fotografie a nízká hladina osvětlení
Post on 25-Mar-2016
230 Views
Preview:
DESCRIPTION
TRANSCRIPT
E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A F O T O G R A F I E
MICHAEL FREEMAN
nízká hladina osvětlení[kompletní průvodce]
Fotografie a
OBSAH
SVĚTLO A OBRAZOVÝ SENZOR 10
HRANICE A VÝZVY 16
ROZSAH ZDROJŮ SVĚTLA 18
PROBLÉM KONTRASTU 20
OBNOVA JASŮ 22
OŽIVENÍ STÍNŮ 26
REALISTICKÉ STÍNY 30
BAREVNÁ TEPLOTA 32
VYVÁŽENÍ BÍLÉ A NÁDECH 34
KLÍČOVÁ NASTAVENÍ
PŘI SLABÉM OSVĚTLENÍ 36
SLABÉ PŘIROZENÉ OSVĚTLENÍ 38
SLABÉ UMĚLÉ OSVĚTLENÍ 48
PROLÍNÁNÍ BAREVNÝCH TEPLOT 58
ZMĚNA VYBRANÉ BARVY 60
BAREVNÁ KALIBRACE 64
ÚVOD 6
ODDÍL 1 NÍZKÁ HLADINA OSVĚTLENÍ 8
Z RUKY ČI ZE STATIVU 68
DRŽENÍ FOTOAPARÁTU 72
ODDÍL 2 FOTOGRAFOVÁNÍ Z RUKY 66
Michael Freeman, The Complete Guide To Night & Low Light Digital Photography. First published in the United Kingdom in 2008 by: ILEX, The Old Candlemakers, West Street, Lewes, East Sussex BN7 2NZ. Copyright © 2008 The Ilex Press Limited.This translation of the Mastering High Dynamic Range Photography published in English in 2008 is published by agreement with The Ilex Press Limited.
All rights reserved. No part of this publication may be reproduced or used in any form, or by any means – graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording, or information storage-and-retrieval systems –without the prior permission of the publisher.
Printed and bound in China
Michael FreemanFotografie a nízká hladina osvětlení
Copyright © ZONER software, s.r.o.2008 – první vydání.Překlad knihy Michael Freeman, The Complete Guide To Night & Low Light Digital Photography z anglického vydání z roku 2008 je vydán na základě smlouvy s The Ilex Press Limited. Všechna práva vyhrazena.
Zoner PressKatalogové číslo: ZR829ZONER software, s.r.o, Nové sady 18, 602 00 Brnohttp://www.zonerpress.cz
Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Radoslav ČechDTP: Lenka Křížová© Překlad: Karel Beneš
Tisk a vazba: Čína.
Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvor textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výsky-tu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.Dotazy týkající se distribuce směřujte na:
Zoner PressZONER software, s.r.o., Nové sady 18, 602 00 Brno
tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245, e-mail: knihy@zoner.cz , www.zonerpress.cz
ISBN: 978-80-7413-006-9
OPĚRKY A POMŮCKY 78
STABILIZÁTORY 82
VYSOCE SVĚTELNÉ OBJEKTIVY 86
ZAOSTŘENÍ PŘI PLNÉM
ODCLONĚNÍ 90
URČENÍ OSTROSTI 92
TECHNICKÁ EDITACE 94
TYPY NEOSTROSTI 96
NÁPRAVA ŠPATNÉHO ZAOSTŘENÍ 104
ROZŠÍŘENÍ HLOUBKY OSTROSTI 110
NÁPRAVA POHYBOVÉ
NEOSTROSTI 112
NÁPRAVA KOMBINOVANÉ
NEOSTROSTI 116
VELKÁ POHYBOVÁ NEOSTROST 118
VÍCE SNÍMKŮ,
A PROLNUTÍ VRSTEV 120
ZAOSTŘENO NA OSTROST 124
VYUŽITÍ POHYBOVÉ NEOSTROSTI 126
RAW A SLABÉ OSVĚTLENÍ 128
DVOJNÁSOBNÉ ZPRACOVÁNÍ RAW 132
HDR Z RUKY 136
