bobby mcferrin – inspirace pro uČitele hudebnÍ vÝchovy · 2010. 6. 10. · robert „bobby“...
TRANSCRIPT
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Pedagogická fakulta
Katedra hudební výchovy
KAMILA KALENSKÁ
5. ročník – prezenční studium
Obor: pedagogika – hudební výchova
BOBBY MCFERRIN – INSPIRACE PRO UČITELE
HUDEBNÍ VÝCHOVYDiplomová práce
Vedoucí práce: PaedDr. Lena Pulchertová, Ph.D.
Olomouc 2010
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen
uvedených pramenů a literatury.
V Olomouci dne 1. 4. 2010
……………………..
vlastnoruční podpis
Poděkování
Děkuji paní PaedDr. Leně Pulchertové, Ph.D. za odborné vedení práce
a poskytování rad a také všem učitelům za vyplnění průzkumného dotazníku.
„Chtěl jsem být knězem, mým kázáním se ale stala hudba“
Bobby McFerrin
Obsah
Úvod………………………………………………………………………..7
1 Životopis…………………………………………………………………8
1.1 První kontakt s hudbou……………………………………………………………..8
1.2 Zlomové období…………………………………………………………………...10
1.3 Cesta k osobitosti………………………………………………………………….12
1.4 První album………………………………………………………………………..13
1.5 Spolupráce s dalšími hudebníky…………………………………………………...15
1.6 Nejúspěšnější skladba……………………………………………………………...17
1.7 Nový začátek………………………………………………………………………18
1.8 Vokální soubor Voicestra…………………………………………………………..23
1.9 Bobby na přelomu tisíciletí………………………………………………………..24
1.10 Bobby a současnost………………………………………………………………25
1.11 Důležité mezníky v kariéře……………………………………………………….27
2 Diskografie……………………………………………………………...28
. 2.1 Vydaná alba……………………………………………………………………….28
2.1.1 Bobby McFerrin 1982………………………………………………………...28
2.1.2 The Voice 1984………………………………………………………………..28
2.1.3 Spontaneous Inventions 1986…………………………………………………29
2.1.4 Simple Pleasures 1988………………………………………………………...30
2.1.5 Medcine Music 1990…………………………………………………………..30
2.1.6 Play 1991………………………………………………………………………31
2.1.7 Hush 1992……………………………………………………………………...31
2.1.8 Paper Music 1995……………………………………………………………...32
2.1.9 The Mozart Sessions 1996……………………………………………………..32
2.1.10 Bang! Zoom 1996…………………………………………………………….32
2.1.11 CircleSongs 1997.…...………………………………………………………..33
2.1.12 Beyond Words 2002…………………………………………………………...33
2.1.13 VOCAbuLarieS 2010………………………………………………………….34
2.2 Ocenění a úspěchy…………………………………………………………………….36
2.3 Hodnocení médií a kritika…………………………………………………………….37
3 Praktické využití…………………………………………………………39
. 3.1 Práce s hlasem………………………………………………………………………39
3.2 Interakce s publikem………………………………………………………………..41
3.3 Praktické využití v pedagogické praxi……………………………………………...43
3.3.1 Využití na prvním stupni ZŠ……………………………………………………44
3.3.2 Využití na druhém stupni ZŠ…………………………………………………...48
3.3.3 Využití na SŠ …………………………………………………………………..55
3.3.3.1 Ave Maria – průřez barokem, romantismem a současností……………….55
3.3.3.2 Projekt……………………………………………………………………..56
3.3.4 Vlastní zkušenosti z praxe……………………………………………………..61
3.4 Vyhodnocení průzkumného dotazníku……………………………………………..63
Závěr………………………………………………………………………..64
Použitá literatura a prameny……………………………………………...65
Summary........................................................................................................66
Přílohy
Seznam příloh
Anotace
Úvod
V této diplomové práci, jak již napovídá samotný název, se budeme zabývat
osobností Bobbyho McFerrina, jeho životem, hudební tvorbou a prací s hlasem. Bobby
McFerrin vyniká v oblasti improvizace a výborně ovládá hru na své tělo, jakožto hudební
nástroj. Jeho pěvecké činnosti a práce s rytmem jsou velmi inspirující pro pedagogickou
praxi, kterou nastíním podrobněji v jedné z kapitol.
Osobnost Bobbyho McFerrina a jeho nesmírný hudební talent nás dlouhodobě
zaujal jak z pohledu osobního, tak i profesního. Bohužel se ale při sbírání informací
a potřebných dat k této práci objevilo několik úskalí, a to především ve špatné dostupnosti
a malého množství materiálů. Doposud nebyla vydána žádná knižní publikace o jeho
osobě. Proto se nebudeme opírat o klasickou literaturu a jsme nuceni čerpat informace
především z internetových zdrojů, a to i v anglickém jazyce.
Diplomová práce je členěna do třech obsáhlejších kapitol. V první kapitole se
pokusíme nastínit zpěvákův život od útlého dětství po současnost a jeho kariérní růst.
Od vydání prvního alba se McFerrin stává známý po celém světě pro svůj jedinečný
hlasový projev a spolupracuje s nejlepšími jazzovými hudebníky.
Druhá kapitola nás seznámí s doposud vydanými alby a také s tím, jaká získal
McFerrin ocenění za své výkony. Dále je zde uvedeno několik hodnocení médii a kritikou.
Třetí kapitola je věnovaná především praktickému využití některých
improvizačních prvků a práci s rytmem v hodinách hudební výchovy na základní a střední
škole. Pro střední školy je zde navrhnut projekt „Ave Maria“, který se snaží o propojení
artificiální a nonartificiální hudby ve výuce. Poslední částí této kapitoly bude stručné
vyhodnocení průzkumného dotazníku směřovaného učitelům hudební výchovy.
Chtěli bychom poukázat na to, že osobu Bobbyho McFerrina v diplomové práci
častokrát jmenujeme pouze jako Bobby, ale je to pro to, že si touto zdrobnělinou svého
jména sám nechává říkat a téměř nikdo si se jménem McFerrin nevybaví Robert, ale pouze
Bobby.
- 7 -
1 Životopis Bobbyho McFerrina
Bobby McFerrin je největší improvizátor se svým hlasem a hrou na tělo, zpěvák
s rozsahem více než čtyři oktávy, držitel deseti cen Grammy. Pohybuje se v oblasti jazzu,
folku, word music i v klasické hudbě, a to i na poli dirigentském. Je uznávaný jako
skladatel filmové hudby i jako zastánce povinné hudební výchovy ve školách.
Spolupracuje také s mnoha světovými hudebníky, jimiž jsou například klavírista Chick
Corea, Herbie Hancock nebo violoncellista Yo-Yo Ma.
To je jen velmi stručné představení Bobbyho McFerrina. Do povědomí lidí celého
světa se dostal svou skladbou „Don´t Worry, be Happy“, která se v té době stala hitem,
a díky svému textu i melodii je právem označována za „nejpohodovější“
a „nejoptimističtější“ skladbu všech dob.
V následujících odstavcích je popisován McFerrinův život a důležité mezníky
v jeho kariéře a cestě ke slávě.
1.1 První kontakt s hudbou
Robert „Bobby“ McFerrin se narodil 11. 3. roku 1950 v New Yorku. Přezdívalo se
mu Bobby, jelikož byl nositelem téhož jména, jaké měl jeho otec – Robert. Proto tedy
oslovování Roberta mladšího zdrobnělinou Bobby, aby se jména vzájemně nepletla.
Bobby vyrůstal v hudební rodině. Jeho matka Sara vyučovala sólový zpěv, byla
korepetitorka a sopranistka v divadle. Otec Robert byl taktéž zpěvák klasické hudby
a dokonce se stal prvním afroamerickým sólistou Metropolitní opery v New Yorku.
Bobby měl dobré rodinné zázemí a vyrůstal v příjemném prostředí, které bylo
naplněné hudbou. Když byla Sara s Bobbym v jiném stavu, neustále se věnovala hudbě.
Hrála na klavír, zpívala mu písničky i ukolébavky a tím byl denně vystaven jejímu
působení. Bobby měl za sourozence tři sestry. S nejmladší sestrou Brendou se pokoušeli
o prvotní improvizace ještě než oba začali mluvit. Každé z dětí bylo ve své postýlce,
navzájem si zpívaly a houpaly se k tomu do rytmu.
- 8 -
V roce 1958 se rodina přestěhovala do Hollywoodu, kde jeho otec dostal nabídku
hrát ve filmu. Celé Ferrinovo dětství bylo protknuté hudbou. Už od pěti let se učil hrát
na klavír, ale daleko více tíhnul ke klarinetu, na něž hrál později ve školním orchestru. Hrál
part prvního klarinetu, ale ne na dlouho. Začal nosit rovnátka a nástroje se musel vzdát.
Bobby z toho byl pochopitelně velmi nešťastný. Chvíli rodičům vzdoroval, ale pak se začal
věnovat klavíru a v pozdějších letech si jej více oblíbil. Záhy se začalo projevovat jeho
hudební nadání daleko intenzivněji.
Když chodil Bobby na střední školu, procházel se po domě a vydával ze sebe
velkou spoustu nejrůznějších hluků a zvuků. Neustále si prozpěvoval, pískal a broukal
nějaké melodie. Tehdy jeho maminka ještě netušila, že se jimi v budoucnosti tak proslaví.
Rodiče, ačkoli byli oba zpěváci klasické hudby, nikdy Bobbyho zpívat neučili. Bobby je
pouze pozoroval, když se doma učili nové skladby a připravovali se na koncerty. Otec
Robert doma dával soukromé hodiny zpěvu a Bobby tomu jen naslouchal a pomalu
nabýval vědomosti o správné hlasové technice. Bobbyho otec byl ve vyučování svých žáků
velmi pečlivý. Bobby o něm říká, že je jedním z nejlepších učitelů, které kdy viděl.
Studoval na Sacramento State Univerzity v Kalifornii, obor skladba a instrumentace
a poté pokračoval na Cerritos Junior College v Norwalku v Jižní Kalifornii. Původně
na Bobbyho otec naléhal, aby vystudoval kněžský seminář a celý život zasvětil Bohu.
Bobby ale již cítil, že má hudbu v srdci a studium kněžství bylo přesunuto na neurčito.
„Chtěl jsem být knězem, mým kázáním se ale stala hudba“ 1
V sedmdesátých letech, když bylo Bobbymu něco málo přes dvacet let, dostal
spoustu nabídek jako klavírista. Vystupoval po barech a klubech na celém západním
pobřeží Ameriky. Jeho repertoár tvořily převážně populární písně, ne jazzové, jak by mnozí
mohli předpokládat. Zpíval například písně Steveho Wondera nebo i skupiny Led Zeppelin.
Hrával s mnohými rockovými i funkovými kapelami, a tím nasbíral zajímavé životní
i hudební zkušenosti.
- 9 -
1 Citováno z Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 2009
Mimo jiné hrál i na varhany v kostelech, vedl regionální pěvecké sbory a psal písně
pro různé taneční skupiny. Určitou dobu působil se skupinou „The Ice Follies“, ve které
hrával na klávesy. Na jednom z mnohých vystoupení s touto kapelou potkal i svoji budoucí
ženu Debbie Greenovou, vzali se v roce 1975. Debbie se pro Bobbyho stala životní láskou
a partnerkou a vždy ho ve všem podporovala, i když některá životní období byla krizová.
Bobby žije se svou ženou a rodinou v San Franciscu. S Debbie spolu mají tři krásné
a nadané děti. Dodnes spolu mají harmonický vztah.
1.2 Zlomové období
Důležitým mezníkem v McFerrinově kariéře se stal rok 1977, kdy po mnoha letech
hraní s nejrůznějšími kapelami dospěl k závěru, že není žádný klavírista, nýbrž zpěvák.
Bobby si pamatuje přesně den, kdy se to stalo. Bylo jedenáctého června 1977, kdy uslyšel
hlas ve své mysli, který mu řekl, že se má stát zpěvákem. A tak začal činit vše pro to, aby
se jím mohl stát.
Když Bobby zanechal profese klavíristy, snažil se živit výhradně zpěvem. Bohužel
ale začátek jeho pěvecké kariéry nebyl jednoduchý. Několikrát uspořádal koncert, ale
nikdo na něj nepřišel. Se ženou se ocitli ve velké finanční tísni, dokonce i nějakou dobu
byli nuceni bydlet v garáži, než se jejich finanční situace zlepší. Stále ale chtěl být
zpěvákem a nic ho nedokázalo od jeho snu odradit. Jeho žena Debbie ho po celou dobu
podporovala a stála při něm.
Cesta byla dlouhá. Prvním krokem bylo, že Bobby začal chodit na různé jam
session. 2 Poslouchal muzikanty, jakým hrají stylem, jak dokáží zaujmout, co se mu na nich
líbí a postupně si začínal utvářet svůj vlastní osobitý hudební styl.
Díky své nezdolné píli se začal propracovávat ke svému ojedinělému originálnímu
stylu a začal být čím dál oblíbenější a žádanější. Postupem času ho lidé začali poznávat,
znali jeho jméno a dostal se jim do paměti. Začali si ho pamatovat jako zpěváka, který
dokáže svým hlasem zazpívat téměř cokoli.
- 10 -
2 Výraz jam session se používá k označení improvizovaného setkání hudebníků, většinou z oblasti jazzu, kteří společně hrají bez rozsáhlé přípravy a předem dané kompozice.
V roce 1978 začal zpívat se skupinou Astral Project v New Orleansu. Působením
v kapele se mu dostávalo dalších úspěchů. Když mu bylo třicet let, můžeme říci, že to byl
jeden ze základních mezníků jeho kariéry, upoutal legendárního jazzového zpěváka Jona
Hendrickse. Ten přijal Bobbyho do své kapely a vyjel s ním na velké turné. Na koncertech
ho Jon představil divákům a Bobbymu se dostala příležitost sólově vystoupit. Z toho, co
zazpíval a hlavně jak, byli posluchači u vytržení. Svým hlasem dokázal zazpívat všechny
party písně – harmonii, akordy i basovou linku, a to vše jenom svým unikátním hlasem.
Vytvořil zcela nový druh vokálu.
Zde začíná jeho kariéra, která je založená na jeho jedinečném hlasu. Bobby ale stále
hledal svůj vlastní styl zpěvu. I přesto, že vzbudil u publika takový ohlas, nebyl sám se
sebou jako se zpěvákem spokojený. Ještě to nebylo to pravé, co Bobby hledal. Hledal stále
sám sebe.
A jaká byla jeho cesta k nalezení sebe sama?: „Když jsem poznal, že mým pravým
nástrojem je hlas, záměrně jsem asi na dva roky přestal poslouchat jakékoliv zpěváky
a zpěvačky. Tehdy jsem poslouchal vlastně jen sebe! Stále dokola jsem se nahrával
na magnetofon a hledal svoji cestu. Věděl jsem, že by na mě poslech jiných vokalistů
snadno udělal dojem. A bál jsem se, aby mě něco natolik neohromilo, že bych se to – třeba
jen podvědomě – snažil přejímat. Tomu jsem se prostě musel vyhnout. Úplně jsem se na
dva roky odřízl od všech, Jona Hendrickse,… Teprve když jsem si uvědomil, co chci jako
zpěvák dělat, mohl jsem zase poslouchat ostatní.“ Bobby McFerrin 3
Na své první vystoupení se Bobby připravoval celkem šest let. Zní to neuvěřitelně
a ta doba nám připadá neskutečně dlouhá. První dva roky poslouchal Bobby jen svůj hlas.
