bakalářská diplomová práce
Post on 28-Jan-2017
242 Views
Preview:
TRANSCRIPT
Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Bakalářská diplomová práce
2015 Lucie Chmelařová
Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Sdružená uměnovědná studia
Lucie Chmelařová
Flétnová koncertní tvorba
W. A. Mozarta a C. P. Stamitze
Bakalářská diplomová práce
doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D., vedoucí práce
2015
Prohlašuji, že jsem předkládanou bakalářskou práci vypracovala
samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
………………………………………...
Podpis autora práce
Obsah:
1. Úvod ............................................................................................................................... 1
2. Život a dílo W. A. Mozarta ............................................................................................ 3
2.1. Köchelův seznam ................................................................................................. 7
3. Doba a okolnosti vzniku Mozartových flétnových koncertů ......................................... 9
4. Charakteristika Mozartových koncertů pro flétnu ....................................................... 12
4.1. Koncert pro flétnu a orchestr G dur K. 313 ....................................................... 13
4.2. Koncert pro flétnu a orchestr D dur K. 314 ....................................................... 15
4.3. Koncert pro flétnu a harfu C dur K. 299 ............................................................ 16
5. Život a dílo C. P. Stamitze ........................................................................................... 19
6. Hudební styl C. P. Stamitze ......................................................................................... 22
6.1. Charakteristika flétnového koncertu G dur op. 29 ............................................. 24
7. Porovnání Mozartova koncertu G dur KV. 313 s flétnovým koncertem G dur op. 29
od C. P. Stamitze .......................................................................................................... 29
8. Názory světových flétnistů a pedagogů ...................................................................... 33
8.1. František Malotín ............................................................................................... 33
8.2. Hansgeorg Schmeiser ......................................................................................... 37
8.3. Philippe Bernold ................................................................................................ 39
8.4. Philippe Boucly .................................................................................................. 42
9. Diskografie ................................................................................................................... 44
9.1. W. A. Mozart: Flétnový koncert G dur KV. 313 ............................................... 44
9.2. C. P. Stamitz: Flétnový koncert G dur op. 29 .................................................... 50
10. Závěr ............................................................................................................................. 52
Resumé ......................................................................................................................... 54
Summary ...................................................................................................................... 54
Použitá literatura a prameny ......................................................................................... 55
1
1. Úvod
V této bakalářské práci se zabývám flétnovou koncertní tvorbou Wolfganga Amadea
Mozarta a Carla Philippa Stamitze. Mozartovy flétnové koncerty hrají nezastupitelnou roli
v repertoáru všech flétnistů a představují vrcholné dílo zkomponované pro tento nástroj. Jsou
charakteristické svou virtuozitou a technickou obtížností. C. P. Stamitz zkomponoval celkem
sedm koncertů pro flétnu, ovšem nejhranější z nich se stal Flétnový koncert G dur op. 29,
který je díky své jednodušší hudební struktuře využíván i v Základních hudebních školách
jako absolventský repertoár na konci studia. Jelikož jsem se s flétnovou tvorbou obou autorů
setkala již při studiích na konzervatoři, rozhodla jsem se tomuto tématu více věnovat a
detailněji představit flétnové koncerty Wolfganga Amadea Mozarta KV. 313, 314, 299 a
Flétnový koncert op. 29 Carla Philippa Stamitze z hlediska historického i strukturálního.
Vzhledem k neobvyklé podobnosti Mozartova koncertu KV. 313 se Stamitzovým
koncertem op. 29, se mezi flétnisty často spekuluje o vzájemné inspiraci těchto dvou
skladatelů. Hlavním cílem bakalářské práce je nalezení odpovědi na otázku, zda-li Stamitzův
koncert představoval pro Mozarta jakési vodítko ke zkomponování Flétnového koncertu, či je
podobnost děl pouze náhodná. Zároveň provádím komparaci obou flétnových koncertů za
účelem znázornění vzájemného vztahu. K nalezení odpovědi využívám notové partitury
společně s informacemi v CD bookletech uvedených v použité literatuře.
Bakalářská práce je rozdělena na tři části. V první kapitole se zabývám osobností
Wolfganga Amadea Mozarta. Jelikož existuje velké množství pramenů detailněji popisujících
toto téma, uvádím zde pouze hlavní milníky jeho života společně s chronologickým
seznamem skladeb pro flétnu zdokumentovaných Ludwigem Ritterem von Köchelem.
V dalších dvou kapitolách je pozornost věnována výhradně Mozartovým flétnovým
koncertům. Zde popisuji okolnosti vzniku, pro koho byly určeny, a detailněji je charakterizuji
za použití notových ukázek z klavírního partu.
Druhá část představuje skladatele Carla Philippa Stamitze a jeho osobitý skladatelský
styl, významně ovlivněný Mannheimskou školou. Mnoho odborné literatury se zabývá
především jeho otcem Janem Václavem Stamitzem, českým rodákem působícím
v Mannheimu a zakladatelem čtyřvěté sonátové formy. O jeho starším synovi Carlovi je
známo jen poskrovnu. I přesto je zde uveden ucelený životopisný příběh skladatele
s charakteristickými znaky jeho tvorby. Dále se zabývám jeho Flétnovým koncertem G dur
op. 29, podobně jako tomu bylo v předešlých kapitolách s Mozartovými flétnovými koncerty,
2
k čemuž mi velmi pomohl booklet napsaný Růžkovou Danielou, CD Carl & Anton Stamitz:
Concertos for Wind Instruments, a také vlastní hráčské zkušenosti.
Třetí a nejpodstatnější částí práce je již výše zmíněná komparace koncertů KV. 313 a
Op. 29. Velmi zajímavou shledávám následující kapitolu s názory a postřehy významných
světových flétnistů a pedagogů: Františka Malotína, Hansgeorga Schmeisera, Philippa
Bouclyho a Philippa Bernolda, které jsem osobně oslovila a kteří mi sdělili mnoho
zajímavých skutečností. V konečné kapitole jsem sepsala seznam dostupných CD
s Flétnovým koncertem G dur KV. 314 a op. 29, vyskytující se u společností Presto Classical,
Supraphon a CD Universe.
Ze seznamu literatury, která je uvedena v závěru samotné práce, jsem nejvíce
využívala knihy autorů Paula Johnsona, který poutavě líčí Mozartův život, společně s knihou
Z českých luhů do světa od Josefa Teichmana a ABC hudebních slohů Jana Kouby.
Nepostradatelnými se mi také staly CD booklety z koncertu Carla Philipa Stamitze, které
napsaly Plecnerová Lenka a Růžková Daniela.
Tato bakalářská práce přináší ucelený pohled na flétnové koncerty Wolfganga Amadea
Mozarta a Carla Philippa Stamitze a je určena pro všechny flétnisty, hudebníky i posluchače
vážné hudby zajímající se hlouběji o toto téma.
3
2. Život a dílo W. A. Mozarta
Wolfgang Amadeus Mozart se stal jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších
skladatelů klasické hudby 18. století a spolu s Josefem Haydnem a Ludwigem van
Beethovenem tvoří hudbu vídeňského klasicismu. Za svůj krátký život zkomponoval 626
hudebních děl různého charakteru. Vedle duchovních skladeb (mše, magnificat, chrámové
sonáty, kantáty, oratoria…), z nichž zřejmě nejznámější se stala jeho nedokončená zádušní
mše Requiem d moll (KV. 626), napsal dnes již velmi oblíbené opery, symfonie, komorní
hudbu a koncerty pro různé nástroje. 1
Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart se narodil, jako nejmladší ze
sedmi sourozenců, 27. ledna roku 1756 v rakouském Salcburku. Jméno Amadeus, pod kterým
je především znám, je latinský překlad jeho čtvrtého křestního jména Theophilus, německy
Gottlieb, v češtině Bohumil. Sám Mozart však jméno Amadeus v této podobě nepoužíval,
pouze si upravil svá původní jména Wolfgangus a Theophilius na Wolfgang Amadé. Jako
Amadeus se označoval pouze v žertu ve svých dopisech.1
Mozartovým prvním učitelem hudby se stal jeho otec Leopold Mozart, který působil
jako pedagog, houslista a hudební skladatel, jehož autorství se předpokládá u více než 250
skladeb. Jeho nejvýznamnějším dílem, které ovlivnilo generace hudebníků, je bezesporu jeho
houslová škola: Pokus o důkladnou školu hry na housle. 2 Leopold se snažil nadání svého
syna co nejvíce využít a dostat jeho genialitu do povědomí Evropy. Už odmalička pořádal
malý Wolfgang se svým otcem koncertní turné po celé Evropě. První důležitá cesta vedla do
Vídně k císařskému dvoru Marie Terezie, kde zahrál nesmírně obtížnou skladbu od skladatele
Georga Christopha Wagenseila.1 V jeho osmi letech následovaly cesty do Paříže (zde složil
své první Sonáty pro cembalo a housle KV. 6-8), ale jelikož Paříž měla v té době již dost
svých „zázračných dětí“, Mozartům se velkého ohlasu nedostalo. V Londýně to bylo jiné.
Když sem roku 1764 dorazili, z Londýna již bylo bohaté průmyslové město přijímající umělce
pohostinně. Právě zde složil své dvě symfonie KV. 16 a 19. 1 O rok později následovala cesta
do Holandska, kde pod jeho rukou vzniklo několik skladeb, například šest Sonát pro cembalo
a housle KV. 26-31, objednané princeznou rodu Nassau-Weilberg.1
1 JOHNSON, Paul. Mozart. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2014. 182 s. ISBN 978-80-7485-025-7.
s. 8-9, 7, 15, 18-19, 21 2 ŠIŠKOVÁ, Ingeborg. Dějiny hudby. IV., Klasicismus. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2012. 375 s. ISBN 978-80-
249-1977-5. s. 47.
4
Ve čtrnácti letech poprvé navštívil Itálii, kde v Bologni poznal slavného Giovanniho
Battistu Martiniho (*24. 4. 1706, †4. 10.1784), italského skladatele, teoretika a historika,
komponujícího převážně chrámovou hudbu, symfonie, koncerty a oratoria.3 Právě u něho
navštěvoval Mozart hodiny kontrapunktu. Také zde potkal svého budoucího přítele, českého
hudebního skladatele Josefa Myslivečka (*9. 3. 1737, † 4. 2. 1781) působícího od roku 1763 v
Itálii. Josef Mysliveček původně vystudoval matematiku a hydrauliku a po svém otci se stal
dokonce mlynářským mistrem. Hudbě se začal věnovat v Praze u Seyerta, varhaníka
Týnského chrámu. Po půlročním studiu kontrapunktu a kompozice napsal šest symfonií s
názvy 1.-6. měsíce (Januarius – Juni). Po odchodu do Itálie, se věnuje především psaní oper.
Mezi jeho nejznámější opery z té doby patří Il Belleferonte, Demetrius, Ezio, Olympiade a
Armida.4
Velká událost však čekala Mozarta při cestě zpět - milánská objednávka opery seria.
Mozart této příležitosti využil a první tři představení své první opery řídil sám. Opera
Mitridate, rè di Ponto na text Vittoria Amedea Cigny-Santiho sklidila velký úspěch, a tak
němuž získal Mozart objednávku na další dvě opery: Serenata Ascanio in Alba (provedena na
podzim roku 1771) a jeho poslední skladbou pro Itálii byla opera Lucio Silla (uvedena o rok
později)5
Po návratu do Salcburku působil Mozart jako koncertní mistr arcibiskupského dvora u
přísného Hieronyma von Colloreda, který k Mozartům již nebyl tak shovívavý jako jeho
předchůdce arcibiskup Sigismung Christof von Schrattenbach. Mozart v této době skládal
především hudbu instrumentální pro potřeby salcburské kapely. Místní poměry ho však
ubíjely, a tak žádal von Colloreda o povolení odjet mimo město.
Do vyhlášeného hudebního centra Mannheimu odjíždí až roku 1777, poprvé pouze se
svou matkou Annou Marií, kde potkal teprve šestnáctiletou sopranistku Aloisii Weberovou,
do které se zamiloval a prožil zde několik nejšťastnějších okamžiků ve svém životě. Chtěl
s mladou Aloisií cestovat, avšak Leopold tomu zabránil a poručil Wolfgangovi a matce odjet
do Paříže. Zde prorazil se svou Symfonií D dur KV. 297 (300a), neboli Pařížská, a spolu
s dalšími skladbami složil například Koncert pro flétnu a harfu C dur KV. 299. I přes
3 Přispěvatelé Wikipedie. Giovanni Battista Martini [online], c2015. Datum poslední revize
26. 09. 2015, 00:21 UTC, [citováno 8. 11. 2015]. Dostupné z:
<https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giovanni_Battista_Martini&oldid=12921401> 4 NĚMEČEK, Jan. Nástin české hudby 18. století. 1. vyd. v SNKLHU. Praha: SNKLHU, 1955. 399, [1]
s., 10 s. obr. příl. s.201-204. 5 ŠIŠKOVÁ, Ingeborg. Dějiny hudby. IV., Klasicismus. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2012. 375 s. ISBN 978-80-
249-1977-5. s.220.
