zŠ a mŠ sokolovská 1, svitavy · první úkol byl vytvořit bagetu, která měla obsahovat...
Post on 04-Aug-2020
0 Views
Preview:
TRANSCRIPT
1
4. ročník / prosinec 2013
ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy
Vyneseno
z ředitelny Ze školní
pošty
z ředitelny
Další zkušenost
do života Přišli pro
nás čerti Projekty
v 5. B Vyhlášení
Zlatého ježoura Šikulka
z 2. A
Úryvek ze
sportu
Zimní
nálada ve
škole Dobrodružná
výprava
Beseda se
spisovatelkou
Dvojčata
na škole Zeptali
jsme se
nejmenších
Anketa
na téma
Rozhovor
s ... Pověst
o Bivoji Vánoční
čas v češtině
Představení
pejska
Prstem
po mapě
Nejen
pro kluky
Zábava,
vtípky,
perličky…
PF
2014
2
V posledním čísle Sokolovského koktejlu roku 2013 v rubrice „Vyneseno
z ředitelny“ by neměly chybět, dle mého názoru, dvě věci:
1) Jelikož se blíží termín, kdy budeme kompletovat almanach k 50. výročí
školy, a stále nám chybí fotografie posledních čtyř tříd, chtěla bych touto
cestou požádat všechny čtenáře našeho školního časopisu o pomoc.
Projděte znovu prosím svá alba, zeptejte se ve svém okolí, zda někdo
z rodinných příslušníků, přátel, sousedů či spolupracovníků nebyl
absolventem třídy:
Na našich webových stránkách
www.zs5.svitavy.cz najdete kompletní
jmenný seznam těchto tříd. Moc nám tím
pomůžete.
2) Konec starého roku je vždy začátkem nového, který by měl být alespoň tak dobrý, jako byl ten stávající,
ne-li lepší. Dovolte mi, abych touto cestou popřála našim dětem hodně dárečků pod stromečkem, našim
starším žákům 16 dní zimních radovánek plných zážitků s kamarády a vstřícných rodičů, zaměstnancům
školy zasloužený odpočinek po namáhavé práci. Celé redakční radě Sokolovského koktejlu přeji zajímavé
podněty na články a hodně sil do celoroční práce.
Na závěr nechci opomenout popřát všem to nejdůležitější –
zdraví a rodinnou pohodu po celý rok 2014. Alena Vašáková
Drazí milující sponzorští rodiče!
Posílám pozdrav lásky, míru, radosti a požehnání.
Zkouškou jsem ukončil 1. semestr. Poté jsme od 7. do 22. října měli prázdniny. O prázdninách jsem byl v Kumtě.
Jak se máte? Doufám, že dobře. Moje maminka, tatínek, bratr, sestra i já stále děkujeme za vaši pomoc. Modlím se za vás. Jsou zde silné srážky. Můj bratr a sestra v listopadu dostanou první svaté přijímání.
Brzy přijdou Vánoce a já vám přeji veselé Vánoce a šťastný nový rok. Velice vám děkuji za vánoční dárek.
Vaše milující dítě Peter
Stejně jako v předešlých letech nám poslal vánoční přání náš adoptovaný kamarád Peter Gomes. Překlad zajistila paní učitelka Půlkrábková, ale z originálního psaní tu máme krásný obrázek od Petera.
3
Ahoj třído, jak všichni asi už víte, mám zlomené 2 obratle v zádech. Musím stále ležet a nyní mám povoleno chvíli stát, projít se - jen minimálně, nebo klečet (aby mi neochably všechny svaly v těle). Mám za sebou už víc jak 30 dní v posteli. Jsem strašně moc rád, že k nám chodí Kevin Hynek. Vždycky trošku pokecáme, zasmějeme se a vím, co se děje ve třídě. Taky se tu stavil Láďa Vašák a Láďa Spurný, který už s námi sice nechodí do školy, ale je to kamarád.
Děkuji všem za dopis, moc mě potěšil. Někdy se dost nudím a píšu na skypu s Kevinem (mám ho na tabletu, můžu u toho ležet). Kdyby si chtěl se mnou ještě někdo psát, jsem RomisKout , budu jen rád. Paní učitelce Petrušce Andresové děkuji za výbornou oříškovou čokoládu a za posílání učení přes Patrika Bureše. Na další kontrolu jdu těsně před Vánoci a pak se ještě uvidí, jak to bude všechno dál. Jelikož se s vámi neuvidím, přeji všem krásné Vánoce, spoustu dárků pod stromkem a vše, co si jen budete přát v novém
roce 2014. Roman Koutný
A přidal i pár vtípků: Mami, tatínek říkal, že jsme se vyvinuli z opice. Je to pravda? No, jak to mám vědět, copak znám všechny tatínkovy příbuzné?
Mami, víš, kolik je v tubě pasty na zuby? Nevím. Já přesně, od kuchyňské linky až ke gauči v obýváku.
Sedí bezdomovec na lavičce v parku a škrtá se zápalkami. Tahle nehoří, vyhodit. Tahle taky nehoří, vyhodit. Tahle hoří, tu si nechám!!!
Učitelka si zavolá ke stolu Pepíčka. Proč jsi včera nebyl ve škole? Říkala jste, že kdo nemá úkol, ať se tu ani neukazuje.
Při hodině zeměpisu: Kde leží Kuba, Romane? V posteli, má děsný kašel.
Jsem fakt naštvanej, jsem si myslel, že chodím půl roku do kroužku karate, a on je to diskusní kroužek pro němé.
10. prosince se v Moravské Třebové konala Gastronomická soutěž osmých a devátých tříd o Pohár ISŠ
Moravská Třebová 2013. Zúčastnila se také tři děvčata osmé třídy naší školy - Aneta Břeňová, Anna
Melicherová a Kristina Kösslerová. Doprovázela a podporovala je paní učitelka Jitka Macenauerová.
Soutěžily jsme v Muzeu Moravské Třebové. Dohromady zde bylo 12 skupin a měly jsme zadané tři úkoly.