PSEUDO HDR 138
TYPY ŠUMU 142
SW PRO REDUKCI ŠUMU 146
PŘIDÁNÍ BLESKU 156
GLOSÁŘ 214
REJSTŘÍK 218
ZONER PRESS – NABÍDKA KNIH 224
ODDÍL 3 FOTOGRAFOVÁNÍ ZE STATIVU 159
STATIVY 160
POUŽITÍ STATIVU 164
STATIVOVÉ HLAVY 166
SVORKY A JINÉ 170
STATIV A POHYBOVÁ NEOSTROST 172
ŠUM PŘI DLOUHÉ EXPOZICI 174
PRŮMĚROVÁNÍ SNÍMKŮ 178
KONTRAST VĚJÍŘE EXPOZIC 180
AUTOMATIZOVANÉ PROLNUTÍ SNÍMKŮ 184
MANUÁLNÍ PROLNUTÍ SNÍMKŮ 186
PROLNUTÍ PŘI RŮZNÉ CITLIVOSTI 188
PROGRAMY PRO PROLNUTÍ 190
HDR ZOBRAZOVÁNÍ 194
TVORBA HDR 196
MAPOVÁNÍ TONALITY 200
PHOTOMATIX 204
PHOTOSHOP 206
FDRTOOLS 208
EASY HDR 210
VYJMUTÍ DUCHŮ 212
14
NÍZ
KÁ H
LAD
INA
OSV
ĚTLE
NÍ
SVĚTLO A OBRAZOVÝ SNÍMAČ
Podrobně se podíváme na šum a jeho redukci v oddí-lech 2 a 3, ale z praktického hlediska je důležité znát vzhled šumu vytvářeného vaším fotoaparátem při obvyk-lém fotografování. Ideální by bylo šumu se vůbec vy-hnout, ale velikost vynaloženého úsilí tímto směrem by mělo záviset na důležitosti výsledku. Šum, zapříčiněný dlouhým expozičním časem, můžete docela dobře potla-čit zapnutím funkce redukce šumu v menu fotoaparátu. Bezprostřední příčinou většiny šumu je však nastavení
vysoké ISO citlivosti. Snadno zjistíte, že u některých snímků jste ochotni tolerovat vyšší ISO citlivost, než byste si kdy představili. Jako první důležitý krok tedy udělejte několik testů s rozdílným nastavením ISO citlivosti při nízké hladině osvětlení a výsledné snímky porovnejte umístěním vedle sebe. Při zvětšení na 100 % uvidíte, v souhlase s očekáváním, nárůst šumu u vyšších ISO citli-vostí, a šum bude více patrný na jednolitých tmavých plo-chách. Sami se musíte rozhodnout, kdy se jeho projev již
ISO 100 ISO 200 ISO 400 ISO 800 ISO 1600
60 s, redukce šumu zapnuta 60 s, redukce šumu vypnuta
DIGITÁLNÍ ŠUM
Jednoduché porovnání šumu u různých
nastavení fotoaparátu. Šum je nejvíce
viditelný na tmavých jednolitých plochách
těsně nad černou. V praxi se největší rozdíl
v šumu projeví pro různá nastavení citli-
vosti ISO. Řada snímků začíná na nejnižší
citlivosti Nikonu D200, ISO 100,
a po kračuje až k ISO 3200. Porovnáním
vzhledu zjistíme, že se zvyšující se citlivostí
se projevuje nárůst šumu, stává se však
výrazným až u vyšších citlivostí, a narůstá
strmě s vysokými ISO citlivostmi. Druhým
obvyklým projevem šumu je tzv. temnotní Vliv hodnoty citlivosti ISO
šum (Dark Noise, „černý šum“) zapříčiněný
dlouhými expozičními časy, zde expozicí
1 minuta. U tohoto fotoaparátu a snímače
je podstatně méně významný než
náhodný šum způsobený vysokou ISO
citlivostí. Za zmínku stojí rozdíl při zapnuté
redukci šumu na fotoaparátu. Důležitou
roli hraje teplota – snímky byly pořízeny
při přijatelné okolní teplotě 21° C. Tento
druh šumu má tendenci zdvoj násobit se
každých 6 – 8 stupňů Celsia. (Např. www.
fch.vutbr.cz/lectures/imagesci/download/
stud03_praha02.pdf, pozn. redakce.)
