~

Uvod

BLACKWElLOVA ENCYKLOPEDIE POUTlCKÉHO MYŠLENÍ je prvním rozsáhlým en­

cyklopedickým dílem z oblasti politických ved publikovaným v ceském jazyce. Obsahujejednak samostatná hesla o tech filosofech, historicích, právnících, sociolozích a ekonomech,kterí zásadním zpusobem prispeli k politické rozprave, jednak rozsáhlá souhrnná hesla o hlav­ních obdobích politického myšlení (recké politické myšlení, renesancní politické myšlení atd.)a o hlavních ideove politických proudech (liberalismus, konzervatismus, marximus atd.).Méne významným politickým myslitelum je v encyklopedii venováno pouze nekolik informa­tivních rádku s odkazem na príslušné souhrnné heslo, v nemž je o nich pojednáváno.V predmluve k druhému, opravenému vydání z roku 1991, z nehož jsme pri prekladu vy­cházeli, si britští editori vymezují následující cíle:(1) Poskytnout pruvodce po hlavních idejích a doktrinách, které ovlivnují soucasný svet, vcetnesnahy zachytit jejich historický vývoj.(2) Podrobne zmapovat zejména západní tradici politického myšlení a v informativních heslechpriblížit politickou tradici cínskou, hinduistickou a islámskou.(3) Dosáhnout toho, aby si ctenár osvojil jistou otevrenost politického myšlení a povedomío tom, že vetšinu politických idejí nelze jednoduše a jasne definovat.Zejména poslední bod oznacují britští editori za svuj edicní zámer. Naším edicním zámerem jepredevším poskytnout cennou informativní pomucku ke studiu politických idejí a doktrin, a tojak vysokoškolským a stredoškolským studentum, tak široké laické verejnosti se zájmem o po­litické dení.

VII

Seznam prispevatelu

Aziz AI-Azmeh AA

University oj Exeter

Julia Annas JEA

University oj Arizona

Peter D. Anthony PDAUniversity College, Cardiff

Shlomo Avineri SA

Hebrew University oj Jerusalem

Terence BalI TB

University oj Minnesota

Benjamín R. Barber BRBRutgers University

Rodney Barker RBLondon School oj Economics

Jonathan Bames JB

Balliol College, Oxford

Brian Barry BMBLondon School oj Economics

David Beetham DB

University oj Leeds

Ronald Beiner RSB

University oJ Toronto

Richard BelIamy RPBUniversity oj Edinburgh

Antony Black ABUniversity oj Dundee

Anthony Brewer AABUniversity oj Bristol

Alison Brown ABr

Royal Holloway and BedJordNew College, University oj London

J. H. Bums JHB

University College London

J. Burrow JWB

University oj Sussex

Margaret Canovan MECUniversity oj Keele

April Carter AFCBanbury, Oxon

TerrelI Carver TC

University oj Bristol

Alan Cawson AC

University oj Sussex

Janet Coleman JC

London School oj Economics

William E. Connolly WECThe Johns Hopkins University

Diana Coole DHC

University oj Leeds

James Cotton JSC

Australian National University

Maurice Cranston MC

London School oj Economics

Michael H. Crawford MHC

University College London

Alfonso J. Damíco AJD

University oj Florida

IX

Robin Milner-Gulland RRM-G

-~--lMark Davie MD

Barbara Goodwin BGEugene Kamenka EKUniversity oj Exeter

Brunel UniversityAustralian National UniversityUniversity oj Sussex

R. W. Davies RWD

David Gordon DGDavid Kettler DKCary J. Nederman CJNUniversity oj Birmingham

lnstitute oj Humane Studies, Menlo Park,Trent University, OntarioUniversity oj Canterbury, NZ

Graeme Duncan GCD

Califomia

Jerome B. King JBKRobert Nisbet RN

Newcastle PolytechnicJohn G. Gunnell JGGUniversity oj MassachusettsColumbia University

Robert Eccleshall RRE

State University oj New York at Albany

Preston King PKNoelO'Sullivan NO'S

Queen' s University oj BelfastAmy Gutmann AGuUniversity oj LancasterUniversity oj Hull

Daniel Eilon DE

Priceton University

Baruch Knei-Paz BKWilliam Outhwaite WO

University oJWarwickPeter Halfpenny PHHebrew University oj JerusalemUniversity oj Sussex

Jean Bethke EIshtain JBE

University oj ManchestrIssac Kramnick IK

Thomas L. Pangle TLPVanderbilt University

John A. Hall JAHComell UniversityUniversity oJ Toronto

Joseph V. Femia JVF

McGill University

Nicola Lacey NMLBhikhu C. Parekh BCP

University oj LiverpoolJoseph Hamburger JHNew College, OxfordUniversity oj Hull

Moses Finley MIF

Yale University

A. Laurence Le Quesne ALLeQDavid Parket DP

Murray Forsyth MGF

lain Hampsher-Monk IWH-MShrewsburyUniversity oj Leeds

University oj Leicester

University oj Exeter

Jack Lively JLGeraint Parry GP

Elizabeth Fox-Genovese EF-G

Neil Harding NHUniversity oJWarwickUniversity oj Manchester

Emory University

University College oj SwanseaSteven Lukes SL

Mark Philp MP

Michael S. Freeden MSF

Christopher Harvie CTHEuropean University lnstitute, FlorenceOriel College, Oxford

Mansfield College, OxJord

University oJ TiibingenNeil MacCormick NMacC

Hanna Fenichel Pitkin HFP

R. G. Frey RGF

Roger Hausheer RNHUniversity oj EdinburghUniversity oj Califomia, Berkeley

Bowling Green State University, Ohio

University oj BradJord

Don Markwell DJMRaymond Plant RP

Jack E. S. Hayward JESHMerton College, OxfordUniversity oj Southampton

Richard B. Friedman RBF University oj HullState University oj New York at Buffalo

Geoffrey Marshall GMLeon Pompa LPAmold Heertje AH

The Queen 's College, OxfordUniversity oj BirminghamRuth Gavison RG

University oj AmsterdamRoger D. Masters RDM

David Paul Rebovich DPRHebrew University oj Jerusalem Harro Hopfl HMHDartmouth College, New HampshireRider College, New JerseyIrene L. Gendzier ILG

University oj LancasterDavid McLellan DTMcL

Andrew Reeve AWRBoston University

Thomas A. Home TAHUniversity oj Kent at Canterbury

University oJWarwickNorman Geras NG

University oJ TulsaJ! Robert J. McShea RJMcS Melvin Richter MR

University oj ManchesterJohn Horton JPH

Boston UniversityCity University oj New York

University oJYork Alan Gewirth AG S. L. Jenkinson SLJ

Wilson C. McWilliams WCMcWPatrick Riley PR

University oj Chicago Polytechnic oj North LondonRutgers UniversityUniversity oJWisconsin

Alan H. Goldman AHGJames Tumer Johnson JTJ

Keith Middlemas KMAlan Ritter AIRUniversity oj Miami

Rutgers UniversityUniversity oj SussexTrinity College, Hartford, Connecticut

Jack A. Goldstone JAG

Peter Jones PJDavid Miller DLMJohn C. Robertson JCRNorthwestem University, lllinois

University oj Newcastle upon TyneNuffield College, OxfordSt Hugh's College, Oxford

X

XI

F. Rosen FR

University College London

Nancy L. Rosenblum NLRBrown University

AlanRyan ARPrinceton University

Lyman Tower Sargent LTSUniversity oj Missouri, St Louis

David Lewis Schaefer DLS

College oJthe Holy Cross, Massachusetts

Gordon J. Schochet GJS

Rutgers University

Morton Schoolman MS

State University oj New York at Albany

R. Andrew Sharp RASUniversity oj Auckland

Jeremy Shearmur JSGeorge Mason University

Garrett W. Sheldon GS

University oj Virginia

L. A. Siedentop LASKeble College, Oxford

G. W. Smith GWS

University oj Lancaster

John Stanley JLSUniversity oj California, Riverside

Peter G. Stein PGS

Queens' College, Cambridge

Hillel Steiner HS

University oj Manchester

Zeev Stemhell ZS

Hebrew University oj Jerusalem

Tracy B. Strong TBSUniversity oj Kalifornia. San Diego

Barbara Taylor BGT

Keith Taylor KTCoventry Polytechnic

Richard Tuck RFT

Jesus College, Cambridge

James Tully JTMcGill University

Ursula Vogel VVUniversity oj Manchester

Jeremy Waldron JJWUniversity oj California, Berkeley

Albert Weale APW

University oj East Anglia

Stephen K. White SKWVirginia Polytechnic lnstitute

and State University

Beryl Williams BWUniversity oj Sussex

Donald Winch DNW

University oj Sussex

Markus H. Womer MHW

University oj Galway

Anthony Wright AWWUniversity oj Birmingham

John Zvesper JZUniversity oj East Anglia

Edicní poznámka

I. Pri užívání encyklopedie je treba vycházet ze systému vzájemných krížových odkazu. V textujednotlivých hesel je užíváno zvýraznení velkými písmeny, jež slouží k oznacení dalších hesel,která s pojednávaným tématem nejak souvisí a v nichž muže ctenár nalézt další informace.

II. V oddílu odkazy uvádíme díla, na která autor hesla odkazuje nebo je cituje. V prípade heseltýkajících se jednotlivých politických myslitelu doplnujeme i nekteré jejich další klícovépráce. U autoru francouzského a nemeckého jazyka uprednostnujeme prameny v puvodnímjazyce. U autoru ostatních jazyku (italština, ruština atd.) uvádíme nejdostupnejší anglickévydání. Pokud bylo dané dílo preloženo do ceského nebo slovenského jazyka, uvádíme totovydání.

III. Díla v oddílu odkazy, jež jsou oznacena *, slouží zároven jako doporucená literatura.

XIII

Aabsolutismus Termín dnes nemá presnývýznam. Volne se užívá k oznacení vlád,uskutecnujících výkon moci bez kontrolyzastupitelských institucí a omezení ústavou.Ackoli je dnes slovo "absolutismus" castoužíváno jako synonymum tyranie a despotis­mu, používá se obvykle pro rané modernístáty. Jako jedné z vládních forem muv devatenáctém století odpovídá bonapartis­mus nebo caesarismus, ve století dvacátém

pak totalitarismus. Všechny vládní formytohoto typu vyvolaly analogické diskuseo otázce, zda v nich vubec nekdy bylo dosa­ženo absolutní nebo totální moci, nebo zda jevubec neco takového principiálne uskutecni­telné (viz také DESPOTISMUS a TOTALI­TARISMUS).

Termín absolutismus se poprvé objevil vefrancouzštine kolem roku 1796 a v anglictinea nemcine kolem roku 1830. Podobne jako"osvícený despotismus" byl neologismem,který historikové razili poté, co jev, který meloznacovat, vymizel. Behem devatenáctéhostoletí byl ponejvíce používán pejorativne.Termín dosud užívají historikové politickéteorie a ti, kdo se zabývají vznikem státuv šestnáctém a sedmnáctém století. Absolu­

tismus dnes figuruje jednak v diskusích o svr­chovanosti, konstitucionalismu, právech,odporu a vlastnictví, jednak v historiografic­kých sporech nemarxistických a marxistic­kých historiku o casovém vymezení, funk­cích a trídní ci sociální bázi období, kdysi po­pisovaného jako vek absolutismu (1648-1789).Nekterí nemarxistictí historikové považují

absolutismus za sporný pojem a mají zavhodnejší termín absolutní monarchie.

Historikové politického a právního myš­lení se naucili k diskusím vyvolaným silnecentralizovanými monarchiemi a teoriemi,které je obhajují, nebo naopak napadají, pri­stupovat obezretne. Sporným bodem je smysljazyka, jaký rane novovecí teoretici používali,a stupen dosažené neomezené moci v kon­krétních režimech, které popisovali. K nej­prednejším obhájcum absolutismu mezi poli­tickými teoretiky patrili BODlN a Bossuet veFrancii a HOBBES a FlLMER v Anglii.Daly, který se zabýval temito mysliteli a jimipoužívanými pojmy, navrhoval, aby se ana­lytikové ptali po úzu slov absolutní a absolu­tismus ve slovníku sedmnáctého století

pomocí následujících otázek:

"Co má uživatel na mysli? Ve které cásti století

mluví? Ke které skupine nebo frakci patrí? .. Ríká, že

nikdo není vyšší než král? Nebo že není volen? Nebo

že se mu nemuže odporovat? Vztahuje se pojemabsolutnf na královu moc sedet na trune, nebo na roz­

sah moci, kterou mu trun dává? Vztahuje se na kon­

krétní právní nárok, nebo na zpusob vlády? Oznacuje

monarchovo právo vybírat dane a vytváret zákony

bez konsensu?" (Daly, s. 249-50)

Nejduležitejším teoretikem SVRCHOV A­NOSTI byl Jean Bodin. Neporádky vládnou­cí ve Francii za jeho života ho vedly k uznánípotreby koncentrované moci v centra­lizovaném státe. Veril, že politická a sociálnístabilita vyžaduje, aby v každém státe byla

nejvyšší nebo svrchovaná autorita neome­zená ve své jurisdikci a vecná ve výkonumoci. Svrchovanost pro Bodina nezahrnovalaneomezenou moc nad osobami ci majetkem

poddaných. Vládce byl podroben omezenímdaným prirozeným zákonem a základnímobycejovým zákonem (napríklad souhlasemse zdanením). Prirozený ani obycejovýzákon nemely však být spolecenstvím vynu­covány; legálne se vladari nesmelo odporo­vat, bylo zakázáno snažit se o jeho sesazení.Svrchovanost byla absolutní a nedelitelná.Bud' byl vladar nezávislého státu absolutní,nebo byl podrízen nejaké jiné moci (jakonaprJ.'klad stavum), která pak byla svrchova­ná.

Theologictejší versí absolutistické teoriebylo pojetí biskupa Bossueta, soucasníkaLudvíka XIV. Bossuet zkombinoval tradicní

biblické a metaforické pojmy s novejšímiprávnickými a hobbesovskými argumenty.Využívaje ve Francii dávno zdomácneléhomyšlenkového modu, pohlížel na krále jakona ustanoveného Bohem do pozice, kde semá zasazovat o verejný zájem a chránitpokorné poddané pred zvulí místních tyranu.Taková funkce vyžaduje silnou centrálníautoritu. Bossuet dále proklamoval, že králmá ve státe stejnou pozici jako Buh ve ves­míru. Tuto tezi podporil hobbesovským argu­mentem, když prohlásil, že ve státe každýzískává bezpecnost výmenou za podrízenívšech svých individuálních práv vladari.Monarchie je, podobne jako Buh, jak konsti­tutivní, tak direktivní, a jako jediná ochranujelid pred anarchií. Bossuet rozšíril mravnípovinnosti krále: mel by vládnout prospešnea nezištne, mel by se rídit ustanovenýmizákony a mel by pamatovat, že ho bude sou­dit Buh.

Ackoli je v anglictine pojem "absolutis­mus" výtvorem devatenáctého století, termín"absolutní" byl predmetem vášnivých sporuv politických a právnických diskusích o abso­lutní monarchii už v šestnáctém a sedmnáctém

století. NaprJ.'klad Sir Thomas Smith mohlv tudorovské Anglii používat slovo absolutní

2

v pejorativním i pochvalném významu. Lud­víka XIV. obvinoval, že z Francie "zákon­nosti a rádné vlády" udelal zemi "absolutnía tyranské moci a vlády", parlamentu ovšemhrde prisuzoval "nejvyšší a absolutní mocv království Anglie" (viz Daly, s. 228-29).

Dvojznacnost tudorovského politickéhoúzu slova "absolutní" vyústila v sedmnác­tém století v silne vyostrené neshody zaobcanské války a po ní. Parlamentaristictíspisovatelé kladli rovnítko mezi absolutnímoc a tyranii nebo orientální despotismus.Odmítali pripustit, že by král mel jakékoliabsolutní právo na poslušnost. SamuelRutherford napsal, že "absolutní neomezenámonarchie ... je ta nejhorší forma vlády" (vizDaly, s. 237).

Royalistictí autori období obcanské válkyse sice shodli v otázce králových pravomocí,v jejich popisu jako pravomocí absolutníchvšak nenašli všichni spolecnou rec. Nekteríz tech, kdo tvrdili, že Anglie je monarchieomezená zákony, popírali, že král má libo­volnou moc vydávat zákony "ze své vulea jak se mu zlíbí". Dokonce i Henry Ferne,argumentující pro plnou a pasivní poslušnost,popíral, že by nekladení odporu znamenaloabsolutní monarchii: "Absolutmno vladare

nedelá odmítnutí odporu, ale odmítnutí záko­na zavazujícího jeho vuli." Jiní royalistictíteoretikové v období po restauraci hovorilio králových pravomocech jako o absolutníchv tom smyslu, že nemohou být omezoványzákonem.

Nejznámejšími teoretiky zastávajícími ab­solutní a libovolné pravomoci krále byliHobbes a Filmer. Oba vycházeli z aplikaceBodinovy teorie svrchovanosti na Anglii.Hobbes pripisoval "absolutnímu suverénu",at jím byl král nebo zákonodárný sbor, výluc­nou, neomezenou moc, které nelze odporovat.Pokoušel se také setrít rozdíl mezi omezenou

a absolutní monarchií popíráním toho, že bytyranie byla neco víc než jen neoblíbenámonarchie.

Hobbesovu teorii svrchovanosti sdílel i Sir

Robert Filmer, který témer jako jediný mezi

royalisty pokracoval v popisu monarchiejako libovolné v tom smyslu, že král mužeudelat, cokoli si preje. To bylo více než

pouhé popírání toho, že by vladar mohl býtjakkoli omezován zákonem, a soucasne i vícenež jen kladné prijetí skutecnosti, že králmuže vykonávat moc, která mu náleží.Filmer, podobne jako Hobbes, popíral smys­

luplnost pojmu tyranie. Ztotožnil také mockrálu s mocí otcu v tom smyslu, že oba dva

druhy moci jsou stejne prirozené a dané odBoha.

Tyto postoje poskytly znacný prostorFilmerovým whigovským kritikum. LOCKEnapadl Filmerovo ztotožnení absolutní a své­volné monarchie jako neslucitelné s obcan­skou spolecností. Takovou vládu lze najítu orientálních národu, naprJ.'kladu Turku, a jeto vláda despotická. To, co Filmer hájila Anglicané nemohli prijmout, Locke charak­terizoval jako

••...nemenné Božské právo svrchovanosti, na jehožzáklade má otec ci kníže absolutní, libovolnou,

neomezenou a neomezitelnou moc nad životy, svo­

bodou a majetkem svých detí a poddaných, takže

muže vzít nebo zcizit jejich majetek, prodat, vykleštit

nebo využít jejich osoby jak se mu zlíbí, nebot všich­

ni jsou jeho otroci a on je pán a vlastník všeho a jeho

neomezená vule je jejich zákonem." (LOCKE, Prvnf

pojednánf o vllidl, §9.)

Po roce 1689 ztratil pojem absolutní vládyv Anglii jakýkoli praktický politický obsah.Jinak tomu bylo v Severní Americe, kde seobjevil - dáván na roven absolutní tyraniia absolutnímu despotismu - v Deklaraci ne­závislosti.

Dnes je absolutismus predevším predme­tem diskuse historiku. Marxisté pokracujív hledání trídní základny absolutistickýchstátu. Mezi nemarxistickými historiky došloke shode, že evropským absolutistickýmmonarchiím se nikdy nepodarilo zbavit seomezení výkonu moci tradicními praktikami- kombinací sociálních tlaku a zákony neboinstitucemi zdedenými z minulosti (viz

Durand a Vierhaus). Nikde nebylo dosaženoúplné svobody jednání vladare, dokonce anive Francii za Ludvíka XIV., jehož vláda jecasto uvádena jako model nebo ztelesneníabsolutismu. V dobách, kdy absolutní svr­chovaná moc byla politickými teoretikyvyzdvihována jako nikdy predtím, se staršímstrukturám moci a stavum, které moc ztráce­

ly, vždy podarilo vítezství absolutismu zabrá­nit. MR

odkazy

* Daly, J: The idea of absolute monarchy in sevente­

enth-century England. Historical Joumal 21 (1978)227-50.

* Durand, G.: What is absolutism? In Louis XlVand

Absolutism, ed. R. Hutton. Columbus, Ohio: Colum­

bia University Press, 1976.

Locke, J.: Two Treatises on Govemment (1689), ed.

P. Laslett. New York: Mentor, 1965.

* Yierhaus, R.: Absolutism. Y: Marxism. Commu­

nism and Westem Society, sv.!. New York: Herder &Herder, 1972.

Acton, John Emerich Dalberg, baron(1834-1902) Britský historik. Acton pochá­zel ze Shropshiru z katolické šlechtickérodiny se silnými vazbami k Bavorskua Neapoli. Ve trech letech zdedil rodinnýtitul baroneta. Kvuli svému katolickému vy­znání nestudoval na anglických universitách,ale v Mnichove u historika Dtillingera. Actonse pohyboval ve vyšších spolecenských a po­litických kruzích; byl nevlastním synem mi­nistra zahranicí Lorda Granvilla a Gladsto­

neovým duverníkem, stal se dvoranem krá­lovny Viktorie. V letech 1859-1868 za­stupoval jako whigovský poslanec Carlowa v roce 1869 se stal peerem. Behem prvníhovatikánského koncilu v Ríme patril k pred­ním odpurcum vyhlášení papežské neomyl­nosti (1870). Vlastnil a redigoval katolickýcasopis The Rambler (pozdeji The Home andForeign Review). V roce 1895 byl králov­ským patentem jmenován profesorem nakatedre historie v Cambridgi, kde pusobil až

3

do své smrti. Dominantou jeho díla bylapráce na Cambridge Modem History z pos­ledních let života Velkou cást života praco­val Acton jako soukromý ucenec, nezávislýna akademických institucích. Zamýšlenoupráci "Historie svobody" nikdy nenapsal,a jeho publikované dílo sestávává prevážnez prednášek a clánku. Jako historik je pri­pomínán v souvislosti se svým pojetím histo­rika jako nestranného soudce a morálmbokaratele.

Actonovo politické myšlení vycházelopredevším z whigovské tradice, ponejvícez BURKA. Krome toho jej ovlivnil, podobnejako mnoho jiných intelektuálních liberálujeho doby, TOCQUEVILLE. Acton byl tvr­dým odpurcem teorie neomezené svrchova­nosti lidu, již vysledoval až k Rousseauovia francouzské revoluci, kterou chápal jakoabsolutistickou a tyranskou. Mnozí ho pova­žovali a považují za proroka a kritika TOTA­LITARISMU. Sám zustal verný názoru, žesvoboda je zabezpecována rovnováhou moci,a to zpusobem, který predstavoval rozšírenéanglické whigovské pojetí ústavní rovnová­hy, nicméne jeho vztah k samotné tradiciwhigu byl ponekud idiosynkratický. Na kato­lickou církev v minulosti pohlížel jako nastrážce svobody, a to pro její prosazovánípožadavku nadrazenosti duchovních zájmu,které mel sklon ztotožnovat s primátem sve­domí, a také pro její funkci jako nárazníkuproti neomezené svrchované moci sekulární­ho státu.

Acton také vyzdvihoval právo na svobodusvedomí, prosazovanou puritánskou tradicí,zejména v té podobe, v jaké se projevilav americké revoluci. V moderní dobe videl

ohrožení svobody doktrínou rovnosti a jejítendencí k erozi nezávislých center mocia prosazování autority státu. Soucasne byltvrdým kritikem autoritativních tendencínacionalismu, ztelesnovaného centralizova­

ným národním státem. Predevším prostred­nictvím svého žáka J. N. Figgise mel vliv nadoktrínu politického PLURALISMU, kteráse zacala objevovat v prvních letech dva-

4

cátého století. Actonuv zpusob psaní bylspíše rozvlácný a ne vždy snadno interpreto­vatelný, bohatý a plný narážek spíše nežpresný a systematický. JWB

odkazy

Acton, Lord: Essays on Freedom and Power, 00.

G. Himmelfarb. Londýn: Meridian, 1956.

__ : Essays on Church and State, ed. D. Wood­

ruff. Londýn: Hollis, 1952.

Adams, John (1735-1826) Americký státníka politický filosof; president Spojených státuv letech 1797-1801. Prestože byl vudcemfederalistického hnutí (které navrhlo a pro­sadilo americkou ústavu z roku 1787), vedlo

ho poznání iracionálního prvku politické psy­chologie k hlubokému nesouhlasu s ortho­doxnejším federalismem HAMIL TONO­vÝM a MADISONOVÝM. Tento nesouhlas

je znatelný už v jeho Úvahách o vláde(Thoughts on Government), revolucnímpamfletu vydaném v roce 1776, avšak nejzre­telnejší je v Obrane konstituce Spojenýchstátu (Defence of the Constitutions of

Government of the United States, 1787)a v Davilských rozpravách (Discourses ofDavila, 1791). Snaha soucasníku o politickérešení konfliktu na základe sobeckýchekonomických motivací se Adamsovi jevilajako povrchní. Domníval se, že základní lid­skou motivací není sobecký ekonomickýzájem, ale "vášen pro pocty". Tato vášenucinila z lidí spolecenské bytosti, byt nezvlášte dobrotivé. Úsilí o ocenení muže zís­

kat podobu touhy po sláve, má ale takévýraz v ekonomických ambicích (Works VI,s. 232-63). At má však tato vášen jakoukolipodobu, zustává nenasytná a iracionální.Proto se nelze spoléhat, že by vytvorila dob­rou vládu pomocí zastupitelských schemat,jaká napríklad hájí Hamilton a Madison veFederalistovi nebo jaké predstavuje Jeffer­sonova ,,pfirozená aristokracie". Nebot nic

nemuže zarucit, že se lidé spíše podrobí sku­tecne talentovaným a ctnostným než boha-

tým ci urozeným (Works VI, s. 249-50;Adams-Jefferson Letters II, s. 397-402).

V roce 1780 ustoupilo celé federalistické

myšlení od republikánského idealismu roku1776. Adamsovo rozcarování revolucním

republikanismem bylo však hlubší. Na zákla­de své politické psychologie byl ztrátou víryv republikánskou ctnost amerického lidu ve­den k myšlence kombinované formy vlády.Ústavy jednotlivých státu obhajoval jen do témíry, jak ztelesnovaly tuto ideu. Dvouko­morové parlamenty státu interpretoval jako

prostredek k udržení rovnováhy mezi aristo­kratickou, spolecensky úspešnou trídou,a spolecensky aspirující trídou demokratic­kou. Ponevadž však žádná trída nehledá verej­

ný zájem, a ponevadž rovnováha mezi niminení automatická, musí dobrá ústava zahrno­

vat i exekutivu (panovníka), dostatecne sil­nou, aby mohla hrát úlohu prostredníka meziaristokracií a demokracií. Stejným zpusobemvykládal Adams ústavu z roku 1787. Nedo­porucoval dedicnou monarchii a aristokracii(ackoli se domníval, že casem do Amerikypravdepodobne prijdou), ale vytrvale inter­pretoval americkou vládu na základe spole­censké hierarchie vytvorené iracionálnímpodrízením. Tím se jeho politické myšlenístalo extrémne nepopulárním. Americané ne­byli na takový realismus pripraveni a stále sepevne prikláneli k republikanismu. Adamsbyl proto izolovaným myslitelem a bývá cas­to studován jako osvetlující protiklad kesvým vlivnejším soucasníkum. JZ

odkazy

Adams, C.F. ed.: The Works oj John Adams. 10 sv.

Boston, Mass.: Little, Brown, 1850-56.

* Cappon, L.I. ed.: The Adams-Jefferson Letters,

2 sv. Chapel Hill, NC: Univerzity of North Carolina

Press, 1959

Adomo, Theodor (1903-1969) Nemeckýfilozof. Vudcí osobnost Frankfurtské školy.Zabýval se predevším filozofií a kulturní kri­tikou. Viz KRITICKÁ TEORIE.

~~--T~-------'-lAkvinský, Tom~ (1224-1274) Theolog .a filosof. Narodil se nedaleko Neapole v moc­né a vznešené jihoitalské šlechtické rodine,proti jejíž vuli vstoupil do nove vytvorenéhorádu dominikánu. Jako clen rádu byl poslánstudovat do Paríže k Albertovi Velikému,

kterého pozdeji následoval do Kolína. Znovuv Paríži, pak u papežského dvora v Rímea nakonec opet v Paríži se úcastnil hlavníchtheologických a filozofických sporu doby.Svedl víteznou rozhodující bitvu o prijetíARISTOTELOV A díla do univerzitních os­

nov. Patril k první generaci, která mohla cer­pat z latinského prekladu Aristotelovy Poli­tiky od Viléma z Moerbeke; toto dílo nebylood staroveku na západe dostupné.

Akvinský byl dobre obeznámen s politic­kými podmínkami své doby, i když jeho prí­stup k politice byl predevším teoretický.Pokusil se uvést v soulad racionální pohledantického sveta se zjevenými krestanskýmipravdami. Psal však také obhajoby rolesvého dominikánského rádu v církevní hie­

rarchii, a tak se zapojil do sporu žebravéhoa svetského duchovenstva na parížské uni­verzite. Svetské duchovenstvo, žárlivé na pri­vilegia, která poskytl papežský stolec františ­kánum a dominikánum v univerzitní struktu­

re, se pokusilo bezvýsledne vypudit žebravýklerus z korporace univerzitních mistru.Akvinský je známý predevším jako autorTheologické summy (1266-73), snad nejvetšísyntézy stredoveké katolické theologie a filo­zofie. Napsal také komentáre k AristotelovePolitice a Etice a první knihu díla známé­ho pod názvem O vláde knfŽat. V rámcisvých povinností jako bakalár theologie se­psal také komentár k Sentencfm PetraLombardského, což byla v té dobe standardnítheologická prírucka. Je také autorem Summyproti pohanum a díla Jak vládnout Židum.

Politické myšlenky Tomáše Akvinskéhojsou roztroušeny po celém jeho díle a svénázory prezentuje v tehdy bežné scholastickéforme otázky, uvedení opacných názorua záveru. Jeho cílem bylo poskytnout úplnýsystém katolické víry, morálky, myšlení

5

a praxe, jak je chápalo stredoveké kres­tanství. To bylo založeno nejen na tehdejšípraxi, ale také na autorite bible a filozofiecírkevních otcu, jako byli AUGUSTlN,Jeroným a Jan Zlatoústý, a na tradicíchRÍMSKÉHO a KANONICKÉHO PRÁv A.

Akvinský reinterpretoval prevládající augu­stinovský výklad dejin a politiky tím, žedovozoval, že stát má pozitivní hodnotu sámo sobe, a to nejen pro zajištení míru, ale jakovýraz Boží prozretelnosti a vule vztahující sek lidstvu. Zasazoval se za spolecnost prod­chnutou krestanskými ideály, protože stát bylpodle neho prirozený, nikoli dusledek Ada­mova hríchu. Clovek muže dojít naplnenídvema zpusoby: jako dobrý obcan a jakokrestan hledající spásu. Akvinský je protochápán jako smirovatel pohanského aristo­telismu a krestanství. Milost, ríká Akvinský,

prirozenost nenicí, ale privádí ji k dokonalosti.Politika pro Akvinského znamená mravní

odpovednost, to, že rozum rídí lidskou vulive všech spolecenských cinech. Politickározvaha se zabývá správnou volbou prostred­ku k morálnímu cíli, což je spolecné dobroobce nebo státu. Lidé jsou od Boha prirozenenadáni schopností rozpoznat dobro, a presto­že jsou náchylní ke hríchu, dokážou o dobrousilovat. Rozum nebyl pádem narušen; naru­šena je však lidská vule. Clovek muže sámrozpoznat dobro, avšak také si uvedomuje, žeke spáse potrebuje nadprirozenou pomoc.V oblasti rozumu, tj. politiky, je clovek scho­pen konat dobro; lidské hodnoty a pravdy sezjevením vyšších hodnot neruší; prirozenémyšlení je povzneseno tím, že se úcastníbudování témer dokonalé civilizace uznáním

prirozené sféry racionálních a etických hod­not, univerzálne použitelných pro všechnylidi, krestany i pohany. Tato racionálnepoznaná norma spravedlnosti je ztelesnenaprirozeným zákonem (viz ZÁKON).

Theologická summa (dále TS) obsahujemimo jiné Pojednání o zákonech, v nemž seAkvinský zabývá (1) vecným zákonem, (2)božským zákonem, (3) prirozeným zákonem(4) a lidským pozitivním zákonem.

6

(1) Vecný zákon je moudrost Boha jakovládce všech cinu a pohybu ve stvorenémvesmíru. Tento vecný zákon, rídící dení vestvoreném vesmíru, slouží jako model, z ne­hož jsou odvozeny všechny ostatní, mnohemomezenejší formy zákonu. Protože vecnýzákon je plán vlády v Bohu, jsou všechnyzákony, pokud se shodují se správným rozu­mem, odvozeny od tohoto zákona (TS I-II Q.93 Art. 3).

(2) Božský zákon, tak jak je vyložen v Pís­mu, naprí'klad v podobe prikázání, sloužíjako dodatecné vodítko, je-li pridán k temprikázáním prirozeného zákona, která znajívšichni lidé.

(3) Všichni lidé sdílejí s ostatním stvorenímprirozený sklon k dobru: automaticky usilujío sebezáchovu. Se zvíraty sdílejí i specifictej­ší sklony: naph1dad pohlavní pud a starosto potomstvo. Nejduležitejší a jedinecné jeu lidí jejich prirozené tíhnutí k poznání prav­dy o Bohu a k životu ve spolecnosti. Lidéjsou proto spolecenští a politictí tvorovéa jsou prirozene náboženští. Prirozený zákonse vztahuje pouze na ne jako na vedomá,rozumná, morální a spolecenská stvorenía ucí je vyvarovat se nevedomosti a neurážetnebo neškodit jiným, se kterými se musísdružovat. Existuje tedy jedna norma pravdya správnosti pro všechny lidi, kterou všichniprirozene a rovne znají. Když však dojde kekonkrétním záverum ucineným na základetakových vecných morálních principu, paksice norma pravdy zustává nemenná, ale spe­cifické okolnosti jejího použití se liší.Protože doba se mení, v konkrétních prípa­dech se mení i druhotná prikázání ci záveryucinené na základe nemenných mravníchprvních principu. Prirozený zákon se nemení,ale je k nemu pridáváno.

(4) Prirozené lidské tíhnutí k ctnostnémukonání se muže vzdeláním a disciplinou státctnostným návykovým chováním. Pozitivnízákon pusobí v tomto vzdelávacím smyslu

a v zájmu zajištení míru v obci brání clovekukonat zlo. Bylo proto nutné uzákonit pozitiv­ní racionální lidské zákony.

Lidský zákon jako pozitivní ustanovenímá kvalitu zákona jen do té míry, v jaké je veshode s rozumem. To znamená, že vladar sedobrovolne podrizuje rozumu a prirozenémuzákonu jako kterýkoli jiný clovek. Pokud se

tedy pozitivní zákon ustanovený svrchova­ným vládcem odchyluje od prirozenéhozákona a rozumu, není to už legální, ale jde

o porušení zákona (TS I-II Q. 95 Art. 2).Platnost zákona závisí na tom, zda je spra­vedlivý, tedy rozumný. Zatímco prirozenýzákon stanoví, že prekrocení zákona musí být

potrestáno, pozitivní lidský zákon urcujekonkrétní trest. Pozitivní zákon se dále delí

na právo národu (obecné normy vládnutí,nákupu, prodeje a jiných aktivit nezbytnýchpro spolecenský styk ve všech zemích)a obcanské právo Gež zahrnuje konkrétníaplikace prirozeného zákona na místní pod­mínky).

Všechny lidské zákony musí být zamere­ny ke spolecnému blahu mesta nebo státu.Lidský zákon vyhlašuje vládce komunitypodle konkrétního politického režimu. Ak­vinský dával prednost monarchii, ale takové,která má povahu smíšené vlády, je konstituo­vána šlechtou, podle jejíchž rad se rídí,a která reflektuje názory moudrých, zámož­ných a bezúhonných lidí. Zákon takovéhostátu zavazuje stejne šlechtu i lid. Nejlepšíusporádání moci ve meste nebo království jetakové, v nemž vládne jeden ctnostný panov­ník, kde se však ti, kdo jsou podrízeni, úcast­ní volby tech, kdo vládnou (TS I-II Q. 105Art. 1).

Ve svých raných dílech Akvinský doka­zoval, že iracionální zákony, ustanovenésobeckými tyrany, tedy nikoli vládci mající­mi na mysli dobro obce, nejsou závazné, a žesvržení takové vlády je chvályhodné a nenívzpourou. V Summe však dodává, že pokudby neporádek a pohoršení vyplývající z od­stranení tyrana komunitou mohlo vést k ješte

vetU škode a vetšímu zmatku, než jaký užvládne, není radno vládu svrhávat. Odstrane­ní nebo zabití tyrana není nikdy soukromýmprávem: takový cin musí být výhradne cinemverejné autority.

Ackoli se zdá, že Akvinský nacrtává auto­nomní ríši prirozenosti a rozumu, v níž ope­ruje sekulární politika, h'ká také, že prirozenáa casná ríše moci je v konecném smyslu pod­rízena ríši duchovní. Akvinský zasazuje spo­lecný zájem verících a jejich duchovní blahodo pusobnosti církve jako vychovatelky,vyzvedává ctnostný život, a proto usilujeo harmonii mezi jurisdikcí CÍRKVE a STÁTUv krestanské politice. O pozemské štestí se máusilovat tak, aby vedlo ke štestí v nebi.

Podle Akvinského je vlastnictví materiál­ních statku cloveku prirozené, a proto je sou­kromé VLASTNICTVÍ prípustné. Rozdeleníspolecnosti podle soukromého vlastnictví jeužitecné i vhodné pro mír a obchod a vycházíz dohody mezi lidmi, uložené v pozitivnímzákone. Ovšem po uspokojení omezenýchpotreb a získání skromného zisku je vlastm'kzavázán prirozeným zákonem poskytnoutprebytek chudým a ke spolecnému pros­pechu. Je ponecháno na jednotlivcích, aby zesvého vlastního bohatství dávali chudým,krome naléhave nutných prípadu, kdy si hla­dovející osoba smí vzít, co legálne patrídruhé osobe, aniž by pritom její cin byl pova­žován za loupež. Soukromý majetek jevymezen primární prirozenou potreboua mravností. Phlišná snaha po zisku je zavr­ženíhodná, ackoli obchodování a skromnývýdelek pro vedení domácnosti, pro podporuchudých nebo blaho obce je prípustný.Lichva není nikdy prípustná, ponevadž pení­ze pouze usnadnují smenu a jejich použití jev jejich spotrebe ci utrácení.

Akvinský byl od pocátku mezi ostatnímiosobnostmi scholastické éry vysoce respekto­vaným dominikánským theologem. Ve ctr­náctém století byl prohlášen za svatého. Jehoteorie státu pomohla dostat evropské politic­ké myšlení do nové roviny, kde svetští vlád­cové jednají na základe rozvážné racionality

7

a autonomie. Lidé nejenom státy potrebují,ale státy také lidem slouží jako první morálnía prirozený stupen na ceste k vecnému štestí.

JC

odkazy

Akvinský T.: Summa theologická. Olomouc, 1937--40.

Alembert, Jean le Rond d (1717-1783)

Francouzský filozof. D' Alembert, který sezprvu proslavil jako matematik a geometr,byl mezi filosofy osmnáctého století nejprís­nejším racionalistou, skutecným nositelemDescartova odkazu o duležitosti ,jasnýcha presných idejí". Jeho názory na politikua spolecnost odrážejí jeho požadavek rádu vevšech vecech. S VOLTAlREM se shodoval

v mínení o prospešnosti královského absolu­

tismu, ne však pro sentimentální poutak monarchii, ale proto, že se domníval, žetaková forma vlády dává nejlepší možnostvládnout systematicky. Podobne jako PLA­TÓN veril, že rozumná vláda by byla nej­lépe zajištena, kdyby byli královskou vládoupoverováni nejrozumnejší lidé, címž myslelfilosofy, jako byl on sám. O politice teore­tizoval ponekud méne než ostatní encyklope­disté, avšak pro uvedení svých teorií do ži­vota ucinil více, nebot zaujímal prominentnípostavení ve francouzských vedeckých kru­zích, cehož využíval k prosazení spríznenýchintelektuálu do klícových pozic v království(viz FRANCOUZSKÉ OSVÍCENSTVÍ).

D' Alembert byl muž telesne krehký:životní cestu zacal jako sirotek nalezený naschodech kostela St. Jean le Rond v Paríži.

Prestože jeho pravý otec se k nemu pozdejiprihlásil a d Alembert získal dobré vzdelání,

nedosáhl plného telesného vzrustu a jeho prá­telé jako DlDEROT a ROUSSEAU ho pova­žovali, ve vztahu k autorite, za phliš opatrné­ho, ne-li zakriknutého. D' Alembert zase

neduveroval imaginaci a duchovnímu žáru,které hnaly Diderota a Rousseaua do jejichodvážných cinu; nemyslel si, že by vzdoro­váním cenzure bylo lze neco získat. Na rozdíl

8

od jiných filosofu dokonce neodpovedel anina nabídky tak mocných vladaru, jako byliBedrich Pruský nebo Katerina Veliká, kteríse ho snažili získat do svých služeb. Melv úcte jejich postavení, ale nemel iluze

o jejich inteligenci. Krome toho veril v prin­cip svobody a nemohl nikdy sdílet nadeji, žeby bylo možné primet takového osvíceného

despotu, jakým byl Bedrich Pruský, abysloužil zájmum svobody.

Pozoruhodná byla d Alembertova odda­nost; až do stredního veku bydlel se svoupestounkou, pak se prestehoval ke své plato­nické lásce Julii de l'Espinasse. Ve svýchpracích nabádal francouzské intelektuály,aby pracovali a drželi spolu, namísto abymarili svuj vliv bratrovražednými boji. Melexaltované pojetí ,,republiky vzdelancu", cožkontrastovalo s jeho chladným pohledem najakýkoli jiný typ republiky. Nesnášel kneze,ale tešil se na príchod sveta, v nemž budou

intelektuálové sekulárními knežími ve spo­lecnosti i správci ve státe. MC

odkazy

Alembert, J.d: Oeuvres de dAlembert, ed. J.F. Bas­

tien. Paríž, 1803.

Althusius (Althaus), Johannes (tI638)Nemecký právník a politický filosof. Poté,co byl znovuobjeven Gierkem v sedmde­sátých letech minulého století, zacal býtpovažován za duležitého teoretika dohody,smlouvy, federalismu a korporatismu. Bylkalvinistou. Stal se doktorem obcanského

a církevního práva v Basileji (1586), oženilse (1595) a studoval theologii v Heidel­bergu. V roce 1604 nastoupil do úradu syn­dika v Emdenu, kde setrval až do své

smrti. Emden, malé kalvínské mesto, pod­porované blízkými Holandany, bylo vesporu s místním lutheránským hrabetem.Althusiovy politické sympatie patrilyquasi-nezávislým mestum a generálnímstavum. Jeho spis Systematický výkladpolitiky (Politica Methodice Digesta) popr-

vé vyšel v roce 1603, v rozšírené versiv roce 1610.

Althusiuv vyhranený názor na spolecnost

je založen na zcela originálním spojení bib­lických, neokalvínských a aristotelských idejía étosu nemeckých cechovních mest. Politikase zakládá na consociatio (sdružování, alian­ce, vztah) a communicatio (rozdelování, vý­mena) materiálních statku, prátelství a záko­na. Existuje pet typu sdružení: rodina, cech,mesto, provincie a království ci ríše (univer­zalis consociatio). Každé je charakterizovánozvláštními citovými a smluvními vztahya vazbami. Mezi hospodárstvím, spolecností

a politikou není hranice; spolecenství nebostát (republica) se zakládá na vzájemné

potrebe, jež vede k vzájemné pomoci, delbepráce a obchodní výmene, které v dusledkuvedou k prátelství a vzájemnému souladu.V cetných kapitolách o spolecenství Althusi­us dlouze rozebírá právo a jeho výkon, eko­nomickou politiku, "prirozenost a náklonnostu lidu" (Politica, s. 203-5) a morální vazbymezi vládci a lidem. Rodina a cech jsou sou­kromá sdružení, mesto, provincie a králov­ství verejná; pouze rodina je "prirozená".Království je jedinecné tím, že má svrcho­vanost (maiestas), jiná sdružení však majítaké vlastní nezcizitelná práva, ponevadžkaždé z nich reaguje zvláštním zpusobemna urcité lidské potreby, a jejich legitimitaje založena na konsensu. Podobne jakou HEGELA existují tato sdružení coby od­delené roviny sociálne politické organizacemezi jednotlivcem a státem: mesta nevy­tvárejí jednotlivci, ale rodiny, domácnostia cechy, a království je tvoreno mesty a pro­vinciemi.

Althusiovy konstitucní predpisy pro krá­lovství obsahovaly konfederální, quasi-de­mokratickou interpretaci Nemecké ríše,umožnující mestum a provinciím znacnouautonomii a ukládající vladari parlamentnía ústavní omezení. Svrchovanost náleží ko­

lektivne mestum a provinciím, tedy "celémutelu království" (s. 91-2). Královská vláda sezakládá na vzájemne dohodnuté ústave

(napríklad Zlaté bule): ,,základní zákon nenínic jiného než urcité pakty, na základe kte­rých se spojilo nekolik mest a provincií...a které spolupracují, radí se a pomáhajísL" (s. 169) Lid, tj. tito korporativní clenovévstupují do smluvního vztahu s "nadrízenouinstitucí" "podle formy a zpusobu podríze­nosti" (s. 160); jejich moc je vetší než vlada­rova. Každý existující stát má smíšenouformu vlády, která je složena ze shro­máždení, zprostredkující instituce a vladare.,,Eforové", naph'klad nemecká knížata s prá­vem volby, mají v záloze nouzové pravomocivcetne volby krále a odstranení tyrana.

AB

odkazy

Althusius, J.: Politica Methodice Digesta, úvod C.J.

Friedrich. Cambridge, Mass.: Harvard Univerzity

Press, 1932.

Althusser, Louis (1918-1990) Francouzskýmarxistický filosof. Rada eseju, které napsalv šedesátých letech, získala Althusserovimezinárodní publikum a zanechala význam­nou stopu zvlášte ve vývoji anglofonní marxis­tické kultury. za svuj vliv vdecil do znacnémíry durazu, který kladl na vedecký charak­ter zralé Marxovy teorie ve vztahu k rostou­cím dobovým tendencím vyzdvihnout etické,humanistické a hegelovské proudy Marxovadíla (viz MARXISMUS). Althusser zastával

názor, že mezi zjevným humanismemMarxova raného díla, jehož težištem jepojem ODCIZENÍ, a koncepcí historickéhomaterialismu, kterou tvoril a thbil po roce1845, je "epistemologický zlom", jinýmislovy, radikální, kvalitativní rozdíl, oddelují­cí vznikající historicko-materialistickou veduod ideologie, která jí predcházela. Pres nekte­ré ocividné souvislosti v detailech jsou obeteorie odlišné a mají svou vlastní teoretickoustrukturu - Althusserovým termínem "pro­blematiku". Samotné termíny, jejichž pomocíAlthusser argumentoval - "problematika"a k ní vztažené pojmy - mely vyplývatz nové filosofie, kterou Marx uvedl do teorie

9

spolecne se svou vedeckou teorií historie.Tato filosofie. v podstate teorie poznání, bylahluboce antiempirická. Poznání nepodávalajako vztah mezi vnímajícím subjektem a vnej­ším objektem. ale spíše jako druh produkceci "praxe". v níž jsou teoretické výrobníprostredky uplatneny pri zpracování teore­

tické suroviny, aby vytvorily teoretický pro­dukt. Celý tento proces se podle Althusseraodehrává "výhradne v myšlení". Toto pojetípraxe se neomezuje pouze na poznání nebovedu. Všechny roviny spolecenské reality ­ekonomika. politika, ideologie - mely býtstrukturované podobne, mít svou vlastní

surovinu. výrobní prostredky a produkty. Spo­lecenský celek je kombinací techto odlišnýchpraxí. složitou strukturou vrstev a rovin

navzájem se determinujících díky množstvíprícin. které v ní pusobí, pricemž ekonomikaje determinující až "v poslední instanci".V dejinách hraje hlavní roli práve kauzalitatéto globální struktury a regionálních struk­tur. ze kterých se skládá. a podrývá taknároky lidského subjektu na jakékoli sku­tecné pusobení v dejinném procesu.Marxismus je podle Althussera ve skutec­

nosti "teoretickým antihumanismem". kterýpopírá existenci univerzální lidské priroze­nosti nebo podstaty.

Althusserovo dílo bylo vítanou korekcínázoru prevládajících uvnitr marxistického

myšlení. Mají-li Marxovy myšlenky hlubšíci trvalejší duležitost. je to práve pro jejichteoretický ci kognitivní obsah, intelektuálníprínos, který znamenaly pro historii lidstva.Mezi tématy Marxových raných del a plnerozvinutým historickým materialismem ne­pochybne došlo k rade významných zmen,mutací a inovací. Tímto tvrzením se však

Althusser dopustil neoprávnených aspirací.Neco z toho, s cím prišel - a co odráželo nej­novejší módní vlnu ve Francii - byloMarxovu myšlení cizí; naopak hodne z toho.co nebral v úvahu. napríklad lidskou priro­zenost. bylo pro nej zcela samozrejmé. Presveškerý duraz na materialistický charakter

marxistické teorie nesla Althusserem rozvíje-

10

ná filosofie praxe cetné známky spekulativnía idealistické metafysiky. NG

odkazy

Althusser, L.: For Marx: Londýn: Allen Lane, 1969.

Althusser, L., Balibar, E.: Reading Capital. Londýn:New Left, 1970.

anabaptisté (novokrtenci) Radikální protes­tanté. jejichž hnutí vzniklo v šestnáctém sto­

letí ve Švýcarsku. Název hnutí vychází z víryv krest dospelých. Fundamentalistický prí­stup vedl anabaptisty k chápání církve jakodobrovolného sdružení. radikálne oddele­

ného od svetské vlády. Anabaptisté získalipolitickou proslulost. když nabyli v roce1534 vlády nad mestem Mtinsterem a na

krátký cas nastolili theokratický komunis­mus. Viz REFORMACNÍ POLITICKÉMYŠLENÍ. DLM

anarchismus Jádrem anarchismu je doktrina.že spolecnost muže a mela by být organi­zována bez donucovací autority státu.

Ackoli mužeme anarchistické tendence

nacházet v myšlení mnoha osobností už od

staroveku, první politický teoretik. jedno­znacne argumentující pro spolecnost bezstátu, byl GODWIN v knize vydané v roce1793. První. kdo se sám nazval anarchistou,

byl PROUDHON. Anarchismus jako ideolo­gie mel nejvetší vliv koncem devatenáctého

a zacátkem dvacátého století. kdy se v mnohazápadních zemích vynorila anarchistickyzamerená revolucní hnutí. V poslední dobejeho vliv zeslábl. prestože se mnozí jednot­livci i nadále považují za anarchisty a sporad­icky pronikají na politickou scénu.

Anarchistictí myslitelé netvorí homogennískupinu, a casto se zdá. že je spojuje jen roz­poznání státu jako spolecného neprítele.Nejzretelneji se od sebe liší v názoru na eko­

nomické usporádání. které by melo vládnoutve spolecnosti bez státu: podle zpusobuodpovedi na tuto otázku anarchisté vytvárejí

celé spektrum názorových frakcí, od zastáncuosobního vlastnictví a svobodného trhu až

k obhájcum spolecného vlastnictví a prácea rozdelování podle potreb. Tyto rozdíly,které ješte budeme dále analyzovat hloubeji.odrážejí ruznost v pohledu na podstatnejšíotázky. jako je význam SPRAVEDLNOSTIa SVOBODY a možnosti LIDSKÉ PRIRO­ZENOSTI.

Všichni anarchisté se shodují na potrebeodstranit donucovací formy AUTORITY,

jejichž nejvyšší vývojovou formou je stát.Nejsou nutne proti veškeré autorite - vetšinaanarchistu by akceptovala autoritu odborníkuve svém oboru, naprt1dad vedcu ci ucencu.

a pro mnohé by byla prijatelná morální auto­rita kolektivního rozhodování ryze demokra­tického ražení. Anarchistická kritika útocí na

autoritu, kterou si privlastnili lidé bez zvlášt­ního nároku. autoritu. která prekracuje oblastsvé odbornosti. postihuje celou lidskou exi­stenci. a predevším autoritu, která vynucujesplnení svých prt'kazu. Z toho všeho je jedno­duše obvinován stát. Anarchistická kritika se

rozširuje i na další hierarchické autority - nacírkve. armádu. podniky rízené kapitalistic­kými bossy a od nedávné doby i na neosobníbyrokracii. Všechny tyto instituce jsou oso­covány. že vyvijejí tlak na své obeti a vyko­ristují je vymáháním penez nebo služeb pro­strednictvím hrozeb nebo indoktrinace.

Anarchisté odmítají dve oblíbená ospravedl­není státu: že vykonává užitecné sociálnífunkce, a že státní autorita je SOUHLASEMsubjektu státu legitimizována. Podle anar­chistu je množství úloh vykonávaných státemnezbytné jen k jeho vlastnímu prospechu:provádí napríklad národní obranu. ale ve sku­tecnosti jen brání svou svrchovanost protidruhým státum. Další funkce. jako je napr.ochrana osob. by mohly být pri absenci státuzajišteny soukrome nebo místními komunita­mi. Pokud jde o souhlas, anarchisté se ptají.kdy se predpokládá. že byl tento souhlas dán.a co stane jednotlivcum. kterí ho chtejí vzítzpet. Odmítají názor, že volby jsou pravýmprostredkem souhlasu s vykonáváním vlády

nad volicem; naopak na ne pohlížejí jako naprt1ežitost. kdy je obyvatelstvo podvodemprivedeno k vyjádrení podpory jednomu cijinému príslušníku vládnoucí trídy.

Anarchismus ocekává spolecnost. v nížbude dosaženo maximální osobní svobody,v níž budou spravedlive rozdelovány hmotnéstatky a spolecné úkoly rešeny na základedobrovolného souhlasu. Existují ale velkérozdíly v názoru, jak techto vytoužených metdosáhnout. Mužeme rozlišit ctyri hlavníproudy anarchistického myšlení: individua­lismus. mutualismus. kolektivismus a komu­nismus.

Individualismus

Výchozím bodem individualismu je svrcho­vanost individuální osoby. Každá osoba mánedotknutelnou sféru konání. do které nesmí

nikdo jiný proniknout. Spolecenské vztahyjsou vytváreny primárne smenou a smlou­vou. Za zakladatele této školy bývá castopovažován nemecký nihilista Max Stirner(viz MLADOHEGELOVCI), ale Stirneruvnekompromisní egoismus (veril. že individu­ální osobnost má vždy jednat presne tak. jakchce. bez ohledu na Boha, stát ci mravní pra­vidla) byl prekážkou jakéhokoliv konstruk­tivního prístupu. Typictejšími predstaviteliindividualismu byli americtí anarchisté deva­tenáctého století Josiah Warren. LysanderSpooner a Benjarnin Tucker.

Warren obhajoval systém "spravedlivéhoobchodu", v nemž by každý výrobce. at užpracující sám nebo ve sdružení. smenovalzboží na základe pracovmbo casu vynalo­ženého na vyrobení produktu, využívajesystém pracovních záznamu. Aby ukázalživotaschopnost systému, zrídil "casovéobchody". Vytvoril také nekolik experimen­tálních komunit na bázi individuálního vlast­

nictví a smeny práce. Tucker rozvinul teoriiindividualismu mnohem dukladneji v radecasopiseckých clánku, shmutých v knizeNam(sto knihy (Instead of a Book. 1893).Hlásal predevším. že každý clovek muže uží­vat maximum svobody v míre slucitelné

11

s obdobnou svobodou druhých a má ne­omezené právo získat a disponovat zbožímna trhu. Tucker napadal všechny státemvytvorené monopoly, zvlášte monopol napudu a peníze. Tvrdil, že bez státu by každýclovek mohl - v prípade nutnosti - realizovatprávo na obhajobu své svobody prostrednic­tvím soukromých bezpecnostních spolec­ností. SPOOner stál pevneji v tradici priro­zeného práva a je vyzdvihován hlavne pro svujzdrcující útok na americkou ústavu, v jehožrámci odhalil slabiny smluvní teorie státu.

Individualistický anarchismus byl nedáv­no vzkríšen a v soucasnosti je cástí širšíhohnutí známého jako LlBERTARIANISMUS.Zatímco se ale drívejší individualisté domní­vali, že spolecnost rovnosti a svobody radi­kálne zmení kapitalismus (Tucker se naprí­klad považoval za socialistu), jejich modernídedicové se oznacují za "anarcho-kapitalis­ty", což vyvolává silné odsudky anarchistuodlišného presvedcení.

Mutualismus

Mutualismus lze chápat jako stred mezi indi­vidualistickou a kolektivistickou versí anar­

chismu. Tento termín použil PROUDHONa jeho následovníci pro ekonomický systém,který Proudhon považoval za smírení vlast­nictví a komunismu. Podle jeho principu bykaždý bud jednotlive nebo kolektivne vlastnilvýrobní prostredky (náradí, pole atd.), od­menen by však byl pouze za svou práci, cožby odbouralo zisky a duchody a zabezpecilovysokou míru rovnosti. Smena se mela usku­tecnovat etickou formou smlouvání, v níž byzúcastnené strany požadovaly pouze ekviva­lent toho, co nabízejí. K systému by patriloi vytvorení vzájemné kreditní banky, která bypujcovala výrobcum na minimální úrokovoumíru, pokrývající pouze náklady na administ­rativu. Navzdory praktickým selhánímProudhonových experimentu sehrávali jehofrancouzští žáci vlivnou úlohu v zacátcích

první internacionály, dokud nebyli vytlacenikolektivisty.

12

KolektivismusKolektivismus se vlivem BAKUNINA stal

dominantním proudem anarchistického hnutí.Kolektivisté odmítli Proudhonovu smírlivost

k soukromému vlastnictví drobných rolníkua remeslníku a budoucí spolecnost si predsta­vovali tak, že by v ní organizovaní delnícivyvlastnili kapitál a každá skupina delníkuby sama rídila své výrobní prostredky. Roz­delování výsledku by bylo vecí kolek­tivního rozhodování, všeobecne by všakodmena, prinejmenším pro nejbližšíbudoucnost, úmerne odpovídala vykonanépráci. Kolektivisté stáli v opozici protiautoritárskému KOMUNISMU Marxe a je­ho následovníku.

Komunismus

Proti domnence, že by komunismus mohl býtvnucen pouze autoritárským státem, vystou­pila další generace anarchistu, jmenovite Ma­latesta, Elisée Reclus a KROPOTKlN. Místo

toho tvrdili, že prirozená lidská solidaritapovede k smazání všech majetkových roz­dílu. V anarchistické spolecnosti by každývyužíval spolecných zdroju podle potreby.Produktivní práce by byla organizovánaz nabídkové strany dobrovolnými organi­zacemi delníku, a na poptávkové strane míst­ními komunitami, jejichž úkolem by byloidentifikovat potreby lidí žijících v jejichoblasti. Komunity by se spojovaly za úcelemkoordinace projektu prekracujících jejichhranice, jako jsou silnice a železnice.

Pohled na lidskou prirozenost, kterýzastával komunistický anarchismus, se dia­metrálne liší od egoismu Stirnera a individu­alistu. Predpokládá, že lidé budou pracovatbez hmotných stimulu, a že pri absencisoukromého vlastnictví poklesne kriminalitanatolik, že s provinilci bude možné jednatneformálne, bez uchylování se k donucova­címu aparátu zákonu. Mnozí pro tyto pred­stavy chápou komunistický anarchismusjako formu UTOPISMU. Anarchisté tohotopresvedcení by na svou obranu uvedli, žežádná lidská spolecnost by nemohla prežít,

kdyby lidé nespolupracovali a nebyli v pod­statné míre altruistictí.

Od osmdesátých let minulého století po­važovala vetšina anarchistu komunismus za

nejvyšší formu organizace spolecnosti. Sou­casne s politickou autoritou napadali soukro­mé vlastnictví jako základ vykoristování.Zároven si byli vedomi potreby smírit spo­lecenské vlastnictví a základní anarchistickýduraz na svobodu. Proto zduraznovali, že ko­munistický systém musí být prijat dobrovol­ne, nikoli vnucen silou, a mnozí prijímalikolektivismus jako možné prechodné uspo­rádání, dokud lidé dostatecne nepocítí vzá­

jemnou solidaritu, aby se vzdali majetkovýchrozdílu úplne. Individualisté na druhé strane

využívají svobodu jako odrazový mustek, zekterého útocí na komunistické projektybudoucnosti.

Anarchismus a marxismus

Anarchistická vize budoucí spolecnosti seznacne podobá vizi Marxe a MARXISMU.Presto stáli v socialistickém hnutí anarchisté

a marxisté proti sobe, a to již od Marxovaútoku na Proudhona v Bfde filosofie (1846).

Tato rivalita vyvrcholila behem krátkéhotrvání první internacionály, když Marxovia Bakuninovi príznivci bojovali o kontrolunad organizací. Konflikt skoncil rozpademinternacionály v roce 1872.

Sporným bodem byla otázka, zda cestak socialismu (eventuálne komunismu) vedepres rozbití státu, jak verili anarchisté, neboskrze vytvorení delnického státu (ci diktaturyproletariátu), jak verili marxisté. Podle anar­chistu by každá politická instituce, byt usta­vená výhradne z proletáru, prijala univerzálnírysy státu a nevyhnutelne by se stala novýmzdrojem privilegií a útlaku. Socialistický stát,jehož moc by se rozšírila i na organizaci eko­nomického života, by se pravdepodobne stalnejrepresivnejším ze všech. Podle Bakunino­vých slov by to nebylo "nic jiného než kasár­na: režim, ve kterém by systematicky organi­zovaní pracující muži a ženy spali, vstávali,pracovali a žili na povel, a ve kterém by

chytrým a vzdelaným bYl:=pena privi- ---llegia vládcu ..." (Bakunin on Anarchy,s.284).

Anarchisté považovali Marxovu myšlen­ku, podle níž historické epochy následujíjedna za druhou podle ekonomických záko­nu, za extrémne deterministickou a podcenu­

jící sílu revolucních idejí a "ducha vzpoury".Navíc anarchisté, ackoli uznávali, že domi­

nantní ekonomická trída bude vždy silneovlivnovat aktivity státu, vnímali politickoumoc jako vyrustající z nezávislých korenua mající svou vlastní vnitrní dynamiku.A konecne nesdíleli ani marxistickou víru

v revolucní potenciál mestské pracující trídy.Když se dovolávali podpory "proletariátu",meli na mysli heterogenní masu zahrnujícírolníky, remeslníky a chudinu stejne jakomestské delnictvo. Duverovali predevšímtem, kdo nemají revolucním prevratem coztratit.

Revolucnf zmena

Ze zásadního odporu ke státu vyplýval i pri­rozený odpor anarchistu ke všem snahámreformovat spolecnost parlamentními pro­stredky, stejne jako k snahám o svržení stá­vajícího režimu a jeho nahrazení jiným.Dusledne se zdržovali úcasti na volbách

a jakékoli konvencní politiky všeho druhu.Vetšina z nich uvažovala o revolucní trans­

formaci spolecnosti. Pro muže jako Bakunin,Malatesta a Kropotkin to znamenalo maso­vou vzpouru proti existující forme autoritya ekonomických institucí, vedoucí k spontán­nímu vytvorení nových forem organizacev místním merítku. Politické vedení v bež­

ném smyslu slova zde nemelo mít žádnémísto. Úloha anarchistických intelektuálu

mela být predevším vzdelávací: meli zažeh­nout ducha vzpoury odhalením nespravedl­ností a vštípit masám antiautoritárské ideály.Vzdelávání mluveným a psaným slovem sevšak jevilo jako velmi zdlouhavá a marnápráce, a tak se zrodila myšlenka "propagandyskutkem". První ji interpretoval Malatesta(který se ji pokusil uvést do praxe) jako zvi-

13

ditelnení anarchismu v akci prostrednictvímrozdmýchávání místních vzpour, které byvšude sloužily jako vzor a podnet pro masy.Pozdeji, v osmdesátých a devadesátýchletech minulého století, nabyla propagandacinem formu individuálních teroristickýchakcí, naph1dad atentátu na politické vudce civýznamné prumyslníky. V té dobe se takézrodila obvyklá predstava anarchisty jakobezohledného muže s bombou pod kabátem.Ale žádná z verzí propagandy cinem neprine­sla ovoce: místní vzpoury byly bez rozdílupotlaceny policií nebo vojskem a teroristickéaktivity vytvorily pouze atmosféru neprízni­vého mínení verejnosti, která by nejradejividela i zcela nevinné anarchisty za mrížemi.

Nejnadejnejší revolucní strategie vyšlaz aliance anarchismu a SYNDIKALISMU.

Anarcho-syndikalisté vzhlíželi na odborovéhnutí jednak jako na prostredek organizováníproletariátu pro revoluci, jednak jako nazákladnu, kolem níž by mohla být budovánanová spolecnost. Anarchisté hráli do roku1914 prominentní úlohu ve francouzské syn­dikalistické organizaci CGT (ConfédérationGénérale du Travail) a po válce v její španel­ské obdobe CNT (Confederaci6n Nacional

de Trabajo). Práve ve Španelsku mela anar­cho-syndikalistická idea nejvetší šanci, kdyžvypukla obcanská válka v roce 1936. Anar­chisté se ukázali jako úcinná revolucní sílaa mnoho továren a vesnic bylo celkem úspeš­ne zkolektivizováno. Ve španelských podmín­kách ale nebylo možné realizovat ideje libe­rtariánského komunismu v celé šíri. Nakonec

anarchisté ustoupili tlaku svých republi­kánských spojencu a vzdali se rady svých re­volucních zisku v zájmu vítezství ve válce.

Ideu revoluce všichni anarchisté neschva­

lovali. Individualisté byli podezrívaví k ohro­žení svobody, kterou predstavuje revolucníorganizace, jiní anarchisté argumentovali, žepromena lidských vztahu, kterou anarchievyžaduje, se muže uskutecnit jen dlouhodo­bým vzdeláváním; revoluce mohou nicit, alenemohou samy vybudovat spolecnost bu­doucnosti.

14

Význam anarchismuAnarchismus mužeme hodnotit ze dvou hle­

disek: jako samostatnou ideologii a jako ideo­logii, která obohatila jiné politické tradice.Z prvního pohledu jej musíme odepsat jakonezdar. Anarchismus nikdy nezískal vetšípocet stoupencu a jeho vliv na svetové dejinybyl nicotný. Není na tom nic prekvapivého:anarchistická idea spolecnosti organizovanébez ústrední autority se zdá jít prímo protizkušenosti všech rozvinutých spolecností,v nichž industrializace postupuje ruku v ruces rustem role státu. Anarchismus ve svém

celku vyžaduje notnou dávku víry.Má však vetší význam jako zdroj kritic­

kých myšlenek pro jiné ideologie a hnutí.V socialistické tradici byl anarchismus neu­stále prítomný a pomáhal vyvažovat centra­listické a plánovacské názory mnoha socia­listu. Liberálum pomohl prekonat jejichneduslednosti a pokrytectví v takovýchvecech, jako je naph1dad svoboda projevu.Prispel k rozmachu FEMINISMU. Anarchi­stický ideál lidských vztahu osvobozenýchod donucování a vykoristování se rozšíril i navztahy mezi mužem a ženou (naph1dadEmma Goldmanová, v Rusku narozená pro­minentní anarchistka, žijící na zacátku tohotostoletí v USA). Tento proud anarchistickéhomyšlení (odvozený zvlášte od TOLSTÉHO),odmítající z principu jakékoli násilí, bývácasto spodním proudem PACIFISMU.V poslední dobe absorbovalo anarchistickémyšlenky radikální krídlo hnutí zelenýcha anarchisté mnohdy stojí v cele kampaní zaPRÁVA ZVÍRAT. Tyto zjevne nesourodévlivy jsou spojeny dvema hlavními myšlen­kami: opozicí ke všem mocenským vztahum,nezávisle na tom, jak umne maskovaným,a vírou v prímou akci namísto konvencníchpolitických metod. Práve tyto myšlenky ­spíše než podrobné plány na rekonstrukcispolecnosti - se zdají být trvalým príspev­kem anarchismu k politickému myšlení.

DLM

odkazy

(Viz také BAKUNIN, GODWIN, KROPOTKIN,PROUDHON a TOLSTOJ)

Bakunin, M.: Bakunin 011 Anarchy, ed. S. Dolgoff,

New York: Vintage, 1972.

Malatesta, E.: Errico Malatesta: his Lije and ldeas,

cd. V. Richards. Londýn: Freedom, 1965.

Tucker, B.R.: lnstead oj a Book. New York: B.R.

Tucker, 1893.

Warren, J.: Equitable Commerce. New York:

Fowlers & Wells, 1852.

anomie Staroveký pojem, znamenající bez­

práví, prenesený do moderní sociologieDURKHEIMEM. Ten anomii definoval jakonedostatek omezovacích norem vymezujícícha usmernujících individuální tužby - tedy

jako sociální stav, který je psychologickyškodlivý (vede v extrému k sebevražde)a spolecensky desintegrující. Podle Durkhei­ma je anomie vlastní moderním spolecnos­tem - v manželství (se zhroucením manžel­

ského statutu) a ekonomickém živote, kterýztratil zavedenou a prijatelnou normativnístrukturu. Robert Merton pojem anomie pri­zpusobil jinému úcelu a definoval ho jakorozpor mezi kulturními normami a sociálnestrukturovanými schopnostmi lidí podle tech­to norem žít. SL

odkazy

Merton, R.K.: Social Theory and Social Structure.

G1encoe, III.: Free Press ofGlencoe, 1957.

Arendtová, Hannah (1906-1975)

Politická myslitelka a analyticka totalita­rismu. Arendtová se narodila v Konigs­bergu v židovské rodine. Mládí strávilastudiem filosofie u EXISTENCIALIS­

TICKÝCH myslitelu Heideggera a Jas­perse. K politice obrátila pozornost ažs nástupem nacismu, který ji donutil opus­tit Nemecko. Podarilo se jí uprchnout presFrancii do USA, kde publikovala svá hlav­ní díla v anglictine.

Díla Arendtové jsou formou i obsahemvysoce idiosynkratická a stojí mimo znárnouklasifikaci. Svuj prístup popisovala jako"myšlení bez zábradlí", usilující spíše poro­zumet významu politické zkušenosti než hro­madit vedomosti ci dokazovat teorie.Prestože za mnohé vdecila HEIDEGGE­

ROVE existencialistické fenomenologiia jeho asimilaci filosofie a poesie, její politic­ké zájmy a názory jsou do znacné míry pu­vodní. Jediné politické stanovisko, se kterýmby mohla být spojována, je polozapomenutátradice REPUBLlKANISMU, která inspiro­vala Machiavelliho, americké otce zakladate­

le a Tocquevilla. Všechny moderní školy po­litického myšlení podle ní odvrhly autenticképolitické hodnoty ve prospech sociálních.

Arendtová se proslavila v roce 1951 dílemPuvod totalitarismu (The Origins of Tota­litarianism), v nemž vyslovila názor, ženacismus a stalinismus ustavily novoua specificky moderní formu vlády, která bynemela být zamenována s tradicními podoba­mi útlaku. TOT ALlT ARISMUS smerujek vnitrní totální dominanci a k ovládnutí

sveta. Jeho význacnými rysy jsou ideologiea teror - teror (ve své nejextrémnejší podobeuskutecnovaný v nacistických vyhlazovacíchtáborech) užívaný nikoli k nakládání s odpur­ci, nýbrž za tím úcelem, aby byla do praxeuvedena ideologie, proklamující "zákony his­torie". Arendtová se pokoušela identifikovatv nedávné evropské zkušenosti prvky, kterétotalitarismus umožnily: specifické politickéa sociální postavení Židu, jež podnítilo anti­semitismus; imperialismus, který vyvolalrasistická hnutí a celosvetovou expanzi moci;a rozklad evropské spolecnosti na vykorene­né masy, natolik osamelé a desorientované,že mohly být mobilizovány ideologiemi.

Dílo Puvod totalitarismu je pozoruhodnéživostí, s jakou evokuje zkušenost totalitaris­mu, a v tomto ohledu ostre kontrastuje s aka­demictejšími pojednáními o tomto predmetu.Kniha byla kritizována z mnoha duvodu - odArendtové ztotožnení nacismu se stalinis­

mem až po její spoléhání se na literární sve-

15

dectví pri pátrání po jejich predchudcích ­a kontroversní je stále. Ješte více sporu,zvlášte v židovské komunite, vyvolal návratArendtové k tomuto predmetu prací Eich­mann v Jeruzaléme (Eichmann in Jerusalem,

1963), inspirovanou soudem s prominentnímnacistou. V knize s podtitulem ,,zpráva o ba­nalite zla" tvrdila, že Eichmannovy zlocinynevycházely ani tak z vedomé zkaženosti, alespíše z byrokratické bezmyšlenkovitosti a ne­schopnosti uvažovat o významu svých cinu.

Pokusit se "premýšlet o tom, co deláme"a celit zkušenosti bez zavádejících predpo­kladu bylo zámerem Arendtové nejambicióz­nejšího a nejsystematictejšího filosofickéhodíla Lidská situace (The Human Condition,

1958). V této knize zkoumá zpusoby lid­ských aktivit a podmínky, za kterých k nimdochází, a tvrdí, že mezi aktivitami existujevnitrní hierarchie. V této hierarchii zaujímánejnižší místo práce, rutinní chování, jež slou­ží materiálnímu životu a komfortu lidského

druhu. Nad prací stojí tvorba, aktivita remesl­níka ci umelce, tvorícího trvalé objekty vytvá­rející lidský svet a domov cloveku na zemi.Nad tvorbou stojí jednání, verejná interakcemezi rovnými, jež je základem politiky.

Diskuse vyvolaná Arendtovou obracípozornost na "pluralitu" lidských bytostí a naskutecnost, že k jednání dochází mezibytostmi, které jsou jedinecné a mají odlišnýpohled na spolecný svet. Arendtová takéklade duraz na ,,rození" (v kontrastu k obli­gátnímu existencialistickému zduraznení smr­telnosti) - do spolecného sveta vstupují stálenové lidské bytosti a každá z nich má svobo­du zacít neco nového. Politika má zvláštní

význam, protože pouze v jednání mohouindividuální bytosti odhalit svou jedinecnost:pouze v jednání mohou zakusit svobodu a dátsmysl lidskému životu. Krome oslavovánípolitiky však Arendtová upozornuje i na jejíextrémní "fluiditu": na sílu, která muže

vzniknout spolecným verejným jednánímsvobodných jedincu, a obtížnost toho, chce­me-li takovéto prostory pro jednání instituci­onalizovat. Na protikladu moderního státu

16

a recké polis, v níž politickou svobodu obca­né chápali a užívali, Arendtová dokazuje, žeopravdovou hodnotu lidské cinnosti zatemni­la rada historických událostí. Kontrast meziverejným a soukromým životem se vytratil sevzestupem "spolecnosti", to jest celonárodníorganizace soukromých zájmu jednotlivcu.Ekonomické a vedecké zmeny a introspektiv­ní filosofie pripravily cloveka o zkušenostobývání stabilního lidského sveta.Výsledkem tohoto bytí "bez sveta" u moder­ních lidí je narustající precenování hodnotypouhého prežití.

Další velké dílo O revoluci (On Revo­

lution, 1963) reflektuje problematiku pokusuo nalezení svobodného politického systému.V kontroverzní analýze staví Arendtová protisobe americkou revoluci, které se podarilozavést svobodnou ústavu, a francouzskou

revoluci, která zdegenerovala v násilí a tyra­nii. Arendtová tvrdí, že ve Francii byl politic­ký problém vytvorení permanentm110 prosto­ru pro svobodné jednání odsunut stranousociálním problémem masové chudoby. Re­volucionári sami byli svedeni k teroru svou"lítostí" nad chudými (což Arendtová odlišu­je od "soucitu" a "solidarity" s jejich utrpe­ním). Dokonce i v Americe však byl odkazrevoluce dvojznacný. Ústava ponechala vetši­nu obcanu mimo politickou arénu, což meloza následek, že rychle ztratili veškerý smyslpro veci verejné a zacali vnímat politiku pou­ze jako prostredek k dosažení privátmbo štestí.Arendtová oponuje univerzálnímu modernímupredpokladu, že veškerá politika má smerovatke zlepšení životní úrovne, a vyzdvihuje ,,ztra­cený poklad" revolucní tradice, který byl vy­zkoušen v sérii revolucí, ale pak zapomenut ­totiž "verejné štestí" úcastnit se spolu s ostat­ními svobodného politického jednání. Skutec­ným smyslem revoluce je podle ní zaobírat setakovýmto jednáním a založit nové politickéusporádání, které by je umožnovalo trvale.Arendtová pripomíná spontánní vznik obcan­ských rad v mnoha revolucích a vyslovuje ná­zor, že sdružení takovýchto rad by mela býtdána prednost pred zastupitelskou demokracií.

Arendtová ovšem nemela v úmyslu navr­hovat rešení problému, které identifikovala.Domnívala se, že v moderní dobe, s úpadkem

,,rímské trojice" náboženství, tradice a autori­

ty, zmizely historické opory politickýchsystému, což má za následek naši opetovnoukonfrontaci s elementárními problémy lid­ského soužití. V jistém smyslu to znamená,že budoucnost je otevrená, a Arendtová sku­tecne stále zduraznuje lidskou schopnost dátvzniknout necemu novému. Její duraz nasvobodu jedince politicky jednat provázelo

jasné vedomí nepredvídatelnosti takovéhojednání i jeho tendencí produkovat nezamýš­lené a nekontrolovatelné dusledky. Proto

vyloucila, že by úkolem politické filosofiebylo navrhnout plán budoucí realizace.

Prestože myšlenky Arendtové mají znac­nou vnitrní koherenci, vedome se zdržovala

vytvárení systému a zduraznovala prozatímnípovahu myšlení, které se (ne tak jako poz­nání vedeckého typu) podobá neustálémutkaní Penelopy, která neustále párá již hoto­vou práci. V posledním, posmrtne vydanémdíle Život mysli (Life of the Mind, 1978),obrací své reflexe ke zkušenosti duchovního

života, a to ve dvou dílech, Myšlen{ (Thinking)a Chten{ (Willing), jež mely být završenyzáverecným Souzen{m (Judging).

Arendtovou nelze priradit k žádnému jižexistujícímu proudu a neustavila ani žádnoumyšlenkovou školu, a je tedy predcasné hod­notit její význam pro politickou filosofii. Jejíkritikové ji neberou vážne pro nepopiratel­nou svévoli jejích tvrzení, zatímco obdivova­telé ji pro originalitu a nadání rozpoznata popsat zapomenutou politickou zkušenostpovažují za nejduležitejší politickou myslitel­ku naší doby. MEC

odkazy

•••Arendtová, H.: Puvod totalitarismu, 1., II., prel.

M. PalouŠ. Praha: OlKOYMENH, 1995.

__ : Eichmann v Jerusaléme, prel. M. PalouŠ.Praha: Mladá fronta, 1995.

•••__ : The Human Condition. Chicago: Univerzity

ofChicago Press, 1958.

__ : On Revolution. New York: Viking, 1963.

__ :The Lije of The Mind. New York: HarcourtBrace Jovanovich, 1978.

__ : Krize kultury, prel. M. Palouš, Praha: Mladáfronta, 1994.

Aristoteles (384-322 pred Kr.) Recký filo­sof. Aristoteles se narodil v Stagire v sever­ním Recku. Jeho matka byla zámožná, otecbyl lékarem makedonského krále. V roce 367pred Kr. se prestehoval do Athén a pripojil sek Platónove Akademii, kde zustal až do

Platónovy smrti (347 pred Kr.). Po nekolikaletech strávených na západním pobreží MaléAsie byl pozván na makedonský dvur v Pellejako vychovatel mladého Alexandra Veli­kého. O osm let pozdeji (335 pred Kr.) sevrátil do Athén a založil svou vlastní filoso­

fickou školu. Po Alexandrove smrti (332

pred Kr.) zachvátily Athény protimakedon­ské nálady a Aristoteles radeji opustil mesto.O nekolik mesícu pozdeji zemrel.

Aristoteluv génius byl všestranný a sez­nam jeho del ohromuje délkou a rozmanitos­tí. Napsal radu politickovedných prací.Nejvýznamnejší z nich jsou Ústavy (dejinya popisná analýza více než 50 reckých státu),z nichž se zachovala pouze Ústava

Athénanu. Nejslavnejším Aristotelovýmdílem je Politika.

Osm knih, ze kterých se Politika skládá,tvorí tri skupiny: knihy L-IIL pomerne ab­straktní formou pojednávají o STÁTU, jehopuvodu, povaze a podstatných odlišnostechruzných typu státu; knihy V.-VL obsahujípodrobný výcet ruzných "druhu" ústav;a knihy VIL-VIII. jsou fragmenty ztracenéhonebo nedokonceného eseje o ideálním státe.Tyto tri cásti netvorí celek a ani tak nebylyzamýšleny. Také nejsou vždy vythbené.Politika není uzavrená ucebnice politickéteorie.

Politická veda se zabývá státem cilipolis. Aristoteluv prístup k predmetu je vedo­mou kombinací prístupu teoretického, empi­rického a normativního. Aristoteles analyzuje

17

a tríbí pojmy, s nimiž musí politické myšlenípracovat, a tyto pojmy aplikuje na historickédukazy shromáždené v "ústavách". Urcitépolitické instituce pritom doporucuje a jinézavrhuje. Politika je dílo analytické, popisnéa (prinejmenším zámerem) praktické.

Aristoteles zacíná tvrzením, že stát je pri­rozená entita [I,i]. To, že sem vstupuje pojemprirozenost, není náhodné; tento pojem pro­niká celým Aristotelovým politickým myšle­ním. Lidé - stejne jako vcely nebo sloni - seprirozene sdružují: jednotlivci vytvárejídomácnost, domácnosti obce a obce se spoju­jí ve státy. Vznik státu je vyvrcholením priro­zeného procesu. (Aristoteles explicitne odmí­tá názor, že státní autorita spocívá pouze na"spolecenské dohode" [1280a25 nn.].) Stát jedokonalá forma lidské pospolitosti, nebotjsme od prfrody "politictí tvorové" [1253a2],kterí nemohou prospívat ci žít "dobrý život"jinak než jako obcané státu. Máme urcitéschopnosti, jmenovite schopnost uvažovato záležitostech spravedlnosti a nespravedl­nosti, jež se mohou plne uplatnit pouze vprostredí státu, a které, pokud chceme prospí­vat, musíme uplatnovat. Podle Aristotela jsoulidé na rozdíl od vcel tvorové spíše politictínež spolecenští: spolecenská spoluprácevyžaduje politickou organizaci. Anarchismusje neprirozený.

Státy jsou sobestacné v tom smyslu, žev jejich rámci obcané najdou vše, co potrebu­jí k dobrému životu. Je jasné, že domácnostia obce tímto zpusobem sobestacné nejsou.Národní státy jsou sobestacné, ale dobrýživot v nich není možný [1326a27 nn.]: nenímožné mít stát se 100 000 obyvateli, stejnejako není možné mít lod dlouhou pet mil.

Stát je spolecenství obcanu a obcanem jekaždý, kdo muže být volen do politickéhoúradu [1II,i] (viz OBCANSTVÍ). (Slovo úradpojímá Aristoteles velmi široce: zasedatv obcanském sboru znamená zastávat úrad.)

Je ale mnoho podob státu, jejichž rozdílyjsou urcovány ruznými typy "ústavy" (poli­teia) nebo zpusoby usporádání a pridelováníúradu. Aristoteles venuje velký prostor syste-

18

matice ústav. Zacíná s jednoduchým systé­mem [III,iv]. Stát muže být rízen bud (1) jed­ním vládcem, nebo (2) malou skupinou, nebo(3) širokou skupinou. Vládci pak mohouvládnout bud (a) v zájmu všech, nebo (b) vesvém vlastním zájmu. Odtud vychází šestzákladních ústav, tri "správné" a tri "nespráv­né": (la) království, (2a) aristokracie, (3a)ústavní vláda, (lb) tyranie, (2b) oligarchie,(3b) demokracie. Je to sice schéma prehled­né, ale hrubé. Pozdeji [IV. a VI.] Aristoteleszavádí podskupiny a nakonec dává prednostcharakteristice rysu ústav pred charakteristi­kou ústav samotných jako aristokratických,demokratických atd. (13l77b 17 nn.), nebotv každém státe je mnoho úradu [VI,v] a jed­na ústava muže mít napríklad demokratickérysy (pokud jsou všichni obcané volitelní dosboru porotcu) a zároven rysy království(pokud je vojenská síla v rukou jednoho clo­veka).

Aristoteles se v široké míre zaobírá pod­mínkami, za kterých státy, at už správnénebo nesprávné, mohou být stabilní. Tvrdí,že základní prícinou politického sváru (sta­sis) a z neho vyplývající revoluce je nerov­nost [130lb26 nn.]. I když stasis muže uspí­šit rada banálních vecí, treba i milenecká

hádka [V,i], revolucionári vždy bojují zaROVNOST a spravedlnost. Pro ruzné lidiznamená rovnost ruzné veci [130lb29]; není

to pojem ciste ekonomický, presto však jsouhlavním prvkem stasis peníze. Revoluceobecne vznikají, když chudí povstávají protibohatým. Státníkovi jakéhokoli politickéhozabarvení nabízí Aristoteles radu, jak vytvá­ret rovnost nebo alespon její zdání a jakspoutat ci odvést jinam vášne nerovných.Jako špatné nevidí všechny politické zmeny[1268b25 nn.], nicméne primární státníkovapovinnost je chránit ústavu svého státu.

Tyto úvahy vysvetlují Aristotelovu chválu"prostredních" nebo "smíšených" ústav. Nej­lepší typ státu podle nej bude mít nejakouformu ústavní vlády, v níž mají všichni obca­né prístup prinejmenším do nekterých úradu,"kterými vládnou a které naopak vládnou

jim" [IV,ix]. Království muže být nejlepšíformou za urcitých myslitelných podmínek[III,xi], ale v praxi je lépe dát prednost ústa­ve, která má demokratické i oligarchické

rysy a v níž má moc "strední trída". Protožeje-li "strední trída" - ti, kdo nejsou ani phlišbohatí, ani phliš chudí - dostatecne pocetná,

aby mohla udržet rovnováhu moci, znamenáto pro stát maximální stabilitu [1297a6 nn.].Navíc jsou kolektivní rozhodnutí velmi prav­

depodobne i dobrá rozhodnutí [III, vi]:

podobne jako slavnost, na kterou každýZ hostu prinese nejaký zvláštní pokrm, bude

lepší než ta, kde bude jedno jídlo od jedinéhohostitele, tak i kolektivní rozhodování bude

pravdepodobne lepší než rozhodování jedin­ce. Každý clen kolektivní vlády má svouzvláštnost a kolektivní vláda je tedy amalga­mem rozlicných individuálních úsudku. Tovšak muže vypadat jen jako optimistickýpredpoklad, nebot individuální úsudek mužebýt pohrben všeobecnou nezpusobilostí.Aristoteles skutecne dodává, že kolektivní

rozhodování je optimální pouze za jistýchokolností [128lb15 nn.].

Ústava ustavuje formální rámec, v nemžideální obcan vládne a je mu vládnuto. Co jepodstatou takového státu? V nedokoncenýchknihách VIL-VIII. je vysloven názor, že natuto otázku je možné dát jen neúplnou odpo­ved. Aristoteles hovorí o velikosti státu

[V1I,iiv], o jeho geografii [VII,v] a materiálnífysiognomii [VII,x/xi] a o jeho národnímcharakteru - obcané by meli být zárovenoduševnelí a inteligentní, což je typické proReky, ne však pro cizince [VII,vi]. Hovorítaké o mezinárodních vztazích: stát musí býtschopen se ubránit proti vojenskému útoku,nemel by však mít imperiální ambice a nemelby se pouštet do útocné války [VII,ii], proto­že lidé žijí dobrý život v podmínkách míru,zatímco imperialistická politika stát rozširuje,a tedy nicí. Sobestacný stát by se také nemelzabývat rozsáhlou obchodní nebo kulturnívýmenou [1327a27 nn.].

Obcané vykonávají ruzné politické úradya v mládí slouží ve vojsku. Jsou také jediný-

mi soukromými vlastníky pudy [1329b36 nn.].(Aristoteles tvrde vystupuje proti tomu druhukomunismu, který doporucoval Plat6n [II,ii]:byl presvedcen, že majetek by mel být vlast­nen soukrome, ale užíván spolecne, což zna­mená, že vlastníci by meli prátelsky prokazo­vat velkorysost [1330a].) Obcané jsou jedi­nými pravými soucástmi státu, ale obyvatel­stvo také zahrnuje cetné ne-obcany: deti,ženy, otroky, usedlé cizince a další, na nichžjsou obcané závislí. Sami obcané nepracují:zemedelská a remeslná výroba je v rukáchvazalu nebo (což je lepší) otroku.

Nekterí lidé jsou podle Aristotela "priro­zení" otroci [1I,ii]. Jsou to lidé, kterí postrá­dají urcité rozumové schopnosti: dokážoudodržovat rozkazy a dokonce rady, ale nemo­hou sami uvažovat, protože k uvažovánínemají schopnost [1260a12]. V zájmu tako­vých lidí je být otroky, aje prirozené a správ­né, že jsou zotroceni [1255al nn.].V Aristotelove dobe nebyl tento prístupk otroctví tak úplne nekontroversní a Ari­stoteles argumentoval neobvykle slabe, pro­tože i kdyby nejací lidé naprosto ztratilischopnost uvažovat, težko automaticky ná­sleduje to, že by meli být zotroceni nebo žeby s nimi melo být zacházeno jako s "živýmmajetkem" [1253b32].

Také ženy jsou podle Aristotela intelektu­álne omezené: ackoli mají schopnost uva­žování, není to schopnost "svrchovaná",nebot žena je phliš naklonena k tomu, dátse premoci vášní [1260a13]. Aristoteles pri­pouští, že ženy mohou získat vzdelání[1260b 13 nn.], nebot tvorí polovinu populacea v domácí ekonomii zastávají duležitémísto, ale v žádném prípade nesouhlasí, abyse pocítaly k obcanum nebo aby mely politic­ká práva.

Stát reguluje snatky a porodnost [VII,xiv],a co je nejduležitejší, rozhoduje o výchovea výuce detí i mladých mužu. Proto musídohlížet na veškeré vzdelávání [VIII,i]a všichni obcané musí dostat vzdelání stejné[VII,xiii]. Velká cást VIII. knihy pojednáváo výuce hudby: mely by se deti ucit hudbe,

19

a jestliže ano, tedy jak? Jaké hudbe by semely ucit? Mely by se ucit hudbu vytváretnebo poslouchat? Pokud by se mely ucit hrátna hudební nástroj, tedy na jaký? Atd ...

Detailní zájem o hudební vzdelávání jasnevyjadruje podstatnou charakteristiku Aristo­telova politického myšlení: Aristoteles bylautoritár. Jeho stát urcuje, zda-li a kdy smíclovek hrát na flétnu [1341a17 nn.] a uvalujeprísnou cenzuru na umení [1336bI2 nn.].Aristotelovi státní úredníci rozhodují, kterépríbehy se budou císt detem [1336318 nn.].Nejde o povrchní jev; toto autoritárství jev Aristotelove politickém myšlení hlubocezakoreneno.

Za prvé, stát existuje v zájmu dobréhoživota a jeho úcelem ci cílem (telos) je blahoobcanu. Z toho je velmi snadné odvodit, ževláda by mela prijímat zákony pro dobrýživot a obcané by svuj blahobyt meli mítpotvrzený aktem státu [1325a5 nn.]. (To jevšak klamný záver. Ríci, že cílem státu jedobrý život, jednoduše znamená vyhlašovat,že lidé mohou pouze ci nejlépe prospívat jenv prostredí státu. Nenásleduje však jedinéslovo o rádné pusobnosti a úloze vládyv podpore dobrého života.) Za druhé, pridefinování lidí jako politických tvoru Aris­toteles vychází od státu: lidé jsou tak sou­cástmi státu [1253a19 nn.] a náleží státu[1337317 nn.]. Soukromé zájmy obcanu jsoupodrízeny verejnému dobru. Z toho sicenevyplývá, že zákonodárce má oprávneníurcovat jakoukoli obcanovu aktivitu, ale jemožné si to myslet.

Aristotelovi obcané jsou samozrejme svo­bodní lidé. Ale jejich svoboda není demokra­tickým ideálem "delání toho, co chci"[1317 a40 nn.]. K takovému ideálu Aristotelesnechová žádné sympatie. Aristotelova svobo­da je jednoduše opak otroctví: obcané nejsouotroci, nejsou vlastneni (dokonce ani státemne), jsou svobodní. Je blahobyt s taktovybledlou svobodou slucitelný? Strucnépoznámky o lidském štestí v Politice expli­citne odkazují k delším pojednáním v Aristo­telove Etice. Ale jak v Eudemove, tak v Niko-

20

machove Etice trvá Aristoteles na tom, žedobrý clovek musí být autonomní, musí sámprovádet vlastní volbu a podle ní jednat. Neníjasné, do jaké míry je tento ušlechtilý pohledslucitelný s autoritárstvím Politiky.