První úkol byl vytvořit bagetu, která měla obsahovat vlastní pomazánku a vlastní suroviny. Podle nás jsme
bagetu zvládly na jedničku. Druhý úkol byl připravit ovocný salát ze všech surovin, co jsme dostaly. I s tím jsme
si poradily. Třetí a závěrečný úkol jsme ale zkazily. Byly jsme z toho zklamané, tak abychom si zlepšily náladu,
zkusily jsme si vytváření květin, listů apod. z ovoce. Nakonec bylo vyhlášení, skončily jsme na 10. místě a jako
cenu jsme si odnesly čokoládu. Byla to bezvadná zkušenost, za kterou děkujeme paní učitelce
Jitce Macenauerové. Kíťa Kösslerová, 8. tř.
A v naší emailové poště přistál ještě jeden pozdrav, a to od „třídního
maroda“ z 6. A. Co se mu stalo, nám napsal. Držíme mu palce, přejeme
veselé Vánoce a snad se brzy bude moct vrátit mezi nás.
4
Padá sníh, padá sníh...
Tak koho si odneseme?
Mě ne, mě ne!!!
Mňam. Děkuju, andílku!
Ale já byla hodná...
Ve čtvrtek 5. prosince někam záhadně zmizeli
deváťáci. A kam se poděli? Pánové pekelníci je
poprosili o pomoc při hledání a trestání
hříšníků, kterých se nejen na naší škole za celý
rok určitě nashromáždilo mnoho. Deváťáci se
tedy oblékli do čertovského, ale protože ne
všichni zlobili, nesměli chybět ani andělé
a Mikuláši. Aby zvládli všechno obejít, rozdělili
se do dvou skupin. Výpravy v čele s panem
učitelem Luňáčkem a paní učitelkou
Pospíšilovou se vydaly navštívit svitavskou
nemocnici, kojenecký ústav a samozřejmě děti
v MŠ a ZŠ Sokolovská. Zlobivci skončili s černými
tvářemi, ale nakonec i s lízátkem. V pár
případech mladších dětí došlo i na slzy, ale ani ti
nejstarší nebyli úplně v klidu. Že by neměli čisté
svědomí? Všichni si to určitě moc užili. Pro
některé to byla zábava, pro jiné je příchod
Mikuláše a jeho pomocníků symbolem zimy a
jiní byli prostě rádi, že se ulili z hodiny.
A teď si napíšeme
pekelný diktát!
Na pekelníky zavzpomínala Kája Hynková z osmičky
5
Čertovská čeština aneb s čerty (a někdy i s paní uč. Stavělovou ) nejsou
sice žerty, ale zábava s nimi být může i v českém jazyce. Ve
dvouhodinovce češtiny jsme si zábavnou formou zopakovali téměř
všechen dosud probraný pravopis. Někteří žáci dostali jedničku, ostatní
si uvědomili, kde jsou jejich slabiny a co si mají důsledně procvičovat.
K tomu nás navštívili čerti s Mikulášem a několik andělů. Na tabuli jsme
měli pro očekávanou návštěvu připraveny lístečky, na kterých jsme se
přiznali k případným našim neřestem. Naše paní učitelka nás bránila
tělem i duší a nikoho čertům nedala, přestože si čerti pár z nás chtěli
odnést. Celý den bylo veselo, hezky nám to uteklo. Odpoledne jsme si
užívali výtvarnou výchovu. Za poslechu koled jsme tvořili vánoční
přáníčka nejen pro naše rodiče.
Téma opice pro zpestření výuky českého jazyka si vybrala paní učitelka Stavělová pro 5. B. Získání nových znalostí ze života opic, zajímavosti z opičí říše, procvičení gramatiky a čtení…
To vše a možná i víc čekalo na páťáky v tomto projektu, o který se s námi chtěli podělit.
Tímto projektem jsme navázali na zkušenosti s projektovou výukou z projektu EU Moderní formy projektového vyučování
Za info a foto všech tří projektů děkujeme paní učitelce Stavělové
6
Všem gratulujeme a za zvířátka děkujeme!
V říjnu proběhla již tradičně sběrová soutěž Zlatý ježour, ve které jde o to sesbírat co nejvíce
plodin (kaštany, žaludy, bukvice, kukuřice,…). Plodiny poté putují do záchranné stanice Zelené
Vendolí, kde se o ně postarají místní zvířátka.
Letošními nejpilnějšími sběrači byli:
1. místo – Hnátová, 1. A (544,5 kg)
2. místo – Hnát, 4. A (492,8 kg)
3. místo – Hládíková, 5. B (440 kg)
4. místo - Čadilová, 1. A (297 kg)
5. místo – Ebertová, 5. B (220 kg)
6. místo – Harašta, 6. A (198 kg)
7. místo – Frantová, 4. A (174 kg)
8. – 10. místo – Jurenková, 1. A, (165 kg)
8. – 10. místo – Vaverová, 3. A, (165 kg)
8. – 10. místo – Vaverová, 1. B, (165 kg)
V rámci tříd to dopadlo takto:
1. místo – 1. A (1455,2 kg) 2. místo – 5. B (843,4 kg) 3. místo – 4. A (752,3 kg) 4. místo – 2. A (742, 8 kg)
5. místo – 1. B (604, 33 kg) 6. místo – 3. A (205, 3 kg)
7. místo – 6. A (205 kg) 8. místo – 2. B (140 kg)
9. místo – 7. A (137,5 kg) 10. místo – 8. A (38,5 kg)
11. místo – 5. A (6 kg) 12. místo – 9. A (0 kg)
Foto: Karolína Hynková
Do 2. A chodí spousta šikovných dětí. Je mezi nimi i
Petruška Škrancová, která se věnuje gymnastice.
Mohli jste ji vidět při vystoupení gymnastického
družstva na zakončení školního roku v červnu.
Petruška získala 3. místo na soutěži gymnastek v
Brně. Gratulujeme!
