Časopis pentagram, rok 2015, číslo 1

Pentagram2015 ČÍSLO

Lectorium Rosicrucianum

1

ŠéfredaktorPeter Huijs

RedakceKees Bode, Wendeli jn van den Brul,Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe,Peter Huijs, Hans Peter Knevel, FransSpakman, Anneke Stokman-Griever,Gerreke Uljée, Lex van den Brul

DesignStudio Ivar Hamelink

SekretariátKees Bode, Gerreke Uljée

Adresa redakcePentagramMaartensdijkseweg 1NL-3723 MC Bilthovene-mail : [email protected]

AdministraceMedzinárodná škola Zlatého Ružokríža,Lectorium RosicrucianumMasarykova 1 2SK-040 01 Košicee-mail : [email protected]

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Křesomyslova 599/8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : [email protected]

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Nové sady 676/4CZ-602 00 Brnoe-mail : [email protected]

www.lectoriumrosicrucianum.org

K překladu použito:německé vydání Pentagramm 4/201 4anglické vydání Pentagram 6/201 4maďarské vydání Pentagram 6/201 4

VydavatelMezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Křesomyslova 599/8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : [email protected]

Autor© Stichting Rozekruis PersBakenessergracht 5NL-2011 JS Haarleme-mail : [email protected]

Kopie ne bez písemného souhlasu

Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit nanovou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolemznovuzrozeného člověka, nového člověka.Je však také symbolem universa a jehověčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, jeliuskutečněn v životě. Teprve tehdy, kdyžčlověk uskutečňuje pentagram ve svémmikrokosmu, ve svém malém světě, teprvepak vstoupil na stezku transfigurace.

Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,aby do této nové doby vstoupili uskutečněnímvnitřní, duchovní revoluce.

Časopis Mezinárodní školyZlatého Kříže s RůžíLectorium Rosicrucianum

mailto:[email protected]




http://www.lectoriumrosicrucianum.org



http://www.rozekruispers.com

Pentagram

Ako môžeme my, ľudia 21 . storočia žiť a zmeniťsa, aby sa pre ľudstvo ako celok mohla otvoriťnová životná perspektíva? Pred štyristo rokmisa objavil i v južnom Nemecku klasické spisyRužokríža. Ide pritom o texty, ktoré vyzývalivzdelaný svet Európy na „celkovú celosveto-vú reformáciu“. Príbeh Chymische HochzeitChristiani Rosenkreuz Anno 1459 (Chymickásvadba Kristiána Ružokríža Rok 1459) (1 61 6)popisuje alchymickú cestu zasvätenia Chris-tiana Rosenkreuza, jeho premenu podľa Ducha,duše a tela a stávanie sa nesmrteľným člove-kom. Veľký spirituálny impulz týchto písiemneprerušene pôsobí až dodnes.

Toto vydanie Pentagramu obsahuje prí-spevky v kontexte Famy400. Zaznieva v ňominšpirovaný entuziazmus a spolupráca tých,ktorí bol i oddaní mladému Bratstvu, bratov,ktorí – hlboko skúmajúc vo „veľkom zázraku,ktorým je človek“ – vedeli oslobodiť potenciál,ktorý leží ukrytý v neznámej, duchovnej polo-vici človeka ako mikrokozmos. A v sérii OBRA-ZY SVETA ukazujeme vyobrazenia z diela odDaniela Möglinga Weisheitsspiegel des Rosenkreuzes (Zrkadlo múdrosti Ružokríža), ktoréje nazývané tiež „štvrtým manifestom“.

Hledání neočekávaného 2

Propoj schopnost myšlení

s duší

Trojnásobné matram rosikru

ciánů – jeden vznešený trojú

helník 5

Gottfried Arnold a Rosi-

kruciáni 11

Obrazy světa: Čtvrtý ma-

nifest 20, 30, 31, 41, 52

Hledání duše světa a ohnivé

monády 21

Johann Valentin Andreae

v Bebenhausenu 32

Tajemství Famy 42

Obálka: Maľba na sklev Chráme v meste Cob-städt, Nemecko © CTHOE

Číslo 1/2015

2 Pentagram 1 /201 5

K do jsou vlastně rosi

kruciáni?Čím se zabývají?Jak jemožné,že jsoupo staletí aždo dnešního dneuchvácenijednou ideou? Jednou filosofií? Jednímnáboženským proudem? Jednou životní cestou? Co vlastně rosikruciány oduševňuje? Dalo by se říci, že základnímyšlenkou rosikruciána, která až dodnešního dne neztratila nic na síle

a platnosti, je výzva: „… člověče, pochop

přece konečněsvouušlechtilosta svounádheru,a pochop,

proč jsinazýván

mikrokosmem, a jak

daleko se rozprostírá tvé umění

v přírodě…“ Šlechtickýstav a nádheru, případně vznešenost,ke které je volán každý člověk nazákladě svého složení a původu a jakje sám schopen transformovat se na

Hledání neočekávaného

Oratorium-Laboratorium od Heinricha Khunratha. Nalevo prosí alchymista o spojení s bož-ským světem, o duchovní inspiraci. Napravo je svět alchymie, transformace duše, a vestředu oltářní tabule se čtyřmi hudebními nástroji a mnohými měřícími přístroji: světtěla, lidské osobnosti, která se na oba vylaďuje. (1 609)

3

božského člověka,který je v bytosti…

Citát jezlomkem,mnohýmipokládaný zamysteriózní,z detailního duševníhomajetku neznámého přetrvávajícího bratrstva. Ale několikstudií ukazuje překvapivoustopu v čase od lidí, kteří byli ve větší nebo menší míře spojeni s Křížems Růží – učenců, umělců, lékařů, filosofů a všech jiných, kteří stáli méněna veřejnosti, lidí společnosti. Jméno

Kříž s Růží jemožné vztaho

vat na bratry Kříže

s Růží,kteří žiliv roce1614v Německu.

Křížs Růží,

rosikruciánství,

však nenív tomto smyslu

jménem seskupení,ale signaturou člověka hle

dajícího velké mystérium, před kteréví, že se postavil: aby odhalil, proč jenazýván mikrokosmem – co znamenáspojení malého s velkým, toho nahořes tím dole, vnitřního s vnějším…

Hledání neočekávaného

Radioteleskop, který zachycuje a zesiluje elektrické signály z kosmu, použitý při vý-zkumu hvězd a systémů mléčné dráhy, černých děr a průzkumu kvantového světa.© NASA/JPL-Caltech


Stopa do minulosti ukazuje například také na starou egyptskou a hermetickou moudrost. Také v jiném směrupodél časové osy, až do dnešního dne,existují rosikruciáni, ti, kteří přešli od„zkoumání přírody a jak daleko se v nírozprostírá umění člověka“ k uplatnění zákona, magie, umění, které se naučili a poznali. Rosikruciáni jsou protočasto spojováni s alchymisty, zabývajícími se zhotovováním mysteriózníhokamene mudrců nebo výrobou zlata.

Magie Kříže s Růží se však nachází na zcela jiné úrovni. Po pečlivémpozorování a učení se o člověku –jeho vztahu k přírodě, jeho místě vestvoření a jeho vztahu ke zdroji všeho,VeškerenstvuOtciMatce nebo Bohu,nakonec jedná, tím uskutečňuje transformaci.

Transformaci od nižšího k vyššímu, od pozemského člověka k mikrokosmickému člověku, žijícímu veVšezjevení v živém vztahu člověkak Bohu.

To je význam za pojmem Křížs Růží: přibít růži na kříž. Růži, vše

vyšší, co v člověku spočívá skryté,projevit ve vlastním životě: procestransformace. Proto může být každý,kdo to činí, nazýván rosikruciánem.Bratry Kříže s Růží může člověkvidět jako živé vzory transmutace,kterou prošli, studovali a do nejmenšího detailu popsali právě onou zdánlivě nepochopitelnou nebo symbolickou řečí. Se silou vyzvali lidstvo, abypřece dospělo k poznání své vlastníbytosti a účelu, je to zaznamenané

a známé jako Fama Fraternitatis,vzkaz nebo volání Bratrstva Křížes Růží. A ve formě příběhu Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze vidíme formuli nebo poselství oda pro člověka, který přechází k prácina velké transmutaci, alchymickésvatbě.

Co je tak zvláštního na poselstvírosikruciánů, na čem je založeno, cozahrnuje tento proces, co se dělo povolání bratrů v roce 1614, jak probíhá spojení od té doby do současnosti? A: Jsem vlastně já sám třeba také„rosikrucián“?

Po pečlivém pozorování a učení o člověku – jeho vztahu k přírodě,jeho místě ve stvoření – přechází magie Kříže s Růží nakonec k trans-formaci.

5

M oderní Kříž s Růží na toto volání nyní rovněž reaguje, a rea

goval už před 400 lety. Fama Fraternitatis, Volání Bratrstva Rosikruciánůz roku 1614, začíná slovy:

„Moudrost je pro lidi nezměrnýmpokladem, protože je vydechovánímbožské síly a paprskem Jeho nádhery.Je odleskem věčného Světla, neposkvrněným zrcadlem božské moci a příkladem Jeho dobra.

Ona učí lidi řádu, vhledu, spravedlnosti a síle. Ona vyhloubává zahalenáslova a je schopná rozluštit tajemství.Znaky a zázraky zná již předem a ví,co přináší budoucnost.“

Moudrost spočívá v srdci a v hlavě. Cesta k duchovnímu probuzení,začátek moudrosti se nachází v srdci.

Tady platí: „Co nezná srdce, neproniká do hlavy.“ „Přijít ke Gnosi“ znamená osvobození přímého vnitřníhopoznání, které můžeme také nazvatpoznání srdce. Čtvrtého dne Alchymické svatby čte Christian Rosenkreuz následující nápis na descekašny v zahradě: „Hermes je prazdroj. Kdo může, ať ze Mne pije.Kdo chce, ať se ve Mně očistí. Kdose odváží, ať se vrhne do Mých hlubin. Pijte, bratři, a žijte!“

Hermes říká o Gnosi: „Gnose jenaplněním poznání, které je Božímdarem. Gnose dobra je jak božskéticho, tak i ztišení všech smyslů.“

Ztišení všech smyslů znamená, žetam, kde se lidský pohled, obyčejnězaměřený ven, obrátí dovnitř, tam kde

Propoj schopnost myšlení s duší

Propoj schopnost myšlenís dušíTROJNÁSOBNÉ MANTRAM ROSIKRUCIÁNŮ –JEDEN VZNEŠENÝ TROJÚHELNÍK

Moderní doba se rychle mění, je pomíjivá a tím nás znejisťuje. Protovidíme, jak mnozí hledají kořeny, duchovní spojení, bod těžiště. Hle-dání je zrozeno tímto voláním, je jeho reakcí. Spisovatelé a filozofovése jím nechávají inspirovat. Mnoho proudů na ně reaguje, každý svýmvlastním způsobem, a zároveň hledají vzájemné spojení a souznění.Určité duchovní volání zní všemi lidmi.


člověk překoná svůj osobní zájem,pozná své ego a postaví ho do pozadí,tam vzniká božské ticho. V tom tichu,v tom neposkvrněném zrcadle srdcese odráží Gnose, poznání, moudrost,která je božským darem lidem.

Ve vyprávění Famy Fraternitatisse dostávají bratři Kříže s Růží dohrobky Christiana Rosenkreuze a nalézají tam slova: Ex Deo nascimur, inJesu morimur, per Spiritum sanctumreviviscimus.

Ponořením se do hloubky našehosrdce zakoušíme novou sílu, božskouatomární sílu. Výše uvedená slova,která tam nacházíme, nejsou jednoduše odříkávaná. Ona znamenajívkročení do hrobky a spojení ses božskou trojnásobností, která odtud vyzařuje, která se lidí dotýká,pozvedá je, mění a transfiguruje.Je to trojité mantram s hlubokým,gnostickým významem.

Účinek božské trojice „Otec, Syna Duch Svatý“, tohoto božského trojúhelníku, do nás sestupuje. Dotýká senás a protéká třemi svatyněmi srdce,hlavy a pánve. Odráží se v lidském

trojúhelníku, který v nás povstávámezi srdcem, hlavou a rukama v obnoveném cítění, myšlení a jednání.

„Z Boha zrozen“ je výrazem pročlověka, který sám sebe rozpoznávájako mikrokosmos a v něm vloženýbožský princip poznává jako možnostnového oduševnění. Je výrazem pročlověka, který zakouší, že to podstatné v životě pochází ze ztišené, očištěné a otevřené svatyně srdce, kterýví, že sám k tomu přispívá a je přijatdo božského plánu.

