Recenze v čísle:

UŽ MĚ VIDÍŠ – S.J. BOLTON Konec devatenáctého století. Londýnskými ulicemi obchází vražedný přízrak - Jack Rozparovač. Své

oběti zohavuje. Policii posílá výsměšné dopisy a je na své činy zjevně pyšný. Začátek jednadvacátého

století. Jack Rozparovač se vrací. Jako by se zhmotnil jeho duch, jen tentokrát nevraždí laciné

prostitutky, ale dobře situované ženy středního věku. Postupuje systematicky a brutálně: obětem

podřízne hrdlo a vyjme orgány. Opět posílá dopisy na policii.

MY, ZVÍŘATA – Justin TORRES Próza vypráví o dětství a rané pubertě tří bratrů z poněkud dysfunkční bělošsko-portorikánské

rodiny; vyprávění pokrývá přibližně šest let jejich života, točí se přitom především kolem

nejmladšího chlapce a kromě jímavého líčení dětského světa a bezmála sociologické sondy do

prostředí chudého amerického předměstí se zaměřuje především na dětské a adolescentní hledání

vlastní sexuality

ODVEĎ MĚ DOMŮ – Julie KIBLER Vlastní rodinnou historií inspirovaný debut americké autorky, vyprávějící neobyčejně srdceryvný

příběh osudové, ale zapovězené lásky, předsudků a hanby. Osmdesátiletá Isabel poprosí svou

oblíbenou kadeřnici, aby ji odvezla do Texasu na pohřeb. Po cestě začne vzpomínat na život, který

prožila. Všechno hezké začalo v roce 1939, kdy se šestnáctiletá dcera zámožného lékaře na večírku

seznamuje s bratrem své černošské služebné…

KOCOUR BOB – James BOWEN James, bývalý bezdomovec a potulný muzikant, nalezl jednoho dne u svého bytu zraněného kocoura

a dal mu jméno Bob. Vzniklo mezi nimi silné pouto, které pomohlo Jamese definitivně vysvobodit z

drogové závislosti. Bob ho zároveň začal doprovázet na jeho vystoupeních v ulicích Londýna.

ZLATÝ VLK – Bartolomiej RYCHTER Pokojný život města je narušen sérií brutálních vražd. Příběh románu se odehrává na sklonku 19.

století v polském Sanoku, poklidném haličském městečku, v němž žijí vedle sebe lidé různých

národností, ras a vyznání. Rakušané, Poláci, Židé nebo tajemní Rusíni vytvářejí pestrobarevný obraz

typické tehdejší maloměstské společnosti v této části rakouského mocnářství.

BOURNEŮV IMPERATIV – R. LUDLUM, E. van LUSTBADER Jason Bourne vyloví z ledového moře muže, který silně krvácí ze střelné rány. Když se zraněný

dostane z ohrožení života, nedokáže si na nic vzpomenout. Neví dokonce ani to, kým vlastně je. A

právě tento okamžik je pro Bournea bolestnou připomínkou vlastní minulosti. I on sám přišel kdysi

za podobných okolností o paměť.

- Novinky ve fondech knihovny -

Ročník XIV. č. 5-6, květen-červen 2014

květen

červen

Noc s Andersenem

(fotoreportáže z akce dětských poboček)

RECENZE:

MY, ZVÍŘATA

JUSTIN TORRES

Po záplavě thrillerů, které se na nás, čtenáře, hrnou ze všech stran, přijde chvíle, kdy si

říkám, že přece jen všeho moc škodí, a že je čas vstoupit i do jiných literárních vod, než těch především

chladných, severských. Moje volba padla na knihu začínajícího amerického autora Justina Torrese „My,

zvířata“ (orig. We the Animals, 2011).

