních terénních
tvarech, kde jsou zase hojné pfiízemní
radiaãní mlhy.
Hydrologické pomûry
Vût‰ina území národního parku a chrá-
nûné krajinné oblasti ·umava náleÏí
k úmofií Severního mofie a povodí La-
be. Pouze malé pfiíhraniãní ãásti ·uma-
vy v povodí ¤ezné u Îelezné Rudy,
Malé ¤ezné u Medvûdí hory, âertovy
vody a âerveného potoka u KníÏecích
Plání a Svûtlé a Horského potoka u Pa-
seãné s celkovou rozlohou cca 96 km2
spadají do povodí Dunaje a tedy do
úmofií âerného mofie.
Témûfi celé území NP a CHKO ·u-
mava od roku 1978 náleÏí do Chránû-
né oblasti pfiirozené akumulace vod
(CHOPAV), v níÏ hrají dÛleÏitou roli
ny celkem rovnomûrnû, hlavní maxima
pfiipadají na ãerven a ãervenec, podruÏ-
né na prosinec. V níÏe poloÏeném su‰-
‰ím závûtrném pásmu je v˘razné pou-
ze letní maximum a v období od fiíjna
do bfiezna je úhrn sráÏek relativnû níz-
k˘. Podíl zimních sráÏek ãiní v podhÛ-
fií asi 20 % z celkového roãního mnoÏ-
ství, zatímco v centrální ·umavû je
to asi 40 %, coÏ odpovídá více neÏ
500 mm. Nejbohat‰í snûhové polo-
hy jsou podél státní hranice v oblasti
mezi Debrníkem a âernou horou a me-
zi Tfiístoliãníkem a Smrãinou, kde snû-
hová pokr˘vka pfietrvávající v prÛmûru
120 –150 dnÛ v roce má mocnost ko-
lem 100 –150 cm, av‰ak maxima jsou
odhadována aÏ na 300 – 400 cm. Pod-
statnû ménû snûhu spadne na se-
verov˘chodním okraji ·umavy, kde
jeho vrstva o mocnosti okolo 40 cm
(max. 80 –100 cm) leÏí v prÛmûru
90–100 dnÛ v roce.
âlenit˘ reliéf znaãnû ovlivÀuje také
smûr a rychlost vûtru. Nejvy‰‰í prÛmûr-
nou rychlost vûtru, 5–8 m⋅s–1, vykazu-
jí volné nezalesnûné konvexní polohy,
naopak v uzavfien˘ch hlub‰ích údolích
se tento ukazatel pohybuje okolo 1–2
m⋅s–1. Ve voln˘ch polohách pfievládá
západní aÏ jihozápadní smûr proudûní,
nejménû ãetné jsou smûry severní a ji-
hov˘chodní. V údolních polohách je
proudûní usmûrÀováno podél hlavní
VYBRANÉ KLIMATOLOGICKÉ ÚDAJE Z LET 1956–1998 Z METEOROLOGICKÉ STANICE CHURÁ≈OV
586
âeskobudûjovicko
M ù S Í C
I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.
Dlouhodobá prÛm. mûs.
teplota (°C) -4,0 -3,7 -1,0 2,9 7,9 11,1 13,1 12,6 9,4 5,3 0,1 -2,9
Nejvy‰‰í mûsíãní
prÛm. teplota (°C) 0,0 2,3 2,8 7,3 10,9 13,3 17,4 17,1 13,4 8,4 3,6 0,5
Nejniωí mûsíãní
prÛm.teplota (°C) -11,3 -14,2 -6,0 -1,7 4,3 8,8 10,4 10,7 5,9 -0,1 -3,5 -7,8
Max. teplota (°C) 16,9 17,5 19,2 23,4 27,5 29,1 34,2 30,7 30,4 23,0 21,6 15,1
Min. teplota (°C) -24,2 -32,6 -21,3 -13,3 -7,3 -2,5 -1,5 -1,0 -2,7 -9,8 -14,6 -22,2
PrÛmûrn˘ mûsíãní úhrn
sráÏek (mm) 76,0 64,2 80,5 82,4 98,4 129,4 116,8 113,4 76,3 65,9 78,0 92,4
Nejvy‰‰í mûsíãní úhrn
sráÏek (mm) 257,9 201,1 223,7 209,1 241,1 243,8 242,6 213,2 182,0 169,8 169,7 235,3
Nejniωí mûsíãní úhrn
sráÏek (mm) 11,0 11,8 22,0 24,0 16,1 49,2 16,8 38,1 3,5 6,8 22,6 4,9
Nejvy‰‰í denní
úhrn sráÏek (mm) 30,8 38,3 43,9 53,7 47,8 71,3 136 58,9 68,5 60 48,6 53,6
Max. v˘‰ka snûhové
pokr˘vky (cm) 180 182 197 171 55 5 0 0 5 45 83 122
NP A CHKO SU 11
NP a CHKO ·umava
rozsáhlé ra‰elini‰tní komplexy náhor-
ních vrchovi‰È ·umavsk˘ch plání, údol-
ních vrchovi‰È Kfiemelné a Vltavické
brázdy a také velké plochy dal‰ích typÛ
mokfiadních biotopÛ. Tyto mokfiady
ovlivÀují pfiíznivû akumulaci vod a re-
gulaci jejich odtoku. V roce 1990 byl
komplex ‰umavsk˘ch ra‰elini‰È o cel-
kové rozloze 5 900 ha zapsán do sezna-
mu mezinárodnû v˘znamn˘ch mokfia-
dÛ v rámci Ramsarské konvence.
Nejvût‰ími ‰umavsk˘mi fiekami jsou
Vltava a Otava. Obû pramení v centrál-
ní ãásti pohofií v ·umavsk˘ch pláních.
¤eka Otava se sv˘mi pfiítoky odvod-
Àuje západní ãást NP ·umava a stfied-
ní ãást CHKO ·umava. Její povodí má
k závûrovému profilu Rej‰tejn rozlohu
334,60 km2 a dosahuje zde prÛmûrné-
ho dlouhodobého prÛtoku (dále jen Qa)
8,26 m3⋅s–1. Otava vzniká soutokem
Vydry a Kfiemelné, které zvlá‰tû v horních
ãástech sv˘ch tokÛ protékají mûlk˘mi
údolími holoroviny. V˘znamné jsou pfie-
dev‰ím tfii zdrojnice Vydry se soutokem
u Modravy, a to Modravsk˘, Roklansk˘
a FilipohuÈsk˘ potok, a dva pfiítoky Kfie-
melné, tj. Slatinn˘ a Prá‰ilsk˘ potok.
DÛleÏit˘m pravostrann˘m pfiítokem
Otavy v Rej‰tejnû je Losenice sbírající
vody na severov˘chodním okraji ·u-
mavsk˘ch plání. V dolních úsecích Vyd-
ry, Kfiemelné a Losenice jsou patrné
v˘razné projevy zpûtné eroze tokÛ, ze-
jména balvanitá koryta s velk˘m spádem
a strmá kaÀonovitá údolí.
¤eka Vltava, odvádûjící vody z jiho-
ãeské ãásti NP a CHKO ·umava, má
k závûrovému profilu Nová Pec plo-
chu povodí 534,62 km2 a její Qa je
8,42 m3⋅s–1. Pramení jako âern˘ po-
tok na v˘chodním svahu âerné hory
(1354,0 m n. m.). Po soutoku s Vltav-
sk˘m potokem u Borov˘ch Lad nese
název Teplá Vltava a pfiibírá dal‰í pfiíto-
ky, z nichÏ je nejvodnûj‰í ¤asnice. Od
âerného KfiíÏe, po soutoku se Stude-
nou Vltavou pfiitékající z Bavorska, se
jiÏ pod jménem Vltava volnû meand-
rujícím tokem blíÏí k Îelnavû. Tam za-
ãíná vzdutí pfiehradní nádrÏe Lipno I,
která je se svou plochou 4 870 ha, prÛ-
mûrnou hloubkou 6,5 m (pfiiãemÏ nej-
vût‰í je 21,5 m) a celkov˘m objemem
306 milionÛ m3 nejvût‰ím umûl˘m
vodním dílem v celém regionu.
Rozlivy Vltavy na konci vzdu-tí pfiehradní nádrÏe Lipno I u Îel-navy dobfie ukazují prÛbûh pÛvod-ních meandrÛ a mrtv˘ch fiíãníchramen.
1
587
1
NP A CHKO SU 12
âeskobudûjovicko
Severozápadní ãást ·umavy, tj. Îe-
leznorudskou hornatinu, odvodÀuje fie-
ka Úhlava pramenící na západním úbo-
ãí Pancífie. Jejími vût‰ími pfiítoky jsou
zleva Bíl˘ potok, Lomnice a Chodská
Úhlava, zprava Zelensk˘ a Mûsti‰Èsk˘
potok (Jelenka). Na Úhlavû je pfiehrad-
ní nádrÏ N˘rsko o v˘mûfie 148 ha a ob-
jemu 20,8 mil. m3 vody.
Severov˘chodní okrajové ãásti
CHKO ·umava ve Vimperské vrcho-
vinû, Prachatické hornatinû a Îelnav-
ské hornatinû leÏí v horních partiích
povodí VolyÀky a Blanice, pravostran-
n˘ch pfiítokÛ dolní Otavy.
Kromû pfiirozen˘ch vodních tokÛ
najdeme na území ·umavy také umûlé
kanály a náhony. V západní ãásti je to
Vchynicko-tetovsk˘ plavební kanál,
kter˘ odebírá znaãné mnoÏství vody
z fieky Vydry nad Ant˘glem a slouÏí
dnes pro potfieby vodní elektrárny
na âeÀkovû Pile. Schwarzenbersk˘
plavební kanál v jihoãeské ãásti NP
a CHKO ·umava, kter˘ propojoval
povodí Labe a Dunaje, je v souãasnosti
nefunkãní. Postupnû jsou obnovovány
nûkteré jeho dílãí úseky.
Na ·umavû leÏí v morfologicky v˘-
razn˘ch karech v nadmofiské v˘‰ce
kolem 1000 m osm ledovcov˘ch jezer.
âelní morény, které tvofií jejich pfiiro-
zené hráze, byly v minulosti umûle zv˘-
‰eny, aby se zajistilo vût‰í mnoÏství vo-
dy zejména pro plavení dfieva. Na ãeské
stranû ·umavy se nachází pût z tûchto
jezer – âerné, âertovo, Laka, Prá‰ilské
a Ple‰né.
Dal‰ími pfiirozen˘mi vodními plo-
chami jsou ra‰elinná jezírka, jichÏ je
v ‰umavsk˘ch ra‰elini‰tích pomûrnû vel-
ké mnoÏství. Nejvût‰í o v˘mûfie 1,3 ha je
v Chalupské slati, známá jsou jezírka
v Rokytsk˘ch slatích, v Tfiíjezerní slati
aj. K pfiirozen˘m vodním nádrÏím pat-
fií rovnûÏ mrtvá ramena a pofiíãní tÛ-
nû v nivû Vltavy ve Vltavické brázdû.
Umûlé nádrÏe se kromû údolních pfie-
hrad Lipno I a N˘rsko omezují na ne-
mnoho b˘val˘ch plavebních nádrÏek
(klausur), které se v‰ak k tomuto úãelu
jiÏ nevyuÏívají. Mezi nejvût‰í z nich
patfií napfi. Îìárské jezírko o velikosti
1,4 ha. V rámci CHKO se nacházejí
dva vût‰í rybníky, a to Kfii‰Èanovick˘
(17,5 ha) mezi Záblatím a Zbytinami
âerné jezero je nejvût‰ím a nej-hlub‰ím ‰umavsk˘m ledovcov˘m je-zerem, které vyplÀuje dno v˘raznûmodelovaného ledovcového karu.
1
588
1
NP A CHKO SU 13
NP a CHKO ·umava
a Ol‰ina (112 ha) pod HodÀovem
u Horní Plané.
Pro celou ·umavu jsou charakteris-
tické pomûrnû monotónní hydrogeo-
logické pomûry. Horninov˘ komplex
krystalinika se vyznaãuje v˘hradnû puk-
linovou propustností. PrÛlinovû pro-
pustn˘ je zvûtralinov˘ pokryv hornino-
vého masivu, deluviální, deluviofluviální
a fluviální uloÏeniny se zdroji podzemní
vody pfieváÏnû místního v˘znamu. In-
tenzivnûj‰í obûh podzemní vody je
moÏn˘ jen v zónû rozpojení puklin ne-
bo vût‰ího zvûtrávání hornin pfii jejich
povrchu. Hlub‰í dosah a vût‰í intenzitu
mÛÏe mít obûh podzemní vody v otev-
fien˘ch zlomech nebo pásmech tekto-
nického poru‰ení horninového masivu
a hlavnû v místech kfiíÏení tûchto tekto-
nick˘ch linií.
K infiltraci sráÏkové vody do pro-
pustn˘ch hornin dochází na celé plo-
‰e roz‰ífiení kolektorÛ. Jejich odvod-
nûní je obvykle v úrovni nebo nad
úrovní místní erozní báze a projevu-
je se pozvoln˘mi pfiítoky podzemní vo-
dy pfies deluviální a fluviální sedimen-
ty do vodních tokÛ. Prameny jsou
vût‰inou na dnû terénních depresí.
Pro reÏim podzemní vody je charak-
teristick˘ víceménû pravidelnû se opa-
kující roãní cyklus s v˘skytem maximál-
ních stavÛ hladin a vydatnosti pramenÛ
v jarních, popfi. letních mûsících.
K pfiirozen˘m vodním plo-chám patfií ãetná ra‰elinná jezírka,z nichÏ nûkterá dosahují pomûrnûznaãn˘ch rozmûrÛ. Na snímku jed-no z vût‰ích jezírek na Rokytsk˘chslatích.
1
589
·UMAVSKÁ LEDOVCOVÁ JEZERA
1
âerné Labe 1 008 18,43 2 878 39,8 4,45
âertovo Dunaj 1 030 10,33 1 852 36,7 4,05
Laka Labe 1 096 2,78 40 3,9 4,86
Prá‰ilské Labe 1 079 3,72 274 14,9 4,60
Ple‰né Labe 1 090 7,48 617 18,3 4,53
Jezero Povodí V˘‰ka Plocha Objem Hloubka max. Reakce min.
(m n. m.) (ha) (tis. m3) (m) (pH)
NP A CHKO SU 14
âeskobudûjovicko
Pedologie
Území ·umavy, charakteristické v˘raz-
nou v˘‰kovou stupÀovitostí, náleÏí do
regionu horsk˘ch podzolÛ se subregio-
nem, ve kterém mezi doprovodn˘mi
sloÏkami pfievaÏují zejména hydromorf-
ní pÛdy.
Celkovû dominují podzoly. Na sva-
hovinách rul, granulitÛ a kysel˘ch int-
ruziv se vyvinul pfiedev‰ím podzol
kambizemní a humusov˘, místy, na
nejvy‰‰ích hfibetech a vrcholech, také
podzol typick˘. Tyto pÛdy se místy
prolínají s okrsky doprovodné kambi-
zemû dystrické, akcesorického gleje
organozemního a vrchovi‰tní organo-
zemû typické. Podzol kambizemní a hu-
musov˘ jsou pÛdním substrátem na
·umavû pfievládajících vegetaãních for-
mací horsk˘ch kvûtnat˘ch a acidofilních
buãin, podzol typick˘ je pfievaÏujícím
pÛdním typem stupnû klimaxov˘ch
smrãin. V ponûkud niωích polohách
oblasti podzolÛ zaujímají rÛznû velké
plochy tzv. rezivé pÛdy – kryptopodzo-
ly, pfiedev‰ím typick˘ a pseudoglejov˘.
Kryptopodzol typick˘ a rankerov˘ leÏí
napfi. v okolí Horské Kvildy a mezi
Kvildou a Borov˘mi Lady.
Tyto pÛdy pfiecházejí ve vrchovin-
n˘ch ãástech ·umavy k silnû kysel˘m
kambizemím, zejména ke kambizemi
dystrické v asociaci s pseudoglejem ty-
pick˘m (kambick˘m) na svahovinách
uveden˘ch kysel˘ch hornin. Vût‰í celky
kambizemû dystrické najdeme spolu
s men‰ími okrsky pseudogleje typické-
ho (kambického) a kambizemû pseu-
doglejové na polygenetick˘ch hlínách
s eolickou a ‰tûrkovitou pfiímûsí na sva-
hovinách kysel˘ch vyvfielin a metamor-
fik v ‰ir‰ím okolí âesk˘ch ÎlebÛ, Le-
nory, mezi Volary a Záblatím, v úzk˘ch
pruzích po obou stranách Vltavské-
ho luhu mezi Lenorou a Novou Pecí
a v ‰ir‰í oblasti na levém bfiehu pfiehrad-
ní nádrÏe Lipno I od Horní Plané po
Frymburk. V okrajov˘ch ãástech Îe-
leznorudské hornatiny a na severov˘-
chodních svazích ·umavsk˘ch plání
mezi N˘rskem a Ka‰persk˘mi Horami
pfievaÏuje kambizem dystrická s dopro-
vodnou kambizemí typickou, která je
zejména v západní ãásti této oblasti
zastoupena podzolovanou varietou.
V okolí StráÏného, Lenory, Volar, Kfii‰-
Èanova, Záblatí, Zdíkova, StachÛ a Ni-
cova leÏí men‰í okrsky kambizemû pseu-
doglejové.
Na v˘chozech pevn˘ch hornin a ka-
menn˘ch sutích se v regionu kambizemí
a podzolÛ vyvinuly men‰í vloÏky ranke-
Na ·umavû se nacházejí rela-tivnû velké zásoby ra‰eliny. Posled-ním místem, kde byla ra‰elina tûÏe-na, bylo do roku 2000 ra‰elini‰tûSoumarsk˘ most u Lenory.
1
590
1
NP A CHKO SU 15 591
NP a CHKO ·umava
rÛ (ranker typick˘ a kambick˘), napfi.
mezi Velk˘m Kokrháãem a Jezerní ho-
rou, mezi Medvûdí horou, Hraniãní
horou, Modravskou horou a âertov˘m
vrchem, na balvanov˘ch mofiích v Po-
vydfií, na hfibetu mezi Plech˘m a Tfiísto-
liãníkem aj. V oblasti Skalky a Jezerní-
ho hfibetu, ale i jinde, se v zónách
podzolu vytvofiily vloÏky nevyvinut˘ch
pÛd, litozemû typické (stfiídavû i ranke-
ru litického) na svahovinách rul.
V katastrech obcí Prá‰ily a Srní leÏí
nevelké celky kyselého pseudogleje ty-
pického na polygenetick˘ch hlínách,
tvofiící akcesorickou sloÏku v asocia-
cích glejÛ a kysel˘ch kambizemí. Men‰í
plochy pseudogleje typického (kam-
bického) vznikly v dosahu levého bfie-
hu pfiehradní nádrÏe Lipno I v okolí
Perneku a mezi Horní Planou a Dolní
Vltavicí na polygenetick˘ch hlínách
a svahovinách rul a granulitÛ. Neváp-
nité nivní sedimenty Teplé Vltavy, ¤as-
nice, Blanice, Otavy pod Rej‰tejnem,
Úhlavy a jejích pfiítokÛ v okolí pfie-
hradní nádrÏe N˘rsko pokr˘vá fluvi-
zem typická a glejová. V pramenn˘ch
oblastech a v nivách podél naprosté
vût‰iny vût‰ích i men‰ích ‰umavsk˘ch
vodních tokÛ (vãetnû úseku Teplé Vl-
tavy a Vltavy ve Vltavické brázdû) se
na podloÏí nevápnit˘ch deluviofluviál-
ních a fluviálních sedimentÛ a polyge-
netick˘ch hlín vytvofiily rÛznû ‰iro-
ké pruhy gleje organozemního, lokálnû
gleje kambického a v˘jimeãnû také gle-
je typického.
Na ·umavû jsou velmi roz‰ífiené
vrchovi‰tní a pfiechodové organozemû
(typická a glejová). Vyvinuly se pfiede-
v‰ím v oblasti Vltavského luhu mezi
Lenorou a Novou Pecí, na ra‰elini‰tích
·umavsk˘ch plání, v kotlinû stfiední
Kfiemelné a v dal‰ích ‰umavsk˘ch ra-
‰elini‰tních lokalitách, v ostrÛvcích po-
dél ãetn˘ch potokÛ, potÛãkÛ a prame-
ni‰tních komplexÛ.
Kvûtena a vegetace
Spolu s cel˘m územím âR patfií ·uma-
va ke stfiedoevropské provincii stfiedo-
evropské kvûtenné oblasti v rámci tem-
perátního pásma Evropy.
·umavské podhÛfií a niωí ãásti ·u-
mavy náleÏejí do fytogeografické oblas-
ti mezofytikum, která je v ‰umavsk˘ch
pomûrech charakterizována kvûtnat˘-
mi buãinami a jedlinami a kysel˘mi
podhorsk˘mi buãinami. V submon-
tánním stupni mezofytika dosahují
horní hranice roz‰ífiení napfi. dub zim-
ní (Quercus petraea), lípa malolistá (Ti-lia cordata), svízel lesní (Galium syl-vaticum), jaterník trojlaloãn˘ (Hepaticanobilis), tfiezalka horská (Hypericummontanum), pcháã zelinn˘ (Cirsium ole-raceum), váleãka prapofiitá (Brachypo-dium pinnatum) aj. a fytocenózy svazÛ
Arrhenatherion, Molinion, Hyperico per-forati-Scleranthion perennis, Berberidiona Bromion erecti. V kvûtenû mezofytika
zcela pfievaÏují druhy s ‰irok˘m stfiedo-
evropsk˘m aÏ celoevropsk˘m roz‰ífie-
ním, v˘jimeãnû se objevují prvky alp-
ského migrantu sestupující z vy‰‰ích
poloh, mimo jiné dfiípatka horská (Sol-danella montana) a ple‰ka stopkatá
(Willemetia stipitata), pfiípadnû druhy
se subatlantsk˘m roz‰ífiením, napfi. v‰i-
vec ladní (Pedicularis sylvatica).Montánní a supramontánní stupeÀ
·umavy patfií do fytogeografické oblas-
ti oreofytikum. Lesní vegetaci tvofií
zejména smrko-buko-jedlov˘ smí‰en˘
les (kvûtnaté buãiny a acidofilní hor-
ské buãiny) a v men‰í mífie klimaxové
a podmáãené smrãiny a jedliny. Pro
uvedenou oblast jsou charakteristická
spoleãenstva ombrotrofních ra‰elini‰È,
oligotrofních jezer, ra‰elinn˘ch luk,
prameni‰È, horsk˘ch mezofilních luk
a pastvin. V montánním stupni oreofy-
tika mají horní hranici roz‰ífiení napfi.
borovice blatka (Pinus rotundata), lípa
velkolistá (Tilia platyphyllos), jilm hor-
sk˘ (Ulmus glabra), lipnice oddálená
(Poa remota), vachta trojlistá (Meny-anthes trifoliata), kyãelnice devítilistá
(Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonos-
ná (D. bulbifera), p‰eníãko rozkladité
(Milium effusum) a mnohé dal‰í. Na-
opak zde zaãíná v˘skyt skuteãn˘ch
horsk˘ch druhÛ, jejichÏ optimum roz-
‰ífiení leÏí v supramontánním stupni.