15
SVĚT
LO A
OBR
AZO
VÝ S
NÍM
AČ
stává nežádoucím. Jak brzy poznáte, na stranách 16 – 17, budete muset najít přijatelnou rovnováhu mezi užitečně vysokou ISO citlivostí a mírou šumu.
U tohoto rozhodování musíte vzít v úvahu několik hledisek. První je způsob obvyklé prezentace snímků. Pokud jde o tisk, otestujte si svůj oblíbený typ papíru. Vzhled šumu bude rozdílný na obrazovce ve 100 % zvět-šení a na papíře (kde ho možná vůbec neuvidíte). Dalším hlediskem je obvyklá velikost snímků. Velká zvětšenina bude vykazovat větší míru šumu než snímek 640×480 pi-xelů umístěný na webové stránce. Třetí proměnnou je druh snímku. Reportážní snímek s viditelným šumem, na rozdíl od zátiší nebo snímku krajiny, bude pravděpodobně přijatelnější pro většinu diváků. Dalším hlediskem je vaše znalost a úsilí, které chcete nebo budete muset věnovat pozdějšímu potlačení šumu pomocí programu k tomu ur-čenému (viz stránky 146 – 155).
Při vlastním fotografování byste měli být vybaveni dostatkem informací a znalostí, abyste spolehlivě zvolili odpovídající a vhodnou ISO citlivost. Kupříkladu jen obtížně rozeznáte rozdíl v šumu mezi citlivostí ISO 100 (nebo nejnižší citlivostí, kterou váš fotoaparát umožňuje nastavit) a citlivostí ISO 200, a v tomto případě navýšení ISO citlivosti dovolí zkrátit expozici bez nepříjemných následků v podobě šumu. Citlivost ISO je jednou z pro-měnných, kterou máte k dispozici pro dosažení potřeb-ného expozičního času. Další jsou upevnění fotoaparátu, odclonění objektivu (které však znamená menší hloubku pole ostrosti), použití světel nějšího objektivu... Každá tato změna s sebou nese nějakou nevýhodu, třeba i méně významnou, a tak byste měli posuzovat volbu ISO citli-vosti i v těchto souvislostech. Fotografování s co nejvyšší výtěžností snímků znamená častou změnu ISO citlivosti. Některé fotoaparáty umožňují změnu prostřednictvím přímé volby, což je podstatně rychlejší než opakovaný vstup do menu fotoaparátu.
Z technického pohledu na expozici, například u při-měřeného záznamu jasů a zabránění vzniku šumu, což je podstatně důležitější u zdrojů umělého světla, se musíte rozhodnout, zda má snímek mít tmavší či světlejší vzhled, jinými slovy, jde o tonalitu snímku. U nočního snímku je očekávání zjevné, neboť jinak bude fotografie vypadat neobvykle. Ale je mnoho méně zřejmých situ-ací, kde vzniká prostor pro různou interpretaci. Mnou vybraný příklad zdaleka není jasně rozhodnutelný. Společné příbytky v Hakka v Číně, kruhová třípatrová konstrukce otevřená k obloze – dojem z této konstrukce je však viditelně potlačen.
PŘÍPAD PRO LOW KEY
U snímků exponovaných za slabého osvětlení, které mají zachovat náladu, je důležité
závěrečné zpracování, které by mělo směřovat spíše k tmavším tónům. To je samozřejmě věcí
citu, ale zde tmavší z ukázaných dvou verzí snímku věrněji vypovídá o původním dojmu – což
může rozhodnout jen autor fotografie. Histogram je dobrou kontrolou – jeho průběh v oblasti
středních tónů vypovídá o normálním provedení, posun doleva značí Low Key provedení.
