Červen 2010

NOVÉ MATURITY A ZAVEDENÍ ŠKOLNÉHOOBJEKTIVNÍ NÁHLED NA VĚC

PARADOXFEJETON O TOM, JAK SYSTÉM FUNGUJE

ZDARVÍ. VÁŽÍME SI HO DOSTATEČNĚ?ČLÁNEK K ZAMYŠLENÍ

NOVINKY Z MS 2010SPOROTVNÍ KOUTEK

CHYTRÁ ČTYŘKAPŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ

2

Úvodem…

A je tu zase další číslo časopisu Komár! Najdete v něm úvahy o aktu-álních tématech, možné řešení dneš-ních problémů, vtipné poznámky a mnoho dalších skvělých věcí. Snad se vám bude líbit druhé číslo tohoto ča-sopisu a nezklame vaše očekávání.

Příjemné počtení přeje redakce

Obsah čísla

Výuka angličtiny v České republice

Redakce časopisu

Martin Vérteši. Student kvarty Gymnázia Havířov-Město, ul. Komenského 2. Je mu 15 let a jeho záliby jsou čtení, psaní povídek a reportáží, turistika a táboření.

Viktor Harazin. Student kvarty Gymnázia Havířov-Město, ul. Komenského 2. Je mu 16 let a jeho záliby jsou florbal, strategické hry a čtení.

Roman Kula. Student kvarty Gymnázia Havířov-Město, ul. Komenského 2. Je mu 15 let a jeho záliby jsou čtení, chemické pokusy a studium biologie.

2. číslo časopisu Komár- vyšlo 29. června 2010. Cena: zdarma k šíření. Web: www.casopiskomar.wz.cz, email: casopiskomar@seznam.cz Texty: Martin Vérteši, Roman Kula, Viktor Harazin. Grafika: Martin Vérteši.

Nové maturity a zavedení školného

Paradox

Chytrá čtyřka

Zdraví. Vážíme si ho dostatečně?

Výroba elektřiny

Novinky z MS 2010

Lékaři hrozí výpovědí

3

Výuka angličtiny v České Republice ředstavte si, že udělá-te maturitu na samé výborné. Jste na sebe

zajisté ohromně pyšní a z velkého gusta saháte po letácích nejprestižnějších českých vysokých škol. Máte svou vysněnou vizi úspěšné-ho právníka nebo bohatého businessmana či váženého doktora. Brzy zjistíte základ-ní nedostatek českých vyso-kých škol: chcete-li něčeho dosáhnout a být oceněni a ještě za svého života, tak vám české školy nestačí. Tudíž začnete přirozeně uva-žovat o studiu v zahraničí. Proč ne, určitě jste vždy měli výbornou z angličtiny (uva-žujeme o studiu v anglicky mluvících zemích). Sbalíte si kufry a dáte se na cestu. Něco málo na studia vám rodiče bezpochyby našetřili. Vy k tomu přirozeně před-pokládáte výborné výsledky ve studiu a s tím spojené stipendium. Co se ale nesta-ne? Při prvním kontaktu s cizím jazykem (angličtinou) zjistíte své obrovské mezery: neumíte dát dohromady smysluplnou větu, jako mluvčí jste naprosto nemož-ní a navíc nedokážete poro-zumět mluvenému projevu. Jak je to možné? Na střední škole (či na gymnáziu – kvali-

ta v konečném důsledku vyjde nastejno) jste byli na-prosto „number one“ v ang-ličtině a k tomu učitelčin „mazánek“. Nakonec vám zbývají pouze dvě možnosti: buď pobývat nějakou dobu v cizině a živit se prací (což je dosti obtížné, neboť neumíte anglicky a k tomu zbytečně ztratíte rok, který jste mohli věnovat studiu) nebo dostu-dovat v Česku (a skončit s mizivou mzdou a doceně-ním až někdy kolem sedm-desátky). Ach ta angličtina…