V dÛsledku pomûrnû rychl˘ch a opa-
kovan˘ch klimatick˘ch zmûn se v chlad-
n˘ch obdobích pleistocénu (glaciálech)
vyvinula ve Stfiední Evropû chladno-
milná vegetace s fiadou druhÛ severské
tundry. Zbytky této kvûteny, tzv. glaci-
NP A CHKO SU 16
âeskobudûjovicko
ální relikty, se dosud udrÏely na nûkte-
r˘ch extrémních typech stanovi‰È. Na
skalních v˘stupcích v nejvy‰‰ích polo-
hách Královského hvozdu rostou napfi.
sítina trojklaná (Juncus trifidus), jino-
fiadec kadefiav˘ (Cryptogramma crispa),psineãek skalní (Agrostis rupestris),v âerném jezefie ‰ídlatka jezerní (Isoeteslacustris) a v Ple‰ném jezefie ‰ídlatka
ostnov˘trusná (I. echinospora). Mezi
glaciální relikty patfií také fiada vrcho-
vi‰tních druhÛ, napfi. bfiíza trpasliãí
(Betula nana), suchop˘rek trsnat˘ (Tri-chophorum cespitosum), ‰icha ãerná
(Empetrum nigrum), kyhanka sivolistá
(Andromeda polifolia), ostfiice mokfiad-
ní (Carex limosa) a blatnice bahenní
(Scheuchzeria palustris), z druhÛ jin˘ch
stanovi‰È napfi. plavuník alpínsk˘ (Di-phasiastrum alpinum).
Alpské migranty se z primárních
stanovi‰È v subalpínsk˘ch spoleãen-
stvech v jezerních karech roz‰ífiily na
louky a pastviny vzniklé lidskou ãin-
ností. Patfií mezi nû hofiec ‰umavsk˘
(Gentiana pannonica), koprníãek bez-
obaln˘ (Ligusticum mutellina) a starãek
horsk˘ (Senecio subalpinus). Pozdûj‰í
vlna alpské imigrace obohatila zejména
kvûtenu jihov˘chodní ·umavy o celou
fiadu rostlin, které v‰ak vût‰inou neros-
tou v charakteristick˘ch subalpínsk˘ch
spoleãenstvech. Jde pfieváÏnû o druhy
lesní, luãní a prameni‰tní. Patfií mezi
nû napfi. dnes jiÏ vyhynul˘ tofiíãek jed-
nohlízn˘ (Herminium monorchis), mûk-
ãilka jednolistá (Malaxis monophyllos),‰afrán bûlokvût˘ (Crocus albiflorus),k˘chavice bílá pravá (Veratrum albumsubsp. album), kerblík leskl˘ (Anthris-cus nitida), fiefii‰nice trojlistá (Cardami-ne trifolia) a pryskyfiník omûjolist˘
(Ranunculus aconitifolius). Mezi alpské
migranty patfií kromû jmenovan˘ch
také hojnûji roz‰ífiené druhy, napfi.
tfitina chloupkatá (Calamagrostis villo-sa), chlupáãek oranÏov˘ (Pilosella au-rantiaca), dfiípatka horská (Soldanellamontana), ple‰ka stopkatá (Willemetiastipitata), pryskyfiník platanolist˘ (Ra-nunculus platanifolius), kamziãník ra-
kousk˘ (Doronicum austriacum) a mlé-
ãivec alpsk˘ (Cicerbita alpina). Zvlá‰tní skupinou jsou druhy s tzv.
boreálním a boreálnû-sarmatsk˘m ty-
pem roz‰ífiení, které v glaciálu migro-
valy do Stfiední Evropy z v˘chodní ãás-
ti kontinentu. Na ·umavû k nim patfií
napfi. v‰ivec Ïezlovit˘ (Pedicularis scept-rum-carolinum) a vrba borÛvkovitá (Sa-lix myrtilloides), oba dnes patrnû vy-
hynulé, dále rojovník bahenní (Ledumpalustre), ptaãinec dlouholist˘ (Stella-ria longifolia), popelivka sibifiská (Li-gularia sibirica), tfitina nachová (Ca-lamagrostis purpurea), jirnice modrá
(Polemonium caeruleum), stulík mal˘
(Nuphar pumila), bublinatka bledoÏlu-
tá (Utricularia ochroleuca). Je pozoru-
hodné, Ïe velká vût‰ina z nich je dnes
soustfiedûna jen ve f. podokrese Hor-
novltavská kotlina, a zakládá tak fyto-
geografickou jedineãnost tohoto území
v kontextu celé ·umavy.
Severozápadní ãást ·umavy a jejího
podhÛfií jsou oproti jihov˘chodní ·u-
mavû obohaceny o nûkteré druhy sub-
atlantické kvûteny. Patfií k nim napfi.
mokr˘‰ vstfiícnolist˘ (Chrysospleniumoppositifolium), sítina ostrokvûtá (Jun-cus acutiflorus), s. kostrbatá (J. squarro-
Hofiec ‰umavsk˘ (Gentiana
pannonica) nejãastûji roste v hor-sk˘ch smilkov˘ch loukách svazuNardion. Jeho pÛvodními stanovi‰-ti jsou v‰ak vysokobylinné nivy v je-zerních karech.
Kyhanka sivolistá (Androme-
da polifolia) je glaciální relikt, úz-ce vázan˘ na vrchovi‰tní ra‰elini‰tû.
2
1
592
1
2
NP A CHKO SU 17 593
NP a CHKO ·umava
sus), rosnatka anglická (Drosera angli-ca), vranec jedlov˘ (Huperzia selago),Ïebrovice rÛznolistá (Blechnum spicant)a bûlorozchodník huÀat˘ (Oreosedumvillosum).
·umava a vy‰‰í polohy jejího podhÛ-
fií jsou jádrem v˘skytu ãtyfi endemic-
k˘ch taxonÛ. Nejedná se v‰ak o úzce lo-
kální endemity vyskytující se pouze na
·umavû (vãetnû bavorské a rakouské
strany), neboÈ jejich roz‰ífiení je ‰ir‰í.
Jsou to hofieãek mnohotvárn˘ ãesk˘
(Gentianella praecox subsp. bohemica),kter˘ zasahuje aÏ na severní Moravu,
omûj ‰alamounek (Aconitum callibotry-on) roz‰ífien˘ i v ostatních horách ães-
ké vysoãiny, prstnatec májov˘ ra‰elin-
n˘ (Dactylorhiza majalis subsp. turfosa),donedávna rostoucí izolovanû také
v Kru‰n˘ch horách, a zvoneãník ãern˘
(Phyteuma nigrum), sestupující aÏ do
Jihoãesk˘ch pánví.
·umava patfií v âeské republice k úze-
mím s nejvût‰í diverzitou mechorostÛ,
li‰ejníkÛ a hub.
Je odtud známo pfies 460 druhÛ me-
chorostÛ, pfiiãemÏ v posledních letech
bylo ovûfieno asi 395 taxonÛ. Je to
pfiibliÏnû polovina z celkového poãtu
mechorostÛ znám˘ch z území âeské
republiky. Celkovû lze ·umavu povaÏo-
vat za území bryologicky dobfie pro-
zkoumané.
V bryoflófie ·umavy jsou bûÏné aÏ
hojné horské druhy mechorostÛ, kdeÏ-
to alpínské druhy aÏ na v˘jimky chybû-
jí. Pfiíãinou je nedostatek vhodn˘ch
stanovi‰È. Od sousedních fytogeogra-
fick˘ch jednotek se ·umava li‰í napfi.
v˘skytem kfiivonoÏky zproh˘bané (Cam-pylopus flexuosus), mrvenky pilovité
(Tayloria serrata) a skulinatky ladné
(Gymnomitrion concinnatum). Jsou pro
ni charakteristické nûkteré subarktic-
ko-alpínské a arkto-alpínské druhy,
mimo jiné roÏínka ostrá (Blindia acu-ta), vele‰ka Blyttova (Kiaeria blyttii),rokytník stinn˘ (Hylocomium umbra-tum), ‰tûrbovka jednostranná (Andrea-ea rothii), koprofilní druhy souzubka
mechovitá (Tetraplodon mnioides) a s.
zúÏená (T. angustatus) a vzácn˘ subat-
lantsk˘ mech kápu‰ka skvûlá (Hookerialucens). V rámci âR jen na ·umavû ros-
tou játrovky skfiíÏovec vláskovit˘ (Kurzia
trichoclados) a kovanec kfiehkolist˘
(Frullania fragilifolia) a mechy ‰tûrbov-
ka silnoÏebrá (Andreaea crassinervia),pruhovka vroubkovaná (Rhabdoweisiacrenulata), sourubka chudoplodá (Nec-kera oligocarpa), lesklec sourubkovit˘
(Plagiothecium neckeroideum) a dvou-
hrotcovka krouÏkolistá (Dicranodontiumuncinatum). Druhovû nejbohat‰í jsou
kary Ple‰ného a âerného jezera a Po-
vydfií. Zajímavé jsou lokality v okolí
StoÏce, jednak fiadou subkalcifilních
druhÛ, jednak fiadou vzácnûj‰ích dru-
hÛ epifytick˘ch. Bryologicky velmi v˘-
znamná jsou pfiirozenû také horská vr-
chovi‰tû, i kdyÏ jejich druhová diverzita
není tak vysoká.
Z lichenologického hlediska patfií
·umava k vÛbec nejv˘znamnûj‰ím re-
fugiím li‰ejníkÛ v âeské republice. Je
odsud prozatím udáváno více neÏ 500
druhÛ. Jen z karÛ âerného a Ple‰ného
jezera je známo na 350 druhÛ li‰ejní-
kÛ. Na druhou stranu fiada oblastí na
·umavû ov‰em nebyla lichenologicky
zkoumána vÛbec.
Geologicky uniformní silikátové
podloÏí se odráÏí ve sloÏení saxikolní
a terikolní lichenoflóry, kde pfievládají
taxony striktnû vázané na kysel˘ sub-
strát. Vápnomilné druhy nalezneme
vzácnûji; vesmûs jsou omezené pouze
na antropogenní lokality v ·umavském
podhÛfií. Vysoká zalesnûnost a pfiízni-
vé klimatické pomûry podporují roz-
voj epifytické lichenoflóry, i kdyÏ je
ve srovnání s minulostí kvalitativnû
a kvantitativnû ochuzená. Pfiesto se zde
stále je‰tû vyskytují mnohé druhy, kte-
ré jinde v âeské republice vyhynuly.
·umavská lichenoflóra je pozoru-
hodná také z fytogeografického hledis-
ka. Vût‰ina zdej‰ích druhÛ má sice roz-
sáhlé roz‰ífiení, ale nezanedbatelná ãást
li‰ejníkÛ projevuje v roz‰ífiení rÛzné
specifické tendence. Pfiítomnost geo-
graficky rÛzn˘ch skupin je zpÛsobe-
na více faktory. Kromû zemûpisné po-
lohy ·umavy jsou to rÛzné historické
události (stfiídání zalednûní, ‰ífiení li-
‰ejníkÛ spolu s vÛdãími dfievinami
aj.), vysoká lesnatost území, a odtud
také do znaãné míry pramenící mezo-
a mikroklimatické pomûry pfiíznivé
pro li‰ejníky. Na konkrétních loka-
Plavuník alpínsk˘ (Diphasi-
astrum alpinum) roste vzácnûna horsk˘ch smilkov˘ch pastvinácha v brusnicov˘ch kefiíãkov˘ch spole-ãenstvech.
1
1
NP A CHKO SU 18
âeskobudûjovicko
litách je také dÛleÏit˘ reliéf terénu
a vodní reÏim.
Okrajovû se na ·umavû stfietávají
a vzájemnû pfiekr˘vají areály druhÛ se
subatlantsk˘m roz‰ífiením a druhÛ se-
verského jehliãnatého lesa. Mnohde se
jedná o li‰ejníky omezené na lokality
minimálnû ovlivnûné lidskou ãinností.
V místech pfiirozeného bezlesí (skalní
stûny v karech jezer, exponované vr-
cholové skály a chladné sutû) mÛÏeme
nalézt nûkteré arkto-alpínské ãi boreo-
montánní druhy, jako napfi. krevnatec
vûterní (Ophioparma ventosa), paliã-
kovec kfiehk˘ (Sphaerophorus fragilis)a ‰ídlovec kÛstkovit˘ (Thamnolia ver-micularis). Ze subatlantsk˘ch epifytÛ
nalézáme pfiedev‰ím na listnáãích ve
vlhk˘ch smí‰en˘ch a listnat˘ch prale-
sovit˘ch porostech krásnici Caloplacaherbidella, jasanovku horskou (Hetero-dermia speciosa) a dÛlkatec prostrann˘
(Lobaria amplissima), v údolních lesích
Arthothelium ruanum a Biatora men-dax, na solitérách v chránûn˘ch mís-
tech karÛ jezer napfi. ledviník pûkn˘
(Nephroma bellum) apod. Oceánicky
ladûné skalní druhy jsou z valné ãásti
li‰ejníky vlhk˘ch skalních pfievisÛ, jako
napfi. Arthonia arthonioides, Fuscideamaculosa, Melaspilea granitophila, Ri-nodina interpolata aj. Boreální typy sle-
dují na ·umavû pfiirozené roz‰ífiení
tajgov˘ch druhÛ dfievin – smrku, boro-
vice, bfiízy – a nacházíme je tedy nej-
ãastûji na ra‰elini‰tích, v reliktních bo-
rech, klimaxov˘ch smrãinách apod. Za
zmínku stojí napfi. terãovka smrková
(Hypogymnia bitteri) a pukléfika plotní
(Cetraria sepincola). Na nûkter˘ch sta-
novi‰tích mohou rÛst subatlantské
a boreální druhy témûfi bok po boku
(napfi. v karech jezer, v horsk˘ch smí‰e-
n˘ch lesích).
Nûkteré nápadné epifytické li‰ejníky
jiÏ pravdûpodobnû vymizely, pfiedev‰ím
druhy vyÏadující trvale vlhké mikrokli-
ma pralesovit˘ch porostÛ minimálnû
naru‰en˘ch lesnickou ãinností. K tûm
náleÏí napfi. provazovka nejdel‰í (Usnealongissima), p. rÛÏkatá (U. ceratina), la-
loãník sazov˘ (Sticta fuliginosa) a l. les-
ní (S. silvatica) ãi huspeník Collema ni-grescens. Vymizely také nûkteré tajgové
druhy, které zde rostly zhruba na zá-
padní hranici svého evropského roz‰í-
fiení a které na ·umavû pfieÏívaly jako
glaciální relikty pfieváÏnû v ra‰elini‰t-
ních ekosystémech. Patfií mezi nû napfi.
terãovka hnûdozelená (Parmelia oliva-cea), t. severní (P. septentrionalis) a vût-
viãník mûnliv˘ (Evernia mesomorpha). K nejv˘znamnûj‰ím refugiím li‰ej-
níkÛ na ·umavû patfií bezesporu kary
‰umavsk˘ch jezer, zejména âerného
a Ple‰ného. V˘jimeãn˘m a dnes zfiejmû
jedním z nejvíce ohroÏen˘ch ekosysté-
mÛ je klimaxová smrãina mezi Ple-
ch˘m a Tfiístoliãníkem.
Velkou rozmanitost stanovi‰È nabízí
také Povydfií. Mezi nejhodnotnûj‰í lo-
kality se dále fiadí místa se vzácn˘-
mi epifytick˘mi li‰ejníky. Jde vesmûs
o zbytky smí‰en˘ch a listnat˘ch poros-
tÛ pralesovitého charakteru, napfi. na
Îdanidlech, v oblasti Modravsk˘ch sla-
tí a v komplexech Boubína, Smrãiny,
StoÏce a KníÏecího stolce. Pozoruhod-
nou lokalitou je rovnûÏ Vltavsk˘ luh
hostící pfiedev‰ím druhy severské tajgy.
Nesporn˘ je rovnûÏ mimofiádn˘ my-
kologick˘ v˘znam celé ·umavy, odkud
je dosud známo asi 1500 druhÛ hub,
s bohat˘m zastoupením zejména chlad-
nomiln˘ch nebo naopak relativnû tep-
lomiln˘ch a na neutrální aÏ kyselé pÛ-
dy vázan˘ch druhÛ.
Z mykologického hlediska jsou na
·umavû nejv˘znamnûj‰ími biotopy pra-
lesovité porosty, zejména zbytky pfiiroze-
n˘ch horsk˘ch smí‰en˘ch lesÛ, suÈov˘ch
lesÛ a klimaxov˘ch a podmáãen˘ch smr-
ãin. Dal‰í cenné lokality s velmi specific-
kou mykoflórou tvofií ra‰elini‰tû a jejich
lemové porosty. TotéÏ platí o prameni‰t-
ních a pfiípotoãních ol‰inách, reliktních
borech a nûkter˘ch luãních a prameni‰t-
ních spoleãenstvech.
Pralesovité porosty mají nesmírn˘
v˘znam zejména pro lignikolní (dfievo-
Ïijné) houby. Jsou útoãi‰tûm druhÛ,
které jsou citlivé na lidské zásahy a kte-
ré v kulturních lesích zcela chybûjí díky
nedostatku mrtvého dfieva. DÛleÏité je
také vyrovnané a vlhké mikroklima
pfiirozeného lesa, kde nedochází k vel-
k˘m teplotním a vlhkostním v˘ky-
vÛm, které mají na mnohé houby ne-
pfiízniv˘ vliv. Hlavní skupinou hub zde
jsou dfievoÏijní saprofyté a saprofyté
V âeské republice dnes jiÏzfiejmû vyhynulá provazovka nejdel-‰í (Usnea longissima) byla naposle-dy nalezena na ·umavû, a to ve vlh-k˘ch lesích v okolí Javofií Pily.
1
594
1
NP A CHKO SU 19
NP a CHKO ·umava
rostoucí ve vrstvû nadloÏního humusu.
Naproti tomu mykorhizní houby jsou
v pralesích zastoupeny jen mal˘m po-
ãtem druhÛ s nízkou poãetností plod-
nic. Bylo zji‰tûno, Ïe jim vadí mohut-
ná vrstva surového humusu leÏícího na
povrchu pÛdy. Mezi nejv˘znamnûj‰í
lokality patfií hraniãní hfibet od Smrãi-
ny po Tfiístoliãník a kary ‰umavsk˘ch
jezer (klimaxové smrãiny), pralesovité
porosty ve f. podokrese Boubínsko-sto-
Ïecká hornatina (buãiny s pfiímûsí jed-
le a smrku, horské suÈové lesy), údolní
ra‰elini‰tû ve f. podokrese Hornovltav-
ská kotlina (zejména v úseku Lenora
– Nová Pec), vrchovi‰tû ·umavsk˘ch
plání a oblast Povydfií s velmi pestr˘m
pfiírodním prostfiedím, pfiestoÏe nemá
pralesovit˘ charakter.
Klasickou mykologickou lokalitou,
v˘znamnou i z celoevropského hledis-
ka, je Boubínsk˘ prales. Z tohoto chrá-
nûného území a jeho okolí je známo
pfies 300 druhÛ makromycetÛ, takÏe je
nejbohat‰ím ‰umavsk˘m mykologic-
k˘m nalezi‰tûm vÛbec. Mnohé zdej‰í
druhy nenajdeme nikde jinde v âeské
republice. Patfií k nim napfi. choro‰
modralka laponská (Amylocystis lappo-nica), kter˘ je jinak domovem v sever-
ské tajze, ohÀovec rezavohnûd˘ (Phel-linus ferrugineo-fuscus) rostoucí na
padl˘ch kmenech smrku nebo pórnat-
ka kofiínkatá (Junghuhnia fimbriatella)Ïijící na dfievu buku. Dal‰ím takov˘m
druhem je vfieckov˘trusá houba uchá-
ãovec ‰umavsk˘ (Pseudorhizina sphae-rospora). Velmi vzácné jsou také druhy
ohÀovec PouzarÛv (Phellinus pouzarii),typick˘ rÛstem na fiezn˘ch plochách
skácen˘ch jedlí, Skeletocutis tschulymi-ca a S. stellae; v‰echny mají v âR pou-
ze dvû aÏ ãtyfii známá nalezi‰tû.
PrÛzkum dal‰ích pralesovit˘ch po-
rostÛ (Medvûdice, Spáleni‰tû, ZátoÀ-
ská hora, Radvanovick˘ hfibet, Debrník
atd.) také pfiinesl nálezy fiady vzácn˘ch
aÏ reliktních druhÛ hub, takÏe uÏ nyní
se dá s jistotou fiíci, Ïe pralesovité po-
rosty, zejména smí‰ené (s bukem, smr-
kem, jedlí, klenem, jasanem a jilmem),
jsou celkovû mykologicky nejbohat‰í-
mi ‰umavsk˘mi ekosystémy.