Útlý román s tajemně znějícím názvem a jako vždy chytlavým obalem, vydalo nakladatelství Argo ve své

ediční řadě AAA, za kterou v roce 2011 obdrželo prestižní cenu Magnesia Litera za nakladatelský čin. Ve

svém literárním debutu nás mladý autor (*1980) zavádí do světa předměstských chudinských čtvrtí

Spojených států, kde se odehrává příběh tří bratří ze smíšené rodiny. Jsme svědky jejich přerodu

z dětských let do věku, kdy člověka lze jen stěží ještě nazývat dítětem, ale dospělým, aspoň právně, ještě

není. Bezejmenným vypravěčem je nejmladší z nich, ten, který s postupem času zjišťuje, že je přece jen

jiný než jeho starší bratři. Ne fyzicky, spíše nějak archetypálně, společensky očekávatelně: „ Todle je vaše

dědictví“, prohlásil (otec), jako bychom z jeho tance mohli vyčíst něco o jeho dětství, o pachu a špíně činžáků

ve Španělském Harlemu, o sídlištích v Red Hooku.“ A takto náš bezejmenný vypravěč svůj život nevidí.

„My, zvířata“ je silně autobiograficky laděný krátký román, o dospívání tří bratří z dysfunkčního

bělošsko-portorikánského manželství, který se vyznačuje především neskutečně hutnou intenzitou emocí.

To vše vyjádřeno mnohdy spíše stroze, heslovitě, ale kadence a síla jednotlivých slov na čtenáře působí

jako rány „kalašnikovem“: „Chtěli jsme ještě. Bouchali jsme vidličkami do stolu, klepali jsme lžícemi o

prázdné misky, měli jsme hlad. Chtěli jsme ještě větší virvál, ještě větší brajgl.“ Je to vlastně skládanka

mnoha drobných epizod z prostředí společenské spodiny, z minoritních komunit, z její finanční

nejistoty, partnerských konfliktů atd. Je to příběh kluka, který v tomto neklidném prostředí musí

objevovat svoji roli v životě, svoji identitu i sexualitu, což nakonec vrcholí naprostou osobní apokalypsou.

Přesně jak to prožíval sám autor.

Skvělé dílko ze skvělé ediční řady (a se skvělým doslovem Petra Onufera) vydalo v překladu Olgy

Bártové nakl. Argo v roce 2013.

Bohdan BoboKing Volejníček

UŽ MĚ VIDÍŠ?

S. J. BOLTON

Britská autorka Sharon J. Bolton začala svoji literární kariéru v roce 2008 vydáním

knihy „Sacrifice“. Od té doby vydává každý rok nový titul, z nichž většina získala

množství nominací a literárních cen. Našemu čtenáři se tato oblíbená autorka poprvé

představuje románem „Už mě vidíš?“ (orig. Now You See Me, 2011), kterým otevřela

volný cyklus příběhů s vyšetřovatelkou Lacey Flintovou.

Stejně jako je např. Sherlock Holmes legendou na straně práva, existují i obdobné legendární postavy na

odvrácené straně zákona. Tou asi nejznámější je postava Jacka Rozparovače. Přestože je na rozdíl od

slovutného detektiva Jack Rozparovač reálnou postavou, můžeme stejně říci, že spadá taky spíše do

kategorie legend. Zanechal sice po sobě v Londýně několik doslova rozpáraných těl „padlých“ žen,

přesto není jasné, kolik jich přesně bylo, a ani po více jak sto letech nikdo neví, kdo byl skutečně tímto

psychopatem. A na této legendě zde staví svůj příběh S. J. Boltonová.

Lacey Flintová je mladá začínající londýnská policistka, která objeví jednoho letního dne u svého vozu

bestiálně zavražděnou ženu. Tento krvavý zločin je pro policii zprvu velkou záhadou. Ovšem jen do

doby, než se do novin dostane dopis začínající slovy: „Vážená šéfová, tak se mi doneslo, že Drzej Jack je

zpátky.“ A díky zálibě Flintové o historii kriminality je brzy policii jasné, že někdo se rozhodl kopírovat

zločiny Jacka Rozparovače z konce 19. století, s jistými odlišnostmi. Například oběťmi nejsou

prostitutky, ale dobře situované ženy. Flintová, která má za sebou docela divokou minulost, se stává

jistým prostředníkem mezi vrahem a policií, přestože sama neví proč. Ovšem obětí přibývá, přesně dle

scénáře z historie.