32
NÍZ
KÁ H
LAD
INA
OSV
ĚTLE
NÍ
BAREVNÁ TEPLOTA
Barevná teplota je při fotografování za špatného osvětlení bez diskuze důležitější než kde jinde, protože rozpětí zdrojů osvětlení, se kterým se pravděpodobně setkáte, je široce rozprostřeno
po celé stupnici. Nicméně na začátek, s omluvou všem, kteří vědí „o co kráčí“, stručný úvod do barevné teploty a dů-vody, proč má své místo ve fotografii. Vše začíná u Slunce, které je refe-renčním standardem pro lidské vidění. Jeho světlo, tedy pokud je vysoko na obloze, je tím, co běžně nazý-váme bílé denní světlo. Toto světlo je vytvářeno „hoře-ním“, nebo lépe řečeno jedná se o záření, a je zde přesná souvislost mezi teplotou zářícího zdroje a barvou vyzáře-ného světla. Jednotkou teploty je Kelvin, který představuje
pouze posunutou stupnici Celsiovu. Absolutní nula je 0 K (-273,15 °C). Pokud je něco zahřáto na nižší teplotou než jakou má Slunce (např. rozžhavené vlákno žárovky), vyza-řuje červenější světlo. Hoření s vyšší teplotou (prakticky
jen velmi málo věcí na Zemi, ale kupříkladu žhavější hvězda než je Slunce) vytváří světlo zabarvené více do modra. Protože většina umě-lého osvětlení má povahu „tepelného“ záření – žárovky s vláknem – má smysl použít teplotu jako barevnou stup-nici, od červené přes oranžo-
vou, jantarovou, slámovou a bílou ke zvýrazňující se modré.
V současnosti však stále více převažují fluorescentní, va kuované výbojky a dokonce LED lampy, které při sví-cení teplo nevydávají, ale protože fotografie vyrostla
Kompromisní Vyváženo na vnější světlo Vyváženo na vnitřní světlo
Volba vyváženíTypická žárovka v domácnosti
má barevnou teplotu kolem
2800 K, zatímco studené denní
světlo má přibližně 6000 K. Řada
tří snímků zde ukazuje stejný
motiv barevně vyvážený na oba
extrémy, i střední, kompromisní
nastavení.
Široká paleta zdrojů světla,
charakteristických pro snímání při nízké
hladině osvětlení, nezapadá přesně do
standardní stupnice barevných teplot,
ale představa odpovídající barevné
teploty nám je dovoluje zvládnout.
33
BA
REVN
Á T
EPLO
TA
s použitím barevné teploty a Kelvinů, i tyto nové světelné zdroje jsou zahrnuty do stávajícího systému. Přesněji ře-šeno, leží na odpovídajících místech na stupnici barev-ných teplot.
Diagram naznačuje rozložení teplot. Abych byl úplně přesný, na tuto stupnici patří jen záření, které je výsled-kem „rozžhavení“, tedy Slunce, zdroje světla s rozžhave-nými vlákny, jakými jsou například obyčejná nebo halogenová žárovka, nebo světlo vydávané přímo hoří-cími zdroji: plamen svíčky či oheň. Přísně vzato, nepatří sem ani východ slunce, jitřenka nebo červánky při vý-chodu a západu slunce, totéž se dá říci i o modré barvě oblohy – ta je způsobena rozptylem kratších vlnových dé-lek světla Slunce v zemské atmosféře. Zářivky a výbojky vyzařují světlo (nespojitých vlnových délek) jinými způ-soby a zcela jistě vyžadují opravu barevného nádechu. Říci však, že typická zářivka má barevnou teplotu 4200 K, jak tvrdí návod k mému fotoaparátu, je přinejmenším za-vádějící a málo užitečné.
Abychom se vyhnuli zmatkům, je nutno připome-nout, že umístění barev na stupnici barevných teplot ne-odpovídá přirozenému hodnocení barev. Běžně vnímáme a označujeme nižší barevné teploty (červené), spojené s plameny a západem slunce, jako „teplé“ a vyšší barevné teploty jako večerní obloha a otevřené stíny s modrým nádechem jsou tím, co většinou označíme jako „studené“.
