Berounský zpravodaj

Občasník sboru církve adventistů v Berouně

V sobotu 12. 3. proběhne Památka večeře Pá-ně, po jejím ukončení se sejdeme u agapé.

Pozvánka na další akce sboru

V úterý 8. 3. bude modlitební chvíle u Ivy Haško-vé.

V pátek 11. 3. by měla být od 15:00 schůzka Klu-bu Pathfinder.

V pátek 11. 3. by také od 17:00 měla být mládež v Berouně.

Rozloučení s Pancem

Bratr Panco se s námi minulý týden rozloučil. Vrací se do Makedo-nie a poté se chystá vyrazit na farmu do Itálie. Přejeme mu, ať ho na cestě Bůh provází.

Program na sobotu 12. 3.

Mimiškolka: Petra Hrdinková

Sobotní školka: Katka Brousilová

M-třída: neuvedeno (nácvik písničky na bohoslužbu)

Sobotní škola: Jana Krynská

Příběh pro děti: Martin Kalod

Kázání: Petr Harastej

Pozdravy ze Španělska

Stáňa Sotlová informovala o tom, že Jakub se již vrátil ze Španělska. Byli s Janou přijati velmi pěkně místním sborem, zapojili se do programu. Jakub nám příští sobotu povypráví, jak se měli, Janu pozdravujeme do Španělska.

Koncert Slávka Klecandra

Farní sbor Českobratrské církve evangelické a sbor Církve adventistů sedmého dne zve na postní recitál písničkáře Slávka Klecandra. Tento zkušený zpěvák, textař a kapelník je auto-rem většiny hudby a textů pro dvě sólové a devět úspěšných alb legendární folk-rockové skupiny Oboroh.

Recitál konaný v sobotu 12. března od 15 hodin v evangelické modlitebně (Husovo náměstí 43/30) je nazván „Šel přes potok Cedron k hoře“. Slávek Klecandra o svých sólových vystou-peních říká: „Sólové vystupování mi na rozdíl od hraní s kapelou umožňuje určitou volnost. Ačkoli má každé vystoupení jisté proporce a stavbu, lze jej okamžitě přizpůsobovat situaci, náladě a prostředí. Svou roli při výběru písní hraje samozřejmě i období, v němž se právě koncert odehrává. Koncertuji s pomocí kvalitní aparatury, několika kytar různých ladění a foukacích harmonik. Jde mi o to, aby na mých sólových recitálech i u písní známých z nahrá-vek s Oborohem nebo s jinými muzikantskými přáteli, nespadla instrumentální stránka do roviny jednoduchých doprovodů, nýbrž aby sama o sobě nesla hudební sdělení.“ Všichni jsou srdečně zváni.

Program kázání na 2. čtvrtletí

Kladno Beroun Slaný Rakovník Poznámky

2.4. Böhm P. Špác Harastej ---

9.4. Harastej Veverka --- Krynský

16.4. Durák Krynský Böhm D. Harastej

23.4. Krynský Harastej --- Špác

30.4. Špác Dobešová-Kr. --- Krynský

7.5. Švorc Prchal --- ---

14.5. Harastej Kalivodová ? Durák

21.5. Pavlík Harastej Veverka Böhm D.

28.5. Vurst --- --- --- Vítání nového kazatele

4.6. Buchtel Hrdinková Starý – VP Špác

11.6. Špác Durák --- Kubík

18.6. Petráček – VP Špác Švorc Krynský – VP

25.6. Böhm D. Krynský – VP --- Petráček

Střípky z kázání

Příběhem pro děti a kázáním sloužila tuto sobotu sestra Jana Krynská.

„Ale Rút jí odvětila: ‚Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.‘“ (Rt 1,16.17)

Noemi se svým mužem a dvěma syny odchází z Betléma (v hebrejštině název znamená „dům

chleba“), protože je hlad. Je to země zaslíbená, která není schopna uživit obyvatele. Rodina odchází do Moábských polí. Kolik migrantů se i dnes pohybuje světem – někdo za chlebem, někdo za chlebem více namazaným.

Po čase však přichází trápení. Noemi umírá muž a později i dva synové. Zbývají jí jen její sna-chy. Noemi si stěžuje: „Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázd-nou. Jak byste mě mohly nazývat Noemi, když je Hospodin proti mně a když mi Všemohoucí určil zlý úděl?“ (Rt 1,21) Noemi není povznesena nad lidskou bolest. Prožívá bolest. Je v situaci Jóba, který křičí k Bohu, ale přitom vyznává: „To máme od Boha přijímat jenom dob-ro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ (Jb 2,10).

Zásadní je poznání, že ať se děje cokoliv, Bůh o nás ví. A koná. V J 5,17 je napsáno: „Můj Otec stále pracuje ve prospěch stvoření“. Bůh má svůj čas. A my ne vždy rozumíme. Často vidíme

věci nějak a Bůh jinak. On však zná naše potřeby. Potřebujeme víru, která nám dá sílu, aby-chom šli dál. Bůh má svůj čas a nic se neděje náhodou.

V době krize okolo sebe potřebujeme ostatní. Noemi má vedle sebe Rút.