Nejcennûj‰ími prvky ‰umavské my-
koflóry makromycetÛ jsou tedy reliktní
druhy vázané pfiedev‰ím na pralesovi-
tou nebo pfiirozenou vegetaci, zejména
na horské smí‰ené lesy a na klimaxové
a podmáãené smrãiny; k nim patfií na-
pfi. outkovka citronová (Antrodiella cit-rinella), penízeãka liláková (Baeosporamyriadophylla), bolinka ãernohnûdá
(Camarops tubulina), helmovka sazová
(Hydropus atramentosus), houÏovec ka-
lichovit˘ (Lentinellus omphalodes), kali-
chovka smrková (Omphalina grossula),ohÀovec ohraniãen˘ (Phellinus nigro-limitatus) a jen na Boubínû rostoucí
ohÀovec PouzarÛv. Neménû v˘znam-
nou skupinou jsou druhy s boreálnû
montánním charakterem roz‰ífiení, napfi.
jiÏ zmínûná modralka laponská v Bou-
bínském pralese, pórnatka nakyslá
(Perenniporia subacida), ohÀovec Lun-
dellÛv (Phellinus lundellii), ohÀovec
P. viticola, Phlebia centrifuga, ‰upi-
novka zavalitá (Pholiota heteroclita),límcovka Hornemannova (Strophariahornemannii) a bûlochoro‰ vlnit˘ (Oli-goporus undosus). Mimofiádnû cenné
jsou rovnûÏ nûkteré druhy vázané na
prostfiedí ra‰elini‰È a jejich stromov˘ch
lemÛ, napfi. outkovka Ïlutavá (Diplo-mitoporus flavescens), kozák bíl˘ (Lecci-num holopus), hlízenka vodní (Myrioscle-rotinia caricis-ampullaceae), kalichovka
ãernohnûdá (Omphalina oniscus), ho-
lubinka ra‰elinná (Russula helodes), ãi-
Vzácná holubinka ra‰elinná(Russula helodes) roste nejãastûji vesmrko-bfiezov˘ch lemech ra‰elini‰È.
Na padl˘ch kmenech jilmÛroste relativnû teplomilná lupenatáhouba hlívovec ostnov˘trus˘ (Rho-
dotus palmatus).
2
1
595
1
2
NP A CHKO SU 20596
âeskobudûjovicko
hovitka blatní (Sarcoleotia turficola)a klouzek Ïlutav˘ (Suillus flavidus). Po-
zoruhodné jsou rovnûÏ nûkteré pomûr-
nû teplomilné elementy, pronikající do
vysok˘ch nadmofisk˘ch v˘‰ek díky tep-
lotním inverzím ve f. podokrese Bou-
bínsko-stoÏecká hornatina. Patfií mezi
nû napfi. ‰upinovka hlízkovitá (Pholiotatuberculosa) a hlívovec ostnov˘trus˘
(Rhodotus palmatus).
Souãasná vegetace ·umavy se podob-
nû jako rostlinn˘ pokryv celé Stfiední
Evropy formovala bûhem posledních
15 aÏ 20 tisíc let v období pozdního
glaciálu, postglaciálu a v dobû historic-
ké pod vlivem ãlovûka. PÛvodnû byla
tvofiena pfiedev‰ím lesními porosty uspo-
fiádan˘mi do charakteristick˘ch klima-
ticky podmínûn˘ch vegetaãních stup-
ÀÛ. Tato pfiirozená stupÀovitost je dnes
POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
NP A CHKO SU 21
NP a CHKO ·umava
ãinností ãlovûka v˘raznû naru‰ena, pÛ-
vodní spoleãenstva byla na pfieváÏné
ãásti území pozmûnûna nebo nahraze-
na umûl˘mi kulturami. Pfiesto se místy
zachovaly pÛvodní ekosystémy v jejich
pfiirozené podobû. Území NP a CHKO
·umava leÏí v rozpûtí tfií základních
vegetaãních stupÀÛ – submontánního,
montánního a supramontánního.
Niωí partie submontánního stupnû
zasahují jen místy do okrajov˘ch ãástí
CHKO, napfi. v okolí N˘rska, Hart-
manic, Zdíkova a Záblatí na chud˘ch
a kysel˘ch substrátech, a jeho potenciál-
ní pfiirozenou vegetací jsou zde aci-
dofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion). Zbytky pÛvodních nebo
pfiirozenûj‰ích porostÛ se v‰ak v tûchto
územích do dne‰ní doby nedochovaly.
Odlesnûní v tomto vegetaãním stupni
a v niωích ãástech navazujícího mon-
tánního stupnû podmínilo pronikání nû-
kter˘ch relativnû teplomiln˘ch druhÛ
do vy‰‰ích poloh. T ká se to napfi. lísky
obecné (Corylus avellana), konvalinky
vonné (Convallaria majalis) a kruãinky
nûmecké (Genista germanica), které se
roz‰ífiily zejména na mezích, such˘ch
stráních a na v˘slunn˘ch okrajích lesÛ.
V horní ãásti submontánního a ve
vût‰inû montánního stupnû jsou pfie-
vládající vegetaãní jednotkou kvûtnaté
buãiny a jedliny (Fagion: Eu-Fagenion,Acerenion, Galio-Abietenion), které pfied
zásahem ãlovûka pokr˘valy pfieváÏnou
ãást ·umavy v nadmofiské v˘‰ce 600 aÏ
1100 m. Dodnes se zde zachovala fiada
porostÛ v pralesovité, nebo alespoÀ po-
mûrnû nenaru‰ené podobû, zejména
ve f. podokresech Boubínsko-stoÏecká
hornatina (Boubín, StoÏec, Chlustov,
Radvanovick˘ hfibet), Îelnavská hor-
natina (zejména porosty na âerném
lese u Záhvozdí) a Svatotomá‰ská hor-
natina, v masivu Smrãiny v Trojmezen-
ské hornatinû a v lokalitû Medvûdí já-
my u Debrníku v Královském hvozdu.
Kvûtnaté buãiny patfií na ·umavû pfie-
váÏnû k ‰iroce vymezené asociaci Den-tario enneaphylli-Fagetum, na chud‰ích
stanovi‰tích s vy‰‰ím podílem pÛdního
skeletu také ke kostfiavov˘m buãinám
(Festuco altissimae-Fagetum). Ve vy‰‰ích
polohách pfii horní hranici tohoto ve-
getaãního stupnû na suÈov˘ch svazích
s pfieváÏnû konkávním typem georeliéfu,
napfi. na Boubínû, StoÏci, ve stûnû nad
âern˘m jezerem aj., se nacházejí vyso-
kobylinné horské klenové buãiny (Ace-ri-Fagetum) tvofiené vût‰inou jen ma-
loplo‰n˘mi a fytocenologicky málo
vyhranûn˘mi porosty. V jejich bylin-
ném podrostu obvykle dominuje de-
vûtsil bíl˘ (Petasites albus), roztrou‰e-
nû aÏ vzácnû se objevují mléãivec
alpsk˘ (Cicerbita alpina), kamziãník ra-
kousk˘ (Doronicum austriacum), pry-
skyfiník platanolist˘ (Ranunculus pla-tanifolius), omûj ‰alamounek (Aconitumcallibotryon) aj. Kvûtnaté jedliny jsou
zastoupeny Ïindavov˘mi jedlinami (Sa-niculo europaeae-Abietetum), jejichÏ zbyt-
ky jsou zachovány jen severov˘chodnû
od N˘rska.
Stromové patro kvûtnat˘ch buãin
tvofií smûs smrku ztepilého (Picea abies)a buku lesního (Fagus sylvatica), s men-
‰ím zastoupením jedle bûlokoré (Abiesalba) a s pfiímûsí javoru klenu (Acerpseudoplatanus) a jilmu horského (Ulmusglabra). Bylinné patro je druhovû po-
mûrnû pestré. Pfievládají v nûm nároã-
Plo‰nû nejrozsáhlej‰í jednot-kou pfiirozené lesní vegetace ·uma-vy jsou kvûtnaté buãiny. Na snímkuvelmi hodnotné porosty kyãelnico-v˘ch buãin (Dentario enneaphylli-
-Fagetum) na Radvanovickém hfibetu.
1
597
1
NP A CHKO SU 22
âeskobudûjovicko
nûj‰í prÛvodci mezofilních listnat˘ch
lesÛ, napfi. svízel vonn˘ (Galium odo-ratum), pitulník horsk˘ (Galeobdolonmontanum), plicník tmav˘ (Pulmona-ria obscura), kopytník evropsk˘ (Asa-rum europaeum), p‰eníãko rozkladité
(Milium effusum), vraní oko ãtyfilisté
(Paris quadrifolia), ptaãinec hajní (Stel-laria nemorum), net˘kavka nedÛtklivá
(Impatiens noli-tangere) a ãarovník pro-
stfiední (Circaea ×intermedia). Charak-
teristická je také hojnost kyãelnice
devítilisté (Dentaria enneaphyllos) a k.
cibulkonosné (D. bulbifera). Dále se
zde setkáme se samorostlíkem klas-
nat˘m (Actaea spicata), kostfiavou lesní
(Festuca altissima), vûsenkou nachovou
(Prenanthes purpurea), rozrazilem hor-
sk˘m (Veronica montana), bukovincem
osladiãovit˘m (Phegopteris connectilis)a ohroÏen˘mi druhy l˘kovcem jedova-
t˘m (Daphne mezereum) a lilií zlato-
hlávkem (Lilium martagon).Na zazemnûn˘ch sutích a v zafiíz-
nut˘ch roklích pfiedev‰ím tohoto vege-
taãního stupnû rostou suÈové a rokli-
nové lesy (Tilio-Acerion). Na ·umavû
jsou zastoupeny pfiedev‰ím jilmov˘mi
javofiinami (Mercuriali-Fraxinetum)a velmi vzácnû mûsíãnicov˘mi javofii-
nami (Lunario-Aceretum). V˘znamnou
sloÏkou tûchto porostÛ jsou ve stromo-
vém patru javory – javor klen a j. mléã
(Acer platanoides), buk lesní a jilm hor-
sk˘. V bylinném patru se li‰í od kvût-
nat˘ch buãin jen kvantitativnû vy‰‰ím
zastoupením nûkter˘ch druhÛ, napfi.
baÏanky vytrvalé (Mercurialis perennis),piÏmovky mo‰usové (Adoxa moschatel-lina), podbílku ‰upinatého (Lathraeasquamaria) a místy také rybízu alpín-
ského (Ribes alpinum).Horní ãást montánního vegetaãního
stupnû tvofií na ·umavû v nadmofiské
v˘‰ce 1000 aÏ 1250 m pásmo acidofil-
ních horsk˘ch buãin (Luzulo-Fagion),v podobû vcelku uniformních porostÛ
smrkov˘ch tfitinov˘ch buãin (Calama-grostio villosae-Fagetum). Tato vegetaã-
ní jednotka byla plo‰nû roz‰ífienûj‰í
pfiedev‰ím v oblasti Královského hvoz-
du a ·umavsk˘ch plání; její skuteãné
pÛvodní roz‰ífiení na ·umavû je v sou-
ãasné dobû pfiedmûtem podrobného
lesnického a fytocenologického studia.
PorostÛ s pfiirozenou skladbou se do-
chovalo velmi málo, prakticky jen ve
skupinû Plechého a Smrãiny a v ma-
sivu Boubína, v centrální ·umavû pak
na jihozápadním svahu Sokola a jiho-
v˘chodním svahu Îdanidel. Stromové
patro tvofií z poloviny buk, dále smrk
a jedle s nepatrnou pfiímûsí javoru
klenu. V druhovû chudém bylinném
patru rostou pfieváÏnû nenároãné aci-
dofilní, relativnû vlhkomilné druhy,
zejména metliãka kfiivolaká (Avenellaflexuosa), tfitina chloupkatá (Calamag-rostis villosa), borÛvka ãerná (Vaccini-um myrtillus), pstroãek dvoulist˘ (Mai-anthemum bifolium), papratka samiãí
(Athyrium filix-femina) a ‰Èavel kyse-
l˘ (Oxalis acetosella). Z druhÛ charak-
teristick˘ch pro buãiny zde najdeme
pouze kokofiík pfieslenat˘ (Polygonatumverticillatum) a vûsenku nachovou, na-
opak z druhÛ charakteristick˘ch spí‰e
pro klimaxové smrãiny podbûlici alp-
skou (Homogyne alpina), plavuÀ puãi-
vou (Lycopodium annotinum), vranec
jedlov˘ (Huperzia selago), biku lesní
Porosty pfiirozen˘ch horsk˘chacidofilních smrkov˘ch buãin (Cala-
magrostio villosae-Fagetum) tvofiímnohde charakteristickou pfiechodo-vou zónu mezi kvûtnat˘mi buãina-mi a klimaxov˘mi smrãinami.
1
598
1
NP A CHKO SU 23 599
NP a CHKO ·umava
(Luzula sylvatica) a dfiípatku horskou
(Soldanella montana). Supramontánní vegetaãní stupeÀ ·u-
mavy tvofií klimaxové smrãiny (Piceionexcelsae). Na ·umavû jsou vázány pouze
na nejvy‰‰í vrcholové a hfibetové partie
v polohách vût‰inou nad 1200 m n. m.,
jen na severních svazích sestupují do
nadmofiské v˘‰ky 1150 m. Stromové
patro tvofiil (a místy dosud tvofií) pÛ-
vodní ‰umavsk˘ ekotyp smrku ztepilé-
ho s fiídce vtrou‰en˘m jefiábem ptaãím
(Sorbus aucuparia). V podrostu vût‰i-
nou dominuje tfitina chloupkatá. Pfie-
váÏná ãást tûchto porostÛ náleÏí k ‰iro-
ce pojaté jednotce tfitinov˘ch smrãin
(Calamagrostio villosae-Piceetum), v je-
jichÏ druhovû chudém bylinném pod-
rostu kromû zmínûné tfitiny chloupkaté
rostou borÛvka ãerná, podbûlice alpská,
Ïebrovice rÛznolistá (Blechnum spicant),sedmikvítek evropsk˘ (Trientalis euro-paea) a bohaté porosty plavuní, pfiede-
v‰ím plavunû puãivé a místy vrance
jedlového. Velmi charakteristicky je vy-
tvofieno mechové patro, v nûmÏ rostou
zejména dvouhrotec chvostnat˘ (Di-cranum scoparium), ploník ztenãen˘ (Po-lytrichum formosum), kostrbatec fieme-
nat˘ (Rhytidiadelphus loreus), ra‰eliník
GirgensohnÛv (Sphagnum girgensohnii)a játrovky rodu seãovka (Barbilophoziasp. div.). Jen na lokálnû pfiíznivûj‰ích
stanovi‰tích (napfi. v jezerních karech
a konkávních terénních depresích) se
vyvinuly supramontánní papratkové
smrãiny (Athyrio alpestris-Piceetum)s dominantní papratkou horskou (At-hyrium distentifolium) a s roztrou‰en˘mi
starãkem hercynsk˘m (Senecio hercyni-cus), ãípkem objímav˘m (Streptopusamplexifolius) a mléãivcem alpsk˘m
(Cicerbita alpina). Na svaÏit˘ch balva-
nit˘ch sutích na spodním okraji smr-
kového stupnû jsou roztrou‰eny suÈové
kapradinové smrãiny (Dryopterido dila-tatae-Piceetum) s kapradí rozloÏenou
(Dryopteris dilatata). Pfiirozené poros-
ty klimaxov˘ch smrãin se velkoplo‰nû
a v typické podobû dochovaly zejmé-
na na hfibetu Plechého a Tfiístoliãníku,
jinde jen v men‰ích fragmentech, pfie-
dev‰ím v národním parku (v˘chodní
úboãí âerné hory nad pramenem Tep-
lé Vltavy, západní svahy MokrÛvky,
podvrcholové svahy ·piãáku a Blatné-
ho vrchu, jihov˘chodní podvrcho-
lov˘ svah Plesné), v CHKO je‰tû na
v˘chodním podvrcholovém svahu Bou-
bína a roztrou‰enû v hraniãním hfibetu
Královského hvozdu.
V jednotliv˘ch stupních zonální ve-
getace se vlivem specifick˘ch pÛdních
pomûrÛ (rÛznorod˘ geologick˘ pod-
klad, skalní stanovi‰tû, charakter vod-
ního reÏimu) a mikroklimatu vytváfiela
fiada typÛ azonálních spoleãenstev.
Zejména reÏim podpovrchov˘ch vod
pÛsobil do té míry, Ïe vliv klimatick˘ch
ãinitelÛ místy ustoupil do pozadí. Na
·umavû se dochovala alespoÀ ve frag-
mentech celá fiada tûchto edaficky pod-
mínûn˘ch pfiirozen˘ch spoleãenstev.
Velmi pozoruhodn˘ a cenn˘ je kom-
plex azonálních spoleãenstev v ‰umav-
sk˘ch jezerních karech. Pfiedev‰ím díky
specifick˘m geomorfologick˘m a klima-
tick˘m podmínkám pod vlivem úãin-
kÛ tzv. anemo-orografick˘ch systémÛ
jsou zde jiÏ pod hranicí lesa vytvofieny
fragmenty subalpínsk˘ch ekosystémÛ.
Ve stûnách âerného a âertova jezera
na horních plo‰kách svorov˘ch skal-
ních stupÀÛ nalezneme krátkostébelná
travinná a kefiíãková spoleãenstva (Jun-cion trifidi: spoleãenstvo Agrostis rupes-tris-Juncus trifidus) s psineãkem skalním
(Agrostis rupestris), sítinou trojklannou
(Juncus trifidus), jinofiadcem kadefia-
v˘m (Cryptogramma crispa) aj. Na hor-
ních plochách skal v karech âerného
a Ple‰ného jezera jsou vyvinuty skalní
porosty kosodfieviny (Pinion mughi:Myrtillo-Pinetum mughi). S mnohem
rozsáhlej‰ími kleãov˘mi porosty na mi-
nerálním substrátu se setkáme na ka-
menn˘ch mofiích mimo jezerní kary
(Plech˘ a Tfiístoliãník, hraniãní hfibet
Královského hvozdu, v men‰ích frag-
mentech i v oblasti ·umavsk˘ch plání).
Charakteristicky jsou v jezerních karech
na úpatí skalních stupÀÛ vyvinuty také
subalpínské kapradinové nivy (Dryopte-rido-Athyrion), vytváfiející specifickou
‰umavskou asociaci Gentiano pannoni-cae-Athyrietum alpestris, a vysokostébel-
né subalpínské trávníky (Calamagros-tion villosae).
V unikátních vodních submerzních
spoleãenstvech jezer (Isoëtion lacustris)
NP A CHKO SU 24600
âeskobudûjovicko
roste v âerném jezefie ‰ídlatka jezerní
(Isoetes lacustris) a v Ple‰ném jezefie
v asociaci Isoetetum echinosporae ‰ídlat-
ka ostnov˘trusná (I. echinospora).Malé plochy skalních ostroÏen a ka-
menn˘ch mofií, zejména v Povydfií
a v údolí Losenice, porÛstají reliktní
bory a borové bfieziny (Dicrano-Pinion).Vyznaãují se velmi chud˘m acidofil-
ním bylinn˘m podrostem a charak-
teristicky vytvofien˘m mechov˘m a li-
‰ejníkov˘m patrem. ·umavské porosty
náleÏejí k dvûma základním typÛm,
k montánním smrkov˘m borÛm a bfie-
zinám (Betulo carpaticae-Pinetum) a ke
kefiíãkov˘m borÛvkov˘m a brusinko-
v˘m borÛm (Dicrano-Pinetum). Aso-
ciace Betulo carpaticae-Pinetum tvofiená
fiídk˘mi zakrnûl˘mi porosty borovice
lesní (Pinus sylvestris) a bfiízy karpat-
ské (Betula carpatica) roste na vlhãím
substrátu a v jejím mechovém patru
mnohde dominují ra‰eliníky, nejãastûji
ra‰eliník ãerven˘ (Sphagnum rubellum),r. ostrolist˘ (S. capillifolium) a r. pûti-
fiad˘ (S. quinquefarium). âasté jsou také
ploník tuh˘ (Polytrichum strictum), dvou-
hrotec ãefiit˘ (Dicranum polysetum) a ro-
kytník skvûl˘ (Hylocomium splendens).Su‰‰í skalní substráty jsou porostlé bo-
rÛvkov˘mi a brusinkov˘mi bory, pro
nûÏ jsou typické druhy se subatlant-
sk˘m roz‰ífiením: mech dvouhrotec ne-
prav˘ (Dicranum spurium) a pfiedev‰ím
li‰ejníky rodÛ Cladonia a Parmelia.
Na podmáãen˘ch stanovi‰tích v nad-
mofisk˘ch v˘‰kách nad 600 m se
v chladnûj‰ím inverzním mikrokli-
matu vyvinuly podmáãené smrãiny
a jedlosmrãiny, které vytváfiejí asociace
Mastigobryo-Piceetum a Equiseto-Picee-tum. Tvofiily vegetaãní doprovod vût‰i-
ny potokÛ a prameni‰È v zalesnûn˘ch
oblastech ·umavy a obklopovaly ra‰eli-
ni‰tní systémy zejména na ·umavsk˘ch
pláních. I dnes se s nimi mÛÏeme rela-
tivnû ãasto setkat v jejich pfiirozené
podobû. Stromové patro tvofií témûfi
v˘luãnû smrk ztepil˘ s nepatrnou pfií-
mûsí dal‰ích dfievin. SloÏením bylinné-
ho patra mnohdy odpovídají klimaxo-
v˘m smrãinám. Jsou charakteristické
doprovodem podbûlice alpské, dfiípat-
ky horské, Ïebrovice rÛznolisté, tfitiny
chloupkaté, borÛvky ãerné, bradáãku
srdãitého (Listera cordata), sedmikvít-
ku evropského, plavunû puãivé a pfie-
sliãky lesní (Equisetum sylvaticum). Silnû
vyvinuté je mechové patro. Diagnos-
tick˘mi druhy jsou ra‰eliník Girgen-
sohnÛv a játrovky plevinka plazivá (Le-pidozia reptans), rohozec trojlaloãn˘
(Bazzania trilobata) a druhy rodu kryj-
nice (Calypogeia sp. div.), velmi hojnû
zde rostou ploník obecn˘ (Polytrichumcommune) a p. ztenãen˘.
V kontaktních zónách vrchovi‰È jsou
vyvinuty ra‰elinné smrãiny (Sphagno--Piceetum), tvofiené rÛstovû zakrsl˘mi
porosty smrku ztepilého, k nûmuÏ mís-
ty pfiistupuje bfiíza karpatská, v niωích
polohách b. p˘fiitá (Betula pubescens).V jejich bylinném podrostu a v mecho-
vém patru vût‰inou jiÏ pfievládají vrcho-
vi‰tní druhy vy‰‰ích rostlin a mechorostÛ,
napfi. suchop˘r pochvat˘ (Eriophorumvaginatum), klikva bahenní (Oxycoccuspalustris), ra‰eliník kfiivolist˘ (Sphag-num fallax), fiidãeji r. statn˘ (S. russo-wii), r. prostfiední (S. magellanicum) aj.
