univerzita jana evangelisty purkyně fakulta životního...
Post on 02-Nov-2020
3 Views
Preview:
TRANSCRIPT
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
Fakulta životního prostředí
Sbírka příkladů z obecné chemie
Tomáš Loučka
Ústí nad Labem
2014
Název: Sbírka příkladů z obecné chemie
Autor: doc. Ing. Tomáš Loučka, CSc.
Vědecký redaktor: Ing. Hana Buchtová
Recenzenti: Mgr. Markéta Jelínková
RNDr. Ľuboš Vrtoch, Ph.D.
© Nakladatel: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n. Labem, Fakulta životního prostředí
Tato publikace vznikla v rámci projektu OPVK EnviMod – Modernizace výuky
technických a přírodovědných oborů na UJEP se zaměřením na problematiku ochrany
životního prostředí.
Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0205
Neprodejný výtisk
ISBN 978-80-7414-741-8 (brož.)
ISBN 978-80-7414-839-2 (online: pdf)
Předmluva
V průběhu tvorby učebních plánů Fakulty životního prostředí došlo ke stabilizaci
výukového programu zaměřeného na výuku chemie. Zejména v předmětu "Obecná chemie"
stále zřetelněji vyvstávala potřeba inovace příkladů zaměřených na názvosloví anorganických
sloučenin, příkladů na vyčíslování chemických rovnic a příkladů na stechiometrické výpočty,
která by dostatečně zachytila požadavky kladené na studenty na seminářích těchto předmětů.
Počet příkladů byl proto podstatně rozšířen, u názvosloví koordinačních sloučenin jsou
zmíněny i doporučené změny.
Únor 2014 autor
Obsah
1. CHEMICKÉ NÁZVOSLOVÍ ................................................................................................ 5
1.1 OXIDAČNÍ ČÍSLO ............................................................................................................ 8
1.2 RACIONÁLNÍ NÁZVOSLOVÍ SLOUČENIN. ....................................................................... 10
1.2.1 Názvosloví binárních sloučenin ................................................................................ 10
1.2.2. Názvosloví kationtů ................................................................................................. 12
1.2.3 Názvosloví kyselin .................................................................................................... 13
1.2.4 Názvosloví atomových skupin ................................................................................... 16
1.2.5. Jiné substituované oxokyseliny a funkční deriváty kyselin ...................................... 17
1.2.6. Názvosloví aniontů .................................................................................................. 18
1.2.7. Názvosloví solí ......................................................................................................... 20
1.2.8. Názvosloví podvojných solí ..................................................................................... 21
1.2.9. Názvosloví podvojných oxidů .................................................................................. 23
1.2.10. Názvosloví oxid- a hydroxid solí ........................................................................... 23
1.2.11 Názvosloví koordinačních sloučenin ...................................................................... 23
1.3. NOVÉ NÁVRHY PRO NÁZVOSLOVÍ KOORDINAČNÍCH SLOUČENIN ...................................... 25
1.4 PŘÍKLADY PRO OVĚŘOVÁNÍ ZNALOSTÍ Z RACIONÁLNÍHO CHEMICKÉHO NÁZVOSLOVÍ ....... 29
2. VYČÍSLOVÁNÍ CHEMICKÝCH ROVNIC ....................................................................... 59
2.1 VYČÍSLOVÁNÍ CHEMICKÝCH ROVNIC BEZ OXIDAČNĚ-REDUKČNÍ ZMĚNY .......................... 59
2.2. VYČÍSLOVÁNÍ OXIDAČNĚ-REDUKČNÍCH ROVNIC .............................................................. 61
2.3 PŘÍKLADY PRO OVĚŘOVÁNÍ ZNALOSTÍ VYČÍSLOVÁNÍ CHEMICKÝCH ROVNIC ..................... 64
3. STECHIOMETRICKÉ VÝPOČTY .................................................................................... 84
3.1 STECHIOMETRICKÉ VÝPOČTY – PŘÍKLADY ........................................................................ 88
3.2 ŘEŠENÍ STECHIOMETRICKÝCH PŘÍKLADŮ ........................................................................ 105
3.3 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ STECHIOMETRICKÝCH PŘÍKLADŮ .................................................... 192
5
1. Chemické názvosloví
Chemické názvosloví, označované také jako chemická nomenklatura představuje soubor
pravidel, podle kterých se tvoří názvy a vzorce chemických látek. Umožňuje jednoznačné
určení chemického vzorce z názvu chemické látky nebo naopak.
Chemické sloučeniny se pojmenovávají názvy racionálními (systematickými), triviálními
a technickými. Technické se užívají v běžné praxi, nemají charakter chemických
názvů a nebudou zde proto zmiňovány. Jde o pojmenování jako modrá skalice, ledek amonný,
líh, hašené vápno apod. Triviální názvy jsou historického původu, nepodávají informace
o složení dané sloučeniny, a jejich počet je omezován. Příkladem jsou voda, acetylén,
amoniak apod. Racionální neboli systematický název sloučeniny podává informaci o její
struktuře, popisuje součásti sloučeniny a jejich stechiometrické poměry.
Základní podmínkou tvoření názvů chemických sloučenin a psaní chemických vzorců
je znalost:
a) názvů a symbolů chemických prvků,
b) oxidačních čísel všech prvků ve sloučenině,
c) zakončení v názvech sloučenin podle hodnoty oxidačního čísla,
d) názvoslovných a číslovkových předpon.
Abecední přehled prvků podle českých názvů je uveden v tabulce č. I, kde jsou zařazeny
i odpovídající názvy latinské a symboly prvků.
Většina názvů sloučenin je odvozena od názvů českých (např. dusičnany nebo sírany)
nebo názvů latinských (např. oxidy, sulfidy). Některé sloučeniny dusíku, síry, antimonu a rtuti
nemají názvy odvozené od latinských názvů uvedených v tabulce č. I. V případě dusíku
mohou vycházet z francouzského pojmenování azote (např. HN3 - kyselina azidovodíková),
u síry z řeckého theion (např. thiokyseliny), u antimonu a rtuti z jiných latinských názvů
stibium a mercurium.
Tabulka č. I: Abecední přehled prvků, jejich latinských názvů a symbolů. Uvedeny jsou
prvky do atomového čísla 100.
Český název
Latinský
název Symbol Český název
Latinský
název Symbol
Aktinium Actinium Ac Molybden Molybdaenum Mo
Americium Americium Am Neodym Neodymium Nd
Antimon Antimonium Sb Neon Neonum Ne
Argon Argonum Ar Neptunium Neptunium Np
Arsen Arsenicum As Nikl Niccolum Ni
Astat Astatinum At Niob Niobium Nb
Baryum Baryum Ba Olovo Plumbum Pb
Berkelium Berkelium Bk Osmium Osmium Os
Beryllium Beryllium Be Palladium Palladium Pd
Bismut Bismuthum Bi Platina Platinum Pt
Bor Borum B Plutonium Plutonium Pu
Brom Bromum Br Polonium Polonium Po
6
Cer Cerium Ce Praseodym Praeseodymium Pr
Cesium Caesium Cs Promethium Promethium Pm
Cín Stannum Sn Protaktinium Protactinium Pa
Curium Curium Cm Radium Radium Ra
Draslík Kalium K Radon Radonum Rn
Dusík Nitrogenium N Rhenium Rhenium Re
Dysprosium Dysprosium Dy Rhodium Rhodium Rh
Einsteinium Einsteinium Es Rtuť Hydrargum Hg
Erbium Erbium Er Rubidium Rubidium Rb
Europium Europium Eu Ruthenium Ruthenium Ru
Fermium Fermium Fm Samarium Samarium Sm
Fluor Fluorum F Selen Selenium Se
Fosfor Phosphorus P Síra Sulfur S
Francium Francium Fr Skandium Scandium Sc
Gadolinium Gadolinium Gd Sodík Natrium Na
Gallium Gallium Ga Stroncium Strontium Sr
Germanium Germanium Ge Stříbro Argentum Ag
Hafnium Hafnium Hf Tantal Tantallum Ta
Helium Helium He Technecium Technetium Tc
Hliník Aluminium Al Tellur Tellurium Te
Holmium Holmium Ho Terbium Terbium Tb
Hořčík Magnesium Mg Thallium Thallium Tl
Chlor Chlorum Cl Thorium Thorium Th
Chrom Chromium Cr Thulium Thulium Tm
Indium Indium In Titan Titanum Ti
Iridium Iridium Ir Uhlík Carboneum C
Jod Iodum I Uran Uranium U
Kadmium Cadmium Cd Vanad Vanadium V
Kalifornium Californium Cf Vápník Calcium Ca
Kobalt Cobaltum Co Vodík Hydrogenium H
Krypton Kryptonum Kr Wolfram Wolframum W
Křemík Silicium Si Xenon Xenonum Xe
Kyslík Oxygenium O Ytterbium Ytterbium Yb
Lanthan Lanthanum La Yttrium Yttrium Y
Lithium Lithium Li Zinek Zincum Zn
Lutecium Lutetium Lu Zirkonium Zirconium Zr
Mangan Manganum Mn Zlato Aurum Au
Měď Cuprum Cu Železo Ferrum Fe
7
Název sloučeniny vychází většinou ze základu nebo části základu názvu prvku
a koncovky určené oxidačním číslem. Např. dusík s oxidačním číslem tři tvoří oxid N2O3,
název je tvořen kmenem dus- a příponou -itý, která odpovídá zakončení pro oxidy
s oxidačním číslem tři. Název sloučeniny N2O3 je proto oxid dusitý.
Zakončení odpovídající daným oxidačním číslům pro jednotlivé sloučeniny (např. oxidy,
kyseliny apod.), stejně jako určování oxidačního čísla bude probráno v následujících
kapitolách.
Základ kmene prvku může být doplněn nejen zakončením, ale i předponami, které jsou
názvoslovné nebo číselné.
Názvoslovné předpony se skládají ze slabik a vyjadřují přítomnost určitých atomů nebo
jejich skupin. Např. kyselina thiosírová H2SO3S (většinou uváděná jako H2S2O3) vyjadřuje
předponou thio- náhradu jednoho atomu kyslíku v molekule kyseliny sírové H2SO4 sírou.
Číslovkové předpony vyjadřují stechiometrické poměry ve sloučenině. Rozlišují
se číslovkové předpony jednoduché a násobné. Jednoduché jsou uvedeny v tabulce č. II.
Tabulka č. II: Přehled jednoduchých číslovkových předpon.
Název předpony Odpovídající
číslo
Název předpony Odpovídající
číslo
mono- 1 undeka- 11
di- 2 dodeka- 12
tri- 3 trideka- 13
tetra- 4 tetradeka- 14
penta- 5 pentadeka- 15
hexa- 6 hexadeka- 16
hepta- 7 heptadeka- 17
okta- 8 oktadeka- 18
nona- 9 nonadeka- 19
deka- 10 ikosa- 20
Např. Na2CS3 je molekula odvozená od uhličitanu sodného Na2CO3, v které byly všechny
tři atomy kyslíku nahrazeny sírou. Záměnu kyslíku sírou vyjádříme názvoslovnou předponou
thio-, počet vyměněných atomů kyslíku jednoduchou číslovkovou předponou tri-. Název se
potom změní z původního názvu uhličitan sodný na trithiouhličitan sodný. Číslovková
předpona mono- se zpravidla v názvu neuvádí.
Násobné číslovkové předpony se používají k vyjádření počtu složitějších skupin
v molekule zejména tam, kde by užití jednoduchých postrádalo jednoznačnost. Násobné
číslovkové předpony se s výjimkou prvních tří tvoří pravidelně z uvedených jednoduchých
číslovkových předpon přidáním -kis: tetrakis- (čtyřikrát), pentakis- (pětkrát), ikosakis-
(dvacetkrát). Dvakrát v násobné číslovkové předponě označujeme bis-, třikrát tris-. Všechny
uvedené předpony (názvoslovné i číslovkové) se píší dohromady se složkou názvu. Např.
Ca5F(PO4)3 má název fluorid tris(fosforečnan) pentavápenatý.
8
1.1 Oxidační číslo
Názvosloví anorganické chemie je vybudováno na pojmu oxidačního čísla, které
je používáno v různém smyslu. Pro názvoslovné účely představuje oxidační číslo náboj, který
by byl přítomen na atomu prvku, pokud by byly elektrony v každé vazbě přiděleny
elektronegativnějšímu prvku. Údaje o elektronegativitě prvků lze nalézt v různých stupnicích
elektronegativity prvků, ale i v tabulkách periodické soustavy prvků, kde jsou často jedním
z údajů uvedených u každého prvku.
Např. molekula vody může být znázorněna elektronovým strukturním vzorcem
H O H
V každé vazbě H - O je kyslík prvkem s větší elektronegativitou. Atom kyslíku tak kromě
svých šesti valenčních elektronů získává navíc dva elektrony vodíku a má proto oxidační číslo
-II. Každému atomu vodíku potom chybí jeden elektron, oxidační číslo atomu vodíku je proto
I.
Molekulu síranu sodného Na2SO4 lze znázornit elektronovým strukturním vzorcem:
Na O S O
O
O
Na
kde je atom kyslíku ve všech vazbách S - O elektronegativnějším prvkem než atom síry.
Dva elektrony vazby S - O tak připadají atomu kyslíku. Také ve vazbě Na - O
je elektronegativnějším prvkem kyslík, dva elektrony této vazby rovněž připadají atomu
kyslíku. Každý z atomů kyslíku pak kromě svých šesti valenčních elektronů získává dva
elektrony navíc. Všechny atomy kyslíku mají proto oxidační číslo -II. Atom síry v molekule
síranu sodného ztrácí všech šest valenčních elektronů, které předá atomům kyslíku. Oxidační
číslo síry je proto VI. Podobně každý z obou atomů sodíku měl původně jeden valenční
elektron, který předal atomu kyslíku, a má proto oxidační číslo I.
Oxidační číslo bývá označováno jako Stockovo číslo, píše se římskými číslicemi. Je-
li oxidační číslo kladné, znaménko + se neuvádí. Je-li záporné, znaménko se píše před
římskou číslicí.
Např. Na2IO
-II.
K určování oxidačních čísel se běžně používají následující pravidla:
1) Oxidační číslo nula mají:
a) volné atomy prvků v základním stavu (např. He),
b) atomy v molekulách (např. H2),
c) atomy v krystalech (např. Na).
9
2) Oxidační číslo kyslíku ve sloučeninách je téměř vždy -II. Výjimkou jsou
např. peroxidy, kdy je oxidační číslo kyslíku -I, a fluorid kyslíku OIIF2
-I.
3) Oxidační číslo vodíku je téměř vždy I. Výjimkou je vodík ve sloučeninách s kovy,
v nichž je oxidační číslo vodíku -I, např. hydrid lithia LiIH
-I.
4) Součet všech oxidačních čísel v molekule je roven nule. Např. v kyselině dusičné
HNO3 jsou oxidační čísla HIN
VO3
-II a jejich součet 1.1 + 1.5 + 3.(-2) = 0.
5) Součet všech oxidačních čísel atomů ve vícejaderném iontu je roven náboji tohoto
iontu. Např. pro chloristanový anion ClO4-
s oxidačními čísly VII pro chlor a -II
pro kyslík platí 1.7 + 4.(-2) = - 1.
V některých případech, zvláště u organických látek, je možné počítat průměrné oxidační
číslo. Např. v molekule kyseliny šťavelové (COOH)2 je průměrné oxidační číslo uhlíku III,
neboť označíme-li průměrné oxidační číslo uhlíku x, musí platit rovnice 2.x + 4.(-2) + 2.1 = 0.
Úlohy k procvičení k části 1.1.
1) Vyjmenujte všechny prvky, které ve svém symbolu obsahují
písmena R nebo r (celkem 16 prvků).
2) Vyjmenujte všechny prvky, jejichž symbol tvoří jedno písmeno
(celkem 14 prvků).
3) Vyjmenujte všechny prvky, u kterých jejich první písmeno českého názvu neodpovídá
symbolu, přitom nerozlišujte c - k - ch a i - j.
(celkem 18 prvků).
4) Určete oxidační čísla prvků v oxidech:
BaO, Na2O, N2O, ClO2, MnO2, CO, CO2, V2O5.
5) Určete oxidační čísla prvků v peroxidech:
H2O2, BaO2, Na2O2.
6) Určete oxidační čísla hypotetického prvku M u kyselin:
H2MO2, H2MO4, H3MO5, H4MO3, H4MO4, H4MO5, H4MO6.
7) Určete oxidační číslo:
a) síry ve sloučenině Na2S2O7
b) fosforu ve sloučenině Na2H2P2O7
Řešení úloh k části 1.1.
1) Ar, Br, Cr, Er, Fr, Ir, Kr, Pr, Sr, Zr, Ra, Rb, Re, Rh, Rn, Ru
2) B, C, F, H, I, K, N, O, P, S, U, V, W, Y
3) Ag, Al, Au, C, Ca, Cu, Fe, H, Hg, K, N, Na, O, P, Pb, Sb, Si, Sn
4) BaII, Na
I, N
I, Cl
IV, Mn
IV, C
II, C
IV, V
V
5) HI, Ba
II, Na
I, O
-I
10
6) MII, M
VI, M
VII, M
II, M
IV, M
VI, M
VIII
7) a) SVI
, b) PV
1.2 Racionální názvosloví sloučenin.
Název většiny anorganických sloučenin je v českém názvosloví tvořen podstatným
a přídavným jménem. Podstatné jméno udává druh sloučeniny (např. oxid) a většinou
je odvozeno od elektronegativní části (v případě oxidu O-II
). Přídavné jméno charakterizuje
elektropozitivní část sloučeniny. Při čtení názvu se dodržuje pořadí podstatné jméno -
přídavné jméno.
Příklad: název vzorec
podstatné jméno přídavné jméno
oxid sodný Na2O
1.2.1 Názvosloví binárních sloučenin
Pokud je elektronegativní část sloučeniny tvořena jen jedním prvkem, tvoří se název
sloučeniny, t.j. podstatné jméno názvu, zakončením -id (chlorid, fluorid apod.). Přehled
nejčastějších skupin se zakončením -id je uveden v tabulce III.
Tabulka č. III: Přehled skupin se zakončením -id
Podstatné jméno Podstatné jméno
H- hydrid N
3- nitrid
F- fluorid P
3- fosfid
Cl- chlorid As3-
arsenid
Br- bromid Sb
3- antimonid
I- jodid C
4- karbid
O2-
oxid B3-
borid
S2-
sulfid Se2-
selenid
Název hydrid se používá u sloučenin vodíku s kovy. U binárních sloučenin vodíku
s nekovy lze použít jednoslovný název, v němž se na prvním místě uvádí název prvku
(např. chlor) se zakončením -o (chloro-) a připojuje se slovo vodík (chlorovodík).
Např.
HCl chlorovodík HI jodovodík
HF fluorovodík H2S sirovodík
HBr bromovodík
11
Podobně se tvoří i název kyanovodík pro HCN. Názvy sloučenin vodíku s prvky III. - VI.
podskupiny periodického systému se tvoří zakončením -an, připojeným buď ke kmeni nebo
části kmene latinského názvu prvku.
Např.
AlH3 alan
BH3 boran B2H6 diboran
SiH4 silan Si2H6 disilan
PH3 fosfan P2H4 difosfan
H2S sulfan H2S2 disulfan H2Sn polysulfan
H2Se selan
H2Te tellan
Uvedené názvy se používají i pro pojmenování derivátů těchto sloučenin.
Např.
SiH2Cl2 dichlorsilan
As(C2H5)3 triethylarsan
Elektropozitivní část binárních sloučenin se označuje přídavným jménem, vytvořeným
z názvu prvku a přípony vyjadřující příslušnou hodnotu kladného oxidačního čísla. Přípony
příslušející oxidačním číslům jsou uvedeny v tabulce V. Stejné zakončení se používá
i pro hydroxidy, kationty a soli.
Tabulka č. IIII: Přehled přípon přídavných jmén názvů binárních sloučenin, hydroxidů
a solí
Hodnota
oxidačního čísla
Přípony přídavných jmén názvů binárních
sloučenin, hydroxidů a solí
I -ný
II -natý
III -itý
IV -ičitý
V -ičný, -ečný
VI -ový
VII -istý
VIII -ičelý
Např. Cl2O7 je oxid chloristý, AlP fosfid hlinitý, NaCl chlorid sodný.
V některých případech se u elektropozitivní části názvu binární sloučeniny užívá
podstatného jména v druhém pádu:
a) u peroxidů, např. H2O2 peroxid vodíku, BaO2 peroxid barya,
b) u nevalenčních sloučenin, např. Fe3C karbid triželeza, CaC2 dikarbid vápníku.
12
V ojedinělých případech se u binárních sloučenin užívají triviální názvy, např. u vody
H2O, amoniaku NH3, hydrazinu NH2.NH2 resp. N2H4.
Úlohy k procvičení k části 1.2.1.
1) Napište vzorce oxidu kademnatého, železitého, rtuťnatého, ruthenistého,železnatého,
rutheničelého, hlinitého, jodistého, vanadičného, siřičitého, osmičelého, fosforečného,
galitého.
2) Napište vzorce sulfidu rhenistého, antimonitého, stříbrného, cíničitého, arseničného,
antimoničného, olovnatého a amonného.
3) Pojmenujte:
a) AuCl3, CoCl2, PCl5, KI, FeBr2, NH4I, TlI3, EuCl3, MoCl5, YBr3, CaF2
b) Cu2O, Eu2O3, Sc2O3, BeO, SO3, NO2, Cl2O7 Li2O, Na2S, Al2S3, CS2, Tl2Se3, SiS2
c) AlN, Mg3N2, ZrN, TiN, HfN, Mg3P2, GaAs, Th3P4, Fe3C, B4C, YC2, Co3C, SiC
4) Napište vzorce látek: alan, diboran, silan, diarsan, stiban, sulfan, german, bismutan,
polysulfan, bromsilan, chlorgerman, hexachlordisilan, hydrid draselný, hydrid
hořečnatý, hydrid lithný.
5) Napište vzorce dikarbidu ceru, dikarbidu trichromu, karbidu triniklu, boridu
niobičitého, hexaboru europia, nitridu zinečnatého, nitridu vápenatého, fosfidu
železitého, fosfidu triwolframu.
Řešení úloh k části 1.2.1.
1) CdO, Fe2O3, HgO, Ru2O7, FeO, RuO4, Al2O3, I2O7, V2O5, SO2, OsO4, P2O5, Ga2O3
2) Re2S7, Sb2S3, Ag2S, SnS2, As2S5, Sb2S5, PbS, (NH4)2S
3) a) chlorid zlatitý, chlorid kobaltnatý, chlorid fosforečný, jodid draselný, bromid
železnatý, jodid amonný, jodid thallitý, chlorid europitý, chlorid molybdeničný,
bromid yttritý, fluorid vápenatý
b) oxid měďný, oxid europitý, oxid skanditý, oxid berylnatý, oxid sírový, oxid
dusičitý, oxid chloristý, oxid lithný, sulfid sodný, sulfid hlinitý, sulfid uhličitý, selenid
thallitý, sulfid křemičitý
c) nitrid hlinitý, nitrid hořečnatý, nitrid zirkonitý, nitrid titanitý, nitrid hafnitý, fosfid
hořečnatý, arsenid gallitý, fosfid thoričitý, karbid triželeza, karbid tetraboru, dikarbid
yttria, karbid trikobaltu, karbid křemičitý
4) AlH3, B2H6, SiH4, As2H4, SbH3, H2S, GeH4, BiH3, H2Sn, SiH3Br, GeH3Cl, Si2Cl6, KH,
MgH2, LiH
5) CeC2, Cr3C2, Ni3C, Nb3B4, EuB6, Zn3N2, Ca3N2, FeP, W3P
1.2.2. Názvosloví kationtů
Velikost náboje iontu (aniontu i kationtu) se vyjadřuje Ewensovým-Bassettovým číslem,
uvedeným jako pravý horní index. Píše se arabskou číslicí se znaménkem + nebo - za číslicí,
např. Ti4+
.
13
A) Názvosloví jednoatomových kationtů
Názvy jednoatomových kationtů se tvoří z kmene nebo části kmene českého názvu prvku
a z přípon uvedených v tabulce V.
Např. K+ kation draselný Al
3+ kation hlinitý Ca
2+ kation vápenatý Ce
4+ kation ceričitý
B) Názvosloví víceatomových kationtů.
Jde o kationty vzniklé adicí protonu na sloučeninu prvku s vodíkem nebo jejich
substitučních derivátů.Např. NH3 + H+ = NH4
+.
Název je odvozen od kmene názvu sloučeniny prvku s vodíkem a zakončením -onium
nebo -ium.
Např.
NH4+ amonium SCl3
+ trichlorsulfonium AsH4
+ arsonium H3O
+ oxonium
Úlohy k procvičení k části 1.2.2.
1) Pojmenujte kationty Na+, Ce
3+, Bi
3+, Mg
2+, Fe
2+, Fe
3+, Sn
4+, Sb
5+, Hg
2+, Au
3+, Ag
+,
Pt4+
, Ru3+
, Rh3+
, Pd2+
, NH4+ , H3O
+, PH4
+, SbH4
+.
2) Napište vzorce: kation strontnatý, ceričitý, draselný, antimonitý, tetrachlorfosfonium,
stibonium, jodonium.
Řešení úloh k části 1.2.2.
1) kation sodný, ceritý, bismutitý, hořečnatý, železnatý, železitý, cíničitý, antimoničný,
rtuťnatý, zlatitý, stříbrný, platičitý, ruthenitý, rhoditý, paladnatý; amonium (kation
amonný), oxonium, fosfonium, stibonium
2) Sr2+
, Ce4+
, K+, Sb
3+, PCl4
+, SbH4
+, H2I
+
1.2.3 Názvosloví kyselin
A) Binární kyseliny
Jde o kyseliny tvořené vodíkem a nekovem. Název se skládá z podstatného jména
kyselina a přídavného jména, které se vytvoří složením českého názvu nekovu spojeného
pomocí -o- s názvem vodík a příponou -ová. Např. kyselina jod-o-vodík-ová.
HCl kyselina chlorovodíková
HF kyselina fluorovodíková
HBr kyselina bromovodíková
HI kyselina jodovodíková
H2S kyselina sirovodíková
Pro přesnost je třeba podotknout, že označení kyselina se v těchto případech používá
pro roztoky uvedených látek ve vodě.
B) Složitější kyseliny
14
Jde především o kyselinu kyanovodíkovou HCN a její deriváty. Název kyselina
kyanovodíková je vytvořen spojením názvu skupiny kyan- (CN) pomocí -o- s názvem vodík
a zakončením -ová. Od kyseliny kyanovodíkové jsou odvozeny následující kyseliny: funkční
vzorec strukturní vzorec
kyselina kyanatá HOCN H-O-C≡N
kyselina isokyanatá HNCO H-N=C=O
kyselina fulminová HONC H-O-N=C
Jde o tři různé kyseliny, lišící se strukturou, která určuje pořadí prvků ve vzorci.
C) Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny)
Názvy jsou tvořeny podstatným jménem kyselina a přídavným jménem, které se vytvoří
ze základu českého názvu centrálního atomu a zakončení podle jeho oxidačního čísla.
Např. název oxokyseliny dusíku s oxidačním číslem V se tvoří následovně: centrální atom
přípona pro oxidační číslo V
dus-ík -ičná
kyselina dus-ičná
Přípony tvořící názvy kyselin odpovídající kladným oxidačním číslům, jsou uvedeny
v tabulce V, z níž je patrná i podobnost zakončení oxidů a kyselin.
Tabulka č. IV: Přípony přídavných jmén v názvech oxokyselin a oxidů podle hodnoty
oxidačního čísla
Oxidační číslo
Přípony přídavného jména v
názvu oxokyseliny
Přípony přídavného jména v
názvu oxidu
I -ná -ný
II -natá -natý
III -itá -itý
IV -ičitá -ičitý
V -ičná,-ečná -ičný,-ečný
VI -ová -ový
VII -istá -istý
VIII -ičelá -ičelý
Pokud prvek se stejným oxidačním číslem tvoří několik kyselin s jedním atomem prvku
v molekule (např. HPO3 a H3PO4), připojuje se k názvu kyseliny předpona hydrogen spolu
s číslovkou udávající počet atomů vodíku.
Např.
HPO3 kyselina hydrogenfosforečná
H3PO4 kyselina trihydrogenfosforečná
V názvech kyselin s jedním atomem vodíku se předpona mono- neuvádí.
Pokud kyseliny obsahují více stejných centrálních atomů (isopolykyseliny), je nutné
počet centrálních atomů vyjádřit číslovkou. Např. H2S2O7 je kyselina dihydrogendisírová,
H2S3O10 kyselina dihydrogentrisírová.
15
Pokud je název kyseliny určen počtem atomů vodíku, počtem centrálních atomů
a zakončením názvu centrálního atomu (které je určeno oxidačním číslem), je počet atomů
kyslíku jednoznačně určen. Např. název kyselina dihydrogensírová určuje dva atomy síry, dva
atomy vodíku a oxidační stupeň síry VI. Protože je nutné dodržet podmínku, že součet všech
oxidačních čísel v neutrální molekule je roven nule, musí být atomů kyslíku sedm.
H2 S2 07
2.I+2.VI+7.(-II)=0
Jednoznačnost názvu kyseliny lze dodržet i obráceným postupem, tedy označením počtů
atomů kyslíku a centrálních atomů, spolu s vyjádřením oxidačního čísla centrálního atomu
zakončením. Potom lze uvedené kyseliny nazvat také takto:
H2S2O7 kyselina heptaoxodisírová
H3PO4 kyselina tetraoxofosforečná
H2S3O10 kyselina dekaoxotrisírová.
D) Peroxokyseliny
Peroxokyseliny jsou kyseliny vytvořené záměnou kyslíku - O - dvěma atomy kyslíku –
O - O -. Přítomnost skupiny - O - O – se vyjádří použitím předpony peroxo- před názvem
kyseliny. Např. kyselina peroxosírová má vzorec H2SO5.
U méně známých kyselin je vhodnější použít funkční vzorec místo vzorce sumárního.
Sumární vzorec Název Funkční vzorec
H2CO4 kyselina peroxouhličitá (HO)CO(OOH)
H2CO5 kyselina diperoxouhličitá CO(OOH)2
H2S2O8 kyselina peroxodisírová H2S2O6(O2)
Oba atomy kyslíku ve vazbě - O - O - mají dohromady oxidační číslo -II, tedy (O2)-II
.
Potom podmínka nulového součtu všech oxidačních čísel platí i pro peroxokyseliny, např. pro
kyselinu peroxodisírovou:
H2 S2 O6 (O2)
2.I+2.VI+6.(-II)+(-II)=0
E) Thiokyseliny
Atomy kyslíku v oxokyselinách mohou být nahrazeny i atomy síry. Potom se jedná
o thiokyseliny. V názvu se náhrada atomu kyslíku sírou vyjádří předponou thio-. Počet
nahrazených atomů kyslíku se v názvu označí jednoduchou číslovkovou předponou. Předpona
mono se neuvádí.
Např.
H2SO4 kyselina sírová H2SO3S kys. thiosírová
H2CO3 kyselina uhličitá H2CS3 kys. trithiouhličitá
HOCN kyselina kyanatá HSCN kys. thiokyanatá
Často se u thiokyselin neužívá vzorec funkční, ale sumární.
16
Sumární vzorec Funkční vzorec
H2S2O3 kyselina thiosírová H2SO3S
H2S2O2 kyselina thiosiřičitá H2SO2S
Úlohy k procvičení k části 1.2.3.
1. Pojmenujte kyseliny HCN, HI, H2SeO4, HMnO4, HIO4, HReO3, H3IO5, H5IO6,
HReO4, HBrO, H3ReO5, H3ReO4, H4Si2O6, H6Si2O7, H2Si2O5, H4P2O7, H5P3O10,
H4P2O6.
2. Napište vzorce kyseliny bromité, bromičné, bromisté, tetrahydrogenkřemičité,
hexaoxotelurové.
3. Napište vzorce kyseliny thiokyanaté, dithiotrihydrogenfosforečné, trithioarsenité,
tetrathioarseničné, trithiouhličité.
4. Pojmenujte peroxokyseliny: NO(OOH), NO2(OOH), CO(OOH)2, H4P2O8, H3PO5,
H2S2O8, H2SO5.
Řešení úloh k části 1.2.3.
1. kyselina kyanovodíková, jodovodíková, selenová, manganistá, jodistá, rheničná,
trihydrogenjodistá (pentaoxojodistá), pentahydrogenjodistá (hexaoxojodistá), rhenistá,
bromná, trihydrogenrhenistá (pentaoxorhenistá), trihydrogenrheničná (tetraoxorhe-
ničná), tetrahydrogendikřemičitá (hexaoxodikřemičitá), hexahydrogendikřemičitá
(heptaoxodikřemičitá), dihydrogendikřemičitá (pentaoxodikřemičitá), tetrahydrogen-
difosforečná (heptaoxodifosforečná), pentahydrogentrifosforečná (dekaoxotrifosfo-
rečná), tetrahydrogendifosforičitá (hexaoxodifosforičitá).
2. HBrO2, HBrO3, HBrO4, H4SiO4, H6TeO6
3. HSCN, H3PO2S2, H3AsS3, H3AsS4, H2CS3
4. kyselina peroxodusitá, peroxodusičná, diperoxouhličitá, tetrahydrogenperoxodifosfo-
rečná, trihydrogenperoxofosforečná, dihydrogenperoxodisírová, peroxosírová
1.2.4 Názvosloví atomových skupin
V některých anorganických sloučeninách je elektropozitivní částí sloučeniny atomová
skupina. Bez ohledu na velikost náboje mají názvy těchto skupin zakončení -yl. V tabulce VI
jsou uvedeny nejčastěji se vyskytující atomové skupiny.
17
Tabulka č. V: Nejčastější atomové skupiny
Skupina Název Skupina Název
OH (0) hydroxyl UO2 (1,2+) uranyl
CO(2+) karbonyl SO (2+)
thionyl nebo
sulfinyl
NO(1,2+) nitrosyl SO2 (2+)
sulfuryl nebo
sulfonyl
NO2(1+) nitryl PO (3+) fosforyl
VO(1,2,3+) vanadyl ClO(0) chlorosyl
Některé z uvedených skupin mohou být i elektroneutrální. Označení hydroxyl platí pro
neutrální skupinu OH. Pro anion OH-
se používá označení hydroxidový anion. Mají-li
atomové skupiny stejného složení různý náboj, uvádí se oxidační číslo centrálního atomu
nebo v případě iontu číslo Ewansovo-Bassettovo.
Např.
UO2+ uranyl (1+) nebo uranyl (V)
UO22+
uranyl (2+) nebo uranyl (VI)
V názvech sloučenin se název atomové skupiny používá ve 2. pádě.
Např.
NO2F fluorid nitrylu
Úlohy k procvičení k části 1.2.4.
1) Napište vzorce chloridu karbonylu, sulfidu nitrosylu, chloridu nitrylu.
2) Pojmenujte NOHSO4, SOBr2.
Řešení úloh k části 1.2.4.
1) COCl2, NOS, NO2Cl
2) hydrogensíran nitrosylu, bromid thionylu.
1.2.5. Jiné substituované oxokyseliny a funkční deriváty kyselin
Formální záměnou skupiny OH v molekule kyseliny atomem halogenu získáme
halogenkyseliny.
Např.
kyselina sírová kyselina chlorosírová
funkční vzorec funkční vzorec stechiom. vzorec
SO2(OH)2 SO2(OH)Cl HSO3Cl
Záměnou skupiny OH v molekule oxokyseliny skupinou NH2 získáme amidokyseliny.
Např. kyselina amidosírová SO2(OH)NH2 resp. HSO3NH2. Pokud je zaměněna skupina OH
ve dvou molekulách oxokyseliny s vazbou na jednu skupinu NH, vznikají imidokyseliny.
18
Např. (HSO3)2NH kyselina imido-bis(sírová). Pokud je zaměněna skupina OH ve třech
molekulách oxokyselin s vazbou na atom dusíku vznikají nitridokyseliny. Např. (HSO3)3N
kyselina nitrido-tris(sírová).
Záměnou všech skupin OH ve vzorci oxokyselin získáme funkční deriváty kyselin.
Záměnou všech skupin OH atomy halogenů vznikají halogenidy kyselin. Názvy halogenidů
kyselin se tvoří použitím názvů atomových skupin (část 1.2.4.). Např. SO2Cl2 vzniká
záměnou dvou skupin OH v molekule kyseliny sírové SO2(OH)2 atomy chloru. Název vzniklé
sloučeniny je chlorid sulfurylu. Záměnou všech skupin OH v molekule oxokyselin skupinami
NH2 vznikají amidy kyselin. Název amidů kyselin se tvoří buď použitím názvů atomových
skupin nebo uvedením podstatného jména amid před názvem kyseliny. Např. SO2(NH2)2
je amid sulfurylu nebo amid kyseliny sírové.
Úlohy k procvičení k části 1.2.5.
1) Napište vzorce chloridu fosforylu (V), fluoridu sulfurylu, amidu kyseliny siřičité,
kyseliny amidosírové, kyseliny difluorofosforečné, dusičnanu nitrylu.
2) Pojmenujte PO(NH2)3, HSO3Cl, CO(NH2)2, HSO3F, UO2(NO3)2, SOBr2.
Řešení úloh k části 1.2.5.
1) POCl3, SO2F2, SO(NH2)2, HSO3NH2, HPO2F2, NO2NO3
2) amid fosforylu (V) nebo amid kyseliny fosforečné, kyselina chlorosírivá, amid
karbonylu nebo amid kyseliny uhličité, kyselina fluorosírová, dusičnan uranylu (VI),
bromid thionylu
1.2.6. Názvosloví aniontů
Názvy aniontů jsou složeny z podstatného jména anion a z přídavného jména. V názvech
jednoatomových aniontů je přídavné jméno vytvořeno z kmene (nebo části kmene) názvu
prvku a zakončení -idový.
Např.
F- anion fluoridový Cl
- anion chloridový
I- anion jodidový S
- anion sulfidový
Stejný způsob tvoření názvů se používá i pro některé víceatomové bezkyslíkaté anionty
a anion hydroxidový.
Např.
CN- anion kyanidový OH
- anion hydroxidový
V názvech kyslíkatých aniontů je přídavné jméno vytvořeno z názvu příslušné kyseliny,
v kterém se zakončení -á nahradí zakončením -anový.
19
Např.
HNO2 kyselina dusit-á NO2- anion dusit-anový
Vyjímkou jsou anionty odvozené od kyselin s centrálním atomem s oxidačním číslem VI.
V tomto případě se zakončení kyseliny -ová mění na zakončení aniontu -anový.
Např.
H2SO4 kyselina sírová SO4- anion síranový
(nikoli sírovanový)
Stejné pravidlo platí i pro anionty odvozené od peroxokyselin, thiokyselin
a isopolykyselin.
Např.
S2O82-
anion peroxodisíranový S2O72-
anion disíranový
CS32-
anion trithiouhličitanový
Pokud prvek se stejným oxidačním číslem tvoří několik aniontů se stejným počtem atomů
prvku, lišících se však počtem nábojů (IO54-
a IO65-
), rozlišují se anionty:
a) názvem uvádějícím počet atomů kyslíku (anion pentaoxojodista- nový nebo
hexaoxojodistanový),
b) názvem uvádějícím náboj aniontu (Ewensovo - Bassettovo číslo).
Např.
IO53-
anion jodistanový (3-) IO65-
anion jodistanový (5-)
Náboj se uvádí za názvem, arabskou číslicí v závorce.
Pokud anion vznikl adicí protonů, uvádíme v názvu počet atomů vodíku, v případě,
že atom vodíku je jen jeden, předponu mono neuvádíme.
Např.
H2PO4- anion dihydrogenfosforečnanový
HPO4- anion hydrogenfosforečnanový
HSO4- anion hydrogensíranový
Úlohy k procvičení k části 1.2.6.
1. Pojmenujte anionty ClO-, ClO2
-, ClO3
-, ClO4
-, SeO4
2-, Br
-, F
-,
CO32-
, PO33-
, BO33-
, S2O52-
, S2O32-
, SCN-, AsS3
3-, S2O2
2-, AsS4
3-.
2. Napište vzorce aniontu chloridového, dusičnanového, dusitanového, peroxodisírano-
vého (2-), diperoxouhličitanového (2-), síranového, hydrogenfosforečnanového (2-),
křemičitanového (4-), železanového (2-), dekaoxotrisíranového (2-), oktaoxotrikřemi-
čitanového (4-).
Řešení úloh k části 1.2.6.
1. anion chlornanový, chloritanový, chlorečnanový, chloristanový, selenanový,
bromidový, fluoridový, uhličitanový, fosforitanový (3-), boritanový (3-), disiřičitanový
20
(2-), thiosíranový, thiokyanatanový, trithioarsenitanový (3-), thiosiřičitanový (2-),
tetrathioarseničnanový (3-)
2. Cl-, NO3
-, NO2
-, S2O8
2-, CO5
2-, SO4
2-, HPO4
2-, SiO4
4-, FeO4
2-, S3O10
2-, Si3O8
4-
1.2.7. Názvosloví solí
Názvy solí jsou tvořeny podstatným a přídavným jménem. Podstatné jméno je odvozeno
od názvu kyseliny, přídavné jméno je totožné s přídavným jménem kationtu (část 1.2.2.).
A) Soli binárních kyselin
Podstatné jméno názvu solí binárních kyselin se tvoří zakončením -id, připojeným
ke kmeni nebo části kmene názvu prvku.
Přídavné jméno je totožné s přídavným jménem kationtu:
NaCl chlor-id sodný
B) Soli složitějších bezkyslíkatých kyselin
Tvoří se buď zakončením -id a připojením přídavného jména kationtu:
KCN kyan-id draselný, nebo změnou zakončení kyseliny -á na zakončení -an
a připojením přídavného jména kationtu:
HOCN kyselina kyanatá KOCN kyanatan draselný
HSCN kyselina thiokyanatá NH4SCN thiokyanatan amonný.
C) Soli kyslíkatých kyselin
Podstatné jméno názvu je tvořeno z názvu kyseliny, kde se zakončení -á nahrazuje -an.
Např. kyselina siřičitá - siřičitan.
Výjimkou jsou kyslíkaté kyseliny prvku s oxidačním číslem VI, kde se zakončení kyseliny
-ová změní nahradí –an (nikoli -ovan). Např. H2SO4 kyselina sír-ová a sír-an (nikoli sírovan).
Příklady:
NaClO chlornan sodný LiNO3 dusičnan lithný
KNO2 dusitan draselný Fe2(SO4)3 síran železitý
(NH4)2SO3 siřičitan amonný KMnO4 manganistan draselný
Názvy solí odvozených od peroxokyselin, thiokyselin a isopolykyselin se tvoří stejným
způsobem.
Např.
K2CS3 trithiouhličitan draselný
KNO4 peroxodusičnan draselný
Na2S2O5 disiřičitan disodný.
Stejným způsobem se tvoří i názvy hydrogensolí.
Např.
KHSO4 hydrogensíran draselný
21
K2HPO4 hydrogenfosforečnan didraselný
KH2PO4 dihydrogenfosforečnan draselný
D) Hydratované soli
Jde o adiční sloučeniny solí s vodou. Vzorec hydratované soli se skládá ze dvou částí: ze
vzorce soli a z určitého počtu molekul vody. Obě části se oddělují tečkou. Např.
CuSO4.5H2O. V názvu se přítomnost vody vyjadřuje slovem hydrát, počet molekul vody
číslovkovou předponou. Název soli je uveden v 2. pádu. Např.
CuSO4.5H2O je pentahydrát síranu měďnatého.
Úlohy k procvičení k části 1.2.7.
1) Pojmenujte soli: K2S2O7, NH4NO2, K3PO4, KMnO4, CaHPO4, Al2(SO4)3, NaB5O8,
Na7HNb6O16.15H2O, LiH2PO4, K2H4TeO6, K2Cr2O7, Al2(SiO3)3, Ba2Si2O6.
2) Napište vzorce těchto látek: chlornan sodný, uhličitan hořečnatý, chroman sodný,
bis(fosforečnan) trivápenatý, hydrogenfosforečnan disodný, tris(fosforečnan) hlinitý,
heptaoxotetraboritan sodný, heptamolybdenan trivápenatý, hydrogenuhličitan sodný,
hydrogensulfid draselný, nonadekaoxohexamolybdenan sodný.
3) Pojmenujte tyto soli: PtCl4, CS2, Al2S3, AuCl3, Tl2Se3, SiS2.
4) Napište vorce těchto látek: thiokyanatan barnatý, trithiouhličitan vápenatý,
trithioantimoničnan trisodný, tetrathiocíničitan amonný, dithiomolybdenan vápenatý.
Řešení úloh k časti 1.2.7.
1) disíran didraselný (heptaoxodisíran draselný), dusitan amonný, fosforečnan tridraselný
(tetraoxofosforečnan draselný), manganistan draselný, hydrogenfosforečnan vápenatý,
síran hlinitý, pentaboritan sodný (oktaoxopentaboritan sodný), pentadekahydrát
hydrogenhexaniobičitanu heptasodného, dihydrogenfosforečnan lithný, tetrahydro-
genteluran didraselný, dichroman didraselný (heptaoxodichroman draselný), kře-
mičitan hlinitý, dikřemičitan dibarnatý (hexaoxodikřemičitan barnatý)
2) NaClO, MgCO3, Na2CrO4, Ca3(PO4)2, Na2HPO4, Al(PO4)3, Na2B4O7, Ca3Mo7O24,
NaHCO3, KHS, Na2Mo6O19
3) chlorid platičitý, sulfid uhličitý, sulfid hlinitý, chlorid zlatitý, selenid thalitý, sulfid
křemičitý
4) Ba(SCN)2, CaCS3, Na3SbOS3, (NH4)4SnS4, CaMoO2S2.
1.2.8. Názvosloví podvojných solí
Podvojné soli obsahují dva různé kationty nebo dva různé anionty.
A) Podvojné soli se dvěma různými kationty
Ve vzorcích se kationty uvádějí v pořadí hodnoty oxidačního čísla kationtů, tedy podle
velikosti náboje, např. KIAl
III(SO4)2.
22
Je-li oxidační číslo obou kationtů shodné, je určeno pořadí abecedně podle symbolů
prvků, např. CaIIMg
II(CO3)2. Je-li jedním z kationtů vícejaderný kation, např. NH4
+, uvádí
se jako poslední, např. Fe(NH4)2(SO4)2.
V názvu se dodržuje pořadí ve vzorci, oba kationty se oddělují pomlčkou.
Např.
KAl(SO4)2 síran draselno-hlinitý
CaMg(CO3)2 uhličitan vápenato-hořečnatý
Fe(NH4)2(SO4)2 síran železnato-amonný
B) Podvojné soli se dvěma anionty
Anionty se řadí v abecedním pořadí symbolů prvků. Pokud se jedná o vícejaderné
anionty, řadí se v pořadí symbolů centrálních atomů. Pořadí se dodržuje ve vzorcích
i v názvech. Názvy jednotlivých aniontů se od sebe oddělují pomlčkou, např.
Ca5F(PO4)3 fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý.
Uvedená pravidla platí i pro soli potrojné a složitější,
např. Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný.
Úlohy k procvičení k části 1.2.8.
1) Pojmenujte podvojné soli: PBrCl2, KMgF3, KNaCO3, Li2NiF4, NaNH4HPO4.4H2O,
K2Cd(CN)4.
2) Napište vzorce látek: dichlorid-fluorid antimonitý, dusičnan sodno-thalný, hexahydrát
fosforečnanu hořečnato-amonného, síran draselno-hlinitý, bis (uhličitan)-difluorid
triměďnatý, tetrakyanid didraselno-zinečnatý, trikřemičitan draselno-hlinitý.
3) Určete, v čem jsou vzorec nebo pojmenování sloučenin chybné:
Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-disíran hexasodný
PSCl3 sulfid-trichlorid fosforitý
Řešení úloh k části 1.2.8.
1) bromid-dichlorid fosforitý, trifluorid draselno-hořečnatý, uhličitan draselno-sodný,
tetrafluorid dilithno-nikelnatý, tetrahydrát hydrogenfosforečnanu sodno-amonného,
tetrakyanid didraselno-kademnatý
2) SbCl2F, NaTl(NO3)2, MgNH4PO4.6H2O, KAl(SO4)2, Cu3(CO3)2F2, K2Zn(CN)4,
KAlSi3O8
3) Správné vzorce a pojmenování: Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný,
PCl3S trichlorid-sulfid fosforečný
23
1.2.9. Názvosloví podvojných oxidů
Podvojné oxidy se skládají ze dvou oxidů. Vzorec se vyjádří buď formou vzorců
jednotlivých oxidů oddělených tečkou (např. FeO.TiO2) nebo sumárním vzorcem (FeTiO3).
Pro pořadí oxidů platí stejná pravidla jako pro podvojné soli. Např. FeCr2O4 je tetraoxid
železnato-dichromitý (pořadí podle oxidačního stupně), FeTiO3 je trioxid železnato-titaničitý.
Úlohy k procvičení k části 1.2.9.
1) Pojmenujte podvojné oxidy MgTiO3, Fe3O4, NaNbO3, KNbO3, Na2WO4, Mg2TiO4.
2) Napište vzorce trioxidu barnato-titaničitého, trioxidu olovnato-titaničitého, trioxidu
lithno-niobičného, tetraoxidu olovnato-diželezitého, tetraoxidu disodnomolybdeno-
vého.
Řešení úloh k části 1.2.9.
1) trioxid hořečnato-titaničitý, tetraoxid železnato-diželezitý, trioxid sodno-niobičný,
trioxid draselno-niobičný, tetraoxid disodno-wolframový, tetraoxid dihořečnato-
titaničitý
2) BaTiO3 (BaO.TiO2), PbTiO3 (PbO.TiO2), LiNbO3 (Li2O.Nb2O5), PbFe2O4
(PbO.Fe2O3), Na2MoO4 (Na2O.MoO3)
1.2.10. Názvosloví oxid- a hydroxid solí
Hydroxid soli, resp. oxid soli, kromě dalších aniontů obsahují anionty hydroxidové OH-,
resp. elektronegativní část molekuly odpovídající oxidům O2-
. Pro psaní vzorců a tvoření
názvů platí stejná pravidla jako pro podvojné soli.
Např. Cu2Cl(OH)3 chlorid-trihydroxid diměďnatý
BiCl(O) chlorid-oxid bismutitý (v tomto případě musí být pro oxid použita
závorka, jinak dojde k záměně s chlornanem)
AlO(OH) oxid-hydroxid hlinitý
Úlohy k části 1.2.10.
1) Pojmenujte PCl3O, LaF(O), CrCl2O2, MgCl(OH)
2) Napište vzorce látek: chlorid-oxid bismutitý, dichlorid-dioxid uranový, trifluorid-oxid
fosforečný, dichlorid-trioxid dizirkoničitý, dichlorid-hexahydroxid tetracínatý.
Řešení úloh k části 1.2.10.
1) trichlorid-oxid fosforečný, fluorid-oxid lanthanitý, dichlorid-dioxid chromový, chlorid-
hydroxid hořečnatý
2) BiCl(O), UCl2O2, PF3O, Zr2Cl2O3, Sn4Cl2(OH)6
1.2.11 Názvosloví koordinačních sloučenin
Koordinační neboli komplexní částice představují molekulu nebo ion, sestávající
z centrálního atomu, ke kterému náleží několik atomových skupin, molekul nebo iontů, které
nazýváme ligandy. Počet ligandů je větší než oxidační číslo centrálního atomu.
24
Např. koordinační částice anion [Fe(CN)6]4-
sestává z centrálního atomu Fe s oxidačním
číslem II, na nějž je vázáno šest ligandů, aniontů CN-. Sloučenina, která obsahuje jednu nebo
více koordinačních částic, se nazývá koordinační neboli komplexní sloučenina.
Ligandy jsou buď elektroneutrální molekuly, nebo atomové skupiny (např. H2O), nebo
anionty (např. F-). Poskytují jeden nebo více elektronových párů pro vytvoření koordinační
vazby mezi nimi a centrálním atomem. Nejdůležitější neutrální a aniontové ligandy jsou
uvedeny v tabulce VIII.
Tabulka č. VI: Přehled názvů nejdůležitějších neutrálních a aniontových ligandů
Aniontový ligand Neutrální ligand
vzorec název vzorec název
F-
fluoro H2O aqua
Cl-
chloro NH3 ammin
I-
jodo NO nitrosyl
NO2- nitro CO karbonyl
NO3- nitrato
OH-
hydroxo
CN-
kyano
SCN- thiokyano
Vzorec celé koordinační částice je v hranaté závorce. Na prvním místě se uvádí symbol
centrálního atomu. Za ním následují vzorce ligandů. Je-li v koordinační částici více různých
ligandů, uvádějí se v abecedním pořadí podle začátečních písmen jejich názvů (nikoli vzorců)
bez přihlédnutí k jejich náboji a k číslovkovým předponám. Vzorce ligandů složené ze dvou
nebo více atomů (např. CN) se dávají do kulatých závorek, např. komplexní částice
[Fe(CO)(CN)6]3-
.