Takový člověk, který o sobě prohlašuje, že je zrozen z Boha, přestodenně vnitřně zakouší svou nedokonalost, svou oddělenost od Světlaa Síly, které jsou od Boha, a cítíkvůli tomu zoufalství. Zjišťuje, jakv každodenním životě popírá svůjbožský původ. Objevuje, že „Světlosvítí v temnotě, ale temnota“ – onsám – „ho ještě nechápe“. Proto jenásledujícím krokem spojení schopnosti myšlení s duší, hlavy se srdcem,vnitřní osvícení vycházející ze srdceskrze Světlo světa, nazývané takéJežíš Kristus.

Tak jistě, jako že kámen padá dolů,tak jistě, jako že voda teče do hlubin,tak jistě je člověk volán,aby objevil svůj nejhlubší základ,prazdroj své lidskosti,svůj božský původ.

7

„V Ježíši umíráme.“ Tato druháčást trojnásobného mantramu se vztahuje k člověku, který osvobozuje svouhlavu od veškeré pavučiny myšlenektak, aby jeho myšlení bylo uspořádané, a který pohřbívá svůj egoismus.Ano, pokud má být naše já někdev nás ukotveno, pak je to jistě v našem myšlení. Všechno, co nás „já“nechává myslet, zaniká svobodněv síle nového oduševnění – v Ježíši.Co přichází na jeho místo? Člověk,který se nechává prostoupit jen těmivěcmi, tématy a událostmi, které jsoupro jeho život a jeho vnitřní cestusmysluplné. Člověk, který dovedlsvé myšlení a cítění do souladu s tím,co je užitečné pro vývoj nové dušev něm. Takový člověk daruje v sebepředání sebe sama Světlu, kterévstoupilo do jeho srdce. On spontánně následuje toto Světlo, dokonceproti takzvanému „zdravému“ rozumu. Pak se v takovém člověku rodí

moudrost a vhled ze srdce ke svatynihlavy. A pomatení a nepokoj se zastaví. Až takto povstanou klid a ztišenívšech smyslů, jak ve svatyni hlavy,tak i ve svatyni srdce, může se božská jiskra v srdci stále více rozhořívata reagovat na kosmické volání Gnose.Tak člověk, nasměrovaný na zrcadlove svém srdci a veden moudrostí vesvatyni hlavy, může dospět k novému jednání. Tehdy bude tento člověk„znovuzrozen skrze Svatého Ducha“.Toto je třetí část mantramu. On poznává, že moudrost je neocenitelnýmpokladem, protože je dechem božskésíly a paprskem Jeho nádhery, kterýho učí řádu, vhledu, spravedlnostia síle. Klasičtí rosikruciáni označovali tento trojitý proces slovy, „s otevřeným srdcem, s obnaženou hlavoua bosý vyjít vstříc slunci“. JedinečnostKříže s Růží, jak klasického, tak i současného, tkví v jeho hloubce, v jehoproniknutí až k prameni. On pracuje

V jednotě nového oduševnění se můžeme rozloučit s našimi přesvěd-čeními, se všemi tradicemi, které nás formovaly, a dokonale se otevřítpro druhé.



„ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého“.

Kříž s Růží se drží původního pramene, chápe sebe jako zprostředkovatele a hledí jen k cíli, který je spojeníms pramenem všeho života. Kříž s Růžízná nejhlubší základ, cestu k němu a jemu věrný. Proto zahrnuje a prostupuje Kříž s Růží také všechen život. Tadya teď, v naší době, je tak rozsáhlý jakoobloha. Obsahuje pochopení západních mystérií a tím nachází spojení kevšem ostatním zasvěcovacím mystériím. Nebo, jak to vyjadřuje Fama:„Vyhloubává zahalená slova a je schopen rozluštit tajemství.“ Jedinečné na

něm je, že v jeho světelném a silovém poli se probouzí božská jiskrav srdci člověka a může být odhalenacesta k duchovněduševnímu životu.Jedinečná je také jeho služebnost.Tam, kde ve světě protikladů jednasíla pracuje proti druhé, může sílajediného v duševním světě jenomzvětšovat celek. Jinak to ani nejde,protože se pracuje se silou věčnosti.Proto je tato práce, když je prováděna společně, také vždy radostná. Coje pro všechny, je i pro jednotlivce.Co dělá jeden, je pro všechny. Individuální práce je tu zároveň práce prosvět a lidstvo.

Tam, kde ve světě protikladů jedna síla pracuje proti druhé, může sílajediného v duševním světě jenom zvětšovat celek.

9

V jednom vyprávění se ptá mistrsvých žáků: „Jak poznáš okamžik,kdy končí noc a začíná den?“

„Když můžeš odlišit psa od vlka,“odpovídá jeden žák.

„To není správná odpověď.“„Když si už nespleteš fíkovník

s olivovníkem,“ říká druhý.„Ani to není správná odpověď.“„Mistře, tak kdy?,“ ptají se žáci.„Když uvidíte neznámého a v něm

rozpoznáte bratra nebo sestru, tehdyse vyjasní a noc je pryč.“

Rozpoznat bratra nebo sestru v cizím člověku je možné na bázi božskéjiskry v srdci a perly v hlavě, kterébyly vyleštěny jako diamanty silněa zářivě. Ony rýsují siločáry nového člověka v nás. Tento nový člověk

nalézá v každém svého bratra nebosestru. Jelikož božská trojitost „Otec,Syn a Duch Svatý“ uvolňuje v člověku, který se snaží odpovědět navolání a vchází do hrobové komoryChristiana Rosenkreuze, tři novévlastnosti. Jsou to jednota, svobodaa láska.

J. van Rijckenborgh píše v knize„Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze“ o životě, který je možnývstupem do vlastní hrobové komory:„Můžete si snadno představit, že život, který vychází z astrálního poleBratrstva, je velice reálný, velice konkrétní a dokonalý, protože vychází a jeudržován moudrostí, pravdou a věčností; dobrem, pravdou a spravedlností; jednotou, svobodou a láskou,


1 0 Pentagram 1 /201 5

celý dokonale nesený Duchem. Takový astrální život je příčinou zcela jinéskutečnosti než té, kterou známe zdev přírodě smrti.“

S tím se můžeme ztotožnit. Tatojednota vzniká, jakmile vstoupímedo ticha v naší bytosti a v této jednotě se rozloučíme s našimi přesvědčeními, ano, se všemi tradicemi, kterénás formovaly. Můžeme se cele otevřít pro druhé, čistě a pouze skrzejednotu, která je z Boha, která žijev našem srdci, jednotu, která násspojuje se všemi lidmi. Můžemestát vedle druhého a dotýkat se honebo jí hluboce lidským způsobem,protože sami hledáme hloubku, ažk prameni našeho vlastního, opravdového lidského bytí.

Můžeme žít ve svobodě, kteránám byla dána jednotou, ve svoboděevangelia Ježíše Krista, ve svoboděskrze sílu našeho vědomí přenést poselství do šatu naší doby, ve svobodě,která náleží každému člověku.

Tehdy pracujeme v síle a skrzesílu lásky, lásky nového životníhostavu, který je od Boha. V „Alchymické svatbě“ je láska popsána v sedmi písních následovně:„Není nic krásnějšího a vznešenějšíhonež je Boží Láska!Projevení všeho se uskutečňuje skrzeBoží Lásku!Co dlužíme Bohu a našemu bližnímu?Skutečné vyzařování této Lásky!Jak mohou být svět a zlo přemoženy?Jedině skrze Boží Lásku!Kdo zpívá vznešenou píseň Lásky?Všichni, kdo povstali v královskémstavu Ducha.Proto vzniká v srdcích všech, kteřítuto Lásku zažívají,prosba, aby všichni oddělení od Bohamohli vstoupit do tohoto sjednocujícího proudu Láskya tak ve věčnosti poznali pravý životnístav Bohačlověka.Toto je Láska, která činem osvěcujesvět.“

11

J ako vždy důstojně oblečení profesoři university v Giessenu mu

sejí ohromeni přihlížet, jak nemohouani na okamžik upoutat pozornostsvých žáků. Ti bez udání důvodůhoufně opustili přednáškové sály.

Je mlhavý podzimní den roku 1699.Jako oheň se šíří zpráva, že dlouhoočekávaná kniha „Nestranná historiecírkve a kacířů“ je již vytištěna. Povstává veliká touha se s ní okamžitěseznámit.

Konečně se něco děje v tom téměřusnuvším Giessenu!

Věděníchtiví studenti nevěří svýmočím: Velká kniha ve dvou dílech mácelkem 2600 stran. Tím se musítezabývat déle než pár večerů! Jižv obsahu knihy jsou nápadná nepoužívaná, dokonce revoluční jménaa proudy. Tak se mimo jiné setkávajís Nestoriány, Ariány, Manichejskými,

Albigenskými a Bogomily. Poté objevují pojednání o „známém gnostikovi Valentinovi“ a gnosticích, mýtuo stvoření světa dle Ptolemaia – žákaValentina. Mimo to čtou o manifestech Rosikruciánů, Jakobu Böhmovi,Spinosovi, Paracelsovi. Objevují srovnání „kacířských“ spisů Valentinas dílem Jakoba Böhma a Paracelsa –„zakladatele nové teologie“.

Přispěchavším budoucím historikům náboženství se otevírá novýsvět.

MAŠKARÁDA Tento koncentrovanýzájem o dějiny kacířů souvisí s osobností autora.

Gottfried Arnold byl krátce před tímv Giessenu sedm měsíců vysokoškolským učitelem dějin církve a v tomto čase Arnold zadul bouří revolučních idejí a představ skrze zaprášené

Gottfried Arnold a Rosikruciáni

Gottfried Arnold a RosikruciániGottfried Arnold se kolem roku 1 700 v západní Evropě postaral o kul-turní šok. Zveřejněním své rychle se šířící knihy „Nestranná historiecírkve a kacířů“ postavil tento vlivný německý církevní historik jednímrázem všechno na hlavu. Zástupce již staletí vládnoucích církví posta-vil na pranýř jako kacíře a otroky litery, kteří pravdu promrhali a udusilisilnými dogmaty.

Ty, kteří nosili po staletí cejch kacířů a zavržených, ty vidí Arnoldjako „opravdové křesťany“ a „nejcennější svědky Krista“. V rámci to-hoto pohledu jsou bohatě zmiňovány i manifesty Rosikruciánů. Auto-ritativní dějepisectví poprvé přináší manifesty do centra pozornosti.


akademické prostředí. To začalojiž jeho v latině vedenou řečí přijeho uvedení do funkce. Arnoldpředhazoval historikům, že „zamlžili nejenom podstatu křesťanskénauky, nýbrž také její pravý cíl,a tím prokázali potomstvu špatnouslužbu.“

„V dějepisectví můžeme dopodrobna číst o nespočetných odvážně

vylíčených smělých činech duchovní povahy,“ říká Arnold. „Toto takzvané hrdinské jednání povstáváčasto z chamtivosti, pýchy, nestydatosti a je dáváno potomstvuza vzor pod maskou horlivosti.“Zkrátka – měli bychom vědět, žeskoro vše je pouze divadlo, maškaráda, která vznikla z velkého pokrytectví.

Gottfried Arnold,1 666–1 71 4

1 3

Od této chvíle jméno Arnold koluje Giessenem.

Vysokoškolský učitel, který sivěřil natolik, že svou řečí hrubě napadl církevní zřízení, musel jednoduše přitáhnout velký počet posluchačů.Nehledě na to, Arnold v Giessenu nevydržel dlouho.

Bylo mu třicet dva let, když se rezolutně vymanil ze „zatuchlého“, malého, akademického moře. Vzdal sesvé profesury, „z odporu k domýšlivému a ctižádostivému pózování!“

Mezitím je však vzbuzen zájemo jeho ideje, a on se mohl plně věnovat psaní své „historie kacířů“, kterábyla o rok později vydána.

ŽIVÉ SLOVO Jeho působivá „Nestranná historie církve a kacířů“ ozřejmila, jak bylo univerzitní prostředípro Arnolda tísnivé.

Neměl již více chuť na „slovnípotyčky“, jak píše v úvodu.

Tak se Arnold se svou „teologiísrdce“ také definitivně vypořádal sevší akademickou omezeností.

Neboť „teologie srdce nebojujeo pojmy, nenadhazuje žádné pošetilé a zbytečné otázky. Nikoho neoznačuje jako kacíře, neuráží ničísvědomí, neposkytuje ani příjmy anirozkoš, ani pocty ani tituly, a protoje od lidských učenců zavrhovánaa pronásledována!“


Gottfried Arnold (1 666–1 71 4) studo-val teologii a dějiny ve Wittenbergua poté pracoval jako soukromý učitelv Drážďanech. V roce 1 697 se stalprofesorem dějepisu na univerzitěv Giessenu, čehož po osmi měsícíchopět zanechal. Poté opět na čas dá-val soukromé hodiny v Quedlinburgu.Od roku 1 701 až do své smrti v roce1 71 4 je činný na různých místechjako pastor a kazatel. Arnold je zná-mý jako bri lantně a neúnavně publi-kující historik křesťanství, ale – svýmpastorálním dílem – je také známjako význačný zástupce radikálníhopietismu v Německu. Pietisté nego-vali tak jak je to možné všechno svět-ské a jednali z hluboké úcty k ranémukřesťanství.

