bohumil hrabal - postŘiŽiny

1

BOHUMIL HRABAL - POSTŘIŽINY

Kultovní kniha fenomena české literatury. První vydání v Mladé frontě.

Jen stěží bychom asi v Čechách hledali

někoho, kdo by neznal tento půvabný příběh - ať už v tištěné podobě nebo ve zdařilém filmovém zpracování

Jiřího Menzela. Vyprávění o krásné mladé manželce správce maloměstského pivovaru a její všemi obdivované

hřívě předlouhých vlasů si našlo cestu

k srdcím bezpočtu čtenářů i filmových fanoušků. Doslova neodolatelně působí také postava svérázného strýce

Pepina (na plátně jej ztvárnil Jaromír Hanzlík). Robustní výrazivo a nekonečný proud neuvěřitelných historek,

tedy atributy, jimiž spisovatel tuto svou postavu obdařil, jsou věrným obrazem samotného autora a jeho tvůrčí

metody - a svým způsobem velice jasně vysvětlují oblibu všech textů Bohumila Hrabala.

Idylická atmosféra ospalého maloměsta je takřka dokonalou kulisou pro vypravěččiny drobné výstřednosti i pro

(především slovní) eskapády strýce Pepina, jakož i pro poněkud bizarní snahy jeho usedlého bratra, hrdinčina

manžela. Koktejl, který autor namíchal z osudů těchto tří protagonistů a okořenil mnoha dalšími drobnými

postavami, působí dodnes tak osvěžujícím dojmem, že se člověku ani nechce věřit, že vznikl před několika

desítkami let.

DÍLO:

Hlavní postavou příběhu je manželka správce pivovaru Maryša. V okolí je oblíbená a všichni obdivují její krásné

dlouhé vlasy. Maryša jednou pořádá zabíjačku a pozve na ni správní radu pivovaru. Její manžel Francin ale

zabíjačky nesnáší. Jeho žena je pravým opakem. Ráda jí maso a pije pivo.

Jednou se nečekaně objeví v pivovaru Francinův bratr Pepin. Je povoláním švec, ale je tak trochu blázen. Řekne,

že se u nich zdrží jen pár dní, ovšem oněch pár dní se protáhne na delší dobu. Slyšet je ho všude a je hodně

upřímný. Francin ho nemá rád, protože se často stává obětí jeho srandy. Zato Maryša si Pepina oblíbí a užívají si

spolu spoustu legrace. Pepin s Maryšou jsou jednou v zahradě

a na klacku jí hlučně vysvětluje, jak vypadá vojenská puška. Přiběhne rozzlobený Francin a ptá se, co v zahradě

dělají. Na Pepinovu otázku: "Kam si mají jako jít hrát?" rozzuřeně odpoví: "Běžte si třeba na komín!" Tak

vylezou na komín a Pepin na něm usne. Přijedou pro ně hasiči a sundají je.

Maryšu ohromí rádio, které se dostane do města

. Zvlášť když rádio zkrátí vzdálenost mezi Prahou

a jejich městečkem. Myšlenka zkracování se jí zalíbí tak, že si nechá zkrátit sukni ke kolenům. S Pepinem zkrátí i

nohy u židle. Její manžel už neví co dál. Při tanci s Pepinem si Maryša vyvrtne kotník a noha musí do sádry.

Francin je ale šťastný, protože se o ni může

starat tak, jak vždycky chtěl.

Pak Maryšu zase nadchne doba zkracování, a tak se rozhodne, že si nechá zkrátit svoje vlasy. Kadeřníkovi

Béďovi se to vůbec nelíbí a nechce se mu do toho, avšak nemá navybranou a vlasy jí nakonec ostříhá. Při cestě

do pivovaru má Maryša ustřižené vlasy spletené do copů a přivázané ke kolu. Všichni na ni zírají, hlavně její

manžel Francin. Nakonec mu dojde trpělivost a před správní radou jí naplácá pumpičkou. Končí to tím, že

Maryša oznámí manželovi, že čeká dítě.

2

Tak kde si máme hrát? - povídám.

- Kde chcete, vylezte si třeba na komín, jen ať vás

není slyšet . . .

.

.

.

- Kde máš vlasy? - pravil Francin a držel redispero číslo tři

v chvějících se prstech.

- Tady, - povídám a opřela jsem bicykl o zeď

a zvedla nosič a podala ty dva těžké copy. Francin zastrčil

pero za ucho a potěžkal ty moje mrtvé vlasy

a položil je na lavičku. Pak odepjal pumpičku od rámu

mého kola.

- Mám napumpovanou duši dost, - řekla jsem

a znalecky sáhla na přední i zadní pneumatiku.

Ale Francin vyšrouboval z pumpičky šlahounek. - Pumpička je

taky v pořádku, - řekla jsem a nechápala.

A Francin najednou skočil ke mně, přehnul si mne

přes koleno, vyhrnul sukni a švihal mne přes zadnici

a já jsem trnula, zdalipak jsem si vzala čisté prádlo

a zda jsem se umyla? a zda jsem sdostatek vykryta?

A Francin mne švihal a cyklisté spokojeně kývali a tři

členkyně okrašlovacího spolku se na mne dívaly, jako

by si objednaly tohle zadostiučinění.

A Francin mne postavil na zem, stáhla jsem si sukni

a Francin byl krásný, nozdry se mu chvěly zrovna tak,

jako když zkrotil splašené koně.

- Tak, děvenko, - řekl, - začneme nový život. A sehnul se a

zdvihl redis pero číslo tři se země, pak

zašrouboval šlaufek do pumpičky a pumpičku zastrčil

do klipsen rámu mého bicyklu.

Vzala jsem tu pumpičku a ukázala ji cyklistům

a řekla:

- Tuhle hustilku jsem koupila u firmy Runkas

v Boleslavské ulici. - !