V názvu se nejprve uvádějí ligandy ve stejném pořadí jako ve vzorci. Názvy ligandů
se od sebe oddělují pomlčkou. Název centrálního atomu se uvádí až po názvech ligandů.
Název posledního ligandu se od názvu centrálního atomu neodděluje. Kladné oxidační číslo
centrálního atomu se vyjadřuje příslušným zakončením a příponou -ový.
Např. [Fe(CO)(CN)5]3-
je anion karbonyl-pentakyanoželeznatanový (3-). Je-li oxidační číslo
centrálního atomu záporné, je zakončení -id, bez ohledu na jeho hodnotu. Je-li oxidační číslo
centrálního atomu nula, nemá centrální atom žádné zakončení a používá se v 1. nebo v 2.
pádě.
Např. [Co(CO)4]- je anion tetrakarbonylkobaltidový (1-).
[Ni(CO)4] je tetrakarbonylnikl nebo tetrakarbonyl niklu
Názvy celých koordinačních sloučenin sestávají z podstatného a přídavného jména.
Pravidla pro názvosloví koordinačních sloučenin jsou obdobná jako pro názvosloví
anorganických solí.
a) Je-li koordinační sloučenina tvořena koordinačním kationtem a jednoduchým
aniontem, je podstatným jménem název aniontu. Přídavné jméno je vytvořeno
z názvu koordinační částice podle výše uvedených pravidel. Např. koordinační
sloučenina o vzorci [Co(NH3)6]Cl3 sestává z jednoduchých chloridových aniontů
Cl- a koordinační částice [Co(NH3)6]
3+,t.j. kationtu hexaamminko- baltitového.
Název sloučeniny je tedy chlorid hexaamminkobaltitý.
25
b) Je-li koordinační sloučenina tvořena jednoduchým kationtem a koordinační částicí
v aniontu, je podstatné jméno tvořeno názvem centrálního atomu se zakončením
odpovídajícím jeho oxidačnímu číslu a předponami určenými názvy ligandů
s udáním jejich počtu. Např. koordinační sloučenina K3[Co(NO2)6] je tvořena
jednoduchými kationty K+ a aniontem [Co(NO2)6]
3-, t.j. aniontem
hexanitrokobaltitanovým (3-). Název sloučeniny je potom hexanitrokobaltitan
draselný.
c) Je-li koordinační sloučenina tvořena koordinační částici v aniontu i v kationtu,
podstatné jméno je tvořeno aniontem, přídavné jméno kationtem. Např.
[FeII(NH3)6][Fe(CO)4] je koordinační sloučenina s názvem tetrakarbonylferrid (2-)
hexaamminželeznatý.
d) Je-li koordinační sloučenina tvořena elektroneutrální částicí, skládá se název
z přídavného jména, vytvořeného z názvu centrálního atomu se zakončením
odpovídajícím jeho oxidačnímu číslu a z předpon určenými názvy ligandů
s udáním jejich počtu, a z podstatného jména komplex. Např. koordinační
sloučenina [Co(NH3)3Cl3] je triammin-trichlorokobaltitý komplex.
Úlohy k části 1.2.11.
1) Pojmenujte látky: [Ag(NH3)2]Cl, [PtII(NH3)4][PtCl4], [Au(OH)4]
-, [PtCl6]
2-,
[Co(NH3)6]3+
, [Co(NH3)3Cl3], Na2[SiF6], [Co(NH3)5(H2O)]3+
, [Al(H2O)6]3+
, [CuCl4]2-
,
K3[Fe(CN)6].
2) Napište vzorce látek: pentakyano-nitrosylželezitan sodný, anion hexakyanoželezna-
tanový, anion hexakyanokobaltitanový, kation pentaaqua-hydroxohlinitý, kation
pentaammin-chlorokobaltitý, chloristan hexaaquanikelnatý, tetrakyanonikl draselný,
anion tetrahydroxohlinitanový, hexakyanoželeznatan draselný.
Řešení úloh k části 1.2.11.
1) chlorid diamminstříbrný, tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý, anion tetrahydroxo-
zlatitanový, anion hexachloroplatičitanový, kation hexaamminkobaltitý, triammin-
trichlorokobaltitý komplex, hexafluorokřemičitan sodný, kation pentaamminaqua-
kobaltitý, kation hexaaquahlinitý, anion tetrachloroměďnatanový, hexakyanoželezitan
draselný.
2) Na2[Fe(CN)5(NO)], [Fe(CN)6]4-
, [Co(CN)6]3-
, [Al(H2O)5(OH)]2+
, [Co(NH3)5Cl]2+
,
[Ni(H2O)6](ClO4)2, K4[Ni(CN)4], [Al(OH)4]-, K4[Fe(CN)6]
1.3. Nové návrhy pro názvosloví koordinačních sloučenin
Názvosloví koordinačních sloučenin vytváří Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii
( IUPAC, zkratka pro – International Union of Pure and Applied chemistry). Poslední úprava
pochází z roku 2004 (IUPAC Provisional Recommendation – Nomenclature of Inorganic
Chemistry 2004). Tato doporučení byla zahrnuta do názvoslovných doporučení anorganické
chemie IUPAC 2005 (tzv. Red Book – Nomenclature of Inorganic Chemistry IUPAC
Recommendations 2005). Doporučené názvosloví koordinačních sloučenim je zde krátce
26
uvedeno tak, aby studentům univerzity byly zřejmé i doporučené změny v názvosloví
koordinačních sloučenin i když oficiálně změny vyhlášeny nebyly. V češtině tyto změny
nebyly dosud (leden 2014) oficiálně vydány. Jsou zde proto vysvětleny, nejsou ale dále
užívány.
Ligandy, které byly uvedeny v tabulce č. VII, jsou znovu uvedeny v následující tabulce
č. III, kde je vedle původního názvu uveden i název doporučený. Uvedené doporučení se týká
pouze aniontových ligandů. Neutrální ligandy zůstávají beze změny.
Tabulka č. VIIVII: Přehled názvů nejdůležitějších aniontových ligandů
Aniontové ligandy
vzorec původní název nově doporučený
název
F-
fluoro fluorido
Cl-
chloro chlorido
Br-
bromo bromido
I-
jodo jodido
NO2- nitro původní název se
nemění
NO3- nitrato původní název se
nemění
OH-
hydroxo hydroxido
CN-
kyano kyanido
SCN- thiokyanato
původní název se
nemění
V následující tabulce č. IX je pro ilustraci uvedeno několik příkladů.
Tabulka č. IX. Porovnání původních a nově doporučených názvů několika vybraných
koordinačních sloučenin.
vzorec původní název nově doporučený název
[Ag(NH3)2]Cl
chlorid diamminstříbrný beze změny
[Pt(NH3)4][PtCl4]
tetrachloroplatnatan
tetraamminplatnatý
tetrachloridoplatnatan
tetraamminplatnatý
[Au(OH)4]-
anion tetrahydroxozlatitanový anion tetrahydroxidozlatitanový
[PtCl6]2-
anion hexachloroplatičitanový anion hexachloridoplatičitanový
[Co(NH3)6]3+
kation hexaamminkobaltitý beze změny
27
[Co(NH3)3Cl3]
triammin-trichlorokobaltitý
komplex
triammin-trichloridokobaltitý
komplex
Na2[SiF6]
hexafluorokřemičitan sodný hexafluoridokřemičitan sodný
[Co(NH3)5(H2O)]3+
kation pentaammin-aquakobaltitý beze změny
[Al(H2O)6]3+
kation hexaaquahlinitý beze změny
[CuCl4]2-
anion tetrachloroměďnatanový anion tetrachloridoměďnatanový
K3[Fe(CN)6]
hexakyanoželezitan draselný hexakyanidoželezitan draselný
[Fe(CN)6]4-
anion hexakyanoželeznatanový anion hexakyanidoželeznatanový
Na2[Fe(CN)5(NO)] pentakyano-nitrosylželezitan sodný pentakyanido-nitrosylželezitan
sodný
[Co(CN)6]3-
anion hexakyanokobaltitanový anion hexakyanidokobaltitanový
[Al(H2O)5(OH)]2+
kation pentaaqua-hydroxohlinitý kation pentaaqua-hydroxidohlinitý
[Co(NH3)5Cl]2+
kation pentaammin-chlorokobaltitý kation pentaammin-
chloridokobaltitý
[Ni(H2O)6](ClO4)2 chloristan hexaaquanikelnatý beze změny
K4[Ni(CN)4] tetrakyanonikl draselný tetrakyanidonikl draselný
[Al(OH)4]- anion tetrahydroxohlinitanový anion tetrahydroxidohlinitanový
K4[Fe(CN)6] hexakyanoželeznatan draselný hexakyanidoželeznatan draselný
Fe4[Fe(CN)6]3 hexakyanoželeznatan železitý hexakyanidoželeznatan železitý
K3[Co(NO2)6]
hexanitrokobaltitan draselný beze změny
[Ni(CO)4] tetrakarbonylnikl nebo
tetrakarbonyl niklu
beze změny
[Pt(NH3)2Cl2] diammin-dichloroplatnatý komplex diammin-dichloridoplatnatý
komplex
[Co(NH3)3Cl3] triammin-trichlorokobaltitý
komplex
triammin-trichloridokobaltitý
komplex
[Co(NH3)5(H2O)]Cl3 chlorid pentaammin-aquakobaltitý beze změny
28
[Cr(NH3)4Cl2]Cl chlorid tetraammin-dichlorochromitý chlorid tetraammin-
dichloridochromitý
K3[CoI(CN)5] jodo-pentakyanokobaltitan draselný jodido-pentakyanidokobaltitan
draselný
NH4[Cr(NH3)2(SCN)4] diammin-tetrathiokynatochromitan
amonný
beze změny
K[AgF4] tetrafluorostříbřitan draselný tetrafluoridostříbřitan draselný
Cs[ICl4] tetrachlorojoditan cesný tetrachloridojoditan cesný
[Ni(H2O)6](ClO4)2 chloristan hexaaquanikelnatý beze změny
[Co(NH3)5I]Br2 bromid pentaammin-jodokobaltitý bromid pentaammin-jodidokobaltitý
Na[Ag(CN)2] dikyanostříbrnan sodný dikyanidostříbrnan sodný
[Pb(OH)4]2-
anion tetrahydroxoolovnatanový anion tetrahydroxidoolovnatanový
(NH4)2[PbCl6] hexachloroolovičitan amonný hexachloridoolovičitan amonný
Cu2[HgI4] tetrajodortuťnatan diměďný tetrajodidortuťnatan diměďný
K[BiI4] tetrajodobismutitan draselný tetrajodidobismutitan draselný
K2[TeBr6] hexabromoteluričitan draselný hexabromidoteluričitan draselný
K[CuCl3] trichloroměďnatan draselný trichloridoměďnatan draselný
[Cd(NH3)4](OH)2 hydroxid tetraamminkademnatý beze změny
Na[Cr(OH)4] tetrahydroxochromitan sodný tetrahydroxidochromitan sodný
[Al(H2O)5(OH)]2+
kation pentaaqua-hydroxohlinitý kation pentaaqua-hydroxidohlinitý
Na3[FeF6] hexafluoroželezitan sodný hexafluoridoželezitan trisodný
(NH4)2[SnCl6] hexachlorocíničitan amonný hexachloridocíničitan amonný
[Co(NH3)5Cl]Cl2 chlorid pentaammin-chlorokobaltitý chlorid pentaammin-
chloridokobaltitý
[Co(NH3)5(H2O)]Cl3 chlorid pentaammin-aquakobaltitý beze změny
K3[Cr(SCN)6].4H2O tetrahydrát
hexathiokyanatochromitanu
draselného
beze změny
Co[Hg(SCN)4] tetrathiokyanatortuťnatan
kobaltnatý
beze změny
Na3[Mn(CN)6] hexakyanomanganitan sodný hexakyanidomanganitan sodný
Na[Sb(OH)6] hexahydroxoantimoničnan sodný hexahydroxidoantimoničnan sodný
29
1.4 Příklady pro ověřování znalostí z racionálního chemického názvosloví
V následujících tabulkách jsou příklady na procvičování názvosloví ve dvou variantách.
První variantou je tabulka č. X kdy student doplňuje názvy sloučenin podle vzorců, druhou
variantou je tabulka č. XI, kdy student doplňuje vzorce podle názvu. Pro dané pořadové číslo
se vždy jedná o stejnou látku.
Tabulka č.X. Doplňte správný název sloučeniny Pořadí č. Vzorec Název sloučeniny
1 H2SO3S
2 H2S2O3
3 N2O3
4 H2SO4
5 Na2CS3
6 Na2CO3
7 Na2SO4
8 OF2
9 HNO3
10 ClO4-
11 BaO
12 Na2O
13 ClO2
14 MnO2
15 CO
16 CO2
17 V2O5
18 H2O2
19 BaO2
20 Na2O2
21 Na2S2O7
22 Na2S2O7
23 Na2H2P2O7
24 Na2H2P2O7
25 H2[PtCl6]
26 HCl
27 HI
28 HBr
29 H2S
30 HCN
31 BH3
32 B2H6
33 Si2H6
34 P2H4
35 H2S2
36 H2Sn
37 H2Se
30
38 H2Te
39 SiH2Cl2
40 As(C2H5)3
41 AlP
42 Fe3C
43 CaC2
44 NH3
45 NH2NH2
46 CdO
47 Fe2O3
48 CoCl2
49 PCl5
50 Kl
51 FeBr2
52 TiI3
53 EuCl3
54 MoCl3
55 YBr3
56 CaF2
57 Cu2O
58 Eu2O3
59 Sc2O3
60 BeO
61 SO3
62 NO2
63 Li2O
64 Na2S
65 CS2
66 Tl2Se3
67 SiS2
68 AlN
69 Mg3N2
70 ZrN
71 TiN
72 HfN
73 Mg3P2
74 GaAs
75 Th3P4
76 B4C
77 YC2
78 Co3C
79 SiC
80 NH4+
81 AsH4+
82 SCl3+
83 H3O+
84 Na+
31
85 Ce3+
86 Bi3+
87 Mg2+
88 Fe2+
89 Fe3+
90 Sn4+
91 Sb5+
92 Hg2+
93 Au3+
94 Ag+
95 Pt4+
96 Ru3+
97 Pd2+
98 PH4+
99 SbH4+
100 HCN
101 HNCO
102 HONC
103 HPO3
104 H3PO4
105 H2S2O7
106 H2S3O10
107 H2S3O10
108 H2SO5
109 H2CO5
110 H2CO4
111 H2S2O8
112 H2CO3
113 H2S2O2
114 H2SeO4
115 HMnO4
116 HReO3
117 H3IO5
118 H3IO5
119 HReO4
120 HBrO
121 H3ReO5
122 H3ReO5
123 H3ReO4
124 H4Si2O6
125 H6Si2O7
126 H6Si2O7
127 H4P2O7
128 H4P2O7
129 NO(OOH)
130 NO2(OOH)
131 CO(OOH)2
32
132 H4P2O8
133 H3PO5
134 UO2+
135 UO2+
136 UO22+
137 UO22+
138 NOHSO4
139 SO2(OH)Cl
140 HSO3Cl
141 SO2(OH)NH2
142 HSO3NH2
143 (HSO3)2NH
144 (HSO3)3N
145 SO2Cl2
146 SO2(NH2)2
147 PO(NH2)3
148 PO(NH2)3
149 CO(NH2)2
150 CO(NH2)2
151 HSO3F
152 UO2(NO3)2
153 SOBr2
154 F-
155 I-
156 S2-
157 OH-
158 HNO2
159 SO4 2-
160 S2O82-
161 CS32-
162 IO53-
163 H2PO4-
164 HPO42-
165 HSO4-
166 ClO3-
167 SeO42-
168 Br-
169 CO32-
170 BO33-
171 S2O52-
172 S2O32-
173 AsS33-
174 S2O22-
175 AsS43-
176 NaCl
177 KCN
33
178 HOCN
179 KOCN
180 HSCN
181 NH4SCN
182 LiNO3
183 KNO2
184 Fe2(SO4)3
185 (NH4)2SO3
186 KMnO4
187 K2CS3
188 KNO4
189 Na2S2O5
190 KHSO4
191 K2HPO4
192 KH2PO4
193 CuSO4.5H2O
194 K2S2O7
195 K3PO4
196 CaHPO4
197 Al2(SO4)3
198 NaB5O8
199 Na7HNb6O16.15H2O
200 LiH2PO4
201 K2H4TeO6
202 K2H4TeO6
203 K2Cr2O7
204 Al2(SiO3)3
205 Ba2Si2O6
206 PtCl4
207 AuCl3
208 KAl(SO4)2
209 CaMg(CO3)2
210 Fe(NH4)2(SO4)2
211 Ca5F(PO4)3
212 Na6ClF(SO4)2
213 PBrCl2
214 KMgF3
215 KNaCO3
216 Li2NiF4
217 NaNH4HPO4.4H2O
218 K2Cd(CN)4
219 FeTiO3
220 FeCr2O4
221 MgTiO3
222 Fe3O4
223 NaNbO3
224 KNbO3
34
225 Na2WO4
226 Mg2TiO4
227 Cu2Cl(OH)3
228 BiCl(O)
229 AlO(OH)
230 PCl3O
231 LaF(O)
232 CrCl2O2
233 MgCl(OH)
234 [Fe(CN)6]4-
235 [Fe(CO)(CN)5]3-
236 [Co(CO)4]-
237 K3[Co(NO2)6]
238 [Co(NO2)6]3-
239 [FeII(NH3)6][Fe(CO)4]
240 [Co(NH3)3Cl3]
241 [PtII(NH3)4][PtCl4]
242 [Au(OH)4]-
243 [PtCl6]2-
244 Na2[SiF6]
245 [Co(NH3)5(H2O)]3+
246 [Al(H2O)6]3+
247 [CuCl4]2-
248 HgO
249 Ru2O7
250 FeO
251 RuO4
252 Al2O3
253 SO2
254 OsO4
255 P2O5
256 Ga2O3
257 Re2S7
258 Sb2S3
259 Ag2S
260 SnS2
261 As2S5
262 Sb2S5
263 PbS
264 AlH3
265 SiH4
266 As2H4
267 SbH3
268 H2S
269 GeH4
270 BiH3
271 SiH3Br
35
272 GeH3Cl
273 Si2Cl6
274 KH
275 MgH2
276 LiH
277 CeC2
278 Cr3C2
279 Nb3B4
280 EuB6
281 Zn3N2
282 Ca3N2
283 FeP
284 W3P
285 Sr2+
286 Ce4+
287 K+
288 Sb3+
289 PCl4+
290 H2I+
291 HBrO2
292 HBrO3
293 HBrO4
294 H4SiO4
295 H6TeO6
296 HSCN
297 H3PO2S2
298 H3AsS3
299 H3AsS4
300 H2CS3
301 COCl2
302 NOS
303 NO2Cl
304 POCl3
305 SO2F2
306 Cl-
307 NO3-
308 NO2-
309 CO52-
310 HPO42-
311 SiO44-
312 FeO42-
313 S3O102-
314 Si3O84-
315 Na2B4O7
316 Ca3Mo7O24
317 NaHCO3
318 KHS
36
319 Na2Mo6O19
320 Ba(SCN)2
321 CaCS3
322 Na3SbOS3
323 (NH4)4SnS4
324 CaMoO2S2
325 SbCl2F
326 NaTl(NO3)2
327 MgNH4PO4.6H2O
328 Cu3(CO3)2F2
329 K2Zn(CN)4
330 KAlSi3O8
331 PCl3S
332 BaTiO3
333 PbTiO3
334 LiNbO3
335 PbFe2O4
336 Na2MoO4
337 UCl2O2
338 PF3O
339 Zr2Cl2O3
340 Sn4Cl2(OH)6
341 Na2[Fe(CN)5(NO)]
342 [Co(CN)6]3-
343 [Al(H2O)5(OH)]2+
344 [Co(NH3)5Cl]2+
345 [Ni(H2O)6](ClO4)2
346 K4[Ni(CN)4]
347 [Al(OH)4]-
348 K4[Fe(CN)6]
349 K3PO4
350 KBr
351 AgIO3
352 Hg(NO3)2
353 NH4Cl
354 K3[AgF4]
355 I2O5
356 MnO
357 K2[SnCl6]
358 KHCO3
359 HF
360 NaClO
361 HSbO3
362 AgClO2
363 SiF4
364 K3[AlI6]
365 Ca(HSO3)2
37
366 [Ni(NH3)4]SO4
367 Mg(CN)2
368 NaBr
369 AgBiO2
370 SCl2
371 HIO4
372 H2OsO5
373 NH4HMoO4
374 Fe[AlCl6]
375 [Al(NH3)2(H2O)4]PO4
376 U(SO4)2
377 ReF4
378 H2S2O7
379 CuSiO3
380 Mg(NO3)2
381 H5PO5
382 H4As2O7
383 H4SO4
384 Li2Cr2O7
385 NaHSO3
386 K[Ag(CN)2]
387 Au2S
388 Mg(HSO4)2
389 LiHS
390 H3AsO3
391 RbClO
392 Ba(ClO)2
393 Pb(OH)4
394 Na2HPO4
395 Fe(NO3)3
396 H3AlO3
397 Mn2O7
398 Fe2S3
399 [ThF3]OH
400 NH4SCN
401 B(PO2)3
402 K2S2O7
403 H6TeO6
404 H3 PO2
405 K3VO4
406 K3VO4
407 [Ti(NH3)4](NO3)3
408 Ag3AsO3
409 H5IO6
410 Zn(HSO3)2
411 SbCl5
412 NH4HCO3
38
413 Fe(ClO2)2
414 K3SbO4
415 K3SbO4
416 Mn(HSO3)2
417 Na2HBO3
418 Ti(OH)4
419 Ca(HS)2
420 Sn(OH)4
421 BaCl2
422 RbBr
423 Sb2S5
424 Rb2SO4
425 KBrO3
426 NH4OH
427 (NH4)2[PtCl6]
428 MnSiO3
429 H2SiO3
430 Ca(HCO3)2
431 H3PO4
432 H4SiO4
433 H4SiO4
434 Na3PO4
435 MgBr2
436 Ca(ClO)2
437 K2[PtCl6]
438 Zn2SiO4
439 Zn2SiO4
440 Bi2S3
441 PH3
442 CaMoO4
443 ZnSiO3
444 [Co(NH3)5Cl]Cl2
445 K2[CoNH3(NO2)5]
446 [ZnCl]NO3
447 SrCO3
448 SeCl4
449 CaC2
450 Sn(ClO4)2
451 Cs3SbO4
452 Na2CrO4
453 SnBr4
454 Al2S3
455 Br2O5
456 N2O
457 [Ag(H2O)4]NO3
458 Sr(OH)2
459 Mg(NO2)2
39
460 Fe(NbO3)2
461 MgCl2
462 PbS2O3
463 TeO3
464 MgCO3
465 Fe(HS)2
466 Mn2S7
467 PbCl4
468 H2Cr2O7
469 H2Cr2O7
470 Al(HS)3
471 K2SO3
472 Sr(TeO4)2
473 BCl3
474 H[AuCl4]
475 Ga[GaCl4]
476 K4[Ni(CN)6]
477 [Cr(H2O)6]Cl3
478 PdWO4
479 H4SO5
480 H4SO5
481 NiOsO4
482 ThF4
483 Ba(MoO4)2
484 [Ag(NH3)2]Cl
485 CaCO3
486 Fe(SCN)3
487 H5BO4
488 H5BO4
489 [Co(NH3)3I3]
490 H3BO3
491 AlPO4
492 Mo(CO3)2
493 LiI
494 H3NO3
495 Pb(SO4)2
496 MnS
497 Na2[AuCl5]
498 HBO2
499 (NH4)2S
500 Pb(VO3)2
501 NH4CN
502 Fe(HS)3
503 H2CrO4
504 CoCO3
505 K4Sb2O7
506 NaH2SbO3
40
507 CaHSbO4
508 Ta2O5
509 La(OH)3
510 Cs2TeO3
511 Be(BrO3)2
512 K4P2O7
513 K4P2O7
514 (NH4)2[ZrF6]
515 Ag2HPO3
516 Cs2[PdI4]
517 K2MnO4
518 AuBr3
519 NH4F
520 K2H2P2O7
521 MoS3
522 H2PbO3
523 Tb2O3
524 Cd(SCN)2
525 NH4NO2
526 Cl2O7
527 Ba(MnO4)2
528 Pb(HS)2
529 K4SiO4
530 Cl2O5
531 Na4[Fe(CN)6]
532 BaBr2
533 (NH4)2CrO4
534 CaHSbO3
535 Ag2O
536 H3PO3
537 CaHAsO4
538 [Pd(NH3)4](OH)2
539 NaHSeO3
540 ThO2
541 TlNO3
542 Yb(NO3)3
543 Se(NO3)4
544 SrWO4
545 Cr(IO2)3
546 Ti4[Fe(CN)6]3
547 Ca[AuCl4]2
548 Pb3[AlF6]4
549 (NH4)[IrCl5]
550 Ca(AsO3)2
551 MgMoO4
552 Ca3 (PO4)2
553 Y(PO3)3
41
554 ZnCrO4
555 TlBr3
556 (NH4)2MoO4
557 FeBr3
558 Co(NO3)2
559 K3[Fe(CN)6 ]
560 [Cr(NH3)6]2(SO4)3
561 H4Sb2O5
562 BaWO4
563 CdBr2
564 [Ag(NH3)4]Cl
565 MnSnO3
566 As(OH)3
567 NH4I
568 Fe3(PO4)2
569 CaSO4
570 [Ni(H2O)6]CO3
571 H4SnO4
572 H2S2O7
573 SnI4
574 [Co(NH3)5H2O]Cl3
575 NiS
576 HIO
577 Pb(HSO3)2
578 Na3[Co(NO2)6]
579 Rh2O7
580 TlI3
581 Zr(SiO3)2
582 Tb2(CrO4)3
583 (NH4)3AsO4
584 Pb2P2O7
585 Pb2P2O7
586 Ba[SiF6]
587 Li2[CdI4]
588 Fe2[SnCl6]3
589 Sb[Ni(NH3)3Cl3]3
590 SrTeO4
591 Ca(H2PO2)2
592 Hf(PO2)3
593 PtI4
594 RuO2
595 NaH3SiO4
596 CaHPO4
597 N2O5
598 Cu2SO4
599 Na2[Sn(OH)6]
600 H2O2
42
601 Fe(CN)3
602 H3ClO3
603 [Cu(H2O)4](NO3)2
604 FeI3
605 I2O7
606 LiTaO3
607 [Co(NH3)3Cl3 ]
608 Na2[SiF6]
609 K4[Ni(CN)4]
610 [Pt(NH3)2Cl2]
611 [Co(NH3)6]Cl3
612 Na[Sb(OH)6]
613 Na3[Mn(CN)6]
614 (NH4)2[SnCl6 ]
615 PO43-
616 PO43-
617 IO3-
618 [AgF4]3-
619 [SnCl6]2-
620 HCO3-
621 ClO-
622 SbO3-
623 [AlI6]3-
624 HSO3-
625 [Ni(NH3)4]2+
626 CN-
627 IO4-
628 OsO52-
629 HMoO4-
630 [AlCl6]3-
631 [Al(NH3)2(H2O)4]3+
632 S2O72-
633 SiO32-
634 PO55-
635 As2O74-
636 SO44-
637 Cr2O72-
638 HS-
639 [Ag(CN)2]-
640 AsO33-
641 HPO42-
642 AlO33-
643 [ThF3]+
644 SCN-
645 PO2-
646 TeO66-
43
647 PO23-
648 VO43-
649 [Ti(NH3)4]4+
650 IO65-
651 ClO2-
652 SbO43-
653 HBO32-
654 SiO44-
655 [Co(NH3)5Cl]2+
656 [CoNH3(NO2)5]2-
657 [ZnCl]+
658 [Ag(H2O)4]+
659 TeO4-
660 [GaCl4]-
661 [Ni(CN)6]4-
662 SO54-
663 OsO42-
664 MoO4-
665 [Ag(NH3)2]+
666 BO45-
667 BO45-
668 NO33-
669 [AuCl5]2-
670 Sb2O74-
671 H2SbO3-
672 HSbO42-
673 P2O74-
674 [ZrF6]2-
675 HPO32-
676 [PdI4]2-
677 H2P2O72-
678 PbO32-
679 HSbO32-
680 PO33-
681 [Pd(NH3)4]2+
682 HSeO3-
683 [AuCl4]-
684 [AlF6]3-
685 [IrCl5]-
686 [Cr(NH3)6]3+
687 Sb2O54-
688 [Ag(NH3)4]+
689 SnO44-
690 [Co(NH3)5H2O]3+
691 [Ni(NH3)3Cl3]-
44
692 ClO33-
693 [Cu(H2O)4]2+
694 [PtCl4]2-
695 [Pt(NH3)4]2+
Tabulka č.XI. Doplňte správný vzorec sloučeniny Pořadí č. Vzorec Název sloučeniny
1 kyselina thiosírová
2 kyselina thiosírová
3 oxid dusitý
4 kyselina sírová
5 trithiouhličitan sodný
6 uhličitan sodný
7 síran sodný
8 fluorid kyslíku
9 kyselina dusičná
10 anion chloristanový
11 oxid barnatý
12 oxid sodný
13 oxid chloričitý
14 oxid manganičitý
15 oxid uhelnatý
16 oxid uhličitý
17 oxid vanadičný
18 peroxid vodíku
19 peroxid barya
20 peroxid sodíku
21 disíran disodný
22 heptaoxodisíran sodný
23 dihydrogendifosforečnan disodný
24 dihydrogenheptaoxodifosforečnan sodný
25 kyselina hexachloroplatičitá
26 chlorovodík
27 jodovodík
28 bromovodík
29 sirovodík
30 kyanovodík
31 boran
32 diboran
33 disilan
34 difosfan
35 disulfan
36 polysulfan
37 selan
38 telan
39 dichlorsilan
40 triethylarsan
45
41 fosfid hlinitý
42 karbid triželeza
43 dikarbid vápníku
44 amoniak
45 hydrazin
46 oxid kademnatý
47 oxid železitý
48 chlorid kobaltnatý
49 chlorid fosforečný
50 jodid draselný
51 bromid železnatý
52 jodid titanitý
53 chlorid europitý
54 chlorid molybdenitý
55 bromid ytritý
56 fluorid vápenatý
57 oxid měďný
58 oxid europitý
59 oxid skanditý
60 oxid berylnatý
61 oxid sírový
62 oxid dusičitý
63 oxid lithný
64 sulfid sodný
65 sulfid uhličitý
66 selenid thalitý
67 sulfid křemičitý
68 nitrid hlinitý
69 nitrid hořečnatý
70 nitrid zirkonitý
71 nitrid titanitý
72 nitrid hafnitý
73 fosfid hořečnatý
74 arsenid galitý
75 fosfid thoričitý
76 karbid tetraboru
77 dikarbid ytria
78 karbid trikobaltu
79 karbid křemíku
80 amonium
81 arsonium
82 trichlorsulfonium
83 oxonium
84 kation sodný
85 kation ceritý
86 kation bismutitý
87 kation hořečnatý
88 kation železnatý
46
89 kation železitý
90 kation cíničitý
91 kation antimoničný
92 kation rtuťnatý
93 kation zlatitý
94 kation stříbrný
95 kation platičitý
96 kation ruthenitý
97 kation paladnatý
98 fosfonium
99 stibonium
100 kyselina kyanovodíková
101 kyselina isokyanatá
102 kyselina fulminová
103 kyselina fosforečná
104 kyselina tetraoxofosforečná
105 kyselina heptaoxodisírová
106 kyselina dihydrogentrisírová
107 kyselina dekaoxotrisírová
108 kyselina peroxosírová
109 kyselina diperoxouhličitá
110 kyselina peroxouhličitá
111 kyselina peroxodisírová
112 kyselina uhličitá
113 kyselina thiosiřičitá
114 kyselina selenová
115 kyselina manganistá
116 kyselina rheničná
117 kyselina trihydrogenjodistá
118 kyselina pentaoxojodistá
119 kyselina rhenistá
120 kyselina bromná
121 kyselina trihydrogenrhenistá
122 kyselina pentaoxorhenistá
123 kyselina trihydrogenrheničná
124 kyselina hexaoxodikřemičitá
125 kyselina hexahydrogendikřemičitá
126 kyselina heptaoxodikřemičitá
127 kyselina tetrahydrogendifosforečná
128 kyselina heptaoxodifosforečná
129 kyselina peroxodusitá
130 kyselina peroxodusičná
131 kyselina diperoxouhličitá
132 kyselina tetrahydrogenperoxodifosforečná
133 kyselina trihydrogenperoxofosforečná
134 uranyl (1+)
135 uranyl (V)
136 uranyl (2+)
47
137 uranyl (VI)
138 hydrogensíran nitrosylu
139 kyselina chlorosírová
140 kyselina chlorosírová
141 kyselina amidosírová
142 kyselina amidosírová
143 kyselina imido-bis(sírová)
144 kyselina nitrido-tris(sírová)
145 chlorid sulfurylu
146 amid sulfurylu
147 amid fosforylu (V)
148 triamid kyseliny fosforečné
149 amid karbonylu
150 diamid kyseliny uhličité
151 kyselina fluorosírová
152 dusičnan uranylu (VI)
153 bromid thionylu
154 anion fluoridový
155 anion jodidový
156 anion sulfidový
157 anion hydroxidový
158 kyselina dusitá
159 anion síranový
160 anion peroxodisíranový
161 anion trithiouhličitanový
162 anion jodistanový (3-)
163 anion dihydrogenfosforečnanový
164 anion hydrogenfosforečnanový
165 anion hydrogensíranový
166 anion chlorečnanový
167 anion selenanový
168 anion bromidový
169 anion uhličitanový
170 anion boritanový (3-)
171 anion disiřičitanový (2-)
172 anion thiosíranový
173 anion trithioarsenitanový (3-)
174 anion thiosiřičitanový (2-)
175 anion tetrathioarseničnanový (3-)
176 chlorid sodný
177 kyanid draselný
178 kyselina kyanatá
179 kyanatan draselný
180 kyselina thiokyanatá
181 thiokyanatan amonný
182 dusičnan lithný
183 dusitan draselný
184 síran železitý
48
185 siřičitan amonný
186 manganistan draselný
187 trithiouhličitan draselný
188 peroxodusičnan draselný
189 disiřičitan disodný
190 hydrogensíran draselný
191 hydrogenfosforečnan draselný
192 dihydrogenfosforečnan draselný
193 pentahydrát síranu mědnatého
194 disíran didraselný
195 fosforečnan tridraselný
196 hydrogenfosforečnan vápenatý
197 síran hlinitý
198 oktaoxopentaboritan sodný
199 pentadekahydrát
hydrogenhexaniobičitanuheptasodného
200 dihydrogenfosforečnan lithný
201 tetrahydrogenteluran didraselný
202 tetrahydrogenhexaoxoteluran draselný
203 dichroman didraselný
204 křemičitan hlinitý
205 dikřemičitan dibarnatý
206 chlorid platičitý
207 chlorid zlatitý
208 síran draselno-hlinitý
209 uhličitan vápenato-hořečnatý
210 síran železnato-amonný
211 fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý
212 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný
213 bromid-dichlorid fosforitý
214 trifluorid draselno-hořečnatý
215 uhličitan draselno-sodný
216 tetrafluorid dilithno-nikelnatý
217 tetrahydrát hydrogenfosforečnanu sodno-
amonného
218 tetrakyanid didraselno-kademnatý
219 trioxid železnato-titaničitý
220 tetraoxid železnato-dichromitý
221 trioxid hořečnato-titaničitý
222 tetraoxid železnato-diželezitý
223 trioxid sodno-niobičný
224 trioxid draselno-niobičný
225 tetraoxid disodno-wolframový
226 tetraoxid dihořečnato-titaničitý
227 chlorid-trihydroxid diměďnatý
228 chlorid-oxid bismutitý
229 oxid-hydroxid hlinitý
230 trichlorid-oxid fosforečný
49
231 fluorid-oxid lanthanitý
232 dichlorid-dioxid chromový
233 chlorid-hydroxid hořečnatý
234 anion hexakyanoželeznatanový
235 anion karbonyl-pentakyanoželeznatanový
236 anion tetrakarbonylkobaltidový (1-)
237 hexanitrokobaltitan draselný
238 anion hexanitrokobaltitanový (3-)
239 tetrakarbonylferrid (2-) hexaamminželeznatý
240 triammin-trichlorokobaltitý komplex
241 tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý
242 anion tetrahydroxozlatitanový
243 anion hexachloroplatičitanový
244 hexafluorokřemičitan sodný
245 kation pentaammin-aquakobaltitý
246 kation hexaaqua hlinitý
247 anion tetrachloroměďnatanový
248 oxid rtuťnatý
249 oxid ruthenistý
250 oxid železnatý
251 oxid rutheničelý
252 oxid hlinitý
253 oxid siřičitý
254 oxid osmičelý
255 oxid fosforečný
256 oxid galitý
257 sulfid rhenistý
258 sulfid antimonitý
259 sulfid stříbrný
260 sulfid cíničitý
261 sulfid arseničný
262 sulfid antimoničný
263 sulfid olovnatý
264 alan
265 silan
266 diarsan
267 stiban
268 sulfan
269 german
270 bismutan
271 bromsilan
272 chlorgerman
273 hexachlordisilan
274 hydrid draselný
275 hydrid hořečnatý
276 hydrid lithný
277 dikarbid ceru
278 dikarbid trichromu
50
279 tetraborid triniobu
280 hexaborid europia
281 nitrid zinečnatý
282 nitrid vápenatý
283 fosfid železitý
284 fosfid triwolframu
285 kation strontnatý
286 kation ceričitý
287 kation draselný
288 kation antimonitý
289 tetrachlorfosfonium
290 jodonium
291 kyselina bromitá
292 kyselina bromičná
293 kyselina bromistá
294 kyselina tetrahydrogenkřemičitá
295 kyselina hexahydrogentelurová
296 kyselina thiokyanatá
297 kyselina trihydrogendithiofosforečná
298 kyselina trithioarsenitá
299 kyselina tetrathioarseničná
300 kyselina trithiouhličitá
301 chlorid karbonylu
302 sulfid nitrosylu
303 chlorid nitrylu
304 chlorid fosforylu (V)
305 fluorid sulfurylu
306 anion chloridový
307 anion dusičnanový
308 anion dusitanový
309 anion diperoxouhličitanový (2-)
310 anion hydrogefosforečnanový
311 anion křemičitanový (4-)
312 anion železanový (2-)
313 anion trisíranový (2-)
314 anion trikřemičitanový (4-)
315 tetraboritan disodný
316 heptamolybdenan trivápenatý
317 hydrogenuhličitan sodný
318 hydrogensulfid draselný
319 hexamolybdenan disodný
320 thiokyanatan barnatý
321 trithiouhličitan vápenatý
322 trithioantimoničnan trisodný
323 tetrathiocíničitan tetraamonný
324 dithiomolybdenan vápenatý
325 dichlorid-fluorid antimonitý
326 dusičnan sodno-thalný
51
327 hexahydrát fosforečnanu hořečnato-amonného
328 bis(uhličitan)-difluorid triměďnatý
329 tetrakyanid didraselno-zinečnatý
330 trikřemičitan draselno-hlinitý
331 trichlorid-sulfid fosforečný
332 trioxid barnato-titaničitý
333 trioxid olovnato-titaničitý
334 trioxid lithno-niobičný
335 tetraoxid olovnato-diželezitý
336 tetraoxid disodno-molybdenový
337 dichlorid-dioxid uranový
338 trifluorid -oxid fosforečný
339 dichlorid-trioxid dizirkoničitý
340 dichlorid-hexahydroxid tetracínatý
341 pentakyano-nitrosylželezitan sodný
342 anion hexakyanokobaltitanový
343 kation pentaaqua-hydroxohlinitý
344 kation pentaammin-chlorokobaltitý
345 chloristan hexaaquanikelnatý
346 tetrakyanonikl draselný
347 anion tetrahydroxohlinitanový
348 hexakyanoželeznatan draselný
349 tetraoxofosforečnan draselný
350 bromid draselný
351 jodičnan stříbrný
352 dusičnan rtuťnatý
353 chlorid amonný
354 tetrafluorostříbrnan draselný
355 oxid jodičný
356 oxid manganatý
357 hexachlorocíničitan draselný
358 hydrogenuhličitan draselný
359 fluorovodík
360 chlornan sodný
361 kyselina antimoničná
362 chloritan stříbrný
363 fluorid křemičitý
364 hexajodohlinitan draselný
365 hydrogensiřičitan vápenatý
366 síran tetraamminnikelnatý
367 kyanid hořečnatý
368 bromid sodný
369 bismutitan stříbrný
370 chlorid sirnatý
371 kyselina jodistá
372 kyselina osmičelá
373 hydrogenmolybdenan amonný
374 hexachlorohlinitan železitý
52
375 tetraoxofosforečnan diammin-tetraaquahlinitý
376 síran uraničitý
377 fluorid rheničitý
378 kyselina disírová
379 křemičitan měďnatý
380 dusičnan hořečnatý
381 kyselina pentahydrogenfosforečná
382 kyselina tetrahydrogendiarseničná
383 kyselina tetrahydrogensiřičitá
384 dichroman dilithný
385 hydrogensiřičitan sodný
386 dikyanostříbrnan draselný
387 sulfid zlatný
388 hydrogensíran hořečnatý
389 hydrogensulfid lithný
390 kyselina trihydrogenarsenitá
391 chlornan rubidný
392 chlornan barnatý
393 hydroxid olovičitý
394 hydrogenfosforečnan sodný
395 dusičnan železitý
396 kyselina trihydrogenhlinitá
397 oxid manganistý
398 sulfid železitý
399 hydroxid trifluorothoričitý
400 thiokynatan amonný
401 fosforitan boritý
402 heptaoxodisíran draselný
403 kyselina hexaoxotelurová
404 kyselina trihydrogenfosforná
405 vanadičnan tridraselný
406 tetraoxovanadičnan draselný
407 dusičnan tetraammintitanitý
408 arsenitan tristříbrný
409 kyselina pentahydrogenjodistá
410 hydrogensiřičitan zinečnatý
411 chlorid antimoničný
412 hydrogenuhličitan amonný
413 chloritan železnatý
414 antimoničnan tridraselný
415 tetraoxoantimoničnan draselný
416 hydrogensiřičitan manganatý
417 hydrogenboritan disodný
418 hydroxid titaničitý
419 hydrogensulfid vápenatý
420 hydroxid cíničitý
421 chlorid barnatý
422 bromid rubidný
53
423 sulfid antimoničný
424 síran rubidný
425 bromičnan draselný
426 hydroxid amonný
427 hexachloroplatičitan amonný
428 křemičitan manganatý
429 kyselina křemičitá
430 hydrogenuhličitan vápenatý
431 kyselina trihydrogenfosforečná
432 kyselina tetrahydrogenkřemičitá
433 kyselina tetraoxokřemičitá
434 fosforečnan trisodný
435 bromid hořečnatý
436 chlornan vápenatý
437 hexachloroplatičitan draselný
438 křemičitan dizinečnatý
439 tetraoxokřemičitan zinečnatý
440 sulfid bismutitý
441 fosfan
442 molybdenan vápenatý
443 křemičitan zinečnatý
444 chlorid pentaammin-chlorokobaltitý
445 ammin-pentanitrokobaltitan draselný
446 dusičnan chlorozinečnatý
447 uhličitan strontnatý
448 chlorid seleničitý
449 dikarbid vápníku
450 chloristan cínatý
451 antimoničnan tricesný
452 chroman sodný
453 bromid cíničitý
454 sulfid hlinitý
455 oxid bromičný
456 oxid dusný
457 dusičnan tetraaquastříbrný
458 hydroxid strontnatý
459 dusitan hořečnatý
460 niobičnan železnatý
461 chlorid hořečnatý
462 thiosíran olovnatý
463 oxid telurový
464 uhličitan hořečnatý
465 hydrogensulfid železnatý
466 sulfid manganistý
467 chlorid olovičitý
468 kyselina dihydrogendichromová
469 kyselina heptaoxodichromová
470 hydrogensulfid hlinitý
54
471 siřičitan draselný
472 teluristan strontnatý
473 chlorid boritý
474 kyselina tetrachlorozlatitá
475 tetrachlorogalitan galný
476 hexakyanonikelnatan draselný
477 chlorid hexaaquachromitý
478 wolframan paladnatý
479 kyselina tetrahydrogensírová
480 kyselina pentaoxosírová
481 osman nikelnatý
482 fluorid thoričitý
483 molybdenistan barnatý
484 chlorid diamminstříbrný
485 uhličitan vápenatý
486 thiokyanatan železitý
487 kyselina pentahydrogenboritá
488 kyselina tetraoxoboritá
489 triammin-trijodokobaltitý komplex
490 kyselina trihydrogenboritá
491 tetraoxofosforečnan hlinitý
492 uhličitan molybdeničitý
493 jodid lithný
494 kyselina trihydrogendusitá
495 síran olovičitý
496 sulfid manganatý
497 pentachlorozlatitan sodný
498 kyselina boritá
499 sulfid amonný
500 vanadičnan olovnatý
501 kyanid amonný
502 hydrogensulfid železitý
503 kyselina chromová
504 uhličitan kobaltnatý
505 diantimoničnan tetradraselný
506 dihydrogenantimonitan sodný
507 hydrogenantimoničnan vápenatý
508 oxid tantaličný
509 hydroxid lantanitý
510 teluričitan cesný
511 bromičnan berylnatý
512 difosforečnan tetradraselný
513 heptaoxodifosforečnan draselný
514 hexafluorozirkoničitan amonný
515 hydrogenfosforitan distříbrný
516 tetrajodopaladnatan cesný
517 manganan draselný
518 bromid zlatitý
55
519 fluorid amonný
520 dihydrogendifosforečnan didraselný
521 sulfid molybdenový
522 kyselina olovičitá
523 oxid terbitý
524 thiokyanatan kademnatý
525 dusitan amonný
526 oxid chloristý
527 manganistan barnatý
528 hydrogensulfid olovnatý
529 křemičitan tetradraselný
530 oxid chlorečný
531 hexakyanoželeznatan sodný
532 bromid barnatý
533 chroman amonný
534 hydrogenantimonitan vápenatý
535 oxid stříbrný
536 kyselina trihydrogenfosforitá
537 hydrogenarseničnan vápenatý
538 hydroxid tetraamminpaladnatý
539 hydrogenseleničitan sodný
540 oxid thoričitý
541 dusičnan thalný
542 dusičnan yterbitý
543 dusičnan seleničitý
544 wolframan strontnatý
545 joditan chromitý
546 hexakyanoželeznatan titanitý
547 tetrachlorozlatitan vápenatý
548 hexafluorohlinitan olovičitý
549 pentachloroiridičitan amonný
550 arseničnan vápenatý
551 molybdenan hořečnatý
552 tetraoxofosforečnan vápenatý
553 fosforečnan ytritý
554 chroman zinečnatý
555 bromid thalitý
556 molybdenan amonný
557 bromid železitý
558 dusičnan kobaltnatý
559 hexakyanoželezitan draselný
560 síran hexaamminchromitý
561 kyselina tetrahydrogendiantimonitá
562 wolframan barnatý
563 bromid kademnatý
564 chlorid tetraamminstříbrný
565 cíničitan manganatý
566 hydroxid arsenitý
56
567 jodid amonný
568 tetraoxofosforečnan železnatý
569 síran vápenatý
570 uhličitan hexaaquanikelnatý
571 kyselina tetrahydrogencíničitá
572 kyselina dihydrogendisírová
573 jodid cíničitý
574 chlorid pentaammin-aquakobaltitý
575 sulfid nikelnatý
576 kyselina jodná
577 hydrogensiřičitan olovnatý
578 hexanitrokobaltitan sodný
579 oxid rhenistý
580 jodid thalitý
581 křemičitan zirkoničitý
582 chroman terbitý
583 arseničnan triamonný
584 difosforečnan diolovnatý
585 heptaoxodifosforečnan olovnatý
586 hexafluorokřemičitan barnatý
587 tetrajodokademnatan lithný
588 hexachlorocíničitan železitý
589 triammin-trichloronikelnatan antimonitý
590 teluran strontnatý
591 dihydrogenfosfornan vápenatý
592 fosforitan hafnitý
593 jodid platičitý
594 oxid rutheničitý
595 trihydrogenkřemičitan sodný
596 hydrogenfosforečnan vápenatý
597 oxid dusičný
598 síran měďný
599 hexahydroxocíničitan sodný
600 peroxid vodíku
601 kyanid železitý
602 kyselina trihydrogenchloritá
603 dusičnan tetraaquaměďnatý
604 jodid železitý
605 oxid jodistý
606 tantaličnan lithný
607 triammin-trichlorokobaltitý komplex
608 hexafluorokřemičitan sodný
609 tetrakyanonikl draselný
610 diammin-dichloroplatnatý komplex
611 chlorid hexaamminkobaltitý
612 hexahydroxoantimoničnan sodný
613 hexakyanomanganitan sodný
614 hexachlorocíničitan amonný
57
615 anion tetraoxofosforečnanový
616 anion fosforečnanový (3-)
617 anion jodičnanový
618 anion tetrafluorostříbrnanový
619 anion hexachlorocíničitanový
620 anion hydrogenuhličitanový
621 anion chlornanový
622 anion antimoničnanový
623 anion hexajodohlinitanový
624 anion hydrogensiřičitanový
625 kation tetraamminnikelnatý
626 anion kyanidový
627 anion jodistanový
628 anion osmičelanový
629 anion hydrogenmolybdenanový
630 anion hexachlorohlinitanový
631 kation diammin-tetraaquahlinitý
632 anion disíranový
633 anion křemičitanový
634 anion fosforečnanový (5-)
635 anion diarseničnanový (4-)
636 anion siřičitanový (4-)
637 anion dichromanový
638 anion hydrogensulfidový
639 anion dikyanostříbrnanový
640 anion arsenitanový (3-)
641 anion hydrogenfosforečnanový
642 anion hlinitanový (3-)
643 kation trifluorothoričitý
644 anion thiokynatanový
645 anion fosforitanový
646 anion teluranový (6-)
647 anion fosfornanový (3-)
648 anion vanadičnanový (3-)
649 kation tetraammintitaničitý
650 anion jodistanový (5-)
651 anion chloritanový
652 anion antimoničnanový (3-)
653 anion hydrogenboritanový
654 anion tetraoxokřemičitanový
655 kation pentaammin-chlorokobaltitý
656 anion ammin-pentanitrokobaltitanový
657 kation chlorozinečnatý
658 kation tetraaquastříbrný
659 anion teluristanový
660 anion tetrachlorogalitanový
661 anion hexakyanonikelnatanový
662 anion síranový (4-)
58
663 anion osmianový
664 anion molybdenistanový
665 kation diamminstříbrný
666 anion boritanový (5-)
667 anion tetraoxoboritanový
668 anion dusitanový (3-)
669 anion pentachlorozlatitanový
670 anion diantimoničnanový (4-)
671 anion dihydrogenantimonitanový
672 anion hydrogenantimoničnanový
673 anion difosforečnanový (4-)
674 anion hexafluorozirkoničitanový
675 anion hydrogenfosforitanový
676 anion tetrajodopaladnatanový
677 anion dihydrogendifosforečnanový
678 anion olovičitanový
679 anion hydrogenantimonitanový
680 anion fosforitanový (3-)
681 kation tetraamminpaladnatý
682 anion hydrogenseleničitanový
683 anion tetrachlorozlatitanový
684 anion hexafluorohlinitanový
685 anion pentachloroiridičitanový
686 kation hexaamminchromitý
687 anion diantimonitanový (4-)
688 kation tetraamminstříbrný
689 anion cíničitanový (4-)
690 kation pentaammin-aquakobaltitý
691 anion triammin-trichloronikelnatanový
692 anion chloritanový (3-)
693 kation tetraaquaměďnatý
694 anion tetrachloroplatnatanový
695 kation tetraamminplatnatý
59
2. Vyčíslování chemických rovnic
Chemická rovnice symbolicky znázorňuje chemickou reakci. Udává, které látky jsou
reaktanty (vstupují do reakce) a které produkty (výstupy) chemické reakce. Chemická rovnice
současně udává reakční stechiometrii, t.j. v jakém vzájemném molárním poměru reaktanty
do reakce vstupují a v jakém produkty vznikají. Např. rovnice
H2SO4 + 2 NaOH = Na2SO4 + 2 H2O (2.1)
vyjadřuje chemickou reakci neutralizace kyseliny sírové hydroxidem sodným za vzniku
síranu sodného a vody. Současně udává, že reaguje 1 molekula (látkové množství 1 mol)
kyseliny sírové se dvěma molekulami (s látkovým množstvím 2 moly) hydroxidu sodného
za vzniku 1 molekuly (látkového množství 1 mol) síranu sodného a 2 molekul (látkového
množství 2 moly) vody.
Uvedené informace ale podávají pouze chemické rovnice vyčíslené.