Jelikož se sám neslyšel, jaký je jeho pěvecký projev, nahrával se na magnetofon a hledal se
jako zpěvák. Další čtyři roky sbíral sílu a odhodlání, aby mohl sám vystupovat.
- 11 -
3 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 20. 1. 2010
1.3 Cesta k osobitosti
Nakonec se McFerrinovi podařilo najít svůj osobitý vlastní styl hlavně v tom, že
zpíval bez jakéhokoli doprovodu. Veškerý zvuk vydával jen jeho hlas a tělo. Nechal se
inspirovat sólovými koncerty klavíristy Keitha Jarretta, jehož vystoupení byla improvizací
od začátku do konce.
„Jeho hra mě hodně inspirovala právě v okamžiku, kdy jsem se odhodlával zpívat
bez doprovodu. Jarrett vlastně dělal něco podobného. Třeba na slavném živém albu
z kolínského koncertu. Prostě si sedl k pianu a hrál jen to, co měl právě v hlavě. O to mi
šlo. Nemít nic připraveného. Přijít na jeviště, sednout si, otevřít ústa a nechat se unášet tím,
co člověku přijde na mysl.“ Bobby McFerrin 4
To bylo přesně to, co Bobby hledal a o čem snil. Chtěl diváky zaujmout sám sebou,
svým hlasem a nepředvídatelnou improvizací. To bylo přesně ono – Bobby McFerrin, jak
jej známe dnes.
Vystupovat na jevišti zcela sám a bez doprovodu však bylo velmi riskantní, ale
zároveň to byla určitá výzva, jak se prosadit. Bobby měl možnost neustále zkoumat své
hlasové možnosti a improvizovat. Jeho vystoupení bylo pro posluchače vždy něčím
neočekávaným.
Jeho přátelé ho sice psychicky podporovali, ale příliš Bobbymu nevěřili, že dokáže
posluchače zaujmout po dobu celého vystoupení. Říkali, že obecenstvo vydrží tak deset,
maximálně patnáct minut poslouchat lidský hlas sám osobě, ale celý večer se poslouchat
jeden člověk nedá. V tom se ale velmi spletli.
Před prvními vystoupeními měl Bobby velikou trému. Aby se před koncertem
uklidnil, několikrát obíhal areál, kde měl vystupovat. Čerstvý vzduch a pohyb z něj
vyplavil všechny negativní emoce a nervozitu. Teprve pak mohl jít na pódium a zpívat.
Jeho výkony byly vždy ohromující. Málo kdo by uvěřil, že Bobby pociťoval velkou trému.
- 12 -
4 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 20. 1. 2010
Ve světě showbyznysu 5 už jméno Bobby McFerrin začalo být známé. Dovídali se
o něm hudební manažeři po širokém okolí. Bobbymu se naskytla příležitost, aby vystoupil
na jednom malém pódiu v Oregonu. Sál měl špatnou akustiku, tak si říkal, že si vezme
stoličku od klavíru, posadí se na ni na kraji pódia a bude zpívat. Když skončil se zpěvem,
nestačil se divit. Uběhlo celých devadesát minut stanoveného času a byl konec vystoupení.
V tom momentě věděl, že to dokázal. Zvládl se sám postavit před publikum a celé
představení zaujímal obecenstvo jen svým hlasem. Nepotřeboval k tomu jiné hudebníky
ani doprovod.
V roce 1980 si McFerrinova nevídaného zpěvu na jednom z jeho koncertů všiml
Bill Cosby 6 a zajistil mu vystoupení na Playboy jazzovém festivalu a bylo mu umožněno
vystupovat také v New Yorku. Jeho vystoupení se stalo zásadním průlomem v jeho kariéře.
Na základě velkých ohlasů na jeho vystoupení a zájmu o jeho další vystoupení došlo
k prvotnímu nahrávání jeho vlastních písní a ke vzniku demosnímku.
1.4 První album
McFerrinova první demo nahrávka se dostala do rukou Lindy Goldsteinové, která
se pohybovala v hudebním průmyslu. Nahrávka ji velmi nadchla a snažila se Bobbymu
sehnat smlouvu na vydání desky. Bobby doposud neměl žádného manažera a každý dobrý
umělec nějakého potřebuje. Od té doby se Linda Goldsteinová stala jeho producentkou
a manažerkou.
První album na sebe nenechalo dlouho čekat. Vyšlo v roce 1982 a neslo
jednoduchý název „Bobby McFerrin“. A s tímto albem se také vydává v roce 1983 na své
první turné po Evropě. Své manažerce Lindě sdělil, že chce jet na turné jako sólista. Teď
už věděl, jaké to je stát na pódiu úplně sám před plným sálem posluchačů. Bobbyho nápad
na realizaci koncertů se ale nelíbil mnohým organizátorům koncertů. Někteří dokonce
ohlášené koncerty zrušili. Turné se ale přeci jen uskutečnilo.
- 13 -
5 Showbyznys znamená umělecký svět a podnikání v něm.6 Bill Cosby je známým americkým hercem, komikem a moderátorem
Vystupoval jen on sám se svým hlasem a hudbou, která často vznikala přímo
na místě. Diváci byli zprvu jeho vystoupením zaskočeni. Není divu, vždyť byl Bobby
první, kdo přišel s takovýmto způsobem zpěvu a improvizace. Všiml si, že jeho publikum
na jeho zpěv reaguje pozitivně a rozhodl se, že se je pokusí zapojit také do svých
vystoupení. A tak se také stalo.
Lidé nechodili na Bobbyho vystoupení jen pro jedinečnost jeho hlasu, ale již také
pro to, že se mohli stát součástí programu, diváci byli doslova vtaženi do víru improvizací.
Člověk, který se šel podívat na Bobbyho koncert nikdy nevěděl, co ho čeká a co uslyší.
Každé z jeho vystoupení bylo něčím zvláštní, žádné nebylo jednotvárné a stejné jako to
předešlé. Dalo by se říci, že jeho představení byla neočekávatelná. Lidé z Bobbyho
koncertů chodili rozradostnění a nadšení a velmi jeho hudební styl obdivovali. Doslova
chce, aby byli nabyti jeho dobrou náladou a optimismem. Při poslechu Bobbyho skladeb
zjišťujeme, že snad žádná z nich nemá smutnou či depresivní náladu. Bobby to prostě
nemá ve své povaze. Chce, aby diváci z jeho koncertů odcházeli s pocitem radosti a aby
s ním hudbu sdíleli. Hudba má tu moc, že lidi navzájem sbližuje. Stovky lidí, kteří se
navzájem vůbec neznají, se promění ve spoluúčastníky vystoupení a stávají se jedním
velkým sborem.
„Snad nejcennějším McFerrinovým darem publiku je to, že své posluchače
proměňuje z pouhých diváků v přímé účastníky slavnosti: koncertní sál se stává hřištěm,
prostorem pro radost...“ 7
Postupně se mu, i díky tomuto novátorskému kroku, dostávalo velkého nadšení
a stával se čím dál více populárnějším. To, co Bobby na svých koncertech předváděl, bylo
naprosto jedinečné, publikum i organizátory koncertů si brzy získal na svou stranu. Stával
se více populárnějším a jeho koncerty byly beznadějně vyprodané
Na koncertech v Německu se setkal s výborným manažerem Karetném Yankee,
který jím byl velmi nadšen. Manažer Bobbymu sjednal dalších třináct koncertů
v německých městech a o dalších několika se uvažovalo. Získal si na svou stranu
i německé posluchače. Očekávané úspěchy se samozřejmě dostavily. Němci mu dali
přezdívku „Stimme Wunder“, což v překladu znamená zázračný hlas. A to plně popisuje
jeho umělecké schopnosti.
- 14 -
7 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 22. 1. 2010
Živé nahrávky z těchto koncertů sloužily jako podkladový materiál pro další
album. Ale s jeho vydáním byl zprvu problém. Opět tu byly obavy z toho, vydat album jen
se sólovým hlasem. Jeho první deska sice byla úspěšná, ale manažeři mu radili, aby nějaký
čas s experimentováním počkal. Bobby ale všem tvrdil, že Bůh chce, aby vzniklo nové
album, a tak se také stalo.
Nové album neslo název „The Voice“ (Hlas). Oproti prvnímu albu sklidilo ještě
větší úspěch. Doslova „vzalo útokem“ jazzovou scénu. Neexistoval na světě nikdo, kdo by
zpíval jako on. Jeho hudba oslovila i další hudebníky z jazzové oblasti, kteří hledali
kreativní spoluhráče, jako byl právě McFerrin. A tak se také stalo, že i McFerrin byl
osloven ke kreativní, vzájemně obohacující se spolupráci.
1.5 Spolupráce s dalšími hudebníky
Jedním z prvních, kdo začal s McFerrinem spolupracovat, byl jazzový klavírista
Herbie Hancock. Ten věděl, že lidé dobře reagují na lidský hlas a tak ho chtěl nějakým
způsobem využít do hudby k soundtracku 8 k filmu Round Midnight (Kolem půlnoci).
Hancock přemýšlel o tom, jak využít lidský hlas jako hudební nástroj. Nebylo těžké vybrat
osobu, která by to měla zpívat. Možností na výběr nebylo příliš mnoho, a tak Hancock
oslovil McFerrina. Jemu se Hancockův nápad velice zamlouval a tak spolupráce mezi
hudebníky začala. Na soundtracku pracovali dnem i nocí, strávili mnoho hodin
v nahrávacím studiu, ale dlouho očekávané dílo se podařilo.
Mimo jiné společně uspořádali vystoupení při udílení cen Grammy v roce 1986,
které bylo pro všechny zúčastněné nezapomenutelným zážitkem. Oba dva také cenu
Grammy dostali za soundtrack k výše zmíněnému filmu. Nebyla to však McFerrinova
první Grammy, svou první cenu dostal již o rok dříve spolu se skupinou Manhattan
Transfer za píseň Another Nigth in Tunisia.
V následujícím roce se mu dostává další ceny Grammy za hudbu k filmu How The
Rhinoceros Got His Skin (Jak získal nosorožec kůži). Hlavní roli ztvárnil známý herec
Jack Nicolson.
- 15 -
8 Soundtrack znamená zvukový záznam nebo stopu. Většinou si pojem spojujeme s originálním zvukovým záznamem hudby k filmu
Jedním z dalších Bobbyho kroků bylo jamování 9. Při jednom z mnohých
vystoupení Bobby najednou uslyšel hlas „Bobby, je čas na jam!“. Onen hlas patřil
známému americkému herci a komikovi Robinu Williamsovi. Bobby s Robinem byli velcí
přátelé a Robin byl několikrát hostem na Bobbyho vystoupeních. Ale nyní nebylo vůbec
na programu koncertu, že se na něj má někdo další dostavit. Spontánně spolu na jevišti
vytvořili píseň, kterou později nazvali „Beverly Hills Blues“. Jejich vystoupení byla jedna
velká komedie. Text písně i bohaté melodie vznikaly přímo na místě, zcela bez přípravy.
Ale užili si při tom spousty legrace. Ale to se Bobbymu i divákům nesmírně líbilo. Dalo by
se říci, že byl Bobby ve „svém živlu“, když mohl naprosto nečekaně a spontánně něco
tvořit. Robin vymýšlel text, Bobby melodickou linku a zároveň tvořil bas. Diváci se smáli
vtipným textům, tleskali radostí a celé vystoupení bylo velkým zážitkem.10 Bobby
s Robinem byli velcí přátelé a Robin byl několikrát hostem na Bobbyho vystoupení.
Časem začal na své koncerty zvát i řadu známých hudebníků z jazzové scény. Hosti
byli například Dizzy Gillespie 11, Chico Freeman 12 a další. Bobby se brzy proslavil
ve světě jazzu. Doslova se stává hvězdou a o spolupráci ho žádají světoví špičkoví sólisté.
Bobby uskutečnil celou řadu koncertů a vystoupení. Po ukončení turné je
na Bobbyho vyvíjen tlak, že by se měl opět vrátit do studia a začít s nahráváním další
desky, již třetí v pořadí. Bobby ale věřil tomu, že by hudba měla vznikat spontánně
a člověk by se k ní již neměl zpětně vracet. Improvizace je pro něj velká výzva. Bobby
nikdy neví, kdy skončí, někdy se sice k smrti bojí, ale stále ho to naplňuje.
Tvrdil: „Nic mě nenudí více než jedna píseň dvakrát stejně zahraná.“ 13
Řešením, jak podnítit McFerrina k nahrávání desky bylo pouze to, že by byly
použity záznamy z koncertů. Podobně tomu bylo u předešlého alba „The Voice“. Veškerou
hudbu na albu by tvořila pouze improvizace. Bobby na tuto variantu přistoupil.
- 16 -
9 Jamování viz poznámka č.210 Volně parafrázováno z Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 200911 Dizzy Gillespie byl jazzový trumpetista, skladatel a zpěvák. Zajímavostí u Dizzy Gillespieho je to, že jeho trubka nevypadala jako všechny ostatní, její roztrub byl o 45 ° zahnutý směrem nahoru. K jejímu zahnutí došlo při jedné nehodě, ale Dizzy si ojedinělý tvar i jiný zvuk svého nástroje velmi oblíbil a od té doby ho nikdo hrát jinak neviděl.12 Chico Freeman je světoznámý saxofonista.13 Citováno z Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 2009
Nové album neslo název „Spontaneous Inventions“, což v doslovném překladu
znamená spontánní invence. Název alba tedy přesně vystihuje jeho podstatu, že se jedná
čistě o improvizace. Tato deska obsahovala plno improvizací s Herbie Hancockem,
Waynem Shortrem, který je vynikajícím americkým saxofonistou a improvizátorem, a se
skupinou Manhattan Transfer. Nelze očekávat nic jiného než další Bobbyho úspěch s tímto
albem.
1.6 Nejúspěšnější skladba
Po úspěšném živém albu by se dalo říci, že byl Bobby připravený k návratu
do studia. Rozhodl se, že celou desku nahraje svým hlasem tak, že nazpívá všechny vokály
i všechny nástroje. Ve výsledku bychom měli mít z nahrávky dojem, že hraje celá kapela,
orchestr nebo pěvecký sbor. Bobby do tohoto nahrávání vložil hodně sil a energie.
Album bylo pojmenováno „Simple Pleasures“, v překladu Prosté potěšení.
Natočeno bylo v roce 1988. Téhož roku také poprvé zpívá před naprosto vyprodanou
Carnegie Hall v New Yorku.
Kupodivu ale nejúspěšnější skladba na desce a jeho nejúspěšnější skladba vůbec
vznikla na poslední chvíli ve studiu. Ta skladba se jmenovala „Don´t Worry, Be Happy“.
Říká se o ní, že „proměnila náladu celého národa“ nebo že to je „nejpohodovější skladba
všech dob“. K této skladbě byl natočený i videoklip, zanedlouho si získal přízeň celého
světa. Ve videoklipu účinkuje výše zmíněný Bobbyho kamarád a herec Robin Williams
a další Bobbyho přítel Bill Irwin, který je taktéž hercem a bavičem. Po prvním vysílání
písně v rádiu začali lidé do rádia volat a zajímat se blíže o původ skladby a o jejího
interpreta. Dennodenně se hrávala tato skladba po celých Spojených státech a doslova se
vryla lidem pod kůži. Píseň obsazovala přední příčky hitparád a v anketách
o nejpopulárnější píseň desetiletí či století se také umisťuje na předních pozicích. Lidé si ji
s rádiem nebo televizí zpívali nebo si pobrukovali melodii po celý den. Píseň se stala
celosvětovým hitem a dodnes je oblíbená.
