Čistý střih

čistý střih 11. 10. 2011


Dobrý večer. Svou profesi si vybrala již na základní škole. Kreslení bylo u nich doma samozřejmostí. Od dětství chodila do výtvarných kroužků. Kreslila také oblečení pro panenky a dělala návrhy. Šila pro panenky i pro sebe. Nyní je z ní mladá módní návrhářka. Studuje Design oděvu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Letos se dostavil první úspěch, a to nemalý. Na začátku tohoto roku porazila dalších 7 návrhářů a z módního veletrhu Styl a Kabo si odnesla ocenění nejvyšší, cenu Top Styl Designer. Porotu přesvědčila svojí kolekcí PROFILO inspirovanou geometrickými tvary a linií.

Miroslava Horká, hezký večer.

Miroslava horká módní návrhářka

Pavla Pilařová


Dobrý večer.

Mirko, návrháři chodí často v černém. Tato barva je pro ně typická. To už nemají čas být kreativní ve svém oblékání? Nebo to má jiný podtext? Já osobně mám černou barvu ráda. Nechávám tak vyniknout svým modelům.

Ale u návrhů používáte také jiné barvy? Ano, barvy mám moc ráda.

Pro Vás je móda profesí. Jak je to konkrétně u Vás? Musíte mít ve svém šatníku to, co se právě nosí? Preferuji to, v čem se cítím pohodlně. Nepohrdnu také krásným kouskem do své skříně. Mám spoustu kousků od svých spolužáků. Navzájem se takto podporujeme.

Vy jste si na sebe také kdysi šila. Nyní to moc nestíháte. Dokážete nakoupit i v second handu? Tam člověk nachází ty nejlepší kousky.

Doplňky můžete mít i dražší? Jelikož jsem ještě student, sama si drahé kousky nekupuji. Tyto kousky mám od svých spolužáků.

Říká se, že móda je pomíjivá. Mění se barvy, linie, tvary, střihy, materiál. Jde vytvořit něco nadčasového, co vydrží několik let?

Určitě ano. Většina mladých návrhářů se snaží nyní tvořit nadčasově. Myslím, že spoustě z nich se to daří. Když na naší scéně koupí člověk pár kousků, může je za pár let opět vytáhnout. Budou to stále originály.

Říká se, že by se mělo investovat do materiálů. Souhlasíte s tím? Materiál je 100% úspěch. Když člověk zvolí správný materiál, nemusí mít strach, že se to neprodá. Když si v dnešní době chtějí lidé koupit něco dražšího, chtějí investovat do něčeho dobrého. Nebudou si kupovat drahý kousek ze špatných materiálů, špatného provedení. Díky tomu je celý model nadčasový.


Když jdete po ulici, díváte se kolem sebe kritickým pohledem návrhářky nebo spíše chytáte inspiraci? Jak se Češi oblékají? Když jdu po ulici, tak se starám o své věci, co mám v hlavě. Stává se mi, že narazím na lidi, kteří vypadají nádherně. To mě určitě nadchne a inspiruje k novým věcem. Nechodím po ulici a nekoukám na každého. Každý člověk má svůj styl. To nelze změnit. Musíme se snažit tvořit v typu daného člověka.

Když se díváme na přehlídková mola, většina z nás má pocit, že tohle bychom si na běžné nošení určitě nevzali. Je to příliš extravagantní. Jak to vidíte vy?

Přehlídky o tom jsou. Jde tu o to zaujmout diváka. Když já tvořím kolekci, tvořím ji od absolutně nenositelného modelu po kousek, který lze nosit, prodat. Když má člověk nějaký koncept, snaží se ho dát do extravagantního modelu celou svou silou. Často je to spíše umělecké dílo, něco, čím se člověk inspiruje. Z tohoto díla si bere určité prvky a dává je do nositelných věcí. Je to o spojení umění a módy.