S. J. Boltonová čtenáře nijak nešetří a líčením brutality vražd jde do dech beroucích detailů. Obzvláště

při jejím popisu vražd v reálném čase vyniká její dokonalá schopnost zobrazovat zvrácenou bezcitnost

vraha. Díky tomu jako čtenář prožíváte celou hrůznou atmosféru zcela bezprostředně. A pak je to

autorčino dokonalé načasování pro dějové zvraty. Případ, který se dostal do naprosto slepé uličky, pak

jednou jedinou větou na konci kapitoly v prostředku knihy zcela otřese čtenářovou myslí, a celý příběh

dostává zcela jiný nádech, který se stává ještě šílenější než samotná legenda o Jacku Rozparovači. O

závěru už ani nemluvě.

„Už mě vidíš“ je chladnokrevně napsaný moderní thriller, který je založený především na tvrdohlavosti

a jisté profesní bezohlednosti hlavní hrdinky. Pozorný čtenář asi vycítí jistý ženský prvek (ona jiskra

přeskakující mezi Lacey a jistým kolegou-rivalem nese jasný ženský rukopis), přesto spád,

chladnokrevnost a originalita závěrečného rozuzlení dělají z knihy úžasný thriller.

V překladu Hany Čapkové vydalo nakl. Domino, 2013.

Bohdan BoboKing Volejníček

ODVEĎ MĚ DOMŮ

JULIE KIBLEROVÁ

Jak se už na přebalu knihy píše, pravá láska se nikoho na svolení neptá. A je jí jedno,

jestli jste od Monteků či Kapuletů, nebo bílí či tmaví. Lásce je to jedno, bohužel okolnímu

světu často ne. Příběh knihy „Odveď mě domů“ nás zavede do jedné společnosti, kterou

nejlépe charakterizují tabule umístěné na příjezdových cestách: „Negře, tady v Shalervillu nemáš po

setmění co pohledávat.“ Je rok 1939, Evropa se utápí v nastupující světové válce, a Spojené státy se snaží

být pochodní demokracie a spravedlnosti. Bohužel jen pro ty pravé Američany. Ty bílé.

Dospívající Isabelle je vychovávaná jako správná dívka z té správné rodiny. Jenže láska se na svolení

neptá, a tak její první skutečná láska má nečekaně podobu krásného Roberta, syna jejich posluhovačky,

syna černošské posluhovačky. V tehdejším Kentucky věc nejen nevídaná, ale vyžadující přímo

exemplární ukázku toho, kdo kam v této společnosti patří a jak se má chovat. A je jedno, že už od

občanské války za zrušení otroctví uběhlo více než půlstoletí. Lidská nenávist k většině cizímu a

odlišnému je jedním z charakterizujících prvků společnosti. A přetrvává do dneška. To se snažila ve své

literární prvotině z roku 2013 vyobrazit americká autorka Julie Kiblerová. Její kniha „Odveď mě

domů“ (orig. Calling Me Home) se odehrává totiž ve dvou časových liniích. Jedna v oněch časech

nastupující druhé světové války, a druhá pak v současnosti.

Dneska stařičká Isabelle žije zcela sama a jednou z mála radostí jsou jí pravidelné návštěvy její

kadeřnice Dorrie, černošské ženy s mnoho problémy, která se snaží především uniknout ze stereotypu

její komunity a rodinné historie. Ta je jednoho dne slečnou Isabelle požádána, jestli by ji neodvezla na

rodinný pohřeb. Dlouhá monotónní cesta autem je tak pro Dorrie nečekanou příležitostí poznat křehkou

duši navenek velmi sebejisté staré dámy. Duši poznamenanou krutostí rovnající se peklu.

Kiblerová napsala silný dramatický příběh, který se svojí osudovou krutostí dá přirovnat, aspoň

obsahově, k dílům amerických jižanských autorů jako Flannery O´Connorové. Na rozdíl od třeba

úžasného románu „Černobílý svět“ od K. Stockettové zde Kiblerová neponechala ani kousek místa

jakékoliv formě humoru či úsměvu. Je to příběh, ve kterém je naivita mladé zamilované dívky vyvážena

neúprosnou životní zkušeností té stejné osoby s odstupem desítek let. K tomu pomáhá především

autorčina schopnost zaplnit děj dokonale různorodými postavami, silnými a děsivými ve svých mnohdy

pokroucených charakterech. A přitom i prozíravý čtenář je neustále překvapován reálnou krutostí,

kterou život dokáže připravit, a bude šokován závěrečnou pointou. Ovšem asi tou nejsilnější myšlenkou

v příběhu je bezmoc, neřešitelnost. Má být hlas srdce silnější než slova rozumu?