Sám McFerrin ale říká: „Kdybych věděl, že mě budou lidé znát jen díky písni
Don´t Worry, Be Happy, nikdy bych ji býval nenatočil.“ 14
- 17 -
14 Volně parafrázováno podle Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 2009
Dále o písni tvrdí: „Strašně mě to překvapilo. A ještě dodnes mi ta nahrávka
vynáší! Což je skvělé, moje děti díky tomu dostávají dobré vzdělání! Tehdy mě to
překvapilo už proto, že jsem nebyl druhem umělce, který chce ‚vyrobit‘ hit. Don't Worry,
Be Happy jsem napsal strašně rychle, asi během hodiny a ihned se to nahrálo. Ani jsem
písničku nijak sám nezkoušel propagovat, nevyrazil jsem s ní hned na koncertní šňůru. Ona
se prostě prosadila sama od sebe.“ 15
Toto album se stalo několikanásobně platinové a vyhrálo další tři ceny Grammy
v kategoriích Nahrávka roku, Píseň roku a Nejlepší vokální interpretace populární písně
1988.
Znal ho celý svět. A celý svět od Bobbyho také čekal, že uspořádá velké turné a že
budou vyprodané všechny světové haly. Ale Bobby udělal něco naprosto neočekávaného.
Místo toho, aby měl radost z úspěchu desky a skladby a natáčel rozhovory do médií
a koncertoval, stáhl se s celou svojí rodinou do ústranní. Nechtěl být vystaven velkému
tlaku, který by se na něj hrnul ze všech států světa. Píseň spustila lavinu pozornosti, která
mu byla nepříjemná. O takovouto popularitu neusiloval. Vzal si dovolenou na neurčitou
dobu a naplno se věnoval své rodině a odpočinku. Pracovat nemusel, píseň to činila za něj.
Doslova se Bobby vypařil, dlouho se o něm nevědělo a dokonce se i šířily bulvárem zvěsti,
že neunesl svoji popularitu a spáchal sebevraždu. Určitě se tomu všemu Bobby spolu
s rodinou někde na poklidném místě smáli.
1.7 Nový začátek
Po delší přestávce či dovolené se McFerrin opět vrací do povědomí lidí. A nebyl by
to pravý Bobby McFerrin, kdyby nepřišel opět s něčím novým. Hudba je jeho životem
a bez ní by žít ani nemohl. V době, kdy měl tvůrčí přestávku, neodpočíval po celou dobu.
V mysli se Bobbymu utvářely nové myšlenky a nápady, jakým dalším směrem se má
ubírat. Vzpomněl si na svá raná léta a jeho snem před tím, než se chtěl stát zpěvákem, bylo
věnovat se dirigování. Jako malý kluk stával doma na konferenčním stolku, v ruce držel
tužku a dirigoval nahrávky s klasickou hudbou. Ke klasické hudbě neměl nikdy daleko,
však také vyrůstal v rodině operních zpěváků.
- 18 -
15 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 27. 1. 2010
U Bobbyho nastala proměna ze sólového zpěváka na dirigenta a interpreta vážné
hudby. Během jeho dvouleté pauzy se věnoval studiu dirigování u předních světových
dirigentů, jakými jsou Leonard Bernstein, Gustav Meier nebo také Seiji Ozawa.
I v této oblasti Bobby uplatňuje své mimořádné hudební schopnosti a umění
improvizovat a nadále rozvíjí svůj talent.
Své první vystoupení na postu dirigenta si nadělil jako dárek ke čtyřicátým
narozeninám. Dirigoval Beethovenovu Sedmou symfonii se Symfonickým orchestrem
v San Franciscu. Při jeho prvním dirigování byl Bobby velmi nervózní, aby se vystoupení
povedlo a myslel si, že jedním vystoupením vše skončí. Ale za pár týdnů na to jej oslovila
Bostonská filharmonie a nabídla mu hostování na postu dirigenta. A nebyla to jediná
z nabídek, jak uplatnit své dirigentské schopnosti. Najednou se tu objevila možnost
věnovat se dirigování zcela na plný úvazek.
„Mnozí interpreti, mezi nimi i opravdu slavní instrumentalisté, zkoušejí štěstí
u dirigentského pultíku, ne všichni však jsou při předávání svých hudebních nápadů
pomocí taktovky úspěšní. McFerrin je jedním z těch, jimž se to daří. Dirigoval zpaměti
a dokázal orchestr dovést k elegantním výkonům vyznačujícím se přehledností harmonické
složky, zpěvností smyčců v průběhu celého večera, tempovým důrazem či naopak
lyričností, aniž by přitom vznikal dojem uspěchanosti či unylosti, a přesnou souhrou
hudebníků. McFerrin je hudebníkem zasluhujícím uznání i proto, že k sobě dokáže
připoutat pozornost publika, což z něho činí přesně onen typ interpreta, který dnes
v klasické hudbě velmi naléhavě potřebujeme.“ Seattle Post Intelligencer 16
Ze začátku ho nikdo z odborníků nebral příliš vážně. Však byl McFerrin jen člověk,
který napsal „Don´t Worry, Be Happy“ a jak ten měl rozumět vážné hudbě? Jeden
z McFerrinových dobrých přátel mu dal radu, že bude trvat deset let, než se bude cítit jako
opravdový dirigent. Po uplynulých deseti letech si na ta slova Bobby vzpomněl a skutečně
tomu tak bylo.
Bobbyho dirigentským vzorem se stal Carlos Kleiber, uznávaný dirigent. Kleiber
hudbu vytváří v každém svém gestu. Docílit takové techniky, jakou Kleiber disponuje, je
McFerrinovým cílem.
„Dirigovat je něco, jako zpívat rukama, očima, celým tělem.“ Bobby McFerrin 17
- 19 -
16 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 4. 2. 201017 Citace podle Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 2009
Při dirigování si Bobby nemůže odpustit, aby si při něm nezazpíval. Přeci jen je
především zpěvák. Ale snaží se být při zpěvu co nejtišší, aby tím nerušil hudebníky.
Ze všech skladatelů, co kdy Bobby dirigoval, je jeho srdci nejbližší Wolfgang Amadeus
Mozart. Jeho hudba je zpěvná a radostná. Mozarta miluje natolik, že by mohl zasvětit
zbytek života dirigováním jeho hudby.
„Jednou mi říkali maestro, ale nejsem jím. Jsem zpěvák s velkým zájmem o záhady
v dirigování.“ Bobby McFerrin 18
Nabídky na hostování i trvalejší spolupráci s Bobbym se jen hrnuly. Začala
spolupráce s mnohými světovými orchestry, jako byly například Chicagský symfonický
orchestr, Clevelandský orchestr, Newyorská a Filadelfská filharmonie, lipský
Gewandhausorchestra nebo Vídeňská filharmonie a mnohá další tělesa. S vídeňskými
filharmoniky uspořádal v roce 2003 turné po Evropě.
Jelikož má Bobby rád neustále změnu a nečekané události, poprosí svého přítele –
violoncellistu Yo Yo Mu, aby se k orchestru přidal. Bude to pro oba dva velká příležitost.
S Yo Yo Mou se Bobby seznámil na sedmdesátinách Leonarda Bernsteina v Tanglewoodu
v roce 1988, kam byl Bobby pozván Bernsteinovou dcerou Jamie, která často navštěvovala
Bobbyho vystoupení a později se spolu seznámili. Bobby byl tenkrát velmi potěšen,
že světoznámý dirigent Leonard Bernstein zná jeho jazzová alba a říkal mu, že si velmi
váží toho, co dělá a ať u toho vydrží. U jedné z mnoha společných večeří mu dával
Bernstein první hodinu dirigování.
Od oné oslavy jsou Bobby a Yo Yo přátelé. Bobby po něm žádal, aby při vystoupení
mohli hrát dvacet minut pouze spolu a že to pro něj bude zajímavá zkušenost a zážitek.
Yo Yo Movi se nápad na společné vystoupení zamlouval a Bobbyho pozvání s radostí
přijal. Po Bobbym žádal, aby mu poslal program a noty, co spolu budou hrát. Kdyby ale
YoYo Ma předem věděl, jaký má Bobby plán, určitě by na jeho návrh nepřikývl. Termín
koncertu se rychle blížil a Yo Yo Ma stále neměl noty, co se bude hrát a začínal být velmi
netrpělivý. Poslední den před vystoupením konečně obdržel noty.
V den koncertu mu ale Bobby říká: „Žádné noty se neuč, raději si spolu
zamuzicírujeme“. 19 Říká vždy optimisticky naladěný Bobby.
- 20 -
18 Přeloženo z anglického originálu na www.nytimes.com , staženo dne 10.3. 201019 Volně parafrázováno podle Dokumentu o Bobby McFerrinovi, odvysílaném v České televizi 11. 1. 2009
Yo Yo Ma byl na Bobbyho velmi rozzlobený, tohle mu neměl dělat, když přeci ví,
že improvizace není jeho parketa. Nemá ani tušení, co by měl zahrát. Bobby mu ale
s úsměvem oponuje a říká mu, ať se improvizace vůbec nebojí. Vlastně že improvizovat
umí, ale neví o tom, je to jen otázkou přístupu. Nejdůležitější na improvizaci je to, že se
člověk musí zcela uvolnit. To ale Yo Yo Mu příliš neuklidnilo. Yo Yo Ma je vynikajícím
violoncellistou, kterého by nemělo nic rozhodit, ale stále byl nervózní. Je velmi nepříjemné
zůstat v nejistotě. Člověk neví, co jej čeká. 20
Na koncertě divákům říkal, že je k smrti vyděšený a nic nezahraje. Yo Yo Ma měl
přímo hrůzu v očích. Ale ve výsledku z něj nakonec tréma opadla a při improvizaci
s Bobbym nemůže být nikdo neuvolněný. Vystoupení bylo velmi úspěšné a lidé dlouho
tleskali ve stoje. Pro Yo Yo Mu to byla zajímavá lekce, na kterou nikdy nezapomene.
Nastal u něj obrat v pohledu na improvizaci, už se jí tak nebál, spíše naopak, dokonce se
později stala součástí jeho vystoupení. I Yo Yo Ma několikrát zval Bobbyho na své
koncerty. A jejich spolupráce a přátelství trvá dodnes.
Vzájemná spolupráce a improvizování je moc bavilo. A tak v roce 1992 spolu
Bobby McFerrin a Yo Yo Ma natáčejí album s názvem „Hush“ (Ticho). Deska byla velmi
úspěšná jak v Americe, tak měla ohlasy i v zahraničí. Prodalo se jí více než milion kusů.
Komorní orchestr v Minnesotě mu v roce 1994 nabídl místo uměleckého
vedoucího. Bobby tuto nabídku přijal. Hlavní výhodou bylo to, že mohl být sám sebou
a měl naprostou svobodu. Vymýšlel mnoho kreativních metod, jak orchestru sdělit způsob
hry. Dokonce jim i zpíval a tančil svou představu a hráči ji pochopili. Bobbyho osobnost je
celá prostoupená hudbou a když diriguje, všichni hráči to spolu s Bobbym velmi prožívají.
S tímto orchestrem vydává své první album jako dirigent. Album nese název „Paper
Music“ (Papírová hudba).
- 21 -20 Zajímavostí je, jak Yo Yo Ma cvičil na violoncello. Jeho otec mu dovolil trénovat pouze čtyři takty ze skladby denně. Z jednoho úhlu pohledu to muselo být velmi nudné, ale z druhého naopak velmi zajímavé, protože existuje řada možností, jak čtyři takty zahrát. Nešlo jen o to umět je nazpaměť hrát stále dokola, ale s jakým výrazem. Důležité je zahrát právě jen čtyři takty pokaždé jinak. Možná zrovna v tomto způsobu trénování skladby tkví Yo Yo Mova výjimečnost hraní na violoncello.
„Často nevím, co všechno chci s orchestrem dělat. Protože každý je jiný.
A vždycky, když se před některý orchestr postavím poprvé, on si musí zvykat na mou
techniku. Navzájem se domlouváme, jak se budou hrát různé pasáže a tak dál. (…)
Při hledání té společné řeči mi jazzové zkušenosti s improvizací a okamžitou reakcí na to,
co se právě děje na pódiu, s celou tou jazzovou spontaneitou bývají často velmi užitečné.“ 21
Postupně se jeho kariéra v klasické hudbě rozvíjela i v prostředí, které bylo složeno
čistě z hudebníků bílé barvy pleti. Bobbyho dredatý účes a bosá chodidla na zkouškách pro
ně byly příjemnou změnou. Bobby říká, že přímo nesnáší dirigentský pult, je to příliš
svazující před ním stát. A i při vystoupení většinou diriguje všechny skladby zpaměti. Chce
být s orchestrem co nejblíže spjatý. Chce, aby hráči slyšeli jeho dech a společně vytvářeli
hudbu. Hudba je dílem nejen autorovým, ale také celého orchestru, jak jsou propojeni, jaký
mají výraz a jak spolu s dirigentem tvoří harmonický celek. Když každý vkládá do hudby
něco ze sebe, stává se její součástí a tvoří ji. To znamená improvizovat ve světě, ve kterém
je napsána každá nota. Bobby často improvizuje i při koncertech a vyžaduje to i
po sólistech.
Je obdivuhodné, že při práci dirigenta zvládl ještě svá sólová vystoupení a ještě se
stihl věnoval své rodině. Je téměř neuvěřitelné, kolik má Bobby v sobě energie a stále
nových tvůrčích nápadů. Sólová vystoupení ho bavila ze všeho nejvíce. Bobby říká, že to
byly koncerty spíše publika než jeho. Vždy publikum rozezpíval, naladil je takříkajíc
na stejnou vlnu a sám k tomu zpíval sólo. Ve svém nitru slyšel něco jako podklad, Bobby
tomu říká vnitřní hlas, ten předzpíval divákům, ti se ho naučili a na základě toho mohl
Bobby improvizovat. Celkový výsledek byl unikátní, pro každého to byl nevšední zážitek,
být součástí vystoupení.
- 22 -
21 Citováno z internetového zdroje http://www.bobbyvpraze.cz/, staženo dne 5. 2. 2010
1.8 Vokální soubor Voicestra
V roce 1986 založil Bobby dvanáctičlenný pěvecký soubor Voicestra. Můžeme říci,
že Voicestra není jen sbor, ale i pružný a bohatě tvarovaný nástroj. 22
Soubor byl složen z lidí, kteří si chtěli společně zazpívat. Složení tělesa: Nicolas
Bearde, Joey Blake, Judy Donaghy, Sussan Deihym, Gary Eckert, Kirsten Falke-Boyd,
LaTanya Hall, Rhiannon, Janis Siegel, Roger Treece, Dave Worm, Pierre Cook a Bobby je
jako třináctý člen na pozici sbormistra a uměleckého vedoucího.
Jejich vystoupení byla jedna velká show. Měli svého osobního choreografa, který
jim připravoval každé vystoupení. Průběh vystoupení byl secvičen od začátku do konce,
včetně nastupování. Samozřejmě nechyběly zajímavé kostýmy a převleky.
To ale nezahrnuje hudbu, ta vznikala přímo na místě, což bylo pro ně i diváky velmi
vzrušující. Rozvíjela se hudba, která byla bohatá na mnohé žánry. Inspiraci nacházeli
i v africké hudbě, ale také doslova propadli kouzlu lidových písní různých národů. Bylo to
velmi inspirativní.