Za informace děkujeme paní učitelce Škraňkové
7
V listopadu se naši reprezentanti na sportovních
soutěžích poprvé představili v krásných nových dresech. Jako
první se do bílo-černé kombinace, doplněné o barvy z puzzle
školního loga, oblékli chlapci z 6. a 7. tříd, a to 12. 11. na
florbalovém turnaji pořádaném DDM Svitavy. Po prohře se ZŠ
TGM Svitavy (1:3) a výhře nad Opatovem (4:1) skončili druzí
ve skupině a v nabité konkurenci 9 týmů a při krutém
postupovém klíči obsadili nakonec 5. místo.
21. listopadu se krásné dresy, z díly firmy GRAFIKO,
objevily na dvou místech současně. V hale Na Střelnici se
pokoušeli naši osmáci a deváťáci postoupit po roční pauze
přes první kolo školské futsalové ligy. To se jim bohužel po
přídělu od ZŠ Palackého z Mor. Třebové (0:7), těsné prohře
s Radiměří (0:1) a výhře nad ZŠ Hradec nad Svitavou (2:0)
nepovedlo a v turnaji, který pořádala naše škola, skončili na
3. místě.
V tělocvičně svitavského gymnázia se ve stejný den
oděly poprvé do nového i dívky. Na florbalovém turnaji 6. a 7.
tříd obsadily po prohrách se ZŠ Felberova SY a s Gymnáziem
SY 3. místo.
Ani 25. listopadu nepřinesly chlapcům 8. a 9. třídy
nové dresy štěstí. To když v hale Na Střelnici dokázali na
florbalovém turnaji porazit pouze ZŠ Opatov (2:0) a po
prohrách s gymnáziem (0:5) a ZŠ Březová nad Svitavou (0:1)
skončili poslední ve skupině a celkově sedmí.
Co se nepovedlo starším chlapcům, napravili 27. 11. ve
školské futsalové lize ve svojí kategorii chlapci mladší. Naše
škola opět pořádala v hale Na Střelnici úvodní kolo.
Zápasy v této kategorii (stejně jako soupeři) byly vyrovnané a o postupu našich chlapců rozhodl jediný gól
v celkovém skóre. Porazili jsme ZŠ Palackého Mor. Třebová (4:2) a podlehli ZŠ Kostelní náměstí Mor.
Třebová (0:2). V závěrečném zápase se ZŠ Hradec nad Svitavou jsme sice po poločase prohrávali 0:2, ale
dorážka Ládi Vašáka a šťastná teč Lukáše Bednáře nám zajistily stejný počet bodů s Hradcem, o jeden gól
lepší skóre a postup do druhého kola.
28. listopadu měly být opět všechny dresy v permanenci, ale sada po chlapcích nestihla uschnout, a
tak děvčata 8. a 9. třídy odehrála svůj florbalový turnaj v hale Na Střelnici v původních modrých dresech.
Bohužel, ani v nich se jim moc nedařilo. Uhrála jedinou remízu se ZŠ Felberova SY (1:1) a po porážkách od
gymnázia (0:4), ZŠ Riegrova SY (1:2) a ZŠ TGM SY (0:3) obsadila 5. příčku.
Ve stejný den jeli představit nové dresy naši čtvrťáci a páťáci na florbalový turnaj do sousední
Litomyšle. Ale také jim chybělo štěstí a po čtyřech porážkách obsadili 5. místo.
Snad se našim žákům bude v dalších soutěžích v nových dresech dařit lépe. Vždyť se o to, aby
je mohli oblékat, zasloužili sami. Dresy škola mohla pořídit díky penězům utrženým za sesbíraný
vytříděný starý papír v minulem školním roce.
Fotografie ze všech turnajů naleznete ve fotogalerii na: www.zs5.svitavy.cz.
Za info ze sportu děkujeme panu učiteli Luňáčkovi
8
Zimní náladu v naší škole, kterou zdokumentovala Denča Nováková z osmičky, není třeba komentovat.
9
V jedné vyučovací hodině globální výchovy jsme se
dozvěděli, že nás příští týden čeká výlet na tajné místo – do
„pralesa“. Netušili jsme, co nás čeká, a tak jsme šli ve čtvrtek
21. 11. plni očekávání do školy. Po vyluštění šifry jsme se
dozvěděli, že se naše třída vydá prozkoumat Vodárenský
les ve Svitavách. Podle barev ,,žetonků“, které jsme si
vytáhli z pytlíčku paní učitelky Šimkové, jsme se rozdělili
do skupin. Tyto skupiny pak dostaly desky s úkoly
k určitému tématu. My s modrými deskami jsme zkoumali
hydrologii a botaniku, červení pak zoologii a pedologii.
Pozorovali jsme život v lese, určovali stopy zvěře, poznávali
druhy stromů podle větviček a tiráže, měřili teplotu a
průhlednost vody, pomocí půdního vrtáku odebrali vzorky
půdy, u kterých jsme určovali základní vlastnosti půdy.
S pomocí Pasco čidel jsme porovnávali teplotu, vlhkost a
sílu větru na různých místech. Po prozkoumání jsme se
všichni pořádně zmrzlí vrátili do školy na poslední hodinu.
V současných hodinách globální výchovy naměřené
výsledky zpracováváme a seznamujeme se navzájem
s nimi.
Výlet se nám všem líbil, pro všechny to bylo velmi
zajímavé a dále se budeme těšit na další průzkumy
v přírodě.
Barča Boušková a Michal Harašta, 6. třída
Žabko, počkej na mě, chci
se na tebe podívat…
Tak tenhle pták bude
patřit sem…
Děti z 2. A se v rámci školní družiny s paní vychovatelkou Maňasovou zúčastnily besedy s paní spisovatelkou a ilustrátorkou Andreou Popprovou, která je známá nejen svými pohádkami ve Sluníčku, ale i knížkami - Čekání na Vánoce, Tajemství permoníků, Jaro, je tu! - a mnoha jinými.
