zssloup.netzssloup.net/rocnikovky/prace12-13/nejezchleb_milos.docx · web viewv mé závěrečné...
Post on 19-Nov-2020
3 Views
Preview:
TRANSCRIPT
Vypracoval: Miloš Nejezchleb
Konzultant: Mgr. Ladislav Sedlák
Školní rok: 2012/2013
ZŠ Sloup
Myslivost
Obsah
Úvod 3
Historie 4
Tradice 5
Péče o zvěř 7
Stopařství 8
Lovecké střelectví 9
Lov 12
Lovecké trofeje 15
Závěr 16
Resumé 16
Zdroje 16
2
Úvod V mé závěrečné práci bych Vám rád ukázal některé kousky české myslivosti. Rád bych
Vás seznámil s historií, tradicemi, a také dodám něco o chování ke zvěři a o její péči.
Důležitými kousky je také stopování, které nám může o zvěři prozradit hodně informací, když
už budeme o zvěři vědět dosti informací tak můžeme lovit, a proto další částí je lovecké
střelectví. Nakonec vám ukáži konečnou část a to je zpracování zvěře.
3
HistoriePrvní zákon týkající se myslivosti byl vydán v polovině 10. století, knížetem Boleslav I.
Stanovil tzv. vysokou honbu, tedy právo lovu měl pouze panovníka. Dalším významným
rokem byl rok 1573, kdy český sněm vydal nařízení, které udávalo ochranu zvěře a tím také
udávalo podmínky jejího lovu. Další úpravy vydal Karel VI. Roku 1728 vydáním loveckého
řádu, který zůstal nezměněn až do vlády Marie Terezie, která v roce 1743 vydala nový řád. Za
vlády Habsburků vyšlo mnoho patentů, které přímo či nepřímo ovlivňovaly myslivost. Zajistit
rovnováhu mezi využíváním zvěře na jedné straně a ochranou zájmů těch, kdo na
zemědělské půdě hospodařili, na straně druhé, měl za cíl patent císaře Josefa II. z roku 1786.
Po zrušení poddanství byl vydán císařem Františkem Josefem I. V roce 1849 nový zákon,
který platil pro celou Rakouskou říši a tedy i České země. Rok 1866 byl významný pro českou
myslivost, neboť byl přijat první samostatný zákon o myslivosti pro Království české.
Významný byl zákon z roku 1929, tzv. Malý honební zákon, který mimo jiné stanovoval doby
lovu a doby, kdy je zvěř hájena. Po nástupu Komunistické strany byl v roce 1947 vydán
zákon, který vnesl myslivost mezi veřejnost.
Karel IV. Na lovu
4
TradiceMyslivecká etika
K myslivosti patří mimořádná míra etiky. Ten, kdo rozhoduje o životě a smrti zvěře,
musí být k tomu morálně připraven a to zvláště dnes, kdy myslivec nechová zvěř proto, aby ji
usmrcoval pro obživu, ale usmrcoval jen jedince zraněné, slabé a do chovu nevhodné. Musí
tedy o životě zvěře a o přírodě vůbec vědět mnoho, aby své rozhodnutí obhájil před sebou
samým i svými kolegy. Musí vidět ve zvěři nikoliv jen živý terč, ale partnera s právem na
rovnost šancí.
Myslivecká mluva
Začala se vytvářet jako součást nově vznikajícího mysliveckého řemesla na přelomu
XIV. a XV. století a bylo odrazem nových způsobů lovu zaváděných šlechtou. Myslivecká
mluva prodělávala vývoj, odlišovala se od lidové řeči, ale některé její výrazy zdomácněly,
hlavně díky nevolníkům, kteří chodili jako honci při společných lovech. V dnešní společnosti
se myslivecká mluva chápe nejen jako kulturní odkaz, ale jako zvláštní názvosloví, které se
používá k přesnému dorozumívání určité skupiny lidí.
Troubení
Vynecháme-li dnes historickou kuriozitu pokřiků, kterými se lovci při honech
dorozumívali o pohybu zvěře, pak hlavním signálním prostředkem byl a dodnes zůstal roh.