V překladu Jakuba Volného vydal Ikar – Euromedia Group v roce 2013.

Bohdan BoboKing Volejníček

KOCOUR BOB

JAMES BOWEN

Misionář, lékař a nositel Nobelovy ceny míru Albert Schweitzer řekl, že existují dvě

útočiště před bídou světa - hudba a kočky. A o těchto věcech je autobiografické

vyprávění anglického muzikanta, bezdomovce a narkomana Jamese Bowena „Kocour

Bob“ (orig. A Street Cat Named Bob, 2012). Jamesův život byl v troskách a i přes mladý

věk příliš naděje do budoucna neviděl. Vše se změnilo jednoho dne roku 2007, když na prahu

londýnského činžáku, kde měl úředně chráněné bydlení, našel chlupatý zrzavý uzlík, ze kterého se

vyklubala kočka. Podvyživená kočka plná boláků a jizev, která si asi prožila na ulici svoje. Stejně jako

James, který se živil hraním na londýnských ulicích a snažil se zbavit své heroinové závislosti. Možná

obdobný životní úděl na něj zapůsobil a chudáka kocoura, kterého pojmenoval Bob, se sám ujal.

Přestože sám žil ze dne na den, přece jen se mu Boba zželelo, a i přes obavy z odpovědnosti o jiného

tvora, se stal majitelem kočky. Což ale každý člověk, který má to štěstí, že s ním doma žije kočka, ví, že je

nesmyslný termín. Člověk kočku nemůže vlastnit, jen s ní může koexistovat v jednom prostředí. Kočky

nejsou jako psi oddanými sluhy svého páníčka. Kočky jsou svébytné bytosti, které mají svůj jedinečný

charakter a hrdost, a neskáčou, jak nějaký dvounohý trouba píská. (Přečtěte si výbornou knížku

„Nefalšované kočka“ slavného T. Pratchetta)

„Kocour Bob“ vypráví o dvou letech jejich společného života. Je to příběh o naději a přátelství, kterou

kocour Bob přinesl Jamesovi do života. V jednadvaceti kapitolách nám přináší denní osudové překážky,

které museli spolu překonat. A středobodem vyprávění je kocour Bob, němý tvor, který jakoby jediný

nad Jamesem nezlomil hůl a byl mu oporou v těžkých chvílích. Přesto je to primárně kniha o Jamesovi,

narkomanovi, který pro svoji závislost kradl kde se dalo, a etika a slušnost mu byly ukradené. Takže

zatímco Bob je zde jednoznačně symbolem klidu, dobroty a naděje, postava Jamese není tak jednoznačně

pozitivní. Vypráví nám o složitém a často krutém životě na ulicích. O zlořádech, které dělají druzí, přesto

sám hned v další kapitole porušuje všechny dohody a zvyky, a dokáže si je sám obhájit.

Kniha je především inspirujícím příběhem, podobným, jako jsou romány brazilského guru Paulo

Coelhoa. Příběh o naději, který bude pro jednoho více, pro druhé méně emotivní. Hlavně je to štěstí,

když můžete žít s takovými báječnými tvory, jako jsou kočky. A jestli chcete vědět a vidět více o Bobovi a

Jamesovi, stačí na youtube.com zadat např. heslo A Street Cat Named Bob - short documentary.

V překladu Hany Antonínové vydalo nakl. Ikar – Euromedia Group, 2013.