Usiloval i o osobní obrácení sea praktikovali vnitřní bohabojný život.

Kombinovali ho se zbožným rodinnýmživotem a zachováváním svěcení ne-děle. Mezi předchůdci pietistů nalé-záme známá jména lidí, kteří po celýsvůj život zastupovali praktické a bo-habojné křesťanství. Jakob Böhme jejedním z nich, stejně jako JohannesArndt – jeden z inspirátorů JohannaValentina Andreae, autora rosikrucián-ských manifestů.

Vedle své vědecké a pastorálnípráce v Německu byl Gottfried Arnoldaktivní jako člen „Filadelfského bratr-stva“ v Holandsku. To bylo následov-níkem britské „Filadelfské společnosti“,která vznikla na základě inspirace lé-kaře a duchovního Johna Pordagea známé mystičky Jane Leade.

Hlavním cílem Filadelfského bratr-stva bylo studium a praktické následo-vání díla Jakoba Böhma.


„Je to srdce, které cítí Boha, a nerozum,“ tvrdí Arnold.

To je jeho pracovní motto v tétomonumentální dějepisné práci o křesťanství, která vzniká v opačném světlecírkve, „která stále víc upadá“. Chcenechat hovořit ty nejstřízlivější skutečnosti, a především sílu živého slova, která je jako neustále přítomnýproud stále přítomna za všemi věcmia dle jeho názoru právě skrze„kacíře“ promlouvá nejjasněji.

Jako mystickopietisticky nasměrovaný člověk obdržel Arnold svouživotní inspiraci své zkušenosti Sophie

od „věčné moudrosti“, která není ničím jiným než „jemným, láskyplnýmnádechem a šeptáním, které neočekávaně a nehledaně prochází duší, pokudje tato tichá“.

Odvolává se zde na tajemnéhognostika Šimona Mága a jeho básněpro jeho stále inspirující Helenu. Podle Arnolda je Helena náznakem božského mystéria. Ona je – alchymickyviděno – prima materia, prazákladvšech věcí a první působení božskémysli. Ona je Sophií, božskou moudrostí, která „líbá lidskou duši“ a dává jípodmínku: „Pouze v případě, že člověk

Titulní strana Nestranné historiecírkve a kacířů odzačátku Novéhozákona do roku1688 od Gottfrie-da Arnolda. Frank-furt, 1 699.

1 5

dokazuje, že se osvobodil ode všechsvých výtvorů a sebelásky, jinak nemůže dosáhnout žádné nové stupněsvé nádhery.“

Na duchovní cestě jde o duchovnísvatbu s touto Sophií.

Tohoto „božského šatu“ lze podleArnolda lépe dosáhnout než ho pojmenovat. „Proto je správné o tompomlčet,“ neboť se dá reprodukovatjen „slovy beze slov“!

NESTRANNOST Arnold píše svouknihu s pohledem nezávislého, kterýstojí mimo strany. Je jako separatista,

který se pomocí inspirace Sophie nepodřizuje tradičnímu posuzování. Toje význam titulu: „Nestranná…“.

Znamená to popisovat dějiny bezpodřizování se předsudkům, bez cejchů a klišé, které jsou platné už celouvěčnost. Staví vše radikálně na hlavu.Ti ortodoxní jsou vlastně kacíři a tidřívější kacíři jsou „pravými křesťany“.

Arnold staví naproti smutně vypadajícímu obrazu historického křesťanství v jeho nekonečných disputacích nadhistorický princip nebolipřímé duchovní zažití. Je přesvědčeno tom, že pouze historik, který osobně zažil, co je „vnitřní osvícení“, jeschopen vypracovat správný historický popis křesťanství. Jinak mubude chybět nejdůležitější kritériumk tomu, aby rozpoznal pravdu. Takje také v jeho historii kacířů prostorpouze pro lidi, kterým jediné kritérium postačuje, na to Arnold přistupuje: Dokazuje práce nějakého autoravíru v pokoře a praktické zbožnosti?On nebo ona se někdy mohou mýlit,jen když se „její nebo jeho srdce stálenachází v nebeském Jeruzalému.“

JOHANN VALENTIN ANDREAE Takovým mužem plným „pokory a zbožnosti“ je Johann Valentin Andreae,autor rosikruciánských manifestů.

Arnold ho představuje jako „mimořádně vědoucího muže a jedinečnéhoobhájce utlačované pravdy“. „Dopis


Goethe o Arnoldovi: Zažil jsemvelký vl iv jedné významné knihy,která se mi dostala do rukou, bylato Arnoldova „Historie církve a kací-řů“. Tento muž není jen reflektujícímhistorikem, ale současně zbožnýma citl ivým. Jeho smýšlení velmi sou-hlasí s mým, a co mne na jeho dílezvláště zaujalo, bylo to, že jsemo mnohých kacířích, kteří byl i do-posud představováni jako pomateníči bezbožní, získal příznivý dojem.Duch odporu a příklon k paradoxůmje v nás všech. Pilně jsem studovalrůzná mínění, a protože jsem častoslýchal říkat, každý člověk má na-konec své vlastní náboženství, takmi nepři jde nic přirozenějšího, nežže si mohu také sám vytvořit vlast-ní, a to jsem učinil s mnohou rados-tí. Novoplatonismus byl základem;hermetika, mystika, kabala mi tutaké přispěla, a tak jsem si vytvoři lsvět, který vypadal dost neobyčejně.


z Holandska“ Arnolda přesvědčil, žeAndreae je autorem „knihy dlouhodržené v tajnosti, kterou se známásekta rosikruciánských bratrů dostává na veřejnost“. Arnold věnuje rosikruciánům a jejich manifestůmsedmnáct stran. Popisuje tu mimojiné původ spisů, polemiku okolo

původce, pochvalu spisům i nepřátelské reakce na ně – vše s podrobnýmuvedením pramenů.

Arnold nám s velkým soucitemsděluje, jak se Andreae cítí být nucen od svého původního programudistancovat (z bezpečnostních důvodů), aby dal formu novému cíli:

Pravá AlchymieGottfried Arnold obšírně cituje z FamaFraternitatis.

Zajímavé je, že vybral následujícífragment z Famy, aby bonafidní alchy-mii Rosikruciánů háji l proti učencům,kteří záměrně předkládali falešné vy-světlení.

Fama: Co se především v našídobě týká bezbožné a falešné výrobyzlata, tak tato převládla takovou mě-rou, že především mnoho zpustlýchposedlých, kteří jsou zralí pro šibeni-ci, tím provozuje velké lotroviny, a jepodnětem ke zneužití zvědavosti a leh-komyslnosti mnohých. Dokonce ro-zumní l idé míní, že přeměna kovů jevrcholem a korunou fi losofie a že ob-zvláště příjemný by byl ten Bůh, kte-rý by mohl dělat velké hromady zlataa hroudy zlata, zatímco ještě takédoufají, že lehkovážnými přánímia dojemně rozmrzelým přetvařová-ním přemluví vševědoucího Boha,který zná srdce.

Tak tímto veřejně svědčíme, žeje to falešné a že s pravými fi losofysi to stojí tak, že výroba zlata je proně maličkostí a jen vedlejší věcí; v po-rovnání s tím mají asi ještě tisíc lep-ších věcí!

Říkáme s naším milovaným Ot-cem C. R. C. :

„Pryč se zlatem, když to není neo-mezené zlato!“ Neboť ten, pro které-ho se odkrývá celá příroda, se nera-duje z toho, že může dělat „slunce“nebo, jak říká Kristus, „že je mu po-slušen ďábel“, nýbrž se těší z toho,že vidí otevírat se nebesa a vystupo-vat a sestupovat anděly Boží a že jejeho jméno zapsáno do knihy života.

Také prohlašujeme, že pod jmé-nem „Alchymie“ se objevují knihya obrazy, které jsou urážkou pro čestBoží; tyto budeme ve své době paktaké jmenovat a těm čistého srdceo tom dávat přehled. Všechny učen-ce žádáme na podobné knihy dávatpečlivě pozor, neboť protivník nikdyneupouští od toho, být plevelem k za-sévání, dokud tomu ten, který je si l-nější než on, nezabrání.

Komentář od Arnolda:Navzdory tomuto vysvětlení jsou

však autoři Famy považováni za bru-tální alchymisty, a tím jsou takoví l idéu mnohých postaveni do špatnéhosvětla.

Proto nakresl i l slavný francouzskýastronom Gassendi obraz fantóma to-hoto bratrstva s alchymií, magií a ka-balou. (Gassendi měl rozepře se zná-mým anglickým alchymistou RobertemFludem, ve kterých absolutně odmítlnáboženské dimenze alchymie.)

1 7

„Musím se sice tohoto bratrstvavzdát, ale nikdy opravdového, křesťanského poselství, které pod Křížem voní po růžích a pevně rozhodnuto se odvrací od zloby světa, s jehoomyly, pošetilostí a marnivostí. Vevšech dobách jsem připraven se rozhodnout se všemi zbožnými, chápajícími a tvůrčími lidmi pro takovébratrstvo. (…) Chci nést kříž Krista,chránit jeho řád a následovat jeho

životní pravidla. Jako Kristus chci žíti zemřít.“

SVĚDEK PRAVDY Gottfried Arnoldpíše svou historii kacířů v německéřeči, obrací se na občany své země.Uveřejňuje ji jako knihu pro každého – v řeči každého. S tím jde pakruku v ruce, že vytvořil soupis 180„nejlepších a téměř zapomenutýchsvědků pravdy“. Tyto svědky poznal


Tento obrázek z „Památky starého křesťanství [T]“ z roku 1 702 není ničím jiným nežrevolučním. S odkazem na citát z knihy Židům (11 , 33–39) vidíme vlevo ty, kteří zasvětilisvé srdce duševnímu životu, vpravo ty, kteří o tom sice mluví, ale jejich srdce od tohozůstala daleko. Citát z Matouše 25: 8–9 odkazuje na podobenství o moudrých a pošeti-lých pannách.


na svých četných výletech a cestáchjako „skryté přátele Boha“.

Není divu že je mezi nimi jmenován Johann Valentin Andreae, jakoži Dirck Volckertszoon Coornhert,Jan Amos Komenský a z Utrechtupocházející pietistický básník Jodocus van Lodenstein. Jsou tu také lidéjako doktor Brellerus z Hamburku,který „zaníceně obhajoval“ spisy

Johanna Arndta, nebo kazatel Mollerus z Flensburgu, který se obětavě„nasadil pro chudé“ a byl „jedinečným vzorem“ pro jeho společenstvívěřících.

Také sedmnáct žen se nachází naArnoldově soupisu, „ženy, které propravdu mnoho trpěly, obdržely božské dary nebo byly Bohem osvícenya vedeny“.

Ve své Historii církve a kacířů uvá-dí Gottfried Arnold Rosikruciánskoumodlitbu v holandštině, která v sedm-náctém století j iž po deseti letí obíhalaHolandsko a Angli i :

Samotná řeč k Bohu od BratrůKříže s Růží: Jesus mihi omnia. Ó Tyvšudypřítomný, který jsi jen dobrý:vzpomeň si – prosím Tě – že jsemhmotou a povstalý ze země jako mlha,která může být rozptýlena tvým nej-menším dechem. Dal jsi mi duši a zá-kony, aby jí vládly, ať Věčné pravidlo,které jsi ustanovil jako první, mne za-vazuje k tomu, dbát s péčí Tvé slávyna všech mých cestách.

A protože Tě nemohu zcela znát,zveleb Tebou nejen můj rozum, alei mou nevědomost. Ty jsi vším, co jedokonalé, Tvé projevení mě učini lošťastným, ó božský! Ó Bože, Ty nej-vyšší Stvořitel i , ať se ti zalíbí připus-tit tyto projevené skrytosti ; ne k mé,ale k Tvé slávě – jako by to byly Tvédary. Prosím Tě, nejmilostivější Bože,aby tyto nepadly do rukou nevědo-mých, závistivých l idí, kteří pravdusnižují k Tvé potupě, a pověz jim, ženení dovoleno to, co zjevi l Bůh, učinitveřejným.

Ale fi losofové Kříže s Růží pozved-l i tuto skrytost na hruď Boha.