V kontaktních zónách nûkter˘ch
údolních ra‰elini‰È jsou vyvinuty ra‰e-
linné bfieziny (Betuletum pubescentis),jejichÏ stromové patro tvofií pfieváÏnû
bfiíza p˘fiitá. V bylinném patru roste
napfi. ãern˘‰ luãní (Melampyrum pra-tense), bezkolenec modr˘ (Molinia cae-rulea), borÛvka baÏinná (Vacciniumuliginosum), klikva bahenní a sedmi-
kvítek evropsk˘. V mechovém patru
jsou indikaãními druhy ploník tuh˘
a ra‰eliník kfiivolist˘. Spolu s podmáãe-
n˘mi a ra‰elinn˘mi smrãinami, údol-
ními ol‰ov˘mi luhy (Alnetum incanae)a ra‰elinn˘m luãním bezlesím tvofií ty-
to porosty v Hornovltavské kotlinû
a v kotlinû stfiední Kfiemelné jedineã-
nou vegetaãní mozaiku. V tzv. Vltav-
ském luhu k nim pfiistupují také spo-
leãenstva baÏinn˘ch vrbin (Salicioncinereae: Salicetum pentandro-auritae)s dominantní vrbou popelavou (Salixcinerea), kterou ve vy‰‰ích polohách
nahrazuje vrba u‰atá (Salix aurita). Vzácnû jsou v nejjiÏnûj‰í ãásti Hornovl-
tavské kotliny (na minerálnû bohat‰ích
pÛdách v˘bûÏkÛ pestré série krystalini-
ka) vytvofieny podmáãené smrkové ol-
‰iny (Piceo-Alnetum). Jde o zvlá‰tní typ
údolních ol‰in, jejichÏ stromové patro
NP A CHKO SU 25
NP a CHKO ·umava
je tvofieno pfieváÏnû ol‰í lepkavou (Alnusglutinosa) s pfiímûsí smrku a vtrou‰e-
n˘m jilmem horsk˘m, pfiípadnû ol‰í
‰edou (Alnus incana). K charakteris-
tick˘m druhÛm podrostu patfií br‰lice
kozí noha (Aegopodium podagraria),kostfiava obrovská (Festuca gigantea),sasanka hajní (Anemonoides nemorosa),orsej jarní (Ficaria bulbifera), blatouch
bahenní (Caltha palustris), krabilice
chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), de-
vûtsil bíl˘ (Petasites albus), tuÏebník
jilmov˘ (Filipendula ulmaria), metlice
trsnatá (Deschampsia cespitosa) a pfie-
sliãka lesní.
Pfiirozenû meandrující fiíãní koryto
a dosud prÛtoãná ãi odstavená, poma-
lu zazemÀovaná fiíãní ramena v ‰iro-
ké a ploché nivû horní Vltavy sk˘tají
mnohé moÏnosti pro pfietrvání nûkte-
r˘ch reliktních vodních a mokfiadních
fytocenóz. Ve spoleãenstvech vzpl˘va-
v˘ch a ponofien˘ch rostlin mûlk˘ch te-
koucích vod (Batrachion fluitantis) zde
dosud pfieÏívají silné populace stolíst-
ku stfiídavokvûtého (Myriophyllum al-terniflorum) a vzácnû i rdestu alpského
(Potamogeton alpinus), které spolu s la-
ku‰níky (Batrachium) vytváfiejí charak-
teristickou asociaci Myriophylletum alter-niflori. V mrtv˘ch oligotrofních fiíãních
ramenech se dochovaly zbytky vzácné
asociace Nupharetum pumilae se stulí-
kem mal˘m (Nuphar pumila) a sub-
merzní porosty asociace Utricularietumaustralis s bublinatkou jiÏní (Utricula-ria australis). SloÏitou vegetaãní mozai-
ku v Hornovltavské kotlinû dokreslují
vysokostébelné ostfiicové porosty (Cari-cion gracilis a Caricion rostratae), pofiíã-
ní rákosiny (Phalaridion arundinaceae:Caricetum buekii a vzácnû Chaerophyl-lo-Phalaridetum arundinaceae), vysoko-
stébelné nivní louky (Calthion, Alope-curion a Molinion) a pobfieÏní a baÏinné
vysokobylinné porosty v prÛtoãn˘ch
a mrtv˘ch fiíãních ramenech (Sparga-nio-Glycerion fluitantis a Oenanthionaquaticae) s roztrou‰en˘m bazanovcem
kytkokvût˘m (Naumburgia thyrsiflora)a rozpukem jízliv˘m (Cicuta virosa). Ve
zcela zazemnûn˘ch fiíãních ramenech
a tÛních i na nivních loukách vznikly
mnohde rozsáhlé kfiovité porosty tavol-
níku vrbolistého (Spiraea salicifolia).
Na sklonku posledního glaciálu
a v nejranûj‰ích fázích holocénu se
zaãala v podobû pramenn˘ch moãálÛ
tvofiit vût‰ina velk˘ch ‰umavsk˘ch ra‰e-
lini‰È. Pro jejich v˘voj byly na ·umavû
ideální podmínky i stanovi‰tû – mûlké
pánve, sedla a mírné svahy na náhorní
rovinû ·umavsk˘ch plání, ‰iroká mûlká
údolí Vltavy a Kfiemelné a jejich nû-
kter˘ch vût‰ích pfiítokÛ, celkovû velmi
chladné a vlhké podnebí, dostatek pra-
meni‰È a málo propustn˘ skalní pod-
klad pod zvûtralinov˘m plá‰tûm.
·umavská vrchovi‰tní (ombrotrof-
ní) ra‰elini‰tû, která jsou víceménû
sycena pfieváÏnû sráÏkovou nebo slabû
mineralizovanou podzemní vodou, mÛ-
Ïeme s ohledem na geografické a geo-
morfologické pfiedpoklady rozdûlit do
dvou hlavních typÛ. Údolní vrchovi‰tû
(tzv. luhy) jsou vytvofiena v ploch˘ch
star˘ch údolích fiíãního systému Vltavy
v jihov˘chodní ãásti, rÛzné typy náhor-
ních vrchovi‰È (tzv. slatí) pak v centrál-
ní ãásti pohofií na ·umavsk˘ch pláních.
Z tohoto pravidla vyboãují údolní ra-
‰elini‰tû v kotlinû stfiední Kfiemelné,
která se typologicky znaãnû blíÏí údol-
ním vltavsk˘m vrchovi‰tím. Promûnli-
vé faktory prostfiedí pfiitom umoÏÀu-
jí vznik celé fiady pfiechodn˘ch forem
mezi obûma zmínûn˘mi typy. Obû sku-
piny vrchovi‰È nejsou tvarovû ani vege-
taãnû pfiíli‰ diferencovány a postupn˘
pfiechod ve smûru od údolí do centra
pohofií je kontinuální. Jejich spoleãn˘m
Na luãních prameni‰tích jeãasto vyvinuta mozaika spoleãenstevsvazÛ Calthion a Caricion fuscae,mnohdy s v˘skytem vzácn˘ch a ohro-Ïen˘ch rostlinn˘ch druhÛ, napfi. ve-meníkem zelenav˘m (Platanthera
chlorantha), prstnatcem listenat˘m(Dactylorhiza longebracteata) aj.
1
601
1
NP A CHKO SU 26
âeskobudûjovicko
znakem je dominance hybridogenních,
znaãnû variabilních populací borovic
z okruhu borovice kleãe (Pinus mugo)a borovice blatky (Pinus rotundata), je-
jichÏ kfiovitá forma je oznaãována jako
ra‰elinná kleã (Pinus ×pseudopumilio),propojen˘ch navíc hybridizací s boro-
vicí lesní (Pinus sylvestris).VÛdãí typy vegetace údolních vrcho-
vi‰È v Hornovltavské kotlinû jsou více-
ménû pfiím˘m pokraãováním roz‰ífiení
fytocenóz submontánních borov˘ch
ra‰elini‰È optimálnû vytvofien˘ch v ne-
daleké TfieboÀské pánvi. Jde pfiedev‰ím
o spoleãenstva blatkov˘ch borÛ (Pinorotundatae-Sphagnetum) a kontaktních
ra‰elinn˘ch borÛ (Vaccinio uliginosi-Pi-netum).
V relativní blízkosti optimálnû vyvi-
nut˘ch uzavfien˘ch lesních blatkov˘ch
borÛ, nacházejících se napfi. na Velké
nivû u Lenory, na ra‰elini‰ti Houska
u Nové Pece aj., existují za specifick˘ch
edafick˘ch a mezoklimatick˘ch pod-
mínek také lokality s vysok˘m podílem
pfiirozeného ra‰elinného bezlesí. Do-
konce i dnes jsou tu dochovány zbytky
Ïivé ra‰elinotvorné vegetace ranûj‰ích
v˘vojov˘ch fází. Jde zejména o Mrtv˘
luh, nejrozsáhlej‰í souvislé ra‰elini‰tû
·umavy, jehoÏ znaãnou plochu porÛsta-
jí bezlesá vrchovi‰tní spoleãenstva
svazÛ Sphagnion medii (Andromedo po-lifoliae-Sphagnetum magellanici, Eriopho-ro vaginati-Sphagnetum recurvi) a Oxy-cocco-Empetrion hermaphroditi (Empetrohermaphroditi-Sphagnetum fusci) a fy-
tocenóz zvodnûl˘ch ‰lenkÛ svazu Leu-ko-Scheuchzerion palustris.
Vegetace údolních ra‰elini‰È kotliny
stfiední Kfiemelné má obdobn˘ charak-
ter. Porosty blatkov˘ch borÛ se v‰ak
díky vy‰‰ímu zvodnûní nacházejí v po-
zoruhodnû progresivní fázi sukcesního
v˘voje s vysok˘m podílem Ïiv˘ch typÛ
ra‰elinotvorné vegetace.
Zcela jedineãn˘ je vegetaãní kom-
plex náhorních vrchovi‰È ·umavsk˘ch
plání, jehoÏ rozsah nemá ve stfiedo-
evropském mûfiítku obdoby. PfieváÏ-
ná ãást je koncentrována v pramenné
oblasti Vydry v prostoru mezi Mok-
rÛvkou, Luzn˘m, Roklanem a Polední-
kem, men‰í ãást se nachází v pramen-
né oblasti Teplé Vltavy mezi âernou
horou, Îìárkem, Pfiílbou, HuÈskou ho-
rou a Ant˘glem.
Îivá náhorní vrchovi‰tû jsou charak-
teristická vyv˘‰en˘m stfiedem loÏiska
s ra‰elinn˘mi jezírky. Dfievinn˘ kryt
Na mnoh˘ch místech ·umavy,zejména v b˘val˘ch ãi dosud vyuÏí-van˘ch vojensk˘ch v˘cvikov˘ch pro-storech, vytváfií kosatec sibifisk˘ (Irissibirica) ve spoleãenstvech svazuCalthion rozsáhlé porosty.
1
602
1
NP A CHKO SU 27 603
NP a CHKO ·umava
tvofií pfieváÏnû uzavfiené porosty hyb-
ridní ra‰elinné kleãe, ve stfiední Ïivé
ãásti ra‰elini‰tû rozvolnûné. ¤adíme
je k ‰iroké asociaci Pino rotundatae--Sphagnetum, nûkdy jsou v‰ak s ohledem
na dominantní dfievinnou sloÏku ozna-
ãovány jako Sphagno-Pinetum mughi.V nich jsou hojné volné plochy a mís-
ty také ra‰elinná jezírka s vegetaãní mo-
zaikou spoleãenstev svazu Sphagnionmedii (Andromedo polifoliae-Sphagne-tum magellanici, Eriophoro vaginati--Sphagnetum recurvi), boreálních typÛ
bultov˘ch spoleãenstev svazu Oxycocco--Empetrion hermaphroditi (Empetro her-maphroditi-Sphagnetum fusci), fragmen-
tÛ oceanicky ladûn˘ch fytocenóz svazu
Oxycocco-Ericion (porosty blízké asoci-
aci Scirpo austriaci-Sphagnetum papil-losi) a ra‰elinotvorné vegetace ‰lenkÛ
a jezírek svazu Leuko-Scheuchzerion pa-lustris s nûkolika odli‰en˘mi asociacemi,
z nichÏ nejcennûj‰í je asociace Scheuch-zerio-Sphagnetum cuspidati.
Flóra ra‰elini‰È není druhovû pfiíli‰
pestrá. ¤ada pozoruhodn˘ch rostlin je
v‰ak vázána pouze na tento typ spo-
leãenstev, napfi. kyhanka sivolistá (An-dromeda polifolia), klikva bahenní (Oxy-coccus palustris), k. maloplodá (O.microcarpus), suchop˘rek trsnat˘ (Tri-chophorum cespitosum), ostfiice mok-
fiadní (Carex limosa), o. chudá (C. pau-percula), o. chudokvûtá (C. pauciflora),‰icha ãerná (Empetrum nigrum), blat-
nice bahenní (Scheuchzeria palustris)aj. Diagnostickou úlohu hrají mecho-
rosty, pfiedev‰ím ra‰eliníky. K indikaã-
ním druhÛm vrchovi‰tních spoleãen-
stev patfií zejména ra‰eliník prostfiední
(Sphagnum magellanicum), r. ãerven˘
(S. rubellum), r. hnûd˘ (S. fuscum),r. odchyln˘ (S. flexuosum) a vzácnû
r. baltsk˘ (S. balticum), doplnûné nû-
kter˘mi játrovkami, napfi. vr‰atkou od-
chylnou (Mylia anomala) a kfiepenkou
zahnutou (Cephalozia connivens) a me-
chem dvouhrotcem Bergerov˘m (Di-cranum affine). V˘razn˘ podíl tvofií ta-
ké li‰ejníky rodu dutohlávka (Cladoniasp. div.). Pro submerzní porosty svazu
Leuko-Scheuchzerion palustris jsou cha-
rakteristické ra‰eliník DusénÛv (S. ma-jus) a r. nejmûkãí (S. tenellum), srpnatka
spl˘vavá (Drepanocladus fluitans) a ját-
rovky svojnice nadmutá (Gymnocoleainflata), Ïdírnice spl˘vavá (Cladopodi-ella fluitans) a vzácn˘ skfiíÏovec ‰tûtino-
vit˘ (Kurzia pauciflora).Druhou velkou skupinou ‰umavské
ra‰elini‰tní vegetace jsou spoleãenstva
minerotrofních ra‰elini‰È ãili slatini‰tû.
Jsou sycena minerálnû bohat‰í vodou
z podloÏí a na rozdíl od vrchovi‰tních
ra‰elini‰È nejsou v˘raznûji morfolo-
gicky diferencována od okolní vegeta-
ce. Vytváfiejí komplex ra‰elinn˘ch luk
a prameni‰tních ra‰elini‰È lokalizova-
n˘ch pfieváÏnû v nelesních kulturních
formacích, v pfiímém kontaktu s pra-
meni‰tními systémy, na nûÏ jsou témûfi
bezv˘hradnû vázána. Jejich vznik je
na mnoha místech, alespoÀ nepfiímo,
podmínûn tradiãní kultivací krajiny.
Mezotrofní fytocenózy fiádu Carice-talia fuscae jsou na ·umavû zastoupeny
pfiedev‰ím zra‰elinûl˘mi, tzv. kysel˘mi
loukami svazu Caricion fuscae. Typic-
k˘m ‰umavsk˘m spoleãenstvem je aso-
ciace Willemetio-Caricetum paniceae,v níÏ je soustfiedûn fytogeograficky v˘-
znamn˘ druh ple‰ka stopkatá (Wille-metia stipitata). Je‰tû donedávna zde
byla zcela bûÏná aÏ obecná asociace Ca-ricetum goodenowii, která z niωích po-
loh prakticky vymizela a udrÏela se jen
v odlehlej‰ích ãástech území. Pro obû
spoleãenstva jsou typické ostfiice pro-
sová (Carex panicea), o. jeÏatá (Carexechinata), violka bahenní (Viola palu-stris), kozlík dvoudom˘ (Valeriana dio-ica), prstnatec májov˘ (Dactylorhizamajalis) a starãek potoãní (Tephroseriscrispa). V mechovém patru jsou cha-
rakteristick˘mi druhy prutník hvûzdo-
vit˘ (Bryum pseudotriquetrum) a károv-
ka hrotitá (Calliergonella cuspidata).Na bazicky bohat‰ím geologickém
substrátu byly ve vy‰‰ím podhÛfií a niÏ-
‰í ·umavû hojnû roztrou‰ené slatini‰t-
ní ostfiicovomechové fytocenózy z rám-
ce svazu Caricion davallianae, které
v‰ak do souãasnosti témûfi zanikly. Pat-
fií k nim asociace Valeriano dioicae-Ca-ricetum davallianae, k jejímÏ indikaã-
ním druhÛm náleÏí zejména ostfiice
Davallova (Carex davalliana), o. ble‰ní
(Carex pulicaris), tolije bahenní (Parnas-sia palustris), suchop˘r ‰irolist˘ (Erio-phorum latifolium) aj.
Na prostfiedí ra‰elini‰È a nava-zující ra‰elinné a podmáãené smrãi-ny je vázána velmi vzácná hlízenkavodní (Myriosclerotinia caricis-am-
pullaceae).
1
1
NP A CHKO SU 28604
âeskobudûjovicko
Na zbylé fragmenty tohoto spoleãen-
stva navazují sukcesnû pokroãilej‰í stádia
luãní ra‰elinné vegetace velmi podobné-
ho floristického sloÏení z okruhu svazu
Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion,
fiazené k asociaci Sphagno warnstorfiani-Eriophoretum latifolii. K diagnostick˘m
druhÛm mechového patra patfií zejména
ra‰eliník WarnstorfÛv (Sphagnum warn-storfii) a vlasolistec vlhkomiln˘ (Toment-hypnum nitens). Dne‰ní rozsah tûchto
spoleãenstev je rovnûÏ silnû redukován.
Podobn˘m typem, kter˘ nahrazuje
spoleãenstva svazu Caricion davallia-nae v území bez bazick˘ch hornin, je
vegetace svazu Caricion demissae, vy-
skytující se v‰ak jen v maloplo‰n˘ch
fragmentech v rámci ‰ir‰ího vegetaãní-
ho komplexu kysel˘ch luãních ra‰eli-
ni‰È. Je tvofiena asociacemi Chrysohyp-no-Trichophoretum alpini a Amblystegiostellati-Caricetum paniceae. V˘jimeãná
je pfiedev‰ím první z tûchto asociací,
indikovaná ostfiicí sklonûnou (Carex de-missa), vzácnû také o. dvoudomou (C.dioica), suchop˘rkem alpsk˘m (Tricho-phorum alpinum), suchop˘rem ‰irolis-
t˘m, lnem poãistiv˘m (Linum catharti-cum) a mechy zelenkou hvûzdovitou
(Campylium stellatum), srpnatkou zá-
vitkolistou (Drepanocladus revolvens)a ra‰eliníkem modfiínov˘m (Sphagnumcontortum). Vzácnû se mÛÏe toto spole-
ãenstvo jako relikt dfiívûj‰ích v˘vojov˘ch
fází vyskytnout také ve vrchovi‰tních
komplexech, napfi. na Chalupské slati.
Oligotrofní ra‰elini‰tní fytocenózy
fiádu Scheuchzerietalia palustris jsou na
·umavû zastoupeny kysel˘mi ostfiico-
vora‰eliníkov˘mi porosty silnû zvod-
nûl˘ch stanovi‰È ze svazu Sphagno recur-vi-Caricion canescentis. NejbûÏnûj‰ím
spoleãenstvem je asociace Carici rostra-tae-Sphagnetum apiculati z laggÛ vrcho-
vi‰È, luãních prameni‰tních systémÛ
a okrajÛ oligotrofních vodních ploch.
Zahrnuje jak porosty pfiirozené, tak
vzniklé s pfiispûním lidské ãinnosti.
Diagnostick˘mi mechy jsou ra‰eliník
kfiivolist˘, r. odchyln˘ a r. obl˘ (S. te-res), srpnatka spl˘vavá a bafiinatka na-
Ïloutlá (Calliergon stramineum). Vedle ra‰elinn˘ch a podmáãen˘ch
smrãin (vãetnû nûkter˘ch dal‰ích eda-
ficky podmínûn˘ch pfiechodov˘ch ty-
pÛ) se na kontaktech horsk˘ch vrchovi‰È
setkáváme rovnûÏ s men‰ími plochami
mokfiadního a mrazového bezlesí, vãet-
nû subalpínsk˘ch typÛ prameni‰È.
Antropogennû podmínûnou a velmi
hodnotnou sloÏku ‰umavské pfiírody
pfiedstavují luãní spoleãenstva – nejen
zmínûné podmáãené a ra‰elinné louky
a luãní ra‰elini‰tû, ale také mezofilní
a mezohygrofilní louky a pastviny, semi-
xerofilní travinné fytocenózy a kefiíãko-
vitá spoleãenstva vfiesovi‰tních lad.
Aãkoliv se v souãasném rozsahu
a podobû jedná vût‰inou o spoleãen-
stva polopfiirozená, vyvinula se pfieváÏnû
z pfiirozen˘ch fragmentÛ travinobylin-
n˘ch porostÛ primárního bezlesí a míst-
ního fytogenofondu. Mnohé reliktní
svûtlomilné rostlinné druhy z ran˘ch
období postglaciálu, které jen obtíÏnû
pfieÏívaly v pÛvodní pfieváÏnû lesní ve-
getaci, získaly po odlesnûní území ãlovû-
kem reálnou moÏnost dlouhodobé pro-
sperity. V nûkter˘ch pfiípadech do‰lo
k jejich nevídanému roz‰ífiení v nov˘ch
cenotick˘ch vazbách. Zásobárnou tûch-
to druhÛ jsou pfiedev‰ím reliktní luãní
a mokfiadní bezlesé biotopy, v nichÏ
se uplatÀují extrémní podmínky pro-
stfiedí (vysoká pÛdní vlhkost, vysok˘
obsah pÛdního skeletu, mrazové polo-
hy atd.).
Podél vodních tokÛ a v mírn˘ch sva-
hov˘ch polohách niωí aÏ stfiední ·uma-
vy zÛstaly dochovány men‰í fragmenty
pfiirozen˘ch podmáãen˘ch a hygrofil-
ních vysokobylinn˘ch nivních luk, kte-
ré vût‰inou bezprostfiednû navazují na
prameni‰tní systémy. NáleÏejí do rám-
ce svazÛ Molinion (v niωích polohách
vzácnû Junco-Molinietum caeruleae) a ze-
jména Calthion.