Patří tam troubení při lovech, honech, ale i při jiných mysliveckých akcích.
Z Versailles k nám
Troubení na lovecké rohy bylo oblíbeno při štvanicích na jelena a jejich použití se
rozšířilo do Evropy z francouzského královského dvora. František Antonín Špork na konci 17.
století vyslal k dvornímu lovčímu markýze Dampiera do Versailles dva mladé myslivce
Václava Švejdu a Petra Rohlíka, aby se tam naučili troubit na lovecké rohy.
5
Signály, návěští a povely
Loveckých signálů, návěští a povelů je celkem 39. Před troubením povelů, ale i
hlaholů, se upozorňují účastníci návěštím „Pozor!“. Volání „Pojď sem!“ a odpověď „Slyším
Vás“ používáme, jsme-li v honitbě na odlehlém místě a chceme dát o sobě vědět.
Spolu s troubením lze i texty zpívat.
Příklady povelů:
Na nástupu, na počátku honu – „Pozor si dej!“ „Začínáme vesele, jako dobří přátelé. Flintu
sobě přichystej, na povely pozor dej!“
Počátek leče: „Leč nová začíná, přestaň bavit souseda, připrav sobě zbraň!“.
Velká přestávka, či oběd: „Pijme pivo s bobkem jezme bedrník, myslivec chce střílet, ale také
pít, kuchařka čeká, nechte všeho být“.
Konec honu: „Pozor si dej! Dost již je lovení, je čas ukončení, Lověně buď zdar!“.
Pasování na myslivce
Tento starý zvyk pochází z dřívějších dob, kdy vyučený myslivecký mládenec se po složení předepsané zkoušky stával svobodným myslivcem. Při této příležitosti byl slavnostně ozbrojen tesákem, borlicí, později i palnou zbraní a byl mu předán výuční list. I dnes je pasování na myslivce slavnostním aktem. Pasování provádí nejvyšší myslivecký funkcionář, který pasovaného třikrát lehce udeří čepelí loveckého tesáku na levé rameno. Při pasování se také pronáší slavnostní řeč.
První kule – poslední brok
Zvěř, kterou zasáhlo několik lovců, se jako úlovek připisuje střelci různě, podle toho, zda šlo o kuli nebo brok. Při střelbě kulí se připisuje tomu, kdo dal první smrtelný zásah. Při střelbě brokem platí poslední rána, po které kus padl.
6
Péče o zvěřJsou dva cíle chovu užitkové zvěře, a to konzumní, to znamená dosažení co největšího
počtu jedinců s co největší váhou jednotlivce, a trofejový, to je snaha o dosažení pěkně
útvarné a mohutné trofeje u některých druhů zvěře.
Zajišťování krytů
Zakládání a udržování vhodných krytů pro zvěř je důležitější v honitbách polních než
lesních. V lese zvěř najde přirozené ochrany před nepohodou, větrem, přímou vánicí a
škodnou, a proto se v lese nemusí dělat umělé kryty. V lesním hospodářství se nadto
požadavek krytů a závětří pro zvěř pravidelně kryje se snahami ochranáře, zvláště při
okrajích lesů. Rovněž v kulturách se snahy pěstitele a mysliveckého hospodáře často
ztotožňují, např. když se pěstují cenné dřeviny, zvláště listnaté.
Výživa zvěře
Velmi důležitá je také výživa, která zajišťuje zdraví, plodnost, růst a vývoj mladých
zvířat. Podle výživy se také bude zvěř lišit ve váze a kvalitě trofeje. Z hlediska výživy je pro
zvěř kritické zvláště období zimní a jarní, protože se v tomhle období v těle spárkaté zvěře
samičího pohlaví vyvíjí plod, u samčího pohlaví dochází k tvorbě paroží. Zaječí zvěř honcuje a
vrhá první mláďata zatím co pernatá zvěř se připravuje na nakladení vajec.