5
pochvalné reference musel Wolfgang Paříž opustit a vrátit se zpět. Důvodem byla smrt jeho
matky, která onemocněla a vzápětí zemřela.
Leopold pochopil, že celá výprava skončila katastrofou a prosil tak arcibiskupa von
Colloreda, aby přijal jeho syna zpátky. Další dva roky ve službách arcibiskupa byla pro
Mozarta velice plodná, a tak vznikla hudebně velmi složitá opera Idomeneo, jejíž provedení
bylo umocněno nevídaným hráčským umem Mannheimských hudebníků a zpěváků.
Wolfganga ale vidina stálého místa v Salcburku děsila stejně jako beznaděj z arcibiskupových
věčných zákazů. Proto se rozhodl požádat o propuštění ze služby.6
Roku 1781 se vydal do Vídně pracovat jako nezávislý umělec. Po příjezdu opět potkal
rodinu Weberových, a jelikož hledal nové přístřeší, nastěhoval se k nim. Ke své lítosti však
brzy zjistil, že Aloisie je již vdaná. Mozartovu pozornost upoutala její mladší sestra
Konstance, se kterou se roku 1782, i přes otcův zákaz, oženil.7
Tou dobou se Wolfgangovi dařilo dobře. Měl všeobecný úspěch, ale angažmá, které
by mu přineslo stálý příjem, nesehnal. Po krátké návštěvě Lince, kde složil velkou Symfonii C
dur (KV. 425), tzv. „Lineckou“, byl pozván roku 1786 do Prahy na uvedení své komické
opery Figarova svatba. Zde zazněla velká Symfonie D dur č. 38 (KV. 504) zvaná „Pražská“.
V Praze dostal od místního impresária Pasquale Bondiniho objednávku na další operu, Dona
Giovanniho.
Po odjezdu do Vídně vznikají společně s touto operou další hudební díla, mezi něž
patří nejznámější skladatelova serenáda Eine kleine Nachtmusik (Malá noční hudba, KV.
525). Do Prahy se vrací koncem října 1787 s dokončenou operou Dona Giovanniho. Úspěch
díla byl obrovský a Mozart sám řídil první čtyři představení. Ve Vídni však byla přijata
chladně.
Rok 1788 byl pro Mozarta velmi tíživým. Ve Vídni utichl zájem o jeho tvorbu a
v dohlednu nebyla žádná operní objednávka. Značně se zadlužil a z finančních důvodů byl
nucen odstěhovat se na předměstí Vídně. Po zemřelém Ch. W. Gluckovi dostal vytoužené
místo u císařského dvora, avšak nestal se dvorním skladatelem, byl jmenován pouhým
komorním hudebníkem s méně než polovičním platem.
I přes nestálé finanční zázemí Mozart pilně skládal. Dalšími významnými díly,
vznikajícími téhož roku ve velmi krátkém časovém horizontu, se staly jeho poslední tři
symfonie: Es dur (č. 39, KV. 543), g moll (č. 40, KV. 550) a C dur (č. 41, KV. 551) známá
pod názvem „Jupiter“. Ve Vídni během jednoho týdne zkomponoval svou poslední operu na
6 JOHNSON, Paul. Mozart. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2014. 182 s. ISBN 978-80-7485-025-7.
s.56-57, 34-35, 64-65.
6
libreto Lorenza da Ponteho Cosi fan tutte, která však měla po své úspěšné premiéře málo
repríz.7
Po smrti Josefa II. 20. února 1790 se Mozart ucházel o místo u dvora, ovšem žádná
uspokojivá odpověď nepřišla. Pochopil, že musí získat přízeň nového císaře, a tak se vydal do
Frankfurtu nad Mohanem na korunovaci Leopolda II., aby zde uvedl svou novou operu La
clemenza di Tito, objednanou českými stavy, a určenou pro tuto významnou událost. K
Mozartově smůle se opera obecenstvu nelíbila a výrokem císařovny, komentující ji jako „una
porcheria tedesca“ (německé svinstvo), vstoupila do dějin.
Při svém posledním pobytu v Praze obdržel další nabídku, tentokrát na napsání
singspielu Kouzelná flétna. Kromě těchto dvou skladeb měl před sebou ještě jednu poslední,
dnes zřejmě nejznámější Mozartovu skladbu, Requiem. Tuto mši za zemřelé si u Mozarta
potajmu objednal hrabě Walseg-Stuppach, který měl ve zvyku díla jiných skladatelů uvádět
jako svá vlastní. Avšak kvůli nemoci a fyzickému vyčerpání Mozart už nestihl dílo dokončit.
Wolfgang Amadeus Mozart zemřel 5. prosince 1791.7
7 ŠIŠKOVÁ, Ingeborg. Dějiny hudby. IV., Klasicismus. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2012. 375 s. ISBN 978-80-
249-1977-5. s.257, 265-266.
7
2.1. Köchelův seznam
Ludwig Alois Ferdinand rytíř von Köchel se narodil 14. ledna roku 1800 ve městě Stein
ve Štýrsku a zemřel 3. července 1877 ve Vídni. Tento známý muzikolog, skladatel, spisovatel,
právník, editor a vědec, trávil většinu svého volného času botanickými výzkumy. Jeho
vědecké putování ho zavedlo do Severní Afriky, Spojeného království, na Pyrenejský
poloostrov a mnoho dalších zemí.8 Bez štědré finanční odměny od rakouského arcivévody
Karla, kterou získal jako poděkování za kvalitní patnáctiletou výuku jeho čtyř synů, by si však
tyto cesty dovolit nemohl. Arcivévoda ovšem nezůstal pouze u finanční odměny a za jeho
učitelský počin byl Köchel povýšen do rytířského řádu.9
Köchelova pozornost byla věnována i vědě hudební. V roce 1862 publikoval a
katalogizoval tematický seznam děl W. A. Mozarta, tzv. Köchelův seznam, německy Das
Köchelverzeichnis. Od této doby nejsou Mozartovy skladby značeny opusovým číslem jako u
ostatních skladatelů, nýbrž číslem v Köchelově seznamu, jemuž předchází písmena KV,
v angličtině pouze K. Celý název v němčině zní „Chronologisch-thematisches Verzeichnis
sämtlicher Tonwerke Wolfgang Amadé Mozarts“ (Chronologicko-tématický seznam všech
hudebních děl Wolfganga Amadea Mozarta.)10
Dalším jeho počinem bylo roztřídění Mozartových děl do dvaceti čtyř kategorií, které
zveřejnilo vydavatelství Breitkopf & Härtel v letech 1877-1910 v prvním vědeckém vydání
Mozartových děl tzv. Alte Mozart-Ausgabe.8
Köchelův seznam je rozčleněn chronologicky podle doby a místa vzniku skladeb, což
je ovšem problém, jelikož některé skladby byly psány v delším časovém úseku a některé byly
objeveny až později. Díky tomuto faktu se v seznamu objevují pouze data, ve kterých byly
skladby zkomponovány a zároveň měly stejného roku premiéru.
Od doby vydání prvního seznamu vzniklo mnoho dalších edic s opravami. Tímto
seznamem se zabýval například i Albert Einstein, který uveřejnil 3. edici v roce 1937.7
Nejnovější vydaná edice je osmá, z roku 1983. 9
8 Přispěvatelé Wikipedie. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Ludwig von Köchel [online]. Datum
poslední revize 23. 03. 2015, 08:05 UTC, [cit. 24-09-2015]. Dostupný z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludwig_von_Köchel 9 VLADISLAUS. Ludwig von Köchel [online]. ČBDB: Československá bibliografická databaze. c.
2009-2015, [cit. 24-09-2015]. Dostupné z: http://www.cbdb.cz/autor-25069-ludwig-von-kochel 10
W. A. Mozart: Díla: Köchelův seznam [online]. [cit. 2015-08-20] Dostupné z:
http://webovky.www.mozart.xf.cz/kocheluv_seznam.html
8
Celý Köchelův seznam zde uvedený není, jelikož obsahuje 626 skladeb a jeho veškerý
obsah je dnes již volně přístupný. Vypsány jsou zde pouze skladby komponované výhradně
pro flétnu, či díla v komorním obsazení s flétnou.
KV. rok město skladba
10 1764 Londýn Sonata No. 1 in B-flat major
11 1764 Londýn Sonata No. 2 in G major
12 1764 Londýn Sonata No. 3 in A major
13 1764 Londýn Sonata No. 4 in F major
14 1764 Londýn Sonata No. 5 in C major
15 1764 Londýn Sonata No. 6 in B-flat major
87 1770 Symfonie pro 2 flétny, 2 hoboje, 2
trumpety a smyčce D dur
100 1769 Salcburk Serenáda č.1 (Kasace-Finalmusik) s
pochodem, 2 hoboje(flétny), 2 lesní rohy, 2
trumpety a smyčce D dur
285 1777 Mannheim Kvartet pro flétnu a smyčce č. 1 D dur
285a 1778 Mannheim Kvartet pro flétnu a smyčce č. 2(ztracený)
G dur
285b 1778 Mannheim Kvartet pro flétnu a smyčce č. 3 C dur
296 1778 Mannheim Sonata in C
298 1786 Vídeň Flute Quartet No. 4 in A major
299 1778 Paříž Paříž Koncert pro flétnu a harfu C dur
313 1778 Mannheim Koncert pro flétnu G dur
314 1778 Mannheim Koncert pro flétnu (nebo hoboj) D dur
315 1778 Mannheim Andante pro flétnu a orchestr C dur
370(368b) 1781 Mnichov Kvartet pro flétny (hoboje) F dur
389 1781-82 Vídeň Welch ängstliches Beben: 2 Tenors, Flute,
Oboe, Bassoon, 2 Horns in E♭, Strings
424 1783 Salzburg Duo No. 2 For Flute and Clarinet
9
3. Doba a okolnosti vzniku Mozartových flétnových koncertů
Oba Mozartovy flétnové koncerty (KV. 313, KV. 314) spolu s koncertem pro flétnu a
harfu (KV. 299) mohou být považovány za pokus překročit hranice jeho rodného města
Salcburku. Během svého koncertního turné po Evropě (Mnichov, Augsburk) odjel W. A.
Mozart se svou matkou do Mannheimu, sídla knížete Karla Theodora, kam dorazili
v listopadu roku 1777. Přestože se slavná epocha tzv. Mannheimské školy v té době již chýlila
ke konci, byl Mannheim stále vyhlášeným hudebním centrem, které mohlo milovníkům
hudby mnoho nabídnout. Není divu, že se zde Mozart cítil mnohem lépe než doma. Našel
mnoho hudebních přátel, seznámil se s vynikajícím orchestrem a významnými muzikanty.11
Pověra o Mozartově nechuti k flétně nebyla určena přímo nástroji jako takovému.
Určitou nelibost choval spíše k samotným flétnistům, kteří se vyznačovali vzpurností a
neukázněností, přepracovávající notové zápisy bez předešlé domluvy s autorem.12
Ke svému
štěstí zde potkal skladatele Johanna Baptistu Wendlinga (*1723, †1797), který byl zároveň
jedním z nejlepších flétnistů své doby a jehož schopnosti inspirovaly mnoho dalších
skladatelů k napsání kompozic pro tento nástroj. Wendlingova laskavost došla tak daleko, že
Mozarta seznámil s mimořádně zámožným Holanďanem Ferdinandem de Jeanem.11
De Jean, nebo jak mu také Mozart s Wendlingem škodolibě říkali “starý Indián“, byl
vojenským lékařem v Münsteru. Ve věku 27 let odcestoval do Batália, aby tam pracoval jako
chirurg. Bohatý diletant byl milovníkem věd i umění, a jelikož byl sám vášnivým amatérským
flétnistou, nabídl Mozartovi sumu 200 zlatých, jestliže pro něj zkomponuje tři krátké a lehké
koncerty pro flétnu. 11
Mozart projevoval jakousi netečnost k De Jeanovi a neměl přílišnou
zálibu ani ve flétně jako takové. To je zřejmé i v úryvku z jeho dopisu napsaného otci 14.
února 1778: „…Vy víte, že nemám energii, když mám psát pro nástroj, který nemohu strpět…“
13 Přesto v zakázce viděl vážnou příležitost zajistit si rozumný příjem, a tak De Jeanovu
nabídku přijal.
De Jean byl však velice chytrý a zkušený, a tak dal Mozartovi na srozuměnou, že
nezaplatí za hudbu předem, jak bylo zvykem. Své peníze měl Mozart spatřit až po odevzdání
11
ANDERSON, Keith. Mozart: Flute Concertos [CD booklet]. Patrik Galloise, flute. Naxos Rights,
2004. 1 CD. 12
JOHNSON, Paul. Mozart. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2014. 182 s. ISBN 978-80-7485-025-7.
s. 48. 13
BARTOŠ, František. Mozart v dopisech. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1991. 222 s. ISBN 80-
7058-248-0. s.85-86, 87, 94.
10
všech objednaných partitur. Tato událost se stala také věčným tématem v dopisech, které si
mezi sebou Leopold Mozart se svým synem posílali.
„…Chci, aby jste mi ihned po obdržení tohoto psaní napsali, kolik peněz máte u sebe.