Aristotelova politická filosofie je v nekte­rých cástech odpudivá i bizarní. Mimoto jsouv ní urcité prekvapivé pasáže. Aristoteles žilv dobe hlubokých politických zmen, behemnichž tradicní malé mestské státy, žárlivé nasvou autonomii a spojující se jen v krizovýchokamžicích, postupne kapitulovaly predexpanzí Makedonské ríše. Aristoteles melk makedonskému dvoru silné vazby a navícbyl v podstate bezdomovec: celý svuj životbyl nekde usedlým cizincem ci "pri­stehovalcem" bez nároku na úcast v politic­kém živote státu, ve kterém žil. I když byl

sám pristehovalec, trval na tom, že nejlépe jecloveku žít jako obcan. Ackoli byl prítelemkrálu, považoval království za nežádoucí.Byl svedkem rustu makedonské moci, a od­mítal ríši jako degenerovanou formu politic­kého sdružení. Je-li Aristotelova politickáteorie utvárena a také omezována historic­

kými podmínkami doby, není ph1iš závislána okolnostech jeho vlastního politickéhopostavení.

Díky své historické a empirické stránce jePolitika ústredním textem pro studenty an­tické historie, díky své stránce analytickéa teoretické je považována za klasické dílopolitické teorie. Je to však práve cizineckápovaha Aristotelova myšlení, co z Politikystále delá fascinující a živý text. JH

odkazy

Všechny odkazy v hranatých závorkách patrí

Aristotelove Politice. Velké rímské císlice oznacují

knihu a malé rímské císlice kapitolu (napr. IV,iii

odkazuje k tretí kapitole ctvrtého dílu Politiky). Kde

je nutný presnejší odkaz, je použit standardní

"Bekker system", bežne používaný vedci v poznám­

kách vetšiny prekladu a textu.

Aristoteles: Politika, prel. A. Kríž, Praha: Jan Laich­

ter, 1939. Novejší ceské vydání v OIKOYMENH.

A-ugustin Z Hippo (345-430) Biskup a theo­log. Narodil se v dnešním Alžírsku. Cvicil sev klasické latinské rétorice, zprvu v severníAfrice a pozdeji v Ríme, kde se stal ucitelemrétoriky. Po setkání s Ambrožem, klasickyvzdelaným biskupem z Milána, se Augustinobrátil od dualistického náboženství, mani­

chejismu, studoval novoplatónskou filosofiiv latinských prekladech a prožil emocionálníkonversi ke krestanství (386).

V první polovine ctvrtého století se císarKonstantin stal krestanem a v roce 380 bylokrestanství prijato za oficiální rímské nábo­ženství. Prineslo to nejen konec pronásledo­váni krestanu; konverse rímského imperia kekrestanství znamenala, že se v rozhodovánísvetské vlády spatroval projev Boží vule a žeinstitucionální církev získala státní podporu.Církev (zvlášte v severní Africe, kam se

Augustin vrátil a kde se stal v Hippo bisku­pem), se stále více zaplétala do právnícha politických aktivit. Augustin se svými cet­nými theologickými díly stal jedním z hlav­ních architektu latinské krestanské politickéteorie na sklonku rímské civilizace. Poté, co

bylo v roce 410 "vecné" mesto Rím vyplene­no barbarským Alarichem a jeho Góty, zacalAugustin pracovat na spise O obci Bož{(413-25). Odpovídá zde na neprátelskéútoky proti krestanství, které z pádu Rímavinily krestanskou lhostejnost k prežití státu,a postupne rozvíjí své nejvlivnejší teze:o dejinách, o milosti a predestinaci, o svo­bodné vuli, o pravé republice, o povinnos­tech krestanu ke státu, o spravedlivé válce, ovztazích institucionální církve ke svetské

moci a o vztazích mezi krestany, cleny Božíobce na zemi, a cleny obce lidské. Témadvou obcí, Boží a lidské, se pak neslo poli­tickým teoretizováním po dalších 800let stredoveku a dále (viz CÍRKEV

A STÁT). Augustin, který byl plodným au­torem a skvelým recníkem, ucinil z Obce

Bož[ summu, shrnující encyklopedickyvšechny proudy jeho politické teorie: smesnovoplatónské filosofie, krestanského ucení,biblických dejin a dobových odpovedí na

problémy církve a státu v predvecer pá­duRíma.

Augustin byl presvedcen, že skutecný cílcloveka leží mimo dejiny. Lidské dejinyzobrazoval jako sinusoidu dobrých a zlýchudálostí, jejichž nejzazší smysl je pro clove­ka nevyzpytatelný a jejichž prubeh urcujepouze Buh. Jako tok vnejších událostí v sobedejiny skrývají drama hríchu a spasení, ježbude vyrešeno až po skoncení dejin. Žádnýpozemský stát se tak nemuže naveky zabez­pecit pred vnitrním ani vnejším útokem.Recká a rímská klasická politická tradice,která tvrdila, že clovek dochází svého cíle

obcanstvím v rozumne usporádaném a spra­vedlivém státu, byla podle Augustina špatnáa arogantní. Toho není možné dosáhnout.Nicméne veril, že vláda je ustanovena Bohem,prestože se lidské dejiny jeví jen jako soupisnicivých válek snažících se zajistit krátkýmír. Víra klasické tradice v rozum cloveka

a jeho schopnost rozumne a spravedlive sámsobe vládnout byla naivní, protože pro Ada­muv hrích je clovek naveky obetí iracionálnísebelásky a ztráty sebevlády a znalosti sebesama. Vláda byla ustavena s Božím svolením,aby chránila relativní svetský mír, ne všakjako naplnení cloveka. Jsou ovšem i ne­spravedlivé vlády, které však nelze považovatza nic jiného než za bandy lupicu, udržujícímír na základe útlaku a násilí. V dobrém

krestanském státe musí rádná starost o spra­vedlnost zahrnovat i Boha, ale ani takový státnebude nikdy cloveku pravým domovem.

Augustin nehlásal ustavení theokracie nasvete. Místo toho lícil svátostnou úlohu

kneží, pracujících ruku v ruce s dobrou vlá­dou proti tomu, co nazýval lidskou zkaženoupovahou, zkaženou tak, že nelze doufatv rozumové sebezlepšení. Tvrdil, že celý lid­ský rod padl s Adamem, pricemž prenostohoto hríchu je svázán s pohlavním chtícem.V dusledku tohoto hríchu clovek není scho­

pen jakéhokoli aktu ciste dobré vule. Ackolijsou lidé prirozene spolecenští, jsou odpo­vední za špatná rozhodnutí; když se však roz­hodují dobre, ciní tak pouze s pomocí Boží

21

skrze nezaslouženou milost. Prísná spravedl­nost by všechen lid uvrhla do pekla, ale vírav Boží milost umožnila Augustinovi interpre­tovat bibli tak, že Buh si vybral menšinu dušík záchrane nevyzpytatelným rozhodnutímpredurcit je a vyvýšit bez ohledu na zásluhyci jejich historické ciny (tuto doktrinuo milosti rozvinul Augustin v diskusi s mni­chem Pelagiem). Jeho ucení o svobodné vulilze strucne vyjádrit takto: I když Buh predví­dal Satanuv pád skrze pýchu a Adamuv hríchskrze neposlušnost, jejich individuální svo­boda rozhodnout se ke zlu nebyla Božímvedením zasažena. Proto Adamuv hrích

nebyl Bohem predurcen, ale pouze predví­dán. Morální zlo ve svete je vedomé rozhod­nutí zneužít své svobodné vule. Lidské deji­ny byly vždy zmítány nekontrolovatelnýmiprvky pýchy a smyslnosti. Odtud vyplývápotreba vlády, dokonce tyranské vlády, protiníž není odvolání, nebot všechna trápení jsouzasloužená.

Vlády jsou podle Augustina Bohem usta­veny, aby udržovaly porádek a obcanský mír.Na základe zkoumání CICERONOVY repu­blikánské teorie vlády argumentoval, že spra­vedlivé spolecenství musí být utvárenomnožstvím rozumných lidí sjednocenýchspíše spolecnou láskou k Bohu než spolec­nou láskou k materiálnímu blahu spolecen­ského rádu. Ciceronuv Rím sjednocoval lidispíše materiálne než duchovne. Pro Au­gustina je proto pravým státem pravá církev,ale tato jednota se uskutecní až po skoncenídejin. Soucasná institucionální církev obsa­huje zrno i plevy. V case nemuže existovatžádné skutecne dobré spolecenství, ani cír­kev. Augustin nenabízí žádnou klerikální de­finici státu, která by h'kala, že je treba, abytheologická hierarchie kontrolovala morální

záležitosti ve spolecnosti. Presto Augustintvrdí, že svetský stát je morální entita a žestáty mohou zvažovat, co je mravne správné,a co naopak špatné. Protože stát bude vždyobsahovat i zlo, vuli hledící pouze na sebe,musí stát zakrocovat jako verejný vykonava­tel. Krestané, kterí jsou povoláni k svetské

22

moci, musejí prijmout odpovednost za udrže­ní porádku a obcanského míru s vedomím, žejejich rozhodování je omylné a že pravde­podobne uciní i nesprávná rozhodnutí, ve kte­rých tragicky špatne vyhodnotí situaci. Místoaby prosazoval krestanský pacifismus, zastá­val Augustin opacný názor, že krestan má vucistátu povinnosti: musí sloužit ve verejnémúrade a muže být povolán bojovat veSPRAVEDLIVÉ VÁLCE. Protože obcanské

spolecnosti mohou být zniceny zlými neverící­mi lidmi, muže se stát spravedlive rozhodnoutvést válku, což je chápáno jako závazek bojo­vat proti vetší nespravedlnosti na strane protiv­níka. Augustin neodsuzuje obranu, není všakzastáncem msty. Spravedlivá válka je boj zaspravedlivý mír, avšak žádný pozemský státnení zcela spravedlivý, proto není v dejináchmožné uskutecnení krestanské utopie.

Spis O obci Božf zacíná jako apologetickáobrana krestanství a zabývá se otázkou, zdavyplenení Ríma Alarichem nebylo zpuso­beno tím, že Rím zapomnel na své starobyléantické pohanství. Pokracuje konstrukcí teo­rie spolecnosti a dejin prostrednictvím phbe­hu o puvodu mesta Božího a mesta lidského.V knihách XV.-XVIII. sleduje pocátky oboutechto obcí a v knihách XIX.-XXII. hovorí

o jejich završení ve vecnosti. Mnohé z Augus­tinových výkladu vychází z jeho stretnutís heretickou sektou donatistu v severní Africe.

Augustin rozlišuje mezi božsky urcenýma prirozeným spolecenským životem a hod­notami rímské spolecnosti, v níž svetskásláva a sebeprosazující patriotismus vyvyšo­valy lásku k sobe nad všechno ostatní. Vy­plenení Ríma není v lidských dejinách tounejvetší krizí, skutecné krize lidstva se ode­hrály v ráji a na Kalvárii. Od dob pádu jsouv dejinách vždy dve odlišné obce: jedna od­daná sama sobe, druhá Bohu. Jedna slouží

rebelujícím andelum, druhá tem, kterí jsouloyální k Bohu. Obe obce jsou v dejináchneoddelitelne provázané. Snaha o mír a spo­lecenské dobro v organizované obci je podleAugustina typická pro všechny civilizace.Nicméne napetí mezi Kainem, zakladatelem

obce, a Ábelem, jejím docasným hostem,ocekávajícím obcanství mimo dejiny, je stále

prítomné. Všichni lidé vždy toužili po míru,odstranení napetí a po kontrole nad nesoula­dem v živote spolecnosti, ale clenum lidskéobce stací pozemský politický mír a hmotnébohatství. To je však obec pomíjející. Nekterílidé vedí, že jejich skutecný domov je v nebi,a že v lidské obci jsou jen poutníky. Žijí

podle zvyku té které zeme, mají normálnípovolání, slouží státu, jsou-li povoláni, aletento svet spíše užívají než milují. Podrizujíse Bohem ustanovené vláde a plní své úkoly,ale uvedomují si, že jejich konecné obcanstvív obci Boží po skoncení veku je Božímdarem, který si nikdy nemohou žádnými

pozemskými zásluhami zasloužit. Protožesvým clenstvím v transcendentní Boží obcisi lidé nemohou být jisti, nemuže se pravácírkev nikdy realizovat v nejaké spolecnostina zemi. Lidská obec i obec Boží krácejídejinami jako jeden celek a o clenství vevecné obci bude rozhodnuto až pri poslednímsoudu. Církev bojující v dejinách není prednebezpecími chránena víc než svetský stát.Má svátostné funkce jako rozdelovatelkamilosti, bez které clovek nemuže jednatdobre. Krest a prijímání nezajištují clovekuspásu, ale jsou podmínkou sine qua non,

takže bludari a pohané jsou z transcendent­ní nadeje vylouceni. Svátostná církev musíbýt podle Augustina navzdory svým chybámuniversální. Avšak obec Boží není viditelná

církev. Obec Boží je neviditelné spolecenstvísvatých, jež bude jako jedno telo sjednocenopo skoncení veku. Viditelná církev však musí

sloužit neviditelné a musí být univerzální,celosvetová a musí celit výlucným, partikula­ristickým a nacionalistickým tendencím.Tato myšlenka pak byla ve stredoveku horli­ve uplatnována v papežských teoriích, za­mýšlených jako instituciální konkretizace (namezinárodní úrovni) Augustinových nadpo­zemských durazu.

Augustinuv universalistický jazyk v poz­dejších dobách inspiroval vznik doktrinyo církvi jako dokonalé spolecnosti vládnoucí

mocí, jež je nepostradatelná pro jakoukolisobestacnou komunitu dbající o vládu a hmot­né statky. Augustinovo myšlení, zahrnujícíprincip, že mimo církev není spásy, inspi­rovalo stredoveký vývoj papežské monar­chie. Ponevadž se církev latinského Západustala pro vítezné barbary symbolem a zdro­jem rímské kultury a organizace, prijala jižv pátém století aspekty plnosti moci. Ty bylyrozvinuty ve stredoveké ideologii silnéhopapežství, centrální otázce politické diskusetrináctého a ctrnáctého století, týkající se prí­slušného panstvf a jurisdikce církve a stá­tu (viz STREDOVEKÉ POLITICKÉ MYŠ­LENÍ). Ackoli si Augustin nemyslel, že byobcanská a církevní autorita byly dve odlišnémoci, delící se o vládu nad clovekem, bylajeho slova interpretována jako ospravedlneníteorie dvou mecu: duchovního a svetského,

papeže a císare. Rovnež mužeme pochybo­vat, zda Augustin zamýšlel podrízení státucírkvi, protože stát v jeho chápání nebylsvetským ramenem církve, ale odlišnousamostatnou institucí, které církev radí.

Myšlenka podrízenosti státu církvi se ve stre­doveku objevila v teorii a praxi theokratic­kého státu, usmernujícího zákony podleduchovních cílu. Jádrem papežské teoriemoci se stala Augustinova idea pravé vládya panstvf spocívajícího na milosti.

Augustinovo pojetí cloveka jako zcelazávislého na Boží milosti, která jediná muumožnuje konat dobro, bylo dalšími gene­racemi stredovekých myslitelu prijímánoi odmítáno ve snaze smírit jeho negativnípohled na nezbytnost státu s mnohem posi­tivnejším a optimistictejším názorem ARIS­TOTELOVÝM, který pro latinské západníkrestany reinterpretoval ve trináctém stoletíTomáš AKVINSKÝ. Augustinianismus zno­vu oživil Luther a reformace v šestnáctém

století (viz REFORMACNÍ pOLmcKÉMYŠLENÍ). JC

odkazy

Augustinus, Aurelius.: O obci BožE. 2 sv. Praha:

Vyšehrad, 1950.

23

soby vládnutí a ovládání, ale ríci, že v národeexistuje - s ohledem na jakoukoli pod­rízenost, které je podroben - zvláštní typpostoje. Z této perspektivy muže být autoritachápána jako obecný jev, prekrývající ses organizovanou spolecností a zahrnujícíradikálne odlišné typy vztahu. Nejvlivnejšívariantu tohoto prístupu predstavuje pojetíMaxe WEBERA, jenž vymyslel široce užíva­nou typologii charismatických, tradicních aprávne racionálních autoritativních systémujako vycerpávající klasifIkaci "systému vlád­nutí".

S tím kontrastuje druhý, soustredenejšíprístup k autorite, který figuroval v západníprávní a politické filosofii, zvlášte v teoriíchtýkajících se vzniku a jedinecného charakterumoderního státu. Pojem autority zde byl pou­žíván pro definování zvláštní povahy možnáneobvyklého vztahu mezi vládcem a ovláda­ným a pro odlišení tohoto vztahu od vztahujiných, se kterými má tendenci být zameno­ván. Tento prístup strucne vystihuje známývýrok Hannah ARENDTOVÉ: "Má-li býtautorita vubec definována, musí to být v pro­tikladu k donucování násilím i k pre­svedcování argumenty."

Specifický charakter této interpretaceautority si mužeme ozrejmit, zvážíme-li sku­tecné užívání jazyka autority v lidských zále­žitostech. Slovo "autorita" a phbuzná slova"autor", "autentický", "autoritativní", "auto­rizovat" atd. mají v západním svete složitouhistorii, sahající až k rímským auctor a auc­toritas; zacala být postupne užívána k ozna­cení celé rady vztahu a cinností mimo politi­ku a právo, a to v náboženství, vzdelání,rodinných záležitostech apod. Kdekoli byltento jazyk použit, sloužil k prosazování ciodmítání ruzných typu požadavku na vedenínebo víru druhých. Autoritativními se nazývámnoho ruzných druhu vyjádrení: vyznánívíry, doktriny, úsudky, záveti a knihy (jakotreba bible), které vyzývají k víre ci duvere,podobne jako zákony, ústavy, soudní rozhod­nutí, ph1cazy a jiné predpisy, jež mají usmer­novat chování. Autorita pak byla prisuzována

25

_: Lectures on lhe Philosophy oj Positive Law,cd. S. Austin. Londýn: John Murray, 1863.

.~":.

autonomie Doslovný význam "samovláda".Autonomie je v bežné politické reci pripi­sována státum, které si samy vládnou, neboinstitucím ci skupinám v rámci státu, užívají­cím v podstatné míre nezávislosti a iniciati­

vy. V politickém myšlení se termín nyníe&sto používá k oznacení aspektu osobníSVOBODY. Autonomní jedinci jsou ti, kterísi autenticky volí své cíle a zámery, na rozdílod tech, kterí dovolují, aby byli ovlivnováni

vnejšími silami. Ale jak tomu bývá bežne• pozitivními významy, kriteria autentickévolby mohou být ruzná, a tak muže být spor-

'. J6, které osoby by mely být považovány zaIUtOnomní. DLM

[-.torita Pojem je dnes v politice a právue chápán jako právo uskutecnovat neja­cinnost, zahrnující právo tvorit zákony

všechna menší práva, která jsou spojenavládnutím. Autorita by mela být odlišována

MOCI, kterou chápeme jako schopnostutit si poslušnost. Toto pojetí autority jedlouho predmetem intenzívních a nepre-

':tých sporu: na jedné strane totiž okamžite'okuje problém POLITICKÉHO ZÁ VAZ­

, na strane druhé problém svobody, práv,autonomie jedince. Není to ovšem jediný

,lém, který s sebou tento mnohorozmerný~em nese, a to nejen v politických otáz­:h: v centru jakékoli poctivé snahy mu

!~F:' '. ZU~et musí st~t analýz~ vztahu mezi, . banu, které autonta zahrnuJe.\,:' Podívejme se nejprve na dva možné prí­"'Wupyk interpretaci techto vztahu. Za prvé je'A to široký a pružný prístup, prevládající v sou­: tasných sociálních vedách, podle kterého je

IUtorita obvykle používána k popisu neja­k6ho systému moci nebo spolecenské kontro­ly, který je považován za legitimní temi, ježf:lhmuje. Nazvat nejaké usporádání autorita­

}iVDfmzde neznamená rozlišovat ruzné zpu-

sankcí v prípade neposlušnosti. Príkazy,

které jsou zákonem, musejí být jako takovévšeobecné a musejí vycházet od nejvyššíhonadrízeného nebo svrchovaného vládce (vizSVRCHOV ANOST). Svrchovaný je porou­cející, jehož obecným príkazum je dostatecnevelká cást obyvatelstva zvyklá se podrizovat,pricemž soucasne není zvyklá se podrizovatjakémukoli jinému jedinci nebo skupine.(Svrchovaný muže být jedinec stejne jakoskupina osob, jak je tomu v Británii a USA.)Stát je z tohoto pohledu jednoduše jiný ter­mín pro suveréna, nebo jinak - jako nezávis­lá politická spolecnost - pro korporativníentitu, složenou ze svrchovaného suveréna

a poddaných. Kde je suverénem kolektivníteleso, musí být toto samozrejme definovánoústavou. Ústavy tohoto typu ale nemohou býtve svých základních ustanoveních "zákony",protože nutne nejsou diktovány suverénem.Ústavní zákon ve svém nejvyšším dosahu jeproto reklasifikován na pouhou pozitivnímorálku, a stejne je tomu i se zákonem platí­cím mezi suverény ci státy, ve verejnémmezinárodním právu. Tyto teze a jejichdusledky týkající se neomezené moci suveré­na a absence striktních práv vuci suverénovibyly hodne kritizovány. Pozdejší positivis­mus (napr. H. L. A. Hartse) voluntaristicképojetí zákona jako ph1cazu zavrhl, do právaznovu zaradil zvykové sociální normy a za­meril se rovnomerne na fakultativní i na im­

perativní aspekty zákona.Austinova politická filosofie je utilitární,

ve vztahu k pravidlum utilitárnejší než Ben­thamova (viz UTILITARISMUS). Jako pre­svedcený unitár veril v božský zákon ustave­ný utilitárním a unitárním božstvem.Užitecnost a božský zákon jsou nejvyššímtestem hodnoty pozitivního zákona, nejsouovšem kriterii pro jeho existenci.

odkazy

Austin, J.: The Province oj Jurisprudence Deter­

mined and Uses oj the Study oj Jurisprudence, ed.

H.L.A. Hart, Londýn: Weidenfeld & Nicolson, 1954.

NMacC

24

Austin, John (1790-1859) Anglický právníka filosof práva. Pocházel ze zámožné stred­ní vrstvy. Zacal jako dustojník v armáde(1806-12), poté se stal advokátem (1818-26),ucitelem právní vedy na londýnské univerzite(1826-32) a v roce 1834 prednášel právní veduv Inner Temple. Nekolik let strávil ve státníchslužbách a v roce 1820 se oženil se Sarah

Taylorovou, která mu byla zdrojem inspira­ce. Do revolucního roku 1848 žili ve Francii

a Nemecku, poté až do smrti ve Weybridgi.Austin byl hlavním mluvcím a exponen­

tem anglického analytického právního positi­vismu v podobe, která je dnes známá(a v mnohém kritizovaná) jako "príkazováteorie práva" (viz PRÁVO). Austinovo hlav­ní a nejvlivnejší dílo, Pusobnost právní vedy(The Province of Jurisprudence Determined,1832), vzniklo na základe úvodní cásti jehoprednáškového cyklu, který prednesl jakoprvní profesor právní vedy v Londýne. Jakoprednášející byl Austin tak neúspešný (neumeludržet zájem posluchacu), že v roce 1832 nasvé místo rezignoval. Pozdejší prednáškyv Inner Temple v roce 1834 byly opet neúspeš­né, jeho kniha se však stala nejctenejším, nej­citovanejším a nejkritizovanejším dílemv oblasti teorie práva v Anglii. Její popularitapredstihla právní spisy BENTHAMOVY, ježbyly Austinovi vzorem, a dokonce i díla ne­mecké pandektické školy, která studoval v le­tech 1826-28, když se chystal na profesuru.Ochromující literární perfekcionismus Austi­novi zabránil publikovat jakékoli další dílovyjma nekolika politických pamf1etu, takžejeho kompletní Pfednášky o filosofii pozitiv­nfho práva (Lectures on the Philosophy ofPositive Law, 1861), prinášející dukladnouanalýzu všech hlavních pojmu a institucípráva v duchu definice Pusobnosti právnívedy, dala manželka do tisku až po jeho smrti.

Tato definice je striktne positivistická tím,že zcela oddeluje existenci práva od jehohodnoty nebo nehodnoty jako takové. Je vo­luntaristická svou restrikcí zákonu ve vlast­

ním smyslu na pouhé "príkazy" (akty vule)nadrízených vuci podrízeným s hrozbou

osobám všeho druhu: zákonodárcum a zakla­

datelum, soudcum a úredníkum, rodicum,odborníkum, intelektuálum, knežím, proro­kum a dalším prostredníkum. O všech techtolidech ri'káme, že jim byla sverena autorita,aby ji meli nebo aby ji používali, aby byliautoritami v urcité oblasti, aby autoritativnemluvili ci jednali. O této autorite pak h"káme,že je uznávána, propujcena, popírána, vy­zývána, poslouchána, obcházena, opovrhová­na nebo ztrácena.

Spletitost tohoto diskursu je zjevná a po­pis autority by vyžadoval zkoumání mnohadalších signifikantních odlišností a podob­ností. Presto mužeme hovorit o jakémsi zá­kladním tématu a jednou z výhod našehosoustredení se na jazyk autority je, že námpripomíná, že u predmetu našeho zájmu jdeo zvláštní komunikacní vztah mezi mluvcím,

jeho výpovedí, a posluchacem a jeho odpo­vedí. Následne se pak mužeme pokusit o hru­bou definici: posluchac chápe slova jakoautoritativní, když shledává, že na nej vzná­šejí požadavky nikoli na základe jeho osobní­ho zkoumání a posouzení rozumnosti argu­mentu, na nichž se zakládají, ale spíše nazáklade zvážení toho, že pocházejí od kon­krétního recníka, který je díky urcitým cha­rakteristickým rysum, jež ho odlišují odostatních, uznán oprávneným obdržet tutozvláštní odpoved.

Autorita je pak vztahový pojem. Smysl"autority Písma", "autority církve", ,,rodi­covské autority", "autority parlamentu" atd.se musí vysvetlovat s odkazem na zvláštnívztah ctyr prvku: autor, výpoved, posluchaca odpoved. Tento komunikativní vztah seodlišuje od donucovacích vztahu všehodruhu, protože nárok na oddanost závisí napredcházejícím prokázání se recm"ka, nikolina jeho následné moci zpusobit nežádoucínásledky. A odlišuje se od vztahu presved­cování a rady, protože nárok na oddanostnezáleží na argumentech, urcených k získánísouhlasu posluchace.

Systém politické autority muže existovatpouze tehdy, když ti, kdo podléhají jeho

26

jurisdikci, upustí od dávání souhlasu, kterýzávisí na žádoucnosti toho, co zákon predepi­suje. Z osvetlující analýzy Josepha Raze simužeme vypujcit vetu, že autoritativní aktvlády je "výlucným duvodem" k jednání.Tam, kde vládnutí nabývá autoritativníhovýrazu, stává se možným vládnout bez prvot­ní shody o konkrétní hodnote toho, co zá­kony vyžadují.

Literatura o autorite však obsahuje znacnenesourodé a casto systematicky dvojznacnéformulace toho, co presne tento prvek podrí­zenosti autorite dovoluje a co nedovoluje.Podle nekterých vyžaduje podrízení se auto­rite pouze vzdát se práva jednat podle vlast­ního úsudku, a je s ním tedy slucitelnýnesouhlas s tím, co se predepisuje. Zde auto­rita pripouští "souhlas bez víry". Toto pojetíautority bylo pro SPINOZU klícem k usrml'e­ní politické loyality se svobodou filosofovat,kterému venoval svuj Traktát theologicko­politický (1670). Jiní (napr. COMTE) bylinázoru, že autorita vyžaduje odvržení ,.kritic­kého myšlení" ve prospech víry nebo identi­fikace s prohlášením autority, takže typ ode­vzdání požadovaný autoritou delá z existence"negativní filosofie" nezákonnou spolecen­skou aktivitu. Fakticky však vetšina delo autorite neprezentuje alternativy tak vyhra­nene, jak by se mohlo zdát podle predcháze­jících ph1cladu. Ironií je, že práve díla zabý­vající se problémem slucitelnosti autoritya autonomie zrejme zapomnela nebo zatem­nila, co je v otázce politického odevzdání sev sázce.

Jak již bylo receno, autoritativní uspo­rádání je možné jen tam, kde existuje nejakéverejné a prijímané kriterium prokázání senebo "pravidla poznání" pro identifikaciosob, které jsou oprávnené mít autoritativnípostavení. Prevládá však pocit, že rozhodnutíosob zastávajících úrad, které je v souladu sezavedeným ústavním porádkem, není dos­tatecným duvodem pro jednání, ledaže bytato osoba byla v oblasti svého rozhodováníautoritou, poprípade tehdy, kdyby bylomožné se na toto rozhodnutí spolehnout jako

na reflektující sdílené hodnoty komunity.Intelektuální autorita se tak stává prototypem

politické autority; autori se pri svém popisupolitické autority casto odvolávají na "auto­ritu odborníku", a stávají se tak zastáncináZoru, že politická autorita se musí zakládatna prevaze vedení, pochopení nebo zkuše­nosti, nebo na omezeném prístupu k pravdeo zpusobu možné organizace spolecnosti.Tento prístup vedl mnohé autory zabývajícíse autoritou k tomu, aby se zrekli formálne

právních koncepcí autority jako "deformova­ných", jak to udelal Gadamer svým útokemproti Spinozovi a "osvícenství" kvuli tomu,že neuznávali, že "autorita osob je v posled­ku založena ... na poznání a vedení - vedenítoho, že soudy a náhledy jiného jsou nadraze­

ny soudum a náhledum mým, a že z tohotodbodu jeho mají prednost pred mými"(Wahrheit und Methode). Stejnou domnenkulze rozpoznat v tvrzení, že idea autoritymusela z moderního sveta zmizet, protože

gnoseologické predpoklady, jaké by vyžado­val jakýkoli ryzí systém politické autority,byly diskreditovány moderním skep­ticismem.

Celý problém spocívá v tom, že pojemautorita, ackoli má urcité základní rysy, nelzeustálit. Mení se podle místa, jaké má v kon­textu té které teorie nebo ideologie zabývajícíse širšími otázkami lidského údelu a lidské

prirozenosti. Tak napríklad problém charak­teru odevzdání, které muže politická autoritavyžadovat, nás privádí k otázce základu, nanemž podle názoru tech, kdo uznávají její

legitimitu, spocívá. Kde je politická autoritachápána jako založená na prevaze vedenínebo omezeném prístupu k pravde, nenímožné, aby osoba souhlasila s autoritou a zá­roven se považovala za schopnou a oprávne­nou vytváret si úsudek na stejné úrovnis nositelem autority. Kde je ale autorita od­delena od nároku na pravdu a zakládá se napotvrzení temi, kdo jí mají být podrízeni, tamnení prijetí autority neslucitelné s utvárenímnezávislých soudu. Z tohoto hlediska lze tvr­dit, že fundamentální zlomový bod v historiinašeho chápání autority nastal s reformulace­mi filosofu jako HOBBES a Spinoza, kterív podmínkách politicko-náboženské krize za­cali konstruovat autoritu jako lidský vynález,který jako takový poznávají ti, kterých setýká. K politické a filosofické scéne všakvždy patrila hluboká nespokojenost s politic­kou filosofií tohoto druhu a pod ruznýmidoktrinálními tlaky se hranice pojmu autoritanakonec stala tak pružnou, že vyústila až veWeberovo chápání autority dokonce i v ,,mo­derním" svete. RBF

odkazy

Arendtová, H.: Co je autorita. V.: Krize kultury, prel.M. PalouŠ. Praha: Mladá fronta, 1994.

Gadamer, H.G.: Wahrheit und Methode. Grundziige

einer philosophischen Hermeneutik, 2. vyd. Tiibin­

gen: J.C.B. Mohr 1965.

Raz, J.: The Authority oj Law. Oxford: Clarendon

Press, 1979.

Spinoza, B.: Traktát theologicko-politický, Praha,1922.

BBabeuf, Fran~is Noel (Gracchus) (1760-1797)Francouzský revolucionár. Babeuf hájil spo­lecné vlastnictví pudy a majetku a rozšíril takradikální principy francouzské revoluce o po­žadavek sociální rovnosti. Viz KOMUNIS­MUS.

Baron, Francis, Lord Vernlam (1561-1626)Britský státník a filosof. Bacon venoval mno­hem více casu politické praxi než politickéreflexi. Byl synovcem Lorda Burghleye. Stalse duverníkem hrabete z Essexu, a byl to na­konec on, kdo musel koncipovat Essexovuobžalobu z velezrady. Jeho kariéra byla bour­livá dokonce i na pomery tudorovské a jaku­bovské Anglie: patril k ní vleklý bojs Edwardem COKEM o post lorda kanclérea náhlé propuštení z vysokého úradu po obvi­není z korupce. Ve své dobe byl známý jakoautor bystrých poznámek o aktuálních udá­lostech a jeho historický vehlas se zakládá nafilosofii vedy a nedokoncených vedecko-uto­pických skicách.

Vrcholem Baconova aforistického díla

jsou Eseje (Essays, 1625), z vážných pracípak Podpora vzdelanosti (The Advancementof Learning, 1605) a utopická skica NováAtlantis (New Atlantis, 1627). Bacon bylneprítelem scholastických excesu a teoretiku,hledajících pouze dukazy k potvrzení svýchvlastních predsudku. Byl nekompromisníempirik a jako první se zabýval induktivnílogikou. Indukce podle nej není vecí prosté­ho hromadení podpurných dukazu; ze-

28

všeobecnovat mužeme pouze tehdy, kdyžjsme se seznámili i s dukazy svedcícími proti.Pokrok vedy však není jen vecí dobré meto­dy; potrebuje i politickou podporu. "Institutšestidenního díla" nacrtnutý v Nové Atlantisbyl predobrazem Královské spolecnosti propodporu výzkumu a bádání, jejíž zakladatelébyli Baconem skutecne inspirováni. Politicképozadí je v tomto díle pouze implicitní, alezdá se, že jde o osvícenou teokracii - ackoliv Esejfch Bacon píše jako žák republikánaMachiavelliho.

Bacon kombinuje témata z PLATÓNAa OSVÍCENSTVÍ a stojí na križovatce mezikrestanskou Evropou a sekulárním vedeckýmsvetem, který ji nahradil. AR

odkazy

Bacon, F.: Nová Atlantis a Eseje, Praha, 1980.

__ : The Advancement oj Leaming a New Atlantis,

ed. A. Johnston. Oxford: Oxford Univerzity Press,1974.

Bagehot, Walter (1826-77) Britský novinár,politický a ústavní teoretik. Bagehot pochá­zel z unitárské bankérské rodiny ze západníAnglie. Studoval na Univerzity Collegev Londýne. Po studiích se vrátil domu doSomersetu, aby pomohl pri vedení rodinnébanky. Pozdeji se stal editorem, nejdríveNational Review a od roku 1860 až do své

smrti The Economist. Hojne psal do ruznýchperiodik a jeho nejznámejší práce, Anglickáústava (The English Constitution, 1865)

a Fysika a politika (Physics and Politics,1867), vyšly puvodne jako série clánku. JakoJIlllohostranný vedec psal citlive a poutaveo literature, politice, historii a ekonomii, a toduchaplným, tolerantním a konverzacním

stylem. Zaujímal postoj moudrého pragma­tického muže, který rozumí obchodu a fleg­matické anglické národní povaze, ale který

ptesto chápe význam originálních spekulativ­ních myšlenek.

Bagehot byl strízlivý konzervativní liberál;ocenoval inteligenci a veril v pokrok, záro­ven si však uvedomoval, že inteligence musí

být doplnena realismem a schopností praco­vat s predsudky a omezeními lidského pru­meru, a proto je pokrok nutne pomalý. Protento názor našel snadno ospravedlnení

v gradualistickém pojetí "sociální evoluce",které se v jeho dobe zacínalo prosazovat a je­hož vudcím predstavitelem se prostrednict­vím Fysiky a politiky stal. Byl také velkýmzastáncem dalšího oblíbeného dobového

názoru - presvedcení o duležitosti národníhocharakteru v politice. Dominantním rysemanglické povahy byla podle nej liknavost,zatímco na Francouze pohlížel jako na phlišroztekané a postrádající stálost zvyku (cožprovokativne nazýval "stupiditou") nezbyt­nou pro sebevládu. Své první clánky psalz Paríže v roce 1852 v dobe prevratu, kterýnastolil druhé císarství. Ve své argumentaci

ospravedlnoval tvrdé prostredky okolnostmi,což bylo mezi liberály nepopulární, i kdyžpozdeji režim Napoleona III. kritizoval.

V Anglické ústave Bagehot zaútocil na to,co nazval orthodoxním pohledem na rozde­lení moci mezi exekutivou a legislativou. Veskutecnosti však šlo už o zastaralý pohled

a Bagehotova revize nebyla tak originální,jak tvrdil; byl to ale on, kdo dal konecnoupodobu nové ortodoxii. Dokazoval, že exe­

kutiva a legislativa jsou úzce spjaty s kabine­tem, který je v podstate výborem Dolní sne­movny. Nová interpretace, kterou navrhl,rozlišovala mezi "výkonnou" a "cestpou"cástí ústavy. Výkonnou cástí byla Dolní sne­movna s kabinetem jako exekutivním orgá-

nem, král a Horní snemovna patrili k cestnécásti. Úkolem prvé cásti mela být zákono­dárná práce, zatímco úkolem druhé melo býtzajištení stability prostrednictvím dojmu,jakým pusobí na lid.

V dne Fysika a politika se Bagehot poku­

sil prizpusobit moderní biologické teorie,zvlášte Darwinuv zápas o existenci a fysiolo­

gické vysvetlení reflexivního a zvykovéhokonání, pojetí lidských dejin odvozenémuz díla Henryho MAINA a z Dejin Recka(History of Greece) od Georga Grotese (vizSOCIÁLNÍ DARWINISMUS). Prohlašoval,

že pokrok vyžaduje zároven stabilitu i inova­ci. Stabilitu vytvárí hlavne silné vlivy napo­dobování a zvyku, které urcují sociální cho­vání ,,železnou košilí zvyku", ale boj o exi­

stenci mezi spolecnostmi vede k preferovánínekterých druhu inovace. Ideálem je rovno­váha mezi obema póly a v posledním stadiu

lidských dejin, ve "veku diskuse", ztratí ino­vace charakter nahodilosti a stane se predme­tem racionálního zkoumání. Liberální konsti­

tucionalismus je proto u Bagehota pre­zentován jako poslední stadium historickéhovývoje a jako nejlepší záruka stálého a rádné­ho pokroku. JW

odkazy

Bagehot, W.: Collected Works, ed. N. St John-Ste­

vas. Londýn: The Econornist, 1965. (Sv.V. obsahuje

The English Constitution, sV.VII. Physics and Poli­

tics.)

Bakunin, Michail (1814-1876) Ruský anar­chista. V mládí byl ovlivnen HEGELEM, ale

pri své návšteve Nemecka v letech 1839-41vstrebal mnohem radikálnejší myšlenkyMLADOHEGELOVCU. V dalších dvou

desetiletích se zabýval hlavne propagací slo­vanského nacionalismu. Období mezi lety1851-1857 strávil v carském vezení. V roce

1860 se vrátil do západní Evropy a zbytekživota se angažoval jako propagátor ANAR­CHISMU. Proslavil se svými intrikami a taj­

nými spolky, které neustále zakládal a zase

29

rozpouštel. V letech 1869-1872 zápasils Marxem o kontrolu nad první internacioná­lou.

Bakuninovo zralé myšlení je zásadne antipo­litické. Všichni politictí teoretikové podle nejvyšli z prvotního hríchu; vycházeli z ruznýchvariant predpokladu, že clovek je bytostnezkažen egoismem, a jednomyslne vyvodili,že musí cást své svobody odevzdat státu,který jediný muže zvrácenou lidskou povahupatricne usmernit. V tomto ohledu je nezbyt­nost státu pojmove svázána s ústredním pred­pokladem všech náboženství; proto taképodle Bakunina vzestup a zdokonalení státuhistoricky souvisí i se vzestupem a zdoko­nalením náboženství. Náboženství a stát jsouv "symbiotickém" funkcním vztahu: obojí siprivlastnuje a vzájemne zarucuje výsadníjurisdikci ve své sfére, obojí má zájem natom, aby lid zustal nevzdelaný a povercivý,aby upevnilo svou vlastní autoritu a pre­svedcilo cloveka o jeho neschopnosti posta­rat se o vlastní duchovní a sociální záležito­

sti. Všechny autority se podtlejí na náboženskéautorite tím, že vytvárejí tajemný a nepro­niknutelný svet, prístupný pouze vykladacums licencí, a udržují v lidech domnenku jejichvlastní špatnosti. Po celý svuj bourlivý životbyl Bakunin nesmiritelným ateistou a odpur­cem centrálne plánovaného hospodárství.

Podle Bakuninova názoru je clovek spole­censkou bytostí a instinktivne smeruje kesvobode prostrednictvím vlastní aktivity vespolecnosti rovných. Buh a stát, nevzdela­

nost, povery a predsudky o vlastní neschop­nosti predstavují pro osvobození clovekahlavní nebezpecí. Lze proti nim bojovat pro­dchnutím lidových mas prirozenými zákony,které neodhalila pozitivní veda. Podobne jakomuže veda rozbít náboženství, muže vzpourarozbít zvyk poslušnosti. "Svatý instinktrevolty", jak jej Bakunin nazval, je základ­ním atributem cloveka: byl sice otupen, alevývoj civilizace ho nikdy zcela nesmazal.Proto ti, kdo jsou vývojem kapitalistickécivilizace zasaženi nejméne, nebo ti, kdo jsouna jejím okraji, nejpravdepodobneji zacnou

30

proces revolucní destrukce. Pozitivní zno­vuprivlastnení lidské moci a potenciálu (nebosvobody) se muže uskutecnit jedine skrzesvobodné sdružení jedincu, pracujících prospolecný cíl v rámci federace svobodnýchkomun. Nikdo však podle Bakunina nemuže

být svobodný, pokud je ekonomicky závislýna jiném. Vnucování mzdových vztahu a hie­rarchický model autority ve výrobním proce­su je napodobeninou modelu ovládání a pod­rízenosti v právních a politických struktu­rách. Svoboda proto vyžaduje, aby bylovšem umožneno mít hmotné prostredky zís­kané ekonomickou nezávislostí. Z toho

následne vyplývá, že vlastnická práva musínáležet komune. Dusledný anarchismus bylv Bakuninove pojetí nevyhnutelne socialis­tický.

Bakuninovo myšlení se vythbilo zejménav opozici vuci Marxovi a libertariánský so­cialismus si ho dosud váží pro prorockou kri­tiku pravdepodobných dusledku marxistickédiktatury proletariátu (viz ANARCHIS­

MUS). Bakunin však nebyl systematickýmyslitel ani co do zpusobu kompozice (žád­né ze svých duležitých del nikdy nedokon­cil), ani pokud jde o duslednost a souvislostsvých stanovisek. Byl pyšný na svuj eklekti­cismus a nacházíme u nej ne zcela slucitel­nou smes materialismu a romantismu, oslav

spontaneity, zájmu o konspiracní organizace,internacionalismus a germanofobii. Podobnejako jeho ucitel PROUDHON byl podezíravýk úzkoprsým schématum pedantu. Dvojznac­nost Bakuninova myšlení byla živnou pudoupro nároky nejruznejších komentátoru a sku­pin, kterí si jej privlastnovali jako svého vlaj­konoše. NH

odkazy

Bakunin, M.: Výbor ze spisu, prel. J. Skalák. Praha:Knihovna Rozhledu, 1903.

Barres, Maurice (1862-1923) Francouzskýspisovatel a politik. Barres byl nejduleži­tejším teoretikem radikálního NACIONA-

USMU na prelomu století, mimorádne vliv­

ným v literárním a politickém svete. V roce1889 byl zvolen boulangistickým poslancemza nacionalistickou a antisemitskou platfor­rou, v roce 1906 byl zvolen poslancem zavolební okrsek Paríž (tento post zastával aždo své smrti). V témže roce se také stal cle­nem Académie jranraise. Jako prukopru'kfrancouzského politického románu vyložilsvou teorii nacionalismu v dílech Lidé bezkofenu (Les Déracinés, 1897), Výzva k vojá­kovi (L' Appel au soldat, 1900), Jejich tváre

(Leurs Figures, 1902) a Výjevy a doktrinynacionalismu (Scenes et doctrines du natio­nalisme, 1902).

Výchozím bodem barresiánského naciona­lismu byla potreba nabídnout zemi, spatrovanéve stavu rozdelení a ohrožené rozkladem a zá­

nikem, prostredky k záchrane. Barres veril,!e má-li být Francie zachránena pred deka­dencí, musí celek francouzského národa na­

být znovu zpet svou duši, identitu a touhu žíta bojovat. To ho vedlo k vypracování teoriemenového nacionalismu na bázi SOCIÁL­

NíHo DARWINISMU, romantismu a bio­

logického determinismu. Byl presvedcen, žestará, francouzskou revolucí posvecená teorieo pospolitosti jako souhrnu jednotlivcu budenahrazena teorií pospolitosti jako organickésolidarity, vyjádrené kultem Zeme a Predku,což jsou pojmy odpovídající germánské Krvia Pude. Na národ pohlížel jako na organis­mus, srovnatelný s živou bytostí nebo stro­mem, a nacionalismus chápal jako systémetiky a kriterií chování, urcených obecnýmZájmem bez ohledu na vuli jednotlivce.Vymyslel také druh relativismu, na jehož zá­klade popíral platnost absolutních morálníchhodnot: mel za to, že pravda, spravedlnosta zákon existují jen ve vztazích k potrebámpospolitosti.

Barresuv fysiologický determinismusa jeho pohled na cloveka jako na mechanis­mus urcovaný clenstvím v pospolitosti bylySOucástíjeho vize uzavrené spolecnosti. Tatonová nacionalistická ideologie byla završenanásilným antiracionalismem a vírou v nadra-

zenost nevedomého nad rozumným. Zá­chrana národa však vyžadovala i hlubokoupolitickou reformu, která zahrnovala perma­nentní boj proti LIBERALISMU, DEMO­KRACII a MARXISMU a vytvorení silnéhoautoritativního režimu.

V tomto kultu hlubinných a mysteriózníchsil byl nutne zahrnut i násilný anti-intelektua­lismus. Barres napadal kritického ducha a jehoplody a stavel proti nim instinkt, intuitivnía iracionální cit, emoce a enthusiasmus jakohlubinné síly determinující lidské chovánía ustavující realitu, pravdu a krásu vecí. Tvr­dil, že racionalismus je dílem "vykorene­ných": otupuje sensitivitu, ubíjí instinktya muže pouze anulovat motivacní sílu národníaktivity. Proto je nutné se v zájmu záchranynároda obrátit na lid. Vyzdvihoval primitivnísílu, energii a vitalitu, jež se dá najít v lidechnezasažených racionalismem a jedem indivi­dualismu.

Barres veril, že skutecným národem jsoumasy, a protože primárním úkolem politikuje zabezpecit integritu a moc národa, nemu­že se nacionalismus nestarat o sociální otáz­

ky. Byl jedním z prvních národních so­cialistu, jedním z prvních prominentu a expo­nentu moderního antisemitismu a jednímz prvních, kdo položili intelektuální základyFAŠiSMU. ZS

odkazy

Barres, M.: L 'Oeuvre de Maurice Barres. 20 sv.

Paríž: Club de lHonnete Homme, 1965-8.

Bayle, Pierre (1647-1706) Filosof a literát.Bayle se narodil v Carla ve francouzskýchPyrenejích. Ackoli byl príslušníkem hugenot­ské menšiny a synem pastora, získal kromevzdelání v kalvínské theologii i vzdelání kla­sické a humanistické. Po dokoncení studií

v Ženeve ucil filosofii na protestantské aka­demii v Sedanu, dokud nebyla francouzský­mi úrady v roce 1682 uzavrena. Hledal pakútocište v Holandsku, kde pro nej vytvorilimísto profesora filosofie a historie v Rotter-

31

damu. Osvobozen od cenzury ve své vlasti,našel v exilu druhé povolání jako žurnalistaa esejista.

V roce 1682 publikoval svuj Dopis o ko­mete (Lettre sur la comete) a Obecnou kritiku

historie kalvinismu pana Maimbourga (Critiquegénérale de l'histoire du calvinisme deM. Maimbourg). V roce 1686 spatrila svetlosveta jeho dve polemictejší díla: Co jeFrancie celá katolická pod vládou Ludvfka

Velikého (Ce que c'est que la France toutecatholique sous le regne de Louis le Grand)a filosofický komentár ke slovum JežfšeKrista "Primejte je vejft" (Commentairephilosophique sur ces paroles de Jesus Christ"Contrain-les dentrer"). V roce 1684 založilmezinárodní mesícní knižní revui Nouvelles

de la République des lettres, urcenou k svo­bodnému šírení vedeckých, medicínskýchi theologických myšlenek. Tato revue vychá­zela tri roky. Když byl v roce 1692 poverennapsat svuj Slovnfk historický a kritický (Dic­tionnaire historique et critique), mohl již žítpouze z literární cinnosti.

Bayluv prínos k politickému myšlení spo­cívá hlavne v odhalení sporu mezi filosofya theology a v návrzích na podrízení klerikál­ního dogmatismu osvícené svetské kontrole.Podporoval absolutní svrchovanost svetskéhovládce, ale odmítal doktrinu popularizovanouHOBBESEM, že pro zachování verejnéhoporádku je nutná jediná národní církev. Vla­dar by podle nej mel být zavázán náboženskénestrannosti, a ne jakékoli nábožensky uni­formní doktrine (viz TOLERANCE).

Mnozí Bayleovi komentátori jeho myšlen­ky casto špatne interpretovali. Rade reformá­toru osmnáctého století vyplývala z jehonázoru pouhá tolerance, a ne nutne právo naindividuální svobodné myšlení. Bayleovaheterodoxie vlastne predjímá mnohé principymoderní liberální teorie: svobodu vedeckého

bádání, necenzurovaný tisk, svobodu ucitnové myšlenky a predevším náhled, že dobráspolecnost nebrání konstruktivní kriticesvých vlastních institucí. SU

32

odkazy

Bayle, P.: Oeuvres diverses. The Hague, 1737.

__ : Dictionnaire historique et critique (1696).Rotterdam, 1740.

Beccaria, Cesare Bonesana (1738-1794)Italský kriminolog, ekonom a literát. Becca­ria se narodil v Miláne v zámožné pavijskéšlechtické rodine. Byl zahálcivého a aristo­kratického temperamentu. Nechal se inspi­rovat myšlenkami OSVÍCENSTVÍ Pietraa Alessandra Verri, hlavních zakladatelu

lombardského reforrnistického hnutí. Spolec­ne založili Accademia dei Pugni (Akademiipestí) (1762) a spolupracovali na milánskérevui II Caffe (1764-6). Díky Alessandrovi,úredníku milánského vezení, a na naléhání

Pietra zacal Beccaria psát hlavní dílo sku­piny, O zlocinech a trestech (Dei delittie delle pene, 1764). Kniha se rychle stalaklasickým dílem osvícenské kultury. Bylapreložena do francouzštiny (1766) a anglic­tiny (1767), sklidila mimo jiné uznáníVOLTAIRA, DlDEROT A, BLACKSTO­NEA, BENTHAMA, JEFFERSONA a Kate­

riny Veliké, a ovlivnila tak hnutí za reformutrestního práva, zvlášte za zrušení trestu smrtia mucení. V roce 1768 získal Beccaria osob­

ní kreslo ,,kameralistické vedy" na Palatinskéškole v Miláne. Po vydání jeho prednášekz let 1769-70, publikovaných posmrtne podnázvem Základy politické ekonomie (1894),ho nekterí vynášeli jako italského AdamaSMITHE, a to vzhledem k podobnosti jejichpohledu na delbu práce a urcování mezd. Vevetšine svých ekonomických teorií však melblíže k ucení fysiokratu (viz FYSIOKRA­TlSMUS). Byl obdivovatelem Rousseauaa jeho dopisy jsou plné romantismu ve styluNové Heloisy, což byl vliv, který rozšíril jehoaplikaci utilitarismu takovým zpusobem, žezahrnoval i hloubku a prirozenost individuál­ního cítení.

Beccariovým klícovým dílem je bezespo­ru O zlocinech a trestech. Úspech knihy spo­cívá ve spojení ruzných proudu osvícenství,

pfedstavovaných jeho oblíbenými autoryjako MONTESQUIEU, HELVÉTIUSa ROUSSEAU. Její slavná predmluva sestala manifestem hnutí; spojovala touhu povede o spolecnosti se zájmem o zvetšení bla­

hobytu lidstva. Beccaria vyšel ze smluvníteOrie pocátku spolecnosti a argumentoval, že

jedinec obetuje politické komunite jen toliksvé svobody, ,,kolik stací k tomu, aby primelostatní k její obrane" (s. 13). Rozvinutím 00­

v!jších formulací Helvétia a Pietra Verrihovyjádril tento cíl utilitárne jako zabezpecení"JDllXimaštestí pro co nejvetší pocet" (s. 9)(viz UTILITARlSMUS). Smluvní základspolecnosti však presto dává jedinci právoobrátit se proti použití jakékoli metody

k vytvorení co nejvetší míry štestí, a takBeccaria nemuže být razen k utilitaristum" klasickém benthamovském smyslu, nebot.,není svobody, pokud zákony umožnují, abyza urcitých okolností clovek prestal být oso­bou a stal se vecí" (s.50). Beccaria shrnul své

požadavky do obecného axiomu: "Aby trestnebyl aktem násilí... proti jednotlivému clenuspolecnosti, mel by být verejný, okamžitýa nutný, nejmenší možný pro daný prípad,tbnerný zlocinu a urcený zákony." (s. 104)To ho vedlo k odmítnutí vetšiny soudobépraxe mucení, mrzacení a trestu smrti a k vo­lání po humánnejším systému vezenství.TREST však nepovažoval za prostredekurcený k prevýchove zlocincu, nýbrž k pou­hému zastrašování. RPB

odkazy

Beccaria, c.: Dei delitte e delle pene. Con unaraccolta di lettere e documenti relativi alla nascita

tkllopera e alla sua fortuna nellEuropa del

Settecento, ed. F. Venturi. Turín: Einaudi, 1965.

_: Opere, 00. S. Romagnoli. 2 sv. Florencie:

Sansoni, 1958.

_: On Crimes and Punishments, prel.

li. Paolucci. Indianapolis: Bobbs-Merrill, 1963.

behaviorismus Názor, že politické chováníltl'uže a má být studováno vedecky, zejména

s využitím kvantitativních metod, s cílemvytvorit spolecenskou vedu zcela postavenouna empirických datech. Viz POLITICKÁTEORIE A POLITICKÁ VEDA.

Bellamy, Edward (1850-1898) Americkýnovinár a socialista. Autor utopického romá­nu Pohled zpet (Looking Backward, 1888).Viz UTOPISMUS.

Bentham, Jeremy (1748-1832) Britský utili­taristický filosof, právník a reformátor. Ben­tham byl a je duležitou a vlivnou postavou vevývoji moderního politického myšlení. V ob­lasti filosofie, vládnutí, práva, sociální správya ekonomiky se jeho díla stala klasickýmia jen málokterí další autori ignorovali teoriea argumenty, které za svuj dlouhý život roz­vinul. Jako metodu uvedl do života systémlogické analýzy a pozornosti k detailu,o jakou se nikdo nepokusil od dobAristotelových, a dokázal zcela zmenit zpu­soby, jakými byly tyto predmety studovány.Své teoretické zaujetí kombinoval s praktic­kým zamerením, jež ho vedlo nejen ke snazeaplikovat své myšlenky v cetných projektech,ale i k duležité roli obhájce - v konecné fáziradikální - reformy. Benthamovy ideje for­movaly základ FILOSOFICKÉHO RADI­KALISMU a málokdo popre jejich znacnývliv na velké reformy viktoriánské éry.

To hlavní, ceho Bentham dosáhl mimo

reformní oblast své praktické cinnosti, jížvenoval znacnou cást svého casu, spocíváv transformaci zpusobu, jakým byly po­jímány a vyjadrovány politické a filosofickémyšlenky. Rozdílnost v metode a predmetumezi Montesquieuem, Humem a Black­stonem na jedné strane a Benthamem na stra­ne druhé byla mnohem vetší než meziBenthamem a politickým myšlením dvacá­tého století, a tato rozdílnost je v prevážnémíre dílem Benthama samotného. I pres svouduležitosti byly však jeho ideje donedávnastudovány vetšinou zprostredkovane v dílech

33

ne pripravili jiní: Výklad soudn(Jw dokazová­nf (Rationale of Judicial Evidence, 1827)John Stuart Mill, Knihu omylu (Book ofFallacies, 1824) Peregrine Bingham, NePavel, ale Ježfš (Not Paul but Jesus, 1823)Francis Place a Analýzu vlivu prfrodnfhonáboženstvf (Analysis of the Influence ofNatural Religion, 1822) George Grote. V roce1824 vznikla revue Wesrminster Review,

redigovaná Johnem Bowringem a financo­vaná Benthamem, která postavila filosofickýradikalismus jako alternativu k doktrinewhigu, jež mela své místo na stránkáchEdinburgh Review. Bentham v té dobe takévedl kampan za právní a parlamentní refor­mu. Nicméne jeho hlavním intelektuálnímpocinem dvacátých let, ac mu již bylo pressedmdesát, se stal jeho obnovený pokusvytvorit Pannomion (úplný právní kodex),který by zahrnoval kodex obcanský, trestní,procedurální a ústavnÍ. Oproti svým drí­vejším pokusum o kodifikaci zde dal Ben­tham na cestné místo Ústavní kodex, a zde

také rozvinul svou zralou politickou teorii.Formou jde spíše o dílo právní než filosofic­ké, nicméne filosofické zkoumání otázek

rovnosti, svobody, práva, povinnosti a svr­chovanosti je obsaženo v jeho ostatních teh­dejších dílech. Samotný Ústavní kodex sezabývá problémy organizace a strukturya obsahuje napríKlad pozoruhodnou diskusio zpusobu, jakým by mely být organizoványozbrojené síly, aby neohrožovaly institucereprezentativní demokracie, o podmínkáchustavení otevrené vlády, o tom, jak snížit ko­rupci u úrednictva, aniž by mu byla odnatamoc, kterou potrebuje k výkonu svých povin­ností, o zpusobu organizace soudnictví, abybyl umožnen snadný a levný prístup všechclenu spolecnosti k soudu.

Benthamovo politické myšlení prineslo triduležité vklady k vývoji LIBERALISMU. Zaprvé, myšlenky prevzaté od Locka, Huma,Montesquieua a Helvétia použil k zdrcující­mu útoku na prijímanou lockovskou doktri­nu. Po Benthamovi se nejživotnejší proudliberálního myšlení ustavil na utilitárních

35

iV Deklaraci lidských práv: prirozená PRÁVA

JSOU, jak mužeme císt v jeho Anarchistickýchomylech (Anarchical Fallacies), "cirý ne­smysl", "prirozená a nezadatelná práva"

pak ,,nesmysl na druhou" (Works, II., s. 501).Bentham veril, že svobodu je možné uchránit

jen za predpokladu, že práva jsou ustavenapávním systémem. Po své ,,konversi" k radi­~smu také zastával názor, že systém repre­IleDtativní demokracie a otevrená vláda jsouk zajištení techto legálních práv nezbytné.i.. K Benthamove ,,konversi" došlo v letech

,tA809-1O, i když až do roku 1817, kdy vydal[':!JllJJn parlamentnf refonny (Plan of

,'lfarliamentary Reform), verejne nepublikoval.ý text ve prospech všeobecného volební­

práva, tajného hlasování ci parlamentníormy. Pred rokem 1809, nepocítáme-lije z doby francouzské revoluce, dával

. :vo indiferentní postoj k politickýmtavním otázkám, nicméne mnoho faktoru

f jako treba vliv Jamese Milla, stálá vírareformu, zvlášte pak v reformu právmllo

mu, kontakty s ruznými reformátorytavení liberálního režimu ve Španelsku ­.0 podle všeho k podstatnému posunu

~eho politickém myšlenÍ. Tento posun kul­. ,oval v mohutném, avšak nedokonceném

Ústavnf zákonfk (Constitucional Code,-), v nemž široce a podrobne rozvinul

utopickou vizi ústavní demokracieostrou kritiku stávajících politických systé­

Presto se však nikdy nedal zcela pohltit,vními nebo politickými otázkami. Jehose v této dobe dotýkala enormní šíre pro­.u: vzdelání, logiky a jazyka, rétoriky

. MOOženství i rady specifických právních,'Wmatjako dokazování, organizace justice,~trace majetku, verejné hospodarení atd.li Ve dvacátých letech, kdy se tiskla radalentharnových knih a práce redigované Du­1IIontembyly znacne rozšírené, byl již mysli­~m proslulým v Evrope, Latinské Americe1 v Británii. Vedl rozsáhlou korespondenci.V jeho londýnském dome na Queen's Square

~e ho pricházely navštivit zástupy politi-.,,-u. dobrodruhu a ucencu. Radu jeho del edic-

vlastní studie trestního práva nebyla dokon­cena, její cásti vyšly v Pojedndnf a v Teoriitrestu a odplaty (Théorie des peines et desrécompenses, 1811), jež obojí redigovalDumont (viz TREST).

Druhým Benthamovým projektem bylaširoká kritika BLACKSTONEOVÝCH Ko­

mentáfu k zákonum Anglie (Commentarieson the Laws of Eng1and), která nebyla do­koncena a vyšla až v roce 1928. Z jejího mate­riálu však Bentham anonymne publikoval svéprvní velké dílo Fragment o vládl(A Fragment on Government, 1776). V knizekriticky rozebírá strucnou pasáž Blacksto­neova díla, jež pojednává o anglické ústave nazáklade Lockova pojetí, a zkoumá pojmy jakoprirozený stav, spolecenská smlouva, souhlas,svrchovanost a smíšená ústava (viz LOCKE).

Benthamuv pohled byl povetšinou kritický, aackoli nerozvinul alternativní politickou teorii,zpochybnil ve své dobe široce prijímanéLockovo pojetí. Krome toho se také zabývalekonomickými otázkami; první publikovanédílo na toto téma bylo Obrana lichvárstvf(Defence of Usury, 1787), kritika SMITHO­VA pojednání o lichve v Bohatstvf národu.

V predvecer francouzské revoluce znalBenthama málokdo. Díky prátelství s lordemLandsdownem navázal kontakty s francouz­skými filosofy a nakonec se sprátelil s Étie­nem Dumontem, švýcarským spisovatelema reformátorem, díky jehož francouzskýmversím svého díla (obzvlášte Pojednánf) zís­kal svetovou proslulost. I když nebyl clenemanglického reformního hnutí, napsal nekolikrukopisu na podporu demokratických institu­cí ve Francii. Jeho práce Návrh nového plánuorganizace francouzského soudnictvf(Draught of a New Plan for the Organizationof the Judicial Establishment of France,

1790), navrhující reformu francouzského jus­ticmllo systému, mu prinesla v roce 1792cestné obcanství Francie. Podobne jakomnoho tech, kdo s revolucí zpocátku sympa­tizovali, se Bentham brzy obrátil proti jejímexcesum. Oponoval také revolucní rétoriceFrancouzu, zvlášte pak pojmum používaným

34

jiných myslitelu: právní veda v pracích JohnaAUSTlNA, teorie demokracie prostrednict­vím Jamese MILLA a utilitární filosofie pro­strednictvím Johna Stuarta MILLA (viz UTI­LIT ARISMUS). Tato tendence je cástecne

zpusobena obtížností Benthamova stylua cástecne tím, že zrídka pripravoval svá dílak publikaci: jedinou známou edicí jeho delbylo nedostatecné a neúplné D{[o JeremyBenthama (Works of Jeremy Bentham,1838-43), vydané vykonavatelem Benthamo­vy literární záveti Johnem Bowringem. Nováedice Sebrané d{[o (Collected Works, 1968a dále), ve které má být vydáno približnešedesát pet dílu jeho hlavních del a korespon­dence, by mela poskytnout základ pro zhod­nocení celého rozsahu Benthamova díla.

Benthamovo mládí, ackoli o nem nevíme

tolik jako o mládí Johna Stuarta Milla, muse­lo být stejne težké jako Millovo. Bentha­movo velké nadání rozpoznal už v ranémveku jeho otec. V sedmi letech Benthamvstoupil do Westrninster School, ve dvanáctipokracoval na Queen' s College v Oxfordu.Byla mu urcena kariéra právníka, avšakotcovy nadeje zklamal a právnickou praxinevykonával.

Uprostred sedmdesátých let osmnáctéhostoletí se Bentham zabýval dvema duležitýmiprojekty. Prvním bylo studium trestníhozákona, zvlášte pak analýza prestupku a tres­tu. Na základe tohoto materiálu nakonec

vydal své nejznámejší dílo Úvod do zásadmorálky a zákonodárstvf (An Introduction tothe Principles of Morals and Legislation, vy­tišteno v roce 1780 a vydáno 1789), kterýmzamýšlel zavést podrobný trestní zákoník.Jako pokracování Úvodu napsal Obecneo zákonech (Of Laws in General, poprvé vy­dáno 1945 jako The Limits of JurisprudenceDefined) a Neprfmé zákonodárstvf (IndirectLegislation, poprvé vydal Dumont jako Po­jednánf o civilnfm a trestnfm zákonodárstvf

[Traités de législation, civile et pénale],1802, v anglictine spis vyšel v Bowringoveedici). Tyto tri knihy tvorí hlavní cástBenthamovy rané právní vedy, a prestože

principech. Za druhé, ve dvacátých letechdevatenáctého století nabídl nový prístupk ústavní teorii, který vyzdvihl zásady a ab­sorboval kriticismus velkého období ústav­

ního myšlení a praxe kolem americké a fran­couzské revoluce. Bentham dal existující teo­rii nejen nový základ, ale i nový duraz naadministrativní a soudní organizaci a na od­povedný výkon moci. A za tretí, tím, že pojalcíle legislativy tak, aby zahrnovala bezpec­nost, prostredky k obžive, hojnost a rovnost,a tím, že predpokládal politické struktury, vekterých by tyto cíle byly naplnovány, predjí­mal potreby a aspirace moderníhodemokratického státu. Toto dedictví zanechal

Johnu Stuartu Millovi, který, ac nebyl taknadšený demokracií jako Bentham, si mnohéz jeho pojmu a kategorií osvojil. FR

odkazy

Bentham, J.: The Collected Works oj Jeremy Ben­

tham, ed. J.H. Bums, J.R. Dinwiddy a F. Rosen.

Londýn: Athlone Press; Oxford: Clarendon Press,

1968-. Zvlášte: An /ntroduction to the Principles oj

Morals and Legislation. Londýn: Athlone Press,

1970, A Comment on the Commentaries a Fragment

on Govemment. Londýn: Athlone Press, 1977, OJ

Laws in Genera/. London: Athlone Press, 1970,

Constitutional Code. Oxford: Clarendon Press, 1983.

Bernstein, Edward (1850-1932) Nemeckýsocialistický teoretik. Pocházel z rodiny ber­línského železnicního inženýra. V roce 1872vstoupil do Sociálne demokratické stranya brzy se stal jedním z jejích vudcích noviná­ru. Protisocialistické zákony jej prinutilyk emigraci do Anglie, kde byl silne ovlivnenfabianismem. Po návratu do Nemecka se stal

jedním z hlavních obhájcu REVISIONISMU,což vyvolalo vášnivé spory, nebot byl (spolec­ne s KAUTSKYM) považován za dediceMARXE a ENGELSE. Jako poslanec ríšské­ho snemu se postavil proti první svetové válcea vystoupil ze Sociálne demokratické strany.Prestože se do strany i do ríšského snemu vrá­til, jeho vliv ke konci života znacne zeslábl.

36

Ve svých raných dílech se Bernstein po­koušel, jak to sám vnímal, zmodernizovatMarxovy ideje ve svetle soucasného sociální­ho vývoje. Svuj pohled shrnul ve výroku:"Rolníci neupadají, strední trída nemizí,krize se neprohlubuje a bída a zotrocenínenarustají." Na základe dukladného sledo­vání dobových trendu a statistik tvrdil, že sekapitalismus vytvorením kartelu a monopolustabilizoval. Ale zatímco moc se koncentro­

vala, vlastnictví se naopak prostrednictvíminstitucí typu akciových spolecností rozšírilona stále vetší okruh lidí. Zároven se zvýšilyreálné mzdy a rozrostla se strední trída.Politickým a intelektuálním završením techtoskutecností byla možnost chápat socialismusjako dedice liberalismu: kapitalismus se uká­zal dostatecne adaptabilní a skýtal nadeji, žese postupne premení v socialismus, který semel stát více ci méne pokojným dedicemplne rozvinutého kapitalismu. Bernstein melve svém myšlení až extrémní sklony k empi­rismu - do znacné míry na základe odmítnutíHegela a jakéhokoli dialektického prístupu.Neplodnost jeho positivistických názoru hovedla k hledání zvláštní morální základnysocialismu, kterou našel v KANTOVE filo­

sofii, k jejímuž oživení tehdy docházelo.Bernsteinovo oblíbené úsloví bylo, že hnutíje všechno, cíl nic. Jeho prednost spocívalav detailním pozorování soucasných trendua silném smyslu pro morálku. Jako myslitelbyl však výrazný eklektik a svá pozorovánínedokázal interpretovat ve svetle jakékolisystematické a souvislé teorie (viz SOCIÁ­LNÍ DEMOKRACIE). DTMcL

odkazy

* Bemstein, E.: Evolutionary Socialism (1898). New

York: Sehoeken, 1961.

__ : Pfedpoklady socialismu a úkoly sociálnf

demokracie, prel. E. Maehac. Praha: Knihovna Sa­mostatnosti, 1902.

Blaekstone, WilIiam (1723-1780) Anglickýprávník a soudce. Blackstone je právem slav-

. ffÝ díky své velké práci o obycejovém anglic­kém právu, která mela velký vliv v Angliia ve všech teritoriích Imperia, kde melo oby­

~ové právo význam, a do znacné míry i veSpojených státech, kde odtržení od VelkéBritánie neprineslo zrušení obycejového práva,ale velkou potrebu jeho vyjasnení a pevnéhoIStanOvení. Blackstoneovy ctyrdílné Komen­I4fe k zákonum Anglie (Commentaries on theLaws of England, 1765--69) vycházely z jeho

Jiednášek na universite v Oxfordu, kde puso­Wl jako profesor anglického práva

(1758--66). Blackstone studoval na. (arterhouse a Pembroke College v Oxfordu

(od 1738) a v roce 1746 se stal advokátem(jeho praxe však nebyla nijak úspešná).

Po skoncení hlavního ucitelského puso­1Icnf se Blackstone stal clenem parlamentu

(1761), kde hájil zájmy toryu a nekritickybJasoval ve prospech vlády (je ironií, že

i proti požadavkum amerických kolonistu).. V roce 1770 se stal soudcem. Sloužil naCommon Pleas (vrchní civilní soud) a krátce

U King's Bench (královský soud). Blacksto­DeOvaprávnická cinnost se však neslucovalaI jeho labilním zdravím. V roce 1780 zemrelve veku 57 let.

V pozdním osmnáctém století byla AnglieV západní Evrope takr'Ka ojedinelá (a lišila setak: napríklad i od Skotska) tím, že nemelaWný jednoznacne artikulovaný soubor mo­derních zákonu. Blackstoneovy prednášky,pdsobivé po obsahové i formální stránce,a pozdejší uhlazené a elegantní Komentáretoto prázdné místo zaplnily. Po úvodu,v nemž predstavil racionalistickou versi teo­rie prirozeného práva, podobnou teorii GRO­nOVE, s cílem položit základ anglickéhopráva, pokracoval v I. knize vysvetlovánímpráv jedince, v II. knize majetkovým právema v m. knize "soukromými preciny" a jejichnápravou. V záverecné IV. knize se zabývá­ZPusobem humánním a ne nekritickým k stáleješte barbarské anglické trestní praxi - "ve­rejnými preciny" a trestním právem.

V rovine právní a politické teorie prispelBlackstone k tradici, z níž vyšel, jen málo, ale

z hlediska politických a ústavních dejin vyjád­ril s duslednou jasností starowhigovské vní­mání ústavního rádu osmnáctého století, pro­sazeného revolucí roku 1688 (a upevnenéhoUnií v roce 1707). Duležitost ci vliv Black­

stoneovy doktrinální systematizace anglic­kého práva by nemely být prehlíženy.

Sebeuspokojení, s jakým Blackstone obec­ne pohlížel na britskou ústavu a anglicképrávo, a nedostatek filosofické presnostiv jeho právním naturalismu vyprovokovalyostrou kritiku jeho právní vedy ze stranyJeremy BENTHAMA v dílech Fragmento vláde (1776) a Poznámka ke Komentárum

(nedokonceno, publikováno v roce 1928).Teorie prirozeného práva a konzervativníkonstitucionalismus se staly podnetem propositivistickou právní vedu a radikální utilita­rismus. Pravdou však je, že predpoklademprávní reformy bylo porozumení právu,k nemuž Blackstone prispel mnohem více,než kdy Bentham pripustil. NMacC

odkazy

Blaekstone, W.: Commentaries on the Laws oj

England. Chieago: Chieago Univerzity Press, 1979.

Blane, Louis (1811-1882) Francouzský so­cialista. V díle Organizace práce (1839)navrhl schema státem dotovaných "státníchdílen" rízených sdruženími delníku. Viz SO­CIALISMUS.

Blanqui, Louis-Auguste (1805-1881) Fran­couzský komunista a revolucionár. Blanqui sekrome aktivní revolucionárské cinnosti zabýval

teorií revolucní strategie. Vetšina jeho delvznikla ve vezení (ctyricet let života strávil zamrížemi). Velká cást z nich se ztratila, takže

studium Blanquiho myšlení a získání jasnéhoobrazu o jeho tezích je spojeno s radou obtíží.

Blanquiho hlavním prínosem je nepochyb­ne teorie revolucního uchopení moci s dura­zem na nutnost bleskového státního prevratu,uskutecneného malým predvojem zasvece-

37

ných spiklencu. kterí by následne upevnilizískanou moc metodami diktatury. Bezpros­tredne po ustavení tohoto predvoje bylopodle nej možné uskutecnit revolucní poráž­ku buržoasního liberalismu. V tomto pojetímeli mít duležité místo individuální agitátoriz rad samotné buržoasie. Za celý život tatostrategie neprinesla Blanquimu ani jehonásledovníkum úspech. ale posloužila jakoduležitá spojnice mezi jakobínskou tradicíprímé akce (ve francouzské revoluci roku1789) a ruskou bolševickou tradicí inspiro­vanou Leninem.

Blanquiho vize porevolucní spolecnostibyla casto vnímána jako ponekud utopická.Velký duraz kladl na duležitost presvedcenía idejí pri vytvárení spolecenské organizace.a zdá se. že za hlavní cinitel sociální transfor­

mace považoval vzdelání. Podle jeho názoruby KOMUNISMUS neznamenal zmenšenístátní moci. ale její využití k vytvorení sdru­žení delníku. kterí by tak žili v podmínkáchrovnosti.

Blanquisté sehráli významnou úlohu v Pa­rížské komune v roce 1871 a jejich vliv nafrancouzskou levici byl silný ješte pocátkemdvacátého století. KT

odkazy

B1anqui, L.-A.: Textes choisis, ed. V.P. Volguine.Paríž: Éditions Sociales, 1955.

Bloch, Ernst (1885-1977) Nemecký filosof.Bloch byl kritický marxista a kladl duraz nautopické prvky v marxistickém myšlení(viz UTOPISMUS). Jeho hlavní dílem jePrincip nadeje (Das Prinzip Hoffnung.1954-59).

Hodin, Jean (1529/30-1596) Francouzskýfilosof a politický spisovatel. Pocházelz Angers. Studoval právo na tamní univerzi­te. poté se prestehoval do Toulouse. kde sevzdelával v historii. metafysice. matematicea astronomii a naucil se nekolik jazyku. Pred

38

plánovanou kariérou právníka dal prednostzájmu o politiku. díky kterému se dostal dodvorních kruhu a služeb vévody d Alenrron,mladšího bratra pozdejšího krále JindrichaIII. Když se postavil proti dalšímu odnímán{statku hugenotum a trvající válce proti nim,upadl v roce 1577 v nemilost krále a odešeldo Laonu. kde prostrednictvím snatku s Fran­rroise Trouilliart získal úrad královského pro­kurátora Pozdeji se pripojil ke Katolickélize. což bylo ve svetle jeho drívejších posto­ju a jeho stále patrnejšímu judaismu dostbizarní rozhodnutí. ke kterému ho pravde­podobne privedly obavy. že prijde o úrad;

tato epizoda nám pripomíná. že praktickycelý svuj dospelý život prožil v obdobíobcanských a náboženských nepokoju.

Neprekvapuje tedy. že Bodinova obsáhládíla odrážejí jak jeho touhu po obnovení inte­grity politické spolecnosti. tak i hlubokénáboženské hledání osobní jistoty. Na jednéstrane se v nich objevuje inspirace humanis­tickými mysliteli z klasických pramenu. his­torických i právních. na strane druhé hlubo­ké. obcas až mystické zaujetí imaginárnímvesmírem. spocívající na spojení tomi­stického. judaistického a novoplat6nskéhomyšlení. Zatímco jeho první velká práceobsahovala analýzu prícin znepokojující ce­nové inflace šestnáctého století. z posledníhodíla. zabývajícího se kouzelnictvím. je zretel­né. jak neochvejne zastával lidové pojetísveta obývaného jak dobrými. tak i zlýmiduchy. Dokonce i analýza STÁTU a OB­CANSKÉ SPOLECNOSTI v Šesti knihách

o republice (Les six livres de la république)z roku 1576. základním díle Bodinovy poli­tické teorie. nemuže být zcela pochopena.pokud ji vytrhneme z kontextu metafysic­kého vesmíru. do kterého ji autor zaclenil.

Spis Šest knih o republice bývá vyzdviho­ván pro svou definici SVRCHOVANOSTIjako neohranicené a nedelitelné moci tvoritobecné zákony. Bez takové moci stát nemuženáležite existovat. Težište této svrchované

zákonodárné moci urcuje monarchický. aris­tokratický nebo demokratický charakter

_tu. Tato definice vyloucila smíšené státyaristotelovského typu. Také se však význam­ol vzdálila od tradicního durazu na krále

jako soudce a od phbuzné ideje. že královýmrr;lÍson d'étre je výkon spravedlnosti. Svr­chovanost podle Bodina nespocívá v tom.zda zákony jsou ci nejsou spravedlivé. aley moci tyto zákony ustanovovat. Tím. že

JlCPfipouštel možnost poddaných schvalovatúkony nebo se proti nim bránit. vytvoril

jeden z podstatných ideologických pilíruIDOnarchického ABSOLUTISMU. který vy­mholil vládou Ludvíka XIV. Bodin dal., každém prípade impuls k formulaci seku­I*ního a utilitárního pojmu svrchovanosti

v jeho dnešním chápání.Ackoli jako nejtrvalejší a nejpronikavejší

r; Bodinových myšlenek se ukazuje idea svr­chovanosti. nemeli bychom zapomínat. že~st knih nebylo pojednáním o svrchovanos­tí, ale nácrtem a obranou svobodného státu.Ten Bodin na zacátku definuje jako •.zákon­nou vládu mnoha rodin a tech. kdo k nim

patrí, se silnou svrchovaností". Duraz na.,zdkonnou vládu" má zvláštní význama nelze ho chápat jako pouhý aspekt rozpravyO svrchovanosti. Naopak. stredem BodinovylIDa1ýzyje explicitní a zásadní rozlišovánímezi státní formou. jež je urcována svrcho­vaností. a vládní formou: monarchický státmdže mít tyranskou. panskou nebo spra­vedlivou vládní formu. aristokratický státmdže být spravován lidovým zpusobem a de­mokratický stát muže využívat aristokratic­kých metod.

Bodin pokládal za nejlepší model vládyfrancouzský tyP. který popsal jako •.sprave­dlivou monarchii". To proto. že v tomto

systému je absolutní moc monarchy zmírno­vána nutností uznávat platnost prirozenéhoa božského zákona. Stejne jako je Buh všemo­houcí vládce vesmíru. je plnomocný ve svésfére i král. A stejne jako Buh. jehož je obra­lem. zmírnuje král svou moc spravedlností.Hodin dále zduraznuje. že král - ackoli máprávo neohlížet se na necí souhlas. prekraco­

Vat zvyky a dokonce ignorovat existující

zákony - by svá práva nemel užívat. aniž byse pritom staral a myslel na blaho svých pod­daných. Jsou-li nezbytné zmeny. mel by král.,napodobovat a následovat velkého Bohaprírody. který ve všech vecech postupujenenásilne a krucek po krucku". To v praxiznamená uznat roli tech lidí a institucí. které

se podílejí na vláde. Bodin byl presvedcen.že i v drobnostech by se král mel radit sesvými rádci a trval na tom, že •.spravedlivámonarchie nemá jiného bezpecného základunež stavy. obce, cechy a univerzity" .•. Stát jeneudržitelný bez senátu. stejne jako nemužebýt telo bez duše ci clovek bez rozumu ..."Bodin sice nemel vysoké mínení o schopnos­ti obecného lidu vládnout sám sobe. stejnetak si byl však vedom toho. že tyran pouzeuvádí ve zmatek prirozený rád vzbuzovánímstrachu. hnevu a odporu. ..Hlavním cílemvšech státu je rozkvet zbožnosti. spravedl­nosti. statecnosti. cti a ctnosti."

Ackoli se stát neobejde bez •.rádných úko­nu k zabezpecení blahobytu obyvatel, jakojsou výkon spravedlnosti. opatrování potra­vin" atd .• je toto pouze •.pocátkem státu" .V okamžiku. kdy clovek uspokojí své základ­ní materiální potreby. je schopen žít ctnostnejia zacít brát v úvahu nejprve •.promeny. vze­stupy a pády státu". a pak i krásu a harmoniiprirozeného rádu. Nakonec. díky vývoji inte­lektuálních ctností - moudrosti. vedenía náboženství - muže stát dosáhnout svého

nejvyššího cíle tím. že lidi dovede k •.božskékontemplaci o tom nejkrásnejším a nejskve­lejším. co si jen lze predstavit". Bodinuv státje ve skutecnosti soucástí tradicní theologie.Jeho úcelem je umožnit cloveku žít v harmoniise zákony prírody a chápat božskou kauzali­tu, na níž spocívá celý vesmír. A naopak.pochopení božského vybavuje lidi k organi­zování státu na základech. které - práve pro­to. že odrážejí a prispívají k universální har­monii - mu zajištují trvání. Tento názorBodin podeprel zaužívanou metaforou retezubytí. Cástecne smrtelný a cástecne nesmrtel­ný clovek má své prirozené místo uprostredmezi zvíretem a andelem. Spolecnost se sklá-

39

II

I

I

dá ze trí tradicních stavu: z duchovních,bojovníku a obecného lidu, pricemž každýstav má zvláštní funkci a kvalitu. V takto

dobre usporádaném státe lze spatrovat odrazlidské prirozenosti, v níž "nejduležitejší místozaujímá chápání, na druhém je pak rozum, natretím hnev a touha po pomste a na posled­ním smyslnost a zvírecí žádostivost". Rád jechránen pozorne udržovanou rovnováhou

protikladných sil, v níž jsou extrémy každéhoprvku univerzálního retezce bytí navzájempropojeny meziclánky. Obdobne je nejlepšíforma spravedlnosti taková, která kombinujeuznání prirozené nerovnosti lidí s úctou ke

spravedlnosti a která sjednocuje protikladnéprincipy a vytvárí jako v hudbe z potenciální­ho nesouladu hannonii. DP

odkazy

Bodin, J.: De republica libri sex. Jac. Du-Puys, 1951.

Bolingbroke, Benry St John, vikomt (1678-1751) Britský státník, historik, filosof a au­

tor politických pamfletu. Jako toryovskýministr zahranicí královny Anny sjednalBolingbroke Utrechtskou smlouvu, která pri­nesla mír mezi Anglií a Francií Ludvíka

XIV. Poté, co se mu v roce 1714 nepodarilostát se ministerským predsedou, opustil poli­tickou dráhu a usadil se ve Francii, kde zustal

deset let a kde se po krátkém období službystuartovskému uchazeci o trun vrátil k histo­rickému a filosofickému studiu. Po návratu do

Anglie v roce 1725 se ujal intelektuálního a poli­tického vedení toryovské opozice proti dlouhole­tému úradování Roberta Walpolea. Témer dva­cet let Bolingbroke napadal Walpoleovu admi­nistrativu prostrednictvím svého casopisu TheCraftsman a v rade historických a politickýchpojednání, k nimž patrí Pomámky o dejináchAnglie (Remarks upon the History of England,1730), Pojednánf o stranách (Dissertation uponParties, 1734) a Idea vÚJsteneckého krále (TheIdea of a Patriot King, 1739).

V opozici k Walpoleovi a jeho "dvorní"frakci vypracoval Bolingbroke jádro své

"vlastenecké ideologie", typické pro osmnác­té století. Tím, že mezi politická a spolecen_ská témata zahrnul korupci, ucinil ji centrál_

ním pojmem jazyka angloamerické politiky.Korupce je mnohem víc než obycejná úplat­nost ci podvod a je spojena s machiavellián_skou republikánskou predstavou historickézmeny: korupce je absence obcanské ctnosti(viz REPUBLlKANISMUS). Úplatný clovek

myslí na sebe a zapomíná na dobro spo­lecnosti. Takové osobní mravní selhání a de­

generace základních závazku k verejnémuživotu je hybnou silou rozkladu státu, kterélze vzdorovat pouze periodickým oživovánímprostrednictvím návratu k pocátecním a cis­tým závazkum obcanské ctnosti.

Bolingbrokuv význam spocívá v aplikacirepublikánského a machiavelliánského jazykana sociální a ekonomické napetí, vznikajícív novoklasicistní Anglii s rustem vládníhoúveru a verejné zadluženosti, i na politickéotázky doby, jako byla Walpoleova kontrolaparlamentu prostrednictvím patronátu ci otáz­ky annády. Na základe témat závislostia nezávislosti, v republikánské tradici klí­

cových (nezávislosti jako veci podstatné projakékoli rozhodování ve prospech verejnéhodobra), vykreslil Bolingbroke obraz spolec­nosti nezávislých vlastníku pudy, oprotilidem dosazeným do funkcí a burzovním hrá­

cum, a svobodného parlamentu, oproti des­potickému dvoru. U republikánské tradiceosmnáctého století zduraznoval její sociálníkonzervatismus a nostalgické zabarvení a bylnejen proti obchodu, ale i proti sociální rov­nosti. IK

odkazy

Bolingbroke. H. St 1.: Political Writings. ed. I.

Kramnick. Arlington Heights. 11l.: Harlan Davison,1970.

__ : Historical Writings. ed. I. Krarnnick.

Chicago: Univerzity of Chicago Press. 1972.

__ : The Idea oj a Patriot King, ed. S.W.

Jackman. Indianapo1is: Bobbs-Merrill, 1965.

~:b01§evismus Marxistický proud spojovanýS LENlNEM a bolševickou stranou, ustave­nOU v roce 1903 po rozkolu v ruské Sociálnedemokratické strane práce. Bolševismus zdu­raznoval duležitost pevne strnelené "avant­

gardní" strany, vnášející dov rad p~oletariáturevolucní vedomí. Viz SOVETSKY KOMU­NISMUS.

Bonald, Louis Gabriel de (1754-1840)Francouzský konzervativec. Bonald byl jed­afm z malé skupinky spisovatelu, které odmí­Wú revoluce privedlo k fundamentální kriti­ce idejí OSVÍCENSTVÍ, jež považovali za

pltcinu zkázy starého režimu (ancien régi­1M>. Protože tito spisovatelé byli pre­svedceni, že aristokratické instituce jedinec­

ným zpusobem korespondují s krestanskýmzjevením o Bohu a cloveku, a protože vetšinucharakteristických rysu osvícenského myš­lení nacházeli v jeho materialismu a neprátel­ství k theismu, vysloužili si nelichotivýprídomek "theokraté". Mužeme-li považovatvýmluvného a imaginativního Josepha deMAISTRE za svatého Augustina kontrare­voluce, pak byl Louis Bonaldjejím TomášemAkvinským.

Bonald pocházel z provincní šlechtickérodiny v Millau a po studiích na oratoriánskékoleji v Paríži se stal dustojm'kem královskégardy. Brzy se však vrátil do Millau, oženilse a stal se starostou, což podnítilo jeho celo­životní zájem o úlohu obce v rádne organizo­vané spolecnosti. Revoluci Bonald zpocátkuZrejme vítal, ale v roce 1791 se pridal k emi­gracní annáde v Nemecku. Po období inten­

zivmllo studia vydal v roce 1796 v Kostnicianonymne spis Teorie politické a náboženskémoci v obcanské spolecnosti (Théorie dupouvoir politique et réligieux dans la sociétécivile ...), poté se tajne vrátil do Francie, kdese díky Napoleonove prízni usadil. Behemnekolika let vydal další práce, Analyticképojednánf o prfrodnfch zákonech spolecen­ského rádu (Essai analytique sur les loisnaturelles de lordre social ..., 18(0), O rozvodu

v pohledu XIX. stolett tUU alVUJ:~C ~uu:••u" ••"au XIX siecle, 1801) a Primitivnf zákonodár­

stvf (Législation primitive ..., 1802). Techto delsi všimli Fontanes a Chateaubriand a v roce1808 Bonaldovi nabídli místo v universitní

rade. Po restauraci byl zvolen zástupcem zaAveyron a sehrál vudcí úlohu v chambre int­rouvable, které krome jiného zrušilo roz­vody. V roce 1822 se stal ministrem, behemultraroyalistické vlády krátce rídil cenzuru.Ultraroyalisté v nem videli svého hlavníhopolitického mluvcího. Poslední Bonaldovodílo vyšlo v roce 1827. Cervnová revoluce1830 ho vytlacila z verejného života. Zemrelroku 1840.

Bonaldova díla jsou prehnane symetrickáa mají deduktivní formu; také jeho literárnístyl, casto považovaný za težkopádný, máv sobe jakousi archaickou cistotu. Ve sporuosmnáctého století o puvod jazyka, ke které­mu prispeli hlavne Condillac a ROUSSEAU,trval na priorite jazyka pred myšlením('lhomme pense sa parole avant de parler sapensée'), a z tohoto predpokladu vyvodilbožské ustanovení jazyka. V tomto smyslujsou podle nej jazyk a spolecenské institucenezbytnými predpoklady individuálníhomyšlení a konánÍ. Tímto pojetím si Bonaldvytvoril základnu pro útok proti INDIVI­DUALISMU ve filosofii a politické teoriiosmnáctého století. Metafora hromady pískuci souboru atomu, kterou používal k znázor­není typického pojetí spolecnosti osmnáctéhostoletí, hluboce ovlivnila sociologickou argu­mentaci století devatenáctého (v liberálním

i konzervativním pohledu). Za základní príci­nu sociální atomizace považoval nábo­ženskou nejednotu. Jednota spolecnosti mužebýt obnovena jen sdílenou vírou, která svouautoritou podpírá instituce, jako je rodina,venkovská komunita a místní venkovskášlechta.

Bonald porovnával neblahé dusledky mest­ského života na rodinnou strukturu a postojk autorite s patrlarchálním prístupem ponekudideaHzované venkovské komunity a argumen­toval, že pouze komunity, v nichž hraje míst-

41

43

nictvím soudního rozhodnutí a donucování

trestem. Podle Bractona je rozhodujícímrysem královské moci vykonávání spravedl­nosti ("splácení každému, co jeho jest") a zá­roven trestání "mecem" tech, kdo prestoupilizákon.

Bracton v této úloze pripodobnuje králek Bohu. Boží vule je základním pramenemveškeré spravedlnosti a konecnou odplatouza každý prestupek. Protože vládcova vule jecharakterizována podobne, je královský úradnapodobením (byt pozemským a nedokona­lým) Nejvyšší vule. Proto Bracton opakova­ne hovorí o králi jako o "služebm1ru" ci"zástupci" Božím.

Ackoli Bractonuv král nemá sobe rovného

ani nadrízeného, není s to vyslechnout všech­ny prípady a ucinit zadost právu sám. Korunamusí tedy delegovat nekteré pravomoci a ne­zadatelná práva na níže postavené osoby. Tose deje dvema ruznými zpusoby propujceníautority: v prvním prípade král vládne prímoprostrednictvím soudcu, kterí vykonávají mocve jménu krále, ve druhém prípade poskytuješlechte, se kterou se spojuje, aby vládl ríši,urcitá "privilegia".

Bracton specifikuje krále jako toho, kdo jev posledku zodpovedný za usmernování a za­bránení zneužívání obou forem delegovanéautority. Jak však zajistit, aby král sám do­držoval zákon a rozhodoval v souladu sním?

V rámci právních a politických konvencí svédoby Bracton zastával názor, že charakte­ristická mravní orientace královy voluntask dobrému obsahuje stabilní dispozici plne sepodrizovat veškerému spravedlivému záko­nodárství. V tomto smyslu je král "pod mocíBoží a zákona, ne však pod mocí cloveka",ponevadž sám sebe "krotí" prostrednictvímomezení své vlastní vule.