Foto a text dodala paní učitelka Monika Škraňková
10
Ve vánočním vydání našeho časopisu přinášíme neobvyklý rozhovor. Čím je neobvyklý?
Tentokrát jsme nevybíraly z řad našich pedagogů, ale navštívili jsme nejstaršího občana Svitav -
pana FRANTIŠKA CICHRU, který oslavil o letních prázdninách 101 let. Na naši školu chodí
jeho pravnoučátka – Natálka a Samík Fadrní. Bylo to neuvěřitelné odpoledne plné otázek,
odpovědí a příjemného povídání, na které hned tak nezapomeneme.
Viktorie a Robert Vykopalovi
Slovo paní učitelky třídní:
Poprvé v životě mám ve své třídě dvojčata. Viktorka s Robikem mi to ulehčili tím, že jsou
kluk a holka, a tak se mi nepletou. Pět let jsem učila jejich bráchu a teď čtvrtý měsíc pozoruji,
v čem jsou podobní Filipovi a co by na ně mohlo platit. Jsou hodní, snaží se, a když se
něco nedaří, dokážou doma „zabrat“ a o lepší výsledky zabojovat.
Jsem ráda, že je mám ve třídě.
Do prosincového čísla jsme vybrali naše další školní dvojčata, která navštěvují třídu paní
učitelky Ruskové. Právě tento měsíc oslavili své deváté narozeniny.
Oblíbená barva?
Robert: černá Viktorie: tmavě zelená
Oblíbené jídlo?
Robert: opékané nudle Viktorie: svíčková
Oblíbený předmět?
Robert: tělocvik Viktorie: prvouka
Koníčky, záliby?
Robert: zálesák, keramika Viktorie: keramika,
zálesák
Co prásknu na druhého?
Robert: dostala 4 pětky Viktorie: staví si lego
Kdo je hodnější?
Robert: já Viktorie: já
Narodili se 10. 12. 2004, ale Vikča je o 2 minuty
na světě déle. V 6. třídě mají bratra Filipa, který
sám své sourozence vyzpovídal, ale raději na ně
už nic jiného neprozradil.
Kdy a kde jste se narodil?
Narodil jsem se 9. července 1912 v Bohuslavicích u Kyjova,
tehdy to byl okres Kyjov, dneska je to okres Hodonín.
Jak dlouho žijete ve Svitavách?
Skoro 60 let. Od 15. května 1945.
Máte nějaké sourozence?
Měl jsem bratra Vladimíra, byl o 2 roky starší než já, ale už
před 20 lety zemřel.
11
Na kterou část vašeho života nejraději
vzpomínáte?
Vzpomenu si na nejveselejší část mého života, když
jsem měl před vojnou. To u nás byly slovácké hody, to
byla nádhera. Já jsem myslel, že to je ten nejkrásnější
svět. Celá dědina v krojích slováckých, zpívalo se,
tančilo se. V pátek se jelo pro májku, v sobotu se
májka nastrojila, v neděli bylo zahájení hodů ...
Cestoval jste? Která místa jste navštívil?
Československo, Podkarpatskou Rus, od hranic
Německa až na Ukrajinu ... to bylo hrozný! Hlad,
žízeň, nevyspanej, to si nedovedete představit. To bylo
za 2. světové války. Jinak jako výletů jsem měl málo.
Moje dovolená byla, když jsem jel do lázní se léčit se
zádama. Byl jsem třeba ve Slezsku ve slaných lázních,
v Bělohradě 2x, v Bohdanči 2x, v Mariánkách 2x
...Cestoval jsem spíš po Česku. V zahraničí jsem byl
v Bulharsku, Maďarsku, na Ukrajině, v Rusku.
Věnoval jste se nějakému sportu?
Děvenky drahé, když vám to řeknu, tak mi nebudete
věřit. Já jsem chodil cvičit od pěti roků mého věku až
do nynější doby. V pěti letech už jsem cvičil jako sokol
na veřejném cvičení, ještě jsem nechodil do školy. To
jsem byl v žactvu, když jsem vyrostl, bylo mi 14 roků,
tak jsem byl přeřazen do dorostu. Maminka mně ušila
kalhoty, košulu, čepicu a měl jsem sokolský kroj. To
nemáte ponětí, jak já byl na to hrdej. To bylo něco
ohromnýho. Ještě jsem neměl 18 roků, už jsem cvičil
se členy. A jako kluci jsme hráli fotbal. Neměli jsme
s čím hrát, tak jsme sešily hadry a s tím jsme hráli. A
volejbal jsme taky hrávali. To jsme v zahradě natáhli
špagát a přes ten jsme pinkali. A věnoval jsem se i
atletice.
Máte nějaké záliby?
Moje záliba byl jenom tělocvik. A taky jsem chodil
rybařit, už jako penzista. Měli jsme takové svoje
místo a tam jsme chodili. Nejvíc jsem chytil 35 kaprů
za rok a největší rybu, co jsem chytil, to byl
šestikilový candát. Toho, když jsem zabil, tak se
z toho najedly tři rodiny.
Jaké povolání jste ve svém životě dělal?
Po vojně jsem neměl co dělat. Byla krize, tak jsem
musel dělat všechno doma - pacholka, sluhu, dojit
krávy, drhnout kuchyň. A pracoval jsem jako četník.
Na okresním četnickém velitelství jsem musel psát
diktát a hlášení. Mělo přijít potvrzení, jestli mě
vezmou, nebo ne. Uběhl rok a nic, tak povídám, to už
je blbý. Ale potom, to bylo v říjnu, přišel dopis, že jsem
přijatý. Přijel jsem do Brna na zemské velitelství, kde
jsme dělali zkoušky. Prošel jsem, tak jsem nastoupil.
Bylo nás tam přes 80, polovic zůstalo v Brně, polovic
šlo do Ostravy, kam jsem se dostal i já. U četníků jsem
pracoval skoro 20 roků. Potom jsem dělal u policie
administrativní práci. Kdy jsem skončil u policie, to
už nevím. Jednou mi řekli, že půjdu dělat vedoucího
školní jídelny. Já jsem řekl, že nepůjdu, že jsem vaření
neviděl ani z rychlíku, natož abych šel dělat
vedoucího. Ale řekl jsem si, že se tam půjdu podívat.