Doufám, že můžeš určitě počítat s oněmi 200 zl. Zhrozil jsem se, když jsi napsal, že chceš teď
docela pohodlně dokončit hudbu pro Mr. De Jeana,-a to jsi ji ještě neodevzdal? a chtěl jsi 15.
února odejet?...“ 13
Do února roku 1778 napsal Mozart oba flétnové koncerty, jež známe, spolu se třemi
kvartety pro flétnu a smyčce č. 1 D dur (K.285), č.2 G dur (K. 285a) – ztracený, č.3 C dur
(285b).14
Třetí objednaný koncert však nebyl nikdy napsán a postupem času vyšlo najevo, že i
druhý koncert pro flétnu a orchestr D dur (K. 314) nebyl originální prací. Když byly v roce
1920 přezkoumány party Mozartova hobojového koncertu dur, potvrdilo se, že tento flétnový
koncert byl jednoduše přepracován. Mozart snad tímto způsobem chtěl rychle dodat alespoň
dva ze tří slíbených koncertů.11
Mozarta v Mannheimu už nic nedrželo. Poté, co od De Jeana obdržel méně než
polovinu honoráře, odjíždí s matkou 14. 3. 1778 do Paříže. Téhož roku se mu podařilo získat
místo u knížete De Guines, jehož dceru vyučoval kompozici a o níž se zmínil také svému otci
v dopise 14. května 1778: „…Myslím, že v posledním dopise jsem Vám již napsal, že De
Guines, jehož dceru učím, hraje překrásně na flétnu a ona skvěle na harfu…“ 13
Ano, Mozart byl skutečně okouzlen virtuozitou obou amatérských hráčů a kníže zase
jím. Možná proto již brzy obdržel Wolfgang od De Guinese zakázku na dva koncerty. Jeden
pro flétnu a druhý pro harfu. A tak Mozart, aby nemusel psát dva samostatné kusy, ale
zároveň chtěl rychle vyhovět požadavku, zkomponoval jeden samostatný koncert, ve kterém
se uplatnily oba nástroje. Koncert pro flétnu a harfu C dur KV. 299 vznikl v létě roku 1778 a
patří mezi nejpůvabnější koncert pro flétnu.15
Jakkoli byl na začátku Mozart udiven interpretační schopností knížete a jeho dcery,
v červenci jeho spokojenost ochabla. Svému otci píše, že kníže už má koncert více jak čtyři
měsíce a ještě nezaplatil, a k tomu ještě dvě vyučovací hodiny jeho dcery zaplatil jako jednu.
Tady přichází další z praktických rad Leopolda Mozarta – vyžadovat peníze od nedbalých
zákazníků ihned, aniž by je urazil. To však bylo umění, kterému se Wolfgang postupně učil.11
14
Přispěvatelé Wikipedie. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Ludwig von Köchel [online]. Datum
poslední revize 23. 03. 2015, 08:05 UTC, [cit. 24-09-2015]. Dostupný z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludwig_von_Köchel 15
VERROUST, Denis. Mozart: Concertos pour flute et harpe et pour fute KV 299 et 313 [CD booklet].
Jean-Pierre Rampal, flute. Erato Disques S. A., 1964. 1 CD.
11
I když zde sklidil několik pochvalných referencí, tvoří Paříž smutnou kapitolu
Mozartova života. Jeho matka v té době těžce onemocněla tyfosní horečkou a za čtrnáct dní,
3. července, zemřela. Wolfgangovi tak nezbylo nic jiného než povolit Leopoldovu naléhání a
nastoupit zpáteční cestu do Salcburku, kam se vrátil v lednu 1779. 16
16
JOHNSON, Paul. Mozart. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2014. 182 s. ISBN 978-80-7485-025-7.
s.64-65.
12
4. Charakteristika Mozartových koncertů pro flétnu
V 18. století se stal instrumentální koncert druhým rozsáhlým hudebním útvarem po
symfonii. Plně zformován byl již v době baroka, v období klasicismu přebírá třídílnou formu,
která je typická i pro Mozartovy Flétnové koncerty.17
Ty jsou zkomponovány pro obvyklé
orchestrální osazení, plné melodických invencí s jasnou hudební texturou.18
Koncert G dur KV. 313
1. Allegro maestoso
2. Adagio ma non troppo
3. Rondo. Tempo di Menuetto
Koncert D dur KV. 314
1. Allegro aperto
2. Andante ma non troppo
3. Rondo. Allegretto
Koncert pro flétnu a harfu C dur K. 299
1. Allegro
2. Andantino
3. Rondo. Allegro
17
KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů: Od raného středověku k W. A. Mozartovi. 2.vyd. Praha: Edition
Supraphon, 1988. 253 s. ISBN neuvedeno. 173.s. 18
ANDERSON, Keith. Mozart: Flute Concertos [CD booklet]. Patrik Galloise, flute. Naxos Rights,
2004. 1 CD.
13
4.1. Koncert pro flétnu a orchestr G dur KV. 313
I přes zvěsti, že Mozart zrovna neoplýval láskou k flétně, nenajdeme v Koncertě pro
flétnu G dur nic, co by tuto teorii potvrzovalo. Hudba zde dostává vznešený, zámecký
charakter, který každého posluchače okamžitě okouzlí. Objednavatel se zároveň zdál být
velice zkušeným amatérem, jelikož jednotlivé věty jsou značně technicky náročné. 19
Rytmus v první větě Allegro maestoso naznačuje vojenskou chůzi, přičemž začátek
hlavního tématu je v energickém forte, které se vzápětí ihned slabě zopakuje o oktávu níž.
Tyto kontrasty Mozart individuálně užívá v průběhu celého koncertu. První věta byla
na míru zkomponovaná potřebám De Jeana, jakož i radostná třetí věta - finální Rondo.
Problémy začaly až při druhé větě Adagio non troppo, která je zajímavá také svým
orchestrálním obsazením - dva hoboje vystřídají dvě flétny. Tady se Mozart setkal s prvním
nesouhlasem vůči své práci. Pro holandského zákazníka se zdála být tato věta příliš náročná
ve vedení sólového hlasu a hlavně v ladění. 19
V závěru orchestrální předehry připravují lesní
rohy nástup flétny pěti tóny v poloze a2, přičemž samotná flétna navazuje na orchestr dalšími
dvěma tóny a2 ve stejné poloze a navíc v slabé dynamice.
19
VERROUST,Denis. Mozart: Concertos pour flute et harpe et pour fute KV 299 et 313 [CD booklet].
Jean-Pierre Rampal, flute. Erato Disques S. A., 1964. 1 CD.
14
Využití lesních rohů v orchestru bylo v této době obvyklé. Wolfgang si jejich zvuk
zamiloval v době strávených v Paříži, kde potkal slavného Jana Václava Sticha, významného
hornistu, pro kterého dokonce r. 1778 složil koncertantní symfonii pro flétnu, hoboj, lesní roh,
fagot a malý orchestr.20
Takový začátek koncertu pro sólovou flétnu s orchestrem je v ladění opravdu značně
náročný i pro zkušeného hráče. Zde se můžeme pouze domnívat, jaké sympatie Mozart
pociťoval k De Jeanovi, když mu nachystal toto malé a zákeřné překvapení.
De Jean byl však neústupný, a tak musel Mozart zkomponovat novou jednodušší
druhou větu k tomuto koncertu, Andante C dur KV. 315, jež měla původní Adagio non troppo
nahradit. Dnes se však Koncert G dur interpretuje s původní druhou větou a Andante C dur se
uvádí jako samostatně hraný kus. 19
20
NĚMEČEK, Jan. Nástin české hudby XVIII. století. 1.vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné
literatury, hudby a umění, 1955. 399 s. ISBN neuvedeno. s. 196..
15
4.2. Koncert pro flétnu a orchestr D dur KV. 314.
Aby Mozart v rychlosti dodal druhý ze tří slíbených koncertů pro De Jeana,
transponoval svůj hobojový koncert C dur (KV. 314) o tón výš, původně zkomponovaný pro
skvělého hobojistu Friedricha Ramma. Je proto možné pochopit De Jeanovo rozčarování a
neochotu interpretovat skladbu, která byla již použita. Jelikož Mozart nikdy nedodal třetí
koncert, a tím nebylo původní znění smlouvy naplněno, zkrátil De Jean Mozartovi honorář na
méně než polovinu.21
Koncert D dur napsaný ve standartní sonátové formě není pouhým přepracovaným
hobojovým koncertem. Mozart v první větě Allegro aperto použil jednotlivé melodické úseky
ze svého houslového koncertu č. 5 A dur KV. 219, z klavírního koncertu KV. 238 a také
z dalších operních árií.
Ve druhé větě Andante ma non tropo, zkomponované v subdominantní tónině G dur,
se zaměřuje na lyrickou melodii, kterou umocňuje zdobností melodické linky.
Opakující se části ze závěrečné věty Rondo Allegretto, použil i v arii „Welche Wonne,
welche Lust“ z opery Únos ze Serailu, uvedenou čtyři roky po premiéře Koncertu D dur.
Finále nám nabízí velké množství svěžích melodií s pasážemi, které jsou charakteristické svou
značnou virtuozitou a právě v tomto ohledu amatérský flétnista dostal možná víc, než za co
zaplatil.16
21
FIFIELD, Christopher. Mozart, The Works for Flute. The Work of True Professional: Mozart and the
Flute [CD booklet]. Philips Classic Productions, 1994. 2 CD. s. 5.
16
4.3. Koncert pro flétnu a harfu C dur KV. 299.
Koncert pro flétnu a harfu C dur, napsaný pro knížete De Guines a jeho dceru, je
skutečným mistrovským dílem. První věta Allegro je pozoruhodná především svou lehkostí,
kdy v jejím začátku po zaznění tutti uchopí sólové nástroje hlavní téma, dále se variačně a
virtuózně rozšiřující. Omezený zvuk harfy podpírá Mozart nadmíru citlivě pomocí
doprovodného orchestru.
Provedení se přiměřeně zříká tematických komplikací, které byly doposud
charakteristickým rysem jeho hudby. Naopak je zde pozornost věnována modulačním a
figurativním obměnám tematického materiálu.22
22
VERROUST, Denis. Mozart: Concertos pour flute et harpe et pour fute KV 299 et 313 [CD booklet].
Jean-Pierre Rampal, flute. Erato Disques S. A., 1964. 1 CD.
17
Již brzy probíhá vložená repríza, ve které se uplatňují různá instrumentální sóla.
18
Celá druhá věta nese nádech přírodní grácie, jednoduchosti a lehké výraznosti.
V následujícím Andantinu dochází ke zvyšování napětí jak ve výrazu, tak i ve vzájemném
zvukovém vztahu. Po krátkém úvodu smyčců se rozvinou sólové nástroje, kdy smyčce dávají
zvukový podklad k nádhernému dialogu mezi flétnou a harfou.22
Charakteristickou složkou v koncertech byla kadence, zpravidla vložená před koncem
jednotlivých vět. Byla to místa v hudbě nechaná pro sólové hráče bez orchestru, ve kterých
mohli ukázat publiku svou technickou zručnost. Tyto kadence si hráči většinou skládali sami,
uzpůsobené svým technickým možnostem.23
Jelikož oba sólisté neuměli improvizovat,
vypracoval jim Mozart navíc k dokončeným větám kadence, které se postupem času ztratily.24
23
KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů: Od raného středověku k W. A. Mozartovi. 2 vyd. Praha: Edition
Supraphon, 1988. 253 s. ISBN neuvedeno. 173.s. 24
FIFIELD, Christopher. Mozart, The Works for Flute. The Work of True Professional: Mozart and the
Flute [CD booklet]. Philips Classic Productions, 1994. 2 CD. s. 6.
19
5. Život a dílo Carla Philippa Stamitze
Martin Stamic, praděd C. P. Stamitze, přišel s rodinou do Čech v 17. století ze
slovinského Mariboru. Odtud pokračovala generace Stamitzů do Německého Brodu (dnes
Havlíčkova Brodu), kam se kolem roku 1710 Antonín Ignác Stamic, syn Martina Stamitze,
přestěhoval. Zde se oženil s Rozinou Boëmovou, která mu porodila celkem 11 dětí. Třetím
z nich byl i Jan Václav Antonín Stamic (německy Johann Stamitz), slavný český skladatel a
houslový virtuóz, otec Carla Philippa Stamitze.25
Carl Philipp Stamitz se narodil 7. května 1745 v Mannheimu. Své první hudební lekce
dostával, stejně jako W. A. Mozart, od svého otce Jana Václava. Po jeho smrti pokračoval ve
svých studiích pod vedením houslisty, kapelníka a hlavního učitele kompozice v Mannheimu
Franze Xavera Richtera (*1709, †1789), který napsal teoretické dílo Poučení o harmonii, aneb
důkladný návod k hudebnímu umění a pravidel kompozice. Mezi dalšími Stamitzovými
učiteli byl rakouský skladatel a mannheimský kapelník Ignaz Holzbauer (*1711, †1783), pod
jehož vedením se stal dvorní mannheimský orchestr jedním z nejvýznamnějších v Evropě a Christian
Cannabich (*173, †1798), houslista, kapelník a skladatel, který se společně s Johannem
Stamitzem podílel na utvoření orchestrální textury, jež se stala základem Vídeňské školy.26
Už v dětství se stal virtuózním hudebníkem, který skvěle ovládal hru na housle, violu a
violu d’amore. Již v sedmnácti letech začal působit v proslulém mannheimském orchestru
jako druhý houslista, což mu umožňovalo propracovat brilantní techniku ve hře, získat znalost
vrcholné kultury orchestru i dobře zvládnout tehdejší mannheimský repertoár.