Skrytost, kterou jsem se opovážilučinit veřejnou: prosím božskou Troj-jedinost, aby to mohlo být vytištěno,jak jsem to napsal, aby pravda nemoh-la být zatemněna frázemi – dobrý Bože,mimo Tebe není nic.

Ach, proudy v mé duši. Svlaž jeSvou milostí, osvícením a projeve-ním, nech mě k Tobě lnout. Těší Tě,že Tě člověk uznává jako svého králea že neskrývá med poznání, který jsimu zjevil . (R)

Jsem spokojen s tím, co jsi mi dal;dobrý Bože, sviť do mé duše, dej miTobě milé srdce, neprosím o více, nežjsi mi j iž dal; a ať mi to samé můžebez pohany zůstat. Ochraňuj mnepřed ďáblem a lidskou lstí a před stra-chem ze smrtelnosti, který se pokoušímou duši dovést do nízkosti a zničit j i .Kéž má důstojnost prodlévá v ušlech-ti lé výši, tímtéž pohrdaje. Osvoboďmne od mne samotného a naplň mneTebou. Sešli Své požehnání do těchtoobou, do vědomí, abych byl opravdudobrý a moudrý, a pro věčnou prav-du Tvé věci. Dopřej mi je a učiň mnevděčným. KONEC

1 9

Jako druhé stojí na soupisu ženjméno Tanneke Denys, dcera barvířelátek z Bloemendaalu u Haarlemu,„která byla již od mládí vedena pozoruhodným způsobem Bohem, takžemohla psát hlubokomyslná pojednánío současném úpadku v církvích. Jejímyšlenky se shodují s myšlenkamiJakoba Böhma. Vydala o tom dokonce knihu s titulem Křesťanský květLilie, načež musela strpět velmi kritické komentáře ze všech stran. Soupis nám zprostředkovává obsáhlýdojem „Sancta democratia“ od Gottfrieda Arnolda, a jak vidí v praxi teologii srdce také skutečně jako teologiisrdce každého člověka.

Je těžké obsáhnout ve slovech přínos Gottfrieda Arnolda ke spirituálnímu vývoji lidstva.

„Jeden z nejlepších historiků všechdob,“ tak ho označuje Gilles Quispel.Časté označení je „patron kacířů“,a další v něm zase více vidí radikálního pietistu.

Možná je nejlepší charakteristikoumísto v jeho vlastní galerii „svědkůpravdy“. Vysvětlení by pak mohlo znít:

„Zaníceně argumentoval pro novýpohled na dějiny církve, které byly

rozhodující téměř po dvě tisíciletí.“Urovnal cestu pro nezaujatý pohledna Gnosi. Známí filosofové a básníci – mezi nimi Goethe – se díkyněmu naučili znát Gnosi a poznalise v jeho popisu Gnose: „opravdovédovršení člověka moudrostí v božských věcech“.

Zdroje:Pleun van der Kooij, Fama Fraternitatis,oudste manifest der rozenkruisersbroeder-schap bewerkt aan de hand van terugge-vonden manuscripten, Haarlem 1 998.Govert Snoek, De rozenkruisers in Neder-land, Haarlem 2006.G. Quispel, De hermetische gnosis in deloop der eeuwen, Haarlem 2003.Gottfried Arnold, Giessener Antrittsvorle-sung, jako i další dokumenty z jeho dobyv Giessenu, (Hans Schneider her.), Leip-zig 201 2.Gottfried Arnold, Unparteyische Kirchen-und Ketzer-Historie 1 a 2, Frankfurt amMain 1 729.Walter Nigg, Heimliche Weisheit, Zürich/München 1 987.D. Blaufuss & F. Niewöhner (her.), GottfriedArnold, Wolfenbütteler Forschungen, Wies-baden 1 995.Clasina Manusov, Spinoza en de erfenisvan Jakob Boehme, Leiden 1 987.V Holandsku se nachází obsáhlá sbírkadíla Gottfrieda Arnolda v BibliothecaPhilosophica Hermetica v Amsterdamu,www.ritmanlibrary.com



Sub umbra alarum Tuarum. Těmito závěrečnými slovy Famy Fraternitatis začíná„Zrcadlo veškeré moudrosti Kříže s Růží“. Tato kniha, kterou jsme vybrali pronaše „Obrazy světa“, je považována za čtvrtý manifest Bratrstva Kříže s Růží.

Pseudonym autora, Theophilus Schweighardt Constantiensis, je výmluvný: stálétiché srdce přítele Božího. Muž za ním je učenec Daniel Mögling, dobrý známýJohanna Valentina Andreae a Tobiase Hesse. V roce 1611 začal na univerzitěv Tübingenu se svými „pansofickými studiemi“. Tam byly v té době vytvořeny

manifesty. Mögling byl zběhlý v oborech matematika, medicína, chemie,astronomie a perpetuum mobile. Zrcadlo napsal podle vlastního sdělení „během

půl dne“ pro jednoho přítele, a je to nádherný pamflet, plný nového životníhopostoje, hluboké znalosti a láskyplného vyučování.

Tyto obrazy jsou ikonami klasického Kříže s Růží.

O B R A Z Y S V Ě T A

Č T V R T Ý M A N I F E S T

21

M oudrost,“ jak říká Šalamoun,„je nesmírný poklad lidstva,

protože je to dech božské síly a záření velkoleposti Všemocného.

Je to lesk věčného Světla, neposkvrněné zrcadlo božské moci a obraz jeho dobra. Učí lidi disciplíně,poznání, spravedlnosti a síle.

Zkoumá zastřená slova a umí odkrývat tajemství. K tomu zná znamenía zázraky a ví, co přinese budoucnost.“

To se říká v předmluvě, kterouuvedlo Bratrstvo oficiální vydání Famya Confessia, v roce 1615, kdy bylyvydány. Kromě jiného vysvětluje, žetento poklad byl před pádem kompletní částí našeho prvního otce Adama:

„Ačkoli v důsledku žalostnéhopádu prapůvodního lidstva byl tentonádherný klenot moudrosti ztracena do světa vstoupila ještě temnotaa nepochopení, probudil pán Bůh nejednou tuto moudrost v některýchsvých přátelích.

Nevěřím, že by mohl být nalezen někdo, kdo by si ze srdce nepřál

a nedychtil po spolupodílení na tomtoušlechtilém pokladu. Protože to nemůže být v žádném případě náhoda,že by Bůh sám daroval tuto moudrosta poslal Ducha Svatého z výše, zveřejňujeme toto tištěné pojednání, totižFamu a Confessio slavného BratrstvaKříže s Růží k horlivému čtení, abytaké každý, pokud je vědoucí, snadnomohl nahlédnout a pochopit, co je tímzamýšleno dnes a v této době.“

LÁTKAA DUCH Úvahy, které zveřejňujeme v Pentagramu, se většinouvztahují k událostem týkajícím se vývoje osobního nebo kolektivního vědomí. Je to správné a důležité, protože zde začíná vysvobození, nejenomz naší osobní, lidské bezmocnosti,nýbrž i z problému světa.

Kromě toho je pravidelně v hrubých rysech naznačován obraz velkého kosmického světa a společnéhoživota.

V současnosti jsou svět a společnost dvě velmi rozdílné věci.

Hledání duše světa a ohnivé monády

Hledání duše světaa ohnivé monádyVelký kosmický prostor a moderní společnost, jak se v současné doběukazují, jsou dvě reality, které se zdají od sebe velmi vzdálené. Přestoby se měly moci vrátit z jednoho společného bodu, který spočívá vevšem zjeveném, k harmonické jednotě.

„


Svět, považovaný za soužití, zaspolečenský styk lidí, kteří jdou svoucestu života – to je a zůstává svízelným celkem.

Ale svět jako stvoření, kreacenepoznatelného, to je něco docelajiného!

Ze všeho nejdříve je to hierarchieusilujících a dolů sestupujících sil,které vychází z Logosu.

Svět jako výtvor je oduševnělý,plný moudrosti, navržen a vytvořentak, aby odpovídal věčným principům. Je to nedělitelný jediný Duch,zjevující se jako bod. Odkud? Skrzekoho? Jen ten, kdo dá bodu příležitostse rozvinout až k tomuto vnitřnímuobsáhnutí celku, může doufat, že seblíží k odpovědi.

Je to rozprostírající se kosmickálátka, prasubstance.

Potom je to ohnivá „smršť“, jakoblesk přicházející z tohoto bodu v myšlení nepoznatelného.

Hluboká kosmická temnota začnezářit a vibrovat.

Z toho je svět.Svět je obklopen ohnivým ÉTE

REM.Z něho je centrální duchovní slun

ce, elektrický oheň všeho života.Ve slunečním vesmíru je životo

dárné slunce duchem přírody.A v, na a kolem Země je ohnivý

Duch a z něho –vzduch, elektrický oheň,

voda, tekutý oheň,země, zpevněný oheň.

Všechno je oheň ve své nekonečné kvalitě, učí nás Šalamounovamoudrost.

Z ohně plamen, z plamene Mater,z Mater příroda. Ignis Flamma Materia Mater.

Všechno existující vytváří závoj,který ukrývá tuto ohnivou monádu.

23

Ne aby ji držel schovanou – ne,ale aby byla člověku darována možnost odhalit podstatu této monádypodle svého přání a vůle!

OHNIVÁ MONÁDA Také v člověkumůžeme najít tuto ohnivou monádu –„i v člověku je to ona, která dává možnost vytvořit mikrokosmos z makrokosmu nebo obrovského vesmíru“.

Nebyl Adam stvořen z hlíny?Nevdechl Bůh Adamovi něco ze

svého ohnivého dechu do nosníchdírek?

Bůh – kosmos – člověk.Příroda – to je stvořený svět, plný

tajemství, mysterií, plný možností.Nedělitelná monáda – která má

svůj střed všude a není ohraničenažádným obrysem.



Tatomonádaje nepoznatelná –dokud ducha látka – obaprapůvodní a věčné základní principyvesmíru – se společně nesmíří, ve vědomí, slovem, jménem,hlasem.

Ale existuje jen jedna možnost,jak se duch a látka mohou vzájemněsmířit: skrze duši.

Duše světa smiřuje Zemi s duchem Universa. Je to skvostné, zářící éterické pole, které proniká celýmsvětem. Nabité universální Kristovousvětelnou energií oduševňuje potomtoto anima mundi také veškerouhmotu, proniká až do naší lidskéduše, „svádí“ člověka v biologickém smyslu a volá ho k tomu, abyse v této duši a tomto duchu nechalprobudit.

Platónnazývátyto dva

základníprincipy

„(božská)schopnost myš

lení“ a „látka“.Ze sjednocení obou –

Theos a Chaos – vzniká universálnísvět. A z toho malý svět.

Chaos – Theos – Kosmos.Látka – Bůh – svět – zářící svět,

právem kosmický syn!Z Boha je Věčnost,to Věčné tvoří svět,Svět nese svůj čas,Čas lidského rodu běh.Pestrý rojz myriád bytostíod člověka až k Synu Nebesv proudu všeho záření.(RM 19)

To znamená, že všechno, co žije,následuje vznešené chvění Universa.

Hluboká kosmická temnota začne zářit a vibrovat. Z tohocentrální duchovní slunce,

25

BLUDNÁ

CESTA

Ale existuje jedna věc,která tentokrásný celek ruší.

Malý svět, člověk, už dlouhou dobunenásleduje „dráhu paprsků“. Lépe řečeno, z větší části tutostopu ztratil. Nemůžeme říci, že ještěžijeme ve shodě s velkým kosmickýmhodinovým strojem. Nemůžeme anipotvrdit, že ještě žijeme v harmonii sezemským živlem. Oheň, vzduch, vodaa země – pozemský člověk má v úmyslutyto živly využívat ke své potřebě, alezdá se, že se ony obrátily proti němu.

Neměli bychom se raději těsnějipřimknout ke každodennímu dění,než zůstat stát u jiných hořících ohňů,ohnivých bojů, které zostřují konfliktmezi Krymem a Ukrajinou?

Nebo ohrožení ze vzduchu: nesmyslná přepadení drony, které jak

oběti, taki ty, kteří daleko

vzdáleniovládají tyto

věci ze svýchkanceláří, zane

chávají otřeseny a šokovány.

Nebo ohrožení vodou pro tisíceuprchlíků na člunech, zoufalé lidi naživotu nebezpečné plavbě – jaké peklo vyměnili za další? Záplavy v Bosně a Hercegovině, kde lidé po vícejak deseti letech války už nemají peníze na to, aby si dali opravit ochranné hráze?

Masakr Iráčanů na statisících syrských uprchlících, kteří utíkají z vlastní země, kousku půdy, kde se narodilia který je nyní zničen jejich vlastnímprezidentem?

