umÍrÁnÍ a etickÉ otÁzky s nÍm spojenÉ

UMÍRÁNÍ A ETICKÉ OTÁZKY S

NÍM SPOJENÉ

Marek Vácha

Ústav etiky, 3. LF UK, Praha

Mezinárodní konference paliativní a hospicové péče

17. března Ostrava

Všichni víme, že zemřeme. Všichni cítíme, že nezemřeme.

Fernando Pessoa

Úvod

Smrt je to, co dává životu smysl

Smrt a pohřební rituály

Kdo je člověk?

ÚVOD

Pico della Mirandola (1463 - 1494) v roce 1486:

Takto si představuje, že Bůh promlouvá k prvním lidem:

Nestvořil jsem člověka ani z nebeské ani z pozemské látky, neučinil jsem ho smrtelným ani nesmrtelným, ale s možností volby a důstojností, a tak má moc utvořit ze sebe cokoli jen chce. Člověk má moc degradovat sám sebe do nižších forem života, do zvířete, ale také má moc díky svému rozumu vtělit se do vyšších forem, k božství.

Aristotelés přirovnal čas, který je nám na této planetě vymezený, k plápolajícímu ohni. Dítě se narodí se zásobou vitální síly. Smrt může přijít ze dvou stran: předčasná, když se na plamen vylije voda, a programovaná, když se vypálí zásoba paliva. Hledání paliva života pokračuje až do těchto dní.

Jones, S., (2013) The Serpent´s Promise. The Bible Retold as Science. Hachette Digital. London. loc 2033

Roger Scruton

V události smrti jsme konfrontováni s tělem, ve kterém není duše, s objektem bez subjektu, s tělem bezvládným, neřízeným a netečným.

Hrůza, kterou cítíme tváří v tvář smrti je odpovědí na nerozluštitelnou podívanou na lidské tělo bez „já“.

Scruton, R., (2012) The Face of God. The Gifford Lecturers 2010. Continuum. London, New York.

"lidi vystavují jako brouky!"

(návštěvník výstavy)

SMRT DÁVÁ ŽIVOTU SMYSL

Leon Kass

olympští bohové se mohou chovat jako

výrostci

intrikují proti sobě, závidí si etc.

pravý život se odehrává dole na zemi

Nemoc relativizuje hodnoty

žijeme mnohem déle, už se ale nejsme schopni rozpomenout, proč jsme vlastně původně chtěli.

Leon Kass: kdyby medicína dokázala prodloužit život o 25 %...

tenista by nevyhrál 20 turnajů ale 25

don Juan by nesvedl 1000 ženy nýbrž 1250

naučili jsme se, jak prodloužit život, ale nenaučili jsme se, jak pacientům pomoci se radovat ze života

Smrt

rozdíl mezi východem a západem

západ – návrat do světa

pesimisté: po smrti nic nenastává, vše končí

optimisté: možná existuje reinkarnace

východ – útěk ze světa

pesimisté: v rámci reinkarnace bude třeba se

vrátit do světa

optimisté: snad se zdaří se již nevracet

Smrt

rozdíl mezi východem a západem

východ – útěk ze světa

pesimisté: v rámci reinkarnace bude třeba se

vrátit do světa

„Důstojný! Jak můžeme v tomto páchnoucím

těle, složeném z kostí, kůže, šlach, morku,

masa, slzí, krve, mázdry, slizu, lejna, moči, žluči

a mízy, požívat nějakou radost?“(Störig. J.H., (2000) Malé

dějiny filosofie. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, str. 32)

optimisté: snad se zdaří se již nevracet

mókša = vysvobození, snaha uniknout

ustavičnému koloběhu střídání smrti a

opětovného narození

Smrt

Téměř všechny společnosti na světě povolují

zabití za určitých okolností:

ochrana manželky, dětí, sebe, (sebeobrana)

národa (obranné války)

trest smrti

velmi vzácně možný jako legitimní obrana zbytku

společnosti

Ani poprava vrahy zavražděnému nepomůže a

Pascal případně poznamenal, že „místo jedné

mrtvoly budou dvě“. Sokol, J., (2014) Etika, život, instituce. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad. Praha. str. 100