Barevný prostorStupnice barevných teplot v barevném
prostoru CIE 1931.
Světlo svíčkyPlamen svíčky má barevnou teplotu zhruba 2000 K. Na tomto snímku
vidíte tento plamen přes sklenici vína. Plamen svíčky je díky přeexpozici
bílý, ale bílé prostírání na stole umožnilo odhalit, že při převodu z RAW
formátu bylo nastaveno vyvážení bílé na 3100 K.
Sluneční světloBarvy západu slunce jsou
vytvářeny rozptylem a odrazem
světla v zemské atmosféře, na
tomto snímku pokrývají rozsah
od 3500 K až k méně než 1500 K.
Barevná teplota slunečního
kotouče je zde pod 6000 K.
ABSOLUTNĚ ČERNÉ TĚLESO A BAREVNÁ TEPLOTA
Přesné měření
barevné teploty musí
být nezávislé na
aktuálně „hořící“ látce,
protože její součásti
mohou přispívat
k barvě. Z tohoto
důvodu se barevná
teplota odvozuje od
teoretického zdroje,
který je zcela netečný
a neuhořívá; při zahřátí
pouze září. Označuje
se pojmem absolutně
černé těleso..
78
FOTO
GRA
FOVÁ
NÍ Z
RU
KY
OPĚRKY A POMŮCKY
v odstavci o stativech na stranách 160 – 163. Stabilitu zlepšíme, pokud fotoaparát přitiskneme rukou, nebo na něj položíme pouzdro, či dokonce batůžek nebo cokoliv podobného. U miniaturních podpěrných zařízení je důle-žitým předpokladem kvalitního snímku při využití tvrdé podložku, podložit pod ni něco měkkého, například kou-sek látky, nějaké oblečení. Tímto způsobem utlumíme vib-race pocházející z vlastního těla i od zrcátka fotoaparátu.
Tah je opakem tlaku a je podobně účinný, je však o něco těžší jej využít v praxi. Tah ze zásady vyžaduje ně-jaký popruh. Tah na tomto popruhu má stejný účinek jako monopod, ale v opačném směru. Jednou nohou při-šlápněte tento popruh a fotoaparát táhněte vzhůru, abyste popruh napjali. Můžete tak využít i originální řemínek či popruh, dodávaný k vašemu fotoaparátu. Zachyťte jej o něco pevného, táhněte zpět a napínejte řemínek. Z toho plyne: napřed komponovat a pak naslepo exponovat, rychle. Tohle dobře funguje, pokud je fotoaparát umístěn například mezi zábradlí. Všechna tato upevnění jsou jis-tým druhem improvizace.
Právě probraná myšlenka fotografování z ruky umožňuje svobodu snímání bez stativu, který je těžký a pomalu nastavitelný. I když může být fotoaparát rychle zpevněn zapřením o část
těla, existuje nabídka nejrůznějších druhů zařízení pro podepření fotoaparátu, často velmi malých, které mů-žeme použít snadno a rychle bez omezení svobody po-
hybu a fotografování. Stabilita na jedné straně, váha a snadné použití na straně druhé, jsou zde značně nakloněny v ne-prospěch stability.
Jednou z nevýhod všech těchto dr-žáků a pomůcek je doba nutná k montáži fotoaparátu (nebo objektivu). Důležitý je nějaký systém rychloupínání. Destička ve tvaru písmene L dovoluje montáž fo-toaparátu svisle i vodorovně a pokud je důležitá montážní rychlost, pak tato
volba je ve výhodě nad rychloupínacím mechanismem, který se připevňuje pouze na spodní stranu fotoaparátu.
Monopody mají dlouhodobě ověřenou konstrukci pro rychlé podepření a mohou být použity samostatně pro udržení expozičních časů delších o několik expozičních stupňů a nebo opřeny o něco pevnějšího pro zvýšení své vlastní stability. Kulová hlava, mírně nedotažená, je prav-děpodobně v tomto případě nejužitečnější a nejúčinněj-ším řešením.