Bohdan BoboKing Volejníček

ZLATÝ VLK

BARTLOMIEJ RYCHTER

Od našich severních slovanských sousedů z Polska se u českých čtenářů velmi dobře

zapsalo už několik autorů. Například A. Sapkowski se „Zaklínačem“, či velký bestseller

posledních let od Mariusze Szczygieła „Gottland“. A brněnské nakl. Host nám teď přináší další titul,

který se dočkal čtenářského úspěchu nejen v Polsku, ale i dalších zemích Evropy. Je jím kniha „Zlatý

vlk“ (orig. Zloty wilk, 2009) od Bartlomieje Rychtera (*1978), bankovního manažera z východopolského

města Sanok. Krásného města, které má na hlavní třídě sochu našeho vojáka Švejka v životní velikosti,

coby vzpomínku na doby starého mocnářství. A právě z této doby je i příběh „Zlatý vlk“ s podtitulem

thriller s historickým pozadím. Z doby, kdy tato chudá haličská oblast, známá též jako Podkarpatská

Ukrajina, žila svým svébytným životem uprostřed temných lesů a temných myslí.

Blíží se konec devatenáctého století, a v tomto babylonu hrdých Poláků, zaostalých Rusínů, namyšlených

rakouských úředníčků a samozřejmě svébytných Židů, je největším skandálem sem tam nějaká ta

rvačka ovlivněná alkoholem. Až jednoho podzimního večera se místní radní vracel temnými uličkami

domů, když za sebou něco zaslechl, „hlasitě polkl a pomalu se otočil.“ A ráno následného dne už celé

městečko vědělo, že se stalo něco děsného, že váženého občana něco doslova roztrhalo. Ale stopy jsou

snad ještě děsivější než sama vražda. Jak říká zdejší lékař nad mrtvolou: „Takže máme co do činění

s útokem zvířete, které – ještě než se zakouslo do jeho těla – drželo oběť lidskýma rukama?“ Jsme v kraji

plném předsudků, víry v nadpřirozeno, náboženských a babských bludů, a tak se městečkem začíná šířit

panika z vlkodlaka, či snad nějaké pomsty z nebes. A za nedlouho přibyla další mrtvola, a tak „lidé se

začínali bát svých sousedů, pečlivě zamykali dveře, zavírali okenice, pouštěli psy z řetězů a choulili se pod

jednou peřinou se svými dětmi.“ Protože ani bytelnost jejich domů je před tou pekelnou stvůrou

neochrání.

Je těžké říci, která postava je zde ta hlavní. Autor se očividně snažil, a to velmi dobře, ozvláštnit svůj

příběh jedinečným koloritem postav, jaký se v tomto místě a tomto čase nabízí. Setkáváme se tak

s chudým polským soukromým učitelem, který má jisté nadpřirozené schopnosti, s židovskou

prostitutkou, která u sebe tajně ubytovala záhadnou cizí ženu, s nadutým rakouským kriminálním

radou, který touží uniknout z této mizérie do lepšího světa, a všude kolem vidí jen konspiraci vůči své

osobě, se vzdělaným místním lékařem, jež si pozve tajemného kolegu z velkého císařského světa, či do

všeho „strkajícím nos“ snad jediným zdejším novinářem. A každá z těchto postav má svou minulost, své

plány či strašáky ve skříni, které jako jednotlivé potůčky se neustále spojují a proplétají až

k závěrečnému vyvrcholení.

Svojí atmosférou má po většinu času příběh mysteriózní, snad až hororový nádech. Ale jak je

v podnázvu psáno, je to thriller, ne horor či fantasy, což možná příznivcům těchto temnějších žánrů

přijde ke škodě. A tak jako v každém thrilleru či detektivce i zde za vším stojí nezřízené lidské vášně po

větší moci a bohatství.

Tento thriller s neopakovatelnou atmosférou starého mocnářství a světa známého z děl I. Olbrachta

přeložil Petr Vidlák. Vydalo nakl. Host v roce 2013.

Bohdan BoboKing Volejníček

BOURNEŮV IMPERATIV

ROBERT LUDLUM, ERIC VAN LUSTBADER

Už desátá kniha s tajemnou postavou agenta Jasona Bourneho znamená, že tento

racionálně uvažující a chladnokrevně jednající agent - zabiják neustále přitahuje

pozornost tisíců fandů špionážních a akčních příběhů z celého světa. „Bourneův

imperativ“ (orig. The Bourne Imperative) vyšel v létě roku 2012, a začíná obdobně jako

první kniha z toho seriálu „Agent bez minulosti“ z roku 1980 - z moře je vytažen postřelený muž, který

trpí absolutní ztrátou paměti. Jenomže tentokrát roli zachránce hraje Jason Bourne, a když si onen

zachráněný muž konečně vzpomene, kdo je, a hlavně čím je, Bourne začne litovat, že ho v tom studeném

moři u švédského pobřeží našel a zachránil.