Z podsvazu Calthenion, kter˘ sdru-
Ïuje pÛvodnû dvouseãné louky stfiídavû
mokr˘ch stanovi‰È, nejãastûji nalézáme
porosty s v˘raznou dominancí jednoho
nebo dvou druhÛ, napfi. skfiípiny lesní
(Scirpus sylvaticus) v asociaci Scirpetumsylvatici nebo hadího kofiene vût‰ího
(Bistorta major) a pcháãe bahenního
(Cirsium palustre) v asociaci Polygono-Cirsietum palustris. V podobn˘ch po-
rostech asociace Angelico-Cirsietum pa-lustris, která je ãetnûj‰í v severozápadní
ãásti ·umavy, se více prosazuje dûhel
NP A CHKO SU 29
NP a CHKO ·umava
lesní (Angelica sylvestris). V˘znamn˘m
zástupcem vlhk˘ch rdesnov˘ch luk
jsou spoleãenstva asociace Polygono-Cirsietum heterophylli s pcháãem rÛz-
nolist˘m (Cirsium helenioides). V tûch-
to porostech se dále bûÏnû setkáváme
s ostfiicí tfieslicovitou (Carex brizoides),sítinou nitkovitou (Juncus filiformis),pryskyfiníkem prudk˘m (Ranunculus ac-ris), tuÏebníkem jilmov˘m, metlicí trs-
natou a blatouchem bahenním. Z v˘-
znamn˘ch druhÛ v nich najdeme napfi.
omûj pestr˘ (Aconitum variegatum) a o.
‰alamounek (A. callibotryon), kamziã-
ník rakousk˘ (Doronicum austriacum),kosatec sibifisk˘ (Iris sibirica) a vzác-
nû upolín nejvy‰‰í (Trollius altissimus).V porostech asociace Crepido-Juncetumacutiflori, rostoucích vzácnû v západní
ãásti ·umavy, nalezneme také sítinu
ostrokvûtou (Juncus acutiflorus).Obãas kosené vysokobylinné poros-
ty, jejichÏ dominantou je vÏdy tuÏeb-
ník jilmov˘, jsou sdruÏeny v podsvazu
Filipendulenion. Nejroz‰ífienûj‰ím spo-
leãenstvem podsvazu jsou na ·umavû
porosty asociace Lysimachio vulgaris--Filipenduletum. V nivách fiek a poto-
kÛ se stfiídají asociace Chaerophyllo hir-suti-Filipenduletum a – na okrajích
svahov˘ch prameni‰È – asociace Cirsioheterophylli-Filipenduletum. Vedle tu-
Ïebníku jilmového se v tûchto poros-
tech dále uplatÀuje vrbina obecná (Ly-simachia vulgaris), krabilice chlupatá,
pcháã rÛznolist˘, ve f. podokresech
Îelnavská hornatina a Hornovltavská
kotlina také kosatec sibifisk˘, kter˘ je
charakteristick˘m druhem asociace Iri-detum sibiricae.
Dal‰ím typem pfiirozen˘ch ‰umav-
sk˘ch luk jsou mezofilní psineãkové,
troj‰tûtové a rdesnové horské louky fia-
zené do rámce svazu Polygono-Trisetion.
Na ·umavû se vyskytuje spoleãenstvo
charakterizované v˘skytem troj‰tûtu
Ïlutavého (Trisetum flavescens), silenky
dvoudomé (Silene dioica), zvoneãní-
ku ãerného (Phyteuma nigrum), ‰kardy
mûkké ãertkusolisté (Crepis mollis subsp.
hieracioides) a vzácnû i kakostu lesního
(Geranium sylvaticum) fiazené k asocia-
ci Melandrio-Trisetetum. Porosty, v ni-
chÏ v˘znamnou roli hrají psineãek ten-
k˘ (Agrostis capillaris), tfiezalka skvrnitá
(Hypericum maculatum), fiefii‰niãník
HallerÛv (Cardaminopsio halleri), met-
lice trsnatá aj. náleÏejí k asociaci Car-daminopsio halleri-Agrostietum. Místy
je v tûchto fytocenózách hojná lipnice
‰irolistá (Poa chaixii).Spí‰e jen okrajovû se v niωích polo-
hách ·umavy vyskytují mezofilní luãní
spoleãenstva svazÛ Arrhenatherion (Poo--Trisetetum, Trifolio-Festucetum rubrae),Alopecurion pratensis (Agropyro-Alope-curetum a Sanguisorbo-Deschampsietumcespitosae) a pastviny svazu Cynosurion(Festuco-Cynosuretum).
Charakteristickou a pro fytogeno-
fond velice v˘znamnou mezofilní tra-
vinnou formací jsou krátkostébelné
pastviny niωích a stfiedních poloh ·u-
mavy (Violion caninae). Tato spoleãen-
Vût‰í vodní toky, zejména v ‰i-rok˘ch pofiíãních nivách Vltavickébrázdy a v kotlinû stfiední Kfiemel-né, jsou ãasto doprovázeny degrado-van˘mi spoleãenstvy svazu Calthi-
on s dominancí ostfiice tfieslicovité(Carex brizoides) a metlice trsnaté(Deschampsia cespitosa).
1
605
1
NP A CHKO SU 30
âeskobudûjovicko
stva mezofilních aÏ subxerofilních sta-
novi‰È jsou na ·umavû zastoupena
asociacemi Hyperico-Polygaletum a Gym-nadenio-Nardetum a jen v niωích polo-
hách asociací Thymo-Festucetum ovi-nae. V˘znamnou indikaãní roli v nich
hrají violka psí (Viola canina), trojzu-
bec poléhav˘ (Sieglingia decumbens),vítod obecn˘ (Polygala vulgaris) aj. Cha-
rakteristická je pfiítomnost fiady ohro-
Ïen˘ch druhÛ rostlin, zejména z ãeledi
vstavaãovit˘ch (Orchidaceae), napfi. ve-
meníãku zeleného (Coeloglossum viri-de), pûtiprstky ÏeÏulníku (Gymnadeniaconopsea), vstavaãe obecného (Orchismorio), prstnatce bezového (Dactylo-rhiza sambucina) a vemeníku dvoulisté-
ho (Platanthera bifolia), z dal‰ích dru-
hÛ také vratiãky mûsíãní (Botrychiumlunaria), hadího mordu nízkého (Scor-zonera humilis), v‰ivce ladního (Pedicu-laris sylvatica) a velmi zfiídka lilie cibul-
konosné (Lilium bulbiferum).âást spoleãenstev, zejména ve vy‰‰ích
polohách, je vázána na kontaktní zóny
prameni‰È a ra‰elini‰È. Tyto (vût‰inou ma-
loplo‰né) porosty vlhk˘ch smilkov˘ch
luk jsou fiazeny ke svazu Nardo-Junci-on squarrosi (Nardo-Juncetum squarrosi)a tvofií pfiechod mezi spoleãenstvy svazÛ
Violion caninae a Caricion fuscae. Typic-
k˘mi druhy jsou sítina kostrbatá (Juncussquarrosus), vfies obecn˘ (Calluna vulga-ris), ostfiice obecná (Carex nigra) a mech
klamonoÏka bahenní.
Unikátní travinnou formací vysoké
·umavy jsou supramontánní smilko-
vé pastviny (Nardion) velmi pfiirozené-
ho charakteru, které hostí znaãn˘ poãet
vzácn˘ch a ohroÏen˘ch druhÛ, napfi.
hofiec ‰umavsk˘ (Gentiana pannonica),plavuník alpínsk˘ (Diphasiastrum alpi-num), bûloprstku bûlavou (Leucorchisalbida), bojínek ‰v˘carsk˘ (Phleum rhae-ticum) aj. Ze ·umavy byl zatím za-
znamenán v˘skyt jediné asociace Lyco-podio alpini-Nardetum.
Velmi osobitou vegetaãní formací
jsou vfiesovi‰tní pastviny a kamenitá
lada (Genistion), zahrnující rovnûÏ nû-
které vzácné a ohroÏené taxony, napfi.
nûkolik druhÛ plavuníkÛ (Diphasiast-rum sp. div.). NejbûÏnûj‰ím spoleãen-
stvem je Calluno-Vaccinietum, ale pro
·umavu je zvlá‰È typická asociace Arni-co montanae-Callunetum, v níÏ se sou-
stfieìuje na ·umavû velmi hojná prha
arnika (Arnica montana).
Zvífiena
Fauna ·umavy se dotváfiela do dne‰ní
podoby bûhem postglaciálu, kdy získa-
la témûfi v˘hradnû lesní charakter. V˘z-
namnou v˘jimkou je pfiedev‰ím fau-
na bezles˘ch ra‰elini‰È, pfieÏívající zde
z chladn˘ch období pleistocénu a rané-
ho holocénu. Vût‰ina ÏivoãichÛ váza-
n˘ch na les se na ·umavû udrÏela aÏ do
souãasné doby a dosud charakterizuje
jednotlivé v˘‰kové vegetaãní stupnû.
Vstavaã muÏsk˘ (Orchis mas-
cula) se vyskytuje na ·umavû napouh˘ch dvou lokalitách. Jednaz nich (Nov˘ Svût) byla zachovánadíky aktivní ochranû stanovi‰tû.
Pûtiprstka ÏeÏulník (Gymna-
denia conopsea) je silnû ustupují-cím druhem, kter˘ roste nejãastûjiv krátkostébeln˘ch loukách a pastvi-nách svazÛ Cynosurion a Violion
caninae v niωích ãástech ·umavya ve vy‰‰ím podhÛfií.
Pomûrnû vysoko na ·umavû sevlivem tradiãního hospodafiení mÛ-Ïeme setkat s druhovû pestr˘mi lou-kami svazu Arrhenatherion.
3
2
1
606
1
3
2
NP A CHKO SU 31
NP a CHKO ·umava
V˘raznûj‰í zmûny druhového spekt-
ra zoocenóz nastaly bûhem kolonizace
·umavy ãlovûkem. Poãátky byly spoje-
ny nejdfiíve s rozvojem skláfiství a po-
zdûji dfievafiství (zhruba od 10. století,
ve vût‰í mífie ve 14.–16. století). S no-
v˘mi krajinn˘mi prvky (antropicky
podmínûná nelesní stanovi‰tû, sídli‰tû,
komunikace apod.) byla fauna oboha-
cena prÛnikem nov˘ch druhÛ vázan˘ch
na otevfienou krajinu a druhÛ synan-
tropních. Na druhé stranû se v˘raznû
sníÏila poãetnost nûkter˘ch Ïivoãi‰n˘ch
forem vázan˘ch na pfiirozená stanovi‰-
tû, zmûnily se struktury zoocenóz a po-
pulace se roztfií‰tily. Nûkteré druhy vy-
mizely – buì ztratily své biotopy nebo
podlehly pronásledování ãlovûkem (vel-
ké ‰elmy, nûkteré druhy dravcÛ a sov).
Dne‰ní podoba ·umavy je mnoho-
úrovÀovou mozaikou biotopÛ ovlivnû-
n˘ch rÛznou mûrou ãinností ãlovûka,
od pfiírodních aÏ po ãistû antropogen-
ní. To se odráÏí ve sloÏení fauny. Pfies
v‰echny negativní faktory lokálního
i globálního charakteru, spojené s lid-
sk˘mi aktivitami v souãasnosti i v mi-
nulosti, je pfiíroda pomûrnû zachovalá,
zvlá‰tû posuzujeme-li zachovalost stfie-
doevropsk˘mi mûfiítky.
Ze zoogeografického hlediska se na
sloÏení fauny oblasti ·umavy u rÛz-
n˘ch taxonomick˘ch skupin podílejí
formy s ‰irok˘m holarktick˘m nebo
palearktick˘m roz‰ífiením, stfiedoevrop-
ské prvky vãetnû alpsk˘ch a karpat-
sk˘ch forem, ale také prvky subatlantské
a atlantské a zcela okrajovû a v˘jimeãnû
i pontomediteránní. Kromû toho exis-
tují endemické ‰umavské ãi napfi. ‰u-
mavsko-alpské druhy a poddruhy (ze-
jména u nûkter˘ch skupin hmyzu).
V druhovém sloÏení zoocenóz nûkte-
r˘ch stanovi‰È (napfi. ra‰elini‰È, klima-
xov˘ch horsk˘ch lesÛ) dominují formy
s disjunktivním areálem boreomontán-
ním, boreoalpinním ãi arktoalpinním.
PÛvodní lesní druhy a spoleãenstva
pfieÏily v zachoval˘ch fragmentech pri-
márních ekosystémÛ. V˘znamnou sloÏ-
kou zoocenóz tûchto stanovi‰È jsou jiÏ
zmínûné boreomontánní a boreoalpinní
prvky fauny, jejichÏ v˘skyt zde má ãas-
to vyslovenû reliktní charakter. Mnoh-
dy se jedná o velmi malé populace,
v nûkter˘ch pfiípadech do‰lo vlivem
dlouhodobé izolace bûhem postglaciá-
lu k vytvofiení samostatn˘ch poddruhÛ.
Zoologicky nejv˘znamnûj‰í
ekosystémy a stanovi‰tû na ·umavû
Pfiirozené smí‰ené lesy
Ve smí‰en˘ch porostech pfiirozeného
charakteru se nacházejí v˘znamná spo-
leãenstva suchozemsk˘ch mûkk˘‰Û, vy-
kazující vysokou druhovou diverzitu
i vyrovnanost (napfi. StoÏec – 41 zji‰tû-
n˘ch druhÛ). Kromû druhÛ bûÏn˘ch
a typick˘ch pro stfiedoevropsk˘ horsk˘
les se zde vyskytují také nûkteré vzác-
nûj‰í formy, napfi. fiasnatka tmavá (Ma-crogastra badia). Na ·umavu navíc
zasahují prvky malakofauny karpatské,
napfi. vfietenatka nadmutá (Vestia turgi-da), a také druhy alpské, k nimÏ patfií
mimo jiné chlupatka bezzubá (Petasinaedentula). Zoologicky resp. ochranáfisky
jsou v tûchto biotopech v˘znamné nû-
které druhy hmyzu, napfi. stfievlíci Ca-rabus irregularis, C. sylvestris a Cychrusattenuatus, stfievlíãek Pterostichus sel-manni roubali, roháãek Ceruchus chry-somelinus, nosatec Otiorhynchus lepi-dopterus, kovafiík Danosoma fasciata,
v plá‰Èov˘ch porostech Ïijí mot˘li bû-
lopásek topolov˘ (Limenitis populi), ba-
tolec duhov˘ (Apatura iris) a dal‰í.
Pfiirozené smí‰ené lesy jsou rovnûÏ
refugiem nûkter˘ch ohroÏen˘ch druhÛ
obratlovcÛ, napfi. strakapouda bûlohfibe-
tého (Dendrocopos leucotos), pu‰tíka
bûlavého (Strix uralensis), lejska malé-
ho (Ficedula parva), rysa ostrovida
PlÏ hladovka horská (Ena
montana) je charakteristick˘m dru-hem pfiirozen˘ch porostÛ kvûtnat˘chbuãin v jihov˘chodní ãásti ·umavy.
1
607
1
NP A CHKO SU 32
âeskobudûjovicko
(Lynx lynx), jefiábka lesního (Bonasabonasia), netop˘ra velkouchého (Myo-tis bechsteinii) aj.
Pfiirozené horské smrãiny
Ekosystémy horsk˘ch smrãin dotváfiejí
biodiverzitu ·umavy. Jejich zoocenózy
jsou tvofieny mnoÏstvím boreomon-
tánních a boreoalpinních druhÛ bez-
obratl˘ch i obratlovcÛ. Patfií mezi nû
napfi. stfievlíãci Harpalus solitaris, Leis-tus piceus a Trechus alpicola, stfievlík Ca-rabus arcensis, kobylka smrková (Barbi-tistes constrictus), k. horská (Isophyapyrenaea), okáã rudopásn˘ (Erebia eu-ryale), mÛra Xestia speciosa, s˘c rousn˘
(Aegolius funereus), kulí‰ek nejmen‰í
(Glaucidium passerinum), tetfiev hlu‰ec
(Tetrao urogallus), kos horsk˘ (Turdustorquatus) a netop˘r severní (Eptesicusnilssonii).
Kary a ledovcová jezera
Jedná se o zcela specifické biotopy s fia-
dou reliktních nebo velmi ohroÏen˘ch
druhÛ ÏivoãichÛ. Ve skalnat˘ch bioto-
pech Ïijí nûkteré ‰umavské endemické
formy bezobratl˘ch, napfi. stfievlík Oreo-nebria castanea sumavica. RovnûÏ dru-
hovû relativnû chudá fauna jezerních
vod zahrnuje nûkteré pozoruhodné Ïi-
voãi‰né formy. Patfií mezi nû plankton-
ní organismy pfieÏívající v nûkter˘ch
jezerech, napfi. perlooãka Ceriodaphniaquadrangula a vzná‰ivka Heterocope sa-liens. Vyvíjejí se tu larvy vodního hmyzu,
napfi. chrostíka Molanna nigra a jepice
Leptophlebia propinqua, Ïije tu vzácná
reliktní kle‰Èanka Glaenocorisa propin-qua. Fauna ‰umavsk˘ch jezer je jiÏ tra-
diãnû zkoumána v rámci dlouhodobé-
ho hydrobiologického monitoringu.
Balvanité sutû
Tato stanovi‰tû byla vÏdy tradiãnû chrá-
nûna jako geologick˘ útvar, av‰ak done-
dávna byla opomíjena jejich Ïivoãi‰ná
sloÏka. Ukazuje se, Ïe díky specifick˘m
podmínkám, zejména mikroklimatu,
zde Ïijí jednak severské, jednak jeskyn-
ní a pro sutû specifické formy bezo-
bratl˘ch. Lze se tu setkat s fiadou pa-
voukÛ, napfi. se slíìákem Acantholycosanorvegica, tfiesavkou Pholcus opilionoi-des, skákavkou Sitticus pubescens, pla-
chetnatkami Bathyphantes simillimus,Leptyphantes notabilis, Porrhoma egeriaa Diplocentria bidentata, snovaãkami
Theonoe minutissima a Rugathodes bel-licosus a zápfiedníkem Clubiona alpi-cola. Îije tu mnohonoÏka Leptoiulusweberi, pavouãnice Chionea araneoides(Diptera) a stfievlíãek Pterostichus negli-gens. Také mezi obratlovci je moÏno
nalézt druhy s urãitou vazbou na tyto
biotopy, napfi. plcha velkého (Glis glis)a p. zahradního (Eliomys quercinus).
Ra‰elini‰tû
V˘znamnou sloÏkou zvífieny ra‰elini‰È
je fauna bezobratl˘ch, vytváfiející speci-
fická ra‰elini‰tní spoleãenstva s fiadou
reliktních forem.
Mezi skupiny, které jsou jiÏ tradiãnû
podrobovány detailnûj‰ímu v˘zkumu,
patfií pavouci (Araneida). K typick˘m
druhÛm ra‰elini‰tní arachnofauny pat-
·umava je v˘znamn˘m refugi-em tetfieva hlu‰ce (Tetrao urogal-
lus).
Na ·umavû Ïije repatriovanáa dnes jiÏ znaãnû poãetná populacerysa ostrovida (Lynx lynx).
2
1
608
2
1
NP A CHKO SU 33
NP a CHKO ·umava
fií napfi. slíìáci Pardosa sphagnicola, Arc-tosa alpigena lamperti, Pirata uliginosus,skálovky Gnaphosa badia a vzácn˘ Hap-lodrassus moderatus aj. Nûkteré druhy,
napfi. zápfiedník Clubiona norvegica,
cedivka Dictyna major, skálovka Gnap-hosa microps a slíìák Pardosa hyperbo-rea jsou v âechách známy pouze ze
‰umavsk˘ch vrchovi‰È. Arachnofauna
ra‰elini‰È obsahuje velk˘ podíl relikt-
ních prvkÛ (více neÏ 40 %), vût‰inou
psychrofilních druhÛ.
Dal‰í pomûrnû dobfie prozkoumanou
skupinou jsou mot˘li (Lepidoptera).Mezi typické zástupce boreomontánní
a boreoalpinní fauny patfií ÏluÈásek bo-
rÛvkov˘ (Colias palaeno), perleÈovec
mokfiadní (Proclossiana eunomia), p.
severní (Boloria aquilonaris), travafiík
‰umavsk˘ (Pediasia truncatella) a mÛry
Xestia rhaetica, X. sincera a X. alpicola.
Dal‰ími tyrfobionty jsou mÛry Anartacordigera a Acronicta menyanthidis, pí-
ìalka klikvová (Carsia sororiata), obaleãi
Epinotia gimmerthaliana a Blastesthiamughiana a makadlovky Chionodes ne-bulosellus a Athrips pruinosella.
U rÛzn˘ch ãeledí broukÛ (Coleopte-ra) je známo ze ·umavy rovnûÏ mnoho
druhÛ vázan˘ch na ra‰elinné biotopy.
BohuÏel neexistují soubornûj‰í studie,
které by se problematice ·umavy vûno-
valy, ani u skupin tradiãnû zkouma-
n˘ch, napfi. stfievlíkovit˘ch (Carabidae).Mnoho nálezÛ z minulosti je roztrou-
‰eno v drobn˘ch publikacích anebo zÛ-
stává nezvefiejnûno, mnoho materiálu
je uloÏeno ve sbírkách amatérsk˘ch
entomologÛ a sbûratelÛ. V˘znamn˘mi
druhy ‰umavsk˘ch ra‰elini‰È jsou napfi.
stfievlík MenetriesÛv (Carabus menetri-esi), stfievlíãci Agonum ericeti, Pterosti-chus rhaeticus a Patrobus assimilis, man-
delinky Donacia obscura, Chrysomelalapponica, Cryptocephalus decemmacu-latus a Altica aenescens, nosatci Coe-liodes nigritarsis, Polydrusus ruficornis,Notaris aethiops a Magdalis phlegmati-ca, potápníci Ilybius crassus, I. aenescensa Agabus wasastjernae, vodomil Crenitispunctatostriata a l˘koÏroutovití brou-
ci Pityogenes conjunctus a Pityophthorusglabratus.
¤ada tyrfobiontÛ a horsk˘ch druhÛ
je v fiádu váÏek (Odonata). Mezi nejv˘-
znamnûj‰í patfií ‰ídlo ra‰elinné (Aeshnasubarctica), ‰. sítinové (A. juncea), ‰.
horské (A. coerulea), váÏka tmavá (Sym-petrum danae), lesklice horská (Soma-tochlora alpestris), lesklice S. arctica,
váÏka ãárkovaná (Leucorrhinia dubia)a ‰idélko kopovité (Coenagrion hastu-latum).