…

Zajímavé akce

Zajímavý rozhovor se Samuelem Willenbergerem – Některé věci se nedají vyslovit

V časopisu Respekt vyšel zajímavý rozhovor se Samuelem Willenbergerem, který byl posledním přeživším z vyhlazovacího tábora Treblinka. Roz-hovor najdete na tomto odkazu:

http://www.respekt.cz/tydenik/2013/37/nektere-veci-se-nedaji-vyslovit

Poděkování

Děkujeme všem, kteří s námi strávili pěkný čas v sobotu odpoledne, kdy jsme vzpomínali na to, koho jsme potkali ve dvaceti letech, které jdeme společně životem, a co jsme spolu prožili.

Děkujeme též za vaše dárky a pozor-nosti. Dostali jsme – kromě několika dalších – také dort s dvěma zajíma-vými figurkami. Zatím vedeme disku-zi, která z nich nás vystihuje .

Hrdinkovi

Autogramiáda nové knihy Jiřího Piškuly

Stařík s prezervativem

„Dva balíčky prezervativů?! ... Ten má ale kuráž, “ pomyslím si a kouknu na klienta. Stařík pod devadesát, a mirnix tirnix si do nákupního košíku kromě chleba vhodí i pánskou ochranu. A hned dvakrát.

„Opravdu DVA?“ ptám se pro jistotu. Kýv-ne a pomalu řekne: „Žena... říkala... že je to... pro... pravnučku.“ A to pravnučku znám, chodí vedle do třetí třídy. Základky. Místní sexuální výchova mě začíná oprav-du zajímat. Dědoušek však na prznitele dětí nevypadá.

Nežli odbouchnu tlačítko TOTALE na kase, a než se mi totálně rozjedou myšlenky do nekonečna, zeptám se:

„A CO jsi měl vlastně koupit?“

Stařík se stále usmívá a stěží ze sebe do-stává slova: „Gumový... TO... měkký...“

Hm, tak TO tomu odpovídá.

„... karamely,“ vytlačí ze sebe s tíhou po-zemskou a těžkou. Slzy mu kanou z očí, ne smíchy, ale námahou. Má problém vyjádřit se. Mozek postupně odchází dřív nežli tě-lo. „Já... já jsem už... hloupý... já už nevím. Já si... nepamatuju... “ rozpláče se. Ruce se mu klepou, slzy kanou, ale stále se přitom usmívá. Omluvně.

„Asi... je... to zase... špatně?“ zeptá se. Jak říci tak, abych ho nezranila, že sáhl o dva

(Křesťanský) humor a po-vzbuzení

metry jinam? Jak to udělat, aby neměl pocit, že zase něco zvoral, že mu ta hlava neslouží?

„Je to v pořádku, “ uklidním ho. Omyl bych přiznala středněvěkému šedesátníkovi, ne muži, který neví, kde má hlavu a patu.

Beru oba balíčky do ruky. „Tyhle karamely jsou moc tvrdé, dám ti měkčí,“ zalžu v dobrém, a skokem horské kozy skončím u sladkostí. Výměna krabiček s latexem za krabičky s přeslazenou želatinou proběhne uno due, raz dva.

Na kase opravím cenu a odprásknu tlačít-ko TOTALE. Těch pár věcí mu dám do věč-ně se trhající nekvalitní bio tašky (zlaté igelitky, ochránci přírody prominou), opět horskokoze skáču ke dveřím a otvírám. Šourá se ven, nahrben, přesto s hlavou vztyčenou. S přáním krásného dne ho ještě pohladím po rameni. To je moje úchylka. Často klienty hladím po rameni či po ruce, když z nich cítím jakousi osamělost či bo-lest. Zatím nikdo nikdy neucukl, zatím mě nikdo nenařkl z obtěžování. Zatím... :)

Za hodinku dorazí staříkova energická manželka. I s pravnučkou. Berou jen pár věcí. Leží mi to v hlavě – chudák manžel. Ten karamelový nákup mohla v klidu pro-vést jeho žena, notabene pravnučka, a ne on, chudák – vždyť sotva mluví, sotva cho-dí...

Bublá ve mně rozhořčení a nespravedl-nost. Jsem bílým Martinem Lutherem Kin-

gem, bojujícím za lidská práva dlouhově-kých nemocných staříků. Proti těm nesne-sitelným italským paničkovským manžel-kám!

„PROČ dělá tvůj nemocný muž nákupy, vždyť sem chodíš každý den ty?“ zeptám se milým hlasem, ale uvnitř bublá bojovni-ce.

Ta nesnesitelná panička, ta drsná manžel-ka, ta typická zdejší Italka, mi s úsměvem a ochotně odpoví: „Chodím sem každý den, to víš, že chodím. Ale nechci, aby měl můj muž pocit, že je ZBYTEČNÝ. Aby byl rád, že ještě něco zvládne. Pokaždé si pro něj vy-myslím nějakou drobnou práci. Třeba jít koupit karamely a chleba. Anebo vyčistit boty. Vím, mohl by ležet jenom v posteli a koukat na televizi. Taky ty jedny boty čistí dvě hodiny. Já mu pak za jeho práci podě-kuju. A on je rád. Že to s ním ještě není tak špatné, že ještě něco zvládne. Cítí se po-třebný, a ne zbytečný. To víš, bývá to těž-ké, ale dělám to pro něj. On je moje amore mého života” dodá s láskou.

Moje bojovnost Luthera Kinga se se vypa-řila do ztracena. S úctou jsem té ženě ote-vřela dveře a laskavě ji pohladila po rame-ni.

Myslím, že ne zbytečně...

Marta Kučíková

(http://kucikova.blog.idnes.cz/c/497645/starik-s-prezervativem.html)