Přikrmování zvěře srstnaté
Krmivo se zvěři předkládá v různě
prostorných krmelcích, kterých bývá
několik druhů. Bývají to krmelce hlavní,
stavěné obvykle se zásobárnou krmiva na
celou zimu. Pro zvěř nedospělou nebo tam,
kde se chová zvěř dvojí (různě silný druh
zvěře spárkaté), musí být určitý počet
krmelců a korýtek oplocen ohrádkou
s tyčkami tak daleko od sebe, aby mezi nimi prošly jen kusy, pro které je krmelec určen.
7
StopařstvíPro úspěšný lov zvěře je nutné co nejlépe poznat chování jednotlivých druhů zvěře. Je
nutné vědět o stávaništích a ochozech zvěře, kde zvěř po sobě zanechává známky své
přítomnosti a podle toho zjišťovat její druh, pohlaví, množství, chování atd. Myslivec si
těchto věcí musí všímat celý rok při pochůzkách honitbou, to znamená, že musí zvěř
obeznávat, aby o její přítomnosti toho věděl co nejvíce a mohl tyto informace použít při
odlovu zvěře, a také při plánování chovu zvěře.
Při posuzování přítomnosti zvěře je třeba si všímat jejích šlépějí, délky kroku, trusu,
hrabů, loží, ohryzu, loupaní, kališť atd., aby bylo možno posoudit, jak se zvěř chová.
Hlasy zvěře je také velmi důležité znát, jelikož nám mohou ukázat, kde se zvěř nachází.
Z hlasů také poznáme druh, někdy pohlaví, sílu a věk zvěře. Proto by je měl myslivec znát a
jejich znalost úspěšně využít.
Stopa jelena
8
LOVECKÉ STŘELECTVÍVýznam loveckého střelectví pro myslivost je značně rozsáhlý, protože se zvěř loví
převážně odstřelem. Střelectví se stalo základní, a také neoddělitelnou součástí myslivosti a
je zařazeno podle zkušebního řádu pro zkoušky myslivosti jako jedna ze zkušebních částí. Je
nutné, aby se každý myslivec naučil bezpečně zacházet se zbraněmi, střelivem a bezpečnému
zacházení při střelbě.
Lovecké střelectví, výcvik a praktická střelba poskytují myslivcům kromě možnosti
zvýšení úrovně střelecké dovednosti i ušlechtilou zábavu a osvěžení při organizaci různých
střeleckých soutěží. Lovecké střelectví napomáhá získávat a vychovávat závodníky pro
sportovní střelbu.
Historický vývoj zbraní
Zbraně prošly dlouhým vývojem od kamenů, kyjů, oštěpů až po dnešní palné zbraně.
Mezi nejstarší zbraně, které zasahovaly lovenou zvěř, patří prak, luk a kuše. Luk se šípem
byla tichá a na běžnou lovenou zvěř dostatečně účinná zbraň. Od XIV. století se místo luku
začalo používat kuše.
První primitivní palné zbraně byly vyrobeny, když se rozvíjelo zpracování kovů a byl
objeven černý prach. První zbraně se nabíjely
ústím hlavně, tedy zepředu a odpalovaly se
přiložením žhavého uhlíku. V XV. století byla
k hlavni přidána primitivní pažba s
doutnákovým zámkem. K lovu byly tyto zbraně užívány zřídka, protože hořící doutnák plašil
zvěř. Mezi XV. a XVII. stoletím bylo provedeno několik dalších
pokusů o zhotovení co nejlepší palné zbraně. V XVIII. století byla
objevena nová třaskavá náplň.
Posledním a dodnes používaným jednotným nábojem je
náboj se středovým zápalem, který má zápalku ve středu dna
nábojnice.
9
Palné zbraně
Rozdělení palných zbraní
Střelné zbraně jsou takové, u kterých střelu uvádí do pohybu okamžité uvolnění
nahromaděné energie. Zdroj energie určuje jejich rozdělení na zbraně mechanické, plynové a
palné.
Mechanické zbraně uvádějí do pohybu střelu uvolněním mechanické energie. Patří
sem luk a kuše.
Plynové zbraně vystřelují střely uvolněním stlačeného vzduchu. Do této skupiny patří
vzduchovky.