Také spoleãenstva vodních plo‰tic
(Heteroptera) obsahují na ra‰elini‰tních
biotopech vût‰í poãet reliktních druhÛ.
Patfií k nim hlavnû znakoplavka Noto-necta reuteri (glaciální relikt, tyrfobi-
ont) a vzácnûj‰í eurosibifiské druhy –
znakoplavka Notonecta lutea a kle‰Èan-
ka Cymatia bonsdorfii. Zoogeograficky
v˘znamné jsou nûkteré atlantské a me-
diteránní prvky, napfi. znakoplavky No-tonecta obliqua a N. maculata. Po fau-
nistické stránce jsou zajímavé také
nálezy nûkter˘ch suchozemsk˘ch plo‰-
tic, a to pobfieÏnice Salda mueleni a klo-
pu‰ky Globiceps dispar.Zcela unikátní je fauna dvoukfiídlého
hmyzu ra‰elini‰È. Pfii v˘zkumech zapo-
ãat˘ch v 90. letech 20. století zde by-
lo objeveno mnoho druhÛ nov˘ch pro
âechy i pro Stfiední Evropu. Mnohdy
se jedná, podobnû jako u jin˘ch ãle-
novcÛ tûchto stanovi‰È, o severské for-
my s disjunktivním roz‰ífiením.
Naproti tomu mezi obratlovci nena-
cházíme na ·umavû Ïádné vyslovenû
tyrfobiontní druhy, pouze nûkteré Ïi-
voãichy s men‰í ãi volnûj‰í vazbou na
ra‰elini‰tû. K nim patfií napfi. tetfiívek
obecn˘ (Tetrao tetrix), vodou‰ krope-
nat˘ (Tringa ochropus) a bekasina otav-
ní (Gallinago gallinago).
MÛra vlochyÀová (Anarta
cordigera) se vyvíjí na vlochynia má tedy vyhranûnou vazbu na ra-‰elini‰tû. V rámci jihoãeského regio-nu se vyskytuje na ·umavû a v Tfie-boÀské pánvi.
K v˘znamn˘m boreomontán-ním druhÛm váÏek na ‰umavsk˘chra‰elini‰tích patfií ‰ídlo sítinové(Aeshna juncea).
2
1
609
1
2
NP A CHKO SU 34
âeskobudûjovicko
Vodní toky
V ãist˘ch tekoucích vodách pfieÏívají
populace perlorodky fiíãní (Margariti-fera margaritifera) a raka fiíãního (Asta-cus astacus). K vysoké biodiverzitû vod-
ního hmyzu pfiispívají nûkteré druhy
jepic (Ephemeroptera), napfi. Baetis digi-tatus (boreoalpinní druh s disjunktiv-
ním roz‰ífiením), Rhithrogena hercynia(stfiedoevropsk˘ endemit s centrem roz-
‰ífiení na ·umavû), Ecdyonurus austria-cus, coÏ je alpsko-‰umavsk˘ endemit,
stejnû jako Leuctra alpina z fiádu po‰va-
tek (Plecoptera). Dal‰í druhovû velmi
bohatou skupinou jsou chrostíci (Tri-choptera). ¤ada druhÛ, napfi. Rhyaco-phila hirticornis, byla v âechách zji‰tû-
na pouze v této oblasti.
Podél vodních tokÛ Ïijí nûkteré vzác-
nûj‰í druhy broukÛ, zejména stfievlíãci
Amara tibialis, Bembidion ascendens, B.atrocoeruleum a Epaphius rivularis a mr-
choÏrout Pteroloma forsstroemi, Ïijící
v‰ak i v jezerních karech.
Dominantními druhy ryb ‰umav-
sk˘ch tokÛ jsou pstruh obecn˘ (Salmotrutta m. fario) a vranka obecná (Cottusgobio). V nûkter˘ch tocích je také rela-
tivnû hojná mihule potoãní (Lampetraplaneri). Prakticky v‰echny vodní toky
na ·umavû je moÏno pfiifiadit do pstru-
hového pásma, vãetnû Vltavy, kde v‰ak
je sloÏení ichthyofauny silnû ovlivÀo-
váno druhy pronikajícími z Lipenské
pfiehradní nádrÏe.
Bfiehové porosty tokÛ hostí druhovû
pomûrnû bohaté hnízdní ornitocenózy.
Pfiímo na vodní biotop jsou potravnû
nebo stanovi‰tnû vázáni skorec vodní
(Cinclus cinclus), ledÀáãek fiíãní (Alcedo
atthis) a ãásteãnû také konipas horsk˘
(Motacilla cinerea). Vzhledem k vysoké
zachovalosti pfiirozeného charakteru to-
kÛ a jejich minimálnímu nebo malému
zasaÏení ‰kodlivinami je celá ·umava
s pfiilehl˘m podhÛfiím jednou z oblastí
âR, kde Ïijí pomûrnû poãetné popula-
ce vydry fiíãní (Lutra lutra). âlenitûj‰í
pfiirozené bfiehy mal˘ch potokÛ, zvlá‰-
tû ve vy‰‰ích polohách, jsou biotopem
rejska horského (Sorex alpinus).
Sekundární nelesní formace
Tyto ekosystémy jsou velmi dÛleÏité
rozsahem, vztahem k diverzitû a rázu
krajiny, a také sv˘m v˘znamem pro
celkovou diverzitu ‰umavské fauny. Na
sekundární bezlesí je vázáno mnoÏství
typick˘ch i vzácn˘ch druhÛ a cel˘ch
spoleãenstev. Nejvût‰í v˘znam v tomto
smyslu mají zbytky luk a pastvin, které
nebyly zasaÏeny metodami zemûdûlské
velkov˘roby. Velmi specifick˘m feno-
ménem jsou téÏ dlouhodobû neobhos-
podafiované, dnes spontánnû se rena-
turalizující plochy v rÛzném stupni
pfiirozené sekundární sukcese, mj. s cen-
n˘mi hnízdními ornitocenózami. Pro
hlavní typy ‰umavského bezlesí jsou
charakteristické napfi. kobylka hnûdá
(Decticus verrucivorus), otakárek fenyk-
lov˘ (Papilio machaon), ohniváãek mo-
droleskl˘ (Lycaena alciphron), stfievlíãci
Amara erratica, A. nigricornis a Harpa-lus quadripunctatus, sviÏníci Cicindelacampestris a C. sylvicola, zdobenec Tri-chius fasciatus, majky (Meloe spp.), ptá-
ci chfiástal polní (Crex crex), tetfiívek
obecn˘ (Tetrao tetrix), h˘l rud˘ (Carpo-dacus erythrinus), skfiivan lesní (Lullulaarborea), strnad luãní (Miliaria caland-ra) a slavík modráãek (Luscinia svecicacyanecula).
Umûlé vodní nádrÏe
Pfiehradní nádrÏ Lipno I tvofií rozsáhl˘
biotop specifického spoleãenstva ryb.
Díky své rozloze je také atraktivní ta-
hovou zastávkou nûkter˘ch ptákÛ, ãas-
to i vzácnûj‰ích zatoulancÛ, ktefií v té-
to oblasti nehnízdí, napfi. volavky bílé
(Egretta alba), racka stfiíbfiitého (Larusargentatus), rybáka ãerného (Chlidoniasniger), kajky mofiské (Somateria mollis-sima), orla mofiského (Haliaeetus albi-
V nezneãi‰tûn˘ch podhorsk˘chpotocích a fiekách ·umavy Ïije stfiev-le potoãní (Phoxinus phoxinus).
Netop˘r ãern˘ (Barbastella
barbastellus) zimuje v opu‰tûn˘ch‰tolách po dolování zlata.
2
1
610
1
2
NP A CHKO SU 35
NP a CHKO ·umava
cilla) a nûkter˘ch dal‰ích druhÛ. Ma-
lé vodní plochy, napfi. b˘valé plavební
klauzury, malé rybníãky apod. vãetnû
nûkter˘ch jen periodicky zavodnûn˘ch,
slouÏí k rozmnoÏování obojÏivelníkÛm.
Îije v nich hlavnû ãolek obecn˘ (Tritu-rus vulgaris), ã. horsk˘ (T. alpestris),skokan hnûd˘ (Rana temporaria), ro-
pucha obecná (Bufo bufo), v niωích
polohách (okolí Lipna) rosniãka zele-
ná (Hyla arborea) a mnoho druhÛ vod-
ního hmyzu.
Sídla, urbánní stanovi‰tû
a technická díla
Synantropní stanovi‰tû jsou z hlediska
ochrany pfiírody spí‰e okrajovou, niko-
li v‰ak zanedbatelnou souãástí ‰umav-
ské krajiny. Zvlá‰tû u men‰ích sídel
mohou nûkdy Ïít v témÏe prostfiedí sy-
nantropní druhy spoleãnû s druhy vol-
né krajiny, a vznikají tak druhovû po-
mûrnû bohaté cenózy.
Zbytky star˘ch dÛlních dûl jsou zimo-
vi‰ti rÛzn˘ch druhÛ netop˘rÛ, vãetnû
zvlá‰tû chránûn˘ch. Z celkového poãtu
17 druhÛ na území ·umavy jich zhruba
13 pravidelnû zimuje v tûchto typech
podzemních prostor. Ke vzácnûj‰ím pat-
fií zejména netop˘r velkouch˘ (Myotisbechsteinii), n. BrandtÛv (M. brandtii),n. severní (Eptesicus nilssonii) a vrápe-
nec mal˘ (Rhinolophus hipposideros).
Lesnictví
Spolu s nûmeckou a rakouskou ãástí
·umavy tvofií souãasné lesy zbytek jiÏ
star˘mi ¤ímany tolik obávaného „her-
cynského lesa“, kter˘ je dodnes nejroz-
sáhlej‰ím lesním komplexem ve Stfiední
Evropû. Také název ·umava je s lesem
bytostnû spojen. JiÏ na mapách antic-
k˘ch fieck˘ch geografÛ bylo pohofií
leÏící severnû od Alp a Dunaje na jiho-
západním okraji âeské kotliny pojme-
nováno „Silva Gabreta“ (silva = les).
Lesy na ãeské stranû ·umavy zaují-
mají zhruba 65 % celkové plochy úze-
mí, v rámci NP ·umava je to dokonce
83,8 %.
Historie lesnického hospodafiení
První cílené odlesÀování ·umavy za-
ãalo jiÏ ve 13. století. PfiibliÏnû od roku
1800 se zde zaãaly zavádût lesní hospo-
dáfiské plány (LHP) a s nimi cílevûdo-
mé lesní hospodafiení. Velcí feudální
majitelé, ktefií zcela nezáviseli na v˘no-
su z lesa, zamûstnávali kvalifikované les-
níky s vysokou odbornou úrovní. Pfie-
dev‰ím díky této tradici mÛÏeme nyní
konstatovat, Ïe ·umava má dodnes vel-
mi kvalitní lesy. Aãkoliv je moÏné hod-
notit souãasn˘ stav ‰umavsk˘ch lesÛ
jako nejlep‰í ze v‰ech lesních oblastí
v âeské republice, pfiece jen kolonizaã-
ní tlak a více neÏ 600 let trvající hospo-
dafiení znaãnû ovlivnily jejich pÛvodní
druhovou, vûkovou a prostorovou struk-
turu. K nejmen‰ím zmûnám v dfievin-
né skladbû do‰lo (vzhledem k obtíÏné
pfiístupnosti) v nejvy‰‰ích polohách nad
1100 m n. m. V men‰ích nadmofisk˘ch
v˘‰kách, kde byly lesy dfievorubcÛm lé-
pe pfiístupné, doznaly porosty oproti
Charakteristick˘ habitus pÛ-vodního ekotypu smrku ztepilého(Picea abies) v dochovan˘ch pfiiro-zen˘ch porostech.
1
611
1
NP A CHKO SU 36612
pfiirozené skladbû jiÏ podstatn˘ch zmûn.
V nejniωích polohách ·umavy jsou
dnes témûfi v˘hradnû kulturní lesy.
Lesní vegetaãní stupnû
a lesní spoleãenstva
Území ·umavy je charakteristické vy-
sokou hydrickou úãinností, takÏe té-
mûfi tfietina plochy lesÛ se nachází na
stanovi‰tích ovlivnûn˘ch vodou. Cel-
kov˘ charakter lesÛ odpovídá minerál-
nû chud‰ím stanovi‰tím, jejichÏ podlo-
Ïím jsou pfiedev‰ím Ïuly, ruly a svory,
chudé na vápník a zejména hofiãík.
Vertikální vegetaãní stupÀovitost les-
ních stanovi‰È je podmínûna zejmé-
na teplotou a mnoÏstvím sráÏek, které
se témûfi lineárnû mûní s nadmofiskou
v˘‰kou. S tou se mûní vegetaãní forma-
ce nebo jejich edifikátory a tvofií tak
dobfie odli‰itelné lesní vegetaãní stup-
nû. V souladu s klimaticko-vegetaãní
stupÀovitostí a s pfiihlédnutím ke geo-
morfologii terénu, spektru pÛdotvor-
n˘ch hornin a mezoklimatick˘m po-
mûrÛm se mÛÏeme na ·umavû setkat
s 5. aÏ 9. lesním vegetaãním stupnûm
(dále jen „lvs“).
Z podhÛfií vyznívají do niωích ‰u-
mavsk˘ch poloh porosty jedlov˘ch bu-
ãin (5. lvs) se 17 % z celkové v˘mûry
lesní pÛdy. V celé ãeské ãásti ·umavy je
nejvíce roz‰ífien vegetaãní stupeÀ smr-
kov˘ch buãin (6. lvs), které zvlá‰tû na
svazích dodávají ‰umavsk˘m lesÛm je-
jich charakteristick˘ vzhled a které za-
ujímají 43 % plochy v‰ech lesÛ. V˘‰ko-
vû navazuje na tato spoleãenstva stupeÀ
bukov˘ch smrãin (7. lvs) se 14 % les-
ních porostÛ. StupeÀ smrãin (8. lvs)
tvofií z celkové plochy ‰umavsk˘ch lesÛ
asi 13 %, v rámci území národního par-
ku aÏ 25 %, ale po právû probíhající re-
vizi typologického vymezení se jeho
plocha zmen‰í. Nejvût‰í ãást tohoto ve-
getaãního stupnû zaujímají nesmí‰ené
smrãiny, pouze v nejvy‰‰ích polohách
najdeme minoritnû zastoupené jefiábo-
vé smrãiny. Na ·umavsk˘ch pláních
rostou relativnû hojnû podmáãené smr-
ãiny. Pomûrnû velkou plochu ‰umav-
sk˘ch lesÛ (9 %) zaujímají suÈová (ace-
rózní) spoleãenstva s javorem klenem
a jilmem horsk˘m (jilmové javofiiny)
na kamenit˘ch svazích a zazemnûn˘ch
sutích. Ra‰elini‰tû zaujímají celkem
3 % lesní pÛdy. PorÛstá je vrchovi‰tní
kleã (fiazená do 9. lvs), v men‰í mífie
pak ra‰elinné smrãiny. Plo‰nû prakticky
zanedbatelné, ale vegetaãnû v˘znamné
jsou reliktní bory na skalách a balvani-
t˘ch sutích a luhy ol‰e ‰edé pfii horních
tocích fiíãek a potokÛ.
Souãasné vymezení hranic lesních
vegetaãních stupÀÛ na ·umavû je na
mnoha lokalitách problematické a spor-
né; lze tvrdit, Ïe jsou oproti skuteãnosti
vertikálnû posunuty dolÛ. Témûfi polo-
vina vymezeného 8. lesního vegetaã-
ního stupnû by tak podle souãasn˘ch
v˘zkumn˘ch ‰etfiení mûla náleÏet do
7. lvs. Na tuto skuteãnost ukazuje pfie-
dev‰ím podíl listnáãÛ, zejména buku
a javoru klenu, a jejich dobr˘ vzrÛst.
Stejnû tak ãetné indikátory z bylinného
patra a pÛdní sondy deklarují niωí ve-
getaãní stupeÀ. Také v 7. lvs se mnoh-
dy vyskytují vitální úrovÀové buky
a kleny, které by vedle smrku v tomto
vegetaãním stupni mûly spí‰e ustupo-
âeskobudûjovicko
Smrkové monokultury podlé-hají plo‰nému rozpadu vlivem imis-ní zátûÏe a kÛrovcové kalamity.
1
LESNÍ VEGETAâNÍ STUPNù A JEJICH PLO·NÉ ZASTOUPENÍ
V RÁMCI NÁRODNÍHO PARKU ·UMAVA
LVS Porost Zastoupení Plocha
% (ha)
0 bory 0,9 511
5 jedlové buãiny 0,2 97
6 smrkové buãiny 39,2 21 374
7 bukové smrãiny 32,5 17 750
8 smrãiny 25,3 13 834
9 vrchovi‰tní kleã 1,9 1 044
1
NP A CHKO SU 37
NP a CHKO ·umava
vat do podúrovnû. RovnûÏ bylinné pat-
ro a charakter pÛd vypovídá a tom, Ïe
nûkteré porosty zafiazené do 7. lvs jsou
ve skuteãnosti 6. lvs. Sporné zmapová-
ní lesních vegetaãních stupÀÛ se pro-
mítá zejména do zpÛsobu péãe o les-
ní ekosystémy a mnohdy neumoÏÀuje
vnesení potfiebn˘ch listnat˘ch dfievin
do smrkov˘ch porostÛ mylnû fiazen˘ch
do 8. lvs. Proto v souãasnosti probíhají
detailní ‰etfiení, na jejichÏ základû bude
vymezení lesních vegetaãních stupÀÛ
·umavy pfiehodnoceno.
Podíl lesních dfievin
Vût‰ina souãasn˘ch lesÛ ·umavy byla
uÏ od poãátku 19. století zakládána
jako lesy produkãní, s pfievahou smr-
kov˘ch monokultur. Jenom na území
národního parku se dnes nachází pfii-
bliÏnû 45 000 ha porostÛ se znaãn˘m
podílem smrku. Pfiirozen˘ charakter les-
ních spoleãenstev byl do znaãné míry
pozmûnûn dlouhodob˘m lesnick˘m
hospodafiením, proto je v˘‰ková vege-
taãní stupÀovitost na mnoha místech
setfiena v˘sadbou smrkov˘ch mono-
kultur nebo odlesnûním krajiny. Lesní
vegetace je tedy v souãasné dobû mo-
zaikou sloÏenou z mnoha ãástí, od silnû
pozmûnûn˘ch a nepÛvodních porostÛ
aÏ po pfiírodû blízké fragmenty lesních
fytocenóz, které jsou dosud zachovány
na nûkter˘ch lokalitách zejména v jiÏní
ãásti ·umavy. Aãkoli se prÛmûrn˘ pfii-
rozen˘ podíl smrku u pÛvodních prale-
sÛ ·umavy pohyboval mezi 30– 40 %,
jsou souãasné lesy pfiírodní lesní oblasti
·umava tvofieny smrkem z témûfi 81 %.
V cílové skladbû dfievin, která je kom-
promisem mezi ekologick˘mi a pro-
dukãními hledisky, má mít smrk (mi-
mo území NP ·umava) podíl 70 %, tj.
o 11 % niωí neÏ dnes. Souãasn˘ podíl
jedle, kter˘ nedosahuje ani 2 %, by se
mûl zv˘‰it zhruba na 10 %. Podíl buku
by z nynûj‰ích necel˘ch 5 % mûl vzrÛst
více neÏ trojnásobnû.
Porovnejme nyní blíÏe pÛvodní
a souãasné zastoupení dfievin pouze
v Národním parku ·umava. Ve více
neÏ 40 % pÛvodních lesÛ národního
parku mûl smrk men‰inov˘ podíl; pfie-
vládal buk s jedlí, men‰í mûrou se na
sloÏení porostÛ podílely javor klen, jilm
horsk˘, ale také tfie‰eÀ ptaãí a tis ãerve-
n˘. Na dal‰í pfiibliÏnû tfietinû plochy
pÛvodních lesÛ zaujímaly pfiimí‰ené dfie-
viny kolem 40 % (opût pfieváÏnû buk
s jedlí a javorem klenem). Pouze v nej-
Smí‰en˘ porost smrku, bukua jedle charakteru acidofilních hor-sk˘ch tfitinov˘ch buãin (Calamag-
rostio villosae-Fagetum), zachova-n˘ na jiÏním svahu Îdanidel.
1
613
1
NP A CHKO SU 38
âeskobudûjovicko
vy‰‰ích polohách ·umavy, na zhruba
ãtvrtinû plochy, pfievládal smrk s men‰í
pfiímûsí jefiábu ptaãího a javoru klenu
a doznívajícím roz‰ífiením buku a jedle.
Na specifick˘ch stanovi‰tích ra‰elin-
né fiady rostly ra‰elinná kleã a blatka, na
chud‰ích kamenit˘ch stanovi‰tích na
Îelnavsku a StoÏecku náhorní ekotyp
borovice lesní. Sukcesní plochy pfie-
chodnû obsazovaly zejména bfiízy, bo-
rovice, osika a ãetné druhy vrb. V sou-
ãasn˘ch lesích národního parku je
z ekonomick˘ch dÛvodÛ v˘raznû zv˘-
‰en˘ podíl smrku (kolem 86 %). Nao-
pak podíl jedle se oproti pÛvodnímu
stavu sníÏil zhruba patnáctkrát, javoru
klenu dvacetkrát a buku tfii a pÛlkrát.
Tis na ·umavû vystupoval aÏ do poloh
nad 1000 m n. m.; dnes zbylo na celé
·umavû posledních asi 180 jedincÛ. Bez
záchranného programu by jeho roz-
pt˘lená populace byla pravdûpodobnû
odsouzena k postupnému zániku.
Vûtrné a kÛrovcové kalamity
na ·umavû a jejich vliv na lesní
ekosystémy
Archivní materiály zmiÀují vûtrné
kalamity na ·umavû poprvé uÏ ve 12.
století, dal‰í zmínka je aÏ z roku 1710.
Chybûjí v‰ak údaje o jejich rozsahu.