Bracton však také pravdepodobne veril, žeobcas musí krále omezovat jeho poddaní,alespon pokud pripustíme dnes diskutovanoupravost dodatku (addicio) k textu O záko­nech, ve kterém se tvrdí, že králova curia

(baroni a hrabata) smí krále "zkrotit", do­pouští-li se bezpráví. Hrabata a baroni smí

odkaZY

)loS8IIquet, B.: The Philosophical Theory oj the

Stole, Londýn: Macmillan, 1920.

_: The Value and Destiny oj the Individual.Londýn: Macmillan, 1913.

Itolské právo králu Teorie božského práva,které se poprvé objevily koncem šestnáctéhostoletí, spojovaly tri základní teze: autoritaIDOnarchu byla ustavena Bohem pro dobroHdstva; jejich svrchovanost je neomezená• nedelitelná (i když jsou morálne vázániBdít se Božím zákonem); veškerý odpor vuci

jejich príkazum je nelegitimní. Viz ABSO­LUTISMUS a PATRIARCHALISMUS.

DLM

. Bracton, Benry de (tI268) Anglický práv­Dfk na dvore krále Jindricha III. Bracton jepravdepodobne autorem spisu O zákonech

. ti zvycfch Anglie (De legibus et consuetudini­bus angliae, l239?), který je výchozím dílemanglické právní a politické tradice. Ackoli jemožné, že se na spisu podíleli i jiní autori,dá se Bractonovo jméno s jistotou spojovat8jeho konecnou podobou a usporádáním.

Politická teorie spisu O zákonech se za­kládá na doktríne o osobní vláde monarchy.Královská potestas (moc) se kryje s králov­skou voluntas (vulí). Králova autorita je tedyvázána na jeho charakteristickou morální dis­pozici k ctnosti a spravedlnosti.

Bracton specifikuje královskou voluntasspíše jako rozhodovací než legislativní.Vyhlašování zákonu je kooperativní procesa král pouze schvaluje to, na cem se shodlivelmožové a spolecnost. Bracton navíc uzná­vá, Že i místní zvyk muže mít sílu zákona.Z toho plyne, že zákony zeme nejsou dikto­vány královským rozmarem, ale jsou vprav­de "obecné". Královská jurisdikce protoZcela spocívá v uplatnování zákona prostred-

,.'lPéne kolektivistických tezí než mnozí jiní, Gfeenovi následovníci. RPB

kládané obecné vuli celku. Zde je ovšemparadox, nebot Bosanquet se ztotožnovals názorem Charitní spolecnosti (jejímužsekretári knihu venoval), podle kterého státnízásahy podrývají individuální mravnost a svo­

bodu. Tento ocividný rozpor pochází z Bo­sanquetova dvojznacného chápání POLITIC­

KÉHO ZÁVAZKU. Na základe doplneníGreenovy teorie o poznatky sociální psycho­logie Bosanquet vyvozoval, že skutecná vule

jednotlivce, ta jež realizuje jeho potenciál,muže být naplnena jen ve spolupráci s druhý­mi v rámci státu. Všechny lidské aspirace nalepší život zahrnují osvobození od prechod­ných, ciste biologicky determinovanýchprání a tužeb a vyjadrují dobrou vuli, jež jenám všem spolecná (Bosanquet, s. 128-30,139-44). Dobrou vuli nemuže realizovat

žádný jedinec, protože žádná jednotliváosoba nedokáže dosáhnout cílu lidstva jakocelku, ba dokonce nemuže dosáhnout ani

naplnení svých vlastních možností bez pod­pory a pomoci druhých. Naší mravní a poli­tickou povinností je proto respektovata uchovávat komplex podmínek nezbytnýchpro to, aby se mohli realizovat všichni cle­

nové spolecnosti. Úloha státu je zde ovšempredevším negativní: "odstranovat prekážky"v tom, aby mohl jednotlivec na základe svésnahy nabýt mravních rysu. Ponevadž morál­ní vzestup vychází z volního prekonávánímateriálních prekážek, mela by být všude,kde to je možné, povzbuzována svépomoc.Bosanquet veril, že podstatnou prícinou chu­doby je nedostatek mravní vule u samotnýchchudých; hlásal proto, že prosazování sebe­

pozvednutí a spolecenské spolupráce je lepšílék než podpora ze strany státu, což byl poža­davek, na který odpovedel chudinský zákonzavedením systému pracovních dílen a uváž­livé charity pro "chudé, kterí si to zaslouží".

Státní vzdelání pomáhá naproti tomu vzklíce­

ní preexistující touhy po vzestupu, a je tedyspolecným dobrem, nezbytným pro naplnenícloveka. Tato ruzná interpretace spolecen­ských procesu privedla Bosanqueta k tomu,že vyvozoval z idealistických predpokladu

Bosanquet, Bernard (1848-1923) Anglickýfilosof, politický teoretik a filantrop. Vystu­doval na Balliol College v Oxfordu, kde hoovlivnil IDEALISMUS T. H. GREENA. Od

roku 1871 do 1881 vyucoval v Oxfordu. Poté

mu dedictvím nabytý majetek umožnil odejíta zasvetit svuj život vede a sociální práci. Naakademickou pudu se nakrátko vrátil v letech1903-1908 jako profesor morální filosofie na

Univerzity of St Andrews. Zabýval se ruzný­mi obory, predevším estetikou, logikou,metafysikou a zejména sociální filosofií,

k nimž pristupoval z idealistických pozic.Stal se aktivistou Londýnské etické spo­lecnosti, která ustavila Školu etiky a sociálnífilosofie (1897). Ta byla v roce 1902 vclenenado London School of Economics. S man­

želkou Helenou Bosanquet pracoval pro Cha­ritní spolecenost (Charity OrganizationSociety) a jejím jménem se také obracel nakrálovskou komisi ve veci chudinskéhozákona (1909).

Základním dílem Bosanquetovy politickéteorie je Filosofická teorie státu (The Philo­

sophical Theory of the State, 1899). Díkybritké kritice L. T. HOBHOUSE získala

tato kniha povest obrany autoritativníhostátu: myšlenkovým svetem díla je platonis­mem ovlivnená verze hegelovské filosofie,podle níž je jedinec totálne podrízen predpo-

odkazy

Bonald, L.G. de: Oeuvres completes de M. de Bonald.

Paríž: J.-P. Migne, 1859.

ní šlechta svou rádnou úlohu, mohou vláduuchránit pred degenerací v despotismus. Vesvém díle spojil aristokratickou reakci osm­náctého století na rostoucí královskou moc

s novým quasi-mystickým kultem královskéautority (opíraje se pritom méne než Maistreo pojem svrchovanosti), což byla ovšem ne­sourodá kombinace. Problém Bonaldova

postoje spocívá v jeho diskutabilním presved­cení, že rádná spolecnost muže existovat jenpodle aristokratického modelu. LAS

42

,,krotit" krále, protože jsou jeho "partneri" vevláde, a ,,kdo má partnera, má i pána".Bracton takto nabízí ranou a vlivnou teorii

ústavni'ho omezení královských výsad. Ackoliaddicio pravdepodobne není s hlavními zása­dami spisu O zákonech v souladu, prijímali jepozdejší stredovecí a rane moderní Bracto­novi obdivovatelé jako integrální soucástjeho názoru. CJN

odkazy

Bracton, H. de: De legibus et consuetudinibus angliae,

ed. G.E. Woodbine, rev. a prel. S.E. Thorne. 4

sv. Cambridge, Mass.: Harvard Univerzity Press,1968-77.

bratrství Jako politická idea oznacuje bratr­ství vztahy mezi obcany nebo uvnitr specific­ké skupiny, jež jsou - podobne jako ideálnívztah mezi sourozenci - charakterizoványpocity lásky, spolecného svazku a oddanostisdíleným ci podobným cílum.

Bratrství - tak jako politika - není aniautomatické, ani bezkonfliktní. Vztah mezi

bratry neznamená jen velkou náklonnost, alei velké souperení. Bratrství vyžaduje, abybyly bratrovražedné pohnutky podrízeny spo­lecným hodnotám a pozitivním cílum a jimiovládány (Genesis 4:7; 33:1-11; 50:19-20).Klícovým prvkem v bratrství je vule. Bratr­ské rituály, staroveké i moderní, predpoklá­dají, že zatímco potenciál pro bratrství mužepramenit z náhodnosti zrození a výchovy,skutecné bratrství závisí na chtených ci zvo­lených závazcích.

V tomto ohledu se bratrství podobá prá­telství. Bratrství i prátelství pojí lidi ve stej­ném postavení (v protikladu ke svazkum,jaké jsou napr. mezi rodici a detmi). Potud bra­trství znamená stejne jako prátelství rovnost.Avšak na rozdíl od prátelství se bratrství od­vozuje od spolecného vztahu k autoritea také tento vztah predpokládá. Bratrskévztahy jsou ve skutecnosti více pravdepo­dobné mezi podrízenými v hierarchickéspolecnosti než mezi obcany v prísnerovnostárském zrízení.

44

Staroveká politická teorie považovala bra­trství za vztah mezi urcitými osobami, ježzahrnuje silnou náklonnost a pocity závazku.Z tohoto hlediska je bratrství - ne-li svoupodstatou, tak prakticky - pomerne výluc_ným svazkem. Jako pokrevní bratrství nálež{rodum a rodinám, tak je poUs prirozeným do­movem politického bratrství. Navíc adelphia

(bratrství) živí philia (prátelství); vyšší formybratrství spocívají na zvycích sdružování,rozvinutých v méne dobrovolných a méneuzavrených svazcích (Aristoteles, Politika,l262b8-25; l263a4l-1263b7).

Krestanské ucení se sice odlišilo svýmvyhlášením, že všichni lidé jsou bratri od pri­rozenosti (List sv. Pavla Galatanum 3:11),ale tato duchovní a teoretická pravda sev praxi aplikovala pouze na znovuzrozené,pro které "Kristus je všechno a ve všem"(List sv. Pavla ke Kolosanum 3: 11). V kla­sickém krestanském ucení není vetšina lid­

ských bytostí zaslepených hríchem schopnauznat Boží otcovství a neumí cítit své bratrst­

ví s celým lidstvem. V pozemském svete bu­de dokonce i krestanské bratrství, byt utváre­né vizí lidské spríznenosti, pomerne výlucné,se zvláštními druhy náklonností a povinností:"Všechny ctete, bratrstvo milujte." (První listsv. Petra 2: 17)

Naopak teoretikové OSVÍCENSTVÍ castoaspirovali na uskutecnení ideálu všeobecnéhobratrství. Podle jejich ucení mají lidé "bra­trský instinkt" ci puzení k "druhovému by­tí", které je ohrožováno prekážkami prírodya zvyku. Aby bylo dosaženo bratrské vzá­jemnosti, je treba prekonat prírodu, a to ze­jména na základe pokroku prírodních ved,a prolomit psychologické svazky hierarchiea místní loyality tím, že odhalíme vazby, kte­ré poutají lidi k autorite a ke konkrétním oso­bám, jako pouhé lidské konstrukce. Bratrstvíse tak redukuje na jakýsi druhotný úcinek,opomíjený pro duraz na svobodu a rovnost,které údajne zprostredkují a umožní všeobec­né bratrství.

Dríve se racionalistictí teoretikové domní­

vali, že kosmopolitní bratrství bude spocívat

neurcitých pocitech Gako je napr. Hutche­,nova "všeobecná klidná benevolence"),

pravdepodobne slabších než city spojující ro­dinu, kmen, národ. Pozdejší, více romanticky

~iadení myslitelé nekdy toto omezení popírali:papr. Emerson, který tvrdil, že nakonec "se

dou všichni lidé navzájem milovat").obou prípadech se zanícení pro všelidské,trství pojilo s neduverou a neprátelstvím

m.éne obsažným formám bratrství.Moderní politické myšlení a praxe nemajíbratrství mezi konkrétními lidmi kladný

. Obecne se predpokládá, že do verej­,o života je zahrnut každý, kdo není neja­

urcitým zpusobem vyloucen. Ve vzta­:h bratrství je vyloucen každý, kdo není

ut. Moderní zrízení podporují zpusob

':vota, který je mobilní, dynamický, speciali­Ivaný a extenzívní. Bratrství je upevnováno

ými a silnými vztahy, které utvárejí po­,bnost charakteru a osudu. Moderní politic­

myšlení, jež si uvedomuje antipatie mezi,trstvím a moderní politikou, nerozumne

~ouzlo k podcenování ci popírání lidské

fOtreby bratrské opory. (Viz také KO­MUNITA.) WCMcW

!. edkazy

.~. Aristote1es, Politika, prel. Kríž, A. Praha: Jan Laich­, 1Ier, 1939. Novejší ceské vydání v OlKOYMENH.

Buber, Martin (1878-1965) Nemecký filo­sof a židovský theolog. Od pocátku se úcast­nil sionistického hnutí. Jeho hlavním dílem

z oblasti spolecenské teorie jsou Cesty k uto­pii (1949), kde zkoumá decentralistické a ko­munitárské tradice v socialistickém myšlení.Viz UTOPISMUS.

Bucharin, Nikolaj Ivanovic (1888-1938)

Ruský marxista a ekonom, prispel k teoriiIMPERIALISMU. Po revoluci pomáhal vy­tvorit teorii "socialismu v jedné zemi", dokud

neupadl v nemilost Stalina. Viz SOVETSKÝKOMUNISMUS.

Burke, Edmund (1729-1797) Britský státníka politický teoretik konzervatismu. Narodilse v Dublinu a studoval na Trinity College

Dublin (1743-48), pozdeji práva v Londýne.Studií však zanechal, nebot pomýšlel na lite­rární dráhu. Pohyboval se v okruhu umelcu

jako byli Johnson, Goldsmith, Reynoldsa Garrick a založil casopis Annual Review.

Do tohoto období spadají jeho první vydanádíla: satirická Obhajoba prirozené spolecnosti

(Vindication of Natural Society, 1756)a Filosofické zkoumání o puvodu našich idejívznešeného a krásného (A Philosophical En­

quiry into the Origin of Our Ideas of theSublime and the Beautiful, 1757).

Brzy ale zacal literaturu opomíjet a upred­nostnovat politiku: sloužil v úradu lordaHalifaxe, místokrále Irska (1761--64). Trvale

a významne se však do politiky zapojil ažroku 1765, kdy byl povolán do služeb nastu­

pujícího ministerského predsedy lorda Roc­kinghama jako jeho osobní sekretár. Brzy sestal hlavním mluvcím a pamfletistou Roc­

kinghamových whigu, pro než napsal mnohospisu. Dva hlavní pamflety tohoto obdobíjsou Soucasný stav národa (Observationson a late Publication Intituled "The PresentState of the Nation", 1769) a o rok pozdeji

slavnejší Myšlenky o prícinách soucasnénespokojenosti (Thoughts on the Causes ofthe Present Discontents). Velká cást techto

spisu je venována ospravedlnování strany,což byl v osmnáctém století stále ješte znac­ne nevlastenecký pojem.

Od roku 1770 do americké revoluce Burke

vystupoval v parlamentu jako zástupce kolo­nie New York a v rade slavných projevu

a dopisu se snažil presvedcit parlament a vo­lice o nutnosti zmeny postoje a požadavku

v nadeji, že zachrání koloniální vztah. V roce1774, poté, co v parlamentu hájil zájmyWendoveru, byl zvolen za Bristol. Jeho slav­ná rec na záver voleb byla vyjádrením ná­

zoru, že pravý vztah mezi clenem parlamentua volicem je vztah REPREZENTACE, nikolidelegace. V dalších volbách pak Bristol Bur­ka odmítl, a lze konstatovat, že se tak stalo

45

47

i omezena; nemela by spolecnost vést k pri­zpusobení rozumove inspirovaným normám.

Tyto argumenty tvorily jádro Burkovýchspisu proti francouzské revoluci, kterou vní­mal jako inspirovanou práve oním druhemabstraktních teorií, jež neuznával. SrovnávalFrancouze s Brity, kterí v revoluci roku 1688vymenili osoby, ale zachovali instituce,zatímco Francouzi si ponechali krále (v dobevzniku spisu to byla ješte pravda), ale zniciliinstituce, jež ho podporovaly.

Uvedomení si vzájemného vztahu mezikulturou a institucemi vedlo Burka navzdoryjeho skepticismu k obhajobe specifické insti­tucionální podpory presvedcení a praxe spo­lecnosti, které by mely vést konzervativnípolitiku. Ackoli obhajoval náboženskou tole­ranci, silne uprednostnoval etablovanou cír­kev, a i když sám nebyl urozeného puvodu,nedokázal si predstavit spolecnost bez po­zemkové šlechty. Jedine bohatství, jež umož­nuje užívat volného casu, muže podle jehonázoru poskytnout kulturní kontinuitu, na nížspolecnost spocívá, a pouze pozemkové zde­dené bohatství muže garantovat zájem jedno­tlivcu na jejím uchování.

Co se týká britské ústavy je Burke známpredevším svojí obhajobou nezávislosti par­lamentu. Ta tvorila duležitou cást whigov­

ského pojetí "správcovské politiky": odpo­vednost tech, kterí se narodili nebo (méne

casteji) byli vybráni, aby zastávali funkcev zájmu spolecenství. Burke vycházel z obra­ny parlamentu a zameroval se na radu spor­ných bodu, zvlášte na obhajobu stranicképolitiky, založené na sdílených politickýchzásadách, a také na odmítání delegování

clenu parlamentu volebními obvody. Prvnílze chápat jako cestu ke sladení postupu priobrane nezávislosti clenu parlamentu pred

porucnictvím vlády, címž se hodne zabývaliopozicní myslitelé v osmnáctém století,druhé jako ochranu pred prímou kontrolouvolici, u jejichž cásti v té dobe zacalo vznikatnacionální vedomí.

Burkova obrana strany utrpela víc než vet­šina jeho díla jeho spojením s Rockingha-

~ré dokonalosti ... Protože cfiu tohoto partnerstvílJCIDužebýt v mnoha generacích dosaženo, stává se

pertnerstvím... tech, kdo žijí, tech, kdo zemreli, a tech,kdo se teprve mají narodit." (Refleetions. s. 194-95)

Burke všeobecne zlehcoval prevládající

tnódu užívání idealizované primitivní "priro­zenosti" jako kriteria mravní a politické do­

,íkOna1osti. Radikální argumenty vyvracel tvr­; ::_ním, že "prirozeností cloveka je um"; jinak

.}je prirozenost i~e~tická s pri~t!vním, chao­,.;:tickým a deslvym, nad Clmz spolecnost

t:{ vytvorila pozlátko krehké slušnosti. Za­~.~chování takovéto slušnosti je podle nej'~)iOhrožováno abstraktní analýzou a racionální­

.lmi vývody ve schématech reformy, jakkoli'-Idobfe mínené. Tvrdil, že to, co vtiskuje nor­

o a principum jejich charakter, jsou okol­

,'WlUSti;tyto principy a normy proto nemohou'r1i;být abstraktne posuzovány jako dobré nebo,tlpatné, ale mohou být hodnoceny pouze:.o.

':Ji;v kontextu konkrétní spolecnosti. Zatímco!'J'unkcní ústavy jsou výsledkem uvažováníA~.amohajedincu v prubehu veku, teorie o vlád­tnutí - dokonce i takové, které se pouze snaží

~. o popis ústav - jsou produktem jednotlivých" omezených inteligencí, pricemž ,jedinec je

pošetilý, zatímco lidstvo moudré". Tentopesimismus, týkající se schopnosti clovekarozumne obsáhnout dení ve spolecnosti, pod­le Burka nezbytne svedcí ve prospech statusquo a vede k odmítnutí spekulativních a sys­tematizujících schemat reformy.

Burkuv KONZERV ATlSMUS tedy vy­chází z filosoficky založeného skepticismuohledne možnosti objevení historických pro­cesu, kterými se spolecnost vyvíjí. Tato skep­se však nespocívá, jak je tomu u jinýchpodob konzervatismu, ve spatrování ideáluv minulosti (nebo dokonce v prítomnosti),k nemuž je treba se neustále vracet. Za svéhožiVota mel Burke povest reformátora: "Aby­chom zachovali, musíme reformovat."

"Spolecnost bez možností reformy jespolecnost bez možností zachování." V jehoPohledu však reforma musí vždy zmírnovatjasné a prítomné zlo, a tímto cílem musí být

my ci mravní doktríny. "Predsudek," napsal,"ciní ctnost cloveka jeho zvykem", k cemuždochází na základe postupného prizpusobo_vání minulých generací a postupným promí­cháváním celku. I když se domníval, že tatojeho teze platí pro všechny spolecnosti do té

míry, do jaké úspešne pretrvávají v case, bylpresvedcen, že zvlášte platí pro anglickouústavu, což je výsledkem zejména dominan_ce ideje precedentu v obycejovém právu.V protikladu k raným, historicky naivnejšímwhigum, kterí se ztotožnovali s mýtem ne­menné STAROBYLÉ ÚSTAVY - podle níž

musí být cas od casu uskutecneny reformy,jako byla naprI1dad reforma z roku 1688 _

dospel Burke k chápání ústavy jako výsledkupostupného a mimovolného vývoje. Jednímz duležitých dusledku této úvahy byla teze,že spolecnost nemuže být predmetem racio­nálního zkoumání, ponevadž souhra mezi in­

stiucemi, obyceji a praxí se nerídí nejakýmiznámými ci poznatelnými obecnými zákony.

Tento pohled na meze individuální rozu­

mové kapacity pri analyzování spolecnostiukazuje k jednomu z Burkových nejznámej­ších cílu kritiky: k abstrakci ci racionalizaci

v politickém myšlení. Zvlášte se stavel protiprímé aplikaci kriticismu - odvozeného z teo­

rií prirozených práva prirozeného stavu - naobcanskou spolecnost, jak argumentovalomnoho teoretiku SPOLECENSKÉ SMLOU­

VY. Poukazoval na bláhovost pokusu apliko­vat na civilizovanou spolecnost "práva, kterávlastne jen predpokládají její existenci"."Spolecenská smlouva", existuje-li vubec,nutne znamená zreknutí se prirozených práv;avšak namísto toho, aby toto zjištení Bur­ka primelo k tomu, aby - podobne jakoHume - nepovažoval termín "spolecenskásmlouva" za závazný, charakteristicky hopromenil z radikální do pusobivé konzerva­tivní podoby:

"Spolecnost je vskutku smlouva ... ale není to partner­

ství ve vecech ... casných a pomíjejících. Je to part­

nerství ve veškeré vede, partnerství ve veškerém

umení, partnerství ve veškeré ctnosti, partnerství ve

pro prI1išnou vernost této proklamaci. Odroku 1780 až do svého odchodu do ústraní

(1794) zastupoval mesto Malton, jemuž ude­lil právo zastoupení v parlamentu lordRockingham.

V letech 1782 a 1783 Burke krátce pracovaljako úredník - byl hlavním pokladníkem naRockinghamove ministerstvu a pak v Fox-Nor­thove koalici. Behem tohoto období se podílelna reforme vládních financí a britské vládyv Indii, která byla tehdy v rukou Východo­indické spolecnosti. Devet let obvinoval Burke

neúspešne Warrena Hastingse, vrátivšího seguvernéra Bengálska, což považovali mnozí zaznámku konce jeho kariéry. Avšak Burkuv kri­

tický postoj k francouzské revoluci, který hoprimel k napsání pamfletu, mu vynesl povesthlavního exponenta konzervativní reakce natuto událost. Kniha Úvahy o revoluci ve Fran­cii (Reflections on the Revolution in France,

1790) šokovala mnohé Burkovy kolegy z radwhigu, kterí - i když sami nevedeli, co si majío událostech ve Francii myslet - byli zaskocenijeho zjevným odpadlictvím od celoživotníhovolání po reforme. Svou pozici Burke bránilve Výzve nových whigu ke starým whigum

(Appeal from the New to the Old Whigs,1791) a kritiku revoluce dále rozvinul v Úva­

hách o francouzských událostech (Thoughtson French Affairs, 1791) a ve ctyrech Do­pisech o královražedném míru (Letters onRegicide a Peace, 1796-97).

V Burkových politických názorech domi­

nuje historická perspektiva. Stát vnímal jakovýsledek procesu historického rustu, kterýcasto prirovnával k procesum v živém orga­nismu. Stát je vetší a složitejší než jakákolijeho cást, jíž je tvoren, a podobne jako orga­nismus nemuže prežít rozdelení. Soubor

vztahu, jež tvorí spolecnost, vnímal jakov posledku závislý na zvykových odezváchjedincu, kterí se techto vztahu úcastní. Tytoodezvy - mravy, obyceje a pravidla (at užvyjádrené, nebo nevyjádrené), do nichž jsmesocializováni - Burke obhajoval jako "pred­sudky". Ty jsou podle nej spolehlivejší jakozvyky než jako sebevedome stanovené nor-

46

movskými whigy. Nezdá se ale pravdepo­dobné, že Burke predpokládal systém dvouaž trí stran s opozicí jako stálou alternativouvlády - spíše vnímal stranu jako prostredekpro dobu ohrožení ústavy, ,,kdy se musí spo­jit dobrí i špatní lidé".

Burkova obrana americké revoluce jev souvislosti s jeho pozdejšími útoky na re­voluci francouzskou obcas považována zaprekvapivou. Burke ovšem chápal americképožadavky jako založené na tradicnícha pozitivních právech Anglicanu odmítnoutzdanení, pokud nemají odpovídající politickézastoupení, nikoli jako ve francouzskémprípade na abstrakcích typu "prirozených právcloveka". Kde shledal, že si Americané vy­pomohli spekulativními politickými argumen­ty, ostre je zarnítaljako dusledek špatné vlády.

Burkova sláva dosáhla svého zenitu kon­

cem devatenáctého století, ale pro konzerva­tivní politiku zustal inspirací až do druhépoloviny století dvacátého. Rozsáhlá výkla­dová literatura jej charakterizuje ruznýmizpusoby: od intuitivního a konzervativníhoutilitaristy, pres proto-romantika, až po mysli­tele v podstate legalistického. Od druhé sve­tové války dominuje legalistická škola, i kdyžnekterí historikové se nadále pokoušejí Bur­ka vystihnout jako úctyhodného pragmatic­kého teoretika.

Burke používal bohaté právní terminolo­gie, ale zda by mel být razen spíše k tradiciobycejového nebo prirozeného práva nenízcela jasné vzhledem ke konkrétním histo­rickým impulsum, které dal obema smerum.

Další práce, jež se budou zabývat jeho poli­tickým myšlením, snad prehodnotí jeho vzta­hy ke SKOTSKÉ OSVÍCENSKÉ škole,

zvlášte ke SMITHOVI a Humovi, o nichž jižbylo hodne napsáno. Vedci zabývající seBurkem z literárního hlediska se zamerujíspíše na jeho styl než na podstatu argumentu,které používá. Uspokojivou interpretacnísyntézu snad prinese chápání Burka v prvnírade jako recníka, který eklekticky a v plnéšíri vycházel z argumentu blízkých jeho pub­liku. IWH-M

48

odkazy

Burke, E.: Reflections on the Revolution in France,ed. C.c. O'Brien. Harmondsworth: Penguin, 1968.Ceské vydání CDK, Brno 1997.

__ : Edmund Burke on Govemment, Politics alld

Society, vyb. a ed. B. W. Hill. Londýn: Fontana,1975.

__ : The Political Philosophy oj Edmund Burke,

vyb. a predmluvou opatril I. Hampsher-Monk.

Londýn: Longman, 1986.

__ : Writings and Speeches oj Edmund Burke, ed.

P. Langford. Oxford: Oxford Univerzity Press, 1981-.

buržoasie Marxistický termín pro trídu kapi­talistu, v rozšíreném smyslu casto zahrnujícíprofesionální a manažerské skupiny spojenéprímými ekonomickými zájmy nebo sociál­ními vazbami s vlastníky kapitálu. Viz TRÍ­DA, MARXISMUS.

byrokracie Termín má radu ruzných význa­mu. Muže oznacovat administrativní systém,v nemž vyškolení profesionálové trvale jed­nají podle stanovených pravidel. Muže takéznamenat systém vlády, v nemž jsou hlavnífunkce v exekutive obsazovány spíše profesi­onálními úredníky než zvolenými zástupci.Muže být i pojmenováním pro sbor úredníkujako zvláštní sociální skupinu nebo hanlivýmoznacením pro její charakteristické nešvary,jako jsou "úrední šiml", bezcitnost, prutahyatd.

Druhý z vyjmenovaných významu je bež­ný u autoru devatenáctého století, kterí sta­

veli byrokracii ("vládnutí úradem") do proti­kladu k systému zastupitelské vlády. Prvnívýznam (administrativní systém) ustavil MaxWEBER jako standardní normu ve spolecen­ské vede dvacátého století. Všiml si, že ve

všech politických systémech zacíná prevažo­vat správa profesionálními odborníky, což jepatrné predevším v organizacích se složitýmia rozsáhlými administrativními úkoly: v ob­chodních podnicích, odborech, politickýchstranách atd. Definoval byrokracii jako

m administrativy, ztelesnující následují­charakteristiky: hierarchii (každý úredník

jasne definované kompetence a je odpo­,ý nadrízenému); neosobnost (práce pro­podle stanovených smernic, bez libovuleuprednostnování, a o každém úkonu se

lechává písemný doklad); kontinuitu (úrad

"",tuje zamestnání na plný úvazek, zabez­ní a nadeji na rádný postup); odbornost

'ci jsou vybíráni podle kvalit, pro svou:cijsou školení a kontrolují prístup k ar-

',vovaným informacím). Podle Webera:hny tyto charakteristiky spolecne maxi­'zují administrativní výkonnost a ciní tak,kracii pro složité industriální spolecnosti,stradatelnou.

j Prestože by každý s Weberovými vývodyuhlasil, jeho definice byrokracie si zaslu­

ýe velké uznání pro svou jasnost, a rada,ru akceptovala Weberovu analýzu jako

hozí bod studia problému byrokracie.

problémy je užitecné rozlišit podle hle­:k ruzných oboru. V oblasti teorie admi­

,tivy nebo organizace je ústrední otáz­, zda charakteristiky, identifikované

eherem jako podstatné pro byrokracii, sku­e znamenají maximalizaci výkonnosti·nistrativy. Striktní hierarchie muže ome-

Ivat tok idejí a informací smerem vzhuru,.on rídit se smernicemi muže znamenat

:~ružnost, zajištené privilegované pozice:.hou živit konzervatismus. Zkoumání ad-

")1nini.strativních systému v praxi presvedcuje,!e tyto systémy operují prostrednictvím sítepersonálních vztahu, jež hladkému choduspíše napomáhají než brání. Obecne všaknení jisté, zda je jeden administrativní modelvhOdný pro všechny organizace (prumyslovéiVládní) nebo pro všechna prostredí (stabilníi podléhající prudkým zmenám). Otázkoutaké je, zda jeden pojem výkonnosti mužeobsáhnout velmi rozdílné zamerení moder­

ních organizací. Napríklad v ekonomickémpodnikání, jehož cinnost muže být zhodnoce­na jen nejobecnejšími kriterii zisku, je vhod­ný široký prostor pro individuální konání;verejný vládní úrad musí naopak být - vzhle-

dem k povinnosti jednat s každým obcanemstejne - rízen pevneji a ponechávat úrední­kum minimum volnosti v rozhodování.

Sociologická teorie se byrokracií zabývájako sociální skupinou, predstavující novoustrední trídu, odlišnou od kapitálu i práce.Její pozice jako spolecenské síly i výsadyvyplývají ze zvláštních dovedností a vzdelání(kvalifikace), a také z autority jejího po­stavení v hierarchii organizace. Spory sevedou o vztah mezi touto skupinou a ka­pitálem samotným. Teoretikové "manažerskérevoluce" argumentují, že v rozvinutýchprumyslových spolecnostech místo kapitálujako hlavní spolecenské síly postupne zaují­mají znalosti a organizace a že existuje odpo­vídající konvergence mezi spolecenskýmistrukturami Východu a Západu, a to i na­vzdory rozdílum v jejich zpusobu ekonomic­kého vlastnictví. Jejich odpurci uvádejí, žebyrokracie západní spolecnosti - jak ve stát­ní, tak v ekonomické sfére - je spojenas dosud dominantní silou kapitálu, at už pro­strednictvím personálního zázemí nebozájmu, spolecenské funkce nebo strukturálnídeterminace. Souhlasí však, že byrokraciepredstavuje vudcí sílu ve spolecnostechsovetského typu, i když je diskutabilní, zdaustavuje trídu nebo pouhou sociální vrstvu.Proti první tezi hovorí omezení osobního pri­vlastnení si úradu, i omezení v prenosu privi­legií na potomstvo. Proti druhé tezi mluvíkolektivní monopol úredníku na proces zís­kávání a používání nadproduktu, a to skrzecentralizovanou stranickou strukturu. Nejdejen o pojmový spor o to, jak by TRÍDA melabýt definována, ale také o praktickou otázku,jaký politický proces by mohl byrokraciivytlacit z jejího spolecensky výsadního po­stavení.

Na poli politické ekonomie staví ortodoxníekonomická teorie do protikladu principy

byrokracie a trhu. Zatímco trh predstavujesféru soutežení, dynamiku a svobodu volby,byrokracie ztelesnuje monopol, stagnacia donucování. Podle tohoto pohledu se bude

spolecnost rozvíjet dynamicteji, pokud bude

49

51

jsou silnejší než ... soucit nebo sociální cit".V sociabilite spatroval nebezpecí. Obhajovalnerovnost jako nezbytný zdroj snahy a argu­mentací, že soutež o postavení je "nejvetšímimpulsem" lidského pokroku, predjímal SO­CIÁLNÍ DARWINISMUS. Svobodu pova­žoval za prirozený lidský cíl, který je však"odmenou, kterou si je nutné zasloužit",a nikoli vrozeným právem.

Tyto argumenty Calhoun ocividne nevzta­hoval na otroctví: otroci byli ze souteže vyra­zeni a svobodu si nemohli "zasloužit". Svou

nejzákladnejší obhajobu otroctví odvozovalz "vedecky podložené" rasové nerovnosti.Zároven tvrdil, že otroctví zmírnuje trídníkonflikt (nebot vlastníci otroku se musí

o svuj ,,kapitál" starat) a podporuje tak spo­lecenskou stabilitu.

Podobne jako vetšina teoretiku z Jihuargumentoval Calhoun tím, že Unie bylavytvorena puvodne svrchovanými státy,a protože svrchovanost je nedelitelná, po­držely si tyto státy právo na odtržení.Tuto myšlenku podrobneji rozpracoval, abymohl rozvinout jasnejší teoretické argumen­ty. Po pfi1dadu MADISONA ve Federalis­tovi (c. 10) tvrdil, že hlavním nebezpecímpro republikánskou vládu je možnost ucho­pení moci nejakou úzkou skupinou nebofrakcí. Obcanský duch proti tomu neskýtádostatecnou ochranu, což je dáno prioritouindividuálních citu a soukromých zájmu.Proto je podle nej zapotrebí institucí, zne­možnujících vláde potlacovat jakýkoli vetšízájem ve spolecnosti. Madison byl pres ved-

c~\;;'::,{f'v

,'lf!' É.pbet, tienne (1788-1856) Francouzskýialista. Ve svém utopickém románu Cestalkarie (Voyage en learie, 1840) obhajoval

stematicky organizovanou formu komunis­. Své ideály se pokoušel zavést (s omeze­

úspechem) v learské kolonii v IllinoisUSA. Viz KOMUNISMUS.

000, John CaldweU (1782-1850) Ame­

fiieký státník. Calhoun byl zprvu poslancemYf,(1810-1817) a pozdeji senátorem (1832- 44,

>rtJ845-50) za Jižní Karolínu. V letech 1817.~ 1825 byl ministrem obrany, v letech<l.f~844až 1845 ministrem zahranicní a v le­'~h 1825-32 vicepresidentem Spojených

státu amerických. Napsal práce Pojednání~ vláde (A Disquisition on Government),Rozprava o ústave a vláde Spojených státu(A Discourse on the Constitution and

Government of the United States); obe vyšlyposmrtne, stejne jako rozsáhlá korespondence.

Calhoun byl puvodne militantní naciona­lista; zvlášte mezi "válecnými jestráby" v do­be války 1812-14 se postupne stále víceidentifikoval s obhajobou Jihu, otroctvía práv jednotlivých státu v rámci federace.

V Pojednání odmítá doktrinu prirozenýchPráv a zastává názor, že lidé se nerodí svo­

bodní a rovnoprávní, ale "v sociálním a poli­tickém státe", podrízení jeho autorite. Jehoteorie však spocívá na individualistickýchpredpOkladech: sebezachování je podle ní"Vše pronikající a podstatné právo živéhoIlni.versa" a "prímé ci individuální pohnutky

DB

opatrení k politické kontrole byrokratu pro~strednictvím jmenování nejvyšších státníchúredníku nebo zavedení politických poradcli

ministru. Teoretici otevrené vlády obhajujíverejný prístup k vládním dokumentum _s tím, že ministri i úredníci mají právne zaru­

cený zájem na utajení. Jiní teoretici spíšehledí na lidovou kontrolu a ovlivnování úred~níku na místní úrovni a opírají se o tezi, žecharakter politiky nemuže být oddelován od

jejího praktického výkonu. Tyto pohledy sevzájemne nevylucují; presvedcují nás o tom,že demokratický systém administrativy ne­muže být jednoduše odvozen z obecnéhomodelu byrokracie.

Vetšina autoru, kterí se otázkou byrokra­cie zabývali po Weberovi, si uvedomovala

nezbytnost nejaké zmeny jeho striktne by­rokratického modelu v závislosti na kontextu,v nemž administrativní systém operuje, a naúcelu, kterému slouží. Existuje ovšem i ne­bezpecí zvelicování chyb byrokracie tím, žejí budeme prisuzovat choroby, kterých jevíce výrazem než prícinou. Prítomnost usta­

vicného protekcionárství, svévole a nevy­zpytatelnosti ve vláde muže stejne dobre sig­nalizovat, že spolecnost trpí pfiliš maloubyrokracií (ve weberovském smyslu smer­nicemi vymezené, neosobní administrativy)než pfiliš velkou. Byrokracie je jev spíše roz­poruplný než zcela záporný.

její produkce rízena zákony trhu a nutná rolebyrokracie udržována na minimální úrovni.Naproti tomu marxisté vysvetlují mohutnérozšírení byrokracie v kapitalismu jako sa­motný výsledek trhu: jeho vrozený sklonk monopolu a jeho vytvárení nejistoty a nouzemusí být odstranovány rozsáhlými opatrení­mi státu, pricemž prítomný trídní konfliktmuže být zadržen pouze mohutným aparátemnásilí. V marxistickém pohledu jsou hierar­chie a sociální výsady charakteristické probyrokracii odvozeny z její trídne potlacova­telské funkce, a to jak v kapitalistických spo­lecnostech, tak i ve spolecnostech nekapita­listických, v nichž dosud funguje proces pri­mitivní akumulace. Marxisté však mají sklonk velké neurcitosti, pokud jde o alternativníformu administrativy, jež by v rozvinutésocialistické spolecnosti mela nahradit byro­kracii.

V politické teorii je hlavním diskutova­ným problémem otázka nebezpecí, jež pred­stavuje byrokracie pro demokratické principyotevrené a kontrolovatelné vlády. Tím, žemají profesionální úredníci trvalou kontrolunad informacemi, získávají moc frustrovatnebo manipulovat politiky, kterí by melipolitiku urcovat. Jednotlivé teorie DEMO­

KRACIE lze rozlišit podle rešení, jaké nabí­zejí v otázce vyporádání se s problémem by­rokratické moci. Elitársky orientované teorieprosazují úlohu politického vedení a obhajují

cen, že takovéto instituce prinese kombina­ce rozmanitých zájmu ve federální uniis vládou vetšiny. Calhoun považoval Madi­sonuv argument, a s ním i federální ústavu,za nedostatecný.

Calhoun vycházel z precedentní teorie"dvojí dohody" (1794) Timothy Forda a trvalna tom, že v definici vetšiny musí být zo­hledneny "zájmy stejne jako množství". Vet­šina musí být ,.kolidující", vytvorená z vetšinv rámci každého zájmu, takže každý velkýzájem bude mít v politice právo veta. Tímtozpusobem nemuže být žádný zájem vyloucenani natolik potlacen, že by jeho zastánci poci­tovali politické sdružení jako nesnesitelné.Kolidující vetšina by podle Calhouna umož­nila udržení Unie.

Nicméne ochromující konzervatismus, jenžby byl dusledkem kolidující vetšinové vlády,by pravdepodobne rozlítil pocetné vetšinya vytvárel novou hrozbu pro politický rád.Calhounovo mechanické rešení rovnež igno­rovalo konflikt hlavních principu americkérepubliky. Jak poznal LINCOLN, stará Unienemohla unést "pul otroctví a pul svobody".

WCMcW

odkazy

Calhoun, le.: Disquisition on Govemment, s výbe­

rem z Discours. Indianapolis: Bobbs-Merrill, 1953.

Campanella, Tommaso (1568-1639) Ital­ský filosof a ucenec. Autor spisu Slunecn(stát (1602), utopického díla popisujícíhoideální obec bez soukromého vlastnictví. VizUTOPISMUS.

Camus, Albert (1913-1960) Francouzsko­

-alžírský spisovatel a politický myslitel.Pocházel z delnické rodiny v Alžíru, kde žila vystudoval lyceum. Jeho filosofickým vzo­rem se stal Jean Grenier, predstavitel EXIS­TENCIALISMU, který se tou dobou do­stával ve Francii do módy. Camus, jemužtuberkulosa zabránila následovat Greniera

v akademické dráze, se priklonil k literární

52

tvorbe a brzy si vysloužil povest "filosofieho romanopisce". Fikcí i jinými formimaginativní literatury rozvinul formu exjtencialismu, jež zavrhovala puritánsprvky, výrazné u teoretiku jako KierkegHEIDEGGER a SARTRE; svuj existencilismus spojil spíše s hedonistickými elemety odvozenými z helénského pohanství. Slu s ústrední doktrinou labsurdité, ci iraci,nalitou vesmíru bez Boha a jakéhokoli abs,lutního mravního zákona, uprednostnov;jižní ci stredo morské ideály tepla a štestí pchladnými, mrtvolnými ideologiemi severu.

Camusova charakteristická forma existe:

cialistické etiky dala vzniknout zvláštní flme existencialistické politiky. V jednomsvých raných eseju vycítá svému nemecképríteli, že od oprávneného presvedcení o .cionalite vesmíru postoupil k podpore zjeiracionální politiky Hitlera (Dopis nemec,mu prfteli [Lettre li un arni allemand], 1943Argumentuje zde, že na iracionalitu vesje lépe odpovídat vytvárením lidského rá,ve forme spravedlnosti. Protože existencialitickým kriteriem mravní autenticity je c'nikoli slova, stvrdil Camus své argumennejprve svou novinárskou angažovanos'v Alžíru a po porážce Francie v roce 19úcastí v hnutí odporu.

Camusuv román Cizinec (L'Étrange:1942), který vyšel v dobe okupace, se ses vrelým prijetím Sartra, takže po osvobozeParíže byl jeho autor uvítán zároven jak,vynikající spisovatel i jako hrdina odboje.Camus se však sám brzy distancoval od"severních" existencialistu, kterí se - pres'obrovskou teoretickou propast delící existen­cialismus od marxismu - postupne stávalipro-sovetskými a pro-marxistickými. CamuSobvinil Sartra, MERLEAU-PONTYHO,

Simone de Beauvoirovou a jejich intelektuál­ní okruh z kapitulace pred emocionálnímapelem k násilí a z ideologického extrémis­mu. Proti jejich argumentum stavel výzvuk "stredomorské" moudrosti, umírnenosti (lamesure) a trpelivosti. V eseji Mýtus o Sisy/o'vi (Le Mythe de Sisyphe, 1942) zobrazil

hrdinu Sisyfa, který koná totéž znovuovu, a presto zakouší štestí.

usuv nejpodstatnejší prínos k politic­

'teorii predstavuje Rebel (L'Homme révol­.1951), v nemž vyslovil presvedcení, že

ýrn rebelem není revolucionár, tedykterý chce znicit stávající rád a ohla­

nový svet, ale ten, kdo klade odpor.vedlnosti primerenými prostredky, aby

,podmínky pro žijící lidi staly lepšími.je obhajobou "postupného sociálního

,ýrství" ci liberální sociální demokracie,be, jaká je - nutno ríci - zdomácnelá

ve Velké Británii a Skandinávii než ve

morských" zemích.V roce 1960, kdy ve veku 46 let zemrel,

Camus zcela zavržen levým parížskýmHshmentem, a to nejen pro svuj antiko­. mus, ale i proto, že jako francouzský

odmítl podporit Alžírskou osvoboze­U frontu. V obhajobe rasového smírení

ku Camus pokracoval dlouho poté,.trémismus znemožnil jakoukoli reálnou

tii na úspech takové politiky. Zároven se. 'l pravici, nebot vystoupil z výboru

CO na protest proti prijetí Frankovaelska. Camusova doba byla k jeho výz-

k la mesure neobycejne hluchá. MC

IUS, A.: Romdny a povfdky, prel. M. želina, M.

ková a J. Pospíšil. Praha: Odeon, 1969.: L' Homme révo/té. Paríž: Gallimard, 1965.

c~/

.'fCarlyle, Thomas (1795-1881) Britský histo­rik a sociální kritik. Pocházel z rodiny kame­IIfka a farmáre z Dumfriesshire. Studoval na

IllÍStnfm gymnasiu a pak na universiteV Edinburghu. Puvodního zámeru stát seIJresbyteriánským duchovním se vzdal a zvo­lil si nejistou existenci soukromého ucitelea dopisovatele Edinburgh Review. V roce1834 se s manželkou prestehoval do Londý­na, kde strávil zbytek života. Jeho prvníkniha, Sartor Resartus (1833), výstredníkombinace duchovní autobiografie a širo-

kého filosofického pojednání, se setkalas vlažným prijetím, úspech melo až jeho his­torické dílo Francouzská revoluce (The

French Revolution, 1837). Carlyle pak po­kracoval radou historických a sociálne kritic­kých del, z nichž nejduležitejší jsou Hrdino­vé a zbožnováni hrdinu (Heroes and Hero­

-worship, 1840), Minulost a soucasnost (Pastand Present, 1843), Dopisy a promluvy Oli­vera Cromwella (Letters and Speeches ofOliver Cromwell, 1845), Pamjlety posled­n(ho dne (Latter-Day Pamphlets, 1850) a De­jiny Bedricha Velikého (History of Frederickthe Great, 1858--65).

I když byl Carlyle velmi britkým spole­cenským kritikem, nezajímal se o politickouteorii jako takovou a k politickým problé­mum své doby se stavel pohrdave a prezíra­ve. V jeho dIlech jsou však obsaženy politicképostoje a politické soudy, jež krystalizují ko­lem trí hlavních bodu: durazu na vše prevy­šující Boží spravedlnost jako jedinou a ko­necnou determinantu úspešnosti lidskéhokonání, zprostredkování této spravedlnostiskrze instinktivní mravní jednotu spolec­nosti (lidovou revoluci prohlašuje za kraj­ní reakci na špatné politické vedení) a po­treby otcovského a charismatického vede­ní ("Hero-Worship"), jež by dokázalosoustredit instinkty mas a dát jim praktic­ké zamerení.

Tyto myšlenky jsou v mnohém prlbuznéorganické tradici romantického politickéhomyšlení (viz ROMANTISMUS), ale Carly­leuv radikalismus je jiný než konzervatismusBurkuv, který je v britské forme této tradicedominantní. Carlyle se vždy považoval za ra­dikála - jeho radikalismus byl zvlášte zretel­ný v jeho raných spisech, predevším veFrancouzské revoluci. jež obsahuje neskrý­vané sympatie pro vec revoluce - nikdy všaknebyl demokratem. Na zastupitelské institucepohlížel jako na sterilní systém politické ma­šinerie a v pozdejším veku stále více obdivo­val autoritativní formu vlády - "despotismus

je ve vetšine cinností nevyhnutelný" (Minu­lost a soucasnost) - jak ji predstavovali Oli-

53

ver Cromwell a Bedrich Veliký. Kriteriemhodnoty spolecnosti je podle nej schopnostrozpoznat své pravé "hrdiny" a podrídit sejejich osvícenému vedení, pricemž sami "hr­dinové" se stávají postavami stále více abso­lutistickými a stále méne charismatickými.

Carlyleovo pojetí heroického vudce jakoreprezentanta a emanaci svého lidu zpusobi­lo, že byl nekdy chápán jako predchudcefašismu dvacátého století, nicméne tato iden­

tifikace je vzhledem k pevné náboženskéstrukture jeho idejí, naprosté absenci totalit­ních prvku a nedostatku zájmu o nacionalis­mus zavádející. Jako nekonformní politickýromantik nevytvoril žádný dostatecne souvis­lý systém politických idejí, který by mu zís­kal žáky. ALLeQ

odkazy

Carlyle, T.: Works, ed. H.D. Traill. Londýn: Centenary

Edition, 1896-8.

__ : Selected Writings, ed. a úvod A. Shelston.

Harrnondsworth: Penguin, 1971.

cechovní socialismus Doktrina a hnutí, které

vzniklo ve Velké Británii behem prvníchdvou desetiletí dvacátého století. Jeho pod­statou byl decentralizovaný samosprávný so­cialismus, spocívající v delnické demokraciiprumyslových "cechu" vzniklých z odboru.

Stredoveké usporádání je jedním ze zdrojutéto doktriny, ustaveným Arthurem Pentymv knize Obnovení cechovního systému (TheRestoration of the Guild System, 1906). Pen­tyho nekompromisní obrat ke stredoveku sevšak spojil - a pozdeji byl i odsunut stranou ­s jinými soudobými zdroji antistátních emocí,jako byly SYNDIKALISMUS, PLURA­LISMUS a distributismus, a rozvoj cechovní­ho socialismu cerpal z techto pramenu. Pocá­tecní vývoj doktriny probíhal pod záštitouA. R. Orage. První úvodník jeho casopisu TheNew Age (1907) obecne deklaroval, že "soci­alismus jako prostredek k posílení cloveka jedokonce nezbytnejší než socialismus jakoprostredek odstranení ekonomické chudoby".

54

Teorie a program vznikly v roce 1912.kdy S. G. Hobson zacal v sérii nepodepsa.ných clánku v New Age nacrtávat sche"partnerství" mezi státem a odbory, Podle

nehož se odbory mely stát "odpovednÝmi)uskupeními, približujícími se svým duchelllstarobylým cechum". Tyto clánky, kter6znacne upoutaly pozornost politických inte­lektuálu, vyšly v roce 1914 knižne pod náz.vem Národní cechy: zkoumání mzdovéhosystému a jeho rešení (National Guilds:

Inquiry into the Wage System and the WayOut). Mzdový systém kapitalismu zde bylidentifikován jako prícina podrízenosti a pa­sivity delníku. Kapitalismus však nemel býtnahrazen žádnou dostupnou socialistickou al.ternativou, ale tím, "co lze nazvat systémem

státních cechu, jejichž prostrednictvím bystát vstupoval do partnerství s organizova­ným delným lidem a ve spojení s ním rídilprumysl" (Wright, s. 26). V roce 1915 sezformovala Národní cechovní liga (NationalGuilds League), aby propagovala novou dok·trinu, shmutou v manifestu známém jako"Storrington Document".

Byli-li Penty, Orage a Hobson bezpro­stredními otci cechovního socialismu, paktím, kdo jej vybavil po stránce politické teo­rie, byl G. D. H. Cole (1889-1959). V bo­haté rade knih, pocínající Svetem práce(The World of Labour, 1913) a vrcholící dí·lem Cechovní socialismus nove formulova­ný (Guild Socialism Re-stated, 1920), roz­pracoval základní teoretické teze cechovní­ho socialismu a vztáhl je i k jeho praktické­mu programu.

Tyto teze zahrnovaly zejména revidova­nou teorii STÁTU a povahy REPREZENT A·CE. Cole rozvinul pluralistickou kritiku teoriípolitického monismu a svrchovanosti státu(nejpregnantneji v prednášce pro Aristotelo·vu spolecnost "Spor spolecenských závazku"[Conflicting Social Obligations], 1915), po­dle níž byl stát chápán pouze ,jako sdruženímezi jinými sdruženími", jako geografickéuskupení pro uskutecnení urcitých spolec­ných zámeru. Ústredním principem moder-

.0 spolecenského života je podle Colehoializace funkcí", vyžadující uznání sku­

ové autonomie i potreby koordinacní struk­. cinnosti sdružení. Žádné "pohodlné

Itožnení komunity a státu" už není možné,:oli cílem není "generalizování sdružení,

partikularizace státu".[ Cole se snažil dát této své obecné spo­

:oské teorii strukturální formu. Ta siceovala teoretický základ pro prumyslo­

samosprávu, avšak zahrnovala i potrebuu struktury, která by smírila zájmy vý­

6 a spotrebitelu a partikulámí zájmy',obecnými zájmy komunity. Cole, nespoko-

lý se svým puvodním pojetím státu jako.pce spotrebitelu, postupne rozvinul kom­

modely koordinace sdružení (posledníse objevila v knize Cechovní socialis­

nove formulovaný).Pluralistickou kritikou státu Cole zároven

7 ,skytl revidovaný pohled na povahu demo­'cké reprezentace. Podle nej jsou demo­'cké ideje rozvraceny falešnou vírou, že

osoba muže "reprezentovat" druhou.obecném smyslu, zatímco ryzí reprezenta­

má být "specifická a funkcní", nikoli,becná a všeobsažná". To vyžaduje systém

,rdinované funkcní reprezentace spolec-'Stí. Jak Cole zduraznil, "demokratický

. cíp se netýká jen jedné oblasti spolecen­

,~ho jednání, známé jako ,politika', ale:1W~ech jeho forem" (Guild Socialismus Re­

.i~~Rlted, s. 12.) Jestliže se predstavitelé ce-'jchovního socialismu zabývali rozšírením de­

mokracie do prumyslu, bylo tomu tak proto,U podle jejich presvedcení práve zde vezelklíc k širší, "sociální" demokracii.

Cechovní socialismus byl skutecne teoriíDEMOKRACIE. Všem proudum, které pri­spíValy k jeho vývoji, byla spolecná vírav potrebu nalézt základnu pro aktivní obcan­Ství v kontextu dvacátého století. Pokud to

znamenalo odpor k požadavku kapitalismuzacházet s prací jako se zbožím, pak to zna­lllenalo stejnou merou i vyhýbání se centra­listickým, byrokratickým tendencím socialis­tického kolektivismu.

Po období širokého vlivu ustoupil cechov­ní socialismus do pozadí a profesionální

parlamentní ci revolucní socialisté jej od dva­cátých let považovali za utopii. O generacipozdeji mohl ješte Cole ve svých Dejináchsocialistického myšlení (History of Socialist

Thought, 1958) hodnoverne cechovní socia­lismus predstavit pouze jako "významný prí­spevek k novým nekomunistickým teoriímsocialismu behem a bezprostredne po prvnísvetové válce" (s. 25), nicméne na konci dva­cátého století se nekteré jeho teze opet zdají

až prekvapive soucasné. AWW

odkazy

A. Wright.: G.D.H. Cole and Socialist Democracy.Oxford: Clarendon Press, 1979.

Cole, G.D.H.: Guild Socialism Re-stated. Londýn:

Leonard Parsons, 1920.

__ : A History oj Socialist Thought. sv. 4, cást I.

Londýn: MacmilIan, 1958.

Cicero, Marcus TuIlius (106-43 pr. Kr.)Rímský recník a spisovatel. Pocházelz Arpinu, italského mesta ležícího asi 100km jihovýchodne od Ríma, z bohaté rodi­ny, která získala na pocátku druhého stoletípr. Kr. plné rímské obcanství. Clenové Ci­ceronovy rodiny zastávali v Arpinu úradya jeho bezprostrední predkové meli velmidobré vztahy k rímské elite. Již o generacidríve než Cicero vstoupil na rímskou poli­tickou scénu jiný arpinský obcan, GaiusMarius, který díky svému vynikajícímu vo­

jenskému talentu dosáhl v období krize je­dinecného úspechu a sedmkrát se stal kon­sulem.

Cicero získal nejlepší myslitelné vzdelání;

mnozí z jeho ucitelu byli Rekové. Nepochyb­ne mu bylo již v mládí urceno zastávat úradv Ríme. Ackoli se už jako mladý dustojník

v roce 89 pr. Kr. zúcastnil vojenského potla­cení vzpoury italských spojencu, rozhodl sevyužít svého nadání ke kariére recníka.V tomto rozhodnutí ho pravdepodobne ovliv­nila dovednost predních recníku doby,

55

M. Antonia a L. Licinia Crassa, které Ciceroslýchal pri mnoha phležitostech.

Svou kariéru Cicero zacal jako obhájcepred soudním tribunálem. K období krátce

predtím se váže nekolik jeho krátkých pojed­nání o metodách recnictví. Promluvy a po­jednání prozrazují obecne konzervativní po­stoj k organizaci rímského státu, nenesou však

známky teoretického zájmu o analýzu nebovýklad. Dovednost, kterou Cicero úspešnevyužíval pri obhajobách (jen jednou vystupo­val jako žalobce, v roce 70 pr. Kr. protiC. Verresovi), mu záhy prinesla prátelea vliv. Rychle postupoval v úrední hierarchiia v roce 63 pr. Kr. se stal v nejmladším mož­ném veku konsulem, aniž kdy velel armádeci byl guvernérem provincie.

Jako konsul se cítil povinován poslat nasmrt bez soudu ty, kdo se zapletli do Catili­nova spiknutí, a proto musel v roce 58 pr. Kr.odejít na krátko do vyhnanství. Nikdy nebyltak významný, jak se domníval, a i nyní bylmezi rímskými politiky vnímán jako margi­nální postava. Tato okrajová pozice mu všakumožnovala uvažovat o politické organizacirímského státu.

Behem svého konsulství (a snad i predním) formuloval názor, že soulad mezi jed­notlivými stavy rímského státu je klícovoupodmínkou jeho pretrvání. Byl to pohled ne­pochybne správný, ale težko mohl zakládatpolitický program.

V reci na obranu P. Sestia roku 56 pr.Kr. se pokusil nalézt zpusob, jak se vy­hnout rozdelení na optimates a popula­res. První zastávali názor, že stát by melarídit elita, pouze omezene kontrolovaná ze

strany svrchovaného lidu, druzí byli pre­svedceni, že aktivní úlohu by mel hrát lid,který by také mel mít hmatatelné výhodyz rímského držení imperia. Cicero argu­mentoval, že všichni, kdo myslí na blahostátu, patrí ve skutecnosti k optimates. Tatomyšlenka však rímské politiky nijak vážneneovlivnila.

Ciceronova kariéra politického mysliteleje ve skutecnosti velmi oddelená od jeho ka-

56

riéry politika. Ackoli se v jeho dnech projvila praktická politická zkušenost, pokouše;se v nich predevším obhájit Rím v podojakou mel mít ve druhém století pr. Kr. Taidna predstavují naprosto odlišný prístup, njak se Cicero projevoval ve svém po stavekonsula ci jak psal v Pro Sestio, kde se sn-V'reagovat na konkrétní situaci.

Na spisu O státu (De re publica) zacal Ci,cero pracovat roku 54, práci dokoncil v fO

52 pr. Kr. Pak se pravdepodobne pustil dpsaní spisu O zákonech (De legibus), na ktedlouho pomýšlel (nevíme ale, kdy dílo do-'koncil). Jinými slovy, vztah mezi temito dve­

ma díly je zcela jiný než vztah mezi Republi­kou a Zákony u PLATÓNA, každopádn!však Cicero vdecí Platónovi za mnohé. SpisO státu je obecným výctem základních prvk11rímského státu a popisem jejich rádného vzá­jemného vztahu. Pod vlivem stoické filosofie

poskytuje Cicero duležitou definici priroze­ného zákona, jež zapusobila na pozdejší poli­tické myšlení (viz ZÁKON). Podstatnou

zvláštností díla je, že se Cicero, který prijí­mal tradicní rímské instituce - shromáždení,senát, soudy - zároven priklánel k názoru, ževše by melo podléhat rízení jednoho cloveka.Zpusob fungování takto rízené demokracievšak nevysvetluje (tato cást textu o rector

reipublicae se nedochovala). Zajímavé takéje, že ackoli jako mnozí pred ním (viz POLI­BIOS) považoval rímskou ústavu za smíše­

nou, nepokládal za nutné analyzovat vztahmezi shromáždením, senátem a soudy. Mno­hem víc se zaobíral otázkou, jak udržet rov­nováhu mezi vetšinou a menšinou a jak za­jistit vládu menšiny. Zde je Platónuv vlivzretelný.

ctenár nabývá z Ciceronových prací doj­mu, že ze soudobé politiky vyvozoval závero nekontrolovatelnosti a neovladatelnosti lidí

v rámci svobodné souhry republikánskýchinstitucí. Jediným rešením byla podle jehonázoru nejaká forma vedení. Tento obecnýprístup se zdá být mnohem duležitejší nežskutecnost, že v roce 52 pr. Kr. byl Pompeiuskrátce jediným konsulem a pánem v Ríme.

,pis O zákonech obsahuje radu norem pro:DÍ náboženských i svetských záležitostí,

,lnených komentári. I když zde Cicero, re doporucuje rímský stát, jaký podle

predpokladu existoval uprostred druhé­. století pr. Kr., ve skutecnosti pripouští

detailních opatrení, která mohla platitve velmi pozdní rímské republice (na­

automatický postup do senátu tech,

vykonávali úrad kvestora).Odtud muže vzniknout dojem, že Cicero­

obhajoba jediného vudce a mentora.o ideálním státe je základem principátuRÍMsKÉ POLITICKÉ MYŠLENÍ).

.éne to, co se Augustus rozhodl vytvorit,absolutní (byt maskovaná) monarchie;

jí nevedomky poskytl ústavní pro­v podobe pravomocí sverených Bru-ia Cassiovi v roce 43 pr. Kr.

;j{ Ciceronove spisu O státu se pozdeji ob­.• velký krestanský myslitel pozdního cí­:tví sv. AUGUSTlN, který vzal jeho teze,vahu pri výkladu správné vlády v Obci

MHC

.ev a stát Vztah mezi církví a státem

posuzovat jako záležitost institucí, ale(a to hloubeji) jako vztah mezi duchov­ci vnitrním životem cloveka a jeho živo­spolecenským a kolektivním. Moderní

,logové mají sklon souhlasit s tím, že ná-lženství muže být vysvetlitelné jak mystic­

, tak i vedeckým zpusobem. Nekterí~ci, jako napr. Alastair Hardy, se rovnež

r'pokusili objasnit duchovní rozmer lidskébytosti zpusobem, který nemusí být v rozpo­ru s vedeckými hypotézami, jako je teorieevoluce. Mezi moderní prukopnická dílazkoumající jev spirituality, její odraz v orga­nizovaném náboženství a vliv náboženství na

právo, morálku a spolecnost patrí Druhy ná­boženské zkušenosti (Varieties of ReligiousExperience, 1902) Williama Jamese, Psycho­

kJgie náboženstvf (The Psychology ofReligion, 1899) E. D. Starbucka a Základníformy náboženského života (Elementary

Forms of Religious Lífe, 1911) ÉmileDURKHEIMA.

Antropologové studující primitivní náro­dy shodne tvrdí, že tam, kde existuje lidskéspolecenství, bude i nejakou formou vy­jádreno presvedcení, že existují vnitrnía vyšší podoby zkušenosti, které, je-li sdíle­no, spojuje cleny dané obce spolecenskýmivztahy.

Hardy jako biolog navrhuje, abychom ve­domí uvádeli ve spojitost s vývojem reci.Rostoucí díte si v urcitém stadiu zacne uve­

domovat své já. Tím vzniká také intuitivnívedomí druhého, který si jej uvedomujea muže mu poskytnout radu, když nastávápotreba rozhodovat se mezi ruznými mož­nostmi. Obdobne se ve verejné sfére potrebazákonodárce radit se s moudrejší autoritouodráží ve vztazích, které se vyvíjejí mezivládcem a veštcem, králem a knezem, státema církví.

V moderních dobách mohou jako druh ná­rodního náboženství sloužit ideologie, jaký­mi jsou fašismus, komunismus nebo maois­mus, které o duchovním já h"kají velmi málo.Proto mužeme rozlišovat náboženství slou­

žící státu, náboženství sloužící jedinci a ná­boženství, která slouží obema. Do poslední

kategorie spadají nekterá velká náboženstvívcetne judaismu, krestanství a islámu. Podlevýroku antropologa Malinowského "nábo­ženství umožnuje cloveku vykonat nejvetšíveci, jichž je schopen", címž má na mysli, ženáboženství tím, že dodává jednotlivci pocit

prístupu k vyššímu zdroji pomoci, povzbuze­ní a síly, uschopnuje také skupiny, aby sesjednotily a pracovaly pro obecné cíle.Uvnitr skupin, které sdílejí a predávají si spo­lecnou víru a rituály, je posílena spolecenskásoudržnost, což je navíc zesilováno rostou­cím poctem náboženských ucitelu, kterí sezrídka mohou vyhnout ovlivnování spolecen­ských a politických institucí.

Mluvíme-li o "církvi a státu", máme ovšem

vesmes na mysli vztahy existující mezi kres­tanským náboženstvím a vládami. Tentopojem má dlouhé dejiny a jedinecný význam

57

v palitickém myšlení rozvinutém v krestan­ském západním svete. Predkrestanské civili­zace mezi církví a státem phliš nerozlišava­ly; až da prijetí krestanství Rímskau ríší vectvrtém staletí byli naapak svetští panavnícivcetne rímských císaru nasiteli nejvyšší ná­baženské funkce. Vládce mahl být nahlíženjaka zástupce lidu u bahu neba být také sámpavažaván za bažskau bytast. Ve starabylýchcivilizacích Cíny, Egypta, Babylanie, Asýrie,Persie a jižní i strední Ameriky byla spajeníkneze a panavníka pevne zakatvena.

Judaismus predstavuje první ph1dad spa­lecenství, které tvárí v tvár padrobení daby­vatelem (Jeruzalém padl raku 586 pr. Kr.)trvala na zachavání nábaženské identity .od­delene .od svých vládcu. Krestanství, jakažtavýhanek judaismu a taktéž existující v pad­danství Rímské ríše, nemela .obtíže s abdab­

ným pajímáním vlastníha nábaženskéha spa­lecenství. K vyjádrení diferencavané layalitybyla paužita slava evangelia (Matauš 22,21):"Dávejte tedy, ca je císarava, císari, a ca jeBaží, Bahu." K pranásledavání krestanudašla práve prota, že se úrady ríše .obávalytech, kterí .odmítali uctívat státní bažstva ve

jménu nenáradníha a vyššíha bažství pastrá­dajícíha zemepisné (a kulturní) hranice.Slava ecclesia, jímž Rekavé nazývali sválegislativní shramáždení, krestané užilik .oznacení vlastních nábaženských shramáž­dení. Pra krestany byla ecclesia preklademhebrejskéha gahal, které mela specifickynábaženský význam, znacící duchavní spale­cenství vyvalenéha lidu.

Krestanství se uvnitr Rímské ríše rychlešírila. Jeha vudcavé tvrdili, že jejich nába­ženství, ac vnitrne promenující, nijak nerušíjejich palitickau layalitu, caž dasvedcujívetší achatau k mucednictví než k násilné

vzpaure. Dakance i paté, ca Kanstantin(306-37) prijal krestanskau víru a krestanstvíbyla prahlášena nejprve za legální nábažen­ství (313) a pak i za nábaženství úrední,pakracavali církevní atcavé - jako AUGUS­TlN (354--430) a papež Gelasius I. (492-97)- v potvrzování duality obcanské a nábožen-

58

ské autarity. Ta, že by tyta dve maci mel'být ve státe v rovnaváze, zustala klícovazásadou krestanskéha myšlení, avšak tpredmetem velké rady interpretací.

Vzestupem krestanské církve uvnitr kre~.tanského imperia zacala jedinecná éra politikého myšlení a usporádání. Navzdary úpad,ku Rímské ríše pretrvala instituce rímscírkve .od nicejského koncilu za predsedni,tví rímského císare roku 325 až do ro

1518, kdy Luther rozpautal protestantskou!reformaci. Po mnoho staletí, až do velkého'schismatu roku 1054, zahrnovala i východn{ríši se strediskem v Carihrade.

Bylo by zavádející, kdybychom rekli, žepolitická teorie, nastalená obhájci tahotopolitického systému, byla teorií církve a stá­tu. Krestanští autori verili, že církevní hierar­

chie a ríšská ci spolecenská hierarchie jsoupadí1níky moci ve spolecne spravovanémkrestanském kondominiu. Dejepisci palitic­kéha myšlení casto zachovávají latinskýslovník krestanských spisovatelu, aby takzvýraznili, že preklady mohou vést k nedaro­zumení. Výrazem sacerdotium se míní jakinstituce církve, tak ve vyšším ci širším výz­namu slova mravní odpovednost. lmperiumnebo regnum (padle toho, zda se odkazujek císarství ci království) znamená jak institu­ci spolecenské autority, tak i její zvláštnífunkce, jimiž bylo udržování porádku uvnitrspolecnosti a ochrana pred vnejšími silami,které by usilovaly o její znicení. Dobrouvládu pajímali krestanští teoretikové jakodvojí moc vykonávanou ve spoluúcasti. Je­likož moderní politické myšlení neužívástejných výrazových prostredku, jsme ná­chylní chápat krestanskou teorii špatne. Jejívize bývá nekdy tlumocena užitím podo­benství o dvou mecích, vyloženým již 494papežem Gelasiem I. Mezi nezbytnými po­trebami tohoto a pažadavky príštího svetamela být primerene okolnostem casu a mís­ta správná rovnováha. Symbolika teoretickyznázornuje krestanské zaujetí vnitrním ži­votem i hledáním zpusabu, jak jej naplnit,což je zretel volající po propojení mravních

IrnO spalecnasti s fysickým uplatnovánímlva.

Na kanci ctvrtéha století paužila církev:ké ráme imperia k privedení pohanu

kfestanských sektáru do organizované círk­Velkau postavou krestanského myšlení

byl a zustává Augustin, biskup v Hippo.své obrane krestanství, O obci Božf

3-25), spajil za úcelem ospravedlnení:tanského státu rímskou právní ucenost,

níž byl puvodne vzdelán, s krestanskoulagií. Augustin rozlišil svetský stát a Bo­

, což bylo pazdeji interpretováno jako,žnení Baží obce s církví. Církev tak by-

vyvýšena nad všechny národy na zemi,bylo v pozdejších staletích všude na Zá­

prijata. Tak se stalo, že na sebe stredo­církev zacala skrze svou hierarchii

:'ckumenické koncily pohlížet jaka na Bo­

inspirovanou autaritu: morální, intelek­i politickou.

Jakmile Rímská ríše ustoupila a moc pre­

y dríve jí podrobené národy, stala se cír­hlavním útocištem vzdelaného myšleníSTREDOVEKÉ POLITICKÉ MYŠLE-

. Klerikové nevyhnutelne pronikali dosprávy, protože byli casta jedinými

petentními administrátory, použitelnýmivyrízení svetských úkolu. Zároven se vstup

církve stával duležitou cestou spolecen­

.o vzestupu. Užívání latiny jakožto linguaca krestanstva spolu s ústredním pasta­m církve pri rozhodavání, kdo muže

'ýt její znalosti, vysvetluje míru moci, jíž;~;cfrkev dosahovala.,,, Císar Karel Veliký (800-14) však autoritu

Iacerdotia zpochybnil. Nárokaval si postavenípfímo ustanovené od Boha, bez nutnosti

schválení papežem. Biskupy dosazoval spíšena základe své úrední moci než moci papežské

a požadoval po nich prebírání povinností stej­néha druhu, jaké byly vyžadovány od svet­ských vazalu. Duchovní pak bývali staveni

.okomostmi pred volbu, zda budou podporovatSvetského panovníka, na jehož území se na­Cházeli, nebo autoritu velekneze, který uplat­

n.oValnárok na jejich duchovní poslušnost.

Nástupem Rehare VII. na papežský trunroku 1073 se kyvadla .opet pahnulo na opac­nau stranu. Rehor predevším zapavedel laic­kau investituru biskupu (SPOR O INVESTI­TURU). Jeho narízení bylo bezprostredne

napadeno císarem Jindrichem IV., který sepokusil dacílit sesazení papeže. Ten odpo­vedel exkamunikací císare, jež vyvazovalacísarské vazaly z jejich feudálních prísahvernosti.

Je pozoruhodné, že mezi spornými body,v nichž se myšlení protivníku a politickýchkomentátoru rozcházelo, byly hranice rozsa­hu moci, které obe strany nemely prekraco­vat, avšak ucení o dvou mocích jako takové

nebylo zpochybneno. Náhled, že dva meceby mely být uznávány, paskytoval debatámpodobný rámec jako moderní ústavní duverav systém kantrol a rovnováhy (viz CHECKSAND BALANCES) nebo v "kyvadlavý po­

hyb" systému dvou stran.Od jedenáctého století se v Evrope uplat­

nuje pomalý trend smerem k pasílení feudál­ních státu a rozvoji jejich nezávislých elit. Ty

pak, vzdelány v obcanském i kananickémprávu, získávaly ze svého klasického a huma­nistického vzdelání sebeduveru k odmítání

papežských nároku vyjadrovat se k záležitos­tem casné jurisdikce.

Prolnutí mocí regnum a sacerdotium

v každé evropské spolecnosti se nedotkloobycejných poddaných. Nadto zde byl všakješte komplikovaný vztah mezi místními cír­kevními autaritami a vyslanci papežského"ústredí" v Ríme. Dokládá to zrízení inkvizi­ce. Odchylky od církevne schváleného pra­voverí vyvolávaly ve dvanáctém století do­mnení, že záležitost vyžaduje urcitou unifor­

mitu v prístupu. Papež Rehor IX. proto roku1233 poveril rádové bratry, aby cestovaliz místa na místo a vyšetrovali podezrelé zezvrácenosti nebo kacírství. Jestliže tito byli

shledáni vinnými, meli být potrestáni místní­mi svetskými úrady. Zdá se, že hruzu z in­kvizice vyvolává u dnešních laiku stejnoumerou to, že inkvizitori nebyli místne podrí­

zeni, jako jejich postupy.

59

Krestanští poddaní postupne ztráceli pocitdvojí zavázanosti a posléze i svetští vládcishledali, že by mohli udržet moc, aniž by sepodrobovali papežské autorite. Když pak ang­lický král Jindrich VIII. zrídil svým supre­macním aktem z roku 1534 státní církev, dal

pouze formální výraz zmene v rovnovázemoci mezi civilní a církevní autoritou, k níž

už mezitím došlo v praxi.Vzrušující obsah nekterých disputací mezi

regnum a sacerdotium - zvlášte tech, kterévedly k svržení mocných - si získal více po­zornosti než jemná vyváženost moci uvnitrfeudálního krestanstva, která je vyvolala.Z pohledu politické teorie zde byla shromáž­dena úžasná energie a vitalita v komplexnímsystému kontrol a rovnováhy, který zabezpe­coval, aby zneužívání moci (k nemuž jsouvládci vždy náchylní) bylo podrobeno nená­silné forme verejného protestu v nejširšímmožném mezinárodním kontextu. Jak uvidí­

me, to, co bylo treba zpochybnit, byl spíšecírkevní nárok na neomylný úsudek než cír­kevní povinnost uplatnování mravního vede­ní. V napadání papežské neomylnosti se spo­jily mnohé síly: theologická, vedecká i filo­sofická hnutí a predevším politické ambicesvetských panovníku, kterí si práli prosaditnárodní samostatnost.

Protestantská reformace je obdobím, kdybylo ucení o dvou mecích nahrazeno doktri­nou svrchovaného státu (viz REFORMACNÍPOLITICKÉ MYŠLENÍ). Uznání absolutní,

svetské svrchovanosti panovníka bylo pu­vodne nahlíženo jako prostredek k zastavenípohoršlivého krveprolití, neocekávane roz­poutaného srážkami mezi ortodoxními theo­logy a jejich zanícenými kritiky. Papežskéúrady, vystaveny tvárí v tvár LUTHEROVUprovokativnímu útoku na konvencní theolo­gii - v otázkách milosti, svobodného výkladuPísma svatého, knežského celibátu, prodejeodpustku a odvádení desátku - se domnívalybýt oprávneny povolat císarovo svetské rá­me, aby Luthera dopravilo do Ríma, ale nara­zily na odpor. Za Lutherem stálo mnoho lidí,vcetne jeho knížete. Také v jiných zemích

60

krestanstva, jako ve Francii, Anglii a Nizoze_,mí, se požadavky po theologické reforychle šírily a snaha o jejich potlacení neved­la zpet k ortodoxii, nýbrž privodila ješte vetšíobcanský nesoulad.

Když se ukázalo, že žádná strana nemuževojensky zvítezit, objevila se v podobe ruz­ných prímerí touha po míru. Po ruce všaknebyla žádná teorie, která by odpovídala na­stolené praxi. Zdá se, že k pomalé zmenev myšlení došlo v dobe mezi mírem augsbur_ským roku 1555 a mírem vestfálským roku1648. Kompromis, o nemž se nijak nepred­pokládalo, že se stane teorií, byl obsažen veformuli cuius regio eius religio - "cí vláda,toho i náboženství". Praktickým dusledkembylo, že náboženské ucení a zrízení by semelo shodovat s náboženstvím svetského

vládce, a že svrchované státy mají upustit odvzájemného zasahování do svých nábožen­ských záležitostí.

V techto praktických pravidlech však bylyskryty dve nezodpovezené otázky o vztahucírkve a státu. První se soustredila na význama aplikaci "svrchovanosti" (viz SVRCHO­VANOST). Tuto zdánlive právní otázku po­ložil francouzský teoretik práva Jean BO­DlN. Na problém, jak by civilní moc Evro­py šestnáctého století mela rozlišit stát svr­chovaný od státu, který je pouze vazalskýrn,Bodin odpovedel, že svrchovaný stát je mož­no rozpoznat podle jistých znaku, zahrnují­cích inter alia moc vydávat vlastní zákonya nebýt poddán cizím, ustanovovat soudníúredníky, prefekty a vojenské velitele, véstválku a být nejvyšší odvolací instancí. Dal­šími znaky svrchovaného státu by mely býtvýlucná danová moc, právo urcovat užívanýjazyk a vybírat poplatky z uprázdnených bis­kupství. Jednoduše receno, uznání "svrcho­vaného" státu obnáší dusledky závažné profysickou bezpecnost politických obcí, vcetnepráva být ušetren náboženského pronásledo­vání.

Druhá otázka se týkala mravní oprávne­nosti svetské svrchovanosti. Mohl krestan

vubec akceptovat stát, v nemž o tom, co je

a co zlé, rozhodoval spíše svetský su­nežli náboženský vudce? To byl úkol,reformátorum zpusobil nejvetší obtíže.

Icra Zwingli rozhodli kladne, ovšem podou, že na radu náboženských vudcu

brán podobný ohled jako na proroky.0 zákona. KAL vÍN zastával theokra-

'ší názor, podle nehož meli mít na starosti',tosti náboženského ucení vudcové cír­.ch obcí, podpírající v prípade nutnosticinnost napomínáním i tresty. Raciona­

'ICtia humanistictí kritici ortodoxní církvemohli ocekávat více osvícený prístup spí­

laiku než od theologu, at již ortodox-nebo reformacních.

ejoriginá1nejší a nejsouvislejší teorii svet­lO svrchovaného státu prinesl ve svém kla-:m díle Leviathan (1651) Thomas HOB­

, Nepsal pouze jako filosof a klasickýec, ale také jako protestant, silne oddaný·.cké reformaci. Hobbes zavedl jasné roz-

mezi tím, kdy náboženství slouží vnitr­životu, a tím, kdy slouží státu, a veril,

~by krestanství ve své podstate melo mítfunkci, ale v reformované krestanské

Ilecnosti by mohlo mít obe. Byl vášnivýmem autoritárství rímské kurie, která po­

jeho soudu definovala krestanskou nauku,e, v rozporu s pravdou a rozumem, aby

adila svou vlastní pozemskou moc.

. Základ všech státu spocívá podle Hobbeseudržování verejného porádku. Teprve tehdy,

ž rád nahradil drívejší chaos, byla umož­verejná morálka, dovolující jednotliv­

angažovat se v kolektivních cinnostech:tne bohoslužby. Krestané soudobého sve­

jsou vyzýváni, aby stejne jako v predkres­. '*nské rímské epoše "dávali císarovo císari",

,o'l'ficemž císar je suverénem udržujícím porá-dek a nikoliv vladarem schvalovaným pro­

rokem (který by mohl být pravý nebo faleš­Ilý) k podpore urcitého ucení ci rituálu. Naadresu tech, kdo verili v politickou autoritupapeže, Hobbes uvádí, že byli smešne podve­deni. Krestanští jedinci mají vykládat PísmoSVatésami za sebe a ne se spoléhat na cizí in­terpretace.

Mezi spisy o církvi a státu predstavuje Le­viathan rázný rozchod s augustinovskoua stredovekou tradicí. Hobbes nejenom vy­

vrací podobenství o dvojím meci, ale nahra­zuje ho mocným Leviathanem - svetskýmvládcem, jenž trímá v jedné ruce zbran svr­chovaného státu a v druhé pastýrskou hulnárodní církve.

Nezávislost národa-státu na vnejší nábo­ženské autorite tak byla stvrzena doktrinousvrchovanosti. Zbývalo urcit místo organi­zovaného náboženství ve státe. Nabízelo se

množství možných vztahu, sahajících od círk­ve coby ústavne zrízeného odvetví národnísprávy až k církvi jakožto jedné z nescísl­ných skupin souvercu, spojených v praktiko­vání niterné spirituality podle svých vlastníchnauk.

Pro vetšinu myslitelu sedmnáctého a osm­náctého století predstavovala správný vztahmezi poreformacní církví a vládou státní cír­kev. Jejím úkolem bylo zajištovat jednotnéobrady pro verejné phležitosti a výuku - ni­koliv dogmatu nebo iracionální ci poverecnénauky, ale užívání samotného Rozumu.Hobbes tvrdil, že vyucování nemá být uplat­nováno prostredky "vlády nad lidskýmsvedomím", nýbrž "moudrostí, pokorou, zre­telností nauky i uprímností reci; nikoli potla­cováním prírodních ved a mravnosti priroze­ného rozumu" (Leviathan s. 711). Oficiální

národní církev byla podporována i jinými

protestanty, mezi nimiž byli GROTlUS, SPI­NOZA a mnohem pozdeji COLERIDGE,který by rád státní církev promenil v národnízprostredkovatelnu vzdelání a kultury.

Naproti tomu ti, pro než krestanství souvi­selo predevším s vnitrní svatostí individua ­zvlášte puritánské sekty - krestanství od státuodlucovali a smerovali k voluntarismu, fun­

damentalismu a svobodnému výkladu Písma.John LOCKE, jehož spisy o techto otázkáchzahrnují Rozumnost krestanství (The Reaso­nableness of Christianity, 1696) a Dopisyo toleranci (Letters on Toleration, 1689,1690, 1692), doufal ve smírení techto extré­

mu. Podporoval širokou ci latitudinariánskou

61

63

sofii, theologii a politickému myšlení. Jehorozvinutá politická filosofie má korenyv IDEALISMU vycházejícím z KANT A,FlCHT A a Schellinga a také z platonismua krestanské theologie. Lze ho považovat zapredního anglického konzervativního mysli­tele devatenáctého století.

Jako mladý muž Coleridge sympatizovals radikály. Uvítal francouzskou revoluci,satirizoval britskou ústavu a ostre napadalucení a instituce anglikánské církve. Spolus GODWINEM veril, že zlo je produktemspolecenských institucí, zvlášte soukroméhovlastnictví. Proto ve spolupráci se Southeyemzamýšlel zavést v Americe "pantisokracii",rovnostárskou komunitu, jejíž dokonalé so­ciální prostredí by vytvárelo dokonalé jedin­ce. Vyhýbal se však obhajobe násilné revolu­ce a ve svých politických prednáškách (1795)a ve svém casopise The Watchman (1796)kladl vetší duraz spíše na mravní a nábožen­ské vzdelání než na ústavní zmenu.

Coleridge zacal brzy pochybovat o fran­couzské revoluci a stále méne veril v úspechpolitických reforem. V roce 1798 byl hotovverejne prohlásit, že není ani whig, ani refor­mátor, a ani republikán. Clánky, které psalpro Morning Post v letech 1798-1803, sved­cí o jeho oddanosti existujícímu spolecenské­mu a politickému rádu.

Coleridgeova zralá politická díla - Prítel(The Friend, 1809-10), clánky v Courier(1804-18) a dva svazky Laických kázání(Lay Sermons, 1816 a 1817) - se zabývajírozmanitými tématy, vcetne vztahu morál­ky a politiky, kritikou HOBBESOVÝCHa ROUSSEAUOVÝCH idejí a také biblí jakonejlepším vodítkem státníka. Tyto eseje jsounejzajímavejší svým spolecenským kritici­smem, osvetlujícím romantickou reakci naprumyslovou revoluci. Coleridge byl silnekritický vuci negativnímu vlivu komercníchhodnot, idejím klasických ekonomu, nedo­statku omezení majitelu manufaktur a svízelnésituaci chudých. Zvlášte odmítal pronikáníkomercních hodnot do zemedelství. Argu­mentoval, že vyšší trídy by nemely pristupo-

, E.: /nstitutes oj the Laws oj Eng/and. 4 sv.

iýn,1797.

:Repons. 13 sv. Londýn, 1777.

:zentovaného konkrétne Magnou Char­s nímž nemá být žádný soudní nález

,zporu. Také prohlašoval, že zákon je:lá dokonalost rozumu", tbbená radouhodných a vzdelaných mužu", že jealostí, na kterou žádný prirozený indi­

rozum nemuže pomýšlet, což byl,ent, který se nemohl Jakubovi I. líbit.tezi napadl HOBBES ve svém Rozho­o obycejovém právu (Dialogue of the,on Laws, 1681), kde odmítl zejména

.:že by svrchovanost obycejového právaomezovat nároky monarchy. Nápadne

ibné argumenty o vztahu rozumu vtele­v instituci a prirozeném individuálním

.li použil v osmnáctém století BURKE

prospech konzervativních záveru. Coke­je pripisován výrok, že bychom meli žít

vládou zákonu a ne lidí".

,nevadž Cokeovy spisy byly pozdejiy jako autority, jakékoli nepresnosti ci

ojatosti jeho soudu nebo Zpráv majívýznam. Nekterí historikové vysledo­

. predpojatost v sympatiích k ekonomic­iU liberalismu nebo svobode vlastníku

'Ietku, ale dukazy si protirecí a u mnohau je velmi málo nebo dokonce nic,by bylo možné Cokeovy úvahy srov­

Je vecí další diskuse, zda lze predpoja­pricítat práve Cokeovi nebo soudcumne. AWR

Coleridge, Samuel Taylor (1772-1834)Anglický básník a myslitel. Prestože je Cole­ridge dnes znám predevším jako básník'literární kritik, více sil a casu venoval filo-

'V,

··':~tCole, G. D. H. (1889-1959) Britský spole­, _ký teoretik. Viz CECHOVNÍ SOCIA­UsMUS.

Coke, Sir Edward (1552-1634) Anglicprávník a autor právních spisu. Coke zastáv,úrad druhého státního prokurátora, generálho prokurátora a predsedy nejvyššího soudZ posledne jmenovaného úradu byl v r,

1616 sesazen Jakubem I. Taková kariéra bynutne provázena osobní rivalitou i konstitul!';ními spory. Cokeovým hlavním konkurente:v zápase o úrad a povýšení byl Fran'BACON, a byl to také on, kdo sestavil do

ment, detailne informující o Cokeových "invacích zákonu", na základe kterého

Jakub postupoval.Coke je autorem ctyrdílné studie Zákl,

zákonu Anglie (Institutes of the Laws 01

England, 1628-44). První díl obsahoval roz,

sáhlý komentár k staršímu právnímu pojnání, Littletonovým Právum držby (Tenures)'druhý díl se zabýval vlastnictvím (meua tuum); tretí vysvetloval procesy koruna kriminální; ctvrtý díl pojednával o organi­zaci soudního systému a pokusil se vysve"ruzné druhy jurisdikce. V dobe diskusí o neJodvolatelných právech krále šlo o velm'sporné politické postoje. Cokeho dalším dí,lem byly trináctisvazkové Zprávy (Reports),zprávy o prípadech (1600-1659, dva svazkyvyšly posmrtne). Jak sám ríkal, zatímco

Zprávy "lící názory a soudy druhých", Zákla­dy se týkají jeho vlastních. Byly však vyslo­veny jisté pochybnosti, predevším o presnostia objektivite Zpráv.

Pro historiky práva jsou tyto knihy velmizajímavé. Pohlíželo se na ne jako na základníautority, prinejmenším proto, že pozdejšíprávníci nemeli chut opakovat Cokeovu prácise stredovekými precedenty. Politictí teoreti­kové se konkrétne zabývali dvema aspektyCokeova ucení; predevším jeho uvažovánímo povaze obycejového práva, a dále možností,že svou zjevnou predpojatostí v soudecha zprávách o prípadech ovlivnil (z duvodu,jež jsme uvedli výše) vývoj práva.

V úvaze o povaze obycejového práva Coketrval na tom, že zdroji tohoto práva jsou zvyka precedent stejne jako parlamentní akty.Predpokládal existenci základního zákona,

anglikánskou církev, stejne jako zákonnousnášenlivost vuci disenterum, kterí se nepri­zpusobili dokonce ani latitudinariánskýmpredpisum.

V novoveku se alternativním modelem

k pouhé TOLERANCI stal pluralitní ci hete­rodoxní stát. V osmdesátých letech sedmnác­tého století jej navrhoval Pierre BA YLE, ale

dokonce i francouzští hugenoté, kterí by jímbyli osvobozeni od pronásledování, melisklon ztotožnovat se s názorem, že nejednotav náboženství národu neprospívá. Listinapráv Spojených státu (1791) se zdá být prv­ním ústavním uznáním, že pluralita v nábo­ženství muže mít vlastní positivní oprávnení;jednoznacne prohlašuje, že kongres nesmívydat žádný zákon ohledne "zrízení nábožen­

ství" nebo "zákazu jeho svobodného uplatno­vání" (viz Brownlie, s.11), a tím dává úcinnýpríklad svetské správy v cele náboženskypluralitní spolecnosti.

Tolerování sekt státní církví nakonec vedlo,

jak se ortodoxní theologové obávali a pred­povídali, k odlucování církve od státu.

Církve byly zprvu chápány jako partner vlá­dy, pozdeji jako správní cinitel, a dnes v sobenekteré církve vidí dobrovolnou spolecen­skou skupinu, jejíž politická role (má-li vu­

bec nejakou) spocívá v úloze mravního vy­chovatele a nátlakové skupiny. Hodnocenítohoto vývoje závisí na názoru, zda krestan­ství slouží ve své podstate spolecnosti, nebovnitrnímu životu jedince. Plynulé spektrumnázoru mezi temito dvema krajními stanovi­sky má pro politickou analýzu nesmírnývýznam. SLJ

62

odkazy

Hardy, A.: The Spiritua/ Nature oj Man. Oxford:Clarendon Press, 1979.

Malinowski, B.: The Foundation oj Faith and

Mora/s. Londýn: Oxford University Press, 1936.

Hobbes, T.: Leviathan, ed. C.B. Macpherson.

Harmondsworth: Penguin, 1968.

Brownlie, I. ed: Basic Documents on Human

Rights. Oxford: Clarendon Press, 1971.

Comte, Isidore Auguste Marie Fran~oisXavier (1798-1857) Francouzský politickýfilosof a prukopník sociologie. Comte pochá­zel z katolického royalistického prostredí,které zpocátku ostre kritizoval, ackoli pozdejise s neskrývanou nostalgií ohlížel zpet ke.,katolicko-feudální" stredoveké syntéze. Bylrozhodujícím zpusobem ovlivnen studiemi naÉcole Polytechnique. pri nichž nabyl neome­zenou duveru v metody prírodních ved a bylprodchnut racionálním duchem Encyclopé­die. Jako vudce revolty proti autorite bylz École vyloucen a je ironií, že zde pozdejistrávil velkou cást života v podrízeném po­stavení jako vyucující matematiky (od roku1832). Velký vliv mel na jeho život takéSAINT-SIMON. jehož byl od roku 1817 aždo roztržky v roce 1824 sekretárem a spolu­pracovníkem. V té dobe se intelektuálne sblí­žili natolik. že výsledky jejich myšlení lzejen steží oddelit. Comte, který dával systema­tický výraz Saint-Simonovu scientismu, do­vedl pozdeji tento scientismus až k podobeznámé jako POSITIVISMUS. Od Saint-Si­mona ovšem prevzal i víru, že k porevolucníreorganizaci spolecnosti nestací pouze vedec­ké a scientistické vedení (které nazýval ••du­chovní moc"). nýbrž že toto vedení musí býtdoplnováno prumyslníky a industriálním vý­vojem (funkce ••svetské moci").

65

odkazy

Co\lingwood, R.G.: Essays on Metaphysics. Oxford:Clarendon Press, 1940.

