Bylo, nebylo 2 Hozená rukavice 9 Karel IV. 12 Modlitba měsíce 16 Slovo kněze 17

2

Svatováclavská národní slavnost ve Staré Boleslavi.

Druhým rokem naši skauti pomáhají při zabezpečení organizace slavné pouti ve Staré Boleslavi. Účast na takovém shromáždění, dokonce být v absolutním centru všeho dění, je příležitost, kterou si kluci v plné šíři uvědomí, až budou starší. Vždyť držet čestnou stráž během slavnostní bohoslužby u lebky sv. Václava se již opakovat možná nebude, být mezi vyvolenými k této poctě a nasávat bezprostřední atmosféru, dívat se do mohutného davu před oltářem.

Být v roli „strážců“ má i jeden velmi důležitý výchovný prvek, který pomáhá formovat chlapce pro další život. Moderní doba nepřináší příliš příležitostí k tomu, aby kluci dostali příležitost v úctě pokleknout, nebo se uklonit, před svatými ostatky tak, jako před lebkou sv. Václava. Právě střídání stráže tuto poctu vyžaduje a byl to pro mě asi nejhlubší dojem, který si z našeho účinkování odnáším.

3

Jan Hora – vůdce 84. Oddílu skautů Kolín Naděje nezklame Reflexe o biřmování a přípravě na ní.

„A naděje nezklame, protože do našich srdcí byla vlita Boží láska prostřednictvím Svatého Ducha, který nám byl dán“ (Řím 5,5).

V závěru pravidelných setkání biřmovanců s otcem Jánem jsme dostali za příjemný „domácí úkol“ přečíst si několik konkrétních veršů z Nového zákona. Uvedený verš jsem si během příprav na biřmování vryl

4

do paměti, nejen protože byl jedním z nejkratších, ale také protože byl pro mě osobně nejsnáze zapamatovatelný. Proč? Protože jsem na první dobrou porozuměl tomu, že se v něm zrcadlí podstata kroku, na který nás otec Ján, některé i více než rok, připravoval. Kroku, který nás naplňuje nadějí a ve kterém jsme zahrnováni dary Ducha svatého.

K přijetí nesmazatelné pečetě je pro každého křesťana nutné nacházet se ve „stavu milosti“. Kromě svátosti biřmování obsahovala, pro mnohé z nás, společná úterní setkání i přípravu, pro některé připomenutí, na další neodmyslitelnou svátost – svátost smíření. Dostalo se nám motivace a pochopení prožití osvobozujícího účinku zpovědi, která nás přivedla blíže k Bohu. Stejně jako dobrý farmář musí jít napřed dobré úrodě a pravidelně a s láskou obhospodařovat své pole, i my bychom měli usilovat o plné naplnění Boží láskou péčí o vztah s Bohem, který nelze prohlubovat jiným způsobem než pravidelnou a upřímnou modlitbou. I tomu nás otec Ján při přípravách naučil. Společně jsme v dialogu pochopili, že nejen prožívání liturgie, ale i víry a modlitby není věcí osobní, nýbrž v nich jde vždy o společenství, které mezi sebou vzácně chováme.

5

6

Pokorně děkuji jeho eminenci kardinálovi Dominiku Dukovi za udělení pečetě daru Ducha svatého, kterým jsme se všichni stali plnohodnotnými a zodpovědnými členy katolické církve. Nejsrdečnější poděkování patří otci Jánovi, který nás na „biřmovací maraton“ (jak v úvodu výstižně komparuje svátost biřmování s maratonem oranžové vydání knihy s „Y“ na obalu) usilovně připravoval.

JL Setkání dětí a mládeže v Kolíně

V sobotu 6. 10. 2018 jsme se zúčastnili setkání dětí a mládeže v Kolíně. Vše začalo mší svatou v 10 hodin. Po mši svaté jsme se odebrali do komunitního centra na faře, kde jsme se najedli, a otec Marián pro nás připravil přednášku o Kongu. Přednáška byla velmi zajímavá. Po přednášce následovalo rozdělení do skupin pro vyplnění kvízu o vodě.