Ve svých pětadvaceti letech zahájil dráhu houslového virtuóza a roku 1770 opustil
Mannheim. Cesta ho zavedla do Paříže, kde dosáhl veliké popularity a seznámil se s mnohými
předními hudebníky, např. s Gossekem, Leducem a Beerem. Stal se zde dvorním skladatelem
vévody Luise de Noailles a někdy i se svým bratrem Antonem Stamitzem pravidelně
vystupoval na Concerts Spirituels.27
25
NĚMEČEK, Jan. Nástin české hudby XVIII. století. 1.vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné
literatury, hudby a umění, 1955. 399 s. str.191. 26
Wikipedia přispěvatelů. Carl Stamit: Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední revise
2015-08-16, [cit. 2015-09-22]. Dostupné z:
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Carl_Stamitz&oldid=676313373 27
RŮŽKOVÁ, Daniela. Carl & Anton Stamitz: Concertos for Wind Instruments. Radomír Pivoda: Flute
[CD booklet]. Editor: Růžková Daniela. Supraphon Music a. s., 2008. s.19.
20
Léta strávená v Paříži byla pro Carla Philippa Stamitze klidná a poměrně úspěšná.
Seznámil se zde s českým rodákem, klarinetistou Josefem Beerem (německy znám jako
Johann Joseph Beer). Tato spolupráce se zdála být přínosná jak pro Stamitze, tak i pro Beera.
Stamitz si mohl díky Beerovi prohloubit znalosti klarinetové hry a tak docílit přijatelné
technické obtížnosti ve svých klarinetových koncertech. Na jednom z nich (č. 6- E dur) se na
titulní stránce vídeňského rukopisu objevují dokonce jména obou umělců. Můžeme tedy
předpokládat, že Stamitz zkomponoval tento koncert společně s Josefem Beerem, svým
poradcem.19
V této době byl návštěvníkem Paříže i W. A. Mozart, který si odtud odnesl
naopak smutné vzpomínky. Zdali se spolu tito umělci setkali osobně, již bohužel nevíme.
Po roce 1779 vystupoval v Hagu na dvoře Viléma V. Oranžského, kde si zahrál na
koncertě 23. 11. 1783 spolu se třináctiletým Ludwigem van Beethovenem.
V letech 1785-1787 podnikl jako virtuóz několik cest do Evropy a mezi města, která
navštívil, patří například Frankfurt nad Mohanem, Augsburg, Štrasburk, Londýn, Haag,
Lübeck, Hamburk, Drážďany a Praha. Roku 1789 se stal ředitelem Liebhaberských
koncertů.23
V této funkci setrval jeden rok, než se přestěhoval do Greizu, kde se oženil s Marií
Josefou Pilzovou. Netrvalo dlouho a narodil se jim syn a o další dva roky později dcera. Už
proto bylo velmi nutné získat stálé místo u dvora Friedricha Franze I., které naneštěstí
nedostal, a tak byl nucen stále cestovat. Bohužel ani v Lipsku a Schwerinu se mu získat jisté
zaměstnání nepodařilo. Proto podnikla celá rodina roku 1793 zpáteční cestu, tentokrát do
rodného Mannheimu, kde se stal kapelníkem a učitelem na tamější univerzitě, ale jeho plat
mu nestačil na to, aby uživil sebe i své děti.
Mezi lety 1794 – 1795 se přestěhovali do universitního městečka Jena v Německu, kde
se stal učitelem na tehdejší akademii. Narodili se mu zde další dva synové, kteří zemřeli
v raném věku, stejně jako jeho starší syn a dcera. Podobně jako Mozart se i on musel ke konci
života setkat s tím, že panské poměry a požadavky bránily umělcům získat požadované
postavení. Důsledkem bylo, že se do konce svého života značně zadlužil.28
Carl Philipp Stamitz vynikl jako znamenitý instrumentalista a stal se prominentním
představitelem druhé generace mannheimské školy. Hlavní těžiště jeho tvorby je
v symfoniích, kterých se dochovalo kolem padesáti. Další důležitou složku v jeho tvorbě
zaujímají koncerty pro klarinet (11 koncertů, z nichž alespoň jeden byl zkomponován
společně s Johannem Josephem Beerem), violoncello, flétnu, fagot, basetový roh, housle,
violu d´amore a dalších kombinacích těchto hudebních nástrojů. Kromě koncertů pro různé
28
Převzato ze serveru mistři klasicismu: Stamitz Carl Philip [online]. [cit. 2015-10-05]. Dostupné z:
http://www.klasika.wz.cz/Zivotopisy/Stamic/Stamic.php
21
nástroje zkomponoval také nejméně 28 koncertantních symfonií, komorní hudbu a dvě opery:
Der verliebte Vormund (1787) a Dardanus (1780), jež jsou obě považovány za ztracené.
Carl Philipp Stamitz zemřel 9. listopadu 1801 v Jeně.23
22
6. Vliv Mannheimu na hudební styl C. P. Stamitze
Carl Philipp Stamitz patří k nejkultivovanějším skladatelům 18. století. Byl
představitelem zralého klasicismu, jeho hudba vynikala lehkostí a graciézností, která
ztělesňuje galantní éru doby. Svůj život i uměleckou dráhu spojil s Mannheimem, kde
působila mannheimská kapela, obdivovaná Mozartem. Právě zde získal znalost vrcholné
kultury orchestru.
Mannheim je nyní součástí Bádenska- Württenberska, avšak v 18. století leželo město
na území Falce. Právě sem, do šlechtické kapely falckého kurfiřta Karla Theodora, odcházeli
hudebníci za lepšími profesními i finančními podmínkami. Mezi významné české skladatele,
podílejících se na hudebním mannheimském životě, patřili F. X. Richter (*1709, †1789), A.
Fils (*1729 nebo 1730, †1760), J.Čart (*1708, †1778) a další. Největšího významu dosáhl
orchestr po příchodu českého skladatele Jana Václava Stamitze roku 1745, otce Carla
Philippa.24
Díky příchodu hudebníků z různých zemí se v orchestru mísilo mnoho kontrastních
stylů hry, které přinesly nové hudební myšleny a orchestr brzy začal určovat nové směry
instrumentální hudby i nový způsob její interpretace. Tím se i hudební forma mění a stává se
dramatickou. V této době hudba nebyla podřízena vkusu aristokracie a vlivem českých
hudebníků působících v Mannheimu, se začaly objevovat lidové prvky a větší uvolněnost.
Zatímco za vlády Karla Filipa převládaly vlivy italské hudby, Karel Theodor udržoval čilé
styky s Francií a tím se pokroková osvícenská doba dostala i do Mannheimu.29
Velký tlak byl
vyvíjen především na skladatele, kteří již museli své skladby komponovat pro široké spektrum
posluchačů, kteří nehledali v hudbě jen zábavu a kratochvíli. Obecenstvo si žádalo nové
skladby, v nichž se bude více uplatňovat sólový nástroj nesoucí hlavní melodickou linku. Tak
vznikaly skladby určené především pro housle, které nejvíce připomínaly lidský hlas.30
Mannheimská škola nebyla pedagogicky koncipovaná tak, jak to známe dnes, kdy
funguje vztah: učitel – žák. Ve druhé pol. 18. stol se vystřídalo v kapele několik generací
29
NĚMEČEK, Jan. Nástin české hudby XVIII. století. 1.vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné
literatury, hudby a umění, 1955. 399 s. ISBN neuvedeno. str. 192-194, 222, 226. 30
TEICHMAN, Josef. Zčeských luhů do světa: Průkopníci české hudby. 2. vyd. Praha: Státní
nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959. 255 s. ISBN neuvedeno. str. 15-16.
23
hudebníků, kteří navazovali na své předchůdce, a tak se držela stylová soudržnost. Takovým
důkazem je bezesporu i tvorba rodiny Stamitzů.31
Hlavním přínosem J. V. Stamitze v Mannheimském orchestru bylo používání nových
nástrojů, především horn a klarinetů, které dodaly hudbě zvláštní zabarvení, a dechové
nástroje se tak staly nepostradatelnou skupinou v orchestru.17
Také ho velmi zajímalo
současné hudební dění, do kterého se pokoušel vnést nové myšlenky a výraz. Jeho pozornost
upoutala především symfonie. Italové komponovali často symfonie dvouvěté, kdežto Němci
třívěté.
Carl Philipp Stamitz však nepokračuje, po vzoru svého otce, v nové čtyřvěté cyklické
sonátové formě, kdy byl do původně třívětého schématu vložen francouzský tanec - menuet.
Čtyřvěté schéma orchestrální symfonie tak vypadalo takto: první věta měla dynamický
charakter a tvořila nejzávažnější část symfonie, ve které se uplatňovala sonátová forma.
Druhá volná a klidná věta se vyznačovala odlišnou tóninou, následovala třetí věta menuet s
triem (po zavedení lesních rohů do orchestru zde měly svou sólovou úlohu) a ve čtvrté
závěrečné větě se myšlenkově propojila celá skladba, která se svou závažností vyrovnává větě
první.32
Carl se ve svých symfoniích inspiruje klasickým italským vzorem třívěté formy, tedy
rychle-pomalu-rychle. Pouze čtyři symfonie v sobě zahrnují menuet a trio a osm
koncertantních symfonií má skladbu pouze dvouvětou. Po vzoru Haydna má 12 symfonií
pomalý úvod.23
Plastičnosti hudby dosáhl Stamitz střídáním tónin, melodickými ozdobami
(uplatňovaly se především tzv. mannheimské vzdechy, sekundové průtahy, akcenty…),
změnami temp, náhlými dynamickými kontrasty a vkládáním crescend. Tento způsob práce s
dynamikou se stal inspirací i pro W. A. Mozarta, který po návštěvě Mannheimu zkomponoval
klavírní sonátu C dur (KV. 309), využívající Stamitzovy hudební kontrasty. Náhlé zrychlení a
zpomalení v hudbě bylo zároveň velkou výzvou pro dirigenty, kteří se již stávají skutečnými
vůdci orchestru.16
Carl Philipp se jako představitel druhé generace skladatelů Mannheimské školy
zaměřoval spíše na technickou ušlechtilost formy než na myšlenkovou nápaditost. V dílech
používá pravidelnost intervalů s osobitými přitažlivými melodiemi. Jeho skladby jsou
31
RŮŽKOVÁ, Daniela. Carl & Anton Stamitz: Concertos for Wind Instruments [CD booklet]. Radomír
Pivoda, flute. Editor: Růžková Daniela. Supraphon Music a. s., 2008. s.19. 32
KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů: Od raného středověku k W. A. Mozartovi. 2.vyd. Praha: Editio
Supraphon, 1988. 253 s. ISBN neuvedeno. s. 172.
24
stylisticky podobné skladbám Mozarta či Haydna, ovšem oproti nim nejsou příliš virtuózně
vedené. Tento fakt však neubírá na zajímavosti a přitažlivosti jeho děl a zcela odpovídá
ideálům nového galantního slohu.33
6.1. Charakteristika flétnového koncertu G dur op. 29.
Ačkoli bylo těžiště Stamitzovy tvorby v orchestrálních skladbách, jasné stylové
mannheimské základy, jako je plynulost, znalost orchestrální sazby, kantabilita terciových
pasáží a vzdechů, se objevují i v koncertních dílech pro sólové nástroje.34
Stamitzův flétnový koncert G dur op. 29 je psán ve standardní koncertní formě o třech
větách:
1. Allegro
2. Andante non troppo moderato
3. Rondo. Allegro
První věta koncertu je konstruována v sonátové formě s rozsáhlou expozicí. Její struktura
má aditivní charakter a nevykazuje tematický vývoj, jenž je považován za typický styl
vídeňského klasicismu. Stamitz zahrnul nové inovace Mannheimské školy i do svého díla, a
tak nimž je možno nahlížet na koncert v novém odlišném světle.
33
PLECNEROVÁ, Lenka. Flute Concertos: Richter, Stamitz, Benda. [CD booklet]. Eugenia
Zukerman,flute. Editor: Viera Chaloupková. Bratislava: OPUS a. s. 1989. 34
RŮŽKOVÁ, Daniela. Carl & Anton Stamitz: Concertos for Wind Instruments. [CD booklet].
Radomír Pivoda, flute. Editor: Růžková Daniela. Supraphon Music a. s., 2008. s. 20.
25
Například orchestr zde začíná s 48 takty předehry, než nastoupí flétna, která převezme
onen majestátní, jakoby královský fanfárový úvod a hlavní myšlenku. Tento sólový nástup
flétny je v klasicistním koncertu kontrastní k baroknímu concerto grosso, kde společně s tutti
(celý orchestrální soubor, většinou reprezentován smyčcovým souborem s několika málo
dechy) zní i malá skupina sólistů (tzv. concertino), která pokračuje i ve hře společně s tutti.35
35
KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů: Od raného středověku k W. A. Mozartovi. 2.vyd. Praha: Editio
Supraphon, 1988. 253 s. ISBN neuvedeno. s. 113-114.