JP II

Od eutanázie je třeba odlišit rozhodnutí, kterým se odmítá tzv. "vehementní terapie", totiž takové léčebné postupy, které již neodpovídají stavu nemocného, protože nejsou úměrné dosažitelným výsledkům, nebo dokonce jsou zátěží pro nemocného i jeho rodinu. V těchto případech, kdy již nastává ohlášená smrt a nelze se jí vyhnout, lze v souladu se svědomím "učinit rozhodnutí odmítnout léčení, které nedokáže způsobit nic jiného, než prodloužení omezeného a bolesti plného života, ovšem při zachování náležité péče, která v podobných případech nemocnému přísluší".

JP II

Zajisté je zde morální povinnost, aby se člověk o sebe staral a zajistil si náležitou péči; tato povinnost však musí být podle okolností náležitě usměrňována; v každém jednotlivém případě je třeba rozhodnout, zda terapeutické postupy odpovídají očekávanému zlepšení zdravotního stavu. Odmítnutí mimořádných nebo neobvyklých prostředků není totéž co dobrovolná smrt nebo eutanázie; spíše to vyjadřuje souhlas se stavem člověka v blízkosti smrti.

Evangelium vitae, 1995 par. 65

SMRT A POHŘEBNÍ RITUÁLY

Smrt

Kdysi dávno centrální rituál sociálního a náboženského života, smrt byla privatizována, desakralizována, skryta v zdech institucí, a implicitně tabuizována.

(Singer, P.A., Viens, A.M., (eds.) (2008) The Cambridge Textbook of Bioethics. Cambridge University Press, p.67)

"Středem vesnice nebo města byl kostel. Kolem kostela býval hřbitov s těmi, kteří odešli, v širším okruhu pak živí. Byla tu patrná jednota živých a mrtvých s Kristem ve středu. V posledních generacích byly přemístěny hřbitovy za vesnici či za město. Mrtví byli vypuzeni i z mysli živých..."

(Neuwirth, V., (1998) Apokalyptický deník. Triáda,Praha, str. 88)

„Ještě před sto lety byla smrt něco

„barokního“, něco drtivě přítomného.

Mrtvý zůstával po svém „odchodu“ jistý

čas ve svém rodném domě, byl

navštěvován, byl provázen modlitbami, byl

vnímán.“ (Martin, E.P., Umění neotrávit se protijedy. in Žijeme v civilizaci smrti, nebo přechodu? Revue Prostor 86,

str. 12)

Příprava na smrt

svátost nemocných

viatikum

svátost smíření

Baroko - fenomén poutí

dříve: život člověka jako cesta odněkud

někam

náboženská pouť jako symbol životní

pouti

dnes je život spíše "hudební klip"

sekvence krátkých úseků jen velmi volně

spolu spojených

epizodičnost a nekonsekventnost

Vytěsnění smrti

smrt se stala léčitelnou chorobou,

abnormalitou

náboženská perspektiva: myslíme na

budoucnost, ale nikoli na věčnost

Obřadní síně vs. kostel

Na jednom místě, před oltářem se křtí i koná obřad posledního rozloučení

Smuteční síň, Ústřední hřbitov, Brno Rozpojení míst "vítání občánků" a "posledního rozloučení"

Rituály

Trojí pozvednutí rakve u vchodu do kostela, pohřební průvod, výkrop hrobu, vhození stuhy etc. Církevní a lidové zvyky se mísí

"Jménem zesnulého Vás prosím, jestli ve svém životě někomu ublížil, pro milosrdenství Boží mu odpusťte." "Odpusť mu Pán Bůh".

Velká světová náboženství jsou v zásadě

přípravou na smrt (C.G.Jung)

Rituální ukončení vztahu:

"Jménem zesnulého Vás prosím, jestli ve

svém životě někomu ublížil, pro milosrdenství

Boží mu odpusťte." "Odpusť mu Pán Bůh".