Nemáte to tedy tak, že byste tvořila pouze nositelné, nebo dělala pouze umění? Člověk ať chce nebo nechce, vždy dojde k extravagantnímu kousku, který většina lidí kritizuje. Já osobně chci lidem ukázat, z čeho jsem vycházela a co pro mě bylo inspirací. Hovořila jste o inspiraci.

Co je pro Vás zdrojem inspirace? Příroda, geometrické vzory, hudba? Já to mám tak různě. Většinou je to o nějakém zážitku nebo pocitu. Koncept bývá mnohem složitější pro tvůrce i obecenstvo, které ho vnímá. Jednodušší je, když si člověk řekne, že bude hledat inspiraci např. v historii. Člověk si vybere určitý úsek a na něj tvoří celou kolekci. Vybírá si to, co ho z daného období zaujme. To stejné je u geometrických tvarů. Inspirace je všude. Může být v přírodě, v hudbě, v architektuře, ale i ve vzpomínce.


Zmiňovala jste historické inspirace. Inspirovala jste se také nějakým obdobím? Historickým obdobím jsem se neinspirovala, sahala jsem ale třeba do lidové tvorby.

Vy jste nejlepší mladou módní návrhářkou v ČR. Jaký byl ten první pocit, když jste zvítězila? Bylo to překvapení. Bylo nás tam celkem 8. Já znala je i jejich práce. Každý jsme na návrzích nechali kus sebe. Měla jsem své favority, ale bylo to milé překvapení.

Otevřely se Vám pomyslné dveře? Dostala jste nějaké nabídky, pracovní nebo stáž do zahraničí? Spíše se dvířka jen pootevřela. Není to tak jednoduché. Mám možnost tento titul „využít“ a někam se dostat. To je však to nejtěžší. Nejlepší pro studenty v dnešní době je vyjet někam na stáž a poté hledat, co chci dělat. Já jako student nevím, kterým směrem se vydat. Zda to bude pánská móda, extravagance, nebo jen konfekce.

Nabídka spolupráce přišla také? To přijde asi až časem. Je dobré, že díky tomuto titulu jsem se dostala na různé pohovory. Člověk si Vás více všímá a více reaguje na Vaši práci. Z tohoto pohledu je to výborná prezentace člověka, poté záleží na samotném člověku.

Zajímavější pro Vás by ale nyní byla nabídka zahraniční stáže než nabídka pracovní? Určitě ano.

Myslíte si, že je nutné, aby se český návrhář vydal do světa? Je to součást toho, aby se rozvíjel dál? Záleží na typu člověka. Pro mě je důležité do zahraničí vyjet a načerpat nový vzduch, novou inspiraci. U nás jde člověk v určitých kolejích. Když vyjede do zahraničí a získá nové zkušenosti, vnímá nové hodnoty. Pro většinu lidí je dobré, když někam vyjedou. Jsou však jistě i lidé, kteří zde jedou ve vyjetých kolejích a jedou dobře. Opravdu záleží na typu člověka.

Je nutné, abyste se podívali do míst, kde se tvoří světová móda, Paříž nebo New York? Myslím, že tam již každý byl.

Je to Vaším snem? Je to každého sen podívat se do tamních dílen, zažít místní atmosféru. Proto člověk na sobě musí hodně pracovat. Já pracuji na svém portfoliu, tvořím věci tak, abych portfolio mohla poslat do těchto studií. Chtěla bych tam poslat to nejlepší.


Jak vidíte postavení našich českých návrhářů v porovnání se světovými? Myslím ty, kteří zde žijí, pracují, jsou kreativní. Mají nápady srovnatelné s těmi světovými? Jde o to, jak otevření u nás lidé jsou. Ne všichni jsou otevření novým věcem. Myslím si, že všichni jsou srovnatelní se světovou módou. Všichni berou inspiraci ve světě. Jako návrháři se nemáme za co stydět.

