david krátký semestrální úkol zimní semestr 2017/2018
Post on 25-Nov-2021
5 Views
Preview:
TRANSCRIPT
David Krátký
Parazit ve městě
semestrální úkol
zimní semestr 2017/2018
zadání
hlavní téma:
parazit ve městě
lokalita:
volná (radius 500m od Rudolfina)
podklady:
dle lokality, vlastní rešerše (pojmy a termíny k tématu), katastrální mapa,
data z geoportálu
výstupy:
rešerše: analýza, skicy, film, literatura, vlastní fotoalba
postupy: koncepční návrhy ve volné přesvědčivé grafické podobě, model
texty: volný textový doprovod jednotlivých návrhů
prezentace – rozpracovanost, generálka, finál (situace, koncept, kon-
strukční systém, detaily, materiály, …)
termíny:
prezentace zadání – 5/10/2017
Prezentace rozpracovanosti, tři koncepty řešení – 2/11/2017
Prezentace zimního semestru – 21/12/2017
lávka nad hřbitovem
semestrální úkol
zimní semestr 2017/2018
Nad místem, kde se zastavil čas, kde se půda proměnila
v rozeklanou skálu a kde mrtví odpočívají v řadách nad
sebou, se vznáší most. Proplétá se korunami stromů skoro
jako živočich. Vlní se a ohýbá podle toho, co mu přijde do
cesty. Působí křehce a ohebně zároveň. Občas se lehce po-
hne společně s prudším poryvem větru. Při pohledu zdola
se zdá, že propouští teplé světlo, jako když prsty tvojí ruky
prosvítí žárovka.
Nikdo o něj nestál. Ale teď když tu je, zkracují si přes něj
lidé cestu. Každý, kdo na něj vkročí, se po cestě alespoň na
chvíli zastaví, pozoruje to, co je kolem a pod ním, z neob-
vyklé a nové perspektivy, která se mu nabízí.
navigace
Pomalu jdu směrem k řece. Ale ještě než k ní začnu sestu-
povat, podivím se nad tím, že si můžu vybrat mezi dvěma
cestami. Jedna lehce klesá jako vždy, druhá zůstává stále
ve stejné výšce. Zvolím si tu novou, neprozkoumanou. Po-
kračuji po této úzké zdi, která nepřerušena dělí nábřeží na
dvě poloviny. Tu a tam ji lze opustit schodištěm po straně
a sejít dolů. Udělám to a zjišťuji, že je protkána otvory a
klenbami, kterými můžu procházet na obě strany. Pokra-
čuji chvíli podél této dlouhé zdi, než se zase vrátím po
schodech nahoru. Zeď plná otvorů vede od jednoho mostu
ke druhému. Opouštím nábřeží a přemýšlím, co se to prá-
vě stalo u řeky.
šátek
Ve vzduchu je doteď cítit nervozita. Okolí hotelu vzápětí
po incidentu obsadily televizní štáby. Situace se postup-
ně zklidňuje. Po jiných evropských městech se ta zvlášt-
ní věc objevila i v Praze. Pamatuju si to přesně, byl jsem
zrovna u kyvadla, když se to stalo. Bylo teplo, poslední
záchvěv léta. Foukal vítr, trhal mraky na kusy a vzduchem
poletovaly pavučiny, které občas na někom ulpěly. Seděli
jsme na schodech a o něčem diskutovali, když to někdo
z naší skupiny zpozoroval. Vypadalo to docela jako mra-
ky, takže mi chvíli trvalo najít to správné místo na obloze.
Až když ta věc překryla Slunce nad našimi hlavami, bylo
jasné, že nejde o mrak. Bylo to podobné tenkému bílému
šátku upuštěnému do větru, ale podle pohybu šlo poznat,
že rozměry té věci jsou mnohem, mnohem větší. Jak se
vlnila, odlesky na povrchu hrály všemi barvami. Zdálo se,
že se jenom nechává unášet větrem, ale já si myslím, že
sledovala určitý směr. Jakmile byla přímo nad námi, najed-
nou nabrala na rychlosti a začala strmě padat na Čechův
most. Jako by si to na poslední chvíli rozmyslela, před do-
padem prudce změnila směr a dopadla na hotel President.
Během několika vteřin ho celý obemkla svým tkaninovým
tělem a uzavřela pod sebou. Dívali jsme se na to nevěřícně,
nikdo nic neříkal. A pak začal ten zmatek kolem. O těchto
zvláštních tvorech se neví skoro nic. Neví se ani jestli jsou
žíví či nikoliv, ale rozhodně se tak chovají. Jediné co víme
z předchozích případů (řekněme případů napadení), je, že
tento šátek obalí celou budovu a využívá ji jako svého hos-
titele. Je pak obtížné a nákladné ho po takovém přisednutí
odstranit. Neví se čím se živí, ale již krátce po usídlení se
začíná s budovou podivně propojovat. Jakmile toto za-
počne, v řádu několika let z budovy úplně zmizí nenosné
prvky. Zůstane jen konstrukce. Možná že to zní skoro až
hrozivě, ale asi tomu tak není. Má to totiž svá pozitiva.
Šátek v budově vytvoří a udržuje konstantní klima, které
je pro lidi velmi příjemné. Budova se díky němu stává té-
měř soběstačnou. Co jsem slyšel, ale čemu je těžké uvěřit,
je to, že někdy šátek dokonce mění samotné uspořádání
budovy a že tato změna bývá změnou k lepšímu. Přetváří
prostory tak jak uzná za vhodné. Zdá se, že tento tvor
dokáže vnímat architekturu a přemýšlet o ní. Samotný
povrch budovy, tedy tělo šátku, spousta lidí považuje za
krásný. Kromě toho, že není stálý a pohybuje se zrovna
tak, jak se právě hýbe vzduch, proměňuje se jeho vzezření
myriádami jemných odlesků barev a skoro vždy vás pře-
kvapí, jak vypadá v různých denních a ročních dobách.
Fyzice moc nerozumím, ale prý to má něco společného s
nanočásticemi a s vlnovou délkou světla. Zkrátka někdy
se stane, tak jako třeba v Paříži nebo Kodani, že občanům
města se nová podoba budovy zalíbí natolik, že považují
tuto “architekturu” za hodnou obdivu a nedají na ni do-
pustit. Těžko předvídat jak tomu bude tady, ale je skoro jis-
té, že to nebude naposledy, co jsme byli něčeho takového
svědky. Trochu mi z toho běhá mráz po zádech.
CV David Krátký
* 11. dubna 1993
Praha
kratky.dav@gmail.com
+420 732 108 202
Lucemburská 2014/26
Praha
130 00
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Architektura 4
2017—nyní
Fakulta Architektury ČVUT
2012—2014
Gymnázium Botičská
2008—2012
atelier architektura 4
2018
top related