Ženský se najednou vyhrnuly z kuchyně… Když jsem
to viděl, chtělo se mi utíkat pryč. V pondělí jsem šel
do kanceláře a povídám, že tady nebudu a že jdu
pryč. No, ale ty baby vyletěly a už mě nepustily.
A pracoval jsem tam 18 roků, až do důchodu.
Jak vzpomínáte na školu?
Z 1. do 3. třídy jsem byl špatný, to byla samá trojka.
První rok jsem vůbec neudělal, byl jsem pořád
nemocný. Přišla paní učitelka za maminkou a říkala,
že mi nemohla dát pětku, že mi dala jenom čtyřku,
ale že mě nechce pustit dál. Ale maminka na to řekla:
„Ne nechejte si ho tam, on pořád chybí, chudák je
pořád nemocný.“ Já jsem byl hrozný, přese mě bylo
vidět, jak jsem byl hubený. Maminka jezdila po
doktorech, nakonec jeden velice dobrý pan doktor
vytáhl jakýsi patoky a pak už to bylo dobrý. Tak jsem
opakoval 1. třídu.
Jaký předmět jste měl na základní škole rád?
Byl nějaký předmět, který jste neměl rád?
Já jsem měl nejradši dějepis a zeměpis. Čtení, to jsem
uměl velice dobře, protože můj strýc byl spisovatel a
napsal mnoho knih. Dal mi knížku a povídal: „To
budeš číst.“ Dodnes si pamatuji, že ten článek, který
jsem četl, měl nadpis Tatíček Rukurů. Tím jsem se
naučil číst. Neměl jsem rád počty.
12
To už jsem byl mraky let četník. A jednou byla nějaká
slavnost, kde jsem potkal děvče. Já nevím, jak jsme se
spolu scukli. To vám byla taky taková velice pěkná
příjemná holka. Tak jsme spolu chodili. A potřetí
smůla. Sešli jsme se a ona plakala. V tom pláči mi
řekla, že se mnou nesmí chodit, protože si musí vzít
muže své sestry, která zemřela a zůstala po ní dcerka.
Řekl jsem si, že už nechci žádnou ani vidět. Ale
nakonec jsem poznal sympatickou hostinskou, se
kterou jsme se vzali a měli spolu naše děti.
Prozradíte nám svůj recept na dlouhověkost?
Já žil celý život v práci a ve starosti. Ať jsem dělal, co
jsem dělal, všechno jsem uměl, všechno jsem dělal
a všude jsem byl vážený.
Kouřil jste někdy?
Ano, hodně.
Čtete noviny?
Ano, čtu třeba Svitavsko. Ale čtu knížky. Naposledy
jsem četl V rytmu valčíku od Susanny Kubelky.
A co sledujete v televizi?
Teď nejvíc AZ kvíz. Včera jsem se díval na Četnické
humoresky. Jeden ten četník, to jsem celý já .
A nějaké seriály?
Koukal jsem na Ordinaci v růžové zahradě. A sleduji
zprávy. A když jsem se díval na tu politiku, tak to jsem
se i naštval. Já už to nemůžu vidět.
Co byste vzkázal našim žákům?
Když je vidím, tak si vzpomínám na sebe. A moc jim
nezávidím dnešní dobu.
Panu Cichrovi mnohokrát děkujeme za
rozhovor a přejeme mu pevné zdraví
a radost ze života. Dík patří také paní Ivaně
Křivkové, vnučce pana Cichry, která nám
rozhovor zprostředkovala.
Rozhovor plný vyčerpávajících odpovědí
zpracovaly Denča, Kája, Kája a paní učitelka
Andresová
Vybavuje se vám jméno nějakého učitele, který
vás ovlivnil?
Ano, ve 3. třídě pan učitel Jelínek. Vykládal nám, já
jsem ho poslouchal tak, že bych ho sežral . Přišel
zeměpis, to říkal, co jsou Čechy. Vykládal, proč jsou
Čechy takový, proč tam jsou Němci. Já mu to zase
všechno snědl.
Prozradíte nám ještě něco o vašem studiu?
Nepřijali mě do měšťanky, pan ředitel řekl, že jsem
z dědiny. Já měl krásné vysvědčení, samé jedničky,
jenom dvě dvojky. Když mě nevzali, matka povídá:
„Půjdeš do gymnázia“. Kdepak já tam nechtěl,
protože tam se hovořilo o náboženství. Moje
maminka by bývala chtěla, abych byl knězem. Chodil
jsem tam, naučil se latinu, ale nedokončil jsem ho, tak
jsem nakonec chodil na hospodářskou.
Který český prezident byl podle vás nejlepší?
Z těch prezidentů co byli, to je Masaryk. Ten mi vlezl
do těla, a kdybyste řekly, že je špatný, tak s vámi do
smrti nebudu mluvit. Já jsem byl do něj úplně
zamilovaný. Jel jsem do Prahy, abych ho viděl. Čekal
jsem 2 nebo 3 hodiny. Vážil jsem si na něm té
demokracie. To byl pro mě člověk, který byl nejlepší
státník.
Jste „kamarád“ s moderní technikou?
Mobil nemám. Můj vnuk si koupil počítač a pracoval
na tom, tak jsem šel za ním, aby mě to naučil. Tak
jsem se naučil nějaký ty… třeba … já už nevím, třeba
si pustit šachy. Ale jinak nepoužívám a nepotřebuji
nic.
Kolikrát jste se v životě zamiloval?
Já abych vám řekl, tak třikrát. A měl jsem smůlu.