Miniaturní stativy, známé jako minipody, mají vý-hodu ve své velikosti. Jsou dost malé na to, aby se vešly do boční kapsy batohu nebo některé dokonce i do kapsy u kalhot. Existuje jejich několik ve skvěle vymyšlených provedeních a tento druh stativu umožňuje dobré pode-pření vůči zdi nebo jiné svislé ploše. Když jeho nohy slo-žíte k sobě, vznikne dobrá rukojeť.
Fotoaparát také můžeme zklidnit tlakem nebo tahem. Tlakem typicky tak, že fotoaparát přitiskneme k pevné podložce nebo k tělu, dobře to funguje i s minipodem. Miniaturní pomůcky pro podepírání fotoaparátu jsou lehké, ale málo vzdorují namáhání. Pokud není fotoapa-rát pevně dotažen ke stativu, je docela pravděpodobné, že můžeme očekávat otřesy fotoaparátu způsobené sklope-ním zrcátka v jeho těle. Podrobněji se tím budeme zabývat
78
Existuje řada malých, lehkých
zařízení, které mohou
poskytnout vhodné podepření
jako doplněk při fotografování
z ruky, ale nedosahují stability
zaručené stativem.
Pistock CHrudní a ramenní opěrka fy Novoflex, použitá
s krčním popruhem pro rozložení váhy
těžkého světelného objektivu.
79
OPĚ
RKY
A P
OM
ŮCK
Y
79
BRAŠNA S POMŮCKAMI
S ohledem na možné situace máte mnoho
pomůcek, které můžete využít pro
stabilizaci vašeho fotoaparátu.
MikrostativMalý stativek pro lehké
fotoaparáty.
MB GripRukojeť pro připevnění
do závitu na spodní
straně fotoaparátu.
PistockVšestranná prsní
a ramenní podpěrka
fy Novoflex.
Ramenní opěrkyTyto opěrky mají stejný účinek
jako pažba pušky. Tahem zpět
k rameni za přední úchop
přeneseme většinu váhy na
rameno.
VáčekKožený váček naplněný suchými
fazolemi (rýží) je schopen ztlumit
otřesy.
PopruhMůže se použít samostatně
a nebo táhnout proti
monopodu.
Tyčky NovoflexZ modulární sady tyček a svorek
si sami vytvoříme podpěru pro
různé situace.
MinistativUmožňuje fotoaparát
postavit na pevný
předmět.
Prsní opěrkaSkladná prsní opěrka přenáší váhu fotoaparátu
z rukou na tělo. Má posuvné řemínky, rychlo-
upínatelnou kulovou hlavu a rychloupínací spojku.
MonopodPřevezme váhu
fotoaparátu a umožňuje
rychlé pohyby.
Držák bleskuVětší rukojeť připevněná k liště pro blesk.
dlouhý ohebný prut
pevné tyčky
stativové závitové redukce
svorky
ohebný prut
středová tyčka
Delší
Kratší
98
FOTO
GRA
FOVÁ
NÍ Z
RU
KY
TYPY NEOSTROSTI
Pohybová neostrost se liší od špatného zaostření tím, že má směr a pokud tento směr známe, nebo ho alespoň dovedeme vypočítat, je ji snazší napravit podstatně jedno-dušeji, než špatné zaostření. Důsledkem pohybové neos-trosti je jakýsi druh šmouh. Je však nutné rozlišovat mezi otřesy, pohybem fotoaparátu a neostrostí danou pohy-bem objektu. V prvním případě je rozmazán celý snímek stejně, protože se během expozice pohnul fotoaparát spíše než část objektu. Pohyb fotografovaného objektu vytváří relativní pohyb jedné věci oproti pozadí, typicky vůz je-doucí po ulici. Napravit tento druh neostrosti je těžší než opravit pohyb fotoaparátu, protože vyžaduje rozdílná množství korekcí v různých místech snímku.