České školství nikdy neumělo a zřejmě ani nebu-de umět podat kvalitní výu-ku cizího jazyka (jakéhoko-liv). Mluví ze mě zkušenost, a jednak tento fakt dokazují i průzkumy. Děti obyčejně přijdou do kontaktu s angličtinou ve čtvrté třídě základní školy. Dostanou knihy obvykle přizpůsobené jejich věku a znalosti anglič-tiny. Tyto knihy by je byly schopné i něco naučit. Ale

milá paní učitelka, které se zdá být toho příliš hodně a příliš náročné, z lítosti k dětem probere sotva dvě lekce. Na konci roku rodiče zjistí, že děti neumí anglicky ani slovo. Jediné, co oproti třetí třídě vědí je: „Angličti-na, to je náročný jazyk“. Frá-ze, kterou většina učitelek donekonečna opakuje (sa-mozřejmě v češtině). Pátá třída se o moc neliší od čtvr-té. Přechod na druhý stupeň (či přechod na osmileté gymnázium) je stádium, kdy učitelé zjišťují katastrofální znalosti angličtiny u dětí. Uvědomují si, že je třeba s tím něco udělat. Ale co? Na to, aby učili absolutní zákla-dy nemají kvalifikace. Nevě-dí, jak k takovým žákům při-stupovat. Navrch všeho žáci dostanou učebnice buď bez české mutace a chaotickým výkladem angličtiny nebo učebnice s rozsáhlými a čas-to nepochopitelnými výklady gramatiky v češtině. Ani z jedné učebnice žáci nejsou schopni dohnat skluz ze čtvr-té a páté třídy. Nakonec to vyvrcholí asi tak, že hodina angličtiny je prodloužená přestávka, ve které si mohou dopsat úkol do matematiky, naučit se dějepis a mnoho další. Je to dáno učitelem,

P

4

který neumí vyřešit problém skluzu a většinou si vesele pokračuje dál v učivu. V deváté třídě si učitel mluví sám pro sebe a žáci se umí maximálně pozdravit. Všemu napomáhá nedostatek pro-jevů učitelů v angličtině. Průzkumy ukazují, že pouze dva učitelé z pět a dvaceti mluví v hodinách angličtiny skutečně anglicky. Dále střední škola: Do třídy na-stoupí žáci s různými zna-lostmi angličtiny. Trvá mini-málně rok (ze čtyřletého studia na střední škole) než se odstraní tato bariéra. A pak se opět ukáže neschop-nost učitele správně vysvětlit angličtinu. Tak nám končí (jestli to dobře počítám) de-set let výuky angličtiny – naprosto bez výsledku.

Ovšem mohou za kvalitu výuky opravdu jen učitelé a žáci? Celý problém začíná na

pedagogické fakultě. Vysoké školy neposkytují budoucím učitelům dostatečné vzdělá-ní v oblasti didaktiky, které by mohli využít v praxi. To znamená: učitel angličtiny umí anglicky, ale angličtinu učit nedokáže.

A co rodilý mluvčí? Do kontaktu s rodilým mluv-čím přijdou žáci vždy ve stá-diu, kdy neumí anglicky: mů-že to být hned od začátku výuky angličtiny na základní škole nebo na střední škole po nekvalitní výuce angličti-ny ze základní školy. O čem se tedy s ním mají bavit? On jim nerozumí, oni jemu ne-rozumí – k čemu to je? Vět-šinou jsou tedy žáci na počí-tačích a mají si surfovat po anglických stránkách, načež rodilý mluvčí přestává plnit svou funkci.

V dané situaci je nej-lepší vyhledat kurz angličtiny vedený lektorem, „nepo-skvrněným“ učitelským stu-diem. Kvalitní kurz taky něco stojí. A dobře víme, že to jsou nemalé obnosy. Proč se teda vůbec učí angličtina na školách, když ke kvalitním znalostem angličtiny si mu-síme dopomáhat kurzy? To můžou výuku rovnou zrušit: dítě, které chce umět anglic-ky může chodit na kurzy a dítě nemajíc zájem o anglič-tinu prostě na kurzy chodit nebude. A je vystaráno. Dobří učitelé angličtiny se mohou živit jako soukromí lektoři a ti špatní mají hold smůlu.

Stejně si myslím, že všechno je dobře, protože jazykové agentury se mají čím živit, dokud se na ško-lách angličtina skoro neučí.

Autor: Roman Kula

5

Nové maturity a zavedení školného V tomto článku bych

se velice rád zamyslel nad těmito dvěma tématy, která v současné době poměrně dost hýbou mediálním svě-tem našeho státu.

Na první pohled se zdá, že vláda se konečně rozhodla rázně něco dělat se situací v zemi, a proto tyto nekompromisní zákony. Je to ale vše taková jednoznač-ná pravda? Zde se asi nevy-hnu zaujatosti, pramenící z prostého faktu, že jsem student, a tyto změny se mě bezprostředně týkají. Poku-sím se ale o objektivní ná-hled na věc.