Vy jste mladá, kariéru máte před sebou. Co by Vás mohlo dostat do velkého světa módy? Sledovala jste například osudy návrhářů, kteří se dostali za hranice ČR? Co by Vás muselo nastartovat? Je to určitě hodně práce, také to, že bych vyjela někam do zahraničí. Když člověk načerpá dobré zkušenosti v zahraničí, vrátí se sem a umí je prodat, pak úspěch na sebe nenechá dlouho čekat. Člověk se musí umět dobře prodat. Znám spoustu lidí, co odjelo do zahraničí, vrátilo se, tvoří – a tvoří dobře. Znám také lidi, co tvoří u nás, prezentují práci v zahraničí, kde jsou uznávaní. My jim můžeme jen závidět.

Vaše kolekce Profilo byla zaměřena především na muže. Chtěla byste právě touto cestou prorazit? Jde spíše o to, že móda pro muže mě baví a naplňuje mě více než móda pro ženy. Móda pro muže je u nás

mírně zaostalá. Když přijdu někam do butiku, všude vidím dámskou konfekci. Rozšiřuje se dámský sortiment, pánský pomalu ustupuje. To mě nakoplo k tomu, zkusit dělat pro muže.

Myslíte si, že je to tím, že módní návrháři opomíjí mužskou módu, nebo naopak tím, že naši muži nefandí módě? Možná nemají touhu vyčnívat? Je spousta návrhářů, kteří se zabývají i pánskou módou. Muži u nás – to je tak půl na půl. Jedna polovina je konzervativní. Druhá módu sleduje


a snaží se vyčlenit. Když jdu po ulici a vidím 10 mužů v černém a za nimi dalšího, který se snaží kombinovat barvy, zaujme mě tento jedenáctý mnohem více.

Dámy mají určitě větší šatník než muži, více doplňků? Záleží, jaká žena, jaký muž.

Zjišťujete si, co muži rádi nosí, např. u kamarádů nebo u tatínka? Mám spoustu kamarádů, s kterými ráda tvořím. Mám nápady, se kterými jdu za nimi. Konzultujeme, jak jsou

spokojeni, co jim tam vadí, zda se cítí pohodlně, zda by změnili barvy. Muži jsou největší kritici.

Vy jste se na soutěži snažila vykreslit muže jako dominantního, tvrdého, který si jde za svým. Vidíte takto muže obecně? Já jsem se spíše snažila zvýraznit stránku té povahy. Nechala jsem se inspirovat geometrickým tvarem, čtverec nebo obdélník. Snažila jsem se jej přenést do oblasti ramen. Chtěla jsem se podpořit tuto povahu mužů, kteří se rádi cítí cílevědomí.


Zvýrazněná ramena, co ještě podpořilo mužnost? Byly to i materiály. I dnešní muži si potrpí na kvalitní materiály. Neradi navštěvují obchody, kupují si raději jednu věc, která jim vydrží delší dobu. Snažila jsem se kolekce dělat v kvalitních materiálech. Používala jsem i zipy.

Zvýrazněná ramena jsou u Vašich návrhů patrné i u dámské módy. Myslíte si, že unisex móda by mohla být směrem, kterým byste se chtěla vydat? Určitým způsobem bych do toho ráda zabrousila.

Naopak, vnášíte také dámské prvky do pánské módy, kde a jak? Člověk si vybírá určitý tvar. Já jsem pracovala i se sukní, ale nemohu říct, že to bylo něco nového. Pánské sukně se dříve nosily, muži jsou tomu však uzavření. Snažila jsem se to přenést do kolekce, upozornit na to. Mělo to dobré i špatné ohlasy. Je to otázka toho, jak se kdo cítí. Myslím si, že to není nic špatného.

Dokázala byste říci, co je typické pro Vaši tvorbu, jaké předměty, materiály? Snažím se dělat čisté tvary. Pracuji s liniemi. Neumím tvořit něžné modely, s volánkami, kamínky. Nemám pro to cit. Jsem pro

jednoduchost a čistotu. Používám kvalitní materiály, které toto podpoří.

V běžném životě se Vám toto líbí? Nemyslím ty Vaše modely, ale spíše volánky a kamínky? Ne, tak to ne. Já nemám ráda tuto módu, proto se jí ani nevěnuji. Když však tyto věci vypadají dobře, jsou tam použity určité zdobné prvky, tuto práci návrhářů obdivuji. Já to neumím.