Jsou další čtyři podkategorie, a důsledně vzato, celé široké spektrum pohybových neostrostí snímku. Pohyb fotoaparátu zahrnuje čas a směr; čím je delší expozice, tím jsou delší šmouhy. Záměrná pohybová neostrost daná pohybem fotoaparátu často zahrnuje změny směru. Speciálním případem je středně dlouhá expozice se sta-tivem. Dojde k otřesu, pohybu fotoaparátu nárazem zr-cátka, anebo prudkým stiskem spouště a následnému návratu do původní pozice. Výsledkem je vzájemně mírně posunutý dvojsnímek. Při pohybové neostrosti je hlavní rozdíl ve způsobu, jakým se pohybuje objekt vůči temnému pozadí a nebo opačně. Záleží také na expozič-ním času a směru pohybu.
98
Nikon 18 – 200 mm na
62 mm
Nikon 18 – 200 mm na
112 mm
Zeiss Planar 85 mm Micro-Nikkor 105 mm
SEZNAMTE SE S KRESBOU OBJEKTIVU
Jak ostrá má být zaostřená plocha? Těžko
zodpověditelná otázka, když se díváte na
monitoru počítače na jeden snímek ve 100%
zvětšení. A jak víte, objektivy v tomto ohledu
nejsou navrhovány stejně. Pokud máme
zrcadlovku s několika objektivy, jistě některé
z nich kreslí lépe než jiné – v ideálních
podmínkách. Jednoduchou a dobrou
průpravou je nalézt objekt, ke kterému se
vždy můžeme vrátit, nějaký kousek vybavení
domácnosti a fotografovat jej ve stejném
měřítku různými objektivy. Já zvolil sošku ze
skla a oceli. Objekt by měl mít ve svém
středu výrazné kontrastní hrany jako tato
soška. Mezi čtyřmi objektivy jsou zřetelné
rozdíly. Když máte takové testovací snímky,
pomohou nám při rozhodování o ostrosti
skutečné fotografie.
99
TYPY
NEO
STRO
STI
99
Rozostření bodového zdroje
Odraz lesku na konvexní
(vypuklé) ploše, lakované láhvi
a stříbrné nádobě, je
pravděpodobně ideální pro
fotografické znázornění účinku
špatného zaostření.
Na této řadě detailů stejné
scény ukazuje první řada
nárůst neostrosti od ostrého
snímku s objektivem odcloněným
na plnou světelnost f/1.4 směrem
k neostrosti způsobené
postupným přeostřováním blíže
k fotoaparátu. Druhá řada
ukazuje stejné přeostřování při
cloně f/6.3 a třetí řada využívá
ještě více zacloněný objektiv f/16.
Povšimněte si, že klasické
kruhové rozostření bodu je
zřejmé ve skutečnosti jen u zcela
odcloněného objektivu.
Rozostřené body při vyšších
clonových číslech si více
zachovávají původní tvar.
f1.4 f1.4
f6.3 f6.3
f16 f16
STANDARDNÍ NEOSTROST MÁ GAUSSOVSKÉ ROZLOŽENÍ
Špatné zaostření nevytvoří jen kruhy, ale účinek na
snímku doprovází i Gaussovské rozostření. Ve výsledku
to znamená, že rozostřený záběr bodového zdroje
slábne směrem od středu, podobně jako 2D projekce
3D Gaussovy křivky ve tvaru zvonu, jak je zde
naznačeno. Výsledek vidíme ve Photoshopu. Na pozadí
vytvořte bílou tečku a aplikujeme Gaussovské
rozostření. Aby byl vidět účinek, vytvořte bod
o poloměru několika pixelů.