V letech 1718–27 do‰lo k opakova-
n˘m vûtrn˘m polomÛm, pravdûpodob-
nû nepfiíli‰ velk˘m. Z archivních úda-
jÛ z roku 1726 lze poprvé usuzovat na
roz‰ífiení kÛrovce v okolí StráÏného, Zá-
tonû a Lipky. Po velkém orkánu, kter˘
postihl 15. 11. 1740 lesy nejen na ·u-
mavû, nejsou v pramenech o kÛrovci
vÛbec zmínky. Teprve po roce 1833,
po polomu nevelkého rozsahu, jehoÏ
zpracování bylo zanedbáno, se kÛrovec
znaãnû roz‰ífiil na Vimperském panství
a ve volarsk˘ch lesích. Napadl zhruba
desetinásobek objemu dfieva postiÏené-
ho polomem.
Po sérii vichfiic, které postihly ·u-
mavu vÏdy na konci let 1868, 1869
a zejména 1870, bylo vyvráceno tako-
vé mnoÏství stromÛ, Ïe je nebylo moÏ-
no vãas zpracovat. Rozsah kalamity byl
jiÏ tehdy zfiejmû ovlivnûn pfiedchozím
holoseãn˘m hospodafiením. Více byly
postiÏeny porosty na plochách jiÏ jed-
nou tûÏen˘ch. Nezpracované dfievo na-
padl kÛrovec a kalamita se ‰ífiila i pfiesto,
Ïe podíl pralesovit˘ch zbytkÛ a pfiimí-
‰en˘ch dfievin byl tehdy nesrovnatelnû
vy‰‰í neÏ dnes. Následovalo deset let usi-
lovn˘ch asanací doprovázen˘ch vznikem
Mnohé porosty v centrální ãás-ti ·umavy nesou dodnes známky les-ní pastvy dobytka v minulosti. Poz-dûj‰í umûlé zalesÀování zde nebylopfiíli‰ úspû‰né a rovnûÏ pfiirozenásukcese zde v dÛsledku drsn˘ch kli-matick˘ch podmínek probíhá velmipomalu. ¤ídce porostlá plo‰ina naMedvûdí hofie.
1
614
1
NP A CHKO SU 39 615
NP a CHKO ·umava
ãetn˘ch rozsáhl˘ch holin, neÏ se kala-
mitu podafiilo zvládnout. Padlo jí za
obûÈ 5 000 000 m3 (nûkteré údaje uvá-
dûjí aÏ 7 000 000 m3) dfieva.
Dal‰í velká kÛrovcová kalamita vznik-
la po skonãení druhé svûtové války.
V dÛsledku nedokonãeného zpracová-
ní vytûÏeného dfieva koncem války, po-
váleãn˘ch událostí a suchého roku 1947
se kÛrovec kalamitnû pfiemnoÏil a zvlád-
nutí této situace se protáhlo do polovi-
ny 50. let. Dal‰í kalamity byly jiÏ men-
‰ího rozsahu. To platilo aÏ do velkého
polomu a následného pfiemnoÏení kÛ-
rovce v roce 1984. Rozsah po‰kozen˘ch
porostÛ po tehdej‰í listopadové vichfiici
byl témûfi srovnateln˘ s kalamitou z let
1868–1870. Následovalo pak nûkoli-
kaleté období, kdy se vûtrn˘ polom ne-
dÛslednû asanoval a byl tak poskytnut
ãasov˘ prostor pro nastartování dal‰í kÛ-
rovcové kalamity, která pokraãuje v po-
zvolna se sniÏující intenzitû je‰tû v prv-
ních letech 21. století.
Pfiístup k fie‰ení problematiky ohro-
Ïení horsk˘ch smrkov˘ch porostÛ na
území NP ·umava kÛrovcem se za do-
bu jeho existence postupnû vyvíjel.
V prvních letech existence parku se
pfiistoupilo k bezzásahové metodû, kdy
se kÛrovcová ohniska ponechávala sa-
movolnému v˘voji. V roce 1995 byla
zahájena aktivní péãe v podobû asana-
ce napaden˘ch stromÛ. V souãasné do-
bû se postupuje podle novû schválené-
ho Plánu péãe NP ·umava (Kolektiv
2000). Zásadou je diferencovan˘ ma-
nagement dle odstupÀované zonace
ochrany pfiírody.
Pokud se k zásahu proti kÛrovci ze
závaÏn˘ch dÛvodÛ ohroÏení cenného
genofondu horsk˘ch smrãin pfiistupu-
je také v I. zónû národního parku, zÛ-
stává ve‰keré asanované dfievo na mís-
tû. Asanaãní zásah spoãívá v pokácení
napadeného stromu a jeho následném
odkornûní. V nejcennûj‰ích lokalitách
I. zóny se tento pfiístup bude uplatÀo-
vat pouze po dobu pfiechodného obdo-
bí, neÏ se ‰etrnou péãí vytvofií podmínky
pro samovoln˘ v˘voj lesního ekosysté-
mu. Potom se od ve‰ker˘ch asanací od-
stoupí.
Nicménû v pfiíhraniãní oblasti Bfiez-
níku v obvodu Lesní správy Modrava
byla v roce 1995 vyhlá‰ena tzv. bezzá-
sahová zóna o rozloze 1325 ha, která se
nachází na hranici s Národním parkem
Bavorsk˘ les a má ve vztahu k fie‰ení
kÛrovcové kalamity specifick˘ statut.
Zde jiÏ kÛrovcová kalamita dosáhla
takového stupnû, Ïe nebylo moÏné gra-
daci kÛrovce asanaãními zásahy efek-
tivnû tlumit. Proto se zde kÛrovcem
napadené stromy neasanují vÛbec. Spo-
leãnû s porosty v NP Bavorsk˘ les v té-
to oblasti odumfielo více neÏ 3000 ha
horského smrkového lesa. Cel˘ prostor
tak zÛstává demonstraãním územím
s moÏností sledování zcela samovolné-
ho prÛbûhu pfiemnoÏení podkorního
hmyzu a dlouhodobé pfiirozené odezvy
ekosystému horského lesa na tuto kala-
mitní epizodu. V˘voj je sledován mno-
ha v˘zkumn˘mi projekty.
Lesnické hospodafiení
Pfies biologickou rozmanitost ·umavy
jsou a vÏdy budou právû lesy urãujícím
ekosystémem, jehoÏ stav a fungování
se bude promítat nejen do okolních
nelesních formací a biotopÛ, ale také
do krajinného rázu celého území.
Oproti pÛvodním pfiedpokladÛm se
pfii nedávn˘ch v˘zkumech ukázalo, Ïe
negativní dÛsledky po‰kození lesÛ na
zonálních stanovi‰tích se v cenn˘ch
kontaktních spoleãenstvech (ra‰elini‰-
tích, podmáãen˘ch a ra‰elinn˘ch smr-
ãinách ãi potoãních nivách) projevují
jen minimálnû nebo vÛbec. Péãe o les
bude pfiesto vÏdy patfiit k základním
ãlánkÛm komplexního managementu
NP a CHKO ·umava. PouÏívané me-
tody a odstupÀovaná úroveÀ ochrany
lesa se s ohledem na pfiírodní hodnoty
území diferencuje podle vytyãené zo-
nace. Lesní ekosystémy v NP ·umava
zaujímají plochu 54 600 ha a ze sou-
ãasn˘ch 135 dílãích ãástí (segmentÛ)
první zóny leÏí 132 lokalit zcela nebo
zãásti na lesní pÛdû. K 1. 1. 2001 bylo
do první zóny zafiazeno 13 % lesÛ ná-
rodního parku. V CHKO ·umava po-
kr˘vají lesy 57 200 ha, pfiiãemÏ k 1. 1.
2001 bylo do první zóny CHKO zafia-
zeno zhruba 15 % lesních porostÛ.
Posláním lesÛ na území národního
parku a cílem péãe o nû je ekosystémová
ochrana, jejíÏ nedílnou souãástí je také
NP A CHKO SU 40616
âeskobudûjovicko
ochrana pfiírodních procesÛ. Uvedené-
mu poslání jsou pfiizpÛsobeny v‰echny
aktivity v lesích. Pro obnovu samofiídí-
cích funkcí v NP ·umava je nezbytné
pfiijmout opatfiení orientovaná na od-
stranûní primárních pfiíãin ekologické
nestability lesních ekosystémÛ. Mini-
mální doba potfiebná k dosaÏení toho-
to cíle se v‰ak poãítá na desítky let.
Podmínkou pro dosaÏení tohoto cíle je
zvládnutí souãasné kÛrovcové kalami-
ty a zmírnûní jejích následkÛ na lesní
ekosystémy. Vzhledem ke geografické
poloze ·umavy je nutné v‰echna opat-
fiení ochrany pfiírody zvaÏovat v ‰ir‰ím
krajinném kontextu s ohledem na
funkãní úãinky lesÛ (hydrické, pÛdo-
ochranné, klimatické a dal‰í) daleko
pfiesahující hranice národního parku.
TûÏi‰tû péãe o lesní ekosystémy v NP
·umava spoãívá v ãinnostech orientova-
n˘ch na obnovu pfiírodû blízké druho-
vé skladby, záchranu a podporu pÛvod-
ního genofondu lesních dfievin, obnovu
pfiirozené prostorové v˘stavby lesÛ a ná-
pravu naru‰eného vodního reÏimu. Pod-
porována je pfiirozená obnova lesních
porostÛ s doplÀováním dfievin pfiiro-
zené druhové skladby, které v obnovû
chybí, ãímÏ se zvy‰uje druhová diverzita
podrostu. Zcela jsou vylouãeny úmysl-
né holoseãe a je ponecháván vût‰í pro-
stor sukcesním procesÛm.
V CHKO ·umava je vût‰ina lesÛ,
s v˘jimkou zvlá‰tû chránûn˘ch území,
hospodáfisky vyuÏívána s ohledem na
cíle a principy pfiírodû blízkého hos-
podafiení, které jsou rámcovû stanove-
ny zásadami státní lesnické politiky,
schválen˘mi Vládou âR v roce 1994.
Hospodafiení v lesích CHKO je dále
usmûrÀováno ve smyslu ustanovení zá-
kona ã. 114/1992 Sb., o ochranû pfiíro-
dy a krajiny.
Historick˘ v˘voj osídlení ·umavy
Poslední doba ledová doznívala ve St-
fiední Evropû zhruba pfied deseti tisíci
lety. ·umava byla na jejím konci pod-
statnû chladnûj‰í a mnohem su‰‰í neÏ
dnes. Pfiirovnáme-li tehdej‰í krajinu
v podhÛfií ·umavy k dne‰ní drsné a bez-
lesé subarktické kontinentální tundfie,
mûla vy‰‰í ·umava ráz vrcholov˘ch par-
tií nûkter˘ch souãasn˘ch pohofií na da-
lekém severu. Pokr˘valy ji snûÏníky,
holé skály a balvanité sutû, porostlé
sporou vegetací kefiíãkÛ a bylin pfiizpÛ-
soben˘ch drsnému klimatu. Zcela chy-
bûly vy‰‰í dfieviny stromovitého vzrÛs-
tu, i ty nejotuÏilej‰í. âlovûk se tehdy
zdrÏoval v oblastech s pfiíznivûj‰ím pod-
nebím a bohat‰ími zdroji obÏivy.
V období mezolitu se krajina po-
stupnû mûnila. Klima se stávalo teplej-
‰ím a vlhãím, ‰umavská oblast se po-
stupnû zalesÀovala. Ve vrcholné fázi
takfika celé území, jak hory, tak pfiileh-
lé podhÛfií, pokr˘val les. Z mezolitic-
kého období (8–5 tisíc let pfi. n. l.) po-
chází fiada dokladÛ osídlení loveck˘mi
a rybáfisk˘mi skupinami z oblasti dne‰-
ní Lipenské pfiehradní nádrÏe.
Trvalej‰í osídlení ‰umavského pod-
hÛfií (nikoli vlastní ·umavy) je zazna-
menáno aÏ v období mladoeneolitické
kultury chamské, s jeho plo‰n˘m osíd-
lením lze poãítat aÏ v dobû bronzové.
Nálezy z téhoÏ období z vy‰‰ích ãástí
·umavy, napfi. bronzová kopí ze StoÏce,
mohou b˘t vykládány jako stopa vy-
uÏívání horsk˘ch pfiechodÛ lovci nebo
obchodníky. V poãínající dobû Ïelezné
se na ·umavû objevuje fiada pravûk˘ch
hradi‰È. Zajímavé je jejich umístûní, kte-
ré nemá vÏdy pfiímou souvislost s hlav-
ními liniemi komunikací, vyuÏívan˘mi
jiÏ v pfiedcházejících obdobích pravû-
Dfievina Souãasné PÛvodní
zastoupení zastoupení
(%) (%)
smrk ztepil˘ 83,1 (vãetnû sou‰í) 51,0
jedle bûlokorá 0,9 13,0
borovice lesní 4,0 2,0
modfiín opadav˘ 0,1 –
borovice blatka, kleã 2,4 2,4
ostatní jehliãnany 0,02 0,1
buk lesní 5,8 21,0
javor klen 0,2 2,0
pion˘rské listnáãe 2,0 8,0
ostatní listnáãe 0,08 0,5
(jilm, jasan, ol‰e)
holina 1,4
POROVNÁNÍ SOUâASNÉ A P¤IROZENÉ
(REKONSTRUOVANÉ) D¤EVINNÉ SKLADBY NA ÚZEMÍ NP ·UMAVA
NP A CHKO SU 41
NP a CHKO ·umava
ku. Jde o hradi‰tû Sedlo u Albrechtic,
Obfií hrad u Studence, Vûnec u Lãovic
a dal‰í, vyuÏívaná pfiedev‰ím v období
hal‰tat-latén, nûkterá z nich (Sedlo,
Vûnec) v‰ak zfiejmû i v dfiívûj‰í dobû.
Zemûdûlské osídlení bylo tehdy limi-
továno ekologick˘mi moÏnostmi. Nej-
v˘‰e poloÏen˘ neopevnûn˘ obytn˘ are-
ál doby Ïelezné byl nalezen ve Star˘ch
Prachaticích (chata z doby laténské).
·umavské horské pfiechody byly zfiej-
mû vyuÏívány i v dobû fiímské a v ra-
ném stfiedovûku. ¤ada archeologick˘ch
nalezi‰È (pohfiebi‰tû v Su‰ici a areál
z 9.–10. století ve Star˘ch Prachaticích)
dokládá postupnou promûnu sídelní
struktury raného stfiedovûku na rozhra-
ní ·umavy a jejího podhÛfií.
Podstatné zmûny pfiiná‰í do ‰umav-
ské krajiny aÏ vrcholnû stfiedovûká ko-
lonizace od 13.–14. století. Osady vzni-
kaly podél zemsk˘ch stezek ve vût‰ím
poãtu. Na poãátku odlesÀování stála
potfieba orné pÛdy, která vytváfiela ne-
zbytné zázemí i u vysoko poloÏen˘ch
osad (Kvilda, Libínské Sedlo). Rozvoj
tûchto vesnic, zejména ve vy‰‰ích polo-
hách, v‰ak závisel daleko více na provo-
zu a dûní na obchodních stezkách neÏ
na zemûdûlství. Zmûny se net˘kaly pou-
ze rozsahu osídlení krajiny, ale vypl˘va-
ly také z takzvaného trojpolního systé-
mu. Stfiední polohy ·umavy byly ve
vrcholném stfiedovûku kolonizovány
pfiedev‰ím klá‰tery (Zlatá Koruna, Vy‰-
‰í Brod, Vy‰ehradská kapitula a dal‰í),
ale také nûkter˘mi ‰lechtick˘mi rody
(Vítkovci, Bavorové ze Strakonic, páni
z Janovic, hrabata z Bogenu).
Podstatnou roli pfii prÛniku osídle-
ní do souvisl˘ch lesních oblastí hrál po
technologické stránce oheÀ. Lesy se
kluãily a m˘tily, aby bylo moÏno na
získané pÛdû zfiídit políãka ãi pastviny
pro dobytek. Takto byly zakládány ves-
nice v okrajov˘ch ãástech jihoãeského
regionu vãetnû ·umavy (mezi Prachati-
cemi a Volary), jejichÏ názvy byly za-
konãeny na -schlag (m˘tina). Na zákla-
dû toho lze pfiedpokládat, Ïe osadníci
pfiicházeli z nûmeck˘ch zemí.
Vy‰‰í a nejvy‰‰í ãásti ·umavy zÛstá-
valy stále pokryty prakticky nedotãe-
n˘mi pralesy, aãkoliv také tato území
byla ãlovûkem v dobû stfiedovûkého kli-
matického optima stále ãastûji nav‰tû-
vována a v úzce vymezen˘ch prostorech
jiÏ i hospodáfisky vyuÏívána. Cílem by-
ly pfiedev‰ím zdroje nerostn˘ch suro-
vin, a to jiÏ od 13. století. Roz‰ifiování
stfiedovûkého osídlení v souvislosti s tûÏ-
bou bylo zaznamenáno zejména na Îe-
leznorudsku (tûÏba Ïelezné rudy) a na
Ka‰perskohorsku (dolování i r˘Ïování
zlata). Dolování zlata probíhalo v oko-
lí Ka‰persk˘ch Hor, povrchové r˘Ïová-
ní zlata na zlatonosn˘ch potocích i ve
vy‰‰ích partiích ·umavy (napfi. podél
Kfiemelné, Prá‰ilského potoka, Vydry
a v oblasti Kvildy). Vût‰í rozvoj osídle-
ní a zemûdûlství v‰ak nastal aÏ pozdûji,
od 16. století.
Kromû tûÏby rud, s níÏ souvisel ne-
jen rozmach zemûdûlství, ale také vznik
hornick˘ch mûsteãek (Ka‰perské Hory,
Rej‰tejn), se ve vrcholném stfiedovûku
zaãalo rozvíjet také skláfiství, pro které
byla ·umava bohat˘m zdrojem suro-
vin. Jeho poãátky jsou na Vimpersku
a Hornoplánsku doloÏeny v polovinû
14. století, skuteãn˘ rozmach nastal te-
prve od 16. století. Skláfiské hutû byly
budovány zpoãátku hlavnû v pfiedhÛfií,
do nadmofiské v˘‰ky 900 m. Od 18. sto-
letí se s nimi v‰ak mÛÏeme setkat také
v lesích vy‰‰í ·umavy, do té doby nedo-
tãen˘ch, dokonce aÏ v polohách okolo
1100 m n. m. Mnohé dne‰ní ‰umavské
osady mají svÛj pÛvod právû v nûkdej-
‰ích skláfisk˘ch hutích.
DÛsledkem v‰ech tûchto aktivit bylo
postupující odlesÀování, neboÈ jak hut-
nictví, tak pfiedev‰ím skláfiství spotfie-
bovaly znaãné mnoÏství dfieva. ZároveÀ
Charakteristická nesouvislávenkovská zástavba v oblasti ·u-mavsk˘ch plání. Osada Vilémov(ãást obce Kvilda), leÏící nad TeplouVltavou v nadmofiské v˘‰ce zhruba1050 m.
1
617
1
NP A CHKO SU 42
âeskobudûjovicko
vznikaly osady jako centra obchodu pfii
zemsk˘ch stezkách. Aãkoliv zemûdûl-
ství v tomto období nebylo na ·umavû
hlavní hospodáfiskou ãinností, extenziv-
ní zpÛsob v˘roby zasáhl do rázu kraji-
ny nejen postupn˘m zvût‰ováním v˘-
mûry obdûlávané pÛdy. Sezónní pastva
v lesích, od poãátku osídlení bûÏná
v podhÛfií, se nejdfiíve v˘raznûji proje-
vila v severozápadní a centrální ãásti
vy‰‰í ·umavy, na pfielomu stfiedovûku
a novovûku byla jiÏ bûÏná na celém
území. Aãkoliv od poloviny 16. století
byly pfiedev‰ím RoÏmberky vydávány
patenty, které ji zakazovaly, udrÏela se
místy aÏ do poãátku 20. století.
Po tfiicetileté válce nastala dal‰í vlna
kolonizace. Vzhledem ke znaãnému
úbytku obyvatelstva v ãesk˘ch zemích
byla ·umava dosídlována pfiedev‰ím
obyvatelstvem z pfiilehl˘ch bavorsk˘ch
a rakousk˘ch oblastí. S rozvojem mûst
a pozdûji prÛmyslu v ãeském a podu-
najském vnitrozemí stoupala bûhem
stfiedovûku a zvlá‰tû poãátkem novovû-
ku spotfieba palivového a zejména sta-
vebního dfieva. To pfiineslo dal‰í zv˘‰ení
tûÏby, která se stala jedním z dÛleÏit˘ch
zdrojÛ obÏivy ‰umavsk˘ch obyvatel,
zároveÀ také pfiíãinou exploatace lesÛ
a zhor‰ení stavu porostÛ, pfiedev‰ím
v blízkosti velk˘ch stfiedisek, zejména
âeského Krumlova, Vimperka a Su-
‰ice. Mûsta staãila velmi dlouho po-
kr˘vat svou spotfiebu dfieva z nepfiíli‰
vzdálen˘ch lesÛ. Pouze v nûkter˘ch
územích s tradiãnû rozvinutou tûÏbou
rud, hlavnû na Ka‰perskohorsku, byl
siln˘ nedostatek dfieva pociÈován jiÏ
ve stfiedovûku.
V druhé polovinû 17. a v prÛbûhu
18. století se kolonizace ·umavy do-
vr‰ila. Je zaznamenán vrchol bezpláno-
vité lesní tûÏby, zpÛsoben˘ rozvojem
skláfiství a znaãnou potfiebou staveb-
ního dfieva. Skláfiství mûlo zásadní vliv
na plo‰né odlesÀování a na druhovou
skladbu lesa (preference bukového dfie-
va). Stalo se jedním z velmi v˘znam-
n˘ch faktorÛ promûny ‰umavského hra-
niãního hvozdu. Nûkteré plochy byly
zcela vytûÏeny a zdevastovány. Dokon-
Mnohdy peãlivû vyskládanékamenné snosy tvofiily hranice dfiívevyuÏívan˘ch luk, pastvin a kameni-t˘ch polí. Oblast b˘valé osady HorníSvûtlé Hory západnû od StráÏného.
Jeden z domÛ tyrolského typuse ‰irok˘m prÛãelím a plochou stfie-chou ve Volarech.
2
1
618
1
2
NP A CHKO SU 43
NP a CHKO ·umava
ãilo se tak odlesnûní (vznik tzv. druhot-
ného bezlesí) a strukturní pfiemûna pÛ-
vodního lesa na znaãné plo‰e i v tûch
nejvy‰‰ích partiích ·umavy.