Potom nás seřadili do dalších družstev a k další aktivitě. Aktivita spočívala v tom, že jsme byli na procházce po Kolíně. Dostali jsme mapu Kolína, pytlíky na třídění odpadu (po cestě jsme totiž měli sbírat odpad), gumové rukavice a papír s tužkou pro poznámky. Součástí naší výpravy bylo položit kolemjdoucím pár otázeček. U každého označeného místa na mapě jsme se zastavili a hledali něco spojeného s vodou.

7

Společné zastavení bylo u Zimního stadionu, kde pro nás byla

připravená přednáška s dobrovolnými hasiči o jejich dobrovolné práci. Později jsme si také směli vyzkoušet hasičskou hadici. Potom jsme šli kolem Labe po mostě, kde jsme si představili zdymadlo. Cesta nás zavedla až ke kostelu Nejsvětější Trojice. Tam jsme si přečetli svoje poznámky a obnovili své křestní sliby. Setkání se nám moc líbilo a doufáme, že se ještě taková akce někdy zopakuje.

Tobiáš a Eliška Těmínovi Zemřel P. Josef Tichý SJ Ve čtvrtek 11. října ve věku 88 let zemřel v Praze P. Josef Tichý SJ

Otec Josef se narodil 3. 8. 1930 v Havlíčkově Brodě. Zde navštěvoval reálné gymnázium a kurz obchodní akademie. Byl členem Junáku, vedoucím chlapeckého oddílu. Činnost s mládeží mu byla za totalitního režimu zakazována, byl pod dohledem státní bezpečnosti. Po pádu totality se věnoval duchovnímu růstu svěřených skautských oddílů. Do Tovaryšstva Ježíšova byl přijat až r. 1970. Důvodem pozdějšího přijetí byly politické poměry v ČSR. 1971 – 1976 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen 26. června 1976 v Praze. Kněžskou

8

službu vykonával v Pardubicích, v Hradci Králové – Plotiště a v Hradci Králové – Pouchově. Poté působil v Kolíně v jezuitské komunitě v klášterním kostele Nejsvětější Trojice ve společnosti P. Josefa Hladiše a přestaveného P. Josefa Čupra. Po skončení působení jezuitů v Kolíně byl P. Josef Tichý umístěn u jezuitů u sv. Ignáce v Praze, P. Josef Hladiš odešel na Velehrad, P. JosefČupr do Brna. Vzpomínky na Otce Tichého: P. Tichý měl zvláštní kázání, jeho kázání jsem měla ráda. Ti, kteří Otce Tichého v Praze u sv. Ignáce navštěvovali uvádějí: „Otec Tichý byl duševně svěží do posledních dnů života, jen chůze nebyla možná. Obtížná, bolestivá chůze ho trápila po dlouhé roky. Trampoty, které ho potkávaly, zmiňoval s humorem. Rád se setkával s věřícími a radostně a dlouho si s nimi vyprávěl.“ Otec Tichý, skromný a pokorný služebník lidí, kněz Ježíše Krista.

Josef Dušek

prof. Tomáš Halík Dne 22. října 2018 nás na pozvání Města Kolína a Farnosti Kolín navštívil prof. Tomáš Halík. Z příležitosti oslav 100. výročí založení Československé republiky slavil mši svatou v kostele sv. Bartoloměje a po ní měl v komunitním centru přednášku na téma občanské odpovědnosti.

9

Kalendář akcí v listopadu 2018 2. listopad 2018 – Pietní setkání a modlitby na centrálním hřbitově v Kolíně. Začátek v 14:00. 3. listopad 2018 – Koncert Katedrály pomáhají katedrále v katedrále sv. Bartoloměje na podporu Svatovítských varhan. Začátek v 18:00. 11. listopadu 2018 – Při bohoslužbách v neděli se vykoná dušičková sbírka na charitní činnost v arcidiecézi. 25. listopad 2018 – Redakční rada farního časopisu. Začátek v 19:00 na faře.