0 (zaostřeno)
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
200
FOTO
GRA
FOVÁ
NÍ Z
E ST
ATIV
U
MAPOVÁNÍ TONALITY
Závěrečnou částí tvorby HDR snímku je vznik zobrazitelného 16bitového nebo 8bitového snímku z 32bitového HDR formátu v plovoucí dese tinné čárce. Výsledek není možné předví-
dat, ani není snadné tento převod řídit, ačkoliv je k dispo-zici několik programových metod. Velmi záleží na výchozí
scéně, na velikosti jejího dynamického rozsahu a na způsobu fotografování. Z nejrůznějších příčin je prostá komprese do 256 hodnot jasů jen málokdy uspokojující. Pokud jsou na scéně velmi vysoké úrovně
jasů, pak prostá lineární komprese vytvoří celkově velmi tmavý snímek s nedostatečně prokreslenými středními tóny. Protože velké množství tónů z HDR souboru musí být nějakým způsobem přiřazeno podstatně omezeněj-šímu rozsahu souboru s nízkým dynamickým rozsahem LDR (Low Dynamic Range), tato převodní procedura se nazývá mapování tonality. Procedura, funkce provádě-jící tento převod je známa jako ToneMapping Operator zkráceně TMO. Několik těchto dostupných funkcí je vý-sledkem důmyslných algoritmů, které se pokoušejí o vý-sledek, který je kompromisem mezi zachováním detailů v celé škále jasů a reálným vzhledem. Reálný vzhled, uve-dený jako druhý, je největším problémem při mapování tonality, protože reprezentuje průsečík mezi individuali-tou jedince a psychologií vnímání.
To vše znamená, že v praxi se budete potýkat s množ-stvím pokusů a omylů a často budete muset zkusit více než jednu funkci, abyste viděli, který výsledek je nejlepší za dané situace. Jsou dva druhy funkcí pro mapování to-nality (TMO): globální a lokální. Globální funkce pracuje se vstupním rozsahem hodnot tónů velmi podobným způ-sobem, jako například tónová křivka libovolného snímku (uvažuje se o obvyklém nastavení v dialogovém okně Křivky (Curves) nebo Úrovně (Levels) ve Photoshopu). Globální funkce mají tu výhodu, že poskytují výsledky, které z fotografického pohledu vypadají normálně, tedy reálně. Mají však nevýhodu v tom, že dosti často obětují
detaily a kontrast v některých částech snímku. Častým příkladem takové globální funkce je dvojice posuvníků ří-dících hodnotu gama a expozice. Vhodným nastavením vznikne často přijatelný snímek, který je ale nevýrazný a obsahuje jen malý kontrast.
Druhou třídou funkcí pro mapování tonality jsou lo-kální funkce. Tyto algoritmy, často se významně lišící principem fungování, nastavují tonální hodnotu každého pixelu s ohledem na jeho okolí. Také umožňují nasta-vit lokální kontrast a jde tak o potenciálně velmi mocný způsob mapování tonality. Proto je zde klíčovým nasta-vením poloměr – vzdálenost prohledávání okolí každého pixelu. Pokud jste se dobře a důkladně seznámili s ostat-ními procedurami pracujícími s poloměrem, zejména s Doostřením (UnsharMask) a nabídkou Světla a stíny (Shadows/Highlights) ve Photoshopu, zvyknete si daleko snazším způsobem na tyto lokální funkce mapující tona-litu. Výhodou lokálních funkcí je schopnost zvládnout dokonce velký dynamický rozsah s překvapující účinností. Nevýhodou je často nereálný vzhled výsledných snímků s přehnanými detaily, navíc tu je nebezpečí vzniku pře-záření (halo) na výrazných hranách (například obloha v blízkosti obzoru nebo u obvodu snímku), výsledky se těžko dají předvídat a uživatelská nastavení nejsou zrovna moc intuitivní. Lokální funkce vyžadují značnou podporu různými řídícími prvky.
HDR v plném rozlišeníMapování tonality u HDR snímků
dovoluje fotografovat při velmi
kontrastním osvětlení, jako
v baru či restauraci,
bez speciálního nasvícení,
a dosáhnout i tak přitažlivého
a kontrolovaného výsledku.
Rozhodujícím a nejobtížnějším
krokem při práci s vysokým
dynamickým rozsahem je přemapování
extrémního rozsahu tónů zpět do
8 nebo 16 bitů v každém kanále.
201
MA
POVÁ
NÍ T
ON
ALI
TY
top related