Když jsem absolvoval školu, měli jsme věneček. Já
jsem šel poprvé na ples, nastrojený jsem byl. Viděl
jsem tam jednu dívku a povídám jí: „Slečno, smím
prosit o tanec.“ Tak jsem s ní tancoval. Já jsem se do
ní zamiloval, a tak hrozně. Když jsem ji z věnečku
doprovázel domů, dostal jsem první krásnou pusu od
děvčete. Od té doby jsem ji strašně miloval. Já vám
něco řeknu, až do dneška si na ni myslím. Jenže, my
jsme byli asi třikrát na rande a najednou… ona se
vdala. No, mrzelo mě to hrozně. Tak to byla jedna
láska. Pak jsem jednou přišel do hospody a tam jsem
našel jednu krasavici a tancoval jsem s ní. Jenže já
byl sokol, ale ona byla orlice. Ale mně to nevadilo, já
se do ní zamiloval (to bylo trošku jako Romeo a Julie,
pozn. p. uč. Andresové). Ale taky to nedopadlo ...
13
Petr, 1. A Kalhoty.
David, 1. A Černý oblek.
Terezie, 1. A Mikinu.
Štěpán, 1. A Bílou košili.
Verča, 1. B Bílou košili.
Terezka, 1. B Bílou košili.
Jirka B., 1. B Bílý plášť a ovčí deku. Patricie, 1. A
Roztrhané oblečení. Kryštof, 1. A Zelené tričko.
Honza H., 1. A Bílé boty.
Anetka, 1. B Bílé oblečení a má neviditelnou pleť.
Co pro vás znamenají Vánoce?
Tentokrát máme trošku netradiční anketu. Vyslali jsme jednoho
z redaktorů do terénu, aby udělal anketu s lidmi mimo školu.
Někteří odpovídat nechtěli, jiní naopak velmi rádi. A jak to dopadlo?
Blanka Palová (56 let):
Čas, kdy je rodina spolu.
Katka Houserová (22 let):
Dárky, cukroví, pohádky.
Pavel Marek (34 let):
Úklid, úklid a zmatek.
Josef Svoboda (61 let):
Vánoce jsou o dárcích a o tom, že jsou lidé
v tento vánoční čas spolu a vzájemně se navštěvují.
Ilona Bradská (20 let):
Vánoce pro mě znamenají, že táta připraví kapra,
maminka se sestrou pečou vánoční cukroví a zdobí
perníčky a já zdobím stromeček. Večer spolu
lijeme olovo do vody, rozkrojujeme jablíčko nebo
si pouštíme ve vaně lodičky ze skořápek.
Jiří Sadlon (45 let):
Vánoce pro mě znamenají, že nemusím nic dělat.
Mám volno z práce a mám pohodu a klid. Celá
rodina je o Vánocích spolu, a to je na tom to
nejkrásnější.
Marie Malá (61 let):
Děti, vnoučata a spousta
dobrého jídla.
Jan Pavliš (48 let):
Kapr, stromeček, dárky a rodina.
Všem tázaným děkujeme za odpovědi a přeje příjemné vánoční svátky.
Také děkujeme Ivovi Teplému za skvělé zpracování.
Marek, 2. A Má červené tílko a černé boty a červené kalhoty.
Lucie, 2. A Ježíšek nosí na sobě bílé tričko a ještě šedé tepláky.
Šimon, 2. A Když je zima, tak Ježíšek nosí svetr a teplé kalhoty.
Denisa, 2. A Když je zima, nosí na sobě kalhoty a teplý plášť.
David, 1. B Nosí bílo-červené oblečení.
Jakub K., 1. A Červenobílý plášť.
Jirka, 2. A Svetr, ponožky, kalhoty, triko, trencle.
Filip, 2. A Župan, kraťasy, triko, brýle a kouli, kterou vidí vše.
Petra, 2. A Bílé triko a hnědé kalhoty s kšandami.
Jirka N., 1. B Bílý kožíšek a na kožíšku bílý kabátek.
Již tradičně jsme se ptali prvňáčků a druháčků.
A co dopovídali tentokrát?
Jaké oblečení nosí doma Ježíšek?
14
15
Vánoce jsou zimní čas,
přinesou nám s sebou mráz.
Je to bílá noc,
Ježíšek má velkou moc.
Když se koukáš z okýnka,
uvidíš tam sobíka.
Sobík je tak krásná hračka -
pro holku i pro chlapečka.
Natálka Fadrná, 4. třída
Vánoční čas, pod tímto pojmem si představím hlavně klid a pohodu v každé
domácnosti, celou rodinu pečící cukroví, veselé vánoční koledy, přípravy okolo
dárků a samozřejmě „natěšenost“ všech dětí, které očekávají v naději, že jim Ježíšek
něco hezkého přinese. Vánoční čas pro mě začíná prvního prosince a končí, až když
jdeme zase zpátky do školy. Podle mě by o Vánocích, a tedy i o vánočním čase, měli
být všichni uvolnění, v dobré náladě, netěšit se jenom na dárky, ale i na to, jak se celá
rodina sejde pohromadě u vánoční tabule a u rozsvíceného vánočního stromečku.
Vánoční čas by si měli všichni hlavně užít a ve zdraví přežít. Artur Pohorský, 9. třída
Vánoční...
O Vánocích krásný čas byl, do paměti nás všech se vryl. Čas, kdy rodina je pospolu
u prostřeného vánočního stolu.
Ať jsou to vzpomínky, nebo přítomnost,
Vánoce každému rozdávají radost.
Nedočkavé čekání, kdy zazvoní zvonek,
ať můžeme běžet pod vánoční stromek.
Před tím však večeři musíme si dát, aby nás při rozbalování netrápil hlad.
Když už je pryč kapr i kaše, můžeme rozbalovat dárky naše.
Velká tříkolka, houpací koník, radost bude mít i mrzutý Tomík.
Dárečky potěší malé ratolesti, Vánoce jsou dnem bez bolesti!
Lucka Mrázová, 9. třída
Vánoce už přicházejí, koledy své roznášejí.
Hoří nám už svíčka, klukům se klíží víčka.
Za kamnama kluci spí, jejich sestra zatím jí.
Napadl nám první sníh, kluci jezdí na saních.