__ : New Leviathan. Oxford: Clarendon Press,1942.

__ : Speculurn Mentis. Oxford: Clarendon Press,1924.

ný ... znamená žít, jakje to jen možné. dialek­ticky, tedy neustále usilovat o priblížení kaž­dého prípadu neshody ke shode" (New Levi­athan. 39.15). Dejiny jsou manichejským bo­jem mezi temito dvema tendencemi, v nemžcivilizace v posledku - i když nikdy úplne ­vítezí nad barbarstvím. RPB

ozuje subjektivistické ani relativistické. Své argumenty opírá o historistický,klad kontinuity a pokroku lidského

,ení. Aby vznikla filosofie zahrnujícívše predcházející. musí probíhat vý-

individuálm'ho myslitele paralelne s vý­dejin myšlení (viz HlSTORlCISMUS).

e je procesem navazování soucasné­

Iyšlení na myšlení minulé. Tímto zpuso­je veškeré myšlení pokracováním a kri­predchozího.

'ediný úplný nárys Collingwoodovy filo­predstavuje Zrcadlo mysli (Speculum

's, 1924). v nemž popisuje pet ••forem'Dosti" - umení, náboženství, vedu, his-a filosofii - konstituujících vzestupný

pravdy. v nemž se každá fáze vyvíjí ažkdy skrze svoji nedostatecnost vytvá­

:ho následovníka. Toto pojetí Colling­rozvinul v dalších dílech jako dialek­

proces, zahrnující ruzné stupne vývojev dejinách a v jedinci. V techto dí-

se filosofie rozpadá na historii. nebotfilosofie není prostá ••absolutních pred­.u". patrících k myšlení každé jednotli­

by (Essay on Metaphysics, s. 55).mngwoodovu víru v pokrok západní ci­

oslabila druhá svetová válka. Ve spi­'ový Leviathan (New Leviathan. 1942) sesil aktualizovat Hobbesovu ••klasickou

.... ". Vyslovil názor, že existují tri typy• kterými jsou podle vzestupné míry ra­

'ty užitecnost, právo a povinnost. Prvníuje ospravedlnení užitých prostredku• druhý spocívá v rízení se pravidly

:tfpostihuje uvedomelý akt vule. Politika'dialektický postup od prírodního stavu (di­

ství) ke spolecenské formaci (civilizova­:ti). v níž je individuální vule neoddelitel­

~- od vule spolecenské. Tento civilizacní~es približování se ideálnímu státu" re-~~ntuje západní politická tradice, která~ periodicky podléhá barbarství. JednímZ takových oživení barbarství je nacismusJako pokus o návrat k predsociálnímu stavu,helium omnium contra omnes (válce všech

'·~.Jtroti všem). Naproti tomu ••být civilizova-

Coleridgeuv politický idealismus byl

mítnutjako pouhý metafysický háv, zahalu:'cí etablované instituce doby. Svou sílu májho kriticismus, který se však zproneveru'puvodním a interpretacním prvkum jeholitického myšlení. Urcitý vliv - zvlášteJ. S. MILLA - melo jeho pojetí duchove:stva a spolecenské role, kterou by melo hrál

Collingwood, Robin George (1889-1943Anglický idealistický filosof a histo'Collingwood se narodil v Conistonu v Lanchiru. Od roku 1912 pusobil na Pembroke Cllege v Oxfordu a v letech 1935-41 jako pfesor metafysické filosofie. Známý je pVvším pro svuj prínos k filosofii sociálních VI

a estetiky a jako historik starobylé BritániiV našem textu se ovšem budeme zabývat poze prvním okruhem Collingwoodova zájmu.

Collingwooda ovlivnili soudobí italští idealisté CROCE a zvlášte Gentile názorem,

••veškeré dejiny jsou dejinami myšlení" (v'IDEALISMUS). Rozlišoval lidské jednkteré muže být poznáno pouze ••zevnimyšlení jednajícího. od prirozených událostí,'jež mohou být pochopeny pouze na základe,jejich ••vnejšího" projevu. Lidské ciny musílbýt vysvetleny na základe motivu a zámer6individuálního cinitele. Pro rádné a predvída­telné prírodní deje je prijatelné pouze kauzál­ní a zákonité vysvetlení. Protože jsou všaklidské bytosti sebedefinujícími tvory, nedá sepro lidské jednání predpokládat stálý rámecvztahu a významu, který by odpovídal poj­mum prírodních ved. Abychom pochopili vý­znam jednání druhých. musíme ••oživit" myš­lení druhých. Collingwood však z této teze

odkazy

Cobum. K. ed: The Colleeted Works oj Samuel r.lor Coleridge. 16 sv. Londýn: Routledge & Ke

Paul; Princeton NI.: Princeton University1969-.

__ : The Notebooks oj Samuel Taylor Coleridg,

5 sv. Londýn: Routlege & Kegan Paul. 1957-.

vat k pude jako ke zdroji osobního zisku. ales jistou spolecenskou odpovedností.

Coleridgeovým nejduležitejším a nejvliv­nejším politickým dílem je jeho poslední spisO postaveni cfrkve a státu podle toho. jak nasebe nahlfžej( (On the Constitution of Churchand State according to the Idea of each,1830). V knize vypracoval zevrubnou politic­kou teorii na základech své idealistické filo­

sofie. v níž bylo základní otázkou rozlišenímezi rozumem a chápáním. Chápání, jakožtoforma poznání, je podle Coleridge svázáno sesmyslovým zakoušením. Rozum je na dru­hou stranu zdrojem poznání ••nadsmyslovýchpravd", "idejí". Nesprávné filosofie, jako na­príklad empirismus nebo UTlLIT ARlSMUS,mely podle nej ten neblahý následek. že sesnažily pochopit to, co je prístupné pouze ro­zumu. Zvlášte platí, že nejzazší cíle lidskéhojednání. mravního i politického. jsou rozpoz­natelné jako ideje rozumu. Coleridge veril, žejsou prítomné v lidském myšlení a urcujíchování cloveka. byt casto neuvedomele.Odtud vycházela i jeho víra. že institucemnohdy ztelesnují. i když nedokonale. ideje.jimiž mají být posuzovány.

Za ideální politický systém Coleridge po­važoval systém tvorený protikladnými. bytnáležite vyváženými a vzájemne závislými si­lami. Ve státe by mely být dve síly: stálosta vývoj. Tato idea je realizována v britskémparlamentu dominantním postavením pozem­kové šlechty v Horní snemovne a komercnícha profesních tríd v Dolní snemovne. Systémby mel být podepren mravní kulturou. podpo­rovanou národní církví nebo "duchoven­

stvem". Coleridgeova národní církev nebylacírkví v bežném smyslu slova. ale zahrnovalavšechny vzdelané lidí národa. kterí rozvíje­ním a šírením vedení kultivují •.humanitu"obyvatelstva a vybavují lidi schopností býtobcany. Církev a stát spolecne utvárejí ••orga­nizovanou" moc politického spolecenství; ta­to moc je vyvažována "svobodnými a proni­kavými vlivy", jako je tisk a verejné mínení.Tyto vlivy stojí jako ••aktuální" síly proti ••po­tenciální" moci politického spolecenství.

64

Na zacátku dvacátých let devatenáctéhostoletí Comte zformuloval ve svých esejíchmyšlenky, které pusobivým zpusobem pred­znamenaly témata, jimiž se pak zabýval celýživot. V kombinaci se sklonem k prepínánísil a následnými stavy deprese sehrály dule­žitou roli v jeho živote dve ženy. V roce1825 se oženil s bývalou prostitutkou. Jehointelektuální pretížení spolu s manželcinýmnávratem k prostituci kvuli zajištení rodin­ných príjmu zaprícinily v roce 1826 Com­teovo nervové zhroucení (viz Gouhier,s. 116, 119, 151 a kap. 7). V roce 1844, podokoncení Kursu positivní filosofie (Cours dephilosophie positive) a pred zapocetím prácena Systému positivní politiky (Systeme de po­litique positive) rozjitrilo jeho náboženský citsetkání s Clotildou de Vaux. Duchovní síla,

kterou se v mládí naucil ctít díky Josephu deMAISTRE, se u Comta dostala do popredízájmu a posléze dospel k pojetí, podle nejžby vedci dále nemeli vytlacovat knežstvo, alespíše knežstvem sami být.

Comtuv scientistický pokus zrušit politikuv jejím tradicním pojetí uprednostnením me­ritokratického a technokratického rízení ve­

rejných záležitostí se zretelne projevilv jeho eseji "Strucný nácrt moderní historie"(1820). Dílo vzniklo ješte v dobe úzké spolu­práce se Saint-Simonem; vyslovoval v nemnázor, že vedecká, prumyslová a politická re­voluce vydláždila cestu k novému spolecen­skému systému, v nemž "lidé nebudou potre­bovat, aby jim nekdo vládl. Pro udržení po­rádku bude dostacující, když se usporádajízáležitosti spolecného zájmu." (Early Essays,s. 102) Nová spolecnost by mela být organi­zována spolecne vedeckými odborníky, ban­kéri a prumyslníky, kterí by ovládali zdrojenezbytné pro tvorbu blahobytu. Comte srov­nával predpositivistický donucovací systémse sociálním partnerstvím, jež melo být cha­rakteristické pro budoucí rád. "Vojenští veli­telé rozkazují, kormidelníci prumyslu pouzerídí. V prvním prípade jsou lidé podrízení, vedruhém partneri ... od nejposlednejšího delní­ka až po nejbohatšího továrníka a nejschop-

66

nejšího inženýra." (Early Essays, s. 1Comte ovšem jasne vyjádril, že nepujde omokracii; v rozhodování by podle neho Ji,

meli hrát pouze "pasivní" a "podrízenou'roli. Tem, kdo dávali najevo své obaz "despotismu vedy", odpovídal, že výsle,vedy jsou svou povahou prozatímní a overi.telné, takže veda nemuže prispívat k útlOstrí moci prisuzované vedcum se snažil zpit tím, že jejich rozhodnutí prohlašoval ni.

koli za svémocné akty vule, nýbrž za nutn:výsledek diktovaný fakty.

Comtovo základní dílo z roku 1822, kte

postupne vyšlo pod názvy "Systém positipolitiky" (1824) a "Plán vedeckých pr,nezbytných pro reorganizaci spolecnosti',

(1854), bylo puvodne zamýšleno i jako prí.spevek k d Alambertove predmluve k Ency,

clopedii. Práve na toto rozsáhlé pojednánívztahuje Hayekuv výrok, že to, co predpokldal, byla kontrarevoluce vedy. Comte zde vy'slovil názor, že není možné vrátit cas zpál

do monarchicko-vojensko-theologické minulosti feudálního predrevolucního rádu. Žá,nevedecká svrchovanost, at už individuálníh,uvažování v záležitostech rozumu, nebo mí,

není lidu v politickém rozhodování, nemposkytnout bezpecný základ reorganizovanspolecnosti. Není nic smešnejšího než opaku­jící se pokusy ústavních právníku zbudovatstabilní instituce na základech revolucních

principu, které znicily starý rád. Muži vedyby podle Comta "meli v dnešních casech po­stavit politiku na úroven observacní vedy"(Early Essays, s. 134). To, cemu dal na zacát­ku dvacátých let název "politická veda", a copozdeji povýšil na "sociální fysiku" a v roce1838 prekrtil na "sociologii", založil na zá­konu historického vývoje, "zákonu trí stadií".Tento "trvale platný zákon zakládající se napovaze vecí" (Early Essays, s. 141), jehožformulaci predjímal Turgot a inspiroval Con­dorcet, zajistil Comtovi trvající slávu. Podlenej se lidstvo vyvíjí od theologického stavUmonarchie pres metafysický stav demokraciek positivnímu stavu scientismu a industrialis­mu. Nadrazenost positivní politiky podle nej

_ krome toho, že je schopna zabránit

zmírnit násilí revolucí - ve skutecnosti,,sitivní systém odhaluje, zatímco jiné

'Yvymýšlejí (Early Essays, s. 153). Au­se má zakládat nejen na síle a bohat­

ale i na vedecky poznatelných faktech,ují znovuustavení "duchovní moci".

posledním ze trí eseju, dokoncených tes­svým nervovým zhroucením v roce

" nacrtl Comte zpusob, jakým by mohlyveril - být ovládány porevolucní ná-

• Zaujat návratem k celoevropskému,vekému. morálnímu spolecenství, který

nikavejší a nejsystematictejší podobe,žil de Maistre ve spise O papeži, shle-

. že ackoli tento velký reakcionár nabízí

:ý protijed na podvratný liberalismus,schopen restaurovat hodnoty navždy,é historickým procesem. Pouze politic­

vládnoucí dynamikou francouzskéluce a autoritou rímského katolicismu by

obnovit spolecenský konsensus bezk surovému útlaku. Jednota uskutec­

skrze moderní spolecenství nauky ­Huxley nazýval ,,katolicismem bez

ství" - by pusobila proti tendenci:dnfmu konfliktu mezi zamestnavateli

, živenému úzce ekonomickou del­

práce. Úkolem scientistické duchovní. by bylo zabranovat despotismu nej­It§ích (zaujímajících postavení nejsil­:ch) ekonomickou regulací v obecnémIU. Comte neveril, jak pozdeji argu-ltoVal DURKHEIM, že spontánní vývojIyslové spolecnosti povede ke spolecen­

solidarite skrze spolecenskou delbu prá­Byl presvedcen, že ,,konformitu zájmu"

" ~. 'ly Essays, s. 234) muže prinést pouze/'~zení prostrednictvím morální doktriny,

ilIejne neúprosné jako Malthusem doporuco-lIDé omezení rustu populace. Comte také ne­1&il, že by bylo možné bez intervence vládyledené duchovní mocí dosáhnout rnírumilov­

~ ekonomické a politické spolupráce. V Sy­

ltimu positivní politiky (1851-54) se neroz­Pekoval prohlásit, že sociologie jako takováJlení dostacující, a že to, co je skutecne treba,

je "sociokracie" a "sociolatrie" (I. díl, s.403).

Comte si sice podržel až do konce životazákladní metodologické a ideologické pre­svedcení z dvacátých let, nicméne to, co J. S.MILL nazval "comteovskou zurivou snahou

po regulaci a systematizaci" (Mill, s. 196)v pozdejších letech nabylo extravagantníchrozmeru. Snažíme-li se pochopit, jak mysli­teluv sklon k matematické megalomaniiprerostl v dogmatický pseudovedecký mysti­cismus císel, musíme vzít v úvahu jeho "du­ševní hygienu", kterou praktikoval od svýchctyriceti let. V roce 1838, tedy v roce, kdy sezrodil termín "sociologie", se Comte po zra­lé úvaze rozhodl prestat císt jakékoli novéknihy, aby mohl pouze psát, a cetl jenomnekolik málo oblíbených básníku. Natolik sespoléhal, že ví vše, co stojí za to vedet, ženehodlal obetovat "výstupy" "vstupum".Ztratil tak kontakt se zdravým rozumema možnost korekce prostrednictvím toho, cosi myslí ostatní. Mimo jiné si také vymys­lel, že pro kompletní positivní knihovnustací sto vybraných svazku, a že ostatní kni­hy mohou být zniceny jako nadbytecné(Mi11, s. 128-30, 179-81). Své spisy Systém

positivní politiky a Výzva konzervativcum(1855) završil otevrenými obhajobami kon­zervativne kapitalistického diktátorství,s horkou pilulkou podrízenosti proletariátu,oslazenou zajištením zaruceného vzdelání,práce pro všechny a zabezpecením minimasociální jistoty. Podle jeho názoru mela býtnastolena dvacet jedna let trvající svetskádiktatura trí proletáru, kterou mel vystrídattriumvirát vedoucích bankéru; veleknez hu­

manity mel zastupovat vyvažující duchovnímoc. Tato vybraná skupina sebeustavujícícha sebezvecnujících oligarchu by mela býtverejnými funkcionári, jednajícími v obec­ném zájmu, jak by ho byli jen oni s to roz­poznat.

Prestože plné dusledky Comtova politic­kého systému odradily nekteré z jeho nejvet­ších obdivovatelu v Anglii a ve Francii, vliv

jeho idejí v mnoha smerech pretrval. Comtuv

67

vliv na filosofii dejin a zvlášte na sociologii,jmenovite prostrednictvím Durkheima a Lé­vy-Bruhla, se neomezil jen na Francii, což lzeríci i o pokusu vyvinout sekulární nábožen­ství vedecké morálky, jež by nahradilo kres­tanství. Zatímco svým sekularismem se Com­te zarazuje k nesocialistické levici, jeho auto­ritárství ho naopak posouvá k nekrestansképravici Gmenovite Charlese MAURRASE).

Positivismus mel i mocný dopad na spole­censkou vedu dvacátého století: prostrednict­vím behaviorismu prevládal v americké poli­tické vede poloviny dvacátého století a dojisté míry má vliv dosud (viz POLITICKÁ

TEORIE A POLITICKÁ VEDA). Trvalý,i když rozptýlený a málo uznávaný vliv melotaké jeho technokratické pojetí politiky vespojení s presvedcením, že demokracie vede

k prevaze ignorance a neschopnosti (vizINDUSTRIÁLNÍ SPOLECNOST). Inženýri,aplikující vedecké poznatky pri rešení indust­riálních problému, byli v tomto pojetí urcenik tomu, aby konstituovali duchovní a casové

možnosti a zapojovali lidové masy do pokoj­ného produktivního partnerství. V Comtovevlasti ve znacné míre naplnuje tento comtov­ský zámer již zmínená École Polytechnique,nebot vychovává velkou cást elitních vzde­

lancu, kterí ovládají francouzskou spolec­nost. V roce 1977 založil bývalý absolventÉcole, president Francouzské republiky Gis­card dEstaing, v budove, kterou dríve užíva­

la École Polytechnique, Institut Auguste Com­ta. Institut mel poskytovat záverecné studium

pro technokraty, z nichž témer polovina bylaabsolventy École. Projekt však neprežil d'Es­taingovu porážku v presidentských volbáchv roce 1981. A tak nakonec práve tím, címComte tolik pohrdal, totiž demokratickým roz­hodnutím na základe všeobecného volebního

práva, byla zastavena symbolická podporascientistického manažerismu jako nástroje po­litické a ekonomické moci. Nicméne plíživátendence k technokratickému manažerismu jei nadále v nejrozvinutejších zemích pocitová­na témer jako determinující síla. JESH

68

odkazy

Gouhier, H.: La Vie dAuguste Comte. Paríž: V:'1931 a 1965.

Comte, A.: Cours de philosophie positive, 6 sv. p,1830-42.

__ : The Ear1y Essays. V: The Crisis oj lndus,

Civilization, ed. R. Fleteher. Londýn: Heine1974.

__ : Systeme de politique positive. 4 sv. p,

Mathias, 1851--4.

Hayek, F. von: The Counter-Revolution oj Scie,

Studies in the Abuse oj Reason. Gleneoe, lIT.: FIPress ofGleneoe, 1952.

Mm, I.S.: Auguste Comte and Positivism. Lond:Triibner, 1865.

Condorcet, Marie-Jean, markýz de (1741794) Francouzský filosof. Condorcet bnejmladším z vudcích filosofu FRANCO

SKÉHO OSVÍCENSTVÍ, z nichž se jjediný dožil a úcastnil francouzské revoluZpocátku se proslavil jako matematik. Nvzdory svému šlechtickému puvodu neas .roval na místo v predních kulturních insticích ancien régime. V dobe, kdy TURprevzal úrad ministra financí Ludvíka X

byl jmenován správcem mincovny. S Turg'tem v té dobe sdílel názor, že cesta k refu

me ve Francii spocívá v posílení král,vských pravomocí a v potlacení zájmu zák,nodárných sboru (parlements) i jinýchdicních zájmu.

V prubehu revolucních událostí došl>

u Condorceta k prerodu z royalisty v republi­kána. Prohlašoval, že tento posun není s jebpresvedcením neslucitelný, protože vždy v'ril ve "svrchovanost rozumu"; toto své pojelodlišoval od ROUSSEAUOVY teorie na,

zenosti "obecné vule", na jejíž místo stav,"verejný rozum". V kontextu ancien régivyžadovala logika systematickou a jednolito:vládu, kterou mohl poskytnout pouze monar"cha. Oprávnení vládnout dávalo monarchovi

to, že byl skutecným reprezentantem národajako celku (zatímco parlaments reprezentan"ty nebyly).

roce 1789 již Ludvík XVI. nemohl býtCondorceta vnímán jako takový repre­

t, a proto nastala potreba nových insti­

jež by odpovídaly "verejnému rozumu".,okracii Condorcet odmítal, protože po­

al lid za neosvícený, navrhoval však,ve~ina mela právo vybrat si ze vzdelané

své zástupce do zákonodárného sboru.také podrobne propracovanou techni­

,lby do prozatímních a národních sboru,

tyto sbory co nejlépe reprezentovaly "ve­myšlení". Condorcetovy zastupitelskémely být ovšem zvláštní. Ze strachu,

rozum nebyl vytlacen vášnemi a pouhým:m, navrhoval, aby se sbory nescháze­

jednaly prostrednictvím koresponden­Utika mela být vytlacena, aby uvolnila"vede".,ndorcet napsal dlouhou obhajobu svého

, že vláda muže být stejne vedecká

fysika. Argumentoval, že ani v jednomiU oboru nemuže být dosaženo jistoty;

jsou založeny na pravdepodobnostech.výpocet pravdepodobnosti v politické ve­

iU nutní odborníci. Condorcet predvídaláfednické trídy zasvecené "verejnému

:ní", jejíž úkol by spocíval v racionál-lešení otázek národní bezpecnosti, zdra­',ctví, daní, vzdelání a obecného blaha,

nastolil koncepci rozšírení role státu,ipovídá dvacátému století.,ndorcet dosáhl zvolení do nekolika re­

'ch sboru a v roce 1791 se pripojilobínskému klubu. I když nehlasoval Ga­

-odpurce trestu smrti) pro popravu krále,svuj hlas ustavení republiky. Nicméne je­argumenty pro svrchovanost rozumu byly

'vci lidovlády chápány jako snaha pre­moc do rukou "filosofického knežstva".

dorcetuv návrh ústavy, vyjadrující jeho'ry, se setkal s podporou girondinu, ale

.,. ,ven zpusobil odcizení bývalých jakobín­'ch prátel. V dusledku toho se musel Con­

cIorcetv roce 1793 uchýlit do úkrytu.V dobe otresu a politického teroru napsal

-~}J'ldnoz nejoptimistictejších del o lidských'. ách, jaké kdy bylo vytvoreno - Skica

pro historický obraz pokroku lidského mYšle­nf (1795). Zde opet vyjádril víru, že vedanejen muže zachránit, ale opravdu lidstvoi zachrání. Poté, co se prestal skrývat, byl"vlastenci" zatcen a ve vazbe pak ve vekupadesáti let zemrel (pravdepodobne spáchalsebevraždu). MC

odkazy

Condoreet, MJ.: Oeuvres. Paríž 1947--49, 12 sv.

Constant, de Rebeque, Denri Benjamin(1767-1830) Francouzský liberál narozenýve Švýcarsku. Ackoli Constant strávil vetšinuživota mimo Švýcarsko, švýcarský protes­tantský puvod sehrál v jeho živote a myšlenívýznamnou roli. Jeho otec, profesionálnívoják, velel holandskému pluku. Predcasnezralého Constanta nejdríve vyucovali domácíucitelé v Bruselu, pozdeji studoval na univer­site v Erlangen a nakonec v Edinburgu, kdese seznámil se spolecenskou teorií SKOT­sKÉHo OSVÍCENSTVí. Po návratu se sblí­

žil se starší ženou, madame de Charriere,

s níž prožíval romantický vztah a sdílel vášenpro ideje. Snatek z rozumu v roce 1789(a pozdeji další) mohl steží takový vztah pre­rušit. Sympatie k francouzské revoluciConstanta privedly na krátkou dobu ke karié­re komorníka vévody Brunšvického (nasklonku roku 1794). O neco pozdeji se sezná­mil s madame de Stael, která na nej melav následujících dvou desetiletích silný vliv.Constant se pripojil k jejímu liberálnímukroužku v Paríži a v roce 1796 publikovalsvuj první politický esej, v nemž hájil direk­torium proti hnutí "zpátecníku". V roce 1799byl delegován do nového tribunátu, avšakpro Bonaparta byl pro své liberální názorya vztah k madame de Stael persona non gra­ta. V roce 1803 následoval madame de Stael

do exilu a dlouhou dobu pak strávil na jejímzámku Coppet nedaleko Ženevy. Navštíviltaké Nemecko, kde se seznámil s nemeckou

romantickou filosofií a náboženským myšle­ním (viz ROMANTISMUS).

69

Léta císarství byla Constantovým nejplod­nejším obdobím, ackoli publikoval málo. Za­cal práci na velkých dílech o politice a "ná­boženském citu". Hrozící pád Napoleonovacísarství jej v roce 1813 primel k vydáníspisu O dobyvacném duchu a o uchvácenfmoci v jejfch vztazfch k evropské civilizaci ...(De lesprit de conqultte et de lusurpationdans leurs rapports avec la civilisation euro­péenne ...), v nemž oznacuje Napoleonuvexpanzionistický instinkt jako hluboce odpo­rující mírumilovnému a obchodnímu charak­teru evropské spolecnosti. Model spolecen­ských a ekonomických zmen, který predložil,prozrazuje vliv skotského osvícenství, ackolijeho tezí nevyužívá systematicky. Po návratudo Paríže se v podmínkách konstitucní mo­narchie, ustavené Chartou Ludvíka XVIII.,

rychle stal vudcím liberálním mluvcím PoNapoleonove návratu z Elby se však nechalpresvedcit (prinejmenším svou novou rádky­ní, madame de Recamier) o jeho "liberálníchúmyslech" a vypracoval ústavní listinu obno­veného císarstvÍ. Po Waterloo uprchl do An­glie, kde vydal mistrovský introspektivní ro­mán Adolphe. Pozdeji se vrátil do Parížea pusobil jako publicista, bránící s nevšedníhorlivostí a dovedností svobodu tisku. V roce

1819 se stal poslancem a po vražde následní­ka trunu v roce 1820 se zúcastnil boju s ultra­royalisty. Ve dvacátých letech pak vlivemslábnoucího zdraví a narustající hrácské váš­ne jeho politická aktivita znacne poklesla.V parlamentu nikdy nezískal tak velký vlivjako Royer-Collard nebo De Serre, nebot po­strádal schopnost improvizace - byl známývíce pro svuj vybroušený žurnalismus. Ze­mrel krátce po cervnové revoluci, kterou ví­tal a schvaloval.

Constantovo politické a spolecenské myš­lení lze chápat, podobne jako myšlení mada­me de Stael, jako ucelený komentár ROU­SSEAUOVÝCH del. Rousseauv ženevskýpuvod, koncepci spravedlivé ci OBECNÉVULE i využití jeho idejí protagonisty revo­luce jako byl Robespiere nemohli po roce1795 liberální protestanté, vážne zápasící

70

s otázkou, proc revoluce zdegenerovv hruzovládu, ignorovat. Mohla konceobcanské ctnosti, vtelená do pojetí obvule, opravdu získat povahu moderních krl

tanských aspirací? Nesvedl Rousseaua je,obdiv k staroveké polis a obhajoba politicúcasti ve spise O spolecenské smlouve zty? Práve temito otázkami se madameStael a Benjamin Constant dostávali za hr:ce proto-liberálního myšlení osmnáctého sletí (viz LIBERALISMUS). Hnutí zahrnov:

10 i kritiku Rousseauova pojetí svobody

pojmových základech a zkoumání rozdílu, j'miž se moderní spolecnost liší od antické.

Stejnou cestou Constant dospel k odvoní svého proslulého rozlišení mezi antick,a moderní svobodu. Vyslovil poznatek,staroveký clovek chápal svobodu zcela jOBCANSTVÍ, tedy právo být clenem sbojenž diskutuje a vydává verejná rozhodnU!To ovšem nezarucovalo žádná individu

nebo osobní práva (proti jiným), která spojje moderní Evropan predevším s ideou sv'body. Pro starovekého Reka stál jedine ocanský život za to být žit, i proto, že to bživot privilegované ci aristokratické tríd'v otrokárské spolecnosti. Naopak v modeEvrope vytvorily rovnost pred zákonea svoboda, jež se jednotlivcum dává pro defi,nování a realizování svých vlastních zájmradikálne odlišný spolecenský a morální kotext - na místo solidarity bojovné vládnoukasty se staly nejvetšími spolecenskýhodnotami osobní nezávislost a svoboda

útrap a útlaku. Mírumilovná, ekonomicorientace moderní spolecnosti znamená,"verejné blaho" zahrnuje spíše ochranu sou­kromých zájmu než jejich obetování zjedno­dušenému petrífikovanému pojetí obcansk6povinnosti. Taková predstava obcanské p0­vinnosti, prenesená do kontextu moderníhonárodního státu, se stává vyložene nebezpec­nou svou tendencí prevést moc do rukou oli­garchie, skrývající svou moc dovoláváním seobecné vule.

Constant takto bránil moderní "objev"REPREZENTACE proti Rousseauovu využí-

staroveké polis k její diskreditacÍ. Nasrovnání s ciste formálním zajište­

individuální svobody (na principu reci­

'lty), kterou Rousseau vclenil do svéhoobecné vule, Constant dokazovat, že

·~tejŠí ochranou individuální nezávislostizentativní systém. Celkove ho však

,tná starost o zabezpecení individuálníislosti vedla k podcenení ci ignorování

ivnujícího potenciálu politické participa­'. zduraznovaného Rousseauem, i když

1819, behem zápasu mezi restauracní­

iberály a ultraroyalisty, nekteré své argu­revidoval a na úlohu participace kladl

duraz. V otázce, zda je participace zdu­',telná hlavne jako prostredek ochrany,ské svobody, nebo zda má sama o sobe:ou hodnotu, však jeho postoje zustaly

.é.

IDStantovurozlišení mezi antickou a mo­svobodou - nastíneném v nekolika

:h, nicméne v konecné podobe završenéáškou v roce 1819 - byla venována

.ost na úkor jeho ostatních politickýchJeho Politické zásady (Principes de poli­, 1815) prinesly jemný a originální ná­na mnohem širší okruh otázek. Zvlášte

inicioval kritiku pojmu SVRCHOV A­T, kterou se zabývali pozdejší fran­,tfliberálové Guizot a TOCQUEVILLE,

:hž nový zájem o rozdelení moci v národ­státe pomohl oddelit francouzský libera­IUS pocátku devatenáctého století od,eenství století osmnáctého. Rovnež Con­

It\l:Vzájem o to, co nazýval "náboženský, ho odlišuje od raných philosophes. Ve

O náboženstvf (De la religion, 1830) se"l bránit niterný náboženský cit jak proti

ívání knežstvem, tak proti "povrchní"-, Iktrine sobeckosti. Bojoval pritom na dvou

l1J~~h: ~roti ~ate?alismu ~smnáctého sto-,:'I!U 1 proti klenkálmmu fanatismu ultraroya­-..1iatfi v období restaurace. Verný svým protes­

lantským korenum hledal spojení liberálníchprinCipu a ryzího náboženského citu tím, želiberalismus hájil vuci obvinením z protiná-

':,iIoženskosti. LAS

odkazy

Constant, H.: Oeuvres. Paríž: Pléiade, 1964.

Croce, Benedetto (1866-1952) Italský idea­

listický filosof a historik. Croce se narodilv Pescasseroli v Abruzzi. Zpocátku psal his­torická a archeologická díla a až pozdeji homarxista Antonio LABRIOLA privedl k záj­mu o filosofii a k napsání eseju Historickýmaterialismus a ekonomie Karla Marxe

(1900). Ackoli byl Croce obvykle považovánza hegelovce, k ,,realistickému idealismu"a proslulé kritice Co je živé a co je mrtvév Hegelove filosofii? (1906) ho inspirovalinovokantovci, zvlášte Herbart a Windelband,a literární kritik Francesco de Sanctis. Croce­

ho hlavní prínos spocívá v oblasti filosofie es­tetiky a dejin; jeho Estetika (1902) a casopisLa Critica (1903-44) mely hluboký vliv naitalskou kulturu. Spolupracovník GiovanniGentile privedl Croceho k prijetí doktríny"absolutního historicismu", ústrední tezi Croce­

ho del publikovaných po roce 1909 a rozvinu­tou ve trech zbývajících dílech jeho Filosofieducha - nazvaných Logika (2. vydání 1909),Praktická filosofie (1909) a Teorie a dejinyhistoriografie (1915) - a dále ve studii Filo­sofie Giambattista Vica (1911). V roce 1910se Croce stal senátorem a od 1920-21 minis­trem školství ve vláde Giolittiho. Odmítal

FAŠiSMUS a v opozici vuci Gentilemu vydalsvuj ,,Protest proti Manifestu fašistických in­telektuálu" (1925). Svuj historicismus prome­nil v "náboženství svobody", což se projevilo

v rade jeho historických prací, jmenovitev Dejinách Itálie 1871-1915 (1927) a Deji­nách Evropy devatenáctého stoletf (1932).Svou "eticko-politickou" interpretaci lidskécivilizace se mu pak nejlépe podarilo vyjádritv díle Historie jako prfbeh svobody (1938).Po válce byl krátce ministrem.

Dílo Filosofie ducha Croce zamýšlel jakosekulární náboženství, zahrnující všechny

aspekty lidského života. Aktivita ducha jebud teoretická, nebo praktická, pricemž teo­retická se dále delí na intuici a myšlení

71

a praktická na ekonomické a morální usilová­

ní. Mezi temito podskupinami je takovývztah, že druhá obsahuje první a ctvrtá tretí(ne však obrácene). Tyto ctyri ,,rozlicné mo­menty" aktivity Ducha korespondují s "cistý­mi pojmy" Krásy, Pravdy, Užitecnosti a Do­

bra. Protože jde o pojmy "cisté", postrádajíjakýkoli determinující obsah mimo to, co by­lo dáno dialektickým vývojem Ducha pro­strednictvím lidské aktivity v dejinách. Krásapochází z tvorby umeleckých del, Užitecnost

z politických a ekonomických cinu, a obojízase nabízí materiál pro naše pojmy Pravdaa Dobro. Croce odmítal jakékoli "transcen­dentní" pojetí "objektivní" normy krás na,pravdy atd., presahující normy, jež poskytujepost facto kulturní tradice minulých cinu.Filosofii ztotožnoval s historií, pojatou jakoprogresivní proces, v jehož rámci jsou pred­chozí filosofické systémy vcleneny do systé­mu soucasných a jimi presaženy (tento názorse pokoušel doložit dejinami estetiky, logiky,etiky a historiografie, které ve ctyrech svaz­cích doprovázely jeho vlastní systém).Veškeré myšlení je "historickým soudem"a veškerá historie "soucasnou historií", pro­tože historie je "žita" a "pretvorena" v prí­tomné zkušenosti ducha, a tedy i lidstva.

Ackoli Croceho filosofii drží pohromadetelos obsažený v dejinách, byl presvedcen, žetento telos není možné vyjádrit, což melo dvapraktické dusledky: za prvé, subjektivismus,který vybavuje všechno naše konání a myšle­ní v soucasnosti stejnou silou; nebo, za druhé,odevzdání se "místu a povinnostem", které

nám Duch udelil; dilema, strucne vyjádrenév hegelovském aforismu "co je rozumné, toje skutecné, co je skutecné, to je rozumné",bylo úhelným kamenem Croceova historicis­mu. Zatímco Gentileho "aktualismus" rozví­

jel první z jmenovaných spojení, Croce stálevíce trval na umírneném konzervatismu dru­

hého a vyjadroval ho polo-theologickými ter­míny jako víru v tajemné jednání Prozretel­nosti. Dvacet let fašistické vlády však Croce­ho privedly k postupné revizi svých idejía v posledním díle Studie o Hegelovi (1952)

72

se vrátil k novokantovské pozici svého ml

a zastával názor, že dualita mezi skutecna rozumným, Sein a Sollen, je pro uvedom,konání v prítomnosti nezbytná. Bene,Croce silne ovlivnil své italské soucas

zvlášte GRAMSCIHO, za hranicemi palk jeho jediným duležitým pokracovatelVossler a COLLlNGWOOD. (Viz také

GEL, HISTORICISMUS, IDEALISMUS.)

odkazy

Croce, B.: Opere. 67 sv. Bari: Laterza, 1965.

__ : Filosojia-Poesia-Storia. Mi1áno a Ne.

Ricciardi, 1951; Philosophy, Poetry. History,

C. Sprigge. Oxford: Oxford University Press, 1966.

Crosland, Charles Anthony Raven (1911977) Britský socialista. Jako vudcí pová}'ný revizionistický teoretik britského SOCLlSMU byl Crosland v letech 1950-19.a 1959-1970 poslancem za Labour P:a v letech 1964-70 a 1974-77 ministrem

bouristické vlády. Napsal knihy Ekonomiclproblémy Británie (Britain's Economic

blem, 1953), Budoucnost socialismu (Future of Socialism, 1956), Konzervati

neprítel (The Conservative Enemy, 196a Socialismus dnes (Socialism Now, 1974'

Jako politický teoretik si vydobyl vehlashou Budoucnost socialismu.

Crosland se snažil, jak sám h'kal, býthým Edwardem BERNSTEINEM, který s'Evolucním socialismem (1898) odmítl mxistické teorie o zhroucení kapitalismu a nehnutelnosti socialismu (viz MARXISMUSCrosland podobne jako Bernstein odmítl ID:

xistickou analýzu kapitalismu a socialismdefinoval na základe hodnot a principu, ktemají být prijaty demokratickou cestou (viZtaké SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE).

Crosland prohlašoval, že kapitalismus po­loviny padesátých let dvacátého století má ji!za sebou tak výrazný vývoj, že už to není ka­pitalismus, jak mu rozumel Marx. K této pro­mene, která je zcásti i výsledkem demokra­

tického tlaku, došlo ruznými prostredky: rust

zmenil pomer sil v oblasti výroby

lý1iljazýcek vah smerem k vyjednává­,tnictví se stalo méne duležité než ma­í; rozhodování v prumyslu se dosta­

rukou manažeru, kterí nutne nesdílejí

Ity tradicních kapitalistu; v Británii na­ný blahobyt; nastala plná zamestna-

došlo k vymýcení nejhorší chudoby;odvetví prumyslu se dostala pod verej­,ntrolu; vláda získala do rukou radu ná­rízení ekonomiky pro udržení vysoké,tnanosti, nízké míry inflace a trvalého

kého rustu. Kombinací všech

faktoru, tvrdil Crosland, došlo k pro­

kapitalismu a pomeru jeho vnitrníchasický marxismus v tomto zmenenémnemuže být dobrým vodítkem a bu-.ost socialismu je proto treba znovu

lyslet.'alismus Crosland definoval na zákla­

'cipu a ideálu ROVNOSTI. Hlavnímsocialismu melo být dosažení vetší so­rovnosti, jež by šla dále než rovnost

'tostí, kterou prosazovali liberálové:ervativci, protože by se týkala nejen

:ného obsazování vrcholných pozic, alerovnostárského rozdelování odmen,

.vení a privilegií a zrušení existujícíhoo rozvrstvení. Ve prospech vetší rov­

. predkládal argumenty založené na cty­základech:

ekonomické efektivite - v existujícíodmenování nejsou vysoké posta­

a odmeny jasne spojeny s ekonomickou:cí;

i) návrhu stavet spolecnost více na princi­vzájemnosti - existující nerovnost vy­zášt, jež ve svém dusledku pusobí proti

'nomickému pokroku;) nespravedlnosti v odmenování podle na­

a schopností, kterou jednotlivci mohou. :-.livnit jen omezene, nebot do znacné míry

JIOu tyto vlastnosti dány prirozeností a vý­. chovou'

\;'!i(4) výz~e k blíže nedefinovanému pojetí so­;"eiální spravedlnosti, kterou v Socialismu

dnes spojuje s RA WLSOVOU Teorif spra­vedlnosti.

Takováto definice socialismu uvažuje o do­sažení rovnostárských cílu v termínech spíšeempirických než dogmatických. Britská La­bour Party byla tradicne zapálená pro mohut­né znárodnování, jak prosazovala IV. klausu­le jejích stanov. Crosland však ve státnímvlastnictví nevidel nic víc než prostredekk dosažení vetší rovnosti, prostredek, kterývzhledem k promenám kapitalismu, o kterýchjsme se již zmínili, je stále méne relevantní.Byl toho názoru, že k dosažení vetší rovnostijsou duležitejší dva jiné prostredky než prímérozdelování bohatství státem prostrednictvímzdanení. Prvním mel být rozvoj všeobecneprístupného vzdelání, jež by vedlo k vetšímumísení tríd a odstranilo by elitní vudcovství to­ho typu, který podporovala gymnasia a sou­kromé školy; druhým pak ekonomický rust,který by prinesl fiskální dividendy, jež by pripoužití na sociální výdaje zlepšily relativnípostavení nejchudších pri soucasném udrženíabsolutní životní úrovne zámožných. To bybylo duležité pro zachování loyality zámož­ných vuci rovnostárské spolecnosti. Kde pres­ne by se tlak k rovnosti mel zastavit, Cros­land odmítl specifikovat. Byl presvedcenýpluralista a domníval se, že vetší rovnosti lzedosáhnout bez ohrožení hodnot morálne plu­ralitní spolecnosti. RP

odkazy

Cros1and, c.A.R.: Britain 's Economic Problem. Lon­

dýn: Cape, 1953.

*__ : The Future oj Socialism. Londýn: Cape, 1956.

__ : The Conservative Enemy. Londýn: Cape, 1962

__ : Socialism Now, and other essays. Londýn:

Cape.1974

cínské politické myšlení Navzdory dlouhéprevaze konfuciánské orthodoxie muže cín­ské politické myšlení souperit v bohatstvía rozmanitosti s evropským. Z duvodu perio­dizace je v následujícím textu rozcleníme.

73

Prvním obdobím je období dynastií Šanga Cou (1766-1122 pr. Kr. a od 1122 pr. Kr.),jež vládly pri dolním toku Žluté reky. V tétodobe ješte sice neexistovalo žádné politickémyšlení, ale vyvinula se zvláštní politickátradice. Druhé období je od zacátku rozdro­bení dynastie Cou (po 770 pr Kr.) na množ­ství válcících státu, až po jejich sjednocenídynastií Cchin (221 pr. Kr.) v celek, kterýtvorí jádro etnické Cíny. Tehdy došlo v Cínek velkému rozkvetu teoretizování o vláde.

Bylo to období "sta škol", na než se dodnesCínané odvolávají jako na model svobodnéa živé rozpravy (viz Mao Ce-tunguv výrok"at kvetou stovky kvetu, at diskutuje stoškol"). Z techto škol byly nejduležitejší kon­fucianismus, taoismus a legismus. Po krát­kém období dynastie Cchin (od 206 pr. Kr.)v Cíne vládly dynastie více méne zastávajícíkonfucianismus, byt s mezihrami taoismua buddhismu. Toto období mužeme považo­vat za období oficiálního konfucianismu,

i když to byla doktrína synkretická a vyvíjejí­cí se, takže od názoru svého zakladatele

zaznamenala znacný posun. Po svém filoso­fickém vzkríšení v jedenáctém a dvanáctémstoletí (neokonfuciánská obnova) zustal kon­

fucianismus krédem ríše až do svržení pos­lední dynastie (1911). Jeho vliv je v cínskéa východoasijské kulture dosud živý.

První texty cínského politického myšleníbyly dlouho spojovány s dynastií Cou, ackolipozdejším vedeckým bádáním se zjistilo, ženekteré jsou pozdejšími padelky. Tyto ,,kla­sické" texty jsou kompilátem básní, historic­kých a dvorních záznamu a spisu o veštenía podle tradicního pohledu ztelesnovaly písem­né památky zlatého veku civilizace. Nejtajem­nejší a nejprchavejší výroky byly pretežoványvýznamy a vznikaly o nich dlouhé komentáre.Komentátori popsali dve duležité tradice. Prv­ní z nich se týká ,,nebeského mandátu", cožbyla myšlenka, že vládnoucímu rodu je svere­na vláda nad ríší za predpokladu, že svuj úkolvykonává ctnostne a prospešne, ale právovládnout ztrácí, jestliže se vladar stane zkaže­ným nebo postihne-li obyvatelstvo pohroma.

74

Druhý se týká príkladne mravného jdávných moudrých vládcu, z nichž jeden sinásledníka místo svého syna vyvolil mz lidu, který vynikal ctností.

Prvním politickým myslitelem (ponecme-li stranou právníka Kuan-c', t 645Kr., jehož dílo se dochovalo jen v znacnerušené podobe) byl Konfucius (551-479

Kr.). Ackoli mu byla pricítána rada del, jnázory jsou nejzretelnejší v Hovorech. P,

dejší tradice mu prisuzovala vysoký ,a dokonce nadprirozenou moc, ale z dOlvých zpráv je jasné, že byl putujícím uc'cem a ucitelem s velmi skromnými prosa nebyl ani natolik úspešný, aby si ho vš"mocní (navzdory nižšímu úradu, který zasval po jistou dobu ve svém rodném stáKonfucius zamýšlel obnovit rity, oa zvyky odumírající dynastie Cou, ale je,návrh na odstranení neporádku a zla svéby obsahoval i významné inovace. Jeho id<lem bylo vládnout spíše morálním ph1da,než vojenskou prevahou ci na základe dedi,ného následnictví. Vladar by mel tak usdat sebe sama i svuj dum, aby všichni Hchteli být jeho poddanými a nebylo tre'žádného zákona na kontrolu jejich jednRádcové a úredníci vlády meli být lidé v 'kající ryzími zásluhami, což by se posuzov,10 podle jejich úspechu dosažených ve stud'a vede. Konfucius veril, že tito adepti vzdelnos ti prijmou za normu svého konání ,Jiskost" (hlavní konfuciánskou ctnost) a bud<

odpovídajícím zpusobem pracovat pro blahobecného lidu, jehož práce je jediným zjem opravdového bohatství. Nerozlišov,mezi rodinnou a politickou autoritou; spolec'nost považoval za širší rodinu vladare a srádanou rodinu za základ státu. Dokázal výz,

namne transformovat mnoho pokracujícícharistokratických tradic a hodnot civilizaceCou. Bez pochybností prijímal potrebu spo­lecenské hierarchie a delby práce (mezi rolní­ky a vzdelanci), byl však presvedcen, že vet­šina lidí je schopna se zdokonalit ucením.a neodmítal výuku ani tem nejméne slibnýtnžákum, jen museli ukázat, že budou mít moŽ-

• co se naucili, použít. Zduraznovalpovinnosti vladare k poddaným i po­

d vzdelancu ke státu, vcetne jejich zá­

poskytnout radu, vyplývající z jejichpožadavku dobroty, a to dokonce

• když je jejich rada nevítaná. Mimoodkazu na neantropomorfické

••jako pramen ctnosti a urcovatele osu­pilfre Konfuciovy teorie spíše svetské:hovní, s tím, že presné zachováváních ritu a obradu získává jistou nábo­dimenzi.

dáni tuto teorii pozdeji rozvinuli ná­

odlišnými zpusoby. Mencius (372-289

.). ve své dobe velmi vlivný ucenec, je­d1la se svou autoritou casem zaradilaza díla mistrova, se rozhodl rozpracovat

'.6v názor na prameny ctnosti. V teorii,mé se západním morálním intuitivis­

Mencius tvrdil, Že "puvodní srdce"cloveka Gež je samo odrazem kos­

a rádu) obsahuje zárodky ctyr ctností,vývoj záleží na príznivém prostredí,.e na primereném vzdelání. Ostre kri­

spoléhání vládcu své doby na sílu. Vo­královské vláde v zájmu lidu a došel až

,pravedlnování tyranovraždy. SUn-c'·238 pr. Kr.), ucitel a úredník, zastávalI.oU interpretaci konfuciánského dedictví.nejnápadnejší aspekt lidské prirozenostichoutku (,je málo vecí, mnoho žádos­ackoli zároven potvrzoval universální

schopnost ucení a kultury. V dusled­lVé hobbesovské povahy (také trval na

:tijasného a konsistentního pojmenová­jako základu rádného uvažování), i vli­

Skutecnosti, že psal v dobe prakticky ne­Ivajícího válcení, vzhlížel k civilizaci a je­rit6m a obradum jako k jedinému zdroji, Clovek se musí ucit ctnosti: lidé všech

í vyžadují usilovné školení, aby ne­pouze bytostmi choutek. Pro dohled

takovým úkolem byla rozhodující králov­vláda s dominujícími konfuciánskými'. Zatímco Mencius byl povahou mystik,

,-c' byl racionalista. "Nebe" zredukoval na

prírody a byl presvedcen, že tak jako prí-

roda je k lidskému snažení lhostejná, jsou lidésami strujci svého osudu.

Legismus (nebo také "škola metody"),hlavní souper konfucianismu, nevyrostlz díla jednoho teoretika, ale byl spíše amal­gamem rozlicných prvku - viz filosofickouglosu posledního velkého legistického teore­tika Chan Fej-c' (asi 280-233 pr. Kr.). Nej­starší legisté byli Šang Jang (t338 pr. Kr.)a Šen Pu-chaj (400-337 pr.Kr.). První z nichsvou úspešnou politikou pozvedl na vrcholmoci nejzápadnejší z válcících státu, Cchin,címž položil základy sjednocení Cíny podzáštitou státu Cchin v následujícím století.Šang Jang pak zamýšlel organizaci státu jakoúcinného válecného nástroje. Dedicní vlast­níci úradu meli být nahrazeni úredníky, chá­pajícími vladarovu vuli jako zákon, a aktivitarolníku a remeslníku mela být povzbuzena naúcet obchodu a prázdné spotreby. Souperícídoktriny mely být vykoreneny v zájmu lidu,soudci meli být uciteli a obyvatelstvo melobýt organizováno tak, že by každá skupinazodpovídala za chování svých clenu. ŠangJanguv soucasník Šen Pu-chaj po nekolik letsloužil jako kanclér malého státu Chan. Jehodílo se sice zachovalo jen ve zlomcích, alei tak je zrejmé, že svou pozornost zameril natechniku administrativy a metody vládnutí.Doporucoval vládcum pristupovat ke svýmpovinnostem zpusobem, jenž má hodne spo­lecného s taoistickou kultivací neulpívání ja­ko cestou k moudrosti. Vladar je jako nehyb­ná osa kola, zatímco ministri a úredníci lou­

kote, které neustále rotují. Má-li být vládamožná, musí být vladarova vule rozhodující.Vladar si má zachovat odstup a zustat pánemsituace tak, že se zdržuje vyjevování svýchpreferencí pred rozhodnutím, a tím, že se vy­hýbá praktické politice.

Tyto i nekteré jiné prvky najdeme v díleChan Fej-c', jenž je soucasne s SUn-c' prozápadního ctenáre pravdepodobne nejprís­tupnejší cínský teoretik. Chan Fej-c' bylv mládí žákem SUn-c'a, od kterého prevzal

chápání lidské povahy a její tvárnosti, avšaktoto chápání oddeloval od konfuciánské víry

75

v shovívavost. Vyslovoval presvedcení, žepožadavky jednotlivce a státu jsou v protikla­du, a že vladar by mel mít naprostou svoboduv užívání "dvou pák" (odmenující a trestají­cí), a mel by tak zajistit, aby prevládla krite­ria státu, nebot pouze tak lze vytvorit rád. So­fistikovaným a filosofickým rozvinutím le­gistického názoru, že stát by mel být organi­zován tak, aby vladarova vule byla zákonem,se Chan Fej-c' dotkl problému, který se v zá­padním politickém myšlení objevil mnohempozdeji. Rízení státu by melo být rádné,predvídatelné a v nejvyšší možné míre nezá­vislé na osobních rozmarech - "zákon nemu­

že obcházet vysoko postavené jako cáry nadreve suky" - a toto usporádání s sebou neseomezení týkající se i vladare.

Vysvetlit politickou teorii taoismu (nezame­novat ji se stejnojmenným náboženstvím, ježse vyvinulo pozdeji!) je velmi obtížné. Nej­starší cásti del, pripisovaných Cuang-c'ovi(vzniklých ve ctvrtém století pred Kr.), radí as­pirantum moudrosti zríci se sveta. Všechnalidská snažení jsou ve lhostejném vesmírumarná. Moudrý clovek proto zušlechtuje pro­stotu a neužitecnost, a dochází tak k pocho­pení absurdity lidské existence. V dílech pri­pisovaných Lao-c'ovi (napsána kolem polo­viny tretího století pr.Kr) najdeme tuto radutaké, i s jemným a poetickým rozpracovánímjejího metafysického východiska. Tao neboli"cesta" (termín používaný i konfuciány,i když v jiném významu) je všeobsažné,a protože je potenciálne neohranicené, je mi­mo lidské chápání. Je také "bezcitné", proto­že postupuje nekontrolovane a bez vedomílidské aktivity. Proto moudrý dochází osvíce­ní v ne-konání. Lao-c' ale také riKá, a jehoargument pripomíná rady legistických autoruvladari (zde je vhodné poznamenat, že poz­dejší komentátori nacházeli mezi taoismema legismem filosofickou spríznenost), žepráve taoistický mudrc se svou chladnou my­slí, vyplývající z nesvázanosti pomíjivýmivecmi lidského sveta, by byl ideálním vlada­rem. Lao-c' dále rozpracoval vizi rurální jed­noduchosti, v níž se postupuje dávnými a zná-

76

mými zpusoby, moudrým je bráneno hrát jkoukoli roli a nejvyšší politickou moudrostínecinnost.

Krome techto trí hlavních škol stojízmínku i další. Mo-c' (asi 479-390 pr. Kr,ve své dobe velký rival Konfuciuv, polozáklad vojenského rádu s cílem obrany p:agresivní válce. Argumentoval, že konfucipovzbuzováním synovské úcty postavili sv,politickou filosofii na stranickosti, v nížrení všechny konflikty, a sám rozvinul te,založenou na všeobecné a rovné úcte (nellásce) ke všem lidem. Také kritizoval Ko

cia za marnení casu a sil ceremoniály a sm!tecními obrady. Namísto toho prosazovaby jakákoli politika, pro kterou se stát r'hodne, mírila prímo k potrebám obecnéhodu. Jeho konkrétní predstavy o takovélitice nejsou z dochovaného díla jasné.jedné strane navrhoval populistickou gnoslogii (co je pravdivé lze alespon cástecneznat z toho, v co lidé verí), ale na druhé s

striktne obhajoval "ztotožnení s nadr:ným", aby bylo ve státe vše podrízeno jednimu vedení. Pozdejší následovníci Mo-c'esdružili v quasi-náboženskou sektu, jež fO:vinula logický systém, jenž nebylo nic honež systém recký, avšak vliv jejich mispostupne slábl a jeho díla zustávala až do Di

dávné doby opomíjena.V Cíne tohoto období mela své místo

"škola jmen", což bylo rozmanité sdružesofistu a logiku, debatujících o problémexistence, relativity, prícinnosti a dalších _dobných filosofických otázkách (Chuej Š'asi 380-305 pr. Kr., zabývající se Zenonvým paradoxem pohybu, a Kung-sun Lung,píšící ve stejné dobe o problémech jednotli­vin a universálií). Ackoli meli jistý vliv napolitické myšlení (nekterí z nich zastávali p0­

litický úrad), nedá se jejich role srovnat s rolísofistu starého Recka. Cínské politické a vá·lecné písemnictví bylo však v té dobe již dostrozvinuté. Pojednání tradicne pripisovanéSun-c' (snad totožnému se Sun Pinem, žijí­cím ve ctvrtém století pr. Kr., nebo jeho do'mnelým predkem Sun Wuem ze stoleÚ

,ozího) - mimo to, že je mistrovskýmo strategii a explicitne rozvíjí vztah

, politikou a válkou - obsahuje i cást.• .ách subverse hodných dvacátého

, posléze rozkvétaly mnohé metafysic­

:oly (vcetne jing-jang a školy peti.), jejichž vliv na politické myšlení bylneprímý.

byla roku 221 pr. Kr. sjednocena et-Cína, vládli její císarové pod praporemIU.Krátká a tvrdá vláda rodiny Cchin

z císarových rádcu byl i Li S', spolu

Fej-c', žák Stin-c'a) položila základ tr­

'.lpatné povesti legismu v Cíne, i když.vných dobách mohl vzniknout dojem,

. ,vest této školy opet pozvedne Mao Ce­srovnáváním toho, ceho dosáhl cínský cí­

svými vlastními úspechy. Když se v ro­Ipr. Kr. dynastie Chan (z jejíhož jména

uzen i název národa) rozhodla vyhlásit

iU možnou školu, již lze ztotožnit s cí­

byl zvolen konfucianismus. Ten sek nepoznání zmenil synkretickým prí­jeho zastáncu a vlivem praktických

vládnout rozlehlé a lidnaté ríši.

,nfuciáni dvora dynastie Chan, z nichžznamnejší byl Tung Cung-šu (asi

~104 pr. Kr.), se pokusili spojit konfucián­politickou a morální filosofii s metafy­iU a kosmologickou spekulací jing-jang

,lou peti prvku, a s výklady vešteb z Kni-:promen ([-ting). Tung Cung-šu chápal

jako organickou entitu, v níž jing

:tavující temné, poddajné, ženské) ajang

,tavující tvrdé, agresivní, mužské) a 00-.e i pet prvku (voda, ohen, drevo, kov,) jsou v neustálém pohybu podle predur­o rádu. Tento pohyb vytvárí rocní ob­

,í,život, cloveka. Clovek je nejušlechtilej­

Z žijících bytostí a zároven rnikrokosmem'.versa; jeho prirozenost Gež je zdrojemIOStí,vcetne dobrotivosti) je spojena s cíte-

ci emocemi stejne, jako jsou spojenyuniversu jing a jang. K rozvoji své priroze­

ti (jen nemnozí jsou ho schopni bez cizí

• 'moci) a k tomu, aby se dobrotivost stala:vnou a zvládající citová hnutí, potrebuje

clovek kulturu; vladarovovou povinností pak

je poskytnout mu ji. Tung Cung-šu takto na­rouboval urcité politické a etické prvky kon­fucianismu na zcela odlišnou metafysiku .Jeho teorie sestává i z dalších prvku, vcetne

filosofie dejin, podle níž jedna dynastie strídádruhou na základe nebeského mandátu, a také

podle predurceného cyklu barev a svetovýchstran odpovídajícího strídání peti prvku.Tung Cung-šu zároven zduraznil názor, po­dle nehož jsou zlé veštby a prírodní katastro­

fy známkou toho, že se vládce dopustil svýmjednáním porušení stanoveného rádu; k za­hlazení prestupku je treba obeti. Konfucianis­mus spojený s dynastií Chan byl eklektickýa zahrnul do svého administrativmno rízení

imperia mnoho legistických praktik. To secasto otevrene priznávalo, jak je zrejméz "Rozpravo soli a železe" (81 pr. Kr.), záz­namu dialogu mezi k legismu inklinujícímizastánci vládních výdaju na administrativua armádu a jejich kritiky, kterí se oproti drahémašinerii donucovací administrativy jedno­hlasne dovolávali konfuciánských hodnot še­trnosti a duležitosti etických norem pro stát.Toto živé a ctivé dílo pripomíná dnešní spormezi socialisty a zastánci volného trhu. Dotohoto období patrí i první velké dílo o cín­

ských dejinách, které sepsal S' -ma Cchien(asi 145-90 pr. Kr.).

V prvních stoletích našeho letopoctu se in­telektuální pozornost zamerila spíše k taois­mu, pak ale zacal být pro cínské myšlení sil­ne pritažlivý buddhismus, který dosahovalnejvetšího vrcholu svého filosofického, ná­boženského a politického vlivu v období dy­nastie Tchang (618-906). Proti tomu, comnozí vnímali jako cizorodé ucení, a za úce­lem odporu vuci filosofickým východiskum(zvlášte prístupu k problému existence) vzne­seným buddhistickou metafysikou, se posta­vila skupina myslitelu oživujících konfucia­nismus - tzv. neo-konfuciánská obroda. Neo­

konfucianismus se s nástupem dynastie

Sung (960-1279) znacne rozšíril, i pres ná­jezdy Mongolu, a s nástupem dynastie Ming(1368-1644) se stal filosofickou ortoooxií.

77

D

Cínský systém vlády tehdy spocíval na pravi­delném výberu úredníku pomocí zkoušekz konfuciánských disciplin a spisu. Díky uží­vání tisku také došlo k rozšírení Konfuciova

díla a textu jeho pozdejších vykladacu po celéríši i do Koreje, Vietnamu a Japonska. Neo­konfuciáni a jejich žáci byli casto jak úrední­ci, tak ucenci, takže jejich teze mely casto do­pad na praktickou politiku vlády i neblahé du­sledky pro ne samotné.

Prestože neokonfucianismus byl širokýmhnutím a jeho argumenty byly rozlicné, jakojeho hlavní predstavitel zacal být ve ctrnác­tém století chápán Cu Si (1130-1200). Meta­

fysický základ jeho politické filosofie jev mnohém podobný obdobnému základu

západního neoplatonismu. Každá existujícívec je hmotným doložením ph1dadu konkrét­

ního a nemenného principu nebo normy: celývesmír se skládá z toho, co je "ve tvarech",

cili látky, (cchi) a z toho, co je "nad tvary",cili podstaty (li). Sumou všech podstat vevesmíru je Nejvyšší nejzazší (tchaj-ti), a po­nevadž filosofie Cu Si (verná konfucianismu

z období Chan) je filosofií organickou, jeNejvyšší nejzazší prítomné ve všech vecech.

Podstata vecí je podobne jako v platonismudokonalá, ale protože je zahalena v materiál­ní forme, vzniká možnost nedokonalosti,a tak vzniká zlo. Aby se lidé vyvarovali zlaa smerovali k dokonalosti, jež je jejich jedi­necným principem, musí (zvlášte ucenci) usi­

lovat o duševní kultivaci snahou o pochopenípodstaty vecí, a tím i k pochopení podstatycelku prostrednictvím "zkoumání vecí". Cu

Si pritom nemel na mysli pouze empirickézkoumání materiálního sveta, ale spíše skokintuitivního vhledu, podobný "náhlému osví­cení" Cchan (Zen) buddhismu, až na to, že

to, k cehož pochopení se melo dospet,

charakter kosmického rádu spíše než jefundamentální ne-realita. Novou sílu dos

konfuciánské smerování k "sebenápra'a obnovení ritu". Mudrc tím, že hledal Nvyšší nejzazší v sobe, byl zavázán menit ij,

ský svet podle principu, které tak pochoKonfucianismus mel, jak h'ká Maw Wedaleko k pohodlné a prizpusobivé víre a

své vykladace kladl težké dvojí breme:v podobe vedomí rozporu a nesnází.

Ideje Cu Siho byly dostatecne dominan

aby mohly být popsány jako orthodoxi,avšak další myslitelé vypracovali protich

ný výklad konfuciánské tradice. Z nich ji

nejvýznamnejší Wang Jang-ming (147­

1529), který zastával názor, že mysl a pstata vecí jsou totožné. Konfucianismus

však postupem casu i své kritiky a tradinázory podkopala filologická zkoumání

ných textu. Presto však zustal živým ažkonce devatenáctého století. Velký radia spiritus agens reformního hnutí z roku 18

Kchang Jou-wej (1858-1927) založil sv'politiku - která, byla-li by uskutecnena, bznicila vetšinu tradicních struktur císarství

na výkladu Konfucia jako reformátora. S dkladným prehodnocením konfucianismu

zacalo až behem intelektuálního kvasu pvázejícího Hnutí 4. kvetna v roce 1919.

Moderní cínské politické myšlení retlekt,valo témer všechny podoby západní politick6!teorie, které byly v prekladech dostupné.Mnoho príznivcu, k nimž patril i Sunjatsen(1866-1925), si našla doktrina nacionalismu,

vyhovující nekterým aspektum cínského p0­hledu na vlastní identitu. Dokonce i v cínském

marxismu (viz MAO CE-TUNG) bylo mnohokonfuciánských myšlenek. JSC

AIighieri (1265-1321) Italský básník.básníkem znamenalo pro Danta být mo­

u, filosofem a v Božské komedii i pro­. Krátká, avšak strastiplná politická

v rodné Aorencii jej privedla k pre­ní, že spolecnost, jejímž reprezen­mesto bylo, potrebuje zásadní mravní

u. V prubehu posledních dvaceti let,o života dospel k vizi ideální spolecnos-

v níž by jedinci mohli svobodne krácet:ou ctnosti, vedoucí ke konecné spáse.

;,'e v tomto svou podstatou náboženskémltextu je nutno chápat jeho politické,ení.

'antova Aorencie byla nejbohatším a nej­:vedomejším, ale i nejbourlivejším z ital­:h mestských státu. Formálne byla loajá­

k císari Svaté ríše rímské, v praxi však'vala slabosti ríšské autority v Itálii k ex­. na území svých toskánských sousedu.,ven si držela odstup i od papežství -" která se snažila císarství z Itálie vytla­

V listopadu 1301 byla za tiché spoluúcas­,peže Bonifáce VIII., který doufal, že takf svuj vliv na záležitosti mesta, svrženaoucí strana, k níž Dante náležel. Dante,

byl v té dobe v Ríme s diplomatickýmláním u papeže, se ocitl mezi temi, kdo

'r: ' 'li za své neprítomnosti odsouzeni, a nikdy111e UŽ do Aorencie nevrátil. Tato zkušenost:' Y nem zanechala hlubokou desiluzi ve vztahu

k rodnému mestu, k jeho ekonomickýmt.spolecenským hodnotám i k politicky agre­

<. IlVUfmupapežství. Presvedcení, že jak Ao-Jtncie, tak papež musí být prinuceni prijmout

omezení své politické moci, proniká všemijeho pozdejšími úvahami.

V prvních letech exilu Dante rozvíjeldusledky tohoto presvedcení a dospel ažk ucelené vizi spolecenského a mravní 'ho ráduBožské komedie. V kratších básních i nedo­

koncených prozaických pojednáních z tohotoobdobí dává najevo znacné sympatie k svet­ským institucím oproti církevním i vetší po­chopení pro poslední uchazece o císarskýtrun z rodu Hohenstaufu, než bylo v guelfskéFlorencii bežné. Chybí zde onen smysl proposvátné predurcení Ríma jako hlavníhomesta svetové ríše, který se projevil až v po­slední cásti Dantovy knihy Hostina (kolemroku 1307), zrejme pod vlivem opetovnéhoctení Vergiliovy Aeneis. Tento názor pakproniká celým jeho zralým dílem.

Božská komedie (na které zacal pracovatkolem roku 1304) odráží rozširující se poleDantových politických zájmu. V Peklu (In­ferno) je centrem obrazu Aorencie se svýmiproblémy: spolecnost, v níž se rodina a ob­canská loyalita dostávají do konfliktu, kdepanující filosofií je materialismus a jejíž pro­sperita je závislá na spolecensky sterilnímlichvárství, je vykreslena jako od základunestálá a zkažená. Navíc církev není v du­

sledku svetského zamerení svých predstavite­lu schopna vykonávat svoji pravou duchovnífunkci. DONA TlO CONST ANTlNI, listina,

jíž prvý krestanský císar domnele propujcilsvou svetskou moc na Západe papeži, je chá­pána jako osudná chyba, jež znamenala pocá­tek úpadku církve od prvotní víry. V Ocistci

79

D

Cínský systém vlády tehdy spocíval na pravi­delném výberu úredníku pomocí zkoušekz konfuciánských disciplin a spisu. Díky uží­vání tisku také došlo k rozšírení Konfuciova

díla a textu jeho pozdejších vykladacu po celéríši i do Koreje, Vietnamu a Japonska. Neo­konfuciáni a jejich žáci byli casto jak úrední­ci, tak ucenci, takže jejich teze mely casto do­pad na praktickou politiku vlády i neblahé du­sledky pro ne samotné.

Prestože neokonfucianismus byl širokýmhnutím a jeho argumenty byly rozlicné, jakojeho hlavní predstavitel zacal být ve ctrnác­tém století chápán Cu Si (1130-1200). Meta­

fysický základ jeho politické filosofie jev mnohém podobný obdobnému základuzápadního neoplatonismu. Každá existujícívec je hmotným doložením príkladu konkrét­ního a nemenného principu nebo normy: celývesmír se skládá z toho, co je "ve tvarech",cili látky, (cchi) a z toho, co je "nad tvary",cili podstaty (li). Sumou všech podstat vevesmíru je Nejvyšší nejzazší (tchaj-ti), a po­nevadž filosofie Cu Si (verná konfucianismu

z období Chan) je filosofií organickou, jeNejvyšší nejzazší prítomné ve všech vecech.Podstata vecí je podobne jako v platonismudokonalá, ale protože je zahalena v materiál­ní forme, vzniká možnost nedokonalosti,

a tak vzniká zlo. Aby se lidé vyvarovali zlaa smerovali k dokonalosti, jež je jejich jedi­necným principem, musí (zvlášte ucenci) usi­

lovat o duševní kultivaci snahou o pochopenípodstaty vecí, a tím i k pochopení podstatycelku prostrednictvím "zkoumání vecí". Cu

Si pritom nemel na mysli pouze empirickézkoumání materiálního sveta, ale spíše skokintuitivního vhledu, podobný "náhlému osví­cení" Cchan (Zen) buddhismu, až na to, že

to, k cehož pochopení se melo dospet,charakter kosmického rádu spíše než jefundamentální ne-realita. Novou sílu dos

konfuciánské smerování k "sebenápraa obnovení ritu". Mudrc tím, že hledal Nvyšší nejzazší v sobe, byl zavázán menit ij,

ský svet podle principu, které tak pochoKonfucianismus mel, jak ríká Maw Wedaleko k pohodlné a prizpusobivé víre asvé vykladace kladl težké dvojí bremev podobe vedomí rozporu a nesnází.

Ideje Cu Siho byly dostatecne dominanaby mohly být popsány jako ortbodo'avšak další myslitelé vypracovali protichný výklad konfuciánské tradice. Z nich .

nejvýznamnejší Wang Jang-ming (1471529), který zastával názor, že mysl astata vecí jsou totožné. Konfucianismus mlvšak postupem casu i své kritiky a tradinázory podkopala filologická zkoumáníných textu. Presto však zustal živým ažkonce devatenáctého století. Velký radía spiritus agens reformního hnutí z roku 18Kchang Jou-wej (1858-1927) založil svpolitiku - která, byla-li by uskutecnena,znicila vetšinu tradicních struktur císarství

na výkladu Konfucia jako reformátora. S d'kladným prehodnocením konfucianismu

zacalo až behem intelektuálního kvasu pvázejícího Hnutí 4. kvetna v roce 1919.

Moderní cínské politické myšlení reflektlvalo témer všechny podoby západní politicteorie, které byly v prekladech dostupn,Mnoho príznivcu, k nimž patril i Sunjats'(1866--1925), si našla doktrína nacionalisffil

vyhovující nekterým aspektum cínskéhohledu na vlastní identitu. Dokonce i v cínské

marxismu (viz MAO CE-TUNG) bylo mnobkonfuciánských myšlenek. JSC

A1ighieri (1265-1321) Italský básník.

))ásníkem znamenalo pro Danta být mo­u, filosofem a v Božské komedii i pro­

Krátká, avšak strastiplná politickáv rodné Florencii jej privedla k pre-

:ní, že spolecnost, jejímž reprezen­mesto bylo, potrebuje zásadní mravní

IU. V prubehu posledních dvaceti letživota dospel k vizi ideální spolecnos-

DÍž by jedinci mohli svobodne krácetiU ctnosti, vedoucí ke konecné spáse.v tomto svou podstatou náboženském

xtu je nutno chápat jeho politické:DÍ.

tova Florencie byla nejbohatším a nej-'edomejším, ale i nejbourlivejším z ital­

mestských státu. Formálne byla loajá­císari Svaté ríše rímské, v praxi všakvala slabosti ríšské autority v Itálii k ex-

. na území svých toskánských sousedu.Iven si držela odstup i od papežství ­i, která se snažila císarství z Itálie vytla­V listopadu 1301 byla za tiché spoluúcas-

že Bonifáce VIII., který doufal, že tak,í svuj vliv na záležitosti mesta, svrženaoucí strana, k níž Dante náležel. Dante,

byl v té dobe v Ríme s diplomatickým'm u papeže, se ocitl mezi temi, kdo

za své neprítomnosti odsouzeni, a nikdy, Už do Florencie nevrátil. Tato zkušenost~m zanechala hlubokou desiluzi ve vztahu

':'- rodnému mestu, k jeho ekonomickým

I:..~lecenským hodnotám i k politicky agre­u papežství. Presvedcení, že jak Flo-

,. ,cie, tak papež musí být prinuceni prijmout

omezení své politické moci, proniká všemijeho pozdejšími úvahami.

V prvních letech exilu Dante rozvíjeldusledky tohoto presvedcení a dospel ažk ucelené vizi spolecenského a mravm110ráduBožské komedie. V kratších básních i nedo­

koncených prozaických pojednáních z tohotoobdobí dává najevo znacné sympatie k svet­ským institucím oproti církevním i vetší po­chopení pro poslední uchazece o císarskýtrun z rodu Hohenstaufu, než bylo v guelfskéFlorencii bežné. Chybí zde onen smysl proposvátné predurcení Ríma jako hlavníhomesta svetové ríše, který se projevil až v po­slední cásti Dantovy knihy Hostina (kolemroku 1307), zrejme pod vlivem opetovnéhoctení Vergiliovy Aeneis. Tento názor pakproniká celým jeho zralým dílem.

Božská komedie (na které zacal pracovatkolem roku 1304) odráží rozširující se poleDantových politických zájmu. V Peklu (In­ferno) je centrem obrazu Florencie se svýmiproblémy: spolecnost, v níž se rodina a ob­canská loyalita dostávají do konfliktu, kdepanující filosofií je materialismus a jejíž pro­sperita je závislá na spolecensky sterilnímlichvárství, je vykreslena jako od základunestálá a zkažená. Navíc církev není v du­

sledku svetského zamerení svých predstavite­lu schopna vykonávat svoji pravou duchovnífunkci. DONATIO CONSTANTINI, listina,

jíž prvý krestanský císar domnele propujcilsvou svetskou moc na Západe papeži, je chá­pána jako osudná chyba, jež znamenala pocá­tek úpadku církve od prvotní víry. V Ocistci

79

(Purgatorio) obrací Dante pozornost k obec­nejšímu politickému rádu, který umožnil, abyk tomuto vývoji došlo. V ideálním prípademají existovat dve moci ci •.slunce", jež byrídily duchovní a svetské aspirace cloveka,ale ,jednomu druhým dáno pohasnouti"(Ocistec XVI, 106) - církev prekrocila svékompetence na úkor císarství, zatímco nomi­

nální císarové (od roku 1272 Habsburkové)jsou natolik zamestnáni konsolidací své moci

v Nemecku, že nemohou zpochybnit papež­ské usurpátorství v Itálii. A konecne Rájodráží vzestup a pád Dantových nadejí spoje­ných s Jindrichem Lucemburským, kterýbyl v roce 1308 zvolen císarem pod jménemJindrich VII. a nakrátko budil dojem, že vy­plní Dantuv sen o panovníkovi, jenž uplatnísvuj nárok na korunu a prosadí svou autorituv Itálii. Guelfský odpor vedený Florenciía neapolským králem Robertem však ukázal

Jindrichovu zranitelnost. Pod nátlakem FilipaIV., krále Francie, odmítl francouzský papežKlement V. poskytovat Jindrichovi dalšípodporu a ten kvuli tomuto osudovému zvra­

tu umírá v cele zbytku svého vojska roku1313. Dantovo opovržení vuci tomu, co po­važoval za akt zrady, i vuci zavilosti Floren­

tanu je vášnive vyjádreno v Ráji a témer po­slední politická zmínka v básni predpovídáJindrichovi trun na nebesích a Klementovi

místo v pekle. (Ráj XXX, 133 a následující)Myšlenky, jež byly základem politických

soudu Božské komedie, jsou vyloženy v pro­zaickém pojednání O monarchii (De mo­narchia), jehož tri knihy dokazují tri nekom­promisní teze: že pouze jeden universálnípanovník muže nestranne vykonávat sprave­dlnost mezi menšími mocemi; že Rímskouríši poznamenala zvláštní znamení božské

prízne a ucinila z ní instituci predurcenouk vykonávání takové role; a že autorita císare

se odvozuje prímo od Boha a nikoliv - jak sicírkev po dlouhá období nárokovala a jakBonifác durazne znovu potvrdil - zprostred­kovane skrze církev, a není tudíž autorite

církve podrízena. CÍRKEV A STÁT melybýt oddelené a nezávislé, avšak v casto dis-

80

kutovaném záveru Dante tvrdí, že císar je p,peži zavázán •.úctou, jakou by mel nejssyn projevovat svému otci" (De monachia III, xv), protože duchovní království'

v konecném dusledku nadrazeno svetskému,Ve spise O monarchii není žádná prí]

zmínka o Jindrichu VII., a tak pravdepodoine casove predchází prinejmenším Ráj. rdrichova prohra a fakt, že jej Klement ne,poril v obžalobe Roberta Neapolskéz urážky majestátu, nakonec ukázaly neudrži,telnost Dantovy predstavy o jednom univ,sálním panovníkovi. Ješte v jiném ohl,

nenaplnuje toto pojednání konecnou synté 'Dantova náboženského a politického psvedcení, jíž dosáhnul v Božské komedi,zejména - a paradoxne - práve v onom trv

na autonomii svetského státu, s mlcky ppokládaným oddelením sféry prirozeno

a milosti, jež ctenári vždy chápali jako j ,nejmodernejší rys.

odkazy

Dante Alighieri: Božskd komedie, prel. O.F. Babl,Praha: Odeon, 1989.

__ : De monarchia. Latinský text s italským p:

kladem v: Opere minori. sv. 2. Miláno a Neapo,

Ricciardi, 1979 (s plným komentárem a bibliografiI).

dekretalisté Oznacení pro stredoveké k,

mentátory dekretálu, které vydával pape:k otázkám církevního práva. Dekretály bylsebrány v mnoha spisech, z nichž nejduleži'tejší jsou Decretum Gratiani a Dekretály Re-­hore IX. Viz KANONICKÉ PRÁvo, STRE­DOVEKÉ POLITICKÉ MYŠLENÍ.

demokracie Staroveký politický termín zna­menající vládu lidu - v klasických Aténách.kde má slovo svuj puvod, vláda demos,Dnešní užívání slova muže odkazovat k lido'

vé vláde ci svrchovanosti lidu, k zastupitel­ské vláde ci vláde s prímou úcastí a dokonce(ne zcela presne) k republikánské ci konsti­tucní vláde, tedy k vláde zákona.

drívejších dobách byla demokracie cástídní klasifikace forem zrízení, která

',šovala vládu jednoho (monarchii), neko­

(aristokracii) a vetšiny (demokracii).

:dy byla považována za formu smlouvy,byla razena do šesticlenné klasifikace,zahrnovala tyranii jako zkaženou podo­

monarchie, oligarchii jako nedokonalou,kracii a ochlokracii jako pokleslou po­

. vlády lidu.a cistou demokracii pohlíželi s neduve­

'filosofové klonící se k aristokracii (napr.lES), ale i zastánci smíšené vlády

, ARlSTOlELES), a byla casto stavena

protikladu k tzv .•. složeným" zrízením~ícím prvky monarchie, aristokracieokracie), jež byla typická pro klasické

:0 a republikánský Rím. Protože •.vetŠi­nutne zahrnovala chudé a nemajetné,demokracie casto spojována nejen s vlá-lidu, ale i s vládou chátry, luzy, davu.TÓN v ní videl podrízení rozumu vášni',chotive ji porovnával se svým ideálem,fické vlády v Ústave. Aristoteles, varu­

pred zneklidnujícím úcinkem systému,"polarizují bohaté a chudé, ji ztotožnoval

eností a ve své Politice ji (spolu',garchií) považoval za zdroj politickéIbility a nerozumných cinu.:odel vlády, tak jak vyvstal ze staroveké­

,veta v dílech Platóna, Aristotela, Polybia,na a Augustina, vyrustal z ideálu smí-

o zrízení, v nemž byli vládcové podrí­, ctnosti ci zákonu, anebo sobe navzájem

ictvím systému vzájemné kontroly.ideál postavil vládu ctnosti a zákona

vládu lidí. Monarchové vedení sebekázní

éhající zákonu mohli být ctnostní, aris­ltická a demokratická shromáždení ne­tiící se o umírnenost a rozum se mohla

t zkaženými. V moderní politické tradi­která se zacala odvíjet za renesance, po-, i filosofové jako MACHIA VELLI

Dvahách) a MONlESQUlEU (v Duchu'nu) demokracii za vládu, která nemohla

bezpecne vclenena do politiky v cisté for­, ale pouze jako jedna složka smíšeného

republikánského zrízení. Dokonce i ROU­SSEAU, nejvýznamnejší rane moderní teore­tik demokracie, rozlišoval mezi demokratic­

kým panovníkem a demokratickou vládou:s tím prvním souhlasil, druhé pokládal zanemožné - za formu vlády, jež je vhodnáspíše pro andely než pro lidi.

Ve své rane moderní podobe teorie SPO­LECENSKÉ SMLOUVY predstavoval de­mokratický ideál ohrožení tradicní diktaturya božského práva králu. Predmetem sporubyl puvod politické legitimity v podmínkách,kdy stát byl cím dál vÍCe považován spíše zaumelý a mechanický výtvor cloveka než zaorganickou a historicky konstituovanou obec.Tvrzením, že nejvyšší zdroj veškeré vládníautority spocívá v jedincích, kterí mají priro­zenou svobodu i prirozená práva, poskytlateorie spolecenské smlouvy základy pro poz­dejší demokratickou vládu a jednou provždyzbavila legitimity predstavu královlády jakoprirozeného a nesporného božského ci dedic­ného privilegia.

Teprve nedávno - od osmnáctého století ­se demokracie stala hlavní normou k posuzo­vání systému vlády, ne pouze jednou z neko­lika jeho podob. V tomto období se teoriea praxe demokracie zamerily na rozšírení vo­lebního práva a všeobecné volební právobylo chápáno jako podmínka naplnení priro­zené rovnosti všech lidí - ideje, kterou námodkázala tradice spolecenské smlouvy. Lido­vá svrchovanost jako dusledek obcanskéhosmluvního sdružení však nebyla zárukou li­dových voleb a teoretická rovnost všechobcanu pred zákonem nezarucovala všemplné obcanství (v osmnáctém století nema­jetným v Anglii, Indiánum a cernochumv Americe a ženám všude ve svete), ani

úcast tech, kdo byli obcany, ve volbách ne­bo v úradech.

Po prosazení všeobecného volebního prá­va na pocátku tohoto století na Západe se de­mokratická teorie a praxe obrátila k úkoludemokratického budování národa. Tyto pro­blémy došly pozornosti prostrednictvím sna­hy zemí puvodne kolonizovaného sveta po

81

nezávislosti. Národní nezávislost byla prefor­mulována z hlediska demokracie, a demokra­cie byla spíše než s vlastní vládou ztotožnenas právem na kolektivní sebeurcení. V dusled­ku toho se i tam, kde byly nove vytvorenédomácí vlády jiné než demokratické, národyosvobozené od svých puvodních koloniál­ních pánu casto prohlašovaly za demokracieci lidové republiky.

Zároven se rozprava o demokracii posu­nula od otázek politických k sociálne ekono­mickým - k otázkám výroby, rozdelování,vlastnictví a trídy. Od té doby se stal hlavnímpredmetem teoretických diskusí a politickéideologie vztah mezi formální a právní rov­ností a politickou demokracií na jedné stranea systémy ekonomické výroby a rozdelovánína strane druhé. "Lidové demokracie" druhé­

ho a tretího sveta vyhlašují svoji demokratic­kou legitimitu v jazyce ekonomie, poukazujína své zdánlive rovnostárské zpusoby vlast­nictví kapitálu, výroby a distribuce, na jistotupráce a oddanost plánování ve verejném záj­mu, ale pritom zanedbávají ci dokoncedegradují úlohu volebních systému s vícestranami, politická a obcanská práva a parla­mentní politiku. Starší demokracie Západu,spoléhající na tradicní politický a právní ja­zyk, zduraznují volební a obcanská právaa formální svobodu a rovnost politickéhosystému. Spojují-li demokracii s ekonomi­kou, je tomu tak jen proto, že verí, že lze po­stavit rovnítko mezi svobodou tržních vztahu

a svobodou demokratického politického zrí­zení - v duchu Miltona Friedmana nebo Frie­dricha HA YEKA.

Tento strucný historický nástin naznacuje,jak kontroversní je idea demokracie od svéhonejranejšího pocátku ve starovekých Aténáchaž k nejnovejším projevum politické ideolo­gie ve vztahu Východ - Západ ci Sever -Jih.I když posuzujeme demokracii západnímpolitickým slovníkem, který prošel složitýmvývojem, je poznamenána bezpríkladnourozporností a nesouhlasem v názorech, ježvyvolávají ty nejprudší filosofické a ideolo­gické diskuse. Otázky, které se vynorily

82

z techto debat, zustávají pro politiku a filofii moderní demokracie klícovými.Mezi tyto nejzákladnejší otázky patrí:1. Kdo vládne? - funkce souperících te,o lidské prirozenosti a obcanství.2. V jakém rozsahu a s jakým polem puso,nosti? - aspekt problému omezené a neazené ("totalitní") vlády a správné míry dekratické vlády.3. Ve jménu jakých cflu? - výraz kon~'mezi jedincem a spolecenstvím, ci obecnlmezi svobodou (individuálními právy) a ro'ností (sociální spravedlností).4. Prfmými ci neprímými prostfedky? ­mou vládou lidu, ci prostrednictvím zastutelských institucí? - a s jakým dopademteorii vztahu "elita-masy"?5. Za jakých podmfnek a omezenf? - probmy spolecensko-ekonomických a kulturní,predpokladu demokracie, vcetne (ale nejtrídní struktury spolecnosti.

Tyto otázky je nutno zvážit jednu poPri snaze o rešení základního problé

kdo by mel vládnout ve spravedlivém poli'kém zrízení, si teoretikové již po dloubdobu všímají souvislosti mezi vzájemneodporujícími prístupy k demokracii a sourícími pojetími lidské prirozenosti. Podlemokratu je lidem schopnost vládnout ssobe bud vlastní, nebo k ní mohou býtchováni. Jejich kritikové tvrdí, že lidé jphliš nízcí ci hloupí na to, aby si mohlizumne vládnout. Musí být proto podríbud tem lepším z lidí (aristokracie), nebostraktnímu principu - napr. rozumu, spradlnosti, zákonu, právu. Dokonce i myslitejako J. S. MILL a John DEWEY souhlas's tím, že demokracie vyžaduje, aby se vášjednotlivých obcanu podrídily racionálníprvku (což je také cílem obcanské výchvy). Tímto zpusobem se demokraté snrozlišit vládu sobe si vládnoucích obcanu

vlády mas (viz OBCANSTVÍ). JEFFER

SON ve slavném výroku odpovídá poliUc'kým skeptikum: "Myslíme-li si, že (lidé!nejsou dostatecne osvíceni, aby mohli vyk'

'at rízení se zdravou uvážlivostí, není re­

jim je odebrat, ale jejich uvážlivost,ovat."oucasní kritikové demokracie se phliš

'ývají obcanskou zpusobilostí, tím vícepoukazují na krutou logiku verejného

, která prináší lidové vláde vážné pro-

lY. Mezi ne patrí nejistota pokud jdeahu lidového konsensu (znamená plura-

• vetšinu?, jednomyslnost?), obtíže sevyhranenosti názoru a intenzity

v rovnostárských Geden clovek - jedenvolebních systémech a paradoxy spoje­

pokusem seradit preference, jež nemo-\ být hierarchicky usporádány logikou:tivity. Dusledky takových problému

adní praktický význam. Lidová vláda,e znamená vládu prosté vetšiny, avšak

poznamenal Rousseau - zájem vetšinypredstavovat spíše zájem velké frakceijem celku. Dokonce ani zájem celku,Itl Rousseau h1cá vule všech, se nemusí

,vat s OBECNOU VULÍ ci verejným. Moderne receno, nakupení soukro­zájmu nemusí odpovídat verejnému(viz zÁJMY). Na druhé strane mnoho

ých teoretiku spolecnosti prijalo tvr-'avida Trumana, že idea verejného dob­

mýtem, zvlášte pak v zastupitelskéti, kde skupina politiku utvárí plu­

ou, polyarchální spolecnost (viz PLU-MUS).okracie muže ustanovit vládu aktiv­

zainteresovaných Gak si to predstavo-llannah ARENDTOV Á), nebo vládu

kterých se vláda týká (nekompetent­apatických stejne jako vzdelaných,

uvedomelých a spolecensky anga-ch). Muže se pokusit vzít v úvahu

, ',tu preferencí prostrednictvím institucí,bí politický vliv vášnivých presved­

uprímných zájmu (napr. primární vol­:00 muže intenzite zcela odporovat

POžadavkem absolutní vetšiny celko­POCtu volicu). Problém transitivnosti

dání preferencí vyzvedli coby kri­ema moderní demokracie ve svých

pracích Kenneth Arrow, Mancur Olson a další(viz POLITICKÁ TEORIE).

Takovéto problémy naznacily teoretikumracionality jistou vnitrní nekoherentnost de­mokracie. Jiní zduraznují, že tyto problémyodhalují slabou stránku paradigmat formální­ho racionálního výberu a nepopisují nutnepolitiku fungujících obcanských komunit.Spor se týká povahy RACIONALlTY jakotakové, tak jak je definována z hlediska sou­perících teorií lidské prirozenosti. Obe stranyvšak predpokládají tesnou vazbu mezi demo­kracií a teoriemi lidské prirozenosti, lidskéhorozumu a lidskými zájmy a motivy.

Druhá hlavní otázka, jež zamestnává de­mokraty, pramení z problému, kdo vládne. Jeotázkou po správné míre a rozsahu demokra­tické vlády. Protože zastánci demokracie vidíve vláde nástroj kompetentního obcanstvak dosažení verejného dobra, jsou pripravenirozšírit sféru vlády na sféru ohranicenou pou­ze potrebami obyvatel a verejným dobrem,jež je temito potrebami vymezeno. Kritikydemokracie naopak vede neduvera v lidovouvládu k preferenci silných ústavních omezeníjejího pole pusobnosti. Takovým omezenímsféry vlády se chrání rozšírená soukromásféra, v níž - jak prohlašují - lze uchovatsvobodu, vlastnictví a svedomí. Tato kritika de­

mokracie spojuje verejnou pusobnost nadmer­ného rozsahu s TOTALITARISMEM - vymý­cením všech hranic mezi vládou a spolecností.

Tyto problémy souvisejí se sporem liberá­lu a demokratu ohledne cílu demokratické

vlády, což predstavuje tretí otázku, kterouprináší moderní zkoumání demokracie. Podlekonstitucních liberálu, již jsou demokraty jenv tom, že uznávají puvod vlády v lidovémsouhlasu, muže mít svrchovanost za svuj cílpouze zájmy jedincu, kterí ji tvorí. Za tímtosmluvním stanoviskem se skrývá rozlišenímezi vládou jako nástrojem svobody a majet­ku - individuálních práv - a vládou cobynástrojem rovnosti a sociální spravedlnosti,nástrojem spolecenství, které utvárí své clenystejne jako oni utvárejí je. Paradoxem de­mokracie je, že taková vláda se ukázala být

83

neprítelem individuálních práv. John StuartMill i Alexis de TOCQUEVILLE varovalipred tyranií nespoutané vetšiny a tato výstra­ha nahánela hruzu liberálním kritikum ne­

omezené demokracie od Ortegy y Gasseta ažpo Karla Poppera a Isaiaha Berlina. Nekteríz techto kritiku vystihli situaci oxymóronem"totalitní demokracie".

Tento liberální strach z tyranie vetšiny másvé základy ve zrejmém nebezpecí masovépolitiky. Demokraté však odpovídají, ževzdelaní a zpusobilí obcané, kterým budeumožneno, aby vládli s náležitou rozvážnos­tí, se mohou takového nebezpecí vyvarovat."Silná demokracie" (viz Barber) opírající seo aktivní obcanskou úcast muže být odlišenaod "unitární" ci totalitní demokracie, v níž jestát obdaren abstraktním charakterem vyme­zeným takovými rysy jako rasa, krev, strana,národ (Vo/k) ci jinými podobnými kolektivis­tickými ideály.

ctvrtou oblastí zájmu pri zkoumání mo­derní demokracie je rozlišení mezi prímýmikomunitárními formami vlády a zastupitel­skou vládou. Ve svých historických pocát­cích byla demokracie obecne chápána jakoforma spolecenské samovlády, která zahrno­vala prímou legislativu, lidová shromáždení,volbu losem, vojenskou službu obcanu a jinéobcanské úrady. Rozsah a složitost moderníspolecnosti kladou této klasické forme parti­cipacní demokracie znacné prekážky. Na vy­nález zastupitelských institucí mužeme vetši­nou pohlížet jako na reakci na její zjevnouneslucitelnost s masovou spolecností (vizREPREZENTACE). V Americe bylo novézrízení budováno kolem prozíravého "filtru"takových institucí, jako jsou presidentský vo­lební úrad, senát reprezentující spíše státynež obcany a neprímo obsazovaný systém fe­derálního soudnictví. I v Evrope s sebou re­prezentace prinesla parlamentní zpusoby vlá­dy, politické systémy více stran a pasivní, dosoukromí uzavrené volice. Reprezentace za­chránila demokracii pred tím, aby nabylarozmeru masové spolecnosti, ale vyžádala siza to svou cenu.