Letošní sezóna podzim/zima bude hodně hýřit barvami. Růžová, červená, modrá se zelenou. Bude se to objevovat i ve Vašich návrzích? Nebudete se bát barev? Barev se bát nebudu. Je to vždy tak, že si zvolím jednu stěžejní barvu pro celou kolekci – šedá, béžová, hnědá, černá, bílá. Tuto kolekci doplňuji barvami: oranžová, zelená, červená, odstíny jemné hnědé, modrá, žlutá. Nemám ještě ujasněné, které barvy zapojím, ale kolekce bude barevná.

Pokud budeme chtít být „in“, tak budeme takoví papoušci? Ano, přesně tak.

Vy jste říkala, že muži jsou velcí kritici. Jak přijímáte kritiku? Je dobré, když člověk slyší kritiku od různých lidí. Kritiku přijímám dobře. Jsem student, ráda se učím, ráda si nechám poradit. Za svým názorem si dokáži stát.


Co se stalo s modely, se kterými jste vyhrála soutěž? Chtěla byste, aby se některý z nich objevil v obchodech? Určitě bych si to přála. S touto kolekcí se prezentuji na různých přehlídkách. Snažím se kolekci prodávat vizuálně. Poté bych ji ráda prodala i zákazníkům. Bylo mi příjemné, že na moji kolekci reagovala spousta lidí. Určitý ohlas to mělo.

Bylo by možné, že něco podobného byste mohla vytvořit pro konfekční nošení? Určitě ano.

Můžete prozradit, kolik jeden takový model, který vyhrál, bude stát? Záleží na tom, který. Například kašmírový kabát pánský se pohybuje okolo 18 tisíc korun.

Tak to není tak závratná částka. Kolik jste měla modelů v kolekci? Bylo jich deset. Sedm pánských a tři dámské.

Jak dlouho jste nad tím seděla? Jak vypadá celá práce, od nápadu až po přehlídkové molo? Jsou to dlouhé noci nad přemýšlením.

A okamžitě si vezmete tužku do ruky? Ne, to ne. Člověk nejdřív přemýšlí a snaží se dohledat potřebné informace. Po utřídění myšlenek začne tvořit. Není to tak, že si sednu a začnu kreslit. Člověk musí přemýšlet nad vhodným materiálem. Zajdu i do obchodu s látkami a zjišťuji, zda jsou vhodné. Až poté tvořím základní model.

Poté si to namalujete, stříháte a šijete, to vše Vy sama? Ano, pak si to nakreslím, upravím návrh, udělám střih. Na to začnu šít. Nešiji vše sama. Modelů bylo deset a neměla jsem moc času. Mám jednu paní, která mi s tím pomáhá.


Když vidíte modely na konkrétních lidech, kteří se prochází po molu, máte trému nebo strach? Vidíte tam chyby? Po dokončení kolekce člověk najde 100 000 chyb. Nejraději by kolekci odložil a udělal celou znovu. Je dobrý pocit vidět celou kolekci pohromadě. Uvědomí si, co musí do příště změnit, zlepšit.

Když se ohlédnete za svojí krátkou kariérou a studiem, co Vám do této doby nejvíce dalo? Byla to škola nebo nějaký workshop?

V krátkém čase mě ovlivnila celá řada věcí. Byl to třeba desetidenní workshop, kdy člověk ze sebe musel vydat maximum. Je to jistě i škola. Máme úžasnou vedoucí, která nám předává své zkušenosti. To je něco neuvěřitelného. Kdybychom neměli dobré vedení a zázemí, člověk by spousty věcí nedosáhl.

Přeji Vám mnoho úspěchů do budoucna. Děkuji Vám za návštěvu. Na shledanou.

Vám, milí diváci, přeji dobrou noc.


Skryté titulky: P. Kinclová Česká televize, 2011

Čistý střih

Documents