buřič mravů

buřič mravů 29. 7. 2011


Signatář Charty 77 byl v roce 1986 pro svou politickou a kulturní činnost vyhoštěn z Československa. V současnosti žije v Bostonu, kde učí na vysokých školách. Hlavním oborem performera, básníka a pedagoga je akční umění. Určujícím směrem jeho americké tvorby je pohled na kapitalistický systém, který vládne v USA. Tvrdí, že se jedná jen o jiný druh totality, proti kterému je třeba se vymezit stejně jako proti nenáviděnému komunistickému režimu. V Americe byl zatčen a postaven před soud za svou akci Oprátky na prodej. Ta kritizovala chování tamních bank a u nás byl obviněn z hanobení státního symbolu, když pilou rozřízl vlajku ČR na protest proti segregaci Romů v ústecké Matiční ulici.

Milan Kohout, dobrý večer.

milan Kohout performer, básník a pedagog

Pavla Pilařová


Pane Kohoute, spočítal jste, kolikrát jste za své akce byl zatčen? Spočítáno to nemám, ale u soudu jsem stál jen jednou. Byl jsem zatčen v Číně na náměstí Nebeského klidu, když jsem hadrem utíral symbolickou krev, která tam zůstala po masakru v r. 1989.

Kolikrát u vašich akcí zasahovala policie? Po příchodu do Ameriky jsem performoval v přístavu na vodě. Vše je tam privatizované, tak jediná veřejnoprávní plocha je voda. Tak jsem se převlíkl za ptáka a vyplul jsem a tam jsem řval. Přijela policejní loď a policista říká: Co tady řvete? A já mu říkám: Já jsem pták, co má možnost přistát jen na vodě, kde je veřejná plocha. A mezi sebou si říkali, jestli mě nemají odvézt do blázince.

Vy kritizujete kapitalismus, komunismus, náboženství. Můžete obecně říct, proti čemu se vyhraňujete? Proti všem myšlenkovým totalitám. Náboženským nebo komunismu, je to jedno.

Lze objektivně zhodnotit, co v tom systému je totalitní? Ty pohledy mohou být subjektivní. To máte pravdu. Když chováte opici v kleci, může být spokojená. To je celý ten problém relativity.

Ale pravda jednoho nemusí být pravdou druhého. To ne, já si právě myslím, že objektivní pravda je, že ta opice je v kleci. Myslím, že umělci by měli mít cit a smysl pro to rozpoznat, že není něco v pořádku.

Vaše akce Oprátky na prodej, za kterou jste byl zatčen a postaven před soud, kritizovala banky, jak se chovají. Byl to světový festival, na který měl každý performer připravit něco ve

svém městě. Pak se to dalo na web a byla to celosvětová prezentace. Přemýšlel jsem, co udělat. A v té době začala hypoteční krize v USA. Většina lidí to neviděla, a přitom to bylo tak zřejmé. Jak systém USA stojí na diktátu finančních kruhů. Jak banky sprostě vydělávaly peníze na uvolnění regulací trhu.


Na druhou stranu si ale každý může rozhodnout, jestli si tu hypotéku vezme. To nemáte pravdu.

Myslíte, že je někdo nutí? Ano, ti bankéři. Dokonce vnucovali hypotéky té nejchudší vrstvě obyvatel. Když žijete v USA, vše někomu patří. Buď bydlíte v podnájmu, nebo si vezmete hypotéku na boudu za městem. A někdy ta hypotéka je levnější než ten nájem. A bankéři přišli na to, že prodají hypotéky těm nejchudším tak, že jim namluví, že mají dost peněz. A v papírech vyplní, že mají větší příjmy než

skutečné. Druhý den hypotéku prodali podvodem, pyramidovou hrou dalším bankám. Zabalili je do balíčků a prodávali je z banky do banky a tím rostla uměle cena nemovitostí. Každý, kdo měl rozum, musel vědět, že to jednou praskne. Já jsem šel před největší banku v Americe a rozhodl jsem se tam prodávat oprátky. Bylo jasné, že to praskne a lidé začnou přicházet o domy. Nejstrašnější je, že ten systém je diktován bankéři a nikdo za to nebyl potrestán. Společnost do toho napumpovala miliardy dolarů, aby to zachránili. Tamní politici se chovají jak za Brežněva. Tleskají si, jsou tam léta a voleni jsou na základě lobování.