Na rozdíl od pfiedchozích období
byly od druhé poloviny 18. století rov-
nûÏ zámûrnû obnovovány lesní poros-
ty. První pokusy jsou sice známy jiÏ
ze 16. století, systematicky se v‰ak pé-
ãí o lesy na ·umavû zaãali zab˘vat aÏ
Schwarzenbergové, kdyÏ roku 1710 zís-
kali eggenberská panství. Toto úsilí by-
lo podepfieno také zákonnou úpravou
– lesním fiádem z roku 1754, kter˘ upra-
voval péãi o lesy. VídeÀská vláda jím
reagovala na nedostatek dfieva, neboÈ
dosaÏitelné zásoby byly v polovinû 18.
století do znaãné míry vyãerpány. Maji-
telé panství si zaãali uvûdomovat, jaké
bohatství surovin v sobû ·umava skr˘-
vá, a snaÏili se vyuÏít zásob dfieva i ze
‰patnû dostupn˘ch oblastí. Ke zjedno-
du‰ení jeho pfiepravy byly postaveny
plavební kanály. JiÏ v polovinû 18. sto-
letí byly podnikány první pokusy splav-
nit horní tok Vltavy, ale bez valného
úspûchu. Teprve projekt schwarzenber-
ského inÏen˘ra Josefa Rosenauera byl
úspû‰n˘. Vrcholem jeho technického
mistrovství se staly Vchynicko-tetovsk˘
(1799–1800) a Schwarzenbersk˘ pla-
vební kanál (první úsek 1789–1793,
v celé délce dokonãen 1822).
Schwarzenbergové se snaÏili ve sv˘ch
lesích na ·umavû hospodafiit stejnû do-
bfie a dÛkladnû jako ve v‰em ostatním,
proto reorganizovali cel˘ systém lesní-
ho hospodáfiství. ProtoÏe sledovali pfie-
dev‰ím hospodáfiskou v˘tûÏnost, osé-
vali vytûÏené plochy hlavnû smrkem,
i kdyÏ byla pfii v˘sevu ke smrku pfiimí-
chávána také semena listnáãÛ. Pro ne-
dostatek domácího materiálu bylo uÏí-
váno dovezené osivo ze Saska a z Murau.
Porosty z nûj se v‰ak ukázaly jako pfiíli‰
choulostivé pro drsné ‰umavské pod-
mínky a mnohem snáze podléhaly cho-
robám, kÛrovci a vichfiicím. Péãe o lesní
fond vedla Schwarzenbergy také k jeho
ochranû; proto byla roku 1858 vyhlá-
‰ena rezervace Boubínsk˘ prales (pÛ-
vodní rozloha pfii vyhlá‰ení 143,7 ha).
Dlouhodob˘ vliv ãlovûka na pfiírodu
se neprojevil pouze zmûnami vegetaãní-
ho pokryvu, ale také na faunû, zejména
velk˘ch ptákÛ a savcÛ. Pro ‰kody zpÛ-
sobované na zvûfii a na domácím zvífiec-
tvu byli pronásledováni pfiedev‰ím vel-
cí predátofii. Za pomûrnû krátkou dobu
byly na ·umavû vyhubeny v‰echny vût-
‰í ‰elmy. Poslední zástfiel medvûda je
uvádûn k r. 1856, vlka 1874, rysa 1890
(témûfi vymizel podobnû jako vlk jiÏ
koncem 18. století) a koãky divoké
r. 1928. Do roku 1820 zmizel také pÛ-
vodní ‰umavsk˘ jelen a v prÛbûhu
Vchynicko-tetovsk˘ kanál, zbu-dovan˘ v letech 1799 –1801, slouÏilk plavení dfieva z b˘valého panstvíPrá‰ily do Kfiemelné a dále do Otavy.Tato vodní cesta umoÏÀovala obejítnesplavn˘ úsek fieky Vydry.
1
619
1
NP A CHKO SU 44
âeskobudûjovicko
20. století poklesly na kritick˘ stav
populace tetfievÛ, tetfiívkÛ a jefiábkÛ.
Kolem poloviny 19. století tûÏba dfie-
va klesá. Po roce 1870, kter˘ se zapsal
do historie lesnictví na ·umavû niãivou
vichfiicí, dochází nakrátko k obnovû
dfievafisk˘ch aktivit. Poté zaãala fiada
dfievafisk˘ch osad postupnû zanikat.
Tímto obdobím je tváfinost ·umavy po-
znamenána dodnes, neboÈ znaãná ãást
odlesnûn˘ch ploch byla znovu umûle
osázena pfieváÏnû smrkem, ve vût‰inû
pfiípadÛ nepÛvodním ekotypem.
Na poãátku 20. století bylo území
hustû protkáno mozaikou sídel a roz-
trou‰en˘ch samot. Obyvatelstvo se Ïivi-
lo pfieváÏnû dfievafistvím, zemûdûlstvím,
doznívajícím skláfistvím a obchodem.
Zatímco zemûdûlství bylo po dlouhou
dobu pro ‰umavské obyvatele pouze
doplÀkovou ãinností, na konci 19. sto-
letí, po úpadku tûÏby dfieva i textilní
v˘roby, se stalo hlavním zdrojem jejich
obÏivy. V osídlen˘ch ãástech rostlo teh-
dy mnohem ménû rozpt˘lené stromo-
vé a kfiovinné zelenû neÏ dnes. Tento
stav tradiãního, ale pomûrnû intenziv-
ního vyuÏití ‰umavské krajiny pfietrval
aÏ do druhé svûtové války.
Po pfiechodném pováleãném útlu-
mu zemûdûlského vyuÏívání pfiíhraniã-
ních oblastí ·umavy v dÛsledku od-
sunu nûmecky mluvícího obyvatelstva
zasáhly postupnû od 50. do 80. let
20. století do ‰umavské krajiny velmi
nepfiíznivû snahy o maximální vyuÏití
zemûdûlské pÛdy. Rozvoj chovu skotu
se stavbou velkokapacitních stájí a pû-
stováním objemové píce na velk˘ch
rozlohách, intenzivní hnojení luk a po-
lí, velkoplo‰né systematické odvod-
Àování pozemkÛ vãetnû pramenn˘ch
oblastí, pouÏívání tûÏké mechanizace
a v neposlední fiadû také panelová v˘-
stavba, vyvolaná zv˘‰enou potfiebou
pracovních sil, zanechaly v krajinû své
stopy.
JiÏ od konce 19. století, ale hlavnû
v období první republiky vûnovali ·u-
mavû pozornost turisté a rekreanti.
Klub ãesk˘ch turistÛ postupnû oznaãil
fiadu cest a vybudoval turistické uby-
tovny a horské chaty.
Tváfinost a ráz ·umavy znaãnû pozna-
menaly události související s obdobím
druhé svûtové války. Odliv obyvatelstva
z pohraniãí byl velmi urychlen pfiesu-
ny národÛ (odsun âechÛ pfied válkou
a NûmcÛ po válce). Následovalo období
tzv. studené války, kdy bylo zfiízeno hra-
niãní pásmo a vojenské v˘cvikové pro-
story. To bylo ve vût‰inû pfiípadÛ spojeno
s vysídlením zbylého obyvatelstva a s li-
kvidací stávajících sídel, která byla vytla-
Barokní radnice Ka‰persk˘chHor dokládá dfiívûj‰í v˘znam a bo-hatství tohoto b˘valého horníhomûsta, které je i dnes jedním z nejv˘-znamnûj‰ích center osídlení ·umavy,sídlem regionálního pracovi‰tû Sprá-vy NP a CHKO ·umava a pfiírodo-vûdného oddûlení Muzea ·umavy.
1
620
1
NP A CHKO SU 45
NP a CHKO ·umava
ãena do vzdálenosti min. 8–10 km od
státní hranice, v podstatû na úroveÀ ko-
lonizace z 15. a 16. století. Pomûrnû ne-
ru‰enû pak probíhal v˘voj cenn˘ch luã-
ních a mokfiadních biotopÛ na plochách
tzv. druhotného bezlesí a fiady dal‰ích
ekosystémÛ.
Zatímco na zaãátku druhé polovi-
ny 20. století ·umava slouÏila pouze
jako zdroj pfiírodních zásob (dfievo, ra-
‰elina, zemûdûlské produkty), od 60.
let díky svému jedineãnému pfiírodní-
mu charakteru nab˘vala stále vût‰ího
v˘znamu pro rekreaci (mimo hraniãní
pásmo a vojenské újezdy). Na konci
20. století, zejména po vyhlá‰ení Ná-
rodního parku ·umava v roce 1991,
mÛÏeme pozorovat snahu o znovuosíd-
lení nûkter˘ch ãástí ·umavy a o v‰e-
stranné rekreaãní, sportovní a turistické
vyuÏití. Nûkteré z plánovan˘ch aktivit
jsou v‰ak v rozporu s cíli ochrany pfií-
rody jak v národním parku, tak v cen-
n˘ch ãástech CHKO.
Ochrana pfiírody
Historie ochrany ‰umavské pfiírody
O dílãí i celkovou ochranu nejcennûj-
‰ích ãástí ‰umavské pfiírody se v minu-
losti zaslouÏila celá fiada osobností – od
feudálních vlastníkÛ pozemkÛ pfies poli-
tiky, vûdce a umûlce aÏ po profesionální
a dobrovolné pracovníky ochrany pfiíro-
dy. Napfi. jiÏ roku 1721 Adam Franti‰ek
Schwarzenberg vydal na svém panství
nafiízení na ochranu ‰umavsk˘ch med-
vûdÛ. V roce 1858, na návrh vimperské-
ho lesmistra Josefa Johna, vyãlenil maji-
tel panství Jan Adolf Schwarzenberg
reskriptem z lesního hospodafiení Bou-
bínsk˘ prales jako lesní rezervaci. Po-
dobnû zakladatel ochrany pfiírody Hugo
Connwentz navrhl majiteli panství Vilé-
mu Hohenzollernovi zfiízení rezervace
âerné a âertovo jezero, coÏ se také v ro-
ce 1911 uskuteãnilo. TéhoÏ roku posla-
nec Lubo‰ Jefiábek poÏadoval v zemském
snûmu vytvofiení pfiírodního parku na
·umavû, ov‰em neúspû‰nû. Znám˘ spi-
sovatel Karel Klostermann se v té dobû
(1910) angaÏoval v prosazování ochrany
Povydfií, které naz˘val perlou ·umavy.
V˘znamn˘m momentem byl rok
1933, kdy Ministerstvo ‰kolství a národ-
ní osvûty vyhlásilo státní pfiírodní rezer-
vace Boubínsk˘ prales, Buková slaÈ, Je-
zerní slaÈ, Lipka, Trojmezná hora, âerné
a âertovo jezero, Mlynáfiská slaÈ a Ro-
kytská slaÈ.
V pováleãném období (1946) usilo-
val o velkoplo‰nou ochranu ·umavy
formou zfiízení národního parku uni-
Krytá lávka v Lenofie – b˘valérechle (z nûmeckého rechnen – poãí-tat) – slouÏila k zadrÏování plave-ného dfiíví pro sklárnu.
1
621
1
NP A CHKO SU 46622
âeskobudûjovicko
verzitní profesor zoolog Julius Komá-
rek, bohuÏel bez úspûchu.
Dal‰ím mezníkem v celoplo‰né
ochranû ‰umavské pfiírody bylo v ro-
ce 1963 vyhlá‰ení Chránûné krajin-
né oblasti (CHKO) ·umava na plo‰e
1630 km2 (zfiízena v˘nosem M·K âSSR
ã. 53855/63 ze dne 27. 12. 1963, zpfies-
nûno v˘nosem MK âSR ã. 5954/75
ze dne 17. 3. 1975). V té dobû byla
CHKO ·umava tfietím nejstar‰ím a sou-
ãasnû na‰ím nejvût‰ím velkoplo‰n˘m
chránûn˘m územím.
Souãasná ochrana pfiírody
Mezinárodního uznání se ·umavû do-
stalo v roce 1990, kdy byla v rámci pro-
gramu MAB (âlovûk a biosféra) pro-
hlá‰ena za biosférickou rezervaci pod
patronací UNESCO. Tím se zároveÀ
stala souãástí svûtové sítû biosférick˘ch
rezervací. Od roku 1990 jsou ‰umav-
ská ra‰elini‰tû zafiazena do seznamu
mezinárodnû v˘znamn˘ch mokfiadÛ
v rámci naplÀování tzv. Ramsarské
konvence o ochranû mokfiadÛ.
Zavr‰ením dlouholetého úsilí státní
ochrany pfiírody a bezpoãtu dobrovol-
n˘ch ochráncÛ a milovníkÛ ·umavy
bylo v roce 1991 vyhlá‰ení Národního
parku ·umava o v˘mûfie 680 km2 nafií-
zením vlády âR ã. 163/1991 Sb.
Zonace národního parku
Metody a zpÛsoby ochrany pfiírody ná-
rodního parku jsou odstupÀovány na
základû ãlenûní území do tfií zón vyme-
zen˘ch s ohledem na pfiírodní podmín-
ky a zachovalost ekosystémÛ. Vzhle-
dem k moÏn˘m nepfiízniv˘m vlivÛm
rozvíjejícího se turismu jsou zvlá‰È vy-
mezena klidová území s omezením po-
hybu náv‰tûvníkÛ.
Do jednotliv˘ch dílãích ploch (seg-
mentÛ) první zóny národního parku
jsou zafiazeny nejhodnotnûj‰í a pfiírodû
nejbliωí ekosystémy, zejména prale-
sovité porosty, první generace lesa po
pralese, sukcesní stadia blízká pfiiro-
zenému stavu, mokfiady a ra‰elini‰tû,
vodní toky, ledovcová jezera, kary a dal‰í
extrémní stanovi‰tû s pfiirozen˘mi spole-
ãenstvy. Pfii jejich ochranû je dodrÏována
zásada jejich ponechání samovolnému
v˘voji. Je zde regulován pohyb náv‰tûv-
níkÛ a probíhá intenzivní v˘zkum zamû-
fien˘ na studium pfiírodních procesÛ.
KaÏdé dílãí území první zóny (seg-
ment) je oãíslováno a pojmenováno.
JelikoÏ je jich vymezeno celkem 135,
byly pro úãely této publikace sdruÏeny
do 20 popisovan˘ch souborÛ, zahrnu-
jících geograficky blízké segmenty, zá-
roveÀ se stanovi‰tnû podobn˘mi eko-
systémy.
Druhá zóna NP je tvofiena ekosysté-
my rÛznou mûrou pozmûnûn˘mi pfied-
chozí lidskou ãinností. Zahrnuje lesní
ekosystémy, nûkteré vodní plochy, eko-
systémy na zemûdûlské a ostatní pÛdû.
V území je pfiípustné pfiírodû blízké
a ‰etrné hospodafiení a rovnûÏ turistické
vyuÏití, ov‰em podfiízené podmínce za-
chování a zlep‰ení pfiírodních pomûrÛ.
Tfietí zóna NP zahrnuje zastavûná
území sídelních útvarÛ a území urãená
k jejich rozvoji, vãetnû zemûdûlsk˘ch
ploch.
Klidová území pfiedstavují nejcennûj-
‰í ãásti území národního parku z hle-
diska ochrany ÏivoãichÛ citliv˘ch na
pfiítomnost ãlovûka a z hlediska ochra-
ny pfiirozeného rostlinného pokryvu
pfied nadmûrn˘m po‰kozováním. Pro-
pojují území první zóny a logicky na
nû navazují. V˘znam klidov˘ch území
s omezením pro pohyb turistÛ spoãívá
zejména v zaji‰tûní neru‰eného v˘voje
Kapliãka chránûná dvojicí mo-hutn˘ch památn˘ch lip tvofií krajin-nou dominantu nad Dolní Vltavicí.
1
1
NP A CHKO SU 47 623
NP a CHKO ·umava
populací urãit˘ch druhÛ ÏivoãichÛ (na-
pfi. tetfieva hlu‰ce) a jejich biotopÛ nebo
citliv˘ch ekosystémÛ jako celku (napfi.
v území Vltavského luhu).
Men‰í pfiírodovûdecky v˘znamná
území, chránûná jiÏ pfied zfiízením
národního parku, byla podle zákona
ã.114/1992 Sb. a jeho provádûcí vy-
hlá‰ky pfievedena do kategorie pfiírodní
památka (celkem 25 území). Vût‰ina
tûchto maloplo‰n˘ch zvlá‰tû chránû-
n˘ch území je dnes souãástí první zóny
národního parku, která má mnohem
pfiísnûj‰í podmínky ochrany neÏ pfií-
rodní památka, zbylé tfii lokality, vyÏa-
dující dlouhodobûj‰í aktivní péãi jsou
zafiazeny do druhé zóny. Jedná se o PP
Pod ·indlovem (vyhlá‰ena 1982, v˘mû-
ra 7 ha, pastviny s jalovcem obecn˘m
v údolí Vydfiího potoka u Borov˘ch
SEGMENTY PRVNÍ ZÓNY NP ·UMAVA (CELKEM 135) SDRUÎENÉ DO VYMEZEN¯CH
A POPISOVAN¯CH SOUBORÒ (1–20)
NP A CHKO SU 48624
âeskobudûjovicko
Lad), PP StráÏn˘-Pod obecním lesem
(vyhlá‰ena 1989, v˘mûra 8 ha, louky
s poãetnou populací ‰afránu bûlokvûté-
ho) a PP Vltavské stránû (vyhlá‰ena
1992, v˘mûra 8 ha, svahové louky s po-
ãetnou populací hofice ‰umavského nad
âern˘m potokem pod Kvildou). K vy-
hlá‰ení se pfiipravují PP Pod Ostrohem
a PP Vrani‰tû v okrese Prachatice.
Národní park ·umava nemá zfiízené
ochranné pásmo, neboÈ jeho funkci plní
Chránûná krajinná oblast ·umava pfii-
léhající ze severov˘chodu k jeho vnit-
rostátní hranici. Její v˘mûra dnes ãiní
994 km2.
Zonace chránûné krajinné oblasti
Na území chránûné krajinné oblasti
bylo k 31. 12. 2000 vyhlá‰eno 38 ma-
loplo‰n˘ch zvlá‰tû chránûn˘ch území
v kategoriích národní pfiírodní rezerva-
ce, pfiírodní rezervace, národní pfiírod-
ní památka a pfiírodní památka.
Obdobn˘m zpÛsobem jako národní
park je také území chránûné krajinné
oblasti dále ãlenûno, v tomto pfiípadû
ov‰em do ãtyfi zón ochrany pfiírody.
Rozhodujícím kritériem pro ãlenûní je
stupeÀ zachovalosti (resp. míra naru‰e-
ní) pfiírodního prostfiedí.
Do první zóny CHKO jsou zafiaze-
na spoleãenstva prokazatelnû pfiirozená
(nenaru‰ená ra‰elini‰tû, pralesy, skalní
a velmi extrémní polohy) a cenózy blíÏí-
cí se pfiirozen˘m (mokfiady a ra‰elini‰-
tû s dlouhodob˘m pfiirozen˘m v˘vo-
jem, lesní porosty prostorovû a vûkovû
ãlenité s druhovou skladbou odpovída-
jící pfiirozené), vãetnû v‰ech zfietelnû
rozvinut˘ch stadií pfiirozeného v˘voje
spoleãenstev. Jde pfieváÏnû o biotopy
trvale ãi dlouhodobû nevyuÏívané, ne-
bo o spoleãenstva vyÏadující pouze cit-
livé a ‰etrné hospodafiení, má-li b˘t
uchována jejich dosavadní struktura.
Do první zóny jsou rovnûÏ zafiazeny lo-
kality s trval˘mi populacemi kriticky
ohroÏen˘ch druhÛ rostlin a ÏivoãichÛ,
jasnû vymezené hranicí optimálního bio-
topu tûchto organismÛ. Souãástí první
zóny jsou dále v‰echna vyhlá‰ená ma-
loplo‰ná zvlá‰tû chránûná území.
Ve druhé zónû CHKO se nacházejí
spoleãenstva, která jsou nositeli biolo-
gické rozmanitosti oblasti, tedy trvalé
travní plochy (louky a pastviny) s v˘-
raznou druhovou diverzitou, mladá
nebo dostateãnû nerozvinutá sukcesní
spoleãenstva, lesy, jejichÏ druhová sklad-
ba odpovídá základní mífie pfiirozenos-
ti, a lesní porosty prostorovû a vûkovû
ãlenité, vhodné pro extenzivní zpÛsob
hospodafiení. Do druhé zóny se záro-
veÀ zafiazují fragmenty pÛvodní his-
torické krajiny, která je bez souvislé
zástavby a ve které dosud nejsou struk-
turní historické prvky setfieny jejími
novodob˘mi zmûnami.
Tfietí zóna CHKO je uvolnûna pro
takové hospodáfiské vyuÏití, jeÏ nezpÛ-
sobí zhor‰ení dosavadního pfiírodního
stavu. Jde o trvale a víceménû intenziv-
nû obdûlávané zemûdûlské pozemky,
plochy s rozpt˘lenou zástavbou a pfie-
váÏnû umûle zaloÏené, vût‰inou mono-
kulturní a stanovi‰tnû neodpovídající
lesní porosty. Dále se do tfietí zóny za-
hrnují pozemky vyuÏitelné pro poten-
ciální územní rozvoj sídel, pfiímo nava-
zující na souãasnû zastavûná území.
âtvrtá zóna CHKO zahrnuje sou-
visle zastavûná území obcí nebo území
urãená k zastavûní schválen˘m územ-
ním plánem a dále plochy v˘raznû de-
vastované a po‰kozené (skládky odpa-
du, rÛzné deponie apod.).
Kromû dále podrobnû popsan˘ch
souborÛ dílãích segmentÛ první zóny
národního parku a maloplo‰n˘ch zvlá‰-
tû chránûn˘ch území v rámci CHKO
se na ·umavû samozfiejmû zachovala
fiada dal‰ích pfiírodnû cenn˘ch území,
která zasluhují ochranáfiskou pozor-
nost. Mezi nejcennûj‰í svého druhu
patfií napfi. smí‰en˘ prales na vrchu
âern˘ les v Îelnavské hornatinû nebo
ra‰elinn˘ les a bezlesá mokfiadní spole-
ãenstva na severním bfiehu rybníka
Ol‰ina u HodÀova a na‰ly by se jistû
i mnohé dal‰í lokality. Jejich dal‰í exis-
tence je zaji‰tûna zaãlenûním do nûkteré
z vy‰‰ích zón územní ochrany a zohled-
Àováním napfi. v lesních hospodáfi-
sk˘ch plánech ãi jin˘ch územnû pláno-
vacích dokumentech.
top related