84

Vedomí, že reprezentace vkládá mezikon moci a ty, jimž je moc údajne odpovlna, rozširující se propast, která v konecn,dusledku podrývá demokracii i v její umíné podobe, bylo základem teorií EUTISv devatenáctém století. PARETO, MOS

a MICHELS tvrdili, že demokracie je cjen zásterkou pro oligarchické smerov:k moci a že reprezentace nezarucila o mnivíc než cirkulaci vládnoucích elit. V dUl

této tradice definoval Joseph SCTER demokratickou vládu jako soupereníve volbách o právo vládnout. V reakci napodali Peter Bachrach a jiní tzv. "neoeliskou" kritiku demokracie - "progresikritiku naklonenou demokracii, jež si destarosti s tím, jak snadno mohou peníze,jetek a moc manipulovat zastupitelskými .stitucemi ve prospech elit. Nekteré z tecúvah podnítily nový zájem o participaci amunitu, nejdríve u nostalgických obdivotelu recké polis (napr. u Hannah ARETOVÉ), ale také u žáku Rousseaua a

(Carole Patemanová) a mnoha dalších my:telu. Spor mezi obhájci zastupitelské a partiipacní demokracie prináší velmi závažné oky po prežití demokratických institucí. To,tento spor nezustává bez odezvy, je známklvitality soucasné demokratické teorie.

Poslední otázka, jež vyvstává ze zkoudemokracie, patrí zároven k tem nejstaršMyslitelé, kterí se zabývali vládou, pocínAristotelem, se snažili specifikovat poky, v nichž se demokracii darí nejlépe. ROlsseau tvrdil, že je závislá na zvláštníchmínkách, vcetne malého státu, v nemž

obcané setkávají tvárí v tvár, znacné prostizpusobu chování, rovnosti v postavení ajetku a strízlivosti života a mravu - tedypodmínkách, jež steží nalezneme jinde Di

u hrstky malých spolecností, jako jsou meské republiky a pastevecké komunity, kte:tvorily jednoduchý svet starovekého Reckarane moderní Evropy. Za takových podmín<se demokracie zdá být témer nevyhnuteln:Chybí-li však tyto podmínky, žádné instituc'žádná smlouva, žádná ústava nemá velki

.' že ji uchová. Podle techto merítek vy­moderní masová spolecnost jako ob­

it!nehostinné klima pro demokracii.

,vejší spolecenská veda pokracovala veIU podmínek, jež napomáhají rustu

,krade. Gabriel Almond a Sidney Verbaili extrapolovat z konkrétních historic­

zkušeností peti demokracií soubor uka­které by byly v moderní dobe prízni-

pro její prežití než striktní Rousseauovy. Seymour Martin Lipset predložil

politického cloveka ve snaze zachytit" z demokratické osobnosti - zrcadlový

autoritárské osobnosti Theodora Ador­,to literatura, klasická i moderní, skýtádemokracie jako prímého dusledkuek konsensu, tolerance, relativne po-

, evolucní historie a relativní nezávi­

Ji (ne však autarkie), což pri utvárení'atické spolecnosti odsouvá instituce

,vydo podružné role.nejduležitejší z techto podmínek by­

,lecensko ekonomické prostredí. Klasic­,nomové a pozdeji marxisté pocitovali

vazbu mezi vzory trídní dominancevlády, mezi zpusoby výroby a rozde­

a zpusoby vládnutí. Jádrem sporu byly,ymezi kapitalismem, socialismem a de­

ií. Liberální demokraté od Locka

',edrichu Hayekovi a Miltonu Friedmano­soustredili na úlohu svobody a svobod-

'olby v demokracii, a tak ucinili kapitalis­smluvní vztahy svobodného trhu nejenlem pro demokratický politický život,

i jeho nutným predpokladem. Rovnostár­'demokraté od Rousseaua po Macphersonazabývali rolí rovnosti a sociální spravedl­

. v demokracii a kladne hodnotili spole­,ké vlastnictví a verejné statky jako zá­.y politické a právní rovnosti, o než seokracie opírá.

Jestliže tento strucný nácrt historie a praxeokracie neco dokazuje, pak to, že demo­iCký ideál zustává jedním z nejhýcka­

'Ších a zároven nejvíce zpochybnovanýchilitických ideálu. V rázném rešení spole­

ských rozporu a politické spravedlnosti -

k cemuž byl urcen - prakticky neuspel, pretr­vává však dál jako aspirace a vzbuzuje nade­je lidstva. Nebot - jak rekl Abraham Lincoln- zustává "nakonec nejlepší nadejí" na rozší­rení sféry spolecné moci, jíž se dosahuje lid­ského prospechu, aniž by byla umenšena sfé­ra individuální svobody, v níž se uchováválidská dustojnost. BRB

odkazy

Almond. G.• Verba. S.: The Civic Culture. Boston:

Little. Brown. 1965.

* Barber. B.: Strong Democracy. Berkeley a Los

Angeles: University of California Press. 1984.

Bachrach. P.: The Theory oj Democratic Elitism.

Boston: Little. Brown. 1967.

Lipset. S.M.: Political Man. New York: Doubleday.1960.

* Macpherson. C.B.: Democratic Theory. Oxford:

Clarendon Press. 1973.

* Pateman. C.: Participation and Democratic

Theory. Cambridge: Cambridge University Press.1970.

demokratický centralismus Doktrina puvod­ne rozvinutá LENINEM a pozdeji prevzatáSOVETSKÝM KOMUNISMEM. Demokra­

tický centralismus spojuje dve teze. Za prvé,clenové každého orgánu v politické hierar­chii (at stranického ci státního) jsou vybírá­ni hlasováním v orgánu nižším. Za druhé,i když má být povzbuzována svobodná poli­tická diskuse, jakmile je nejvyšším orgánemrozhodnuto, je rozhodnutí závazné pro všech­ny nižší složky hierarchie. Demokratickýcentralismus je neprátelský vuci jakékoli ide­ji politického PLURALISMU. DLM

despotismus Od konce osmnáctého století sev západních jazycích termín despotismus za­menuje s tyranií. Jako oznacení vlád s ne­omezenou mocí byla tato slova spojo­vána s výrazy ABSOLUTISMUS, diktatura(v moderním bonapartistickém smyslu) a TO­TAUT ARISMUS, nebo jimi nahrazována.

85

Po dve tisíciletí však byly despotismus a ty­ranie dvema odlišnými typy zrízení, prestožeoba pojmy oznacovaly úplné politické ovlá­dání poddaných jedinou osobou. Dnes bylyoba termíny zredukovány na neurcitá syno­nyma s významem svévolné a donucující vlá­dy neslucitelné s politickou svobodou, kon­stitucní vládou a VLÁDOU ZÁKONA.

Aby bylo možno znovu oživit významy,jež kdysi termín despotismus mel, je nutnoprostudovat jeho historii z hlediska jeho ctyrnejduležitejších fází:

(1) v klasické starorecké teorii shrnuté ARIS­TOTELEM;

(2) v rane novovekém politickém myšlení šest­náctého a sedmnáctého století, zvlášte u BO­DlNA, GROTlA, PUFENDORFA, HOBBE­SE a LOCKA;

(3) v druhé polovine osmnáctého století, kdydíky MONTESQUlEUOVU vlivu despo­tismus casto nahradil tyranii jako termínoznacující mravne zkažené ci špatné monar­chie;

(4) v devatenáctém a dvacátém století, kdyteoretikové jako DE TOCQUEVILLE, 1. S.MILL, HEGEL, MARX a Wittfogel nalezlipro termín despotismus ve svých systémechnové užití.

Slovo despotismus témer vždy vyvolávalopejorativní asociace odvozené z eurocentric­ké perspektivy jeho uživatelu. Jedna pozoru­hodná výjimka, •.osvícený despotismus" ne­kterých vládcu v osmnáctém století, se uka­zuje být vynálezem nemeckých historiku de­vatenáctého století, jenž mel napomoci jejichhledání úctyhodných predchudcu pro pruskoumonarchii.

(1) Jako politický pojem se despotimus po­prvé objevil behem válek mezi Helény a Per­skou ríší Achaimenovcu v pátém století pr.Kr. Nejúplneji tento pojem rozvinul a od ty­ranie odlišil ARISTOTELES. Despotismusa tyranie byly dve formy vlády, zacházejícís poddanými jako s otroky. Despotismus ci

86

barbarská monarchie byl príznacný pro l1S:'

ské barbary, kterí se - ponevadž byli svojírozeností otroky - ochotne podrizovali absol'

nímu vládci, jenž jediný byl svobodný. Asijríše byly typické svou rozsáhlostí a dlouhtrváním. Byly stabilní, jelikož se opíraly o ti,souhlas, byly ovládány zákonem a dodržovily zásadu dedicného následnictví. Aristotellpojem se odvozoval ze trí protikladu: m :'Helény a barbary, svobodnými obcany arozenými otroky, Evropany a Asiaty. Jelnejvýznamnejším záverem bylo, že Helénomají díky své rozumové a duševní na,nosti vládnout barbarum. Tak se stal des

tismus základním pojmem užívaným Epany v pojetí neprítele, jenž zahrnoval všec.asijské vlády pod jednu pejorativní bgorii. Znacný díl jeho presvedcivosti spocív:ve významech slova despotés: (a) hlavamácnosti, (b) pán otroku, (c) barbarskýpanující svým poddaným, jako by byli O'

ky. Despotismus byl normální u Asiatu,nie byla patologickým projevem u Reku.

Tyranie se zároven v necem despotispodobala, ale také se od nej lišila. AristoteIse snažil omezit užívání slova tyranie na uspaci moci v polis jedincem za použití klci síly. To se vetšinou delo pomocí žoldnské telesné stráže, sestávající z cizincu.charakteristické pro tyrana byla považovvláda výlucne ve vlastním zájmu, ukájechoutek, zneuctívání zvyku a zákonu a to,zakládal svou moc na útlaku. Podle Aristo

la byly tyranie inherentne nestabilní, av dusledku nenávisti, kterou vyvolávala dnucovací vláda mezi podráždenými obcany.již byli puvodne zvyklí vládnout si sami.

V západním politickém myšlení od rím­ského období až do osmnáctého století byl

pojem tyranie daleko duležitejší než pojemdespotismus. Dal vzniknout teoriím spra­vedlivého odporu a tyranovraždy. Po celýstredovek zustala tyranie nejužívanejšímtermínem pro oznacení špatné ci usurpátor­ské vlády jedné osoby. V dusledku prekladóAristotela však ani pojem despotismus zcelanezmizel.

,8ehem šestnáctého století vedly podmín­Evrope i mimo ni k posunum ve význa­

a d61ežitosti despotismu jako politického. IU. Predpoklad evropské nadrazenosti

nová uplatnení, nekdy ve spojení s ví-

v civilizacní misi krestanství. Znovu oži­Aristotelovo ucení bylo použito Sepúl­

v diskusi mezi španelskými dobyvateli.vnenosti zotrocování Indiánu. Evropští

,vatelé si na své výzkumné cesty s sebounesli Aristotelovu klasifikaci s její,vedlivou polaritou. Svrchovanost,

a koloniální výboje se ospravedlno-

teoriemi despotismu, jež v ruzných for­

upravili Bodin, Grotius, Pufendorf,a Locke. Bodin jako první vclenil

použití despotismu do politické teorie.'. k tomu argumenty RÍMsKÉHo PRÁ­

opravnující otroctví, výboje a uchváceníjako právo vítezu ve SPRA VED­

vÁLCE. Grotius a Pufendorf oznacili

legitimní takové zotrocení, k nemuž pri­otrocký nebo poražený národ. Hobbes'val despotickou nadvládu jako moc zís-

'u se souhlasem podrobených. Dobyvate­

poskytujícím mír a harmonii se nemelovat. Locke odlišoval politickou moc

despotické, v níž videl moc pána nad. kdož jsou zbaveni všech práv, protože!zbyli v nespravedlivé válce. A konecne,misté jako Algernon Sidney následovali

.CIDAVELLlHO a tvrdili, že evropské

lbliky disponují lepšími vojáky s vetšínež vlády v Asii a Africe. Svobodnétak mohou a mely by vládnout národum

'vyklým svobode.

V sedmnáctém a osmnáctém století uci­i francouzští kritikové Ludvíka XIV.

fad aristokracie a hugenotu první význam­krok k užití pojmu despotismus pro'pský stát. Neznamenalo to opuštení

",.'_ 'o puvodního používání jako pejorativní";0~gorie pro všechny zeme blízkého, stred-

:'lUho a dálného Východu. Nová strategie,-ebnášela spíše odsouzení domácích metod

,o shodných s praktikami po dlouhou

dobu pripisovanými orientálnímu despotis­mu. Montesquieuovy Perské listy (1722)shrnuly tento zpusob nenápadného útoku naabsolutismus, centralizaci, byrokracii a ná­

boženské pronásledování za vlády LudvíkaXIV. Tak se stal •.despotismus", pojímaný

jako import asijského zpusobu vlády, kterýje konstitucní tradici staré Francie cizí,mocnou zbraní opozicních skupin vedenýchFénélonem, Saint-Simonem a Boulainvillie­rem. Po zrušení Ediktu nantského se k pojmu

despotismu obrátili i hugenoti, napr. v díleVzdechy zotrocené Francie (Les Soupirsde la France esclave).

Díky Montesquieuovu novému pojetí

prevládlo v druhé polovine osmnáctého sto­letí použití pojmu despotismus pro druhvlády. Ve svém spise O duchu zákonu uci­nil z despotismu jeden ze trí základních

typu vlády .•.Tyranii" vymezil méne význam­né místo pouze ve vztahu k republikám,aristokratickým a demokratickým, predsta­

vujícím druhý typ vlády. Jádrem Montes­quieuovy analýzy bylo jeho vlastní vymezenítretího typu vlády, monarchie: konstitucní,sdílející moc se zprostredkujícími skupi­nami a založené na oddelení mocí. Des­

potismus, definovaný jako alternativní typzrízení v cele s jednou osobou, se stal jehobinárním protikladem.

Montesquieu definoval despotismus, stej­

ne jako zbývající dva typy, z hlediska jehopovahy (ci struktury) a jeho principu. Struk­tura despotismu sestává z despoty, vládnou­cího prostrednictvím svých vezíru ci minis­tru, který vykonává prakticky veškerou mocnad poddanými, již jsou si rovni v tom, žeoni i veškerý majetek patrí despotovi. Pokud

jde o princip despotismu, vyžaduje, abyvšichni poddaní byli natolik posedlí stra­chem, že se podrizují zcela a pasivne. Mon­

tesquieu soudil, že despotismus byl systé­mem prirozeným pro Orient, avšak cizíma nebezpecným pro evropskou monarchii,a že moderním obchodním státum prísluší

spravedlivý a svobodný rád. Na rozdíl odrane moderních teoretiku despotismu zpo-

87

soustavy pravidel - všechno, co ochromujezkušenost a zbavuje ji tvorivosti a uspokoje­ní. jež obohacují život. Pro jeho víru v život

tvorivé inteligence je typická jeho obhajobavedení a morálního soudu jako nepretržitéhoprocesu sebe usmernování skrze praktickoucinnost.

•.Jakkoli velké snažení pri utvárení zámeru v urcitém

prípade není konecné; dusledky jeho prijetí je treba

peclive zaznamenat a v zámeru videt pouze pracovní

hypotézu. dokud výsledky nepotvrdí její správnost.

Omyly ... jsou pouceními o špatných metodách užívá­

ní inteligence a návody k lepšímu postupu v budouc­

nosti. Jsou ukazateli nutnosti revize. vývoje. prepra­

cování... Cíl už není konecnou stanicí ci hranicí. jížse má dosáhnout. Je to aktivní proces transformování

soucasné situace. Ani dokonalost není v živote cílem.

tím je jen vecne trvající proces zdokonalování. zrání.

procištování... Rust jako takový je jediným morálním

.cílem· .••(Reconstruction in Philosophy. s. 177)

Tato oddanost pojetí poznání a etiky jakoumení sociálního inženýrství ucinila z De­weye obzvlášte nelítostného kritika veškeré

predchozí filosofie. V knize Hleddní jistoty(The Quest for Certainty. 1929) pripisuje od­tažitost filosofie od "lidských problému" navrub jejímu pomýlenému hledání fixníchpravd. Naproti tomu byl zastáncem rekon­strukce filosofie. tak aby s idejemi zacházelajako s vodítky k cinum a s následky uskutec­nených cinu jako s konecným potvrzením cizkouškou významu ideje. Toto pragmatickétrvání na tom, že následky mají významv pomerování hodnoty ideje, bylo casto pred­metem kritiky coby extrémne praktické a do­konce anti-intelektuální. Ovšem v širším

smyslu byla soucástí Deweyho úsilí snahanahradit predstavu filosofie jako ,.hledání jis­toty" predstavou filosofie jako artikulace in­

teligentní metody k rešení spolecenskýchkonfliktu.

Jako pedagog Dewey úspešne prohlubovalsvou opozici proti jakémukoliv oddelování

vedení a konání. reflexe a rešení problému.Neustále brojil proti "divácké" teorii pozná-

90

ní, jež studentum ve tríde vyhrazovala Pas:'ní roli. Prestože byl casto kritizován,uprednostnuje zájmy studentu na úkor t4málních osnov, nikdy se neodklonil od sv,presvedcení. že vzdelání. a vlastne všec

zpusoby zkušenosti. by mely vybavit j - ..dispozicemi a porozumením. jež jsou nezné pri rešení vyvstávajících problému.

Když psal o politice, varoval a upozoval Americany, že mnoho jejich idejí lilismu. individualismu a ekonomické svonedrží krok s novými podmínkami. Mel s

patie k socialismu. neoblomne stál proti jkoli forme bigotnosti. kritický k tomu, conyní casto oznacuje termínem demokratic.

elitismus, a byl netrpelivý pokud jde o op.ný prístup New Dealu k ekonomickýmblémum. Vážil si širšího a nárocnejšího cpání DEMOKRACIE jako zpusobu živ,V knize Svoboda a kultura (Freedom

Culture, 1939) i v dalších politických spis,casto prirovnával demokratickou verejnostkomunite výzkumníku a demokratickou

todu k metode vedecké. Jak pragmatisffiltak demokracii chápal jako zpusob životakooperativní rekonstrukci zkušenosti v o

ném zájmu. Casto byl kritizován za to, že b

vynalézavejší v otázkách metody nežvlastních cílech života. ale vždy tvrdil.mezi inteligentní cinností a dobre žitým živ'tem není žádný skutecný rozdíl. AD;

odkazy

Commager. H.S.: The American Mind: an /nterpre,tion oj American Thought and Character since

/880s. New Haven. Conn.: Vale University1950.

Dewey. J.: Rekonstrukce ve filosofii. Y: Škola vIe­

vedná. sv. 24. Praha. 1929.

-_: On Experience. Nature. and Freedom, ceL

R.J. Bernstein. Indianapolis: Bobbs-Merrill. 1960.

-_: The QuestJor Certainty. New York: PutnaJJl,Capricorn. 1960.

-_: Freedom and Culture. New York: PutnaJJl,Capricorn. 1963.

ický materialismus Filosofie MARXI­

, jak ji rozvinuli Marxovi pokracovatelév Nemecku a Sovetském svazu.

uje dva ústrední predpoklady: prvnímotnost hmoty - všechny duševní pocho­

jsou nazírány jako odvozené od pohybu; druhým je dialektická povaha všech

86, at prírodních ci spolecenských. kte­

vyjadrují tri zákony: premena kvantity'tu, jednota protikladu a negace negace

DIALEKTIKA).. ~ektický materialismus nutne vede k zá­

že stejné poznávací postupy by mely

,používány v humanitních i v prírodníchh, což je teze vyplývající z ENGEL­

IVY práce o dialektice prírody. Pozdejší'sté vcetne LUKÁCSE a clenu frank­

:é školy (viz KRITICKÁ TEORIE) od­, tuto doktrínu jako formu POSITlVIS­a dokazovali. že pouze interakce mezi

. subjekty a materiálním svetem vy-tií dialektický charakter. DLM

.tika Puvodne byla chápána jako meto­uvažování komplementární k formální 10­:.Napríklad v SOKRATOVÝCH dialozích

:vala tato metoda predevším ve vyvrace­rozných tezí poukazem na to. že vedou

":logickým kontradikcím, dokud nezustalajediná alternativa. Jako politická idea

dialektika obsažena zejména v dílech HE­AaMARXE.

Hegelovo užívání dialektiky má za cíl;pet k pravde. Zacíná s pomerne jednodu­

pojmem a ukazuje. že ten obsahujeti protiklad. Z juxtapozice dvou takových'tikladných idejí se vynorí nové a adekvát-

'ší pojetí. Tento postup se opakuje. dokudIledosáhneme zcela odpovídajícího pojmu.11 d6s1edku Hegelova IDEALISMU byla tato

; struktura myšlení chápána i jako struktura rea­lity samotné. Dejiny tak odhalovaly dialektic­

, ký model vývoje a stát mohl být posuzovánpouze jako vysoce komplexní instituce utvore­ná ze syntézy protikladných prvku na nekolikaOdlišných úrovních spolecenského života.

Marx tvrdil, že prevzal a "prevrátil" Hege­lovu dialektickou metodu, ale je sporné. v ja­kém smyslu. Tak jako jeho ucitel zjištovali on v dejinách dialektický model, ale zatím­co u Hegela platily vztahy protikladu a synté­zy mezi pojmy ztelesnenými v lidské praxi.Marx je nalézal v materiální realite (identifi­koval tak protiklady mezi výrobními silamia výrobními vztahy v urcitých momentechdejin; viz MARXISMUS). Zastával také ná­zor. že jeho metoda analýzy je dialektická,což mimo jiné melo znamenat, že používanépojmy mají pohyblivost. jež odpovídá menícíse kvalite reality. kterou se snažily zachytit.Zatímco však u Hegela lze jen steží oddelitobsah jeho myšlenek od dialektického zpuso­bu podání, Marxovy hlavní teze takové od­delení prežívají pomerne bez újmy. Je tedysporné. zda jeho myšlení bylo dialektickév nejakém opravdu hlubokém smyslu.

DLM

Dicey, Albert Venn (1835-1922) Britskýprávník. Nejznámejší je díky svému klasické­mu pojednání o ústavním právu Úvod do stu­dia ústavního práva (Introduction to the Stu­dy of the Law of the Constitution. 1885)a svým Prednáškám o vztahu mezi zákonema verejným mínením v Anglii behem devate­náctého století (Lectures on the Relationbetween Law and Public Opinion in Englandduring the Nineteenth Century. 1905). Po pu­sobení na Trinity College a advokátní praxise v roce 1882 stal profesorem anglickéhopráva. Prvním jeho publikovaným dílem bylakrátká studie o Státní rade, psal ale takéo konfliktu zákonu a pozdeji vydal nekolik

prací o irské samospráve (se kterou nesouhla­sil). Sem patrí napríklad Argumenty Anglieproti samospráve (Englands Case againstHome Rule. 1886) a Krok do tmy (A Leap inthe Dark, 1893). V roce 1920 - krátce pred

smrtí - publikoval spolu s R. S. Raitem Úva­hy o unii mezi Anglií a Skotskem (Thoughtson the Union between England and Scot­land).

91

Zdá se, že profesi'Onální kariéra Diceyh'Opríliš neuspok'Oj'Ovala.Pravdepod'Obne byl zkla­mán tím, že jeh'O ambice na dráhu P'Olitika cis'Oudce zustaly nenaplneny. Jeh'O vehlas bylvšak bezpecne p'Odl'Ožen jeh'O právnickýmucením a dvema hlavními d11y,která - byt by­la h'Odne kritiz'Ována - zustávají i P'Oletechmistr'Ovskými ukázkami kritickéh'O p'Ojednání.

Úvod do studia ústavnfho práva P'Ojedná­vá 'Ot'Om, cu Dicey nazýval dvema ci tremirídícími principy, které pronikly du muderníkunstitucní Anglie. Byly jimi svrchuvanustparlamentu, VLÁDA ZÁKONA a kuexisten­ce zákuna s kunstitucní kunvencí. Dicey sámpripravil v letech 1885-1923 'Osmvydání svépráce, která zahrnuvala krume hlavních tématmnuhu krátkých pujednání 'Ojiných náme­tech (naprí'klad právu verejnéhu shrumáždo­vání, SV'Obudeprujevu, vládní udpuvednusti,referendu, stanném právu, 'Obcanské puvin­nusti sluužit v armáde).

Diceyhu kritikuvé se ve dvacátém stuletísuustredili na jehu tzv. whigské náz'Ory nav'Olnust r'Ozhud'Ovánívlády a jehu údajné ne­puchupení francuuzskéh'O administrativníhuprávníhu systému. Pu dluuhém 'Obdubí kun­zervativní vládní politiky je však mužné, žese jehu názury na vládu zákuna duckají vše­ubecnéhu kladnéhu 'Ohlasu.

Diceyhu rozbur parlamentární svrchuva­nusti a rule kunstitucní kunvence se setkal

s mírnejší kritikuu - i když nedávnu se ruzvi­nula diskuse 'Odusledcích jehu analýzy v nu­vých situacích, jež Dicey nemuhl predvídat(napríklad ústavy jednutlivých státu britské­hu Spulecenství nárudu). Zvlášte spurnýmbudem byla 'Otázka, zda je svrchuvaný záku­nudárný sbur ve Spujeném králuvství - jakjej pupisuval Dicey - právne schupen 'Ochrá­nit svuje vlastní zák'Ony pred jejich zneplat­nením prustrednictvím uzákunení zvláštníhuzpusubu a furmy pro zákuny zvláštní dule­žitusti.

Mnuzí, kdu Diceyh'O stanuviskum mnuhévytýkali, však také meli mnuhu cu ríci v jehupruspech. James Bryce 'O nem prohlásil, žemel schupn'Ost vysvetlit jisté duležité budy

92

s d'Ok'Onal'Ouprunikavustí a presvedciv,sil'Ou, a Harold Laski jej nazval "nejvýznnejší p'Ostavuu anglické právní vedyMaitlanda". G

odkazy

Dicey, A.V.: lntroduetion to the Study of the Law

the Constitution. Londýn: Macmillan, 1959.

__ : Leetures on the Relation between Law

Publie Opinion in England during the Ninetee,

Century. Londýn: Macmillan, 1914.

Diderot, Denis (1713-1784) Francuuzskýlusuf. Diderot nenapsal žádné systematicdíl'O 'Opulitické teurii a spisy, ve kterýchzabývá pulitikuu, mají castu furmu dial'O,u níž je težké r'Ozhudnuut, které z vylužený,názuru zastává autur. Avšak s pumucí Di,rotuvy publikuvané kurespundece a ruzný,prací, jež mu byly pripsány teprve v pusIních letech, je mužné vysleduvat urcitý výv'v jehu pulitickém myšlení v k'Ontextu s jelzkušenustmi a událustmi duby.

Zdá se, že Diderot byl v mládí jak v p'Olitce, tak i ve filus'Ofii žákem BACONA. En,

klopedie (Encyclupédie, 1751-65), stežejDiderotuvu dílu, byla venuvána ideji spprostrednictvím vedy. V zájmu zlepšení živIta cluveka na zemi navrhuval pudmanení pf{.rody pumucí plánuvanéhu a kulektivníhu epirickéh'O výzkumu, a pu silne centralizuvvláde pužad'Oval, aby tentu prugram realizlvala. Obvyklým 'Oznacením pro tutu pulitikU!je "usvícenský desputismus", není tu vš'Oznacení zcela presné, protuže Diderot, dkunce ve vetší míre než VOLTAIRE, veril

v usubní svubudu, jež nemusí být za muudr6absulutistické vlády nutne ztracena. Nicmén!i prest'O se v jednum 'Obdubí svéhu živuta pri­pujil k Mercieruvi de la Riviere v požadavkUvšemucné vlády udburníku, která by nezane­chala žádný prustur pro pulitiku.

Diderotuv zpusub myšlení byl "dialektic­ký" v tum smyslu, že jakmile jednuu ukuncilrozbur nejakéhu tvrzení, pustil se du jehu vy­vracení. Stejne jaku Vultaire a vetšina ency-

'stu snil 'Ot'Om, že se stane filusufem

:užbách mucnéhu m'Onarchy, že bude.'Ovatmyšlení pan'Ovníka s mucí rídit

králuvství. Když ale byla Diderutuvie puskytnuta šance sehrát tak'OVUUro­

IDlptneji 'Odmítl. Katerina Veliká, cte­jehu knih, jej puzvala d'O Petruhradu,

. radil v ref'Ormách. Diderot však místu

poslal Merciera de la Riviere. Když hu:onecne premluvila k usubnímu príjez-

lal, C'Obylu v jehu silách, aby carevnu.cil 'Onutnusti zríci se absulutní svr­osti a sdílet ji s parlamentem.

áfí v tvár "usvícenému desputuvi"

prevrátil své staré bacunuvské puli­názury a v esejích a memurandech urce­carevne Katerine predkládal argumenty,

byly upakuváním tuhu, cu rekl MON­UIEU. Tvrdil, že svubuda, nejvzácnej-všech h'Odnut, závisí na rovn'Ováze mu­

onarcha by mel neustále udržuvat prizákunodárný 'Orgán, jenž by zabran'O­

mu, aby výkunná muc nekuntroluvanea du desputismu. Katerina však jehu

odmítla. Diderot jí také paraduxne sde­

její ríše je tak zaustalá, že jí filusufuvéb'OUp'Omuci. V Rusku by melu nejdrívek mudernizaci, a až puté by mely násle­rozhuvury s filusufy.Francie se Diderot vrátil s pulitickými

, jež byly ve srovnání s vetšinuu en-'pedistu dusti levicuvé (viz FRAN­

sKÉ OSVÍCENSTVÍ). Nikdy nesdílel

. nvu uddanust ideji prirozenéhu práva~etek. Diderot byl chudý cluvek a znac­

soucítil s delníky. Byl proti fysiukratické',tice ekunumickéhu laissez-faire, prutuže

:tranení regulace ubchudu s 'Obilím zname­, že putraviny se staly pro nižší trídy ná­.ejŠími. S hurkustí napadal imperialistic-a k'Oluniální pulitiku evropských vlád.

:tecne protu, že puvažuval kulturuechtilých divuchu" za daleku lepší než

luru krestanskuu, kteruu se mezi nimi sna­

prupaguvat imperialisté, cástecne prutu,byl presvedcen, že Evropané nedelají dub­když vnucují cizí vládu a svuu prítumnust

sP'Olecenstvím, jež mají práv'Ona SV'OUvlastnínezávisl'Ost.Takuvými argumenty se Diderotvzdálil m'Odernímu progresivnímu 'Osvícenské­mu náz'Oru, že rozširování rozvinutejší evrop­ské civilizace du zaustalých cástí sveta je uži­

tecným krukem ke kunecnému triurnfu vedy.Diderutuvu myšlení bylu pro 'Osmnácté stule­tí méne typické než myšlení jiných usvícen­ských myslitelu. Jehu názury na pulitiku i najiné 'Otázkyhudne predbehly svuu dubu.

MC

odkazy

Diderot, D.: Výbor Z dfla, prel. J. Binder a J. Veselý,ed. V. Cechák. Praha: Nak1. Svoboda, 1990.

diggeri viz LEVELLERI

diktatura proletariátu Sl'Ovní spujení phle­žitustne puužívané MARXEM a casteji LE­NINEM k pupsání ubd'Obí následujícíhu bez­prostredne pu proletárské revuluci, behemkteréh'O delnická trída puužije muc státu

k putlacení trídy kapitalistu a vytvurí sucia­listickuu ekunumiku. Viz MARXISMUS.

diskriminace V nejubecnejším smyslu vní­mání ruzdílnusti, diference a diferenciace,a rozdílné, diferencuvané zacházení. V tumtu

morálne neutrálním významu muže být diskri­minace za urcitých ukulnustí nutná, a tu p'Odlearistuteluvské zásady SPRA VEDLNOSTI,

jež nám radí zacházet s pudubnými prípadypudubne a s 'Odlišnými 'Odlišne. Naph1daducitel, kterému se nedarí rozlišuvat mezi vy­

nikajícím a slabým žákem, muže být nespra­vedlivý k 'Obema.

Avšak padle nejbežnejšíha spulecenskéhaužívání tahata termínu purušuje diskriminace

první vetu Aristatelava pravidla tehdy, kdyžse vuci usabám pastupuje 'Odlišne tam, kdemezi nimi není žádný morálne padstatný roz­díl. V tamta smyslu k diskriminaci dachází,

jsau-li spalecenské výhady a bremena udela-

93

vány podle kriterií, jež nemají opodstatnenív žádném legitimním úcelu. Casto jsou tako­vá kriteria ješte nespravedlivejší v tom, že sedovolávají vrozených rysu, i když ne vždy jetomu tak, protože mluvíme také o diskrimi­

naci chudých. Není tomu však tak, že by bylaveškerá diferenciace na základe vrozenýchrysu vždy nespravedlivá: naph1dad od otce seocekává, že bude prát svým vlastním detem.Nespravedlivá diskriminace se však stává

ješte nespravedlivejší tam, kde její obetinemohou zamerit své usilí na získání rozde­

lovaných sociálních výhod.

Diskriminace byla vetšinou zamerena proticlenum skupin vymezených rasou, pohlavímci národnostním puvodem. Na diskriminova­

né jedince se pohlíží tak, jako by nebyli nicímjiným než cleny takových skupin, a ty jsousystematicky vydelovány k horšímu zacháze­ní a phležitostem. Nekdy se o takových cha­rakteristikách predpokládá, že jsou spojenys jinými primerenými výhodami, ale tytopredpoklady jsou vždy mylné nebo irele­vantní vzhledem k individuálním prípadum.Diskriminace tohoto druhu vytvárí nespra­vedlivý model vzdelání, bydlení, zamestná­vání atd. Muže být otevrená a právne podlo­žená, nebo skrytejší a pouze faktická (napr.jsou-li hranice školních okresu vymezeny ra­sovou segregací nebo když testy, jež neod­povídají funkci, která má být zastávána, ne­primerene eliminují uchazece s cernou bar­vou pleti ci ženy).

Takové praktiky obnášejí cetná zla. Pred­ne, kriteria použitá pri udelování výhod ciuvalování bremen nemusí sloužit žádným le­gitimním cílum a nemusí mít vztah k užitec­

nosti pridelování pracovních míst podle kva­lifikace. Dále, jak už bylo zmíneno, rasaa pohlaví jsou biologicky determinovány,a tudíž mimo vliv jedince. To však nejsou je­diná ci dokonce hlavní zla: kriteria, jež sevztahují k pracovnímu výkonu, mohou býtdiskriminacní, je-li pravdepodobné, že tento

výkon bude negativne ovlivnen predsudkyklientu a zákazníku. Diskriminacní zákono­

dárství muže být iracionální, je-li protikladné

94

daným legislativním zámerum; morálne hje však situace, kdy je cílem diskriminacemotná. Nejvážnejším zlem je, když je clenurcité skupiny stanoven horší status ve slecnosti obecne, je-li jim upírán plný mo

status osob se všemi právy, která mají rlidé. Diskriminacní postoje jsou casto hlu

zakoreneny a projevují se vzájemne prop<>:'nými zpusoby, takže vedou k vytvárení pevymezených vrstev, které budou nesprav,livé bez ohledu na to, kterí jednotlivci b

zarazeni do nižších tríd (viz Wasserstrom).Navrhovaná rešení diskriminace z

vala programy preferencního prístupu cirácené diskriminace pro cleny skupin puvpronásledovaných. Obrácená diskrimi(též známá jako positivní diskrimin

využívá kriterií, jež se také nevztahují kkonu, aby zvrátila predchozí vzorce dis

minace. Muže se týkat všech clenu skup'jako jsou cernoši nebo ženy, nebo jen jnotlivých obetí drívejší diskriminace. Ke smu ospravedlnení se dovolává prospešno:ci spolecenské harmonie, vytvorení rovUiších phležitostí nebo napravení minulý,krivd.

Ackoli je tato politika ospravedlnena ppešností, je provázena zpetnou vlnou odpa muže do spolecnosti vnášet více nesoulnež harmonie. Je proto nutno presne stanu .její cíl: je-li tímto cílem odškodnení, pakmusí urcit, komu je spolecnost dlužna ati, kdo si je zaslouží, budou odškodneni

správném pomeru k utrpeným krivdám. Nevšak zcela jasné, zda si odškodnení zaslopouze prímé obeti otevrené diskriminace, ci

všichni ti, kterí trpeli neprímo (napr. z duvo­du nedostatku motivace), poprípade ješte šir­ší skupina. Je-li cílem rovnost možností, pakmusí navrhovatelé opatrení rozhodnout, kdyjsou phležitosti odpovídajícím zpusobem stej­né, co je nezbytné pro dosažení takové rov­nosti a jak vyvážit práva na rovnost možností

s jinými, s nimiž by mohla být v rozporu, na­ph1dad s právy tech, kdo jsou v soucasnosUnejlépe kvalifikovaní pro dané postavení.Obvykle se má za to, že rovnost možností

~e udelování míst tem nejlépe kvalifi­. Tento predpoklad opomíjí požada­

stejnou možnost získat kvalifikaci.,6že dojít k tomu, že vytvorení rovných

',tostí bude krátkodobe vyžadovat anu­bežných kriterií výberu pro zamestná-ROVNOST).

y zamerené na nápravu minulýchdiskriminace se ve Spojených státech

~í affmnative action. Nekteré z nich.po zjištení diskriminace narízeny soud­':é byly zavedeny dobrovolne a další

',vním výnosem. Nekteré znamenají:nei ci obrácenou diskriminaci, jiné

,pon ne zjevne. Polemika se sou stre­to, zda jsou tyto programy preferenc­

ž stanovují cíle a casové plány pro za­clenu menšinových skupin do spolec­

AHG

,trom, R.: Philosophy and Social lssues: five

,kap. 1 a 2. Notre Dame, Ind.: University ofDame Press.

tio Constantini Falešná darovací listi­

konce osmého století, pravdepodobneá rímskou kurií, jejímž zámerem bylo

vší pochybnost stanovit oprávnenost pa­,va nároku na strední Itálii a západorím­provincie. Podle ní daroval Konstantin

svém obrácení ke krestanství na zacátku

. :ho století vládu nad ríší papeži a uznal, 'ž bylo již implicitne obsaženo v jehoIversi- duchovní panství církve. Konstan­poté presídlil do Byzance (Konstantino­). Phbeh se zakládá na starší legendem, jak papež Silvestr Konstantina pokrtil,víc jej i zázracne vylécil z malomocen­. Na dukaz vdecnosti postoupil Konstan­vládu nad Rímem papeži. Jelikož Svaté,to bylo hlavním mestem Rímské ríše,

hl si každý jeho vládce nárokovat svetské,'versální pravomoci císare. Už ve ctrnác­

století byl tento dokument pokládán zaVTžený, což potvrdil Lorenzo VaIla ve

století patnáctém. (Viz STREDOVEKÉ PO­LITICKÉ MYŠLENí). Je

Durkheim, Émile (1858-1917) Francouzskýsociolog, zakladatel moderní sociologie. Nej­dríve vyucoval v Bordeaux, potom v Paríži.Ustavil sociologii jako akademickou discipli­nu. Založil plodnou a velmi rozšírenou socio­logickou školu seskupenou kolem casopisuAnnée sociologique (12 rocm"ku, 1898-1912)a mel znacný kulturní a politický vliv veFrancii, predevším prostrednictvím uciteluzákladních škol, kterí u nej a jeho žáku stu­dovali a predávali po generace jeho myšlen­ky. Napsal odvážné, puvodní a prukopnicképráce se širokým záberem, jež stále zustávajípro sociologii, sociální antropologii i jinéobory podnetnými a vytycují typickou Durk­heimovu metodu a jeho svetový názor.

Sociologie podle Durkheima skýtá neoby­cejný vysvetlovací potenciál, a proto je mezispolecenskými vedami ústrední. Jejím pred­metem je zvláštní realita, která je ve vztahuk jedinci donucující a vnejší, avšak také (jaks postupem doby stále více zduraznoval)v nem prítomná. Také jeho metoda, kterouvytycil v Pravidlech sociologické metody(1895), byla charakteristická. Rozvinul zdepojetí spolecenské vedy, jež je zcela objek­tivní, má svou vlastní specifickou realitu a jeoproštena od mimovedeckých vlivu. Zda je­ho sociologie v praxi naplnila tuto predstavu,je již jiná otázka.

Ve snaze ukázat možnosti sociologiezkoumal meze spolecenské determinace. Taksi naph1dad ve své klasické studii o sebe­vražde (Sebevražda, 1897) položil za cíl vy­svetlit rozdíly v míre, v níž lidé páchají tentozdánlive nejsoukromejší a nejosobnejší cin,z hlediska spolecenských prícin. Pritom pred­ložil diagnózu spolecnosti své doby, kteráse pak znovu objevuje v celém jeho díle.Tvrdil, že došlo k poruše v sociální integracia regulaci, byl nastolen egoismus a ANO­MIE, což nekteré jedince vedlo k extrému se­bevraždy. To bylo dusledkem phliš rychlé

95

industrializace a koroze starších normativ­

ních systému, což melo svuj vliv na ekono­mickou, prumyslovou i soukromou oblast.Durkheim v tom videl "abnormalitu" odpoví­dající stupni, kterého moderní spolecnostidosáhly v souvislosti se svými "existencnímipodmínkami" - tedy s požadavky svého har­monického fungování.

O techto podmínkách mluvil jako o "orga­nické solidarite". Tuto teorii propracovalv Delbe práce ve spolecnosti (1893, druhévydání 1902). Predmoderní spolecnosti (kme­nové i tradicní) držely pohromade na základe,,mechanické solidarity", v níž prevládal prin­cip podobnosti, s dílcími spolecenskými stru­kturami, malou vzájemnou závislostí, nízkoupopulacní mírou a hustotou, represivnímtrestním právem a vysoce rozvinutým a inten­zivním kolektivním vedomím, které spojova­lo nejvyšší hodnotu se spolecností jako cel­kem a s jejími zájmy. Moderní spolecnostinaproti tomu "normálne" pojí delba prácea jsou typické svými organizovanými spole­censkými strukturami, propojenými trhy a ro­stoucími mesty. Vyžadují vzájemnou závis­lost, mají vysoký pocet obyvatel a hustotuosídlení a prevládá v nich cím dál tím vícepolidštený a sekulární systém víry, který sivysoce cení jedince a dovolává se rovnostiphležitostí, pracovní morálky a sociální spra­vedlnosti. Tento systém nazýval "náboženstvíindividualismu", jež slouží integraci moder­ních spolecností, ale muže být ohroženo zestrany atavistických spolecenských sil - jakotomu bylo v prípade Dreyfusovy aféry (bylpresvedceným dreyfusovcem) ci u Nemcuv roce 1914 (byl vášnivým francouzským vla­stencem).

Z této diagnózy vyvodil ruzné závery.Vzhledem k rozmanitosti a dynamice moder­ních spolecností bylo urcité procento sebe­vražd a zlocinu "normální" a predstavovalodokonce "faktor spolecenského zdraví". Dur­kheim podporoval rozvoj "zamestnaneckýchskupin", jež mely zabezpecit normativní rá­mec, který by mohl neutralizovat prevládajícíanomii - "nemoc z nikdy nekoncících aspira-

96

cf". Byl socialistou v tom, že souhlasil sganizacf ekonomického života, liberálemsvé obhajobe individualistických hodniV jeho oddanosti spolecenské integraci arální jednote je zrejmá konzervativní tence, i když ji nekterí autori zvelicují. Melpor k politice trídního konfliktu; MAMUS byl podle nej nevedecký a revolstejne nemožné jako zázraky. V socialisvidel "výkrik bolesti" a považoval zasociologa radit státníkum i verejnosti abídnout vedecky založené rešení spoJ,ských neduhu.

Obecne receno, soustredení Durkheim

zájmu na podmínky spolecenského rádu a .tegraci jedince v jeho rámci znamenalo,jeho slabým místem byl vztah k MOCI ­všem asymetrickým vztahum závislosti,koristování a nadvlády, jimiž jedni poškozájmy jiných ci získávají, na jejich úkor.sklon videt ve STÁTE systém komu .orgán vedomé reflexe o spolecnosti, .centrum mocenského boje ci zdroj nadvlStejne tak pojednávala jeho teorie PRÁVI

vždy o formách normativní regulace, .ne o konfliktu spolecenských zájmu a jeji,využití moci.

Tyto slabé stránky jsou závažné, ale jjen robem neobycejne pronikavých vhIDurkheima a jeho následovníku do jstránky spolecenského života, ci prímo jeji,predpokladem. To se nejjasneji ukazuje v .jich pracích o primitivním nábožensDurkheimovy Základn{ formy náboženskélživota (1912) byly jeho záverecným výmem mezí spolecenské determinace, tenkrát o základních skutecnostech nábožens

víry a praxe. Po prostudování dostupné liratury o totemismu a zvlášte o spolecenstvílaustralských domorodcu predložil ruzné slé hypotézy, jež podle nej mely obecné vy'

svetlující dusledky pro spolecensky integrujcí systémy víry zamerující se na posvátné 01

jekty (tak chápal náboženství). Nesnažilpouze vysvetlit jejich presvedcení a rituál:jejich spolecenským puvodem, objasnoVi jejich "skutecný" význam na spolecenské

, pohlížeje na náboženství jako na od­

spolecnosti ve všech jejích aspektech,,zkoumal jejich funkce v psychické inte­

jedincu i spolecenské soudržnosti. Šel,Deetak daleko, že se snažil objasnit zá­

kategorie myšlení (cas, prostor, kau­

aj.) z toho, jak pramení z raného ná­tví a z jejich spolecenského puvodu.

kniha zustává - pres etnografické ne­a chyby ve zduvodneních - jeho

,vským dílem, podmanivým ve vizi:tiekých ambicích, a nejjasneji doklá-

dá Durkheimovu predstavu spolecenskéhosveta.

SL

odkazy

Durkheim, É.: Sociologie a sociálnf vedy, prel.

Z. Strmisko. Brno: Nald. Masarykovy sociologické

spolecnosti v Brne. 1948.

__ : Le suicide, Paríž, 1897.

__ : De la division du travail social. Paríž, 1922.

__ : Les fonnes élémentaires de la vie religieuse.

Paríž. 1925.

Eeklesiologie Teorie a praxe církevní vládyrozvíjená papeži a stredovekými kanonický­mi právníky od dvanáctého století. Zahrno­vala základy a organizaci papežské a episko­pální administrace, v níž se kladl duraz nakonciliární moc (viz KONCILlARISMUS).

Jádrem podstatné cásti eklesiologické doktrí­ny je historie stredovekých reprezentativníchinstitucí obecne (viz STREDOVEKÉ POLI­TIcKÉ MYŠLENÍ). JC

elitismus Prístup k výkladu politiky a histo­rie, který má ve své nejvyhranenejší podobeza to, že spolecnosti jsou vždy ovládánymenšinou (elitou), která ciní hlavní rozhodo­

vání ve spolecnosti a soustreduje moc vesvých rukou. V rozšíreném smyslu s pejora­tivním nádechem je nekdy termínu "elitistic­ký" užíváno v politických debatách k popisupolitiky, o níž se tvrdí, že propaguje výhodymenšiny a vylucuje vetšinu. Slovo elita pu­vodne znamenalo "vyvolené", ty nejlepší.V tomto smyslu je i dnes nekdy používánov bežné reci, v níž jde o to obhájit nejakoupolitiku, obzvlášte ve vzdelání, jako "eli­társkou" s tím významem, že jejím cílem jeprodukovat ty nejlepší a nejschopnejší. V po­litickém myšlení je elitismus odborným ter­mínem, vycházejícím z díla italských socio­logu MOSCY a PARET A.

Tito "klasictí elitisté" tvrdí, že tradicní

klasifikace politických systému na monar­chie, aristokracie a demokracie opomíjelanejduležitejší spolecný rys všech trí forem,

98

totiž že všechny jsou ovládány menšinouelitou. Elita získala své dominantní postaVIv dusledku toho, že vlastnila jisté prosnebo vlastnosti, které jsou v konkrétní slecnosti kladne hodnoceny. Základ nadvlelity není nutne ekonomický, i když e:'muže využít svého dominantního postaVIk tomu, aby získala majetek a materiálnídy. V mnohých spolecnostech byla auto:'

vykonávána knežími, kterí meli rozhodujmoc nad obyvatelstvem díky ovládání nálženského dogmatu a symbolu. Stejne mo,vytvorit dominantní skupinu vojenští hostári a otevrene ci skryte ovládat zemi. V 'ných systémech se mohli stát politicky 00:

hodující elitou vyšší vládní úredníci. p,Pareta je elita u moci proto, že má sprápsychické vlastnosti - prohnanost a Istivlci sílu a rozhodnost. Nikdy však nevlálmasa populace, a to dokonce ani v democii, kde je idea vlády lidu pouze mýtem,stírajícím skutecnou nadvládu jisté vniskupiny stranických vudcu, kterí manipul'systémem reprezentace.

Vetšina teoretiku elit tvrdí, že elita

uchovává své dominantní postavení prosnictvím kombinace nátlaku a manipulaCIRelativne malý pocet príslušníku elity urnO:nuje jejím clenum jednat spolecne, vedoa soudržne. Procesy komunikace uvnitr eliljsou snazší a její clenové mohou být ryczmobilizováni k formulaci politické linie a ple1

vzetí iniciativy. Elita má výhodu ve své orga­nizaci (což predevším zduraznuje MlCHELS). To je v prímém kontrastu s ,

'obyvatelstva, která se vetšinou považujeIpUZovanou a neschopnou rychlé spon­akce, není-li vedena nejakou elitou ci

,-elitou". Elita vetšinou využívá svék uchování dominance. Rozhoduje,vání na vedoucí místa a muže se po-

zvýhodnit vlastní rodiny, phlmzné ci. Elitisté vetšinou zduraznují význam

lB v ospravedlnení elity a jejímoci, i když se stává, že elita v zájmuudržení použije nátlaku. Úspešná ideo-

,napomáhá sjednocení elity, ale také ­d6ležitejší - presvedcuje masu o opráv­, vlády elity tím, že se odvolává na

morální principy. Tak poskytlaBOŽSKÉHO PRÁv A KRÁLu mo­

ad pro vládu králu a jejich dvoru.vládnou velkou mocí, presto nejsou

.&Chopny si své postavení udržet. Proelit jsou dejiny záznamem strídání

elity se obvykle vysvetluje selhánímobratnosti ci politické vule. Bežným

.emm je, že elita muže být cím dállejší a nemusí se jí zdarit otevrít seideám a asimilovat nové cleny. Hod­priority elity tak narážejí na hodnoty

ity spolecnosti jako celku, což vyvolá­" kontra-elity, která je schopna mobi­masu a najít v ní oporu pro nahrazeníé elity - nekdy pomocí násilných

- novou vládnoucí skupinou. Na-tomu schopná elita si udrží své vazby

Ilecnost a bude pripravena prijmoutzájmy, politiku i cleny. Podle jiného••cirkulace elity", jak to nazval Pareto,elite chybet nejenom flexibilita, ale

vule - vcetne pripravenosti k použitísíly - potrebná k uhájení své pozice.

'retikové elit jako Mosca, Pareto a Mi­trvali na tom, že delají hodnotove

spolecenskou vedu, že ohledne vlá-

',ty nic nepredepisují. Jejich zjištení sea na pozorování konstantního rysu

historie. Jisté politické závery byloIne možné ucinit. Predevším, pokud by

~láda elity nevyhnutelným rysem lidskéce, byla by zcestnou socialistická na-

deje na rovnostárskou spolecnost. Klasickýelitismus byl z velké cásti reakcí na MAR­XISMUS. Elitisté s Marxem souhlasili v tom,

že minulé spolecnosti byly ovládány menši­nami, tvrdili však, že takové menšiny nebylynutne vlastníky výrobních prostredku, alemohly ovládat množství mocenských zdroju,a že každá budoucí spolecnost bude rovnežpodrízena vláde menšiny. Odmítání této nevy­hnutelné nerovnosti odhalilo socialismus jakopseudovedu skrývající za fasádou vedecké ter­minologie ideologický zámer. Tvárí v tvár vlá­de elity byla také nemožná skutecná demokra­cie - tento názor vedl Pareta a zvlášte Michelse

k tomu, aby sympatizovali s FAŠiSMEM.Elitismus a elitistická politická veda byly

napadány marxismem a PLURALISMEM. Po­dle marxistu zastánci elitní vlády nechápou,že nadvláda elity (at už vojenské, náboženskénebo politické) spocívá v ekonomicko-tríd­ních vztazích. Pluralisté zase argumentují, žemoderní rozvinuté a liberální spolecnostijsou charakterizovány mnohocetností zájmusouperících o moc a vliv. Malá sjednocenáelita zrídkakdy získává celkovou dominanci.Místo toho se snaží ruzné a menící se skupi­ny ovlivnovat ruzné oblasti rozhodování.Pluralisté mají casto za to, že neschopnostelitistu uznat mnohocetnost center rozhodo­

vání v liberálních spolecnostech pramení z ne­odpovídající metodologie studia MOCI.

Mnozí kritikové pluralismu byli naopaktoho názoru, že pluralismus podává mylnýobraz fungování liberálních demokracií (vizDEMOKRACIE). Skutecný boj o vliv sepodle nich odehrává mezi skupinami, pri­cemž je zdurazneno, že tyto skupiny jsousamy casto ovládány vudci, kterí nejsou vždyodpovední svým clenum. Konkurence meziskupinami musí být tedy chápána jako kon­kurence mezi elitami. Pluralistická demokra­

cie byla tudíž oznacena za "demokratické eli­tárství" a vyložena jako elitárský ústup odranejších, více participacních forem demo­kracie. V demokratickém elitárství se prežitídemokracie casto nazírá spíše v závislosti naaktivite a závazku elit než na relativne pasiv-

99

ních .obcanech. SCHUMPETERÚV Kapita­lismus. socialismus a demokracie (1942) jecast.o p.ovaž.ován za hlavní intelektuální zdrojelitistických te.orií dem.okracie.

P.omerne mál.o odb.orníku se dnes hlásí

k plne klasickému elitistickému stan.ovisku,i když d.ošl.ok .oživení modifik.ovanéh.o elitis­mu, zejména v dílech Fielda, Higleye a N.ord­lingera. Tit.o aut.ori h'kají, že p.olitická vedaprehnane zduraznila míru, v níž vládní r.oz­h.odnutí - a t.o i v liberálních dem.okraciích ­

reagují na sp.olecenské síly, a p.odcenilastupen, v nemž politická iniciativa záleží naelitách relativne neomezovaných jinými sku­pinami ci masou obcanu. Elitismus nicméneovlivnil soucasné p.olitické myšlení nekolikazpusoby. Studium politicky vlivných elit by­lo vcleneno do hlavního proudu politické ve­dy. Tyto elity mohou zahrnovat státní úrední­ky, odboráre, obchodníky, armádní dustojní­ky ci církevní predstavitele. Elitistický prí­stup se s.oustredí na spolecenské a výchovnépozadí vudcu, na zpusob jejich výberu a naos.oby, které tento výber ovlivnují. Zkoumápresvedcení elit a do jaké míry tato presved­cení ovlivnují p.olitiku. Tam, kde lze vysledo­vat více dI1cích elit, sleduje teoretická analý­za jejich vzájemné spolecenské, ekonomické,organizacní ci ide.ologické prop.ojení a zdatvorí jednu soudržnou elitu, nebo zda jsounejednotné. Politické systémy pak lze klasifi­kovat vzhledem k míre a povaze jednoty cinejednotnosti elit. Pro analýzu elit je také du­ležitá povaha vazeb mezi elitou a ne-elitou cimasou - proces komunikace smerem nahorua dolu, role zprostredkujících skupin a vztahymezi centrem a periferií. Úspech ci nezdarkomunikacních mechanismu je nekdy použí­ván k vysvetlení modelu nahrazení elity - re­volucí, vnejšími silami, stažením se z koloniíci postupnou zmenou obsazení. Analýza elitje ve znacném rozsahu provádena pri studiukomunistických systému, vojenských vláda autokracií. Existence malé a relativne auto­

nomní skupiny tech, kd.o ciní rozhodnutí, jevšeobecne prijímána, teorie elit však bylazpochybnena marxisty a pluralisty. GP

100

Engels, Bedrich (1820-1895) Nemmarxista. Engels strávil velk.ou cást svéhov.ota v Anglii. Narodil se v rodine prospe:cího t.ovárníka v nemeckém P.orýní. V šescti letech odešel ze šk.oly, aby se ven,práci v r.odinné firme. Pres nesouhlas svédiny se zajímal o konstitucní liberalisa buricský literární naci.onalismus tricállet devatenáctého století. V sedmnácti 1

publik.oval první verše, v osmnácti bylpomerne znárným sp.olecenským kri'

V "Listech z Wuppertalu" (1839) nalvlastníky mlýnu ve své domovine a ob"je, že pokrytecky predstírají rádné kresství, zatímco žijí ze zisku ždímaných z deku. Žive zde vylícil bídné bydlení, chalzdraví a ponižující chudobu delníku. V .obí let 1839-42 publik.oval témer pad,kratších prací, vcetne záznamu libekonzervativních sporu o filosofii, poli"'a náboženství, které bežne probíhalyuniversite v Berlíne, kde si .odbýval vojskou službu.

Jako berlínský liberál se Engels zpocnetešil velké prízni radikálnejšího KarlaXE, s nímž se seznámil v roce 1842 na

ceste d.o Anglie, kde mela Engelsova r, ,.podíl na manchesterských prádelnách bavV cizine psal Engels o chartistech a socitické politice, zkoumal životní p.odmínkynické trídy v soukromí i na prac.ovišti.psát historii anglické industrializace a poskritický príspevek Nástin kritiky politiekonomie Marxovi k uverejnení v Nemeckterý mu získal Marx.ovo uznání. Po náv roce 1844 se s Marxem doh.odl na spopráci na politické satire Svatá rodina (184Toh.o roku odjeli spolu do Anglie a pracovna dalším spolecném politickém díle (Mmecká ideologie. vydaná p.osmrtne rO:1932). R.ozvinulo se mezi nimi prátelskteré trvalo až do Marxovy smrti a v jistélsmyslu i déle, když se Engels stal správceMarxovy literární pozustalosti. Engels vvystup.oval jako Marxuv mladší partnl

avšak prest.o js.ou to jeho díla, která nakoO'formulovala marxismus.

:ls.ovým mistr.ovským dílem bylo Po­dllnické tffdy v Anglii, vydané r.oku

v Nemecku, v nemž kombin.oval ocitéz prumyslovéh.o Manchesteru s ma­

vybraným z tisku. Dílo .odráží jeho·.e s .obetrni industrializace, jeh.o de­

·.cké politické zásady a jeho komunis­

.presvedcení, že kolektivní vlastnictví:ch prostredku musí nastoupit na mís­ání a nerovnosti, jež spojoval s kapi­.ou s.outeží. Engels vypracoval dva

:enty pr.o Komunistickou ligu, do nížU spolu s Marxem v roce 1847, a Ko­. '!cýmanifest, který predpovídal prole-

rev.oluci. Ten editoval Marx a vyšelroku 1848 práve pred liberálními

mi, které se toho roku prehnaly Ev­

Engels pracoval s Marxem v radikál-lovinách v Kolíne na Rýnem a stejne ja­

.opustil Nemecko a presídlil do Anglieco byly znovu nastoleny konzervativní

. Na zacátku padesátých let devatenác-století napsal Nemeckou selskou vál­

~ednání o p.ozdne stredovekém radika­S optimistickou zprávou pro své nedáv­

ené soucasníky, a Revoluci a kontra-i v Nemecku (po jistou dobu pripisova­

.ovi), v níž byl nedávný prevrat hod­z k.omunistické perspe!<:tivy.roku 1869 pracoval Engels v Man­, a když odešel na odpocinek, byl

:rem v rodinném p.odniku. P.o desetiletípodporoval Marxovu rodinu v Londý­,tímco Marx pracoval na svém magnumKapitálu, jehož první cást vyšla pod ná­pffspevek ke kritice politické ekonomie

1859. Engels tuto knihu na Marxuvanonyme recenzoval a ve dvojdílnémv obrysech stan.ovil intelektuální sy­

který užíval po zbytek svého života.:torecenzi Engels .ocitoval pasáž s "vudcíenkou" z predmluvy Marxovy knihyacil ji za "materialistické pojetí dejin".ukázal, jak lze toto materialistické po­

demonstrovat na príkladech z dejin, pou­trí rozdílu, které se znovu objevují v jeho

~ších a významnejších dílech: hegelov-

ská l.ogika (.oproštená od idealismu) v pr.oti­kladu k "metafysice fixních kateg.orií";,,Marx.ova dialektika" oproti Hegel.ove; a histo­rické v protikladu k logickému v Marx.ovemetode. Engels tvrdil, že dejinná "akce"pramení z "prímých materiálních impulsu",které spojoval s hmotou v pohybu a lidskouekonomickou aktivitou zpusobem, který nikdy

nebyl uspokojive vysvetlen.Engelsovým nejduležitejším samostatným

dílem byl Anti-Diihring, který vydal roku1878 v Nemecku. Puvodní název znel Pana

Eugena Duhringa pfevrat vidy. Dtihring na­vrhoval socialistický systém, který pokládaliMarxovi príznivci v Nemecké sociálne demo­kratické strane za ohrožení svého vlivu a auto­

rity. Engels byl vybídnut, aby "odrazil vetrel­ce". Dostal Marxuv souhlas s politickýmcharakterem tohoto cinu a užitecné informace

pro ekonomické cásti knihy. Engels postavilproti Dtihringovým názorum vedecký socialis­mus vycházející z "dialektiky" a obsahujícídva "velké .objevy" údajne ucinené Marxem:,,materialistické pojetí dejin" a "odhalení ta­

jemství kapitalistické výroby nadhodnoty".Engelsova DIALEKTIKA byla metodou

údajne odvozenou z hegelovské l.ogiky, ježr.ozvíjela tri universální zákony prírody, dejina myšlení. Jednalo se .o vzájemné pronikánía jednotu protikladu ci antitezí, premeny kva­lity v kvantitu a naopak a negaci negace. Po­dle Engelse tyto zák.ony presne p.opis.ovalyvšechny procesy ve vesmíru, vcetne jehoevoluce, vývoje lidstva, logiky a procesu lid­ského myšlenÍ. Predpokládal pohyb a zmenu,

vývoj a protiklad ve všech techto jevecha tvrdil, že naše p.ojmy musí tento vývoj.odrážet a nemohou mít jednou provždy fixo­

vanou podobu. Dále v Anti-Diihringovi uva­ž.oval o politické ek.onomii a socialismu

a pritom uvedl kompendium Marxových ná­zoru jako jejich jediný správný model. vý­natky z Engelsovy knihy byly roku 1880 vy­dány ve francouzštine, do nemciny preloženyv roce 1883 a do anglictiny v roce 1892 podnázvem Socialismus: Utopie a veda. a získa­

ly marxismu tisíce prívržencu. Po Marxove

101

smrti vydal Engels další predmluvy k Anti­-Duhringovi i k Socialismu a propagoval jejako "víceméne ucelený výklad dialektickémetody a komunistického svetového názoru,za než bojoval Marx i já sám" - což byl ná­rok, který nebyl behem Marxova životavznesen.

V knize Puvod rodiny, soukromého vlast­nictví a státu (1884) Engels použil materia­listickou metodu na antropologii. DO' tO'hO'tO'díla také vclenil prvek darwinO'vskéhO' prí­rO'dníhO'výberu - tak, jak jej sám pO'chO'pil­a prohlásil, že darwinismus je slucitelnýs histO'rickým materialismem a je pO'd nejúspešne zahrnut. Zastával také názO'r, že sepO'stavení žen ve spO'lecnO'stizhO'ršilO's roz­padem O'bcinO'výchdO'mácnO'stía následnýmzavedením sO'ukrO'méhO'vlastnictví, mO'derní

mO'nO'gamiea patriarchální rO'diny. V Ludví­ku Feuerbachovi a vyústení nemecké klasickéfilosofie (1888) se venO'val antecedentum svédialektiky v hegelO'vské filO'SO'fiia PO'sitivnívede a rozvinul její dO'mnelé dusledky pronaše chápání IO'giky, epistemO'IO'giea histO'riespO'lecnO'sti.Engelsuv pO'pis zpuSO'bu, jak jedialektika pO'tvrzO'vána vedO'U a zpetne PO'­skytuje kO'necné kriterium pro vedeckO'u me­tO'du, byl O'bsažen v pO'smrtne publikO'vanéDialektice prfrody (1927).

Behem EngelsO'va živO'ta vyvO'laly jehO'fO'rmulace materialistickéhO' PO'jetí dejinznacnou kritiku. V jednom ze svých pokusuvysvetlit teorii prohlásil, že "základním de­terminujícím prvkem v historii je produkcea reprodukce reálného života ... i když ruznéprvky nadstavby politické, právní a filosofic­ké teorie, náboženské názO'ry a jejich dalšírozvoj v systémy dogmat také mají svuj vliv"(Marx and Engels, sv. 2, s. 448). Engelsuvinterakcionismus oslabuje jeho historickýmaterialismus snad až k banálnosti.

Engels byl také vydavatelem II. a III.svazku Marxova Kapitálu a po Marxovesmrti autorem více než dvaceti predmluva ÚVO'duk novým vydáním jehO' del. S Mar­xem si celý život dopisoval, byl jeho oslavo­vatelem a v urcité míre i jeho prvním životo-

102

piscem. Byl také prvním, kdo predsta,nekteré z jeho raných rukopisu verejnoa autorem kanonické interpretace Man,života a díla, jež je dosud bežne užív

Engels vytvoril fráze "materialistický výdejin", "historický materialismus" a "fa!,vedomí" - tu poslední v souvislosti se spokusy definovat pojem IDEOLOGIE,gelsovy spisy tvorí také základ DITlCKÉHO MATERIALISMU, prijíman,

v sovetské filosofii a vede. ZatímcO' En.vubec nepochyboval o tO'm, že jeho njsou presným odrazem Marxových myšle:ci jejich striktne obhajitelná rozšírení a m,fikace, kritikové zduraznovali rozporyMarxovým a Engelsovým dílem. Vykl.Engelsova díla, kterí prijímají jeho versinerství, se pri její obhajobe dostávají do svetších obtíží.

odkazy

Marx, K. a Engels, F.: Seleeted Works. 2 sv. Mos.

Foreign Language Publishing House, 1962, s.488.

Marx, K., Engels, B.: Vybrané spisy ve dvou s

cích, prel. Z. Štoll. Praha: Svoboda, 1950.

eurokomunismus Termín vznikl splynudvO'UslO'Va PO'užívá se k PO'Psání evO'lucprocesu v mO'derních kO'munistických snách pUSO'bících v O'tevrených demokrar'kých systémech, predevším v západní Epe. Koncem sedmdesátých let dvacátélstoletí podnítil velkou radu analýz, jejicvýsledkem bylO', že je sice nepresným, av:ne zcela zbytecným termínem, protože zach'cuje jev stálé duležitosti; pojem ,,refO'kO'munismus" má príliš mnO'hO' východ'evropských kO'nO'tací,než aby jej mO'hlndit. Mel-li eurO'kO'munismus nejaký zak1á,jící manifest, pak jím byla deklarace pO'psaná v breznu 1977 v Madridu celn)'predstaviteli francouzské, italské a španelskO'munistické strany. Všechny tyto stranypak ubíraly svou vlastní cestou a v O'smdestých letech tO'hoto století už mohl být tenl

jev chápán jako politicky méne duležitý, avš

,é strane jako rozšírenejší a historicky

:nejší než by jeho ponekud náhodnýnaznacO'val.

,vat lze eurO'komunismus ruzne ­:é strane od Palmira Togliattiho a jehO'í a palycentrismu na kO'nci padesá­

; od O'bav, jež vyslO'vila francauzskáohledne násilné intervence SO'vetskéhO'dO'CeskaslO'venska v rO'ce 1968 a jehO'

'ání behem pO'rtugalské revO'luce v roceod rO'zdelení španelské strany upro­

.!' §edesátých let a jejíhO' vystO'upení

'ty pa FrankO've smrti. JehO' charakte­rysy - O'dklO'nO'd MO'skvy, zvlášte

h zahranicní pO'litiky, jakO' byly

jaro, invaze dO'Afgánistánu a pO'tla­Hdarity, dO'Provázený rozsáhlO'U ideO'-

:ou heterodO'xií a vnitrO'stranickO'u• lau - lze najít u všech západO'evrop­

a stredO'zemních kO'munistických stran.'.tánii, Španelsku, Austrálii, Finsku,

a Recku tentO' výVO'jstranu rozštepil

alespO'n zduraznil již existující rozdele­v PO'rtugalsku a na Kypru se kO'mu­

.vyhnu li vážnejšímu úbytku clenstva,nípO'dpO'ry.:xistuje žádný standardní text, který by'oval zásady eurokO'munismu, pO'kud

.e v úvahu strucné PO'jednání O'dSan-Carrilla z roku 1976. EurokO'munismus

'ývá refO'rmO'u,ne refO'rmismem, SO'U­se na tvrzení, že v mO'nO'pO'lnímkapita­je mO'c v rukO'U nekO'lika málO' lidí,

,to by nadále mO'derní západní státyy být PO'suzO'ványpO'dle teO'rie leninis­

Má se za samO'zrejmé, že tytO' státy JSO'U, " a že nejen delnická trída, ale i buržO'­a prO'fesní skupiny a dO'kO'ncei síly zá-a rádu budO'Umít spO'lecný zájem na re-

iance, v nichž budO'UkO'munistické stra­

brát vedO'ucí úlO'hu, ne však jakO' výlucnízentanti delnické trídy, budou pracO'vat

,okraticky a bez použití násilí - podleSCIHO predstavy boje o pO'zice. Spíše

revO'luce se predvídá dlouhé prechO'dnébí a rozšírení demokracie bez potreby

diktatury proletariátu. Tyto aliance postupnezískají na oslabené vládnoucí tríde moc.

Prestože komunistická strana zustane

avantgardou, bude se delit o moc se sociální­mi demokraty a jinými stranami, prinejmen­ším v období prechO'du. Vnitrostranickyprináší eurokomunismus vetší participaci cle­num strany a O'mezené uplatnování demokra­tického centralismu. Za nárO'dními hranicemi

vytvorí spojené akce levicO'vých stran celO'­evropský podnet k odzbrojení, uvolní napetímezi velmocemi a naváží tesnejší spojenís tretím svetem. Eurokomunismus také pove­

de k nO'vému typu mezinárodního kO'munis­tického hnutí, jež bude charakterizovánO' au­tonomií a vzájemným respektem a nebudenadále ovládáno Sovetským svazem.

Z historického hlediska zahrnoval euroko­munismus hledání národních cest k sO'cialis­

mu, jež se stalo nezbytným, jakmile konecstudené války vytvoril predpoklady pro pre­chod kO'munistických stran z izolace k nor­málnímu fungování uvnitr existujících poli­tických systému. Politický fanatismus všaknezmizel a velké skupiny jejich clenu nepre­staly obhajO'vat sovetský mO'del jako své pri­mární vodítkO' cinnosti. Reforma probíhalashora a získávala na zacátku sedmdesátých

let jen zvolna podporu vetšiny. V nekterýchstranách, napr. italské a španelské, se rO'zvi­nuly živé diskuse o jejich vlastní i sovetskéhistorii, ve francouzské a portugalské melatato tendence mnohem menší efekt, i když

v jednom okamžiku francouzská strana opus­tila teorii "diktatury proletariátu". Povšechnereceno, každá strana provedla teoretickou

analýzu mezinárodního kO'munistického hnu­tí v rámci svých praktických mezistranickýchvztahu s Moskvou, Pekingem a jinými cen­

try, napr. Belehradem a Hanojí. Kritickýjazyk sklouzl obcas k denunciaci. Snad nej­otevrenejší byl CarrillO', avšak sovetští mluvcíreagovali se stejnou pádností a casto povzbu­zovali ortodoxní menšiny k odporu vuci to­

mu, co nazývali reformismem. KM

103

odkazy

Canillo, S.: Eurocommunism and the State, prel.N. Green a A.M. Elliott. Londýn: Lawrence & Wishart,1977.

existencialismus Existencialismus má své

historické koreny u Reku, jako filosofie jevšak plne vyjádren až od osvícenství. Celá fi­

losofie je odvozena ze spojení urcitého etic­kého postoje s konkrétní metodou.

Etický prístup existencialismu se poprvéobjevil v díle SRI'ena Kierkegaarda (1813­55). Tento dánský filosof - cástecne v reakcina HEGELA - zásadne odmítl universální

a objektivní zákony ve vede i morálce, a to

proto, že znemožnovaly jedinci poznávatmnohem hlubší realitu - realitu svých sub­jektivních pocitu. Odmítání všímat si svýchvlastních pocitu nazval Kierkegaard ,,roztrži­tostí" a napsal význacná pojednání o strachu,

vine a úzkosti, aby vysvetlil, proc a jak k to­mu dochází. Kierkegaard povzbuzoval vývojindividuální subjektivity, více si hledel zpu­sobu, jakým lidé verí, než toho, v co verí.

Proslul svým hodnocením krestanské víry, po­dle nehož k víre dospíváme spíše "skokem"než na základe racionálního rozhodnutí ciformálního dukazu. Friedrich NIETZSCHE(1844-1900) byl v odvržení domnele univer­

sálních pravidel jakéhokoli druhu ješte radi­kálnejší. Podle neho bylo možno taková hledis­

ka redukovat na mocenské nároky ze stranytech, kdo je zastávají. Nietzsche proto dopo­rucoval prehodnocení všech filosofií a jehoobraz jedince zbaveného jistoty a prinucené­ho promýšlet všechno znovu má velkýa opravdový patos. Nemohl souhlasit s žád­

nou podobou krestanství, které považoval zamorálku otroku, a místo toho se upínal k své­ho druhu darwinovskému naturalismu. Svou

vlastní positivní filosofii však nikdy plnenerozvinul.

Existencialistický postoj v etice má tedysvé koreny v ranejší filosofii. Oproti tomujeho metodologie - kterou poskytla fenome­nologie a nejjasneji ji vyjádril Edmund Hus-

1f\A

sed (1859-1938) - je zcela nová. výmetody je v tom, že potvrzuje subjektivdkou etiku. Pocity cloveka se mohou státnou filosofií. Metoda se snaží "uzávorko'už získané porozumení, takže obraz svetabudovat na základe lidského vnímání. TI

názor je ve filosofii dosti rozšíren, a jezde jemne rozlišovat. Nejedná se zde o

ziánskou víru, že nejcistší a nejpevnejší i,

jsou ideje matematiky, ani o humovský po]na jedince jako na pasivního príjemce s

lové zkušenosti. Jedinec je vykreslen jakomerný cinitel pricházející do styku se sv,na základe svého životního projektu. R,je "žitý svet" (Lebenswelt) a nelze zde

dovat žádný pokus jít za nej.Velkými existencialisty by li Martin

DEGGER (1889-1976) a Jean-Paul S

TRE (1905-1980). Jejich klícová díla.a cas (1927), respektive By tf a nicota (1nám umožnují shrnout hlavní principy e:tencialismu. Existence nemá formu ani e

a jedinec zjištuje, že se nachází uproS!chaosu nahodilostí. Neexistují žádná o~tivní morální pravidla, jimiž by se j .,mohl rídit, ani nejaká pre-existující li,prirozenost, která by dávala životu sÚkolem filosofie je za této situace urcit,

svet prožíváme. Nejvetší hloubky jsouexistencialistické myšlení ukryty v analýúzkosti, smyslu pro nicotu, strachu z jin'a vedomí smrti. Snad ústredním paradoexistencialismu je, že se cítí schopen dse za tento ponekud ponurý pohled naskou situaci smerem k positivnejším imtivum. Ty závisejí na vždy svobodném jci, schopném a nuceném volit, a tak se

necím jiným, než cím dosud byl. V tobode se morální ph1cazy znacne odlišují.degger nabízí pasivnejší hledisko, ve kte

z prijetí lidské konecnosti vyplyne tichý s,hlas s životem ve svete. Naproti tomu Spostupne dospíval k obhajobe aktivního po,tického závazku.

Vztah existencialismu k politice je složi'Hledání autentického morálního živ

a podpora svobody cloveka a jeho osvobo

by na první pohled umístovaly exis­us politicky nalevo. Mnoho exis­

"'-dckých názoru tomu odpovídá a Sar­

. prohlásil. že existencialismus musí·smem. Ovšem vec není tak jedno­

Existencialisté byli casto pritahováni'u a silné vule. protože ti se snaží

autenticky. Etika závazku nepovzbu-,maticky racionalitu, natož politiku

Popravde receno. nemáme ani záruku., ,tencialismus spojí s demokratickou, Vede-li vetšina lidí neautentické

•• nedarí-li se jim vyrovnat s lidskou

neDÍ pak zcela na míste. že by velkýkterý se utkal s osamením. strachem

a zdolal je. mel dostat. co mu patrí.

by se mu sloužit jako charismatické­. '? Nekterí tvrdili, že obecné klima

ané a posilované existencialismemiU spojitost s nástupem nacismu. Je

že Heidegger byl krátce a neslavnes nacisty. a i když se od nich pozdejia1. nikdy neopustil hledání morali­

politiky. Takovou politiku pozoruhod­obem kritizoval GUnter Grass v ro­

'sl roky (1963) a obvinil ji, že navzdoryjak se sama prezentuje. je bezobsažná

sická. Nemecká existencialistickávdecí za mnohé obecné kulturní úcte

IU politickému životu. která vedla ažo k paušální neduvere v moder­

iku. Francouzský existencialismus'í pomerne jasne v jedné rade s levi-díky prevládajícímu vlivu marxismucouzském intelektuálním živote.

U-PONTY a Sartre hluboce uva-, o vztahu mezi svrchovane individua­

'u etikou existencialismu a kolektivis­duchem marxismu a Sartrova Kritika

~ckéhorozumu (1960) se tycí jako vel­smírení. Pokus skloubit tyto dva

se nezdaril. ale vzniklé politické teo­~ly velmi zajímavé. Kritika poukázala

áfení jasné autoritárské politiky v záj-

mu rešení "problému bytí". tedy zbabe1enopokusu cloveka utéci od zodpovednosti. kte­rou prináší svoboda. V souvislosti s takovýmipolitickými teoriemi není možno nevzpome­nout ROUSSEAUOV A cloveka "donucené­

ho být svobodný".Nejvýznamnejším pocinem existencialis­

mu bylo vylícení endemické bolesti v lidskésituaci. Zde musíme ponekud zaváhat. Duka­zy, které máme. h1cají, že vetšina lidí v pru­myslové spolecnosti za normálních okolnostínepocituje. že by musela celit velké hruzea mucivé úzkosti. tak skvele vykreslených vevelkých literárních dílech, jež vzešla z exis­tencialismu. Vetšina lidí nachází ve svých ži­votech velký kus smyslu a obvykle necítí. žeby žila v nicote. Existencialismus nám snadvíce ríká o odcizení intelektuálu v moderních

podmínkách než o normálních lidech. Tentobod zduraznuje pripomínka, že tato filosofiezažila okamžiky své nejvetší popularity poprohrané válce. tedy v dobách, kdy pocityzoufalství byly celkem všeobecné.

Existencialismus má dve velké filosofické

slabiny. První je, že jeho filosofie vedomí jepovrchní a vulgární. Nabízí jen dukaz, žejsme svobodni. protože se cítíme být svo­bodni. Já osobne se zase tolik svobodný býtnecítím a vše hovorí ve prospech pokusu ­jak dokládá Noam Chomsky - vysvetlit lid­ské chování zpusoby prekracujícími lidskévedomí. Druhý bod je s tímto tesne spojen:existencialismus se nikdy nezabýval modernívedou s výjimkou toho, že odmítal její vý­znam. To však nemuže stacit. Veda premeni­la moderní politiku, protože poskytla bla­hobyt, avšak - jak rekl Max WEBER - clo­vek za to musel zaplatit. Vedecký svetovýnázor má sklon nicit prijaté názory a prakti­ky. Nemužeme nadále verit našemu Lebens­welt, je zde však nyní nadeje, že naše vlastníciny se možná stanou vedecky vysvetlitelný­mi. JAH

Ffabianismus Termín je používán ve dvojímsmyslu: jednak jako oznacení obecné poziceuvnitr SOCIALISMU; jednak odkazuje nanázory zvláštní skupiny britských socialistuz pozdne viktoriánského období a zacátkudvacátého století. Mezi obema významy jesouvislost.

Fabianismus jako obecný termín popisujetyp socialismu vyjadrující zásadní argumentyhistorických fabiánských socialistu. Jehohlavními charakteristikami jsou:

(I) duraz na meritokracii a odpovednost ško­lených expertu v rízení verejných záležitostí;(2) neduvera k radikálním a konfrontacním

metodám a víra, že plánovaná a dobre uváže­ná reforma, uskutecnovaná jako výsledek ví­tezství rozumu a v souladu s fakty, muže po­malu, ale nevyhnutelne vytvorit socialistic­kou spolecnost;(3) víra v rozum jako možný a žádoucí moti­vacní rys vlády a politiky;(4) Wedání úcelnosti ve verejných záležitos­tech pomocí empiricky prokazatelných kriterií;(5) oddanost forme demokracie, na níž se je­dinci podílejí svými ruznými rolemi jako ob­cané, delníci atd., a svým úsilím prispívajíobecnému dobru, z nehož mají sami pro­spech, a tomu odpovídající neochota obhajo­vat formy prímé lidové moci.

V tomto posledním, širokém smyslu bylacelá rada socialistických myslitelu a politikuod Hugha Daltona až po Anthony CROS­LANDA považována za "fabiánce".

106

Jako historicky konkrétní termín lící frL•

nismus názory vedoucích clenu Fabispolecnosti od jejího zformování roku 1až do konce tricátých let dvacátého stollI když bylo slovo "fabiánec" užíváno kpsání stanovisek skupiny jako celku, clensspolecnosti bylo heterogenní. Patrilinekdejší sekularistka a theosofka Anniesantová, pozdejší jamajský guvernér Sy'Olivier a politolog Graham Wallas. Jedniprinesla fabiáncum prítomnost velké skup:'ambiciózních profesionálu a intelektuálAmužu i žen - jejichž schopnosti a asp'doplnovaly meritokratické ambice spolecDiti jako takové. Hlavní predstavitelé fab~ských názoru ztelesnovali tuto charakteris'clenstva. Beatrice Webbová, sociální

kumná pracovnice z vyšší strední trídy, j'manžel Sidney Webb, státní úredník, kterýzacal venovat politice a spolecenské VI

a George Bernard Shaw, romanopisec,matik a novinár. Nejméne konformním cnem spolecnosti byl H. G. Wells, který bpatrne nejambicióznejší, a to jak jménsvým, tak ve jménu meritokracie, kteroubylo-li to treba - neváhal srovnat s postaVIním samuraju ci statecné Cromwellovy jízdy,Rozmanitost názoru, jež zastávali clenoVIdalece prekracovala cokoli, co by mohlo bprezentováno jako jedna charakteristickázice. Dokonce i mezi hlavními fabiánci byl:

neshody: manželé Webbovi obdivovali adrnÍ'"nistrativu a participaci, Shaw veril ve VUli-i

covství (názor, který - jak riKal s charakristickou skromností - sdílel s LEN

i prirozenými toryovci), Wells byloligarchické kaste. Presto však lze jis­náZory klasického fabianismu Webb­,wa oznacit za charakteristické.

. "smem fabiánci rozumeli kolektivní

i spolecnosti státem v zájmu obec­dobra a známky rustu socialismu z libe­

a kapitalismu spatrovali v rozšírení',vních, administrativních a zaopatro­funkcí státu.liánská spolecnost si zvolila své jménorímSkého vojevudce, který porazil

a, nebot umel pockat, dokud nena­

ta pravá chvíle, unavit svého protivníkatvrde uderit. To však presne neodpo­taktice fabiánských socialistu ani

vlastnímu podání této taktiky. Jejichmetoda a ocekávání byly shrnuty ve

spojení "nevyhnutelnost postupnos­',tika fabianismu se snesla na druhé slo­

lto spojení, ale pro fabiánce bylo prvníd1\ležité, Pilná práce, presvedcování

povedou spolecnost pomalu, aleltelne socialistickým smerem. Tato prá­

uje generály stejne jako Hannibalo­a fabiánský socialismus vždy spo­

velké nadeje se vzdelanými odborníky. 'tory. V ideálním fabiánském státe

,8 školená inteligence ústrední roli a je­a využití by bylo jedním z hlavních

jež by odlišoval socialismus od kapita­Nešlo o nahrazování hierarchie kapita­

rovností moci, nýbrž stávající systém'1 tríben systémem demokraticky odpo­'ch elit, složených z tech nejschopnej­

'.- zatímco kapitalistické elity byly slože­,uze z tech nejmajetnejších. Casto namíste zazníval vysoce moralizující tón,

asketického nadšení profesionála:lÍravá blahosklonnost k "prumernému'~nému cloveku". Velká zodpovednost,byla dána vzdelané inteligenci v národ­Utice, se ve fabianismu stala obhajobou

a a povinnosti vyspelých prumyslových1\ západní Evropy vést méne rozvinuté

.i sveta a pozvednout je do socialistických,jichž melo být dosaženo doma.

Fabiánci predstavovali své argumenty ja­ko prirozené rozšírení liberalismu, pokracují­cí v rozvoji demokracie z politické do spo­lecenské oblasti, a jejich návrhy byly shrnutyv termínu SOCIÁLNí DEMOKRACIE .

Zástánci fabianismu byli demokraty v tom,že chteli rozšírit volební právo, což podlenich melo vést k volebnímu vítezství socia­

listu. O prumerném volici si však nedelalivalné iluze a mnoho z jejich ženských prívr­

ženkyn cítilo, že nemají dostatecné nadšenív otázce politické emancipace žen. Navícchápali demokracii jako výkon politickéfunkce lidu jako celku, v jeho kolektivní rolikonzumenta. Byli proti tomu, co pokládali zadílcí a potencionálne sobeckou autonomiiskupin organizovaných na základe výrobyv ruzných formách delnického rízení.

Fabiánci nesouhlasili s MARXOVOU

ekonomií, nicméne jejich vlastní teorie renty- odvozená od Ricarda - sloužila podobnému

cíli jako PRACOVNí TEORIE HODNOTY.Rozlišovala mezi skutecným a ideálním roz­delováním odmen ve forme ,,renty" na ruzné

faktory výroby, jako jsou "schopnost", "práce",,,kapitál". Fabiánská teorie se však odlišovalapricítáním jedné cásti renty spolecnosti jakocelku, tudíž státu jako predstaviteli spolec­nosti pro úcely rozdelování nebo pro použitína spolecné úcely. RB

odkazy

Shaw. G.B,: Fabian Essays (1889), Londýn: Allen &Unvin, 1962,

Webb S" Webb, B,: Constitution Jor the Socia/ist

Commonwea/th oj Great Britain, Londýn: vlastní vy­

dání.1920,

falešné vedomí Termín používaný prede­

vším marxisty k vyjádrení predstavy, žeIDEOLOGIE predstavuje systematicky pre­krucovaný svetový názor. Predpokládá rozli­šení mezi zdáním a skutecností vecí a od­

haluje myšlení, jež prijímá zdání jako nor­mální veci a na tomto základe vytvárí klamnéteorie. DLM

107

Fanon, Frantz (1925-1961) Psychiatr, poli­tický radikál a revolucionár. Fanon se narodilna Martiniku a díky své úcasti v alžírskémosvobozeneckém boji (1954-62) se stal Alží­ranem. Jeho vlivná a vášnivá obžaloba vyko­ristování a útisku se však neomezovala pouzena alžírskou zkušenost. Hovoril universálním

jazykem. Jeho vize presahovala svet severníAfriky a zahrnovala všechny lidi bojující zasvé osvobození od vnitrního i vnejšího útis­ku. Vynoril se jako jeden z nejsrozumitelnej­ších a nejvýmluvnejších teoretiku osvoboze­neckých hnutí dvacátého století.

Roku 1947 opustil Fanon Martinik a pre­sídlil do Francie, kde studoval medicínu

a psychiatrii. Následujících pet let byl zapo­jen v literárních, filosofických i politickýchhnutích, jimiž se vyznacovala poválecnáFrancie. Bodem zvratu v jeho živote byl rok1953, kdy prijal místo na psychiatrické klini­ce v Blida-Joinville v Alžírsku. Pracoval jakopsychoterapeut a soucasne se stal aktivnímstoupencem a bojovníkem FLN (Alžírskéosvobozenecké fronty). Roku 1957 se vzdalsvého místa v Blida-Joinville, a v dusledku

opatrení koloniální vlády byl nucen se odste­hovat. Presídlil do Tuniska, kde se pripojilk politicko-vojenské skupine FLN a stal sejedním z vydavatelu El Moudjahid a Résis­tance algérienne, tiskových orgánu FLNa ALN (Armáda národního osvobození). Ca­sem byl pridelen na ministerstvo informacídocasné vlády, ustavené roku 1958. Až dosvé smrti (zemrel na leukémii ve Washingto­nu roku 1961) zustal neúnavným bojovníkemza alžírskou vec.

Krome Fanonova významného prispení al­žírskému revolucnímu tisku tvorí jeho písem­ný odkaz ctyri hlavní díla, soubor clánkuzabývajících se psychiatrickou teorií a praxía rada nepublikovaných eseju a her. V techtoruznorodých textech vytrvale odkrýval psy­chologické, spolecenské a politické dimenzeútlaku a závislosti. V dílech Kuže cerná, mas­

ky bílé (Peau noire, masques blancs, 1952),Pátý rok alžírské revoluce (L' An V de la révo­lution algérienne, 1959), Zavržení zeme (Les

108

Damnés de la terre, 1961) a Za africkouluci (Pour la révolution africaine, 1964)žil tesný vztah jazyka, osobnosti, sexuvztahu a politické zkušenosti ke spolecemu kontextu. Zatímco se v raných dtlechstredil na rasismus, v pozdejších spisechril svou analýzu na koloniální situaci.

a Afrika mu na jedné strane poskytly mkolonialismu a odporu, na strane druhéklady lécky pokoloniální státnosti.

Fanonovým nejsilnejším a nejkontrov'nejším dílem bylo Zavržení zeme. V

mistrné syntéze rozvinul výklad manichejpovahy koloniální spolecnosti, organi.lrevolucní akce i osobních a politických k,nu násilí a kritiku byrokratizovaných s'a kompromitovaných národních buržoasiíkoloniálních státu. Tvrdil, že lumpenprol<riát predstavuje revolucní potenciál, kterýradikálními stranami prehlížen; soucasnestrany kritizoval i pro jejich odtažitostvenkovských rolnických mas, jejichž dul,tost v alžírské situaci velmi zduraznoval.

non - stoupenec decentralizované poli'obhajoval demokratizaci a sekularizacitických stran a institucí a socialistické ZIDi

v ekonomikách státu tretího sveta, které

kaly nezávislost. Svou zkušenost cerpal zžírska a Afriky.

Fanon byl ocenován pro svou proroc.schopnost a vášnivý intelekt, avšak temi,se zabývají revolucí a studiem alžírskéhotu a spolecnosti, nebyl prijímán jednozna'Nikdo však nemuže poprít jeho ojedinl

schopnosti a oddanost osvobození "ubohtéto zeme".

odkazy

Fanon, F.: Peau noire. masques blancs. Paríž: Éditi,

du Seuil, 1952.

__ : L 'An V de la révolution algérienne. p:

Fran~ois Maspero, 1959.

__ : Les Damnés de la terre. Paríž: Fran

Maspero, 1961.

__ : Pour la révolution africaine. Paríž: Fran'

Maspero, 1964.

IUS Fašismus byl jedinou z hlavních

'gll dvacátého století, která se objevilae se stoletím samotným. Jednalo se

.tézu organického NACIONALISMU'stického SOCIALISMU, o revoluc­

opírající se o odmítnutí liberalismu,.cie a marxismu. V jádru znamenala

';ká ideologie zavržení materialismu -. mus, demokracie a marxismus byly

y za ruzné aspekty jednoho a téhož. "stického zla. A práve tato vzpoura

. materialismu umožnila - od pocátku_ konvergenci antiliberálního a anti-

'ního nacionalismu a odrudy socialis­

i pres své odmítání marxismu zus­:volucní. Tato forma socialismu byla

~'apriorne antiliberální a antiburžoasníopozice proti historickému materialis­

nf ucinila prirozeného spojence radikál­nacionalismu. Fašistická syntéza

,lizovala odmítnutí politické kultury.é z osmnáctého století a francouzské

ice; jejím cílem bylo položit základycivilizace. Pouze nová kolektivní a anti­. 'ualistická civilizace byla pokládána za

ou zajistit trvání lidského spolecen­v nemž by byly všechny spolecenské

'.• a trídy dokonale integrovány. Za pri­rámec pro takovou harmonickou,

·.ckou masu byl považován národ, tešícíní jednote, jakou by ani liberalismus,.smus - hybné síly konfliktu a ne­

- nemohly nikdy poskytnout.:anický, kmenový, povýšenecký nacio­us se zakládal na biologickém deter­

u a byl predevším uvedením intelek­revoluce z prelomu století do politiky.