Vlaštovky už odletěly, hnízdečka svá vyklidily.
Dárečky jsou na zemi, ale pěkně sklizeny.
Zvoní první rolnička, zazpívá se písnička.
Za oknem je kometa, mňoukají tam koťata.
Vánoce už odcházejí, koledy své odnášejí.
Lucka Motlová a Ema Ouřetská, 4. třída
PA
16
Český fousek je české národní lovecké plemeno psa a druh
hrubosrstého ohaře, který byl poprvé čistokrevně chován již
za Rakouska-Uherska v roce 1882. Historické zmínky
o českém loveckém psu však pochází již z roku 1348 z dob
císaře Karla IV. Plemeno českého fouska tak může být
pokládáno za jedno z nejstarších plemen ohařů v Evropě.
Původ
Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19. století v Česku a již
od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v
sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých
ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český
fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století.
Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.
Tělo
Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to
vysoký pes (psi: průměrně 60-66 cm, feny: průměrně 58-
62 cm), s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama
i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým
a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry
a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
Charakter
Český fousek si rád dopřává odpočinek v útulném
rohu místnosti. Chová se přítulně, je velice klidný
a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní
a houževnatý.
Lovecké vlastnosti
Český fousek patří do skupiny ohařů. Jejich
specifickou pracovní vlastností je schopnost hledat
v porostu drobnou zvěř, pernatou i srstnatou, a tuto
zvěř při navětření pevně vystavovat. Ohaři tvoří
skupiny plemen psů, kteří se mohou všestranně používat pro různou povrchovou práci. Jsou velmi dobře
schopni pracovat v poli, v lese i ve vodě jako nepostradatelní pomocníci při výkonu práva myslivosti. Mezi
nezanedbatelné vlastnosti českých fousků patří i jejich snadná cvičitelnost a ovladatelnost, přítulnost k
pánovi, přirozená ostrost na škodnou zvěř a schopnost bránit svého pána i jeho majetek.
Přeje si někdo od Ježíška pejska? Barča Boušková doma svého mazlíčka už má, ale stejně si pro
vás připravila informace o dalším pejskovi. Tím bude český fousek.
Autorkou obrázku v pozadí je Kíťa Kösslerová z 8. tř.
17
Belgie V Belgii, podobně jako v sousedním Nizozemsku, děti prožívají více svátek
Sv. Mikuláše než Vánoce. Tehdy totiž ty hodnější dostávají dárky a těm
zlobivějším pak hrozí, že si je odnese Černý Petr, prý do Španělska.
Vánoční svátky jsou tradičně zasvěceny spíše setkávání rodin a přátel
namísto rozdávání dárků. V posledních letech však i Belgie podléhá
komerčním vlivům a Santa Claus obvykle pod vánoční stromek či do
punčoch zavěšených u krbu něco nadělí. K tradičním vánočním jídlům
patří v Belgii ryby, mořské plody a plněný krocan. Nejtypičtější
pochoutkou vyhrazenou jen pro vánoční tabuli je sladké "vánoční poleno”.
Jedná se o měkkou, pěnovitou roládu naplněnou krémem a zvenčí
ozdobenou čokoládou tak, že opravdu připomíná poleno.
Řecko V Řecku se v dřívějších dobách, především v přímořských oblastech,
zdobily lodě. Vánoční stromeček tam začal pronikat teprve před několika
desetiletími. Mezi vánoční tradice patří například žehnání domů
svěcenou vodou proti zlým skřítkům nebo dětské průvody. Děti chodí 24.
prosince koledovat s triangly a bubínky ke známým a sousedům. 25.
prosince se zpravidla koná jedna z nejbohatších řeckých hostin v roce.
Podává se krůta s kaštanovou nádivkou, mleté maso a piniové oříšky,
někdy se peče sele, jehně nebo ryby. Dárky nosí Mikuláš až na přelomu
roku. Podle pověsti zachraňoval potápějící se lodě, a tak mu z vousů crčí
slaná voda.
Dánsko Lidé v Dánsku si o Vánocích zdobí dům postavičkami skřítků, kterým se
říká nisser. Můžou být různě velcí, mají špičatou čepičku a jsou oblečeni
do dánských národních barev (červené a bílé). Jsou to právě tito skřítci,
kteří večer 24. prosince nadělují dárky. Drobné dárečky a sladkosti se
zavěšují na větve vánočního stromečku. Na Štědrý den lidé často chodí
zapálit svíčku na hřbitov. V některých oblastech panuje také zvyk vítání
„vánočního posla“, který zaklepe na dveře a každému dá vtipný dáreček
charakterizující obdarovanou osobu - poukazují na ctnost, nebo vadu,
např. tlouštíci dostávají špejli od jitrnice. Večer se rodina sejde u stolu, na
kterém nesmí chybět husa, kachna, popřípadě vepřová pečeně
s červeným zelím jako hlavní chod a dále pak opepřená treska
s ředkvičkou, pivní chléb, teplá šunka, hnědé koláčky nebo horká rýže
zalitá studeným mlékem. Speciálním dezertem je rýžový nákyp se
zapečenou mandlí, jejíž nálezce dostane zvláštní dárek. Po večeři se
rodina přesune ke stromečku, kolem kterého tančí dokola držíc se za ruce
a zpívajíc koledy.
Itálie V Itálii bývají hlavním
symbolem Vánoc jesličky.
Zpravidla ale nechybí
i ozdobený vánoční stromeček
(nejčastěji jedle). Konkrétní
zvyky a tradice se drží při
večeři 24. 12. nebo při obědě
25. 12., kdy se scházejí celé
rodiny. Dárky se rozbalují po
večeři 24. 12. (čeká se do
půlnoci, kdy začne 25.
prosinec) nebo druhý den
ráno a leží vedle jesliček nebo
pod stromečkem. Dárky jsou
spojené s osobou italské
obdoby Santa Clause - Babbo
Natale. Po snídani jde
zpravidla celá rodina do
kostela. Na italské vánoční
hostině nesmí chybět
panettone, typická vánoční
bábovka s hrozinkami
a kandovaným ovocem, nebo v
případě severní Itálie
jednodušší pandoro. Hlavní
jídla se opět liší v závislosti na
tradicích daného regionu
a rodin. Může být jehněčí s
rozmarýnovými brambo-rami
a artyčoky či večeře o několika
chodech na bázi mořských ryb.