Jejich vystoupení byla hodně výrazná a energická. Z každého člena čišela osobitost
a vlastní styl zpěvu a projevů. Při koncertech stáli ve tvaru půlkruhu nebo podkovy
a Bobby stál buď uprostřed nebo byl součástí tělesa. Na sezení jsou jim k dispozici barové
stoličky, ale příliš je nevyužívají. Když na nich sedí, nemohou se naplno oddat hudbě
a doprovodným pohybům, proto raději zpívají ve stoje, kdy mohou svými těly plně
podpořit hudbu.
Na začátcích každé nové písně jim Bobby zpívá melodii a buď se Voicestra přidá
s doprovodným zpěvem, nebo nejprve Bobby zpívá podklad písně a následně vymýšlí
bohatou melodii. Často se při vystoupení stává, že když se blíží závěr písně, Bobby ho
nechá zpěváky doznít a sám už začíná motiv jiné písně. Dalo by se říci že jejich vystoupení
je jedna dlouhá píseň s měnící se dynamikou a tempem. Jedna píseň prostupuje do písně
druhé, všechno je spolu plynule propojené a písně navazují na sebe a to vše je jedna velká
společná improvizace.
- 23 -
22 Podle informací o tělesu Voicestra z internetového zdroje http://www.bobbymcferrin.com/bobby_biz.php, staženo dne 9. 2. 2010
Součástí improvizace je i hra na mnohé perkusové nástroje, jakými jsou bonga,
konga nebo jiné bubínky. Zpěváci je přidávají ke svému zpěvu a improvizuje se na ně.
Vystoupení je tak příjemně oživené a diváci se ani na malou chvíli nestačí nudit. Zpěváci si
užijí na vystoupení i při zkouškách mnoho legrace. Společně improvizují a dokonce si
i sami zkouší celou Voicestru dirigovat.
Bobby dává možnost, aby se jednotliví sólisté mohli předvést před publikem.
Před sborem se ocitne některý z jejích členů a předzpívává a Bobby se stává součástí
doprovodu.
V době, kdy se Bobby začal věnovat dirigování, práce s Voicestrou na nějakou dobu
ustala. Vrátil se k ní až v roce 1997, ale jejich projevy nebyly už tak bouřlivé, ale naopak
tišší a jednodušší.
Společně vydávají album pod názvem „Circle Songs“ (Písně v kruhu). K této desce
následuje turné, na kterém ale nezazní ani jediná píseň z tohoto alba. Veškerá hudba vzniká
opět na místě, nikdy se žádná neopakovala. Zpívají je v neurčitém jazyce, aby nebylo
poznat, o čem jsou. To si mohou posluchači pouze domyslet.
„Jedna z nejjednodušších a nejpřímějších způsobů modlitby a meditace je
prostřednictvím zpěvu a zpívání v komunitě je mimořádně silné.“ 23
1.9 Bobby na přelomu tisíciletí
Na sklonku devadesátých let se pokouší Bobby napsat operu. Ve svém domě si
zařídil plně vybavené studio, aby si mohl zaznamenávat nápady v tom okamžiku, jak
k němu přicházely. Nastal u něj ale problém s dokončením prací. Tak si Bobby řekl, že
každou půl hodinu bude muset dokončit jeden ze svých nápadů.. Rozvíjel své nápady,
zorchestroval je, snažil se sladit všechny stopy, a to vše během třiceti minut. Teprve pak
mohl jít na další úsek nebo mohl jít dělat něco z cela jiného. Hlavně musel vždy dokončit
to, co začal. Jinak by se ve svých nápadech začal ztrácet.
- 24 -
23 Citováno z internetového zdroje, staženo dne 28. 2. 2010 http://www.bobbymcferrin.com
Celá tato etapa trvala něco málo přes rok. Byl to jeho první projekt, který byl
neúspěšný. Dospěl ke zjištění, že vlastně žádnou operu nenapsal. Byla to jen spousta
nápadů, ale dohromady nedávaly žádný smysl. Vůbec si nevěděl rady, co s nimi bude dál
dělat. Nápady sice byly dobré, ale nedokázal je spolu provázat a propojit dohromady.
Chyběly tu souvislosti. Uvědomil si jako autor, kde jsou jeho hranice v tvořivosti.
Od tohoto nápadu raději zavčasu rezignoval. Byl to velký omyl, ale také další zkušenost
v hudebním světě.
Přeci jen v něčem byly Bobbymu nápady z nevydařené opery dobré. Po několika
letech byl opět čas natočit další album. Z opery čerpal mnohé myšlenky, opera skýtala
četné nápady, se kterými se dalo pracovat. Zpětně tedy mohl Bobby říct, že nepromarnil
nad nevydařenou operou rok života.
Další album se jmenovalo „Beyond Words“ (Více než slova). Spolupracoval
na něm s Chickem Coreou. Album bylo opět úspěšné. Kritici si ho zamilovali, dalo by se
říci, že každé jeho album bylo úspěšnější než to předchozí.
1.10 Bobby a současnost
I přes všechny úspěchy v hudbě, kterých kdy Bobby dosáhnul, si ho bude většina
lidí pamatovat jako zpěváka, který napsal „Dont´t Worry, Be Happy“. Tak se mnohým
zakořenil v mysli.
Ale ti, kteří ho znají lépe, vědí, že každé jeho vystoupení je naprosto jedinečné,
můžeme mluvit o malém zázraku, když Bobby zpívá. Jeho zpěv nezná hranice, je osobou,
která má v sobě celý orchestr i sbor.
Jeho největší zbraň je v síle okamžiku a v jeho schopnosti dokonale improvizovat,
v tom tkví jeho jedinečnost a originalita.
Za posledních pár let má za sebou velké množství koncertů ve vyprodaných halách.
Dokonce i v loňském roce 2009 zavítal k nám do České republiky, kde se nám představil
hned na dvou koncertech, a to v Praze ve Smetanově síni secesního Obecního domu
a v Kongresovém centru. Oba koncerty byly beznadějně vyprodané během pár týdnů.
- 25 -
Na svá vystoupení v Čechách si pozval naše české vynikající muzikanty. V první
řadě jím byl Dan Bárta, dále Clarinet Faktory, což je komorní kvarteto, které se skládá
ze tří klarinetů a basklarinetu. Dalšími hosty byl chlapecký pěvecký sbor Boni Pueri
a ženské violoncellové duo Tara Fuki, které je tvořeno Dorotou Barovou a Andreou
Konstankiewiczovou.
V letošním roce Bobby představuje další album pod názvem „VOCAbuLarieS“.
Na obalu desky je její název přeložen do mnoha jazyků, mezi nimi nechybí ani čeština.
Album se tedy jmenuje „Slovníčky“. Na této desce uslyšíme Bobbyho spolu se sborem,
který byl sestaven pouze pro tuto příležitost. Hudba se prolíná všemi žánry, od gospelu
přes soul až k funku.
Jelikož bylo loňské vystoupení v Čechách tak úspěšné, přijede Bobby i letos
a představí nám své nové album. Proběhnou u nás hned tři koncerty, a to 21. a 22. dubna
opět v Praze a 24. dubna na festivalu Colours of Ostrava a myslíme si, že můžeme
očekávat stejný, možná že větší úspěch, než byl v loňském roce. Kdo bude letos Bobbyho
hostem zatím zůstává v tajnosti. Budeme se těšit na jeho vystoupení a necháme se
překvapit.
- 26 -
1.11 Důležité mezníky v kariéře
1977 – v tomto roce uslyšel Bobby svůj vnitřní hlas, který mu řekl, že se má stát
zpěvákem. Zanechal práce jako klavírista a začal se věnovat výhradně zpěvu.
1980 – turné s jazzovým zpěvákem Jonem Hendricksem, poté následovala samostatná
sólová vystoupení
1982 – první album s názvem „Bobby McFerrin“
1983 – první turné po Evropě
1984 – druhé album „The Voice“
Spolupráce s Herbie Hancockem Bobbymu vynesla v roce 1986 první z deseti cen
Grammy. V témž roce zakládá Bobby vokální soubor Voicestra.
1988 – vydání v pořadí již čtvrtého alba „Simple Pleasures“ a proslavení nejúspěšnější
skladby „Don´t Worry, Be Happy“ – nazvaná též jako nejpohodovější a nejoptimističtější
skladba všech dob
- téhož roku získal tři ceny Grammy
- Bobby byl seznámen s Leopardem Bernsteinem a violoncellistou Yo Yo Mou
1990 – jako dárek ke čtyřicátým narozeninám si Bobby nadělil dirigování symfonického
orchestru, začíná tím jeho nová kariéra jako dirigenta
1992 – s přítelem Yo Yo Mou společně natáčejí album „Hush“
1997 – opětovná spolupráce s Voicestrou
2002 – vydání opět úspěšného alba „Betone Words“, které bylo nahráno společně
s Chickem Coreou
2010 – vydání zatím posledního alba „VOCAbuLarieS“
- 27 -
2 Diskografie
2.1 Vydaná alba
2.1.1 Bobby McFerrin 1982
Debutové album, na němž spolupracovalo mnoho hudebníků. Po jeho vydání bylo
uspořádáno turné.
Seznam skladeb:
1. Dance With Me
2. Feline
3. You've Really Got a Hold on Me
4. Moondance
5. All Feets Can Dance
6. Sightless Bird
7. Peace
8. Jubilee
9. Hallucinations
10. Chicken
2.1.2 The Voice 1984
Na tomto albu spolupracuje s Herbie Hancockem a zaznívají na něm momenty
z koncertů i ze života. Album je věnované Bobbyho rodičům, kteří ho od narození
obklopovali hudebním prostředím a také Fredovi Asterovi, že kvůli němu mohl Bobby
zůstat doma místo školy, aby slyšel radostné rytmy stepujících nohou. Album je
poděkováním všem lidem, kteří chodí na koncerty a samozřejmě všem realizátorům.
Bobby také děkuje Bohu za dar být sám sebou.
1. Blackbird
2. Jump
3. El Brujo
4. I Feel Good
- 28 -
5. I'm My Own Walkman
6. Music Box
7. Medley
8. Donna Lee
9. Big Top
10. We're in the Money
11. I´m Alone
12. A-Train
2.1.3 Spontaneous Inventions 1986
Na tomto albu Bobby spolupracoval opět s Herbie Hancockem a dále s Jonem
Hendricksem, se skupinou Manhattan Transfer, se saxofonistou Waynem Shorterem
a s komikem Robinem Williamsem.
Píseň „Another Night in Tunisia“ získala dvě ceny Grammy za nejlepší jazzový
zpěv v kategorii muži a za nejlepší vokální provedení více hlasů (s Cheryl Bentyne).
Toto album bylo rovněž vydané jako DVD.
1. Thinkin' About Your Body
2. Turtle Shoes
3. From Me To You
4. There Ya Go
5. Cara Mia
6. Another Night in Tunisia
7. Oportunity
8. Walkin´
9. I Hear Music
10. Beverly Hills Blues
11. Ma�ana Iguana
- 29 -
2.1.4 Simple Pleasures 1988
Na této nahrávce se objevuje Bobbyho největší hit „Don´t Worry, Be Happy“, který
získal tři ceny Grammy za nahrávku roku, píseň roku a nejlepší popový výkon.
1. Don't Worry Be Happy
2. All I Want
3. Drive My Car
4. Simple Pleasures
5. Good Lovin'
6. Come To Me
7. Suzie Q
8. Drive
9. Them Changes
10. Sunshine of Your Life
2.1.5 Medcine Music 1990
Na albu uslyšíme gospely a spirituály, které zpívá Voicestra Bobbyho otec Robert.
U nás toto album není příliš známé.
1. Medicine Man
2. Baby
3. Yes, You
4. The Garden
5. Common Threads
6. Sweet in the Mornin'
7. Discipline
8. He Ran All the Way
9. Angry
10. The Train
11. Soma So De La De Sase
12. The 23rd Psalm
- 30 -
2.1.6 Play 1991
Bobby nahrával toto album společně s Chickem Coreou. Upravují a hrají podle
sebe jazzové standarty.
1. Spain
2. Even From Me
3. Autumn Leaves
4. Blues Connotation
5. Round Midnight
6. Blue Bossa
2.1.7 Hush 1992
Album Hush natočili společně Bobby a Yo Yo Ma. Yo Yo o albu tvrdí: „Je hudební
oslavou života od mládí po stáří. Hlavním cílem je objevit v dospělém člověku alespoň
kousek dětské duše. toto album je určitým spojením krásy a kouzla.“
Bobby o Yo Yo Movi říká: „Yo Yo Ma je génius, který projekt dokáže udržet v pohybu. Je
pro mě velkou inspirací.“ 24
1. Grace
2. Andante from Concerto in D minor for two Mandolína (Vivaldi)
3. Flight of the Bumblebee (Rimsky-Korsakov)
4. Stars
5. Hush Little Baby
6. Vocalise (Rachmaninoff)
7. Musette (J.S. Bach)
8. Coyote
9. Allegro Prestissimo from Sonata for 2 Cellos (Barriere)
10. Ave Maria (Gounod/Bach)
11. Howdown!
12. Air from J.S. Bach's Orchestral Suite No. 3 (J. S. Bach)
13. Goodbye
- 31 -
24 Přeloženo z amerického originálu bulletinu cd Hush.
2.1.8 Paper Music 1995
Paper Music je Bobbyho první album s vážnou hudbou, na němž zpívá, ale i
diriguje Orchestr svatého Pavla .
1. Overture to The Marriage of Figaro (Mozart)
2. Menuet from String Quintet No. 1 in E Major, Op.13, No.3 (Boccherini)
3. Pavane (Faure)
4. Minuetto & Finale from Pulcinella Suite (Stravinsky)
5. Concerto in G minor for 2 Cellos, Strings and Continuo (Vivaldi)
6. Scherzo from A Midsummer Night's Dream, Op. 61, No.1 (Mendelssohn)
7. First Movement from Concerto for Violin, Strings and Continuo in A minor (Bach)
8. Eine kleine Nachtmusic, K. 525 (Mozart)
2.1.9 The Mozart Sessions 1996
Toto Album natočil Bobby společně s Chickem Coreou, který je vynikajícím
klavíristou. Corea hrál na klavír své vlastní kadence a Bobby improvizoval
v mozartovském stylu.
1. Concerto for Piano and Orchestra No.23 in A Major, K. 488
2. Concerto for Piano and Orchestra No. 20 in D minor, K. 466
3. Song for Amadeus, Improvisation on Mozart's Sonata No. 2 in F Major K. 280/189e:II
Adagio
2.1.10 Bang! Zoom 1996
Na tomto albu spolupracuje s celou řadou umělců a se skupinou Yellow Jackets.
1. Bang! Zoom
2. Remembrance
3. Selim
4. Freedom is a Voice
5. Friends
6. Heaven's Design
7. My Better Half
- 32 -
8. Kid´s Toys
9. Mere Words
2.1.11 CircleSongs 1997
Toto album bylo nahráno společně s vokálním souborem Voicestra.
1. Circlesong One
2. Circlesong Two
3. Circlesong Three
4. Circlesong Four
5. Circlesong Five
6. Circlesong Six
7. Circlesong Seven
8. Circlesong Eight
2.1.12 Beyond Words 2002
V tomto albu nalézáme hudební vlivy z celého světa. Zazní španělské rytmy,
africké či asijské a samozřejmě jazzové.