Rozlišujeme rovnice molekulové, v kterých jsou všechny zúčastněné látky uvedeny
ve formě molekul, a iontové, v kterých jsou některé nebo všechny zúčastněné látky uvedeny
ve formě iontů. Uvedená rovnice 2.1 je rovnicí molekulovou. Neutralizaci lze obecně popsat
iontovou rovnicí
H+ + OH
- = H2O (2.2).
Uvedené rovnice 2.1 a 2.2 jsou rovnice bez oxidačně redukční změny, neboť žádný
z prvků zúčastněných v reakcích nemění při reakci oxidační číslo. Při reakci
5 H2S + 2 HIO3 = 5 S + I2 + 6 H2O (2.3)
mění síra a jod své oxidační číslo. Síra mění své oxidační číslo z hodnoty -II na 0, jod
z V na 0. Síra v sirovodíku se oxiduje, jod v jodičnanu se redukuje. Jedná se tedy o redox
(redukčně-oxidační) reakci.
Správně vyčíslená chemická rovnice musí splňovat následující podmínky:
1) Počty atomů všech prvků, které se v rovnici vyskytují, musí být na obou stranách
rovnice stejné.
2) V případě iontové rovnice musí být na obou stranách rovnice stejný součet nábojů
iontů.
3) V případě redoxní rovnice musí být počet elektronů uvolněných redukčním činidlem
stejný jako počet elektronů spotřebovaných oxidačním činidlem.
Prvním krokem při vyčíslování chemické rovnice je rozhodnutí, zda se jedná o redox
reakci. K tomu je třeba určit oxidační čísla všech prvků na obou stranách rovnice. Pokud
žádný z prvků nemění při reakci oxidační číslo, jde o reakci bez oxidačně-redukční změny.
2.1 Vyčíslování chemických rovnic bez oxidačně-redukční změny
Vyčíslování chemických rovnic je založeno na výše uvedené první podmínce. Vysvětlení
bude předvedeno na reakci chloridu arsenitého, který reaguje s hydrogenuhličitanem
draselným za vzniku kyseliny trihydrogenarsenité, oxidu uhličitého a chloridu draselného.
Řešení spočívá v hledání stechiometrických koeficientů a, b, k, l, m podle rovnice
a AsCl3 + b KHCO3 = k H3AsO3 + l CO2 + m KCl (2.3).
60
Z výše uvedené první podmínky rovnosti počtu atomů na obou stranách platí rovnice
a = k udává rovnost atomů As na obou stranách rovnice
b = m K
b = l C
b = 3k H
3a = m Cl
3b = 3k + 2l O
Rovnic je vždy tolik, kolik druhů atomů se účastní reakce. V daném případě je rovnic šest.
Sestavování takové soustavy rovnic se většinou neprovádí. Stačí totiž zvolit se jeden
stechiometrický koeficient a ostatní koeficienty snadno dopočítat bilancováním jednotlivých
atomů, což není ve skutečnosti nic jiného než postupné řešení jednotlivých rovnic soustavy.
Zvolíme-li u uvedeného příkladu, že stechiometrický koeficient a=1, musí být počet atomů
arsenu na obou stranách rovnice stejný, proto je stechiometrický koeficient k rovněž roven
jedné:
1 AsCl3 + b KHCO3 = 1 H3AsO3 + l CO2 + m KCl (2.4).
Porovnáním atomů vodíku na obou stranách je zřejmé, že koeficient b=3:
1 AsCl3 + 3 KHCO3 = 1 H3AsO3 + l CO2 + m KCl (2.5).
Z porovnání atomů chloru na obou stranách plyne, že m = 3:
1 AsCl3 + 3 KHCO3 = 1 H3AsO3 + l CO2 + 3 KCl (2.6)
a z porovnání atomů uhlíku na obou stranách rovnice plyne, že l=3:
1 AsCl3 + 3 KHCO3 = 1 H3AsO3 + 3 CO2 + 3 KCl (2.7).
Kontrolu lze provést bilancí atomů kyslíku na obou stranách rovnice:
3.3 = 3 + 3.2
9 = 9
V rovnici je při vyčíslování výhodné psát jednotkové stechiometrické koeficienty, i když
se ve výsledné formulaci rovnice vždy vynechávají.
Zjistíme-li v průběhu řešení, že volba prvního stechiometrického koeficientu s hodnotou
jedna nebyla vhodná, stačí většinou zvolit stechiometrický koeficient větší. Příkladem
je reakce chromanu draselného s kyselinou sírovou za vzniku dichromanu didraselného
a vody:
a K2CrO4 + b H2SO4 = k K2Cr2O7 + l K2SO4 + m H2O (2.8).
Pokud je zvolen stechiometrický koeficient a=1, musel by se stechiometrický koeficient
k rovnat jedné polovině. Protože stechiometrické koeficienty musí být celá čísla, stačí zvolit
stechiometrický koeficient a=2 a potom platí:
2 K2CrO4 + b H2SO4 = 1 K2Cr2O7 + l K2SO4 + m H2O (2.9).
Aby na pravé straně byly také celkem čtyři atomy draslíku, musí se stechiometrický
koeficient l=1:
2 K2CrO4 + b H2SO4 = 1 K2Cr2O7 + 1 K2SO4 + m H2O (2.10).
61
Z porovnání atomů síry na obou stranách rovnice plyne pro b hodnota 1:
2 K2CrO4 + 1 H2SO4 = 1 K2Cr2O7 + 1 K2SO4 + m H2O (2.11)
a z porovnání atomů vodíku na obou stranách, že m = 1. Vyčíslená rovnice potom vypadá
následovně:
2 K2CrO4 + H2SO4 = K2Cr2O7 + K2SO4 + H2O (2.12).
Kontrola pomocí atomů kyslíku vypadá takto:
2.4 + 4 = 7 + 4 + 1
12 = 12
Podobně se postupuje při řešení iontové rovnice, kdy je navíc třeba dodržet podmínku
stejného počtu celkových nábojů na obou stranách rovnice. Např. při reakci chromanu
v kyselém prostředí za vzniku dichromanu:
a CrO42-
+ b H+ = k Cr2O7
2- + (2.13).
Zvolíme stechiometrický koeficient a=2, potom se stechiometrický koeficient k=1:
2 CrO42-
+ b H+ = 1 Cr2O7
2- + (2.14).
Pro zachování rovnosti nábojů na obou stranách rovnice se musí b=2, protože celkový
počet nábojů na levé straně bude 2.(2-)+ 2.1= 2-, na pravé straně je celkový počet nábojů
rovněž 2-:
2 CrO42-
+ 2 H+ = Cr2O7
2- + (2.15).
Na levé straně rovnice nyní přebývají dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku. Bilanci
rovnice lze vyrovnat doplněním jedné molekuly vody (bez náboje) na pravou stranu rovnice.
Konečná iontová rovnice má potom tvar:
2 CrO42-
+ 2 H+ = Cr2O7
2- + H2O (2.16).
2.2. Vyčíslování oxidačně-redukčních rovnic
Každá oxidačně-redukční rovnice sestává ze dvou dějů. Oxidující látka přibírá elektrony
a redukuje se, t.j. snižuje své oxidační číslo. Redukující látka uvolňuje elektrony a oxiduje se,
t.j. zvyšuje své oxidační číslo. Počet elektronů uvolněných při oxidaci se musí rovnat počtu
elektronů spotřebovaných při redukci. Tím je určen poměr látky redukované a látky
oxidované v rovnici.
A) Příkladem je reakce jodovodíku s kyselinou sírovou za vzniku síry a jodu:
a HI + b H2SO4 = k I2 + l S + (2.17).
Prvkem, který je oxidován, je jod, který přechází z oxidačního čísla -I na oxidační číslo 0.
Při oxidaci za vzniku jedné molekuly jodu se uvolní dva elektrony podle rovnice:
2 I- = I2 + 2 e
- (2.18).
Prvkem, který je redukován, je síra, která přechází z oxidačního čísla VI na oxidační číslo
0. K redukci potřebuje šest elektronů podle rovnice:
SVI
+ 6 e- = S
o (2.19).
62
K tomu, aby mohlo dojít k redukci jednoho atomu síry, je zapotřebí 6 elektronů, které lze
získat oxidací 6 molekul jodovodíku na 3 molekuly jodu podle rovnice 2.18 (vynásobením
rovnicemi třemi):
6 I- = 3 I2
o + 6 e
- (2.20).
Poměr atomů síry v molekule kyseliny sírové k atomům jodu v molekule jodovodíku musí
být proto 1:6, jinými slovy řečeno, poměr molekul kyseliny sírové k molekulám jodovodíku
musí být 1:6. Poměr molekul kyseliny sírové k molekulám jodu bude však 1:3:
6 HI + 1 H2SO4 = 3 I2 + 1 S + (2.21).
Z porovnání počtu atomů vodíku a kyslíku na levé a pravé stranš rovnice je zřejmé,
že na levé straně přebývá 8 atomů vodíku a čtyři atomy kyslíku. Bilanci lze vyrovnat
doplněním pravé strany rovnice o čtyři molekuly vody. Výsledná rovnice potom vypadá
takto:
6 HI + H2SO4 = 3 I2 + S + 4 H2O (2.22)
B) Jiným příkladem je reakce kobaltu s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu
kobaltnatého a oxidu dusnatého
a Co + b HNO3 = k Co(NO3)2 + l NO + (2.23).
Pří reakci dochází k oxidaci kobaltu za současného uvolnění dvou elektronů:
Co = Co2+
+ 2 e- (2.24).
a k redukci dusíku:
NV + 3 e
- = N
III (2.25).
Pro určení poměru atomů kobaltu a atomů redukovaného dusíku je v tomto případě nutné
nalézt nejmenší společný násobek elektronů uvolněných při oxidaci a elektronů
spotřebovaných při redukci, což je v uvedeném případě šest. Znamená to, že při oxidaci tří
atomů kobaltu se uvolní šest elektronů, které stačí zredukovat právě dva atom dusíku. Poměr
atomů kobaltu k atomům dusíku bude tedy 3:2. Popsaná úvaha se často znázoňuje
schematem:
Co = CoII + 2 e
- . 3 = 6 e
-
NV = N
III - 3 e
- . 2 = 6 e
-
Částečně vyčíslená rovnice potom vypadá takto:
3 Co + b HNO3 = k Co(NO3)2 + 2 NO + (2.26).
Při vyčíslování rovnice je nezbytné všimnout si skutečnosti, že pouze některé atomy
dusíku v kyselině dusičné podléhají redukci na oxid dusnatý. Ty atomy dusíku, které
přecházejí na dusičnan kobaltnatý, se neredukují. Vynásobení číslem dvě se tedy týká pouze
těch atomů, které se redukují na oxid dusnatý.
Z porovnání počtu atomů kobaltu na obou stranách rovnice je zřejmé, že stechiometrický
koeficient k=3:
3 Co + b HNO3 = 3 Co(NO3)2 + 2 NO + (2.27).
Z porovnání počtu atomů dusíku na obou stranách rovnice plyne, že stechiometrický
koeficient b=8:
3 Co + 8 HNO3 = 3 Co(NO3)2 + 2 NO + (2.28).
63
Porovnáním levé a pravé strany strany rovnice lze snadno zjistit přebytek osmi atomů
vodíku a čtyř atomů kyslíku. Bilance rovnice bude vyrovnána doplněním pravé strany rovnice
o čtyři molekuly vody. Konečné znění rovnice pak vypadá takto:
3 Co + 8 HNO3 = 3 Co(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O (2.29).
C) Příkladem, kdy se oxiduji současně dva druhy atomů, je reakce sulfidu arsenitého
s kyselinou dusičnou za vzniku síry, kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu dusnatého
podle rovnice:
a As2S3 + b HNO3 = k H3AsO4 + l S + m NO + (2.30).
V sulfidu arsenitém se oxiduje jak arsen, tak síra, přičemž poměr atomů síry a arsenu
je dán stechiometrickým složením sulfidu arsenitého. Schéma oxidace sulfidu arsenitého lze
znázornit: tímto schematem
2 AsIII
= 2 AsV + 4 e
-
As2S3 10 e-
3 S-II
= 3 S0 + 6 e
- .
Ve spojení s redukcí atomů dusíku vypadá oxidačně-redukční schéma takto:
As2S3 = 2 AsV + 3 S
0 + 10 e
-. 3 = 30 e
-
NV = N
II - 3 e
-.10 = 30 e
-
Pro částečné řešení rovnice 2.30 lze psát:
3 As2S3 + 10 HNO3 = k H3AsO4 + l S + m NO + (2.31).
Porovnáním počtu atomů síry, arsenu a dusíku na levé a pravé straně rovnice plyne pro
stechiometrické koeficienty, že k = 6,
l = 9 a m = 10
3 As2S3 + 10 HNO3 = 6 H3AsO4 + 9 S + 10 NO ... (2.32).
Porovnáním levé a pravé strany rovnice lze snadno spočítat, že na pravé straně přebývá
osm atomů vodíku a čtyři atomy kyslíku. Bilance bude vyrovnána připsáním čtyř molekul
vody na levou stranu rovnice. Výsledná rovnice bude vypadat takto:
3 As2S3 + 10 HNO3 + 4 H2O = 6 H3AsO4 + 9 S + 10 NO (2.33).
D) Příkladem oxidačně-redukční iontové rovnice je např. rozklad mangananových iontů
v kyselém prostředí na ionty manganistanové a oxid manganičitý:
a MnO42-
+ b H3O+ = k MnO4
- + l MnO2 + m H2O (2.34).
Jde o reakci označovanou jako disproporcionační, kdy se tatáž látka oxiduje i redukuje.
Schéma oxidace i redukce vypadá takto:
MnVI
= MnVII
+ e- .2 = 2e
-
MnVI
= MnIV
- 2e-. 1 = -2e
-
K tomu, aby proběhla redukce jedné molekuly mangananu na oxid manganičitý,
je zapotřebí dvou elektronů, které se získají oxidací dvou molekul mangananu
na manganistan. Celkem tedy reagují tři molekuly mangananu:
64
3 MnO42-
+ b H3O+ = 2 MnO4
- + 1 MnO2 + m H2O (2.35).
K zachování podmínky rovnosti nábojů na obou stranách rovnice musí platit:
3.(2-) + b.(1+) = 2- (2.36).
Řešení rovnice 2.36 je b = 4. Potom částečně vyčíslená rovnice 2.34 vypadá takto:
3 MnO42-
+ 4 H3O+ = 2 MnO4
- + 1 MnO2 + m H2O (2.37).
Z podmínky rovnosti atomů vodíku na obou stranách rovnice plyne, že stechiometrický
koeficient m je roven šesti a výsledná rovnice vypadá takto
3 MnO42-
+ 4 H3O+ = 2 MnO4
- + MnO2 + 6 H2O (2.38).
Kontrola provedená pomocí počtu atomů kyslíku:
3.4 + 4.1 = 2.4 + 2 + 6
16 = 16 (2.39).
2.3 Příklady pro ověřování znalostí vyčíslování chemických rovnic
V následujících tabulkách jsou příklady na procvičování vyčíslování chemických rovnic
ve dvou variantách. První variantou je tabulka č. XII kdy student sestavuje a vyčísluje rovnici
podle názvů reaktantů a produktů, druhou variantou je tabulka č. XIII, kdy student sestavuje
a vyčísluje rovnici podle vzorců reaktantů. Pro dané pořadové číslo se vždy jedná o tutéž
rovnici. Správné řešení je uvedeno v třetí tabulce č. XIV.
Tabulka č. XII. Vyčíslete rovnici podle zadání. Řešení je uvedeno v tabulce č. XI.
Pořadí č.
1 Amoniak reaguje s bromem za vzniku bromidu amonného a dusíku
2 Amoniak reaguje s hydrogensulfidem amonným a sulfidem arsenitým za vzniku trithioarsenitanu triamonného
3 Amoniak reaguje s oxidem seleničitým za vzniku selenu a dusíku
4 Amoniak reaguje s oxidem měďnatým za vzniku mědi a dusíku
5 Anion hydrogensiřičitanový reaguje s aniontem hydrogensulfidovým za vzniku
aniontu thiosíranového
6 Anion bismutičnanový reaguje s kationtem manganatým v kyselém prostředí za vzniku aniontu manganistanového a kationtu bismutitého
7 Anion bromičnanový reaguje s aniontem bromidovým v kyselém prostředí za vzniku
bromu
8 Anion bromidový reaguje s aniontem dichromanovým (2-) v kyselém prostředí za
vzniku bromu a chromité soli
9 Anion bromidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za
vzniku bromu a kationtu manganatého
10 Anion dichromanový (2-) a jodidový reagují v kyselém prostředí za vzniku jodu a
kationtu chromitého
11 Anion dichromanový (2-) reaguje s kationtem železnatým v kyselém prostředí za vzniku kationtu chromitého a kationtu železitého
12 Anion dichromanový (2-) reaguje s kyselinou sírovou za vzniku oxidu chromového a
aniontu hydrogensíranového
65
13 Anion dichromanový (2-) reaguje se sulfanem v kyselém prostředí za vzniku kationtu
chromitého a síry
14 Anion dusitanový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu dusičnanového a kationtu manganatého
15 Anion dusitanový reaguje s kationtem amonným za vzniku dusíku
16 Anion hexakyanoželeznatý (4-) reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu hexakynoželezitanového (3-) a kationtu manganatého
17 Anion hydrogenfosforečnanový (2-) reaguje s kationtem zinečnatým za vzniku tetraoxofosforečnanu zinečnatého a aniontu dihydrogenfosforečnanového
18 Anion hydroxidový reaguje a oxidem rutheničelým za vzniku aniontu ruthenanového
a kyslíku
19 Anion hydroxidový reaguje s kationtem stříbrným za vzniku oxidu stříbrného
20 Anion hydroxidový reaguje s kationtem železitým za vzniku hydroxidu železitého
21 Anion hydroxidový reaguje se sulfidem antimonitým za vzniku aniontu antimonitanového (3-) a aniontu trithioantimonitanového (3-)
22 Anion chromanový reaguje s peroxidem vodíku v kyselém prostředí za vzniku kyslíku
a kationtu chromitého
23 Anion chromanový reaguje v kyselém prostředí za vzniku aniontu dichromanového
(2-)
24 Anion jodičnanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku jodu
25 Anion jodidový reaguje s aniontem manganistanovým za vzniku oxid-dihydroxidu manganičitého a aniontu jodičnanového
26 Anion manganistanový reaguje s arsenitanem trithallným v kyselém prostředí za vzniku kationtu manganatého a kationtu thallitého a tetraoxoarseničnanu thallitého
27 Anion manganistanový reaguje s bromidem železnatým v kyselém protředí za vzniku bromu a kationtu manganatého a kationtu železitého
28 Anion manganistanový reaguje s glycerolem (1,2,3-propantriol; C3H8O3) v alkalickém prostředí za vzniku aniontu mangananového a uhličitanového
29 Anion manganistanový reaguje s kationtem cínatým v kyselém prostředí za vzniku
kationtu cíničitého a manganatého
30 Anion manganistanový reaguje s kationtem železnatým v kyselém prostředí za vzniku kationtu manganatého a kationtu železitého
31 Anion manganistanový reaguje s peroxidem vodíku v kyselém prostředí za vzniku
kationtu manganatého a kyslíku
32 Anion manganistanový reaguje se sirovodíkem v kyselém prostředí za vzniku
kationtu manganatého a síry
33 Anion peroxodisíranový (2-) reaguje s kationtem ceritým za vzniku aniontu
síranového a kationtu ceričitého
34 Anion peroxodisíranový (2-) reaguje s kationtem chromitým za vzniku aniontu dichromanového (2-) a aniontu síranového
35 Anion peroxodisíranový (2-) reaguje s kationtem manganatým za vzniku aniontu
manganistanového a síranového
36 Anion thiosíranový reaguje s chlorem v alkalickém prostředí za vzniku aniontu
chloridového a síranového
37 Anion thiosíranový se v kyselém prostředí rozkládá za vzniku oxidu siřičitého a síry
38 Arsen reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu
dusnatého
66
39 Arseničnan tristříbrný reaguje s kyselinou sírovou a zinkem za vzniku arsanu, síranu
zinečnatého a stříbra
40 Arsenitan triměďný reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu měďnatého, kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu dusnatého
41 Bismut reaguje s kyselinou sírovou za vzniku oxidu siřičitého a síranu bismutitého
42 Brom reaguje s oxidem arsenitým za vzniku kyseliny trihydrogenarseničné a kyseliny
bromovodíkové
43 Bromid arsenitý reaguje s dichromanem didraselným a kyselinou sírovou za vzniku kyseliny bromičné, kyseliny tetrahydrogendiarseničné, síranu chromitého a síranu
draselného
44 Dichlorid-dioxid chromový reaguje s hydroxidem sodným za vzniku chromanu
sodného a chloridu sodného
45 Dichlorid-dioxid chromový reaguje s vodou za vzniku aniontu dichromanového (2-) a
aniontu chloridového
46 Dichroman didraselný reaguje s chloridem sodným a kyselinou sírovou za vzniku dichloridu-dioxidu chromového, hydrogensíranu draselného a hydrogensíranu
sodného
47 Dichroman didraselný reaguje s kyselinou chlorovodíkovou za vzniku chloru, chloridu
draselného a chloridu chromitého
48 Dichroman rtuťnatý reaguje s chloridem cínatým a kyselinou chlorovodíkovou za vzniku chloridu rtuťného (dimer), chloridu chromitého a chloridu cíničitého
49 Dichromitan železnatý reaguje s kyslíkem a uhličitanem draselným za vzniku chromanu draselného, oxidu uhličitého a oxidu železitého
50 Disulfid železa reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny sírové, oxidu
dusnatého a síranu železitého
51 Disulfid železa reaguje s kyslíkem za vzniku oxidu železitého a oxidu siřičitého
52 Dusičnan amonný reaguje s fosforečnanem trisodným, kyselinou dusičnou a wolframanem sodným za vzniku fosforečnano-dodekawolframanu triamonného (NH4)3PW12O40 a dusičnanu sodného
53 Dusičnan bismutitý reaguje s jodidem draselným za vzniku jodid-oxidu bismutitého, kyseliny dusičné a dusičnanu draselného
54 Dusičnan bismutitý reaguje s uhličitanem sodným za vzniku dusičnanu sodného, oxidu uhličitého a uhličitan-hydroxidu bismutitého
55 Dusičnan draselný reaguje s hydroxidem draselným a hliníkem za vzniku amoniaku a
tetrahydroxohlinitanu draselného
56 Dusičnan draselný reaguje s oxidem chromitým a uhličitanem draselným za vzniku dusitanu draselného, chromanu draselného a oxidu uhličitého
57 Dusičnan olovnatý reaguje s hydroxidem sodným za vzniku hydroxidu olovnatého a
dusičnanu sodného
58 Dusičnan olovnatý se rozkládá za vzniku kyslíku, oxidu dusičitého a olovnatého
59 Dusičnan rhoditý se rozkládá na kyslík, oxid dusičitý a oxid rhoditý
60 Dusičnan sodný reaguje se sodíkem za vzniku oxidu sodného a dusíku
61 Dusičnan uranylu (2+) reaguje s hydroxidem sodným za vzniku diurananu sodného a
dusičnanu sodného
62 Dusík reaguje s vodíkem za vzniku amoniaku
63 Dusitan draselný reaguje s hydroxidem draselným a se zinkem za vzniku amoniaku a tetrahydroxozinečnatanu draselného
64 Fluorid boritý reaguje s vodou za vzniku aniontu tetrafluoroboritanového a kyseliny
67
trihydrogenborité
65 Fluorid křemičitý reaguje s vodou za vzniku aniontu hexafluorokřemičitanového (2-)
a oxidu křemičitého
66 Fluorid rheniový reaguje s vodou za vzniku kyseliny rhenisté, oxidu rheničitého a
fluorovodíku
67 Fluorid-tris(fosforečnan)pentavápenatý reaguje s kyselinou sírovou za vzniku dihydrogenfosforečnanu vápenatého, síranu vápenatého a fluorovodíku
68 Fosfan reaguje s chlorem za vzniku chloridu fosforečného a chlorovodíku
69 Fosfid železnatý reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu železitého, oxidu dusnatého a tetraoxofosforečnanu železitého
70 Hliník reaguje s kyselinou chlorovodíkovou a s thiosíranem sodným za vzniku chloridu hlinitého, chloridu sodného a sulfanu
71 Hliník reaguje s oxidem olovičitým za vzniku olova a oxidu hlinitého
72 Hydrogenuhličitan draselný reaguje s chloridem arsenitým za vzniku chloridu draselného, kyseliny trihydrogenarsenité a oxidu uhličitého
73 Hydroxid vápenatý reaguje s oxidem uhelnatým a síranem sodným za vzniku
mravenčanu sodného a síranu vápenatého
74 Hydroxid draselný a chlorid amonný reagují s tetrajodortuťnatanem didraselným za vzniku hydrátu jodid-nitridu dirtuťnatého, jodidu draselného a chloridu draselného
75 Hydroxid draselný reaguje s oxidem zinečnatýn za vzniku tetrahydroxozinečnatanu
draselného
76 Hydroxid olovnatý reaguje s chlorem a hydroxidem sodným za vzniku oxidu
olovičitého a chloridu sodného
77 Hydroxid sodný reaguje se síranem amonným za vzniku amoniaku a síranu sodného
78 Chlor reaguje s jodem za vzniku kyseliny jodičné a kyseliny chlorovodíkové
79 Chlor reaguje s oxidem boritým a uhlíkem za vzniku chloridu boritého a oxidu
uhelnatého
80 Chlor reaguje s oxidem titaničitým a uhlíkem za vzniku chloridu titaničitého a oxidu
uhelnatého
81 Chlor reaguje s oxidem titaničitým a uhlíkem za vzniku chloridu titaničitého a oxidu
uhličitého
82 Chlorečnan draselný reaguje s oxidem manganičitým a uhličitanem draselným za vzniku chloridu draselného, mangananu draselného a oxidu uhličitého
83 Chlorid rheničný reaguje s vodou za vzniku chlorovodíku, kyseliny rhenisté a oxidu
rheničitého
84 Chlornan vápenatý reaguje s chlorovodíkem za vzniku chloridu vápenatého a chloru
85 Chlornan vápenatý reaguje s peroxidem sodíku za vzniku hydroxidu vápenatého,
chloridu sodného a kyslíku
86 Jod reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny jodičné a oxidu dusnatého
87 Kadmium reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu amonného a dusičnanu
kademnatého
88 Karbid tetraboru reaguje s oxidem titaničitým a uhlíkem za vzniku diboridu titanu a
oxidu uhelnatého
89 Karbid triželeza reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu železitého, oxidu
dusičitého a oxidu uhličitého
90 Kation amonný reaguje s oxidem hořečnatým za vzniku amoniaku a kationtu
hořečnatého
91 Kation antimonitanový reaguje se sirovodíkem za vzniku sulfidu antimonitanového
68
92 Kation bismutitý reaguje s kationtem cínatým za vzniku bismutu a kationtu cíničitého
93 Kation bismutitý reaguje s vodným roztokem amoniaku za vzniku hydroxidu
bismutitého a kationtu amonného
94 Kation chromitý reaguje s peroxidem vodíku v alkalickém prostředí za vzniku aniontu
chromanového
95 Kyselina bromovodíková reaguje s kyselinou sírovou za vzniku bromu a oxidu
siřičitého
96 Kyselina dusičná reaguje s kyselinou sírovou a síranem železnatým za vzniku síranu
železitého a oxidu dusnatého
97 Kyselina dusičná reaguje s oxidem olovičitým a sulfidem molybdeničitým za vzniku dusičnanu olovnatého, kyseliny molybdenové a síranu olovnatého
98 Kyselina dusičná reaguje s trithioarsenitanem tridraselným za vzniku arseničnanu tridraselného, kyseliny sírové a oxidu dusnatého
99 Kyselina dusičná reaguje se rtutí za vzniku dusičnanu dirtuťného (dimer) a oxidu
dusnatého
100 Kyselina dusičná reaguje se rtutí za vzniku dusičnanu rtuťnatého a oxidu dusičitého
101 Kyselina dusičná reaguje se sírou za vzniku kyseliny sírové a oxidu dusičitého
102 Kyselina dusičná reaguje se sírou za vzniku oxidu siřičitého a oxidu dusnatého
103 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem arsenitým za vzniku kyseliny sírové, kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu dusičitého
104 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem arsenitým za vzniku kyseliny
trihydrogenarseničné, síry a oxidu dusnatého
105 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem bismutitým za vzniku dusičnanu bismutitého,
oxidu dusnatého a síry
106 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem cínatým za vzniku kyseliny dihydrogencíničité,
kyseliny sírové a oxidu dusičitého.
107 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem cínatým za vzniku kyseliny dihydrogencíničité,
oxidu dusnatého a síry
108 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem měďným za vzniku dusičnanu měďnatého,
oxidu dusnatého a síry
109 Kyselina dusičná rozpouští stříbro za vzniku dusičnanu stříbrného a oxidu dusnatého
110 Kyselina chloristá reaguje s oxidem fosforečným za vzniku oxidu chloristého a
kyseliny hydrogenfosforečné
111 Kyselina chlorovodíková reaguje s manganistanem draselným za vzniku chloru, chloridu draselného a chloridu manganatého
112 Kyselina chlorovodíková reaguje s oxidem manganičitým za vzniku chloru a chloridu
manganatého
113 Kyselina jodičná reaguje s peroxidem vodíku za vzniku kyslíku a jodu
114 Kyselina jodičná reaguje se sirovodíkem za vzniku síry, jodu a vody
115 Kyselina sírová reaguje s chromanem draselným za vzniku dichromanu didraselného
a síranu draselného
116 Kyselina sírová reaguje s manganistanem draselným za vzniku síranu draselného,
oxidu manganičitého a trikyslíku
117 Kyselina sírová reaguje s oxidem arsenitým a se zinkem za vzniku arsanu a síranu
zinečnatého
118 Kyselina sírová reaguje s oxidem chromovým za vzniku síranu chromitého a kyslíku
119 Kyselina sírová reaguje s oxidem stříbrnatým a síranem manganatým za vzniku manganistanu stříbrného a síranu stříbrného
69
120 Kyselina sírová reaguje s tetraoxofosforečnanem vápenatým za vzniku kyseliny trihydrogenfosforečné a síranu vápenatého
121 Kyselina sírová reaguje se rtutí za vzniku síranu rtuťnatého a oxidu siřičitého
122 Kyselina sírová reaguje se sulfidem sodným za vzniku síranu sodného a sulfanu
123 Kyselina šťavelová reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku kationtu manganatého a oxidu uhličitého
124 Kyselina trihydrogenarsenitá reaguje se sirovodíkem za vzniku sulfidu arsenitého
125 Kyselina trihydrogenboritá reaguje s uhličitanem sodným za vzniku tetraboritanu
disodného a oxidu uhličitého
126 Kyselina trihydrogenfosforečná reaguje s uhličitanovým aniontem za vzniku aniontu dihydrogenfosforečnanového a oxidu uhličitého
127 Kyslík reaguje s telanem za vzniku oxidu teluričitého
128 Kyslík reaguje se sulfidem molybdeničitým za vzniku oxidu molybdenového a oxidu
siřičitého
129 Oxid křemičitý reaguje s tetraoxofosforečnanem trivápenatýn a uhlíkem za vzniku fosforu, oxidu uhelnatého a křemičitanu vápenatého
130 Oxid sírový reaguje s oxidem vápenatým za vzniku síranu vápenatého
131 Oxid siřičitý reaguje s uhlíkem za vzniku sulfidu uhličitého a oxidu uhelnatého
132 Oxid uhelnatý reaguje se sulfidem nikelnatým v alkalickém prostředí za vzniku aniontu sulfidového, aniontu uhličitanového a tetrakarbonylniklu
133 Sulfid arsenitý reaguje s uhličitanem amonným za vzniku arsenitanu triamonného, trithioarsenitanu triamonného a hydrogenuhličitanu amonného
134 Trioxojodičnan barnatý se rozkládá na hexaoxojodistan barnatý, jod a kyslík
135 Dusičnan draselný reaguje s hydroxidem draselným a oxidem chromitým za vzniku chromanu draselného a dusitanu draselného
136 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem měďným za vzniku dusičnanu měďnatého,
kyseliny sírové a oxidu dusnatého
137 Kyselina šťavelová [ (COOH)2 ]reaguje s manganistanem draselným a kyselinou sírovou za vzniku síranu manganatého, síranu draselného a oxidu uhličitého
138 Kyselina dusičná reaguje s kyselinou chlorovodíkovou a sulfidem rtuťnatým za vzniku chloridu rtuťnatého, oxidu dusnatého a síry
139 Chlor reaguje s hydroxidem sodným a síranem chromitým za vzniku chromanu sodného, chloridu sodného a síranu sodného
140 Jod reaguje s hydroxidem barnatým za vzniku jodidu barnatého a jodičnanu
barnatého
141 Kyselina dusičná reaguje s mědí za vzniku dusičnanu měďnatého a oxidu dusnatého
142 Hydrogenuhličitan draselný reaguje s oxidem arsenitým a jodem za vzniku oxidu arseničného, jodidu draselného a oxidu uhličitého
143 Dihydrogendiantimoničnan didraselný reaguje s jodidem draselným a kyselinou chlorovodíkovou za vzniku chloridu antimonitého, chloridu draselného a jodu
144 Hořčík reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu hořečnatého a oxidu
dusnatého
145 Dichroman didraselný reaguje s jodidem draselným a kyselinou sírovou za vzniku síranu draselného, síranu chromitého a jodu
70
146 Kyselina chloristá reaguje s kyselinou siřičitou za vzniku kyseliny chlorovodíkové a
kyseliny sírové
147 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem arsenitým za vzniku kyseliny trihydrogenarseničné, kyseliny sírové a oxidu dusnatého
148 Arsan reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu
dusičitého
149 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem měďnatým za vzniku dusičnanu měďnatého,
kyseliny sírové a oxidu dusnatého
150 Dichroman didraselný reaguje s kyselinou sírovou a sulfanem za vzniku síranu
draselného, síranu chromitého a síry
151 Dichroman didraselný reaguje s jodidem draselným a kyselinou chlorovodíkovou za vzniku chloridu draselného, chloridu chromitého a jodu
152 Hydroxid draselný reaguje s chlorečnanem draselným a oxidem manganičitým za vzniku mangananu draselného a chloridu draselného
153 Chlorid antimonitý reaguje s kyselinou chlorovodíkovou a manganistanem draselným za vzniku chloridu manganatého, chloridu draselného a chloridu antimoničného
154 Hydrogenuhličitan sodný reaguje s chloridem fosforitým a jodem za vzniku difosforičitanu tetrasodného, jodidu sodného, chloridu sodného a oxidu uhličitého
155 Kyselina dusičná reaguje s oxidem olovičitým a síranem manganatým za vzniku kyseliny manganisté, síranu olovnatého a dusičnanu olovnatého
156 Dusitan sodný reaguje s jodidem draselným a kyselinou sírovou za vzniku jodu, oxidu dusnatého, síranu draselného a síranu sodného
157 Kyselina chlorovodíková reaguje s manganistanem draselným a siřičitanem draselným za vzniku chloridu draselného, chloridu manganatého a síranu draselného
158 Chlorid cínatý reaguje s chloridem zlatitým za vzniku kyseliny chlorovodíkové, oxidu
cíničitého a zlata
159 Dichroman didraselný reaguje s kyselinou dichromovou a thiokyanatanem draselným za vzniku oxidu chromitého, oxidu dusičitého, oxidu uhličitého a síranu draselného
160 Dusičnan draselný reaguje se sírou a uhlíkem za vzniku dusíku, oxidu uhličitého a
sulfidu draselného
161 Chlor reaguje s hydroxidem draselným za vzniku chlorečnanu draselného a chloridu
draselného.
162 Anion chlornanový reaguje s aniontem chromitanovým v alkalickém prostředí za vzniku aniontu chloridového a aniontu chromanového
163 Amoniak reaguje s kationtem tetraaquaměďnatým za vzniku kationtu
tetraamminměďnatého
164 Dusičnan amonný se rozpadá na dusík a kyslík
165 Dusičnan amonný se rozpadá na oxid dusný a vodu
166 Dusitan amonný se rozkládá na dusík
167 Amoniak reaguje s chloridem titaničitým za vzniku dusíku, chloridu amonného a
nitridu titanitého
168 Amoniak reaguje s kationtem amminstříbrným za vzniku kationtu diamminstříbrného
169 Síran barnatý reaguje s uhličitanem sodným a uhlíkem za vzniku oxidu uhelnatého, sulfidu sodného a uhličitanu barnatého
170 Anion cínatanový reaguje s hydroxidem bismutitým za vzniku aniontu cíničitanového
a bismutu
171 Anion tetrathioarseničnanový (3-) se v kyselém prostředí rozkládá na sulfid arseničný
a sulfan
71
172 Anion tetrathioantimoničnanový (3-) se v kyselém prostředí rozkládá na sulfid
antimoničný a sulfan
173 Anion trithiocíničitanový se v kyselém prostředí rozkládá na sulfid cíničitý a sirovodík
174 Kation manganatý reaguje s oxidem olovičitým v kyselém prostředí za vzniku aniontu manganistanového a kationtu olovnatého
175 Anion jodidový reaguje s jodidem bismutitým za vzniku aniontu
tetrajodobismutitanového
176 Anion hexakyanoželeznatanový reaguje s kationtem železitým za vzniku
hexakyanoželeznatanu železitého
177 Anion jodidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku
jodu a kationtu manganatého
178 Anion bromidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za
vzniku bromu a kationtu manganatého
179 Anion manganistanový reaguje s aniontem siřičitanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu síranového a kationtu manganatého
180 Anion tetrachloroantimonitanový reaguje se zinkem za vzniku aniontu chloridového,
antimonu a kationtu zinečnatého
181 Anion dusičnanový reaguje se zinkem v kyselém prostředí za vzniku amoniaku a
kationtu zinečnatého
182 Anion chlorečnanový reaguje se zinkem v kyselém prostředí za vzniku aniontu
chloridového a kationtu zinečnatého
183 Anion dusitanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředi za vzniku jodu a
oxidu dusnatého
184 Anion manganistanový reaguje s aniontem thiosíranovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu síranového a kationtu manganatého
185 Anion kyanidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu kyanatanového a kationtu manganatého
186 Anion dusitanový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu dusičnanového a kationtu manganatého
187 Anion hydrogenfosforitanový(2-) reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu hydrogenfosforečnanového(2-) a kationtu manganatého
188 Anion dihydrogenarsenitanový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu dihydrogenarseničnanového a kationtu manganatého
189 Anion siřičitanový reaguje s jodem za vzniku aniontu jodidového a aniontu
síranového
190 Anion thiosíranový reaguje s jodem za vzniku aniontu jodidového a aniontu
síranového
191 Anion hydrogenfosforitanový(2-) reaguje s jodem za vzniku aniontu hydrogenfosforečnanového(2-) a aniontu jodidového
192 Anion dihydrogenarsenitanový reaguje s jodem za vzniku aniontu
dihydrogenarseničnanového a aniontu jodidového
193 Anion sulfidový reaguje s jodem za vzniku aniontu síranového a aniontu jodidového
194 Anion hexaamminželeznatanový(4-) reaguje s jodem za vzniku aniontu hexaamminželezitanového(3-) a aniontu jodidového
195 Anion kyanidový reaguje s jodem za vzniku aniontu jodidového a aniontu
kyanatanového
196 Anion arseničnanový(3-) reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku
aniontu arsenitanového(3-) a jodu
72
197 Anion chlorečnanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku
aniontu chloridového a jodu
198 Anion dusičnanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku jodu
a oxidu dusičitého
199 Anion jodidový reaguje s kationtem měďnatým za vzniku jodidu měďného a jodu
200 Anion jodidový reaguje s kationtem železitým za vzniku jodu a kationtu železnatého
201 Anion dusičnanový se redukuje hliníkem v alkalickém prostředí za vzniku aniontu tetrahydroxohlinitanového a amoniaku
Tabulka č. XIII. Vyčíslete rovnici podle zadání. Řešení je uvedeno v tabulce č. XIV.
Číslo rovnice
1 NH3 + Br2 = NH4Br + N2
2 As2S3 + NH4HS + NH3 = (NH4)3AsS3
3 NH3 + SeO2 = Se + N2 + H2O
4 CuO + NH3 = Cu + N2 + H2O
5 HS- + HSO3- = S2O3
2- + H2O
6 BiO3- + Mn2+ + H+ = MnO4
- + Bi3+ + H2O
7 BrO3- + Br- + H+ = Br2 + H2O
8 Br- + Cr2O72- + H+ = Br2 + Cr3+ + H2O
9 Br- + MnO4- + H+ = Br2 + Mn2+ + H2O
10 Cr2O72- + I- + H+ = I2 + Cr3+ + H2O
11 Cr2O72- + Fe2+ + H+ = Fe3+ + Cr3+ + H2O
12 Cr2O72- + H2SO4 = CrO3 + HSO4
- + H2O
13 Cr2O72- + H2S + H+ = S + Cr3+ + H2O
14 NO2- + MnO4
- + H+ = NO3- + Mn2+ + H2O
15 NH4+ + NO2
- = N2 + H2O
16 [Fe(CN)6]4- + MnO4
- + H+ = [Fe(CN)6]3- + Mn2+ + H2O
17 HPO42- + Zn2+ = Zn3(PO4)2 + H2PO4
-
18 RuO4 + OH- = RuO42- + H2O + O2
19 Ag+ + OH- = Ag2O + H2O
20 Fe3+ + OH- = Fe(OH)3
21 OH- + Sb2S3 = SbO33- + SbS3
3- + H2O
22 CrO42- + H2O2 + H+ = Cr3+ + O2 + H2O
23 CrO42- + H+ = Cr2O7
2- + H2O
24 I- + IO3- + H+ = I2 + H2O
25 I- + MnO4- + H2O = IO3
- + MnO(OH)2 + OH-
26 MnO4- + Tl3AsO3 + H+ = Mn2+ + Tl3+ + TlAsO4 + H2O
27 FeBr2 + MnO4- + H+ = Br2 + Mn2+ + Fe3+ + H2O
73
28 C3H8O3 + MnO4- + OH- = CO3
2- + MnO42- + H2O
29 Sn2+ + MnO4- + H+ = Sn4+ + Mn2+ + H2O
30 MnO4- + Fe2+ + H+ = Mn2+ + Fe3+ + H2O
31 MnO4- + H2O2 + H+ = Mn2+ + O2 + H2O
32 MnO4- + H2S + H+ = Mn2+ + S + H2O
33 S2O82- + Ce3+ = Ce4+ + SO4
2-
34 S2O82- + Cr3+ + H2O = Cr2O7
2- + SO42- + H+
35 Mn2+ + S2O82- + H2O = MnO4
- + SO42- + H+
36 S2O32- + Cl2 + OH- = SO4
2- + Cl- + H2O
37 S2O32- + H+ = H2O + SO2 + S
38 As + HNO3 + H2O = H3AsO4 + NO
39 Ag3AsO4 + Zn + H2SO4 = Ag + AsH3 + ZnSO4 + H2O
40 Cu3AsO3 + HNO3 = Cu(NO3)2 + H3AsO4 + NO + H2O
41 Bi + H2SO4 = Bi2(SO4)3 + SO2 + H2O
42 Br2 + As2O3 + H2O = H3AsO4 + HBr
43 AsBr3 + H2SO4 + K2Cr2O7 = HBrO3 + H4As2O7 + Cr2(SO4)3 + K2SO4 + H2O
44 CrCl2O2 + NaOH = Na2CrO4 + NaCl + H2O
45 CrCl2O2 + H2O = Cr2O72- + Cl- + H+
46 K2Cr2O7 + NaCl + H2SO4 = CrCl2O2 + KHSO4 + NaHSO4 + H2O
47 K2Cr2O7 + HCl = Cl2 + CrCl3 + KCl + H2O
48 HgCr2O7 + SnCl2 + HCl = Hg2Cl2 + CrCl3 + SnCl4 + H2O
49 FeCr2O4 + O2 + K2CO3 = K2CrO4 + CO2 + Fe2O3
50 FeS2 + HNO3 = Fe2(SO4)3 + H2SO4 + NO + H2O
51 FeS2 + O2 = Fe2O3 + SO2
52 Na2WO4 + Na3PO4 + HNO3 + NH4NO3 = (NH4)3PW12O40 + NaNO3 + H2O
53 Bi(NO3)3 + KI + H2O = Bi(I)O + HNO3 + KNO3
54 Bi(NO3)3 + Na2CO3 + H2O = NaNO3 + BiCO3(OH) + CO2
55 KNO3 + Al + KOH + H2O = NH3 + K[Al(OH)4]
56 KNO3 + Cr2O3 + K2CO3 = KNO2 + K2CrO4 + CO2
57 Pb(NO3)2 + NaOH = Pb(OH)2 + NaNO3
58 Pb(NO3)2 = NO2 + PbO + O2
59 Rh(NO3)3 = Rh2O3 + NO2 + O2
60 NaNO3 + Na = Na2O + N2
61 NaOH + UO2(NO3)2 = Na2U2O7 + NaNO3 + H2O
62 N2 + H2 = NH3
63 KNO2 + Zn + KOH + H2O = NH3 + K2[Zn(OH)4]
64 BF3 + H2O = H+ + H3BO3 + [BF4]-
74
65 SiF4 + H2O = [SiF6]2- + SiO2 + H+
66 ReF6 + H2O = HReO4 + ReO2 + HF
67 Ca5F(PO4)3 + H2SO4 = Ca(H2PO4)2 + CaSO4 + HF
68 PH3 + Cl2 = PCl5 + HCl
69 Fe3P2 + HNO3 = FePO4 + Fe(NO3)3 + NO + H2O
70 Al + HCl + Na2S2O3 = AlCl3 + NaCl + H2S + H2O
71 Al + PbO2 = Pb + Al2O3
72 AsCl3 + KHCO3 = H3AsO3 + CO2 + KCl
73 CO + Ca(OH)2 + Na2SO4 = HCOONa + CaSO4
74 K2[HgI4] + NH4Cl + KOH = Hg2IN.H2O + KI + KCl + H2O
75 KOH + ZnO + H2O = K2[Zn(OH)4]
76 Cl2 + Pb(OH)2 + NaOH = PbO2 + NaCl + H2O
77 NaOH + (NH4)2 SO4 = NH3 + Na2SO4 + H2O
78 Cl2 + I2 + H2O = HCl + HIO3
79 Cl2 + C + B2O3 = CO + BCl3
80 Cl2 + TiO2 + C = TiCl4 + CO
81 Cl2 + TiO2 + C = TiCl4 + CO2
82 KClO3 + MnO2 + K2CO3 = KCl + K2MnO4 + CO2
83 ReCl5 + H2O = HReO4 + ReO2 + HCl
84 Ca(ClO)2 + HCl = CaCl2 + Cl2 + H2O
85 Na2O2 + Ca(ClO)2 + H2O = Ca(OH)2 + NaCl + O2
86 I2 + HNO3 = HIO3 + NO + H2O
87 Cd + HNO3 = Cd(NO3)2 + NH4NO3 + H2O
88 TiO2 + B4C + C = TiB2 + CO
89 Fe3C + HNO3 = Fe(NO3)3 + CO2 + NO2 + H2O
90 NH4+ + MgO = NH3 + Mg2+ + H2O
91 Sb3+ + H2S = Sb2S3 + H+
92 Bi3+ + Sn2+ = Sn4+ + Bi
93 Bi3+ + NH3 + H2O = Bi(OH)3 + NH4+
94 Cr3+ + H2O2 + OH- = CrO42- + H2O
95 HBr + H2SO4 = Br2 + SO2 + H2O
96 HNO3 + H2SO4 + FeSO4 = Fe2(SO4)3 + NO + H2O
97 HNO3 + PbO2 + MoS2 = Pb(NO3)2 + H2MoO4 + PbSO4 + H2O
98 K3AsS3 + HNO3 = K3AsO4 + H2SO4 + NO + H2O
99 Hg + HNO3 = Hg2(NO3)2 + NO + H2O
100 Hg + HNO3 = Hg(NO3)2 + NO2 + H2O
101 S + HNO3 = H2SO4 + NO2 + H2O
75
102 S + HNO3 = SO2 + NO + H2O
103 As2S3 + HNO3 = H2SO4 + H3AsO4 + NO2 + H2O
104 HNO3 + As2S3 + H2O = S + H3AsO4 + NO
105 Bi2S3 + HNO3 = Bi(NO3)3 + S + NO + H2O
106 SnS + HNO3 = H2SnO3 + H2SO4 + NO2 + H2O
107 SnS + HNO3 + H2O = H2SnO3 + S + NO
108 Cu2S + HNO3 = S + Cu(NO3)2 + NO + H2O
109 Ag + HNO3 = AgNO3 + NO + H2O
110 HClO4 + P2O5 = Cl2O7 + HPO3
111 KMnO4 + HCl = Cl2 + KCl + MnCl2 + H2O
112 HCl + MnO2 = Cl2 + MnCl2 + H2O
113 HIO3 + H2O2 = H2O + O2 + I2
114 H2S + HIO3 = S + I2 + H20
115 H2SO4 + K2CrO4 = K2Cr2O7 + K2SO4 + H2O
116 H2SO4 + KMnO4 = K2SO4 + MnO2 + H2O + O3
117 H2SO4 + As2O3 + Zn = AsH3 + ZnSO4 + H2O
118 CrO3 + H2SO4 = Cr2(SO4)3 + H2O + O2
119 H2SO4 + AgO + MnSO4 = AgMnO4 + Ag2SO4 + H2O
120 H2SO4 + Ca3(PO4)2 = CaSO4 + H3PO4
121 Hg + H2SO4 = HgSO4 + SO2 + H2O
122 H2SO4 + Na2S = H2S + Na2SO4
123 H2C2O4 + MnO4- + H+ = CO2 + Mn2+ + H2O
124 H3AsO3 + H2S = As2S3 + H2O
125 H3BO3 + Na2CO3 = Na2B4O7 + CO2 + H2O
126 H3PO4 + CO32- = H2PO4
- + CO2 + H2O
127 H2Te + O2 = TeO2 + H2O
128 MoS2 + O2 = MoO3 + SO2
129 Ca3(PO4)2 + SiO2 + C = P + CO + CaSiO3
130 CaO + SO3 = CaSO4
131 SO2 + C = CS2 + CO
132 NiS + CO + OH- = Ni(CO)4 + S2- + CO32- + H2O
133 As2S3 + (NH4)2CO3 + H2O = (NH4)3AsO3 + (NH4)3AsS3 + NH4HCO3
134 Ba(IO3)2 = Ba5(IO6)2 + I2 + O2
135 KNO3 + KOH + Cr2O3 = K2CrO4 + KNO2 + H2O
136 HNO3 + Cu2S = Cu(NO3)2 + H2SO4 + NO + H2O
137 (COOH)2 + KMnO4 + H2SO4 = MnSO4 + K2SO4 + CO2 + H2O
138 HNO3 + HCl + HgS = HgCl2 + NO + S + H2O
76
139 Cl2 + NaOH + Cr2(SO4)3 = Na2CrO4 + NaCl + Na2SO4 + H2O
140 I2 + Ba(OH)2 = BaI2 + Ba(IO3)2 + H2O
141 Cu + HNO3 = Cu(NO3)2 + NO + H2O
142 As2O3 + KHCO3 + I2 = As2O5 + KI + CO2 + H2O
143 K2H2Sb2O7 + KI + HCl = SbCl3 + I2 + KCl + H2O
144 Mg + HNO3 = Mg(NO3)2 + NO + H2O
145 K2Cr2O7 + KI + H2SO4 = K2SO4 + Cr2(SO4)3 + I2 + H2O
146 HClO4 + H2SO3 = HCl + H2SO4
147 HNO3 + As2S3 + H2O = H3AsO4 + H2SO4 + NO
148 AsH3 + HNO3 = H3AsO4 + NO2 + H2O
149 HNO3 + CuS = Cu(NO3)2 + H2SO4 + NO + H2O
150 K2Cr2O7 + H2SO4 + H2S = K2SO4 + Cr2(SO4)3 + S + H2O
151 K2Cr2O7 + KI + HCl = KCl + CrCl3 + I2 + H2O
152 MnO2 + KClO3 + KOH = K2MnO4 + KCl + H2O
153 KMnO4 + SbCl3 + HCl = MnCl2 + KCl + SbCl5 + H2O
154 NaHCO3 + PCl3 + I2 = Na4P2O6 + NaI + NaCl + CO2 + H2O
155 MnSO4 + PbO2 + HNO3 = HMnO4 + PbSO4 + Pb(NO3)2 + H2O
156 NaNO2 + KI + H2SO4 = I2 + NO + K2SO4 + Na2SO4 + H2O
157 K2SO3 + KMnO4 + HCl = KCl + MnCl2 + K2SO4 + H2O
158 SnCl2 + AuCl3 + H2O = SnO2 + Au + HCl
159 K2Cr2O7 + H2Cr2O7 + KSCN = K2SO4 + CO2 + Cr2O3 + NO2 + H2O
160 KNO3 + S + C = K2S + N2 + CO2
161 Cl2 + KOH = KClO3 + KCl + H2O
162 ClO- + CrO2- + OH- = Cl- + CrO4
2- + H2O
163 [Cu(H2O)6]2+ + NH3 = [Cu(NH3)4]
2+ + H2O
164 NH4NO3 = N2 + O2 + H2O
165 NH4NO3 = N2O + H2O
166 NH4NO2 = N2 + H2O
167 NH3 + TiCl4 = N2 + NH4Cl + TiN
168 [Ag(NH3)]+ + NH3 = [Ag(NH3)2]
+
169 BaSO4 + Na2CO3 + C = CO + Na2S + BaCO3
170 SnO22- + Bi(OH)3 = SnO3
2- + Bi + H2O
171 AsS43- + H+ = As2S5 + H2S
172 SbS43- + H+ = Sb2S5 + H2S
173 SnS32- + H+ = SnS2 + H2S
174 Mn2+ + PbO2 + H+ = MnO4- + Pb2+ + H2O
175 BiI3 + I- = [BiI4]-
77
176 [Fe(CN)6]4- + Fe3+ = Fe4[Fe(CN)6]3
177 I- + MnO4- + H+ = I2 + Mn2+ + H2O
178 Br- + MnO4- + H+ = Br2 + Mn2+ + H2O
179 MnO4- + SO3
2- + H+ = SO42- + Mn2+ + H2O
180 [SbCl4]- + Zn = Sb + Zn2+ + Cl-
181 NO3- + Zn + H+ = NH3 + Zn2+ + H2O
182 ClO3- + Zn + H+ = Cl- + Zn2+ + H2O
183 NO2- + I- + H+ = I2 + NO + H2O
184 MnO4- + S2O3
2- + H+ = SO42- + Mn2+ + H2O
185 MnO4- + CN- + H+ = OCN- + Mn2+ + H2O
186 MnO4- + NO2
- + H+ = NO3- + Mn2+ + H2O
187 HPO32- + MnO4
- + H+ = HPO42- + Mn2+ + H2O
188 H2AsO3- + MnO4
- + H+ = H2AsO4- + Mn2+ + H2O
189 SO32- + I2 + H2O = I- + SO4
2- + H+
190 S2O32- + I2 + H2O = I- + SO4
2- + H+
191 HPO32- + I2 + H2O = HPO4
2- + I- + H+
192 H2AsO3- + I2 + H2O = H2AsO4
- + I- + H+
193 S2- + I2 + H2O = SO42- + I- + H+
194 [Fe(CN)6]4- + I2 = [Fe(CN)6]
3- + I-
195 CN- + I2 + H2O = OCN- + I- + H+
196 AsO43- + I- + H+ = AsO3
3- + I2 + H2O
197 ClO3- + I- + H+ = Cl- + I2 + H2O
198 NO3- + I- + H+ = I2 + NO2 + H2O
199 I- + Cu2+ = CuI + I2
200 I- + Fe3+ = Fe2+ + I2
201 NO3- + Al + OH- + H2O = [Al(OH)4]
- + NH3
Tabulka č. XIV. Řešení příkladů.