A při tom nesmíme zapomenout,že stejný pud sebezáchovy existujeve všech lidech. Také vy i já bychom

je svět. Svět je obklopen ohnivým éterem. Z něho je


elektrický oheň všeho života.


pravděpodobně nastoupilido člunu, kdyby to byla našejediná šance napřežití.

Sociální poměry jsouurčovány vibracemi, kterévládnou na nějakém území a nějakémunárodu, a vaše duše se s nimi shodují.Jen když jsme jako lidé schopni naším duševním životem své základnívibrace pozvednout na vyšší úroveň,můžeme těmto okolnostem uniknout.

A potom také není těžké si představit, že vibrační pole duchovní školya naše živé tělo jako otcovskomateřské pole v tomto ohledu rovněž nabízí nesmírnou a milostiplnou možnost! Protože se zdá, že tyto elementy,oheň, vzduch a voda se ve všech světových stranách Země bouří. Ačkolivse Evropa snaží udržet uzavřené hranice, nové magnetické poměry na Zemito nepřipustí, a nové formy soužití

a vzájemného styku se

ohlašují. Společenské formy

a migrace lidí semění. Předpokládají

se velké mořské záplavy – vždyť už se vyskytují.

V existenční sféře, kde je našemysl jako doma, září nové hodnoty,a v ohni našeho myšlení objevujemesouvislost elementů, souvislost životaa propojení všeho se vším.

Kdybychom to nesjednotili našítouhou ze srdce a hlavy, život nám tosvým způsobem objasní. Tak existujemožnost, jejímž cílem je stát se silnější a vědomější. Jen to, co bude silnější,může dál existovat – i v tomto ohleduje nečinnost krok zpět.

NÁVRAT K HARMONII Ano, světa společnost jsou dvě velmi rozdílné věci. Zatímco daleký kosmos,nepředstavitelně velké Universum,

Možná nemůžeme změnit svět, ale je možné

27

pozvolněpokračuje vesvém věčnémvývoji, dáváspolečné soužitípoznat komplexnírealitu – sklíčenou realitu, narušený život. Zjevněnení Země, naše planeta, schopna nasvé cestě momentálně poskytnout životní vlně ten samý klid a ten samýrovnoměrný progresivní vývoj.

Proč ztroskotávají pokusy dosáhnout společného soužití harmonickým způsobem? Jak je to možné,že se nepodařilo zajistit mír pro každého?

Jak semohlo stát,že jsme na

onen nerozdělitelný bod –

v i vně nás – úplnězapomněli? Jak se moh

lo stát, že nemáme ostatní„rádi jako sami sebe“?

Nebo se to možná stalo tím, že užneumíme rozeznávat elementy jedenod druhého?

Křišťálově průzračná voda pravdyv našem nitru, vzduch jako čistý rozum, v němž se opět mohou rozvíjetnádherné myšlenkové obrazy čistéhotvoření. Láska jako spojení, jako nosnávlna inspirace a intuice. Každý transitna firmamentu, každá hodina, kterouodbíjí velké kosmické hodiny, je novou možností, která proniká hloubějik duši světa.

Je možné, že my ve své malosti můžeme jen málo změnit na současném stavu: ale možnost připravit

připravit lepší okolnosti . Za to se chceme zasadit.

Str. 26 a 28: Dvě zobrazení kosmu z manu-skriptu komentáře Macrobia ke Snu Scipia,textu Cicera. Diagram představuje sedmplanetárních sfér a harmonii sfér z pohle-du Pythagora; kromě toho stoický symbolBoží bytosti a božství, duši a ctnost. Sever-ní Francie, 1 2. stol.Str. 27: Google – satelitní foto tajné vojen-ské základny v poušti Gobi.



lepšípoměry jenám snad dána!

A člověk, který se nazývá Rosikrucián nebo usiluje o to být Rosikrucián,se o to bude skutečně snažit. Jak tomůže nejlépe udělat?

Nejdříve musí být pro to zapálenoheň. Nepoznatelný bod musí být nalezen. Kromě toho musí být ale nejdříve odhaleno, v čem spočívá skutečná hodnota lidského bytí, o kterézde tak často a plamenně hovoříme.Tím začíná to, co je základem, na kterém můžeme pracovat.

Teprve když to máme na palubě,začíná život Rosikruciána.

Tak to bylo již v klasickém starověku, například ve školách Pythagoraa Platóna.

Cílem a snahou žáků na Akademii bylo, být podobný bohům, jak jento bylo možné. Ale jen dodržování

předpisů nebylo v žádném případě garancí, že by se dušemohla stýkat s bohy, s Bož

stvím.Musel se také získat poznatek

o harmonii, která vládne kosmua svůj vlastní život s ní uvést v soulad.

Proto také naše škola následujetrojnásobnou cestu:cestu obratu: přípravy a vhodnéhokonání osobnosti;cestu růstu a zesílení nového oduševnění;cestu Rosikruciánů: srdce, hlavu, čina život dát do služby kosmických procesů, které jsou k tomu určeny, světa společnost přivést k novému plánu,na novou úroveň života.

Po desetiletí se škola snažila, abyvědomí žáků bylo naplňováno prvními dvěma fázemi, a ty byly uváděnyve skutečnost.

Nyní dochází k tomu, že je tu dostatek členů, kteří mohou sklízet třetífázi, úrodu.

Škola přece není sama o sobě cílem. Cílem školy je vychovat úspěšnéžáky, kteří se umí zasadit za bližní,svět a společnost – mají duši, jsouoduševnělí, jsou mistři.

Všechno, co v silovém poli shro-máždíme, je přeměněno v po-tenciál lásky, v éterickou sílu,která volně prochází hrani-cemi do světa.

29

Mistři dvojnásobného života: kteří vládnou nad dneškem a nad sebousamými, tedy jsou schopni ve svémosobním vystupování vyjadřovat sugesce nových forem myšlení, inspirované světovou duší.

Impulzy čistého oduševnění, vycházející z nesmírného kosmického života,ze světové duše, sluneční sféry Krista –která Zemi neustále zachraňuje, nesea zásobuje světlem Syna a analogickyk tomu zachraňuje i mikrokosmos.

Děje se to skrze tohoto ducha, žetaké z duchovní školy na mnoha místech světa vycházejí iniciativy.

NOVÁ ZPRÁVA BRATRSTVA Protože převážná část žáků se nyní zabývárůstem duchovního vědomí, jsou tytomyšlenky spojeny s nosnou, ale ušlechtilou láskou, nikoliv s emocemi a nes osobní chválou nebo výtkou.

Protože tajemství našich služeb,konferencí a setkání spočívá v tom,že všechno, co v silovém poli dámedohromady, je přeměněno v potenciállásky, éterickou sílu.

Vycházíli iniciativy ze srdce školy, potom jsou s těmito silami spojeny.Obklopí práci a mnohdy jí propůjčíkřídla, a tak se i stává, že navzdorypočtu návštěvníků jsou tyto iniciativyúspěšné.

Naše volání zní, naše podněty přitahují mnoho návštěvníků a vyvolávají mnohonásobnou radost.

Jako duchovní škola studujemeRótu velkého kola života, všímámesi periodicity vlivů. Tam, kde je tomožné, reagujeme celým nasazenímškoly na všechny nabízené možnosti.

A tak se stává, že volání prastaréFamy zaznívá znovu a nás volá, abychom byli připraveni:

„S velkou radostí a velkou vnitřní jistotou nového impulzu, který siv prvních zářijových dnech 2014 prorazil cestu, chceme společně naslouchat novému volání Bratrstva a taképředat vnitřní pozvání všem hledajícím a toužícím duším světa: Znovu sespojujeme, abychom ve společnémnasměrování vytvořili velkou a posvátnou skupinu, ve které by novýimpulz Bratrstva života mohl být přijat, aby jako transformující síla skrzenaše srdce, naši duchovní sílu a našisnažící se osobnost vyzářila Světlo,radost a svobodu na svět – a tím abyse konečně (svět) osvobodil z plenekiluze a škodlivé skrytosti, mohl spatřit kontury své skutečné duchovnídimenze, poznat svou sounáležitosts velkým vývojovým polem slunečního tělesa a krásu svého duchovníhobytí konečně vyzářit do vesmíru.“

Proto pracuje škola v mezinárodní jednotě a s celým svým nasazením,aby se Fama, začátek našeho Bratrstva,opět roznášela vznešeným a smysluplným způsobem od roku 2014 a v následujících létech.



Konečně existuje Bratrstvo Kříže s Růží, které zničí nevědomost. Pomáhejte!(Juvate). Ztroskotal jsem na moři zkušeností, ale mé srdce touží po Bohu. Proto

jsem se zachránil na vašem ostrůvku, kde je nevědomost osvícena a již jepřiložena sekera na kořen omylu. Nepatřím k těm, kteří se snaží o světové

dobro (loď v dálce). Ratolest pravého vědění už rozkvetla. Ať z ní vyroste strom!„Hledejte nejdříve království Boží a vše ostatní vám bude přidáno!“

„Ó jak hluboká je moudrost Boží, skrytá před dětmi světa; hledej v nitru, co očinemohou poznat ve vnějším.“


31

„Existuje stavba, velká stavba, která je vidět všude a přece je skryta očímčlověka. Jen někteří ji najdou, protože se zdá být stará a všeobecně známá pro

ty, kteří stále hledají něco nového…To je Collegium Sancti Spiritus Bratrstva Kříže s Růží.

Ó jak mnoho lidí kráčí nevědouc a bez pochopení všemi těmi sály, všemiskrytými místy tohoto paláce, aniž by něco viděli, aniž by něčemu rozuměli –hůř než slepí! A to proto, že toho nejsou dostatečně hodni, a jsou příliš málo

připravení. Kdo má uši, slyš!“

Obrazy světa



Johann Valentin Andreaev BebenhausenuJohann Valentin Andreae (1 586–1 654) je známý jako důleži-tá osobnost Tübingenského kruhu, z něhož vzešly rosikru-ciánské manifesty. V něm se vidí jeden z autorů, bez ohleduna jeho mladý věk. Nejnovější bádání poukazují ale na to,že vydavatelem Famy Fraternitatis je spíše Tobias Hess.

33

A ndreae se stále znovu ptal, jakéby to bylo, kdyby byla společ

nost křesťanská, skutečně křesťanská?A jaké by to bylo, kdyby církev to,v co věří, také byla praktikovalav každodenním životě? Johann Valentin Andreae měl významnou vizi:Vystupuje na loď své fantazie a plujes ní vodami společnosti. Přichází nečas. Loď se roztříští o útesy a potopíse s celou posádkou. Jen on přežije.Je vyplaven na ostrov. Když se probudí, nevěří svým očím. „Člověk byměl věřit, zde se snoubí nebe a zeměv neustále pokojnou přítomnost.“1

Jeden obyvatel ostrova jej naleznea vede ho do města. Jmenuje se Christianopolis. Brzy zvolává: „Jaképakje to město, v němž mají pravda,zbožnost, také dobročinnost zdevšude své obydlí a jisté útočiště.“2

Prochází město a vše podrobně popisuje: polní hospodářství, trestnísoudnictví, vládu, výstavbu obydlí,vyučování až k medicíně.

Toto „Christianopolis“ představujeideální křesťanskou společnost, ztělesnění správného života a chování.Je to jedna z idejí ve formě utopie,podobně jako ji znázornil před 100lety (1516) Thomas More ve svémhlavním díle „Utopie“. Současně jeale Christianopolis první a jedinouněmeckou utopií – a k tomu ještě luteránskou, jak konstatuje Andreae:„Neviděl jsem tu nic, co by mělovycházet z našeho takzvaného augsburského vyznání (= luteránsky), neboť nezavrhli naše náboženství, alenaše mravy.“8 To je rovněž jeho téma:Život a učení patří k sobě, musí býtv souladu. To je „Pravé křesťanství“(tak zní titul od J. Arndta v rozšířenémvydání knihy o rozjímání z roku 1607).To také není nic jiného než to, cotane na mysli pravým Rosikruciánům:obecná světová reformace. Co je pakrozdílné? Proč to shledával Andreaeza tolik nezbytné veřejně to popřít,aby s tím měl co do činění?

Johann Valentin Andreae v Bebenhausenu

Andreae se později stal jedním z nejvýznamnějších luteránských teo-logů. Přesto zůstává hádankou, proč se pak distancoval od polemiky,jež vznikla kolem rosikruciánských manifestů. Neboť navzdory všemodporům, s nimiž on sám bojoval, zůstalo jeho úsilí o křesťanskou uto-pii nezmenšeno, což jej přesto zanechalo na konci života nenaplněného.