1. Invocation
2. Kalimba Suite
3. A Silken Road
4. Fertile Field
5. Dervishes
6. Ziggurat
7. Sisters
8. Circlings
9. Chamsín
10. Windows
11. Marlowe
12. Mass
13. Pat & Joe
- 33 -
14. Tailor Made
15. A Piece, A Chord
16. Monks/The Shepherd
2.1.13 VOCAbuLarieS 2010
Nejnovější Bobbyho album vychází v letošním roce a v rámci koncertního turné
nám jej přijede představit i do České republiky. Album nese i český název a tím je
„Slovníčky“. Autorem všech písní je sám McFerrin, na některých spolupracoval se
skladatelem a zpěvákem Rogerem Treecem, který je zároveň členem vokálního seskupení
Voicestra.
„Páteř tohoto silně meditativního alba tvoří sedm skladeb, plynoucích se
samozřejmostí filmové muziky a kolikrát bez významnějších melodických motivů; nejsou
to písničky spíš pestré textury a organické vrstvy desítek hlasů… Ta hudba se nese na silné
africké notě, místy naznačuje vliv kmenového zpěvu, prozrazuje inspiraci křesťanskými
kostelními sbory a nepopírá ani McFerrinova léta strávená studiem klasické hudby.
Společně vokalisté vystřídají snad všechny polohy: ze spletence hlasů tu a tam vystoupí
samostatné mužské a ženské celky, jednotliví zpěváci se prostřídají v minisólech, nechají
se vést McFerinnovým předzpěvem anebo kolem repetitivních motivů zbožně recitují slova
vypůjčená z desítek světových jazyků. Hlavní hvězda toho všeho takovouto hudbou umně
prostupuje, využívá celého svého čtyřoktávového rozsahu, charakteristické recitace
vlastním jazykem anebo omílá nekonečné melodické cyklické břehy. A třeba ve třetí
skladbě Say Ladeo s doprovodem jemných perkusí a křikem ptáků zase evokuje silný
dojem z přírody. Ta první funguje jako oslava věcí člověku blízkých a McFerrinův sbor se
v ní snaží vyzpívat všechnu krásu a radost ze života, kdežto pokorný nápěv z Brief Eternity
se za doprovodu sekce symfonického orchestru slévá v amalgám na pomezí klasické hudby
a pop music, tak trochu ve stylu Stingova dowlandovského alba. McFerrin deklamuje
a rozjímá o věčnosti, nástroje s ním o tom vedou přísně sakrální dialog a tichou,
přemýšlivou cestou se dobírají k tomu, že životem a smrtí nic nekončí.
- 34 -
Na rozdíl od tradice evropské klasické hudby bez epického zápasu či souboje
s pomíjivostí. … Zážitek je to i na první poslech mimořádný. Ta muzika zkrátka neustále
plyne v kruzích a nemá, kde se zastavit“. 25
1. Baby
2. Say Ladeo
3. Wailers
4. Messages
5. The Garden
6. He Ran To the Train
7. Brief Eternity
- 35 -
25 Harmonie 3/2010, Daniel Konrád, 3/2010
2.2 Ocenění a úspěchy
Jak už bylo výše zmíněné v životopise, Bobby McFerrin je držitelem deseti cen
Grammy.
V roce 1984 a 1985 byl oceněn jako nejlepší mužský zpěvák v „Down Beat“.
Grammy:
• 1985 – za nejlepší jazzový zpěv v kategorii muži, v písni „Another Night In Tunisia“
• 1985 – za nejlepší pěvecký výkon dvou či více hlasů opět v písni „Another Night In
Tunisia“
• 1986 – za nejlepší jazzový mužský zpěv v „Round Midnight“
• 1987 – opět ve stejné kategorii za „What Is This Thing Called Love“
• 1987 – za nejlepší nahrávku pro děti, z filmu „The Elephant's Child“ společně s Jackem
Nicolsnem
• 1988 – k písni „Don´t Worry, Be Happy“ se vztahují hned tři ceny Grammy, a to
za skladbu roku, nahrávku roku a za nejlepší popový mužský výkon
• 1988 – nejlepší jazzový mužský zpěv, píseň „Brothers“
• 1992 - nejlepší jazzový mužský zpěv v „Round Midnight“
- 36 -
2.3 Hodnocení médií a kritika
Bobby McFerrin je jednou z mála osobností z hudebního světa, která není
dennodenně na prvních stránkách bulvárního tisku. Je tomu spíše naopak. Bobby je médii
hodnocen velmi pozitivně, jaký je fenomenální hudebník, nepřekonatelný improvizátor
a rovněž vynikající dirigent. Jen ve velmi málo případech na Bobbyho uslyšíme nějakou
výtku či kritiku. Bobby si leckdy dělá, co chce, ale na druhou stranu je člověkem
spolehlivým a nekonfliktním a jeho přátelé i svět okolo něj ho mají rádi.
Pro představu, jak je Bobby vnímán médii, uvádím několik málo informací.
New York Times
Bobby McFerrin se pohybuje na pomezí jazzu a vážné hudby, který se zdá být stále
v procesu v definování sebe sama. Využívá své mimořádné hlasové schopnosti, aby se stal
orchestrem o jednom muži. Nezáleží na tom, jaký druh hudby ho osloví, ale že se do ní
vrhne doslova „po hlavě“. Náročné publikum se vždy těší na jeho nakažlivý úsměv
a úžasný výkon, stejně jako on. 26
Ladislav Karpianus 18.5. 2008
„Na ulici byste si ho zcela jistě nevšimli. Ušmudlané oblečení, dredy a jemně
našedlá bradka Bobbyho McFerrina by se hodily spíše do filmu o newyorském podsvětí
než na nejvyhlášenější pódia. Pod slupkou vagabunda hrajícího na mikrofon jako na flétnu
se ale skrývá virtuóz s rozsahem čtyř oktáv, desetinásobný držitel Grammy Award
a v neposlední řadě i uznávaný dirigent. Skoro každý tak věděl, že se nemusí jeho
pražského koncertu worry, že po něm bude stoprocentně happy“. 27
- 37 -
26 Přeloženo z anglického originálu na www.bobbymcferrin.com, staženo dne 10. 3. 201027 Citováno z www.nekultura.cz, staženo dne 10. 3. 2010
Charles Ullery
Jeho hudební základ je pevný jako skála. Dává mu inspiraci a osvěžení. 28
Tribuse – Reviev Classical Music Critic
Tisk ve městě St. Paul negativně kritizoval Bobbyho dirigování, že je málo
profesionální, ale výkon hudebníků byl ohromující. 29
New York Times (James R. Ostereich)
Když hráli Vivaldiho, McFerrin dirigoval a zároveň k tomu zpíval. Jeho hlas zněl
až jako kontratenor. 30
- 38 -28 Přeloženo z anglického originálu na www.pittsburghlive.com , staženo dne 10.3.2010 29 Přeloženo z anglického originálu na www.pittsburghlive.com , staženo dne 10.3.201030 Přeloženo z anglického originálu na www.nytimes.com, staženo dne 10.3. 2010
3 Praktické využití
3.1 Práce s hlasem
Bobby McFerrin má neuvěřitelný hlasový rozsah a dokáže vytvořit širokou škálu
nejrůznějších tónů a zvuků. Známé zpěváky poznáme podle jejich typického hlasu, ale
u McFerrina máme pocit, že zpívá pokaždé někdo úplně jiný. Se svým hlasem dokáže
neuvěřitelné věci. Nejenom že se z něj linou různé zvuky a skřeky, dokáže i sám sobě
zpívat ozvěnu. Když ho slyšíme, máme někdy pocit, že zpívá vícehlasně nebo že zní
zároveň melodie i doprovod.
Jeho hlas má rozsah čtyř oktáv a nečiní mu problém měnit hrudní hlasový rejstřík
do falzetu. Dokáže zpívat v jednom okamžiku mužský part a najednou se pohybuje
v polohách sopránu a naopak. Je obdivuhodné, co se svým hlasem vše dokáže a že vlastně
nikdy neměl opravdového učitele zpěvu. K zajímavým hlasovým technikám došel pouze
tak, že nejprve sám sebe dva roky poslouchal, nahrával se na magnetofonové pásky
a věnoval se pouze rozvoji svého hlasu. Na tu dobu se oprostil od všech ostatních zpěváků,
nikoho krom sebe neposlouchal.
Hravě zvládne svým hlasem napodobit kterýkoli hudební nástroj. Při jazzových
improvizacích má jeho hlas podobu trubky s dusítkem, jindy svým hlasem a pleskáním
o hrudník představuje bicí nástroje. Snadno dokáže napodobit i různé zvířecí zvuky.
Při zpěvu na mikrofon si McFerrin pomáhá ke správné intonaci a to tím, že prsty
hraje na mikrofon jako by příslušné výšky tónů.
Na jeviště přichází většinou bosý, v triku a džínech. K dispozici má jen barovou
stoličku a láhev vody, kterou v určité chvíli využije jako hudební nástroj. Pleská o ni,
bubnuje nebo do ní fouká a vydává řadu zvuků. I s mikrofonem dokáže předvádět
nejrůznější představení. Například si jej strčí do úst a zpívá s ním a nebo jej v pravidelném
rytmu tře o části oděvu a zpívá k tomu. Nejčastěji s mikrofonem šustí o kravaty a košile,
někdy i o kalhoty.
Výborně dokáže improvizovat v jakémkoli hudebním žánru nebo dokáže při zpěvu
prolínat prvky vážné hudby a populární. Zářným příkladem jsou tomu Bachovy skladby,
které swinguje.
- 39 -
Na jednom z mnoha vystoupení měl pozvaného světoznámého saxofonistu Wayna
Shortera. Shorter hrál jazzové standarty a McFerrin k němu zpívá druhý hlas, který
připomíná svou barvou také saxofon.
Na jazzovém festivalu v Montrealu byla Bobbyho hostem gymnastka na visuté
hrazdě. Podle toho, jak ona tančila, Bobby zpíval. Jeho zpěv opravdu znázorňoval její
vystoupení.
Se smyčcovým kvartetem si spolu zaimprovizovali na Mozartovu „Malou noční
hudbu“. Jednotlivé části například jódlují, zpívají místo v durové tónině v mollové
a Bobby za pomoci prvního houslisty zkouší hrát na housle. Koncert je jedna velká show.
Když Bobby zpívá, ať je to cokoli, hudba vyzařuje celým jeho tělem. Na tváři má
vždy usměvavý výraz, září optimismem a dobrou náladou a přenáší ji i na publikum. Lze
u něj pozorovat opravdovou radost ze zpěvu a pohybu. Když se jednou Bobbyho novináři
ptali, zda má ve svém repertoáru nějaké smutné písně, odpověděl jim na to, že nemá.
Smutné či depresivní skladby v jeho repertoáru nemají místo, protože ani sám není
melancholické povahy.
- 40 -
3.2 Interakce s publikem
Jedním z důvodů, proč lidé chodí na koncerty Bobbyho McFerrina je ten, že jsou
přímo vtaženi do jeho dění. Jsou součástí celého vystoupení. McFerrin nejen že vyniká
v improvizaci a se svým hlasem dokáže předvést nejrůznější zvuky, ale do svých koncertů
dokáže zapojit publikum. Proto jsou jeho koncerty tak žádané a beznadějně vyprodané.
Nejběžnější formou interakce s publikem je ta, že Bobby předzpívá určitý motivek
nebo jen krátký zvuk a na jeho pokyn jej diváci zopakují. Mnohem zajímavější ale je, když
Bobby prochází mezi diváky a namátkově někoho osloví a zeptá se ho, jak se jmenuje
a zda někdy zkoušel zazpívat své jméno. Oslovený se pokouší o malé improvizace.
S divákovým jménem Bobby poté vymýšlí jednoduché či bohatě zdobené melodie.
Často se vyskytující metodou práce s publikem je ta, že je hlediště rozděleno na dvě
i více částí a každá z nich po Bobbym opakuje určitý tón. Výsledkem je akord, většinou
durového charakteru. Nebo každá část publika má určený motivek, Bobby zpívá
a na ukázání zapojí určitou skupinu.
Bobby se rád prochází mezi diváky a ne pouze po hlavní uličce, ale troufne si
přelézat z jedné řady do druhé a při tom zpívá. Kdo jej nějakým způsobem zaujme, snaží se
s ním o společnou improvizaci. Většinou nechá diváka začít rozvíjet vlastní hudební
myšlenku a následně se Bobby připojí, ale může tomu být i naopak. Mikrofonem šustí
o různé části oblečení diváků nebo jim bubnuje na ramena. Častokrát zve i odvážnější lidi
na pódium. Bobby například zpívá „Chodíme v rytmu“ a tuto větu zpívá ne-li stokrát
a pokaždé jiným způsobem a diváci chodí v kruhu.
Bobby neimprovizuje pouze s publikem, ale zahrává si i s technickým týmem, který
celkem ochotně přistoupí na jeho nápady. Například s panem kameramanem si hraje na
honěnou nebo se vzájemně přetlačují pohledy a k tomu Bobby samozřejmě zpívá
neurčitými zvuky. Při jednom z vystoupení byl kameraman natolik kreativní, že kamerou
kýval do rytmu a ve směru melodie, až nakonec skončili za stále se linoucí melodie
s Bobbym na podlaze. Publikum bylo nadšené.
Dalšími oblíbenci bývají fotografové. Hlavního fotografa přiměl, aby mačkal
spoušť přímo do rytmu zpěvu. Publikum je z takovýchto hrátek přímo u vytržení
a závěrečné aplausy ve stoje nemají konce. Obecenstvo si doslova vynutí další přídavky.
Když už Bobby opravdu odchází do zákulisí, nese s sebou stále mikrofon a zpívá, dokud
nedojde do své šatny.
- 41 -
McFerrinovým cílem s prací s publikem je ten, že chce na každého přenést dobrou
náladu, optimismus a radost. Stále předvádí něco neočekávaného, neudělá žádnou činnost
naprosto stejným způsobem. Po divácích žádá, aby se pokusili zapomenout na trému nebo
že jsou v televizi a především, aby se uvolnili. Bobby se snaží najít v divácích kousek
dětské spontánní duše a aby se ji nebáli ukázat.
- 42 -
3.3 Praktické využití v pedagogické praxi
Tvorba a hudební působení Bobbyho McFerrina se promítá do všech složek
hudební výchovy. Inspiraci můžeme nalézt v jeho nepřekonatelném hlasové projevu,
rytmických dovednostech, bohaté improvizaci a v neposlední řadě také v jeho optimismu,
že každý člověk je muzikální, jen se musí jeho schopnost probudit.
Pro mnohé pedagogy může být McFerrin velkým vzorem v tom, jak dokáže využít
své tělo jako rytmický nástroj nebo dokonce jako orchestr vybavený celou řadou
nejrůznějších zvuků. Když to dokáže McFerrin, proč by to nemohl dokázat některý z nás
nebo našich žáků, alespoň v malé míře. Jistě se může člověk inspirovat jeho způsobem hry
na své tělo a něco z toho použít ve výuce. Žáky a studenty to jistě nadchne, protože je tu
pro ně něco nového, s čím se ještě nesetkali a chtějí si to vyzkoušet.
Jeho další schopností k zamyšlení je jeho výjimečný hlas. Kdo jej nezná, těžko
uvěří tomu, co vše zvládne lidský hlas zazpívat, kolik druhů barvy lidského hlasu je možné
slyšet a jaké jím může vytvořit nejrůznější zvuky a jak dokáže zvuky dokonale
napodobovat.
V neposlední řadě můžeme obdivovat Bobbyho úžasnou schopnost improvizace,
a to v jakémkoli prostředí. To, jak dokáže zapojit několikatisícový dav do svého
vystoupení, je ohromné. Můžeme hovořit přímo o pedagogickém mistrovství, jak dokáže
vtáhnout diváky do děje. I v tomto si můžeme vzít příklad, jak zaujmout své žáky
ve výuce.