Číslo rovnice
1 8 NH3 + 3 Br2 = 6 NH4Br + N2
2 As2S3 + 3 NH4HS + 3 NH3 = 2 (NH4)3AsS3
3 4 NH3 + 3 SeO2 = 3 Se + 2 N2 + 6 H2O
4 3 CuO + 2 NH3 = 3 Cu + N2 + 3 H2O
5 2 HS- + 4 HSO3- = 3 S2O3
2- + 3 H2O
6 5 BiO3- + 2 Mn2+ + 14 H+ = 2 MnO4
- + 5 Bi3+ + 7 H2O
7 BrO3- + 5 Br- + 6 H+ = 3 Br2 + 3 H2O
8 6 Br- + Cr2O72- + 14 H+ = 3 Br2 + 2 Cr3+ + 7 H2O
9 10 Br- + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 Br2 + 2 Mn2+ + 8 H2O
78
10 Cr2O72- + 6 I- + 14 H+ = 3 I2 + 2 Cr3+ + 7 H2O
11 Cr2O72- + 6 Fe2+ + 14 H+ = 6 Fe3+ + 2 Cr3+ + 7 H2O
12 Cr2O72- + 2 H2SO4 = 2 CrO3 + 2 HSO4
- + H2O
13 Cr2O72- + 3 H2S + 8 H+ = 3 S + 2 Cr3+ + 7 H2O
14 5 NO2- + 2 MnO4
- + 6 H+ = 5 NO3- + 2 Mn2+ + 3 H2O
15 NH4+ + NO2
- = N2 + 2 H2O
16 5 [Fe(CN)6]4- + MnO4
- + 8 H+ = 5 [Fe(CN)6]3- + Mn2+ + 4 H2O
17 4 HPO42- + 3 Zn2+ = Zn3(PO4)2 + 2 H2PO4
-
18 2 RuO4 + 4 OH- = 2 RuO42- + 2 H2O + O2
19 2 Ag+ + 2 OH- = Ag2O + H2O
20 Fe3+ + 3 OH- = Fe(OH)3
21 6 OH- + Sb2S3 = SbO33- + SbS3
3- + 3 H2O
22 2 CrO42- + 3 H2O2 + 10 H+ = 2 Cr3+ + 3 O2 + 8 H2O
23 2 CrO42- + 2 H+ = Cr2O7
2- + H2O
24 5 I- + IO3- + 6 H+ = 3 I2 + 3 H2O
25 I- + 2 MnO4- + 3 H2O = IO3
- + 2 MnO(OH)2 + 2 OH-
26 8 MnO4- + 5 Tl3AsO3 + 54 H+ = 8 Mn2+ + 10 Tl3+ + 5 TlAsO4 + 27 H2O
27 5 FeBr2 + 3 MnO4- + 24 H+ = 5 Br2 + 3 Mn2+ + 5 Fe3+ + 12 H2O
28 C3H8O3 + 14 MnO4- + 20 OH- = 3 CO3
2- + 14 MnO42- + 14 H2O
29 5 Sn2+ + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 Sn4+ + 2 Mn2+ + 8 H2O
30 MnO4- + 5 Fe2+ + 8 H+ = Mn2+ + 5 Fe3+ + 4 H2O
31 2 MnO4- + 5 H2O2 + 6 H+ = 2 Mn2+ + 5 O2 + 8 H2O
32 2 MnO4- + 5 H2S + 6 H+ = 2 Mn2+ + 5 S + 8 H2O
33 S2O82- + 2 Ce3+ = 2 Ce4+ + 2 SO4
2-
34 3 S2O82- + 2 Cr3+ + 7 H2O = Cr2O7
2- + 6 SO42- + 14 H+
35 2 Mn2+ + 5 S2O82- + 8 H2O = 2 MnO4
- + 10 SO42- + 16 H+
36 S2O32- + 4 Cl2 + 10 OH- = 2 SO4
2- + 8 Cl- + 5 H2O
37 S2O32- + 2 H+ = H2O + SO2 + S
38 3 As + 5 HNO3 + 2 H2O = 3 H3AsO4 + 5 NO
39 2 Ag3AsO4 + 11 Zn + 11 H2SO4 = 6 Ag + 2 AsH3 + 11 ZnSO4 + 8 H2O
40 3 Cu3AsO3 + 23 HNO3 = 9 Cu(NO3)2 + 3 H3AsO4 + 5 NO + 7 H2O
41 2 Bi + 6 H2SO4 = Bi2(SO4)3 + 3 SO2 + 6 H2O
42 2 Br2 + As2O3 + 5 H2O = 2 H3AsO4 + 4 HBr
43 6 AsBr3 + 80 H2SO4 + 20 K2Cr2O7 = 18 HBrO3 + 3 H4As2O7 + 20 Cr2(SO4)3 + 20
K2SO4 + 65 H2O
44 CrCl2O2 + 4 NaOH = Na2CrO4 + 2 NaCl + 2H2O
45 2 CrCl2O2 + 3 H2O = Cr2O72- + 4 Cl- + 6 H+
46 K2Cr2O7 + 4 NaCl + 6 H2SO4 = 2 CrCl2O2+ 2 KHSO4 + 4 NaHSO4 + 3 H2O
79
47 K2Cr2O7 + 14 HCl = 3 Cl2 + 2 CrCl3 + 2 KCl + 7 H2O
48 2 HgCr2O7 + 7 SnCl2 + 28 HCl = Hg2Cl2 + 4 CrCl3 + 7 SnCl4 + 14 H2O
49 4 FeCr2O4 + 7 O2 + 8 K2CO3 = 8 K2CrO4 + 8 CO2 + 2 Fe2O3
50 2 FeS2 + 10 HNO3 = Fe2(SO4)3 + H2SO4 + 10 NO + 4 H2O
51 4 FeS2 + 11 O2 = 2 Fe2O3 + 8 SO2
52 12 Na2WO4 + Na3PO4 + 24 HNO3 + 3 NH4NO3 = (NH4)3PW12O40 + 27 NaNO3 + 12
H2O
53 Bi(NO3)3 + KI + H2O = Bi(I)O + 2 HNO3 + KNO3
54 2 Bi(NO3)3 + 3 Na2CO3 + H2O = 6 NaNO3 + 2 BiCO3(OH) + CO2
55 3 KNO3 + 8 Al + 5 KOH + 18 H2O = 3 NH3 + 8 K[Al(OH)4]
56 3 KNO3 + Cr2O3 + 2 K2CO3 = 3 KNO2 + 2 K2CrO4 + 2 CO2
57 Pb(NO3)2 + 2 NaOH = Pb(OH)2 + 2 NaNO3
58 2 Pb(NO3)2 = 4 NO2 + 2 PbO + O2
59 4 Rh(NO3)3 = 2 Rh2O3 + 12 NO2 + 3 O2
60 2 NaNO3 + 10 Na = 6 Na2O + N2
61 6 NaOH + 2 UO2(NO3)2 = Na2U2O7 + 4 NaNO3 + 3 H2O
62 N2 + 3 H2 = 2 NH3
63 KNO2 + 3 Zn + 5 KOH + 5 H2O = NH3 + 3 K2[Zn(OH)4]
64 4 BF3 + 3 H2O = 3 H+ + H3BO3 + 3 [BF4]-
65 3 SiF4 + 2 H2O = 2 [SiF6]2- + SiO2 + 4 H+
66 3 ReF6 + 10 H2O = 2 HReO4 + ReO2 + 18 HF
67 2 Ca5F(PO4)3 + 7 H2SO4 = 3 Ca(H2PO4)2 + 7 CaSO4 + 2 HF
68 PH3 + 4 Cl2 = PCl5 + 3 HCl
69 3 Fe3P2 + 28 HNO3 = 6 FePO4 + 3 Fe(NO3)3 + 19 NO + 14 H2O
70 8 Al + 30 HCl + 3 Na2S2O3 = 8 AlCl3 + 6 NaCl + 6 H2S + 9 H2O
71 4 Al + 3 PbO2 = 3 Pb + 2 Al2O3
72 AsCl3 + 3 KHCO3 = H3AsO3 + 3 CO2 + 3 KCl
73 2 CO + Ca(OH)2 + Na2SO4 = 2 HCOONa + CaSO4
74 2 K2[HgI4] + NH4Cl + 4 KOH = Hg2IN.H2O + 7 KI + KCl + 3H2O
75 2 KOH + ZnO + H2O = K2[Zn(OH)4]
76 Cl2 + Pb(OH)2 + 2 NaOH = PbO2 + 2 NaCl + 2 H2O
77 2 NaOH + (NH4)2 SO4 = 2 NH3 + Na2SO4 + 2 H2O
78 5 Cl2 + I2 + 6 H2O = 10 HCl + 2 HIO3
79 3 Cl2 + 3 C + B2O3 = 3 CO + 2 BCl3
80 2 Cl2 + TiO2 + 2C = TiCl4 + 2 CO
81 2 Cl2 + TiO2 + C = TiCl4 + CO2
82 KClO3 + 3 MnO2 + 3 K2CO3 = KCl + 3 K2MnO4 + 3 CO2
83 3 ReCl5 + 8 H2O = HReO4 + 2 ReO2 + 15 HCl
80
84 Ca(ClO)2 + 4 HCl = CaCl2 + 2 Cl2 + 2 H2O
85 2 Na2O2 + 2 Ca(ClO)2 + 2 H2O = 2 Ca(OH)2 + 4 NaCl + 3 O2
86 3 I2 + 10 HNO3 = 6 HIO3 + 10 NO + 2 H2O
87 4 Cd + 10 HNO3 = 4 Cd(NO3)2 + NH4NO3 + 3 H2O
88 2 TiO2 + B4C + 3 C = 2 TiB2 + 4 CO
89 Fe3C + 22 HNO3 = 3 Fe(NO3)3 + CO2 + 13 NO2 + 11 H2O
90 2 NH4+ + MgO = 2 NH3 + Mg2+ + H2O
91 2 Sb3+ + 3 H2S = Sb2S3 + 6 H+
92 2 Bi3+ + 3 Sn2+ = 3 Sn4+ + 2 Bi
93 Bi3+ + 3 NH3 + 3 H2O = Bi(OH)3 + 3 NH4+
94 2 Cr3+ + 3 H2O2 + 10 OH- = 2 CrO42- + 8H2O
95 2 HBr + H2SO4 = Br2 + SO2 + 2 H2O
96 2 HNO3 + 3 H2SO4 + 6 FeSO4 = 3 Fe2(SO4)3 + 2 NO + 4 H2O
97 14 HNO3 + 9 PbO2 + MoS2 = 7 Pb(NO3)2 + H2MoO4 + 2 PbSO4 + 6 H2O
98 3 K3AsS3 + 26 HNO3 = 3 K3AsO4 + 9 H2SO4 + 26 NO + 4 H2O
99 6 Hg + 8 HNO3 = 3 Hg2(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O
100 Hg + 4 HNO3 = Hg(NO3)2 + 2 NO2 + 2 H2O
101 S + 6 HNO3 = H2SO4 + 6 NO2 + 2 H2O
102 3 S + 4 HNO3 = 3 SO2 + 4 NO + 2 H2O
103 As2S3 + 28 HNO3 = 3 H2SO4 + 2 H3AsO4 + 28 NO2 + 8H2O
104 10 HNO3 + 3 As2S3 + 4 H2O = 9 S + 6 H3AsO4 + 10 NO
105 1 Bi2S3 + 8 HNO3 = 2 Bi(NO3)3 + 3 S + 2 NO + 4 H2O
106 SnS + 10 HNO3 = H2SnO3 + H2SO4 + 10 NO2 + 3 H2O
107 3 SnS + 4 HNO3 + H2O = 3 H2SnO3 + 3 S + 4 NO
108 3 Cu2S + 16 HNO3 = 3 S + 6 Cu(NO3)2 + 4 NO + 8 H2O
109 3 Ag + 4 HNO3 = 3 AgNO3 + NO + 2 H2O
110 2 HClO4 + P2O5 = Cl2O7 + 2 HPO3
111 2 KMnO4 + 16 HCl = 5 Cl2 + 2 KCl + 2 MnCl2 + 8 H2O
112 4 HCl + MnO2 = Cl2 + MnCl2 + 2 H2O
113 2 HIO3 + 5 H2O2 = 6 H2O + 5 O2 + I2
114 5 H2S + 2 HIO3 = 5 S + I2 + 6 H20
115 H2SO4 + 2 K2CrO4 = K2Cr2O7 + K2SO4 + H2O
116 H2SO4 + 2 KMnO4 = K2SO4 + 2 MnO2 + H2O + O3
117 6 H2SO4 + As2O3 + 6 Zn = 2 AsH3 + 6 ZnSO4 + 3 H2O
118 4 CrO3 + 6 H2SO4 = 2 Cr2(SO4)3 + 6 H2O + 3 O2
119 H2SO4 + 5 AgO + MnSO4 = AgMnO4 + 2 Ag2SO4 + H2O
120 3 H2SO4 + Ca3(PO4)2 = 3 CaSO4 + 2 H3PO4
81
121 Hg + 2 H2SO4 = HgSO4 + SO2 + 2 H2O
122 H2SO4 + Na2S = H2S + Na2SO4
123 5 H2C2O4 + 2 MnO4- + 6 H+ = 10 CO2 + 2 Mn2+ + 8H2O
124 2 H3AsO3 + 3 H2S = As2S3 + 6 H2O
125 4 H3BO3 + Na2CO3 = Na2B4O7 + CO2 + 6 H2O
126 2 H3PO4 + CO32- = 2 H2PO4
- + CO2 + H2O
127 2 H2Te + 3 O2 = 2 TeO2 + 2 H2O
128 2 MoS2 + 7 O2 = 2 MoO3 + 4 SO2
129 Ca3(PO4)2 + 3 SiO2 + 5 C = 2 P + 5 CO + 3 CaSiO3
130 CaO + SO3 = CaSO4
131 2 SO2 + 5 C = CS2 + 4 CO
132 NiS + 5 CO + 4 OH- = Ni(CO)4 + S2- + CO32- + 2H2O
133 As2S3 + 6 (NH4)2CO3 + 3 H2O = (NH4)3AsO3 + (NH4)3AsS3 + 6 NH4HCO3
134 5 Ba(IO3)2 = Ba5(IO6)2 + 4 I2 + 9 O2
135 3 KNO3 + 4 KOH + Cr2O3 = 2 K2CrO4 + 3 KNO2 + 2 H2O
136 22 HNO3 + 3 Cu2S = 6 Cu(NO3)2 + 3 H2SO4 + 10 NO + 8 H2O
137 5 (COOH)2 + 2 KMnO4 + 3 H2SO4 = 2 MnSO4 + K2SO4 + 10 CO2 + 8 H2O
138 2 HNO3 + 6 HCl + 3 HgS = 3 HgCl2 + 2 NO + 3 S + 4 H2O
139 3 Cl2 + 16 NaOH + Cr2(SO4)3 = 2 Na2CrO4 + 6 NaCl + 3 Na2SO4 + 8 H2O
140 6 I2 + 6 Ba(OH)2 = 5 BaI2 + Ba(IO3)2 + 6 H2O
141 3 Cu + 8 HNO3 = 3 Cu(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O
142 As2O3 + 4 KHCO3 + 2 I2 = As2O5 + 4 KI + 4 CO2 + 2 H2O
143 K2H2Sb2O7 + 4 KI + 12 HCl = 2 SbCl3 + 2 I2 + 6 KCl + 7 H2O
144 3 Mg + 8 HNO3 = 3 Mg(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O
145 K2Cr2O7 + 6 KI + 7 H2SO4 = 4 K2SO4 + Cr2(SO4)3 + 3 I2 + 7 H2O
146 HClO4 + 4 H2SO3 = HCl + 4 H2SO4
147 28 HNO3 + 3 As2S3 + 4 H2O = 6 H3AsO4 + 9 H2SO4 + 28 NO
148 AsH3 + 8 HNO3 = H3AsO4 + 8 NO2 + 4 H2O
149 14 HNO3 + 3 CuS = 3 Cu(NO3)2 + 3 H2SO4 + 8 NO + 4 H2O
150 K2Cr2O7 + 4 H2SO4 + 3 H2S = K2SO4 + Cr2(SO4)3 + 3 S + 7 H2O
151 K2Cr2O7 + 6 KI + 14 HCl = 8 KCl + 2 CrCl3 + 3 I2 + 7 H2O
152 3 MnO2 + KClO3 + 6 KOH = 3K2MnO4 + KCl + 3 H2O
153 2 KMnO4 + 5 SbCl3 + 16 HCl = 2 MnCl2 + 2 KCl + 5 SbCl5 + 8 H2O
154 12 NaHCO3 + 2 PCl3 + I2 = Na4P2O6 + 2 NaI + 6 NaCl + 12 CO2 + 6 H2O
155 2 MnSO4 + 5 PbO2 + 6 HNO3 = 2 HMnO4 + 2 PbSO4 + 3 Pb(NO3)2 + 2 H2O
156 2 NaNO2 + 2 KI + 2 H2SO4 = I2 + 2 NO + K2SO4 + Na2SO4 + 2 H2O
157 5 K2SO3 + 2 KMnO4 + 6 HCl = 2 KCl + 2 MnCl2 + 5 K2SO4 + 3 H2O
82
158 3 SnCl2 + 2 AuCl3 + 6 H2O = 3 SnO2 + 2 Au + 12 HCl
159 K2Cr2O7 + 4 H2Cr2O7 + 2 KSCN = 2 K2SO4 + 2 CO2 + 5 Cr2O3 + 2 NO2 + 4 H2O
160 2 KNO3 + S + 3 C = K2S + N2 + 3 CO2
161 3 Cl2 + 6 KOH = KClO3 + 5 KCl + 3 H2O
162 3 ClO- + 2 CrO2- + 2 OH- = 3 Cl- + 2 CrO4
2- + H2O
163 [Cu(H2O)6]2+ + 4 NH3 = [Cu(NH3)4]
2+ + 6 H2O
164 2 NH4NO3 = 2 N2 + O2 + 4 H2O
165 NH4NO3 = N2O + 2 H2O
166 NH4NO2 = N2 + 2 H2O
167 32 NH3 + 6 TiCl4 = N2 + 24 NH4Cl + 6 TiN
168 [Ag(NH3)]+ + NH3 = [Ag(NH3)2]
+
169 BaSO4 + Na2CO3 + 4 C = 4 CO + Na2S + BaCO3
170 3 SnO22- + 2 Bi(OH)3 = 3 SnO3
2- + 2 Bi + 3 H2O
171 2 AsS43- + 6 H+ = As2S5 + 3 H2S
172 2 SbS43- + 6 H+ = Sb2S5 + 3 H2S
173 SnS32- + 2 H+ = SnS2 + H2S
174 2 Mn2+ + 5 PbO2 + 4 H+ = 2 MnO4- + 5 Pb2+ + 2 H2O
175 BiI3 + I- = [BiI4]-
176 3 [Fe(CN)6]4- + 4 Fe3+ = Fe4[Fe(CN)6]3
177 10 I- + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 I2 + 2 Mn2+ + 8 H2O
178 10 Br- + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 Br2 + 2 Mn2+ + 8 H2O
179 2 MnO4- + 5 SO3
2- + 6 H+ = 5 SO42- + 2 Mn2+ + 3 H2O
180 2 [SbCl4]- + 3 Zn = 2 Sb + 3 Zn2+ + 8 Cl-
181 NO3- + 4 Zn + 9 H+ = NH3 + 4 Zn2+ + 3 H2O
182 ClO3- + 3 Zn + 6 H+ = Cl- + 3 Zn2+ + 3 H2O
183 2 NO2- + 2 I- + 4 H+ = I2 + 2 NO + 2 H2O
184 8 MnO4- + 5 S2O3
2- + 14 H+ = 10 SO42- + 8 Mn2+ + 7 H2O
185 2 MnO4- + 5 CN- + 6 H+ = 5 OCN- + 2 Mn2+ + 3 H2O
186 2 MnO4- + 5 NO2
- + 6 H+ = 5 NO3- + 2 Mn2+ + 3 H2O
187 5 HPO32- + 2 MnO4
- + 6 H+ = 5 HPO42- + 2 Mn2+ + 3 H2O
188 5 H2AsO3- + 2 MnO4
- + 6 H+ = 5 H2AsO4- + 2 Mn2+ + 3 H2O
189 SO32- + I2 + H2O = 2 I- + SO4
2- + 2 H+
190 S2O32- + 4 I2 + 5 H2O = 8 I- + 2 SO4
2- + 10 H+
191 HPO32- + I2 + H2O = HPO4
2- + 2 I- + 2 H+
192 H2AsO3- + I2 + H2O = H2AsO4
- + 2 I- + 2 H+
193 S2- + 4 I2 + 4 H2O = SO42- + 8 I- + 8 H+
194 2 [Fe(CN)6]4- + I2 = 2 [Fe(CN)6]
3- + 2 I-
83
195 CN- + I2 + H2O = OCN- + 2 I- + 2 H+
196 AsO43- + 2 I- + 2 H+ = AsO3
3- + I2 + H2O
197 ClO3- + 6 I- + 6H+ = Cl- + 3 I2 + 3 H2O
198 2 NO3- + 2 I- + 4 H+ = I2 + 2 NO2 + 2 H2O
199 4 I- + 2 Cu2+ = 2 CuI + I2
200 2 I- + 2 Fe3+ = 2 Fe2+ + I2
201 3 NO3- + 8 Al + 5 OH- + 18 H2O = 8 [Al(OH)4]
- + 3 NH3
84
3. Stechiometrické výpočty
Vyčíslená chemická rovnice popisuje průběh chemické reakce po stránce kvalitativní
i kvantitativní. Podává informaci nejen o tom, které látky do reakce vstupují a nově vznikají,
ale současně udává, v jakém poměru spolu reagují a v jakém vznikají. Např. chemická reakce
neutralizace kyseliny fosforečné hydroxidem draselným, vyjádřená rovnicí
H3PO4 + 3 KOH = K3PO4 + 3 H2O (3.1),
popisuje děj, kdy látkové množství jednoho molu kyseliny fosforečné reaguje se třemi
moly hydroxidu draselného, a to za vzniku jednoho molu fosforečnanu draselného a tří molů
vody. Poměr zreagovaného látkového množství kyseliny fosforečné ke zreagovanému
látkovému množství hydroxidu draselného zůstává stejný, vždy 1:3 podle rovnice 3.1.
Látkové množství kyseliny fosforečné i hydroxidu draselného spolu může reagovat
v libovolných násobcích nebo zlomcích uvedených látkových množství, vždy však v poměru
1:3, např.
nH3PO4 0,1 10 106 1
------- = --- = --- = ------ = --- (3.2),
nKOH 0,3 30 3.106 3
kde nH3PO4 (resp. nKOH) značí změnu látkového množství kyseliny fosforečné
(resp. hydroxidu draselného). Stejné pravidlo platí i pro látky vznikající, což znamená,
že látkové množství vznikajícího fosforečnanu draselného k látkovému množství vznikající
vody je podle rovnice 3.1 vždy 1:3. Platí tedy např., že
nK3PO4 0,5 3 1 000 1
---------- = ----- = --- = ------ = ----- (3.3),
nH2O 1,5 9 3 000 3
kde nK3PO4 (resp. nH2O) znamená změnu látkového množství fosforečnanu draselného
(resp. vody).
Stechiometrické koeficienty vyčíslené chemické rovnice udávají poměry látkových
množství látek, které zreagovaly, a poměry látkových množství látek vznikajících. Chemická
rovnice však neudává, do jaké míry reakce proběhne. Probíhá-li např. chemická reakce mezi
dusíkem a vodíkem,
N2 + 3 H2 = 2 NH3 (3.4),
popisuje uvedená rovnice děj, při kterém reaguje látkové množství dusíku k látkovému
množství vodíku v poměru 1:3. Je-li při zahájení reakce přítomno látkové množství 1 molu
dusíku a 3 molů vodíku, neznamená to, že uvedená látková množství skutečně zreagují, např.
zreagují pouze 0,3 molu dusíku. K tomu, aby zreagovalo látkové množství 0,3 molu,
je zapotřebí látkové množství 0,9 molu vodíku. Poměr látkového množství dusíku
k látkovému množství vodíku 1:3 zůstane zachován. V uvedeném příkladě ale zůstane
nezreagováno 0,7 molu dusíku a 2,1 molu vodíku. Z rovnice 3.4 rovněž plyne, že z látkového
množství 1 molu dusíku (nebo 3 molů vodíku) vznikne látkové množství 2 molů amoniaku.
Pokud v uvedeném příkladu zreagovaly pouze 0,3 molu dusíku (a současně 0,9 molu vodíku),
vzniklo látkové množství 0,6 molu amoniaku.
Pokud potřebujeme zjistit hmotnost látek zreagovaných nebo vzniklých, je nutné použít
přepočtu látkového množství na hmotnost pomocí známého vztahu
85
n = m / M (3.5),
kde m je hmotnost a M molární hmotnost. Je nezbytné používat při výpočtu obě veličiny
ve stejných jednotkách, např. při použití molární hmotnosti v jednotkách gram na mol (g mol-
1) musí být jednotkou hmotnosti gram (g).
Příklad A
Určete, kolik kilogramů hydroxidu vápenatého (M = 74,09 g . mol-1
) je zapotřebí
ke zneutralizování 10 kg kyseliny dusičné (M= 63,013 g mol-1
)? Kolik kilogramů dusičnanu
vápenatého (M = 164,09 g . mol-1
) vznikne?
Neutralizace probíhá podle rovnice
2 HNO3 + Ca(OH)2 = Ca(NO3)2 + 2 H2O (3.6),
kde reagují dva moly kyseliny dusičné s jedním molem hydroxidu vápenatého. Je možné
také říci, že poměr zreagovaného látkového množství kyseliny dusičné k látkovému množství
zreagovaného hydroxidu vápenatého je 2:1. Dva moly kyseliny dusičné představují hmotnost
126,026 g, jeden mol hydroxidu vápenatého 74,09 g. Znamená to, že poměr hmotností
zreagované kyseliny dusičné ku hmotnosti zreagovaného hydroxidu vápenatého bude vždy
126,026 : 74,026. Pro výpočet hmotnosti hydroxidu vápenatého, potřebného
ke zneutralizování 10 kg kyseliny dusičné, platí úměra:
HNO3 ….. Ca(OH)2
2.M (HNO3) ….. M [Ca(OH)2]
126,026 kg ….. 74,09 kg
10 kg ….. x kg
---------------------------
74,09
x =10 . -------- = 5,88 kg Ca(OH)2
126,026
Při výpočtu vzniklého množství dusičnanu vápenatého se postupuje obdobně. Z látkového
množství 2 molů kyseliny dusičné (t.j. ze 126,026 g) vznikne 1 mol (t.j. 164,09 g) dusičnanu
vápenatého. Hmotnostní poměr spotřebované kyseliny dusičné a vzniklého dusičnanu
vápenatého je tedy vždy 126,026 : 164,09. Pro 10 kg kyseliny dusičné lze potom sestavit
následující úměru:
2 HNO3 ….. Ca(NO3)2
2.M (HNO3) ….. M [Ca(NO3)2]
126,026 kg ….. 164,09 kg
10 kg. ….. x kg
------------------------
164,09
x = 10 . --------- = 13,02 kg Ca(NO3)2
126,026
86
Příklad B
Určete, kolik dm3
CO2 (měřeno za normálních podmínek) vznikne tepelným rozkladem 25
g CaCO3. M (CaCO3) = 100 g . mol-1
. Tepelný rozklad uhličitanu vápenatého probíhá podle
rovnice
CaCO3 = CaO + CO2 (3.7),
z níž plyne, že rozkladem jednoho molu uhličitanu vápenatého, t.j. 100 g CaCO3, vznikne
jeden mol oxidu uhličitého. Vzhledem k tomu, že za normálních podmínek má objem jednoho
molu hodnotu 22,414 dm3, vznikne rozkladem 100 g CaCO3 22,414 dm
3 CO2. Pro daný
příklad stačí potom sestavit úměru:
CaCO3 ….. CO2
100 g ….. 22,414 dm3
25 g ….. x dm3
-------------------------------
25
x = 22,414 . ------------- = 5,6 dm3
100
Příklad C
Určete, zda při smíchání dvou roztoků, obsahujících 96 g kyseliny chlorovodíkové a 89 g
hydroxidu sodného, je výsledný roztok kyselý, nebo zásaditý. M (NaOH) = 40,0 g . mol-1
a M
(HCl) = 36,468 g . mol-1
. 96 g kyseliny chlorovodíkové odpovídá látkovému množství
nHCl = 96 / 36,468 = 2,632 molů HCl (3.8).
89 g hydroxidu sodného odpovídá látkovému množství
nNaOH = 89 / 40 = 2,225 molů NaOH (3.9).
Kyselina chlorovodíková a hydroxid sodný reagují podle rovnice
HCl + NaOH = NaCl + H2O (3.10),
což znamená, že reaguje látkové množství jednoho molu kyseliny chlovodíkové
s látkovým množstvím jednoho molu hydroxidu sodného. Je-li v roztoku přítomno látkové
množství 2,632 molu HCl a 2,225 molu NaOH, znamená to, že může reagovat pouze 2,225
molu NaOH s látkovým množstvím 2,225 molu kyseliny chlorovodíkové podle následujícího
schématu:
HCl ….. NaOH
1 mol ….. 1 mol
2,225 molů ….. 2,225 molu
Hydroxid sodný zreaguje všechen, z celkového množství 2,632 molu kyseliny
chlorovodíkové pouze 2,225 molu. Rozdíl 2,632 - 2,225 = 0,407 molu HCl zůstane v roztoku
nezreagován, a proto bude roztok reagovat kysele.
Příklad D
Při reakci plynné směsi, sestávající ze 20 dm3 dusíku a 57 dm
3 vodíku, vzniklo 12 dm
3
amoniaku. Určete, kolik dm3 vodíku a dusíku nezreagovalo. Při reakci plynných látek platí,
87
že objemové poměry plynů zúčastňujících se reakce jsou poměry malých celých čísel.
Při reakci vodíku a dusíku,
N2(g) + 3 H2(g) = 2 NH3(g) (3.11),
reaguje látkové množství jednoho molu dusíku (t.j. 22,4 dm3) s látkovým množstvím
tří molů vodíku (t.j. se 3.22,414 = 67,242 dm3). Reaguje tedy vždy jeden objemový díl dusíku
(např. 1 m3) se třemi objemovými díly vodíku (tedy 3 m
3). Vznikají současně dva objemové
díly amoniaku (tedy 2 m3). Reakci můžeme zachytit následovně:
N2 ….. 3 H2 ….. 2 NH3
1 mol ….. 3 moly …... 2 moly
22,414 dm3….. 3 . 22,414 dm
3….. 2 . 22,414 dm
3
např. 1 m3….. 3 m
3….. 2 m
3
K tomu, aby vzniklo 12 dm3 amoniaku, musí spolu zreagovat 6 dm
3 dusíku a 18 dm
3
vodíku podle schématu:
N2 ….. 3 H2 ….. 2 NH3
1 dm3
….. 3 dm3 ….. 2 dm
3
6 dm3
….. 18 dm3 ….. 12 dm
3
Z původních 20 dm3 dusíku zreagovalo pouze 6 dm
3, 14 dm
3 zůstalo nezreagováno.
Z původních 57 dm3 vodíku zreagovalo jen 18 dm
3, nezreagovalo 39 dm
3 vodíku.
88
3.1 Stechiometrické výpočty – příklady
1) Jaké látkové množství obsahuje 1,25 kg dusičnanu stříbrného? M (AgNO3) = 169,83 g .
mol-1
.
2) Je zapotřebí navážit látkové množství 1,2 . 10-3
mol dodekahydrátu hydrogenfosforečnanu
draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa. M (K2HPO4 .
10 H2O) = 358,141 g . mol-1
.
3) O jaké látkové množství se jedná, jestliže jsme do reakční směsi přidali 1,5 cm3 hexanu
s hustotou 0,6594 g . cm-3
? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1
.
4) V 0,5 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace kyseliny
dusičné vyjádřená v mol . dm-3
? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1
.
5) Roztok obsahuje látkové množství 0,36 mol hydroxidu sodného. Jaké látkové množství
kyseliny trihydrogenfosforečné je třeba k roztoku přidat, aby vznikl fosforečnan trisodný
Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1
, M(NaOH) = 40 g . mol-1
.
6) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 8,1 g uhlíku s křemíkem, vzniká-li
při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,086013, Ar (C) = 12,011.
7) Určete látkové množství vodíku a dusíku, které se sloučí za vzniku 500 g amoniaku.
M (NH3) = 17,030 g . mol-1
.
8) Vypočítejte hmotnost a látkové množství hydridu vápenatého potřebného k přípravě 10
dm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol
-1.
9) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 3 g zaujímají za normálních podmínek objem
3 948 cm3?
10) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 10 m
3 methanu?
11) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 10 m
3 methanu, předpokládáme-li
spálení na oxid uhelnatý a vodu?
12) Vypočítejte látkové množství chloru a křemíku v chloridu křemičitém o hmotnosti 450g .
M (SiCl4) = 169,898 g . mol-1
.
13) Vyjádřete obsah dusíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar (N) = 14,0067,
M ((NH4)2SO
4) = 132,194 g . mol
-1.
14) Určete hmotnostní procenta vápníku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g .
mol-1
, Ar (Ca) = 40,08.
15) Určete hmotnostní procenta fluoru a chloru v 1,2 - dichlortetrafluorethanu. Ar
(F) = 18,9984, Ar (Cl) = 35,453, M (C
2F
4Cl
2) = 170,91 g . mol
-1.
89
16) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v benzenu. M (C6H6) = 78,114 g . mol-1
,
Ar (H) = 1,008, Ar (C) = 12,011. Rovněž určete molární procenta uhlíku a vodíku
v molekule benzenu.
17) Jaká je relativní atomová hmotnost kovu, jestliže při rozpuštění jeho 58,34 g v kyselině
chlorovodíkové vzniklo 20 dm3 vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních
podmínek; při rozpouštění vznikla sůl kovu s oxidačním číslem 2.
18) Kolik dm3 oxidu uhličitého, měřeno za normálních podmínek, vznikne tepelným
rozkladem 250 g MgCO3? M (MgCO
3) = 84,31 g . mol
-1.
19) Jaká je hustota oxidu siřičitého za normálních podmínek? M (SO2) = 64,033 g . mol
-1.
20) Vypočítejte, kolik gramů kyseliny sírové je nutno použít k neutralizaci 25 g hydroxidu
sodného. M (NaOH) = 40 g . mol-1
, M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
21) Při vysušení pentahydrátu síranu měďnatého získáme bezvodý síran měďnatý. Kolik
hmotnostních procent vody obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik vody
odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4 . 5 H
2O)
= 249,68 g . mol-1
, M (CuSO4)= 159,604 g . mol
-1.
22) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 1 kg pentahydrátu síranu měďnatého po
jeho rozpuštění, vysrážení ve formě hydroxidu měďnatého, jeho izolaci a převedení
vyžíháním na oxid měďnatý? M (CuSO4 . 5 H
2O) = 249,680 g . mol
-1, M (CuO) = 79,539
g . mol-1
.
23) Kolik hmotnostních procent vody obsahuje dihydrát síranu vápenatého? M(CaSO4 .
2 H2O) = 172,174 g . mol
-1, M (CaSO
4) = 136,143 g . mol
-1.
24) Při dokonalém vysušení 150 g síranu vápenatého bylo získáno 140,69 g bezvodého
síranu vápenatého. Rozhodněte, zda původní sloučenina byla semihydrátem nebo
dihydrátem síranu vápenatého. M (CaSO4) = 136,14 g . mol
-1, M (CaSO
4 . 0,5 H2O)
= 145,13 g . mol-1
, M (CaSO4 . 2 H
2O) = 172,174 g . mol
-1.
25) Kolik krychlových metrů kyslíku je zapotřebí ke spálení 12 m3 vodního plynu? Vodní
plyn je složen z 50 % obj. CO a 50 % obj. H2. Objem plynu se měří při teplotě 30 oC
a tlaku 200 kPa.
26) Kolik dm3 kyslíku je zapotřebí k úplné oxidaci 1 m
3 oxidu siřičitého?
27) K roztoku, který obsahuje 0,3 molu FeCl3, přidáme 0,24 molu NaOH. Kolik molů
Fe(OH)3 vzniklo a kolik molů FeCl
3 zbylo?
90
28) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 150 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g .
mol-1
.
29) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 1 tuny oxidu železitého? M (Fe2O
3) = 159,692 g
. mol-1
, Ar (Fe) = 55,847.
30) V původní směsi bylo 10 molů vodíku a 9 molů dusíku. Chemickou reakcí směsi byly
získány 2 moly amoniaku (reakce neprobíhá se 100 % výtěžkem). Kolik molů vodíku
a dusíku nezreagovalo?
31) K roztoku, který obsahuje 20 g H2SO
4, bylo přidáno 12 g NaOH. Určete, zda je vzniklý
roztok zásaditý, nebo kyselý. M (NaOH) = 40,00 g . mol-1
, M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
32) Směs plynů obsahuje 10 molů NO a 12 molů O2. Oxidační reakcí vznikne 6 molů NO
2.
Kolik molů NO a O2 se této rekce nezúčastní?
33) Kolik dm3 třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 1 molu vody?
Třaskavý plyn je výbušná směs kyslíku a vodíku v objemových poměrech určených
složením vody.
34) Dvanáct dm3 vodíku ve směsi se třemi dm
3 kyslíku reagovalo za vzniku vody. Kterého
plynu byl přebytek a kolik dm3? Objemy plynů byly měřeny za normálních podmínek.
35) Do nádrže s 548 kg odpadní kyseliny sírové bylo přidáno 450 kg hydroxidu vápenatého.
Určete, zda množství hydroxidu vápenatého postačovalo k neutralizaci odpadní kyseliny
sírové. M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1, M (Ca(OH)
2) = 74,09 g . mol
-1.
36) Neutralizace 548 kg odpadní kyseliny sírové byla provedena přebytkem vápence. Jaký
objem oxidu uhličitého (měřeno za normálních podmínek) vznikl? Jaký objem oxidu
uhličitého vznikne, provede-li se neutralizace dolomitem? M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
37) Jeden objemový díl oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku
oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20% obj. kyslíku a 80% obj. dusíku.
Oxid dusnatý zreaguje pouze ze 70 %. Jaké je výsledné složení směsi v objemových
procentech?
38) Vypočítejte objem vzduchu v m3, potřebný ke spálení 5 m
3 vodního plynu. Vodní plyn
má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5 % obj. CO
2, vzduch 20 % obj.
O2 a 80 % obj. N
2. Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází ke spalování dusíku.
39) Jaký objem vzduchu v m3 je potřebný ke spálení 3 m
3 svítiplynu o složení 50 % H
2, 30 %
CH4, 10 % CO, 2 % C
2H
4 a 8 % N2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte složení
vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2 . Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází
ke spalování dusíku.
91
40) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 1 m
3 kyslíku (měřeno za normálních
podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol
-1.
41) Kolik dm3 acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 1 kg
dikarbidu vápníku? M (CaC2) = 64,1 g . mol-1
.
42) Kolik m3 oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 1 tuny hydrogenuhličitanu sodného?
M (NaHCO3) = 84,007 g . mol
-1.
43) Jaký objem plynů (po převedení na normální podmínky) vznikne dokonalým spálením
jedné tuny n – oktanu? M (C8H
18) = 114,233 g . mol
-1.
44) Máme připravit 35 g BaS redukcí BaSO4 uhlíkem. Vypočítejte potřebné množství síranu
barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije s desetiprocentním přebytkem. M (BaSO4)
= 233,4 g . mol-1
, M (BaS) = 169,4 g . mol-1
, Ar (C) = 12,011.
45) Hořením 5 gramů antracitu vzniklo 8,84 dm3 CO
2 (měřeno za normálních podmínek).
Kolik procent uhlíku antracit obsahuje? Ar (C) = 12,011.
46) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 12 g kovového draslíku s vodou? Ar (K) = 39,098?
47) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 1 g v kyselině chlorovodíkové vznikl objem
325,6 cm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině
chlorovodíkové nerozpouštějí za vzniku vodíku. Ar (Zn) = 65,39.
48) Při rozpouštění látkového množství 1 mol kovu v kyselině chlorovodíkové vzniklo
33,622 dm3 vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?
49) Uhlí s obsahem 80 % hmot. uhlíku a 2 % hmot. síry spalujeme s 90 % účinností. Kouřové
plyny podrobujeme odsiřování, při kterém se zachytí 66 % oxidu siřičitého ve formě
dihydrátu síranu vápenatého. Ročně spálíme 10 000 t uhlí. M (SO2) = 64,063 g . mol
-1,
M (CO2) = 44,010 g . mol
-1, A
r(C) = 12,011, M (CaSO
4 . 2 H
2O) = 172,174 g . mol
-1, A
r (S)
= 32,066.
Vypočtěte:
a) kolik m3 CO
2 se uvolní ročně,
b) kolik SO2 (v m
3) se ročně uvolní do okolí, tedy není zachyceno při odsiřování,
c) kolik dihydrátu síranu vápenatého ročně vznikne?
50) Jaká je hmotnost 10 dm3 chloru (měřeno za normálních podmínek)? A
r (Cl) = 35,453.
51) Spálením 0,4 g uhlovodíku, za normálních podmínek plynného, bylo získáno 639 cm3
CO2 (měřeno za normálních podmínek) a 0,514 g vody. 1 dm
3 uhlovodíku má za
92
normálních podmínek hmotnost 1,2516 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku. Ar (C)
= 12,011, Ar (H) = 1,008.
52) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,905 hm. % uhlíku a 16,095 hm. % vodíku.
Určete sumární vzorec uhlovodíku, je-li molární hmotnost uhlovodíku 100,205 g . mol-1
.
Ar (C) = 12,011, A
r (H) = 1,008.
53) Kolik dm3 fosfanu se uvolní hydrolýzou 17 g Ca
3P
2? M (Ca
3P
2) = 182,182 g . mol
-1.
54) Při hoření 1 kg uhlíku vzniklo nedokonalým spalováním 466,5 dm3 oxidu uhelnatého.
Kolik dm3 oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? A
r (C) = 12,011.
55) Cementací byla z roztoku síranu měďnatého získávána měď pomocí železných hřebíků.
Kolik mědi je možné získat při použití 25 g železných hřebíků? Ar (Fe) = 55,847, A
r (Cu)
= 63,546.
56) Kolik m3 oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 1 tuny
uhličitanu vápenatého? M (CaCO3) = 100,087 g . mol
-1, M (CO
2) = 44,01 g . mol
-1,
M (CaO) = 56,077 g . mol-1
.
57) Kolik dm3 vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 20 dm
3 ethenu na ethan? Objemy vodíku
i ethenu jsou měřeny za stejných podmínek.
58) Minerál beryl se skládá z 14 hm. % oxidu berylnatého, 19,1 hm. % oxidu hlinitého a 66,9
hm. % oxidu křemičitého. Vyjádřete vzorec berylu pomocí oxidů. M (Al2O
3) = 101,961 g
. mol-1
, M (SiO2) = 60,085 g . mol
-1, M (BeO) = 25,012 g . mol
-1.
59) Stanovte empirický vzorec sloučeniny, pokud bylo stanoveno složení 13,93 % hmot. Na,
0,61 % hmot. H, 18,77 % hmot. P, 33,94 % hmot. O a 32,75 % hmot. H2O. Ar (Na) =
22,9898, Ar (H) = 1,008, Ar (P) = 30,9738, Ar (O) = 16,0000, M (H2O) = 18,015 g . mol-1
.
60) Oxidačním žíháním byl 1 gram minerálu, sestávajícího z železa, mědi a síry převeden na
0,869 gramů oxidů Fe a Cu s obsahem 35,04 % hmot. Fe a 39,87 % hmot. Cu. Určete
empirický vzorec minerálu. Ar (Cu) = 63,55, Ar (Fe) = 55,85, Ar (S) = 32,06.
61) Organická sloučenina obsahuje uhlík, dusík a vodík v hmotnostním poměru C : N : H = 6
: 7 : 2. Určete molekulový vzorec této sloučeniny, jestliže její molární hmotnost je 60,100
g . mol-1
. Ar (C) = 12,011, Ar (N) = 14,0067, Ar (H) = 1,008.
62) Oxid olovičitý o počáteční hmotnosti 123,3 g byl po dobu jednoho roku vystaven
působení atmosféry. Hmotnost vlivem reakce s oxidem siřičitým, přítomným v atmosféře,
vzrostla na 127,5 g. Kolik procent PbO2 se přeměnilo na síran olovnatý? M (SO2)
= 64,063 g . mol-1
, M (PbSO4) = 303,3 g . mol
-1.
93
63) V místnosti 9 x 14 x 2,5 m bylo spáleno 100 g disulfidu železa. M (FeS2) = 119,979 g .
mol-1
. Jaká je průměrná koncentrace oxidu siřičitého v objemových procentech za
předpokladu, že
a) místnost není větrána,
b) objem vybavení místnosti není brán v úvahu,
c) neprobíhá oxidace oxidu siřičitého na sírový?
64) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku H2O2. Obsahuje-li
vzduch 1 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku o koncentraci 10
% hmot. je zapotřebí k vyčištění 1 m3 vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol
-1.
65) Vypočítejte množství kyseliny chlorovodíkové potřebné k přípravě 30 g chloridu
zinečnatého. Chlorid zinečnatý je možné připravit rozpouštěním kovového zinku
v kyselině chlorovodíkové . M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1
, M (HCl) = 36,461 g . mol-1
.
66) Sulfid železnatý s obsahem 82 % hmot. FeS je používán k přípravě sulfanu reakcí
s kyselinou chlorovodíkovou. Jaké množství takového sulfidu železnatého je zapotřebí
k přípravě 20 dm3 sulfanu za normálních podmínek? M (H2S) = 34,079 g . mol
-1, M (FeS)
= 87,911 g . mol-1
.
67) Jaký objem vzduchu (počítejte s obsahem O2 ve vzduchu 20,95 % obj.) je teoreticky
zapotřebí k oxidaci 50 m3 amoniaku na oxid dusnatý? Jaký objem oxidu dusnatého
vznikne?
68) Dusitan amonný se zahříváním rozkládá za vzniku dusíku. Reakční směs se připraví
z roztoků síranu amonného a dusitanu draselného. Jaké množství síranu amonného
a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 5 dm3 dusíku. M (KNO2)
= 85,104 g . mol-1
, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1
.
69) Jaký objem oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) je třeba použít k přípravě
40 g heptahydrátu siřičitanu sodného vznikajícího zaváděním SO2 do roztoku NaOH?
M (Na2SO3 . 7 H2O) = 252,144 g . mol-1
.
70) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké látkové
množství dusíku vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného? M ((NH4)2Cr2O7)
= 252,0652 g . mol-1
71) Při koksování 1 tuny černého uhlí vzniká amoniak. Jaký objem amoniaku vznikne za
normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1 % hmot. N, a když se dusík přemění na
amoniak z 20 %. Ar (N) = 14,0067.
94
72) V dýchacích přístrojích se používá peroxid sodíku, který reaguje s oxidem uhličitým za
vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a jaký objem kyslíku vznikne
ze 117 g peroxidu sodíku? M (Na2O2) = 77,9784 g . mol-1
.
73) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku nitridu trilithia Li3N. Jaké
množství Li je zapotřebí k přípravě 29 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297 g .
mol-1
.
74) Čistý kobalt byl připravován redukcí 28 g oxidu kobaltitého vodíkem při vysoké teplotě.
Jaké je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 98,73 % a nečistoty
se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1
.
75) Bezvodý bromid hlinitý se připravuje přímou syntézou obou prvků. Jaké množství
Al a bromu je zapotřebí k přípravě 160 g bezvodého AlBr3? Ar (Al ) = 26,981, M (AlBr3)
= 266,693 g . mol-1
, M (Br2) = 159,808 g . mol-1
.
76) Jaký objem sulfanu a oxidu siřičitého je zapotřebí k přípravě 50 g síry? Ar (S) = 32,066.
77) Jaký objem technického vodíku (s čistotou 98 % obj.) a technického chloru (s čistotou 94
% obj.) je zapotřebí k výrobě 1 tuny HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1
.
78) Oxid uhličitý obsažený v 0,5 m3 vzduchu byl pohlcován v roztoku hydroxidu barnatého.
Reakcí vzniklo 1,321 g uhličitanu barnatého. Vypočtěte obsah oxidu uhličitého ve vzduchu
v objemových procentech.M (BaCO3) = 197,3392 g . mol-1
.
79) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 50 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079 g
. mol-1
, M (I2) = 253,803 g . mol-1
.
80) Dolomit s hmotnostním obsahem 43 % uhličitanu vápenatého a 40 % uhličitanu
hořečnatého byl rozložen žíháním. Jaké je složení výsledné směsi v hmotnostních
procentech za předpokladu, že příměsi obsažené v dolomitu se žíháním nemění? M (CaO)
= 56,08 g . mol-1
, M (MgO) = 40,311 g . mol-1
, M(CaCO3) = 100,09 g . mol-1
, M (MgCO3)
= 84,316 g . mol-1
.
81) Jaký je úbytek hmotnosti 100 kg heptahydrátu síranu zinečnatého při ztrátě krystalické
vody a vzniku síranu zinečnatého? M (ZnSO4 . 7 H2O) = 287,54 g . mol-1
, M (ZnSO4)
= 161,433 g . mol-1
.
82) Kolik oxidu chromitého je obsaženo v 500 g síranu draselno-chromitého? M (Cr2O3)
= 151,990 g . mol-1
, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1
.
95
83) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), je-li
čistota boraxu 96 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1
.
84) Vyjádřete hmotnostní obsah hliníku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec
Al2(OH)4Si2O6. Ar (Al) = 26,981, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1
.
85) V přírodním dusičnanu sodném byl zjištěn obsah dusíku 14,0 % hmot. Jaký je obsah
nečistot v hmotnostních procentech za předpokladu, že nečistoty neobsahují dusík. Ar (N)
= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1
.