V Christianopolis je ideál proměněnreálněutopicky. Snad existuje totižještě více lidí, kteří chtějí takovéměsto vystavět? To si přeje. Zde byse mohl potom praktikovat skutečněkřesťanský život. Snad se pak můžestát církev reformovaná a celá společnost se stane křesťanskou. Pro Andreaeho je jasné, že skutečné zlepšování panujících okolností existuje jentehdy, žijeli společnost v křesťanskémsmyslu. Taková společnost, milovanáBohem, zažívá blahobyt, slávu a řád.Ne někdy, ale nyní.

Pravý křesťanský život a správnápodoba evangelické církve – to byla

Andreaeho životní témata. Je to v povaze věci, že jej učinila kritickým,kritickým vůči všemu stávajícímu,a že ne jednou jako následek hrůznáboženské krize, kterou on, stejnějako mnozí jeho současníci pociťovali na vlastním těle. Svou zarputilostí nebyl právě oblíbený. Pak sestavil bilanci, čeho dosáhl, a viděl –téměř ničeho. Dostavil se pocit, ževše bylo zbytečné, všechny snahyzůstaly neplodné. Ale přitom zdeklademe otázku, zda to nebyla kombinace především jeho vlastního úsilí,jeho hluboké vnitřní touhy po křesťanské životní praxi oproti lepšímu

35

vědění s jeho vlastní pozicí v rámciluteránské církevní struktury. A pročtomu zůstal věrný, až tím byl sámzcela odrazen. Odrazen, tak se cítil,poté, co dlouhou dobu zastával veŠtutgartu pozici dvorního kazatelea konzistorního rady, zdrcen zkušenostmi zůstal bez úspěchu, tím takéznaven z úřadu a tělesně nemocný.Je znaven mnohými odpory, kterése proti němu stavěly jako kazateli,který si nezakrýval ústa.

1650. Je mu 64 let a vznesl návrhna změnu. Vévoda jej nakonec učinilopatem Bebenhausenu. Vévoda si hocenil a proto mu sám zajistil tuto čestnou a klidnou pozici. Bebenhausenbyl klášter, který po vestfálském mírupřešel do rukou protestantů.

Vlastně se tam chtěl Andreae stáhnoutze všech církevních a administrativních záležitostí. Avšak mýlil se velice, pokud jde o odpovědnost, která

byla spojena s novým úřadem. Nezůstalo tedy u vrchního dohledu nadklášterní školou. Andreae si to zlehčoval, kde se dalo: kazatelskou činnost si rozdělil se dvěma klášternímipreceptory. Jako generální superintendant nemusel dělat visity a vyučovat. Ale jako od preláta se od něhoočekávalo, že se zúčastní porad synody a zemského sněmu. To je jehobeztak slabému zdraví nepříznivé.11

KdyžAndreae nastoupil na svémísto jako opat, nalezl navíc klášterv žalostném stavu, „že nikdo bez životního rizika by si netroufl tím ztrácet čas.“12 Takhle byl zpustošený takékostel. Okna byla roztlučená a vítrjimi profukoval. Andreaemu se tuzdálo, že je zanesen někam do vzdálené minulosti: Zde v kostele leží pohřbený praděd (v severní boční lodi,na východní straně). Informuje o tomnáhrobní deska z pískovce. Na ní jevyryt rodinný erb (Andreaeho kříž

Vlastně se tam chtěl Andreae nejraději docela stáhnout z veškerýchcírkevních a administrativních záležitostí.



a růže), rovněž nápis, že zde leží„dědic Jacob Endris“. Endris – takse jmenovali Andreaeovi dříve. Jacob Endris byl kovář z Waiblingenu.V roce 1566 navštívil v Tübingenusvého slavného syna, jenž nesl latinizované jméno Andreae, Jakob Andreae. Během návštěvy syna zemřel.To vysvětluje, proč byl pohřben v klášterním kostele. Vlastně se kovář Endris nejmenoval „vznešeně“ a takénesměl používat erb, jelikož byl propůjčen jen synovi. Tak se stalo, žejsou nyní v kostele zastoupeny tři generace: pravnuk, děd a praděd. A taknověAndreae vzpomínal na rodinnouminulost, která mu přinesla jak čest,tak také mu byly uštědřeny nejrůznější rány, z nichž se ještě zcela nezotavil.Jeho slavnější děd, který totiž zastávaldůležitou církevní funkci, jen sotva vesvých názorech souhlasil s Andreaehohlubokými povzdechy.

Klima jeho nového bydliště podpořilojeho zdraví. Přesto se brzy objevilastará trápení. V řeči pro zemřelého sepozději říká: „Jakmile si vzal trochu

jídla, pocítil hned velmi bolestnékřeče v těle a do hodiny si musel jítlehnout do postele.“18 Stav se viditelně zhoršoval, až nakonec vypadalspíše jako kostra, než že by se podobal živému člověku. „Člověk to musívzpomenout, aby pochopil nevyslovitelně hořkou náladu, do níž se Andreae stále více a více nořil,“ soudíživotopisec.

Tuto „nevyslovitelně hořkou náladu“ člověk cítí v jeho autobiografiiv každé řádce. Neboť vedle zklamaného utopisty se Andreae také opětjeví jako Rosikrucián. Opět uvolňujesvé celé zklamání nad církevní praxívíry: „Co mám říci o našem evangelickém nebo luteránském náboženstvínebo dokonce neříci? O něm, jehožnauka je nejčistší, praxe ale nejzakalenější, jehož přikázání ryzí, život alenanejvýš zkažený?“19

Nálada se nezlepšila. V jeho životopise se mluví o roce 1652, prýto byl pro něho „na těle a duši taksmutný rok“.20 Pesimistickomelancholický hlavní rys pokračuje. V roce1653 píše starýAndreae: „Ach, s jakou

„Trpěl jsem nadutostí nově povýšených lidí, pomstou rivalů, útěkempřátel, ztrátou důvěry pomocníků, nevděkem klientů, podvodem slu-žebníků a nad toto vše nezkrotnou touhou podlých l idí po moci. “

37

nevolí kráčím dál k líčení mnohýchutrpení, jež jsem vytrpěl v tomtočtvrtém roce mého žaláře. Totiž,v němž trpím, na těle a duši trýzněn, čemuž může porozumět nebosoucítit jen ten, kdo byl vyhnán naostrov nebo je odsouzen k pracemv dolu či na galeje nebo k boji s divokou zvěří.“21

Copak se tu jen v Bebenhausenunavíc stalo v jeho tělesném strádání,ptá se člověk bezděčně. BohuželAndreae není konkrétní. „Trpěljsem nadutostí nově povýšenýchlidí, pomstou rivalů, útěkem přátel,ztrátou důvěry pomocníků, nevděkem klientů, podvodem služebníkůa nad toto vše nezkrotnou touhoupodlých lidí po moci.“22

Koho tím myslel? Z jednohopříběhu víme, že Andreae držel kázání. Oba klášterní preceptoři jsoutaké mezi posluchači. Poslouchajíz kázání kacířské omyly, radí se, coby měli dělat a rozhodnou se napadnout z kazatelny mylné nauky preláta.A to právě v kostele, kde kázal ještě

jeho děd Jakob Andreae, který rozhodujícím způsobem spolupracovals různými luteránskými zemskýmicírkvemi zavázanými „konkordačníformulí“! Možná zde přicházímek jádru Andreaeho hlubokého konfliktu svědomí. Neboť v luteránskémučení stojí ve středu náhled, že osvobození a tím věčná blaženost sama sedaruje vírou v Ježíše Krista: sola fide.Na základě toho byl jeho děd osobnězodpovědný za to, že württemberskývévoda ostře zakročil proti kacířůmjako Kašpar Schwenckfeld a nástupcům Michela Serveta, SebastianaFrancka a dalším anabaptistům (novokřtěncům). Andreae o tom muselvědět a vidět toto spojení s rodinnýmosudem. A to tam, kde on sám drželprávě křesťanskou životní praxi stáletak vysoko a táhnul v rosikruciánských manifestech proti excesůmcírkevní nauky. A proto se ho muselo hluboce dotknout, že byl obviněnpreceptory v důsledku tvrzení GeorgaMajora (1502–1574), že bez dobrýchděl se nikdo nemůže stát blaženým.

Strana z křestního registru v Herrenber-gu (1 586) se zápisem Johanna ValentinaAndreae.



Jeho kritičtí posluchači se strefili doAchillovy paty! Obhajobou křesťanské životní proměny a vnitřní reformací se vnuk, jak se patří, obrátilproti dědictví svého slavného děda.Jako jemnocitný člověk nechtěl jižvíce zatěžovat své rodinné jméno.Avšak již jako mladý student teologie musel dočasně zastavit svá studia, protože vydal proti falckrabímkritický pamflet. Již jako mladý člověk napsal alegorický příběh „Alchymická svatba“ a je mu dáváno do vínkuanonymně vydané dílo „Fama Fraternitatis“ a „Confessio Fraternitatis“.

To by mohlo částečně vysvětlit, pročstarýAndreae tak velmi silně usiloval o to, aby očistil své dobré jméno,a proto podal konzistoři žalobu. Dne26. listopadu 1651 se všichni tři ocitli před nejvyšším církevním úřadem.Andreae velmi rozhodně popřel, žebyla použita vytýkaná slova. Konzistoř neshledávala žádný důvod munevěřit. Oba preceptoři byli napomenuti. Oba preceptoři slíbili, že budou„chtít dbát rozhodnutí“ a Andreaeza svou stranu děkoval konzistořiza „takovou námahu“.24 Avšak nedalo se pomýšlet na dobrou spolupráci, naopak, pro Andreaeho to bylo

každodenní trápení.25 Situace pro něhobyla proto tak nesnesitelná, protožese odehrávala právě tam, kde jej pronásledovalo rodinné tajemství.

Jeho nemoc mu v Bebenhausenunedovolila také více pracovat. Zbývalo mu jen několik málo hodin ve dne,„neboť se musel s velkými bolestmiochraňovat v posteli“.27 Velmi toužilpo tom, aby z Bebenhausenu odešel.

Andreae vzpomíná vévodovi, že přinástupu do nynějšího úřadu mu bylslibován lepší, v případě, že by mubyl úřad příliš náročný, směl by jejvyměnit za pohodlnější a klidnější.28

Dne 25. února vévoda rozhodl, žeAndreaeho z úřadu v Bebenhausenupropustí a přemístí jej na pozici opatav Adelbergu u Göppingenu. Je mudovoleno bydlet ve svém vlastnímdomě ve Štutgartu.

Dne 22. března 1654 nastoupilve Štugartu. Andreae věděl, že jižnebude dlouho živ. Když cítil, že jižpřichází konec, přijal ještě svatouvečeři a ujistil se, „nyní je velmiklidný a nemá ani v duchovním anitělesném námitky ani zármutek.30

Na otázku, jak by chtěl pohřbít,řekl, „že jeho mrtvola bude pohřbena na hřbitově za městem pod širým

39

nebem k ostatním tělům Krista a dokonce aby jeho pohřbení nedoprovázely žádné tlačenice.“ Dne 27. června byl vysvobozen ze svého utrpenía pochován na hřbitově nemocničníhokostela.

Avšak my nyní po 400 letech odvydání Famy Fraternitatis víme, žeAndreaeho život byl všechno jiné nežnevydařený. Nikdo menší než PhilippJakob Spener (1635–1705), otec pietismu, by rád zavolal Andreaeho, jemuž ležela praxe křesťanství tak velmi na srdci, z mrtvých: „Neboť nikdoneviděl rány církve tak ostře jako on.“A co nezmiňuje je, že tento člověkbyl ve svých mladých letech rovněžoduševnělým a náruživým autoremspisů, jež tak silně určily tvář Evropy.Při jeho smrti bylo na dlouho zasetosemeno jeho vlastního duchovníhoposelství – avšak zaváto pod prachkrvavých náboženských válek, protože půda Evropy ještě nebyla zcelazralá a on sám zcela nepochopil úplný dosah své mise, a protože byl takvelmi sužován zoufalou otázkou, zdaje hnutí Růže a Kříže tou správnou odpovědí na všeobecnou světovou reformaci. Jejíž čas musí ještě přijít. Nebojak to vyjadřuje sama Fama Fraternitatis: „Evropa porodí silné dítě.“

Článek přejatý z: www.yumpu.com/nl/docu-ment/view/41 25750/johann-valentinandreae-in-bebenhausen-evangelische-kirche-

Prameny:Alexander KöhrerJ. V. Andreae, Christianopolis, vydanéRichardem van Dülmen, Stuttgart, 1 972(první vydání 1 61 9).Ioannis Valentini Andreae theologi q.Württembergensis. Vita, ab ipso con-scripta. In: Johann Valentin Andreae,ein schwäbischer Pfarrer im dreißig-jährigen Krieg, bew. Paul Anthony.Hermelink, Heinrich: Geschichte derevangelischen Kirche in Württemberg,1 949.S. Fritz: Valentin Andreaes Wirken imDienste der württembergischen Kirche.In BWKG, 1 928.Pfaff: Geschichte des Klosters Beben-hausen, Württ. Jahrbuch 1 846.