Obdobně jako v předešlých knihách i v tomto případu hraje hlavní roli ta neuvěřitelně dominantní

lidská vlastnost - touha po neustále větší moci nad druhými. Nikdo není čistý jako lilie, každý má

nějakého „kostlivce ve skříni“, u každého se dá najít něco, čím se dá lehce nachytat na návnadu. A když

někteří mají prostředky a silný žaludek, uloví téměř každou „rybu“, po které zatouží. A k takovým patří

i gigantická korporace Core Energy, která se dostala svými podezřelými akcemi do hledáčku amerických

tajných služeb. A na příkaz samotného prezidenta se ta nejefektivnější a nejtajnější z nich – Treadstone –

rozhodla odhalit, kdo za korporací stojí, po čem pase, a jak je s ní propojena téměř mysteriózní postava

teroristy jménem Nicodemo. A jak Treadstone a sám Bourne zjišťují, za nitky zde tahají opravdu silní

hráči, od mexických narkobaronů, přes izraelský Mossad až po čínskou vládu v Pekingu.

Eric van Lustbader napsal neskutečně akční špionážní thriller, ve kterém heslo všech výzvědných služeb

„nevěřte nikomu“ je aspoň třikrát podtržené. V tomto strhujícím příběhu nenechal doslova na nikom nit

suchou. Konspirace, zrada, dvojití agenti, trojití agenti, přetvářka, bestialita v jednáních, to jsou všechno

nosné charakteristické prvky této knihy. Čtenář musí být doslova neustále ve střehu. Co se po většinu

knihy zdá být „černé“, je náhle „bílé“, i ty nejzákladnější lidské vlastnosti se pod nátlakem či výhrůžkou

zcela hroutí. V jeho zběsilém tempu není možná radno se příliš pozastavovat nad důvody jednání či činů.

Vydalo nakl. Domino na počátku roku 2014, překlad Michael Havlen.

Bohdan BoboKing Volejníček

NOVÉ TITULY VE FONDECH KNIHOVNY MĚSTA OSTRAVY

Vraní dívka : vraždy a psychoterapie - Erik Axl Sund Jak velkému utrpení dokáže člověk čelit nebo vystavit jiné, než sám přestane být lidskou bytostí a změní se

v netvora? Jak může zklamání ovlivnit duši, osud, život? Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová léčí dva

klienty s příznaky mnohočetné poruchy osobnosti, dětského vojáka ze Sierry Leone a ženu s hlubokými

traumaty z minulosti. Nikdo jim nenaslouchá. Kromě Sofie… Komisařka Jeanette Kihlbergová vyšetřuje

případ mrtvého chlapce, jehož tělo nese známky mučení. Nikdo ho nepostrádá. Kromě Jeanette… Temný

severský psychothriller jen pro silné povahy.

Medvědí tanec - Irena Dousková Tato próza patří do subtilnější, neautobiografické linie autorčiny tvorby. Pozoruhodný je už samotný

syžet: poslední měsíce nemocného Jaroslava Haška na Lipnici. Medvědí tanec však není jenom jeho

příběhem, ale také bohatě strukturovaným portrétem doby.

Píše se rok 1922 a my se ocitáme ve venkovském světě, kam se Hašek uchýlil, aby dopsal své životní dílo.

O Švejkovi sice padne pár zmínek, ale to je vše. Dousková nenapsala biografický román o spisovateli,

který se dočkal světové slávy až po smrti. Daleko víc ji zajímá existenciální situace vyhasínání sil někoho,

kdo se po celý život bohatýrsky bavil, provokoval, a ještě o tom uměl vtipně vyprávět a psát.