86) Při výrobě olova z galenitu (PbS) se vychází z koncentrátu o obsahu 90 % hmot. PbS.
Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 1 tuny olova, pokud se olovo
vyrábí s 80 %ní účinností? Ar (Pb) = 207,2, M (PbS) = 239,3 g . mol-1
.
87) Vypočítejte složení ekvimolární směsi dusíku a vodíku v hmotnostních procentech.
Ekvimolární směs znamená rovnost látkových množství, jinak řečeno poměr látkových
množství je 1 : 1. M (H2) = 2,016 g . mol-1
, M (N2) = 28, 0134 g . mol-1
.
88) Množství bromu ve formě bromidů v mořské vodě je 0,004 % hmot. V jakém množství
mořské vody je obsažen 1 kg bromu?
89) Mořská voda obsahuje 3,5 % hmot. chloridů. Z nich 75 % je chlorid sodný. V jakém
množství mořské vody je obsažena 1 tuna NaCl?
90) Dokonalým spálením 1 g koksu zbaveného vlhkosti bylo získáno 1,68 dm3 oxidu
uhličitého za normálních podmínek. Jaký je obsah nespalitelných látek v hmotnostních
procentech. Ar (C) = 12,011.
91) Objemové složení plynu je 50 % dusíku, 30 % NO a 20 % amoniaku. Jaká je hmotnost
dusíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (N) = 14,0067.
92) Vápenec s obsahem nečistot 8 % hmot. byl vypálen na oxid vápenatý. Za předpokladu, že
obsah nečistot se pálením nemění, vypočtete obsah CaO v hmotnostních procentech ve
výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
93) Mastek je zásaditý křemičitan hořečnatý s hmotnostním složením 19,224 % hořčíku,
29,621% křemíku, 0,532 % vodíku, zbytek je kyslík. Určete vzorec minerálu. Ar (Mg)
= 24,305, Ar (Si) = 28,086, Ar (H) = 1,008, Ar (O) = 16,000.
94) Jaký je obsah oxidu fosforečného ve fluoroapatitu Ca5F(PO4)3, přesněji ve fluorid-
tris(fosforečnanu) pentavápenatém. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5)
= 141,9445 g . mol-1
, M (Ca5F(PO4)3) = 504,3121 g . mol-1
.
96
95) Složení sodnovápenatého skla lze vyjádřit vzorcem Na2O . CaO . 6 SiO2. Vypočítejte
teoretickou spotřebu surovin, uhličitanu sodného, vápence a oxidu křemičitého na 100 kg
skla. M (Na2O . CaO . 6 SiO2) = 478,549 g . mol-1
, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1
, M
(SiO2) = 60,085 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
96) Kolik mědi je obsaženo v 5 kg pentahydrátu síranu měďnatého s čistotou 95 % hmot ?
Ar(Cu) = 63,546 g . mol-1
, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1
.
97) Hmotnost čistého uhličitanu vápenatého při termickém zpracování poklesla o 11 %. Jaký
je molární poměr oxidu vápenatého a uhličitanu vápenatého ve směsi získané termickým
zpracováním? M (CO2) = 44,02 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
98) Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 20 dm3 (za normálních
podmínek) a 1 kg kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,000 g . mol-1
.
99) Dokonalým spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 100 m3 (měřeno za
normálních podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043 g .
mol-1
.
100) Oxid dusičitý se skládá ze směsi monomeru a dimeru (N2O4). Jaký je molární poměr
monomeru a dimeru, když byla stanovena molární hmotnost 57,8 g . mol-1
. M (NO2) =
46,005 g . mol-1
.
101) Jaké látkové množství obsahuje 0,25 kg dusičnanu stříbrného? M (AgNO3) = 169,83 g .
mol-1
.
102) Je zapotřebí navážit látkové množství 1,8 . 10-3
mol dodekahydrátu hydrogenfosfo-
rečnanu draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa.
M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1
.
103) O jaké látkové množství se jedná, jestliže jsme do reakční směsi přidali 0,75 cm3 hexanu
s hustotou 0,6594 g . cm-3
? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1
)
104) V 0,25 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace
kyseliny dusičné vyjádřená v mol . dm-3
? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1
.
105) Roztok obsahuje látkové množství 0,24 mol hydroxidu sodného. Jaké látkové množství
kyseliny trihydrogenfosforečné je třeba k roztoku přidat, aby vznikl fosforečnan trisodný
Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1
, M (NaOH) = 40 g . mol-1
.
106) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 10,1 g uhlíku s křemíkem, vzniká-
li při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,0860, Ar (C) = 12,011.
107) Určete látkové množství vodíku a dusíku, které se sloučí za vzniku 600 g amoniaku.
M (NH3) = 17,030 g . mol-1
.
108) Vypočítejte hmotnost a látkové množství hydridu vápenatého potřebného k přípravě
9 dm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol
-1.
97
109) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 2 g zaujímají za normálních podmínek
objem 2 632 cm3?
110) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 7,5 m
3 methanu?
111) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 7,5 m
3 methanu, předpokládáme-li
spálení na oxid uhelnatý a vodu?
112) Vypočítejte látkové množství chloru a křemíku v chloridu křemičitém o hmotnosti 50g .
M (SiCl4) = 169,898 g . mol-1
.
113) Vyjádřete obsah kyslíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar(O) = 16,000,
M((NH4)2SO
4) = 132,194 g . mol
-1.
114) Určete hmotnostní procenta uhlíku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g .
mol-1
, Ar (C) = 12,011.
115) Určete hmotnostní procenta uhlíku v 1,2 - dichlortetrafluorethanu. Ar (C)= 12,011,
M (C2F
4Cl
2) = 170,91 g . mol
-1.
116) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v naftalenu. M (C10H8) = 128,174 g . mol-1
,
Ar (H) = 1,008, Ar (C) = 12,011.
117) Jaká je relativní atomová hmotnost kovu, jestliže při rozpuštění jeho 19,457 g v kyselině
chlorovodíkové vzniklo 6,67 dm3 vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních
podmínek; při rozpouštění vznikla sůl kovu s oxidačním číslem 2.
118) Kolik dm3 oxidu uhličitého, měřeno za normálních podmínek, vznikne tepelným
rozkladem 200 g MgCO3? M (MgCO3) = 84,31 g . mol-1
.
119) Jaká je hustota oxidu uhličitého za normálních podmínek? M(CO2) = 44,01 g . mol
-1.
120) Vypočítejte, kolik gramů kyseliny sírové je nutno použít k neutralizaci 5 g hydroxidu
sodného. M (NaOH) = 40 g . mol-1
, M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
121) Při vysušení pentahydrátu síranu měďnatého získáme bezvodý síran měďnatý. Kolik
hmotnostních procent síranu měďnatého obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik
vody odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4
. 5 H2O)
= 249,68 g . mol-1
, M (CuSO4)= 159,604 g . mol
-1.
122) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 2,5 kg pentahydrátu síranu měďnatého po
jeho rozpuštění, vysrážení ve formě hydroxidu měďnatého, jeho izolaci a převedení
vyžíháním na oxid měďnatý? M (CuSO4 . 5 H
2O) = 249,680 g.mol
-1, M (CuO) = 79,539
g . mol-1
).
98
123) Kolik hmotnostních procent síranu vápenatého obsahuje dihydrát síranu vápenatého?
M (CaSO4 . 2 H
2O) = 172,174 g . mol
-1, M (CaSO
4) = 136,143 g . mol
-1.
124) Při dokonalém vysušení 150 g síranu vápenatého bylo získáno 118,61 g bezvodého
síranu vápenatého. Rozhodněte, zda původní sloučenina byla semihydrátem nebo
dihydrátem síranu vápenatého. M (CaSO4) = 136,14 g mol
-1, M (CaSO
4 . 0,5 H
2O)
= 145,13 g . mol-1
, M (CaSO4
. 2 H2O) = 172,174 g . mol
-1.
125) Kolik krychlových metrů kyslíku je zapotřebí ke spálení 18 m3 vodního plynu? Vodní
plyn je složen z 50 % obj. CO a 50 % obj. H2. Objem plynu se měří při teplotě 30
oC
a tlaku 200 kPa.
126) Kolik dm3 kyslíku je zapotřebí k úplné oxidaci 4 m
3 oxidu siřičitého?
127) K roztoku, který obsahuje 0,4 mol FeCl3, přidáme 0,3 mol NaOH. Kolik molů Fe(OH)
3
vzniklo a kolik mol FeCl3 zbylo?
128) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 450 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g .
mol-1
.
129) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 0,75 tuny oxidu železitého? M (Fe2O
3)
= 159,692 g . mol-1
, Ar (Fe) = 55,847.
130) V původní směsi bylo 9 molů vodíku a 8 molů dusíku. Chemickou reakcí směsi byly
získány 4 moly amoniaku (reakce neprobíhá se 100 % výtěžkem). Kolik molů vodíku
a dusíku nezreagovalo?
131) K roztoku, který obsahuje 20 g H2SO
4, bylo přidáno 20 g NaOH. Určete, zda je vzniklý
roztok zásaditý, nebo kyselý. M (NaOH) = 40,00 g . mol-1
, M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
132) Směs plynů obsahuje 11 molů NO a 13 molů O2. Oxidační reakcí vznikne 8 molů NO
2.
Kolik molů NO a O2 se této rekce nezúčastní?
133) Kolik dm3 třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 5 molů vody?
Třaskavý plyn je výbušná směs kyslíku a vodíku v objemových poměrech určených
složením vody.
134) Jedenáct dm3 vodíku ve směsi se čtyřmi dm
3 kyslíku reagovalo za vzniku vody. Kterého
plynu byl přebytek a kolik dm3? Objemy plynů byly měřeny za normálních podmínek.
135) Do nádrže s 548 kg odpadní kyseliny sírové bylo přidáno 400 kg hydroxidu vápenatého.
Určete, zda množství hydroxidu vápenatého postačovalo k neutralizaci odpadní kyseliny
sírové. M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1, M (Ca(OH)
2) = 74,09 g . mol
-1.
99
136) Neutralizace 48 kg odpadní kyseliny sírové byla provedena přebytkem vápence. Jaký
objem oxidu uhličitého (měřeno za normálních podmínek) vznikl? Jaký objem oxidu
uhličitého vznikne, provede-li se neutralizace dolomitem? M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
137) Dva objemové díly oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku
oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20 % obj. kyslíku a 80 % obj. dusíku.
Oxid dusnatý zreaguje pouze ze 70 %. Jaké je výsledné složení směsi v objemových
procentech?
138) Vypočítejte objem vzduchu v m3, potřebný ke spálení 6 m
3 vodního plynu. Vodní plyn
má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5% obj. CO
2, vzduch 20 % obj.
O2 a 80 % obj. N
2. Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází ke spalování dusíku.
139) Jaký objem vzduchu v m3 je potřebný ke spálení 5 m
3 svítiplynu o složení 50 % H
2,
30% CH4, 10 % CO, 2 % C
2H
4 a 8 % N
2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte
složení vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy
nedochází ke spalování dusíku.
140) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 0,3 m
3 kyslíku (měřeno za
normálních podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol
-1.
141) Kolik litrů acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 50 g
dikarbidu vápníku? M (CaC2) = 64,1 g . mol
-1.
142) Kolik m3 oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 50 kg hydrogenuhličitanu sodného?
M (NaHCO3) = 84,007 g . mol
-1.
143) Jaký objem plynů (po převedení na normální podmínky) vznikne dokonalým spálením
50 kg n – oktanu? M (C8H
18) = 114,233 g . mol
-1.
144) Máme připravit 55 g sulfidu barnatého redukcí síranu barnatého uhlíkem. Vypočítejte
potřebné množství síranu barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije
s dvacetiprocentním přebytkem. M (BaSO4) = 233,4 g . mol
-1, M (BaS) = 169,4 g . mol
-1,
Ar (C) = 12,011.
145) Hořením 4,8 gramů antracitu vzniklo 8,04 dm3 CO
2 ( měřeno za normálních podmínek).
Kolik procent uhlíku antracit obsahuje? Ar (C) = 12,011.
146) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 18 g kovového sodíku s vodou? Ar (Na) = 22,989.
147) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 0,9 g v kyselině chlorovodíkové vznikl
objem 276,8 cm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině
chlorovodíkové nerozpouštějí za vzniku vodíku. Ar (Zn) = 65,39.
100
148) Při rozpouštění látkového množství 1 molu kovu v kyselině chlorovodíkové vzniklo
11,207 dm3
vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?
149) Uhlí s obsahem 75 % hmot. uhlíku a 1,8 % síry spalujeme s 93 % účinností. Kouřové
plyny podrobujeme odsiřování, při kterém se zachytí 70 % oxidu siřičitého ve formě
dihydrátu síranu vápenatého. Ročně spálíme 10 000 t uhlí. M (SO2) = 64,063 g . mol
-1,
M (CO2) = 44,010 g . mol
-1, A
r (C) = 12,011, M (CaSO
4. 2 H
2O) = 172,174 g . mol
-1,
Ar
(S) = 32,066.
Vypočtěte:
a) kolik m3 CO2 se uvolní ročně
b) kolik SO2 ( v m
3) se ročně uvolní do okolí, tedy není zachyceno při odsiřování
c) kolik dihydrátu síranu vápenatého ročně vznikne?
150) Jaká je hmotnost 10 dm3 fluoru (měřeno za normálních podmínek)? A
r (F) = 18,998.
151) Spálením 0,4 g uhlovodíku, za normálních podmínek plynného, bylo získáno 609 cm3
CO2 (měřeno za normálních podmínek). 1 dm
3 uhlovodíku má za normálních podmínek
hmotnost 1,9673 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku. Ar (C) = 12,011, Ar (H) =
1,008.
152) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,625 % hmot. uhlíku a 16,375 % hmot. vodíku.
Určete sumární vzorec uhlovodíku, je-li molární hmotnost uhlovodíku 86,178 g . mol-1
.
Ar(C) = 12,011, Ar (H) = 1,008.
153) Kolik dm3 fosfanu se uvolní hydrolýzou 7 g Ca
3P
2? M (Ca
3P
2) = 182,182 g . mol
-1.
154) Při hoření 1 kg uhlíku vzniklo nedokonalým spalováním 266,5 dm3 oxidu uhelnatého.
Kolik litrů oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? Ar (C) = 12,011.
155) Cementací byla z roztoku síranu měďnatého získávána měď pomocí železných hřebíků.
Kolik mědi je možné získat při použití 125 g železných hřebíků? Ar (Fe) = 55,847, A
r (Cu)
= 63,546.
156) Kolik m3 oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 330 kg
uhličitanu vápenatého? M (CaCO3) = 100,087 g . mol
-1, M (CO
2) = 44,01 g . mol
-1,
M (CaO) = 56,077 g . mol-1
.
157) Kolik dm3 vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 13,8 dm
3 ethenu na etan? Objemy vodíku i
ethenu jsou měřeny za stejných podmínek.
158) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 38,65 % hmot. draslíku, 13,85 %
hmot. dusíku a 47,5 % hmot. kyslíku. Ar (K) = 39,102, Ar (N) = 14,0067, Ar (O) = 16,000.
101
159) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 11,2 % hmot. hliníku, 44,1 %
hmot. chloru a 44,7 % hmot. vody. Ar (Al) = 26,9815, Ar (Cl) = 35,453, M (H2O)
= 18,016 g . mol-1
.
160) Oxid olovičitý o počáteční hmotnosti 103,3 g byl po dobu jednoho roku vystaven
působení atmosféry. Hmotnost vlivem reakce s oxidem siřičitým, přítomným v atmosféře,
vzrostla na 127,5 g. Kolik procent PbO2 se přeměnilo na síran olovnatý? M (SO
2)
= 64,063 g . mol-1
, M (PbSO4) = 303,3 g . mol
-1.
161) V místnosti 9 x 9 x 2,5 m bylo spáleno 33,3 g disulfidu železa, M( FeS2) = 119,979 g .
mol-1
. Jaká je průměrná koncentrace oxidu siřičitého v objemových procentech za
předpokladu, že
a) místnost není větrána,
b) objem vybavení místnosti není brán v úvahu,
c) neprobíhá oxidace oxidu siřičitého na sírový?
162) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku peroxidu vodíku.
Obsahuje-li vzduch 2 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku
o koncentraci 5 % hmot. je třeba k vyčištění 1 m3 vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol
-1.
163) Vypočítejte množství kyseliny chlorovodíkové potřebné k přípravě 45 g chloridu
zinečnatého. Chlorid zinečnatý je možné připravit rozpouštěním kovového zinku
v kyselině chlorovodíkové. M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1
, M (HCl) = 36,461 g . mol-1
.
164) Sulfid železnatý s obsahem 90 % hmot. FeS je používán k přípravě sulfanu reakcí
s kyselinou chlorovodíkovou. Jaké množství takového sulfidu železnatého je zapotřebí
k přípravě 15 dm3 sulfanu za normálních podmínek? M (H2S) = 34,079 g . mol
-1, M (FeS)
= 87,911 g . mol-1
.
165) Jaký objem vzduchu (počítejte s obsahem O2 ve vzduchu 20,95 % obj.) je teoreticky
zapotřebí k oxidaci 35 m3 amoniaku na oxid dusnatý? Jaký objem oxidu dusnatého
vznikne?
166) Dusitan amonný se zahříváním rozkládá za vzniku dusíku. Reakční směs se připraví
z roztoků síranu amonného a dusitanu draselného. Jaké množství síranu amonného
a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 7,5 dm3 dusíku. M (KNO2)
= 85,104 g . mol-1
, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1
.
167) Jaký objem oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) je třeba použít k přípravě
15 g heptahydrátu siřičitanu sodného vznikajícího zaváděním SO2 do roztoku NaOH?
M (Na2SO3 .7 H2O) = 252,144 g . mol-1
.
102
168) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké
látkové množství vody vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného?
M ((NH4)2Cr2O7) = 252,0652 g . mol-1
.
169) Při koksování 1 tuny černého uhlí vzniká amoniak. Jaký objem amoniaku vznikne za
normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1,5 % hmot. N, a když se dusík přemění na
amoniak z 15 %. Ar (N) = 14,0067.
170) V dýchacích přístrojích se používá peroxid sodíku, který reaguje s oxidem uhličitým za
vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a objem kyslíku vznikne ze
58,5 g peroxidu sodíku? M (Na2 O2) = 77,9784 g . mol-1
.
171) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku Li3N. Jaké množství Li je
zapotřebí k přípravě 58 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297 g . mol-1
.
172) Čistý kobalt byl připravován redukcí 21 g oxidu kobaltitého vodíkem při vysoké teplotě.
Jaké je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 95 % a přítomné
nečistoty se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1
.
173) Bezvodý bromid hlinitý se připravuje přímou syntézou obou prvků. Jaké množství Al
a bromu je zapotřebí k přípravě 40 g bezvodého bromidu hlinitého? Ar (Al) = 26,981,
M (AlBr3) = 266,693 g . mol-1
, M (Br2) = 159,808 g . mol-1
.
174) Jaký objem sulfanu a oxidu siřičitého je zapotřebí k přípravě 150 g síry? Ar (S) = 32,066.
175) Jaký objem technického vodíku (s čistotou 95 % obj.) a technického chloru (s čistotou
94 % obj.) je zapotřebí k výrobě 300 kg HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1
.
176) Oxid uhličitý obsažený v 0,3 m3 vzduchu byl pohlcován v roztoku hydroxidu barnatého.
Reakcí vzniklo 0,91 g uhličitanu barnatého. Vypočtěte obsah oxidu uhličitého ve vzduchu
v objemových procentech. M (BaCO3) = 197,3392 g . mol-1
.
177) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 25 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079
g . mol-1
, M (I2) = 253,803 g . mol-1
.
178) Dolomit s hmotnostním obsahem 40 % uhličitanu vápenatého a 43 % uhličitanu
hořečnatého byl rozložen žíháním. Jaké je složení výsledné směsi v hmotnostních
procentech za předpokladu, že příměsi obsažené v dolomitu se žíháním nemění? M (CaO)
= 56,08 g . mol-1
, M (MgO) = 40,311 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
, M (MgCO3)
= 84,316 g . mol-1
.
103
179) Jaký je úbytek hmotnosti 5 kg heptahydrátu síranu zinečnatého při ztrátě krystalické
vody a vzniku síranu zinečnatého? M (ZnSO4 . 7 H2O) = 287,54 g . mol-1
, M (ZnSO4)
= 161,433 g . mol-1
.
180) Kolik oxidu chromitého je obsaženo v 200 g síranu draselno-chromitého? M (Cr2O3)
= 151,990 g . mol-1
, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1
.
181) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), je-
li čistota boraxu 86 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1
.
182) Vyjádřete hmotnostní obsah křemíku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec
Al2(OH)4Si2O6. Ar (Si) = 28,086, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1
.
183) V přírodním dusičnanu sodném byl zjištěn obsah dusíku 12,0 % hmot. Jaký je obsah
nečistot v hmotnostních procentech za předpokladu, že nečistoty neobsahují dusík. Ar (N)
= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1
.
184) Při výrobě olova z galenitu (PbS) se vychází z koncentrátu o obsahu 80 % hmot. PbS.
Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 330 kg olova, pokud se olovo
vyrábí s 80 %ní účinností? Ar (Pb) = 207,2, M (PbS) = 239,3 g . mol-1
.
185) Vypočítejte složení ekvimolární směsi kyslíku a vodíku v hmotnostních procentech.
Ekvimolární směs znamená rovnost látkových množství, jinak řečeno poměr látkových
množství je 1 : 1. M (H2) = 2,016 g . mol-1
, M (O2) = 32, 000 g . mol-1
.
186) Množství bromu ve formě bromidů v mořské vodě je 0,004 % hmot. V jakém množství
mořské vody je obsažen 250 g bromu?
187) Mořská voda obsahuje 3,5 % hmot. chloridů. Z nich 75 % je chlorid sodný. V jakém
množství mořské vody je obsaženo 50 kg NaCl?
188) Dokonalým spálením 1 g koksu zbaveného vlhkosti bylo získáno 1,48 dm3 oxidu
uhličitého za normálních podmínek. Jaký je obsah nespalitelných látek v hmotnostních
procentech. Ar (C) = 12,011.
189) Objemové složení plynu je 50 % dusíku, 20 % NO a 30 % amoniaku. Jaká je hmotnost
kyslíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (O) = 16,000.
190) Vápenec s obsahem nečistot 12 % hmot. byl vypálen na oxid vápenatý. Za předpokladu,
že obsah nečistot se pálením nemění, vypočtete obsah CaO v hmotnostních procentech ve
výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
104
191) Jaký je obsah oxidu fosforečného v hydroxid-tris(fosforečnanu) pentavápenatém,
Ca5(OH)(PO4)3. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5) = 141,9445 g .
mol-1
, M (Ca5 (OH)(PO4)3) = 502,3221 g . mol-1
.
192) Složení sodnovápenatého skla lze vyjádřit vzorcem Na2O . CaO . 6 SiO2. Vypočítejte
teoretickou spotřebu surovin, uhličitanu sodného, vápence a oxidu křemičitého na 30 kg
skla. M (Na2O . CaO . 6 SiO2) = 478,549 g . mol-1
, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1
,
M (SiO2) = 60,085 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
193) Kolik mědi je obsaženo v 1 kg čistého pentahydrátu síranu měďnatého. Ar (Cu)
= 63,546, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1
.
194) Hmotnost čistého uhličitanu vápenatého při termickém zpracování poklesla o 17 %. Jaký
je molární poměr oxidu vápenatého a uhličitanu vápenatého ve směsi získané termickým
zpracováním? M (CO2) = 44,02 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
195)Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 10 dm3 (za normálních
podmínek) a 50 g kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,000 g . mol-1
.
196) Spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 33 m3 (měřeno za normálních
podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043 g . mol-1
.
197) Oxid dusičitý se skládá ze směsi monomeru a dimeru (N2O4). Jaký je molární poměr
monomeru a dimeru, když byla stanovena molární hmotnost 67,8 g . mol-1
. M (NO2)
= 46,005 g . mol-1
.
198) Jaké látkové množství Pb je obsaženo v 1 tuně galenitu (PbS) s obsahem sulfidu
olovnatého 54 % hmot. ? M (PbS) = 239,3 g . mol-1
.
199) Jaká je hmotnost chlorovodíku, který lze připravit ze 3 dm3 chloru a 2 dm
3 vodíku?
Objemy plynů jsou měřeny za normálních podmínek. M (HCl) = 36,468 g . mol-1
.
200) Kolik dm3 oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) lze získat spálením 10 g
síry? Ar (S) = 36,064.
105
3.2 Řešení stechiometrických příkladů
1) Jaké látkové množství obsahuje 1,25 kg dusičnanu stříbrného? M (AgNO3) = 169,83 g .
mol-1
.
M (AgNO3) = 169,83 g . mol-1
, tzn., že jeden mol váží 169,83 g.
1,25 kg = 1 250 g
1 250 : 169,83 = 7,36 mol AgNO3
Jedná se o látkové množství 7,36 mol AgNO3
2) Je zapotřebí navážit látkové množství 1,2 . 10-3
mol dodekahydrátu hydrogenfosforečnanu
draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa. M (K2HPO4 .
10 H2O) = 358,141 g . mol-1
.
M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1
, tzn., že jeden mol váží 358,141 g
1,2 . 10-3
. 358,141 = 0,4298 g
Navážka je 0,4298 g K2HPO4 . 10 H2O
3) O jaké látkové množství se jedná, jestliže jsme do reakční směsi přidali 1,5 cm3 hexanu
s hustotou 0,6594 g . cm-3
? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1
.
1,5 cm3 hexanu představuje 1,5 cm
3 . 0,6594 g . cm
-3 = 0,9891 g hexanu
0,9891 g hexanu představuje látkové množství 0,9891g /86,178 g . mol-1
= 0,01148 mol
Jedná se o látkové množství 0,01148 mol hexanu.
4) V 0,5 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace kyseliny
dusičné vyjádřená v mol . dm-3
? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1
.
6,3013 g kyseliny dusičné představuje látkové množství 0,1mol, protože M (HNO3)
= 63,013 g . mol-1
.
Je-li v 0,5 dm3 látkové množství 0,1 mol, je v 1 dm
3 látkové množství 0,2 mol.
Koncentrace je 0,2 mol . dm-3
.
5) Roztok obsahuje látkové množství 0,36 mol hydroxidu sodného. Jaké látkové množství
kyseliny trihydrogenfosforečné je třeba k roztoku přidat, aby vznikl fosforečnan trisodný
Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1
, M(NaOH) = 40 g . mol-1
.
Reakce bude probíhat podle rovnice
3 NaOH + H3PO4 = Na3PO4 + 3 H2O ke zreagování látkového množství 3 molů NaOH je zapotřebí 1 mol H3PO4, na zreagování
látkového množství 0,36 mol NaOH je proto zapotřebí látkové množství 0,12 mol H3PO4
Je zapotřebí látkové množství 0,12 mol H3PO4.
106
6) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 8,1 g uhlíku s křemíkem, vzniká-li
při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,0860, Ar (C) = 12,011.
Ze vzorce vyplývá, že při reakci reaguje vždy stejné látkové množství Si a C
8,1 g uhlíku (Ar (C) = 12,011) odpovídá 8,1/12,011 = 0,674 mol C
Látkové množství Si, kterého je zapotřebí, činí 0,674 mol.
7) Určete látkové množství vodíku a dusíku, které se sloučí za vzniku 500 g amoniaku.
M(NH3) = 17,030 g . mol-1
.
500 g amoniaku odpovídá látkovému množství 500/17,03 = 29,36 mol
amoniak vzniká podle rovnice
N2 + 3 H2 = 2 NH3 pro látková množství
platí poměr 1 : 3 = 2 tudíž pro látkové množství amoniaku 29,36 mol
platí poměr 14,68 : 44,04 = 29,36
Je zapotřebí látkové množství 14,68 mol dusíku a látkové množství 44,04 mol vodíku.
8) Vypočítejte hmotnost a látkové množství hydridu vápenatého potřebného k přípravě
10 dm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol
-1.
Příprava vodíku z hydridu vápenatého probíhá podle rovnice
CaH2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + 2 H2
má-li vzniknout 10 dm3 vodíku, jedná se o látkové množství
10/22,414 = 0,446 mol vodíku
pro vznik látkového množství 0,446 mol vodíku je zapotřebí látkového množství 0,223 mol
hydridu vápenatého, což představuje
0,223 . 42,096 = 9,387 g hydridu vápenatého
Je zapotřebí látkové množství 0,223 mol hydridu vápenatého, což je 9,387 g.
9) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 3 g zaujímají za normálních podmínek objem
3 948 cm3?
Objem 3 948 cm3 představuje látkové množství 3,948 dm
3/22,414 dm
3 = 0,17614 mol
0,17614 mol ….. 3 g
1 mol x
x = (1/0,17614) . 3 = 17,032 g . mol-1
Molární hmotnost plynu je 17,032 g . mol-1
.
107
10) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 10 m
3 methanu?
Spalování probíhá podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
plyny reagují v objemových poměrech
1 objem CH4 + 2 objemy O2
10 m3 CH4 + 20 m
3 O2
Spotřebuje se 20 m3 O2.
11) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 10 m
3 methanu, předpokládáme-li
spálení na oxid uhelnatý a vodu?
Spalování probíhá podle rovnice
2 CH4 + 3 O2 = 2 CO + 4 H2O
plyny reagují v objemových poměrech
2 objemy CH4 + 3 objemy O2
10 m3 CH4 + 15 m
3 O2
Spotřebuje se 15 m3 O2.
12) Vypočítejte látkové množství chloru a křemíku v chloridu křemičitém o hmotnosti 450g .
M (SiCl4) = 169,898 g . mol-1
.
450 g SiCl4 představuje látkové množství 450/169,898 = 2,649 mol
látkové množství Si je stejné, jako látkové množství SiCl4, látkové množství Cl je čtyřikrát
větší, tedy 10,595 mol.
Látkové množství Si je 2,649 mol a látkové množství Cl je 10,595 mol.
13) Vyjádřete obsah dusíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar (N) = 14,0067,
M ((NH4)2SO
4) = 132,194 g . mol
-1.
V jedné molekule síranu amonného (NH4)2SO4 jsou dva atomy dusíku
protože M((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1
, je ve 132,194 g síranu amonného 2 . 14,0067 g
dusíku (Ar (N) = 14,0067)
hmotnostní procenta dusíku udávají, kolik gramů dusíku je ve 100 g síranu amonného.
potom platí
132,194 g (NH4)2SO4 obsahuje ….. 28,0134 g N
100 g (NH4)2SO4 obsahuje ….. x g N
x = (100/132,194) . 28,0134 = 21,19 % N
Obsah dusíku v (NH4)2SO4 je 21,19 % hmot.
108
14) Určete hmotnostní procenta vápníku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g.
mol-1
, Ar (Ca) = 40,08.
V jedné molekule uhličitanu vápenatého CaCO3 je jeden atom vápníku
protože M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
, je ve 100,09 g CaCO3 právě 40,08 g vápníku
(Ar (Ca) = 40,08)
hmotnostní procenta v tomto případě udávají, kolik gramů vápníku je ve 100 g uhličitanu
vápenatého
100,09 g CaCO3 obsahuje ….. 40,08 g Ca
100 g CaCO3 obsahuje ….. x g Ca
x = (100/100,09) . 40,08 = 40,04 % Ca
V uhličitanu vápenatém je 40,04 % hmot. Ca.
15) Určete hmotnostní procenta fluoru a chloru v 1,2 - dichlortetrafluorethanu.
Ar (F) = 18,9984, A
r (Cl) = 35,453, M (C2F
4Cl
2) = 170,91 g . mol
-1.
1,2 - dichlortetrafluorethan obsahuje dva atomy chloru a čtyři atomy fluoru v jedné
molekule 1,2 - dichlortetrafluorethanu
ve 170,91 gramech 1,2 - dichlortetrafluorethanu (M(C2Cl2F4) = 170,91 g.mol-1
) je proto
2 . 35,453 gramů chloru (Ar(Cl) = 35,453) a
4 . 18,9984 gramů fluoru (Ar(F) = 18,9984)
pro chlor platí
170,91 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. 70,906 gramů chloru
100 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. x gramů chloru
x = (100/170,91) .70,906 = 41,49% hmot. Cl
pro fluor platí
170,91 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. 75,9936 gramů fluoru
100 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. x gramů fluoru
x = (100/170,91) . 75 . 9936 = 44,46 % hmot. F
Obsah chloru je 41,49 % hmot., obsah fluoru je 44,46 % hmot.
16) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v benzenu. M (C6H6) = 78,114 g . mol-1
, Ar
(H) = 1,008, Ar (C) = 12,011. Rovněž určete molární procenta uhlíku a vodíku v molekule
benzenu.
V molekule benzenu je šest atomů uhlíku (6 . 12,011g = 72,066 g uhlíku) a
šest atomů vodíku (6. 1,008 g = 6,048 g vodíku)
v 78,114 g benzenu je tedy 72,066 g uhlíku, což představuje
(72,066/78,114) . 100 = 92,257 % hmot.
109
zbytek je obsah vodíku - 7,743% hmot.
obsah vodíku i uhlíku v benzenu je 50 % molárních
Benzen obsahuje 50 % molárních uhlíku a vodíku a 92,257 % hmot. uhlíku a 7,743 %
hmot. vodíku.
17) Jaká je relativní atomová hmotnost kovu, jestliže při rozpuštění jeho 58,34 g v kyselině
chlorovodíkové vzniklo 20 dm3 vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních
podmínek; při rozpouštění vznikla sůl kovu s oxidačním číslem 2.
Protože vzniká sůl kovu s oxidačním číslem 2, probíhá rozpouštění podle reakce
Me + 2 HCl = MeCl2 + H2
z této rovnice vyplývá, že látkovému množství 1 mol kovu odpovídá látkové množství
1 mol plynného vodíku, tj. za normálních podmínek 22,414 dm3
vodíku
vodíku vzniklo 20 dm3
(za normálních podmínek), což odpovídá látkovému množství
20/22,414 = 0,89229 mol vodíku
aby vzniklo 0,89229 molu vodíku, muselo dojít k rozpuštění 0,89229 molu kovu
mezi látkovým množstvím vodíku a kovu platí totiž podle výše uvedené rovnice poměr 1:1
množství rozpuštěného kovu 58,34 g odpovídá 0,89226 mol, takže platí
0,89229 molu ….. 58,34 g
1 mol ….. x g
x = (1/0,89229) . 58,34 = 65,38 g
Relativní atomová hmotnost kovu je 65,38.
18) Kolik dm3 oxidu uhličitého, měřeno za normálních podmínek, vznikne tepelným
rozkladem 250 g MgCO3? M (MgCO
3) = 84,31 g . mol
-1.
Tepelný rozklad probíhá podle rovnice
MgCO3 = MgO + CO2
z jednoho molu uhličitanu hořečnatého (tj. z 84,31 gramů) vznikne jeden mol oxidu
uhličitého, což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3
potom platí
84,31 g MgCO3 odpovídá ….. 22,414 dm3
250 g MgCO3 odpovídá ….. x dm3
x = (250/84,31) . 22,414 = 66,463 dm3 CO2
Vznikne 66,463 dm3 CO2.
19) Jaká je hustota oxidu siřičitého za normálních podmínek? M (SO2) = 64,033 g . mol
-1.
110
Za normálních podmínek představuje jeden mol oxidu siřičitého (tj. 64,033 g) objem
22,414 dm3
hustota je hmotnost jednotky objemu
ρ = m/V = 64,033 g/22,414 dm3 = 2,857 g . dm
-3
Hustota oxidu siřičitého je 2,857 g . dm-3
.
20) Vypočítejte, kolik gramů kyseliny sírové je nutno použít k neutralizaci 25 g hydroxidu
sodného. M (NaOH) = 40 g . mol-1
, M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
Neutralizace hydroxidu sodného probíhá podle rovnice
2 NaOH + H2SO4 = Na2SO4 + 2 H2O
na dva moly hydroxidu sodného (tj. na 2. 40 g) je zapotřebí jeden mol kyseliny sírové
(tj. 98,08 g).
platí tedy
na 80 g NaOH je zapotřebí ….. 98,08 g H2SO4
na 25 g NaOH je zapotřebí ….. x g H2SO4
x = (25/80) . 98,08 = 30,65 g H2SO4
Je zapotřebí 30,65 g H2SO4.
21) Při vysušení pentahydrátu síranu měďnatého získáme bezvodý síran měďnatý. Kolik
hmotnostních procent vody obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik vody
odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4 . 5 H
2O)
= 249,68 g . mol-1
, M (CuSO4)= 159,604 g . mol
-1.
Rozdíl molárních hmotností M (CuSO4 . 5 H2O) a M (CuSO4) udává molární hmotnost
M (5H2O)
M (5H2O) = M (CuSO4 . 5 H2O) - M (CuSO4) = 90,076 g . mol-1
procentický podíl vody spočítáme podle úměry
249,68 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. 90,076 g vody
100 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. x g vody
x = (100/249,68) . 90,076 = 36,08 % hmot. H2O
10 kg pentahydrátu s 36,08 % hmot. vody obsahuje 3,608 kg vody
Podíl vody v CuSO4. 5 H2O je 36,08 % hmot., v 10 kg CuSO4. 5 H2O je 3,608 kg
vody.
111
22) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 1 kg pentahydrátu síranu měďnatého po
jeho rozpuštění, vysrážení ve formě hydroxidu měďnatého, jeho izolaci a převedení
vyžíháním na oxid měďnatý? M (CuSO4 . 5 H
2O) = 249,680 g . mol
-1, M (CuO) = 79,539
g . mol-1
.
Rovnice rozkladu pentahydrátu síranu měďnatého na oxid měďnatý není třeba vyčíslovat.
platí totiž, že z jedné molekuly CuSO4 . 5 H2O vznikne jedna molekula CuO
CuSO4 . 5 H2O CuO
z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného (M (CuSO4 . 5 H2O ) = 249,68 g.mol-1
) vznikne
79,539 g oxidu měďnatého (M (CuO) = 79,539 g . mol-1
)
platí proto
z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. 79,539 g oxidu měďnatého
z 1000 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. x g oxidu měďnatého
x = (1000/249,68) . 79,539 = 318,6 g CuO
Vznikne 318,6 g CuO.
23) Kolik hmotnostních procent vody obsahuje dihydrát síranu vápenatého? M ( CaSO4 .
2 H2O) = 172,174 g . mol
-1, M (CaSO
4) = 136,143 g . mol
-1.
Jeden mol dihydrátu síranu vápenatého (172,174 g) obsahuje 36,031 g vody (rozdíl mezi
M (CaSO4 . 2 H2O) a M (CaSO4))
potom platí
172,174 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. 36,031 g vody
100 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. x gramů vody
x = (100/172,174) . 36,031 = 20,93 % hmot. vody
CaSO4 . 2 H
2O obsahuje 20,93 % hmot. vody.
24) Při dokonalém vysušení 150 g síranu vápenatého bylo získáno 140,69 g bezvodého
síranu vápenatého. Rozhodněte, zda původní sloučenina byla semihydrátem nebo
dihydrátem síranu vápenatého. M (CaSO4) = 136,14 g . mol
-1, M (CaSO
4 . 0,5 H2O)
= 145,13 g . mol-1
, M (CaSO4 . 2 H
2O) = 172,174 g . mol
-1.
Pokud je původní síran vápenatý dihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (172,174 g)
jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g, při vysušení 150 g by měla platit
úměra
172,174 g dihydrátu odpovídá ….. 136,16 gramů bezvodého síranu vápenatého
150 g dihydrátu odpovídá ….. x gramů bezvodého síranu vápenatého
x = (150/172,174) . 136,16 = 118,6 g CaSO4
112
pokud je původní síran vápenatý semihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (145,13
g) jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g. Při vysušení 150 g by měla platit
úměra
145,13 g semihydrátu odpovídá ….. 136,16 gramů bezvodého síranu vápenatého
150 g semihydrátu odpovídá ….. x gramů bezvodého síranu vápenatého
x = (150/145,13) . 136,16 = 140,7 g CaSO4
Původní síran vápenatý je semihydrát.
25) Kolik krychlových metrů kyslíku je zapotřebí ke spálení 12 m3 vodního plynu? Vodní
plyn je složen z 50 % obj. CO a 50 % obj. H2. Objem plynu se měří při teplotě 30
oC
a tlaku 200 kPa.
Protože složení vodního planu je 50% objemových vodíku a 50% objemových oxidu
uhelnatého, je 12 m3 vodního plynu složeno z 6 m
3 vodíku a 6 m
3 oxidu uhelnatého
vodík je spalován podle rovnice
2 H2(g) + O2(g) = 2 H2O (g)
podle této rovnice reaguje jeden objemový díl kyslíku se dvěma objemovými díly vodíku,
znamená to, že ke spálení 6 m3
vodíku je zapotřebí 3 m3 kyslíku
oxid uhelnatý je spalován podle rovnice
2 CO(g) + O2(g) = 2 CO2(g)
podle této rovnice je zapotřebí na jeden objemový díl kyslíku dvou objemových dílů oxidu
uhelnatého a na 6 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 3 m
3 kyslíku
Celkem je zapotřebí 6 m3 kyslíku.
Údaj o teplotě a tlaku je zbytečný.
26) Kolik dm3 kyslíku je zapotřebí k úplné oxidaci 1 m
3 oxidu siřičitého?
Oxid siřičitý se oxiduje podle rovnice
2 SO2 + O2 = 2 SO3
podle této rovnice je zapotřebí jeden objemový díl kyslíku na dva objemové díly oxidu
siřičitého
na 1 m3 oxidu siřičitého je proto zapotřebí 0,5 m
3 kyslíku, což je 500 dm
3
Je zapotřebí 500 dm3.
113
27) K roztoku, který obsahuje 0,3 molu FeCl3, přidáme 0,24 molu NaOH. Kolik molů
Fe(OH)3 vzniklo a kolik molů FeCl
3 zbylo?
V roztoku probíhá reakce
FeCl3 + 3 NaOH = Fe(OH)3 + 3 NaCl
podle této reakce reaguje látkové množství 1 mol FeCl3 se 3 moly NaOH
na 0,3 molů FeCl3 by proto bylo zapotřebí 0,9 molů NaOH, které však nejsou v roztoku
k dispozici
z toho plyne, že chlorid železitý je v přebytku vzhledem k hydroxidu sodnému
znamená to úměru
1 mol FeCl3 potřebuje ……………. 3 moly NaOH
x molů FeCl3 potřebuje ……………. 0,24 molů NaOH
je zřejmé, že při spotřebování veškerého množství NaOH (0,24 molů) se spotřebuje pouze
0,08 molů FeCl3
zbytek, tj. 0,22 molu (0,3 – 0,08) nezreaguje
vzhledem k tomu, že z jednoho molu FeCl3 vznikne 1 mol Fe(OH)3, vznikne z 0,08 molu
FeCl3 0,08 molu Fe(OH)3.
Vzniklo 0,08 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,22 mol FeCl3.
28) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 150 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g.
mol-1
.
Redukce probíhá podle rovnice
CuO + H2 = Cu + H2O
z jednoho molu CuO vznikne 1 mol vody
150 g CuO odpovídá látkovému množství150/79,54 = 1,886 mol CuO
z 1,886 mol CuO vznikne proto 1,886 mol vody.
Vznikne 1,886 mol vody.
29) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 1 tuny oxidu železitého? M (Fe2O
3) = 159,692 g
. mol-1
, Ar (Fe) = 55,847.
Redukce oxidu železitého probíhá bez ohledu na redukční činidlo tak, že z jedné molekuly
oxidu železitého mohou vzniknout dva atomy železa
platí proto
Fe2O3 ….. 2 . Fe
z 1 molu Fe2O3 tj. ze 159,692 g vzniknou ….. 2 moly Fe tj. 2 . 55,847 tj. 111,694 g
z 1 tuny (tj. 1 000 000 g) vznikne ….. x gramů Fe
x = (1 000 000/159,692) . 111,694 = 699 433,91 g tj. 699,434 kg Fe
Vznikne 699,434 kg Fe.
114
30) V původní směsi bylo 10 molů vodíku a 9 molů dusíku. Chemickou reakcí směsi byly
získány 2 moly amoniaku (reakce neprobíhá se 100 % výtěžkem). Kolik molů vodíku
a dusíku nezreagovalo?
Reakce probíhá podle rovnice
N2 + 3 H2 = 2 NH3
podle této reakce je ke vzniku 2 molů amoniaku zapotřebí 3 molů vodíku a 1 mol dusíku
z 10 molů vodíku proto 3 moly zreagují a 7 molů zůstane nezreagováno
z 9 molů dusíku zreaguje jeden mol, zbude proto 8 molů dusíku
Nezreagovalo látkové množství 7 mol vodíku a látkové množství 8 mol dusíku.
31) K roztoku, který obsahuje 20 g H2SO
4, bylo přidáno 12 g NaOH. Určete, zda je vzniklý
roztok zásaditý, nebo kyselý. M (NaOH) = 40,00 g . mol-1
, M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
Molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1
, takže 20 g odpovídá látkovému
množství 20/98,08 = 0,2039 molu kyseliny sírové
molární hmotnost hydroxidu sodného je 40,00 g . mol-1
, takže 12 g odpovídá látkovému
množství12/40 = 0,3 molu hydroxidu sodného
reakce probíhá podle rovnice
H2SO4 + 2 NaOH = Na2SO4 + 2 H2O
podle této reakce je na jeden mol kyseliny sírové k úplné neutralizaci zapotřebí 2 molů
hydroxidu sodného
na neutralizaci 0,2039 molů kyseliny sírové by bylo zapotřebí 2 . 0,2039 = 0,4078 molů
hydroxidu sodného - toho je však k dispozici pouze 0,3 molu
kyseliny sírové je proto přebytek a roztok bud reagovat kysele
můžeme postupovat i obrácenou úvahou
ke zneutralizování 0,3 molů hydroxidu sodného je zapotřebí 0,15 molů kyseliny sírové
protože je přítomno větší množství (0,2039 molů) kyseliny sírové, bude v roztoku přebytek
kyseliny sírové a roztok bude reagovat kysele
Roztok bude reagovat kysele.
115
32) Směs plynů obsahuje 10 molů NO a 12 molů O2. Oxidační reakcí vznikne 6 molů NO
2.
Kolik molů NO a O2 se této rekce nezúčastní?
Probíhá reakce
2 NO + O2 = 2 NO2
podle této reakce vzniknou ze dvou molů NO a jednoho molu kyslíku dva moly NO2
aby vzniklo 6 molů NO2, musí zreagovat 3 moly kyslíku a 6 molů NO, lze sestavit bilanci
2 NO O2 = 2 NO2
2 moly 1 mol = 2 moly
6 molů 3 moly = 6 molů
z původních 10 molů NO jich zreagovalo 6, zbyly tedy 4 moly NO
z původních 12 molů O2 zreagovaly 3 moly, zbylo tedy 9 molů kyslíku
Zbylo látkové množství 4 moly NO a 9 mol kyslíku.
33) Kolik dm3 třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 1 molu vody?
Třaskavý plyn je výbušná směs kyslíku a vodíku v objemových poměrech určených
složením vody.
Třaskavý plyn vzniká reakcí
2 H2O = 2 H2 + O2
třaskavý plyn je směsí vodíku a kyslíku, podle výše uvedené reakce vzniknou ze dvou
molů vody tři moly plynu (dva moly vodíku a jeden mol kyslíku)
z jednoho molu vody vznikne 1,5 molu třaskavého plynu
za normálních podmínek zaujímá jeden mol plynu objem 22,414 dm3, potom 1,5 molu
odpovídá
1,5 . 22,414 = 33,621 dm3
Vznikne 33,621 dm3 třeskavého plynu.
34) Dvanáct dm3 vodíku ve směsi se třemi dm
3 kyslíku reagovalo za vzniku vody. Kterého
plynu byl přebytek a kolik dm3? Objemy plynů byly měřeny za normálních podmínek.
Vodík s kyslíkem reaguje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
reagují tedy dva dm3 vodíku s jedním dm
3 kyslíku, na tři dm
3 kyslíku je proto zapotřebí
6 dm3 vodíku
2 dm3 vodíku + 1 dm
3 kyslíku
6 dm3 vodíku + 3 dm
3 kyslíku
z dvanácti dm3
vodíku proto zreaguje pouze šest dm3, šest zbývajících dm
3 vodíku je
přebytečných
Přebytečným plynem je vodík, přebývá ho 6 dm3.
116
35) Do nádrže s 548 kg odpadní kyseliny sírové bylo přidáno 450 kg hydroxidu vápenatého.
Určete, zda množství hydroxidu vápenatého postačovalo k neutralizaci odpadní kyseliny
sírové. M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1, M (Ca(OH)
2) = 74,09 g . mol
-1.
Kyselina sírová reaguje s hydroxidem vápenatým podle rovnice
H2SO4 + Ca(OH)2 = CaSO4 + 2 H2O
protože molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1
a molární hmotnost hydroxidu
vápenatého je 74,09 g . mol-1
, reaguje 98,08 g kyseliny sírové se 74,09 g hydroxidu
vápenatého
množství hydroxidu vápenatého potřebného k neutralizaci 548 kg kyseliny sírové (548 000
g) spočítáme podle úměry
H2SO4 Ca(OH)2
98,08 g 74,09 g
548 000 g x g
x = (548 000/98,08) . 74,09 = 413 961 g hydroxidu vápenatého = 414,0 kg
vzhledem k tomu, že bylo použito 450 kg hydroxidu vápenatého, bylo množství hydroxidu
vápenatého pro neutralizaci dostatečné
Množství hydroxidu vápenatého bylo dostatečné.
36) Neutralizace 548 kg odpadní kyseliny sírové byla provedena přebytkem vápence. Jaký
objem oxidu uhličitého (měřeno za normálních podmínek) vznikl? Jaký objem oxidu
uhličitého vznikne, provede-li se neutralizace dolomitem? M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
Neutralizace kyseliny sírové vápencem probíhá podle rovnice
CaCO3 + H2SO4 = CaSO4 + H2O + CO2
podle rovnice vzniká z jednoho molu kyseliny sírové jeden mol oxidu uhličitého, který za
normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3
548 kg (tj. 548 000 g) kyseliny sírové představuje látkové množství 548 000/98,08
= 5 587,27 molů
z 5 587,27 molů kyseliny sírové tak vznikne 5 587,27 molů oxidu uhličitého, které
zaujímají objem
5 587,27 . 22,414 = 125 233,2 dm3 = 125,23 m
3
dolomit lze chemicky považovat za uhličitan hořečnato-vápenatý MgCa(CO3)2, rozklad lze
popsat rovnicí
MgCa(CO3)2 + 2 H2SO4 = CaSO4 + MgSO4 + 2 H2O + 2 CO2
platí, že ze dvou molů kyseliny sírové vzniknou dva moly oxidu uhličitého
117
poměr molů kyseliny sírové a vzniklého oxidu je proto stejný, bez ohledu na skutečnost,
zda neutralizaci provádíme dolomitem nebo vápencem, proto vznikne stejný objem oxidu
uhličitého i při neutralizaci dolomitem
Vznikne125,23 m3 oxidu uhličitého, při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem.
37) Jeden objemový díl oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku
oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20% obj. kyslíku a 80% obj. dusíku.
Oxid dusnatý zreaguje pouze ze 70 %. Jaké je výsledné složení směsi v objemových
procentech?
5 objemových dílů vzduchu představuje 1 objemový díl (20 % obj.) kyslíku a 4 objemové
díly (80%) dusíku
původní složení směsi je potom následující
1 obj. díl NO
1 obj. díl O2
4 obj. díly N2
protože zreagoval oxid dusnatý ze 70 %, zreagovalo 0,7 obj. dílů NO, zbytek tj. 0,3 obj.
dílu NO nezreagovalo
oxidace probíhala podle rovnice
2 NO + O2 = 2 NO2
na zreagování 0,7 objemových dílů NO bylo zapotřebí 0,35 obj. dílu kyslíku
z jednoho objemového dílu kyslíku proto nezreagovalo 0,65 obj. dílů
konečné složení směsi vypadá takto
0,3 obj. dílů NO
0,65 obj. dílů O2
0,7 obj. dílů NO2
4 obj. díly N2
celkem 5,65 obj. dílů
objemová procenta NO (0,3/5,65 ) . 100 = 5,3 %
NO2 (0,7/5,65) . 100 = 12,4%
O2 (0,65/5,65) . 100 = 11,5%
N2 (4/5,65) . 100 = 70,8%
Složení výsledné směsi v objemových procentech bylo NO 5,3 %, NO2 12,4%,
O2 11,5%, N2 70,8%.
38) Vypočítejte objem vzduchu v m3, potřebný ke spálení 5 m
3 vodního plynu. Vodní plyn
má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5 % obj. CO
2, vzduch 20 % obj.
O2 a 80 % obj. N
2. Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází ke spalování dusíku.