V Itálii se slaví ještě 6. ledna
svátek Epifanie. Čarodějnice
Befana sestoupí komínem do
domů, kde zanechá dětem
dárky. Její velká loutka se pak
na znamení konce svátků
zapálí.
Už v předešlých vánočních číslech jsme
vám představovali zvyky v jiných
zemích. Letos tu je dalších pár,
tentokrát evropských zemí, které nám
představí Marťa a Míša Drápelovi.
18
Ani ve vánočním čísle nevynecháme stálou rubriku Iva
Teplého ze šestky. Představení dalších počítačových
her je tady.
Battlefield 4 Další hra ze série Battlefield nepřinesla moc
změn od třetího dílu. No, ono nebylo moc věcí,
co měnit. Hra má v podstatě stejný engin,
akorát trochu upravený. Co se dá čekat, když
hra vyšla jen dva roky od vydání Battlefield 3,
který dostal ocenění - Hra roku 2011. Ale co mě
nejvíc zklamalo, je hra pro jednoho hráče. I
když je pravda, že Battlefield nikdy nebyl
singleplayerovou hrou, ale spíše hrou
multiplayerovou. Od čeho tu je Call of Duty, že?
Ale další zklamání je v umělé inteligenci
v singleplayeru, kde se nepřátelé soustředí
pouze na vás a klidně obejdou členy vašeho
týmu. Další rána pod pás je, že i přes opravdu
velký beta test je hra zabugovaná a
v singleplayeru jsou často chyby v animaci a vy
musíte misi restartovat, což naštve A nebo se
pokazí grafika a vy musíte misi opět
restartovat. Ale jinak jde o dobrou střílečku,
která je spíš na mulťák. Ale jinak dobré, do uší
vám opět hraje krásný sountrack složený
z elektronické hudby. Já dávám 8/10.
http://foto.dama.cz/img/529/529502.jpg
Dishonored Dost hororová hra od Arkane studios. Jste Corvo,
hrdinný ochránce císařovny a její dcery Emily,
která vládne morem zamořenému městu. Hned
jak přijedete z cesty, na které jste hledali lék na
tuto nemoc, císařovnu zabijí nějací zabijáci, kteří
se mohou zneviditelnit. Hned jste obviněni
z vraždy a posláni na popravu. Ve výslechové
místnosti vám řeknou dva vojáci, že to byli oni a
narafičili to na vás. Jste v cele, dostáváte
poslední oběd, ale strážník vám řekne, ať se
kouknete pod chleba. Tam je klíč od cely a vy
začínáte svou cestu po odplatě. Hra má několik
způsobů hraní. První možnost je být tichým
„zabijákem“, to si vás pak nepřátele váží a hned
na vás neútočí. Druhá možnost je, že všechno
řešíte zabíjením, a to vás pak vyhledávají všichni
nepřátelé. Hra je místy hororová, ale i vtipná, a
tak je pro mě dobrá. Za
mě 9/10.
19
1) Jsi ochoten bránit mladšího, který má
pravdu, před silnějším?
2) Půjčuješ rád kamarádům své věci?
3) Když dostáváš dort, vrhneš se na největší kousek?
4) Odmítáš hrát hru, kterou jsi nenavrhl?
5) Prohraješ, abys udělal někomu radost?
6) Řekneš mu to poté?
7) Sníš sám všechno, co dostaneš?
8) Když se s někým pohádáš, uděláš 1. krok
k usmíření?
9) Zlobíš se, když si z tebe někdo vystřelí?
10) Sneseš cizí obvinění, než abys měl udat pravého viníka?
Doufám, že jsi tento test udělal popravdě.
Pokud jsi na otázky 2, 3, 5 a 10 odpověděl ano, přičti si bod.
Pokud jsi na otázky 1, 4, 6, 7, 8 a 9 odpověděl ne, přičti si také jeden bod.
Víc než 7 bodů
Jsi obětavý, kamarádský, ohleduplný a opravdový přítel, kterému se dá hodně závidět. Jsi obětavý a kdokoli se ti může svěřit.
4 -7 bodů
Záleží na hodně věcech. Například na tom, jak se vyspíš, najíš nebo jaké je počasí. I přes to v sobě toho máš hodně. Jsi obětavý a někdy jenom nevíš, jak dát ostatním najevo, co se ti líbí a co ne.
1- 4 body
U tebe je to horší. Málokdy dokážeš přiznat pravdu. I když nakonec usoudíš, že ten druhý měl pravdu, tak si stojíš za svým. Proto tě nemá moc lidí rádo.
20
Na prosincovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli:
Šéfredaktorka: Karolína Hynková
Členové redakční rady: Denisa Nováková, Karolina Nespěšná, Kristina Kösslerová, Martina
Drápelová z 8. třídy, Barbora Boušková, Ivo Teplý a Filip Vykopal z 6. třídy, Michal Drápela z 5. B
Přispěvatelé z venku: Alena Vašáková, Helena Půlkrábková, Roman Koutný, Michal Harašta, Alena
Stavělová, Monika Škraňková, Michal Luňáček DĚKUJEME!
Tempo a rytmus udávala: Petra Andresová
Tisk zajistila: Jiřina Sirková http://www.zs5.svitavy.cz/
Naši milí čtenáři, žáci, spolužáci, učitelé, dospěláci! Všem vám děkujeme za přízeň, podporu a příspěvky. Bez vás by náš – váš časopis nebyl takový, jaký je!
Přejeme vám hodně štěstí, zdraví, pohody, radostných okamžiků
a žádné starosti v roce 2014!
Máme vás rádi! Vaše Redakční rada
top related