Proč existuje svět? : existenciálně detektivní pátrání - Jim Holt Titul a podtitul knihy zcela přesně charakterizuje ústřední téma této monografické práce. Nejde o práci

odbornou, filozofickou či kosmologickou, nýbrž psanou z živé osobní potřeby a určenou všem, kdo si

někdy položili otázky typu „Proč je svět?“, „Proč jsem já?“, „Existuje Bůh?“. Autor soustředěně a

takřka umanutě zkoumá záhadu existence, kterou formuluje do základní otázky: „Proč je něco spíše než

nic?“ Nejprve provede základní obhlédnutí obzoru, tj. načrtává, jak k záhadě existence přistupovala v

dějinách filozofie a teologie.

Přišla z moře - Miloš Urban Jednoho dne se na pláži v jihoanglickém městečku objeví tajemná krásná dívka oděná jen v plavkách,

která zjevně vyšla z moře. Je promrzlá, nikoho nepoznává, na nikoho nereaguje. Místní noviny v tom vidí

senzační zprávu okurkové sezóny. Mladý novinářský elév z Prahy, který je v Anglii na stáži, má o dívce

napsat reportáž. Když dorazí do policejní cely, zdá se, jakoby ho dívka poznávala. Ukáže se však, že tato

skutečnost může být životu nebezpečná. Inteligentní román noir jako odpověď současným krvavým

krimi thrillerům.

Ve stínu černých ptáků - Cat Wintersová V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka.

Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s

přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San

Diega. Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají

útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley

považuje za podvodníka.

Karel IV. - Tajný deník - Josef Bernard Prokop Více než šest století uplynulo od chvíle, kdy Karel IV., český král a římský císař, svěřil své myšlenky a

nejhlubší pocity pergamenu. O jeho oficiálním životě bylo napsáno mnoho, jeho osobní zpovědí, která

však měla zůstat utajena veřejnosti, ale řízením osudu opět spatřila světlo světa, je Tajný deník. Jemu

svěřil své vzpomínky na dětství, na milovanou matku, královnu Elišku Přemyslovnu, a na svého otce,

českého krále Jana Lucemburského, se kterým měl velmi komplikovaný vztah. Jeho myšlenky patřily i

jeho čtyřem ženám, jež všechny vroucně miloval, a dětem, zejména malému synkovi, pozdějšímu českému

a římskému králi Václavovi IV.

Čtrnáctý ročník Noci s Andersenem se uskutečnil také v Knihovně města Ostravy a jejích

pobočkách. V knihovně na Fifejdách nocovalo 15 dětí spolu s knihovnicemi ve společnosti literárního

hrdiny Vrťapky a jeho přátel. Téma Noci bylo detektivní.

V první části večera se v knihovně sešlo 45 dětí v doprovodu knihovnic ze tří poboček Obvodu 1:

Daliborova, Přívoz a Fifejdy. V programu, který připravila Městská policie, se děti dověděly základní

informace o práci policistů, ale i o tom, jak se zachovat v případě nebezpečí a mohly si vyzkoušet výstroj

nebo například potěžkat policejní pistoli. Po občerstvení, které pro všechny děti letos zajistila společnost

McDonalds, se účastníci Noci s Andersenem vrhli na řešení detektivních případů komisaře Vrťapky.

Na pobočce Fifejdy si děti ověřovaly své detektivní schopnosti v sedmi zkouškách. Protože se všem

podařilo uspět na výbornou, společně se vrhly na pátrání po zákeřném zločinci Zlokrtovi, který komisaři

Vrťapkovi neustále uniká.

Na závěr Noci si děti zazpívaly písničku o Vrťapkovi, která byla složena pro letošní Noc

s Andersenem v knihovně v Kostomlatech, a ve zpěvu se pokračovalo dál s dětským Karaoke. Spát se šlo

až po půlnoci a děti usínaly při četbě z knih o Vrťapkovi, menší děti u knížky Verunka a drak od autora

Vhrsti.

V sobotu se děti rozcházely domů po společné snídani, kromě velkého zážitku z nocování

v knihovně si odnášely památeční andersenovskou pohlednici a diplom komisaře Vrťapky.

Mgr. Tereza Roháčková, Mgr. Světlana Honzková