26
Druhá věta Andante non troppo moderato vyniká klidem a zpěvností ve flétnovém partu
spolu s jemnými pizzicatovými figurami v orchestrálním partu.
27
Závěrečná finální věta koncertu je ve francouzském stylu Rondo, kde se střídají dvě
základní tempa: Allegro a Grazioso. V této větě najdeme mnoho hudebních prvků
z mannheimské školy, například používání synkop.
28
Toto energické rondo plné života rozezní lehký part flétny, který se vzápětí rozvine
v plný hlas houslí. Tento variační kompoziční postup s hlavním tématem se opakuje v celé
skladbě.
Carl Philipp Stamitz byl oproti Mozartovi plodnějším skladatelem pro flétnu.
Zkomponoval celkem sedm koncertů a další díla pro komorní seskupení. Jeho hudební styl je
typický pro klasické období, charakteristický dlouhými pasážemi, stupnicovými běhy,
intenzivními dynamickými kontrasty, melodickými ozdobami a rytmickými stereotypy jakými
jsou synkopy a appogiatury. Struktura koncertu je rozsahově obdobou Baroque concerto
grosso, avšak nově je sólista viděn jako vůdce a je mu dána svobodná příležitost ukázat svou
virtuozitu. Orchestr je vnímán výhradně jako doprovod a kadence, vložená brzy ke konci
věty, je další příležitostí sólistova individuálního předvedení.36
36
PLECNEROVÁ, Lenka. Flute Concertos: Richter, Stamitz, Benda. [CD booklet]. Eugenia
Zukerman,flute. Editor: Viera Chaloupková. Bratislava: OPUS a. s. 1989.
29
7. Porovnání Mozartova koncertu G dur KV. 313 s flétnovým
koncertem G dur op. 29 od C. P. Stamitze
Stamitzův flétnový koncert op. 29 byl poprvé uveřejněn roku 1780. Tato doba byla
bez jakékoli pochyby zlatým věkem příčné flétny. Ta se ještě ve své barokní formě vyskytla
ve Francii koncem 17. století a již kolem roku 1720 dosáhla vysoké úrovně dokonalosti za
přispění některých geniálních výrobců instrumentů a flétnových virtuózů jakými byl
J. B. Wendling. Ovšem mechanismus moderní flétny, který známe dnes, byl dotvořen
Theobaldem Böhmem až roku 1832 a Böhmova flétna byla publiku poprvé představena roku
1851 na výstavě v Londýně.37
I přes mechanickou nedokonalost nástroje oplývá koncert
brilantními pasážemi, čímž vzbuzuje obdiv a respekt před uměním dobových interpretů.
Ve svém Flétnovém koncertě G dur op. 29 nám nabízí Carl Philipp Stamitz mnoho
vlídných a příjemných melodií, které jsou pro jeho hudbu typické. Koncert je, stejně jako
Mozartův Flétnový koncert G dur KV. 313, psaný v sonátové formě, což bylo v této době
obvyklé, stejně jako použití stejné tóniny. Možnosti příčné flétny byly i přes značný vývoj
stále omezeny především svým tlumeným zvukem a intonací, a tak skladatelé často sahali po
tóninách snadno hratelných, což je výhodou i pro flétnisty v dnešní době. Jak píše Bílková
Thůmová:
„Flétna je jedním z nejdokonalejších a nejkrásnějších dechových nástrojů. Má dobrou
mechaniku, která umožňuje velké skoky, výbornou chromatiku, hbité staccato a rychlost
rozložených akordů a stupnic. Mezi nedostatky patří menší dynamická škála, obtížněji znějící
tóny ve spodním rejstříku a nevelký manipulační prostor při intonaci ve vysoké poloze.“ 38
Ovšem při přečtení obou partitur či poslechu Mozartova a Stamitzova koncertu se nám
může zdát, že podobnost, která mezi nimi je, nemusí být náhodná. Na povrch se tedy dostává
otázka. Je možné, že Mozart hledal v Mannheimu hudební inspiraci ve Stamitzově flétnovém
koncertě G dur, aby mohl co nejdříve odevzdat slíbený koncert De Jeanovi, nebo naopak byl
37
Wikipedia přispěvatelů. Theobald Boehm: Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední revise
2015-09-13, [cit. 2015-09-22]. Dostupné z:
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Theobald_Boehm&oldid=680816695 38
BÍLKOVÁ TŮMOVÁ, M. Povídání o hře na příčnou flétnu [online učebnice].Praha : 1994 [cit. 2009-
02-27]. Dostupný z WWW: <www.bilkovatumova.euweb.cz> , s.14.
30
Stamitz okouzlen Mozartovou hudbou natolik, že podobné hudební a melodické prvky použil
do své skladby?
Jistá podobnost je zřejmá už v samotném začátku prvních vět. Stejně jako Mozart
začíná Stamitz svůj koncert tečkovaným rytmem. Celá první věta Allegro tak dostává
podobný charakter jako Mozartovo Allegro maestoso.
C. P. Stamitz
W. A. Mozart
31
Zajímavý je také čtvrtý a pátý takt ve druhé větě Andante non troppo moderato ze
Stamitzova koncertu v porovnání s druhým a třetím taktem v Mozartově Andante C dur
(původně se hrálo jako druhá věta v koncertě G dur). Rytmus i směr pohybu sólové flétny je
zde skoro stejný.
Carl Stamitz
W. A. Mozart
Třetí věty obou skladatelů jsou zkomponovány v rondové formě ve ¾ taktu, kdy
Stamitzovo Rondo allegro podobně jako Mozartovo Rondo Tempo di Minuetto využívá stejné
notové hodnoty vázané ligaturou, díky níž jsou si tyto věty blízké.
C. P. Stamitz
32
W. A. Mozart
Když porovnám výše uvedené ukázky, domnívám se, že je možné hledat spojitost
mezi Stamitzovým Flétnovým koncertem G dur op. 29 a Mozartovým Flétnovým koncertem
G dur KV. 313. Díla jsou napsaná ve stejném hudebním duchu, jsou plná radosti, hravosti a
zároveň pomyslné interpretační jednoduchosti. Oba skladatelé byli ovlivněni inovacemi
Mannheimské školy, především v důrazu na galantní styl (tečkované figury, trioly
v šestnáctinových notách, appogiatury).
Nicméně hlavní rozdíl mezi těmito koncerty je v celkovém kompozičním přístupu.
Stamitz zkomponoval svůj koncert více v symfonickém stylu obsahujícím dlouhé, pojící se
melodie s výrazným partem pro orchestr. Oproti tomu Mozart napsal koncert v jednodušším
elegantním stylu, vybudovaným na melodické lince flétny a je více zvýrazněn dialog mezi
tutti a sólistou.
S důležitým přihlédnutím k roku vzniku obou koncertů jasně vyplývá, který skladatel
se mohl inspirovat skladbou svého současníka. Mozartův Flétnový koncert se datuje do roku
1778 39
, zatímco Stamitzův Flétnový koncert byl poprvé uveřejněn v roce 1780.
39
FIFIELD, Christopher. Mozart, The Works for Flute. The Work of True Professional: Mozart and the
Flute [CD booklet]. Philips Classic Productions, 1994. 2 CD. s. 5.
33
8. Názory světových flétnistů a pedagogů
Oslovila jsem čtyři uznávané flétnisty a významné světové pedagogy, zdali by mi
sdělili svůj názor na interpretaci Mozartových flétnových koncertů a co se jim vybaví, když si
na tato díla vzpomenou. Jsem velmi poctěna, že všechny níže uvedené flétnisty jsem měla
možnost poznat osobně již za svých studií a později i při osobních návštěvách a dlouhých
rozhovorech. K mé radosti jsem se dozvěděla mnoho zajímavých skutečností a samozřejmě
také veselých historek, jež tato díla provázejí. V následujících řádcích bych se chtěla podělit o
zajímavé postřehy těchto flétnistů, které mi byly osobně sděleny a určeny pouze pro tuto
práci, a zároveň přiblížit jejich koncertní a pedagogickou činnost.
Příspěvky a životopisy všech zahraničních flétnistů jsou uvedeny v českém překladu.
Originální bibliografické znění je volně dostupné na internetových stránkách uvedených
v citacích.
8.1 František Malotín.
Záběr profesora pražské konzervatoře Františka Malotína (nar. 15. 11. 1929 v Barchůvku) je
nesmírně široký a zahrnuje nejednu oblast lidské činnosti spojenou s příčnou flétnou.
Přirozený přístup k hudbě a základy zdravého hudebního cítění získal již ve svém rodišti od
venkovských muzikantů Fišerovy kapely. Odborného vzdělání se mu dostalo na Pražské
konzervatoři ve třídě profesora Františka Čecha. Následovala angažmá v Armádní opeře,
AUS VN, v Pražském komorním orchestru bez dirigenta a v SOČRu pod vedením
šéfdirigenta Aloise Klímy. Zde Malotín působil jako první flétnista bezmála třicet let (1955-
1984).
Na Pražské konzervatoři začal vyučovat v roce 1964 a od roku 1968 působil na tehdejší LŠU
(dnes ZUŠ) ve Voršilské ulici. Zde už v roce 1971 uvedl do praxe zahnutou hlavici pro
začínající flétnisty a francouzský model flétny s pěti otevřenými otvory v klapkách. V roce
1980 začal s výrobou flétnových hlavic. O jedenáct let později spatřily světlo světa také první
stříbrná a zlatá flétna značky Malotín. Malotínovo snažení nezůstalo bez patřičné odezvy u
žáků. Ti se mu postupně odvděčili vítězstvími v národních i mezinárodních soutěžích. Za
34
všechny jmenujme alespoň opakovaná vítězstvív soutěžích tehdejší LŠU (dnes ZUŠ) i
konzervatoří, několik vítězství v národní a dvě prvenství v mezinárodní soutěži Concertino
Praga, první cenu v soutěži Pearl Flute Competition v Londýně, třetí cenu v soutěži Pacem in
terris v Bayreuthu, první cenu v European Music Prize 2000 v Hannoveru, první cenu v
Concours Européen de Musique v Picardii, Concours Léopold Bellau v Paříži, Concours
National de Jeunne Flûtist v Paříži, Rottary Club Prize v Norimberku a Special Prize Web
Concert Hall Competition v New Yorku, dále vítězství v konkurzu a přijetí na Conservatoire
Supérieur de Paris-CNR a několik dalších cen. Jeho žáci zasedli v České filharmonii,
Symfonickém orchestru Karlovy Vary, Symfonickém orchestru Českého rozhlasu, v orchestru
opery Národního divadla a Komorní opery, v orchestru Syrinx-Czech Chamber Philharmonie
i v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK a na místě profesora flétny na konzervatořích v
Praze, Plzni a Českých Budějovicích a na Ostravské univerzitě. Uplatnili se také v zahraničí
(Lyon, New York, Tokyo, Oslo, Paříž, Linec, Bonn, Stuttgart, Dubaj, Řecko, Španělsko).
Samostatnou a velkou kapitolou činnosti Františka Malotína je organizování flétnových kurzů
a seminářů. Nejznámější jsou letní flétnové kurzy v Jičíně, v Olomouci a v současné době v
Českých Budějovicích (dosud 16 ročníků). Malotín svou publikační činnost zahájil vydáním
orchestrálních studií ze symfonických děl Antonína Dvořáka.
Následuje sepsání celoživotních pedagogických zkušeností, jehož první část, Praktická
metodika, vyšla v roce 1998. Volným pokračováním je flétnová škola s příznačným názvem
První doteky (vyšla v Bärenreiter Praha v roce 2005). Dílo završuje Probouzení k dokonalosti,
které rozšiřuje studijní látku do celého tónového rozsahu flétny a přináší podrobný návod k
opravdovému a dokonalému cvičení. Mezi další oblasti činnosti Františka Malotína patří
fotografování (je členem v klubu fotografů amatérů Nekázanka, účastní se fotografických
soutěží a pořádá výstavy), dále cvičení jógy (v letošním roce získal 2. cenu v soutěži Ásana
09), je dlouholetým členem Makrobioklubu v Dobrušce a Military Car Clubu Plzeň a se svým
jeepem se pravidelně účastní Convoy of Remembrance.40
40
MALOTÍN, František. První doteky. K vydání připravila Jindra Černá. 1.vyd. Praha: Editio
Bärenreiter, spol. s. r. o., 2009. 136 s. ISBN 260103610.
35
„Mozartův flétnový koncert G- dur.
Jistě nepřeháním, když napíši, že ho právem můžeme považovat za klenot ve flétnové
literatuře. Bylo o něm mnoho napsáno a je také nahrán mnoha flétnisty všech národností. Ale
myslím, že historky týkající se přímo tohoto koncertu (na které rád vzpomínám) snad dnes již
nikdo nezná, nebo jen málokdo.
Některé pochází z vyprávění mého známého flétnisty a dirigenta, který byl zároveň důvěrným
přítelem význačného francouzského flétnisty ještě nedávno žijícího v Paříži.