Palné zbraně uvádějí střelu do pohybu pomocí uvolnění chemické energie hořícího
střelného prachu. Podle účelu a použití zbraně se dělí na tři skupiny, a to na lovecké,
sportovní a obrané. Lovecké zbraně se dále dělí na kulové – kulovnice, brokové – brokovnice,
kulobrokové – kombinované.
Kulové zbraně mají drážkovaný
vývrt, který umožňuje přesnou střelbu a
střílí se z nich nábojem s jednotnou
střelou.
Brokové zbraně mají hladký vývrt hlavně a střílí se z nich nejčastěji nábojem
s hromadnou střelou, tzv.
brokovou náplní.
Kombinované zbraně (kulobrokové) mají
nejméně jednu hlaveň kulovou a jednu brokovou.
Z těchto zbraní se střílí oběma druhy nábojů.
10
Chladné zbraně
Chladné zbraně ztratily s vývojem palných zbraní dřívější významné postavení.
V současné době se při lovu používá zavazák a kvalitní lovecký nůž. Dnes se místo zavazáku
dává přednost dostřelení kusu zvěře.
Mezi chladné zbraně patří zavazák, tesák, různé druhy loveckých nožů, lovecký oštěp.
Lovecký oštěp se u nás už vůbec nepoužívá. Měl dlouhou a širokou čepel na
dřevěném násadci a
v minulosti sloužil jako
zbraň k zarážení černé
zvěře a medvěda.
Lovecký sekáč byl
kratší, široký tesák, který
slouží k porcování velké
zvěřiny a
k odsekávání paroží.
11
Lov Lov zvěře jako součást myslivosti je třeba považovat především za chovatelský zásah.
Výsledek lovu je nakonec výsledkem péče o zvěř a její chov.
Hlavní způsoby lovu
Podle druhu zvěře, ročního období, denní doby, terénu, zkušeností a počtu střelců
volíme některé ze způsobů lovu. Předem je nutné uvážit všechna omezení daná zákonem.
Podle myslivecké praxe je možno lovit odstřelem, chytáním nebo lapáním.
Lov zvěře spárkaté
Lov odstřelem
Důležitým předpokladem loveckého úspěchu je vhodná výzbroj a výstroj. Zbraň
myslivce má být dostatečně výkonná na lovený druh zvěře a přiměřená přirozeným
podmínkám honitby, přesně nastřelená vhodným nábojem a střelou.
Při lovu spárkaté zvěře je důležité, aby si každý uvědomil, že tato zvěř má ze smyslů
nejlépe vyvinutý čich, a proto je důležité se orientovat podle vanoucího větru. Je také
důležité vědět, že na horách vítr před východem slunce vane z kopce dolů a po východu
naopak.
12
Spárkatou zvěř parohatou a rohatou dovoluje zákon lovit pouze na osamělých lovech.
Výjimku může povolit okresní úřad, a to
jen u laně a koloucha, kde je možno
použít i společný lov. U černé zvěře
můžeme uplatnit kromě osamělých
způsobů lovu také společné způsoby.
Čekaná
Čekaná je osamělý způsob lovu, při kterém si myslivec vyhledá vhodné stanoviště,
kde čeká na příchod zvěře. Místa, na kterých se zvěř objevuje častěji, se opatřují posedy a
kazatelnami. Ty mají hlavně tu výhodu, že zvěř myslivce jen těžko uvidí a zavětří, je z nich
lepší výhled a rozhled do blízkých houštin a je z nich menší pravděpodobnost odrazu střely
od země.
Vábení
Jeleni a srnci v říji se loví také šoulačkou spojenou s vábením.
Jelen se vábí napodobením
troubení říjného jelena. Jelen se
většinou na vábení jenom ozývá, a
proto k němu můžeme dojít podle
hlasu. Jen mladší jeleni na vábení
přijdou. Z troubení jelenů můžeme
poznat, zda jelen hledá laně, stojí u
laní, je zalehlý, zda je to jelen, který
varuje svého soupeře. Zalehlého
jelena poznáme podle toho, že jenom
„mrmlá“, mladší jeleni troubí vytrvaleji a také
přes den, kdežto starší jeleni přes den netroubí
13
a jsou spíše zalehlí nebo u laní. Nejlépe se říje poslouchá za jasného počasí, když je jelení
aktivita větší, než když je zataženo.