Téma nových stát-ních maturit se objevilo již před více než dvěma lety. Už ani nevím, kdo to tehdy za-čal, ale podstatné to není. Co je podstatné: Od počátku tohoto problému stál kon-cept nových maturit státní pokladnu několik stamilionů. Vytváří se expertní týmy, provádějí se audity, svolávají se maturity nanečisto… Ale stejně nakonec sama většina poslanců vyjádří názor nové maturity odložit. Je to nor-mální? Vynaloží se tolik pe-něz, práce, vedou se takové debaty a nakonec se to od-kládá a odkládá.

Radost z toho mají samozřejmě studenti a v mnoha případech i učitelé, kterým by při nových matu-ritách přibylo dost práce navíc. A co je nejhlavnější – zbytečné práce navíc.

Před volbami přišla ODS s tím, že nové maturity zcela jistě zruší. A důvod – jsou špatně připraveny. Jistě, expertní týmy inkasují, ale maturity jsou špatně připra-veny. A co přišlo po volbách? „Maturity budou!“, „Ale ne, pořád to není jisté.“, „My je nechceme!“

Situace je tedy nejas-ná. Nebudou, či budou (a kdy) státní maturity? Mají smysl?

Zavedení školného je také jedním z kontroverzních témat, která se objevila na scéně po volbách. Je faktem, že lidí, kteří míří na vysokou školu, je stále více a více. Sedět ve vysokoškolských lavicích chce každý bez ohle-du na to, jakých výsledků dosahoval v předchozím studiu a zda skutečně má na to vysokou školu dodělat. Jaká ale bude budoucnost státu, kde nebude nikdo umět péct chleba, zato bu-dou všichni manažeři a ředi-

telové? Každá společnost potřebuje mít vzdělance, ale také řemeslníky, popeláře, pekaře… a obojí v rovnováze. Co ale zřejmě nejvíce způsobuje masivní poptávku po vyšším vzdělá-ní, jsou lepší pracovní pod-mínky a hlavně vyšší mzda.

Tedy je třeba něja-kým způsobem regulovat zájemce o vysoké školy a vyčlenit ty, kteří skutečně mají nadání a předpoklady to „někam dotáhnout“. Ale co takoví, kteří vyjdou střed-ní školu se samými výbor-nými, ale nemají na školné? Nedostanou se proto na vysokou školu? Tohle má být výsledkem? Něco jiného je nyní projednávané „odlože-né školné“, které by fungo-valo jako půjčka, kterou by student splatil, když by po absolvování VŠ dosáhl vyšší-ho než průměrného platu.

Opět je to ale subjek-tivní – je správné zavádět školné? V některých jiných evropských státech to tak funguje. Názor si udělejte sami.

Autor: Martin Vérteši

6

Paradox Třídní kniha je spis

nanejvýš důležitý: informace o probraném učivu, absence, důkaz pro rodiče, že se jejich dítko „nefláká“ mimo školu, jména všech žáků třídy, pa-rafy učitelů, semotam nějaký omluvný list od lékaře; prostě dokument všech do-kumentů, „Bible“ pro kaž-dého třídního učitele. My prostí lidé si ani neumíme představit, jak důležité, pro školu a vůbec celé minister-stvo, údaje obsahuje. Dá se s ní zdokumentovat celá naše vzdělanost, z ní pak vyvodit budoucí vývoj naše-ho státu, jeho postavení na světové scéně.

Vidíte, s jakou vzác-ností my studenti manipu-lujeme (a to že

student nemá prý žádnou odpovědnost). Jak by vás těšilo pomyšlení, že naše „budoucnost“ leží v „saláto-vém“ vydání, zaprášená od křídy, tu a tam s kouskem čerstvého salámu na obalu a natrhnutou stránkou pod katedrou? Nějak zvlášť ne.

Naše byrokracie je velmi puntičkářská. Nedej-bůh, jestli nemáte při vyřizo-vání shromážděny všechny potřebné údaje, vyplněné formuláře, razítka s podpisy (zvlášť na to jsou citliví), vše v úhledné fólii (jenom jeden „oslí roh“ a hned „řvou“), svázané či scvaknuté, poma-lu to dokonce musíte donést v koženém kufříku od Gucci-ho. Stále si vymýšlejí nové a

nové věci a vyžívají se v napomínání, pokud není vše v pořádku. Ale že se jim povaluje dokument zajištují-cí budoucnost státu, tudíž i jejich v prachu a špíně, „oslí rohy“ bz nespočítal ani stoo-ký Tyfón a co se vazby týče, rozpadá se na kousky.