BARRÉSOVI, MAURRASOVI a Cor­

u (který vytvoril ideu "proletárského") se nacionalismus stal souvislou po­

:outeorií. Spojil se zcela prirozene s dru­prvkem fašistické rovnice - revizí mar-iU,již na zacátku století provedl Georges

L a teoretikové italského revolucníholKALISMU. Pokud nevezmeme

ahu tuto puvodne socialistickou vzpouru.imaterialismu, steží fašistickou ideologii

pochopíme. Po intelektuální stránce bylavýznamne ovlivnena SOCIÁLNíM DARWI­NISMEM, antikarteziánskou a antikantov­skou filosofií Bergsona a NIETZSCHEHO,

psychologií Le Bona a PARETOVOU socio­logií. Jejím bezprostredním kontextem bylydalekosáhlé zmeny, jež se dely v kapitalistic­ké ekonomice, v buržoasní spolecnosti a v ži­

vote delnické trídy - zmeny, které se odvíjely

zcela opacným smerem než ocekávali marxisté.Sorel nahradil racionalistické, hegelovské

základy marxismu antimaterialistickými, vo­luntaristickými a vitalistickými prvky. Tatoforma socialismu predstavovala filosofii akcezaloženou na intuici a kultu síly, vitality, ak­tivismu a heroismu. K tomu, aby byly masy

probuzeny - uvažoval Sorel - nebylo trebalogického zduvodnování, ale mýtu, systémupredstav, jež ohromí imaginaci. Když se uká­zalo, že mýtus o generální stávce a proletár­ském násilí není úcinný, protože proletariát

nebyl schopen splnit svou roli revolucníhocinitele, nemohli sorelovci jinak, než marxis­

mus opustit a nahradit proletariát velkou na­rustající silou: národem jako celkem. Tako­vým zpusobem se dospelo k socialismu provšechny, ztelesnujícímu novou ideu revoluce- národní, morální a psychologickou revolu­

ci, jedinou, která není charakterizována tríd­ním bojem. Tak k fašismu prispel Sorel,revolucní syndikalisté a nonkonformistéz Francie a Itálie .

Mezi nimi byli teoretikové revolucmllo

syndikalismu - napr. Arturo Labriola, RobertMICHELS, Sergio Panunzio a Paolo Orano

a jejich souputník Benito Mussolini. Spojenímezi Mussolinim a revolucními syndikalisty

bylo velmi pevné už roku 1902 a v obdobípredcházející první svetové válce se Mussoli­niho názory vyvíjely v jejich stínu. Roku1914 vytvorili Mussolini a revolucní syndi­kalisté spolu s Corradiniho nacionalisty celointervencionistického hnutí, a syntéza radikál­ního nacionalismu a nového typu socialismu

se tak stala politickou realitou. Behem válkyse revolucní syndikalismus premenil v nacio­nální syndikalismus a poté ve fašismus .

109

V .oblasti pulitické teurie našla tatu synté­za jasné vyjádrení již v letech 1910-1912v publikacích jaku Sešity Proudhonovakroužku (Les Cahiers du Cercle Pruudhun)ve Francii a predevším Vlcici (La Lupa)v Itálii. Naciunalisté a revulucní syndikalistéchteli nahradit ubchudní civilizaci své dubycivilizací mnichu a válecníku, bujechtivuu,mužnuu a heroickuu civilizací, v níž by namístu buržuasníhu hedunismu a eguismu na­stuupil smysl pro .obet. Tentu nuvý svet melavytvurit elita vedumá si svých puvinnustía schupná vést masy - jež samy byly puuzestádem - du buje.

Tytu kunstitutivní prvky fašistické ideu­lugie, propracuvané pred srpnem 1914, seznuvu .objevily v témer tutužné pudube vedvacátých a tricátých letech jak v Itálii, tak

i jinde: u francuuzských fašistu, kterí vyšliz pravice - napr. Geurgese Valuise, RubertaBrasillache, Pierre Drieu La Rochelle ­

a drívejších francuuzských sucialistu a ku­munistu, jaku byli napríKlad Marcel Deat ciJacques Duriut. Dalšími prI1dady byli JuseAntuniu Primu de Rivera ve Španelsku, LéunDegrelle v Belgii a Curneliu Zelia Cudreanuv Rumunsku.

Z tuhutu puhledu je zrejmé, že fašismusbyl celuevropským jevem a existuval na

trech úrovních - jaku ideulugie, jaku pulitic­ké hnutí a jaku furma vlády. Z hlediska dejinidejí nebyla první svetuvá válka takuvýmpredelem, jakým se jeví být v tulika jiných.oblastech. Fašismus nespadá puuze du mezi­válecnéhu ubdubí, ale du celéhu úseku dejin,který zacíná mudernizací evropskéhu kunti­nentu na kunci devatenáctéhu stuletí. Intelek­

tuální revuluce z prelumu stuletí a vstup masdu pulitiky daly vzniknuut fašismu jaku sys­tému myšlení i jaku pustuji k základním pro­blémum civilizace. První svetuvá válka

a ekunumická krize ve tricátých letech dalyvznik spulecenským a psychulugickým pud­mínkám nutným k vybuduvání fašistického

hnutí, ale nevytvurily fašistickuu ideulugii.Válka však prispela ke konecné krystaliza­

ci fašistické ideulugie nejen tím, že puskytla

IlO

dukaz .o schupnusti naciunalismu mubi"vat masy, ale i tím, že predvedla desivuumuderníhu státu. Odhalila zcela nuvé

nusti ekunumickéhu plánuvání a mubilinárudní ekunumiky stejne jaku suukru

majetku du služeb státu. Stát byl chápán jvýraz nárudní jednuty a jehu muc záviseladuchuvní jednote mas, byl však z

strážcem tétu jednuty a pestuval ji vmužnými prostredky. Válka ukázala, jakká muže být schupnust jedince k .obeti,puvrchní byla idea internaciunalismu a

snadnu lze mubilizovat všechny vrstvylecnusti du služby státu. Predvedla výjednutnéhu velení, auturity, vudcuvstVí,

rální mubilizace, výchuvy mas a propag.jaku nástruju muci. A predevším .odhalila,jednuduše lze zrušit demukratické svo

a jak snadnu je prijímána diktatura.Fašisté cítili, že válka v mnuha uhI

prokázala platnust myšlenek, vyjádren'Surelem, Michelsem, Paretem a Le Bo

že masy putrebují mýtus, že jediné, cu chije pusluuchat, a že demukracie je jen kovuu clunuu. První svetuvá válka, první toválka v histurii, byla laburaturí, v níž se

kázalu, že ideje, které predkládali titu mtelé behem prvníhu desetiletí našehu stol,

fungují v praxi. Fašismus tricátých letbyl - tak, jak jej furmuluvali Gentile a

ssulini, Juse Antuniu a Oswald Musley,Degrelle a Drieu La Ruchelle - vytvurenzáklade teuretickéhu príspevku predvállných naciunalistu a syndikalistu, ale takézkušenusti války.

Základem pulitické filusufie fašismu bpujetí jedince jaku spulecenskéhu živocic]Pudle Gentila není lidský jedinec atumcluvek je ve všech .ohledech pulitickým ži

cichem. Pukud se cluvek nalézá vne urganice spolecnusti s jejím systémem vzájemnýlpravidel a závazku, nemá žádnuu upravdov1svubudu. A kunecne, u Gentila stejne ju Mussulinihu má cluvek existenci pouzedy, je-li nesen a determinuván spulecenstYÍnJ.

Fašistické myšlení se však zde nezastavi

a pukracuvalu rozvíjením pujetí svobod:

bylu v Mussulinihu terminulugii "svu­státu a jedince ve státe". Prutu také,

Alfreda Rucca, Mussulinihu ministra.osti, byla individuální práva uzná­

.pouze p.okud byla zahrnuta v právechp.om.ocí tak.ových argumentu duspel fa­

k pojmum n.ovéhu cl.oveka a n.ovéI.oSti,tak ubdivuhudne charakterizuva­

c.ouzským fašist.ou Marcelem Dea-

,T.otální cluvek v tutální spulecn.osti,ých kunfliktu, kulapsu, anarchie."

IUSbyl vizí celých a n.ove sjedn.oce-

i,Jidf, a prot.o kladl takuvý duraz na slav­poch.ody, prehlídky a unif.ormy, na ce­,lecenskou liturgii, v níž byly úvahae nahrazeny písnemi a puchodnemi,

fysické síly, násilí a brutality. Tatunašla své nejdukunalejší vyjádrení

átné usube vudce. Kult vudce, který:esnením ducha, vule a ctnustí náruda,

adním principem fašistické liturgie.zcela .oprávnene definoval fašismusaltu proti POSITIVISMU.

a integrity náruda a rešení suciálníznamená znicení diktatury penez. Di­

italismus musí být nahrazen klasic­nástruji nárudní solidarity - rízenou

ikou a kurpurativní .organizací zavr­silným státem, rozhuduvacím apará­:rý predstavuje vítezství pulitiky nad" .ou. Fašistický stát, tvurce veškeré­

.ecenskéhu a politickéhu života a všech,Vních hudnut, bude samuzrejme vlád­.unomice a spulecenským vztahum.'rma vztahu moci byla úhelným ka­fašistické revoluce. Nejnápadnejším

:m této murální a pulitické revuluce1TOTALITARISMUS. "Náš stát bude

státem ve službách integrity utci­'lekl José Antuniu. V celé fašistické lite­

najdete nespucetné pasáže v tumtu. Tutalitarismus je samutnuu esencí fa­a fašismus je bezpuchyby nejcistšímem tutalitní ideulugie. Fašismus se

. cilem vytvurit nuvuu civilizaci, nuvý:lidské bytusti a naprostu nuvý zpusub ži­

si nemuhl predstavit žádnuu .oblast lid-

ské aktivity, jež by zustala imunní vuci zása­hum státu. ,) sme, jinak recenu, stát, kterýkuntruluje všechny pudstatne pusubící sily.Kuntrulujeme pulitické sily, kontrulujememurální síly, kuntrolujeme ekunumické sí­ly ...," napsal Mussulini. A dále: "Všechnu vestáte, nic proti státu, nic mimu stát."(s. 40) Pudle Mussulinihu a Gentila je fašis­tický stát vedumuu entituu a vlastní vulí ­protu je mužnu jej .oznacit za "etický". Exis­tence státu nejenže znamená pudrízení právjedincu, ale stát uplatnuje právu být "státem,který nutne transfurmuje lid, a tu dukuncei pu telesné stránce". (s. 39) Mimu stát "ne­muhuu existuvat žádné lidské a duchuvní

hudnuty, tím méne muže mít hudnutu vnestátu nejaký jedinec nebu skupina (pulitickéstrany, kulturní asuciace, ekonumické unie,spulecenské trídy)". (s. II)

Není težké si predstavit kunkrétní dusled­ky takuvéhu chápání pulitické muci a fysic­kéhu a murálníhu útlaku. Zde vidíme, v cem

se liší kumunistický a fašistický tutalitaris­mus: zatímco stalinistická diktatura by nikdynemuhla být pupsána jako aplikace marxis­tické teurie státu, fašistický teror byl duktri­nuu uvedenuu v praxi tím nejsuustavnejšímzpusubem. Fašismus tvorí jeden z nejlepšíchprI1dadu jednuty myšlenky a cinu. ZS

odkazy

Musso1ini, B.: Fascism: Doctrine and lnstitutions.

New York: Howard Fertig, 1968.

federalismus Konstitucní systém vlády je fe­derální, jestliže jsuu zákunudárné muci roz­deleny mezi ústrední zákunudárný .orgána zákunudárné sbury státu ci územních jed­nutek, které tvorí federaci. Obcané jsuu takpudrízeni pro ruzné úcely dvema ruzným .or­gánum zákuna a v každé jednutce federacejsuu vetšinuu také výkunné a suudní .orgányudpuvídající .orgánum na federální úrovni.Ruzdelení muci vyplývá z ústavy a nelze jejednustranne menit žádným z ubuu zákonu­dárných sburu. Tím se federalismus .odlišuje

III

od unitárních systému vlády, kde je míra ne­závislé zákonodárné moci delegována ci od­vozována z centrálního zákonodárného sboru

na místní zákonodárné orgány. Federálnímistáty jsou napr. USA, Austrálie, Kanada, Ne­mecko a Indie. Ve všech je rozdelení zákono­dárné moci chráneno a regulováno mocí

soudního dvora vyhlásit jako neplatné návrhyzákonu, které porušují meze stanovené ústa­

vou. V praxi závisí stupen nezávislosti jedno­tek ve federálním systému velkou merou napolitických a ekonomických faktorech, a takéna právním rozdelení mocÍ. GM

Federalistické listy Soubor 85 statí od

Alexandra HAMIL TONA (který z nich na­psal 56), Jamese MADISONA (24) a Johna

Jaye (5). Clánky byly poprvé uverejneny(pod pseudonymem Publius) se zámerem

podporit kampan za ratifikaci ústavy Spo­jených státu v letech 1787-88. Federalistické

listy jsou všeobecne známy jako klasická

interpretace a obrana základních principua institucí amerického politického systému.

JZ

feminismus Termín používaný obecne prokomplexní jev, který je zcásti definován

spory, jež byly vyvolány ohledne jeho význa­mu. V širším významu znamená zájemo spolecenskou roli žen ve vztahu k mužum

ve spolecnostech minulých i soucasných,vycházející z presvedcení, že ženy trpí a trpe­ly mnoha nespravedlnostmi v dusledku svéhopohlavÍ. Politický jazyk a cíle moderního fe­minismu se zrodily ve francouzské revoluci

a OSVÍCENSTVÍ. Feminismus, historickyspojený s opozicními silami bojujícími protiorthodoxii a autokracii, se vymezuje jako zápasza uznání práv žen, za rovnoprávnost mezipohlavími a za redefinici ženstvÍ. Femi­nismus cerpá z liberálních a racionalis­

tických stejne jako z utopických a romantic­kých idejí západní Evropy a není lehké hodefinovat.

112

I když spory o spolecenskou roli žen

buch1y otevrene behem osvícenství, majípredchudce. Stredovecí a renesancní auto

zacali zabývat tématem spolecenské idenlžen a obhajovali rozšírení ženské pQlitimQci a vlivu, napríklad Christine de P'v díle Kniha o meste dam (1405). Poc

mQderního feminismu se však spojují slikací Mary WOLLSTONECRAFTOObhajoba práv ženy (VindicatiQn QfRights Qf WQman, 1792). WQllstQnec

nastínila, co se melo pozdeji stát nepQp'ným feministickým zájmem, mimQ

i .obranu PQlitických a prirozených právZpQchybnila prijímané ideje o rQzdílnschopnostech obou pohlaví, zastávala

refQrmy vzdelání pro chlapce i dívky alebila QbQupQhlavní pojetí racionálníhQ já.

Zbraní ženské emancipace se stal rokterý byl využíván proti povýšenecké ide:fikaci žen s prírodou a s jejich sexuálnícÍ. Víra v rozum šla tedy ruku v ruce senou vírou v pokrok. Tato presvedcení,bená již hluboce zakorenenou tradicí li

ní teorie spolecenské smlQuvy a oddan,formální právní rovnosti, jsou nejzjevnlv klasickém traktátu Johna Stuarta M

z devatenáctého století Poddanstv{ žen

Subjection of Women, 1869). Mill proti s'staví "Rozum" a "Instinkt" a doufá ve s

lecnost založenou na rozumných zása,Tvrdí, že rozum vyžaduje zrušení roz,v prístupu k lidem na základe pohlaví, jz "nahodilostí zrození". Bude-li ženám Ul

leno rovnoprávné obcanství a obcanská SVI

boda ve verejné sfére, napomuže to hlultransformaci spolecenských vztahu mezihlavími.

Pro feministické myslitele a myslitebyl pritažlivý liberalismus. Jazyk právamocnou zbraní proti tradicním závaz

zejména povinnosti k rodine ci jakémuko.spolecenskému postavení vyhlášenému"prirozené" na základe pripisovaných ch:rakteristik. Být "svobodná" a ,,rovná" rDIžum - to byl hlavní cíl feministické reforrn:

Politická strategie, která vyplývá z toho1

ejšthQ feministickéhQ proudu, si kla­dl potvrzení teze, že "ženy jsou stejne

rouži racionální bytosti". Z toho plyne,

iY jsou stejne jako muži nositelkami'telných práv. Dále z tohQ vyplývá, že

.QUnení duvQdem pro diskriminaci

.ou proti ženám. Hlavní zastánci.o práva žen v Británii a USA zpo­

..•. argumenty, jež ospravedlnQvaly for­

právní nerovnost na základe rozdílu. pohlavími. Tvrdili, že upírání základ­·práv nejaké skupine lidí z duvodu

,kládaného rozdílu nemuže být ospra­:nQ, nelze-li prokázat, že onen rozdíldané rozlišení relevantnÍ. At už jsou

ly mezi pohlavími jakékoli, žádnýneospravedlnuje právní nerovnost

:DÍ práv a privilegií obcanství (vizOST).:olik raných zastáncu feminismu do­

liberální universalismus k jehQ nejradi­'~fmu záveru, když tvrdili, že neexistujíospravedlnitelné duvody pro vyloucení:ých lidí z právní rovnosti a obcanstvÍ..civQlebního práva žen byli také dedicizduraznujících potrebu rádu a sdíle­hodnot a kladli duraz na obcanské

a na spolecnost jako spolecnost. Požadavky na rovnoprávnost žencasto netýkaly všech žen. Nekteré

a muži byli vylucováni pQdle kriteria,tnQsti, vlastnictví majetku, telesné ci

nezpusobilosti nebo - ve SpQjených:h-rasy.

od casu postavila feministická rozpra­ní rovnQstárství na hlavu, když byla

vána .obcanská rovnost žen na zákla-

:DŽ historicky sloužil k tomu, aby ženy

. llitiky vyloucil. Byly to naprI1dad argu­pro vetší politickou úcast žen vedené

.ska jejich morální nadrazenosti ci cha-.stických forem ctnosti. Tyto apely mo­

111fttaktický význam, nebyly však nikdytaktické. ArgumentQvaly ve prospechenského umístení ženy jakQ matkyíValy materství jako nároku na obcan­

a verejnQu identitu. V ruzných dobách

vzdávali radikální, liberální, demokratictía socialistictí zastánci feminismu hold ženám

jakQ prI1dadum konkrétních forem spolecen­ských ctností.

Z výhQdné pozice feminismu založenéhona právech se stala prenesením durazu na ob­canské republikánské materství past. Avšakdebata, jež vyvolala predstavy materskéctnosti, byla jen jednou feministickou odpo­vedí na složitou, rychle se menící politickoukulturu. Tato politická kultura v západníchdemokraciích byla oddána liberalismu, alezahrnovala také .obcanská republikánská té­mata spolecenské solidarity a národní identi­ty. Ženy vedly svuj spor uvnitr muži ovláda­ného politického rádu ze své vlastní oblasti,sveta žensky strukturované sensibility a im­perativu, které vyjadrovaly jejich vylouceníz verejného života i jejich kulturní sílu a du­ležitost. Jelikož mnohé feministky neumelytak jako muži pojímat identitu jako spolecen­sky zcela autonomní atom, casto odmítaly in­dividualistický ideál a schvalovaly rozšírenérodinné hodnoty zbavené patriarchálních pri­vilegií jako zdroj nového komunalismua spolecenské solidarity.

Feministky se také ruzne obracely k SO­CIALISMU v jeho utopických i "vedeckých"aspektech a k ROMANTISMU. V teoriích tríd­ního útlaku nacházely analogii ke spolecen­ské pozici žen tvárí v tvár mužum. Socialistic­ké feministky prosazovaly teorie sexuálníchtríd a revolty pohlavÍ. Feministky ovlivnenéromantismem hájily pevné presvedcenío vášnivém a citlivém já prolamujícím zasta­ralý spolecenský zvyk. Upozornovaly, že že­ny trpely nejen represemi ci zvnitrnelýmipredstavami o své vlastní neschopnosti, aletaké útlakem ci systematicky vnucovanýmipravidly a zvyky týkajícími se nerovnosti mezipohlavími. Feministické romanticky zduraznQ­valy "zvláštního ducha" ženy (jak to vyjádrilaAmericanka Margaret Fullerová) a doufaly,že dojde ke spolecenské premene, která uvol­ní ženskou "odlišnost" a umožní jí rozvoj.

Ruznorodé dejiny feminismu tvorí zá­klad pro soucasnou polemiku o feminismu.

113

Existuje celá rada odrud liberálního, socialis­tického, marxistického a utopického feminis­mu. K nim se druží další varianta založená na

psychoanalýze. Feministky diskutují o rov­nosti chápané z hlediska formálne právního,o rovnosti ph1ežitostí i o rovnosti úcty a za­cházení. Sexualita a sexuální identita se stalynebezpecným sudem prachu a arénou politic­ké redefinice. Menšina radikálních feminis­

tek vybízí ženy, aby se zcela oddelily od mu­ži ovládané spolecnosti, avšak jiné v tomtopríkazu vidí návod ke katastrofe. Jsou femi­nistky, které zastávají neoblomné presvedce­ní o odlišnosti žen, a jiné, které minimalizujírozdíly mezi pohlavími. Tak zustává feminis­mus v podstate sporným pojmem. JBE

odkazy

Fuller, M.: The Writings oj Margaret Fuller, ed.

Mason Wade. New York: Viking, 1941.

Ferguson, Adam (1723-1816) Skotský filo­sof a teoretik spolecnosti. Ve svém Pojedná­nf o historii obcanské spolecnosti (Essay ontbe History of Civil Society, 1767) sledovalvývoj lidského myšlení od barbarství k civili­zaci. Viz SKOTSKÉ OSVÍCENSTVÍ.

feudalismus Feudální politické usporádáníspocívalo na vzájemném svazku mezi vojen­ským vládcem a jeho vazalskými rytíri. Rytí­ri, kterí za vojenské služby dostávali pudu,kterou nakonec lokálne a autonomne zcela

ovládli, vyžadovali od svých vazalu ruznépovinnosti v naturáliích a službách. Feudalis­mus ztelesnuje pojetí závazku a loyálnosti,které je prísne osobní a hierarchické; právnírovnost neexistuje a cestné vzájemné svazkyjsou vším. Nevolníci a rolníci jsou spíše ma­jetkem než poddanými, kterým se vládne.Feudalismus se obvykle chápe jako vývoj,který následoval po zániku krátce trvající ríšeKarla Velikého, kdy byla Evropa vystavenadivokým nájezdum Vikingu a Madaru.Všechny úkoly, bežne pokládané za vec ve-

114

rejné moci ztelesnené v ústrední vláde,uchváceny místními pány, kterí považotakové funkce za soukromá a výnosnávilegia pojící se k jejich pozemkum.kevní pozemky a úrady se dostaly ropod kontrolu feudálních pánu, v nichžspatrováni protektori. (Viz STREDOPOLITICKÉ MYŠLENÍ.)

Feuerbach, Ludwig (1804-1872) Nemfilosof a tbeolog. Radikální kritik HEGFeuerbachova Podstata krestanstvf (1lící náboženství jako výraz lidského sViz MLADOHEGELOVCI.

Fichte, Johann Goltlieb (1762-1814)mecký idealistický filosof; otec modefilosofií vule a predvedomých pudu. Fic:se narodil v Rammenau v Horní Lužici.

snad prvním významným nemeckým m:telem plebejského puvodu. Po dlouhém alestném boji o vlastní prosazení zastávalfesury v Jene, Berlíne a Erlangenu a stalprvním voleným rektorem berlínské univ,ty. Jeho život se vyznacoval prudkými zloa zmenami, jež byly v nemalé míre zpuso1

ny i jeho výbušným temperamentem. Vném stadiu byl ovlivnen spisy Lessin:Rousseaua a zvlášte Spinozy, jehož detenismus jej hluboce sklicoval, proto mu o' .vení KANT A prišlo jako spásné zjevení.

"Muj systém je prvním systémem svody," napsal Fichte o svém díle Základ vdirého vedoslovf (Grundlage der gesarnlWissenschaftslehre, 1794), jakési etické epttemologii, která podstoupila dobrých denásledných prepracování. Domníval se, žeco francouzská revoluce vykonala v politil

kém živote, provedl obdobne on v ríši ducZrušil Kantovu "vec o sobe" a realitu odv'

zoval pouze z aktivity sebevymezujícíhoabsolutního já (viz IDEALISMUS). Prvotofskutecností universa je podle nej neúnavn'cílevedomá a cíl vytvárející cinnost: projektYlidí vytvárejí svet, a ne naopak. Príroda jo

10Uvyprojektovanou myšlením, takže

být podrízena lidským cílum. Snahoumyšlení je zrušit starobylé a úctyhod­

y mezi teorií a praxí, faktem a hod­nalézáním a tvorbou. To bylo vskutku

lteho politické myšlení se vyvíjelo. na imperativy jeho systému a osudo­leny nemeckých národu behem napo­

:ho období. Jeho rané spisy na obranuké revoluce, Požadavek, aby evrop­fci vrátili svobodu myšlenf, kterou

potlacovali (Die Zuriickforderung der:iheit von den Ftirsten Europas, 1793)

'lvky (Beitrage, 1796), podrobují zni­kritice útlak a paternalismus a zazníváextrémní, témer anarchistický indivi­IUSv rámci minimálního smluvního

,,žádný clovek nemuže být spoutánnež sám sebou."

IVDÍ a morální omezení se zacínají jas­,vat ve Fichtových Základech priro­

práva (Grundlage des Naturrechts,a Etice (Sittenlehre, 1798): stát musí

,e podporovat blaho svých obcanuse stává právem (a povinností)

:tsvé "vyšší" racionální já.,jeho Uzavreném obchodnfm státe (Der.ossene Handelsstaat, 18(0) a Charakte­

'h našf doby (Grundztige des Gegenwar­Zeitalters, 1806) se státní moc dále zvetšu­

" cíle se ztotožnují s lidským životem sa­Autarkie, prísne centralizovaná kont­

:hodu a presne dohodnuté kolektivní ak­gí ze spolecnosti armádu na pochodu.

Ichteho Reci k nemeckému národu (Re­an die Deutsche Nation, 1807/8) jsou

em uražené nemecké pýchy po napo-:kých porážkách a obsahují klasickou

doktriny moderního NACIONALIS­• Nemecký národ, vymezený predevším'kem a "organickou" kolektivní povahou,iev( své nevyzkoušené duchovní síly~me civilizacní poslání. Výchovou a in­. ací bude Nemec prinucen videt, že je-

národ je ,jeho vlastní rozšírené já",:mf uskutecnuje svou "vyšší" svobodu,

a pro který musí být neustále pripraven obe­tovat své pouhé empirické já.

Fichtuv pozdejší Machiavelli (1807) a Poli­tické fragmenty z let 1807 a 1813 (PolitischeFragmente aus den Jahren 1807 und 1813)vykládají doktrinu pangermanismu, nicneskrývající Realpolitik a nucené podrízeníjedince hlubšímu vhledu vudce. Ve vztazíchmezi státy "neexistuje ani zákon, ani právo,ale jen právo silnejšího"; národ má prirozenýsklon k tomu, "aby do sebe zaclenil celoulidskou rasu". Aby byli Nemci úcinnestmeleni v jeden národ, potrebují donucující­ho národmllo vychovatele, Zwingherr zurDeutschheit. "Donucení je samo formou vý­chovy," h'ká Zwingherr, "pozdeji pochopíteduvody toho, co nyní delám." Demokraticképocty a zdravý rozum se pred ním rozplynou.,,Nikdo nemá práv proti Rozumu." A ten, kdomá "nejvyšší chápání, má právo prinutit kaž­dého podrídit se jeho náhledu".

Fichte predjímal mnoho témat budoucnos­ti. S ruzným stupnem oprávnenosti byl cha­rakterizován jako idealista, anarchista, liberála moderní Machiavelli, krestan, pantheista,atbeista, antisemita, nacionalista, šovinista,

prorok politiky mas a predchudce národníhosocialismu, první zastánce doktriny Boheminspirovaného germánského vudce, který ovlá­dá umení pracovat s lidským materiálem. Byloznacován za filosofa romantismu a za­

kladatele hlubinné psychologie, socialistu,komunistu a myslitele se zajišteným místemv marx-leninském pantheonu, byl nazývánnihilistou a považován za hlavního predchud­ce existencialismu. voluntarismu a filosofic­

kého pragmatismu, jevil se jako agresivníimperialista i jako mírumilovný kosmopolita.Mluví mnoha hlasy a jeho temná díla nesouséme mnohého, co bylo rozvinuto až pozdejiv devatenáctém a dvacátém století. Ideje, ježvyslovil, mají i v našem svete stále presved­civou sílu. RNH

odkazy

Fichte A.O.: Fichtes Werke. Leipizig: F. Medicus.1922.

115

Filmer, Sir Robert (1588-1653) Anglickýte.oretik politiky a polemik. Filmer je jakoobhájce absolutismu božského práva a kri­tik "populistických" a spolecensko-smluvníchteorií spojován s "patriarchální" politickouteorií. Je pripomínán zejména jako autor spi­su Patriarcha (vydáno posrnrtne roku 1680),na který zaútocil LOCKE ve Dvojím pojed­nání o vláde. Byl nejstarším z 18 sourozencu,v roce 1604 byl zapsán na Trinity Collegev Cambridge (na níž ale nepromoval) a roku1613 byl jmenován soudním .obhájcemu vyššího soudu (barristerem). Na prelomulet 1618/19 byl Jakubem I. povýšen do šlech­tického stavu; v roce 1629 zdedil rodinné sí­

dl.o v East Sutt.on Park (p.oblíŽ Maidst.one)v Kentu, kde žil až d.o konce svého živ.ota.Jeh.o žena Anna, kterou si vzal roku 1610,

byla dcerou a spoludedick.ou Martina Heto­na, biskupa z Ely. Filmer se po celý svuj ži­vot p.ohyb.oval v kruzích vysokých církev­ních h.odn.ostáru, mil.ovníku umení a literátu.

I když Patriarcha vyšel jak.o p.oslední, bylprvním z mn.oha p.olitických del, jež Sir R.o­bert napsal a která - až na t.ot.o- vyšla an.o­nymne behem jeh.o života. Zabýval se v nichprávne hist.orick.ou .obhaj.obou nadrazenostipan.ovníka parlamentu, kritik.ou ARISTO­TELA a nekterých z nejvýznamnejších p.oli­tických autoru své d.oby (vcetne H.obbese,Milt.ona, Grotia, Philipa Hunt.ona a HenryParkera). Obsah.ovala i umírnen.ou .obhaj.obup.oslušn.osti Cromwellove vláde a radu pasážíz BODINA, sestavených se zámerem d.oká­zat, že politická m.oc byla vždy abs.olutní.Všechny tyt.o spisy se opíraly .o argumentaciz ruk.opisu Patriarchy, v nekterých prípadechz t.oh.oto textu cerpaly prím.o. Zbývající Fil­merov.o publik.ované dil.o se skládá z r.ozpra­vy .o car.odejnictví, .obhajoby narustající pra­xe pUjC.ování penez na úrok a z Pojednánío moci a pfirozeném právu (A Disc.oursec.oncerning Power and C.omm.on Right, vyšl.oan.onymne roku 1680; dríve pripis.ován.o SiruJ.ohnu M.onson.ovi).

Filmerovy myšlenky - smes biblickýchdejin, sociálne strukturálních záveru o zpu-

116

sobu rízení domácích záležit.ostí, l.ogicargumentu a tvrzení i interpretací ang"ústavní praxe - se v konecném dusledkurají o bodinovskou koncepci SVRCVANOSTI. Filmer trval na t.om, že ve.

autorita je absolutní a nedelitelná, za s'

existenci a p.ovahu vdecí Bohu, svuj p'má v b.ožském ustavení "patriarchální"v Adam.ovi, která byla predávána skrzece toh.ot.o puv.odníh.o daru a exist.ovalastále nep.orušená, kdyby byli .oni dedi,známi (viz PATRIARCHALISMUS). F:'

neužíval otc.ovství ani tak metaf.oricky al.ogicky, jak.o spíše predpokládal t.otopatriarchální a p.olitické m.oci. P.o r.ozdsveta mezi N.oem.ovy syny, následnémvení sam.ostatných nár.odu u Babyl6nskéa k.onecne ztracení pravých dedicupráv zustala veškerá m.oc - vcetneúspešných usurpát.oru - v p.odstate pal •chální. T.o se prubežne zn.ovu p.otvrzovaloblickými dejinami Izraelitu, sekulámímiky a fil.os.ofiemi starého Recka a Ríma itickými dejinami Anglie.

Instituce krále a otce byly p.odle F'vždy absolutní, n.ositel aut.ority byl z'vedný p.ouze B.ohu. Odmítání ci jen zpoch'n.ování pan.ovníka se rovnalo p.oprení Bo:prí'kazU. Filmer p.odal jeden ze vzácnýchkladu ryzí doktriny "ne-.odp.oru" v mode:p.olitickém myšlení - zastával náz.or, že v,ci meli práv.o na aktivní p.oslušn.ost sp.oddaných, i kdyby jejich príkazy odpoly Božímu zák.onu. Z toho plynul.o, že nst.oval.o nic jako "tyranie" a že jakýklútisk, který byl zak.oušen z ruk.ou nejaklvladare, byl narízen B.ohem, který takvá lidský úrad k zavedení svéh.o tajemOlrádu.

Filmerovy te.orie jsou významným dodem znacnéh.o zájmu p.olitických mysli'sedmnáctéh.o st.oletí .o puv.od: predp.oklálse, že p.okud by se p.odaril.o urcit pocátkylitické moci (ci specifických institucí),menal.o by t.o, že se jejich podstata a fustan.ou jasnými. Z toh.ot.o hlediska kritizoFilmer d.oktriny SPOLECENSKÉ SMLO

nahraz.oval prir.ozený stav prir.ozenou'.otcu. Te.oretik.ové lid.ové svrchovan.ostiruZll.orodí jak.o SUÁREZ, GROTIUS,

N A HOBBES - ucinili "chybný

acský" predp.oklad, že se lidé teší:né sv.obode" a že všichni dohromadysi d.ostatecne svob.odni, aby p.odle své

,vili politick.ou aut.oritu..opr.oti t.omu uvádel, že t.o není

prot.ože lidé se vždy rodili d.o rodinprirozenými a zák.onnými poddanými.otcu. Navíc by byla legitimní pouze'a, která by byla prijata jedn.omyslne;. forma vetšinové d.ohDdy by vyústila

:pravedlnitelné pDprení sVDbDdy Dd-

. JednDmyslný souhlas je však ne­. A dále, kdD se dovolává "puvodní

", popírá v kDnecném dusledku svézásady a PDtvrzuje Filmeruv patriar­us, protDže pripDuští, aby ciny jedné

, puvDdních úcastníku smlDuvy,,y sVDbDdugenerací príštích, jejich de­

:reoretikum prirDzenéhD stavu zpus.obD­e Filmera zvlášte velké pDtíže SDU­

vlastnictví pudy, prot.ože pripustili,ká instituce vlastnictví zrušila a na­

vlastnictví sdílené, které bylD puvod­oveno BDhem.

Iky na prirozenDu a puvDdní sVDbDdulva na DSDbní pDzemkDvé vlastnictví

!IarIlDzrejme obecne využívány k Dspra­.omezení pDlitické autority (Hobbes

stavuje zajímavDu výjimku a Filmerkritice HDbbese na tUtD duležitDu ne­

ost pDukazoval). Filmer tvrdil, že jaký­kus vymezit ci vnutit .omezení politické

povede k .omezené ci smíšené mDnarchii,

,zdelí svrchovan.ost, a tudíž pDruší zá­strukturální princip vládnutí, p.opre

st autDrity a vyústí v anarchickDu a ne­tiící vládu. Jedin.ou myslitelnDu alterna-byla p.odle Filmera absDlutní, mDnar­

patriarchální autorita AdamDva.

ilmer se dDmníval, že není duležité, jak',dé dDstali k mDci - následnictvím, vDl­

darem ci výbojem - ani t.o, zda mDC by­'latnDvána a vykDnávána v pDdobe m.o-

narchie, aristDkracie ci demokracie. Záležíp.ouze na tom, aby obsah a p.ovaha autoritybyly patriarchální a stanovené BDhem. DíkytDmuto byl Filmer sch.open vypDrádat ses kDnfliktem, ve kterém se nacházeli royalistébehem interregna: hájit poslušn.ost vuci Crom­well.ovi a pritDm zustat loyální Karlu StuartDviv exilu. Tím však utrpela - jak si pDzdejší kri­tikové povšimli - kDherence jehD ucení, kterénakonec dospelo k teorii ustavenéh.o b.ožskéhopráva, pro níž nebyla patriarchální mDCAda­mDva a .ostatních patriarchu duležitá .

Filmerova politická díla byla znDVUvydá­na v letech 1679 a 1680, kdy také pDprvé vy­šel Patriarcha. Jejich duležitDst byla rDzpD­znána .okamžite a za cíl svých útDku si jezv.olili John Locke, Algernon Sidney i jiní.Hlavní linie kritiky spDcívala v oddelení poli­tické autDrity .od patriarchální (ci rDdinné) ­CDŽ byla duležitá raná fDrmulace ,,rDzdílumezi státem a sp.olecn.ostí" - a na tDmtD zá­kladu v opetovném potvrzení prirozenéhDstavu, smluvních teDrií puvodu vlády a v po­sunu .od statickéhD a striktne genetickéhDpDjetí histDrie a zpusDbu argumentace k dy­namictejšímu a raciDnalistictejšímu pDjetí p.o­litiky. P.otreba zfDrmulDvat DdpDvedna tD, CD

predkládal Filmer, pripravila v tDmtD .ohledupudu pro zretelne "mDderní" zpusob politic­ké rozpravy. GJS

odkazy

* Fi1mer, R.: Patriarcha and other poUtical works,

ed. a predml. P. Las1ett. Oxford: B1ackwell, 1949.

filosofický radikalismus Ucení britskéhopuvDdu, spDjené s žáky Jeremy BENTHA­MA a Jamese MILLA, zejména s JDhnemStuartem MILLEM. Kombinuje se v nem ne­k.olik složek. První z nich je BenthamuvUTILITARISMUS; dalšími pak KLASiCKÁPOLITICKÁ EKONOMIE, jak ji rDzvíjeliAdam Smith, Malthus a RicardD; a právníveda, která se snažila raciDnalizDvat právD,rozpracDvaná Benthamem a Johnem AUSTI­NEM. PDslední složku predstavují základní

117

principy DEMOKRACIE formulované Bent­hamem a Jamesem Millem. Prestože filoso­

fický radikalismus vzešel z filosofickýcha ekonomických teorií, zabýval se praxí.Ospravedlnoval radikální zmeny zavedenéhozrízení, které prežívalo na pocátku devatená­ctého století, a souvisel s reformním hnutím

proti pozemkové aristokracii, hospodárskýmmonopolum a státní církvi. Hlavní snahou fi­losofického radikalismu bylo posílit hnutí zapremenu tradicního aristokratického systémuv moderní, sekulární, demokratickou, tržní,

liberální spolecnost.Nejduležitejší cástí filosofického radika­

lismu byl utilitarismus, protože byl filosofic­kým základem pro cásti zbývající. Axiomemutilitarismu bylo tvrzení, že každý jedinecusiluje o zvetšení svého štestí a smyslem vlá­dy je prosazovat co nejvetší štestí pro conejvíce lidí. Utilitarismus se opíral o indivi­dualismus a psychologické premisy, jejichžpocátek nalézáme u HOBBESE. Postavil seproti tradici a teorii prirozeného práva a navícbyl kritický vuci náboženstvÍ. Ve svých prak­tických dusledcích napomáhal podkopat legi­timitu tradicního zrízenÍ. Poskytl však takézákladní principy zrízení alternativních.

K filosofickému radikalismu patrí téžBenthamova právní veda, která stíhala ne­úprosnou kritikou obycejové právo, jež bylopodle ní tradicionalistické, sebepopírající,svévolné a težko pochopitelné (viz PRÁVO).Necastejším tercem útoku byl BLACKSTO­NE - nejvýznacnejší zastánce obycejovéhopráva a právnického stavu, na nemž záviselamožnost verejnosti dovolat se zákona a jejíprístup k soudu. Benthamova utilitární právníveda zahrnovala i opozici vuci jakémukoli od­volání na prirozenost, vcetne prirozenýchpráv, protože to znamenalo neprípustnou dvoj­znacnost a umožnovalo neoduvodnene ospra­vedlnovat svévolná rozhodnutí. Právní vedu

vytvárel Bentham jako alternativu, která si ná­rokovala pomocí kodifikace dosáhnout racio­nality a jasnosti.

Tretí hlavní komponentou filosofickéhoradikalismu byla politická ekonomie, jež dí-

118

ky svému individualismu a durazu namalizaci uspokojení byla utilitarismu v,phbuzná. Zásady politické ekonomie nelslucitelné s monopolem a protekcionisa byly v podstate kritikou ekonomiczákladu moci aristokracie. To politickounomii sbližovalo s jinými cástmi filosofi,ho radikalismu. Filosofictí radikálové v

le agitovali proti britským ochranársobilním zákonum.

Ctvrtou, a snad nejnápadnejší složkoulosofického radikalismu bylo racionálnívodnení demokracie, které lze najít v Benlmove Plánu parlamentní refonny (PlanParliamentary Reform, 1817) a v Poje,o vláde (Essay on Government, 1820)Jamese Milla. Jeho syn, John Stuart Mill,kládal Pojednání za ucebnici filosoficradikálu. Cílem politiky bylo ustavit jzájmu mezi vládci a ovládanými. Tomuv ceste existující nekalé zájmy, tedy z~djež stály mimo zájmy všech ostatních lispolecnosti. Bylo nutné zabránit tomu,lidé s temito nekalými zájmy využívali smocenských pozic k získávání výhod nnými prostredky. Nejlepší príklad dravlvládcu, kterí využívají svou moc k tomu,si zabezpecili výhodná místa ve státní bkracii, církvi a armáde, poskytovalo .kratické zrízenÍ. Zájmy aristokracieocividne nesdílela zbývající cást popRešení spocívalo v ustavení reprezentatiho systému vlády, který se bude zakládatuniversálním ci obecném zájmu všecha tyto nekalé zájmy zmarí. Vládcové bupodléhat demokratické kontrole, a tak sesadí a prevládne universální zájem celé PO!

lace. K tomu je zapotrebí organická refotedy podstatná ústavní zmena, která musíhrnovat znacne rozšírené, nejlépe všeovolební právo, casté volby, tajné hlasovzkrátka demokracie.

Vyznával-li clovek nekterou z techto d,trin, nebyl ješte filosofickým radikále:Mnozí podporovali jen jednu ci nez výše uvedených základních soucástí filo:fického radikalismu a pritom odmítali f

bou být považováni za cleny tohoto

Napríklad McCulloch a Nassau Seniorvetšina politických ekonomu nebyla

"'itaristy, ani radikálními demokraty,. filosofickými radikály. Vyskytli se

. ,té, kterí odmítali demokracii a posta­tak mimo oblast filosofického radika­

. (William Paley a John Austin v dobe,pusobnost právní vedy). Dále zde

.tori práva a kritikové obycejového. kterí nebyli demokraty ani stoupenci, mu, a opet tedy nepatrili k filosofic­

"álum (Mackintosh a Brougham).zmínit radikální demokraty, kterí

'opozici k utilitarismu a ucení politické'e, a byli címkoli jiným než filosofic­

radikály (Hetherington a chartisté).James Mill a John Stuart Mill byli

mimo jiné práve v tom, že zastáva­

.y základní složky doktriny filosofic­··alismu.

am a James Mill, prestože byli inte­. architekty filosofického radika­

, sami toto oznacení nepoužívali. Toálezem historiku snažících se pripsat

skupine intelektuálu ideje, jež pod­nárust liberalismu v politice a eko­Termín filosofický radikalismus

gal John Stuart Mill a jeho podobneifcí kolegové; pro ne mel specifický

a znamenal neco jiného než onechdoktrin pozdeji filosofickému radika­

pripsaných. Oznacoval malou skupinu'ch publicistu a politiku, kterí prijali

. mus, benthamovskou právní vedu,politické ekonomie, malthusiánství

í zduvodnení demokracie, a jejichcharakteristikou byla oddanost pre-, že by se mela a mohla utvorit par­strana s primárním cílem ústavní re­

demokratickou cestou. (Krome Johna

Milla byli nejvýznacnejšími osob­tohoto úsilí George Grote, bankér,

~arlamentu, který se pozdeji proslavilDejinami Recka [History of Greece];

:t Groteová, která vedla salon filosofic­

/radikálu, Sir William Molesworth, clen

parlamentu, sponzor a prispevatel casopisufilosofických radikálu a pozdeji redaktora vydavatel Díla Thomase Hobbese; FrancisPlace, organizátor a pamf1etista; John Roe­buck, clen parlamentu, koloniální reformátora posléze prední kritik krymské politiky.)

Mill a jeho souputníci rozvíjeli racionálnízduvodnení a strategii parlamentní strany od­dané demokracii, která byla v opozici k aris­tokratické strane. Demokracie versus aristo­

kracie byl základní problém, od nehož bylyvšechny ostatní problémy - jak se predpoklá­dalo - odvoditelné nebo se ve srovnání s ním

jevily jako nevýznamné. Otázka vztahu de­mokracie a aristokracie byla zásadní, protože

odrážela podstatu spolecenské reality, ježtkvela v konfliktu mezi aristokracií a lidem.Ocekávala se a navrhovala nová orientace

dvou tradicních stran, které byly ovládány

aristokraty a prosazovaly aristokratické záj­my a jež se mely sloucit do jediné. Takovépreskupení by umožnilo nástup radikální de­mokratické strany reprezentující lid a stojícív opozici proti jedné strane aristokratické.Stranický konflikt by se odvíjel mezi temi,kdo zastávají aristokratické zásady - ti bylioznaceni jako filosofictí toryové - a temi,kdo vedou zásadní obhajobu demokracie ­

filosofickými radikály. Z tohoto hlediska me­ly nejvíce co ríci dogmatické strany predsta­vující extrémní pozice, a není tedy divu, žefilosofictí radikálové byli oznacováni za dok­trináre a charakterizováni predponou "ultra".V tomto období (1824--40) mel John Stuart

Mill negativní vztah ke stranám stredu a ob­vinoval zastánce kompromisu a neutrály

z oportunismu.Filosofictí radikálové se tak odlišovali od

jiných typu radikalismu - od radikálu pred­stavovaných Thomasem PAINEM a jeho ná­sledovníky, jejichž radikalismus se zakládalna víre v prirozená práva; od tech, kterí sevenovali konkrétním problémum a v demo­kratizaci videli pouze prostredek k dosaženísvého specifického cíle; od radikálu, jakobyli naph1dad Cartwright a Cobbett, kterí svépresvedcení o nutnosti ústavní zmeny ospra-

119

vedlnovali tvrzením, že se bude jednat o re­stauraci lidových institucí, tak jak existovalyve staroveké minulosti (viz RADlKÁLOVÉ,BRITŠTÍ).

Filosofictí radikálové utvorili v Dolní sne­

movne malou frakci a ve tricátých letech de­vatenáctého století vedli mohutnou kampanve sdelovacích prostredcích. Díky rovnovázesil v Dolní snemovne mohli mít nadeji naúspech. Ta se však zhroutila, když nárustchartistického hnutí, propagace tzv. protiobil­ního zákona a jiné politické okolnosti vedlyk rozcarování a rozpadu jejich krehkéhoseskupení.

Malá strana, sama sebe vnímající a ozna­cující jako filosoficky radikální, zanikla, ale

jméno prežilo. Mnohem pozdeji použilinázev "filosofický radikalismus" historikové,

zejména Elie Halévy, jehož Vznik filosofické­ho radikalismu (Formation du radicalisme

philosophique) byl zverejnen v roce 1904a do anglictiny preložen roku 1928. Mill

pravdepodobne takovému vývoji napomohl,když ve své Autobiografii (1873) upozorno­val na svou ranou politickou aktivitu. Avšakna rozdíl od jeho pomerne presné definice sevžilo Halévyho volné užití pojmu, které zahr­novalo benthamismus, utilitarismus, liberalis­

mus, doktrinu laissez-faire a zevšeobecnenýradikalismus.

Hlavní kritika filosofických radikálu sme­rovala k jejich doktrinárství a byla vedenacentristy sdruženými ve strane whigu. PodleFrancise Jeffreye podnecovali obcanské ne­sváry a ztežovali usmírení tríd a stran. Také

MACAULA Y mel mnoho výhrad - užívalideduktivního uvažování, které je v politicenevhodné, podobali se puritánum a jakobí­num v sedmnáctém století, jejich podpora ze­smešnovala jinak žádoucí cíle, byli arogantnía netolerantní, dali reformnímu hnutí prllišrevolucní charakter. V méne sofistikované

podobe zopakoval nekteré z techto výtekStephen v díle Anglictí utilitaristé (EnglishUtilitarians, 1900). Z jiných pozic vedl svoukritiku filosofického radikalismu CARL YLE.

Napadal jeho individualismus, necitelnost

1"'{\

k duchovním potrebám a podporu tržní

nomiky. MARX považoval filosofickýkalismus za buržoasní ideologii.

odkazy

Ha!évy, E.: The Growth oj Phi/osophic Radic.

prel. M. Morris. Londýn: Faber & Gwyer. 1928.

Mm. J.: An Essayon Govemment. New York:

ral Art Press, 1955.

Stephen. L.: The Eng/ish Utilitarians.

London School of Economics and Politica! Sci,1950.

Forteseue, Sir John (mezi léty 1385

- kolem roku 1476) Do Lincolnovy prákoleje byl prijat pred rokem 1420, roku Ise stal nejvyšším soudcem královského

ního dvora. Byl pevne spjat s dynastiícasteru - až do jejich konecné porážky v1471 - a podstatnou cást šedesátých letnáctého století (kdy vznikla jeho nejd:tejší díla) strávil v exilu. Když se pak

bil Edwardu IV., nesehrál už ve verejživote žádnou významnejší roli.

Všechny Fortescueovy spisy vycz politických konfliktu Anglie, jež zažil.jeho význam v dejinách politického my.plyne z jeho obecných idejí a kategorií,rých využíval k vyložení postoju strany.'které v konfliktech stál. Ve spisech O pprírodních zákonu (De natura legis nal1461-3), O chválách anglických zákonulaudibus legum Anglie, 1471) a ve

Anglie ( 1471) spocívají základy jehomentace v tomisticko-aristotelovské prine právní tradici. Lidská spolecnost je od'zena z prirozených zákonu a její dobrýa blahobyt jsou závislé na vláde - zvláštevláde monarchistické. Panství ci nadv

(dominium) vykonávané vládci je tak sv souladu s "prirozenou spravedlností". FI

tescue se prl1iš nezabývá - což je príznacnlproblémem tyranie; jeho velkou snahourozlišit ruzné formy nadvlády. Rozlišujedevším mezi "královským" panstvím (do

nium regale) a "politickým" ci (pozdejší

jí) ,,konstitucním" panstvím (domin i­··'cum). Rozdíl spocívá ve zdroji prá­

m z techto systému. V dominium

jc jeho zdrojem vule vládce, v domini­"'cum jsou zákony vytváreny "obca-

's).m ,,královského panství" (první ze

adních forem), ztelesnujícího v jis­

I)'slu "absolutní" autoritu vládce, byloFortescua francouzské království jeho

Naproti tomu dominium politicum pro'10 duležité jako takové, ale jako pod­

'prvek tretí formy - dominium politi-regale - která se nacházela, jak se do­v anglické monarchii. Zde se výkonná'itelná autorita dedicného panovníka

s podstatnou participací - pro­reprezentantu v parlamentu - krá­

.poddaných. Zákony nelze utváret a da-lt bez plného a aktivního souhlasu

. Fortescueovo peclivé srovnání do­.y s francouzským dominium regale

ve prospech anglického systému. Tovztahuje ke komplexnímu výkladu pu­'dské spolecnosti obecne i k ,,historic­

.i puvodu konkrétních politickýchlostí.U Fortescuea lze vysledovat i prí­

rysy s ranejšími theologickými pojetí-. ia. JHB

Sir John: The Works oj Sir John Fortes­

Thomas Fortescue. 2 sv. Londýn, 1869.

:t, Miehel (1926-1984) Francouzský, historik idejí a post-strukturalista.

se mu dostalo na École Normale'ICure, kde roku 1948 získal licenciát

.e, roku 1950 psychologie a v roceobhájil doktorát psychopatologie. Vy­

na nekolika universitách ve Francii

. . .e a roku 1970 mu byl udelen profe­stolec na prestižní College de France., kdy zemrel, byl obecne považován za

bo z nevýznamnejších a nejpuvodnej­filosofu poválecné Francie.

Foucault zahájil svoji profesionální karié­ru jako psycholog, pracoval s duševnenemocnými a zacal se kriticky dívat na zpu­sob, jímž pojmy duševního zdraví a šílenství,rozumu a nerozumu vymezovaly kategoriiduševní nemoci. Jeho práce v této oblastikulminovala v díle Šílenství a nerozum: deji­ny šílenství v klasickém veku (Folie et dérai­son: historie de la folie á l' age classique,1961). Foucaultuv zájem o puvod pojmua metod humanitních ved také vyústil ve stu­die o pocátcích klinické medicíny a moder­ních pojetí patologického (Vznik kliniky[Naissance de la clinique], 1963), a o vznikumoderních spolecenských ved (Slova a veci[Les Mots et les choses], 1966). V roce 1969

se pokusil o filosofické prezkoumání své me­todologické praxe a postupu v Archeologiivedení (L' Archéologie du savoir). Výsled­kem byla vysoce komplexní analýza toho,k cemu Foucault odkazuje jako k "diskur­sum" - tedy souboru tvrzení, metod, klasifi­kacních schemat a predmetu analýzy, které,byt jsou zdánlive nesourodé a protikladné,mají spolecnou radu logicky zduvodnenýchpravidel, jež ovládají jejich fungování.

V techto raných dílech uvedl Foucalt po­znání a praxi humanitních a spolecenskýchved do vztahu k prevratným intelektuálnímzmenám na konci osmnáctého století - ke

zmenám, které nebylo možné vysvetlit z hle­diska vývoje nebo pokroku poznání, ale kterébylo nutno chápat jako premenu jednohozpusobu organizace a vymezování lidskéhochování na jiný. Casto se uvádejí analogiemezi Foucaultovým dílem a dílem ThomaseKuhna, které jsou celkem na míste, až na to,že tam, kde Kuhn mluví o paradigmatech,hovorí Foucault o diskursech a epistematech,a zatímco se Kuhn soustredí na zralé vedy ­napr. fysiku - Foucault se zabývá obzvláštetemi "vedami", které si ciní nárok na pozná­vání lidské prirozenosti a stavu, zejména ve­dami lékarskými, psychologií, psychiatriía sociologií. Navíc je Foucault - na rozdíl odKuhna, který je v tomto bode neurcitý - ne­oblomný ve svém presvedcení o neurcené

121

123

Fourier, Charles (1772-1837) Francouzský

ut.opický socialista. Narodil se v Besan90nu,pozdeji žil hlavne v Paríži a živil se jako bez­významný obchodní cestující. Behem fran­couzské revoluce pozoroval obchodní ma­

chinace kupcu, kterí schranovali své zásobyobilí ci je svévolne nicili, a byl tím hlub.ocezasažen; prišel také o svuj rodinný majetek .Jinak vedl všední samotárský život. Fourier

byl samouk a zrídkakdy ve svém díle odka­zuje na jiné myslitele, i když je zrejmé, žejeho historické schema bylo ovlivnen.o osví­censkými idejemi POKROKU. Všechny jehocetné práce zn.ovu opakují stejné základnímyšlenky; jejich nejúplnejší formulace se ob­jevuje v Teorii universální jednoty (Théoriede l'unité universelle, 1822) .

F.ourieruv utopismus zacal jeho analýzou

,,144 zel civiliz.ované spolecnosti", mezi než

pocítal obch.od, podvod, cizoložství atd. Vy­tvoril komplexní hist.orickou taxonomii, ježse zakládala na numerologii a ukazovala, že

Civilizace (sp.olecnost jeho doby) je nižší

spolecenskou formou, ne tak vzdálenou bar­barství. Po Harmonii, nejvyšší spolecenské

forme, bude následovat úpadek a lidský his­

torický cyklus bude trvat asi 80 000 let.Podle F.ouriera jsou lidé .obdareni dvanácti

základními "vášnemi", jež vyžadují uspoko­

jení: vášne peti smyslu, vášen prátelství, lás-

odkazy

Foucault, M.: Power/Knowledge. ed. C. Gordon.

Brighton. Sussex: Harvester; New York: Pantheon,1980.

__ : Language. Counter-Memory. Practice. ed.O.F. Bouchard. Ithaca. NY: Cornell University Press;

Oxford: Blackwell. 1977.

__ : Dejiny š([enstvf, prel. V. Ovoráková. Praha:

Lidové noviny. 1993.

__ : Diskurs. autor. genealogie. prel. P. Horák.Praha: Nakladatelství Svoboda, 1994.

__ : La volonté de savoir. histoire de la sexualité.Paríž: Gallimard, 1976.

* Sheridan. A.: Michel Foucault: the Will to Truth.

Londýn: Tavistock, 1980.

~ _ odhal.ování iracionálního a zlocinné­zdánlive raci.onálním - a jako takové

hluboce ovlivneny NlETZSCHEM. Jsou:ny proti "pravdám" a "vedení" mo-

,o sveta a jejich cílem je odhalit puso-.moci v praktikách, které tyt.o pravdy'nrlzují, aby umožnily tem, kd.o jimi trpí,lvit se na odpor. Chtejí nám ukázat, že..sami sebe udelali zkaženými, bláznivý­

:mocnými a provinujícími se, protože

se podrídili poznání a praktikám, kterévají perversi, bláznivost, nemoc a zlo­

:tjiných. Za tímto genealogickým pr.o­leŽÍ základní presvedcení, že v historii

, :tuje k.onstantní lidská subjektivita, žád­.tná filosofická antropologie, žádná

divá" lidská podmínenost ci prirozen.ost:v cloveku - dokonce ani jeho telo - není

ne stabilní, aby mohlo sloužit jako

pro sebepoznání ci porozumení jiným•• (Language, Counter-Memory, Practice,

i) V historii tedy není žádný smysl ci rád;,emužeme uniknout z pusobnosti m.oci

··osti. Abychom se vyhnuli ovládnutí,

.y nezbytný boj, který presto nemuže'.t osvobození, pr.ot.ože moc je inherent-

rysem spolecenských vztahu - nemu­jednat, aniž bychom meli nepríznivý

na podmínky, za nichž jednají druzí..o však neplyne, že moc bude mít vždyInkrétní formu, kterou prijala ve spoje­

s vedami o cloveku.

ejbežnejší kritika zamerená na F.oucaulta.tává z t.ohoto poprení osvobození a jeho,ého relativismu. Vypadá to, že námault nemuže nabídn.out žádný duvod,

dát prednost jinému stavu vecí pred tím,kterém žijeme nyní. Tato kritika se však

ne míjí úcinkem: Foucaultovým záme­je vytváret nejistotu a pochyby, nutit nás

'e promýšlet kategorie i metody, v jejichž,ci žijeme. Tedy osvobodit nás - alespon

jisté míry - tím, že nás uvedomí o tom, coleztratili, když jsme se stali tím, cím jsme,

Uvolnit tak sevrení, jímž vedy o cloveku

iUcasnosti vykonávají sv.ou moc nad sebe­,zumením obcanu moderního státu. MP

jejichž pravidla a normy p.oskytují krinormálního fungování - at už ve fysickéduševním zdraví, nebo ve spolecenskémvání a osobních a sexuálních vztazích. ~caultovým cílem bylo ukázat, že tyto stan,dy jsou založeny v iracionálním, naho ,.

a nespravedlivém stejnou merou jako ty,nahradily. Ve své práci o vezení, v psvazku Dejin sexuality (Hist.oire de la selité, 1976) a v množství jiných menších(Moc/Poznání [Power/Kn.owledge] 19nabízí Foucault r.ozsáhlou analýzu zplisol

jímž je vytváren moderní jedinec ci subjVedy o cloveku determinovaly práve tyg.orie, v jejichž rámci pojmove chápeme ssubjektivitu a svá implicitní kriteria noty a patologicnosti. Tím spolecenské v'vytvorily disciplin.ované subjekty modstátu a jako sam.ozrejmý dlisledek samoistát. Moderní stát vládne více než prosnictvím síly použitím poznání a metodo cloveku, které k.onstruují podrízenou sjektivitu - pomocí "mikrofysiky" moci.

Mesíc pred Foucaultovou smrtí vyšelhý a tretí svazek jeh.o Dejin sexuality a cbyl už témer pripraven k tisku. Foucaultkracoval ve své snaze zachytit puvod mních pojetí subjektivity a morálky pomstudia sexuální etiky. Tato analýza všakstatne revidovala jeho rané dílo ve dvouležitých ohledech: kladl mnohem meduraz na funkci moci a neumístoval nynívoj predmetu sexuální etiky do racionalissedmnáctého a osmnáctého století, ale

zrodu západníh.o rozumu ve filos.ofovánÍ R,

ku. Jak v klasickém, tak krestanském myšI- i když ruznými zplisoby - se dostaly sejáství a morální cinnost do tesného vztahDva nové díly nabízejí záznam následnýCItransformací sexuality a jejích subjektu, abyse ukázal.o, že naše soucasná posedlostsexem ani zdaleka není známkou našeho

osvobození, ale poukazuje na to, že nám chy­bí jakék.oli nedonucovací pojetí života.

I pres casté zmeny Foucoult.ova stanoviskalze vždy rozeznat v celém jeho díle dve téma­ta. Foucault.ovy analýzy mají "genealogickoU"

povaze diskursivních zmen. Oproti tem, kdov dejinách civilizace vidí trvalý pnoeh po­kroku vedeného zvyšující se racionalitoulidstva a jeho stále vetší schopností rozumetlidské existenci, zduraznuje Foucault diskonti­nuitu, zlom a nahodilost v tom, jak sami sebechápeme. P.osun z jedné konstelace diskursu(epistematu) k jiné a preskupení konfiguracítvrzení, metod a úsudku, které následuje, ne­mohou být popsány jako sebeospravedlnujícía sebevysvetlující forma racionálního pokro­ku, ani je nelze redukovat a vysvetlit odkazyk determinujícím materiálním podmínkámGako v MARXISMU). Podle Foucaulta hrajev historii idejí klícovou a rozhodující rolilibovolné, nahodilé a ne-racionální.

Ve své inauguracní prednášce "Pravidladiskursu" na C.ollege de France v roce 1970poprvé zavedl d.o svého díla pojem MOC.Jeho další významná práce, Dohlížet a trestat(Surveiller et punir, 1975) byla analýzou po­cátku moderníh.o vezenství a s nimi spjatýchukáznovacích praktik, jež plne integrovalajeho nové pojetí moci a jeho vztah k pravdámhumanitních ved. V tomto díle videl veznici

jako oblast praxe, v níž by se mohly huma­nitní vedy a jejich metody normalizace rozví­jet dríve, než se rozšírí na zbytek spolecnosti.Zatímc.o drívejší Foucaultovy rozbory diskur­su casto prip.omínaly vysoce abstraktní studieidejí, pojem moci mu umožnil více zduraznitspolecenské a materiální podmínky, za nichžse tyto ideje vyvíjely. Podle Foucaultaje mocintegrální soucástí ve vytvárení pravdy ­pravda a moc fungují ve vzájemné závislosti:"Pravda je vec z tohot.o sveta - je vytvárenapouze díky cetným f.ormám d.onucení a vyvo­lává obvyklé úcinky moci. Každá spolecnostmá svuj režim pravdy, svoji ,obecnou politi­ku' pravdy, tedy typy diskursu, které prijímáa umožnuje jim pusobit jako pravdivým ...••(Power/Knowledge, s.13l.)

Vedy o cloveku a jejich met.ody zacalyzvýšenou merou monit.orovat a ukáznovat di­sonantní prvky ve spolecenském organismua "zacházet" s nimi. OSVÍCENSTVÍ nám za­

nechal.o odkaz ved a souvisejících metod,

122

ky, vášen pro rodinu a ctižádostivá vášen,dále ,,kabalistická" vášen pro intriku, "motý­lí" vášen pro zmenu a "smíšená" vášen prokombinování fysických potešení s duševní­mi. V ideálním prípade sjednocuje všechnyvášen trináctá - touha po harmonii. Povahakaždého jedince je urcována ruznou kombi­nací prevládajících vášní, avšak v Civilizacijsou vášne kaženy a prevraceny špatnými in­stitucemi - napr. manželstvím a obchodem ­a cloveku prinášejí pouze útrapy.

Fourierova utopická komunita, "falangsté­ra", predstavovala takovou spolecenskouorganizaci, v níž by vášne každého byly plnerozvíjeny a uspokojovány. Falangstéra bysestávala z 1610 lidí, každý z nich jiné pova­hy, a jejím základním principem by byla pri­tažlivá práce. Každý by delal to, co ho nejví­ce teší: milovník ruží by pestoval ruže a deti,které by nacházely zalíbení ve hrách ve špí­ne, by odvážely odpadky. Lidé by pracovalive skupinách, tzv. sérifch. Každý den bydelali dvanáct ruzných prací, aby byla uspo­kojena jejich motýlí vášen, a jedli devetkrátza den. Protože veškerá spolecenská cinnosta práce by byla založena na prirozené pritaž­livosti a sklonech, nebylo by zapotrebí žádnéformální politické organizace - spolecnost byfungovala spontánne. Odmeny by byly roz­delovány v pomeru k tomu, jak clovek sámprispel, jeho talentu a investici, a rozdíl mezibohatými a chudými by nehrál žádnou roli,protože všichni by žili spolecne. Také deti bybyly vychovávány spolecne - temi, jejichžvášní by byla výchova detí. V analogickéutopii Nový láskyplný svet (vyšlo až v roce1967) popsal Fourier sexuální organizaci fa­langstéry, jež se opírala o pritažlivost, volnoulásku a mnohocetné vztahy. Spolecenskásoudržnost by byla silná, protože lidé by siutváreli vztahy ke svým spolupracovníkumv ruzných sériích a k množství svých sexuál­ních partneru. Fourier mel vizi celosvetové

federace nezávislých falangstér a putujících"armád" ševcu, cukrárU a milencu, kterí bynavštevovali komunity, aby se úcastnili sou­teží a festivalu.

124

Fourier sedával každý den v resta'a cekal na bohatého mecenáše, který byzoval jeho myšlenky. Nikoho takového QI

šel, ale inspiroval mnoho následoExperimenty podle Fouriera se uskut,

v Rumunsku a švýcarském kantonu Jura,veji pak v Kalifornii. I když byl Fo

MARXEM a ENGELSEM oznacen za "pického socialistu" bez odpovídající hiské a trídní analýzy, prece jen jej Engelsnotil kladne za jeho "dialektickou analspolecenských problému. Surrealista B

ve své 6de na Fouriera velebil jeho psy,logický ponor. Také mnoho francouzs:

studentU behem neklidného roku 1968 VY'

lovalo Fourierovy ideje, protože byl obhájspontánnosti a osobního rozvoje. Komb'spolecenské filosofie s psychologickým videm a duraz na osobní štestí ciní Foud

teorii pres mnohé její výstrednosti stálemavou. (Viz také UTOPISMUS)

odkazy

Fourier. Ch.: Oeuvres compleres, ed. D. Oleskie

12 sv. Paríž, 1965-8.

__ : The Utopian Vision oj Charles Fourier.

J. Beecher a R. Bienvenu. Londýn: Cape, 1972.

francouzské osvícenství Historické o

následující po konci absolutismu, po sLudvíka XIV. v roce 1715, a predchfrancouzské revoluci roku 1789, která - j:

se casto tvrdí - jím byla vyvolána. Franco1

ské osvícenství bylo casem ideologick,kvasu a ruchu, kdy na sebe uctivou pOZOffiltémer všech cástí spolecnosti strhli les ph'sophes. Nedalo vzejít žádným velkým PUVI

ním myslitelum typu Descarta, Spinozy, Hbese ci Locka, bylo spíše druhým stádiem V,ku Rozumu, kdy intelektuálové s pozorubným literárním nadáním používali metodonalismu minulého století jako nástroju p:

tradicním idejím náboženství, spolecnoa kultury, a prizpusobili si objevy empirissedmnáctého století k rozvoji populárníchrií založených na odvolávání se k "vede".

.J -sophes se ve svých názorech lišili,než se bežne predpokládá, všichni však

. pojetí filosofie jako aktivní cinnosti,ž nekterí z nich byli deisty, jiní atheis­ivlažnými katolíky nebo skeptickými

,ty, všichni byli antiklerikály sjed-

lými v neprátelství k "povere", k ira­a netolerantním metodám církve

tosti svetských autorit, které se snaži­

,utit si souhlas silou. Všichni byli stou­humanismu a byli oddaní reforme.·.tické teoretiky francouzského osvícen-

rozdelit do trí hlavních souperících

royalisté vedení VOLTAlREM; parla­'.sté v cele s MONTESQUlEUEM;,likáni predstavovaní ROUSSEAUEM.,entární i royalistická škola se inspiro­

',ckou filosofií, obe pokládaly anglic­

systém za "zrcadlo svobody".

:ly se však k odlišným anglickým filo­a odlišne vykládaly anglickou vládu.

uieu a jeho následovníci cerpali in-, z LOCKA a na Anglii obdivovali

zavedenou revolucním zrízením z ro­

9. Voltaire a jeho prátelé se obracelik Francisi BACONOVI; na Anglii více

lbparlamentní vlády ocenovali systémsvobody a náboženské tolerance.

luieu navrhoval použít pro francouzs-:formu whigovskou strategii rozdelení,vanosti mezi výkonnou, zákonodárnou

moc. Voltaire chtel ve Francii usku­

baconovský sen o svrchovanosti rozu­zajištené pokrokem vedy a technologie,

. cí vlády a odstranením povery.body mezi Montesquieuem a Voltai­

odrážely v myšlení osmnáctého století'té míry drívejší hluboké politické ne­, Montesquieu, dedicný šlechtic a ne­

li president provincionálního soudníhoonodárného dvora (parlement), mohl

pán jako ideolog své trídy a jeho teo­jako nová formulace staré these nobiliai­Podle této teorie stará francouzská ústava

lvila krále jen jako prvního šlechtice ríše,eného zákonu, který byl dán parle­

a pn'kazy Božími, jak jsou vyloženy

církví. Stejne tak Voltaire by mohl být pova­žován za nového vykladace staré these roya­

le. podle níž byl král autorem zákona a jakozástupci každého jednotlivého ze svých pod­daných stál nad všemi ostatními stavy a insti­tucemi ríše, aby vládnul pro dobro své zeme

jako celku.Ideologický obsah teorií Montesquieua

a Voltaira tedy velkou merou navazoval nadve theses sedmnáctého století, presto však

oba filosofové rozvíjeli argumentaci k pod­

pore vlastních idejí, jež byly samy o sobenové a vyvolány novou situací. Sedmnáctéstoletí bylo svedkem nepretržitého rozši­rování královského absolutismu ve Francii naúkor aristokracie a všech dalších stredních

stavu, takže zastánci these nobiliaire se moh­li dovolávat pouze vadnoucích vzpomíneka umírající tradice. Na pocátku osmnáctéhostoletí však jedna událost dala noblesse derobe nový životní impuls. Vévoda Orleán­ský, zastávající funkci regenta, shledal nez­bytým svolat parlements, aby oponoval usta­novením v záveti Ludvíka XIV., která ohro­

žovalajeho nároky. Neocekávane znovu oži­vený parlamentní stav se pustil do bojeo vetší a vetší moc, který trval po nekolik

následujících desetiletí. V Montesquieuovimel geniálního teoretika, který tyto požadav­ky ospravedlnoval.

Soucástí Montesquieuova novátorství by­

lo, že neargumentoval v rámci prísne právní­ho formalismu. Jeho prístup predjímal to, co

pozdeji vstoupilo ve známost jako "politickásociologie". Hledal obecné zákony spolecen­ské organizace, které by cloveku umožnilyzjistit, jaké ústavní formy a politické instituceby se nejlépe hodily pro danou spolecnosta jaká opatrení by privodila zamýšlené úcin­ky. Na základe techto zkoumání došel Mon­tesquieu k záveru, že svoboda muže být nej­lépe uchránena ve státe, v nemž si žádnývládní orgán nemuže monopolizovat moca stát se tak despotickým. Odtud pocházejí

jeho formulace rozdelené svrchovanosti ­pojmy kontroly a vyvažování (CHECKSAND BALANCES) a ROZDELENÍ MOCÍ.

125

127

hovaIi pro Francii republikánskou vládu,zpochybnovali královo právo hrát imperiálníroli za jejími hranicemi .

Francouzské osvícenství velebilo "ušlech­

tilé divochy"; Rousseau nebyl prvním anijediným z philosophes, který tvrdil, že polo­nazí obyvatelé lesu Severní Ameriky ciostrovu v jižním Tichomorí jsou stejne inteli­gentní a ve skutecnosti na vyšší morálníúrovni než sofIstikovaní obyvatelé evrop­ských mest. Tvrdil to už dríve badatel a ces­tovatel Bougainville a potvrzovaly to kromeRousseaua i tucty módních spisovatelu. Di­derot a Raynal šli dokonce dále a požadovali,aby evropští panovníci nezabírali domorodáúzemí "ušlechtilých divochu" a nenarušovalitak jejich vlastnictví; aby je nenapadali ­jako Španelé - ani nekazili - jako Holandané- zavádením obchodu a kolonizací.

Jiné hlasy v osvícenství se priklánely k ba­conovské ideologii pokroku. Rozširováníobchodu, prumyslu a moderní medicíny naostatní svetadíly bylo hodnoceno kladnea povzbuzováno jako soucást dobývání príro­dy, vítezství vedy nad nevedomostí. Na místemisionáru s biblemi v rukou si tito philosop­

hes predstavovali technologicky vzdelanéodborníky, prinášející dobrodiní evropské ci­vilizace divochum, jejichž opravdová ušlech­tilost je mela ochránit pred zlem evropskézkaženosti.

Víra v nevinnost exotických divochu nešlaruku v ruce s duverou v prosté lidi nižšíchtríd doma. Vynášeli-li Rousseau a Voltairedemokratické prvky v ženevské ústave, byloto jen proto, že systém všeobecného verejné­ho vzdelání ucinil z delnické trídy v Ženevetrídu vzdelanou. Jako obecné pravidlo Rou­sseau podporoval lidovou úcast v legislative,ne však ve vláde. Voltaire si dokonce ani ne­

prál, aby se ve Francii rozšírilo všeobecnévzdelání, natož demokracie. Byl-li mezi en­cyklopedisty zastánce demokracie, pak jímbyl Condorcet, ale i on navrhoval omezit úlo­hu lidu v politice na hlasování o jeho zástup­cích, kterí by byli zárukou toho, že tvorba zá­konu a politických metod bude sverena lidem

pomocí modelu odvozeného ze Spartya etikou obcanského humanismu. Mohl

.obit na ctenáre, jimž se dostalo klasic­vzdelání. Ironií Francie osmnáctého sto­10, že katolická církev, kterou bourbon­ové v takové míre podporovali, neucila

uctívání monarchie, ale spíše je roz­studia antiky pobízela k obdivu k výdo­

recké polis a Rímské republiky. Rou­

'VY ideje se ujaly v pude, kterou církevIvovala.

,ontesquieuova whigovská teorie, která.e vyšla v dobe jeho smrti (1755) z mó­znovu objevila o nekolik let pozdeji,

královi ministri ve Versailles podnikli

',cký zákrok proti parlements. Encyklo­se tehdy rozštepili na protikladné tá­

Nekterí, naphKlad HOLBACH a Dide-

prijali Montesquieuovy argumenty pro:lenou svrchovanost jako jedinou obranudespotismem, jiní, vedení Voltairem,

i krále k odporu proti reakcním parle­a klem a k tomu, aby sám vykonával

autoritu.

Ivý rozruch kolem ideje republikánsképodnítil úspech americké revolucedesátých letech osmnáctého století.RCET, nejmladší z velkých encyk-

'stu, si dopisoval s nekolika americký­,telektuály a rozvíjel myšlenky o druhu

, jež by se nejlépe hodila pro republikusti Spojených státu. Republikánskáuž nemusela být v evropských predsta-nadále spojována s reckými mestskými

ci kantony švýcarské konfederace.:eauovo tvrzení, že pouze malý státbýt skutecne republikánský, zacalo býtlybnováno událostmi. Po tom, co se

v Americe, mohlo být o republikánství'váno jako o možnosti i pro Francii.

Francouzská monarchie, která vydala ob­:é sumy na pomoc americkým povstal­v jejich vzpoure proti anglickému králi,potrestala Brity za uchvácení Kanady,shledala, že uvolnila síly, jež mohly

hybnit její vlastní nárok na vládu. I teo­:ové, kterí nešli tak daleko, aby navr-

velice zaneprázdneni reformou parížské

vadla a francouzské hudby a v revoluci VI

videli krok smerem k revoluci v myšlení.Približne v té dobe se vynoril tretí

proud v osvícenském politickém mymohli bychom ríci these républicaine, .alternativa k modernizovaným formámroyale i these nobiliaire. Jeho nejvýznpredstavitel Rousseau byl tehdy Dide:

vým blízkým prítelem a aktivním prispevllem Encyclopédie. Jeho REPUBLIKÁN

bylo ve své formulaci stejne racionalistick6

ko Montesquieuv parlamentarismus a rOYimus voltairovcu. Navíc bylo predjímánojisté míry v raných spisech Montesquieuamotného.

V Perských listech z roku 1721 proMontesquieu jistou touhu po republ'vláde a dozajista ji pokládal za nejvyšší j,

dokud nemel možnost seznámit se s reali!republikánské vlády v Benátkách a Hol

sku a nebyl z této iluze vylécen. Naopakradostne prekvapila svoboda, jež vzkvé:v konstitucní monarchii anglické, a to zm

jeho stanovisko. Montesquieuova vize re:

blikánské ctnosti se odvíjela od cetby o relikách starovekých Reku a Rímanu a "'

stála ve zkoušce zkušenosti, o níž se jvedec - toho si byl vedom - musel opírat.

Rousseau na druhé strane cerpal svojipublikánskou inspiraci ze ženevského m

ského státu, kde se narodil a byl vychoviPod povrch liberálního ženevského zrí

však nahlédl teprve až mu bylo hodnectyricet, aby tam rozeznal krutou nadvl

dedicného patriciátu. Jeho modelovou repub:kou byla ženeva, jak ji navrhoval Kal

v šestnáctém století, ne taková, jakou se sve století osmnáctém, ale Rousseau tento m

del rozpracoval s takovou výmluvností, žerepublikánský stát stal v predstavách osmnác­

tého století živoucím a presvedcivým ideálem.Úspech Rousseaovy prezentace these rt­

publicaine byl snad cástecne zpusoben tím.

že se jako na svuj vzor nespoléhal pouze na.Ženevu ani nezavádel nejaké prvky protes­tantského náboženství. ModifIkoval ženevskÝ

Význam techto záveru pro francouzskousituaci byl zrejmý.

Royalismus Voltaira a jeho prátel se pre­zentoval ve stejne moderní forme. Voltaire,sebevedomý a hrdý buržoa, se netajil svýmosobním odporem k aristokratum všeho dru­hu, zvlášte pak k noblesse de robe, která uží­

vala svých pravomocí v parlements k páleníknih a mucení heretiku; jako "vedecký" mys­litel udávající tón prispevatelum "vedec­kých" svazku Encyclopedie kladl duraz naracionální oduvodnení ABSOLUTISMU.

Bacon, jehož se vydavatelé Encyclopedie

DIDEROT a d ALEMBERT dovolávali jakoproroka svého vydavatelského pocinu, jimodkázal dvojí poselství a úkol: za prvé, zave­dení vedeckých programu na zlepšení životalidí na zemi; za druhé, vytvorení centralizo­

vané vlády, která by tyto programy uvedlav cinnost, vlády, kterou muže zarucit pouzemocný panovník, neomezovaný predstaviteli

církví, soudními dvory a parlamenty. Za­tímco jiní "staromódnejší" zastánci absolu­

tismu se dovolávali tradice, encyklopedisténejenomže stáli, jako prevážne celé osví­cenství, pevne za rozumem, ale toužili hopostavit do služeb panovníkova nároku namonopol moci.

"Osvícenský despotismus" je nespravedli-vý název pro to, co meli Voltaire, Diderot,Alembert a jejich spolupracovníci na mysli,když volali po osvíceném absolutismu. Ke

své oddanosti baconovskému politickému plá-nu totiž pripojovali liberální ci lockeovskouvíru v prirozené právo jedince na život, svo­

bodu a vlastnictví. Montesquieu sice psal do

Encyclopédie a mladšími philosophes byluznáván za Voltairovi rovnocenného teoreti­

ka a patriarchu osvícenství, avšak v padesá­tých letech osmnáctého století, kdy vycháze­ly první svazky Encyclopédie, cítilo pouzemálo z jejích prispevatelu sympatie k náro­kum parlamentního stavu, jehož byl Montes­quieu reprezentantem. Když zakázal Ludvík

XV. v roce 1753 parížský parlament, abyuvolnil ruce královskému dvoru, encyklope­disté nijak neprotestovali. V té dobe byli práve

126

s nejvyšším intelektem. Stále prítomnou po­stavou v osvícenském politickém myšlení bylodborník, zjednodušená verse PLA TÓNO­

VA filosofa-vládce. V Condorcetových spi­sech je demokracie spojena s ideou kultivo­vané a spolecensky angažované obcanskéslužby vedoucí stát k verejnému dobru, cožje ideál, který se - pokud je TOCQUEVI­LLOV A analýza ancien régime správná _príliš nevzdaluje tomu, jaký o.braz melo.o. So.be buržo.asní úrednictvo. slo.užící bo.ur­bo.nským králum.

Vo.ltaire ve svém slavném románu Candi­de zesmešnuje o.ptimismus, ale samo. o.sví­cenství bylo. vekem o.ptimismu. Zemetresenív Lisabo.nu v roce 1755 sice o.tráslo. vírou

v laskavo.st Bo.ha, duverou encyklo.pedistuv po.kro.k však nemo.hlo. o.trást nic. Do.ko.nce

i HEL VÉTIUS, který Po.jímal clo.veka jako. ja­kýsi stro.j sestavený podle standardm"ho.VZo.ru,s duverou predpo.kládal nepretržité zlepšo.vánía Co.ndo.rcet, ocekávající své zatcení agentyhruzo.vlády v roce 1793, vyhlašo.val nevyhnu­telný prícho.d lidského. zdo.ko.nalení.

Žádný z philosophes však nenabídl o.prav­du presvedcivé racio.nální dUVo.dysvého. o.pti­mismu. Predpo.vedi lepší budo.ucno.sti snadmo.hly mezi empiriky vyvo.lat snahu hledatsvedectví o. zlepšo.vání v minulo.sti. Vetšina

o.svícenské literatury však lící minulé dejinyclo.veka jako. do.bu úpadku. Ro.usseau prohla­

Šo.val, že clo.vek je prirozene do.brý, jen abydo.dal, že dlo.uhá zkušeno.st clo.veka o.d do.b,kdy o.pustil stav prirozeno.sti, byla zkušeno.stírosto.ucí zkaženo.sti. Co.ndo.rcet ríkal, že lid­stvo. smeruje po.stupne k do.ko.nalo.sti, ale zavýdo.bytky klasické antiky videl následo.vatjen tisíc let temno.ty a úpadku.

Jako. se philosophes navzájem nesho.dli vesvých Po.litických teo.riích, byli rozdeleni i vesvých názorech eko.no.mických. Opet se casto.

o.braceli k anglickým teo.retikum v nadeji, žeu nich najdo.u inspiraci; nekterí však šli ve

sto.pách Lo.cko.va merkantilistického. ucení,jiní uznávali do.ktrinu vo.lného. o.bcho.du.

Fran~o.is Quesnay, zakladatel fysio.kratické

ško.ly, byl nejduležitejším z druhé skupiny

128

(viz MERKANTILISMUS a FYSIO

TlSMUS). Tvrdil; že každý clo.vek je m,Vo.vánvlastním zájmem, ale priro.zený zále,harmo.nie umo.žnuje, aby nespo.utaná So.má cinno.st smero.vala k verejnému do.

Bylo. parado.xní, že vetšina fysio.kratu vyvala Vo.ltairovsko.Utaktiku o.svíceného. ablutismu - chteli laissez-jaire v eko.no.mi,

ale dirigisme v po.litice, i když treba pO!jako. prostredek ke zrušení tradicních, pezavedených o.bcho.dních o.mezení. PraktiCi

neúspech do.ktriny vo.lného. o.bcho.du prijvládo.U Ludvíka XV. v šedesátých leo.smnáctého. sto.letí a to., že neslo.užila ku

spechu niko.mu kro.me chamtivých spekulanlprimelo. neko.lik o.svícenských filo.So.fu_devším Galieniho., Didero.ta a Ho.lbacha _

hájili nutno.st státní ko.ntroly eko.no.miky,k,to.jiní - Turgo.t, Mo.rellet a Mercier de laviere - hledali na základe fysio.kratismu no.zduvo.dnení eko.no.mické SVo.bo.dy.

Dalším casto. diskuto.vaným tématem b

luxus - a ani zde philosophes nedo.spelisho.de. Zastánci prepychu tvrdili, že jesilo.Uprumyslo.vého. po.kro.ku, že zvyšuje nijen sPo.trebu, ale i kvalitu vyrábeného. zbo.

Odpurci zastávali názo.r, že o.dvrací prumy:o.d výroby vecí, jež Po.trebuje každý, kbe neužitecných predmetu pro zábavu mskupiny privilego.vaných. Nekterí se sn w.

o.ddelit SVo.Ueko.no.micko.u teo.rii o.d úv

o. mo.rálce, jiní je nao.pak sluco.vali. Nena­sytno.st, hrabivo.st, závist byly do.ko.nce vítá­

ny, proto.že stimulo.valy eko.no.miku tím, jakhnaly lidi k cinu. Vo.ltairo.va milenka Mada­me du Chatelet, která prelo.žila do. franco.uz­štiny MANDEVILLA, a do.ko.nce sám Vo.l­

taire v Obhajobe svetáka (La Défense du

mo.ndain) nadšene prijali myšlenku, žeo.so.bní nectno.sti mo.ho.u vytváret verejnýužitek.

Nejvýmluvnejším mezi temi, kdo. úto.cili

na prepych, byl Ro.usseau, i když nebyl zda'leka sám. I Didero.t se s ho.rko.stípridal k jeho.mo.rálnímu o.dsudku bo.hatých, kterí jSo.Upa­

vzbuZo.váni ve své nestrídmo.sti, kdežto. chu'dým zbývá hlado.vet. Do.ko.nce i Ho.lbach,

žil v prepychu, jej odsuzaval. Nekterí'iÓkavé vedli svuj útak až tak daleko., že

hybno.vali so.ukro.mé vlastnictví jako. ta­é. Jedním z nich byl abbé Mably v kritice

io.kratu nazvané Pochybnosti pfedkládané. ,nomickým filosofum (Do.utes propo.sés

philo.so.phes éco.no.mistes) vydané roku8, dalším byl auto.r spisu Zákon pf{rodyle de la nature), bežne pripiso.vaného.,,m s malo.u prukazno.stí, abbé Mo.relly­

Tyto. knihy mely v ko.ntextu o.svícenství

podružný význam, ale pozdeji byly o.zna­za predchudce typické teo.rie devatenác­sto.letí - teo.rie so.cialismu (viz KOMU­

MUS).Jedna tendence v Po.litické teo.rii franco.uz­

.o o.svícenství viditelne chybí - ko.nzer­. mus. Dalo. by se o.cekávat - jak se o.bá­

Ho.lbach - že skepticismus v o.blasti,ženství a filo.so.fie po.vede ke skepticis­

v o.tázkách Po.litické a spo.lecenské refo.r­a po.vzbudí tak ko.nzervativní stano.visko..skutecno.sti však ve franco.uzském o.sví-

tví nenacházíme žádné systematickérvativní stano.visko. po.do.bné myšlení

lvida HUMA ve sko.tském o.svícenstvíAlexandra HAMILTONA v o.svícenství

rickém. Je to. známko.u všeo.becné nesPo.-'Ieno.stive Francii. Hume i Harnilto.n bylionec po.revo.lucními teoretiky - Hume

situaci zavedené na britských o.stro.vech po.ní z roku 1689 a Harnilto.n v situaci na-

,lené po. válce za americko.u nezávislo.st.'a mo.hli být ko.nzervativci, proto.že o.ba:li co. ko.nzervo.vat - to.tiž svo.bo.du. Teo.re­

:ové franco.uzského. osvícenství tako.vý mo­nemeli; lišili se v to.m, jak chápali SVo.bo.­avšak sho.dli se jiste v Po.znání, že svo.bo.da

.ená neco., co.ješte nemají. MC

,lm škola Viz KRITIcKÁ TEORIE.

klin, Benjamin (1706-1790) Americký,tník, diplo.mat, vedec a esejista. Franklin,kládaný za jedno.ho. z o.tcu-zakladatelu, byl

clenem kontinentálního. ko.ngresu a delegá­tem v ústavodárném shro.máždení. Pred revo­

lucí slo.užil jako. námestek ministra Po.št, bylclenem záko.no.dárného. sbo.ru v Pennsylvániia zástupcem amerických ko.Io.nií v Anglii.Behem války za nezávislo.st zastupo.val Ame­riku ve Francii. Již v drívejších letech sido.byl znacný vehlas svými vedeckými expe­rimenty, predevším s elektrino.u, a svýmivynálezy užitecných prístro.jU. Zbohatl z vy­davatelské cinno.sti a redigo.val no.viny Penn­sylvania Gazette. Napsal nespo.cet úvo.dníku,eseju a parnfletu o.Po.litice, eko.no.mice, vede,mo.rálce a sebezdo.ko.nalo.vání. Po.d pseudo.­nymem Richard Saunders po. více než dvacetlet vydával Almanach ubožáka Richarda(Po.o.r Richard' s Almanack) s info.rmacemio. vede a techno.Io.gii a cetnými, jemu pripiso.­vanými mo.rálními afo.rismy, jichž však nebylauto.rem. Ve své široce známé Autobiografii

(Auto.bio.graphy, 1788-89) predstavuje Fran­klin svuj živo.t a intelektuální, spo.lecenskýa mo.rální výVo.j.

Franklino.vy rozmanité myšlenky a do.Po.­rucení získávají jisto.U uceleno.st jako. širo.kápo.litická teo.rie, jso.u-li Po.suzovány na zákla­de ideje spo.lecenské evo.luce a POKROKU,kterou neustále o.bhajo.val. Odmítal fo.rmálníkrestanské do.gma, ale ve vesmíru videl rád.CIo.vek se po.mo.cí rozumu a zkušeno.sti do.ví­dá o.prírode, spo.lecno.sti i So.besamém a melby tuto. znalo.st po.užít ke zlepšení své situace.Aby mo.hlo. k tako.vému zlepšení do.jít, musíexisto.vat svo.bo.da vyznání, projevu a tisku,a eko.no.mické mo.žno.sti, které se nejlépe vy­tvárejí územní expanzí a vo.lným trhem.V techto. Franklino.vých názo.rech je implicit­ne o.bsaženo., že lidé jSo.Usi ro.vni. Kritizo.valbo.haté i britsko.U aristo.kracii pro její intelek­tuální a Po.litické náro.ky. Dával predno.stprostému ro.zumu a praktickým znalo.stem,které ve svých publikacích zprístupno.valvšem lidem. V zájmu po.vzbuzení produktivi­ty a spo.lecenské harmo.nie, nutných k do.sa­žení nejvyšší živo.tní úro.vne, nabádal lidik pesto.vání trinácti ctno.stí: strídmo.sti,mlcenlivo.sti, rádu, rozho.dno.sti, skro.mno.sti,

129

zájmy rodina a pohlavní život, snadno stávajíneprátelské vuci civilizaci. Tento obraz spolus jednotlivými Freudovými teoriemi - napr.o závisti týkající se penisu - vysvetluje, procjsou proti Freudovi tak zaujaty feministky.

Lidé nesou zmrzacení svého erotického

života ruzne. Ve vývoji civilizace jako celkumá však ústrední místo posilování smyslupro vinu, který je nezbytný pro pokrok, alevybírá si cenu na úkor radosti. Civilizace takvyrustá na základe úzkosti, potlacování, sub­limací a zpetných formativních vlivu, ,je­jichž prostrednictvím díte se zcela jiným pri­rozeným vybavením vyrustá v to, cemu h'ká­me normální clovek, nositel a cástecne obet

civilizace, jíž bylo nabyto s takovou náma­hou". Civilizace také nabízí jisté ventily propotlacené agresivní pudy, jež zástupne umož­nují ukojení, naph'klad trestání zlocincu a sa­mozrejme válku.

Freud považoval masy za líné, neinteli­gentní a neukáznené a pochybovalo tom, žedokážou ovládat své instinkty. Domníval setaké, že potrebují autoritu. To vše nahrávalovizi vyšší vrstvy "lidí s nezávislou myslí",lidí, kterí "podrídili svuj instinktivní životdiktature rozumu". Doufal, byt s výhradami,že by mohli ve vztahu k obycejným smrtelní­kum jednat jako vychovatelé a rádci.