10

Vážení a milí příznivci Farní charity Kolín,

zveme vás k již 5. ročníku Národní potravinové sbírky v Kolíně. Letos bude probíhat v sobotu 10. listopadu 2018 v době od 8 do 18 hodin v obchodních domech Kaufland a Tesco.

Hledáme dobrovolníky, kteří by se chtěli zapojit do celonárodní akce, která je pomocí nejpotřebnějším. Pokud můžete podpořit tuto dobrou věc, prosíme, ozvěte se nám na e-mail: iveta.mala@kolin.charita.cz nebo na telefon 321 400 180.

11

„Směny“ budou rozděleny na dopolední 7:30–13:30 a odpolední 13:00–19:00. Pomoc spočívá v rozdávání letáků, přebírání potravin od dárců, či skládání potravin dle druhů do krabic.

Prosíme silné muže, aby se nám ozvali na pomoc s odvozem potravin do Skladu potravinové pomoci. Tato pomoc by byla jen od 17:30 do 18:30.

Za každou pomoc vám srdečně děkujeme jménem všech potřebných, Lucie Růžková Rybárová a Iveta Malá

12

Karel IV.

český král a císař Svaté říše římské (část 1.)

ÚVOD

Tato práce není odbornou prací o vládě českého krále a císaře Svaté

říše římské. Běžně je známé, že Karel IV. začal stavět gotickou katedrálu

sv. Víta v Praze, že postavil Karlův most, Karlštejn, založil univerzitu, možná je

i známé, že založil Nové město pražské. Tím povědomí o Karlu IV. často končí.

Letos si připomínáme dvě významná výročí: 8. Října 1378 – před 640

roky – byl vysvěcen vysoký chór katedrály sv. Bartoloměje v Kolíně.

Dva měsíce poté 29. Listopadu 1378 český král a císař Svaté říše

římské umírá. Osmičkový rok.

Karel IV. – původním jménem Václav – se narodil v Praze 14. Května

1316 jako syn Jana Lucemburského a české Přemyslovny Elišky. Na výchovu

byl poslán do Francie do Paříže. Jméno Karel dostal při biřmování – neboť

jeho kmotrem byl francouzský král Karel.

Vychovatelem budoucího krále byl opat Pierre de Rosiers – pozdější

papež Kliment VI., který jako papež sídlil ve francouzském Avignonu. Zásluhou

svého vychovatele získal Karel IV. kladný vztah k umění, literatuře, vzdělání,

vztah, který jej provázel celý život.

13

Karel IV. portrét z triforia sv. Víta, ex Katedrála sv. Víta, Jiří Burian, fotografie

Karel a Jana Neubertovi.

14

Karel IV. a Kolín

Karel IV. věnoval velkou pozornost a přízeň i městu Kolínu. Kolínu udělil

čestná privilegia, která městu pomohla překonat katastrofu velkého požáru

z roku 1349 a přispěla k hospodářskému rozvoji města.

Karel IV. dal postavit vysoký chór – východní část chrámu

sv. Bartoloměje v Kolíně podle plánů a za vedení mistra Petra Parléře, který

se významně podílel na stavbě svatovítské katedrály „koruny Českého

království“ v Praze.

Petr Parléř, busta v triforiu sv. Víta ex Katedrála sv. Víta, Jiří Burian, fotografie

Karel a Jana Neubertovi.