Bobby je vskutku osobností inspirující k tvořivosti a mít možnost vidět jeho
vystoupení je úžasným a nezapomenutelným zážitkem, který se nám vryje do paměti.
- 43 -
3.3.1 Využití na prvním stupni ZŠ
Možností na improvizační hrátky s dětmi na prvním stupni je velmi mnoho. Stačí
jen zapojit fantazii nebo si pustit Bobbyho McFerrina a nápady se jen hrnou.
1. příklad: „Hra na otázku a odpověď“
Na začátku vyučovací hodiny hudební výchovy vchází učitel do třídy s dobrou
náladou a chtěl by zjistit, jakou náladu mají žáci. Učitel si stoupne před třídu
a jednoduchou melodií žáky pozdraví a sdělí jim, jak se dnešní den cítí. Daná melodie
může být zcela vymyšlená nebo na motivy pro děti známé písně.
Učitel se poté obrátí na některého z extrovertních a aktivních žáků, u kterého
předpokládá, že se ke hře s melodií přidá. Učitel zazpívá například: „Honzíku, Honzíku,
jak se dneska máš?“ Honzík se snaží svou vlastní melodií odpovědět na otázku, například:
„Venku svítí sluníčko a mám dobrou náladu“. Poté se učitel obrátí na další žáky a hra
pokračuje. Žáci se později můžou oslovovat sami. Snažíme se, aby byly do hry zapojeny
všechny děti. Ale kdo vyloženě zpívat nechce, nutit ho nebudeme.
Obměny – Jaký si měl víkend? Co jsi dělal o prázdninách? Jaké jste dostali dárky
k Vánocům? Apod.
2. příklad: „Hra na ozvěnu“
Tato činnost vyžaduje u dětí maximálního soustředění a pozornosti. Učitel sedí
na židli co nejblíže k dětem, aby viděli jeho ruce a nohy. Jedna noha nebo obě udávají
dvoudobé metrum a rukama vytleskává jednoduché rytmické útvary ve dvou
dvoučtvrťových taktech. Poté následuje jedna či dvě doby pauza a děti se snaží úryvek
zopakovat.
Pokud se stávají děti ve vytleskávání jistějšími, můžeme volit dvoutaktí složitější
nebo po učiteli neopakují úsek všechny děti, ale pouze jedno určené. Každý tudíž musí
stále dávat pozor, jestli na něj přijde řada.
- 44 -
Obměny
a) Pedagog vytleská dvoutaktí a postupně se ostatní přidávají se svým vymyšleným
rytmickým úsekem, navazují na sebe jeden žák za druhým. Tuto variantu ale volíme až
tehdy, kdy mají děti s touto hrou již nějaké zkušenosti. Při prvním setkání s hrou by to pro
ně mohlo být příliš náročné a také nevydrží dlouho udržet pozornost.
b) Do rytmické hry zapojíme i jinou hru na tělo, nejen tleskání. Předem děti
seznámíme, co hra na tělo znamená. Nejprve ať se snaží děti přijít na to, které pohyby
můžeme ke hře na tělo využít, poté je doplníme. Podporujeme tím tvořivé myšlení a vlastní
názor u dětí a všechny jsou aktivně zapojené do výuky.
Co znamená HRA NA TĚLO
• Tleskání - tvrdé, staccatové
- měkké, legatové
- skluzem (dlaně se po sobě sklouznou vertikálně, tj. se shora dolů)
• Pleskání - znamená plesknutí rukama o stehna, a to oběma rukama současně
- střídavě pravá, levá
- křížem přes sebe
• Dupání - jednou nohou
- střídavě oběma nohama
- na patu a na špičku
- skluzem po zemi
• Luskání - jednou rukou nebo oběma
• Další alternativy - mlaskání, frkání, pískání, houkání, čichání, dech, pleskání
do hrudníku, mručení a jiné zvuky vytvořené ústy.. 31
- 45 -
31 VÁŇOVÁ, H. a kol. Praktické úkoly z didaktiky hudební výchovy pro první stupeň ZŠ. Katedra hudební výchovy pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Praha 1991. ISBN 80-7066-459-2, str. 222.
3. příklad: „Improvizace v pentatonice“
Výhoda pentatoniky je ta, že ať žák zahraje kterýkoli tón, je správný, v podstatě
nemůže zahrát nic špatně. Myslíme si, že je to výborné cvičení na podporu sebevědomí
méně šikovných žáků. Dá jim to pocítit to, že jsou šikovní a podporuje to jejich kreativitu,
dát jim vlastní prostor vyjádřit se.
Pentatoniku hrajeme na dětských zvonkohrách nebo na xylofonech a metalofonech,
pokud je má škola k dispozici. Ideální je zvolit pentatoniku v C dur. Vznikne tak, že
vynecháme citlivé tóny, tím jsou čtvrtý a sedmý tón. Hrajeme tedy pouze tóny c, d, e, g, a.
Motivovat můžeme děti tím, že si hrajeme na hudební skladatele a skládáme hudbu
k čínské pohádce nebo pro čínskou princeznu. Třídu můžeme rozdělit na polovinu, kdy
jedna půlka hraje určitý ostinátní motiv a druhá půlka se snaží improvizovat, všichni
současně nebo po jednotlivcích. Pokud na někoho ze žáků nevystačí melodické nástroje,
přidělíme mu triangl, prstové činelky, činely a jiné nástroje, kterými se doplní celkový
zvuk.
Touto činností podporujeme u dětí rozvíjení hudební představivosti.
4. příklad: „Bobby McFerrin - album Spontaneous Inventions, píseň ThereYa Go“
Tuto skladbu bychom zvolili až pro žáky od páté třídy a výše, protože již vyžaduje
jisté rytmické dovednosti a složitější improvizaci než u předešlých cvičení. Při skladbě
bychom využili také hudební nástroje z Orffova instrumentáře. Žáci by s nimi měli být
seznámeni již dříve a umět je pojmenovat a manipulovat s nimi. Při práci s touto skladbou
uplatníme vokální, pohybové, instrumentální a poslechové činnosti. Žáci se mohou
kreativně vyjádřit a rozvíjet u sebe pozitivní sebedůvěru.
Než si výše zmíněnou skladbu pustíme, seznámíme žáky s tím, kdo je Bobby
McFerrin a veškerý zvuk, který v nahrávce uslyší, vydává jen jeho hlas a tělo. A my se
pokusíme ho v některých zvucích napodobit nebo doplnit.
Při prvním poslechu žáci vnímají charakter skladby a společně se pokusíme
napodobit McFerrinovy poklepy (pleskání) na hrudník. Pleskat se snažíme na každou
lehkou dobu. Pro děti – je to tedy každá druhá doba.
- 46 -
Než si píseň znova pustíme, naučíme žáky dalším doprovodům. Po celou dobu
písně bude znít krouživý pohyb dlaněmi o sebe. Dále si vyzkoušíme potichu říkat „dum“
na každou dobu a drhlo určíme vždy na každou čtvrtou dobu. Viz grafický zápis níže. Žáky
rozdělíme na skupinky a zkusíme všechny naučené motivky zahrát a zazpívat dohromady
a poté současně s písní.
Po odeznění skladby se dětí ptáme, jaké další doprovodné zvuky by se k písni ještě
hodily. Například houkání, mručení, napodobení trubky a jiné. Akceptujeme vše, co děti
vymyslí. Při posledním poslechu písně zazní vše, co si žáci doposud zafixovali a zájemcům
umožníme improvizovat v tom, že je necháme zpívat nebo hrát na hudební nástroje další
motivky.
- 47 -
3.3.2 Využití na druhém stupni ZŠ
Se žáky na druhém stupni základních škol můžeme spoluvytvářet řadu kreativních
činností, které budou bavit nejen žáky, ale i učitele.
1. příklad: náročnější varianta „Hry na ozvěnu“
Na druhém stupni již volíme náročnější cvičení. Procvičujeme paměť a koncentraci
po dobu činnosti. Rytmické úseky jsou náročnější, obsahují tečkovaný rytmus, tečku
u noty, časté střídání not a pomlk. Můžeme také prodloužit dvoutaktí na čtyřtaktí. Buď
učitel vytleská (nebo v kombinaci s ostatní hrou na tělo) celé čtyři takty a žáci se je po něm
snaží reprodukovat, a nebo vymyslí pouze dvoutaktí a po směru kruhu nebo lavic pokračují
žáci tak, že se zopakuje dvoutaktí a dále žák pokračuje svým vymyšleným úsekem. A na
něj vzápětí navazuje další žák. Rytmický řetězec by se neměl zastavit.
Vyžaduje to velmi pohotové reakce. Pro udržení stejného tempa a plynulosti je
dobré, aby učitel udával metrum, dupáním jedné nohy o podlahu nebo střídání pravé
a levé.
Kvůli posloupnosti od jednoduššího k náročnějšímu bychom nejprve volili pouze
tleskání a teprve poté kombinovali pleskání, dupání, luskání apod.
2. příklad: „Improvizace v C dur“
K této činnosti jsou potřeba melodické nástroje, a to zvonkohry, metalofon
a xylofony. Podle počtu nástrojů, které máme k dispozici, rozdělíme žáky na polovinu nebo
na skupiny. Pokud mají nástroje rozsah více jak jednu oktávu, mohou na něj hrát děti dvě.
Ke hře jim bude stačit každému pouze jedna palička. Žákům připomeneme, jak se správně
palička drží, na které místo udeří a jakým způsobem. Aby nástroj správně zněl, musí se
palička od kamene odrazit.
- 48 -
Tato činnost je vlastně také hra na ozvěnu, ale s nástroji. Procvičujeme hudební
paměť a představivost. Žáci se snaží po učiteli opakovat melodické úseky. Opět
postupujeme od méně náročných úseků k těžším. Nejprve jsou melodie pouze v rozsahu
tercie, později kvinty. Učitel hraje melodie na klavír nebo na jiný melodický nástroj.
Podstatné je, aby na žáky viděl, zda hrají správně. Po učitelově melodii následuje jedna až
dvě doby pauza a poté žáci motivek opakují.
Dále určujeme jednotlivce, kteří vymýšlejí své motivky a ostatní je opakují. Podle
věku žáků a individuálních schopností volíme buď jednodušší melodie, nebo složitější.
Abychom se dostali ke zmíněné improvizaci v C dur, přejdeme k další činnosti, kdy
nejprve učitel zahraje melodii, což je předvětí (žákům říkáme, že to je otázka na ně) a žáci
se snaží odpovědět, to je závětí. Vysvětlíme jim, aby byla odpověď ukončená, posledním
tónem bude vždy C. Nebudeme jim to stěžovat tím, že mohou končit na tercii nebo kvintě.
Odpověď bude vždy končit na C 1 nebo C 2. V podstatě ať zahrají kterékoli tóny a skončí na
tónice, bude to správně. Samozřejmě opět můžeme vybrat jednotlivce, kteří zahrají otázku
a třída odpovídá. Každý si i může vyzkoušet vlastní otázku a odpověď.
3. příklad: „Don´t Worry, Be Happy“
Tato píseň je McFerrinovou nejznámější a podle ní ho většina lidí také zná. Píseň
byla označena za nejoptimističtější a nejpohodovější skladbu všech dob. Zmíněná píseň je
velmi chytlavá a snad jen málokterému člověku by se nelíbila. Posluchač si při jejím
poslechu zpívá spolu s Bobbym McFerrinem nebo si přinejmenším pobrukuje její melodii.
Při činnostech s touto písní rozvíjíme u žáků rytmické cítění, správné nástupy
v písni, pěvecké dovednosti a také správnou výslovnost anglického textu.
Celá činnost s touto skladbou vyžaduje více jak jednu vyučovací hodinu
na secvičení třídy. Buď tedy volíme postup takový, že vše nacvičíme při dvouhodinovém
vyučovacím bloku, nebo po dvou samostatných hodinách, aby nepřišla žákům činnost
příliš jednotvárná.
- 49 -
1) V první řadě si nejprve píseň poslechneme – z nahrávky nebo můžeme žákům
promítnout přímo videoklip. Sdělíme žákům, jak tato píseň vznikla – na poslední chvíli
při natáčení ve studiu a stala se celosvětovým hitem. Ve videoklipu můžeme kromě
Bobbyho McFerrina vidět také jeho přítele a komika Robina Williamse a Billa Irwina,
který je hercem, tanečníkem a vynikajícím umělcem v klaunském varieté.
Je důležité zmínit se o tom, že všechny hlasy, které z nahrávky slyšíme, zpívá pouze
sám McFerrin. Při nahrávání písně nebyly použity žádné hudební nástroje, jen jeho zvučný
hlas. Ve skutečnosti v písni zazní sedm hlasů.
2) Než si píseň společně zazpíváme, projdeme se žáky přesné frázování
a výslovnost anglického textu. Píseň si přibližně přeložíme do češtiny. Poté zpíváme
společně s nahrávkou a ke zpěvu můžeme zapojit luskání prsty na každou druhou dobu.
Anglický text umístíme ve velkém formátu na tabuli, abychom zajistili pozornost všech
dětí směrem k učiteli nebo k tabuli a ne aby se žáci stále dívali do textu umístěném
na lavici.
3) Následně se pokusíme píseň doprovodit. Nejprve se pokusíme nacvičit ostinátní
motivek. Viz notový obrázek.
č-č-č č – č č - č č-č-č č – č č - č
Tento motivek zní po celou dobu písně – buď říkáme „č-č-č“, nesnažíme se ale
vyslovovat přesně písmeno č, ale měl by zaznít jen ostrý úder jazyka o horní patro, aby
zvuk co nejvíce připomínal hudební nástroj. Další možností je podpořit tento motivek
dřívky. U hraní na dřívka dbáme na jejich náležitý způsob hry na ně – tedy na úder
a držení. Důležité je také přesně dodržovat rytmus a neměnit tempo.
- 50 -
Jako další část doprovodu si vyzkoušíme jednoduchý motivek, na který
vyslovujeme „c-p-p“. Můžeme si jej odposlouchat přímo z nahrávky. Rovněž jako
u předešlého motivku se nesnažíme o přesnou výslovnost souhlásek, ale usilujeme o ostré
a krátké vyslovení. Každé souhlásce musí být rozumět. Přesné akcenty jsou vyobrazeny
na úryvku z not. Motivek je rytmického charakteru, tudíž na jeho tónový zápis nebereme
ohled. Významný je pro nás rytmický zápis.
C - P - P C - P - P
Po nacvičení daných motivků rozdělíme třídu na dvě poloviny a pokusíme se
motivky spojit dohromady (aby zazněly současně). Nejprve se žáci připojí k nahrávce, poté
to zkoušejí sami. K motivkům dále přidáme luskání a jeden nebo dva žáci budou
doprovázet na dřívka hraním prvního motivku. Pro lepší orientaci je možné dané motivky
zapsat na tabuli, aby je žáci měli před očima.
4) Následuje secvičení rytmické části a zpěvu. Třída bude rozčleněná přibližně
na třetiny, přičemž jedna třetina zpívá melodii a další dvě třetiny rytmizují motivky. Učitel
zadá na klavír výchozí tón písně. Jako první začíná rytmický doprovod a po dvou taktech
se přidává melodie, která nejprve zaznívá pískáním, poté následují sloky. Pokud je to
v individuálních možnostech žáků, pokouší se k písni luskat a pohupovat se do rytmu.