Vzhledem k uvedenému složení obsahuje 5 m3 vodního plynu
2,5 m3 vodíku ( 50% obj.),
2 m3 CO (40% obj.),
118
0,25 m3 N2 ( 5% obj.) a
0,25 m3 CO2 ( 5% obj.)
při spalování vodního plynu nedochází k oxidaci dusíku, nespaluje se rovněž oxid uhličitý.
vodík se spaluje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
podle této rovnice spolu reagují dva objemové díly vodíku a s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 2,5 m3 vodíku je proto zapotřebí 1,25 m
3 kyslíku.
oxid uhelnatý se spaluje podle rovnice
2 CO + O2 = 2 CO2
podle této rovnice reagují dva objemové díly oxidu uhelnatého s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 2 m3 CO je proto zapotřebí 1 m
3 kyslíku.
na spálení vodíku a CO přítomných v 5 m3 vodního plynu je celkem potřeba 2,25 m
3
kyslíku
spalování se však provádí vzduchem, který přibližně obsahuje 20 % kyslíku
v 1 m3 vzduchu je proto přítomno 0,2 m
3 kyslíku
platí úměra
1 m3 vzduchu obsahuje 0,2 m
3 kyslíku
x m3 vzduchu obsahuje 2,25 m
3 kyslíku
x = 2,25/0,2 = 11,25 m3 vzduchu
Je zapotřebí 11,25 m3 vzduchu.
39) Jaký objem vzduchu v m3 je potřebný ke spálení 3 m
3 svítiplynu o složení 50 % H
2, 30 %
CH4, 10 % CO, 2 % C
2H
4 a 8 % N
2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte složení
vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2 . Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází
ke spalování dusíku.
Vzhledem ke složení svítiplynu obsahují 3 m3 svítiplynu
1,5 m3 vodíku (50% obj.),
0,9 m3 CH4 (30% obj.),
0,3 m3 CO (10% obj.),
0,06 m3 C2H4 (2% obj.),
objem dusíku není podstatný, protože nedochází k jeho spalování
vodík se spaluje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
protože ke spálení 2 objemových dílů vodíku je zapotřebí jednoho objemového dílu
kyslíku, je ke spálení 1,5 m3 vodíku zapotřebí 0,75 m
3 kyslíku
119
methan se spaluje podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
podle této rovnice je zapotřebí dvou objemových jednotek kyslíku na jednu objemovou
jednotku methanu - na 0,9 m3 metanu je proto zapotřebí 1,8 m
3 kyslíku
ethylen (ethen) je spalován podle rovnice
C2H4 + 3 O2 = 2 CO2 + 2 H2O
podle této rovnice je na jeden objemový díl ethylenu zapotřebí tří objemových dílů kyslíku
- na 0,06 m3 ethylenu je proto zapotřebí 0,18 m
3 kyslíku
oxid uhelnatý se spaluje podle rovnice
2 CO + O2 = 2 CO2
podle této rovnice reagují dva objemové díly oxidu uhelnatého s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 0,3 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 0,15 m
3 kyslíku
celkem je zapotřebí 0,15 + 0,18 + 0,75 + 1,8 = 2,88 m3 kyslíku
spalování se však provádí vzduchem, který přibližně obsahuje 20 % kyslíku
v 1 m3 vzduchu je proto přítomno 0,2 m
3 kyslíku
platí úměra
1 m3 vzduchu obsahuje 0,2 m
3 kyslíku
x m3 vzduchu obsahuje 2,88 m
3 kyslíku
x = 2,88/0,2 = 14,4 m3 vzduchu
Je zapotřebí 14,4 m3 vzduchu.
40) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 1 m
3 kyslíku (měřeno za normálních
podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol
-1.
Rozklad chlorečnanu draselného probíhá podle reakce
2 KClO3 = 2 KCl + 3 O2
ze dvou molů chlorečnanu draselného ( tj. z 2 . 122,549 = 245,098 g) vzniknou tři moly
kyslíku, které za normálních podmínek představují objem 3 . 22,414 = 67,242 dm3
kyslíku
výpočet množství chlorečnanu draselného potřebného pro vznik 1 m3 (tj. 1000 dm
3)
kyslíku vypadá takto:
245,098 g KClO3 odpovídá 67,242 dm3 kyslíku
x g KClO3 odpovídá 1000 dm3 kyslíku
x = (1000/67,242) . 245,098 = 3 645,01 g = 3,645 kg KClO3
Je zapotřebí 3,645 kg KClO3.
120
41) Kolik dm3 acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 1 kg
dikarbidu vápníku? M (CaC2) = 64,1 g . mol
-1.
Rozklad dikarbidu vápníku probíhá podle reakce
CaC2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + C2H2
podle této rovnice vznikne z jednoho molu dikarbidu vápníku tj. ze 64,1 g jeden mol
acetylénu, který za normálních podmínek představuje objem 22,414 dm3 C2H2
z jednoho kilogramu dikarbidu vápníku (tj. z 1000 g) se množství získaného acetylénu
získá podle úměry
64,1 g CaC2 uvolní 22,414 dm3 C2H2
1 000 g CaC2 uvolní x dm3 C2H2
x = (1000/64,1) . 22,414 = 349,7 dm3 C2H2
Získá se 349,7 dm3 C2H2.
42) Kolik m3 oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 1 tuny hydrogenuhličitanu sodného?
M (NaHCO3) = 84,007 g . mol
-1.
Kalcinace hydrogenuhličitanu sodného probíhá podle rovnice
2 NaHCO3 = Na2CO3 + H2O + CO2
podle této reakce se ze dvou molů hydrogenuhličitanu sodného ( tj. z 2 . 84,007 = 168,014
g) uvolní jeden mol oxidu uhličitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414
dm3
jedna tuna představuje 1 000 kg resp. 106 g
množství uvolněného oxidu uhličitého z jedné tuny hydrogenuhličitanu sodného získáme
z úměry
168,014 g NaHCO3 uvolní 22,414 dm3 CO2
1 000 000 g NaHCO3 uvolní x dm3 CO2
x = (1 000 000/168,014) . 22,414 = 133 405 dm3 = 133,4 m
3 CO2
Uvolní se 133,4 m3 CO2.
43) Jaký objem plynů (po převedení na normální podmínky) vznikne dokonalým spálením
jedné tuny n – oktanu? M (C8H
18) = 114,233 g . mol
-1.
Po převedení na normální podmínky je vzniklá voda v kapalném stavu a spalování n-
oktanu bude probíhat podle rovnice
2 C8H18(l) + 25 O2(g) = 16 CO2(g) + 18 H2O(l)
podle této rovnice vznikne z jednoho molu n-oktanu tj. ze 114,233 g 8 molů oxidu
uhličitého, které představují za normálních podmínek objem 8 . 22,414 = 179,312 dm3
121
z jedné tuny oktanu, tj. 106 g se uvolní objem oxidu uhličitého, který vypočteme podle
úměry
z 114,233 g oktanu vznikne 179,312 dm3
z 1 000 000 g oktanu vznikne x dm3
x = (1 000 000/114,233) . 179,312 = 1 569 704 dm3 = 1 569,7 m
3 plynů
Uvolní se 1 569,7 m3
plynů.
44) Máme připravit 35 g BaS redukcí BaSO4 uhlíkem. Vypočítejte potřebné množství síranu
barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije s desetiprocentním přebytkem. M (BaSO4)
= 233,4 g . mol-1
, M (BaS) = 169,4 g . mol-1
, Ar (C) = 12,011.
Redukce síranu barnatého uhlíkem za vzniku sulfidu barnatého probíhá podle rovnice
BaSO4 + 2 C = BaS + 2 CO2
ze 233,4 g síranu barnatého (M (BaSO4) = 233,4 g.mol-1
) vznikne podle této rovnice 169,4
g BaS (M (BaS) = 169,4 g.mol-1
). Množství síranu barnatého potřebného ke vzniku 35 g
BaS vypočteme podle úměry
z 233,4 g BaSO4 vznikne 169,4 g BaS
z x g BaSO4 vznikne 35 g BaS
x = (35/169,4) . 233,4 = 48,22 g BaSO4
na vznik 169,4 g BaS (M (BaS) = 169,4 g . mol-1
) je zapotřebí dvou molů uhlíku, tj.
2 . 12,011 = 24,022 g uhlíku
stechiometrické množství uhlíku potřebného pro vznik 35 g BaS získáme z úměry
na vznik 169,4 g BaS je potřeba 24,022 g uhlíku
na vznik 35 g BaS je potřeba x g uhlíku
x = (35/169,4) . 24,022 = 4,963 g uhlíku
máme-li k reakci použít desetiprocentní přebytek uhlíku, představuje vypočtené množství
100%, k reakci použijeme 110%.
100 % odpovídá 4,963 g uhlíku
110 % odpovídá x g uhlíku
x = (110/100) . 4,963 = 5,459 g uhlíku
Potřebné množství síranu barnatého je 48,22 g, potřebné množství uhlíku je 5,459 g.
45) Hořením 5 gramů antracitu vzniklo 8,84 dm3 CO
2 (měřeno za normálních podmínek).
Kolik procent uhlíku antracit obsahuje? Ar (C) = 12,011.
Objem 8,84 dm3 oxidu uhličitého představuje za normálních podmínek
122
8,84/22,414 = 0,3944 molu
protože spalování uhlíku v antracitu probíhá podle rovnice
C + O2 = CO2
vznikne spálením jednoho molu uhlíku jeden mol oxidu uhličitého
protože vzniklo 0,394 molu oxidu uhličitého, musí 5 g antracitu obsahovat 0,394 molu
uhlíku
protože Ar(C) = 12,011 je množství uhlíku v 5 g antracitu rovno
0,3944 . 12,011 = 4,7371 g
toto množství představuje
(4,7371/5) . 100 = 94,74 % hmot.
Antracit obsahuje 94,74 % hmot. uhlíku.
46) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 12 g kovového draslíku s vodou? Ar (K) = 39,098.
Reakce draslíku s vodou probíhá podle reakce
2 K + 2 H2O = 2 KOH + H2
ze dvou molů draslíku tj. z 2 . 39,098 = 78,196 g vznikne jeden mol vodíku, který za
normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3 vodíku
pro výpočet množství vodíku vzniklého z 12 g draslíku platí úměra
ze 78,196 g draslíku vznikne 22,414 dm3 vodíku
z 12 g draslíku vznikne x dm3 vodíku
x = (12/78,196) . 22,414 = 3,44 dm3 vodíku
Vznikne 3,44 dm3 vodíku.
47) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 1 g v kyselině chlorovodíkové vznikl objem
325,6 cm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině
chlorovodíkové nerozpouštějí za vzniku vodíku. Ar (Zn) = 65,39.
Zinek se v kyselině chlorovodíkové rozpouští podle reakce
Zn + 2 HCl = ZnCl2 + H2
podle této rovnice platí, že z jednoho molu zinku vznikne jeden mol vodíku
vodíku vznikl objem 0,3256 dm3, což za normálních podmínek odpovídá látkovému
množství 0,3256/22,414 = 0,014526 molu vodíku
toto množství vodíku muselo vzniknout z 0,014526 molu zinku
protože Ar (Zn) = 65, odpovídá toto látkové množství
0,014526 . 65,39 = 0,9499 g Zn
123
v jednom gramu je přítomno 0,9499 g Zn, což znamená, že obsah zinku je
(0,9499/1) . 100 = 94,99 % hmot.
Zinek obsahuje 94,99 % Zn.
48) Při rozpouštění látkového množství 1 mol kovu v kyselině chlorovodíkové vzniklo
33,622 dm3 vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?
Obecná rovnice pro rozpouštění kovu v kyselině chlorovodíkové může být napsána v této
podobě
Me + x HCl = MeClx + (x/2) H2
Me znamená kov, x znamená oxidační číslo kovu rozpuštěného ve formě chloridu
obecně platí, že při rozpouštění jednoho molu kovu vznikne x/2 molu vodíku v závislosti
na oxidačním čísle x vzniklého chloridu
množství 33,622 dm3 vodíku za normálních podmínek odpovídá
33,622/22,414 = 1,5 molu
znamená to, že rozpuštěním jednoho molu kovu vznikne 1,5 molu vodíku a protože x/2
= 1,5 platí, že oxidační číslo kovu je rovno třem
Oxidační číslo je rovno třem.
49) Uhlí s obsahem 80 % hmot. uhlíku a 2 % hmot. síry spalujeme s 90 % účinností. Kouřové
plyny podrobujeme odsiřování, při kterém se zachytí 66 % oxidu siřičitého ve formě
dihydrátu síranu vápenatého. Ročně spálíme 10 000 t uhlí. M (SO2) = 64,063 g . mol
-1,
M (CO2) = 44,010 g . mol
-1, A
r (C) = 12,011, M (CaSO
4 . 2 H
2O) = 172,174 g . mol
-1,
Ar (S) = 32,066.
Vypočtěte:
a) kolik m3 CO
2 se uvolní ročně,
b) kolik SO2 (v m
3) se ročně uvolní do okolí, tedy není zachyceno při odsiřování,
c) kolik dihydrátu síranu vápenatého ročně vznikne?
49) a) 10 000 t uhlí obsahuje 8 000 t uhlíku
při spálení s 90% účinností se spálí z 8 000 t uhlíku pouze 7 200 t uhlíku
to je současně množství, které se ročně převede na oxid uhličitý
7 200 t uhlíku odpovídá 7,2 . 109 g uhlíku
spalování uhlíku probíhá podle reakce
C + O2 = CO2
124
protože Ar ( C) = 12,011, vznikne spálením 12,011 g uhlíku jeden mol oxidu uhličitého,
což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3
množství oxidu uhličitého uvolněného spálením 7,2 . 109 g uhlíku vypočteme pomocí
úměry
z 12,011 g uhlíku vznikne 22,414 dm3 CO2
ze 7,2 . 109 g uhlíku vznikne x dm
3 CO2
x = (7,2.109/12,011) . 22,414 = 1,34 . 10
10 dm
3 = 1,34.10
7 m
3
Ročně se uvolní 1,34.107 m
3 oxidu uhličitého
49) b) Je-li při odsiřování zachyceno 66 % oxidu siřičitého, znamená to, že 34 % oxidu
siřičitého odchází nezachyceno do atmosféry
10 000 t uhlí obsahuje 200 t síry
protože účinnost spalování je 90 %, dojde ke spálení pouze 180 t síry
34 % z tohoto množství přejde do atmosféry ve formě nezachyceného oxidu siřičitého
34 % ze 180 tun je
0,34 . 180 = 61,2 t síry
spalování síry v uhlí odpovídá rovnici
S + O2 = SO2
podle této rovnice vznikne při spálení jednoho molu síry (tj. 32,066 g) jeden mol oxidu
siřičitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3
objem oxidu siřičitého, který vznikne spálením 61,2 tun (tj. 61,2 . 106 g) síry spočteme
podle úměry
ze 32,066 g síry vznikne 22,414 dm3 SO2
ze 61,2 . 106 g síry vznikne x dm
3 SO2
x = (61,2 . 106/32,066) . 22,414 = 42,78 . 10
6 dm
3 = 42 780 m
3 SO2
Ročně se atmosféry uvolní 42 780 m3 SO2
49) c) 10 000 t uhlí obsahuje 200 t síry
z tohoto množství je 90 % spáleno, což představuje 180 t síry
66 % z tohoto množství je převedeno na dihydrát síranu vápenatého
125
66% ze 180 t představuje
0,66.180 = 118,8 t = 118,8 . 106 g síry
bez ohledu na reakce probíhající při odsiřování platí, že z jednoho atomu síry může
vzniknout jedna molekula dihydrátu síranu vápenatého, resp. z jednoho molu síry vznikne
jeden mol dihydrátu síranu vápenatého
ze 32,066 g síry tak vznikne 172,174 g CaSO4 . 2 H2O
množství CaSO4.2H2O vzniklého ze 118,8 . 106 g síry vypočteme podle úměry
ze 32,066 g síry vznikne 172,174 g CaSO4 . 2 H2O
ze 118,8 . 106 g síry vznikne x g CaSO4 . 2 H2O
x = (118,8 . 106/32,066) . 172,174 = 637,8 . 10
6 g CaSO4 . 2 H2O = 637,8 t CaSO4 . 2
H2O
Ročně vznikne 637,8 t CaSO4 . 2 H2O.
50) Jaká je hmotnost 10 dm3 chloru (měřeno za normálních podmínek)? A
r (Cl) = 35,453.
Plynný chlor představuje dvouatomovou molekulu s molární hmotností M (Cl2) = 70,906 g
. mol-1
znamená to, že za normálních podmínek představuje 70,906 g chloru objem 22,414 dm3
pro objem 10 dm3 vypočteme hmotnost z úměry
70,906 g Cl2 odpovídá 22,414 dm3
x g Cl2 10 dm3
x = (10/22,414) . 70,906 = 31,635 g
Hmotnost chloru je 31,635 g.
51) Spálením 0,4 g uhlovodíku, za normálních podmínek plynného, bylo získáno 639 cm3
CO2 (měřeno za normálních podmínek) a 0,514 g vody. 1 dm
3 uhlovodíku
má za normálních podmínek hmotnost 1,2516 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku.
Ar (C) = 12,011, A
r (H) = 1,008.
Pokud 1 dm3 plynu za normálních podmínek váží 1,2516 g, odpovídá hmotnost 22,414 dm
3
molární hmotnosti
126
1,2516 . 22,414 = 28,0534 g . mol-1
hmotnost uhlovodíku 0,4 g potom představuje látkové množství
0,4/28,0546 = 0,014258 molu
objem vzniklého CO2 639 cm3 ( tj. 0,639 dm
3) odpovídá
0,639/22,414 = 0,028509 molu
je zřejmé, že počet molů vzniklého oxidu uhličitého je dvojnásobný než počet molů
spalovaného uhlovodíku
z toho je patrné, že uhlovodík obsahuje dva atomy uhlíku a spalování probíhá podle reakce
C2Hx + (2 + x/4) O2 = 2 CO2 + (x/2) H2O
pro molární hmotnost uhlovodíku C2Hx platí, že
M (C2Hx) = 2 . 12,011 + x . 1,008 = 28,0546
24,022 + x . 1,008 = 28,0546
x . 1,008 = 4,0326
x ≈ 4
Molekulový vzorec je C2H4.
52) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,905 hm. % uhlíku a 16,095 hm. % vodíku.
Určete sumární vzorec uhlovodíku, je-li molární hmotnost uhlovodíku 100,205 g . mol-1
.
Ar (C) = 12,011, A
r (H) = 1,008.
Jeden mol má hmotnost 100,205 g, z toho připadá na uhlík
100,205 . 0,83905 = 84,077 g
a na vodík připadá
100,205 . 0,16095 = 16,128 g
množství uhlíku odpovídá
84,077/12,011 = 7 molům uhlíku
a množství vodíku odpovídá
16,128/1,008 = 16 molům vodíku
V jednom molu uhlovodíku je 7 molů uhlíku a 16 molů vodíku, sumární vzorec
uhlovodíku je proto C7H16.
53) Kolik dm3 fosfanu se uvolní hydrolýzou 17 g Ca
3P
2? M (Ca
3P
2) = 182,182 g . mol
-1.
Hydrolýza fosfidu vápenatého s vodou probíhá podle reakce
Ca3P2 + 6 H2O = 3 Ca(OH)2 + 2 PH3
127
z jednoho molu fosfidu vápenatého (tj. ze 182,182 g) se uvolní 2 moly fosfanu, které
za normálních podmínek zaujímají objem 2 . 22,414 = 44,828 dm3
pro výpočet množství fosfanu uvolněného ze 17 g fosfidu vápenatého použijeme úměru
182,182 g fosfidu uvolní 44,828 dm3 fosfanu
17 g fosfidu uvolní x dm3 fosfanu
x = (17/182,182) . 44,828 = 4,18 dm3
fosfanu
Uvolní se 4,18 dm3
fosfanu.
54) Při hoření 1 kg uhlíku vzniklo nedokonalým spalováním 466,5 dm3 oxidu uhelnatého.
Kolik dm3 oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? A
r (C) = 12,011.
Část 1 kg uhlíku se spaluje podle rovnice
C + O2 = CO2
zbytek se spaluje podle rovnice
2 C + O2 = 2 CO
pokud vzniklo 466,5 dm3 CO, odpovídá toto množství 466,5/22,414 = 20,813 molu
na vznik 20,813 molu oxidu uhelnatého bylo zapotřebí podle druhé rovnice 20,813 molu
uhlíku
20,813 molu uhlíku odpovídá 20,813 . 12,011 = 249,985 g uhlíku - tato část uhlíku byla
spálena na oxid uhelnatý
zbývající část z výchozího 1 kg (tj. 1000 g) byla spálena podle první reakce na oxid
uhličitý
na oxid uhličitý bylo spáleno 1 000 – 249,97293 = 750,015 g uhlíku - toto množství
odpovídá 62,444 molu uhlíku
protože z jednoho molu uhlíku podle první rovnice vznikne jeden mol oxidu uhličitého,
vznikne také 62,444 molu oxidu uhličitého - tomuto látkovému množství odpovídá
za normálních podmínek objem
62,4454 . 22,414 = 1 399,6 dm3 oxidu uhličitého
Vznikne 1 399,6 dm3 oxidu uhličitého.
128
55) Cementací byla z roztoku síranu měďnatého získávána měď pomocí železných hřebíků.
Kolik mědi je možné získat při použití 25 g železných hřebíků? Ar (Fe) = 55,847, A
r (Cu)
= 63,546.
Cementace probíhá podle rovnice
Fe + CuSO4 = Cu + FeSO4
podle relativních atomových hmotností Fe a Cu a s přihlédnutím k uvedené rovnici platí,
že z 55,847 g Fe získáme 63,546 g Cu
pro výpočet množství Cu získané z 25 g železa použijeme úměru
z 55,847 g Fe získáme 63,546 g Cu
z 25 g Fe získáme x g Cu
x = (25/55,847) . 63,546 = 28,45 g Cu
Získáme 28,45 g Cu.
56) Kolik m3 oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 1 tuny
uhličitanu vápenatého? M (CaCO3) = 100,087 g . mol
-1, M (CO
2) = 44,01 g . mol
-1,
M (CaO) = 56,077 g . mol-1
.
Kalcinace uhličitanu vápenatého probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M (CaCO3) = 100,087 g . mol-1
)
a molárního objemu plynu za normálních podmínek (22,414 dm3) vznikne ze 100,087 g
CaCO3 22,414 dm3 oxidu uhličitého
objem oxidu uhličitého získaný z jedné tuny (tj. z 1 000 000 g) získáme výpočtem z úměry
ze 100,087 g CaCO3 se uvolní 22,415 dm3 CO2
z 1000 000 g CaCO3 se uvolní x dm3 CO2
x = ( 1 000 000/100,087) . 22,414 = 223 945,2 dm3 = 223,95 m
3 CO2
podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M(CaCO3) = 100,087 g . mol-1
) a molární
hmotnosti oxidu vápenatého (M(CaO) = 56,077 g . mol-1
) vznikne ze 100,087 g uhličitanu
vápenatého 56,077 g oxidu vápenatého
množství oxidu vápenatého získaného z jedné tuny (tj. z 1 000 000 g) uhličitanu
vápenatého vypočteme podle úměry
129
ze 100,087 g CaCO3 získáme 56,077 g CaO
z 1 000 000 g CaCO3 získáme x g CaO
x = ( 1 000 000/100,087) . 56,077 = 560 282 g 560,3 kg CaO
Získáme 223,95 m3 CO2 a 560,3 kg CaO.
57) Kolik dm3 vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 20 dm
3 ethenu na ethan? Objemy vodíku
i ethenu jsou měřeny za stejných podmínek.
Hydrogenace probíhá podle rovnice
C2H4 + H2 = C2H6
podle této rovnice spolu reaguje jeden objemový díl ethenu s jedním dílem vodíku, na
20 dm3 ethenu je proto potřeba 20 dm
3 vodíku
Je potřeba 20 dm3 vodíku.
58) Minerál beryl se skládá z 14 hm. % oxidu berylnatého, 19,1 hm. % oxidu hlinitého a 66,9
hm. % oxidu křemičitého. Vyjádřete vzorec berylu pomocí oxidů. M (Al2O
3) = 101,961 g
. mol-1
, M (SiO2) = 60,085 g . mol
-1, M (BeO) = 25,012 g . mol
-1.
Zvolme si pro jednoduchost hmotnost 100 g berylu - toto množství bude obsahovat
14 g BeO,
19,1 g Al2O3 a
66,9 g SiO2
hmotnost jednotlivých oxidů přepočítáme na látkové množství
BeO 14/25,012 = 0,5597 molu
Al2O3 19,1/101,961 = 0,1873 molu
SiO2 66,9/60,085 = 1,1134 molu
poměr látkového množství BeO a Al2O3
0,5597/0,1873 = 2,988 3
znamená, že na jeden mol oxidu hlinitého připadají tři moly oxidu berylnatého
130
tuto skutečnost lze popsat částí vzorce 3 BeO . Al2O3 ….
poměr látkového množství SiO2 a Al2O3
1,1134/0,1873 = 5,94 6
znamená, že na jeden mol oxidu hlinitého připadá 6 molů oxidu křemičitého
Výsledný vzorec beryl je proto 3 BeO . Al2O3 . 6 SiO2.
59) Stanovte empirický vzorec sloučeniny, pokud bylo stanoveno složení 13,93 % hmot. Na,
0,61 % hmot. H, 18,77 % hmot. P, 33,94 % hmot. O a 32,75 % hmot. H2O. Ar (Na)
= 22,9898, Ar (H) = 1,008, Ar (P) = 30,9738, Ar (O) = 16,0000, M (H2O) = 18,015 g . mol-
1.
Ze složení vyplývá, že ve 100 g látky bude obsaženo
13,93 g Na, což představuje látkové 13,93/22,9898 = 0,6060 molů
0,61 g H, což představuje 0,61/1,008 = 0,6052 mol,
18,77 g P, což představuje 18,77/30,9738 = 0,6060 mol,
33,94 g O, což představuje 33,94/16 = 2,1213 mol a
32,75 g H2O, což představuje 32,75/18,015 = 1,8179 mol.
molární poměr Na : H : P : O : H2O je 0,6059 : 0,6052 : 0,0,6060 : 2,1213 : 1,8179
což je 1 : 0,9988 : 1 : 3,5010 : 3,009 po zaokrouhlení 1:1:1:3,5:3
protože stechiometrické koeficienty musí být celá čísla, vynásobením dvěma získáme
poměr
2 : 2 : 2 : 7 : 6
Jedná se o sloučeninu Na2H2P2O7 . 6 H2O, tedy o hexahydrát dihydrogendifosfo-
rečnanu disodného.
60) Oxidačním žíháním byl 1 gram minerálu, sestávajícího z železa, mědi a síry převeden na
0,869 gramů oxidů Fe a Cu s obsahem 35,04 % hmot. Fe a 39,87 % hmot. Cu. Určete
empirický vzorec minerálu. Ar (Cu) = 63,55, Ar (Fe) = 55,85, Ar (S) = 32,06.
Ve zbytku po žíhání (0,869 g) je obsah
mědi 0,3987 . 0,869 = 0,3465 g a
železa 0,3504 . 0,869 = 0,3045 g.
vypočtená množství byla i v původním vzorku před žíháním, který kromě Cu a Fe
obsahoval již pouze síru.
protože hmotnost původního vzorku byla 1 g, bylo v původním vzorku
1 – 0,3465 – 0,3045 = 0,3490 g síry
v přepočtu na látková množství původní vzorek obsahoval
0,3465 g Cu, což odpovídá látkovému množství 0,3465/63,55 = 0,00545 mol,
0,3045 g Fe, což odpovídá látkovému množství 0,3045/55,85 = 0,00545 mol a
0,3490 g S, což odpovídá látkovému množství 0,3490/32,06 = 0,01089 mol
Poměr Cu : Fe : S je 1 : 1 : 2, minerál má empirický vzorec CuFeS2 (chalkopyrit).
131
61) Organická sloučenina obsahuje uhlík, dusík a vodík v hmotnostním poměru C : N : H
= 6 : 7 : 2. Určete molekulový vzorec této sloučeniny, jestliže její molární hmotnost je
60,100 g . mol-1
. Ar (C) = 12,011, Ar (N) = 14,0067, Ar (H) = 1,008.
Zvolme si hmotnostní poměr v gramech, potom
6 g C odpovídá látkovému množství 6/12,011 = 0,4995 mol, 7 g N odpovídá látkovému množství 7/14,0067 = 0,4997 mol a
2 g H odpovídají látkovému množství 2/1,008 = 1,9841 mol
molární poměr C : N : H je 0,4995: 0,4997 : 1,9841, což je poměr 1 : 1 : 4 a odpovídá to
stechiometrickému vzorci CNH4
takové sloučenině odpovídá molární hmotnost 12,011 + 14,0067 + 4. 1,008 = 30,05
g . mol-1
molární hmotnosti 60,100 g . mol-1
odpovídá molekulový vzorec C2N2H8
Jedná se o sloučeninu C2N2H8.
62) Oxid olovičitý o počáteční hmotnosti 123,3 g byl po dobu jednoho roku vystaven
působení atmosféry. Hmotnost vlivem reakce s oxidem siřičitým, přítomným v atmosféře,
vzrostla na 127,5 g. Kolik procent PbO2 se přeměnilo na síran olovnatý? M (SO
2)
= 64,063 g . mol-1
, M (PbSO4) = 303,3 g . mol
-1.
Oxid olovičitý reaguje s oxidem siřičitým podle reakce
PbO2 + SO2 = PbSO4
pokud došlo ke vzrůstu hmotnosti oxidu olovičitého ze 123,3 g na 127,5 g, znamená to, že
zreagovalo 127,5 – 123,3 = 4,2 g SO2
protože reaguje jeden mol oxidu olovičitého s jedním molem oxidu siřičitého, reaguje
239,237 g PbO2 s 64,063 g SO2
molární hmotnost oxidu olovičitého není sice v příkladu zadána, nicméně je dána rozdílem
molární hmotnosti PbSO4 a molární hmotnosti SO2.
M (PbO2) = M ( PbSO4) – M (SO2) = 303,3 - 64,063 = 239,237 g . mol-1
množství PbO2 spotřebovaného na reakci se 4,2 g SO2 vypočteme z úměry
na reakci 64,063 g SO2 je potřeba 239,237 g PbO2
na reakci 4,2 g SO2 je potřeba x g PbO2
x = ( 4,2/64,063) . 239,237 = 15,6845 g PbO2
Z původního množství 123,3 g PbO2 zreagovalo na síran olovnatý 15,6845 g což je
(15,6845/123,3 ) . 100 = 12,72 % hmot. PbO2
132
Zreagovalo 12,72% hmot. PbO2.
63) V místnosti 9 x 14 x 2,5 m bylo spáleno 100 g disulfidu železa. M (FeS2) = 119,979
g . mol-1
. Jaká je průměrná koncentrace oxidu siřičitého v objemových procentech za
předpokladu, že
a) místnost není větrána,
b) objem vybavení místnosti není brán v úvahu,
c) neprobíhá oxidace oxidu siřičitého na sírový?
Spalování disulfidu železa probíhá podle rovnice
4 FeS2 + 11 O2 = 2 Fe2O3 + 8 SO2
ze čtyř molů disulfidu železa (tj. ze 4 . M ( FeS2) = 4 . 119,979 = 479,916 g) vznikne 8.
22,414 = 179,312 dm3 SO2, množství oxidu siřičitého uvolněného ze 100 g disulfidu železa
spočítáme z úměry
ze 479,916 g FeS2 vznikne 179,312 dm3 SO2
ze 100 g FeS2 vznikne x dm3 SO2
x = ( 100/479,916) . 179,312 = 37,363 dm3 SO2
objem místnosti je 9 . 14 . 2,5 = 315 m3 = 315 000 dm
3
koncentrace SO2 vyjádřená v objemových procentech je proto
( 37,363/315 000) . 100 = 0,01186 %
Koncentrace oxidu siřičitého bude 0,01186 % obj.
64) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku H2O2. Obsahuje-li
vzduch 1 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku o koncentraci
10 % hmot. je zapotřebí k vyčištění 1 m3 vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol
-1.
Reakce probíhá podle rovnice
SO2 + H2O2 = H2SO4
1 m3 vzduchu s obsahem 1 % obj. SO2 obsahuje 0,01 m
3, tedy 10 dm
3 SO2
objem 10 dm3 SO2 představuje látkové množství 10/22,414 = 0,4461 molu SO2
k odstranění 0,4461 molu SO2 je podle uvedené rovnice zapotřebí 0,4461 molu peroxidu
vodíku, což představuje 0,4461 . 34,016 = 15,175 g peroxidu vodíku
pokud je koncentrace roztoku peroxidu vodíku 10 % hmot., je tohoto roztoku zapotřebí
151,74 g.
Je zapotřebí 151,75 g peroxidu vodíku o koncentraci 10% hmot.
133
65) Vypočítejte množství kyseliny chlorovodíkové potřebné k přípravě 30 g chloridu
zinečnatého. Chlorid zinečnatý je možné připravit rozpouštěním kovového zinku v kyselině
chlorovodíkové . M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1
, M (HCl) = 36,461 g . mol-1
.
Rozpuštění probíhá podle rovnice
Zn + 2 HCl = ZnCl2 + H2
z 2.36,461 g HCl vznikne 136,26 g ZnCl2
z x g HCl vznikne 30 g ZnCl2
(x/2) . 36,461 = 30/136,26 x = (2 . 36,461 . 30)/136,26 = 16,06 g HCl
Je zapotřebí 16,06 g HCl.
66) Sulfid železnatý s obsahem 82 % hmot. FeS je používán k přípravě sulfanu reakcí
s kyselinou chlorovodíkovou. Jaké množství takového sulfidu železnatého je zapotřebí
k přípravě 20 dm3 sulfanu za normálních podmínek? M (H2S) = 34,079 g . mol
-1, M (FeS)
= 87,911 g . mol-1
.
Probíhá reakce
FeS + 2 HCl = FeCl2 + H2S (g)
z 87,911 g FeS vznikne ….. 22,414 dm3 H2S
z x ..… 20 dm3 H2S
x/87,911 = 20/22,414 x = 87,911 . 20/22,414 = 78,442 g FeS
100 g (obsah 82 % FeS) ….. obsahuje 82 g čistého FeS
x g ….. 78,442 g čistého FeS
x/100 = 78,442/82 x = 100 . 78,442/82 = 95,66 g
Je zapotřebí 95,66 g surového FeS.
67) Jaký objem vzduchu (počítejte s obsahem O2 ve vzduchu 20,95 % obj.) je teoreticky
zapotřebí k oxidaci 50 m3 amoniaku na oxid dusnatý? Jaký objem oxidu dusnatého
vznikne?
Reakce probíhá podle rovnice
4 NH3 + 5 O2 = 4 NO + 6 H2O plyny spolu reagují v objemových poměrech
4 díly 5 dílů 4 díly 6 dílů
50 m3 x m
3 y m
3
----------------------------------------
134
x/5 = 50/4 y/4 = 50/4
x = 5 . 50/4 =62,5 m3 O2 y = 4 . 50/4 = 50 m
3 NO
100 m3 vzduchu obsahuje …. 20,95 m
3 O2
x m3 vzduchu obsahuje 62,5 m
3 O2
---------------------------------------------------
x/100 = 62,5/20,95 x = 100 . 62,5/20,95 = 298,33 m3 vzduchu
Je zapotřebí 298,33 m3 vzduchu a vznikne 50 m
3 NO.
68) Dusitan amonný se zahříváním rozkládá za vzniku dusíku. Reakční směs se připraví
z roztoků síranu amonného a dusitanu draselného. Jaké množství síranu amonného
a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 5 dm3 dusíku. M (KNO2)
= 85,104 g . mol-1
, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1
.
Jedná se o dvě reakce
(NH4)2SO4 + 2 KNO2 = K2SO4 + 2 NH4NO2
2 NH4NO2 = 2 N2 + 4 H2O
souhrnná reakce (NH4)2SO4 + 2 KNO2 = 2 N2 + 4 H2O + K2SO4
ze 132,194 g a 2 . 85,104 g vznikne 2 . 22,414 dm3 dusíku
z x g a y g vznikne 5 dm3 dusíku
----------------------------------------------------------------
x/132,194 = 5/(2 . 22,414) y/(2 . 85,104) = 5/(2 . 22,414)
x = 132,194 . 5/44,828 y = (2 . 85,104 . 5)/(2 . 22,414)
x = 14,745 g (NH4)2SO4 y = 18,985 g KNO2
Je zapotřebí 14,745 g (NH4)2SO4 a 18,985 g KNO2.
69) Jaký objem oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) je třeba použít k přípravě
40 g heptahydrátu siřičitanu sodného vznikajícího zaváděním SO2 do roztoku NaOH?
M (Na2SO3 . 7 H2O) = 252,144 g . mol-1
.
Probíhá reakce
2 NaOH + SO2 = Na2SO3 + H2O
látkovému množství 1 mol Na2SO3 odpovídá 1 mol Na2SO3 . 7 H2O
z látkového množství 1 mol SO2 (22,414 dm3 za normálních podmínek) lze vyrobit
látkové množství 1 mol Na2SO3 . 7 H2O, tedy 252,144 g
platí úměra 22,414 dm3 SO2 .…. 252,144 g Na2SO3 . 7 H2O
x dm3 SO2 ..… 40 g Na2SO3 . 7 H2O
-------------------------------------------------------------------
x/22,414 = 40/252,144 x = 22,414 . 40/252,144 = 3,56 dm3
135
Je zapotřebí 3,56 dm3 SO2.
70) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké látkové
množství dusíku vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného? M ((NH4)2Cr2O7)
= 252,0652 g . mol-1
(NH4)2Cr2O7 = Cr2O3 + N2 + 4 H2O
z 252,0652 g …..1 mol dusíku
z 53 g ….. x mol dusíku
---------------------------------------------------------
x/1= 53/252,0652 x = 0,21mol
Vznikne látkové množství 0,21 mol dusíku.
71) Při koksování 1 tuny černého uhlí vzniká amoniak. Jaký objem amoniaku vznikne za
normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1 % hmot. N, a když se dusík přemění na
amoniak z 20 %. Ar (N) = 14,0067.
1 tuna = 106g 100% ….. 10
6g
1 % ….. 104 g ….. množství dusíku v 1 t uhlí
20% z 104 g dusíku se převede na amoniak - to je 2.10
3 g dusíku
ze 14,0067 g dusíku vznikne látkové množství 1 mol NH3, což je 22,414 dm3 amoniaku
platí úměra ze 14,0065 g dusíku vznikne ….. 22,414 dm3 NH3
z 2000 g dusíku vznikne ….. x dm3
--------------------------------------------------------
x/22,414 = 2000/14,0067 x = 22,414 . 2000/14,0067 = 3 200 dm3
Vznikne 3,2 m3 amoniaku.
72) V dýchacích přístrojích se používá peroxid sodíku, který reaguje s oxidem uhličitým za
vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a jaký objem kyslíku vznikne
ze 117 g peroxidu sodíku? M (Na2O2) = 77,9784 g . mol-1
.
136
2 Na2O2 + 2 CO2 = 2 Na2CO3 + O2
látkové množství 2 mol Na2O2 vznikne 1 mol kyslíku
117 g Na2O2 je v přepočtu na látkové množství 117/77,9784 = 1,500 mol Na2O2
z látkového množství 1,5 mol Na2O2 vznikne látkové množství 0,75 mol O2
látkové množství 0,75 mol O2 představuje objem 0,75 . 22,414 = 16,82 dm3 kyslíku
Vznikne látkové množství 0,75 mol O2, což je 16,81 dm3 kyslíku.
73) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku nitridu trilithia Li3N. Jaké
množství Li je zapotřebí k přípravě 29 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297
g . mol-1
.
6 Li + N2 = 2 Li3N
látkové množství 3 mol 1 mol
3 . 6,941 g ….. 34,8297 g
x g ….. 29 g
-----------------------------
x/(3 . 6,941) = 29/34,8297 x = (3 . 6,941 . 29)/34,8297 = 17,34 g Li
Je zapotřebí 17,34 g Li.
74) Čistý kobalt byl připravován redukcí 28 g oxidu kobaltitého vodíkem při vysoké teplotě.
Jaká je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 98,73 % a nečistoty
se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1
.
28 g obsahuje 2 . 0,9873 = 27,6444 g čistého Co2O3
Co2O3 + 3 H2 = 2 Co + 3 H2O
látkové množství 1 mol 3 moly
27,6444 g Co2O3 představuje látkové množství 27,6444/168,8868 = 0,1637 mol
je zapotřebí 3krát větší látkové množství vodíku – tedy 3 .0,1637 = 0,4911 mol
Je zapotřebí látkové množství 0,4911 mol vodíku.
137
75) Bezvodý bromid hlinitý se připravuje přímou syntézou obou prvků. Jaké množství Al
a bromu je zapotřebí k přípravě 160 g bezvodého AlBr3? Ar (Al ) = 26,981, M (AlBr3)
= 266,693 g . mol-1
, M (Br2) = 159,808 g . mol-1
.
2 Al + 3 Br2 = 2 AlBr3
látkové množství 2 moly 3 moly 2 moly
2.26,981g 3 . 159,808 g 2 . 266,693
x g y g 160 g
---------------------------------------------
x/(2 . 26,982) = 160/(2 . 266,693) y/(3 . 159,808) = 160/(2 . 266,693)
x = (2 . 26,982 . 160)/(2 . 266,693) y = (3 . 159,808 . 160)/(2 . 266,693)
x = 16,187 g Al y = 143,813 g bromu
Je zapotřebí 16,187 g Al a 143,813 g bromu.
76) Jaký objem sulfanu a oxidu siřičitého je zapotřebí k přípravě 50 g síry? Ar (S) = 32,066.
2 H2S + SO2 = 3 S + 2 H2O
látkové množství 2 mol 1 mol 3 mol 2 mol
2 . 22,414 dm3 22,414 dm
3 3 . 32,066 g
x dm3 y dm
3 50 g
---------------------------------------------------
x/(2 . 22,414) = 50/(3 . 32,066) y/22,414 = 50/(3 . 32,066)
x = (2 . 22,414 . 50)/(3 . 32,066) y = (22,414 . 50)/(3 . 32,066)
x = 23,3 dm3 H2S y = 11,65 dm
3 SO2
Je potřeba 23,3 dm3 H2S a 11,65 dm
3 SO2.
77) Jaký objem technického vodíku (s čistotou 98 % obj.) a technického chloru (s čistotou
94 % obj.) je zapotřebí k výrobě 1 tuny HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1
.
1 tuna je 106 g
přepočet na látkové množství HCl 106/36,461 je 27 426,6 mol
H2 + Cl2 = 2 HCl
na vznik látkového množství 27 426,6 mol HCl je třeba látkové 13 713,28 mol chloru
i vodíku
138
látkovému množství chloru i vodíku 13 710,28 mol odpovídá 13 710,65 . 22,414
= 307369,5 dm3 vodíku i chloru resp. 307,37 m
3
v technickém chloru je 94 % obj. chloru
ve 100 m3 technického chloru ….. 94 m
3 čistého chloru
v x m3
technického chloru ….. 307,37 m3 čistého chloru
-------------------------------------------------------------------------------
x = 100 . 307,31/94 = 327,0 m3 technického chloru
v technickém vodíku
ve 100 m3 technického vodíku ….. 98 m
3 čistého vodíku
v x m3 technického vodíku ….. 307,37 m
3 čistého vodíku
----------------------------------------------------------------------------------------------
x = 100 . 307,37/98 = 313,64 m3 technického vodíku
Je zapotřebí 327,0 m3 technického chloru a 313,64 m
3 technického vodíku.
78) Oxid uhličitý obsažený v 0,5 m3 vzduchu byl pohlcován v roztoku hydroxidu barnatého.
Reakcí vzniklo 1,321 g uhličitanu barnatého. Vypočtěte obsah oxidu uhličitého ve vzduchu
v objemových procentech. M (BaCO3) = 197,3392 g . mol-1
.
Ba(OH)2 + CO2 = BaCO3 + H2O
z 22,414 dm3 vznikne 197,3392 g
z x dm3 vznikne 1,321 g
----------------------------------------------
x/22,414 = 1,321/197,3392
x = 22,414 . 1,321/197,3392 = 0,15004 dm3 CO2
0,5 m3 = 500 dm
3 0,15004 dm
3 ……. v 500 dm
3
x …….. ve 100 dm3
------------------------------------
x = 0,15004 . 100/500 = 0,03 % obj.
Vzduch obsahuje 0,03 % obj. CO2.
79) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 50 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079 g
. mol-1
, M (I2) = 253,803 g . mol-1
.
Reakce probíhá podle rovnice H2S + I2 = 2 HI + S
139
platí úměra na 253,803 g jodu je zapotřebí ….. 22,414 dm3 sulfanu
na 50 g jodu je zapotřebí ….. x dm3
sulfanu
---------------------------------------------------------------------
x/22,414 = 50/253,803 x = 22,414 . 50/253,803
x = 4,42 dm3 sulfanu
Je zapotřebí 4,42 dm3 sulfanu.
80) Dolomit s hmotnostním obsahem 43 % uhličitanu vápenatého a 40 % uhličitanu
hořečnatého byl rozložen žíháním. Jaké je složení výsledné směsi v hmotnostních
procentech za předpokladu, že příměsi obsažené v dolomitu se žíháním nemění? M (CaO)
= 56,08 g . mol-1
, M (MgO) = 40,311 g . mol-1
, M(CaCO3) = 100,09 g . mol-1
, M (MgCO3)
= 84,316 g . mol-1
.
zvolme 100 g dolomitu, sestávajícího ze 43 g uhličitanu vápenatého, 40 g uhličitanu
hořečnatého a 17 g příměsí
43 g CaCO3 se rozloží podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
platí úměra
100,09 g CaCO3 se rozloží na ….. 56,08 g CaO
43 g CaCO3 se rozloží na ….. x g CaO
-------------------------------------------------------------
43/100,09 = x/56,08 x = 56,08 . 43/100,09 = 24,09 g CaO
40 g MgCO3 se rozloží podle rovnice
MgCO3 = MgO + CO2
platí úměra
84,316 g MgCO3 se rozloží na …………………40,311 g MgO
40 g MgCO3 se rozloží na ………………………. x g MgO
---------------------------------------------------------------------------
x/40,311 = 40/84,316 x = 40,311 . 40/ 84,316 = 19,12 g MgO
výsledná směs bude obsahovat 19,12 g MgO, 24,09 g CaO a 17 g příměsí, celkem 60,21 g
obsah CaO bude (24,09/60,21).100 = 40,00 % hmot. CaO
140
obsah MgO bude (19,12/60,21) . 100 = 31,76 % hmot. MgO
zbytek je obsah nečistot (17/60,21) . 100 = 28,23 % hmot. příměsí
Výsledná směs bude obsahovat 40,00 % hmot. CaO, 31,76 % hmot. MgO a 28,23 %
hmot. příměsí.
81) Jaký je úbytek hmotnosti 100 kg heptahydrátu síranu zinečnatého při ztrátě krystalické
vody a vzniku síranu zinečnatého? M (ZnSO4 . 7 H2O) = 287,54 g . mol-1
, M (ZnSO4)
= 161,433 g . mol-1
.
úbytek vody odpovídající ztrátě krystalické vody pro látkové množství síranu zinečnatého
1 mol, je M (ZnSO4 . 7 H2O) - M (ZnSO4) = 126,107 g
platí úměra
287,54 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí …..126,107 g vody
100 000 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí ….. x g vody
x/126,107 = 100 000/287,54
x = 126,107 . 100 000/287,54 = 43 857 g = 43,857 kg
Úbytek hmotnosti bude 43,857 kg.
82) Kolik oxidu chromitého je obsaženo v 500 g síranu draselno-chromitého? M (Cr2O3)
= 151,990 g . mol-1
, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1
.
platí, že
1 molekula Cr2O3 vznikne ze dvou molekul KCr(SO4)2
151,99 g Cr2O3 vznikne z 2 . 233,2243 g KCr(SO4)2
x g Cr2O3 vznikne z 500 g
--------------------------------------------------------------------------
x/151,99 = 500/(2 . 233,2243) x = (151,99 . 500)/ (2 . 233,2243)
x = 162,923 g Cr2O3
Obsahuje162,923 g Cr2O3.
83) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), je-li
čistota boraxu 96 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1
.
Je-li čistota boraxu 96 % hmot., znamená to, že ve 100 g boraxu je přítomno 96 g čistého
Na2B4O7 . 10 H2O
141
platí úměra
4 . 10,811 g B je obsaženo v ….. 381,374 g Na2B4O7 . 10 H2O
x g B je obsaženo v ….. 96 g Na2B4O7 . 10 H2O
---------------------------------------------------------------------------------
x/(4 . 10,811) = 96/381,374 x = 4 . 10,811 . 96/381,374 = 10,89 g boru
100 g boraxu obsahuje 96 g čistého Na2B4O7 . 10 H2O, v kterých je 10,89 g boru
Borax obsahuje 10,89 % hmot. boru.
84) Vyjádřete hmotnostní obsah hliníku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec
Al2(OH)4Si2O6. Ar (Al) = 26,981, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1
.
platí úměra 2 . 26,981 g Al je obsaženo v ….. 274,166 g Al2(OH)4Si2O6
x g Al je obsaženo v ….. 100 g Al2(OH)4Si2O6
------------------------------------------------------------------------
x/(2 . 26,981) = 100/ 274,166 x = (2 . 26,981 . 100)/274,166
x = 19,68 % hmot.
Kaolinit obsahuje 19,68 % hmot. hliníku.
85) V přírodním dusičnanu sodném byl zjištěn obsah dusíku 14,0 % hmot. Jaký je obsah
nečistot v hmotnostních procentech za předpokladu, že nečistoty neobsahují dusík. Ar (N)
= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1
.
obsah 14,0 % hmot. znamená, že ve 100 g přírodního dusičnanu je 14 g dusíku
platí úměra
14,0067 g N je obsaženo v ….. 84,954 g dusičnanu sodného
14 g N je obsaženo v ….. x g dusičnanu sodného
----------------------------------------------------------------------------
x = 84,954 . (14/14,0067) = 84,914 g NaNO3
100 g přírodního dusičnanu sodného obsahuje 84,914 g čistého dusičnanu, zbytek do 100 g
jsou nečistoty – obsah nečistot je 15,086 % hmot.
Obsah nečistot v přírodním dusičnanu je 15,086 % hmot.
142
při zaokrouhlování lze bez výpočtu dospět k výsledku 15% hmot., pokud Ar(N) ≈ 14
a M (NaNO3) ≈ 85,0 g . mol-1
.
86) Při výrobě olova z galenitu (PbS) se vychází z koncentrátu o obsahu 90 % hmot. PbS.
Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 1 tuny olova, pokud se olovo
vyrábí s 80 %ní účinností? Ar (Pb) = 207,2, M(PbS) = 239,3 g . mol-1
.
1 tuna je 106g
na výrobu 207,2 g Pb je zapotřebí ….. 239,3 g PbS
na výrobu 106 g Pb je zapotřebí ….. x g PbS
----------------------------------------------------------------------------
x/239,3 = 106/207,2 x = 239,3 . 10
6/207,2 = 1,155 . 10
6 g PbS tedy 1,155 tun PbS
vzhledem k tomu, že účinnost je 80% - je třeba 1,155/0,8 = 1,444 t PbS
vzhledem k tomu, že koncentrát je 90%ní, je třeba 1,444/0,9 = 1,604 t koncentrátu
K výrobě jedné tuny olova je zapotřebí 1,604 tun koncentrátu.
87) Vypočítejte složení ekvimolární směsi dusíku a vodíku v hmotnostních procentech.
Ekvimolární směs znamená rovnost látkových množství, jinak řečeno poměr látkových
množství je 1 : 1. M (H2) = 2,016 g . mol-1
, M (N2) = 28, 0134 g . mol-1
Směs obsahuje látkové množství 1 mol dusíku, tedy 28,0134 g dusíku a látkové množství
1 mol vodíku tedy 2,016 g vodíku
30,0294 g směsi tedy obsahuje 28,0134 g dusíku a 2,016 g vodíku
obsah dusíku je (28,0134/30,0294) . 100 = 93,287 % hmot.
obsah vodíku je (2,016/30,0294) . 100 = 6,713 % hmot.
Směs obsahuje 93,287 % hmot. dusíku a 6,713 % hmot. vodíku.
88) Množství bromu ve formě bromidů v mořské vodě je 0,004 % hmot. V jakém množství
mořské vody je obsažen 1 kg bromu?
Obsah 0,004 % hmot. bromidů znamená, že
100 kg mořské vody obsahuje ….. 0,004 kg bromidů
x kg mořské vody obsahuje ….. 1 kg bromidů
---------------------------------------------------------------------
x/100 = 1/0,004
x = 25000 kg tedy 25 tun mořské vody
1 kg bromu je obsažen ve 25 tunách mořské vody.
143
89) Mořská voda obsahuje 3,5 % hmot. chloridů. Z nich 75 % je chlorid sodný. V jakém
množství mořské vody je obsažena 1 tuna NaCl?