Úředníci i celé minis-terstvo jsou takoví ignoranti, až to bolí. Koneckonců, jestliže si toto průměrný občan uvědomí, bude vděč-ný všemu živému, že jsme se vůbec dostali tam, kde jsme. Tolik chyb a omylů nenadě-lala ani Matka Příroda při stvoření člověka.

Autor: Roman Kula Foto: Internet

7

Lékaři hrozí výpovědíUž jedna šestina všech

nemocničních lékařů asi 2500 z 16 tisíc hrozí výpově-dí a odchodem do zahraničí. Většinou odcházejí pouze lékaři z menších nemocnic, ale je velice pravděpodobné, že se přidají i lékaři z větších nemocnic. Důvodem hro-madných odchodů jsou malé platy, které se měli podle slibů poslanců zvýšit. Nestačí jen sliby reforem, lékařům už došla trpělivost. Neklasifi-kovaný začínající lékař by měl podle Lékařského odbo-rového klubu mít plat asi 35 tisíc korun a lékař s plnou klasifikací asi 72 tisíc korun. Průměrný příjem lékařů dnes je asi 45 tisíc korun. Odcho-dy z nemocnic by mohlo zastavit pouze zvýšení platů a lékaři chtějí o svých pla-tech jednat s politickými stranami i ministerstvem

zdravotnictví. Ale podle mi-nisterstva zdravotnictví se platy lékařů výrazně zvyšo-valy a odmítají jakékoli jed-nání o znovu zvýšení platů. Politické strany ovšem chtějí s rozzlobenými lékaři jednat, pokud by se na něčem do-hodli lékaři by své výpovědi určitě odvolali. KSČM není pro skokové, ale pro po-stupné zvyšování platů. Podle Věcí veřejných by se mělo ministerstvo naučit spolupracovat s lékaři. Dále chtějí podporovat kvalitní práci a omezit přesčasy, kte-ré někteří lékaři využívají. Podle Lidovců by se měli mzdy rychle vyřešit, mož-nost, že lékaři utečou na západ je vysoká. Zelení chtě-jí, aby se ve zdravotnictví přestalo plýtvat. Zemanovci chtějí šetřit na patentové ochraně u léků a ročně by se

ušetřilo asi dvacet miliard korun.

Opravdu se vyřeší problémy mezi lékaři a poli-tiky, nebo se jednání pro-táhne? A odkud se v době krize a dluhů ušetří peníze pro lékaře? To se teprve dozvíme postupem času.

Autor: Viktor Harazin Foto: Internet

8

Zdraví. Vážíme si ho dostatečně?

I přesto, že dnes jsou již všeobecně známy výsled-ky studií a nejrůznějších tes-tů, většina lidí si soustavně ničí zdraví. A proč?

Stačí se z dálky podí-vat ke školnímu bufetu. Ob-chůdek, který je nepochyb-ně podporován ze strany školy, nabízí jednak pečivo (tedy, také není zrovna nej-zdravější), ale hlavním tahá-kem na hladové studenty jsou párky v rohlíku, ham-burgery a další pochutiny podobného charakteru. Jistě, prodejci mají zisky, škola může říci, že podporu-je školní bufet, a studenti jsou rádi, že mají levné a chutné svačiny. Ale další faktory už nikoho nezajímají. Jak si má tělo studenta, kte-rý po dva měsíce nakupuje denně v bufetu dvě koblihy s čokoládou, poradit s náporem sacharidů, tuků, a pokud k tomu občas přidá nějaký hamburger, tak ještě cholesterolu? Nutně se to musí podepsat na celkovém zdravotním stavu. Je ale možné, že dnes už se to bere jako samozřejmost.

Další věc, která mě napadne v souvislosti se slo-vem „zdraví“ je kouření.

Ano, toto už tolikrát omílané téma života a smrti. Kuřáků je stále více a více a rapidně se snižuje věk, kdy děti s kouřením začínají. Už není nic neobvyklého potkat sotva osmiletého kluka s cigaretou v puse. Když ani

neustále se zvyšující daně na tabákové výrobky nejsou schopny ten-to trend umírnit, tak co tedy?