15

Dodnes se dochovala v presbytáři sv. Bartoloměje kamenná deska

na zdi vpravo od sakristie s latinským nápisem z doby stavby vysokého chóru:

Uvádím text nápisu v českém překladu:

Počata jest tato stavba chóru léta

Páně tisícího třístého šedesátého, dvacátého ledna (1) za časů

Nejjasnějšího knížete (vládce) pana Karla, z Boží milosti

císaře římského a krále českého

skrz mistra Petra z Gmündu, kameníka

(1) Na místě je odborná poznámka. Zde jde o velmi složitý způsob

datování dnů měsíce. V dějinách lidstva je také velmi rozmanitý

způsob určování času – datování. Problémy datování se zabývá

chronologie – pomocná věda historická.

Čím Karel IV přispěl k bezpečnosti a hospodářskému rozvoji Kolína?

Pro názornost uvedu tři příklady:

1) Ve středověku docházelo ke střetům i mezi sousedními městy. Český

král Karel IV., aby těm pustošícím střetům zabránil, aby zajistil mír

pro rozvoj, vydává nařízení představitelům měst Kutné Hory, Čáslavi,

Kolína, aby mezi sebou uzavřeli jednotu na obranu míru.

2) Po velkém požáru Kolína v roce 1349 král uvádí zvláštní milost:

dlužníci mají svým věřitelům po dobu tří roků platit splátky jen ve výši

jedné hřivny místo deseti.

3) Bohatá Kutná Hora a Kolín vedou spor o sklad dřeva na Labi. Karel IV.

rozhodl spor ve prospěch Kolína. (více viz Zdeněk Jelínek, Kolínsko; a

Josef Vávra, Dějiny královského města Kolína, díl I. Str. 22,23.)

Kolín se českému králi Karlovi IV. odvděčil – trvale si jej připomíná. Centrum

Kolína – hlavní náměstí Kolína – dostalo název KARLOVO NÁMĚSTÍ, jedna

z ulic u sv. Bartoloměje se jmenuje KARLOVA. Kolín na českého krále

nezapomíná.

16

Petr Parléř: vysoký chór sv. Bartoloměje

Josef Dušek

Příště pokračování:

Čím přispěl Karel IV. ke slávě a rozkvětu Českého království.

Modlitba za národ

Bože, Otče nás všech, děkujeme Ti za Čechy, Moravu a Slezsko – naši krásnou a úrodnou vlast.

Děkujeme Ti, žes nám ji po staletí pomáhal chránit proti nepřátelům vnějším i škůdcům

vnitřním.

17

Prosíme Tě, dej nám i dnes potřebné vůdčí osobnosti všude, kde chybí.

Dej všem dětem otce, matku a spořádaný domov a veď nás, abychom žili ve vzájemném porozumění a každý na svém místě

po vzoru sv. knížete Václava zodpovědně konali svůj úkol. Staň se tak skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Létat výš

Starý Jan se rozhodl, že si pořídí rogalo. Vytáhl se na nejbližší kopec, z kterého nikdy žádná rogala nelátala. Roztáhl onen létající trojúhelník, udělal několik rychlých kroků, najednou byl ve vzduchu a „hurá!“, létal.

Mezitím ve vesnici pod kopcem sedí Martin a Eva Novákovi na své verandě, když si všimli, že nad nimi létá obrovský pták, kterého nikdy neviděli. „Vidíš ho?“, křičí Eva na Martina. Martin popadl brokovnici a několikrát vystřelil. Mega-pták však tiše plachtil dál nad vrcholky stromů. „Netrefils ho“, křičí Eva. „Asi ne“, odpověděl Martin, „ale ten pták, alespoň pustil starého Jana ze svých drápů.“ To muselo být překvapení pro starého Jana, že jeho první pokus o létání dopadl právě takhle. Jedno je jisté, alespoň ten jeden den létal hodně vysoko.