Vytrvalá invaze rozumu do spolecenskéhoživota však neznicila starého agresivníhoAdama. Freud odmítal socialisty a komunistypro jejich idealismus ohledne lidské priroze­nosti a parodoval je jako ty, kterí verí, že"clovek je vcelku dobrý a svému souseduprítelem, ale že instituce soukromého vlast­nictví zkazila jeho prirozenost". Podle Freu­da není soukromé vlastnictví zdrojem, alevýsledkem lidské agresivity, která by se ­nebýt soukromého vlastnictví - projevilav jiných formách, naph'klad sexuální konku­rencí. Agrese, "tento neznicitelný rys lidsképrirozenosti", bude prežívat stále. Komunis­mus nebere na vedomí základní lidské pudy,a je proto odsouzen k neúspechu.

Freud byl kritizován z mnoha duvodu. Jehoklinické interpretace byly zpochybnovány

131

nemuže být jednoduše ponecháno, aby.0 svou stálou a potenciálne destruktivníu. Proto se z nej vynoruje prostredník

. ním a vnejším svetem, jehož úkolem je,vat okolnosti, za kterých se mohou in­id realizovat. Tato oblast mysli, známá

ego, se od id odpoutává v prubehu det­

jako realistická odpoved na vnejší poža­a podmínky - ucí se prizpusobit. Ego

vážne, ne však zcela, vedomé a není tu­ekvivalentem vedomí. Jeho funkcí je se-

hova, a je tedy ovládáno principem rea­

(v protikladu k principu libida u id).ti složkou duše je superego, které je

.ovem potlacování, svedomí a viny. JeHelem tradice" a centrem zákazu, tabu

ury. Muže stát proti ego a ochotne jde za.vky prežití. Superego je však - prede­

skrze vinu, již neustále zduraznuje - v pr-ifadenástrojem civilizace, premenujícím díte

IOrálnía spolecenskou bytost", postupneIllOUse obejít bez vnejších nátlaku.

'Freuduv psychologický model vyjadruje.ckou a komplexní formou bežnou

tavu o konfliktu mezi rozumem a vášní.

pojetí instinktu se menilo, když roze-ne-erotickou agresivitu a nicivost, a na­

ec z teoretických duvodu zredukovalty na erotické a agresivní ci destruk­

a podával vývoj civilizace jako vecný'as mezi Érotem a Smrtí, Láskou a Nená­, instinktem života a instinktem smrti.

tože tvrdil, že tyto instinkty zrídkakdy,gují samostatne, jeho celková teorie je

e a správne prezentována jako mýtická.Freud predložil nekolik spekulativních an­lpologických teorií zobrazujících prijetí ci­

"'ace jako jakési spolecenské smlouvy,ionální výmeny. "Civilizovaný clovek vy­:niljistou dávku svých možných radostí za

':té množství jistoty." Ovšem to, co konkrét­.[1lÍ jedinci získávají a ztrácejí, se liší. Redistri­buce psychické energie požadovaná civilizacíse objevuje hlavne mezi muži, kterí jsou

. nuceni "uskutecnovat sublimaci instinktu,

cehož jsou ženy schopny jen v omezené1Ilíre". Proto se ženy, pro než jsou hlavními

Freud, Sigmund (1856-1939) Raku

psychoanalytik a sociální filosof. Freud

narodil se 6. kvetna 1856 ve FreiburguMorave (nyní PrIbor). V roce 1859 se

odstehovala do Lipska a o rok pozdejiVídne, která byla Freudovým domovemdo anšlusu Rakouska roku 1938. Posl<rok svého života strávil v Londýne, kde

zárí 1939 zemrel na rakovinu, která jej (11<ho sužovala. Freud mel lékarské vzdelpraktikoval v oboru neurologie a v dev

sátých letech devatenáctého století se veval hypnóze. Byl zakladatelem psycho

lýzy, mel mnoho žáku, mezi nimiž se objvily i odštepené školy, napr. Adleroa Jungova.

Zejména v pozdejším veku aplikoviFreud psychoanalýzu na širší spolecensproblémy. Svou spolecenskou a politick,

teorii vyjádril zvlášte ve spisech Nespokoj,nost v kulture (1930), Budoucnost jedné il,(1927) a v esejích o válce (1915 a 1932Obecné charakteristiky Freudova svetové:

názoru - chladný, tvrdý, neústupný, Umín,

ný, židovská vize - správne naznacují,jeho svetový názor je drsný, nekompromisa pesimistický. Rozhodl se pohlížet na SVI

prímo, nenabízel žádnou spásu, žádnou úchu, žádné proroctví. Neobhajoval radik

spolecenskou zmenu ani nebyl kritikem kapi­talismu, nanejvýš okrajove. Freud usiloval

o vedecké chápání duševních jevu prostred­nictvím odhalení jejich prícin a o spolehliv6objasnení významných mechanismu, které

takto vznikají. Rozvinul strukturální pojetípsychiky, podle kterého existují tri psychickésféry ci oblasti. Základní pudy se pojí k iel,což je nejstarší, nejtemnejší a nejméne prí­stupná z techto trí psychických vrstev. Id jezcela nevedomé, iracionální a amorální, "lm­

tel plný kypících vzruchu". Tyto predevšímpohlavní pudy - z nichž je nejvyšší, ale roZ­hodne ne jedinou formou genitální sexualita

- vyžadují bezprostrední ukojení a ignorujípríkazy reality. Jednoduchý a ovládající im­puls smeruje k uspokojení vrozených potrebci pudu organismu.

píle, uprímnosti, spravedlnosti, sebeovládání,cistoty, klidu, cudnosti a pokory.

Vláda by mohla napomoci pokroku,kdyby byla jednotná, schopna cíleného plá­nování a akce a mela na mysli svobodu clo­veka. Franklin uvádel duvody proti vláde

vlastníku, proti zdanení bez zastoupení a pro­ti otroctví. Po revoluci podporoval všeobecné

hlasovací právo pro muže a jednokomorovýnárodní zákonodárný sbor. Krome obhajobyzájmu prostých lidí zakládal svou politiku na

praktických úvahách. Hlasovací právo pod­necovalo vlastenectví a poslušnost; jednoko­morový systém maril zámery bohatých a za­rucoval jednotnou a úcinnou vládu. Taková

vláda by mela podnecovat ekonomický rustúzemními zisky, obchodem a vzdelávánímv užitecných odbornostech, budováním mos­tu, cest a pruplavu.

Pred revolucí se Franklin domníval, že

pokroku muže být dosaženo pod dobrýmpanovníkem. Tento názor spolu s jeho trva­

lým strachem z frakcí a mas byl duvodemjis­tého skepticismu ohledne demokratické poli­tiky. Jeho volání po dobrocinných vládníchprojektech - napríklad budování nemocnic _

bylo mírneno jeho kritikou na adresu progra­mu sociální péce, jež mohly podporovatlenost. Myslel si, že vhodnejší cesta k pokro­ku vede skrze inspiraci a vedení, jež poskyto­val svým ucením, ctnostmi a aforismy.Svého casu byl Franklin napadán, že reduko­

val lidský pokrok na hmotný blahobyt, mo­rální a spolecenskou filosofii na obchodnic­

kou etiku a oprávnenost demokratické vládyna politický pragmatismus. DPR

odkazy

Franklin, B.: The Autobiography oj Benjamin Frank­

!in, ed. L.W. Labaree a kol. New Haven. Conn.:Yale University Press, 1964.

-_: The Complete Poor Richard's Almanacks

published by Benjamin Franklin, ed. W.J. Bell. Barre,Mass.: Imprint Society, 1970.

-_: The Papers oj Benjamin Franklin, ed.

L.W. Labaree a kol. 23 sv. New Haven, Conn.: YaleUniversity Press, 1959-.

130

casto proto, že príslušné chování bylo možnélépe vysvetlit (reálnými) vnejšími událostminež predpokládanými událostmi vnitrními.Války zapricinuje mnoho jiných a širšíchfaktoru než vrozené agresivní pudy, jež jsousamy o sobe sporné. Existující zdroje - vetšínež si Freud predstavoval - mohou umožnitplnejší uspokojení instinktu a základní pudylze zamerit na uspokojení, které minimalizujejejich destruktivní dopad.

Nicméne Freudovy obecnejší úvahy, opí­rající se o jeho ranejší názory na lidskou psý­ché, zustávají podnetnými. GCD

odkazy

Freud, 5.: Vybrané spisy, I-lIl. Praha: Avicenum,1969-71.

__ : O cloveku a kultufe. Praha: Odeon, 1990.

__ : Gesammelte Werke, I-XV lIl. Londýn,

194~1952; další vydání od 1960: Frankfurt n. M.

__ : Standan Edition oj the Complete Psychologi­

cal Works oj Sigmund Freud, I-XXIV. Londýn1953--66.

fysiokratismus Pojem znamená "vládupodle prirozeného rádu". Fysiokratismus bylprvní politicko-ekonomickou teorií, jež vy­svetlovala celý ekonomický cyklus a v eko­nomii spatrovala nepretržitý, vzájemne závi­slý tok. Fysiokratismus vzešel ze spojeníprukopnické ekonomické analýzy, již prove­dl Franc;ois Quesnay (1694-1774), a spole­censké teorie, jak ji podal Victor de Riqueti,markýz de Mirabeau (1715-1789). Pozdejibyl fysiokratismus interpretován jako pred­chudce KLASICKÉ POLITICKÉ EKONO­MIE a dokonce MARXISMU. Na rozdíl od

nich však fysiokraté videli jediný zdroj bo­hatství v pude. Presne analyzovali kapitalis­tickou výrobu v zemedelství, popírali však,že prumysl a obchod mohou prinášet novéhodnoty. Prumysl a obchod pouze zpracová­vají hodnoty vytvorené zemedelským sekto­rem. Práce samotná hodnotu nevytvárí,dokonce i zemedelská práce prináší hodnotujen díky spojení s pudou.

132

Pomineme-li presvedcení o výhradníduktivite zemedelství, pak fysiokrativ mnohém predjímá politickou ekon,která prišla po nem - klade duraz na n

zené soukromé vlastnictví, ekonomický .vidualismus a trh, jež pokládá za zkameny ekonomického života. Fysiobyli také prvními teoretiky, kterí chápalinomický rust jako organický proces,nevyžaduje vzájemné ožebracování. P,dokonce i potenciální konflikt mezi e.mickými sektory. Vysoké ceny obilínich prospívají jak spotrebitelum, takcum, protože prosperující zemedelštízajištují silný trh pro zboží a služby nedelských výrobcu, a tím jim umožnují,za obilí platili více, aniž by ve vetšípocitovali tlak jeho ceny.

Podle fysiokratu je pro zdravou ekon,ku nutné, aby byla puda držena v absoluvlastnictví, nezatíženém povinností popa služeb, aby byla podobne svobodná ia aby vlastníci pudy disponovali prosna rozvoj zemedelské výroby. Dále semnívali, že vlastní zemedelské hospby melo být pod kontrolou "farmáru",delských podnikatelu, kterí si dloubpronajímají pudu od majitelu. Zemedevýroba musí zacít odpovídajícími inves"mi nejen do osiva, ale i do živého inven'(nebo práce a hnojiva) a do kultivacea zlepšením stavu zemedelských budov.kové zemedelské podniky - prevládne-lila svobodný trh - budou rozhodne vytv:zisk, neboli cistý produkt, nadhodnotu,vyšující náklady výroby vcetne odmenymáte. Cistý zisk je jediným legitizdrojem zdanení a všechny dane musívybírány z nej.

Jakýkoli jiný pokus o zdanení zemského bohatství krome cistého zisku nu'

vyústí v poškození veškeré ekonomiky.novat prostredky potrebné pro rozvoj znná tento rozvoj brzdit, a tím i snižovat púrodu. Stejným výsledkem koncí i prek:postavené do cesty volnému obehu zemských výrobku. Nižší ceny, umele stanoV'

LU zvýhodnení mestských delníku, by

,y farmáre a snižovaly možnost dal­'investic. Krátkodobý prospech mest­

tríd by vyústil v jejich dlouhodobou

Fysiokraté prezentovali tyto návody,lutní a neporušitelné zákony prírody.

lY sestrojil diagram, proslulou Ekono­tabulku (1758-59), aby s matematic­

:presností demonstroval neúprosnost:zjištení.

.y, Mirabeau i další puvodní fysio-. Baudeau, Le Mercier de la Riviere, Le

Roubaud a Du Pont de Nemours ­

. ve fysiokratické politické ekonomii

politickou složku. Quesnay tvrdil, žemuSÍ být zároven ne-intervencionalis­a absolutistická. Prosazoval termín

despotismus", jenž mel vyjadrovat je­a jehož nejlepší faktický model spat­

tíne. Tyto politické názory ostre odli­iokraty od britských politických eko-kterí predpokládali, že svobodný hos­

vývoj a bezpecné soukromé vlast­

vyžadují zastupitelský politický systém,zrcadlil a prosazoval svobodu trhu.

rrYMUIUCJl(T~---'1

Fysiokratismus jako politická ekonomiezustal tesne spojen s predrevolucní francouz­skou spolecností, v níž vznikl. V šedesátýchletech osmnáctého století fysiokraté aktivneintervenovali ve prospech svobodného ob­chodu s obilím a za zrušení jakýchkoli ome­zení trhu. V sedmdesátých a osmdesátých

letech se jejich ucení postupne posunulo oddogmatické strnulosti, která jde na vrub Ques­nayovým formulacím, a prešlo v obecnejšíliberální program neomezeného vlastnictví,ekonomického individualismu a politické re­

formy. Jen málo z údajných stoupencu fysio­kratismu ve Spojených státech i jinde si totooznacení zasloužilo. Z puvodní doktriny pre­vzali, až na úctu k zemedelství jako privile­

gované forme ekonomické cinnosti, jen pra­málo. EF-G

odkazy

Quesnay, F.: Oeuvres économiques et philosophiques

de F. Quesnay, Jondateur du systheme physiocrati­

que, ed. A. Onken. Frankfurt a Paríž. 1988.

GGaius (cinný 130-180) Rímský právník.Jeho Instituce predjímaly Instituce JUSTI­NIÁNOVY. Viz RÍMSKÉ PRÁVO.

Gándhí, Móhandás Karamcand (1869­

1948) Velký indický vudce a inspirující mysli­tel. Gándhí vystudoval práva v Anglii. Po ne­významné právní praxi v Indii odjel do JižníAfriky, kde behem svého více než dvacetileté­ho pobytu vedl radu kampaní proti rasové dis­kriminaci a vypracoval svou známou metodunenásilného odporu satjágraha. Po návratu do

Indie v roce 1915 se stal uznávaným vudcem

indického národního hnutí. Rozvinul nový ja­zyk politické rozpravy, zjevne archaickou,avšak historické asociace navozující soustavusymbolu, a prostý a prísný život jako ztotožne­ní se s nejchudšími venkovany, které se snažil

zmobilizovat pod vedením radikálne promenenéKongresové strany. V roce 1920 založil Hnutínespolupráce, v roce 1930 Hnutí obcanské ne­poslušnosti a v roce 1942 Hnutí za odtržení

Indie. Osamostatnení Indie v roce 1947 bylodo znacné míry jeho dílem. Okamžik triumfu

byl ale zároven okamžikem zklamání, proto­že nezávislost byla poznamenána rozsáhlýmisrážkami mezi hinduisty a muslimy. Zuri­vost techto srážek otrásla Gándhím natolik,že ztratil vuli žít. Ac slabý a sešlý, vydal sesám do míst nepokoju, aby osobne obnovilmír a dobrou vuli. Poté, co byl Gándhí za­

vražden fanatickým hinduistou, prohlásil

Albert Einstein, že budoucí generace "jen

134

težko uverí, že kdy po svete chodilclovek z masa a kostí".

Gándhího morální a politické myšlení

chází z pomerne jednoduché metafysiky.ril, že vesmír rídí Nejvyšší Inteligenceprincip, který nazýval satya (pravda)

Qako ústupek konvenci) Buh. Tento priproniká všechno živé, predevším lidi,.forme sebeuvedomující duše ci ducha.

je podstatou cloveka. Telo, které je pohmotným výtvorem, je v pos1edku ne

a nemá žádné morální nároky. Všechnyby a touhy presahující biologické mijsou formy smyslových požitku a cloveka

chovne degradují. Na soudobou západní ci,lizaci pohlížel jako na zamerenou na telo,je evidentní v její rozbujelé chtivosti,sebezaprení a mravním a ducho

zpovrchnení, a domníval se, že je nepravlpodobné, aby taková civilizace trvala dlo

Gándhí vyslovoval presvedcení, že vši,

ni lidé mají úcast na božské podstate a jtedy "v posledku jedno". Nejsou si porovní, jsou "totožní". Proto je jedinou rádnlformou vztahu mezi nimi láska; je to "zák'našeho bytí", "našeho druhu". Láska zahrnl

je péci, zájem o druhé a plné nasazení

"osušení každé slzy z každé tváre". V zá]ném vymezení to znamená nenásilí, ahims,Celé Gándhího politické a spolecenské m

lení bylo snahou o uvedení principu láskyvšech oblastí života.

Stát podle Gándhího predstavuje "nás"v koncentrované podobe": mluví jazyke:

IVání a uniformity, vysává ze svých

.ých ducha iniciativy a svépomociituje" je. Protože lidé dosud nedospeli

schopni jednat spolecensky zodpo­

zpusobem, je stát nezbytný. Nemá-lina prekážku lidskému rustu, mel by. ován tak, aby ve svých aktivitách

tak málo nátlaku, jak je to jen možné,:tala co nejširší oblast lidského života.adobrovolnému úsilí.

Ivdu nenásilný stát si Gándhí predsta­

.jako tvorený malými samosprávnými:ne sobestacnými vesnickými komu­

opírajícími se v široké míre o mravní:nský tlak. Tyto obce by si volily své

predstavitele, kterí by dále volili pred­.e oblastní a celonárodní. Policie ne­

:0 státu by byla institucí sociálních, jež by se tešili duvere a podpore

:hkomunit a užívali k prosazování zá­. mravního presvedcování a verejného,. . Zlocin by byl chápán jako choroba,

tiící namísto trestu porozumení a po-Rozhodovala by vetšina. Nicméne vet­

vláda mívá "príchut násilí", a proto bymela platila dve základní omezení: za

pokud by menšina na necem velmi du­trvala, nemela by vetšina své rozhod­:kutecnit; a za druhé, protože clovek je

bytost, nemel by být nucen k nece­je v rozporu s jeho svedomím. Každýmá proto právo na OBCANSKOU

'SLUŠNOST vuci politice, kterou uprím­Ivažujeza mravne poburující. Podle Gán-je to "právo, se kterým se clovek naro­

kterého se nemuže vzdát, aniž by ztratilk sobe samému".

enásilný stát je zavázán k sarv6daje,ci pozvedání se všech lidí. "Právne za­

.é zájmy" by v takovém státe nemely. Soukromé vlastnictví je v rozporu

'tožností" ci ,jednotou" všech lidí, a jenemorální. Vede i k takovým zlum jakokoristoVání, smyslové požitkárství a opo­'Vání druhými lidmi. Vlastnit nadbytek,

druzí nemohou ani uspokojit své zá­potreby, je podle Gándhího hrích proti

lidskosti. Protože však instituce soukromého

vlastnictví už existuje a lidé jsou s ní svázáni,navrhoval, aby si bohatí ponechali, co potre­bují, a zbytek aby jim byl pouze sveren a bylvyužíván ve prospech komunity. Postupneovšem nabýval presvedcení, že idea sverené­ho majetku je príliš duležitá, aby ji bylo lzeponechat jen na dobré vuli bohatých, a prirklvýznamnou ekonomickou roli státu, zrejmeaniž by si uvedomil, že to protirecí jeho mi­nimalistickému pohledu na stát. Obhajovalvysoké dane, omezení dedického práva, stát­ní vlastnictví pudy a težkého prumyslu a do­konce znárodnení bez náhrady.

Gándhího prínos k vzniku moderní Indiebyl nesmírný. Mimo jiné reformoval hinduis­mus, zpochybnil nedotknutelnost, ucinil Indycitlivými k otázkám sociální spravedlnosti,dal prl1dad úžasné odvahy a statecnosti, pro­budil v Indech silnou kulturní hrdost a pro­hloubil a rozmnožil jejich národní cítení. Nej­vetší Gándhího prínos spocívá v kriticeNÁSILÍ, vizi nenásilné spolecnosti a novýchmetodách politického jednání. Mýlil se všakv hodnocení duležitosti prumyslové civilizace,pripodobnoval meziskupinové vztahy a kon­flikty ke vztahum a konfliktum mezi jedno­tlivci a zavádel do politického života neprija­telný stupen subjektivismu. V neposlední radetaké zproblematizoval delící cáru mezi osobnía politickou morálkou a povzbudil názor, žepolitický život je v podstate oblast pro rešeníosobních morálních a existencních problému.

BCP

odkazy

Gandhi, M.K.: The Collected Works oj Mahatma

Gandhi. Ahmedabad: Navajivan, 1958.

Gentile, Giovanni (1875-1944) Italský filo­sof. Zpocátku stoupenec IDEALISMU a prí­tel CROCEHO, pozdeji zastánce FAŠISMU.

George, Henry (1839-1897) Americký eko­nom, novinár a filosof. George pocházel

135

137

Gerson, Jean (1363-1429) Francouzskýtheolog. Kanclér parížské university a vudcíosobnost konciliárního hnutí. Viz KONCILIA­RlSMUS.

Godwin, William (1756--1836) Britský poli­tický filosof, romanopisec a námezdní literát.Jako syn chudého presbytariánského duchov­ního byl vzdeláván u nonkonformistu (odpa­dlíku od anglikánské církve) a pozdeji v roce1778 se stal duchovním presbytariánskéhosboru. Prokázal však malé nadání a slábnoucí

víru. Od roku 1783 žil v Londýne a dlouhose živil psaním coby nevýznamný literát.

Gobineau, Joseph-Arthur (1816--1882)Francouzský diplomat a spolecenský teore­tik. Jeho Esej o nerovnosti lidských ras melhlavní vliv na rozvoj RASISMU.

odkazy

Gercen, A.: Muj život a myšlenky. Praha: SNKL, 1960.

--: Z druhého bfehu. Praha: SNKL. 1953.

Gierke, Otto von (1841-1921) Nemeckýprávní teoretik. Jeho predstava dobrovolnýchsdružení je casto považována za ranou versipluralistické teorie státu. Viz PLURALIS­MUS.

ve svých realistictejších chvílích si však uve­domoval hloubku propasti mezi inteligencía masami a obával se znicení evropské civili­zace násilnou (byt podle nej spravedlivou)komunistickou revolucí.

Gercen nebyl ekonomickým myslitelema socialismus v jeho predstavách zustával ru­rální a kooperativní. Jeho výzva, aby se ruskáelita obrátila k lidu, aby se od nej ucila stejnejako jej vyucovala, inspirovala hlavní proudruského populismu. Jemu také odkázalanarchistický a idealistický charakter svéhomyšlení. BW

-67) jsou významným prínosem k rus-,tufe.

n prijal pod vlivem HEGELA dia­

jako vysvetlení dejinného pokroku,však historickou nevyhnutelnost ci ja-

,li racionální sílu v dejinách. Ve svýchdílech rozdeloval historii do trí obdo­

,obí prirozené bezprostrednosti, obdobía (soucasné) období akce. Pevne

ve schopnost cloveka utváret svuj osud.-socialismus, odvozený z PROUDHONA

ACHA, zustal však vždy anarchic­

. utopickým a nemarxistickým a obtížne1 s jeho prevládajícím zájmem o roz­

'viduální osobnosti.

en oponoval z pozic individualismu,anofilským durazum na pravoslaví,ciliarismus, jež byly ztelesnovány rol­

komunou a predpetrovským Ruskem.

uoval na Západ orientovanou politiku1., rozešel se však s ruskými liberály,

v Evrope spatrovali politický model pro. Ruska. Parlamentní demokracii odmí­

pohlížel na ni jako na smlouvu pánu>ku. Konstitucním demokratem nebyla zkušenost roku 1848 pouze upevnila

desiluzi z buržoasní kapitalistické spo­sti. Moralisticky odmítal buržoasní pro­ost a vulgaritu, což odráželo jeho

kratickou výchovu.IVknize Z druhého brehu, napsané po ne­

hu francouzské revoluce roku 1848,

n vášnive obhajoval individuální svo­proti ideologiím požadujícím obeti pro

ucí utopie. Avšak navzdory tomuto od­všech mýtu mel zakrátko objevit svuj

tní: poté, co ztratil víru v socialistickou'oluci v Evrope, zacal chápat ruskou rol­:kou komunu jako zárodek socialistické or­'ace, jež by mohla mladé a energickéko prenést z feudalismu prímo do socia­.u a prekonat tak dekadentní kapitalistic­

Západ. Nikdy však nebyl v pokušení videtiný nevyhnutelný vzor v historii nebo idea­

lizovat ruské rolnictvo, Gercenovým nejvyš­lun ideálem bylo spojení mezi intelektuálním

'vidualismem a rolnickým kolektivismem,

sloužené prírustky" se snižuje zisk

i kapitálu. Odtud vyplývá, že skutecný TO:

v kapitalistické spolecnosti není mezi de.a kapitalisty, ale mezi delru'ky a kapitalisstrane jedné a statkári na strane druhé.

vidnou nerovnost v rozdelování bOhatstvtve velké míre prisoudit tomuto pozemk,mu monopolu stejne jako dusledkum o:ních omezení souteže.

George navrhoval jako spravedlivé a

né rešení tohoto spolecenského zla ,Jzdanení". To znamená, že namísto instinalizace rovného práva lidí na prírodníznárodnením nebo jejich stálým rozdeJ,ním by mely demokratické vlády vybíratprocentní dan z nájemní hodnoty pudy. 11

opatrení by zabezpecilo minimální státní

jem, odrazovalo by od spekulací s p(což považoval za první prícinu obchcyklu), a tím umožnilo vetší soutež na

pudy. Výsledné rozdelení bohatství byméne nerovné a zcela by odpovídalo to:co kdo vydelá a ušetrí.

odkazy

George. H.: Progress and Poverty. Londýn: W..•.Reeves, 1884.

Gercen, Alexandr Ivanovic (1812-18

Ruský filosof a publicista. Gercen byl neleitimním, nicméne hýckaným synem ruské:aristokrata a nemecké matky. Jako úspostava ruského myšlení devatenáctého s

letí stál na pul cesty mezi stoupenci Zápa slavjanofily a mezi liberalismem a sociali .mem. Do roku 1847 byl vudcí osobnos1stoupencu Západu, své hlavní dílo však n

psal v emigraci v západní Evrope jako odez­vu na neúspech revoluce roku 1848 i svou

osobní tragédii - neveru a pozdeji smrt man­želky. Založil Svobodné ruské nakladatel­ství, jehož publikace, zvlášte Zvon a Poldml

záre, ovlivnily ruské názory v období predreformou Alexandra II. Gercen je považo­ván za zakladatele ruského POPULlSMV

a jeho pameti Má minulost a myšlenky

z pietistické rodiny z Filadelfie. Získal jenslabé formální vzdelání. V roce 1858 se vy_dal do Kalifornie, kde si po dalších dvacet letvydelával na skromné živobytí jako novinára redaktor. V roce 1879 dokoncil své hlavnídílo Pokrok a chudoba (Progress and Pover­ty). Krátce poté se prestehoval do New Yor­

ku, kde se brzy dostal do víru místní politi­ky. Jako kandidát Sjednocené strany práce(United Labour Party) získal v prvním zesvých dvou neúspešných pokusu o kandida­

turu na úrad starosty znacnou podporu voli­cu. Osmdesátá léta, období svého nejvetšíhovehlasu, strávil prací na knihách, v nichžrozvinul svou "doktrinu jedné dane", s níž

jako verejný recník slavil výrazné úspechyna shromáždeních v Británii, USA a Austrá­

lii. Poslední léta jeho života byla pozname­

nána politickými a intelektuálními sporyv radikálních kruzích pritahovaných jehoideami i relativním nezájmem akademickýchekonomu.

Georgeova doktrina je soucasne morálníi ekonomickou teorií. Zahrnuje lockeovskou

koncepci prirozených práv, která prisuzujevýhradní a neomezené vlastnictví výsledkupráce vlastníkum práce (viz LOCKE), avšakvlastnictví prírodních zdroju podrizuje urcité­mu druhu rovnostárského rozdelování. Sociál­ní nespravedlnost spocívá jak v omezování

svobodného nakládání s prací a jejími produk­ty, tak v existenci neomezeného soukroméhovlastnictví prírodních zdroju.

V rámci teoretické struktury KLASICKÉ

POLITICKÉ EKONOMIE se George pokusilvysvetlit zjevný paradox pretrvávající chudo­by a stagnujících mezd pri rostoucí produkti­vite a bohatství. Rozvinul pritom Ricardovuteorii renty, aby ukázal, že v jinak souteživé

ekonomice veškerý rust v posledku pripadástatkárum, nebot jsou vlastníky nezbytnéhovýrobruno cinitele, jehož zásoby jsou nemen­

né, a že statkári v každé spolecnosti užívajímonopolního obchodního postavení. Rust ná­

jemné a prodejní hodnoty prírodních zdrojuje zpusoben pouze technickým pokrokema populacním rustem, pricemž o tyto "neza-

136

139

Gramsci, Antonio (1891-1937) Italský spo­

lecenský teoretik. pocházel ze Sardinie z rodi­

ny nižšího státního úredníka. Gramsci je po­važován za jednoho z nejvýraznejších marxis­

tických myslitelu po MARXOVI. V dusledkusvé fysické deformace (mel hrb) a rodinnémuskandálu (otec byl uveznen pro korupci) prožiltežké detství. Neštestí však posílilo jeho ve­decké sklony, takže v roce 1911 získal stipen­dium ke studiu na universite v Turíne, kde se

specializoval na lingvistiku. V roce 1913vstoupil do Socialistické strany Itálie (PSI)a brzy zacal pravidelne psát do stranických no­vin vcetne A vanti. I když sám byl revolucioná­

rem, opovrhoval "vedeckým" determinismemorthodoxního marxismu (viz MARXISMUS)

a naopak obdivoval SORELuV romantickýaktivismus a CROCEHO novohegelovský

"spiritualismus". Inspirován ruskou revoluCÍjako triumfem vule a moci nad ekonomickýmiokolnostmi, zacal se aktivne úcastnit politic­kého života a stal se prední postavou vznika­

jícího hnutí továrních rad, jehož teorie bylarozpracována v stranickém týdem1cu OrdineNuovo behem biennio rosso roku 1919-20.

Po první svetové válce Itálie strádala vli-vem vycerpaného zemedelství, nekontrolova­telné inflace a masové nezamestnanosti. Cas­

té byly delnické nepokoje, zvlášte v severníItálii, ale PSI i odbory namísto toho, aby

Goldmanová, Emma (1869-1940) Ruskáanarchistka, vlivná mezi americkými anar­

chisty v letech 1890-1915. Do anarchickéhomyšlení uvedla feministické ideje. VizANARCHISMUS.

odkazy

Godwin. W.: An Enquiry Conceming Political Justi-

ce, ed. I. Kramnick. Harmondsworth: Penguin. 1976.__ : Caleb Williams, ed. D. McCracken. Oxford:

Oxford University Press. 1977.

utopického presvedcení, protože spolu tvoríjeden celek. MPJoUze O vlastnictvf (On Property) doka­

, že lidské chápání se bude vyvíjet nato­že lidé dosáhnou plné kontroly nad svý­

fysiologickými procesy a budou schopnihnout spánku (který vzniká z nepozor-

':) a úbytku vlastních dovedností. Lidé seIOUnesmrtelnými.

oderní komentátori mají sklon pohlížetwinovu utopickou víru jako na fanta­

soustreDUjí se místo toho na jeho zjevný,ITARISMUS, pricemž vyslovují názor,.ve zde spocívá Godwinuv prínos k de­

politického myšlení. Avšak prestožeiwin veril, že clovek by mel konat to,

u prinese nejvetší štestí, hledisko užitec­vymezoval mnohem podstatnejší zá­

u. To je nejlépe videt na jeho uvažování,TKU. Dokazoval, že rozdelování

'letku je spravedlivé pouze tehdy, když,ese nejvetší možné množství štestí. Dálen, že clovek má právo na takový maje­který mu je na základe tohoto spravedli-

rozdelení pridelen. Avšak prestože roz­

majetku ve své dobe nepovažoval zda­za optimální, trval na tom, že lidé mají

Ivcovské právo vzhledem k majetku, kte­

práve vlastní. Od utilitarismu se Godwinil tvrzením, že nikomu není dovoleno

správcovské právo porušit, dokonce anipade, že by se tak spravedlive dala lidem

".ch práva. Právo rozhodovat o majetku ve.vcovství je nadrazeno právu podílet se na'málne úcelném rozdelování. Právo roz­

ovat je nadrazeno právum odvozenýmzásad úcelnosti. Rozhodování je svaté,

,tože práve plné a svobodné uskutecnová­soukromých rozhodnutí muže prinést po­

k poznání a porozumení. Clovek je sámhe povinován rozvojem pravdy, protože

Pouze tak muže být zdokonalena lidská pri­lOzenost - tím, že ji uciníme plne racionál­ní. Zastáváním tohoto stanoviska Godwin

prozrazuje svou inspiraci názorem, že tím,jak se stáváme racionálnejšími, prizpusobu­

jeme se svou prirozeností racionálnímu rádu

Prírody - nebo Boží prozretelnosti. Godwi­novu morální teorii nelze oddelit od jeho

ze, protože je za tyto síly sama zodpov,Využíváním nátlaku, podvodu, vykoristoa prodejnosti vlády kazí svuj lid, roznv nem konfliktní a nenasytné vášne aj-"staví proti jeho bližnímu. Aby si vlády uly svou moc a autoritu, musí držet ov nevedomosti. Protože je však clovekzene rozumný a schopný zdokonalení,lecnost se postupem casu stává osvícen,a nekterá zla zpusobená vládami se Zmírnl

Protože naše porozumení morálce a politise zvyšuje a proniká do celé spolecnosti, _.budeme se už dlouho podrizovat despoti,autorite. Cím méne je clovek podrízen,více se u nej rozvíjí schopnost sebeva tím více jedná v souladu s rozumem avedlností. Vláda sama shledá, že je stálemocnejší; její sféra vlivu bude stále omnejší, až zcela zmizí a zanechá za sebourozenou spolecnost mužu a žen, již buschopni žít svuj život pouze v souladu s pra'dou a spravedlností, a to na základe SVÝ'

názoru a soudu ci prostrednictvím verejdiskuse. Protože rozum má moc presvMv,

protože síla pravdy je ohromující, protožecionální bytosti nevyhnutelne zvítezíomyly a protože clovek nemuže vedomechat zlo jakmile pozná, že je to zlo, budou .,dé schopni žít zcela mravne. Godwin b:ochoten uznat, že na prechodu k této anlIfochické spolecnosti bude potrebná urcitá for­ma zastupitelského shromáždení, odmí'však pripustit usporádání nebo praxi, kt,by zasahovala do individuálního práva jednatzcela na bázi plného a svobodného uskutec-.nování soukromých rozhodnutí.

První ctyri knihy Zkoumánf politické spra­vedlnosti predstavují Godwinovu víru v zlep­šení a kritizují ostatní pohledy na vládu a spo­lecnost. Godwin zde dokazuje, že lidé by vždymeli jednat podle zásad spravedlnosti, jež vy­žadují, aby vše, co clovek delá, prinášelo cOnejvetší prospech pro lidstvo. Záverecné ctyriknihy pokracují v útoku na zavedené systémyvlády, na pokusy vlád zasahovat do politické­ho a náboženského mínení, do systému zákO­nu a trestu a forem vlastnictví. V poslední

Behem ,,rozpravy o francouzské revoluci"(viz RADIKÁLOVÉ, BRITŠTÍ) presvedcilsvého vydavatele, aby financoval jeho prácina shrnutí vývoje politické filosofie poslednídoby. Výsledkem bylo jeho hlavní dílo Zkou­mání politické spravedlnosti (An EnquiryConcerning Political Justice), vydané v roce1793 a zásadne revidované v druhém a tretím

vydání v letech 1795 a 1797. V roce 1794pak svou prestiž ješte zvýšil vydáním svéhonejúspešnejšího románu Caleb Wi/liams.Godwin ovlivnil zvlášte mladší generaci spi­sovatelu, nejvíce Wordswortha, COLLERID­GE, Southeye a Hazlitta, a pozdeji Shelley­ho. V roce 1797 se oženil s Mary WOLL­STONECRAFfOVOU, která o pet mesícupozdeji zemrela pri porodu (jejich dcera, ježporod prežila, je dnes známá jako Mary She­lleyová, autorka Frankensteina). Godwinovyuprímné vzpomínky na manželku (Memori­es), vydané v roce 1798, vyvolaly kritickékomentáre reakcního tisku a pripravily hoo znacnou cást verejné podpory. Pokracovalvšak v psaní a vytvoril radu eseju, románu,biografií, nekolik špatných her, množství det­ských knížek a nekolik politických del,z nichž stojí za povšimnutí Odpoved Parrovi(Reply to Parr, 1801), O zalidnenf (On Popu­lation, 1820) (odpoved na Malthusuv útokv Eseji o principu zalidnení [Essay on thePrinciple of Population]) a poslední dílo Myš­lenky o cloveku (Thoughts on Man, 1831).Vzhledem k propadu radikální literární kultu­ry devadesátých let osmnáctého století a v du­sledku své špatné povesti strávil posledníchtricet let života v dluzích a zapomnení.

Ve Zkoumánf politické spravedlnosti God­win zakládá své anarchické a utopické záveryna nekolika jednoduchých axiomech, kon­krétne na tom, že zdravé uvažování a pravdavždy poráží omyl; že pravda je sdelitenáa všemocná; že lidské neresti jsou výsledkempomýlené víry; a že clovek je bytost schopnázdokonalení. Vycházel pritom z teze Thoma­se PAINA, že spolecnost je vždy požehná­ním a vláda zlem. Od vlády nelze cekat, žezabrání pusobení nicivých sil v lidské pova-

138

revo.lucní náladu podpo.rovaly, vyzývaly - keGramsciho. zdešení - k rozvaze a o.patrno.sti.Tuto. "zradu" pripiso.val faktu, že tradicní

instituce delnické trídy mají ko.reny v kapita­listickém systému so.uteže, a inklinují proto.k respekto.vání "pravidel hry" vnucených ma­jetnými trídami. PSI napríKlad mela sklo.n

nechat se po.hltit vo.lebním bo.jem, o.dbo.ryza­se prijaly po.hled na práci jako. na zbo.Ží,které

lze ko.upit a zaplatit. To.vární rady naproti to.­mu byly scho.pny lo.giku kapitalismu presáh­no.ut, pro.to.že neztelesno.valy imperativy bur­žo.asní záko.nno.sti, ale každo.denní praco.vnízkušeno.st pro.letariátu. To.vární rady by po.dleGramsciho. mo.hly po.slo.užit tro.jímu úcelu:

po.zvednutí delnického. sebevedo.mí a rozvo.jiiniciativy a so.lidarity; vytvo.rení systému"dvo.jí mo.ci" na praco.višti o.mezením rozho.­

do.vací mo.ci vlastníku; a príprave budo.ucího.

socialistického. státu, v nemž by si po.liticko.­administrativní funkce vyko.návané do. té do.bybucžo.asními státními o.rgány o.svo.jily rady.Zámerem nebylo. o.bejít PSI a o.dbo.ry,ale sní­žit jejich význam. Prudký rust struktur to.vár­ních rad by byl ,,hlavním hybatelem" revo.luc­ního. procesu. Zmena by prišla "zdo.la".

Gramscimu se však nepo.darilo. vyrešitústrední problém, jak smírit spo.ntánno.sts disciplino.u a ko.o.rdinací, nutno.u pro revo.­luci. Po. po.cátecních úspeších bylo. hnutí roz­

lo.ženo.chytro.u po.litiko.u "cukru a bice" špic­ko.vých italských prumyslníku, Co.ŽGramsci­ho. vedlo. - spo.lu s nebezpecím italského. fa­šismu, které se v té do.be o.bjevilo.na ho.rizo.n­

tu - k o.dvržení teo.rie Ordine Nuovo a k pri­jetí mno.hem o.rtho.do.xnejšího.leninského. prí­stupu (viz LENIN). V lednu 1921 po.máhalzalo.žit Ko.munisticko.u stranu Itálie a v roce

1924 se stal jejím generálním tajemníkem

(a clenem parlamentu). Dva roky po.té byluveznen a až do. své smrti v roce 1937 zustalveznem Musso.liniho. režimu. Ve vezení na­

psal své hlavní teo.retické dílo. - rozsáhlý so.u­bo.r po.známek a eseju (prevážne nedo.ko.nce­

ných) - po.smrtne vydané jako. Zápisnfky z ve­zen( (1929-35). Tímto. dílem, jež je v po.dstatevýkladem Marxo.va myšlení, klado.ucím duraz

140

na reflektující lidský subjekt, si Gramscidle LUKÁCSE vydo.byl místo. jedno.ho. Z

vetších teo.retiku hegelo.vského. marxismu.Gramsciho. Zápisnfky, kro.me to.ho., že

zabývají po.litiko.u a filo.so.fií, po.stihujíškálu o.blastí, mimo. jiné so.cio.-lingvi

a literární kritiku. Jedním z jejich nejo.hro.mujících rysu je zdrcující úto.k vte na všechny axio.my DIALEKTICMATERIALISMU. Po.dle Gramsciho. nMarx nechtel hegelo.vsko.u Ideu n

Hmo.to.u, ale prijímal prio.ritu výrobní o.rg:zace spo.lecno.sti, která samo.zrejme zteleje vedo.mé lidské jednání. Opro.ti o.rtbním marxistum o.dmítal po.hled na clo.v,

jako. na po.uhý hmo.tný o.bjekt po.drízený ~.lektickým záko.num, jež o.vládají vnejší S'

príro.dy. Vyzdviho.val "subjektivní fiCo.Žho. vedlo. k o.dmítnutí standardní

tické víry, že po.znání je po.uhým pasivsrebáváním ho.to.vého. universa. Zduval, že uznáme-li aktivní a ko.nstitutivní

po.znávající mysli, bylo. by chybo.u cmarxismus jako. vedecký po.pis "o.bjekti'skutecno.sti", tedy skutecno.sti nezávislé

lidských zámerech a interpretacích. Plalmarxismu je po.do.bne jako. u jiných do.urcena praxí, to.znamená spolecenskýmicemi, které vyko.nává. Ale proto.že pra'závisí na úspešném zprostredko.vání skuno.sti (niko.li její reflexi), musí se teo.rie n,

stále vyrovnávat s histo.ricky se promenujživo.u zkušeno.stí. Tem, kdo. marxismus

menili v uzavrený systém neprístupný skuno.sti, se Gramsci vysmíval.

Svým durazem na "clo.veka-tvurce" G

sci rozho.dne o.dpo.roval teleo.lo.gickým a tilistickým pojetím marxismu, stano.vujícím D'

menné záko.ny urcující spo.lecenský výv'Zvlášte o.dmítal názo.r, že o.svo.bo.zeníclo.ve

je nutným dusledkem vnitrní dynamiky kapÍ'talismu. Tento. determinismus po.kládal nejza o.myl, ale za fo.rmu trestuho.dného. sebe-!

o.belhávání, kterým se marxisté vyhýbají sv6dejinné odpo.vedno.sti. Eko.no.mický deterrni-,nismus záro.ven ztížil marxistický výklad trV4­

ní kapitalismu navzdo.ry jeho. rozpo.rúJJJ.

:o.váním myšlení na "o.draz" výrobního.

oU podcenili Marxo.vi epigo.ni moca idejí. So.udržno.st mo.derní buržo.asní

.osti vychází po.dle Gramsciho. prede­z ,,hegemo.nie", to. jest z ducho.vní

nadrazeno.sti vládno.ucích tríd, jež

.ctvím manipulace "o.bcansko.u spo.­:tí" (mechanismy so.cializace, jako. jSo.u

církve, o.dbo.ry) po.dstrkují o.statním'1astního.dno.ty a presvedcení. Tímto. po.­se Gramsci zásadne o.ddelil o.d klasic­

,marxistického. ,,ko.nfliktního." mo.delu'stické spo.lecno.sti, Co.Žho. pak dále

k o.prave leninistické revo.lucní strate­

'považo.vané tehdy za svato.u. V zao.sta-l zemích, držených pohromade ko.mbinací

a násilí, je podle Gramsciho. bo.lševický

p d état ješte primerený, ale na rozvinu­Západe, kde delníci ocho.tne so.uhlasili. . Uícími podmínkami, revo.luce predpo­

promenu vedo.mí mas, uskutecneno.u pro­',ctvÍIDzdlo.uhavé "bitvy idejí" ci "pozicní• (Gramsci mel rád vo.jenské metafo.ry)

ké spolecno.sti". Idea, že socialismuslutelne vzejde z popela kapitalismu, kte­

.• odso.uzen ke zkáze, byla Gramscimulchua byl presvedcen, že rozhodující budegický boj. Proto. se prel s marxisty a pre­,valje, aby prestali být posedlí eko.no.mi­

a více se zamerili na o.blast kultury - na li-, mravní a filo.so.ficko.udiskusi atd.

sto.že Gramsci nikdy nebyl zastáncementní cesty" k so.cialismu, za svého.

.ovmno.predchudce ho. Po.važo.vali - a nevo.dne - predstavitelé EURO KOMU-

MU. Ve svých Zápiscfeh upredno.stnujeedco.vání, so.uhlas a do.ktrinální pruž­Co.žjSo.u základní prvky euroko.munis­

ho. kreda. To., co. je však pro po.litickélitele nejzajímavejší, je jeho. po.jednávání

rapolecenském rádu v kapitalismu. I kdyžteo.rie hegemo.nie neštastne igno.ruje

'nomieké duvo.dy, pro které delnická trída'ala kapitalismus, je úcinno.u protilátko.u. bežným marxistickým tvrzením o. vše,stupujícím trídním bo.ji. JVF

odkazy

Grarnsci, A.: Selections from the Prison Note­

books, prel. Q. Hoare a G. Nowell Srnith. Londýn:Lawrence & Wishart; New York: lntemational

Publishers, 1971.

Gratianus (asi 1100-1150) Italský kano.nic­

ký právník. Auto.r Gratianova dekretu(Decretum Gratiani), vlivného. so.ubo.ru textukano.nického. práva. Viz KANONICKÉPRÁVO.

Green, Thomas HiII (1836-1882) Britský

filo.so.f a spo.lecenský refo.rmáto.r. Greenuvhlavní príno.s spocívá v premene LffiERALIS­MU, jeho. pretavení na základe idealismu pri­zpuso.beného. po.litické praxi a nábo.ženskékrizi Greeno.vy do.by. V o.bdo.bí mezi léty1880-1920 mela v Británii jeho. po.litickáfilo.so.fie vetší vliv na universitní výuku

i prakticko.u po.litiku než UTlLIT ARISMUS1. S. MILLA. Green si zasluhuje pozo.rno.stprosvuj úto.k proti empirismu, utilitarismu a do.k­trine laissezlaire, o. které se liberálo.vé dríveo.pírali, a jeho. po.jetí by nemelo. být o.depiso.­váno. co.by po.uze precho.dná fáze liberalismu.Jako. nejvýznamnejší britská fo.rma liberalis­mu po. dve generace po.skytuje jeho. ško.laradu po.ucných alternativ k nehisto.rickýmgeneralizacím o.liberalismu.

Green vyšel z predpo.kladu, že liberálo.vémusí celit jak filo.so.fické, tak po.litické krizi.Byl presvedcen, že je treba filo.so.fie, která byse zabývala problémy, jež po. so.be zanechalbankrot - v jeho. pohledu - drívejšího. britskéhoempirismu a utilitarismu, jejichž dusledkembylo., že nebyly o.becne prijaty žádné po.litic­ké ani mravní zásady. Zabýval se predevšímnepríto.mno.stí jakéko.li alternativy k vypocíta­vému so.beckému individuálnímu a národnímu

zájmu, jak se projevil v prípade britské podpo­ry Ko.nfederace v americké o.bcanské válce.Obecné a filo.so.ficky o.dpo.vídající zásady po.­važo.val za potrebné nejen v po.litice meziná­rodní, ale i vnitrní, aby podpo.rovaly nezbytné

141

liberalismus, aniž by odvrhoval zájem o indi­viduální práva a svobody, usiloval o smírenísvobody s rovností a spolecenstvím. Politic­kou participaci Green považoval za obcan­skou povinnost. Trval na vše prevyšujícíhodnote spolecného zájmu jako hodnote pod­statné pro morální život jednotlivce i prodefinici správných cílu demokratického státu.

MR

odkazy

Green, T.H.: Prolegomena to Ethics. ed. A.C.

Bradley. Oxford: Clarendon Press, 1883.

__ : The Works oj Thomas Hi/l Green. ed.

RL. Nettleship. 3 sv. Londýn: Longmans, Green,1885-8.

Grotius, Hugo (1583-1645) Holandskýprávník a filosof. Hugo Grotius (polatinštenápodoba jména Huig Oe Groot) se narodil10. dubna 1583 v Delftu ve Spojených nizo­zemských provinciích v právnické rodine.Svou kariéru zapocal jako zázracné dítehumanismu a od útlého mládí psal neobycej­ne vyzrálé latinské verše. V jedenácti letechvstoupil na universitu v Leidenu. Vystudovalsvobodná umení a vedl pak život typickéhohumanisty: redigoval klasické texty, psal poe­sii i dejepisné práce a byl soucasne cinný ja­ko diplomat a politický poradce vudcího stát­níka Spojených provincií Jana van Oldenbar­nevelta. Ten také dopomohl Grotiovi k radepolitických úradu, z nichž nejvyšší byl úradprimase ci predsedy výkonné mestské správyRotterdamu (1612).

V roce 1619 období Grotiova politickéhorádcovství i aktivní politiky dramaticky skon­cilo. Behem svého úradu se spolu s Oldenbar­neveltem pokusili zabránit frakcním bojumuvnitr církve Spojených provincií - mezi ar­miniány a orthodoxními kalvinisty - tím, žese snažili povýšit (oproti silné opozici) mocstátu nad moc církve. Roku 1619 ucinil

Oldenbamevelt rozhodnutí, že jediným reše­ním, které mu ješte zbývá, aby zabránil úplné­mu spolecenskému a politickému zhroucení,

144

je získat kontrolu nad vojskem provincieBand, již mel ve svých rukou m(stodi(obdoba guvernéra v amerických StálJeho útok však ztroskotal a spolu s Grot'byli obvineni ze zrady. Oldenbameveltapravili a Grotius (který svého pána u s'zradil) byl odsouzen k doživotnímu

O dva roky pozdeji uprchl a zbytek tiprožil v exilu, predevším v Paríži. Od

1634 byl ve službách švédské královnytiny jako vyslanec ve Francii. Behem pla'ze Švédska roku 1645 jeho lod ztrosklpoblíž Rostocku, a zde také 28. srpna ze

Jeho telo bylo s poctami prevezeno zpátkyDelftu, kam se za života nesmel vrátit.

Vetšinu svých hlavních myšlenekrozvinul v dobe své politické cinnostirokem 1619, i když je až do roku 1625,vyšlo jeho slavné dílo O právu vále,

a m(rovém (De iure belli ac pacis), nijaksadne verejne neprezentoval. V nekterýchpublikovaných esejích datovaných v rolet 1599-1610 a v uverejnené knize Orých dobách republiky Británie (De antiltate reipublicae batavicae, 1610) se d

zastával aristokratického a republikánscharakteru nizozemské ústavy; mimo jiné .také napadl ideu smíšené ústavy a odpomyšlence, že by Nizozemí kdy bylo konstilní monarchií, dokonce i v case burgunds,vévodu a španelských králu. Zároven trval

pokracování v holandském imperiálnímní, jehož dejiny zaznamenával v Kron~

(Annales et historiae), vydaných posmrtneku 1657. Tato teorie aristokratického, im]ního republikánství, kterou rozvíjel ss jinými mysliteli z Oldenbameveltova o.hu, byla predzvestí podobných teorií v An,a Spojených provinciích uprostred sedmn,tého století a pomohla podeprít rostoucílické a holandské imperium. Roku 1605tius sepsal dlouhé, v podstatné vetšine nerejnené dílo, ospravedlnující holandský úproti Španelum ve východní Indii (dílozvané O Indii [Oe Indis], známé však od

ku 1864, kdy bylo znovuobjeveno, pod nvem O právu koristném [Oe iure praerlae.

1609 byla vydána pouze jedna kapito­názvem Volné more [Mare libe­

). V tomto rukopise se Grotius utkalním problémem Evropy raného

áctého století: jak se vyporádat sem mravním konfliktem a válecným

·ktem jako jeho odvozenou formou (vizVEOLIV Á vÁLKA a MEZINÁROD-

.vO). Obhajoval (pred soudobými

jako MONT AIGNE) existenci uni­ch mravních merítek, která by mohla

ivána k posouzení otázek mezinárodní­, avšak (oproti soudobým aristo­

) také zastával názor, že všeobecná

spocívá v posledku na dvou zása-První bylo, že sebezáchova musí být

považována za legitimní; druhou, žepoškozování druhých (tj. bez sebe-

,ých duvodu) musí být vždy považo­;..za nelegitimní. Na tomto základe sebe­

mela být vystavena pravidla prokonfliktu (nebo i jeho podporu)

'et1ena existence obcanských spolec­Také nabývání MAJETKU mohlo být

neno tímto zpusobem: majetek sege, kdykoli lidé z nevlastneného prí­

sveta vydobudou životní potreby a ty:podárskými a technickými zmenami,e vyvíjejí v moderní systém soukro-

vlastnictví - nicméne s výhradou, že in. musí lidé vždy mít právo vzít si to,le potrebují.spise O právu válecném a mírovém

tyto ideje rozšíril a utrídil. Zasadil jeúplnejšího filosofického rámce a tvr­

na techto zásadách je založena •.socia­••(to znamená, že není možné predstavitIlecnost, která by je chtela popírat), a tu-

'sou i základem •.prirozených práv".,em k tomu, že se zdají být ve spole­:m ci mravném živote nezbytne funkc­je pojmout jako zásady zavazující lidi

.sle na jakýchkoli jiných úvahách, do­(jak prohlásil proslaveným obratem)

•.i kdybychom pripustili, že není žádného Bo­ha". Systematizoval také myšlenky o toleran­ci, které rozvinul behem náboženského kon­fliktu ve Spojených provinciích - zastávalnázor o neospravedlnitelnosti vynucování ja­kékoli náboženské víry (krome minimálníhopredpokladu jednoho Boha, který pecujeo lidské blaho). Tato minimalistická etika

a theologie odpovídala Grotiove neochote za­vrhnout jakékoli usporádání svobodne nasto­lené smluvními stranami, i kdyby šlo o do­brovolné otroctví nebo o to, že se obcanská

spolecnost sama poddala absolutnímu vládci;nicméne neopomenul nikdy zduraznit, že ta­kové dohody jsou nepravdepodobné a ne­smejí být uznány bez zretelných dokladu.

Spisovatelé raného OSVÍCENSTVí v Gro­tiovi spatrovali zakladatele moderní mra­vovedy a soustredovali se na jeho novou od­poved morálnímu relativismu. Pokantovštíhistorikové jím ze stejných duvodu pohrdalijako •.žalostným utešovatelem", který jižnemohl odpovedet na nový skepticismus Da­vida Huma. Dnes mužeme videt, že Grotius

skutecne byl v mnohém ohledu zakladatelemklasických •.prirozene právních" teorií Evro­py sedmnáctého a osmnáctého století a neza­sloužil si takové opovržení, do jakého houvrhla KANTOV A kritika, ani omezování

jeho významu pouze na oblast dejin meziná­rodního práva. RFT

odkazy

Grotius, H.: De iure helii ac pacis. Oxford, Claren­

don Press, 1925.

--: De iure praedae. Oxford: Clarendon Press,1950.

Guicciardini, Francesco (1483-1540) Ital­

ský historik a státník. Kritik MACHlA VE­LLlHO, sdílející však radu jeho idejí. VizRENESANCNÍ POLITICKÉ MYŠLENÍa REPUBLlKANISMUS.

HHabermas, Jiirgen (1929-) Nemecký filo­sof a spolecenský vedec. Habermas je nejdu­ležitejším soucasným myslitelem frankfurt­ské školy a KRITIcKÉ TEORIE. Podobnejako ostatní myslitelé této tradice odmítá ná­zor orthodoxního marxismu, že normativní

perspektivou radikální kritiky kapitalistickéspolecnosti je výsadní role proletariátu. Cel­

kove mužeme Habermasovo dílo chápat jakoširoké hledání "odpovídajících normativníchzákladu kritické spolecenské teorie".

Habermas se soustredil na pojem RACIO­NALITY a problém spolecenské racionalizace.

Kritizoval redukování racionality na ciste in­strumentální kalkulace a snažil se vypracovatjejí "obsažnejší" pojetí. Vyvinutí takového po_jetí je podle neho nezbytné pro správné porozu­mení a kritiku ,jednostranného" procesu spole­censké racionalizace, který je charakteristickýpro vývoj kapitalismu. Zmínená jednostrannostse vztahuje ke vzrust<tiící tendenci technické,instrumentální orientace spolecenského životak marginalizaci reflexivnejších normativnícha estetických expresivních orientací.

Dusledkem Habermasova dvojího zamere­

ní na racionalitu a racionalizaci je, že se jehodílo soustavne zaobírá abstraktními tématygnoseologie a filosofie jazyka, stejne jakokonkrétnejšími otázkami spolecenské teorie,jako jsou problémy legitimity v rozvinutém

kapitalismu a duležitost nových spolecen­

ských hnutí (hnutí žen, radikálních ekologu,kontrakultury, homosexuálu).

Habermasova koncepce racionality a racio­nalizace se vyvíjela postupne. Ve své první

146

velké knize Pomání a lidské zájmy (1968)pokusil o gnoseologickou kritiku prevl

cího positivistického modelu poznání (,POSITIVISMUS). Argumentoval zde,tento model ztelesnuje pouze jeden kons"tivne poznávací zájem lidského druhu:

nický zájem rídit. Nebezpecí spatruje vže tento model zabírá místo jiným, ro

základním modelum poznání, založenýmdvou jiných konstitutivne poznávacích

mech, které mohou pomoci osvetlit prob}'spolecenské racionalizace. Hermeneutické

interpretacní poznání odpovídá praktimu zájmu rozšírení komunikacní inte.

a kritické, osvobozující poznání (jakýmkritická spolecenská teorie) odpovídá ecipacnímu zájmu odstranit strukturyvlády.

V polovine sedmdesátých let byl Halmas s tímto rámcem, spojujícím poa rozum s universálními a "hluboce antro'logicky zakorenenými" zájmy, stále neskojenejší. Svou pozornost obrátil od gnos,logie k jazyku. Usoudil, že rádné porozumracionalite nelze vyvodit ze spekulace o kOlstitutivne poznávacích zájmech, ale z teotické rekonstrukce schopnosti, kterou

prokazují v jazykové interakci. Kdykoli akt6-1ri vstupují do "komunikativní akce", což zna­

mená, že se orientují k "dosažení porozume­ní", pricítají si vzájemne urcitou zodpoved­nost jednoho ke druhému ve vztahu k platnostinároku, které vznášejí ve svých recových ak­tech. Podle Habermase existují tri universálJlÍnároky: pravda, normativní legitimita a uprí-

Každý z aktéru intuitivne chápe roz­.ezi temito nároky stejne jako to, jak'hovet. Pro kritickou teorii je nejduleži­

z techto nároku normativní LEGI­'A. Podle Habermasova názoru muže·.timita jakékoli normy v zásade zhod­

podle argumentacních pravidel ,,mo­dialogu". Souhrn techto pravidel defi-

',)deální recovou situaci", v níž jediný:rý se pocítá, je "síla lepšího argumen­

:rmasovým úmyslem je to, aby for­

pravidla morálmllo dialogu dala základ,,komunikativní etice".

snaha odvodit normativní základ

'.versálne platného základu reci" byla,vána jako varianta západního etnocen­. Habermas se snažil s touto kritikou

,at a pripustil, že jeho analýza "komu­schopnosti" má prímou platnost

pro "cleny moderních spolecností". Toznamenalo, že k tomu, aby udržel

',cké úvaze universalistickou pozici,nabídnout sofistikovanou obranu "mo­

struktur vedomí". To je také smer,se Habermasovo myšlení ubíralo

esátých letech, zvlášte v Teorii komu­í akce (1981) a Filosofickém diskur­my (1986).

díla spolecne hájí ,,racionální poten-. diferencované struktury moderního my­

v nichž probíhají procesy ucení v ,,kul­h sférách", jež odpovídají trem náro­platnosti: ve sférách vedy a techniky,

zákonnosti a postkonvencní etiky,:rního umení a umelecké kritiky. Práveedu tohoto trojrozmerného potenciálu

Ucení, jež se stalo prístupné s ,,kulturnímitou", získal Habermas kritický

,ed na modernizaci ci spolecenskou ra­'zaci, jejíž proces využívá trojroz­

ého potenciálu jednostranne.rv rovine spolecenské teorie umožnuje tato

ktiva tezi o ,,kolonizaci životního sveta".cionalistická racionalizace stále vetších

,tí spolecenského života podle imperati­ekonomických a politicko-administrativ­

systému znamená, že se stále umenšuje

možnost, aby jednotlivci užívali svých kritic­kých racionálních schopností k organizacivlastního života. Tento smer analýzy ukazujenekteré duležité zmeny Habermasova myšle­ní o rozvinuté kapitalistické spolecnosti.V Krizi legitimity z pocátku sedmdesátých letuvažuje o tom, že kapitalismus zakouší težkéa možná nerešitelné problémy legitimity.O tom, které spolecenské trídy budou vyvíjettlak na emancipacní rešení techto problému,se ovšem vyjadruje dost mlhave. Jinými slo­vy: jeho kritická analýza nemá žádného spo­lecenského adresáta.

V Habermasových posledních dílech jevyspelý kapitalismus zobrazen jako odolnejšía problém kolonizace jako hrozivejší. Je zdenicméne jasneji specifikován adresát kritickéteorie, kterým jsou nová spolecenská hnutí.Tyto skupiny spojuje to, že pracují - na ruz­ném stupni - mimo normální danosti poli­tického života. "Ohen nového spolecenskéhokonfliktu není zažíhán problémem rozdelová­ní, ale týká se gramatiky životních forem."Tyto politické zápasy nemohou být chápányjednoduše jako snahy rídit stát, ale spíše musíbýt videny jako stálé ,,hranicní šarvátky"v tech místech spolecnosti, kde je proces racio­nalizace (nyní vysvetlovaný jako kolonizacesveta života) hnán kupredu systematickýmiimperativy. SKW

odkazy

Haberrnas, J.: Knowledge and Human /nterests. Bos­

ton: Beacon, 1971.

: Theorie des kommunikativen Handelns. sv.

I-III. Frankfurt n. M., 1981.

__ : Der philosophische Diskurs der Modeme.

Frankfurt n. M., 1985.

__ : Legitimation Crisis. Boston: Beacon, 1975

Hamilton, Alexander (1755-1804) Americ­ký státník, delegát ústavodárného shromáž­dení (1787) a ministr financí (1789-95).

Hamilton je spolu s Jamesem MADISONEMa Johnem Jayem autorem Federalisty (TheFederalist, 1787-8), série novinových clánku

147

podporujících ratifIkaci federální ústavy. ježbyly nejvlivnejším výkladem myšlení tvurcuústavy. Je také autorem cetných politickýchpojednání. pamfletu. projevu a dopisu. Svouobhajobou silné centrální vlády a ekonomic­

ké politiky zamerené na industríalizaci spolus relativní neduverou k lidu se stal v rané ére

americké politiky hlavním protivníkem Tho­mase JEFFERSONA.

Hamilton veril v prirozená práva. avšakpod vlivem HUMA a BLACKSTONEA kladl

duraz na moc. jež je nezbytná k jejich ochra­ne. PRIROZENÝ STA V je nebo se stane

podle jeho názoru stavem války. protožeobnáší soukromé právo naplnovat prirozenýzákon. Obcanská spolecnost je defInovánasouhlasem s ustavením verejné výkonnémoci. v níž vládce zarucuje tem. jimž vládne.zachování práv. Ústredním bodem obcanskévlády se tak stává .,ráznost v exekutive".

Zpusoby zabezpecení prirozených práv mo­hou být navíc ruzné podle okolností. Odtud

vychází i Hamiltonova doktrína "samozrej­mých pravomocí": vláde musí být umožnenodosahovat cílu jakýmikoli prostredky. kterénejsou výslovne zapovezeny zákonem.

Lidskými bytostmi zmítá podle Hamiltonasebeláska a sobecké zájmy. Avšak ambice

a osvícenost mohou vést k rozšírení chápánísebe a svých zájmu nad pouhou telesnou exis­

tenci. Napríklad láska k bohatství vede k pécio majetek a k zájmu o obcanský rád. Láska

k moci. která je méne spojena s hmotnýmblahobytem, nutí k verejné angažovanosti.,,Nejvznešenejší duchové" jsou však ovládá­

ni vášnivou touhou po sláve, která jejich dušiumožnuje dát se vést vyššími principy. Nej­vetší nebezpecí pro svobodu naopak predsta­vují lidé, kterí milují moc, zvlášte u lidovýchvlád, kde se obycejní obcané - nevzdelaní,omezení a krátkozrací - nechají snadno svést

demagogií. Svobodná vláda vyžaduje, abylidé, kterí milují slávu, vytvorili protiváhutem, kterí baží po panování.

Z techto duvodu Hamilton obdivoval brit­

skou ústavu - "nejlepší na svete" - s jejímiaristokratickými prvky. Ve Spojených státech

148

však byla nejvhodnejším režimem •.zastelská demokracie" a Americané. ovl

honbou za ziskem, se všeobecne zdáli ne:sobilí k obcanským ctnostem. Hamilton

mentoval, že v obchodní spolecnosti jenejpravdepodobnejší jako "milostivý prív:bohatství", pritahující ty, jejichž touha pojetku již byla uspokojena. Domníval se,verejným životem by bylo možné mezi

tými vzbudit touhu po cti nebo po sláve,tyto jeho nadeje byly vždy zmareny.

Na základe "politické vedy" se Hpodobne jako Madison domníval, že VI

a mnohotvárná republika zmenšuje PO'

obcanské ctnosti tím, že oslabuje individ"frakce" jako cásti celku. Odmítal antil

vzory malých státu s tím, že politické spo:nosti byly prirozene ve vzájemném konfli

Ponevadž je obchodní duch "dominuja prubojný, obchodní režimy menípredmet konfliktu: slávu nahrazuje boha!Ve Zpráve o výrobe (Report on Manutlres) dokazoval, že každý národ by melrovat k ovládání ,,hlavních složek n

zdroju", což je cíl zahrnující širokou amanitou ekonomiku. Prospívající režimdá "nevýnosným heroismem", i když jzahranicní politika vyžaduje urcitou dá'vojenské ctnosti. Dovozoval, že libe

principy musí být v praxi vyvažovány avznášeny morální ctností a prvkem cti.

Vzrustající demokratizace ztelesnov:

zvolením Jeffersona presidentem dov1Hamiltona k politickému zoufalství. V r,

1802 se o ústave vyslovoval jako o ,,kre:a bezcenné stavbe", i když zduraznoval sv'vuli bránit ji až do krajnosti. WCMc

odkazy

Harnilton, A., Madison, J, Jay, J.: The FederaJUtOxford: Blackwell, 1987.

Harrington, James (1611-1677) AngliCkýpolitický teoretik. Harrington pocházel TA'

staré aristokratické rodiny. Studoval na Triní­ty College v Oxfordu a na Middle Templo.

studiích se vydal na dlouhou pout po kon­,te. Sloužil v anglickém pluku v Holand­a sledoval fungování benátského politic­

systému. V letech 1647-49 se pripojilkráli Karlu I. Poté se vrátil ke studiu

depodobne hledal vysvetlení pro králo­IDucednictví) a v roce 1656 vydal spis

ie (The Commonwealth of Oceana).h 1656-60 napsal radu kratších poli­

'ch del obecne rozvádejících a bránícíchOceánie. V roce 1661 byl uveznen (pro

ožené obvinení ze spiknutí) a ve veze­duševne zhroutil. Po svém propuštení

il zbytek života ve Westminsteru, ale jižb1ikoval.

'ngton byl velkým obdivovatelembylé prozíravosti" Uako protikladu,emímu politickému ucení) a jeho díla

místy pretížena težkopádným klasicis­. Prestože obcas užíval klasické republi­

:ké argumenty a kategorie, svou teoriiza první vážné zpracování dosud pl­

:vysvet1ených problému, zvlášte role ma­a vojenské moci ve státe a vazby mezi

'. Majetek pokládal za základ všeho ostat­. Rozdeloval ho do trí skupin podle to­zda je vlastnen jednou, nekolika neboha osobami. Tyranie, oligarchie a anar­považoval za "nevyvážené vlády", ježu schopné dlouhého trvání. Za stabilní

pouze tri zpusoby usporádání moci:olutní monarchii", v níž má monarcha

upol na vlastnictví a vláda je udržována,ocí placené armády; "smíšenou monar-

.•••v níž je puda vlastnena velkými aristo­',ckými magnáty a aristokraté a jimi zpl­ocnení poddaní vládnou zbranemi;

,,spolecenství", jež vzniká tam, kde se:tnictví pudy dostatecne rozptýlilo mezi

, ,.kdo mohou sami prežít", a nedochází takutvárení aristokracie. Ozbrojenou sílu zde'rí obcanské milice.

I. Vetšina Harringtonova spisu Oceánie jevenována podrobnému nácrtu barokní-

l1stavního rádu, který mel do života uvést'lphaus Megaletor (predstavující s jistou li­

. . , licencí Cromwella). Harringtonova

teorie není zcela historická, nebot byl pre­svedcen, že vhodne navržená ústava, zajištu­jící shodu zájmu a toho, co diktuje rozum,muže trvat vecne, pokud zabrání rozvoji oli­garchie a zavede takovou vládu nad majet­kem, která povede k jeho rozptýlení. Jak jižbylo receno, Harrington pokládal výsledkysvého studia za presnou analýzu problému,jež byly dosud prevážne opomíjeny. Za zdrojinspirace pokládal fysika Williama Harveyea svou "politickou anatomii" minulých ústavpovažoval za stejne vystihující jako jeho po­pis krevního obehu.

Konstitucní model Oceánie ukazuje jas­nou inspiraci ARlSTOTELOVÝM pojetímstátu i jinými teoriemi smíšené nebo vyváže­né ústavy. Harrington pocítá se dvema záko­nodárnými sbory, volenými neprímo všemivlastníky majetku: senát, obsazeným bohatší­mi vlastníky pudy, by mel výhradní právovytváret zákony; a shromáždení menšíchsvobodných vlastníku výhradní právo schva­lovat nebo odmítat zákony navržené senátem.Ustaveny by mely být také výkonné úradya od obce výše by mela existovat obcanská,vojenská a náboženská hierarchie. Pravidelnáobmena úredníku by zabranovala jakýmkolisklonum k oligarchii, omezení rozsahu vlast­nictví pudy formou "agrárního zákona" byzamezovalo zpetnému pohybu k feudálníaristokracii.

Harringtonovým zámerem bylo ukázat, že,,rozpad vlády zpusobil (obcanskou) válku,nikoli obcanská válka rozpad vlády". Vlast­nictví a s ním i vojenská síla, na nichž bylazaložena monarchická moc, utrpely za Tudo­rovcu radu osudových ztrát, a po rozpadu té­to základny nemohla vládní "nadstavba" dáleexistovat. Za techto okolností byla starobyláústava pouhou relikvií, která nemohla být jižrestaurována. Legitimní nezbytností se protostalo vytvorení ústavy nové. A jestliže bylatato zásadní zmena forem vlády sekulárním

procesem zahrnujícím "lid" jako celek, zustalpak požadavek na vládu "svatých" oslaben,a výsadní nárok na prevahu strany "Good OldCause" (oligarchie ,,neúplného snemu") byl od-

149

sunut všeobjímajícím charakterem Harringto­nova populismu. Výsledkem této teorie pakbylo, že Harrington mohl nejenom tvrdit, že

spolecenství vzniklé tímto procesem je nej­lepší formou vlády, nebot ztelesnuje obecnýzájem všech obcanu, ale že je i vytycenímcesty (na základe výkladu dejin) k stabilní­mu, ne-li nesmrtelnému politickému zrízení.

Rané interpretace Harringtonova myšleníspojovaly jeho historickou analýzu s úvaha­mi zabývajícími se vzestupem (nebo úpad­kem) šlechty. Novejší badatelé (zvlášte John

Pocock) zduraznují jeho originální spojeníobcanské humanistické víry a klasického re­publikánského presvedcení (predstavovanéhozvlášte MACHIA VELLlM), že základ ob­canství spocívá ve vládnutí zbraní - s tím, žeono vládnutí zbraní je podloženo vlastnic­tvím pudy, umožnujícím obcanu žít nezávislea bez závazku k nadrízeným (viz REPUBLI­

KANISMUS). Harrington bývá také poklá­dán za puvodce argumentu proti ABSOLU­TISMU, které zacaly být predkládány prib­ližne v dobe, kdy zemrel. Pocock nazývá po­litické myslitele, kterí takto argumentovali,•.novoharringtoniány"; ti zastávali názor, žev pozdne stuartovské ére hrozí ústave nebez­

pecí, že bude rozvrácena výkonnou mocí,jednající z príKazU státní pokladny, dostatec­ne silné na to, aby zkorumpovala parlamentdosazenými lidmi a zemi zastrašila stálou

armádou. Ve spojování Harringtonovy teories touto školou je však jistá ironie; ackoli obeteorie mely spolecnou víru v to, že obcanské

vládnutí zbraní je obranou proti absolutismu,novoharringtoniáni prišli se zásadne revido­

vaným názorem na minulost. Pro Harringto­na predstavovala smíšená monarchie do jistémíry zmatený systém, v nemž žádná mocnení dostatecne silná, aby mohla omezit dru­

hou, zatímco novoharringtoniáni ji považo­vali za vyvážený rád, v nemž, navzdory závi­slosti nižších spolecenských vrstev na vysocepostavených, je jistý stupen svobody zajišten,protože moc není soustredena v jednech ru­kách, ale je rozptýlena. JSC

150

odkazy

Pocock, J.G.A.: The Machiavellian Moment.

ton, NJ: Princeton University Press, 1975.

* __ : The Politica/ Works oj James Bam",Cambridge: Cambridge University Press, 1977.

Greenleaf, W.H.: Order. Empiricism and PolitiCI.,

Rayek, Friedrich August van (1899-1

Rakouský ekonom a politický filosof. Ha'pocházel z vídenské akademické rod:V mládí ho pritahoval socialismus. Stud,ekonomii u Wiesera a právo na vídenskéversite. Zajímal se též o filosofii a teokou psychologii.

Po první svetové válce pracoval s Lu.

gem von Misesem, zprvu v úrade a pov Institutu pro výzkum obchodních c(lnstitute for Trade Cycle Research). Na

blémy obchodních cyklu Hayek aplikovalpitálovou teorii rakouské ekonomické šk,

Prestože plne nesouhlasil s Misesovýminomickými a politickými názory, silneovlivnilo jeho kritické dílo Socialismus. V

ce 1931 dostal profesuru na Londýnské ek,mické šlole (London School ofEconomics).

Ve svém ekonomickém díle Hayek pocoval až do Sctyricátých let. Pak zacal š

psát o politické filosofii a metodologii s'lecenských ved. V roce 1952 se stal proflrem na universite v Chicagu, kde setrvaldo roku 1962. Poté pusobil ve Freib

a Salzburgu. V roce 1974 mu byla udeINobelova cena za ekonomii.

V rade clánku (souhme vydaných jIndividualismus a ekonomický rád, 19Hayek rozvedl Misesovu práci o ekonomiekalkulaci v socialismu. Dokazoval, že cenlrálne rízená ekonomika nemuže zužitk.ov,

nevyslovené vedomosti jednotlivcu tak jakotržní ekonomika. Zduraznil duležitost techto

tichých a rozptýlených vedomostí jednotliveOa úlohu trhu jako instituce, která je pomáhizužitkovat a prekonává neznalosti ucením sez pokusu a omylu.

Hayekovy myšlenky o ekonomické kal­kulaci se staly podkladem jeho Cesty do

((Road to Serfdom, 1944). Dílo pred­'e TOTALITARISMUS jako nezamýš­dusledek snahy o realizaci plánované,rnikYa obsahuje novou formulaci kla­,.o LffiERALISMU. Hayek zde pri­znacný stupen vládní aktivity, ovšem

':ty .omezené na formy slucitelné s jehoVLÁDY ZÁKONA (Rechtsstaat).

ekuv liberalismus ocenuje radu užitec­

spolecenských institucí jako výsledku.o konání, ne však jako výsledku lid­zámeru. Toto téma, rozvíjené s durazy

:wna a skotskou historickou školu, seIDedostávalo v Hayekové díle na pred­,ta. Dobrá spolecnost podle nej nespocí-

honbe za sobeckými zájmy v rámci práv­urcené vládou, ale v komplexní

zákonu, morální tradice a pravidel

, jejichž charakter je - a muže být ­,.oujejích clenu pouze tušen.vše Hayekovu dílu vtisklo burkovské

a dovedlo jej k otázkám spolecenské,ce a skupinového výberu a dalším slo­problémum. Vztah mezi Hayekovými

. o charakteru výberových mecha­i6 a jeho liberalismem není vždy zcela. Neracionální povaha techto témat rov­

k.ontrastuje s jeho vysoce racionalistic­. a témer utopickými nácrty nové libe­ústavy. Tyto nácrty však na druhé stra-

!ferpaly inspiraci z jeho idejí o •.spontán­rádu" trhu a jiných neplánovaných in­

lCí.

yek není právním teoretikem ve stejném'slujako treba Nozick (viz LlBERTARIA-MUS). Jeho liberalismus je v posledku'žen na víre, že spolecenský rád klasického

ího charakteru nejlépe uschopnuje in­'duálního obcana k uspokojení jeho tužebvyhnutí se útlaku ze strany druhých. Haye­

argumenty jsou konsekvencionalistic-a široce utilitaristické, vše je však vyme­.otakr1cakantovským požadavkem, aby si

'li Všichni obcané rovni pred zákonem. Du­m na nevedomost jednotlivcu a jejichnou neschopnost posoudit dlouhodobé

ledky konkrétních cinu se Hayekovo

myšlení posunulo dále od obvyklejších po­dob UTlLlTARISMU.

Predmetem Hayekova zájmu byla i meto­dologie spolecenských ved; ve svých pracíchobhajoval metodologický INDIVIDUALIS­MUS. Jevy spolecenského sveta by mely po­dle nej být chápány jako zamýšlené i neza­mýšlené výsledky cílevedomého lidskéhojednání. Lidské jednání je orientováno k cí­lum klasifikovaným podle •.subjektivních"lidských kriterií, nikoli podle •.objektivních"vlastností, jaké by jim mohly prisoudit prí­rodní vedy. Zabýváme-li se komplexnímijevy z hlediska prírodních i spolecenskýchved, omezuje se naše poznání na •.výkladprincipu", podle nichž fungují, a na vytvárení•.modelových predpovedí" jako protikladupodrobných predpovedí v nekterých oblas­tech prírodní vedy.

Tato práce cástecne reaguje na fysikalis­mus clenu Vídenského kruhu (Neurath, Car­

nap) a •.scientismus" ve spolecenských vedách.Souvisí také s Hayekovým dílem v oblasti po­znávací psychologie vnímání a s jeho politic­kým myšlením. Tyto mylné metodologickéideje podle nej zpusobují, že jsou lidé slepík hodnote trhu a spontánne vzniklých spole­cenských rádu a druhu poznání, jež muže­me o takových institucích mít.

V roce 1960 Hayek publikoval velké díloÚstava svobody (The Constitution of Liber­ty). Kniha ukazuje klasický liberální spo­lecenský rád jako jeden z nejméne represiv­ních rádu, prinášející svým obcanum hmotnýprospech. Zabývá se také praktickými pro­blémy verejné politiky a výslovne pripouští,aby stát poskytoval ochrannou sociální sítmimo trh. Následující dílo, trilogie Právo,zákonodárství a svoboda (Law, Legislationand Liberty, 1973-79), kombinuje klasickýliberalismus s •.evolucními" tématy a napadáprávní positivismus. Hayek zde kritizuje ideálsociální SPRAVEDLNOSTI jako nerealizova­telný v tržní ekonomice a úsilí o jeho uskutec­není oznacuje za jednání se škodlivými du­sledky. Kritizuje také pluralistickou politikuzájmových skupin a uvažuje o problému stabi-

151

my tr2rúho systému. Nabízí radikální návrhynové liberální ústavy, obsahující novou delbumoci, a tvrdí, že kdyby obcané tuto ústavu

prijali, znemožnila by jim prijímat opatrení,jež v posledku prinášejí destrukci svobodyi lidského blahobytu.

V posledních letech života se Hayek vrátilk ekonomickým a politickým tématum.Navrhoval "odstátnení penez" a predložil kri­

tiku keynesiánské ekonomické politiky, od­vozené ze svých raných ekonomických del.Pracoval rovnež na další trilogii o liberalismua tržním systému.

Hayekova díla pokrývají širokou škálu ná­

metu - historických i teoretických - spoje­ných urcitými spolecnými tématy. Lze jehodnotit jako pojednání o politické ekonomii,

zamerené na individuální svobodu, tržní sys­tém a jeho funkcní predpoklady - nikoli jakoanalytickou filosofii, k níž se Hayek phleži­

tostne prihlašuje. Ackoli je jeho dílo místyproblematické pokud jde o duslednost a mož­nosti výkladu, melo zásadní vliv na vzkríšení

zájmu o klasický liberalismus v britském po­litickém myšlení. JS

odkazy

Hayek F.A. von.: lndividua/ism and Economic

Order. Chicago: University of Chicago Press; Lon­dýn: Routlege & Kegan Paul, 1976.

:__ : Cesta do otroctvf, ptel. T. Ježek. Praha: Aca­demia, 1990.

-_: The Constitution oj Liberty. Chicago: Univer­

sity of Chicago Press; Londýn: Routlege & KeganPaul,196O.

-_: Právo. zákonodárstvf a svoboda, prel.T. Ježek. Praha: Academia, 1991.

Hegel, Georg Wilhelm Friedrich (1770­1831) Nemecký filosof. Narodil se ve Stutt­

gartu, studoval v Tiibingen, poté pusobil jakosoukromý ucitel v Bernu a ve Frankfurtu. Ja­ko soukromý docent prednášel na universitev Jene (1801-7), vydával profrancouzské no­

viny v Bambergu (1807-8), pusobil jako re­ditel gymnasia v Norimberku (1808-16).

152

V roce 1816 byl jmenován profesorem

sofie v Heidelbergu a v roce 1818 pro:rem filosofie na berlínské universite, k,stal následníkem Fichtovým. Behem spobytu v Jene založil spolu s Sche.···

revue Kritische Jahrbucher der Philoso,Hegelovými hlavními díly jsou Feno,logie ducha (1807), Logi/w (1812), EJpedie filosofických ved (1817, dvakrát

pracována) a Základy filosofie práva (IPosmrtne byly publikovány FilosofieDejiny filosofie a Filosofie náboŽenstvf.

Jádro Hegelova politického myšleqfobsaženo v Základech filosofie práva. Hllovo rané dílo svedcí o jeho hledání vše:nující teorie, jež by byla schopná vzklasickou filosofickou tradici a odkaz

TA a FICHT A na zmenenou politickou

tu, nastolenou francouzskou revolucí aj'dusledky. V nepublikovaném eseji NeJ

ústava z roku 180 I se poprvé pokusil o ti'

taschopnou definici státu, vyrovnávajícís dopadem francouzských revolucníchna tradicní politický systém Nemecka. Ve

nomenologii ducha, napsané pod bezpro:ním dojmem Napoleonových vítezství, sekusil poukázat na historický úspech reckétis, která byla prototypem soudržnosti a in,race, a soucasne ukázat, proc moderní szaložený na principu subjektivity, nemužesáhnout puvodního bezprostredního ztoto:

ní s politickým zrízením, jež bylo úhekamenem klasického spolecenství. V Lo,

a Encyklopedii filosofických ved systemati,rozvedl dialektickou metodu, kterou použilsvé politické filosofii, objasnené v ZáH

filosofie práva (viz DIALEKTIKA).STÁ T - politické spolecenství - ni

podle Hegela pouhou instrumentální enti

vytvorenou praktickým lidským smyslemúcelem podpory individuálne zamerený'

cílu. Ackoli stát zahrnuje prvky "subjektisvobody" (které považoval za hlavní ús

moderní spolecnosti), pohlížel na nej jakoetickou entitu, jejíž nasmerování je zakot­veno v síti mezilidských vztahu, presahu'cích prání jakéhokoli jednotlivce.

etická povaha (Sittlichkeit) spolecen­istence má podle Hegela tri ,,momen­

'jejichž totalita zahrnuje mnohotvárnounost lidského života. Jsou to rodina,

spolecnost a stát. Každý z techtoIru predstavuje sít lidských vztahu

. :ovaných podle odlišného principu.'cký vztah mezi všemi tremi momen­dává plný význam bohatství lidského

Clovek, který postrádá jakýkolilto trí vztahu, je ve své kvalite jako lid­

st hluboce narušen.

. .a je druh lidského vztahu, jež je za­na partikularistickém altruismu: vuli

nejen ve vlastním zájmu, ale i v zájmurodiny - rodicu, partnera, potomku atd.o výchovu a vzdelání detí ci o blaholucích rodicu není determinována so­

zájmem, ale ochotou - posvecenou

,polecenský mrav a povinnost - být pro­lý druhé osobe. Na druhé strane jde

omezený na blízký okruh lidí, a prototo altruismus zretelné ohranicení.

:ý moment mezilidských vztahu nazý­:el"obcanskou spolecností" (burgerliche'chaft), která je sférou universálnfho

: osoba se vztahuje ke všem ostatnímbytostem (samozrejme s výjimkou

vlastní rodiny) na základe svých zájmu.se tyto zájmy maximalizovat a na záj­:tatních pohlíží pouze jako na prostred-tomuto cíli. Sféra obcanské spolecnostilto zvláštním místem ekonomické akti-

• ponevadž osoba, zabývající se naph1dadlodem, nepracuje, aby zajistila živobytí

ostatní, ale využívá potreby, které ostatní" Ijí, jako prostredku k uspokojení svých

'ch potreb. Soukromé vlastnictví je',Iim znakem postavení cloveka ve spo­10Sti- majetek je pro druhé objektifikací

osoby. Hegelova politická filosofie ob-tie široké rozdelení soukromého vlastnic­

Uvedomoval si, že rozšírení chudobyloderní spolecnosti muže podrýt úcinnostnavrhovaných struktur.

Aby byla zarucena správná regulace funk­trhu, jsou potrebné normy a obecné zásady

(napr. domluvené míry a váhy), jež vedouk vývoji zákonu a soudu, schopných vynutitdodržování techto pravidel. Tento mechanis­mus obcanské spolecnosti Hegel nazval"vnejší stát" (Základy filosofie práva. §184);byl si však dobre vedom, že moderní politic­ké myšlení od HOBBESE a LOCKA ztotož­nilo tento "vnejší stát" se státem samým,a tak ukotvilo politickou povinnost v racio­nálním sobeckém zájmu.

Tretí moment, stát, nemuže být podle He­gela založen na vnímání pouze individuál­runo sobeckého zájmu: ,,Jak by pak bylo nazáklade sobeckého zájmu možné ospravedl­nit povolávání obcanu do vojska a dávání je­jich životu všanc?" (Hegel si uvedomoval,že práve zde je slabé místo Hobbesovy snahyzaložit politickou povinnost na sobeckémzájmu.) Odtud vyvozuje, že stát je založen nauniversálnfm altruismu. V dialektické struk­

ture Hegelova myšlení to také znamená, žestát je syntézou ustavujících prvku rodinya obcanské spolecnosti. Na jedné strane jestát analogický s rodinou v tom, že se od ob­cana ocekává jednání nikoli podle vlastníhosobeckého zájmu, ale zpusobem, který priná­ší dobro ostatním: placení daní, služba v ar­máde atd. Toto jednání je ospravedlnitelnéa legitimovatelné pouze na základe solidaritys ostatními cleny toho, co se nyní stává poli­ticky organizovanou spolecností. Na druhéstrane stát do své struktury integruje obecnýprvek obcanské spolecnosti, a tato integracedává vzniknout obcanskému vedomí založe­

nému na obecných merítcích: "Je to vecívzdelání, myšlení jakožto vedomí jedince veforme obecnosti, aby Já bylo chápáno jakoobecná osoba, v níž jsou všichni identictí.Clovek má tuto platnost, protože je clovek,nikoli proto, že je žid, katolík, protestant,Nemec, Ital atd." (Základy filosofie práva,§209)

Hegel tvrdí, že stát je verejné povahy, alesféra soukromého a verejného nejsou od sebeúplne oddeleny tak, jak je tomu v ARISTO­TELOVE rozlišení mezi oikos a poUs: v mo­derní spolecnosti clovek musí svádet boj mezi

153

.oblastí sQukromých vztahu a .oblastí verejnQu,jsa sQucasne bourgeois i citoyen. PQlitická

sVQbQdavytvárí jemnQu rovnQváhu vznikají­cí z techtQ protikladných, ale v posledku integ­rovaných zamerení. TatQ integrace je pQdleHegela mQžná pQuze v mQderním státe, kterýlegitimuje .oblast subjektivity: .obcanská SPQ­lecnQst je .oblastí autQnQmie subjektivní vule.Klasická polis se SVQUbezprostrední pQlitiza­cí sQukrQmých záležitQstí (vcetne nábQžen­ství) .oproti tQmu takQVQUautQnQmní oblast

nemela. Moderní politická filosofie, pocínají­cí Hobbesem, se snažila naQpak analyzQvatoblast verejného na základe individuálního

sobeckéhQ zájmu, a tak podle Hegelova ná­zoru nepokrocila za "obcanskou spolecnost".VrchQl a nejvyšší sebedestrukci takQvé vlá­dy bezuzdnéhQ egoistického individualismuHegel videl v hruzovláde francouzské revo­

luce (Základy filosofie práva, §258).Souhru techto sil Hegel fQrmálne institucio­

nalizoval v pQlitické ústave moderního

státu, jak o ní uvažoval v Základech filosofiepráva. Ruzné zájmy obcanské spolecnostinacházejí svuj výraz v korporacích a ve shro­

máždeních stavu, které predstavují souhrnzájmu ruzných prvku obcanské spolecnosti.Oponoval pritom jakékoli republikánskémyšlence svrchovanosti parlamentu: obávalse, že by mohla prerust v tyranii zvláštních

zájmu. Moc shromáždení stavu by mela býtomezena mocí profesinálních obcanskýchúredníku (v Hegelove slovníku "obecné trí­

dy"). Zájmem této trídy, podobne jakQ tomu

melo být u PLATÓNOVÝCH strážcu, by by­lo spQlecné blahQ: úrad by byl otevren všemobcanum na základe schopností a vzdelání,

pricemž pevné platy by úredníky chránilypred svody obcanské spolecnosti (což byl nazacátku dvacátých let devatenáctého stoletínovátorský návrh).

Zatímco však Plat6novi strážci meli vlád­

nout absolutní mQcí nad spolecností, která

jinak postrádala politické struktury, Hegelo­va "obecná trída" jedná v systému, v nemž

speciální zájmy nabývají legitimního výrazuv autonomních kQrporacích a ve shrQmážde-

154

nich stavu. Navíc je v cele celé této s

dedicný mQnarcha, symbolizující ideu,

stát se zakládá na subjektivní vuli, a že j,mQnarchuv souhlas se zákQny, jenž jimfQrmální platnost. Monarchovy prav.o:jsou však výrazne .omezené a vladar

symbolizuje jednQtu politického sp.olece:

v jediné formální vuli. Jeho úk.olem bypouze zpecetovat rozhodnutí shro

stavu a státního úrednictva (Základy filo,práva, dodatek k §280).