Z Wikipedie:Toho času se vedl většinový spor církev-ně-politické reformace v Německu mezignesioluterány a filipisty. Byl pojmenovánpodle Georga Majora, který učil, že k bla-ženosti jsou nezbytné dobré skutky. V tomviděli gnesioluteráni popření ospravedl-nění jen z víry, které učil Martin Luther.

Pietizmus: Předchůdci pietistů kritizova-li formální a příliš vědeckou teologii lute-ránské církve a sledovali znovuoživenípraktické zbožnosti křesťanství. Mezinimi se nacházeli: mystik Jakob Böhme,básník povznášející mysl Johann Arndt,Heinrich Müller, Johann Valentin Andreaejako vrchní kaplan lankraběte z Hesen-ska, Schuppius, jehož cíl bylo kázat podleBible, a Theophilus Grossgebauer (+1 661 ).



Za zakladatele hnutí byl považovánPhilipp Jakob Spener, který kombi-noval luteránský důraz na biblickoudoktrínu s reformními tendencemikřesťanského života. V roce 1 675publikoval Spener Pia desideria anebVážná přání reformace pravé evangelické

církve. Toto dílo vyvolalo velkou šokujícívlnu v celém Německu. A ačkoliv se tímcítil i mnozí ortodoxní luteránští teologo-vé a pastorové hluboce uraženi, shledalavětšina kazatelů, že jeho obžaloba a po-žadavky byly trefné. Častokrát s jeho zá-měry souhlasili .

41

„Studuj toto vyobrazení pečlivě, ne jen jednou, ale často; je v tom skrytoto nejdůležitější ze všeho a nemůže to být vyjádřeno zřetelněji.Matérie je dvojí. Jedna část přichází z nebe, druhá ze země.

Vlastní dílo, Ergon, je úpěnlivá prosba milosti nejvyššího, jak to píšeTomáš Kempenský.

Příslušející dílo nebo Parergon je očista (v proudu živé vody), praní šatůa zkoumání, umění přírody. V tom spočívá moudrost (hinc sapientia): Otec jeslunce (jak to vyjadřuje Trismegistos), matka je měsíc, vítr to zanesl do lůna,

a země je jeho kojná.“



Obrazy světa


P okud si však přesto chcemeudělat představu pro něco tak

abstraktního, můžeme pomyslet např.na otevřenou hrobku ve velké pyramidě v Gíze. V prázdnotě této hrobky – říká univerzální učení – můžebýt transformován člověk. Tato pyramida se čtyřmi trojúhelníky stojí na

základně, která je čtvercová. Na tento čtyřúhelník můžeme nahlédnoutjako na naši vlastní bytost, přičemžprázdnota v hrobce může znázorňovat otevřené a přijímající srdce.V této magické prázdnotě září nepoznatelné nitro jeho energie a tím sekolem něj formuje pyramida. V nitru,

Tajemství Famy

„Nic“ je pro člověka velmi abstraktním pojmem, nemůžeme se mu při-blížit svým rozumem ani svým pocitem. Nebo je možná také příliš blízko,příliš očividné a příliš jednoduché, abychom ho mohli vnímat. Velmilehce proklouzne naší schopnosti vnímání.

43

které zažíváme jako prázdno, zářívětšinou latentní a spící jaderná bytost. A proto hovoříme o procesu probuzení a opětného živého stávání se.V tomto prázdném prostoru hrobkyopět povstává Christian Rosenkreuz.On je symbolem pro původního člověka, který v nás dřímá. Hovořímeo dřímání, ne protože zde jde o něcotak velmi nového, ale protože ego jeod tohoto vnitřního světla oddělenéa tímto je nám odejmuté. Pokud jdeme cestou transformace, postupně setoto zahalení rozpouští a my můžeme

opět vnímat to původní a toto se v násmůže vyjádřit.

Při bližším pozorování pak tentoprostor ve své celistvosti ukazuje, ženení prázdný – avšak co se v němnalézá, je určené pro spirituální bytost, že člověk je mikrokosmem. Znalost o tomto otevřeném prostoru, tétohrobce, a síle, která je s tím spojená,jsou poklady, které nám Bratrstvo zanechalo jako dědictví. Tato pravdanení exkluzivně určená pro jednotlivce, neboť jaderná bytost je přítomnáv každém z nás. Nějaké bratrstvo či

Tajemství Famy


škola mystérií je v tomto ohledu pomocí při jeho znovuobjevení, avšaknení žádným „prostředníkem“ meziněkým a mezi „velkým tajemstvím“.Tajemství musíme my sami nejprvepocítit a zažít, teprve pak v nás můžežít. Není žádnou pravdou to, co námmůže být ostatními předáno jako teorie nebo jako mystický pocit. To bymohlo být dokonce překážkou, jakobalast v naší hlavě nebo stísněnostv našem srdci.

Pravda je ve světovém poli uvolňována jako živý potenciál, kterýmůže být vyvolán každým. Tímtoatmosférickým stavem je pro každého, kdo to chce, snazší otevřít vlastnínitro. Současně je nám, paradoxně,tato pravda předána v poměrně zahaleném příběhu. Jde o otázku, jestliv nás samých můžeme najít prostotu, která znovu rozpoznává prostotuza příběhem. Poznáváme, jak v nássám život uskutečňuje nový řád? Jinými slovy: nepotřebujeme se sami

namáhavě pokoušet transformovat,můžeme jednoduše důvěřovat prameni života, který je přece také v nás.Když se otevřeme vnitřnímu prameni,najde v nás nádherná proměna, kteráje v textech podrobně popsána, svůjvlastní řád.

BRONZOVÁ DESKA „Pravá a dokonalá zpráva odhalení velmi osvíceného Božího muže, bratra ChristianaRosenkreuze, zní následovně: Poté,co A. v pokoji zemřel, přišel na jeho

Vše je z Boha, existuje skrzeBoha a jde k Bohu. Všechnyúrovně vědomí vycházejí neod-děl itelně z jednoho pramene.S těmito světelnými silami je pra-cováno na čtyřúhelníku stavby.

„Takto staví moudrost svůj dům.“ Schémarůzných stadií vědomí podle RaymundaLullia (1 232–1 31 5): kámen, oheň, rostliny,(divoká) zvířata, člověk, nebe, anděl, Bůh.

45

místo náš milovaný bratr N. N. Vyprávěl nám, poté co se k nám přidal a složil slavnostní slib věrnosti a mlčenlivosti, že ho A. ujistil, že toto bratrstvojiž zakrátko nebude tak tajné. Následujícího roku, když dokončil svouvýuku a chtěl při jemu poskytnutépříležitosti odcestovat se slušnýmcestovným nebo sáčkem štěstěny,rozhodl se jako dobrý architekt něcona této budově změnit a zařídit jiúčelněji.

Při této obnovovací práci našelpamětní desku, která byla odlitaz bronzu a obsahovala jména všech,kteří patří k bratrstvu, jakož i několikjiných věcí.

Tuto pamětní desku chtěl přenéstdo jiného, vhodnějšího sklepení, neboť kde a kdy bratr C. zemřel a kdeasi leží pochován, bylo staršími zamlčeno a bylo nám tedy neznámo.Z pamětní desky vyčníval velkýhřebík, poněkud silnější, takže, kdyžbyl silou vytažen a strhl dosti velikýkus tenkého zdiva či omítky, kterázakrývala zeď, byly neočekávaněodkryty dveře, pročež jsme s velkou radostí a touhou odstranili ostatní zdivo a očistili jsme dveře, nakterých bylo docela nahoře napsáno velkými písmeny: ,Po sto dvacetiletech budeme otevřeny,ʻ a pod tímstarý letopočet.“

Tajemství Famy

Moderní schéma vztahu mezi člověkema tím absolutním.


DVEŘE „Děkovali jsme Bohu zatento nález a nechali jsme toho večera všechno v klidu, poněvadž jsmenejdříve chtěli nahlédnout do našíróty. Znovu a potřetí se odvolávámena Confessio, neboť co zde projevujeme, děje se kvůli těm, kteří jsoutoho hodni, ale nehodným to bude,pokud bude Bůh chtít, k malému užitku. Neboť tak jako se otevřely po tolika letech zázračným způsobem našedveře, otevřou se, jakmile bude odstraněno zdivo, také pro Evropu dveře,které se již začínají objevovat a nemálo lidmi jsou s touhou očekávány.“

Než mohly být dveře otevřeny,zeptali se bratři nejprve své róty:znamení nebe. Nahlíželi na sebesama ve světle velkého životníhocíle, avšak ne tázáním se zodiakusvého osobního projevení. Jeli v časoprostorovém světě k dispozici porozumění pro osobní zkušenosti,mohou být dveře otevřeny. Čistévědomí v srdci však není vázánona astrologický zodiak. Čtení vlastní róty je niterné vnímání, niternécítění díky subtilní intuici vědomí.K tomu je možné čerpat z pokladuzkušeností všech předcházejících inkarnací. Starý zodiak prokázal svouslužbu, dělá místo novému zodiaku,novému nebi s dvanácti hvězdami,odkud může být projevena nová zeměa nový člověk. Tak je číslo sto dvacetčíslem zdokonalení.

VNITŘNÍ PROSTOR „Ráno jsmedveře otevřeli a nalezli jsme hrobku,která měla sedm stran a každá stranaměřila pět stop a vysoká byla osmstop. Ačkoliv tato hrobka nikdy nebyla osvícena sluncem, přece bylajasně ozářena jiným sluncem, které setuto schopnost naučilo od slunce a nacházelo se nahoře uprostřed stropu.“

Již dříve jsme poukázali na to, ževnitřní prostor již existuje. A dveřek němu také v podstatě nejsou opravdu zavřené. Avšak tím, že se nepřetržitě spojujeme s naší vnější identitou, zapomínáme přechodně na pravéJá. Skrze naši identifikaci s vnějšímbytím jsme jej ztratili z očí. Věříme,že jsme osoba, věříme každé myšlence, která v nás povstává. Když se tatoidentifikace s vnějším rozpustí v tichunekonečného vnitřního prostoru, víme,že tento prostor leží pohřben v našemnejhlubším Já. Jádro našeho mikrokosmu je věrným odrazem našehomakrokosmu, je s ním jednotou. Kosmický vnitřní prostor je nám popsánjako hrobka se sedmi stranami. Tentoprostor je jasně ozářen jiným sluncem,které září nahoře uprostřed stropu.Dále čteme:

„Uprostřed byl místo náhrobkukulatý oltář, na němž byla bronzovádeska a na ní nápis:

A. C. R. C. Toto kompendium celého vesmíru jsem si ve svém životěučinil hrobem.

47

Kolem prvního kruhu stálo:Jesus mihi omnia (Ježíš je mi vším).Uprostřed se nacházely čtyři figu

ry, obklopené kruhy, kolem kterýchbylo napsáno:1. Prázdný prostor neexistuje.2. Jařmo zákona.3. Svoboda evangelia.4. Nádhera Boží je nedotknutelná.“

Sedm náhledů mikrokosmu je ozářeno duchovním sluncem. V čistémvědomí duševního člověka se můžeprojevit světlo poznání. Tak se můžestát, že vnější já zanikne a pravé Jápovstane z hrobu jako ohnivý pták,jako Fénix, jako člověk v Kristu.Také život Christiana Rosenkreuzesvědčí o tomto vzkříšení. Jeho životje nám příkladem, protože toto vzkříšení z hrobu přírody je potenciálněpředurčeno pro každého.

Všimněme si dále, co stojí napsáno na oltáři:

1 . PRÁZDNÝ PROSTOR NEEXIS-

TUJE. Pro člověka jako ChristianRosenkreuz již více není žádné ohraničení v čase a prostoru. Smrtelnýčlověk je pouze viditelnou manifestací vševědomí. Ve vševědomí sepronikají všechny světy. A co senormálnímu vědomí zdá být prázdným prostorem, je pro ChristianaRosenkreuze životem naplněnýprostor. Tím je zažita jednota všeho

se vším. „Nic“ je pro něj vše jiné nežprázdné!

2. JAŘMO ZÁKONA. Pro ChristianaRosenkreuze nenachází jařmo zákona, zákon karmy a příčiny a účinkužádné upotřebení. Ne proto, že jeveškerá karma odčiněna, ale protože vševědomí jednoduše vystoupiloz oblasti karmy a světa zkušeností.

3. SVOBODA EVANGELIA. Vlastníevangelium je svědectvím a živýmdůkazem, že svoboda byla přijata.

4. NÁDHERA BOŽÍ JE NEDOTKNU-

TELNÁ. Pravé Já je nedotknutelné,neboť v něm se dějí a jsou všechnyvěci, a přesto je samo nehybné. Všechen život z něj vychází a opět se k němu navrací. Je pramenem všeho bytí.