Starý Jan je úplným opakem divé kachny, o které jsem slyšel nedávno. Kachna mohla létat vysoko, zaletět stovky kilometrů a těšit se obrovské svobodě, mohla obdivovat úchvatné úkazy přírody. Ale jednoho dne přistála na hospodářství. Život tam nebyl moc zajímavý, ale byl lehčí. Nemusela namáhavě hledat potravu, a když byla moc zima, schovala se do stodoly. Kachna se krmila a žila spolu s domácími kachnami. Pomalu zapomněla na létání. Byla líná a tlustá. Na jaře a na podzim však viděla letět divoké kachny a v jejím nitru se bila divoká kachna s tou domácí. Ale už nebyla schopna létat. Kdosi řekl, že nejsmutnější věta, kterou můžeme o někom říct, zní: „Mohl z něj být… mohla z ní být…“

V dnešním evangeliu apoštolové Jakub a Jan žádají Ježíše o laskavost. Chtějí, aby v jeho království seděl jeden po jeho pravici a druhý po levici. Jinými slovy, chtěli v jeho království zasednout na místa cti a prestiže. Ne však

18

proto, že by si je zasloužili, ale proto, že měli vlivnou známost – syna nejvyššího bossa. Něco nám to říká?

Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete.“ A víme, že tím myslel kalich utrpení a křest bolesti, opuštění a smrti.

Deset kolegů-apoštolů se na Jakuba a Jana zlobí. Ale Ježíš je nekritizuje pro jejich ambice. Ježíši nevadí, že touží létat trochu víš než ostatní. Ježíš ví, že ambice může být dobrou věcí. Jediné, co chce, je, abychom své ambice očišťovali.

Potřebujeme si připomenout, že ambice mohou vést člověka k destruktivnímu chování. Vzpomeňte si na známého herce Robina Williamse. Tento herec dosáhl všeho, po čem toužil. Na začátku neměl téměř nic. Měl touhu mít vlastní televizní show a dosáhl toho. Chtěl mít krásnou rodinu a stalo se. Rozhodl se, že chce mít více peněz, než by byl schopen kdy použít. A stalo se. Potom se rozhodl, že se stane filmovou hvězdou a splnilo se mu to. Potom se rozhodl, že získá filmového Oscara, ale ne za to, že bude hrát komické role a stalo se. Tady byl muž, který dosáhl všechno, nač pomyslel. A potom se oběsil ve vlastním domě. Opustil miliony svých fanoušků. Svojí manželce a dětem zlomil srdce. Nevíme, jací démoni vedli Robina Williamse, ale dovedli ho k smrti. Je to smutné. Určitě to nebyla jen ambice, která dovedla Robina Williamse k jeho smutnému konci. Víme však, že ambice dokáže člověka zlomit.

James Dodson ve své knize Final Rounds píše o svém otci v posledních měsících jeho života. Protože věděl, že jeho tatínek je smrtelně nemocný, pozval ho do Skotska na golfové hřiště. On i jeho tatínek milovali golf. V jedné chvíli se tatínek zeptal Jamese na jeho rodinu, manželku a děti. Jeho odpověď byla vyhýbavá. Neměl moc času přemýšlet, protože ho práce natolik zaměstnávala, že nemyslel na nic jiného. A tehdy jeho umírající otec řekl slova: „Přál bych si, abych Vás oba zpomalil…“ Nebezpečí velké ambice je v tom, že se můžete jednoho dne vzbudit a zjistíte, že vše, po čem jste toužil, jste už měl…“ Přehnaná ambice vás může stát vaši rodinu, zdraví, dokonce i víru v Boha. Ježíš to věděl. Věděl také to, že ambice může být dobrou věcí. Když Bůh využije naše ambice, může díky nim změnit svět.