Dané skupiny prohodíme. Čistě pro legraci se skupiny mohou navzájem oznámkovat, která
zpívala a rytmizovala lépe konkrétní úseky. Záleží však na tom, s jakou pracujeme třídou,
v jakém věku se nacházejí a jak jsou přístupné pro takovéto činnosti.
5) Pokud je naše třída velmi kreativní a činorodá, můžeme jí zadat domácí úkol, aby
si vymysleli k písni vlastní text a následující hodině jej můžeme společně zpívat.
Zdali budou žáci nadšení, mohou se s nacvičenou písní pochlubit na školní
akademii či besídkách pro rodiče. To ovšem vyžaduje důkladnější prostudování celé písně.
- 51 -
4. příklad: píseň „I´m My Own Walkman“ z alba „The Voice“
Píseň opět složil a nazpíval Bobby McFerrin. Tato píseň v překladu znamená „Mám
svého walkmana“. I když v současnosti by se spíše hodil název „Mám svou MP3, MP4“
nebo „Mám svého discmana“ a jiné hudební nosiče. Nicméně charakter dané písně přesně
sedí na současnou mládež a její hudební styl. Píseň je již z roku 1984, ale žánrově je
i dnes aktuální a domníváme se, že pubescentní mládeži na druhém stupni by se mohla
líbit. Žáci jsou v tomto věku velmi kritičtí, ale mohli by ocenit, že se jim chce učitel
přiblížit.
Jako u předešlých písních nebo cvičení se i v této budeme snažit o rozvíjení
rytmického cítění u žáků druhého stupně. Rovněž budeme žáky vybízet ke kreativním
vlastním výstupům. Domníváme se, že zejména chlapci, by tuto píseň mohli oživit
tanečními kreacemi ze stylů rap, hip hop nebo breakdance. Tyto styly jsou jim
v pubescentním věku velmi blízké, což dokazují volné téměř padající kalhoty a mikiny
s kapucí, nejlépe značkové kvality.
Nevýhodou této písně je to, že je příliš dlouhá. Trvá čtyři minuty. Nejvýraznější
rytmiku má první polovina písně. Pro práci s touto písní bychom volili úpravu pouze
prvních dvou minut. Ve druhé minutě a šesté sekundě se opakuje počátek písně, v tomto
momentě bychom píseň sestříhali. Jinak by žáky píseň začala nudit a to není naším cílem.
1) Na začátek si píseň poslechneme (zkrácenou dvouminutovou verzi) a zeptáme se
žáků, co by k ní mohli říci. Jaký mají z poslechu dojem, zda se jim píseň líbí či nikoli a jak
by ji dokázali doprovodit. Necháme žákům prostor k vyjádření se.
2) Zahrajeme, předvedeme či zazpíváme náměty žáků. Pokud je to možné, zapojíme
do doprovodu všechny náměty, akceptujeme vlastní tvořivé nápady žáků. Společně píseň
doprovázíme.
- 52 -
3) Učitel představuje své náměty k doprovodu.
Pokud má daná škola k dispozici cajon [kachon] 32, lze jej využít následovně. Jeho
funkci ale samozřejmě může nahradit kterýkoli jiný velký buben, konga nebo bonga.
- 53 -
32 Cajon, čteme kachon, je poměrně velký perkusový nástroj ve tvaru kvádru, vyrobený z javorového dřeva. Ve španělštině znamená bedýnka. Zvuk se vytváří tak, že hráč na něm sedí obkročmo a dlaní nebo pěstí udeří o stěnu cajonu. Uvnitř jsou navíc podél ozvučné desky nataženy laditelné kovové struny podle místa úderu na desku cajon zní.
http://www.muzikus.cz, staženo dne 12.3. 2010
Part cajonu:
4) V písni zaznívají nejrůznější pokřiky a zajímavé zvuky – pokusíme se je
napodobit nebo vymyslet vlastní slova. Když v písni konkrétně zaznívá „I´m My Own
Walkman“, pokusí se žáci v ten moment říci danou větu, eventuálně jinou hlášku. Přesné
nástupy hlášek se musí přesně odposlouchat, nástupy nejsou jednoznačné.
5) Přibližně v první minutě písně přichází chvíle, kdy dáme volný prostor
k tanečním kreacím. Můžeme nechat chlapce doslova se předvádět a vyblbnout. Do taneční
improvizace mohou breakovat, rapovat, jakkoli se vyjádřit, dokonce mohou předvést i dnes
populární beatbox. Nápadům se meze nekladou.
- 54 -
3.3.3 Využití na SŠ
Se studenty na středních školách můžeme rovněž vykonávat různé rytmické
činnosti a vést je k improvizaci. Určitě lze s nimi provádět většinu z předešlých cvičení, ale
v náročnějších variantách. Domníváme se, že by studenty zaujala hra na ozvěnu,
improvizace v C dur nebo činnosti spojené s písní „Don´t Worry, Be Happy“. Velké
množství nápadů k rytmizaci a improvizaci má i píseň „I´m My Own Walkman“.
Práce a činnosti se středoškolskými studenty na gymnáziích nebo středních
pedagogických školách mají následující výhodu. Lze s nimi daleko více diskutovat než
s mladšími žáky. A nejen to. S poměrně dobrou dostupností nejrůznějších informací mohou
i sami studenti přispět k realizaci výuky. Nebojí se říci svůj vlastní názor
na danou věc a jsou daleko více komunikativnější, ale zároveň i kritičtější.
Následující projekt pro středoškolské studenty umožňuje rozvíjet řadu klíčových
kompetencí a podporuje rozvíjet kritické myšlení.
3.3.3.1 Ave Maria – průřez barokem, romantismem a současností
Inspirace Bobby McFerrinem nemusí být pouze při práci s rytmem, ale jeho tvořivá
práce nás může inspirovat téměř vždy. McFerrin není jen osobností pohybující se na poli
jazzovém, ale prolíná se všemi žánry. Vnímání hudby jeho způsobem může daleko více
přiblížit vážnou hudbu mladé generaci. Bobbyho pojetí hudby nedělá příliš značné rozdíly
mezi artificiální a nonartificiální hudbou, spíše je mnohdy spolu prolíná.
Proto se snažíme přijít na to, jak by se dala vážná hudba studentům středních škol
přiblížit. Naskýtá se tu možnost vytvořit přímo několikahodinový projekt, který prostupuje
od vážné hudby k populární. Dalo by se říci, že se jedná o průřez hudebními styly.
Daný projekt má charakter přípravy na vyučování. Zvolili bychom jej v době, kdy
je se studenty probíráno dvacáté století v hudbě, konkrétně populární a současná hudba.
V projektu se uplatní předchozí znalosti studentů z dějin hudby – baroko a romantismus,
poslech skladby, rozbor a analýza skladby, hudební styly a žánry, pěvecké činnosti
a kritické a analytické myšlení studentů. Odpovídající podobu projektu zvolíme přímo pro
typ střední pedagogické školy (předmět hudební výchova s metodikou), je ale samozřejmě
možné jej aplikovat i na gymnázia.
- 55 -
3.3.3.2 Projekt
Škola: střední pedagogická škola
Předmět: hudební výchova s metodikou
Téma: „Ave Maria – průřez nonartificiální a artificiální hudbou“
Cíle:
kognitivní – studenti budou schopni rozlišit pojetí skladby Ave Maria v období baroka,
romantismu a současnosti
- určit formu skladby
- rozlišit melodické a doprovodné hlasy
- správná výslovnost textu a orientace v partituře
- drobná analýza hudebního díla
afektivní – reagování na dané hudební ukázky
- rozlišit vnímání sklady z hlediska vážné hudby a McFerrinova pojetí
- formulování vlastního názoru a myšlenek týkající se dané skladby
psychomotorické – uvědomit si správné nástupy a dýchání v pěvecké reprodukci skladby
- snažit se o správnou intonaci, tvoření tónu, práce s dynamikou
Ročník: čtvrtý
Časové rozvržení: 2 – 4 vyučovací hodiny
Materiální didaktické prostředky:
pomůcky – tabule, partitura dané skladby, noty ke zpěvu, sešity a psací potřeby studentů
didaktická technika – CD přehrávač ukázek (J. S. Bach – Temperovaný klavír, Ch. Gounod
– Ave Maria), PC nebo notebook na přehrání videoukázky s B. McFerrinem
prostorové vybavení – v učebně hudební výchovy by neměl chybět klavír nebo jiný
klávesový nástroj
Forma výuky: hromadná
Typ hodiny: kombinovaná
Metody výuky:
monologické – samotný výklad učitele
- motivace a aktivizující činnosti
dialogické – reagování studentů na učitelovy otázky
- diskuze
- při poslechu hudebních ukázek
- 56 -
názorně demonstrační – ukázka partitur, not
- pozorování videa B. McFerrinem – práce s písní
praktické - nácvik zpěvu Ave Maria
Zvláštní didaktická hlediska: motivace a aktivizace
Aktivizující je jistě to, že výuka není pouze monologického charakteru, snažíme se
zapojit všechny žáky do diskuze.
Vybíráme zajímavé hudební ukázky.
Motivujeme a povzbuzujeme studenty během výuky a činností. Pro udržení
kontaktu a zájmu výuku prokládáme otázkami, ptáme se studentů na jejich názory.
Nedílnou součástí motivace je také pozitivní naladění učitele i studentů a vhodná
denní doba výuky.
Obsah učiva – průběh vyučování:
Než se studenty začneme diskutovat o konkrétní skladbě Ave Maria, zeptáme se jich
nejprve, jestli znají nějakou skladbu či píseň, která byla zkomponovaná před několika
stoletími a je populární dodnes. Společně diskutujeme o vyřčených návrzích. Pokud se
studenti nezmíní o Ave Marii, plynule na ni navážeme.
Zeptáme se jich, zda skladbu znají, v jakém ji slyšeli provedení a zda ji sami hráli
na nástroj. Další dotaz na studenty směřuje k autoru skladby a době jejího vzniku a na jaký
byla hrána hudební nástroj.
Necháme studenty zapřemýšlet, proč je dnešním tématem hodiny právě tato
skladba. Důvod je takový, že bychom jim chtěli lépe přiblížit vážnou hudbu. Klasická
hudba nemusí být vždy nudná, jak si mnozí myslí, ale naopak může být zajímavá, poutavá
a v podání Bobbyho McFerrina i veselá. Bobbyho McFerrina studenti znají již z předešlých
hodin. Jen stručně se pobavíme o tom, v čem McFerrin vyniká, do jakého žánru ho
můžeme zařadit a co o něm stručně vědí. A další důvod je představit jednu skladbu
z několika možných způsobů její interpretace, že je možné ji zahrát několika způsoby.
- 57 -
Nyní již ke konkrétní skladbě. Název Ave Maria byl skladbě připsán až v období
romantismu. Zkomponovaná byla již v období baroka, a to skladatelem Johannem
Sebastianem Bachem v díle „Temperovaný klavír“. Temperovaný klavír se skládá
ze čtyřiadvaceti preludií a fug, a to ve dvou svazcích. Celkem jich tedy čítá čtyřicetosm.
První svazek byl napsán v roce 1722 a obsahoval prvních 24 preludií a fug na každém
půltónu ve stupnici. Jinak řečeno, Bach napsal v každé durové a mollové tónině jedno
preludium a fugu. Byly tak oblíbené, že Bach o dvacet let později vyhověl žádosti
o napsání dalšího svazku. Zásluhou těchto fug a preludií je Bach navždy nazýván mistrem
fugy.
Co to vlastně znamená temperovaný klavír nebo temperované ladění? Je to způsob
ladění, při kterém jsou některé čisté intervaly záměrně rozladěny, aby se docílilo
přesnějšího naladění intervalů jiných.
Studentům zopakujeme, jaký má preludium a fuga charakter. Preludium je volně
komponovaná skladba, stručně řečeno znamená předehru ke skladbě. Fuga je
nejvýznamnější polyfonní forma. „Je to několikadílná vícehlasá skladba, vybudovaná
na základě imitací jednoho nebo více témat, jež postupně procházejí všemi hlasy skladby
podle určitých pravidel.“ 33 Podle počtu hlasů rozdělujeme fugy na dvouhlasé až šestihlasé.
Má určitou hlavu tématu, která se několikrát opakuje. Dochází ke střídání hlavního tématu
a protivěty (dux a comes).
Po zopakování a zapsání teorie následuje ukázka. Poslech 1. preludia C dur
z Temperovaného klavíru. Studenti sledují ukázku současně s partiturou.
- 58 -
33 Zenkl, L. ABC hudebních forem. Praha: Bärenreiter, 2006. str.145
Soubor Temperovaný klavír se stal ve své době velmi populární a nebylo klavíristy,
co by jej neznal. Rovněž modlitba Ave Maria (Zdrávas Maria) byla oblíbeným textem
hudebních skladatelů. Text modlitby v období romantismu (19. století) zhudebnil Charles
Gounod a vložil jej právě k poslechnutému Prvnímu preludiu C dur z Temperovaného
klavíru. Toto dílo se zařadilo do dějin jako „Ave Maria od Bacha – Gounoda“. Následuje
hudební ukázka za sledování partu zpěvu.
Tuto skladbu zná takřka celý svět a nejeden zpěvák a klavírista i mají ve svém
repertoáru. Není tomu jinak ani u již zmíněného Bobbyho McFerrina, který ji dotváří podle
sebe. Ave Maria můžeme slyšet v podání McFerrina a jeho přítele violoncellisty Yo Yo My,
ale známější verzí je ta, kdy Bobby zapojuje publikum. Bobby zpívá akordický rozklad
a publikum melodii Ave Maria. Tato skladba zazněla i na oslavách 250. výročí úmrtí
Johanna Sebastiana Bacha, kde rozezpíval dvacetitisícové obecenstvo. Následuje další
ukázka – videoukázka McFerrinova zpěvu Ave Maria. Zajímavé je sledovat McFerrina, jak
si k udržení správné intonace skladby pomáhá prsty, které běhají po mikrofonu, jako po
klavíru nebo flétně. Kopíruje jimi svůj zpěv – rozklad akordů. Mimochodem McFerrin
dokáže skvěle improvizovat i na jiná Bachova díla, například na „Air“.
- 59 -
Poté se studenty navodíme diskuzi, jaká verze se jim nejvíce líbí, co se jim zdá
nejbližší. Po diskuzi následuje rozdání not, pouze pěvecké linky Ave Maria. Nejprve si
řekneme latinský text a dbáme na správnou výslovnost.
Možnou další variantou zpěvu Ave Maria je ten, že mužské obsazení třídy bude
zpívat základní tóny akordu, které jsou v basové lince partitury klavíru. Můžeme pro pány
připravit zvlášť noty, kde budou jejich základní tóny barevně vyznačené, aby se v nich lépe
orientovali. Po nácviku si skladbu zazpíváme společně, nejprve spolu s ukázkou, později
sami s klavírním doprovodem, který hraje buď učitel, nebo šikovný klavírista z řad
studentů.
Na závěr studenty poprosíme o konečné shrnutí a vyjádření vlastního názoru
formou metody volného psaní. Na list papíru, anonymně, napíší vše, co je k dané
problematice napadne.
- 60 -
3.3.4 Vlastní zkušenosti z praxe
Na podzim 2009 jsem absolvovala souvislou pedagogickou praxi na střední
pedagogické škole. V té době jsem již věděla, že budu psát diplomovou práci o Bobbym
McFerrinovi a samozřejmě jsem si chtěla se studenty vyzkoušet nějaké činnosti, kde by se
uplatnila improvizace.
Vždy mě bavila rytmická cvičení a rozhodla jsem se se studenty pro hru na ozvěnu.