Zarážející je, že stále dražší tabá-kové a alkoholické výrobky si pořád kupují i bezdomovci, kteří nemají ani na chleba. Žebrají o peníze na živobytí, které posléze utratí za alko-hol. Ano, od cigaret se velice rychle dostáváme k alkoholu. Není třeba jej nějak výrazně rozpitvávat, o následcích dlouhodobého požívání alkoholu se učí už na druhém stupni základní školy.

Když jsem nad tímto tématem přemýšlel kdysi, napadlo mě velice jednodu-ché řešení: Zavřeme všechny fabriky na cigarety a alkohol a jejich výrobu zakážeme. Samozřejmě mi později do-šlo, že z ekonomických dů-vodů, které se mi ale stále zdají zanedbatelné v porovnání s hrozbami al-koholismu, to není nikdy možné. Ale nebylo by to za-jímavé? Otázkou zůstává, zda by lidstvo bylo schopno odvyknout si na poživatiny, které představovaly nedíl-nou součást společnosti.

Nevymysleli by se jiné způ-soby, jak tyto látky účinně nahradit a přitom zákon ne-porušovat? Nezvedla by se nelegální výroba a pašování?

Těžko říci, co je pro lidstvo menším zlem.Co je ale jisté, lidstvo jednou či později na své „vynálezy“ doplatí. Autor: Martin Vérteši

Foto: Internet

9

Výroba elektřinyJistě znáte tu

situaci, kdy zrovna při

výpadu elektrického

proudu nemůžete najít

svítilnu. Tato situace

je zcela běžná a my si

nyní ukážeme, jak rea-

govat. Je to vcelku

prostá věc: vyrobíme si

vlastní zdroj napětí.

Užijeme technologii

Alexandra Volty, tzv.

„Voltův článek“. Jedná

se o polarizaci iontů

vlivem rozdílných

vlastností kovů.

Potřebné pomůcky

ke sestavení onoho

článku jsou: Chemická

nádobka, drát, cín,

pájka, žárovka (s výko-

nem maximálně 1W), dva

kovy protikladné povahy

(nejlépe zinek a měď),

kyselina sírová.

Postup práce:

V úvodu je nutno upo-

zornit na možný úraz

poleptáním kyselinou

sírovou. Při práci

s ostatními pomůckami

se řiďte předpisy vý-

robce. Obsah chemické

nádobky vyplníme kyse-

linou sírovou. Do roz-

toku ponoříme plíšek

zinkový a měděný tak,

aby se navzájem nedotý-

kaly. K plíškům připo-

jíme pomocí pajkovacího

mechanismu dráty, jenž

spojují ony plíšky se

žárovkou. Ke kyselině

sírové přidáme vodu,

čímž dojde dehydrogena-

ci kyseliny sírové –

rozpadne se na 2H+ a

SO4-.

Zinkový plíšek tvoří

záporný pól článku. Zi-

nek do kyseliny sírové

uvolňuje zinečnaté

kationty Zn2+, které

reagují s SO4-. Měděný

plíšek tvoří kladný pól

článku. Na měděném

plíšku přijímají elek-

trony ionty H+

z roztoku. Na měděné

elektrodě tedy dochází

k redukci. Měděná

elektroda se nazývá ka-

toda a zinková elektro-

da se nazývá anoda. Na

sestrojení Voltova

článku je postačující

základní chemické vzdě-

lání.

Autor: Roman Kula

Foto: Internet

Alessandro Giuseppe Anto-nio Anastasio Volta

Voltův článek

Oslovil vás tento či jiný článek? Můžete o něm diskutovat na webu! Vše o Komáru na www.casopiskomar.wz.cz!

10

Noviny z MS 2010

Hráči i diváci si stěžují na hluk, který vydávají vuvu-zely. Vuvuzela je dlouhá plastová trubka, která vydává velice hlasité bzučení. Hráči se přes hluk nedokáží domluvit a někteří diváci si musejí koupit špunty do uší. Vědci zjístili, že vuvuzela vydává hluk o síle 130 decibelů což je asi hluk sbiječky nebo rockového koncertu a když jste takovému hluku vysta-veni 15 nebo 20 minut, ris-kujete, že přestanete slyšet. Dalším problémem je, že vuvuzely se prodávají na každém rohu a stojí pouze asi 250Kč.,, Vuvuzely ale na MS zakázány nebudou, pro-tože by to bylo diskriminují-cí“říká šéf MS. Největší ra-dost mají prodavači,protože byly vyrobeny tři miliony vuvuzel a jejich počet se ve-lice rychle snižuje. Je zde

Protesty proti vuvuzelám:

také možnost, že budou vu-vuzely dovezeny do České republiky, ale nikdo si ne-myslí, že by se zde uchytily.