Ten měl ve III. větě „zakletý“ jeden takt, který mu většinou nevyšel. Když již přestávalo být
tajemstvím, scházeli se na jeho koncertech flétnisté z Paříže a škodolibě čekali na ono místo.
Samotného interpreta to nevyvádělo z jeho klidu, ale stále přemýšlel, jaká záhada v tom může
být. Náhle se zaradoval: „Už jsem na to přišel, v čem to je. Musím si tam uvědomit fis!“Pln
důvěry v dobré vyřešení tajemné záhady se na příštím koncertě opět dostává k onomu taktu.
Ale jaké překvapení? To místo opět nevyšlo.
Jiný příběh, vztahující se k Mozartovu koncertu G-dur vystihuje důslednost jiného flétnisty,
kterého zaujalo v první větě místo v taktech 118 a 119.
36
Vznikla u něho domněnka, že to místo má být shodné s předešlými podobnými takty 107 a 108
a že tedy v obou případech by měl být interval stejný.
Po dlouhých úvahách a studiu nabyl pevného přesvědčení, že a1 v taktu 118 má být
každopádně o oktávu nižší a že i sám autor to tak zamýšlel. Považoval to za velký objev a
chtěl pro jeho zveřejnění udělat maximum. Celou věc náležitě propagoval, nechal si vyrobit
A-nožku a uspořádal koncert, na který rozeslal mnoho pozvánek s upozorněním na důležitost
taktu 118.
Sešlo se četné publikum složené zejména ze známých flétnistů, které chtělo slyšet konečně
první větu Mozarta v originále. Když zdárně proběhly takty 107 a 108, začalo vzrůstat v sále
napětí a obecenstvo se již připravovalo na očekávaný zážitek. Ale ještě větší napětí vzrůstalo i
na interpreta a to se postupně zvyšovalo do takové míry, že se až nakonec to očekávané „a“
vůbec neozvalo.“41
41
MALOTÍN, František. Osobní rozhovor na téma: Mozartovy flétnové koncerty. Praha, 20. 2. 2015.
37
8.2 Hansgeorg Schmeiser
Se studiem hudby a hrou na flétnu začal na konzervatoři ve svém rodném městě Grazu u
profesora Gottfrieda Hechtla. Následovala studia u Alaina Mariona v Paříži a u Wolfganga
Schulze na Vysoké hudební škole ve Vídni. V roce 1982 s vyznamenáním absolvoval. Další
hudební vzdělání získal u Aurèle Nicoleta, Alana Mariona, Peter-Lukase Grafa, Roberta
Aitkena a Karl-Heinze Zoellera. Obdržel několik ocenění v rakouských soutěžích mladých
hudebníků. Od roku 1982 působí jako sóloflétnista vídeňské Volksoper. V roce 1984 začal
vyučovat jako asistent Wolfganga Schulze na vídeňské Vysoké hudební škole, kde získal
v roce 2000 titul univerzitního profesora.
Jeho početná sólová vystoupení i vystoupení v komorních souborech ho zavedla na cesty po
Evropě, Severní a Jižní Americe, do Japonska a Korey, kde také pravidelně vyučuje na
mistrovských kurzech. V roce 1995 poprvé vyučoval na mistrovských kurzech v Mozarteu
v Salzburgu.
Hansgeorg Schmeiser je pravidelným hostem Vídeňských Filharmoniků a kromě toho také
členem Vídeňského komorního orchestru, souboru „Ensemble 20. Jahrhundert“ a souboru
Ensembles „die Reihe“. Jako sólista vystupoval s „ Vídeňským orchestrem Volksoper“, se
„Záhřebskými sólisty“, s „Vídeňskou komorní filharmonií“ a s „Rakousko - maďarskou
Haydn-Philharmonie“.
V roce 1993 založil dechový kvintet „quintett.wien“ a v roce 1996 „Mozart-Ensemble der
Wiener Volksoper“. CD s těmito soubory vydalo nakladatelství „Nimbus-Records“(Velká
Británie), které také tohoto sólového umělce zastupuje. H. Schmeiser hraje na 24kt zlatou
flétnu japonské firmy Muramatsu. 42
42
Neuberger kulturtage. Seminars from July 16th
to 26th
2015: Teacher [online]. [cit. 2015- 09-16].
Dostupné z: http://www.neuberger-kulturtage.org/seminare/schmeiser.pdf
38
„Mozartovy koncerty jsou stylisticky pravděpodobně největší výzvou pro každého
flétnistu. Začíná to tím, že tyto koncerty jsou hrány v příliš útlém věku, kdy žáci zcela
automaticky kopírují buď učitele, nebo nahrávku, kterou mají k dispozici. Kromě toho nebyla
za doby mého studia k dostání žádná „urtextová“ vydání. Tehdy jsme byli odkázaní na
vydání, která byla znetvořena romantickými manýry. Teprve velký vzestup a zájem o barokní
hudbu, způsobený takovými umělci jako Nikolaus Harnoncourt nebo Gustav Leonhard,
vyvolal potřebu větší „pravdivosti“ i u Mozartových děl.
Koncerty vzniklé v době, kdy Mozart psal ze zvláštních důvodů pro flétnu, jsou
každopádně ve všech ohledech mistrovskými díly. Vzpomeneme na hlavní téma koncertu G
dur, melodie dnes známé jako „Marseillaise“, Mozart z tohoto důvodu označí 1. Větu jako
Allegro MAESTOSO.
Pomalá věta, v orchestru obsazena podle tehdejšího Mannheimského zvyku dvěma
flétnami (místo dvou hobojů), nenašla velkou oblibu v očích vydavatelů. Následovalo
překrásné, ale o dost jednodušší Andante, jehož melodii použil Mozart v jednodušší formě
znovu na sklonku svého krátkého života, a to v Kouzelné flétně.
Rondo – Menuette s jeho jednoduchým tématem najdeme také v Graziosu Stamitzova
koncertu, stejně tak oba vykazují podobnost hlavního tématu v první a druhé větě.
Koncert D dur, jednodušší, asi i radostnější, je také silně ovlivněn operou: druhá věta
v dikci jako Taminova Bildnisarie, třetí věta – oslavné téma blondýnek z opery Únos ze
Seraillu.
Špatná vydání a neznalost klasicistního pojetí hudby byly častou příčinou chybné
interpretace těchto nádherných koncertů, bohužel se s nimi můžeme setkat i dnes. Jen pomalu
se začíná mluvit o tom, že také u Mozartovy hudby jsou považovány rukopisy za jeho odkaz
(co se týče interpretace a autenticity). Všechny změny, do kterých se hráč pustí, se smí stát jen
s dostatečnými znalostmi interpretace klasicistní hudby a s ohledem na klasickou hráčskou
tradici.“
39
8.3. Philippe Bernold
Philippe Bernold započal svá hudební studia v rodném městě Colmar nejprve studiem flétny
a později studoval dirigování u René Mattera, žáka legendárního dirigenta Ch. Münche.
Pozdější studium flétny na Pařížské konzervatoři zakončil udělením 1. ceny konzervatoře.
Hned následující rok, ve věku 23. let, byl jmenován prvním sólo-flétnistou v l'Orchestre de
l'Opéra National de Lyon.
V roce 1987 zvítězil v mezinárodní soutěži Concours International Jean-Pierre Rampal a
získal první cenu - le Premier Grand Prix. Toto vítězství mu umožnilo odstartovat sólovou
kariéru a spolupráci s předními světovými umělci a orchestry jako M. Rostropovitch, J.-P.
Rampal, M. Nordmann, B. Hendricks, l’Orchestre de Paris, Budapešťský komorní orchestr F.
Liszta, Hallé Orchestra v Manchesteru, Kolínská filharmonie, Varšavská filharmonie, Tapiola
Sinfonietta, l’Orchestre national de Lyon, Tokijský symfonický orchestr a dirigenty S.
Bychkovem, J. E. Gardinerem, L. Maazelem, K. Naganem, Sir Y. Menuhinem, M. Inouém,
T. Koopmanem…
Koncertoval na předních světových scénách: londýnská Royal Festival Hall, la Salle Pleyel, le
Théatre du Châtelet, Bunka Kaikan de Tokyo, Seoul Art Center, Velký koncertní sál
moskevské konzervatoře P.I. Čajkovského…Pravidleně koncertuje na festivalech : Festival
d’Aix-en-Provence, Cannes, Radio-France, Evian, Strasbourg, La Roque d'Anthéron, Saoû
chant Mozart…
K dirigování se vrací v roce 1994, kdy zakládá na podnět Johna Eliota Gardinera hudební
těleso "Les Virtuoses de l’Opéra de Lyon". Úspěch se dostavuje okamžitě. Od bretaňského
orchestru l’Orchestre de Bretagne dostává nabídku na post hostujícího dirigenta v sezóně
1999/2000. Dostává rovněž nabídky k hostování v těchto orchestrech: Sinfonia Varsovia ,
Orchestr Bilbao, L´Orchestre de Nantes, Varšavský národní orchestr, l'Orchestre de l'Opéra
National de Lyon (který řídil na mezinárodním festivalu Festival International de Colmar a
zároveň i sólově hrál na flétnu, Filharmonický orchestr Baden-Baden, l’Ensemble Orchestral
de Paris, le Bucheon Philharmonique Soul, l'Orchestre des Pays de Savoie, l'Orchestre de
Picardie, l'Orchestre d'Auvergne, l'Orchestre de Cannes, l’Orchestre Philharmonique de
Marseille, la Cappella Istropolitana, kde je též stálým hostujícím dirigentem…
40
Ve spolupráci s orchestrem Pařížské konzervatoře l’Orchestre des Lauréats du Conservatoire
National Supérieur de musique de Paris uskutečnil několik hudebních projektů. Ve spolupráci
s l’Ensemble Orchestral de Paris natočil sérii tří CD pro společnost Nouveaux horizont. První
z těchto CD vyjde v nejbližších dnech. Nedávno měl rovněž příležitost dirigovat v Caracasu
známý orchestr Simona Bolivara, jehož šéfdirigentem je Gustavo Dudamel…
V roce 2008 pro televizní stanici Mezzo dirigoval Sinfonii Varsovia s hobojistou Alexejem
Ogrintčukem v mozartovském programu.
Za své první CD získal v roce 1989 cenu Grand Prix Akademie Ch. Crose (l’Académie
Charles Cros) Od té doby natočil Philippe Bernold více jak dvacet Cd pro tyto společnosti:
Harmonia Mundi, EMI, Lyrinx (v duu s dnes již zesnulou Catherine Collard). S klavíristou
Alexandrem Tharaudem realizoval několik nahrávek, které získaly ceny « Choc » (Monde de
la Musique) a « Diapason d'Or». Jeho poslední nahrávka s Ariane Jacob byla nominována na
Victoires de la musique.
Philippe Bernold je v současné době profesorem flétny na Lyonské konzervatoři a profesorem
komorní hudby na Pařížské konzervatoři.43
43
Philippe Bernold. Biography.Philippe Bernold, flutist, conductor [online]. [cit. 2015-09-16].
Dostupné z: http://0602.nccdn.net//000/000/0c7/f71/Bio--english--P.-Bernold-2015.pdf
41
Za svou profesionální kariéru jste měl již několikrát možnost hrát Mozartův koncert G dur
s různými dirigenty a orchestry. Nacházíte v něm ještě stále nová místa, která Vás dokáží
překvapit?
„Zvláštní, že pokaždé, když hraji tuto skladbu, jsem překvapený. Zvláště ta část e moll v první
větě, takt 46, ale také neuvěřitelná modulace v taktu 66. Mimochodem, díky ostatním členům v
orchestru a dirigentovi, se mohou objevit některé detaily, které vzbudí můj zájem, ba dokonce
mě překvapí. Jedná se o velikou skladbu, která skrývá spoustu cenností.“
Mozartovy koncerty patří bezesporu mezi hlavní literaturu pro flétnu. Myslím si, že Stamitzův
koncert G dur op. 29 je velmi povedený a přesto méně hraný. Jaký je Váš názor na Stamitzův
koncert a proč leží podle Vás tento koncert ve stínu Mozartova koncertu G dur KV 313?
„Protože Stamitzův koncert je z pohledu harmonie jednodušší, jeho proporce jsou skromnější,
jeho pomalá věta je méně propracovaná. Finální věta je originální svým menuetem vloženým
uprostřed. Přestože jej shledávám zajímavým, z pohledu struktury a obsahu je tento koncert
dosti vzdálen od přirozené kvality toho Mozartova.“
Myslíte si, že podobnost Mozartova koncertu se Stamitzovým je čistě náhodná, či se
přikláníte k názoru, že se Mozart tímto koncertem inspiroval?
„První věta maestoso pochází ze společné inspirace. Nemyslím si, že Mozart znal Stamitzův
koncert, ale pravděpodobně bývala móda vypracovávat první věty právě tímto způsobem.
Jedná se také tak trochu o způsob, jak zacházet s flétnou poněkud „netradičně“. Ve
skutečnosti obvykle očekáváme tento nástroj v půvabném stylu hudby, zatímco zde se jedná o
téměř vojenský nástroj.“44
44
Bernold, Philippe. Re:questions. Message to: Lucie Chmelařová. 2015-03-18 [cit. 2015-09-20].