Vy jste byl zatčen a postaven před soud. Nakonec z toho nic nebylo. Jaký to ale mělo dopad? Nemáte pocit, že je to někdy takový výkřik, ty vaše akce? Nebo jen vy potřebujete říct a upozornit? Chápal jsem tvůrčí umění, že musí být spojeno se životem. Proto jsem tu výstavu v Brně nazval Umění je politika, je život. Je to kruh dohromady, fúze politiky, života a umění. Když umění není vyjmuté, tak pracuje se životem. Ty akce mnohdy nastartovaly alespoň diskusi nebo změnily situaci. Když jsem protestoval proti segregaci Romů v ČR, byl jsem šokován rasismem místní společnosti. Kdysi jsem napsal


článek Ani jsem nevěděl, že jsem byl rasista. U té Matiční ulice byl plot, kde byli odděleni Češi od Čechů. Jelikož jsem tam rozřízl českou vlajku a každou polovinu dal na jednu stranu zdi. Bylo to i na BBC a CNN. Vytvořil se tlak na zastupitelstvo, že asi 14 dní poté tu zeď zbořili. Někdy to funguje, má to dopad. To by umění mělo. Nemělo by jen někde esteticky sedět.

Proč ne? Umění by mělo zušlechťovat, ne? Ale to je poslední atribut.

Myslíte, že umění které nekritizuje, je mrtvé? Co říkáte na hudbu našich velikánů? Ti přece zušlechťují ducha, ne? Šostakovičovy symfonie byly spojeny se životem, o obléhání Stalingradu. Když je to fidlání, je to ztráta času.

S tím si dovolím nesouhlasit. Dvořák napsal skladbu, když mu zemřely děti. Je tam cítit, že se s nimi setká. Není tam kritika nešvarů a má to co říct. Tak ta skladba asi měla program. Ale ozdobné věci ne. Já říkám, že umění má tři atributy. Jak to vidím očima, jak to chápu mozkem a jak to cítím srdcem. Etická hodnota, rozměr. A ten je nejdůležitější.

Takže ty váhy by měly být v rovnováze. Mělo by to být provázáno, ale ta etika na prvním místě. V USA umělci zapomněli na svoji roli kritika, rebela, burcovače veřejného mínění. Nechali se prodat jako prostitutky, začali prodávat věci. Je směšné, když punkové hnutí se prodalo jako kurva. Přitom punkové hnutí bylo rebelské proti konzumismu, nesmyslnosti systému, který je totalitnější než komunismus.

Vy také kritizujete některá náboženství. Já je doslova nesnáším. Když se z něho stanou organizované instituce, jsou největší překážkou mírového soužití ve světě. Vemte si útok v Norsku. Šílenec, který nenáviděl Islám. Má to náboženský podtext. Viděl jsem ve světě všechny možné konflikty


na rozmezí náboženských systémů. Možná kdysi mělo nějakou funkci, ale když se začal svět unifikovat, začínají se srážet dogmata a každý tvrdí, že ten jeho Bůh je pravý. Ty nauky žádají, že musíte věřit v Krista, nanebevzetí, jinak nemůžete být křesťan.

V tom s vámi nesouhlasím. Víra v Boha a církevní zřízení snad rozlišujete, ne? Nemůžete zasahovat do víry, když někdo opravdu věří? To bych ještě toleroval, když by to byla soukromá představa. Ale představa Boha je pro mě nepřijatelná. Když se to dostane do institucí, to je příšernost. Za komunismu už jsme se skoro zbavili náboženství, za což bych dal komunismu kredit. Ale měli jsme to dotáhnout. Dnes se katolická církev zase dostává k moci a podle mě by měla být zakázaná jako teroristická organizace, protože hlásá v podstatě netoleranci mezi lidmi.

Na druhou stranu pokud chcete svobodu, musíte uznávat, že někdo věří? To ano, to beru jako svobodu. Ale totalitní instituce náboženské odebírají tu svobodu.

A dokážete poznat, že to může být úhel pohledu? To není úhel pohledu, to je přesně naplánovaný program instituce,

která chce ovládnout masy. Včetně buddhismu. V Thajsku není odluka církve do státu, buddhismus je tam státní náboženství. Mohl bych vykládat, co jsem tam dělal za performance.

Vy jste tedy performer. Jak byste definoval tento způsob umění a kde v tom hledat to umění? Kromě toho, že je to věc, kterou kritizujete dění kolem. To bychom museli jít zpět nadefinovat co je umění. To je umění, které je spjaté se životem. Když umělec řekne, že něco je umění, tak je to umění.