Historický dopad Hegelovy politi,filosofie umocnoval fakt, že jehQ t,moderního státu byla vyslovována v

všezahrnujícího filosofickéhQ systému,svetlujícího historický vývoj jakQ SO'objektifikace toho, c.o nazýval "Duch", v

sovém a prostorovém svete. HegeJ,presvedcení o racionalite sveta a jeh.o potelnosti lidským rozumem navazuje natotela a je v tradici nemeckého IDEALIS.radikální kritikou KANTA. Na rozdílAristotela se však Hegel domníval, žeci.onalita sveta není dána a priori, ale ževyvíjí v case sp.olu s konkrétním lids.

vedomím, které ji jako takovou p.oznává.sofie je pak stále se rozvíjejícím nás· ,lidskéhQ rozumového pochQpení sveta, at.o stadia vývoje fil.osofie postupují parise stadii historického vývoje samQtn,

Filos.ofie je "myšlenka o svete, objevujícíteprve v dobe, když už skutecnost dokQnl

svuj proces tVQrení a završila se." (filosofie práva, predmluva). Historie a .ob

politiky jako její nejzrejmejší aspekt je sfilosoficky významná. V tomto kontextu

gel užíval výrok, že "co je rozumné, tQ

skutecné, a co je skutecné, tQ je rozu(predmluva). Ackoli nekterí kritici to vyklli jako naprosté ospravedlnení existujícíty, Hegel sám tut.o tezi vysvetloval tak, žeje rozumné, je i p.otenciálne uskutecnite

a historický vývoj, jsa na hony vzdálen PO'hému nediferencovanému souhrnu nepocbpitelných náhod a lidských slabostí, má raci'nální strukturu. Tato struktura nemusí být

základe probíhajících událostí vždy pQznatel·

.os.ofie však má k rozluštení hieroglyfuu zasazených v hist.orii klíc.ání na m.oci rozumu zprít.omnovat se

'inách se stal.o úhelným kamenem kri­.o díla MLADOHEGELOVCU, kterí

,vali všechny existující instituce merít­

hegelQvské politické fil.osofie - a shle­i je ned.ostatecnými. A konecne, toto,., filOSQfiejako nástroje spolecenské kriti-stalo fil.osofickým pilírem MARXISMU.

el byl presvedcen, že pochod rozumudejinami je komplexní dialektický

, v nemž jsou jednotlivci (a národy)nástroje, vetšinou si neuvedomující

',lOst a význam svých cinu. Zmeny

dy prinesly "os.obnosti svetových.', jako byli napr. Alexandr, Caesar neboIleon; Hegel ovšem zduraznQval, že je­aha nevycházela z jejich ved.omých zá-neb.o politických programu, protQže by­

,bne jako jiní lidé motivováni nízkými., jako jsou ambice, hrabivost a touha

.ve. To, co je ucinil.o historicky vý­,ýrni, byly objektivní dusledky jejich

nikoli jejich subjektivní zámery.t.o svržením "velkých mužu dejin"idea1izované výše, do níž je usadila ro­

':ká tradice, je Hegel ucinil neved.omýmiii ,Jsti rozumu" (List der Vemunft), což:ná, že rozum muže ke své realizaci po­

iracionálních prostredku. Úk.olem filoso­pak prekrocit vnejší a zjevné a .objevit ra-

jádro, skryté uvnitr na pohled iracio­.o fenomenu. Uznání tohotQ napetí meziivním zámerem a .objektivními dusled­

'šuje filosofy od pedantických moralistu.~iny jsou tedy pro Hegela výv.ojem sme­k vedomí SVQb.ody, jak je vyjádreno

Utických, kulturních a náboženských in-'ch komunity. Celkovou sumu techto cha­'stik nazval Hegel po vzoru MONTES­:UA a HERDERA "duchem nár.oda"

'lJcsgeist).Ten nachází vnejší výraz v utvá-.objektivních institucí - to znamená ve

státu. Hegel rozlišoval tri základní sta­hist.orického vývoje, pricemž každé z nich

,tavovalo další evoluci vedomí sv.ob.ody:

(1) Orientální svet, v nemž byla sv.obodnájed­na .osQba,zatímcQ .ostatní byli nesvobodní. PQ­litickou strukturu pak predstavoval .orientálnídesp.otismus.(2) Klasický svet, v nemž byli svobodnínekterí. Jeho hist.orickým výrazem bylapolis, v níž mohla být obcanská práva vetšínebo menší, ale nikdy universální.(3) Germánský svet, v nemž byli díky univer­salite krestanského evangelia všichni lidé po­važováni za schopné být svobodní. V tomtosvete, zahrnujícím celou západní Evropu, kdese na troskách rímského imperia usadili lidégermánského puvodu, byla schopnost všechke svobode základem vývoje politickýchinstitucí. Je to svet moderní Anglie, Fran­cie, Nemecka a Itálie; reformace a francouz­

ská revoluce znamenaly v p.opsaném schema­tu milníky na ceste k plnému uvedomení sisv.obody. Hegel takto sekularizoval a politi­ZQval význam universality krestanské spásy;jeho myšlení zustalo však zakotvenQ v pro­testantismu, a proto bylo zdrženlivé vucinacionalistickému ROMANTISMU své doby.

Hegel sice nevidel v žádném historickém stá­te model plne uskutecnitelné svobody, nic­méne moderní konstitucní m.onarchii, jak sevyvinula z francouzské revQluce a restaurace,považ.oval za pohyb správným smerem,o cemž jasne svedcí jeho eseje .o ústavnímusporádání v Nemecku a Anglii.

Ackoli byl Hegel kritizován za kQnzerva­tivní sklony své politické filos.ofie, jeho díloje v podstate propracováním OSVÍCENSKÉ­HO myšlení na základe nemeckého idealis­mu a trpké zkušenosti francouzské revoluce.Dejiny jsou podle Hegela skutecne pohybemvpred, je to ale, jak o tom presvedcuje fran­couzská revoluce, pohyb ve spirálách násilí.Moderní stát se zakládá na subjektivní svo­bode, ale aby nedošlo k její degeneraci v bez­uzdnou válku všech proti všem, je potrebazprostredkující role racionálních institucí ja­ko jediného garanta proti svévoli a hrozbe ty­ranie, predstavované absolutní monarchiía absolutním maj.oritním vládním systémem.

155

Ironii je, že zatímco Hegelovy základní fi­losofické teze vedly k rozvoji revolucní spole­censké kritiky, vrcholící v marxismu, potrebazprostredkujících institucí se stala (byt ne nut­ne vlivem samotného Hegela) základním ka­

menem modernibo západního státu, jak hoznáme. Navzdory pochopitelným rozdIlnos­tem ciní úloha politických stran a jiných sdru­žujících institucí moderní demokratický státmnohem podobnejší hegelovskému státu nežnediferencované a bezprostrední demokracii

ROUSSEAUOVE s jejími vrozenými totalit­ními sklony. SA

odkazy

Hegel, G,W.F.: Základy filosofie práva, prel. V. Špa­lek. Praha, 1992.

hegemonie Termín používaný GRAMSCIMa jeho následovníky jako poukaz na nenásil­

ný aspekt trídní vlády, tedy na schopnostvládnoucí trídy využít pusobení socializace

k podsouvání vlastních hodnot a presvedceníostatním obcanum. DLM

Heidegger, Martin (1889-1976) Nemeckýfilosof. Po pocátecních studiích theologie,logiky, matematiky a prírodních ved zamerilHeidegger pozornost na studium filosofie

a stal se asistentem Edmunda Husserla, za­

kladatele fenomenologické školy. Jeho nej­známejším dIlem je By tf a cas (1927). Promnohé je Heideggerova povest zatemnenajeho neslavným sepetím s nacismem za krát­

kého pusobení v úradu rektora university veFreiburgu v roce 1933, ovšem o skutecnývýznam této epizody se vedou velké spory.

Heideggeruv prínos k filosofii dvacátého

století spocívá v obsáhlém prehodnocenízákladních ontologických predpokladu zá­padrullo myšlení a v radikálním zkoumání

metafysické tradice jako celku. Podobne jakoNIETZSCHE videl západní myšlení pocínajePlatónem jako postupný, ale neúprosnývývoj smerem k soudobému nihilismu,

156

vrcholícímu v rozbujelém subjekti-·vztahu moderního cloveka k Bytí. Kose pokusil nabídnout vycerpávajícídichotomie subjekt-objekt, jak se ro

v tradici západní metafysiky, a o formuIo'dalekosáhlých dusledku, které má tato .pro naši civilizaci jako celek (viz takéTENCIALISMUS).

Heideggerovým cílem bylo studiumdostatku tradicní ontologie (analýzavubec); to má nutne dopad na naše bní dejin politického myšlení. Jeho me

vedla k odmítnutí trí hlavních tradic po~'kého myšlení, z nichž každá nabízela

chápání cloveka a jeho místa v Bytí.klasické pojetí, zobrazuje cloveka jako bv prírode, avšak také jako bytost, která

prírodu racionálne poznávat; politickýpak mikrokosmem prirozeného rádu.prístup, smluvní, vidí cloveka obráce

proti prírode; lidé se musí sdružovat, abylektivne vzdorovali tlaku prirozené nutnl

Tretí prístup, hegelovsko-marxistický,snaží smírit svobodu a prirozenost a zohje znovuustavení jednoty mezi clov,a prírodou jako definitivní završení li<

svobody. RozdIly mezi temito tremi prfsjsou však pro Heideggera méne duležité

to, co jim je spolecné: soubor metafysicpredpokladu o cloveku jako bytosti urci'druhu, která se specifickým zpusobemhuje ke zbytku Bytí. Odmítnout tyto mesické predpoklady znamená vyvrátit c,tradici politické filosofie.

Jak muže napríklad nekdo zakládat

chápání politiky na pojetí LIDSKÉ PRIRI

ZENOSTI a místu cloveka v prírode, kdyžnení jist, zda je príroda objektem-domén'pasivne cekající, až bude nazírána, neboje, receno Heideggerovýmjazykem, historie.

zjevenou "sférou odemcenosti"? A jak nemuže zakládat teorii svrchovanosti na poj'cloveka jako bytosti, vstupující svobodnesmluvních vztahu, když není jasný statut Ji,

ského subjektu (konkrétne zda lze o subje.ríci, že má transparentní prístup ke své vlas!subjektivite)? A konecne, jak muže nekl

.~-,vat svobodu a prirozenost, když zá­metafysické predpoklady zahrnujícíi objekt byly radikálne zpochybneny?

luceni znovu uvažovat o korenech našíóvah o cloveku a politice.

politickou filosofii bývá typické, ženasmerování prijímá z filosofické

,logie, tedy z nejakého pojetí lidské,osti. Heidegger však argumentoval,,fické antropologie prevážne selhaly,

.y se na ontologické rovine a jsou ne­ontologicky zaujaté. Ve svém Dopi­

'smu dokazoval, že tradicní chápá­

jako animal rationale je fatálne.áno metafysikou v tom, že se snaží

,vat rodovou vlastnost, jež definujetfídu bytostí - zvírata"s necím zvlášt-

navíc, jmenovite duší nebo rozumemuvažování o cloveku jako "syntéze"a ratio). Podle neho clovek nemá pri­:t v tom smyslu, v nemž to lze ríci

h prirozeného sveta. Všechny poli-filosofie založené na definici lidské pri­

:ti zpochybnil obvinením, že metafy­determinace lidské prirozenosti nutne

, 'vají k autentickému uchopení ,Jidské", jež podle neho není konstituována

objektová doména, specifikující vlast­objektu, ale jako "sféra odemcenosti"

zpusob otevrenosti vuci Bytí).'degger veril, že osud naší civilizace

volatelne zformován tradicním, kla­

i moderním filosofickým chápáníma bytí. Dokazoval naph1dad, že sou-

aspirace na "planetární vládu" nad zemíe technologické ovládání prírody jeem chápání cloveka jako "subjektu",o proti pasivnímu a poddajnému ob-

svetu. Tato dichotomie chápání bytípodle Heideggera poprvé obsaženaTÓNOVE prímeru jeskyne v Ústa­

UChovala se v západní metafysice skrzeTOTELOVU subjekto-predikátovou 10­

a vyvrcholila pak jednak v raci ona­IU a empirismu (obojímu je spolecné po­sebetransparentní subjektivity), jednak

eckém IDEALISMU. Pro idealismus

je objekt konstituován aktivitou subjektu:svet je pak produktem lidské vule a príro­da jen pasivne ceká, až bude utvárena lid­skou tvorivostí. Heidegger proto zkombino­val kritickou analýzu nejzákladnejších pred­pokladu starovekého a moderního myšlenís historickou úvahou, jak tyto predpokladyutvárejí každodenní zkušenost moderníhosveta.

Ackoli Heideggerovi následovníci nachá­zeli v jeho myšlení podnety pro své vlastníuvažování o spolecenském a politickém živo­te, jejich plný dopad teprve musí být pro­zkoumán. Vedle dalekosáhlých podnetu proreinterpretaci dejin západní filosofie jako cel­ku vychází nejprímejší prínos Heideggerovadíla pro politickou teorii z kritického dotazo­vání jeho pozdejších prací po tom, co sámnazýval "podstatou techniky", tedy po Bytí,které ze všech bytostí ciní predmety neome­zeného nakládání ze strany lidského subjek­tu. Heideggerovou vrcholnou myšlenkou je,že tradicní filosofie nemá zdroje potrebnék zápasu s tímto vzdáváním se bytí, a protose musíme obrátit k novému druhu medita­

tivního myšlení (více poetickému než poj­movému), které podporí vnímavejší vztahk Bytí. RSB

odkazy

Heidegger, M.: Byti a cas. OIKOYMENH, 1995.

__ : Básnicky bydU clovlk. Konec filosofie a úkol

myšleni, Co je metafysika. OIKOYMENH, 1993.

Helvétius, Claude-Adrien (1715-1771)Francouzský filosof nemeckého puvodu.Helvétius se zacal filosofii venovat poté, cozbohatl. Byl jen o neco méne bohatý nežHolbach, avšak svým myšlením byl znatelnelevicovejší. Z teoretiku FRANCOUZSKÉHOOSVÍCENSTVÍ byl nejrovnostárštejší a nej­demokratictejší. Coby predstavitel UTIU­TARISMU je pripomínán jako ucitel JeremyBENTHAMA a anglické školy filosofickýchradikálu. Osobne se prátelil s Jeffersonema Franklinem, stál však stranou francouz-

157

ských encyklupedistu, kterí na nej puhlíželijaku na buhatéhu amatéra, pustrádajícíhuintelektuální jemnust.

Helvétiuvu rovnustárství se zakládalu na

víre - puvažuvané jehu suucasníky, napr.DIDEROTEM a HOLBACHEM, za absurd­

ne extravagantní - že všichni lidé jsuu stejnínebu si v zásade pudubní. Tu, že se jedencluvek liší 'Oddruhéhu, je zpusubenu výchu­vuu a prostredím. "Existující duševní udliš­

nusti jsuu zpusubeny známuu prícinuu: ne­

rovnustí vzdelání." Práve existující rozdílyve vzdelání vysvetlují, proc jsuu nekterí lidéctnustnejší nebu dukunalejší než jiní. Helvé­

tius pupíral existenci jakýchkuli vrozenýchvlastn'Ostí, talentu ci schupnustí. Vzdelání lzepudle nehu využít k naucení kuhukuli cemu­

kuli. Všechny duvednusti se lze naucit, nicnení dánu ,,'Odprírudy".

Kritizuval také Ruusseauuv názur, že lidé

si prestali být rovní, když vyšli ze stavu pri­rozenusti a stali se suucástí spulecnusti. Bylpresvedcen, že lidé jsuu si priruzene stejnerovní, jaku byli vždy. Aby se tatu ruvnust vy­jevila, je puuze putreba zavést systém, kterýby každému puskytl vzdelání, puzvedajícíjedince na úroven 'Ostatních.

Helvétiuv pulitický demukratismus vychá­zel z jehu utilitární etiky. Definuval dubré

kunání jaku takuvé, které prináší nejvetšíštestí nejvetšímu puctu lidí, a tvrdil, že dubré

zákunudárství je takuvé, které uprednustnujetu, cu je dubré pro vetšinu kumunity, nikulitu, cu je dubré pro privileguvanuu menšinu.Ackuli spatruval dubro všech lidí v užívání

živuta, svubudy a majetku, neshledával u je­dince na tytu veci žádné priruzené právu,které by mu dávalu priuritu pred štestímvšech. Puuze vetšina muže pudle Hélvétia

pusuudit, jaká P'Olitika muže prispet k nejvet­šímu štestí nejvetšíhu puctu lidí. Odtud jehudemukratismus.

Helvétiuv zápal pro demukracii však bylzmírnuván jiným zápalem, v usvícenském

myšlení mnuhem typictejším: zápalem promuudré zákunudárství. Vetšina pudle Helvé­tia ruzpuzná, cu je pro ni dubré a cu zlé,

158

nepredvídá však, cu jí prinese maximálníro v buduucnusti. Prutu nenavrhuval

prostrední zavedení demukracie, ale vula!zákunudárci, který by du živuta uvedl no'ústavu. Tvrdil, že takuvý zákunudárce _dubne jaku zakladatel nábuženskéhu

bude muset ignurovat všechny exispredsudky a rídit se svetlem filusufie.

Zdá se, že Helvétius si jaku zákun

predstavuval usvícenéhu munarchu a s'uspurádání buduucnusti videl v pudube t1race malých quasi-autunumních proviv pudstate republik. Navrhuval dok,i ruzdelení pudy na tulik parcel, kulikbylu rodin. Neubhajuval spulecné vlastni,nebu sucialismus, ale spíše zavedení dekracie vlastníku. Suucástí jehu teurie IImutivace bylu, že každý je prirozene Sffil

ván k hledání svéhu uspukujení. Arguffilval, že jediným zpusubem, jak jednutli

primet k práci pro spulecné blahu, je spoj,suukruméhu a verejnéhu zájmu. Veril,tuhu lze dusáhnuut puuze tehdy, když bmít každá rodina pudíl na buhatství státu.

odkazy

Helvétius: Výbor z dfla. Praha: SNPL, 1953.

Herder, Johann Gottfried (1744-1803)

mecký filusuf a zakladatel dejin kultury. Hder pucházel z rodiny pietistickéhu ucitei

z Muhrungenu, ležícíhu v zaustalé pr'Ovin,výchudníhu Pruska. Behem studií na umvl

site v Králuvci hu silne 'Ovlivnil KANT, je:hu uvedl du studia del ROUSSEAUOVÝCHJ

HUMOVÝCH a MONTESQUlEOVýca:

Zár'Oven zde navázal celuživutní prátelstvís protiusvícenským myslitelem J. G. Haman­nem. V ruce 1764 prijal ucitelské místo

v Rize a v následujícím roce byl urdinovánjako luteránský duchovní. V roce 1769 zacalcest'Ovat a navštívil mnuhu mest vcetne Nan­

tes, Paríže a Štrasburku, kde trvale zapusobilna mladéhu Guetha. V roce 1776 pricestovaldu Výmaru, aby se stal duchuvní hlavuu vel-

luže Herder zacínal jaku žák FRAN­KÉHO OSVÍCENSTVÍ a jehu ne­

ch pukracuvatelu a prestuže nekteréstupy si punechal až du kunce živuta,

'.~nejuriginálnejší a nejvlivnejší dílu se:censtvím zásadne rozchází. Mezi Her­

nejpuvudnejší spisy patrí Pojednání'odu jazyka (Abhandlung uber den

.g der Sprache, 1772), 'Obsahujícíz jehu nejranejších protiusvícenskýchna myšlení a jazyk (dílu bylu udme-

cenuu Berlínské akademie); Také jedna

'e dejin (Auch eine Philusuphie der'chte, 1774), predstavující další kruk

'Od'Osvícenství; a rozsáhlé Myšlenky

'ofti dejin lidstva (ldeen zur Philus'Ophiechichte der Menschheit, 1784-91).

'Otiusvícenskému ideálu nadcasuvých,álních, raciunálních merítek v myšle­ání a estetice ubhajuval pužadavek je­

usti a zvláštnusti v urcitém case

:te. Každuu autentickuu aktivitu, názur ci

je nutné chápat na základe zámeru a cí­jimjsuu vlastní. Odmítl tak usvícenský

jediné vedy, popisující veškerou realitu,jedním z prvních (pu VICOVI), kdu 'Ostre,valmezi metodami nutnými pro studium

a metodami putrebnými pro porozume­ovyvíjejícímu se duchu cluveka.

erderuv duraz na ústrední a furmativní

jazyka a básnictví v kulektivním živute(,jazyk vyjadruje kulektivní zkušenust'my", "básník je stvuritel lidu", "žijeme

svete, který sami tvuríme" ); jehu víra, žey jsuu prirozené jedn'Otky a že cluvek je

,ván svým clenstvím v urcité skupine,'e ci nárude, kde jedine muže prospívat;

presvedcení, že všechna lidská díla jsuuvším akty sebevyjádrení, zhmutnujícíiÍ vizi živuta; jehu pujetí kultury jaku je­

lecné seberozvíjející se tutality, jejíž každý'ud je nesmazatelne puznamenán stylem

i1ku; jehu vášnivé tvrzení, že není žádnýený" nárud, žádný Favoritvolk, s his­

'ckým právem vnucuvat své zpusuby

"pudrízeným" nárudum; tvrzení, že žádnákultura není puuze udrazuvým mustkemsvých dedicu, nebut kultury jsuu nesuumeri­telné a každá existuje právem; jehu vášniváubhajuba rozmanitusti; a kunecne jehu ne­smluuvavý buj proti akademické psychulugiitakuvých myslitelu jaku Descartes a Kant,kterí rozkuuskuvali usubnust na mrtvé kusyvule, rozumu, puznání atd. - všechny tytuideje prispely k revulucnímu pusunu evrop­skéhu vedumí.

Herder byl navíc intelektuálním 'Otcemduktriny naciunalismu, který nejprve zapustilkureny v Nemecku, pronikl du sluvanskéhusveta a dnes je velmi rozšíren v Asii a Africe(viz NACIONALISMUS). Ackuli se hurce

'Obracel proti státu, který "nás všechny 'Olupu­je", a celý živut 'Odmítal jakuukuli furmuútlaku, jehu duktriny pronikly du myšlenípuzdejších naciunalistu jaku FICHTE, Arndt,Gorres, Jahn a Treitschke, kterí jeh'O myšlen­ky pukrivili, a v tétu pukrivené pudube sepak 'Odrazily v šílených výstrelcích NÁROD­NÍHO SOCIALISMU. Ackuli Herder nikdyneuvažuval 'Okulturách jaku 'Onadindividuál­ních entitách, jimž by mel být ubetuván reálnýjedinec, jehu pojetí Volksseele (kulektivní dušelidu) bylu Fichtem, HEGELEM a jejich ná­sleduvníky v tumtu smeru rozvíjenu. Jak jižbylu recenu, Herderova kuncepce nerozpul­cené tvurivé usubnusti, jejíž díla vyjadrujíjejí autentickuu zkušenust i zkušenust skupi­ny, du níž náleží, inspiruvala ideál umeleckéudpuvednusti radikálních ruských spisuvate­lu devatenáctéhu stuletí a také vizi der ganzeMensch, celéhu cluveka, s jejím dusledkem'Odcizení lidské prirozenusti, jak ji rozpracu­vali MLADOHEGELOVCI a Marx ve svémraném humanistickém 'Obdubí. Herderovu

díl'Omelu nezmerný vliv na Jakuba Grimma,bratry Schlegeluvy a na rozmach fulklórníchstudií a srovnávací filulugie, na Savignyhua histurickuu škulu práva, stejne jaku naROMANTISMUS ajehu puzdejší intelektuál­ní 'Odnuže.

Herderovy vlastní duktriny - jakkuli ne­blahuu pud'Obu získaly v rukách p'Ozdejších

159

iracionalistických myslitel6 - byly (a jsou)silne osvobozující. Jako první se zastávalpráva všech lidí, at už jednotlivcu nebo sku­pin, jednat podle své prirozenosti bez nátlakucentrální autority, odcizených forem života,úzkých, dogmatických a pokrivených po­hledu na to, co je a cím by mel být clovek,a jakéhokoli druhu umelých pout. RNH

Odkazy

Herder, J.G.: vývoj lidskosti, prel. J. Patocka. Praha:Laichterova filosofická knihovna, 1941.

hinduistické politické myšlení Na rozdílod hinduistické filosofické tradice, která jejemná, bohatá a složitá, je tradice hinduis­tického politického myšlení, klenoucí se odobdobí véd kolem roku dva tisíce pred Kris­tem pres konsolidaci vlády muslimu ve ctrná­ctém století našeho letopoctu, pomerne jed­noduchá, homogenní a postrádající rozmani­tost. Toto myšlení samozrejme prodelávalourcité zmeny, které byly odezvou na teoretic­ké a praktické problémy, jež prinesly takovéudálosti jako vznik nových náboženskýcha filosofických hnutí, nových kast, cechua spolku i vlny cizích invazí, avšak základníkategorie myšlení, otázek a zpusobu odpove­dí zustaly v podstate stejné.

Podle hinduistických politických myslite­lu vesmír charakterizuje rta, neporušitelnýkosmický rád, jenž vzniká pusobením záko­nu predstavujících božskou inteligenci. Zá­kony neustanovil ani nestvoril Buh, spíše lzeríci, že ony samy jsou Buh. Nejsou to pouzezákony prírody, ale i zákony rozumové a mo­rální. Rád universa je zachováván každouentitou, která zustává na míste, jež jí bylourceno, a podrobuje se príslušným zákonum.Lidská spolecnost je integrální soucástí uni­versa. Pokud všichni lidé zustávají na svémrádném míste a vážne plní svou príslušnoudharmu, spolecnost reprodukuje vesmírnýrád a "pravdu". Dharma znamená to, co jesprávné, tedy povinnosti. Na rozdíl od prí­rodních predmetu mají lidé schopnost myslet

160

a chtít. Mohou padnout za obet iluzímkušením a od dharmy se odchýlit. Pro!stává nezbytnou danda, jež znamená'a trest navracející na správnou cestu.

Dharma a danda jsou hlaVnímihinduistického politického myšlení.

teritoriálne organizované komunite v pas:znamenalo užívání dandy k zachován{my. To vyvolává príbuzné otázky jednak:

vaze, základu, zdroji a obsahu dharmy, jo povaze, základu a organizaci dandy.starší hinduistictí autori psali o obojím.ší se zamerovali bud na jednu, nebo naskupinu otázek. Nekterí psali dha

(pojednání o dharml), zatímco jiní psalidaniti nebo arthašástry. Termín artha

ná mimo jiné teritorium a prosperitu, ašástra se vztahuje ke studiu zpusobu dia udržení teritoria a podporení jeho proTakto tyto termíny definoval Kautalja,ší hinduistický politický myslitel. Obe sautoru se doplnují a obe konstituovaly hitickou tradici politického myšlení. Bveku však tento stav pominul a oznacenítický myslitel zacalo být spojováno s auarthašástry.

Ackoli hinduistictí politictí myslitel6návali, že nekteré povinnosti náleží lidemkožto lidem, uvažovali o vetšine z nich .

o povinnostech vyplývajících z prosv nemž lidé žijí. Nekteré pripadaly lidem'ko clenum specifických spolecenskýchpin (varnadharma), jiné patrily lidemživotního stadia, v nemž se nacházeli. S

lecnost v pohledu hinduistického autorabyla souhrnem jednotlivcu, ale komUDÍlkomunit. To vyjadrovaly i zvláštníkaždá s príslušnými ekonomickými funk,a místem ve spolecenské hierarchii. Jednilivcova dharma vyplývala z kasty, do nížnarodil. Narození do kasty nebylo nábale odráželo minulé ciny nebo karmu vchozím živote. Karma znamená zároven

i osud. Podle hinduisty každý cina prohlubuje charakter toho, kdo koná, asouhrou lidské svobody a osudu. Kromeho, že jedinec patrí do urcité kasty, zauj

spolecenské postavení jako otec nebo~JI18llŽelnebo manželka, bratr, souseddále, a i v tomto postavení každému ná­

'.specifické povinnosti..d každý jedinec plní dharmu, není veI.oStineporádek, a tedy ani žádná potre­

ani vlády. Podle vetšiny hinduis­

spisovatelu lidé kdysi v takovém stavu.V dusledku úpadku morálního smyslu

chtivosti ci ahamkáry, což je sanskrt­oznacující zároven smysl pro indi­

, sebelásku a pýchu, se lidé stali zka-. a zacali opomíjet svou dharmu. Z to­'stala vamasankara neboli mísení kast,

ta neboli bezpráví a matsjanjája ne­

.on ryb, podle nehož velká ryba poží-,ou. Vláda se stala nutnou proto, aby to

,ncila.,lože se témer všichni hinduistictí poli­

,yslitelé zamerovali na monarchickouvlády, Indie znala i radu jiných forem,oligarchií a republik. Republikám se

ba cástech Indie darilo. Mely lidová

ní a snemy vedoucích obcanu, vy-aná pravidla verejné diskuse a volby'valo zde silné ztotožnení se spolecen­

Krásný verš Rigvédy zachycuje druh:rý charakterizoval lidové shromážde-

polecné budte vaše zámery, spolecnásrdce, spolecné budte vaše myšlenky,'Ymezi vámi jednota mohla býti." Po­zvláštní je, že republiky nevydaly žád­y systematického politického myšlení

Iyslitele, jako byl napríklad Kautalja,í teoretik maurjské ríše. Mnoho z to­v nich zrejme vzniklo, je bud ztraceno,se zachovalo ve fragmentární forme

sech, puránách a literárních dramatech.pohledu hinduistického politického my­

byla hlavní funkcí krále 16kasangraha,inace a ochrana lidu tvorícího specific­

komunitu. To neznamenalo jen udrženío rádu a teritoriální integrity komuni­

ale také rozširování vlády dharmy, ducha'vosti, obchodu, prosperity, umení atd.'to a jinými zpusoby mel král budovat

" v nemž by jeho poddaní mohli dosa-

hovat ctyr cílu lidského života: dharmy, bohat­ství, uspokojení tužeb a vysvobození z cykluzrození a smrti. Protože král predstavoval ži­

votodámý vklad jejich mravnímu rustu, bylpopisován jako ácárapréraka (inspirátormravného chovám') a kálasja karanam (predníurcovatel étosu a morálního klimatu komuni­

ty). Chování poddaných takto nebylo pouzevýsledkem jejich vlastních snah, ale i snah krá­lových. Proto král nesl i dtl odpovednosti zachování poddaných a bral na sebe i cást jejichmravních a náboženských zásluh a provinení.

Králova povinnost vynutit dharmu vyvolá­vá otázku po jejích zdrojích. Vetšina hinduis­tických politických autoru považovala védy,Smritis a vjavaháru (zvyk) za tri hlavní pra­meny. Védy formulovaly abstraktní mravníprincipy a obsahovaly malé konkrétní rozpra­vy o povinnostech. Smritis byly hlavne pre­hledy prevládající praxe. Pro všechny teoretic­ké i praktické úcely byl proto hlavním zdro­jem dharmy zvyk, definovaný jako "to, co jev oblibe a co má dlouhé trvání".

Prestože si hidnuisté byli vedomi univer­

sality nekterých morálních zásad, trvali natom, že cinná morálka spolecenské skupiny

je hluboce utvárena casem a prostorem. Kaž­dá spolecenská skupina obývá specifické geo­grafické prostredí a predstavuje konkrétnístav mravního a kulturního vývoje. Její cle­

nové mají specifický "temperament", schop­nosti atd., což má za následek zvláštní zpu­sob života, k nemuž jsou pevne poutáni

a který musí být respektován. Behem staletíprošla spolecenská struktura Indie mnoha du­ležitými zmenami, provázenými vznikem ra­dy nových kast, cizích osídlení, spolecenstev,cechu, náboženských organizací a skupinheretiku i atheistu. Tradicní teorii dharmyhinduistictí autori rozšírili i na ne a uznali je­

jich právo rešit si své záležitosti podle svýchzvyku a obyceju. Král mel pak právo zasáh­nout jen v prípade nejasnosti nebo škodlivo­sti vzhledem k verejnému zájmu. Král tedy

vládl v podmínkách vysoce diferencovanéhoa decentralizovaného spolecenského rádu

a jeho moc a autorita byly silne omezeny rela-

161

tivne neporušitelnou autonomií rozmanitýcha spolecensky uzavrených entit. Orientální de­spotismus se ve staroveké Indii neuplatnil.

Pokud jde o strukturu a zpusob vlády, ne­byly mezi hinduistickými autory velké rozdí­ly. Stát byl podle nich složený ze sedmiprvku ci "orgánu", jimiž byli král, úredníci,teritoriálne vymezená komunita, opevnová­ní, finance, vojsko a spojenci, pricemž orga­nizace každého prvku byla popisována znac­

ne detailne. Všichni popisovali ctyri zpusobyudržení moci: presvedcováním, uplácením,intrikami a silou. Témer všichni trvali na du­

ležitosti fungující a profesionální státní služ­by a široké síti špiónu. Všichni hinduistictí

pisatelé považovali za správné, aby král uží­val násilí, krutostí a podvodu, pokud je tonutné pro ochranu komunity, což byla jehonejvyšší dharma. V Mahábhárate se nekoli­

krát uchyluje k podvodum a lžím i samotnýKršna, címž ukazuje, že dokonce ani Buh se

nemuže vyrovnat s imperativy politickéhoživota bez príležitostného používání jinaknemorálních cinu.

Hinduistictí autori se také v podstate sho­dli v otázkách politické poslušnosti, trestua daní. Král mel nárok vyžadovat poslušnost,protože podpíral a udržoval spolecenský ráda svým poddaným umožnoval žít ukáznenýa mravný život. Mnozí pisatelé zastávali ná­zor, že král je legitimní, pouze byl-li rádnekorunován, avšak i usurpátor muže získat au­toritu a zasluhovat si poslušnost, jestliže rád­ne vykonává své královské povinnosti. Sta­

noviska se ruznila v názoru na prípad, kdy bykrál zacal vládnout jako tyran. Nekterí autori

hájili neprestávající poslušnost, jiní vybízelipoddané k odchodu z království, zatímco dal­ší ospravedlnovali svržení tyrana ci dokoncei jeho zavraždení.

Vetšina hinduistických autoru zastávalafunkcní teorii zdanení. Dan byla "poplatkemza ochranu", kterou lidé platili, aby zajistilibezpecnost svých osob a majetku. Nekterípak z této teze logicky vyvozovali, že vládce

musí poddaným nahradit ztráty, které jimvznikly krádeží, a že pro neustálé selhávání

162

v ochrane poddaných by mel právo napozbýt.

Trest hinduistictí autori popiSovali .akt s peti úcinky: omezoval jednotlivce

strašoval, uchovával spolecenský rád.'znamením kolektivní rozhodnosti netoJ<

zlo a ocištoval zlocince utrpením jako

sledkem jeho jednání (utrpení melo smýtpy zlocinu v zlocincove duši). Druh a strestu mel být ruzný podle spolecenskéhostavení jednotlivce. Tresty príslušníku

ších kast byly mírnejší a nevztahovalyne telesné tresty.

Duležité stadium ve vývoji hinduistic.politického myšlení predstavoval bO'

mus. Buddhismus byl atheistický,kastovní systém, prinesl zakládání kla dal Indii první zkušenost organizovanlale netheologického náboženství, které

malo ženy a tešilo se podpore opomíjea nižších spolecenských tríd, jako byli oníci, remeslníci, kupci a pristehovalci. Bhismus prijímal hinduistický názor, žekladní povinností krále je zachovat d,

(buddhistické slovo pro dharmu),však jeho kastovní definici a obsah. To

menalo, že obsah dhammy mel urcit král.prvé v dejinách indického myšlení nasbuddhismus myšlenku zákonodárství,

názor, že zákony mohou být tvoreny, že jto akty vule a že jejich autorita vychází zekulárních zdroju. Buddhismus dále roz .neco jako smluvní teorii puvodu vlády akazoval, že politická autorita vychází z }i,

Vliv buddhismu na hinduistické politi,myšlení byl omezený. Zatímco jeho filos'byla revolucní, jeho politická teorie nik,Prijímala napri'ldad hinduistickou víru, že

vot je plný utrpení, že touhy jsou špatné,karma z predchozích životu urcuje i souný život a že prvoradou povinností vladalczachovat dharmu. Politickou a spolecen:rovnost nerozšíril na chudé a na šúdry a poi

tickou moc prisuzoval vyšším kastám. Acbudhismus odmítal moc a autoritu br,

podporoval moc kšatriju a spojenectví kša1 •

a bráhmanu pouze nahradil spojením kša1

iji. To také znamenalo spíše znovuusta­než odmítnutí tradicní formy politické

'ládY·tento strucný souhrn hinduistické tra-

.,politického myšlení uzavreme, vysvetle­. ješte nekteré jeho ústrední rysy. Za prvé,·tická tradice byla v zásade popisná

·.ckáa postrádala analytické, teoretické.ativní zájmy. Proto v oblasti politické

,e neprinesla di'la srovnatelná s jejími. texty zabývajícími se logikou, gno­

", morální filosofú a metafysikou. Zav podstate šlo o tradici konzervativní

,ogetickou, bez kritických výboju. Žádný'stický politický myslitel s výjimkou'tu neodmítal kastovní spolecenský

tretí, hinduistická tradice pohlížela na

predevším jako na clena urcité sociál­,iny, jež má urcitou roli, takže kladla

'd6raz na povinnosti než na práva. Zadíky své gnoseologii uznávala, že prav­vlastní pluralita. To umožnovalo nejenat, ale i ctít a vítat odlišnou víru a praxi,,ven bránilo vývoji obecných principu

ní a kritiky. A za páté, protože v živo­·.e mel silnou úlohu zvyk, hinduistictí:lé nepovažovali za nutné rozvíjet ideuivy a povahu politické autority chápali

jako soudní než zákonodárnou. Proto ne­

ovali obecné ideje - jako je napr. idea'vanosti, vule, politické racionality, jed­o právního systému zeme - které sehrá­význacnou úlohu ve vývoji moderního:éhostátu. BCP

lcismus Presvedcení, že filosofické vy-:ní historického poznání poskytuje zá­zduvodnení veškerého platného vedení'ch cinnostech a cinech. U spolecen­

a kulturních ved, u nichž bylo shledá­jsou založeny na jiných tezích a meto-pocítá s jejich rozsáhlou rekonstrukcí,'tože ohledne filosofického vysvetlení'ckého poznání existují zásadní nesho­

protože ve spolecenské a politické teoriiIlložné jasne rozlišit rétorická a analytic-

ká vyjádrení pojmu, je nutné vzít v úvahudve znacne nesourodá užití tohoto termínu;ve druhém z techto užití slouží ,,historicismus"

jako polemická nálepka celé rady postoju,které ovšem jsou - podle jejich predstavitelu- vzájemne nesouvisející. V prvním smysluse ,,historicismus" vztahuje k fIlosofické nauce,odvozené z gnoseologických predpokladukritické historiografie; v druhém se vztahujek teoriím soustredeným na substantivní filo­sofii dejin toho druhu, jaký kritická historio­grafie odmítá. První druh historicismu se sámprevážne zabývá mezemi vedeckého poznánía jeho nevhodností coby prostredku rízení bu­doucích událostí, zatímco druhý druh je spo­jen s ambicemi podrízení veškerého lidskéhodení racionální kontrole. Dualita užití pojmumá jisté opodstatnení: oba pohledy odmítajípristupovat k predpokladum a strukturámvedení na základe universální teorie lidské

prirozenosti a dávají prednost prístupu založe­ném na lokalizovaném poznání historicky semenícího sveta (viz Cumrning, Strauss).

Puvodne nemecký výraz ,,historicismus" sepoprvé objevil na konci devatenáctého stoletíjako obsáhlé a souhrnné oznacení cetných od­mítnutí prevažujícího ideálu vedy (odvozenéhoz tehdy bežné filosofie prírodních ved) v 000­rechjako ekonomie, právo, estetika a politic­ká veda, stejne jako v ruzných odvetvích filo­sofie. Diskuse se puvodne týkala metodologic­kých otázek, predkládaných ve spojitostis podrobne podloženými studiemi, jako tomubylo v prípade nejprednejších clenu ,,historickéškoly" v oblasti ekonomie nebo práva, nicmé­ne následující úvahy nad temito diskusemia studiemi vedly ke snaze vypracovat spolec­nou filosofickou nauku a kulturní program his­toricismu.

Navzdory znacným rozdílum sdílely roz­licné snahy vypracovat tuto nauku tri spo­lecné prvky: duraz na kvalitativní ruznostkonkrétních událostí (jedinecnost); pojetí ku­mulativního a nezvratného, nikoli však pred­urceného vývoje širších kontextu jako zdrojutéto kvalitativní ruznosti (vývoj); a trvání nairacionálních subjektivních zámerech historic-

163

ky k.onkretizovaných lidských cinitelu c.obyzákladní rovine, na níž dochází k ruzn.ostia výv.oji (subjektivismus). P.oznání tak.ové rea­

lity musí být prevážne k.onkrétní, popisnéa hermeneutické spíše než abstraktní, vysvet­lující a universální. Zvlášte se musí vyvar.o­vat hledání universálních prír.odních zák.onua sam.o sebe by mel.o vnímat spíše jak.o hist.o­ricky k.onkrétní udál.ost než jak.o manifestaci

nadcas.ovéh.o rozumu. A k.onecne, sP.ole­censké a kulturní vedy musí prijm.out v rámcit.oh.ot.oplánu ciste k.ontemplativní roli a za­

vrhn.out baC.on.oVsképrahnutí P.o vedení jak.ozdr.oji m.oci (viz C.ollingw.o.od, Cr.oce,Mannheim [Konzervatismus], Meineckea Ortega y Gasset. Viz také hesla COLLlNG­WOOD, CROCE, MANNHEIM.)

P.olemický .obsah hist.oricismu má své p.o­cátky v Anglii v d.obe druhé svet.ové válkya spocíval v argumentech pr.oti urcitým P.oPU­lárním P.olitickým k.oncepcím, zejména tem,jež se týkaly p.otreby státníh.o plán.ovánía k.o.ordin.ovanéh.o rízení a byly bežne zdu­V.odn.ovány .odkazy na marxistické neb.o jimp.od.obné diagnózy n.ových .objektivních P.o­žadavku n.ové hist.orické ep.ochy (viz Hayek,též hesl.o HA YEK). V rade vlivných publika­cí z .obd.obí nejvetší desiluze ze S.ovetskéh.o

marxismu a P.olitické m.obilizace pr.otinemu zastávali aut.ori jakD POPPER, Aron

a ARENDTOV Á náz.or, že jakýkDli argu­ment, predp.okládající vysvetlitelnDu IDgikua pDsIDupnDstv histDrickém výv.oji a nár.oku­jící si DdvDzDvatz tétD IDgiky a pDsIDupnDstipredstavu bud.oucíhD vývDje a direktivu prosDucasné chDvání, p.ostrádá fil.oSDfické .opod­statnení a musí být chápán spíše jakD ideol.o­gie usilující .omoc než ryzí spolecenská teDrie.Hist.oricismus se v tDmtD smyslu stal ústred­ním rysem strukturální analýzy IDEOLOGIE,v níž byl tentD pojem brán ve svém negativ­ním smyslu jak.o zpusDb myšlení protikladnýk myšlení raciDnálnímu. TatD narcení hiStDri­

cismu, jakkDli byla verohDdná jakD odPDVedna urcitý druh vulgárních P.olitických argu­mentu, nemají vetší vliv na sDucasné DdnDže

marxismu, které se znacne vzdálily stereD-

164

typnímu vedeckému uvaž.ování, .oznacomu kritiky jakD ,,hist.oricismus". PD

užívání t.oh.ot.op.ojmu lze samD .o sDbe c:jak.o p.ouhý rétDrický a ide.oI.ogický tnan,

Hist.oricismus se v puv.odním smyslubližuje k marxismu nebD p.odDbnýmkým výkladum hist.orickéhD procesukdyž se snaží prekDnat p.otenciálne sej

cující relativismus a t.otální pasivitu,jak se zdá, je v jehD fil.oS.ofickýchrech .obsažena. TD však pDdle Troell'a Mannheima znamená návrat k pr.oblékteré vyvDlaly Hegel.oVD P.ojetí dial,

a podDbné teDretické strategie, a tD jižpDvažDvat za integrální sDucást hiStDfi,.Slibnejší strategie rozšírení dDsahU

p.ojmu bez ideDIDgické šabl.ony je vysta'na .obecném k.ontrastu mezi strukturamidení zalDženými na universálníchlidské prir.ozenDsti a temi, které se zakl

k.onkrétní hist.orické zkušenDsti, jakD zplanalyz.ování duležitých fází dejin myšleníf.ormulDvání ústredních fil.oS.ofickýchmu (viz Cumming).

odkazy

Collingwood, RG.: The Idea of History.Clarendon Press, 1946.

Croce, B.: History as the Story of Liberty. New"V1

Norton, 1941.

Cummimg, RD.: Human Nature and History.

go: University ofChicago Press, 1969'

Hayek, F.A.: The Counter-Revolution of Se<'

Glencoe, DI.: Free Press of Glencoe, 1952.

Strauss, L.: Natural Right and History. Chicago:

versity ofChicago Press, 1953

Mannheim, K.: Conservatism. Londýn: RoutI>

Kegan Paul, 1986.

Makkreel, RA.: Di/they.·Philosopherofthe Humon

dies. Princeton, NJ.: Princeton University Press, 1975.

Meinecke, F.: Die Entstehung des Historic,'Mnichov: Leibniz, 1946.

Ortega y Gasset, J.: History as a System. New V,

Norton, 1961.

Troeltsch, E.: Der Historicismus und seine Probl,

sv. III, Gesammelte Schriften. Tiibingen: J.C.B.

hr (Paul Siebeck), 1922.

Tbomas (1588-1679) Anglický fi­H.obbes se nar.odil 5. dubna 1588esbury ve Wiltshire. Matka hD údajne.e p.or.odila poté, C.o se d.oslechla

dm se španelském lDdStvu. HDbbes.ova

patrila ke strední tríde; matka bylafarmáre, .otec, nižší duchDvní, rodinu

". H.obbese VYChDval strýc. PDté, CD

H.obbes prDjevil nadání pro klasické

, byl pDslán d.o Oxf.ordu, pDzdeji dDStalní k hrabeti z Dev.onshiru jakD vy­

l jeh.o syna. V dDme CavendishDvýchtal až d.o kDnce svéhD dlDuhéh.o ŽiVD-

letech 1610-1615 d.opr.ovázel svéhD žá­OOama Cavendishe na ceste P.o EvrDpe.

tiduležitejší cástí byla návšteva benát­lubliky, kde StudDvali zápas intelektu­vudcu Benátek za uchránení své svr­.osti v církevních záležit.ostech - CDŽ

;téma, které H.obbese velmi zaujalD. PD

~návratu pUS.obiljakD tajemník Francise, a prac.oval na prekladu Thukydida.

Cavendish, až dD své smrti v roce

H.obbesuv .ochránce a žák, pDdpDr.oval.. benátské protišpanelské zájmy a stál

v .opozici vuci králi, C.oŽdDkDnce VYVD­ieh.o narcení ze sympatií k republikanis­Jeh.o syn, kteréh.o HDbbes také vzdelával,

.ohem royalistictejší, a také H.obbeshu tricátých let sedmnáctéh.o st.oletí

zretelneji DbhajDval autDritu k.oruny protikritikum.

lem své cesty P.o kDntinente se HDbbes~enem skupiny filDSDfu, sDustredených

Marina Mersennea v Paríži (ke skupi­'li i Descartes a Gassendi). Jejich SPD-

IU snah.ou byl.o prekDnat skepticismus,IUŽ se hlásil napríklad Benátcan PaDIDa vypracDvat nDVDU p.ost-skeptickDuí a m.orální vedu. AckDli HDbbes ne­

'ejne tvrdil, že jehD vlastní fil.oSDfické. IVY predbehly Descart.ovy, nemáme žád­d6kaz, že tDmu tak skutecne bylD; existuje

pravdepDd.obn.ost, že práve cetba Des­,vyRozpravy o metode privedla HDbbese'vému typu filDsDfie. V roce 1640 HDb­

napsal Základy práva (Elements Df Law),

svuj první zásadní esej na t.otD téma, kterýk.oI.oval pDuze v ruk.opise. Obsah.oval jižvšechny p.odstatné prvky jehD p.ozdejšíh.o PD­litickéhD myšlení. P.o neúspešném pokusu.o zv.olení d.o parlamentu .odjel HDbbes zn.ovudD Paríže, kde vydal ve velmi .omezeném ná­kladu latinsky spis O obcanu (De cive,1642), zamýšlený jak.o pDslední cást tr.ojdíl­néhD sDubDru jeh.o filDs.ofie. V mn.ohem vet­ším vydání byl spis zn.ovu vytišten v roce1647 a byl p.oz.orne stud.ován zvlášte na k.on­tinente (kde zustal pro mn.oh.o generací nej­známejším H.obbes.ovým p.olitickým dílem).

P.olitická te.orie f.ormul.ovaná ve spiseO obcanu se phliš ne.odlišuje .od te.orie .obsa­žené v Základech práva neb.o v P.ozdejšímLeviathanu, nezahrnuje však .obranu zvláštní­h.o pDstavení anglikánské církve vuci m.onar­ch.ovi. Vládce je p.odle H.obbese povinensprav.ovat církev na základe k.onzultací s epi­sk.opátem. Behem p.obytu v exilu ve ctyri­cátých letech byl však anglikánsk.ou církvírozcar.ován nat.olik, že h.o zacala pritah.ovatmyšlenka, že by veškerá církevní m.oc v jeh.ozemi byla zrušena. Výsledkem byl Leviat­han, napsaný za velmi krátk.oU d.obu behemlet 1649-50 a vydaný v dubnu 1651. Znacnácást díla (p.oslední dve cásti) je systematic­kým výkladem .o nezávislé moci svetskéh.ovládce nad vecmi církevními vcetne církev­níh.o ucení. V roce 1651 se H.obbes vrátil d.o

Anglie, kde žil sp.ok.ojene až d.orestaurace.P.o roce 1660 hr.ozil.o H.obbes.ovi nebezpe­

cí ze strany .obn.ovené anglikánské církve,avšak podaril.o se mu vyvázn.out. Napsal radustatí napadajících církev, právníky a vedcez n.ové Král.ovské sp.olecn.osti, jež byli v jeh.o.ocích bandami profesi.onálu, usilujících .o au­t.on.omní m.oc nad druhými .obcany, kterou bysvrch.ovaný vládce nemel pripustit. V prosin­ci roku 1679 H.obbes zemrel. Kr.ome p.olitic­kých a literárních prací napsal i radu .obecnefil.os.ofických del, z nichž nejpronikavejšíjs.ou Kritika Thomase Whitea (Critique .ofTh.omas White, 1643, .objeven.o a vydán.ovšak až v padesátých letech našeh.o st.oletí),O telese (De c.orp.ore, vydán.o 1655) a O clo-

165

veku (De hDmine, 1658) (pDslední dve knihytvDrí první dve cásti zmínenéhD kDmpendia).

HDbbesDvD pDlitické myšlení se DpíralD.oútDk proti DrthDdDxním teDriím aristDtelDv­skéhD ci ciceronDvskéhD humanismu, zaháje­ný autDry pDzdníhD šestnáctéhD stDletí, napr.MONT AIGNEM, avšak usilDvalD .o presahjejich skeptickéhD relativismu. HDbbes vevšech trech svých velkých pDlitických dílechdDkazDval, že nemDhDu existDvat žádné reál­

né mDrální vlastnDsti, stejne jakD neexistujížádné jevDvé vlastnDsti fysikálníhD predme­tu. "Každý clDvek. .. nazývá DOBREM tD, CDje mu príjemné a CD mu prináší pDtešení;ZLEM pak tD, CDmu prináší .opak. V míre,v níž se jeden ClDVek liší .od druhéhDv kDnstituci (prirozenDsti), se .od sebe lišíi názDr na tD, CDje dDbré a zlé. NeexistujenecD takDvéhD jakD... jednDduše dDbré" (Ele­ments oj Law, 1.7.3.). TentD etický nesDuladvšak muže být padle HDbbese prekDnán, pro­tDže všichni lidé by uznali, že každý je.oprávnen se bránit a že nad tentD rámeck .obecné SChDde nedDjde - nemuže dDjítk dDhDde naph1dad .o tDm, že ClDVek je.oprávnen ublížit druhému z jiných dUVDdunež z dUVDdusebeDbrany.

MDžnDst tét.o všeDbecné dDhDdy umDžnilaH.obbes.ovi tvrdit, že existuje jednD základníprirDzené právD a jeden stejne základní zá­k.on: právem je "svDbDda všech lidí užívatsvých sil pDdle své vule k .ochrane své vlastníprirDzenDsti", zákDnem je, že ,,každý cl.ovekmá usilDvat .o mír, dDkud je nadeje na jehDdDsažení. Není-li však mDžné míru dDSáh­

nDut, smí p.oužít všechny mDžnDsti a pro­stredky války" (Leviathan, kap. 14). "PráVD"predstavuje vše, CD lidé p.ovažují za .opráv­nené; "zákDn" predstavuje jejich pDznání,že svévDlné bezpráví nemuže být spraved­livé. Na tDmtDzáklade (pDdníceném v nekte­rých .ohledech dílem Huga GROTIUSEa JDhna SELDENA) chtel H.obbes vybudD­vat strukturu, jež by dDsáhla .obecnéh.o schvá­lení.

HDbbes predpDkládal znacn.ou nejistDtu.ohledne tDhD, za jakých Dk.olnDstíje ClDVek

166

.opravdu v nebezpecí a kdy muže využftva na sebeDbranu - a tak by v dusledkunejistDty byl pri neprítDmnDsti .obcanskéci nejbezpecnejší preventivní úder. TenvzniknDut PRIROZENÉMU STAVU, v(jak se praví ve slavném výroku v Lev:

nu) by byl lidský ŽiVDt"Dsamelý, ubohý,klivý, krutý a krátký". JiStDtu je však mlvytvDrit umele, jestliže lidé sVDlí,že ne'

své právD uplatnDvat kr.ome prípadu,nepDchybne jasné, že byl proti nimnut útDk, a sverí SVDUDbrannDu moc s

vanému vykDnavateli, který by v Dbprípadech vynášel príslušné sDudy. Tímtoverénem byl "Leviathan", jehDž mocnebyla jednDznacná: vlastnil ji jen dDténak.olik bránil jedn.otlivce, kterí se dD ..ochrany sverili, a pokud by selhal, znDVU'nastal prirozený stav. Navíc stejne jakDlidé nebD skupiny lidí mel právD pDuzesebe nebD (ve výjimecném prípade) jiné;mel právD cinit cDkDli, .o cem by ve,nemírí k tDmutDprDstému úcelu. I kdyžbes predkládal nekteré argumenty vepech mDnarchie, SVDUteDrii zamýšlelaby platila i pro jiné fDrmy vlády.

TatD argumentace vyvedla z míryvšechny sDudDbé ctenáre. HDbbes sevzdálil .odpurcum králDvské pDlitiky tricála ctyricátých let a jejich ústrední tezi, žestejné práva jakD král urcDvat, zdaAnglie je ci není .ohrDžena a zda by mela'nemela být vybírána dan na výstavbu 11

stva. ZárDven však také argumentDval, žesDuzený zlDcinec má právD postavit se napar svrchDvanému panDvníkDvi, neb.ot jživDtje pan.ovníkDvým jednáním jasne a nel

diskutovatelne DhrDžen. HDbbes tak napro:

prevrátil predpDklady parlamentní vianiž by však .obhájcum mDnarchie na záldBDžskéhD práva dal tD, CD.ocekávali. SkunDstí je, že zvlášte v Základech práva a sO obcanu se jehD sympatie klDnily vílk tem, kdD pDdpDrDvali krále než k jejich 06.:.'

purcum, avšak v Leviathanu se jim zcela 01' ,

cizil jiným aspektem svéhD myšlení: v té'práci již ve svém systému nenachází mís

'nezávislDu anglikánskDu autDritu. Jedenbes.ových drívejších prátel, the.olDgHen­

Dnd, vylícil Leviathana jakD "zmetskéhD atheismu". TD se vztahDvalD

,tecnDsti, že HDbbesDva pDlitická teDrie

provázena materialistickDU metafysikDu,je diskutabilní, dD jaké míry je jejím

m. HDbbes argumentDval, že jedináá vedecká fDrma výkladu je hYPDtéza

'emném pusDbení pDhybujících se hmDt­teles a prohlašDval, že muže poskytn.out,né universální vysvetlení lidskéhD pu­

sebeDbrane. K tDmutD vysvetlení pDužil

"žiVDtních sil" cirkulujících v tele a udr­:h je pri živ.ote, z nichž pramení city,u zase DvlivnDvané vnímáním. Práve

aspekt HDbbesDvy filDs.ofie se jevil jakDistický", prDtDže nenechával žádný Dn­'cký pr.ostDr nehmDtnému bytí nebDcesnému duchu. Jak se zdá, hlavním

s.ovým zámerem zde však bylD Dpra­DescartDvu .odp.oved skeptikum, SPD­,fcf se v pDsledku na dukaz BDŽí exis­

": HDbbes prDhlašDval, že zatímcDInkrétní vedecké teDrii nemužeme ríci,

nutne pravdu, mužeme ríci, že jejíje fDrmDu pravdivé teDrie, a že ve­diskuse musí být vedena na materia­

:kém základe.

~tD materialismus pDnechával v HDbbe­te.orii urcité míStD i prD nábDženství.

.oval, že je mDžné, aby lidé meli ryzínskDu víru, která nebude prDtirecit

obcanské a prir.ozené fil.os.ofii, ack.oli byz tét.o filDsDfie nešlD cerpat. CD se týce

U, "vše, CDje NUTNÉ ke spáse, je Db­.o ve dv.ou ctn.ostech: ve vire v Krista

poslušnosti zákonu" (Leviathan, kap.43).

tané verí v dejiny pádu a vykDupení .ob­:né v Písmu a ve zvláštní úl.ohu, kter.ou

'ch sehrál Kristus; padle H.obbese však

Itrebují verit už v nic jinéhD než v tD, CDvydeduk.ovat prir.ozeným r.ozumem z jehDtních principu, protDže jediné, c.o .od násžádá, je pDslušnDst prirozených zákDnu.

íc m.oh.oubýt .odmena v p.od.obe vecnéhDota v nebi i trest druhé smrti v pekle vy-

kládány materialisticky. HDbbesDVYpoznám­ky .o BDhu vedly radu ucencu v tDmtD stDletík dDmnence, že HDbbesDvým zámerem bylD,

aby v jehD teDrii hrálD theistické presvedcenívetší r.oli, než kdy jehD sDucasníci, jakD napr.HammDnd, mDhli pripustit. Vzhledem k H.ob­besDve .odmítnutí DdpDVedet v tDmt.o smeru

svým cetným kritikum však tytD vývody zus­távají nepresvedcivé.

H.obbes byl pravdepDdDbne jedním zedVDUnejvetších britských fil.os.ofu (tím dru­hým byl HUME, .ostatne v mnDhém H.obbe­s.ovi p.od.obný). Jeh.o pDlitická a metafysickádíla v jistém smyslu reprezentují m.odernímyšlení jakD celek a js.ou jedním z klíCDVýchpDpisu pDrenesancníh.o evr.opskéh.o státu.

RF!'

odkazy

Hobbes, T.: ElementsojLaw. Londýn: Cass.1969.

__ : Leviathan. Praha: Knihovna politických kla-

silili, 1941.

__ : Výbor Z dfla. prel. V. Balík. Praha, Nak1. Svo­

boda, 1988. (Obsahuje vybrané kapitoly ze spisu

O telese. O cloveku, O obcanu. Celý spis O obcanu

vyšel v prekladu J. Krále pod názven Základy filoso­

fie stdtu a spolecnosti v Praze v roce 1909.)

Hobhouse, Leonard Trelawny (1864-1929)

Britský spDlecenský a pDlitický fil.os.of.K.om­binace akademických a žurnalistických akti­vit v H.obh.ous.ove kariére .odráží syntetický

charakter jeh.o díla. Pa studiích v Oxfordu

pusDbil v devadesátých letech jakD ucitel fi­IDs.ofie; v tét.o dDbe napsal Teorii poznání

(Tbe Tbe.ory .of Kn.owledge, 1896). V roce1897 zapDcalD jehD dlDuhé a plDdné spDjenís Manchester Guardian a jehD editDremC. P. Sc.ottem, v letech 1906-7 prac.oval jak.o

p.olitický redaktDr Tribune. Díky své žurna­listické praxi se dDStal dD UŽŠíhDkDntaktus nDvými liberály a stal se vudcím predstavi­telem jejich idejí: stavel se proti burské vál­ce, napadal imperialismus (Demokracie a re­akce [Dem.ocracy and ReactiDn], 1904)

a p.odpDrDvalspDlecensky ref.ormní pDlitiku li-

167

berální strany. V roce 1907 se stal vedoucímkatedry sociologie na Londýnské universite;soucasne nadále pracoval pro ManchesterGuardian a aktivne se podílel na vzniku komisípro rešení mzdových problému zamestnancu.

Hobhousovovo myšlení bylo do znacnémíry ovlivneno evolucionismem a IDEALIS­

MEM, i když obe školy užíval ve svých syste­matizacních snahách selektivne. Evoluci

považoval za mechanismus uvádející do pohy­bu úcelový vývoj ducha smerem k harmonic­

ké racionalite, již lze empiricky prokázat.K tomuto úcelu si vzal na pomoc fysiologickéstudie zvírecího života a psychologické teorie

rozebírající spojení mezi instinkty, sklonya racionálne pospolitým lidským chováním.Tento úcelove vývojový pohled ho dovedl

k sociologickým, antropologickým a kompa­rativne historickým studiím a sepsání trilogieMysl v evoluci (Mind in Evolution, 1901),Morálka v evoluci (Morals in Evolution,1906) a vývoj a úcel (Development and Pur­

pose, 1913). Na lidský pokrok pohlížel jakona proces, v nemž je - na rozdíl od nekterýchforem SOCIÁLNíHO DARWINISMU _

hlavním evolucním faktorem duch. Ortoge­nický vývoj ducha podle nej vedl k rustu vzá­jemných sympatií a harmonie a uvedomení si

síly ducha v usmernování lidských záležitos­tí. Toto racionální sebeusmernení se svou

schopností kontrolovat vnejší i vnitrní pod­mínky života bylo teleologickým rozvinutímnejvyšší lidské etiky. Receno politickou ter­

minologií: potvrdilo pohyb moderní spolec­nosti smerem k vyššímu stupni kolektivismu,jenž predstavuje širokou míru spoluprácea vzájemné odpovednosti.

Hobhousuv postoj k idealismu byl složitý.Ac byl sám ovlivnen oxfordským idealis­mem, prudce reagoval proti jeho zjevne ne­empirickému základu i proti konzervativním

politickým nástrojum, s nimiž byl britskýidealismus casto svázán. Zvláštní námitkymel proti nemeckému hegelianismu pro jehovdálenost od induktivních a deduktivníchprocesu a pro jeho neliberální vliv na britské

politické myšlení. Na druhé strane mu byla

168

blízká varianta idealismu T. H. G

jež predpokládala dosažení spolecného

spíše prostrednictvím svobodné spolurozumných jedincu než aby odráželane identifIkovatelné vule spolecenské

V tomto smyslu nadindividuální org.mus odmítal; nicméne implicitní org;mus idealismu živil jeho holismus av obecných systémech. Rovnež se ztos idealisticko-racionální tendencí k h

zaci soukromé a verejné sféry a jejím ti,

vým pohledem na spolecenský vývoj. Spolitickými závery ovšem presáhl idealisvé doby a síla jeho záveru spocívádevším v propojení argumentu novéhorálni"ho myšlení prelomu století (vizRALISMUS).

Jako liberální teoretik se Hobhouse

cházel s liberalismem devatenáctého sto:predstavovaným Greenem, a významnemohl prizpusobit liberální zásady vZDi

cím spolecenským teoriím a politickýmkum. Ve své práci Liberalismus (Libera1i1911) i v dalších dílech pevne zasadil in •.

duální svobodu do spolecenského USPOI

ní; zduraznoval, že soucástí lidské osobo,

jsou silné spolecensky orientované rysy a "její vývoj musí být podporován spolecenpomocí. Myšlenka harmonické rovno

individuálních a spolecenských cílu vdém cloveku vedla Hobhouse k teorii

ve které byla práva - ac chápána jpodstatná pro osobní rozvoj - poskytov,spolecností. Odtud pak také vycházel jpohled na vlastnictví - snaha rozlišovat

lecenské a individuální faktory bohatszastával názor, že soukromé vlastnictví

nutné k naplnení individuální osobnosti, s

lecné vlastnictví má hodnotu pro vyjá.spolecenského života. Prosazoval, aby boství bylo možné získat pouze službou spoJ,nosti.

Ústredním tématem nového liberalismu",

který Hobhouse podporoval, byl duraz narozhodovací roli státu v poskytování indivi­

duálního a spolecenského blaha. Stát se roSstát schranovatelem a zároven strážcedl

ch a duchovních zájmu svých obcanu.etická a odpovedná instituce mel být

~en použít nátlaku v prípade, že by jed­'ivci nebyli s to vyhovet spolecenskému

, ackoli nikdy k tomu nemelo dochá-ókor rozvoje jednotlivce. Stát byl takto

:n k roli intelektuálního regulátoru lid­chování a spolecenských a ekonomic­

sil, pri soucasném reprezentování obec­blaha, které melo být nadrazeno skupi­

zájmum. Odtud také pochází Hobhou-ambivalentní vztah k organizacím jako

" které na jedné strane hájily práva

:by méne privilegovaných clenu spolec­a apelovaly na rovnostárštejší prvky libe­IU, na druhé strane však prosazovaly par­

cíle, aniž by prijaly širší spolecenský. To odráželo Hobhousovo typicky libe­

podcenování problému moci a trídy.první svetové válce prodelalo Hobhou­politické myšlení významné zmeny.

rostoucí pesimismus ohledne lidské pri-,osti a možností pokroku se prohloubilzením obcanských svobod britské ve­

,sti. Zacal se obávat, že by všemocnýmohl zasadit ránu mravní autonomii je­

a požadoval obnovení ekonomické,litické svobody podle liberální tradice,

dokonce chválil svého ideologické­cxlpurce Herberta SPENCERA. Stále ale

,val názor - i když opatrneji - že státbýt garantem nejvyššího blaha spolec-

. pokud respektuje individuální svobodu.pojetí svobody kombinovalo volbu a ne­:nci donucování s harmonickým využitímdálu jedince, spojeným s prevládajícímilUCkými"psychologickými teoriemi.

Hobhousova povest hlavního predstavitele,lecenského liberalismu dvacátého století

zasloužená. Jeho vliv byl spíše rozptýlený,ak jeho ideje znacne prispely k levicove

, tradici v Británii i na kontinente.MSF

Hobhouse, L.T.: Liberalism. New York: Oxford

'versity Press, 1964.

__ : Development and Purpose. Londýn: Macmi­

11an,1927.

__ : The Metaphysical Theory oJthe State (1918).

Londýn: A11en & Unwin, 1960.

__ : The Elements oj Social Justice (1922). Lon­

dýn: Allen & Unwin, 1965.

Holbach, Panl Henri Thiry, baron d'(1723-1789). Francouzský fIlosof. Ho1bachse narodil v Nemecku a studoval v Leidenu

v Holandsku. Jako predstavitel nekompro­misní formy POSITIVISMU a behaviorismuvýrazne prispel k myšlení FRANCOuzsKÉ­HO OSVíCENSTVÍ. Mel mimorádné vedec­

ké znalosti. Ve svých dílech v oblasti politic­ké a morální teorie patril k nejutopictejšíma nejpuritánštejším encyklopedistum. Pro­sazoval vládu mravnosti, kterou nazývalétokracie, jako alternativu ke svetštejšímpolitickým idejím MONTESQUlEAUAa VOLTAlRA.

Holbach odmítal Montesquieovo tvrzení,že ctnost muže být oduševnujícím principempouze v prípade republiky. Uvažoval o krá­lovství, v nemž by král i poddaní byli nositelictnosti, a navrhoval ústavní usporádání, kteréby neco takového umožnovalo. Prvním pro­stredkem bylo vzdelání. Stát by královsképrince oddelil od rodiny a od malicka je cvi­cil v umení být králi-fIlosofy. Charakter pod­daných by byl utváren systémem povinnýchmorálních ph'kazu detem. Druhým prostred­kem mela být cenzura. Morální tribunál bydohlížel nad správným chováním dospelých.Protiprepychové zákony by omezovaly luxusbohatých. Hazardní hry, prostituce, divadla,plesy a jiné kratochvíle by byly zakázány.Tento reformní program má prekvapive blíz­ko k programu Savonarolove a KAL VÍ­NOVE, navzdory tomu, že Holbach sám bylnesmírne bohatý a žil znacne marnotratne.

Holbach hlásal prostotu a vzdálen Voltai­rovu liberálnímu hedonismu prísne rozlišovalmezi štestím a rozkoší. Argumentoval, že prí­roda uzpusobila vesmír tak, že clovek, kterýhledá bezprostrední požitek, je potrestán,

169

a ten, který smeruje k vyšším cílum, odme­nen. Odmítal také DIDEROTOVO tvrzení,že ostrované z jižních morí, kterí nemají žád­ná sexuální tabu, jsou štastní. Podle Holba­cha byla skutecnost, že nespoutané požitkyprinášejí bídu, prírodním zákonem. Všechnyzákony, které navrhoval k vnucení skrom­nosti, proto chápal zároven jako nástroje roz­šírení opravdového štestí.

Holbach neveril v rovnost a kritizoval rov­

nostárské myšlenky svého prítele HEL VÉ­TlA. Zastával ovšem názor, že jediným zá­kladem pro právo na vlastnictví je práce,a navrhoval, aby vlastníci velkých statku bylinuceni zasloužit si svuj zisk prací v postavenívedoucích farem ci zúrodnovatelu pudy.Zahálku aristokracie považoval za jednuz prícin vetšiny zlorádu.

Když v roce 1774 nastoupil na trun Lud­vík XVI., Holbach jej vyzval, aby využilsvou absolutní svrchovanost k prosazenívlády ctnosti. Je však paradoxní, že o dvaroky pozdeji v parlements požadoval návratpravomocí noblesse de robe, což znamena­lo, že král by nadále nemel "absolutní svr­chovanost" k prosazení jakéhokoli druhuvlády. Zdá se, že Holbach dospel k pre­svedcení, že parlements jsou jedinými insti­tucemi ve Francii, které mohou sloužit jakoobrana proti despotismu. Navzdory svýmsklonum k absolutismu a snahám o prosa­zení ctnosti Holbach neschvaloval despotis­mus, jenž by znamenal znicení svobody.Veril, že jeho zvláštní forma absolutismu jeslucitelná se skutecnou svobodou, která

znamená spíše svobodu porozumet a konatto, co je treba konat, než konat to, co clo­vek konat chce.

Když se Holbach manifestacne postavil nastranu noblesse de robe proti králi, byl priro­zene svými kritiky obvinován, že jako prísluš­ník pošlechtené buržoasie dává pred zásadamisvé filosofie prednost zájmum vlastní trídy;nikdy však nemohl být narcen, jak byli obvi­nováni Montesquieu, Voltaire a Rousseau,z formulace ideologie pro trídu, k níž patril.

MC

170

odkazy

d'Holbach, P.: Systeme de la nature; prel. jakoSystem oj Nature. Londýn 1967.

holismus Doktrina tvorící protipól INDDUALISMU. Dává privilegované postav,spolecenským celkum, jež mohou býtmány jako organické jednotky, kulcelkum, funkcním systémum nebo detenujícím strukturám. Metodologicky

tezi, že spolecenské faktory jsou samovystlující. Ontologicky vylucuje redukci na .dividuální rovinu. Jako politická a madoktrina podrizuje jednotlivce kolektivdobru. Žádná z techto pozic však neo

k druhé; holismus a individualismus nejjedinými možnými alternativami.

Hooker, Richard (1554?-1600) AngHpolitický filosof a theolog. Hooker vystuval Latin School v Exeteru a Corpus CCollege v Oxfordu, do jejíhož vedenív roce 1577 zvolen. V letech 1585-1591

sobil na Temple Church v Londýne (kdedostal do sporu s predním presbytariálliWalterem Traversem) a od roku 1595 až

své smrti jako rektor na Bishopsbov Kentu. Ackoli napsal rozlicná pojedna traktáty, pripomínán bývá pro jediné díl,osmisvazkový vlivný spis O zákonech cflkevn( obce (Of the Laws of Eccleastical Po:'

ty). Prvních pet knih bylo vytišteno v le1593-1597, šestá a osmá v roce 1648 a s'

má roku 1662. Royalisté období restaurace.kterí meli námitky proti Hookerove tvrzení,že autorita monarchu a biskupu vychází spíšeze souhlasu komunity než z božského práva,podporovali povesti, že puritáni puvodní textposmrtne vydaných knih zfalšovali - dnes sevšak prijímá autenticnost celého díla. Hookerbránil konstituci a praxi anglikánské církveproti obvinením puritánu, kterí tvrdili, žejsou nebiblické, a tedy morálne neudržitelné.Pri promýšlení teoretických základu alžbetin­ské církve uvažoval také o otázkách povahY

,nll, vztahu mezi CíRKVí A STÁTEM

pllvodu vlády. Jeho dílo O zákonech dr­',.{ obce je soucasne nejsystematictejším',uckým pojednáním napsaným v Anglii

:m šestnáctého století i klasickým vyjá­rozhodnutí anglikánské církve jít

í cestou mezi Rímem a kalvínskouIVOU.

Hooker prevzal svuj styl filosofování ze,oveké tradice prirozeného zákona, kteráádala rozum za doplnek víry. Puritáni,vali názor, že rozum je tak zkažen hrí­

že spolehlivé vedení poskytuje clove­

pouze bible. Hooker odpovídal, že prísný·.cismus je svou podstatou podvratná dok­

která schvaluje neomezené vynášení:ch soudu ve vecech verejných, nebot

,ý, kdo neuznává svetské a církevní,rádání, se muže považovat za inspirova­

zjevením. Hookerovo odmítání biblicis-se opíralo o rozlišení mezi ústredními

. víry a záležitostmi pro spásu "ne­amnými", jako jsou konkrétní obrady

,noy církevní administrativy, jež jsou pro­né, avšak nejsou narízené Písmem. Po

Tomáše Akvinského a jiných scholas-

ch autoru argumentoval, že zákony nari­'~cí "veci nepodstatné" jsou mravné do té

, v níž jsou utváreny rozumem na zákla­prirozeného zákona tak, aby odpovídalypotreby místa a casu. Takové veci melyrádne urceny spíše autoritou spolecenstvíindividuálním svedomím, protože zatím­

,. individuální soudy jsou omylné, nahroma­á zkušenost spolecnosti slouží jako hlavníta, kterou božská moudrost proudí do

,rádání církve a státu. Odpurci církevního

,rádání byli podle Hookera pravdepodob­svedeni svým vlastním dogmatismem, ne-

,t "to, co církev podle práva a spravedlnostikala, co považovala tak dlouho za nutné,

• to, cemu se dostalo verejného schválení,

Ilusí být považováno za správné a vhodné"(Works, sv.!, s.286).

Anglikánská církev je spolecenstvím verí­CÍch, kterí se spolu se všemi krestany snažítlchovávat príKazy Písma, ale také organiza-

cí, jež je oprávnená vytváret rády a modelybohoslužby podle svých zvláštních tradic.Druhý aspekt pritom pripomíná svetská spo­lecenství. Toto pojetí, chápající církev jako

spolecenství politické i duchovní, umožnova­lo Hookerovi diskreditovat puritánskou ten­denci k odmítání královského supremátu vevecech církevních. Církev a stát v tomto po­

jetí nejsou oddelenými komunitami, protožemají stejné cleny - církev je v podstate spo­lecnost organizovaná za úcelem praktikováníkrestanství. Odtud logicky plyne, že autori­

ta stojící nad církví i státem by mela být zte­lesnována jednou osobou. Prakticky to zna­mená, že monarcha by mel být hlavou církve,nebot rozdelená autorita je potenciálním

zdrojem politického konfliktu.Církev a stát se prekrývají také do té míry,

v níž sdílejí stejné legislativní procedury:

"anglický parlament a k nemu pripojenýsynod" (sv. III.). Zde Hooker spojil teoriio puvodu vlády s predpoklady anglickéhoobycejového práva. Odmítal Aristotelovo tvr­zení, že nadrazenost dává urcitým jedincum

prirozené právo vládnout. Zastával názor, želegitimita vlády vyrustá ze souhlasu lidí, atuž tichého nebo formálního, kterí rozumem

pochopili výhody života v politické spolec­nosti. Anglicané podle Hookera již dávnosouhlasili s vytvorením systému vlády, kterýústavní teoretici považují za jedinecný: kon­stitucní monarchie, v níž je absolutistickámoc omezena vládou zákona a obcanský

i církevní zákoník upravuje a uzákonuje par­

lament, jenž zastupuje celou spolecnost. Za­kladatelé státu tak zanechali ústavní mecha­

nismus, který umožnuje, aby záležitosti círk­ve a státu urcovala rozvíjející se kolektivní

moudrost komunity. Protože spolecenskýkonsensus je znamením vlivu božského rozu­mu ve verejném živote, neexistuje žádnýduvod k odchýlení se od praxe anglikánskécírkve.

Urcitý cas patrilo k dobrému tónu popiso­vat Hookera jako predchudce teorie SPOLE­CENSKÉ SMLOUVY, formulované v sedm­náctém století. John LOCKE se skutecne také

171

173

Hume, David (1711-1776) Skotský filosofa historik. Hume se narodil jako druhý synv rodine drobných vlastníku pudy. Vystudo­val na universite v Edinburghu. Zpocátku se

pripravoval na dráhu právnlka, poté se zacalzajímat o filosofii a ve Francii vytvoril svéprvní a nejduležitejší filosofické dílo Traktáto lidské pfirozenosti (A Treatise of HumanNature, 1739-40). K jeho velkému zklamánívšak kniha nemela úspech, ani financní, ani

u kritiky. Zameril se tedy na tvorbu rozmani­

tých eseju - filosofických, literárních i poli­tických - v lehcím a populárnejším stylu. Tybyly publikovány jako Eseje morálnf a poli­tické (Essays Moral and Politica1, 1742)a Politická pojednánf (Political Discourses,1752). Soucasne se pokusil podat v prijatel­

nejší forme filosofii obsaženou v Traktá­tu; výsledkem byly spisy Zkoumánf lidskéhorozumu (An Enquiry Concerning HumanUnderstanding, publikovaný pod jiným náz­vem v roce 1748) a Zkoumánf principu

morálky (AD Enquiry Concerning the Princi­

ples ofMorals, 1751).Klerikální odpurci zabránili Humovi v zís­

kání rádného akademického postavení.V roce 1751 obdržel místo reditele Advokát­

ní knihovny v Edinburghu, což mu umožnilo

pracovat na osmidílných Dejinách Anglie(History of England, 1754-1761). Pozdejipusobil ve státních úradech v Paríži a Londý­ne. Poslední léta života strávil v Edinburghu

ve spolecenství prátel jako byl Adam SMITHa John Home. Jeho Rozmluvy o pfirozeném

náboženstvf (Dialogues Concerning Natural

Religion) byly zakázány a vyšly až posmrtnev roce 1779.

Východiskem Humovy filosofie byl empi-ristický predpoklad, že veškeré podstatné po­znání musl být v posledku odvozeno ze

smyslové zkušenosti. Zatímco však jeho

odkazY

Humboldt, W. von: ldeen zu einem Versuch, die

Grenzen der Wirksamkeit des Staats zu bestimmen,

Berlín: Deutsche Bibliothek, 1993.

lumboldtovy ideje poznamenaly klícové

:ti spolecenského života a mely i trvalýna nemecký intelektuální a politický vý­

Na jeho apolitické pojetí svobody, ome­na sféru soukromého naplnení, bylo

pohlíženo jako na prícinu neschopnosti, iecka prizpusobit se složité realite mo­

prumyslové spolecnosti a požadavkumikratického obcanství. Humboldtovy li­

zásady byly však také vzývány - po1918 a podruhé v roce 1945 - jako pre­:ivá obrana proti prehmatum autoritativ­a totalitního státu. V novejších debatách

~mových základech moderního LlBE­SMU poskytuje jeho spojení SVO­

lDY a samostatného vývoje zajímavý

.ent pro neoddelitelnost negativníchsitivních významu svobody. Navíc jsouboldtovy argumenty svým durazem

,to kritiky ignorovaným) na dobrovolnání a spontánní individuální spolupráci

jako na vrchol a praktický dusledekividuální svobody - hozenou rukavicí

ne rozšírené víre, že individualistické

,poklady liberálnlho myšlení nutne vylu­~ípodmínky sociability a spolecenství.

UV

Humb.oldt prip.ojil k liberálne refonnní­.utí Stein-Hardenbergovy éry (1809).reorganizaci pruského vzdelávacího.u založil na prísném .oddelení obec­vzdelání (allgemeine Menschenbil­

,) bez jakéhokoli utilitárního zájmu od'JI konkrétních dovedností potrebných

oucím zamestnání a vzhledem k bu-

spolecenské roli (tato výuka nemelave škole). Základním kamenem celé

bylo humanistické gymnasium, jež sezásadní durazem na výuku klasických

a literatur (zvlášte na rectinu) bylo

•-,antní vzdelávací institucí v Nemeckudruhé poloviny dvacátého století. Uni­

Itu Humboldt pojímal jako ríši cistého, svobodnou vzhledem k státním zá­a požadavkum na spolecenskou rele-

te v Gottingenu (1788-9), pri nichž p:mim.orádné lingvistické nadání a fil.ol.o,.znal.osti, pol.ožil základy svých cel.oživO'studií klasickéh.o staroveku (i pruk.opnicdílu v ob.oru fil.osofie jazyka, na kterémc.oval na skl.onku živ.ota). Pod vIi'Winckelmannovy vize starovekéhoi prátelství s SCHILLEREM a G.oethemvinul v mládí ideál Bildung - ori, .mnohostranné a harmonické osobn.o

který se stal hlavní inspirací jeho fil.oských a estetických teorií i prakticreformních programu.

Humboldtovým nejduležitejším a mezi

glicky mluvícími ctenári nejznámejšúnprostrednictvím práce J. S. MILLA O sv,

de - politologickým dílem je Nekolik pomek k pokusu stanovit hranice pusob,státu (Ideen zu einem Versuch die Gre:der Wirksamkeit des Staats zu bes"

1792). Humboldt zde vyslovil názor,obecne prijímaná povinnost vlád zaj'svým poddaným blahobyt má za následeknejhorší despotismus. At je zámer josvícený, státní intervence vždy potlpodmínky a podnety individuálního rozvO"

Dvema hlavními pilíri Humboldtovatického liberalismu byly individualita liho charakteru - pojatá v analogii s dnitvurcího génia - a co nejvyšší možná fO.

nitost lidských snah a životních stylu.znamenalo nejen poprení legitimity práomezení lidského chování (pouze s mi .ním ústupkem vzhledem k obrannýmcím státu), ale i ostražitost k ohrožení svo

dy ze strany kolektivních identit spolecennáboženské a rasové povahy (z tohotokálního individualismu vycházela napríldHumboldtova jednoznacná podpora emanctt:paci Židu). Na rozdíl od Milla nespojovalindividuální vývoj s realizací politické svo­body. Obával se, že by aktivní OBCANSTVÍto jest nasmerování individuální energie kespolecným cílum, zatlacilo individualitu douniformity a jednostrannosti.

Ideál Bildung byl paradoxne uveden dopraxe prostrednictvím státního zásahu poté.

Humboldt, Wilhelm VOD (1767-1835) Ne­mecký myslitel, reformátor systému vzdelá­vání a zakladatel berlínské university (1809).Humboldt pocházel z pruské aristokratickérodiny Ueho mladší bratr Alexander bylslavný vedec, badatel a cestovatel po JižníAmerice). Behem studií u Heyna na universi-

odkazy

__ : Hooker, R.: The Folger Library Edition ofthe

Works, ed. W. Speed Hi1l. Cambridge, Mass.: Har­

vard University Press, 1977-.

172

Horkheimer, Max (1895-1973) Nemeckýfilosof. Horkheimer byl reditelem Institutupro spolecenský výzkum ve Frankfurtu a hlav­ním tvurcem filosofických základu KRITIC­KÉTEORIE.

cast.o ve svých Dvou pojednánfch o vláde(1689), kde p.ouŽíval smluvní p.ojetí p.olitickésp.olecn.osti k vyvrácení abs.olutismu restau­racních r.oyalistu, k H.o.okerove dílu odv.olá­vá. H.o.oker.ovaa L.ocke.ova te.orie však každá

sl.ouŽí jiným ide.ol.ogickým zámerum. L.ockepodmin.oval výkon politické autority pod­mínkami puvodní smlouvy, címž vyjadrovaltezi, že komunita muže sesadit tyrana, poru­šujícího prirozená práva svých poddaných.Ho.oker naproti t.omu neschval.ovallidový od­por vuci absolutní moci, ani neuznával exis­tenci individuálních prirozených práv. Hoo­kerovým zájmem bylo uchránit náboženskoujednotu, Locke naopak argumentoval, že svr­chovanost vlastních soudu ve vecech víryznamená potvrzení politiky tolerance vucijednotlivcum, kterí se stavejí proti anglikán­ské církvi. Ho.oker zduraznoval k.onsensuální

základ vlády proto, aby ilustroval výlucnostanglického politického usporádání a pripo­menul svému publiku povinnost podpor.ovattudorovskou církev a stát. Spíše než pred­chudcem liberálních myslitelu typu Lockehobyl svou p.odstatou myslitelem konzerva­tivním. RJtE

jako obhájce bezuzdného kapitalismu, protožežil ve spolecnosti, v níž stále ješte v politickéi spolecenské sfére dominovaly zájmy vlastní­ku pudy, což byl stav, který prijímal. Predsta­voval si spolecnost, v níž by se zemedelství,remeslo a obchod harmonicky doplnovaly:obchodní aktivity by prinášely dynamikua ekonomický rust, zatímco zemedelství byvedlo ke spolecenské stabilite a umírnenostivlády. Nevyznával "protestantské" ctnosti (prá­ce, odrt'kání, disciplina a podobne), ale spíšedobré mravy, stálost v prátelství, dustojnost,vtip a recnickou výmluvnost - tedy vlastnosti,které cloveku získávaly sympatie u mobilní,byt stále ješte prevážne aristokratické spolec­nosti jeho casu.

Humovým odkazem pozdejšímu politické­mu myšlení byla teorie budovaná na zcelasekulámím základe, v níž se spolecenskéa politické instituce mely posuzovat podledusledku, které prinášejí, a toho, jak se sho­dují s "prirozenými" lidskými postoji a sensi­bilitou. BENTHAM po prectení Pojednánfo lidské prirozenosti prohlásil: "Cítím, jakoby mi spadly klapky s ocí." Avšak Humo­vými pravými dedici nebyli ani tak racio­nalistictí utilitaristé, ale ti, kdo se zabývalistudiem lidské prirozenosti a historickým vý­vojem spolecnosti - Adam SMITH a dalšípredstavitelé SKOTSKÉHO OSVÍCENSTVÍ.

DLM

odkazy

Hume, D.: New Letters oj David Hume, ed. R. KU­

bansky a E.C. Mossner. Oxford: Clarendon Press,1954.

__ : Traktát o rudskej prirozenosti. v: Anto/ógia

lY. Bratislava, 1967.

__ : Essays Mora/. Politica/ and Literary, ed.

E. Miller. Indianopolis: Liberty Classics, 1985.

__ : Enquiries Conceming Human Understanding

and Conceming the Princip/es oj Mora/s, ed.

L.A. Selby Bigge. Oxford: Clarendon Press, 1975.

__ : The History oj Eng/and Jrom the /nvasion oj

Ju/ius Caesar to the Revo/ution in /688, ed.

W.B. Todd. Indianapolis: Liberty Classics, 1983-85.

ch" anglosaských a normanských dob.

nejzásadnejším požadavkem byla práve,váto vláda. V otázce volby mezi monar­francouzského typu a "svobodnou" (toSlJÚšenou) ústavou podle britského mo­

byl velmi obezretný. Ve svých esejíchobou systému rozvádel: svobodné

povzbuzují obchod, ale jsou náchylné,tne se zavázat státním dluhem; svobod-

'lády podporují vedy, monarchie umení;é vlády dávají svým podrízeným více

y, ale jsou ve vetším nebezpecí, že

; tií svou autoritu; a tak dále. Humuv obec-Iverznel: kde rádná vláda v nejaké forme

tie, tam byla volba mezi alternativamine jemne vyvážená, aby byla podpora

tiícího režimu moudrou politikou.,ume byl obcas oznacován za toryovce,se zakládalo pouze na jeho kritice tako­dogmat whigu jako "puvodní smlouva"pomerne príznivém vyobrazení Stuar­v Dejinách Anglie. Ve skutecnosti stál

me mimo stranické konflikty, volal poenosti na všech stranách a presvedco­

whigy i toryovce, aby odvrhli historická.ta, která jsou pro soucasné usporádání

znamná. Zvlášte své krajany Skoty se'I zbavit zbytku jakobitských tendencí.

již bylo receno, Humovy postoje byly ši-konzervativní, šlo však o konzervatis­

vyrustající spíše ze skepticismu nežstraktních principu. Oligarchické režimy,

se ustavily v Británii, obhajoval proto,vládly efektivne a mely oddanost lidu,

také proto, že racionalistické argumentyzmenu bylo možné filosoficky vyvrátit ­

:olitedy kvuli tomu, že by naplnovaly bož­o zámer nebo že by byly posveceny histo­:kou smlouvou.

Hume napsal radu eseju o ekonomických.ch, z nichž mnohé predznamenaly

.ta, jež rozvinul Adam SMITH a klasictí:onomové. Byl príznive naklonen rustu'meslné výroby a bránil politiku volného

'bchodu a odstranení monopolu pro povzbu­ní trhu. Bylo by však nesprávné chápat ho

na své rodiny a prátele, a dostávají sedo konfliktu o zdroje. Pro zachování s

cenského míru se víceméne spontánne ~Ivila dohodnutá pravidla stálosti vlas

a zachovávání smluv. Hume hovorilo"dlech spravedlnosti". Mít tato pravidla je V

mu všech, ackoli v jednotlivostech Zá'

souhlas na obecných vlastnostech imaginkterá takováto spojení, napríklad mezi •.

a jednotlivými materiálními statky, umo:je. Spravedlnost a vlastnictví jsou tak

mi vynálezy, nebot závisejí na dohode, a'soucasne pramení z lidské prirozenosti.

Vláda je nezbytná, protože lidé jsouprtliš krátkozrací, než aby si uvedomili, že

v jejich nejlepším zlijmu podvolit se pra'dlum spravedlnosti; spíše než uváženýmhodnutím vzniká vláda tak, že lidé dosk pochopení, že je výhodné podporovat alritu, která efektivne zajistí zachovávání

videI - naprtKlad vojevudce. (Spolecesmlouva, jak ji vylícili HOBBES, LOC

a jiní, je pro vysvetlení loyality historickypravdepodobná a filosoficky nadbyt,I v prípade osoby, jíž mela být propujautorita, se Hume spoléhal na imaginaci jna zdroj smluvních pravidel.

Humova teorie vlády byla predevším

rií o funkci vlády. Nezajímalo ho prtliš,je morálne oprávnen vládnout, jako to,bude pravdepodobne vládnout dobre a dis

novat loyalitou lidu. Jak napsal v Novýchpisech (New Letters, s.81): ,,Na všechnyhy delby moci od francouzské monarchie

po nejsvobodnejší demokracii nekterých švý';carských kantonu pohlížím jako na stejne legi­timní, jestliže jsou ustaveny zvykem a autori­

tou." To ovšem neznamenalo, že by Hume ne­

preferoval žádnou formu vlády; citovaný vý­rok spíše vyjadruje jeho presvedcení, že žádnáz forem nemuže být obhájena pouze na zákla­

de abstraktních principu, nýbrž jen s prihléd­nutím k místním okolnostem.

Humovy preference jsou nejzretelnejšív jeho Dejinách Anglie, kde je vylícen pos­tupný vznik "rádné" vlády - vlády rídící sevšeobecnými a jednotnými zákony - od "bar-

predchudci a dedicové empiristické tradice

usilovali o predložení rozumové záruky provetšinu bežných mínení (to znamená prodomnenky o materiálních objektech), Humo­vým skeptickým záverem bylo, že pro mnohámínení - vcetne mínení o kauzalite - žádné

takové záruky neexistují. Tato mínení by me­la být vysvetlována psychologicky jako vý­sledek mentálních procesu neracionální (ac­koli prakticky neodolatelné) povahy. Hume

zameril pozornost zvlášte na roli, kterou privytvárení mínení hraje imaginace.

V etice se Hume obdobne snažil zpochyb­nit prevažující názor, že se mravní soudy mo­hou zakládat na racionálním základe. Mravní

presvedcení závisí podle nej na našem proží­vání pocitu zvláštního typu, provázejícíchuvažování o druhých lidech a jejich aktivitách;tyto city vznikají, když s nimi soucítíme.

Výsledkem Humova filosofického hledání

je umírnená forma skepticismu. Lidský ro­zum není podle nej schopen ustavit typymínení ci presvedcení, které jsou nezbytnépro každodenní život. Fungují ale prirozenéprocesy (imaginativní a sensitivní), které - až

na okamžiky - znemožnují se techto presved­cení vzdát. Navíc uniformita lidského ducha

vede k tomu, že lidská presvedcení majív empirických i mravních otázkách sklonkonvergovat a vytváret tak alespon zdání ob­jektivity. Filosofové mohou rozlišovat mezi

více ci méne adekvátními presvedceními, ne­jsou však s to dokázat, že jakékoli presvedce­ní je v prísném smyslu racionální.

Dusledkem této doktríny pro politické

myšlení byl požadavek, aby byly odloženyideje, jež jsou podepreny racionalisticky _ ja-ko je tradicní pojetí prirozeného zákona neboSPOLECENSKÉ SMLOUVY. Namísto tohoby mely být spolecenské a politické instituce

chápány jako odpovedi na naléhavé potrebylidské situace. Lidé jsou podle Huma omeze­

ne dobrotivé bytosti, postavené do prostredí,

v nemž je zrídka k dispozici tolik hmotnýchstatku, aby mohly být uspokojeny všechnyjejich tužby. Ackoli jsou prirozene spolecen­ští, mají sklon myslet v první rade na sebe,

174