"Dušičky" 2. listopadu - 7. listopadu

důležitost možná

každým rokem

stoupá

alespoň jedenkrát

za rok připomínka

vlastní smrti

pohled na svět

"sub specie

aeternitatits"

Pohřební rituály

Zármutek

Společenství vyjadřuje pozůstalým soustrast –

utvrzení sociálních vazeb

Pozůstalí se dostávají do nových sociálních

rolí (vdova, vůdce rodiny…)

rituály nejsou ani tak důležité pro

nebožtíka, jako spíše pro nás, pro naše

rituální zakončení vztahu

Velká světová náboženství jsou v zásadě

přípravou na smrt (C.G.Jung)

Starověký Egypt: farao je bůh, který hraje

přímou a esenciální roli v kosmickém řádu.

Jeho smrt je tedy narušením tohoto pořádku

Pohřební rituál je připravován mnoho let, pyramida

je ve své podstatě hrobka

Tento rituál stojí značné finanční prostředky celé

společnosti

Židovství: sázka na děti

někdy se zdá, že člověk nějak ví, že

zemře

jako by v něm zároveň běžely dva televizní

kanály

ve vědomém se ubezpečuje a je ubezpečován

že vše ve zdraví přežije a plánuje dovolenou na

příští rok

v nevědomém ví, že to tak nebude

pacienti občas říkají protichůdné věci

lékaři často pracují jen s prvním kanálem,

vědomým

Iniciační svátosti

Modlitba Taizé

Vzpomínka na hokejisty

Václav Havel

Závěr

nejsme racionální bytosti, které občas

používají emoce...

...jsme emocionální bytosti, které občas

používají rozum

Smrt jako léčitelná choroba

• smrt se stala léčitelnou chorobou, abnormalitou

• každá smrt je čím dál tím víc vnímána jako předčasná, jako selhání současné medicíny, smrt, které budoucí pokrok ve výzkumu zabrání

KDO JE ČLOVĚK?

„Dobrý člověk na

smrtelné posteli“ kol. 1470

dřevořez, tištěno v Ulmu

„Obr. představuje stránku z

jedná rané blokové knihy

používané církví jako

obrázkové kázání. Mělo

věřícím připomínat hodinu

smrti a naučit je – jak to říká

jeho název – „umění dobře

zemřít“. Dřevořez ukazuje

pobožného muže na smrtelné

posteli a vedle něj stojícího

mnicha, který mu podává

hořící svíčku.

„Dobrý člověk na

smrtelné posteli“ kol. 1470

dřevořez, tištěno v Ulmu

Anděl přijímá mužovu duši, která mu

vyletěla z úst v podobě modlící se

postavičky. V pozadí vidíme Krista a

jeho světce, na které se má umírající v

duchu obrátit. V popředí vidíme spoustu

ďáblů nejošklivějších a

nejfantastičtějších podob a nápisy, které

jim vychází z úst, nám oznamují, co říkají: „Zuřím“, „Upadli jsme v

nemilost“, „Jsem ohromen“, „Toto není žádná útěcha“, „Ztratili jsme

jeho duši“. Jejich groteskní průpovídky jsou však marné. Člověk,

jemuž je dáno dobře zemřít se nemusí pekelných mocností obávat.“

(E.H. Gombrich: Příběh umění)

Francis Crick:

Věda hledá duši

… Francis Crick konstatuje, že duše nebyla nalezena

„Ba´al Šem si jednou zavolal v jakési neodkladné záležitosti Samaela, pána démonů. Samael se na něj osopil: „Co si to dovoluješ, volat mne! Až do nynějška se mi to stalo jen třikrát, v hodině u stromu, v hodině telete a v hodině zničení chrámu.“ Ba´al Šem nařídil žákům, aby odhalili svá čela. Tu spatřil Samael na každém čele znamení obrazu, k němuž stvořil Bůh člověka, a udělal, co se po něm žádalo. Ještě než odešel, řekl: „Synové Boha živého, dovolte mi tu ještě chvíli postát a pozorovat vaše čela.“

Buber, M., (2002) Chasidská vyprávění. Kalich, Praha, str. 120