Výuka probíhala v hudebním centru, kde nejsou žádné lavice, ale pouze židle
s výklopnými stolečky. Pracovala jsem pouze s půlkou třídy, takže se všichni studenti vešli
do jedné řady, kterou jsme upravili tak, aby tvořila půlkruh. Tím jsme docílili toho, aby
na sebe všichni žáci viděli.
Nejdříve jsem se studentů ptala, jestli rytmickou hru na ozvěnu znají, ale bohužel
s ní neměli příliš zkušeností. Další otázkou jsem se ptala, co je hra na tělo a jaké znají její
způsoby. V tomto ohledu měli spoustu nápadů. Vysvětlila jsem jim pravidla a mohli jsme
s činností začít. Vytleskala jsem rytmický úsek v rámci dvou čtyřdobých taktů a studenti
postupně úsek opakovali. Abychom udržovali tempo, dupala jsem nohou metrum.
Po vystřídání všech studentů následovalo další kolo, tentokrát ale rytmický úsek
nezahrnoval pouze tleskání, ale i ostatní hru na tělo (pleskání, dupání, luskání apod.).
Následně jsem přenechala aktivitu pouze na studentech a byla jsem pouze v roli
koordinátora. První v řadě předvedl své dvoutaktí a další ho po něm zopakoval
a následovalo jeho vlastní dvoutaktí. Do hry jsme zapojili i pískání, mlaskání a pleskání
o různé části těla, například hruď nebo tváře.
Hra splnila účel procvičení se v rytmu a udržení metra, ale zároveň studenty bavila
a stala se příjemnou částí vyučování.
- 61 -
Ve druhé části dvouhodinového bloku jsem se chtěla pokusit se studenty nacvičit
známou píseň Don´t Worry, Be Happy od Bobbyho McFerrina. Jeho osobnost znala jen
malá část studentů a tak jsem se v krátkosti zmínila, v čem vyniká a že je mistr
v improvizaci. Stručně jsem je seznámila, jak zmíněná skladba vznikla. Následovala
hudební ukázka a rozdání not. Společně jsme si píseň v pomalém tempu zazpívali. Jelikož
píseň všichni znali, přešli jsme od melodie k nácviku rytmického doprovodu. Před
nástupem na praxi jsem ještě nevěděla, s jak velkou skupinou budu pracovat, tak jsem měla
připravený doprovod o čtyřech hlasech, ale pouze s polovinou třídy by byl nácvik přiliž
obtížný. Zvolila jsem tedy rozdělení na zpěv a dva doprovodné hlasy. Přesný rytmický
zápis je viz kapitola 3.3.2 Využití na druhém stupni ZŠ, konkrétně tato píseň.
I když měly doprovodné hlasy charakter ostinata, nebylo pro studenty jednoduché
udržet se v rytmu i tempu, zejména když jsme secvičovali oba doprovodné hlasy.
Píseň jsme nacvičili tak, že první dva takty zněl jen doprovod a poté začal zpěv.
Oba doprovodné hlasy jsme podpořili dřívky, aby zněly průrazněji. Při druhém opakování
písně jsme studenty požádali, aby se ke zpěvu postavili, odložili noty a zkusili luskat vždy
na druhou dobu. Kdo si nezapamatovat text, mohl zpívat na slabiku „na“. I když zde byl
malý problém s textem a většina zpívala na slabiku „na“, ostatní ke svému doprovodu
i luskali a někteří se pohupovali do rytmu. Můj dojem z nácviku písně byl velmi dobrý
a myslím si, že kdyby se píseň nacvičila s celou třídou, rytmický doprovod by mohl být
jako v původní zamýšlené verzi čtyřhlasý.
- 62 -
3.4 Vyhodnocení průzkumného dotazníku
Průzkumný dotazník se týkal Bobbyho McFerrina, práce s rytmem a hry na tělo.
Byl určený pro učitele hudební výchovy všech typů škol. Cíl a záměr vytvoření dotazníku
byl čistě informativního charakteru. Otázky směřovaly na to, zda učitelé hudební výchovy
znají osobnost Bobbyho McFerrina, zda se věnují ve výuce hře na tělo a jestli pracují
s rytmem.
Dotazníků se nashromáždilo 28 a vyplňovali jej učitelé základních, středních
a základních uměleckých škol. Nejčastěji ho vyplňovali učitelé druhého stupně a středních
škol.
Z oslovených osmadvaceti respondentů osobnost Bobbyho McFerrina nezná pouze
6 z nich. Práci s rytmem v hodinách hudební výchovy využívají učitelé téměř každou
hodinu a věnují mu čas přibližně 10-15 minut. Pouze tři dotazovaní pracují s rytmem
každou hodinu a dva učitelé zřídka. Hrou na tělo se zabývají téměř všichni dotazovaní,
pouze jeden ji nevyužívá nikdy.
Činnosti spojené s rytmem a hrou na tělo řada učitelů zařazuje i při zpěvu. Při
výuce se učitelé věnují tleskání, luskání, pleskání, dupání. Takto odpověděla většina z nich,
ale v dotazníku se objevilo například mlaskání, vyťukávání tužkou, tření dlaněmi o sebe,
tleskání dvěma prsty o dlaň, frkání, pískání, houkání, čichání.
Na otázku „V čem Vás McFerrin zaujal či inspiroval?“ uvádíme několik zajímavých
odpovědí. McFerrin má osobitý hudební projev, je jedinečný ve své improvizaci
a napodobování nástrojů, pracuje s tělem jako s hudebním nástrojem, je všestranně
muzikální, má jedinečný styl improvizace a práce s hlasem, je kreativní flexibilní, zapojuje
posluchače do činností, má mimořádný hlasový rozsah a techniku, disponuje jedinečným
nápady a vytváří hudbu bez hudebních nástrojů.
Ve většině případů mají žáci a studenti sami zájem doprovázet písně hrou na tělo
nebo na rytmické nástroje. Učitel jim umožňuje se kreativně a spontánně v hodině
projevovat, pouze jeden z nich tuto možnost nedovoluje, což je překvapující až zarážející.
- 63 -
Závěr
Když se ohlédneme za touto diplomovou prací, pojednává komplexně o osobnosti
Bobbyho McFerrina a jeho vynikajících improvizačních schopnostech jak se svým hlasem,
tak v práci s rytmem. Učitelé hudební výchovy v McFerrinově hudebním působení mohou
nalézt mnoho inspirace pro svou praxi.
Práce byla rozčleněna na tři kapitoly, které nám přibližují zpěvákův život, tvorbu
a praktickou část, která byla zaměřena na pedagogickou praxi učitelů hudební výchovy
na základních a středních školách.
Domníváme se, že by se mohla dále podrobněji rozpracovat praktická část, která
nabízí vskutku plno možností, jak pracovat s rytmem a využít ve vyučování improvizaci.
Bobby McFerrin nabízí téměř nevyčerpatelné možnosti, jak může být hudební pedagog
kreativní. Proto doufáme, že McFerrin zaujme nejednoho učitele, který se jeho působením
nechá inspirovat.
- 64 -
Summary
This diploma thesis deals with artistic personality of Bobby McFerrin. It describes
not only his life and works but also his voice work and interaction with audience.
Furthermore, many possible applications of one’s body as a musical instrument are
described. To conclude, McFerrin and his works are presented as a source of inspiration for
pedagogical practice, especially, in area of improvisation and rhythm activities.
- 65 -
Použitá literatura a prameny
literatura:
DOWLEY, T. Ilustrované životopisy slavných skladatelů – J. S. Bach. Bratislava:
Campagne avantgarde, 1994. ISBN 80-7150-169-7
HOLOUŠOVÁ, D., KROBOTOVÁ, M. Diplomové a závěrečné práce. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. ISBN 80-244-1237-3
KERNFELD, B. editor The New Grove dictionary of jazz – second edition. 2. část. Grove:
Macmillan Publisher Limited, 2002. ISBN 033369189X
KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ. Slovník cizích slov. Praha: Encyklopedický
dům, spol. s r. o.1998. ISBN 80-90-1647-8-1
ZENKL, L. Abc hudebních forem. Praha: Editio Bärenreiter, 2006. ISBN 808638533-7
VÁŇOVÁ A KOL. Praktické úkoly z didaktiky hudební výchovy pro 1. stupeň zš. Praha:
Katedra hudební výchovy pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, 1991. ISBN 80-7066-
459-2
notový materiál:
BACH, J. S., GOUNOD, CH. 1. preludium J. S. Bacha a Ch. Gounoda. Mayence: Les fils
de B. Scott. naklad. číslo 15888
BACH, J. S., GOUNOD, CH. Ave Maria – Musica sacra. Brno: Editio Moravia, 1997.
ISMN M 706511-01-6
CD a hudební dokumenty:
MCFERRIN, B. Bang!zoom. Kapitol, 1995, naklad. číslo 531677
MCFERRIN, B. Beyond Words. Capitol Records, naklad. číslo 7243 5 34201 2 3
MCFERRIN, B. Beyond Words. Kanadský dokument 2003. Odvysíláno v České televizi
11. 1. 2009
MCFERRIN, B. Hush. New York: Dreamland recording Studios, 1991, naklad. číslo SK
48177
MCFERRIN, B. Spontaneous Inventions. Záznam koncertu odvysílaný v roce 2003
na ČT2.
MCFERRIN, B. Simple Pleasures. Bratislava: Opus, 1989, naklad. číslo 9313-1889
- 66 -
MCFERRIN, B. Spontaneous Inventions. Manhattan Records, 1986, naklad. číslo 7462982
MCFERRIN, B. The Voice. 1984, naklad. číslo 7559-60366-2
internetové zdroje:
http://www.bobbymcferrin.com
http://www.bobbyvpraze.cz
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208522160100009-na-plovarne/BobbyMcFerrin,
premiéra vysílání 16.11 2008 na ČT2
http://www.muzikus.cz
www.nytimes.com
www.nekultura.cz
www.pittsburghlive.com
- 67 -
Přílohy
Seznam příloh
Příloha č. I Dětská léta Bobbyho McFerrina
Příloha č. II Portrét 1
Příloha č. III Portrét 2 a 3
Příloha č IV Portrét 4, 5, 6
Příloha č. V Bobby jako dirigent 1, 2, 3
Příloha č. VI Výběr z alb
Příloha č. VII Noty ke zpěvu skladby Ave Maria
Příloha č. VIII Partitura pro klavír, 1. preludium C dur J. S. Bacha, 1. část
2. část
Příloha č. IX Partitura písně Don´t Worry, Be Happy. 1. část
2. část
3. část
Příloha č. X Text k písni Don´t Worry, Be Happy
Příloha č XI Vzor dotazníku pro učitele hudební výchovy
Šestiletý Bobby (nahoře), se sestrou Brendou níže
I.
Portrét Bobbyho McFerrina č. 1
II.
Portréty č. 2 a 3
III.
Portréty č. 4, 5, 6
IV.
Bobby jako dirigent 1, 2, 3
V.
Výběr z alb
The Voice
Hush s Yo Yo Mou
Circle Songs
Beyond Words
VI.
Noty ke zpěvu skladby Ave Maria
VII.
Partitura pro klavír, 1. preludium C dur J. S. Bacha
1. část
VIII.
Partitura 2 část
Partitura písně Don´t Worry, Be Happy.
1. část
IX.
2. část
3. část
Text k písni Don´t Worry, Be Happy
Here's a little song I wrote
You might want to sing it note for note
Don't Worry — Be Happy
In every life we have some trouble
But when you worry you make it Double
Don't Worry — Be Happy
Ain't got no place to lay your head,
somebody came and took your bed
Don't Worry, Be Happy
The landlord say your rent is late,
he may have to litigate
Don't Worry — Be Happy
Ain't got not cash, ain't got no style,
ain't got no gal to make you smile
Don't Worry — Be Happy
Cause when you worry your face will frown
and that will bring everybody down
Don't Worry — Be Happy
X.
Dotazník pro učitele hudební výchovyDobrý den, jmenuji se Kamila Kalenská a ráda bych Vás požádala o pomoc při sbírání dat pro
mou diplomovou práci na téma „Bobby McFerrin – inspirace pro učitele hudební výchovy“.
Dotazník je anonymní a slouží pouze pro účely diplomové práce. U každé otázky
zakroužkujte jednu z možností nebo zvolte slovní odpověď. Dotazníky mi prosím odevzdejte
nejpozději do konce listopadu letošního roku.
Předem děkuji za Váš čas.
1) Na jakém stupni či typu školy učíte?
2) Jakou hodinovou dotaci Hv týdně vyučujete?
a) jednu hodinu
b) dvě hodiny
c) tři hodiny
d) více
3) Znáte Bobbyho McFerrina?
a) ano
b) ne
4) Pokud ano, v čem Vás zaujal či inspiroval?
5) Myslíte si, že se jeho hudební tvorba a práce s rytmem může promítat do hodin Hv?
6) Jak často se v hodinách hudební výchovy věnujete práci s rytmem?
a) každou hodinu
b) téměř každou hodinu
c) zřídka
d) nikdy
7) Kolik času z hodiny věnujete práci s rytmem?
8) Využíváte v hodinách hru na tělo?
a) ano
b) spíše ano
XI
c) zřídka
d) ne
9) Čemu se z uvedených možností se žáky/studenty věnujete? (můžete označit více možností)
a) tleskání
b) luskání
c) pleskání
d) dupání
e) jiné (prosím popište)
10) Domníváte se, že práce s rytmem žáky/studenty baví?
a) ano
b) spíše ano
c) ne
d) nepřemýšlím o tom
11) Využíváte práci s rytmem i při pěveckých činnostech?
a) ano
b) ne
12) Pokud ano, dále zakroužkujte. Využívám:
a) tleskání
b) tleskání a jinou hru na tělo
c) práci s rytmickými nástroji
d) využívám všechny z uvedených možností
13) Věnujete se nejčastěji
a) lidové písni
b) písním umělým a populárním
14) Mají žáci/studenti sami zájem písně doprovázet hrou na tělo či rytmickými nástroji?
a) ano
b) ne
15) Mají žáci/studenti ve Vaší hodině možnost se kreativně a spontánně projevovat?
a) ano
b) spíše ano
c) zřídka
d) ne
Děkuji za vyplnění dotazníku a za Váš čas. Kamila Kalenská, studentka 5. ročníku Ped –
Hv
Anotace
Jméno a příjmení: Kamila Kalenská
Katedra: Katedra hudební výchovy
Vedoucí práce: PaedDr. Lena Pulchertová, Ph.D.
Rok obhajoby: 2010
Název práce: Bobby McFerrin – inspirace pro učitele hudební výchovy
Název v angličtině: Bobby McFerrin – inspiration for teachers of music
Anotace práce: Diplomová práce pojednává o Bobbym McFerrinovi, jeho životě, hudební
tvorbě, práci s hlasem a dále jak se jeho působení může promítat do pedagogické praxe.
Klíčová slova: Bobby McFerrin, improvizace, hra na tělo, interakce s publikem, vyžití
v pedagogické praxi, projekt Ave Maria
Anotace v angličtině: This diploma thesis deals with the life, music production and voice
work of Bobby McFerrin. Moreover, it also shows the application of his works in
pedagogical practice.
Klíčová slova v angličtině: Bobby McFerrin, Improisation, Body as a musical instrument,
Audience interaction, Application in pedagogical praktice, Project Ave Maria
Přílohy vázané v práci: 11
Rozsah práce: 67 stran textu
Počet titulů použité literatury: 7
Počet titulů ostatních pramenů: 18
Jazyk práce: český