Obsah NaCl v mořské vodě je
3,5 . 0,75 = 2,625 % hmot. NaCl
platí úměra 100 kg mořské vody obsahuje ….. 2,625 kg NaCl
x kg obsahuje ….. 1000 kg NaCl
-------------------------------------------------------------------------
x/100 = 1000/2,625
x = 100 . 1000/2,625 = 38 095 kg tedy 38,095 tun mořské vody
1 tuna NaCl je obsažena v 38,095 tunách mořské vody.
90) Dokonalým spálením 1 g koksu zbaveného vlhkosti bylo získáno 1,68 dm3 oxidu
uhličitého za normálních podmínek. Jaký je obsah nespalitelných látek v hmotnostních
procentech. Ar (C) = 12,011.
1,68 dm3 oxidu uhličitého za normálních podmínek odpovídá látkovému množství oxidu
uhličitého 1,68/22,414 = 0,07495 mol.
spalování koksu (uhlíku) probíhá podle rovnice
C + O2 = CO2 ,
takže vypočtené látkové množství 0,07495 mol oxidu uhličitého vzniklo spálením stejného
látkového množstvím uhlíku, tedy látkového množství 0,07495 mol
toto látkové množství odpovídá hmotnosti 0,07495 . 12,011 = 0,900 g uhlíku
původní 1 g tedy obsahuje 0,900 g uhlíku, zbytek (0,1 g) jsou nespalitelné látky
0,1 g z 1 g představuje 10 % hmot.
Obsah nespalitelných látek je 10 % hmot.
91) Objemové složení plynu je 50 % dusíku, 30 % NO a 20 % amoniaku. Jaká je hmotnost
dusíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (N) = 14,0067.
Objemová procenta jsou současně procenta molární.
144
10 dm3
sestává z 5 dm3 N2, 3 dm
3 NO a 2 dm
3 NH3
5 dm3 N2, odpovídá látkovému množství molekulárního dusíku 5/22,414 = 0,223 mol, což
v přepočtu na hmotnost odpovídá 0,223 . 28,0134 = 6,249 g (ve vzduchu je dusík ve formě
dvouatomové molekuly!)
3 dm3 NO odpovídá látkovému množství NO 3/22,415 = 0,1338 což odpovídá v přepočtu
na hmotnost dusíku 0,1338 . 14,0067 = 1,875 g
2 dm3 NH3 odpovídá látkovému množství amoniaku 2/22,414 = 0,0892 mol, což odpovídá
v přepočtu na hmotnost dusíku 0,0892 . 14,0067 = 1,25 g
celkové množství dusíku je 6,249 + 1,875 + 1,25 = 9,374 g
Ve směsi je 9,374 g dusíku.
92) Vápenec s obsahem nečistot 8 % hmot. byl vypálen na oxid vápenatý. Za předpokladu,
že obsah nečistot se pálením nemění, vypočtěte obsah CaO v hmotnostních procentech
ve výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
Ve 100 g vápence je 92 g čistého vápence a 8 g nečistot
rozklad vápence probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
z 92 g vápence vznikne oxid vápenatý podle úměry
100,09 g vápence ….. vznikne 56,08 g CaO
92 g vápence ….. vznikne x
------------------------------------------
x = (56,08/100,09) . 92 = 51,547 g CaO
výsledná směs tak bude obsahovat 51,547 g CaO a 8 g nečistot, celkem 59,547 g
obsah CaO v hmotnostních procentech bude - (51,547/59,547) . 100 = 86,56 %
Obsah CaO v hmotnostních procentech bude 86,56 %.
93) Mastek je zásaditý křemičitan hořečnatý s hmotnostním složením 19,224 % hořčíku,
29,621% křemíku, 0,532 % vodíku, zbytek je kyslík. Určete vzorec minerálu. Ar (Mg)
= 24,305, Ar (Si) = 28,086, Ar (H) = 1,008, Ar (O) = 16,000.
ve 100 g mastku je
19,224 g Mg což odpovídá látkovému množství 19,224/24,305 = 0,7909 mol,
29,621 g Si což odpovídá látkovému množství 29,621/28,086 = 1,0547 mol
0,532 g H což odpovídá látkovému množství 0,532/1,008 = 0,5278 mol
100 - 19,224 – 29,621 – 0,532 = 50,623 g kyslíku což odpovídá látkovému množství
50,623/16 = 3,1639 mol
molární poměr Mg : Si : H : O je 0,7909 : 1,0547 : 0,5278 : 3,1639
resp. 1,4985 : 1,9982 : 1 : 5,9945 po zaokrouhlení 1,5 : 2 : 1 : 6
145
protože stechiometrické koeficienty musí být celá čísla, po vynásobení dvěma je molární
poměr Mg : Si : H : O roven 3 : 4 : 2 : 12
Vzorec je Mg3(OH)2Si4O10.
94) Jaký je obsah oxidu fosforečného ve fluoroapatitu Ca5F(PO4)3, přesněji ve fluorid-
tris(fosforečnanu) pentavápenatém. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5)
= 141,9445 g . mol-1
, M (Ca5F(PO4)3) = 504,3121 g . mol-1
.
Platí, že ve dvou molekulách fluorid-tris(fosforečnanu)pentavápenatého jsou tři molekuly
oxidu fosforečného
2 Ca5F(PO4)3 obsahují 3 P2O5
platí úměra
2 . 504,3121 g Ca5F(PO4)3 ….. obsahují 3 . 141,9445 g P2O5
ve 100 g ….. je x gramů
---------------------------------------
(3 . 141,9445)/(2 . 504,3121) . 100 = 42,22 % hmot. oxidu fosforečného
Ve fluoroapatitu je 42,22 % hmot. P2O5.
95) Složení sodnovápenatého skla lze vyjádřit vzorcem Na2O . CaO . 6 SiO2. Vypočítejte
teoretickou spotřebu surovin, uhličitanu sodného, vápence a oxidu křemičitého na 100 kg
skla. M (Na2O . CaO . 6 SiO2) = 478,549 g . mol-1
, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1
,
M (SiO2) = 60,085 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
100 kg sodnovápenatého skla představuje látkové množství 100 000/478,549 = 208,96 mol
protože látkové množství 1 mol Na2O lze získat z látkového množství 1 mol Na2CO3,
je na výrobu 208,96 mol sodnovápenatého skla třeba použít látkové množství 208,96 mol
uhličitanu sodného, což představuje hmotnost 208,96 . 105,989 = 22 148 g tedy 22,148
kg uhličitanu sodného
stejně tak je třeba použít látkové množství 208,96 mol CaCO3 což v přepočtu na hmotnost
je 208,96 . 100,09 = 20 915 g tedy 20,915 kg CaO
látkového množství oxidu křemičitého je třeba použít 6 . 208,96 = 1 253,76 mol,
což v přepočtu na hmotnost činí 1 253,76 . 60,085 = 75 332,17 g, tedy 75,33 kg SiO2.
Na přípravu 100 kg sodnovápenatého skla je třeba použít 22,148 kg uhličitanu
sodného, 75,33 kg SiO2 a 20,915 kg CaO.
146
96) Kolik mědi je obsaženo v 5 kg pentahydrátu síranu měďnatého s čistotou 95 % hmot.?
Ar(Cu) = 63,546 g . mol-1
, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1
.
V 5 kg surového pentahydrátu síranu měďnatého je 5 . 0,95 = 4,75 kg čistého pentahydrátu
síranu měďnatého
v látkovém množství pentahydrátu síranu měďnatého 1 mol je látkové množství mědi
1 mol
ve 249,680 g CuSO4 . 5 H2O je proto 63,546 g Cu
platí proto úměra
249,680 g CuSO4 . 5 H2O ….. 63,546 g Cu
4 750 g ….. x
-----------------------------------------------
x = (4 750/249,68) . 63,546 = 1 209 g Cu tedy 1,209 kg Cu
V 5 kg surového CuSO4.5H2O je obsaženo 1,209 kg Cu.
97) Hmotnost čistého uhličitanu vápenatého při termickém zpracování poklesla o 11 %. Jaký
je molární poměr oxidu vápenatého a uhličitanu vápenatého ve směsi získané termickým
zpracováním? M (CO2) = 44,02 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
Termické zpracování probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
pro jednoduchost vyjdeme ze 100 g uhličitanu vápenatého, potom hmotnost poklesla
o 11 g, na hmotnost 89 g
uvolnilo se tedy 11 g CO2, což představuje látkové množství 11/44,02 = 0,250 mol oxidu
uhličitého
původních 100 g CaCO3 představovalo látkové množství 100/100,09 = 0,999 mol
z tohoto množství se látkové množství 0,25 mol přeměnilo na oxid vápenatý (podle
uvedené rovnice) a látkové množství 0,749 mol uhličitanu zůstalo nepřeměněno
Molární poměr CaO : CaCO3 ve výsledné směsi byl 0,25 : 0,749, zaokrouhleně 1 : 3.
98) Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 20 dm3 (za normálních
podmínek) a 1 kg kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,000 g . mol-1
.
Spalování probíhá podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
147
20 dm3 vodíku odpovídá látkovému množství 20/22,414 = 0,892 mol
podle uvedené rovnice vznikne látkové množství 0,892 mol vody
na reakci látkového množství 0,892 mol vodíku je zapotřebí látkové množství 0,446 mol
kyslíku, což představuje hmotnost 0,446 . 32 = 14,272 g kyslíku
Vznikne látkové množství 0,446 mol vody. Kyslík je v přebytku.
99) Dokonalým spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 100 m3 (měřeno
za normálních podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043
g . mol-1
.
Spalování methanu probíhá podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
vznikne 100 m3 CO2 (měřeno za normálních podmínek), přepočteno na látkové množství
jde o 100 000/22,414 = 4 461,5 mol
protože podle rovnice vznikne z látkového množství 1 molu methanu jeden mol oxidu
uhličitého, vzniklo 4 461,5 mol oxidu uhličitého ze 4 461,5 mol methanu
to představuje hmotnost 4 461,5 . 16,043 = 71 575,8 g tj. 71,6 kg CH4.
Hmotnost spáleného methanu je 71,6 kg CH4.
100) Oxid dusičitý se skládá ze směsi monomeru a dimeru (N2O4). Jaký je molární poměr
monomeru a dimeru, když byla stanovena molární hmotnost 57,8 g . mol-1
. M (NO2)
= 46,005 g . mol-1
.
Je-li M (NO2) = 46,005 g . mol-1
je M (N2O4) dvojnásobkem, tudíž 92,010 g . mol-1
průměrná molární hmotnost směsi je dána rovnicí
M(směsi) = x. M(NO2) + y . M(N2O4)
kde x a y jsou molární zlomky monomeru a dimeru, přičemž platí, že x + y = 1
po dosazení
57,8 = x . 46,005 + (1 – x) . 92,01
57,8 = 46,005x + 92,01 - 92,01x
-34,21 = -46,005x
x = 0,744 tudíž y = 0,256
Molární poměr NO2 : N2O4 je 0,744 : 0,256.
101) Jaké látkové množství obsahuje 0,25 kg dusičnanu stříbrného? M (AgNO3) = 169,83
g . mol-1
.
0,25 kg = 250 g
148
250 : 169,83 = 1,472 mol AgNO3
Jedná se o látkové množství 1,472 molu AgNO3.
102) Je zapotřebí navážit látkové množství 1,8 . 10-3
mol dodekahydrátu hydrogenfosfo-
rečnanu draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa.
M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1
.
M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1
, tzn., že jeden mol váží 358,141 g
1,8 . 10-3
. 358,141 = 0,6447 g
Navážka je 0,6447 g K2HPO4 . 10 H2O.
103) O jaké látkové množství se jedná, jestliže jsme do reakční směsi přidali 0,75 cm3 hexanu
s hustotou 0,6594 g . cm-3
? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1
)
0,75 cm3 hexanu představuje 0,75 cm
3 . 0,6594 g.cm
-3 = 0,49455 g hexanu
0,49455 g hexanu představuje látkové množství 0,49455 g / 86,178 g . mol-1
= 5,739 . 10-3
mol
Jedná se o látkové množství 5,739 . 10-3
mol hexanu.
104) V 0,25 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace
kyseliny dusičné vyjádřená v mol.dm-3
? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1
.
6,3013 g kyseliny dusičné představuje látkové množství 0,1mol, protože M (HNO3)
= 63,013 g . mol-1
.
je-li v 0,25 dm-3
látkové množství 0,1 mol, je v 1 dm-3
látkové množství 0,4 mol
Koncentrace je 0,4 mol . dm-3
.
105) Roztok obsahuje látkové množství 0,24 mol hydroxidu sodného. Jaké látkové množství
kyseliny trihydrogenfosforečné je třeba k roztoku přidat, aby vznikl fosforečnan trisodný
Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1
, M (NaOH) = 40 g . mol-1
.
Reakce bude probíhat podle rovnice
3 NaOH + H3PO4 = Na3PO4 + 3 H2O
ke zreagování látkového množství 3 molůNaOH je zapotřebí 1 mol H3PO4, na zreagování
látkového množství 0,24 mol NaOH je proto zapotřebí látkové množství 0,08 mol H3PO4
Je zapotřebí látkové množství 0,08 mol H3PO4.
106) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 10,1 g uhlíku s křemíkem, vzniká-
li při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,0860, Ar (C) = 12,011.
Ze vzorce vyplývá, že při reakci reaguje vždy stejné látkové množství Si a C
149
přitom 10,1 g uhlíku (Ar (C) = 12,011) odpovídá 10,1 : 12,011 = 0,841 mol C
Látkové množství Si, kterého je zapotřebí, činí 0,841 mol.
107) Určete látkové množství vodíku a dusíku, které se sloučí za vzniku 600 g amoniaku.
M (NH3) = 17,030 g . mol-1
.
600 g amoniaku odpovídá látkovému množství 600/17,03 = 35,232 mol
amoniak vzniká podle rovnice
N2 + 3 H2 = 2 NH3
pro látková množství
platí poměr 1 : 3 = 2
tudíž pro látkové množství amoniaku 35,232 mol
platí poměr 17,616 : 52,848 = 35,23
Je zapotřebí látkové množství 17,616 mol dusíku a látkové množství 52,848 mol vodíku.
108) Vypočítejte hmotnost a látkové množství hydridu vápenatého potřebného k přípravě
9 dm3 vodíku, měřeno za standardních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol
-1.
Příprava vodíku z hydridu vápenatého probíhá podle rovnice
CaH2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + 2 H2
má-li vzniknout 9 dm3 vodíku, jedná se o látkové množství
9 : 22,414 = 0,4015 mol vodíku
pro vznik látkového množství 0,4015 mol vodíku je zapotřebí látkového množství 0,2008
mol hydridu vápenatého, což představuje
0,2008 . 42,096 = 8,453 g hydridu vápenatého
Je zapotřebí látkové množství 0,2008 mol hydridu vápenatého, což je 8,453 g.
109) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 2 g zaujímají za normálních podmínek
objem 2 632 cm3?
Objem 2 632 cm3 představuje látkové množství 2,632 dm
3/ 22,414 = 0,1174 mol
0,1174 mol ….. 2 g
1 mol x
x = (1/0,1174) . 2 = 17,036 g . mol-1
Molární hmotnost plynu je 17,036 g . mol-1
.
110) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 7,5 m
3 methanu?
Spalování probíhá podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
150
plyny reagují v objemových poměrech
1 objem CH4 + 2 objemy O2
7,5 m3 CH4 + 15 m
3 O2
Spotřebuje se 15 m3 O2.
111) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 7,5 m
3 methanu, předpokládáme-li
spálení na oxid uhelnatý a vodu?
Spalování probíhá podle rovnice
2 CH4 + 3 O2 = 2 CO + 4 H2O
plyny reagují v objemových poměrech
2 objemy CH4 + 3 objemy O2
7,5 m3 CH4 + x m
3 O2
x/3 = 7,5/2 x = 3 . 7,5/2 = 11,25 m3
Spotřebuje se 11,25 m3 O2.
112) Vypočítejte látkové množství chloru a křemíku v chloridu křemičitém o hmotnosti 50g.
M (SiCl4) = 169,898 g . mol-1
.
50 g SiCl4 představuje látkové množství 50/169,898 = 0,2943 mol
látkové množství Si je stejné, jako látkové množství SiCl4, látkové množství Cl je čtyřikrát
větší tedy 1,177 mol.
Látkové množství Si je 0,2943 mol a látkové množství Cl je 1,177 mol.
113) Vyjádřete obsah kyslíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar(O) = 16,000,
M((NH4)2SO
4) = 132,194 g . mol
-1.
V jedné molekule síranu amonného (NH4)2SO4 jsou čtyři atomy kyslíku.
protože M((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1
, je ve 132,194 g síranu amonného 4 . 16,000 g
kyslíku (Ar(O) = 16,000)
hmotnostní procenta kyslíku udávají, kolik gramů kyslíku je ve 100 g síranu amonného.
potom platí
132,194 g (NH4)2SO4 obsahuje ….. 4 . 16,000 g O
100 g (NH4)2SO4 obsahuje ….. x g O
x = (100/132,194) . 4 . 16,000 = 48,41 % O
Obsah kyslíku v (NH4)2SO4 je 48,41 % hmot.
151
114) Určete hmotnostní procenta uhlíku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g.
mol-1
, Ar (C) = 12,011.
V jedné molekule uhličitanu vápenatého CaCO3 je jeden atom uhlíku.
protože M(CaCO3) = 100,09 g . mol-1
, je ve 100,09 g CaCO3 právě 12,011 g uhlíku (Ar (C)
= 12,011).
hmotnostní procenta v tomto případě udávají, kolik gramů uhlíku je ve 100 g uhličitanu
vápenatého.
100,09 g CaCO3 obsahuje ….. 12,011 g C
100 g CaCO3 obsahuje ….. x g C
x = (100/100,09) . 12,011 = 12,00 % C
V uhličitanu vápenatém je 12,00 % hmot. C.
115) Určete hmotnostní procenta uhlíku v 1,2 - dichlortetrafluorethanu. Ar (C)= 12,011,
M (C2F
4Cl
2) = 170,91 g . mol
-1.
Ve 170,91 gramech 1,2 - dichlortetrafluorethanu (M (C2Cl2F4) = 170,91 g . mol-1
) je
2.12,011 gramů uhlíku (Ar (C) = 12,011)
platí
170,91 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. 24,022 gramů uhlíku
100 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. x gramů uhlíku
x = (100/170,91).24,022 = 14,06% hmot. C
Obsah uhlíku je 14,06 % hmot.
116) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v naftalenu. M (C10H8) = 128,174 g . mol-1
,
Ar (H) = 1,008, Ar (C) = 12,011.
V molekule benzenu je deset atomů uhlíku (10 . 12,011g = 120,11 g uhlíku) a
osm atomů vodíku (8 . 1,008 g = 8,064 g vodíku).
v 128,174 g naftalenu je tedy 120,11 g uhlíku, což představuje
(120,11/128,174) . 100 = 93,71 % hmot.
Zbytek je obsah vodíku - 6,29% hmot.
Naftalen obsahuje 93,71 % hmot. uhlíku a 6,29 % hmot. vodíku.
152
117) Jaká je relativní atomová hmotnost kovu, jestliže při rozpuštění jeho 19,457 g v kyselině
chlorovodíkové vzniklo 6,67 dm3 vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních
podmínek; při rozpouštění vznikla sůl kovu s oxidačním číslem 2.
Protože vzniká sůl kovu s oxidačním číslem 2, probíhá rozpouštění podle reakce
Me + 2 HCl = MeCl2 + H2
z této rovnice vyplývá, že látkovému množství 1 mol kovu odpovídá látkové množství
1 mol plynného vodíku, tj. za normálních podmínek 22,414 dm3
vodíku.
vodíku vzniklo 6,67 dm3
(za normálních podmínek), což odpovídá látkovému množství
6,67/22,414 = 0,2976 molu vodíku.
aby vzniklo 0,2976 molu vodíku, muselo dojít k rozpuštění 0,2976 molu kovu
mezi látkovým množstvím vodíku a kovu platí totiž podle výše uvedené rovnice poměr 1:1
množství rozpuštěného kovu 19,457 g odpovídá 0,2976 molu, takže platí
0,2976 molu ….. 19,457 g
1 mol ….. x g
x = (1/0,2976) . 19,457 = 65,38 g
Relativní atomová hmotnost kovu je 65,38 g . mol-1
.
118) Kolik litrů oxidu uhličitého, měřeno za normálních podmínek, vznikne tepelným
rozkladem 200 g MgCO3? M (MgCO3) = 84,31 g . mol-1
.
Tepelný rozklad probíhá podle rovnice
MgCO3 = MgO + CO2
z jednoho molu uhličitanu hořečnatého (tj. z 84,31 gramů) vznikne jeden mol oxidu
uhličitého, což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3.
potom platí
84,31 g MgCO3 odpovídá ….. 22,414 dm3
200 g MgCO3 odpovídá ….. x dm3
x = (200/84,31) . 22,414 = 53,17 dm3 CO2
Vznikne 53,17 dm3 CO2.
119) Jaká je hustota oxidu uhličitého za normálních podmínek? M(CO2) = 44,01 g . mol
-1.
Za normálních podmínek představuje jeden mol oxidu uhličitého (tj. 44,01 g) objem
22,415 dm3
153
hustota je hmotnost jednotky objemu
ρ = m/V = 44,01 g/22,415 dm3 = 1,963 g . dm
-3
Hustota oxidu uhličitého je 1,963 g . dm-3
.
120) Vypočítejte, kolik gramů kyseliny sírové je nutno použít k neutralizaci 5 g hydroxidu
sodného. M (NaOH) = 40 g . mol-1
, M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
Neutralizace hydroxidu sodného probíhá podle rovnice
2 NaOH + H2SO4 = Na2SO4 + 2 H2O
na dva moly hydroxidu sodného (tj. na 2 . 40 g) je zapotřebí jeden mol kyseliny sírové
(tj. 98,08 g).
platí tedy
na 80 g NaOH je zapotřebí ….. 98,08 g H2SO4
na 5 g NaOH je zapotřebí ….. x g H2SO4
x = (5/80) . 98,08 = 6,13 g H2SO4
Je zapotřebí 6,13 g H2SO4.
121) Při vysušení pentahydrátu síranu měďnatého získáme bezvodý síran měďnatý. Kolik
hmotnostních procent síranu měďnatého obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik
vody odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4
. 5 H2O)
= 249,68 g . mol-1
, M (CuSO4)= 159,604 g . mol
-1.
Podíl síranu měďnatého v procentech spočítáme podle úměry
249,68 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. 159,604 g CuSO4
100 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. x g CuSO4
x = (100/249,68) . 159,604 = 63,92 % hmot. CuSO4
podíl vody v procentech je 100 – 63,92 = 36,08 % hmot.
10 kg pentahydrátu s 36,08 % hmot. vody obsahuje 3,608 kg vody
Podíl CuSO4 v CuSO4 . 5 H2O je 63,92 % hmot., v 10 kg CuSO4 . 5 H2O je 3,608 kg
vody.
154
122) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 2,5 kg pentahydrátu síranu měďnatého po
jeho rozpuštění, vysrážení ve formě hydroxidu měďnatého, jeho izolaci a převedení
vyžíháním na oxid měďnatý? M (CuSO4 . 5 H
2O) = 249,680 g.mol
-1, M (CuO) = 79,539
g . mol-1
).
Rovnice rozkladu pentahydrátu síranu měďnatého na oxid měďnatý není třeba vyčíslovat,
platí totiž, že z jedné molekuly CuSO4 . 5 H2O vznikne jedna molekula CuO
CuSO4 . 5 H2O CuO
z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného (M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,68 g . mol-1
) vznikne
79,539 g oxidu měďnatého (M (CuO) = 79,539 g . mol-1
)
platí proto
z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. 79,539 g oxidu měďnatého
z 2500 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. x g oxidu měďnatého
x = (2500/249,68) . 79,539 = 796,41 g CuO
Vznikne 796,41 g CuO.
123) Kolik hmotnostních procent síranu vápenatého obsahuje dihydrát síranu vápenatého?
M (CaSO4 . 2 H
2O) = 172,174 g . mol
-1, M (CaSO
4) = 136,143 g . mol
-1.
Jeden mol dihydrátu síranu vápenatého (172,174 g) obsahuje 136,143 g CaSO4
potom platí
172,174 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. 136,143 g CaSO4
100 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. x gramů CaSO4
x = (100/172,174) . 136,143 = 79,07 % hmot. CaSO4
CaSO4.2 H
2O obsahuje 79,07 % hmot. CaSO
4.
124) Při dokonalém vysušení 150 g síranu vápenatého bylo získáno 118,61 g bezvodého
síranu vápenatého. Rozhodněte, zda původní sloučenina byla semihydrátem nebo
dihydrátem síranu vápenatého. M (CaSO4) = 136,14 g . mol
-1, M (CaSO
4 . 0,5 H
2O)
= 145,13 g . mol-1
, M (CaSO4
. 2H2O) = 172,174 g . mol
-1.
Pokud je původní síran vápenatý semihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (145,13
g) jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g. Při vysušení 150 g by měla platit
úměra
145,13 g dihydrátu odpovídá ….. 136,14 gramů bezvodého síranu vápenatého
150 g dihydrátu odpovídá ….. x gramů bezvodého síranu vápenatého
x = (150/145,13) . 136,14 = 140,7 g CaSO4
155
pokud je původní síran vápenatý dihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (172,174 g)
jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g, při vysušení 150 g by měla platit
úměra
172,174 g dihydrátu odpovídá ….. 136,14 gramů bezvodého síranu vápenatého
150 g dihydrátu odpovídá ….. x gramů bezvodého síranu vápenatého
x = (150/172,174) . 136,14 = 118,6 g CaSO4
Původní síran vápenatý je dihydrát.
125) Kolik krychlových metrů kyslíku je zapotřebí ke spálení 18 m3 vodního plynu? Vodní
plyn je složen z 50 % obj. CO a 50 % obj. H2. Objem plynu se měří při teplotě 30
oC
a tlaku 200 kPa.
Protože složení vodního planu je 50% objemových vodíku a 50% objemových oxidu
uhelnatého, je 18 m3 vodního plynu složeno z 9 m
3 vodíku a 9 m
3 oxidu uhelnatého
vodík je spalován podle rovnice
2 H2(g) + O2(g) = 2 H2O (g)
podle této rovnice reaguje jeden objemový díl kyslíku se dvěma objemovými díly vodíku,
znamená to, že ke spálení 9 m3
vodíku je zapotřebí 4,5 m3 kyslíku.
oxid uhelnatý je spalován podle rovnice
2 CO(g) + O2(g) = 2 CO2(g)
podle této rovnice je zapotřebí na jeden objemový díl kyslíku dvou objemových dílů oxidu
uhelnatého a na 9 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 4,5 m
3 kyslíku
Celkem je zapotřebí 9 m3 kyslíku.
Údaj o teplotě a tlaku je zbytečný.
126) Kolik dm3 kyslíku je zapotřebí k úplné oxidaci 4 m
3 oxidu siřičitého?
Oxid siřičitý se oxiduje podle rovnice
2 SO2 + O2 = 2 SO3
podle této rovnice je zapotřebí jeden objemový díl kyslíku na dva objemové díly oxidu
siřičitého
na 4 m3 oxidu siřičitého je proto zapotřebí 2 m
3 kyslíku, což je 2000 dm
3
Je zapotřebí 2000 dm3.
156
127) K roztoku, který obsahuje 0,4 mol FeCl3, přidáme 0,3 mol NaOH. Kolik molů Fe(OH)
3
vzniklo a kolik mol FeCl3 zbylo?
V roztoku probíhá reakce
FeCl3 + 3 NaOH = Fe(OH)3 + 3 NaCl
podle této reakce reaguje látkové množství 1 mol FeCl3 se 3 moly NaOH
na 0,4 mol FeCl3 by proto bylo zapotřebí 1,2 mol NaOH, které však nejsou v roztoku
k dispozici
z toho plyne, že chlorid železitý je v přebytku vzhledem k hydroxidu sodnému
znamená to úměru
1 mol FeCl3 potřebuje ….. 3 mol NaOH
x mol FeCl3 potřebuje ….. 0,3 mol NaOH
je zřejmé, že při spotřebování veškerého množství NaOH (0,3 molů) se spotřebuje pouze
0,1 mol FeCl3
zbytek, tj. 0,3 mol (0,4 – 0,1) nezreaguje
vzhledem k tomu, že z jednoho mol FeCl3 vznikne 1 mol Fe(OH)3, vznikne z 0,1 mol
FeCl3 0,1 mol Fe(OH)3.
Vzniklo 0,1 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,3 mol FeCl3.
128) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 450 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g.
mol-1
.
Redukce probíhá podle rovnice
CuO + H2 = Cu + H2O
z jednoho molu vznikne 1 mol vody
450 g CuO odpovídá látkovému množství450/79,54 = 5,658 mol CuO
z 5,658 mol CuO vznikne proto 5,658 mol vody.
Vznikne 5,658 mol vody.
129) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 0,75 tuny oxidu železitého? M (Fe2O
3)
= 159,692 g . mol-1
, Ar (Fe) = 55,847.
Redukce oxidu železitého probíhá bez ohledu na redukční činidlo tak, že z jedné molekuly
oxidu železitého mohou vzniknout dva atomy železa
157
platí proto
Fe2O3 2 . Fe
z 1 molu Fe2O3 tj. ze 159,692 g vzniknou 2 moly Fe tj. 2 . 55,847 t..j 111,694 g
z 0,75 tuny (tj. 750 000 g) vznikne x gramů Fe
x = (750 000/159,692) . 111,694 = 524 575,42 g tj. 524,57 kg Fe
Vznikne 524,57 kg Fe.
130) V původní směsi bylo 9 molů vodíku a 8 molů dusíku. Chemickou reakcí směsi byly
získány 4 moly amoniaku (reakce neprobíhá se 100 % výtěžkem). Kolik molů vodíku
a dusíku nezareagovalo?
Reakce probíhá podle rovnice
N2 + 3 H2 = 2 NH3
podle této reakce je ke vzniku 4 molů amoniaku zapotřebí 6 molů vodíku a 2 moly dusíku
z 9 molů vodíku proto 6 molů zreaguje a 3 moly zůstanou nezreagovány
z 8 molů dusíku zreagují dva moly, zbude proto 6 molů dusíku
Nezreagovalo látkové množství 3 moly vodíku a látkové množství 6 molů dusíku.
131) K roztoku, který obsahuje 20 g H2SO
4, bylo přidáno 20 g NaOH. Určete, zda je vzniklý
roztok zásaditý, nebo kyselý. M (NaOH) = 40,00 g . mol-1
, M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
Molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1
, takže 20 g odpovídá látkovému
množství 20/98,08 = 0,2039 molu kyseliny sírové
molární hmotnost hydroxidu sodného je 40,00 g . mol-1
, takže 20 g odpovídá látkovému
množství 20/40 = 0,5 molu hydroxidu sodného
reakce probíhá podle rovnice
H2SO4 + 2 NaOH = Na2SO4 + 2 H2O
podle této reakce je na jeden mol kyseliny sírové k úplné neutralizaci zapotřebí 2 molů
hydroxidu sodného
na neutralizaci 0,2039 molů kyseliny sírové by bylo zapotřebí 2 . 0,2039 = 0,4078 molů
hydroxidu sodného - toho je k dispozici 0,5 molu
hydroxidu sodného je přebytek, roztok bude reagovat alkalicky
Roztok bude reagovat alkalicky.
158
132) Směs plynů obsahuje 11 molů NO a 13 molů O2. Oxidační reakcí vznikne 8 molů NO
2.
Kolik molů NO a O2 se této rekce nezúčastní?
Probíhá reakce
2 NO + O2 = 2 NO2
podle této reakce vzniknou ze dvou molů NO a jednoho molu kyslíku dva moly NO2
aby vzniklo 8 molů NO2, musí zreagovat 4 moly kyslíku a 8 molů NO. Lze sestavit bilanci
NO O2 = NO2
2 moly 1 mol = 2 moly
8 molů 4 moly = 8 molů
z původních 11 molů NO jich zreagovalo 8, zbyly tedy 3 moly NO
z původních 13 molů O2 zreagovaly 4 moly, zbylo tedy 9 molů kyslíku
Zbylo látkové množství 3 moly NO a 9 molů kyslíku.
133) Kolik litrů třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 5 molů vody?
Třaskavý plyn je výbušná směs kyslíku a vodíku v objemových poměrech určených
složením vody.
Třaskavý plyn vzniká reakcí
2 H2O = 2 H2 + O2
třaskavý plyn je směsí vodíku a kyslíku, podle výše uvedené reakce vzniknou ze dvou
molů vody tři moly plynu (dva moly vodíku a jeden mol kyslíku)
z jednoho molu vody vznikne 1,5 molu třaskavého plynu, z 5 molů vody vznikne 7,5 molů
třaskavého plynu
za normálních podmínek zaujímá jeden mol plynu objem 22,414 dm3, potom 7,5 molů
odpovídá
7,5 . 22,414 = 168,1 dm3
Vznikne 168,1 dm3 třeskavého plynu.
134) Jedenáct dm3 vodíku ve směsi se čtyřmi dm
3 kyslíku reagovalo za vzniku vody. Kterého
plynu byl přebytek a kolik dm3? Objemy plynů byly měřeny za normálních podmínek.
Vodík s kyslíkem reaguje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
reagují tedy dva dm3
vodíku s jedním dm3 kyslíku, na 4 dm
3 kyslíku je proto zapotřebí
8 dm3 vodíku
159
2 dm3 vodíku + 1 dm
3 kyslíku
8 dm3 vodíku + 4 dm
3 kyslíku
z 11 dm3 vodíku proto zreaguje pouze 8 dm
3, tři zbývající dm
3 vodíku jsou přebytečné
Přebytečným plynem je vodík, přebývají ho 3 dm3.
135) Do nádrže s 548 kg odpadní kyseliny sírové bylo přidáno 400 kg hydroxidu vápenatého.
Určete, zda množství hydroxidu vápenatého postačovalo k neutralizaci odpadní kyseliny
sírové. M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1, M (Ca(OH)
2) = 74,09 g . mol
-1.
Kyselina sírová reaguje s hydroxidem vápenatým podle rovnice
H2SO4 + Ca(OH)2 = CaSO4 + 2 H2O
protože molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1
a molární hmotnost hydroxidu
vápenatého je 74,09 g . mol-1
, reaguje 98,08 g kyseliny sírové se 74,09 g hydroxidu
vápenatého
množství hydroxidu vápenatého potřebného k neutralizaci 548 kg kyseliny sírové (548 000
g) spočítáme podle úměry
H2SO4 Ca(OH)2
98,08 g 74,09 g
548 000 g x g
x = (548 000/98,08) . 74,09 = 413 961 g hydroxidu vápenatého = 413, 9 kg
vzhledem k tomu, že bylo použito 400 kg hydroxidu vápenatého, nebylo množství
hydroxidu vápenatého pro neutralizaci dostatečné
Množství bylo nedostatečné.
136) Neutralizace 48 kg odpadní kyseliny sírové byla provedena přebytkem vápence. Jaký
objem oxidu uhličitého (měřeno za normálních podmínek) vznikl? Jaký objem oxidu
uhličitého vznikne, provede-li se neutralizace dolomitem? M (H2SO
4) = 98,08 g . mol
-1.
Neutralizace kyseliny sírové vápencem probíhá podle rovnice
CaCO3 + H2SO4 = CaSO4 + H2O + CO2
podle rovnice vzniká z jednoho molu kyseliny sírové jeden mol oxidu uhličitého, který za
normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3
48 kg (tj. 48 000 g) kyseliny sírové představuje látkové množství 48 000/98,08 = 489,4
molů
ze 489,4 molů kyseliny sírové tak vznikne 489,4 molů oxidu uhličitého, které zaujímají
objem
160
489,4 . 22,414 = 10 969 dm3 = 10,969 m
3
dolomit lze chemicky považovat za uhličitan hořečnato-vápenatý MgCa(CO3)2, rozklad lze
popsat rovnicí
MgCa(CO3)2 + 2 H2SO4 = CaSO4 + MgSO4 + 2 H2O + 2 CO2
platí, že ze dvou molů kyseliny sírové vzniknou dva moly oxidu uhličitého
poměr molů kyseliny sírové a vzniklého oxidu je proto stejný, bez ohledu na skutečnost,
zda neutralizaci provádíme dolomitem nebo vápencem, proto vznikne stejný objem oxidu
uhličitého i při neutralizaci dolomitem
Vznikne 10,969 m3 oxidu uhličitého, při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem.
137) Dva objemové díly oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku
oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20 % obj. kyslíku a 80 % obj. dusíku.
Oxid dusnatý zreaguje pouze ze 70 %. Jaké je výsledné složení směsi v objemových
procentech?
5 objemových dílů vzduchu představuje 1 objemový díl (20 % obj.) kyslíku a 4 objemové
díly (80%) dusíku
původní složení směsi je potom následující
2 obj. díly NO
1 obj. díl O2
4 obj. díly N2
protože zreagoval oxid dusnatý ze 70 %, zreagovalo 1,4 obj. dílů NO, zbytek tj. 0,6 obj.
dílu NO nezreagovalo
oxidace probíhala podle rovnice
2 NO + O2 = 2 NO2
na zreagování 1,4 objemových dílů NO bylo zapotřebí 0,7 obj. dílu kyslíku
z jednoho objemového dílu kyslíku proto nezreagovalo 0,3 obj. dílů.
konečné složení směsi vypadá takto
0,6 obj. dílů NO
0,3 obj. dílů O2
1,4 obj. dílů NO2
4 obj. díly N2
celkem 6,3 obj. dílů
objemová procenta NO (0,6/6,3 ) . 100 = 9,524 %
NO2 (1,4/6,3) . 100 = 22,222 %
O2 (0,3/6,3) . 100 = 4,762 %
161
N2 (4/6,3).100 = 63,492 %
Složení výsledné směsi v objemových procentech bylo NO 9,524 %, NO2 22,222%,
O2 4,762 %, N2 63,492%.
138) Vypočítejte objem vzduchu v m3, potřebný ke spálení 6 m
3 vodního plynu. Vodní plyn
má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5% obj. CO
2, vzduch 20 % obj.
O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází ke spalování dusíku.
Vzhledem ke složení obsahuje 6 m3 vodního plynu
3 m3 vodíku ( 50% obj.),
2,4 m3 CO (40% obj.),
0,3 m3 N2 ( 5% obj.) a
0,3 m3 CO2 ( 5% obj.)
při spalování vodního plynu nedochází k oxidaci dusíku, nespaluje se rovněž oxid uhličitý
vodík se spaluje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
podle této rovnice spolu reagují dva objemové díly vodíku s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 3 m3 vodíku je proto zapotřebí 1,5 m
3 kyslíku.
oxid uhelnatý se spaluje podle rovnice
2 CO + O2 = 2 CO2
podle této rovnice reagují dva objemové díly oxidu uhelnatého s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 2,4 m3 CO je proto zapotřebí 1,2 m
3 kyslíku.
na spálení vodíku a CO přítomných v 6 m3 vodního plynu je celkem potřeba 2,7 m
3 kyslíku
spalování se však provádí vzduchem, který přibližně obsahuje 20 % kyslíku
v 1 m3 vzduchu je proto přítomno 0,2 m
3 kyslíku
platí úměra
1 m3 vzduchu obsahuje 0,2 m
3 kyslíku
x m3 vzduchu obsahuje 2,7 m
3 kyslíku
x = 2,7/0,2 = 13,5 m3 vzduchu
Je zapotřebí 13,5 m3 vzduchu.
139) Jaký objem vzduchu v m3 je potřebný ke spálení 5 m
3 svítiplynu o složení 50 % H
2,
30% CH4, 10 % CO, 2 % C
2H
4 a 8 % N
2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte
složení vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy
nedochází ke spalování dusíku.
162
Vzhledem ke složení svítiplynu obsahuje 5 m3 svítiplynu
2,5 m3 vodíku (50% obj.),
1,5 m3 CH4 (30% obj.),
0,5 m3 CO (10% obj.),
0,1 m3 C2H4 (2% obj.),
objem dusíku není podstatný, protože nedochází k jeho spalování.
vodík se spaluje podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
protože ke spálení 2 objemových dílů vodíku je zapotřebí jednoho objemového dílu
kyslíku, je ke spálení 2,5 m3 vodíku zapotřebí 1,25 m
3 kyslíku.
methan se spaluje podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
podle této rovnice je zapotřebí dvou objemových jednotek kyslíku na jednu objemovou
jednotku methanu - na 1,5 m3 methanu je proto zapotřebí 3 m
3 kyslíku.
ethylen (ethen) je spalován podle rovnice
C2H4 + 3 O2 = 2 CO2 + 2 H2O
podle této rovnice je na jeden objemový díl ethylenu zapotřebí tří objemových dílů kyslíku
- na 0,1 m3 ethylenu je proto zapotřebí 0,3 m
3 kyslíku
oxid uhelnatý se spaluje podle rovnice
2 CO + O2 = 2 CO2
podle této rovnice reagují dva objemové díly oxidu uhelnatého s jedním objemovým dílem
kyslíku - na spálení 0,5 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 0,25 m
3 kyslíku
celkem je zapotřebí 0,25 + 0,3 + 3 + 1,25 = 4,8 m3 kyslíku
spalování se však provádí vzduchem, který přibližně obsahuje 20 % kyslíku
v 1 m3 vzduchu je proto přítomno 0,2 m
3 kyslíku
platí úměra
1 m3 vzduchu obsahuje 0,2 m
3 kyslíku
x m3 vzduchu obsahuje 4,8 m
3 kyslíku
x = 4,8/0,2 = 24 m3 vzduchu
Je zapotřebí 24 m3 vzduchu.
163
140) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 0,3 m
3 kyslíku (měřeno za
normálních podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol
-1.
Rozklad chlorečnanu draselného probíhá podle reakce
2 KClO3 = 2 KCl + 3 O2
ze dvou molů chlorečnanů draselného (tj. z 2 . 122,549 = 245,098 g) vzniknou tři moly
kyslíku, které za normálních podmínek představují objem 3 . 22,414 = 67,242 dm3
kyslíku
úměra umožňující výpočet množství chlorečnanu draselného potřebného pro vznik 0,3 m3
(tj. 300 dm3) kyslíku vypadá takto:
245,098 g KClO3 odpovídá 67,242 dm3 kyslíku
x g KClO3 odpovídá 300 dm3 kyslíku
x = (300/67,242) . 245,098 = 1 093,5 g = 1,094 kg KClO3
Je zapotřebí 1,094 kg KClO3.
141) Kolik litrů acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 50 g
dikarbidu vápníku? M (CaC2) = 64,1 g . mol
-1.
Rozklad dikarbidu vápníku probíhá podle reakce
CaC2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + C2H2
podle této rovnice vznikne z jednoho molu dikarbidu vápníku, tj. ze 64,1 g jeden mol
acetylénu, který za normálních podmínek představuje objem 22,414 dm3 C2H2
z 50 g dikarbidu vápníku se množství získaného acetylénu získá podle úměry
64,1 g CaC2 uvolní 22,414 dm3 C2H2
50 g CaC2 uvolní x dm3 C2H2
x = (50/64,1) . 22,414 = 17,5 dm3 C2H2
Získá se 17,5 dm3 C2H2.
142) Kolik m3 oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 50 kg hydrogenuhličitanu sodného?
M (NaHCO3) = 84,007 g . mol
-1.
Kalcinace hydrogenuhličitanu sodného probíhá podle rovnice
2 NaHCO3 = Na2CO3 + H2O + CO2
164
podle této reakce se ze dvou molů hydrogenuhličitanu sodného (tj. z 2 . 84,007 = 168,014
g) uvolní jeden mol oxidu uhličitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414
dm3
50 kg představuje 50 000 g
množství uvolněného oxidu uhličitého z 50 000 g hydrogenuhličitanu sodného získáme
z úměry
168,014 g NaHCO3 uvolní 22,414 dm3 CO2
50 000 g NaHCO3 uvolní x dm3 CO2
x = (50 000/168,014) . 22,414 = 6 670 dm3 = 6,67 m
3 CO2
Uvolní se 6,67 m3 CO2.
143) Jaký objem plynů (po převedení na normální podmínky) vznikne dokonalým spálením
50 kg n – oktanu? M (C8H
18) = 114,233 g . mol
-1.
Po převedení na normální podmínky je vzniklá voda v kapalném stavu a spalování
n-oktanu bude probíhat podle rovnice
2 C8H18(l) + 25 O2(g) = 16 CO2(g) + 18 H2O(l)
podle této rovnice vznikne z jednoho molu n-oktanu tj. ze 114,233 g 8 molů oxidu
uhličitého, které představují za normálních podmínek objem 8 . 22,414 = 179,312 dm3
z 50 kg (tj. 50 000 g) oktanu, se uvolní objem oxidu uhličitého, který vypočteme podle
úměry
z 114,233 g oktanu vznikne 179,312 dm3
z 50 000 g oktanu vznikne x dm3
x = (50 000/114,233) . 179,312 = 78 485 dm3 = 78,485 m
3 plynu
Uvolní se 78,485 m3
plynu.
144) Máme připravit 55 g sulfidu barnatého redukcí síranu barnatého uhlíkem. Vypočítejte
potřebné množství síranu barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije
s dvacetiprocentním přebytkem. M (BaSO4) = 233,4 g . mol
-1, M (BaS) = 169,4 g . mol
-1,
Ar (C) = 12,011.
Redukce síranu barnatého uhlíkem za vzniku sulfidu barnatého probíhá podle rovnice
BaSO4 + 2 C = BaS + 2 CO2
ze 233,4 g síranu barnatého (M (BaSO4) = 233,4 g . mol-1
) vznikne podle této rovnice
169,4 g BaS (M (BaS) = 169,4 g . mol-1
). Množství síranu barnatého potřebného ke vzniku
55 g BaS vypočteme podle úměry
165
z 233,4 g BaSO4 vznikne 169,4 g BaS
z x g BaSO4 vznikne 55 g BaS
x = (55/169,4) . 233,4 = 75,78 g BaSO4
na vznik 169,4 g BaS (M (BaS) = 169,4 g . mol-1
) je zapotřebí dvou molů uhlíku,
tj. 2 . 12,011 = 24,022 g uhlíku
stechiometrické množství uhlíku potřebného pro vznik 35 g BaS získáme z úměry
na vznik 169,4 g BaS je potřeba 24,022 g uhlíku
na vznik 55 g BaS je potřeba x g uhlíku
x = (55/169,4) . 24,022 =7,799 g uhlíku
máme-li k reakci použít dvacetiprocentní přebytek uhlíku, představuje vypočtené množství
100%, k reakci použijeme 120%
100 % odpovídá 7,799 g uhlíku
120 % odpovídá x g uhlíku
x = (120/100) . 7,799 = 9,358 g uhlíku
Potřebné množství síranu barnatého je 75,78 g, potřebné množství uhlíku je 9,358 g.
145) Hořením 4,8 gramů antracitu vzniklo 8,04 dm3 CO
2 ( měřeno za normálních podmínek).
Kolik procent uhlíku antracit obsahuje? Ar (C) = 12,011.
Objem 8,04 dm3 oxidu uhličitého představuje za normálních podmínek
8,04/22,414 = 0,359 molu
protože spalování uhlíku v antracitu probíhá podle rovnice
C + O2 = CO2
vznikne spálením jednoho molu uhlíku jeden mol oxidu uhličitého
protože vzniklo 0,359 molu oxidu uhličitého, musí 4,8 g antracitu obsahovat 0,359 molu
uhlíku
protože Ar (C) = 12,01, je množství uhlíku v 4,8 g antracitu rovno
0,359 . 12,011 = 4,312 g
toto množství představuje
(4,312/4,8) . 100 = 89,83 % hmot.
Antracit obsahuje 89,83 % hmot. uhlíku.
166
146) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 18 g kovového sodíku s vodou? Ar (Na) = 22,989.
Reakce sodíku s vodou probíhá podle reakce
2 Na + 2 H2O = 2 NaOH + H2
ze dvou molů sodíku tj. z 2 . 22,989 = 45,978 g vznikne jeden mol vodíku, který za
normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3 vodíku
pro výpočet množství vodíku vzniklého z 18 g sodíku platí úměra
z 45,978 g sodíku vznikne 22,414 dm3 vodíku
z 18 g sodíku vznikne x dm3 vodíku
x = (18/45,978) . 22,414 = 8,775 dm3 vodíku
Vznikne 8,775 dm3 vodíku.
147) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 0,9 g v kyselině chlorovodíkové vznikl
objem 276,8 cm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině
chlorovodíkové nerozpouštějí za vzniku vodíku. Ar (Zn) = 65,39.
Zinek se v kyselině chlorovodíkové rozpouští podle reakce
Zn + 2 HCl = ZnCl2 + H2
podle této rovnice platí, že z jednoho molu zinku vznikne jeden mol vodíku
vodíku vznikl objem 0,2768 dm3, což za normálních podmínek odpovídá látkovému
množství 0,2768/22,414 = 0,01235 molu vodíku
toto množství vodíku muselo vzniknout z 0,01235 molu zinku
protože Ar(Zn) = 65,39, odpovídá toto látkové množství
0,01235 . 65,39 = 0,8076 g Zn
v 0,9 g je přítomno 0,8076 g Zn, což znamená, že obsah zinku je
(0,8076/0,9) . 100 = 89,73 % hmot.
Zinek obsahuje 89,73 % Zn.
148) Při rozpouštění látkového množství 1 molu kovu v kyselině chlorovodíkové vzniklo
11,207 l dm3
vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?
Obecná rovnice pro rozpouštění kovu v kyselině chlorovodíkové může být napsána v této
podobě
Me + x HCl = MeClx + (x/2) H2
Me znamená kov, x znamená oxidační stupeň kovu rozpuštěného ve formě chloridu
167
obecně platí, že při rozpouštění jednoho molu kovu vznikne x/2 molu vodíku v závislosti
na oxidačním čísle x vzniklého chloridu
množství 11,207 dm3 vodíku za normálních podmínek odpovídá
11,207/22,414 = 0,5 molu
znamená to, že rozpuštěním jednoho molu kovu vznikne 0,5 molu vodíku a protože x/2
= 0,5 platí, že oxidační číslo kovu je rovno jedné.
Oxidační číslo kovu je rovno jedné.
149) Uhlí s obsahem 75 % hmot. uhlíku a 1,8 % síry spalujeme s 93 % účinností. Kouřové
plyny podrobujeme odsiřování, při kterém se zachytí 70 % oxidu siřičitého ve formě
dihydrátu síranu vápenatého. Ročně spálíme 10 000 t uhlí. M (SO2) = 64,063 g . mol
-1,
M (CO2) = 44,010 g . mol
-1, A
r (C) = 12,011, M (CaSO
4. 2 H
2O) = 172,174 g . mol
-1,
Ar
(S) = 32,066.
Vypočtěte:
a) kolik m3 CO2 se uvolní ročně,
b) kolik SO2 ( v m
3) se ročně uvolní do okolí, tedy není zachyceno při odsiřování,
c) kolik dihydrátu síranu vápenatého ročně vznikne?
149) a) 10 000 t uhlí obsahuje 7 500 t uhlíku
při spálení s 93% účinností se spálí ze 7 500 t uhlíku pouze 7 500 . 0,93 = 6 975 t uhlíku
to je současně množství, které se ročně převede na oxid uhličitý
6 975 t uhlíku odpovídá 6,975 . 109 g uhlíku
spalování uhlíku probíhá podle reakce
C + O2 = CO2
protože Ar ( C) = 12,011 vznikne spálením 12,011 g uhlíku jeden mol oxidu uhličitého,
což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3
množství oxidu uhličitého uvolněného spálením 6,975 . 109 g uhlíku vypočteme pomocí
úměry
z 12,011 g uhlíku vznikne 22,414 dm3 CO2
ze 6,975 . 109 g uhlíku vznikne x dm
3 CO2
x = (6,975 . 109/12,011) . 22,414 = 1,302 . 10
10 dm
3 = 1,302 . 10
7 m
3
Ročně se uvolní 1,302 . 107 m
3 oxidu uhličitého.
168
149) b) Je-li při odsiřování zachyceno 70 % oxidu siřičitého, znamená to, že 30 % oxidu
siřičitého odchází nezachyceno do atmosféry
10 000 t uhlí obsahuje 180 t síry
protože účinnost spalování je 93 %, dojde ke spálení pouze 180 . 0,93 = 167,4 t síry
30 % z tohoto množství přejde do atmosféry ve formě nezachyceného oxidu siřičitého
30 % ze 167,4 tun je
0,3 . 167,4 = 50,22 t síry
spalování síry v uhlí odpovídá rovnici
S + O2 = SO2
podle této rovnice vznikne při spálení jednoho molu síry (tj. 32,066 g) jeden mol oxidu
siřičitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3
objem oxidu siřičitého, který vznikne spálením 50,22 tun (tj. 50,22 . 106 g) síry spočteme
podle úměry
ze 32,066 g síry vznikne 22,414 dm3 SO2
z 50,22 . 106 g síry vznikne x dm
3 SO2
x = (50,22 . 106/32,066) . 22,414 = 35,103 . 10
6 dm
3 = 35 104 m
3 SO2
Ročně se atmosféry uvolní 35 104 m3 SO2.