Myslíte, že když kdokoliv řekne, že je umělec a řekne, že je to umění, tak je to umění? Ano. Když je to spjaté se životem a je o tom přesvědčen.


Vy jste například dělal zmíněné oprátky, čistil jste nebe nad Bostonem od skleníkových plynů. Vy vidíte to umění v tom, že kritizujete jevy, které se vám nelíbí a jde to z vás. Já učím umění, že musí být spjatý se životem. Byla tady období, kdy se o to lidi pokoušeli. Za revoluce, za Lenina, dělali lidi umění, který se má vrátit mezi lidi. To byly úžasný věci a zakázali je. Ta spjatost se životem mě fascinuje. Mám to z českýho undergroundu, druhé kultury, kde umění bylo součástí života, ne establishmentu. Proto si vážím mého kamaráda Magora, který nadefinoval nádherně ten rozdíl mezi oficiální trapnou připitomělou kulturou a tou druhou, která je spjatá se životem. To umění musí být spjatý se životem, ne zdechlý v galeriích. To pro mě není umění. Na konci 19. století se navrhovalo, že by se na barikády vynést nejdražší obrazy z galerií a tím testovat, jestli to umění má funkci ve společnosti. Jestli vládní jednotky budou schopny střílet do nejkrásnějších obrazů z historie.

V historii jsme se také setkali s pálením knih. Pozor, pálení knih bylo něco jiného. On chtěl vrátit umění do kontextu života.

Výstavy a fotografie vašich vystoupení jsou k vidění i u nás, zmínil jste výstavu Politika je život, život je umění. Stýkáte se s těmi lidmi, posloucháte ty zpětné vazby? Jaké jsou, s jakými ohlasy se setkáváte? Spousta negativních ohlasů.

Provokujete? No rád bych. Někdy se to míjí účinkem. Ohlasy jsou extrémní – buď extrémně souhlasné nebo extrémně negativní.

Vy jste také vydal knihu Proveď vola světem, volem zůstane. Vy jste básník. Proč jste se rozhodl vydat prózu a o čem kniha je? Já chápu báseň taky jako prózu. Každý umělec by měl pracovat multimediálně, věnovat se jen jednomu oboru je omezující. Psaní knih je pro mě taky performance. V té knize se prolínají básně s prózou. Jedna půlka knihy popisuje můj život a zkušenost s českou druhou kulturou. Zároveň líčí, jak jsme si našli velký prostor svobody. Žákům říkám, že jsem se nikdy necítil tak svobodný, jak za totalitního Československa.

To jste byl asi jeden z mála. Ne, to nás bylo víc. Když se člověk vzdal jakýchkoli kariér, postů a nadějí na uznání v uměleckém světě, tak


se vytvořil soukromej prostor druhé kultury a strašně jste si to užívali. Dělali jsme festivaly, neexistovala tam cenzura.

Ale kam by ta společnost spěla? I sebecenzura každého umělce je hrozná. Aby ten svůj výtvor prodal jak prostitutka na trhu. Tak cenzuruje sám sebe, aby ta věc byla prodejná. Koukněte se na úroveň umění dneska. To jsou záplavy sraček jako hollywoodské filmy a vše je designované s diktátem ekonomie.

Podle mého názoru se dá najít velmi kvalitní kultura. Dá, ale musí se aktivně hledat.

Jak byste si představoval ideální zřízení společnosti. Kritizovat je totiž velmi jednoduché. Ale přijít s novým nápadem tak jednoduché není.

To se mě ptají žáci taky. Kdyby to bylo jednoduché, tak bych vám to řekl. Nevím, jaké zřízení by bylo dobré.Ale to nebrání umělci reagovat na to, co není dobré ve společnosti.Umělec nemusí být vizionář, který má nastiňovat definice nových systémů. Ještě zpátky k té knížce.

Už nemáme mnoho času, tak jednou větou. V druhé části je moje zkušenost z Ameriky a ta popisuje, jak zjišťuju, že ty dva systémy, u nás a tam, do sebe zapadají. A že ten kapitalistický způsob jde ještě hlouběji do duše člověka.

Mým dnešním hostem byl básník a performer Milan Kohout Děkuji, že jste přišel. Na shledanou.


Skryté titulky: K. Schwarzová Česká televize, 2011

buřič mravů

Documents