19

Vzpomeňte si na Stevena Hawkinga, známého vědce, který trpěl na vzácnou chorobu Lou Gehrighsovou nemoc. Jde o nemoc, která ničí nervový systém a také svaly. Nemoc ho postupně paralyzovala, byl připoutaný na invalidní vozík, ztratil schopnost mluvit. Byl nucen na mluvení používat elektronické zařízení. Nejdřív ho ovládal pomoci prstů a nakonec ho ovládal díky svalu na tváři. Někdo řekl, že Hawking, protože si nemohl své nápady zapisovat, musel si je dobře zapamatovat. Bylo to podobné jako u Mozarta, který zkomponoval celou symfonii ve své hlavě. Byl to výjimečný člověk, který se dožil nejdéle ze všech lidí trpících na stejnou nemoc. Byl to výjimečný člověk. Co ho vedlo? Co mu dávalo sílu? Nevíme. Víme však jistě, že bez něj by byl svět vědy mnohem chudší.

Proč o tom mluvíme? Protože pro následovníky Krista je změna světa přesně to, oč jde. Samozřejmě, že Jan a Jakub měli ty nesprávné ambice. Chtěli mít moc a slávu a Ježíš mluvil o tom, že ten, kdo chce být první, má být otrokem ostatních. Jestli máme zanést evangelium až na konce světa, potřebuje učedník Ježíše Krista mít ambici létat výš, než dokáže průměrná domácí kachna, která už zapomněla létat.

Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete.“ A my víme, že Jakub a Jan dali nakonec ze sebe všechno pro Krista a jeho království.

Ale nejdříve museli pochopit podstatu skutečné velkosti člověka. Ježíš jim řekl: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

Jako by Ježíš řekl: To je fajn, že chcete být velkými. Ale podstata velikosti spočívá v službě druhým. Skutečnou velikostí je sloužit své komunitě. Skutečnou velikostí je sloužit Bohu. Skutečnou velikostí je udělat farní společenství místem, kde církev vychází naproti lidem, kteří jsou osamoceni a zapomenuti. Skutečná velikost je ztotožnit se s Kristem. Jsi připraven létat, anebo budeš raději běhat v ohradě s ostatními kachnami?

Slavný spisovatel Graham Green usiloval o interview u sv. patera Pia. Čekal dva a půl roku, než dostal zprávu, že má domluvené patnáctiminutové

20

setkání s tímto mystikem a stigmatizovaným světcem1. Pater Pio byl známý tím, že znal dobře lidské srdce. V den domluvené schůzky šel Graham Green nejdříve na ranní mši, kterou celebroval pater Pio. Po mši si však G. Green zavolal taxi a odjel bez rozloučení. Jeho přátelé se ho ptali, proč to udělal, vždyť musel čekat na tu chvílí dva a půl roku. Green odpověděl: „Nebyl jsem připraven na způsob, jakým by ten muž změnil můj život.“

To samé můžeme říct o sobě a o Kristu. Jsme nadšeni z toho, že Ježíš za nás zemřel, že nám odpustil hříchy, že se za nás obětoval. Ale nejsme si jisti, jestli bychom chtěli jít v naší víře tak daleko.

Ježíš chce, aby byl tvůj život výjimečný. Když mu to dovolíš. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen? Jsi ochoten dát ze sebe všechno, tak jako já dávám všechno ze sebe pro růst Božího království? Doufám, že budeme moct odpovědět:

„Bože, jsem připraven. Můj duch je tvým darem od Tebe. Proměň mé srdce, učiň ho k svému obrazu. Veď mě svojí rukou a uč mě opravdové lásce a odevzdanosti!“

Ján Halama, farář Titulní strana: Novogotický pomník císaře Karla IV., A. Hähnel

Redakční rada: Dominik Spudil (editor), Tomáš Hladík (grafik), P. Ján Halama, Lucie Růžková (Charita), Tomáš Těmín (Velim), Josef Sixta (Veltruby)

e-mail: farninoviny.kolin@gmail.com Farnost: www.farnostkolin.cz www.farnostkolin.rajce.idnes.cz

facebook.com/farnostkolin P. Ján Halama tel.: 604 294 247 e-mail: farnost-kolin@volny.cz

1 Pater Pio měl na svém těle rány podobné ranám Kristovým na kříži. Neustále

krvácely a nikdy se, po mnoha letech, nezavřely.