42
8.4. Philippe Boucly.
Od roku 1988 působí jako sólo flétnista v Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks.
Od roku 1994 Philippe Boucly vyučuje na konzervatoři Richarda Strausse v Mnichově.
Narodil se v rodině hudebníků v Mulhouse (Francie). Philippe Boucly studoval u
renomovaných flétnistů jako Marcel Moyse, Roger Boudin, Sir Jamese Galway a Michel
Debost. Jako žák Jean-Pierre Rampala získal první cenu v roce 1980 na Conservatoire
National Supérieur de Musique v Paříži. "Vždycky staví svou oslnivou techniku a svůj čistý,
teplý tón ve službách svého velkého muzikantství, aby je mohl odhalit v celé své kráse jako
sólista." napsal Jean-Pierre Rampal o výkonu svého studenta.
Philippe Boucly získal ocenění v různých hudebních soutěžích, jako například v roce 1976 v
Paříži, 1977 v Praze a v roce 1982 v Barceloně. V roce 1979 se stal hlavním flétnistou v
orchestru National du Capitole de Toulouse.
V roce 1984 nastoupil do stejné pozice v orchestru Deutsche Oper v Berlíně. Od roku1988 působí
Philippe Boucly jako sólo flétnista v Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks.
Také hrál s významnými orchestry jako Berlínské filharmonie a Mnichovské filharmonie pod
taktovkou dirigentů jakými jsou Leonard Bernstein, Sergiu Celibidache, Sir Georg Solti,
Carlo Maria Giulini, Carlos Kleiber, Maazel, Claudio Abbado, Bernard Haitink, Zubin Mehta
a Pierre Boulez.
Vedle orchestrální činnosti vystupuje Philippe Boucly v sólových i komorních koncertech
jako člen Linos Ensemble, kde působil mnoho let.
U příležitosti 80. narozenin Sira Georga Solti v roce 1992 byl Philippe Boucly pozván
princem Charlesem a princeznou Dianou, aby se zúčastnil spolu s takovými umělci jako
Mstislav Rostropovič, Plácido Domingo a Dame Janet Baker pamětního koncertu v
Buckinghamském paláci.
Philippe Boucly dává pravidelně mistrovské kurzy doma i v zahraničí (Evropa, Japonsko,
Korea, atd.). V letech 1992 - 1995 působil jako instruktor na Akademii hudby a múzických
umění ve Frankfurtu nad Mohanem, od roku 1994 do roku 2008 působil na flétnové
mnichovské fakultě Richarda Strausse. Jeho nová originální edice šesti kvartetů (. Hob 11)
43
pro flétnu, housle violu a violoncello Franze Josepha Haydna, byla vydána v roce 1999
Edition Molinari v Regensburgu.45
„Koncert G dur KV 313 W. A. Mozarta je skladba, která mi připomíná některé vzácné
vzpomínky, protože to byl můj první koncert v mém profesním životě, který jsem hrál jako
sólista.
Bylo mi 23 let a to byla moje první zkušenost v doprovodu orchestru, kde jsem byl nedávno
první sólo flétnistou: l’ Orchestre National de Capitole de Toulouse.
Volba hrát tuto skladbu se objevila spontánně proto, že na jedné straně představuje pro
jakéhokoli flétnistu jeden z vrcholů sólistické literatury a repertoár 18. století na straně
druhé.
Jeho styl odráží ducha času a poukazuje na dechový nástroj, který se těšil od začátku století
velké oblibě nejen ve Francii, ale i po celé Evropě.
Je to náročná elegantně psaná skladba, která nabízí jakémukoli flétnistovi příležitost zazářit,
ukázat expresivní palety hry a virtuóznost flétny.
V paměti mám i jiné vzpomínky, včetně koncertů v Regensburgském kostele karmelitánů s
bavorským rozhlasovým orchestrem pod vedením sira Colina Davise, pak, o několik let
později, v mimořádném prostředí Císařského sálu v barokním zámku Würzburgu.46
45
SANKYO flute. Philippe Boucly: Profile [online]. [cit. 2015-09-24]. Dostupné z:
http://sankyoflute.com/e/players/boucly.html 46
Boucly, Philippe: Re:Lucy from Prag. Message to: Lucie Chmelařová. 2015-03-22 [cit. 2015-09-20].
44
9. Diskografie
V této kapitole uvádím dostupné nahrávky, ve kterých se vyskytuje Mozartův
Flétnový koncert G dur KV. 313 a koncert G dur op. 29 Carla Philippa Stamitze.
K jednotlivým titulům jsou připsána jména interpretů, dirigentů a orchestru, jež jsou podle
mého názoru důležitým kritériem k případnému poslechu či koupi vybraných titulů. Všechna
uvedená CD jsou volně prodejná v internetových obchodech či ve vybraných kamenných
prodejnách, zaměřených na vážnou hudbu. Níže vypsané nahrávky jsou zkompletovány z
internetových stránek společností: Supraphon, CD Universe a Presto Classical.
9.1. W. A. Mozart: Flétnový koncert G dur KV. 313.
1.
Mozart: Flute
Concertos: No. 1 in
G, KV 313 / No. 2
in D, KV 314 /
Andante in C, KV
315
Leopold Hager (Conductor), Mozarteum-
Orchester Salzburg (Orchestra), Wolfgang
Schulz (Flut)
2.
Mozart: Concertos
for Flute, Flute and
Harp, Bassoon
Wolfgang Schulz (Flute), Nicanor Zabaleta
(Harp), Karl Böhm (Conductor), Karl
Böhm (Conductor), Vienna Philharmonic
Orchestra (Orchestra)
3
Mozart: Die
Flotenkonzerte
(The Flute
Concerti), KV
313/314 / Adante,
KV 315
James Galway (Flut), Rudolf Baumgartner
(Conductor), Festival Strings Lucerne
(Orchestra).
4
Mozart: Flute
Concertos Nos. 1 &
2 / Concerto for
Flute & Harp, K.
299, 313, 314
Neville Marriner (Conductor), Academy of
St. Martin-in-the-Fields (Orchestra), James
Galway (Performer), Marisa
Robles (Performer)
45
5
Mozart: Piano
Concerto KV
467/Flute Concerto
KV 313
Wolfgang Gonnenwein (Conductor),
Francois-Rene Duchable (Piano), Robert
Dohn (Flute), Orchester der Ludwigsburger
Festspiele (Orchestra)
6
Flötenkonzerte KV
313 Und KV 315,
Oboenkonzert KV
314
Staatskapelle Dresden (Orchestra), Herbert
Blomstedt (Conductor), Kurt Mahn (Oboe)
Johannes Walter (Flute)
7
Flötenkonzerte KV
313, 314
Auréle Nicolet (Flute), David Zinman
(Conductor), Concertgebouw-Orchestra
Amsterdam (Orchestra)
8
Mozart: Flute
Concertos Nos. 1 &
2
Emmanuel Pahud (flute), Berliner
Philharmoniker (Orchestra), Claudio
Abbado (Conductor)
9
Mozart - The
Works for Flute
David Zinman, Colin Davis, Neville
Marriner (Conductor), Concertgebouw-
Orchestra Amsterdam, London Symphony
Orchestra, Academy of St Martin in the
Fields, (Orchestra), Grumiaux Trio, Auréle
Nicolet, Hubert Barwahser, William
Bennett (flute), Osian Ellis (harp), Heinz
Holliger (oboe), Hermann Baumann (horn),
Klaus Thunemann (bassoon)
10
Mozart: Konzerte
für Bläser /
Concertos for
Woodwind /
KV313 Flute;
KV495 French
Horn; KV299 Flute
& Harp; KV622
Clarinet; KV314
Oboe; KV191
Bassoon Double
CD
Karl Böhm (Conductor),Wiener
Philharmoniker / Vienna Philharmonic
Orchestra (Orchestra), English Chamber
Orchestra (Orchestra), Karlheinz Zoeller
(Artist), Wolfgang Schulz (Artist), Nicanor
Zabaleta (Artist), Günter Högner (Artist),
Alfred Prinz (Artist), Gerhard Turetschek
(Artist), Dietmar Zeman (Artist)
46
11
Mozart: Flute
Concertos
Barthold Kuijken (transverse flute),La
Petite Bande (Orchestra), Sigiswald
Kuijken (Conductor)
12
Mozart:Flute
Concertos
Peter-Lukas Graf (flute), English Chamber
Orchestra, Raymond Leppard (Conductor)
13
Wolfgang Amadeus
Mozart: Concertos
Frans Vester (flute), Mozart-Ensemble
Amsterdam, Frans Brüggen (Conductor)
14
Mozart: Flute
Concertos
Jacques Zoon (flute), Boston Baroque,
Martin Pearlman (Conductor)
15
Mozart: Flute
Concertos
Thierry Fischer (flute), Matthew Wilkie
(bassoon) & Charlotte Sprenkels (harp),
Chamber Orchestra of Europe, Thierry
Fischer & Sandor Vegh
16
Mozart: Flute
Concertos
William Bennet (flute) Werner Tripp (flute)
Hubert Jellinek (harp), Wiener
Philharmoniker, Karl Münchinger
(Conductor)
17
Mozart - Violin
Concertos &
Concertos for Wind
Thomas Zehetmair , Vadim Repin (Violin),
David Pyatt (Horn), Paul Hogne, Sharon
Kam (Clarinet), Pierre Pierlot (Oboe), Jean-
Pierre Rampal (Flut)& Lily Laskine (Harp)
47
18
Mozart & M
Haydn: Flute
Concertos
Hungarian State Orchestra, Ervin Lukacs
(Conductor), Lorant Kovacs (flute)
19
Mozart: Flute
Concertos
Marten Root (flute) & Masumi Nagasawa
(harp) Ensemble Schonbrunn
20
Mozart - Complete
Works for Flute
and Orchestra
Sharon Bezaly (flute) & Julie Palloc
(harp),Ostrobothnian Chamber Orchestra,
Juha Kangas (Conductor)
21
Mozart: Flute
Concerto No.1
K.313; Concerto
for Flute & Harp
K.299; Andante
K.315
Susan Palma (Flut), Nancy Allen (Harp),
Orpheus Chamber Orchestra
22
Mozart: Flute
Concertos Nos.1 &
2; Flute & Harp
Concerto K.299
Karlheinz Zoeller (Flut), Nicanor Zabaleta
(Harp), Ernst Marzendorfer (Conductor),
Berliner Philharmoniker
23
Mozart: Flute
Concertos; Salieri:
Concerto for Flute
and Orchestra
Aurele Nicolet (Flut), Hans-Martin Linde
(Oboe), Heinz Holliger (Conductor)
24
Mozart: Flute
Concertos &
Sonatas
Judith Hall (flute), Susan Alexander-Max
(piano), Peter Thomas (Conductor)
Philharmonia Orchestra
25
Mozart: Flute
Concertos & Horn
Concertos
Kurt Berger (flute), Vienna Mozart
Ensemble, Herbert Kraus
48
26
Mozart - Flute
Concertos
Patrick Gallois (flute), Fabrice Pierre
(harp), Swedish Chamber Orchestra
27
Mozart: Flute
Concertos
Béla Drahos (flute),Concentus Hungaricus,
Ildikó Hegyi
28
Mozart - Complete
Wind Concertos
Sandra Miller (flute), American Classical
Orchestra, Thomas Crawford
29
Mozart: Flute
Concertos Nos. 1
and 2
Herbert Weissberg (flute), Capella
Istropolitana, Martin Sieghart (Conductor)
30
Mozart: Flute
Concerto, Oboe
Concerto &
Bassoon Concerto
Sarah Brooke (flute), Kim Walker
(bassoon), Julia Girdwood (oboe)
Philharmonia Orchestra, Tamas Vasary
31
Concerti Pour Flute
Kv 313-314
Theodor Guschlbauer (Conductor), Jean-
Pierre Rampal (Flute)
32
Rampal - Mozart:
Flute & Harp
Concertos KV 299
& 313 CD
Laskine (Harp), Theodor Guschlbauer,
Paillard (conductor), Rampal (flute)
33
JEAN-PIERRE
RAMPAL: The Art
Of (DVD)
Jean-Pierre Rampal – Flute
Robert Veyron-Lacroix – harpsichord
The McGill Chamber Orchestra/ Alexander
Brott
49
34
Mozart –Krabatsch-
Concerto pour flute
K.313
Bolton Ivor (Direction), Mozarteum
Orchester Salzburg (Ensemble), Krabatsch
Bernhard
35
Mozart:
Bläserkonzerte
Irena Grafenauer (Flöte) und François
Leleux (Oboe), BR-Symphonieorchester,
Colin Davis, Günter Wand (conductor)
36
MMozart: Wind
Concertos
Werner Tripp (flute)
Vienna Philharmonic, Karl Böhm
(conductor)
37
Mozart: Flute
Concertos Nos. 1 &
2 and Concerto for
Flute and Harp
Werner Tast (flute)
Carl Philipp Emanuel Bach Chamber
Orchestra, Hartmut Haenchen
38
MOZART:
Complete Music
for Solo Flute and
Orchestra
Helasvuo, Mikael • Kangas,
Juha •Ostrobothnian Chamber Orchestra
39
Julius Baker - The
Virtuoso Flute Vol
2 CD
Flute – Julius Baker, Conductor – Antonio
Janigro, Orchestra – I Solisti Di Zagreb*
40
Mozart: Flute
Concertos
Béla Drahos (flute)
Concentus Hungaricus, Ildikó Hegyi
41
Mozart: Flute
Concertos etc.