KRUH, TROJÚHELNÍK A ČTVEREC

„Toto vše je jasné a zřetelné, stejnějako sedm stran a dvakrát sedm trojúhelníků. Tuto hrobku jsme rozdělilina tři části: kopuli nebo nebe; stěnynebo strany a podlahu nebo základnu.O nebi se nyní již nedozvíte více, nežže po sedmi stranách bylo v zářícímstředu rozděleno na trojúhelníky. Cov nich ale bylo, spatříte vy, kteří očekáváte spásu, dáli Bůh, mnohem dřívena vlastní oči. Každá strana byla rozdělena na deset čtyřúhelníkovýchoblastí, každá s vlastními figurami

Tajemství Famy


a nápisy. Každá strana měla dveřeke skříni, ve které ležely různé věci,zvláště všechny naše knihy.“

V pohřební komoře ChristianaRosenkreuze je pod klenbou umístěnzářivý trojúhelník, z něhož září sedmpaprsků. Hrobka čítá sedm stran a rohů.Je zde řeč o číslech tři (trojúhelník),čtyři (čtyřúhelník) a sedm (strany).Na první pohled se to zdá být zbytečně komplikované a možná se odtoho chceme odvrátit. Představímelisi však všechny tyto vnitřní prostoryjako květinu, jako růži nebo jako lotos, pak bude obraz jednodušší. Růžise sedmi otevřenými okvětními lístky, a její vůně je láska. Někteří zažijí symboliku skrz obraz, ti by u tohoměli zůstat. Rosikruciáni však spojují tuto symboliku, toto vědění srdce,s rozumem, takže z této syntézy srdce a hlavy vzniká nová, živá jasnost.Čísla tedy nejsou tímto způsobempouze mentální záležitostí. Nejdeo to, vytvářet ještě více mentálníhobalastu. Nasměrujme se proto takuvolněně, jak je možné, jak hlavou,tak i srdcem na symboly kruhu s trojúhelníkem a čtvercem ve středu. Pokusme se objevit, co nám může tentouniverzální symbol darovat. Tentosymbol používají rosikruciáni, protože je souhrnem jaderné bytosti a právě

tak v kostce poukazuje na cestu, kterou prošel Christian Rosenkreuz odhrobu až ke vzkříšení.

Číslo nula nebo kruh představujevěčnost. Jak koule zjevení, tak i jejíjádro jsou kruhy. Otevřeli se nějakýčlověk pro věčnost, která nás obklopuje jako kruh, dotkne se nás věčnostv našem srdci.

Číslo tři. Jeli člověk takto dotknut,nevibruje tento paprsek pouze ve vysoké a nepoznatelné abstrakci, nýbržse rozvine do třech pomocných paprsků, do zářícího trojúhelníku. Jeho strany jsou: dotek, proměna a realizacetoho věčného v nás.

Číslo čtyři. Záříli v našem vědomí tento zářivý trojúhelník, zažívámenádherné osvícení. Když se toto osvícení stabilizuje, jsou uvolněny čtyřiéterické substance, které člověka promění. Tyto čtyři étery odpovídají čtyřem látkovým náhledům člověka, totižjeho tělu myšlení, jeho tělu pocitovému,jeho životnímu tělu a jeho látkovémutělu. Dohromady tvoří čtyřúhelníkstavby, která je v podivuhodné přestavbě bratra N. N. bourána a znovustavěna.

Číslo sedm. Z nás obklopující věčnosti vidíme ze středu vycházet milosttří paprsků, ze kterých podél sedmistran hrobky proudí sedm paprsků

Co v nich ale bylo, spatříte vy, kteří očekáváte spásu, dá-l i Bůh, mno-hem dříve na vlastní oči.

49

a toto staví do transmutujícího ohně.Každá strana má jedny dveře, kteréumožňují vstup k tajemství mikrokosmu. Odhalujeme, že člověk jesestaven nádherně sedminásobně.Vedle čtyř již jmenovaných těl člověka existuje dále duše, duchovníduše a Duch. Duše je dynamickýmaspektem čistého vědomí duchovníduše, která je svým způsobem vyjádřením nepoznatelného Já, Ducha.Člověk tedy nemá čtyři, ale sedm náhledů. Těchto sedm náhledů odhalujeve vnitřním vhledu, aniž by se předtím musel nejprve namáhavě učit. Třiskryté náhledy transformují čtyři vnější náhledy a jsou ve svatém ohni trojúhelníku očišťovány.

Ohnivý trojúhelník jsme dříveoznačili také jako Otec, Syn a SvatýDuch, trojjednotu, se kterou se podrůznými označeními setkáváme všudeve světě. Existuje například trojjednota Krista, Ježíše a člověka. Hovoří setaké o Duchu, duši a čtyřnásobnémtěle. Také je možné pomyslet na Hora,který vzniká z alchymické svatby meziOsirem a Isis. Ti všichni osvěcují různé náhledy trojjednoty, která můžerozkvést také v nás. Když dozrávánaše intuice, získává tento nádhernýpříběh velkou hloubku. Zažijeme, ževše je jednotou. Již neexistují žádné

domněnky nebo teoretizování. Z nulysice vycházejí všechna čísla jako manifestace, ale opět se tam vracejí zpět.Vše je z Boha, existuje skrze Bohaa jde k Bohu. Všech sedm paprskůvychází neoddělitelně z jednoho pramene. S těmito světelnými silami jepracováno na čtyřúhelníku stavby, tedyne s osobními silami nebo osobnímvměšováním. Je to tato jediná síla, která na nás působí dvojnásobně: to staréodlamuje a současně staví to nové.

Prohovořili jsme nebe hrobky a třináhledy naší jaderné bytosti, trojjednotu, která v nás způsobuje obnovení.Toto vše nacházíme jak v mikrokosmu,tak také v makrokosmu a v trojnásobném slunečním Logosu. Vedle klenbya stran existuje také základna, na které vše stojí. Tato základna představujelátkového člověka. Světlo shora osvěcuje také základnu. Je to dílo lásky„jak nahoře, tak dole“. Skrz síly, kterézáří z dokonalosti jediného slunečního Logosu přes zářící trojúhelník dosedmi stran naší bytosti, je nyní transformována také matérie.

KNIHA T. „Ještě jsme nespatřili mrtvétělo našeho starostlivého a moudréhootce a proto jsme odsunuli stranouoltář. Tím jsme mohli zvednout těžkou bronzovou desku, pod kterou se

Tajemství Famy


nacházelo krásné a ušlechtilé tělo: neporušené a bez jakékoliv známky rozkladu, tak jak se zde ukázalo v celésvé kráse a se všemi schopnostmiprávě tak, jak bylo možné. V rucedržel knihu, psanou na pergamenuzlatem, nazývanou T., která je odnynějška po Bibli naším největšímpokladem a přirozeně nemůže být lehkovážně podrobena úsudku světa.“

Poté co je oltář posunut stranou,objevuje se těžká bronzová deska,která je nadzvednuta. Těžká deska jenaším vnějším jávědomím, které serozpustí. Aby to bylo možné učinit,musí být vyplněn úkol, který je nalezen v hrobu Christiana Rosenkreuze.Úkol je úkolem kříže. Když uvidímetěžkou desku, která představuje vnější

jávědomí, jako horizontální trám kříže, bude tato zdánlivá realita protnutavertikálním paprskem jaderné bytosti.V srdci se vzájemně překříží.

Tím deska změkne a nový zářícíkříž se vztyčí. Horizontální trám, který usiluje o to, aby se oddělil od života jaderné bytosti, je nahrazen novýmvertikálním trámem, který vyjadřujeto dokonale podstatné. Růže na srdcikříže, jaderná bytost v nás, se nynímůže zcela rozvinout. Pak již nežijeme namáhavý život, život se pak žijesám.

Nyní vidíme Christiana Rosenkreuze jako zářící postavu, která přednámi stojí jako zlatý kříž. V jeho jménu poznáváme slova Kristus, růžea kříž. Kříž září jako zlaté světlo

51

a v průsečíku horizontálního a vertikálního trámu kvete růže.

Je to tajemná růže, která nadpozemsky voní. Má vůni bezpodmínečné lásky. Tato vůně nepotřebuje býtrozprašována, jednoduše je zde jakobysama od sebe pro všechno a pro každého. A v rukách Christiana Rosenkreuze leží kniha T, kniha Theos neboBůh. Tato kniha je naším největším

pokladem, neboť v něm je zaznamenána pravda Bratrstva. Pravda, kteránás inspiruje a pobízí k uskutečněníjediného Já. Božské Já je blíže nežruce a nohy, mimo místo, čas a individualitu. Z něj se vše rodí a vše sek němu opět navrací. To je mystériumpravdy, které „je Já ve všem“. Z tétojednoty nás volá společenství osvícených domů.

Tajemství Famy

Ačkoliv tato hrobka nikdy nebyla osvícena sluncem, přece byla jasněozářena jiným sluncem, které se tuto schopnost naučilo od slunceR


„Také člověk je dvojnásobně složen: viditelné, pomíjivé tělo a neviditelná,nepomíjivá duše. Čím velkolepější, hodnotnější a vznešenější přirozenosti

posledně zmiňovaná je, tím více je patrná její dokonalost ve své vznešenosti.Tak se uvolníme z naší slabé lidské přirozenosti a budeme milostiplně spojeni

s naším výchozím bodem, omnia ab uno, Bohem, který je všemocný. Takodumíráme zlému bezbožnému světu a jsme znovuzrozeni ve štěstím naplněném

nebeském Jeruzalému, omnia ad uno. Jak píše Boethius: Je zločinem, že tonejlepší nemáme rádi, to nejlepší by mělo být pro nás tím nejmilovanějším…

To nejlepší je přece dokonalostí duše, kterou získáme, když správným způsobempoznáme vnitřního člověka, mikrokosmos.“



BOŽIA MÚDROSŤBOŽIA PRÍRODA

Posolstvo ružokrižiackychmanifestov v reči obrazovsedemnásteho storočia

Redaktori José Bouman a Cis van Heertum

Božia múdrosť – Božia príroda (DivineWisdom – Divine Nature) skúma obrazovédiela, ktoré môžu byť spájané s manifest-mi Ružokríža. Čo zjednocuje tieto obráz-ky, je zdieľaný obraz sveta, mikrokozmosa puto medzi týmito dvoma, puto, ukova-né božským tvorcom. Tento obraz sveta,ktorý je už na pohľad v svojej podstatekresťansko-hermetický, našiel verbálnevyjadrenie v Manifestoch Ružokríža, ktoréboli publ ikované v rokoch 1 61 4 – 1 61 6.

Božia múdrosť – Božia príroda bolapredstavená 1 . septembra 201 4 akočasť kultúrneho programu pri inaugurá-ci i medzinárodnej konferencie, ktorá sakonala v domove Christiana Rosenkreuza

v Calw. Výročná výstava, ktorá ju sprevádza, sa uskutočnila 4. – 7. septembrav aule mesta Calw v Nemecku, a v nasledujúcom roku bude putovať po Európe.

Dielo je prístupné aj v nemčine: Göttliche Weisheit – Göttliche Natur. Die Botschaft der RosenkreuzerManifeste in der Bildsprache des 17. Jahrhunderts.(ISBN 9789071 608346)

ISBN 9789071 608339In de PelikaanObjednávky: www.ritmanlibrary.com1 68 strán€ 30

http://www.ritmanlibrary.com

Rok 2014 je rokom 400. výročia zrodu Famy Fraternitatis (1614), posolstva, ktorým sa obracalo BratstvoRužokríža na mysliacich ľudí Európy, ktorí boli v stave, aby vpustili do svojho srdca toto posolstvo, tentolúč Svetla z pôvodného života. Toto posolstvo zobudilo v mnohých srdciach vieru a odovzdalo nespočetným hlavám nové nahliadanie do súvislosti Boh –kozmos – človek. Až do dnešných dní je tento impulzv kultúrnom, náboženskom a umeleckom svete Európyúčinný a dokázateľný.

Aktivity, ktoré Lectorium Rosicrucianum vyvíjaokolo Famy400, slúžia nato, aby obnovený impulzk žiariacemu novému životu, ktorým sa nám v týchtodňoch blíži Bratstvo, bol prijatý do nášho vedomiaako aktuálna spirituálna sila Ducha, aby sa táto potoms „nezakrytou hlavou, otvoreným srdcom a naboso“bezpečne usídlila tiež v našich srdciach a vyžarovalado budúcnosti celého ľudstva. Toto vydanie Pentagramu je k tomu príspevkom.

Časopis pentagram, rok 2015, číslo 1

Documents