Srnec se vábí napodobováním milostného pískání říjné srny, ke kterým srnci
přiskakují. K vábení se používají různé typy vábniček. Důležitá je u vábniček výška hlasu,
která jde u některých vábniček měnit. Na začátku říje se napodobuje nízký hlas mladé srny,
protože mladé srny do říje vstupují jako první. Na konci říje se napodobují starší srny.
Naháňka
Naháňka na divočáky je nejčastější a nejoblíbenější společný způsob lovu na tuto
zvěř. Používaní psi musí být
vycvičeni tak, aby se nedali odlákat
stopou jiné zvěře. Nejčastěji
používaní psi jsou slovenští kopové a
teriéři. Většinou jde do leče i několik
honců i se psy, popřípadě i střelec,
aby zalehlou zvěř mohli natlačit na
představené střelce. Ulovená zvěř se
na konci lovu uloží na výřad. Na
výřadu vedoucí lovu seznámí
všechny s počty ulovené zvěře.
Lov zvěře drobné
K lovu drobné zvěře, jako je zajíc
nebo bažant, připouští zákon výhradně společný lov. Pro tento způsob lovu se vžil název hon.
Hon se připravuje tak, že se během pochůzek honitbou určí prostor, kde se bude hon
konat. V tomhle prostoru se také určí jednotlivé leče. Podle terénu a velikosti prostoru se
určí vhodná forma a typ lovu. Vždy se vyplatí vypracovat plánek celého honu, kde je barevně
vyznačen sled lečí, směr postupu honců, postup jednotlivých křídel. Je také vhodné si
připravit místo na výřad.
14
Před zahájením honu obeznámí vedoucí honu všechny zúčastněné s počtem lečí,
sledem lečí a potřebnými signály.
Lovecké trofejeMyslivecký hospodář je každý rok povinen předložit veškeré trofeje ulovené spárkaté
zvěře s celou lebkou a s dolní čelistí k posouzení.
Úprava trofejí
Hlava se uřízne za prvním krčním obratlem, stáhne se a ponoří alespoň na den pokud
možno do tekoucí vody. Z lebky se vyloupnou oční bulvy a háčkem vybere mozek. Trofej se
vaří do té doby, než se dá maso jednoduše odstranit. Při delší době vaření se mohou rozvařit
chrupavkovité kosti. Po uvaření se odstraní všechno maso a lebka se dočistí 30% peroxidem
vodíku poté se nechá vyschnout na slunci.
Preparuje-li se mufloní trofej, ponoří se do vody celá lebka se spodní částí toulců, aby
se mohly sejmout, a pak se dokončí vyvaření lebky.
Teprve po přehlídce trofejí se lebka může upravit vhodným řezem a připevní se na
štítek.
Hlava černé zvěře se většinou nepreparuje, jelikož se zbraně upevňují na štítek. Při
uvolňování paráku se nesmí zapomenout, že asi 2/3 délky jsou v čelisti.
15
ZávěrPři zpracování závěrečné práce jsem se dozvěděl mnoho nových zajímavých věcí.
Dozvěděl jsem se o nových tradicích, které jsem neznal. Některé věci jsem zažil během roku, kdy jsem chodil na různé hony a naháňky. Také jsem se seznámil s historií, s vývojem zbraní a naučil jsem se, jak rozeznat stáří zvěře podle hlasu, postavy a stop.
ResuméWhen I was writing my final work, I learnt a lots of new and interestink thinks. I learnt
about new traditions thet I know. I experienced some things during the year when I went to various hunting and battues. I also became acquainted with the history, the development of weapons and I learnt how to tell the age of the game by voice, body and feet.
Literatura a jiné zdrojeLiteratura:
Ing. Pavel Forst, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1975, MYSLIVOST
Internetové zdroje:
www.google obrázky.cz
http://cs.wikipedia.org/wiki/Myslivost
www.dmmvlcata.cz/o-myslivosti/myslivecke-zvyky-a-tradice/
16
www.mscb.estranky.cz/clanky/myslivecke-tradice.html
Vlastní fotografie
17
top related