Robert Aitken (flute)
Canadian National Arts Centre Orchestra,
Franco Mannino
50
42
Mozart & Haydn:
Concertos
Berlin Radio Symphony Orchestra,
Karlheinz Stockhausen, Kathinka Pasveer
(flute)
43
a Cappella
Coloniensis
Konrad Hünteler (transverse flute),
Cappella Coloniensis
44
Karajan and his
Soloists II 1969-
1984
Andreas Blau (flute), with the Berlin
Philharmonic, Vienna Philharmonic and
Orchestra de Paris
9.2. Carl Philipp Stamitz: Flétnový koncert G dur Op. 29.
1
Mozart, Stamitz
&
Mercadente: Flute
Concertos
Irena Grafenauer (flute)
Academy of St. Martin in the Fields, Sir
Neville Marriner
2
Flute Concerti by
Pergolesi,
Telemann, Benda,
Stamitz and others
Jean-Pierre Rampal (flute), Prague
Chamber Orchestra, Vaclav Neumann
3
Flute Concertos
Mikael Helasvuo (flute)
Helsingin Kamariorkesteri, Jukka-Pekka
Saraste
4
Classical Flute
Concertos
Mozart - Quantz -
Stamitz
Werner Tast (flute)
Leipzig Radio Chamber Orchestra, Wolf-
Dieter Hauschild
51
5
Flute Concertos &
Sonatas
Barthold Kuijken (transverse flute)
6
James Galway
plays Flute
Concertos
James Galway (flute)
7
Jean-Pierre
Rampal: The
Complete Erato
Recordings Vol. 3
The Scottish Chamber Orchestra, Raymond
Leppard
8
STAMITZ -
Fournillier -
Concerto pour flûte
op.29
Racine Philippe, Fournillier Patrick
(Direction)
9
Benda/Stamitz/Ros
etti:Flute Concertos
Jean-Pierre Rampal (flute), Prague
Chamber Orchestra, Martin Tumovsky
(Conductor)
52
10. Závěr
Wolfgang Amadeus Mozart stihl do svých pětatřiceti let dokončit 626 skladeb, jež
známe, přesto flétnová tvorba zujímá oproti C. Ph. Stamitzovi pouze malou část v jeho
repertoáru. Tato bakalářská práce se proto detailněji zaměřila na Mozartovy flétnové koncerty
KV. 313, 314 a 299, které svou virtuozitou a melodickou nápaditostí patří k nejhranějším
flétnovým koncertům vůbec. Pozornost byla věnována také C. P. Stamitzovi a jeho
Flétnovému koncertu G dur. op. 29.
První dva Mozartovy koncerty byly zkomponovány na zakázku zámožného diletanta a
milovníka umění Ferdinanda de Jeana, který ovšem nedisponoval takovou technickou
zručností, aby obtížné úseky vyskytující se v koncertech zahrál. Proto také Mozart musel
zkomponovat novou druhou větu ke koncertu KV 313, Andante C dur. De Jean si původně
objednal tři koncerty. Přesto Mozart z časových důvodů dodal pouze dva a k tomu byl ještě
koncert D dur KV. 314 pouhým přepracovaným hobojovým koncertem C dur, taktéž uváděn
pod KV. 314. Jeho poslední koncert KV. 299 byl napsán pro knížete De Guinese, který byl
vášnivým amatérským flétnistou. Původní objednávka byla na dva samostatné koncerty pro
flétnu a pro harfu, na kterou hrála De Guinesova dcera. A tak, aby knížeti vyhověl a zároveň
ušetřil čas, zkomponoval dnes nejoblíbenější Mozartův Koncert pro flétnu a harfu C dur, ve
kterém se uplatnily oba nástroje.
Carl Philipp Stamitz složil oproti Mozartovi celkem sedm koncertů, ovšem díky své
melodičnosti a nápadné podobnosti s Mozartovým koncertem G dur KV. 313 se nejhranějším
z nich stal Flétnový koncert G dur op. 29. V jeho hudebním stylu se odráží prvky
Mannheimské školy se zaměřením spíše na technickou ušlechtilost formy než na
myšlenkovou nápaditost.
Hlavním cílem bakalářské práce bylo rozřešení vzájemného vztahu mezi Flétnovým
koncertem G dur KV. 313 Wolfganga Amadea Mozarta s Flétnovým koncertem G dur op. 29
Carla Philippa Stamitze spolu s nalezením odpovědi na otázku, zda se nechal Mozart tímto
koncertem inspirovat, aby v rychlosti dodal druhý ze tří objednaných koncertů. Určitě největší
strukturální a melodická podobnost je patrná v druhé větě koncertu Andante s Mozartovým
Andantem C dur. Dnes je hrána jako samostatný kus. Rozdíly však najdeme v celkovém
kompozičním přístupu skladatelů. Stamitz pojímá koncert více symfonicky s výrazným
orchestrálním partem, kdežto Mozart více zdůrazňuje melodickou linku flétny a její dialog
s tutti. I přesto, že Mozart komponoval tento flétnový koncert pod velkým časovým tlakem,
53
s přihlédnutím na data jejich uvedení, je patrné, který z nich se mohl inspirovat skladbou
svého současníka. Stamitzův Flétnový koncert G dur op. 29 byl poprvé uveřejněn roku 1780,
kdežto Mozartův Flétnový koncert G dur KV. 313 o dva roky dříve. S určitostí však
nemůžeme tvrdit, že Stamitzův koncert je inspirován Mozartovým koncertem, jak to skutečně
bylo, se již zřejmě nedovíme. Tohoto názoru se drží také Philippe Bernold, podle kterého
vycházely oba koncerty pouze ze společné dobové inspirace, kdy flétna je zde pojímána spíše
jako nástroj vojenského rázu, než jako elegantní jemný nástroj, jak ho vnímáme dnes.
Oproti Stamitzovi jsou Mozartovy koncerty jedněmi z nejznámějších děl pro flétnu a
jejich správné interpretační provedení patří mezi základní požadavky konkurzů či soutěžního
repertoáru. Je všeobecně známo, že Mozartův vztah k flétně nebyl kladný a vyhýbal se psaní
děl pro tento nástroj. Ovšem kvalita zpracování, melodická vyváženost a oblíbenost jeho
flétnových kompozic tomu nenasvědčují.
54
Resumé
Bakalářská práce Flétnová koncertní tvorba W. A. Mozarta a C. P. Stamitze se pokouší
přiblížit stěžejní díla Wolfganga Amadea Mozarta a Carla Philippa Stamitze, která tvoří
nezastupitelnou roli v repertoáru všech flétnistů.
První teoretická část práce se zaměřuje na osobnost W. A. Mozarta a Carla Philippa Stamitze
spolu s detailnější charakteristikou jejich flétnových koncertů. V druhé praktické části je
provedena komparace Mozartova Flétnového koncertu G dur KV. 314 spolu se Stamitzovým
Flétnovým koncertem G dur op. 29 za účelem rozřešení vzájemné inspirace obou skladatelů.
V závěrečných kapitolách jsou představeni významní flétnisté a jejich názory na flétnovou
tvorbu obou skladatelů. Určeny jsou výhradně pro tuto práci.
Summary
The bachelor thesis Flute concertos by W. A. Mozart and C. Ph. Stamitz attempts to describe
the main works by Wolfgang Amadeus Mozart and Carl Philipp Stamitz which constitutes an
irreplaceable role in the repertoire of flautists.
The first theoretical part focuses on the personality of Mozart and Carl Philipp Stamitz with
detailed characteristics of the flute concertos. In the second practical part is a comparative
analysis of Mozart's Flute Concerto in G major KV. 314 along with Stamitz's flute concerto in
G major op. 29 for the purpose of resolve mutual inspiration both composers. In the final
chapters are introduced eminent flutists and their views on flute work of both composers
intended solely for this bachelor thesis.
55
Použitá literatura
BARTOŠ, František. Mozart v dopisech. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1991. 222 s. ISBN
80-7058-248-0.
JOHNSON, Paul. Mozart. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2014. 182 s. ISBN 978-80-
7485-025-7.
KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů: Od raného středověku k W. A. Mozartovi. 2.vyd. Praha:
Edition Supraphon, 1988. 253 s. ISBN neuvedeno. 173. s.
MALOTÍN, František. První doteky. K vydání připravila Jindra Černá. 1.vyd. Praha: Editio
Bärenreiter, spol. s. r. o., 2009. 136 s. ISBN 260103610.
NĚMEČEK, Jan. Nástin české hudby 18. století. 1. vyd. v SNKLHU. Praha: SNKLHU, 1955. 399, [1]
s., 10 s. obr. příl.
ŠIŠKOVÁ, Ingeborg. Dějiny hudby. IV., Klasicismus. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2012. 375 s. ISBN 978-80-
249-1977-5.
TEICHMAN, Josef. Zčeských luhů do světa: Průkopníci české hudby. 2. vyd. Praha: Státní
nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959. 255 s. ISBN neuvedeno.
ANDERSON, Keith. Mozart: Flute Concertos [CD booklet]. Patrik Galloise, flute. Naxos Rights,
2004. 1 CD.
FIFIELD, Christopher. Mozart, The Works for Flute. The Work of True Professional: Mozart and the
Flute [CD booklet]. Philips Classic Productions, 1994. 2 CD. s. 5.
PLECNEROVÁ, Lenka. Flute Concertos: Richter, Stamitz, Benda. [CD booklet]. Eugenia
Zukerman,flute. Editor: Viera Chaloupková. Bratislava: OPUS a. s. 1989.
RŮŽKOVÁ, Daniela. Carl & Anton Stamitz: Concertos for Wind Instruments. Radomír Pivoda: Flute
[CD booklet]. Editor: Růžková Daniela. Supraphon Music a. s., 2008.
VERROUST, Denis. Mozart: Concertos pour flute et harpe et pour fute KV 299 et 313 [CD booklet].
Jean-Pierre Rampal, flute. Erato Disques S. A., 1964.
Elektronické zdroje:
BÍLKOVÁ TŮMOVÁ, M. Povídání o hře na příčnou flétnu [online učebnice].Praha : 1994
[cit. 2009-02-27]. Dostupný z WWW: <www.bilkovatumova.euweb.cz>
Převzato ze serveru mistři klasicismu: Stamitz Carl Philip [online]. [cit. 2015-10-05].
Dostupné z: http://www.klasika.wz.cz/Zivotopisy/Stamic/Stamic.php
56
VLADISLAUS. Ludwig von Köchel [online]. ČBDB: Československá bibliografická
databaze. c. 2009-2015, [cit. 24-09-2015]. Dostupné z: http://www.cbdb.cz/autor-25069-
ludwig-von-kochel
W. A. Mozart: Díla: Köchelův seznam [online]. [cit. 2015-08-20] Dostupné z:
http://webovky.www.mozart.xf.cz/kocheluv_seznam.html
Přispěvatelé Wikipedie. Giovanni Battista Martini [online], c2015. Datum poslední revize
26. 09. 2015, 00:21 UTC, [citováno 8. 11. 2015]. Dostupné z:
<https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giovanni_Battista_Martini&oldid=12921401>
Přispěvatelé Wikipedie. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Ludwig von Köchel [online].
Datum poslední revize 23. 03. 2015, 08:05 UTC, [cit. 24-09-2015]. Dostupný z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludwig_von_Köchel
Přispěvatelé Wikipedie. Carl Stamit: Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Poslední
revize 2015-08-16, [cit. 2015-09-22]. Dostupné z:
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Carl_Stamitz&oldid=676313373
Přispěvatelé Wikipedie. Theobald Boehm: Wikipedie, otevřená encyklopedie [online].
Poslední revize 2015-09-13, [cit. 2015-09-22]. Dostupné z:
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Theobald_Boehm&oldid=680816695
Philippe Bernold. Biography.Philippe Bernold, flutist, conductor [online]. [cit. 2015-09-16].
Dostupné z: http://0602.nccdn.net//000/000/0c7/f71/Bio--english--P.-Bernold-2015.pdf
SANKYO flute. Philippe Boucly: Profile [online]. [cit. 2015-09-24]. Dostupné z:
http://sankyoflute.com/e/players/boucly.html
Neuberger kulturtage. Seminars from July 16th
to 26th
2015: Teacher: Hansgeorg Schmeiser
[online]. [cit. 2015- 09-16]. Dostupné z: http://www.neuberger-
kulturtage.org/seminare/schmeiser.pdf
Osobní korespondence a rozhovor:
Boucly, Philippe: Re:Lucy from Prag. Message to: Lucie Chmelařová. 2015-03-22 [cit. 2015-
09-20].
MALOTÍN, František. Osobní rozhovor na téma: Mozartovy flétnové koncerty. Praha, 20. 2.
2015.
Bernold, Philippe. Re:questions. Message to: Lucie Chmelařová. 2015-03-18 [cit. 2015-09-
20].
top related