149) c) 10 000 t uhlí obsahuje 180 t síry
z tohoto množství je 93 % spáleno, což představuje 167,4 t síry
70 % z tohoto množství je převedeno na dihydrát síranu vápenatého
70% ze 167,4 t představuje
0,7 . 167,4 = 117,18 t = 117,18 . 106 g síry
bez ohledu na reakce probíhající při odsiřování platí, že z jednoho atomu síry může
vzniknout jedna molekula dihydrátu síranu vápenatého, resp. z jednoho molu síry vznikne
jeden mol dihydrátu síranu vápenatého
ze 32,066 g síry tak vznikne 172,174 g CaSO4 . 2 H2O
169
množství CaSO4 . 2 H2O vzniklého ze 118,8 . 106 g síry vypočteme podle úměry
ze 32,066 g síry vznikne 172,174 g CaSO4 . 2 H2O
ze 117,18 . 106 g síry vznikne x g CaSO4 . 2 H2O
x = (117,18 . 106/32,066) . 172,174 = 629,18 . 10
6 g CaSO4 . 2 H2O = 629,18 t
CaSO4 . 2 H2O
Ročně vznikne 629,18 t CaSO4 . 2 H2O.
150) Jaká je hmotnost 10 dm3 fluoru (měřeno za normálních podmínek)? A
r (F) = 18,998.
Plynný fluor představuje dvouatomovou molekulu s molární hmotností M (F2) = 37,996 g.
mol-1
znamená to, že za normálních podmínek představuje 37,996 g fluoru objem 22,414 dm3
pro objem 10 dm3 vypočteme hmotnost z úměry
37,996 g F2 odpovídá 22,414 dm3
x g F2 10 dm3
x = (10/22,414) . 37,996 = 16,952 g
Hmotnost fluoru je 16,952 g.
151) Spálením 0,4 g uhlovodíku, za normálních podmínek plynného, bylo získáno 609 cm3
CO2 (měřeno za normálních podmínek). 1 dm
3 uhlovodíku má za normálních podmínek
hmotnost 1,9673 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku. Ar (C) = 12,011, Ar (H)
= 1,008.
Pokud 1 dm3 plynu za normálních podmínek váží 1,9763 g, odpovídá hmotnost 22,414 dm
3
molární hmotnosti
1,9673 . 22,414 = 44,095 g . mol-1
hmotnost uhlovodíku 0,4 g potom představuje látkové množství
0,4/44,095 = 9,0713 . 10-3
molu
170
objem vzniklého CO2 609 cm3 (tj. 0,609 dm
3) odpovídá
0,609/22,414 = 0,02717 molu
je zřejmé, že počet molů vzniklého oxidu uhličitého je trojnásobný než počet molů
spalovaného uhlovodíku
z toho je patrné, že uhlovodík obsahuje tři atomy uhlíku a spalování probíhá podle reakce
C3Hx + (3 + x/4) O2 = 3 CO2 + (x/2) H2O
pro molární hmotnost uhlovodíku C3Hx platí, že
M (C3Hx) = 3 . 12,011 + x . 1,008 = 44,095
36,033 + x . 1,008 = 44,095
x. 1,008 = 8,062
x ≈ 8
Molekulový vzorec je C3H8.
152) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,625 % hmot. uhlíku a 16,375 % hmot. vodíku.
Určete sumární vzorec uhlovodíku, je-li molární hmotnost uhlovodíku 86,178 g . mol-1
.
Ar(C) = 12,011, Ar (H) = 1,008.
Jeden mol má hmotnost 86,178 g, z toho připadá na uhlík
86,178 . 0,83625 = 72,066 g
a na vodík připadá
86,178 . 0,16375 = 14,112 g
množství uhlíku odpovídá
72,066/12,011 = 6 molům uhlíku
a množství vodíku odpovídá
14,112/1,008 = 14 molům vodíku
V jednom molu uhlovodíku je 6 molů uhlíku a 14 molů vodíku, sumární vzorec
uhlovodíku je proto C6H14.
153) Kolik dm3 fosfanu se uvolní hydrolýzou 7 g Ca
3P
2? M (Ca
3P
2) = 182,182 g . mol
-1.
171
Hydrolýza fosfidu vápenatého s vodou probíhá podle reakce
Ca3P2 + 6 H2O = 3 Ca(OH)2 + 2 PH3
z jednoho molu fosfidu vápenatého (tj. ze 182,182 g) se uvolní 2 moly fosfanu, které za
normálních podmínek zaujímají objem 2 . 22,414 = 44,828 dm3
pro výpočet množství fosfanu uvolněného ze 7 g fosfidu vápenatého použijeme úměru
182,182 g fosfidu uvolní 44,828 dm3 fosfanu
7 g fosfidu uvolní x dm3 fosfanu
x = (7/182,182) . 44,828 = 1,722 dm3
fosfanu
Uvolní se 1,722 dm3
fosfanu.
154) Při hoření 1 kg uhlíku vzniklo nedokonalým spalováním 266,5 dm3 oxidu uhelnatého.
Kolik litrů oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? Ar (C) = 12,011.
Část 1 kg uhlíku se spaluje podle rovnice
C + O2 = CO2
zbytek se spaluje podle rovnice
2 C + O2 = 2 CO
pokud vzniklo 266,5 dm3 CO, odpovídá toto množství 266,5/22,414 = 11,8899 molu
na vznik 11,8899 molu oxidu uhelnatého bylo zapotřebí podle druhé rovnice 11,8899 molu
uhlíku
11,8899 molu uhlíku odpovídá11,8899 . 12,011 = 142,809 g uhlíku - tato část uhlíku byla
spálena na oxid uhelnatý
zbývající část z výchozího 1 kg (tj. 1000 g) byla spálena podle první reakce na oxid
uhličitý
na oxid uhličitý bylo spáleno 1 000 – 142,809 = 857,191 g uhlíku - toto množství odpovídá
71,367 molu uhlíku
protože z jednoho molu uhlíku podle první rovnice vznikne jeden mol oxidu uhličitého,
vznikne také 71,367 molu oxidu uhličitého - tomuto látkovému množství odpovídá za
normálních podmínek objem
71,367 . 22,414 = 1 599,6 dm3 oxidu uhličitého
Vznikne 1 599,6 dm3 oxidu uhličitého.
172
155) Cementací byla z roztoku síranu měďnatého získávána měď pomocí železných hřebíků.
Kolik mědi je možné získat při použití 125 g železných hřebíků? Ar (Fe) = 55,847, A
r (Cu)
= 63,546.
Cementace probíhá podle rovnice
Fe + CuSO4 = Cu + FeSO4
podle relativních atomových hmotností Fe a Cu a s přihlédnutím k uvedené rovnici platí,
že z 55,847 g Fe získáme 63,546 g Cu
pro výpočet množství Cu získané z 25 g železa použijeme úměru
z 55,847 g Fe získáme 63,546 g Cu
z 125 g Fe získáme x g Cu
x = (125/55,847) . 63,546 = 142,23 g Cu
Získáme 142,23 g Cu.
156) Kolik m3 oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 330 kg
uhličitanu vápenatého? M (CaCO3) = 100,087 g . mol
-1, M (CO
2) = 44,01 g . mol
-1,
M (CaO) = 56,077 g . mol-1
.
Kalcinace uhličitanu vápenatého probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M (CaCO3) = 100,087 g . mol-1)
a molárního objemu plynu za normálních podmínek (22,414 dm3) vznikne ze 100,087 g
CaCO3 22,414 dm3 oxidu uhličitého
množství oxidu uhličitého získané z 330 kg (tj. z 330 000 g) získáme výpočtem z úměry
ze 100,087 g CaCO3 se uvolní 22,414dm3 CO2
z 330 000 g CaCO3 se uvolní x dm3 CO2
x = ( 330 000/100,087) . 22,414 = 73 901,9 dm3 = 73,90 m
3 CO2
173
podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M (CaCO3) = 100,087 g . mol-1
) a molární
hmotnosti oxidu vápenatého (M (CaO) = 56,077 g . mol-1
) vznikne ze 100,087 g uhličitanu
vápenatého 56,077 g oxidu vápenatého
množství oxidu vápenatého získaného ze 330 kg (tj. z 330 000 g) uhličitanu vápenatého
vypočteme podle úměry
ze 100,087 g CaCO3 získáme 56,077 g CaO
z 330 000 g CaCO3 získáme x g CaO
x = ( 330 000/100,087) . 56,077 = 184 893 g 184,9 kg CaO
Získáme 73,9 m3 CO2 a 184,9 kg CaO.
157) Kolik litrů vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 13,8 dm3 ethenu na ethan? Objemy vodíku
i ethenu jsou měřeny za stejných podmínek.
Hydrogenace probíhá podle rovnice
C2H4 + H2 = C2H6
podle této rovnice spolu reaguje jeden objemový díl ethenu s jedním dílem vodíku. Na 13,8
dm3 ethenu je proto potřeba 13,8 dm
3 vodíku
Je potřeba 13,8 dm3 vodíku.
158) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 38,65 % hmot. draslíku, 13,85 %
hmot. dusíku a 47,5 % hmot. kyslíku. Ar (K) = 39,102, Ar (N) = 14,0067, Ar (O) = 16,000.
Ve 100 g látky je
38,65 g draslíku, což představuje látkové množství 38,65/39,102 = 0,989 mol,
13,85 g dusíku, což představuje látkové množství 13,85/14,0067 = 0,989 mol a
47,5 g kyslíku, což představuje látkové množství 47,5/16,000 = 2,969 mol
látkový poměr K : N : 0 je 0,989 : 0,989 : 2 969 resp. 1 : 1 : 3
Látka je dusičnan draselný KNO3.
159) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 11,2 % hmot. hliníku, 44,1 %
hmot. chloru a 44,7 % hmot. vody. Ar (Al) = 26,9815, Ar (Cl) = 35,453, M (H2O) = 18,016
g . mol-1
.
100 g látky obsahuje
11,2 g hliníku, což představuje látkové množství 11,2/26,9815 = 0,415 mol,
174
44,1 g chloru, což představuje látkové množství 44,1/35,453 = 1,244 mol a
44,7 g vody, což představuje látkové množství 44,7/18,016 = 2,481.
poměr Al : Cl : H2O je 0,415 : 1,244 : 2,481 resp. 1 : 3 : 6
Látka je hexahydrát chloridu hlinitého AlCl3 . 6 H2O.
160) Oxid olovičitý o počáteční hmotnosti 103,3 g byl po dobu jednoho roku vystaven
působení atmosféry. Hmotnost vlivem reakce s oxidem siřičitým, přítomným v atmosféře,
vzrostla na 127,5 g. Kolik procent PbO2 se přeměnilo na síran olovnatý? M (SO
2)
= 64,063 g . mol-1
, M (PbSO4) = 303,3 g . mol
-1.
Oxid olovičitý reaguje s oxidem siřičitým podle reakce
PbO2 + SO2 = PbSO4
pokud došlo ke vzrůstu hmotnosti oxidu olovičitého ze 103,3 g na 127,5 g, znamená to, že
zreagovalo 127,5 – 103,3 = 24,2 g SO2
protože reaguje jeden mol oxidu olovičitého s jedním molem oxidu siřičitého, reaguje
239,237 g PbO2 s 64,063 g SO2
molární hmotnost oxidu olovičitého není sice v příkladu zadána, nicméně je dána rozdílem
molární hmotnosti PbSO4 a molární hmotnosti SO2.
M (PbO2) = M ( PbSO4) – M (SO2) = 303,3 - 64,063 = 239,237 g . mol-1
množství PbO2 spotřebovaného na reakci se 24,2 g SO2 vypočteme z úměry
na reakci 64,063 g SO2 je potřeba 239,237 g PbO2
na reakci 24,2 g SO2 je potřeba x g PbO2
x = ( 24,2/64,063) . 239,237 = 90,373 g PbO2
z původního množství 103,3 g PbO2 zreagovalo na síran olovnatý 90,373 g což je
( 90,373/103,3 ) . 100 = 87,49 % hmot. PbO2.
Zreagovalo 87,49 % hmot. PbO2.
175
161) V místnosti 9 x 9 x 2,5 m bylo spáleno 33,3 g disulfidu železa, M( FeS2) = 119,979
g . mol-1
. Jaká je průměrná koncentrace oxidu siřičitého v objemových procentech za
předpokladu, že
a) místnost není větrána,
b) objem vybavení místnosti není brán v úvahu,
c) neprobíhá oxidace oxidu siřičitého na sírový?
Spalování disulfidu železa probíhá podle rovnice
4 FeS2 + 11 O2 = 2 Fe2O3 + 8 SO2
ze čtyř molů disulfidu železa (tj. ze 4 . M ( FeS2) = 4 . 119,979 = 479,916 g) vznikne
8 . 22,414 = 179,312 dm3 SO2, množství oxidu siřičitého uvolněného ze 33,3 g disulfidu
železa spočítáme z úměry
ze 479,916 g FeS2 vznikne 179,312 dm3 SO2
ze 33,3 g FeS2 vznikne x dm3 SO2
x = ( 33,3/479,916) . 179,312 = 12,442 dm3 SO2
objem místnosti je 9 . 9 . 2,5 = 202,5 m3 = 202 500 dm
3
koncentrace SO2 vyjádřená v objemových procentech je proto
( 12,442/202 500) . 100 = 0,00614 %
Koncentrace oxidu siřičitého bude 0,00614 % obj.
162) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku peroxidu vodíku.
Obsahuje-li vzduch 2 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku
o koncentraci 5 % hmot. je třeba k vyčištění 1 m3 vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol
-1.
Reakce probíhá podle rovnice
SO2 + H2O2 = H2SO4
1 m3 vzduchu s obsahem 2 % obj. SO2 obsahuje 0,02 m
3, tedy 20 dm
3 SO2
objem 20 dm3 SO2 představuje látkové množství 20/22,414 = 0,8923 molu SO2
k odstranění 0,8923 molu SO2 je podle uvedené rovnice zapotřebí 0,8923 molu peroxidu
vodíku, což představuje 0,8923 . 34,016 = 30,352 g peroxidu vodíku
176
pokud je koncentrace roztoku peroxidu vodíku 5 %, je tohoto roztoku zapotřebí 607 g
Je zapotřebí 607 g peroxidu vodíku o koncentraci 5 % hmot.
163) Vypočítejte množství kyseliny chlorovodíkové potřebné k přípravě 45 g chloridu
zinečnatého. Chlorid zinečnatý je možné připravit rozpouštěním kovového zinku
v kyselině chlorovodíkové. M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1
, M (HCl) = 36,461 g . mol-1
.
Zn + 2 HCl = ZnCl2 + H2
z 2.36,461 g HCl vznikne 136,26 g ZnCl2
z x g HCl vznikne 45 g ZnCl2
x/(2 . 36,461) = 45/136,26 x = 2 . 36,461 . 45/136,26 = 24,083 g HCl
Je zapotřebí 24,083 g HCl.
164) Sulfid železnatý s obsahem 90 % hmot. FeS je používán k přípravě sulfanu reakcí
s kyselinou chlorovodíkovou. Jaké množství takového sulfidu železnatého je zapotřebí
k přípravě 15 dm3 sulfanu za normálních podmínek? M (H2S) = 34,079 g . mol
-1, M (FeS)
= 87,911 g . mol-1
.
FeS + 2 HCl = FeCl2 + H2S (g)
z 87,911 g FeS vznikne 22,414 dm3 H2S
z x g ….. 15 dm3 H2S
x/87,911 = 15/22,414 x = 87,911 . 15/22,414 = 58,832 g FeS
100 g (obsah 90 % FeS) ….. obsahuje 90 g čistého FeS
x g ….. 58,832 g čistého FeS
x/100 = 58,832/90 x = 100 . 58,832/90 = 65,369 g
Je zapotřebí 65,369 g surového FeS.
165) Jaký objem vzduchu (počítejte s obsahem O2 ve vzduchu 20,95 % obj.) je teoreticky
zapotřebí k oxidaci 35 m3 amoniaku na oxid dusnatý? Jaký objem oxidu dusnatého
vznikne?
4 NH3 + 5 O2 = 4 NO + 6 H2O
plyny spolu reagují v objemových poměrech
177
4 díly 5 dílů 4 díly 6 dílů
35 m3 x m
3 y m
3
----------------------------------------
x/5 = 35/4 y/4 = 35/4
x = 5 . 35/4 =43,75 m3 O2 y = 4 . 35/4 = 35 m
3 NO
100 m3 vzduchu obsahuje ….. 20,95 m
3 O2
x m3 vzduchu obsahuje 43,75 m
3 O2
---------------------------------------------------
x/100 = 43,75/20,95 x = 100 . 43,75/20,95 = 208,83 m3 vzduchu
Je zapotřebí 208,83 m3 vzduchu a vznikne 35 m
3 NO.
166) Dusitan amonný se zahříváním rozkládá za vzniku dusíku. Reakční směs se připraví
z roztoků síranu amonného a dusitanu draselného. Jaké množství síranu amonného
a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 7,5 dm3 dusíku. M (KNO2)
= 85,104 g . mol-1
, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1
.
Jedná se o dvě reakce
(NH4)2SO4 + 2 KNO2 = K2SO4 + 2 NH4NO2
2 NH4NO2 = 2 N2 + 4 H2O
------------------------------------------
souhrnná reakce (NH4)2SO4 + 2 KNO2 = 2 N2 + 4 H2O + K2SO4
ze 132,194 g a 2 . 85,104 g vznikne 2 . 22,414 dm3 dusíku
z x g a y g vznikne 7,5 dm3 dusíku
----------------------------------------------------------------
x/132,194 = 7,5/(2 . 22,414) y/(2 . 85,104) = 7,5/(2 .22,414)
x = 132,194 . 7,5/44,828 y = (2 . 85,104 . 7,5)/(2 .22,414)
x = 22,117 g (NH4)2SO4 y = 28,477 g KNO2
Je zapotřebí 22,117 g (NH4)2SO4 a 28,477 g KNO2.
167) Jaký objem oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) je třeba použít k přípravě
15 g heptahydrátu siřičitanu sodného vznikajícího zaváděním SO2 do roztoku NaOH?
M (Na2SO3 . 7 H2O) = 252,144 g . mol-1
.
2 NaOH + SO2 = Na2SO3 + H2O
178
látkovému množství 1 mol Na2SO3 odpovídá 1 mol Na2SO3 . 7 H2O
z látkového množství 1 mol SO2 (22,414 dm3 za normálních podmínek) lze vyrobit
látkové množství 1 mol Na2SO3 . 7 H2O, tedy 252,144 g
platí úměra 22,414 dm3 SO2 ….. 252,144 g Na2SO3 . 7 H2O
x dm3 ….. 15 g Na2SO3 . 7 H2O
-------------------------------------------------------------------
x/22,414 = 15/252,144 x = 22,414 . 15/252,144 = 1,33 dm3
Je zapotřebí 1,33 dm3 SO2.
168) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké
látkové množství vody vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného?
M ((NH4)2Cr2O7) = 252,0652 g . mol-1
.
(NH4)2Cr2O7 = Cr2O3 + N2 + 4 H2O
z 252,0652 g ….. 4 moly vody
z 53 g ….. x mol vody
---------------------------------------------------------
x/4 = 53/252,0652 x = 0,841mol
Vznikne látkové množství 0,841 mol vody.
169) Při koksování 1 tuny černého uhlí vzniká amoniak. Jaký objem amoniaku vznikne za
normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1,5 % hmot. N, a když se dusík přemění na
amoniak z 15 %. Ar (N) = 14,0067.
1 tuna = 106g 100% ….. 10
6g
1 % ….. 104 g ….. množství dusíku v 1 t uhlí
1,5 % ….. 1,5 . 104 g dusíku
15% z 1,5 . 104 g dusíku se převede na amoniak - to je 2,25 . 10
3 g dusíku
platí úměra ze 14,0067 g dusíku vznikne ….. 22,414 dm3 NH3
z 2250 g dusíku vznikne ….. x dm3
--------------------------------------------------------
x/22,414 = 2250/14,0067 x = 22,414 . 2250/14,0067 = 3 600 dm3
Vznikne 3,6 m3 amoniaku.
179
170) V dýchacích přístrojích se používá peroxid sodíku, který reaguje s oxidem uhličitým
za vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a jaký objem kyslíku
vznikne ze 58,5 g peroxidu sodíku? M(Na2 O2) = 77,9784 g . mol-1
.
2 Na2O2 + 2 CO2 = 2 Na2CO3 + O2
látkové množství 2 mol Na2O2 vznikne 1 mol kyslíku
58,5 g Na2O2 je v přepočtu na látkové množství 58,5/77,9784 = 0,7500 mol Na2O2
z látkového množství 0,75 mol Na2O2 vznikne látkové množství 0,375 mol O2
látkové množství 0,375 mol O2 představuje objem 0,375 . 22,414 = 8,41 dm3 kyslíku
Vznikne látkové množství 0,375 mol O2, což je 8,41 dm3 kyslíku.
171) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku Li3N. Jaké množství Li
je zapotřebí k přípravě 58 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297 g . mol-1
.
6 Li + N2 = 2 Li3N
látkové množství 3 mol 1 mol
3.6,941 g ….. 34,8297 g
x g ….. 58 g
-----------------------------
x/(3 . 6,941) = 58/34,8297 x = (3 . 6,941 . 58)/34,8297 = 34,68g Li
Je zapotřebí 34,68 g Li.
172) Čistý kobalt byl připravován redukcí 21 g oxidu kobaltitého vodíkem při vysoké teplotě.
Jaké je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 95 % a přítomné
nečistoty se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1
.
21 g oxidu obsahuje 21 . 0,95 = 19,95 g čistého Co2O3.
Co2O3 + 3 H2 = 2 Co + 3 H2O
látkové množství 1 mol 3 mol
19,95 g čistého Co2O3 představuje látkové množství 19,95/168,8868 = 0,1181 mol
je zapotřebí 3krát větší látkové množství vodíku – tedy 3 . 0,1181 = 0,3543 mol
Je zapotřebí látkové množství 0,3543 mol vodíku.
180
173) Bezvodý bromid hlinitý se připravuje přímou syntézou obou prvků. Jaké množství Al
a bromu je zapotřebí k přípravě 40 g bezvodého bromidu hlinitého? Ar (Al) = 26,981,
M (AlBr3) = 266,693 g . mol-1
, M (Br2) = 159,808 g . mol-1
.
2 Al + 3 Br2 = 2 AlBr3
látkové množství 2 mol 3 mol 2 mol
2 . 26,981g 3 . 159,808 g 2 . 266,693 g
x g y g 40 g
------------------------------------------------------
x/(2 . 26,982) = 40/(2 . 266,693) y/(3 . 159,808) = 40/(2 . 266,693)
x = (2 . 26,982 . 40)/(2 . 266,693) y = (3 . 159,808 . 40)/(2 . 266,693)
x = 4,047 g Al y = 35,953 g bromu
Je zapotřebí 4,047 g Al a 35,953 g bromu.
174) Jaký objem sulfanu a oxidu siřičitého je zapotřebí k přípravě 150 g síry? Ar (S) = 32,066.
2 H2S + SO2 = 3 S + 2 H2O
látkové množství 2 mol 1 mol 3 mol 2 mol
2 . 22,414 dm3
22,414 dm3 3 . 32,066 g
x dm3 y dm
3 150 g
------------------------------------------------------------------------
x/(2 . 22,414) = 150/(3 . 32,066) y/22,414 = 150/(3 . 32,066)
x = (2 . 22,414 . 150)/(3 . 32,066) y = (22,414 . 150)/(3 . 32,066)
x = 69,9 dm3 H2S y = 34,95 dm
3 SO2
Je potřeba 69,9 dm3 H2S a 34,95 dm
3 SO2.
175) Jaký objem technického vodíku (s čistotou 95 % obj.) a technického chloru (s čistotou
94 % obj.) je zapotřebí k výrobě 300 kg HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1
.
300 kg je 3.105 g
přepočet na látkové množství HCl 3.105/36,461 je 8 228 mol
H2 + Cl2 = 2 HCl
na vznik látkového množství 8 228 mol HCl je třeba látkové množství 4 114 mol chloru
i vodíku
181
látkovému množství chloru i vodíku 4 114 mol odpovídá. 4 114 . 22,414 = 92 211 dm3
vodíku i chloru resp. 92,211 m3
v technickém chloru je 94 % obj. chloru
ve 100 m3 technického chloru ….. 94 m
3 čistého chloru
v x m3
technického chloru ….. 92,211 m3 čistého chloru
-----------------------------------------------------------------------------
x = 100 . 92,211/94 = 98,1m3 technického chloru
v technickém vodíku je 95 % obj. vodíku
ve 100 m3 technického vodíku ….. 95 m
3 čistého vodíku
v x m3 technického vodíku ….. 92,211 m
3 čistého vodíku
----------------------------------------------------------------------------------------------
x = 100 . 92,211/95 = 97,06 m3 technického vodíku
Je zapotřebí 98,1m3 technického chloru a 97,06 m
3 technického vodíku.
176) Oxid uhličitý obsažený v 0,3 m3 vzduchu byl pohlcován v roztoku hydroxidu barnatého.
Reakcí vzniklo 0,91 g uhličitanu barnatého. Vypočtěte obsah oxidu uhličitého ve vzduchu
v objemových procentech. M (BaCO3) = 197,3392 g . mol-1
.
Ba(OH)2 + CO2 = BaCO3 + H2O
z 22,414 dm3 vznikne 197,3392 g
z x dm3 vznikne 0,91 g
----------------------------------------------
x/22,414 = 0,91/197,3392
x = 22,414 . 0,91/197,3392 = 0,1034 dm3 CO2
0,3 m3 = 300 dm
3 0,1034 dm
3 ….. v 300 dm
3
x ….. ve 100 dm3
---------------------------------------------
x = 0,1034 . 100/300 = 0,034 % obj.
Vzduch obsahuje 0,034 % obj. CO2.
177) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 25 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079
g . mol-1
, M (I2) = 253,803 g . mol-1
.
182
Reakce probíhá podle rovnice
H2S + I2 = 2 HI + S
platí úměra na 253,803 g jodu je zapotřebí ….. 22,414 dm3 sulfanu
na 25 g jodu je zapotřebí ….. x dm3
sulfanu
---------------------------------------------------------------------
x/22,414 = 25/253,803 x = 22,414 . 25/253,803
x =2,21 dm3 sulfanu
Je zapotřebí 2,21 dm3 sulfanu.
178) Dolomit s hmotnostním obsahem 40 % uhličitanu vápenatého a 43 % uhličitanu
hořečnatého byl rozložen žíháním. Jaké je složení výsledné směsi v hmotnostních
procentech za předpokladu, že příměsi obsažené v dolomitu se žíháním nemění? M (CaO)
= 56,08 g . mol-1
, M (MgO) = 40,311 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
, M (MgCO3)
= 84,316 g . mol-1
.
Zvolme 100 g dolomitu, sestávajícího ze 40 g uhličitanu vápenatého, 43 g uhličitanu
hořečnatého a 17 g příměsí.
40 g CaCO3 se rozloží podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
platí úměra
100,09 g CaCO3 se rozloží na ….. 56,08 g CaO
40 g CaCO3 se rozloží na ….. x g CaO
-------------------------------------------------------------
40/100,09 = x/56,08 x = 56,08 . 40/100,09 = 22,41 g CaO
43 g MgCO3 se rozloží podle rovnice
MgCO3 = MgO + CO2
platí úměra
84,316 g MgCO3 se rozloží na ….. 40,311 g MgO
43 g MgCO3 se rozloží na ….. x g MgO
---------------------------------------------------------------------------
x/40,311 = 43/84,316 x = 40,311 . 43/ 84,316 = 20,56 g MgO
výsledná směs bude obsahovat 20,56 g MgO, 22,41 g CaO a 17 g příměsí, celkem 59,97 g
183
obsah CaO bude (22,41/59,97) . 100 = 37,37 % hmot. CaO
obsah MgO bude (20,56/59,97) . 100 = 34,28 % hmot. MgO
zbytek je obsah nečistot (17/59,97) . 100 = 28,35 % hmot. příměsí
Výsledná směs bude obsahovat 37,37 % hmot. CaO, 34,28 % hmot. MgO a 28,35 %
hmot. příměsí.
179) Jaký je úbytek hmotnosti 5 kg heptahydrátu síranu zinečnatého při ztrátě krystalické
vody a vzniku síranu zinečnatého? M (ZnSO4 . 7 H2O) = 287,54 g . mol-1
, M (ZnSO4) =
161,433 g . mol-1
.
Úbytek vody odpovídající ztrátě krystalické vody pro látkové množství síranu zinečnatého
1 mol, je M (ZnSO4 . 7 H2O) - M (ZnSO4) = 126,107 g
platí úměra
287,54 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí ….. 126,107 g vody
5 000 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí ….. x g vody
x/126,107 = 5 000/287,54
x = 126,107 . 5 000/287,54 = 2 192,9 g = 2,193 kg
Úbytek hmotnosti bude 2,193 kg.
180) Kolik oxidu chromitého je obsaženo v 200 g síranu draselno-chromitého? M (Cr2O3)
= 151,990 g . mol-1
, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1
.
Platí, že
1 molekula Cr2O3 vznikne ze dvou molekul KCr(SO4)2
151,99 g Cr2O3 vznikne z 2 . 233,2243 g KCr(SO4)2
x g Cr2O3 vznikne z 200 g
--------------------------------------------------------------------------
x/151,99 = 200/(2 . 233,2243) x = (151,99 . 200)/ (2 . 233,2243)
x = 65,169 g Cr2O3
Obsahuje 65,169 g Cr2O3
184
181) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), je-
li čistota boraxu 86 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1
.
Je-li čistota boraxu 86 %, znamená to, že ve 100 g boraxu je obsaženo 86 g čistého
Na2B4O7 . 10 H2O
platí úměra
4 . 10,811 g B je obsaženo v ….. 381,374 g Na2B4O7 . 10 H2O
x g B je obsaženo v ….. 86 g Na2B4O7 . 10 H2O
---------------------------------------------------------------------------------
x/(4 . 10,811) = 86/381,374 x = 4 . 10,811 . 86/381,374 = 9,75 g B
Ve 100 g boraxu je tak přítomno 86 g čistého Na2B4O7 . 10 H2O, které obsahují 9,75 g
boru.
Borax obsahuje 9,75 % hmot. boru.
182) Vyjádřete hmotnostní obsah křemíku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec
Al2(OH)4Si2O6. Ar (Si) = 28,086, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1
.
Platí úměra 2.28,086 g Si je obsaženo v ….. 274,166 g Al2(OH)4Si2O6
x g Si je obsaženo v ….. 100 g Al2(OH)4Si2O6
------------------------------------------------------------------------
x/(2 . 28,086) = 100/ 274,166 x = (2 . 28,086. 100)/274,166
x = 20,49 % hmot.
Kaolinit obsahuje 20,49 % hmot. křemíku.
183) V přírodním dusičnanu sodném byl zjištěn obsah dusíku 12,0 % hmot. Jaký je obsah
nečistot v hmotnostních procentech za předpokladu, že nečistoty neobsahují dusík. Ar (N)
= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1
.
Obsah 12,0 % hmot. znamená, že ve 100 g přírodního dusičnanu je 12 g dusíku
platí úměra
14,0067 g N je obsaženo v ….. 84,954 g dusičnanu sodného
12 g N je obsaženo v ….. g dusičnanu sodného
------------------------------------------------------------------
x = 84,954 . (12/14,0067) = 72,78 g NaNO3
185
100 g přírodního dusičnanu sodného obsahuje 72,78 g čistého dusičnanu, zbytek do 100 g
jsou nečistoty – obsah nečistot je 27,22 % hmot.
Obsah nečistot v přírodním dusičnanu je 27,22 % hmot.
184) Při výrobě olova z galenitu (PbS) se vychází z koncentrátu o obsahu 80 % hmot. PbS.
Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 330 kg olova, pokud se olovo
vyrábí s 80 %ní účinností? Ar (Pb) = 207,2, M (PbS) = 239,3 g . mol-1
.
330 kg je 3,3.105g
na výrobu 207,2 g Pb je zapotřebí ….. 0239,3 g PbS
na výrobu 3,3 . 105 g Pb je zapotřebí ….. x g PbS
----------------------------------------------------------------------------
x/239,3 = 3,3 . 105/207,2 x = 239,3 . 3,3 . 10
5/207,2 = 3,811 . 10
5 g PbS tedy 0,3811 tun
PbS
vzhledem k tomu, že účinnost je 80% - je třeba 0,3811/0,8 = 0,4764 t PbS
vzhledem k tomu, že koncentrát je 80%ní, je třeba 0,4764/0,8 = 0,5955 t koncentrátu
K výrobě 330 kg olova je zapotřebí 0,5955 tun koncentrátu.
185) Vypočítejte složení ekvimolární směsi kyslíku a vodíku v hmotnostních procentech.
Ekvimolární směs znamená rovnost látkových množství, jinak řečeno poměr látkových
množství je 1 : 1. M (H2) = 2,016 g . mol-1
, M (O2) = 32, 000 g . mol-1
.
Směs obsahuje
látkové množství 1 mol kyslíku, tedy 32,000 g kyslíku a
látkové množství 1 mol vodíku tedy 2,016 g vodíku
34,016 g směsi tedy obsahuje 32,000 g kyslíku a 2,016 g vodíku
obsah dusíku je (32,000/34,016) . 100 = 94,073 % hmot.
obsah vodíku je (2,016/34,016) . 100 = 5,927 % hmot.
Směs obsahuje 94,073 % hmot. kyslíku a 5,927 % hmot. vodíku.
186
186) Množství bromu ve formě bromidů v mořské vodě je 0,004 % hmot. V jakém množství
mořské vody je obsažen 250 g bromu?
Obsah 0,004 % hmot. bromidů znamená, že
100 kg mořské vody obsahuje ….. 0,004 kg bromidů
x kg mořské vody obsahuje ….. 0,25 kg bromidů
---------------------------------------------------------------------
x/100 = 0,25/0,004
x = 6 250 kg tedy 6,25 tun mořské vody
250 g bromu je obsaženo v 6,25 tunách mořské vody.
187) Mořská voda obsahuje 3,5 % hmot. chloridů. Z nich 75 % je chlorid sodný. V jakém
množství mořské vody je obsaženo 50 kg NaCl?
Obsah NaCl v mořské vodě je
3,5 . 0,75 = 2,625 % hmot. NaCl
platí úměra
100 kg mořské vody obsahuje ….. 2,625 kg NaCl
x kg obsahuje ….. 50 kg NaCl
------------------------------------------------------------------------
x/100 = 50/2,625
x = 100 . 50/2,625 = 1 905 kg tedy 1,905 tun mořské vody
50 kg NaCl je obsažena v 1,905 tunách mořské vody.
188) Dokonalým spálením 1 g koksu zbaveného vlhkosti bylo získáno 1,48 dm3 oxidu
uhličitého za normálních podmínek. Jaký je obsah nespalitelných látek v hmotnostních
procentech? Ar (C) = 12,011.
1,48 dm3 oxidu uhličitého za normálních podmínek odpovídá látkovému množství oxidu
uhličitého 1,48/22,414 = 6,603 . 10-2
mol
spalování koksu (uhlíku) probíhá podle rovnice
C + O2 = CO2 ,
takže vypočtené látkové množství 0,06603 mol oxidu uhličitého vzniklo spálením stejného
látkového množstvím uhlíku, tedy látkového množství 0,06603 mol
toto látkové množství odpovídá hmotnosti 0,06603 . 12,011 = 0,7931 g uhlíku
187
původní 1 g tedy obsahuje 0,7931 g uhlíku, zbytek 0,2069 g představuje 20,69 % hmot.
nespalitelných látek
Obsah nespalitelných látek je 20,69 % hmot.
189) Objemové složení plynu je 50 % dusíku, 20 % NO a 30 % amoniaku. Jaká je hmotnost
kyslíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (O) = 16,000.
Objemová procenta jsou současně procenta molární
10 dm3
sestává z 5 dm3 N2, 2 dm
3 NO a 3 dm
3 NH3
kyslík je obsažen pouze ve 2 dm3 NO
2 dm3 NO představují látkové množství 2/22,414 = 0,08923 mol,
v tomto množství je obsaženo látkové množství kyslíku 0,08923 mol, což představuje
hmotnost 0,08923 .16 = 1,4277 g
Ve směsi je 1,4277 g kyslíku.
190) Vápenec s obsahem nečistot 12 % hmot. byl vypálen na oxid vápenatý. Za předpokladu,
že obsah nečistot se pálením nemění, vypočtete obsah CaO v hmotnostních procentech
ve výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
Ve 100 g vápence je 88 g čistého vápence a 12 g nečistot
rozklad vápence probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
z 88 g vápence vznikne oxid vápenatý podle úměry
100,09 g vápence ….. vznikne 56,08 g CaO
88 g vápence vznikne x
------------------------------------------
x = (56,08/100,09) . 88 = 49,306g CaO
výsledná směs tak bude obsahovat 49,306 g CaO a 12 g nečistot, celkem 61,3060 g
obsah CaO v hmotnostních procentech bude - (49,306/61,3060) . 100 = 80,43 %
Obsah CaO v hmotnostních procentech bude 80,43 %.
191) Jaký je obsah oxidu fosforečného v hydroxid-tris(fosforečnanu) pentavápenatém,
Ca5(OH)(PO4)3. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5) = 141,9445
g . mol-1
, M (Ca5 (OH)(PO4)3 = 502,3221 g . mol-1
.
Platí, že ve dvou molekulách hydroxid-tris(fosforečnanu)pentavápenatého jsou
tři molekuly oxidu fosforečného
2 Ca5(OH)(PO4)3 obsahují 3 P2O5
platí úměra
188
2 . 502,3221 g Ca5F(PO4)3 ….. obsahují 3 . 141,9445 g P2O5
ve 100 g je x gramů
--------------------------------------------------------------------------------
(3 . 141,9445/2 . 502,3221) . 100 = 42,39 % hmot. oxidu fosforečného
V hydroxid-tris(fosforečnanu) pentavápenatém je 42,39 % hmot. P2O5.
192) Složení sodnovápenatého skla lze vyjádřit vzorcem Na2O . CaO . 6 SiO2. Vypočítejte
teoretickou spotřebu surovin, uhličitanu sodného, vápence a oxidu křemičitého na 30 kg
skla. M (Na2O . CaO . 6 SiO2) = 478,549 g . mol-1
, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1
,
M (SiO2) = 60,085 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
30 kg sodnovápenatého skla představuje látkové množství 30 000/478,549 = 62,690 mol
protože látkové množství 1 mol Na2O lze získat z látkového množství 1 mol Na2CO3,
je na výrobu 62,690 mol sodnovápenatého skla třeba použít látkové množství 62,690 mol
uhličitanu sodného, což představuje hmotnost 62,690 . 105,989 = 6 644,45 g tedy 6,644
kg uhličitanu sodného
stejně tak je třeba použít látkové množství 62,690 mol CaCO3 což v přepočtu na hmotnost
je 62,690 . 100,09 = 6 274 g tedy 6,274 kg CaO
na látkové množství 62,69 mol sodnovápenatého skla je však třeba použít látkového
množství oxidu křemičitého 62,690 . 6 = 376,13 mol, což v přepočtu na hmotnost činí
376,13 . 60,085 = 22 600 g, tedy 22,6 kg SiO2
Na přípravu 30 kg sodnovápenatého skla je třeba použít 6,644 kg uhličitanu sodného,
22,6 kg SiO2. a 6,274 kg CaO.
193) Kolik mědi je obsaženo v 1 kg čistého pentahydrátu síranu měďnatého. Ar (Cu) =
63,546, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1
.
V látkovém množství pentahydrátu síranu měďnatého 1 mol je látkové množství mědi
1 mol
ve 249,680 g CuSO4 . 5 H2O je proto 63,546 g Cu
platí proto úměra
249,680 g CuSO4 . 5 H2O ….. 63,546 g Cu
1 000 g ….. x
---------------------------------------------------------
x = (1000/249,68).63,546 = 254,5 g Cu
V 1 kg CuSO4 . 5 H2O je obsaženo 254,5 g Cu.
189
194) Hmotnost čistého uhličitanu vápenatého při termickém zpracování poklesla o 17 %. Jaký
je molární poměr oxidu vápenatého a uhličitanu vápenatého ve směsi získané termickým
zpracováním? M (CO2) = 44,02 g . mol-1
, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1
.
Termické zpracování probíhá podle rovnice
CaCO3 = CaO + CO2
pro jednoduchost vyjdeme ze 100 g uhličitanu vápenatého, potom hmotnost poklesla o 17
g, na hmotnost 83 g
uvolnilo se tedy 17 g CO2, což představuje látkové množství 17/44,02 = 0,3862 mol oxidu
uhličitého
původních 100 g CaCO3 představovalo látkové množství 100/100,09 = 0,9991 mol
z tohoto množství se látkové množství 0,3862 mol přeměnilo na oxid vápenatý (podle
uvedené rovnice) a látkové množství 0,6129 mol uhličitanu zůstalo nepřeměněno (rozdíl
0,9991-0,3862)
molární poměr CaO : CaCO3 je 0,3862 : 0,6129
Molární poměr CaO : CaCO3 ve výsledné směsi byl 0,3862 : 0,6129.
195) Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 10 dm3 (za
normálních podmínek) a 50 g kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,00 g . mol-1
.
Spalování probíhá podle rovnice
2 H2 + O2 = 2 H2O
10 dm3 vodíku odpovídá látkovému množství 10/22,414 = 0,446 mol
podle uvedené rovnice vznikne látkové množství 0,446 mol vody
na reakci látkového množství 0,446 mol vodíku je zapotřebí látkové množství 0,223 mol
kyslíku, což představuje hmotnost 0,223 . 32 = 7,136 g kyslíku
Vznikne látkové množství 0,446 mol vody. Kyslík je v přebytku.
196) Spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 33 m3 (měřeno za normálních
podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043 g . mol-1
.
Spalování methanu probíhá podle rovnice
CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O
vznikne 33 m3 CO2 (měřeno za normálních podmínek)), přepočteno na látkové množství
jde o 33 000/22,414 = 1 472,3 mol
protože podle rovnice vznikne z látkového množství 1 molu methanu jeden mol oxidu
uhličitého, vzniklo 1 472,3 mol oxidu uhličitého z 1 472,3 mol methanu
to představuje hmotnost 1 472,3 . 16,043 = 23 620,1 g tj. 23,62 kg CH4
Hmotnost spáleného methanu je 23,62 kg CH4.
190
197) Oxid dusičitý se skládá ze směsi monomeru a dimeru (N2O4). Jaký je molární poměr
monomeru a dimeru, když byla stanovena molární hmotnost 67,8 g . mol-1
. M (NO2)
= 46,005 g . mol-1
.
Je-li M (NO2) = 46,005 g . mol-1
je M (N2O4) dvojnásobkem, tudíž 92,010 g . mol-1
průměrná molární hmotnost směsi je dána rovnicí
M(směsi) = x . M(NO2) + y . M(N2O4)
kde x a y jsou molární zlomky monomeru a dimeru, přičemž platí, že x + y = 1
po dosazení
67,8 = x . 46,005 + (1 – x) . 92,01
67,8 = 46,005x + 92,01 - 92,01x
-24,21 = -46,005x
x = 0,526 tudíž y = 0,474
Molární poměr NO2 : N2O4 je 0,526 : 0,474.
198) Jaké látkové množství Pb je obsaženo v 1 tuně galenitu (PbS) s obsahem sulfidu
olovnatého 54 % hmot.? M (PbS) = 239,3 g . mol-1
.
Pokud je obsah PbS v rudě 54 % hmot., znamená to, že jedna tuna (1000 kg) obsahuje 540
kg PbS, tedy 5,4 . 105
g PbS
toto množství představuje látkové množství 5,4 . 105/239,3 = 2 256,6 mol PbS tedy i
2 256,6 mol Pb.
1 tuna rudy obsahuje 2 256,6 mol Pb.
199) Jaká je hmotnost chlorovodíku, který lze připravit ze 3 dm3 chloru a 2 dm
3 vodíku?
Objemy plynů jsou měřeny za normálních podmínek. M (HCl) = 36,468 g . mol-1
.
Vodík reaguje s chlorem podle rovnice
H2 + Cl2 = 2 HCl
podle této rovnice zreagují 2 dm3 vodíku s 2 dm
3 chloru, za vzniku 4 dm
3 chlorovodíku
1 dm3 chloru je přebytečný
4 dm4 chlorovodíku představují látkové množství 4/22,414 = 0,1785 mol, což představuje
hmotnost 0,1785 . 36,468 = 6,508 g HCl
Vznikne 6,508 g HCl.
200) Kolik dm3 oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) lze získat spálením 10 g
síry? Ar (S) = 36,064.
10 g síry představuje látkové množství 10/36,064 = 0,2773 mol
191
spalování síry probíhá podle rovnice
S + O2 = SO2
vznikne proto 0,2773 molů oxidu siřičitého, což představuje objem 0,2773 . 22,414
= 6,215 dm3
Vznikne 6,215 dm3 oxidu siřičitého.
192
3.3 Shrnutí výsledků stechiometrických příkladů
1) 7,36 mol
2) 0,4298 g
3) 0,01148 mol
4) 0,2 mol . dm-3
5) 0,12 mol
6) 0,674 mol
7) 14,68 mol dusíku a 44,04 mol vodíku.
8) 0,223 mol tj. 9,387 g
9) 17,032 g . mol-1
10) 20 m3
11) 15 m3
12) 2,649 mol Si a 10,595 mol Cl
13) 21,19 %
14) 40,04 %
15) 41,49 % Cl a 44,46 % F
16) 50 % molárních uhlíku a vodíku a 92,257 % hmot. uhlíku a 7,743 % hmot. vodíku
17) 65,38 g . mol-1
18) 66,463 dm3
19) 2,857 g . dm-3
20) 30,65 g 21) 36,08 % a 3,608 kg
22) 318,6 g
23) 20,93 %
24) semihydrát
25) 6 m3
26) 500 dm3
27) vzniklo 0,08 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,22 mol FeCl3
28) 1,886 mol
29) 699,434 kg
30) nezreagovalo 7 mol vodíku a 8 mol dusíku
31) roztok bude reagovat kysele
32) zbyly 4 moly NO a 9 mol kyslíku
33) 33,621 dm3
34) přebývá 6 dm3 vodíku
35) množství bylo dostatečné
36) 125,23 m3 -
při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem
37) NO 5,3 %, NO2 12,4%, O2 11,5%, N2 70,8%
38) 11,25 m3
39) 14,4 m3
40) 3,645 kg 41) 349,7 dm
3
42) 133,4 m3
43) 1 569,7 m3
44) 48,22 g síranu barnatého a 5,459 g uhlíku
45 94,74 %
46) 3,44 dm3
47) 94,99 %
48) oxidační číslo je rovno třem
49) a) 1,34 . 107 m
3 CO2 b) 42 780 m
3 SO2 c) 637,8 t CaSO4 . 2 H2O
193
50) 31,635 g
51) C2H4
52) C7H16
53) 4,18 dm3
54) 1 399,6 dm3
55) 28,45 g
56) 223,95 m3 CO2 a 560,3 kg CaO
57) 20 dm3
58) 3 BeO . Al2O3 . 6 SiO2
59) Na2H2P2O7 . 6 H2O
60) CuFeS2 (chalkopyrit)
61) C2N2H8
62) 12,72% hmot.
63) 0,01186 %
64) 151,75 g
65) 16,06 g
66) 95,66 g
67) 298,33 m3 vzduchu, vznikne 50 m
3 NO
68) 14,745 g (NH4)2SO4 a 18,985 g KNO2
69) 3,56 dm3
70) 0,21 mol
71) 3,2 m3
72) 0,75 mol tj. 16,81 dm3
73) 17,34 g
74) 0,4911 mol
75) 16,187 g Al a 143,813 g bromu
76) 23,3 dm3 H2S a 11,65 dm
3 SO2
77) 327,0 m3 technického chloru a 313,64 m
3 technického vodíku
78) 0,03 % obj.
79) 4,42 dm3
80) 40,00 % hmot. CaO, 31,76 % hmot. MgO a 28,23 % hmot. příměsí
81) 43,857 kg
82) 162,923 g
83) 10,89 % hmot.
84) 19,68 % hmot.
85) 15,09 % hmot.
86) 1,604 t
87) 93,287 % hmot. dusíku a 6,713 % hmot. vodíku
88) 25 tun mořské vody
89) 38,095 tun mořské vody
90) 10 % hmot.
91) 9,374 g
92) 86,56 % hmot.
93) Mg3(OH)2Si4O10
94) 42,22 % hmot.
95) 22,148 kg uhličitanu sodného, 75,33 kg SiO2 a 20,915 kg CaO
96) 1,209 kg
97) molární poměr CaO : CaCO3 byl 0,25 : 0,749, zaokrouhleně 1 : 3
98) 0,446 mol, kyslík je v přebytku
99) 71,6 kg
194
100) molární poměr NO2 : N2O4 je 0,744 : 0,256
101) 1,472 molu
102) 0,6447 g
103) 5,739 . 10-3
mol
104) 0,4 mol . dm-3
105) 0,08 mol
106) 0,841 mol
107) 17,616 mol dusíku a 52,848 mol vodíku
108) 0,2008 mol, tj. 8,453 g
109) 17,036 g . mol-1
110) 15 m3
111) 11,25 m3
112) 0,2943 mol Si a 1,177 mol Cl
113) 48,41 % hmot.
114) 12,00 % hmot.
115) 14,06% hmot.
116) 93,71 % hmot. uhlíku a 6,29 % hmot. vodíku
117) 65,38 g . mol-1
118) 53,17 dm3
119) 1,963 g . dm-3
120) 6,13 g 121) 63,92 % hmot., 3,608 kg vody
122) 796,41 g
123) 79,07 % hmot.
124) dihydrát
125) 9 m3
126) 2000 dm3
127) vzniklo 0,1 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,3 mol FeCl3
128) 5,658 mol
129) 524,57 kg
130) nezreagovaly 3 moly vodíku a 6 molů dusíku
131) roztok bude reagovat alkalicky
132) 3 moly NO a 9 molů kyslíku
133) 168,1 dm3
134) přebývají 3 dm3 vodíku
135) 413, 9 kg - množství bylo nedostatečné
136) 10,969 m3, při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem
137) NO - 9,522 % obj., NO2 - 22,222 % obj., O2 - 4,762 % obj., N2 - 63,492 % obj.
138) 13,5 m3
139) 24 m3
140) 1,094 kg KClO3
141) 17,5 dm3
142) 6,67 m3
143) 78,485 m3
144) 75,78 g BaSO4 a 9,358 g C
145) 89,83 % hmot.
146) 8,775 dm3
147) 89,73 % hmot.
148) oxidační číslo je rovno jedné
149) a) 1,302 . 107 m
3 CO2 b) 35 104 m
3 SO2 c) 629,18 t CaSO4 . 2 H2O
195
150) 16,952 g 151) C3H8
152) C6H14 153) 1,722 dm
3
154) 1 599,6 dm3
155) 142,23 g 156) 73,9 m
3 CO2 a 184,9 kg CaO
157) 13,8 dm3
158) KNO3 159) AlCl3 . 6 H2O 160) 87,49 % hmot. 161) 0,00614 % obj. 162) 607 g 163) 24,083 g 164) 65,369 g 165) 208,83 m
3 vzduchu, vznikne 35 m
3 NO
166) 22,117 g (NH4)2SO4 a 28,477 g KNO2 167) 1,33 dm
3
168) 0,841 mol 169) 3,6 m
3
170) 0,375 mol , tj. 8,41 dm3
171) 34,68 g 172) 0,3543 mol 173) 4,047 g Al a 35,953 g bromu 174) 69,9 dm
3 H2S a 34,95 dm
3 SO2.
175) 98,1m3 technického chloru a 97,06 m
3 technického vodíku
176) 0,034 % obj. 177) 2,21 dm
3
178) 37,37 % hmot. CaO, 34,28 % hmot. MgO a 28,35 % hmot. příměsí 179) 2,193 kg 180) 65,169 g 181) 9,75 % hmot. 182) 20,49 % hmot. 183) 27,22 %hmot. 184) 0,5955 t 185) 94,073 % hmot. kyslíku a 5,927 % hmot. vodíku 186) 6,25 tun 187) 1,905 tun 188) 20,69 % hmot. 189) 1,4277 g 190) 80,43 % hmot. 191) 42,39 % hmot. 192) 6,644 kg uhličitanu sodného, 22,6 kg SiO2 a 6,274 kg CaO 193 254,5 g 194) molární poměr CaO : CaCO3 byl 0,3862 : 0,6129 195) 0,446 mol, kyslík je v přebytku 196) 23,62 kg 197) molární poměr NO2 : N2O4 je 0,526 : 0,474 198) 2 256,6 mol 199) 6,508 g 200) 6,215 dm
3
top related