Slovensko 1:1 Nový Zéland

Slovenskou premiéru poka-zil gól v nastavení:

Slováci byli po celé utkání silnějším a aktivněj-ším týmem, ale stačilo jim to pouze na remízu. Pro Slo-vensko to měl být jasný zá-pas a výhrou nad outsiderem si měli pojistit postup do osmifinále. Po remíze se, ale postup zkomplikoval. "Je to

pro nás malá sportovní tragédie," řekl slovenský kouč Vladimír Weiss. Zápas sledovalo 23 801 diváků. Slovensko je na mistrovství světa poprvé a pod vedením kapitána Weisse se od nich čeká minimálně čtvrtfinále. gól do novozélandské branky dal v 50. Minutě Robert Vit-tek. Vše vypadalo dobře a v devadesáté minutě už za-čali slováci slavit, ale v nastavení třicet sekund před koncem zápasu z poslední novozélandské šance dal Winston Reid vy-rovnávací gól.

Autor: Viktor Harazin Foto: Internet

11

Chytrá čtyřka Příběh na pokračování, část: 2., píše Martin Vérteši

Začali se scházet čím

dál častěji. Zanedlouho si založili klub. Oba je však trá-pila stejná myšlenka. Jsou jen dva. Co je to za klub? Vždyť ve dvou se nic dělat nedá! A oba to chtěli vyřešit. Náhodou se rozhodli na

stejný den. Byli domluveni, že se

sejdou v 15 hodin a tento-krát u Lukáše doma (neměli ještě klubovnu).

Bylo již 14:55 a Petr stál před jakýmsi domem. Byl nervózní a stále se díval na hodinky. Co minutu šel zazvonit na zvonek, až se v 15:10 vyřítil ze vchodu ně-jaký chlapec.

„No konečně!“ vykři-kl Petr. Potom klusali k Lukášovi. Když tam dorazili, vydýchali se a Petr vstoupil dovnitř.

Cizí chlapec zůstal před dveřmi. Petr se zatím od Lukášovy maminky dozvěděl, že Lukáš ještě není doma. Jak si oddychl! Alespoň že oba přijdou pozdě. Zatím však Lukáš přišel a také s jakýmsi chlapcem. Když

uviděl druhého chlapce před svým domem, velmi se divil, ale taky tam nechal „svého“ chlapce. Vevnitř se konečně sešli a pozdravili.

„Mám pro tebe men-ší překvapení.“ řekl Petr.

„Jó, já taky.“ řekl Lukáš.

„Nó, tak já to pře-kvapení přivedu.“ řekl Petr.

„Já taky.“ řekl Lukáš. Oba se rozběhli před

dům. Každý se postavil ke „svému“ hochovi a předsta-vil je: „Tohle je Martin.“ řekl Petr.

„A tohle je Adam.“ řekl Lukáš.

Potom nastala dlou-há chvíle ticha. Kupodivu jako první promluvil Martin: „No, my už jsme se tady s Adamem stačili trochu se-známit, takže vím, že on chce taky vstoupit do vaše-ho klubu.“

„Ano, takže…“ roz-houpával se Petr „jestli pro-ti tomu nikdo nic nemá, tak si myslím, že jsme v klubu čtyři!“

A tak se rozšířil klub, který si dal název „Chytrá čtyřka“. A tímto okamžikem se začaly psát dějiny Chytré čtyřky.

Noví členové se v klubu velice rychle zabyd-leli a všichni se poznali. Už také začali přispívat svými náměty. Jejich klubovní

činnost byla stále pestřejší. Jednoho dne Martin navrhl, že by také měli mít klubovní znak a talisman. Po menší úvaze všichni souhlasili: po-řádný klub by měl mít svůj znak a také talisman. „No jenomže jaký znak a jaký talisman?“namítl Petr.

„To je pro-blém!“souhlasil Adam. „Mělo by to být něco, co náš klub charakterizuje.“ řekl moudře Martin. „No jó, ty chytrej, tak to vymysli!“ řekl zase Lukáš.