Dočasní trosečníci a supermani za pakatel

Trh práce v Česku zažívá snad nejhorší stagnaci od roku 1990. Nejdelší recese

v novodobé české historii ovlivňuje chování zaměstnanců, manažerů, podnikatelů i

samotných firem. Reálné mzdy klesají druhým rokem po sobě a nezaměstnanost pomalu,

ale jistě přechází do strukturální. Časovaná bomba je odjištěna a tiká. Nepřeháním. Zkuste

se zamyslet a rozhlédnout kolem sebe.

Současná vláda a politici nemají účinné řešení ani invence pro podporu smysluplných

investic. Plošné škrty, nesmyslné podpůrné programy a daňové balíčky spíše dusí české

hospodářství a veřejné finance jsou zralé pro jednotku intenzivní péče. Navíc politikům

v české kotlině už unavení voliči přestali důvěřovat. Ani mediální ikona miliardářského

mesiáše, snílka a zázračného zachránce z krize dnešní doby - Karla Janečka, ani

„podnikatelský guru“ Andrej Babiš a jeho hnutí Ano 2011, manažersky řízené v rámci

podpory nejen vlastních projektů, ale především ozdravění politiky, to zatím dosud moc

nevytrhli.

Stále větší počet podnikatelů se zdráhá rozvíjet v dané situaci nové projekty a smysluplněji

investovat do manažerského nebo zaměstnaneckého rozvoje. Šetří se na všech frontách a

„lovci hlav“ se perou na trhu o drobečky, které tu a tam upadnou z firemních rozpočtů.

Řada zkušených seniorních manažerů přišla v období 2009 – 2013 v důsledku

restrukturalizací, snižování stavů i nákladů o práci a stali se z nich tzv. „dočasní

trosečníci“ – příliš drazí, nebo jak HR specialisté s oblibou označují „překvalifikovaní pro

danou pozici“ a zaměstnání. Dočasní trosečníci sice rozšířili potenciální segment „interim

manažerů“, ale i zde je projektů poskrovnu. Pochopte, v této složité době jsou drazí a tak

se nahradí často velmi mladými, výkonnými, dravějšími, suverénními, ale především

„levnými“ manažery nové generace, kteří sice nemají dostatečné zkušenosti v oblasti

stabilizace společností a implementace rozvojových plánů, ale jdou do toho a nebojí se

ničeho. Navíc, to však k dravému mládí patří, dosti často chybí ona nezbytná lidská

pokora. Dočasní trosečníci v těch lepších případech pracují na sobě, berou drobné projekty

a žijí z rezerv. Mnoho z nich však trpí a z rozhovorů vím, že někteří pomalu ztrácejí

původní víru, případně některé životní nebo pracovní návyky. Aby toho nebylo málo,

výrazně roste počet nezaměstnaných absolventů, kteří by měli v praxi realizovat nabyté

vědomosti a učit se od kvalitních profesionálů.

V této době, na rozdíl od devadesátých let, nebo prvního desetiletí nového století, rostou

nároky jak firem, tak i stále více vystresovaných vrcholových, liniových nebo HR manažerů

na potenciální uchazeče. Mají často až neuvěřitelně přehnané a nereálné představy a

chtějí „nesehnatelné“ kandidáty, tzv. SUPERMANY ZA PAKATEL. Nejlépe aby kandidát /

ka měli do 35 let, 40 je maximum. Superman nesmí býti ničím zatížen, ideálně přes 10 let

praxe a hluboké znalosti v řízení lidí a procesů, kontakty, detailní znalost konkurence,

přeborník v reportování i v „štíhlém“ řízení, no a znalost dvou jazyků samozřejmostí. Je

samozřejmé, že bude kreativní, přizpůsobivý byrokratické kultuře korporace, velmi tvárný,

ale schopný přinášet neotřelá řešení, která si v náročném prostředí prosadí. Plat –

odpovídající současné situaci, tj. minimálně 60% původního manažera, kterého jsme

museli propustit. Zkrátka takový „Captain America“ v českém vydání. Výběrová řízení se

navíc vlečou, nároky rostou a kandidáta musí schválit nebo se k němu vyjádřit manažeři

v první linii, HR centrály, řada dalších top důležitých manažerů v korporaci a po půl roce

výběru jsou všichni, včetně uchazeče tak unaveni, že si nepamatují původní požadavky.

Pozitivní začíná být fakt, že osvícenější společnosti si začínají více uvědomovat důležitost

investic do vlastních talentů, ale i to, že ani opravdový odborník není supermanem, natož

pak superman za pakatel.

Z mnoha stran slýchávám příliš často nové pořekadlo, které se začalo šířit mezi všemi

skupinami: „LÉPE UŽ BYLO“. Vidím kolem sebe, že lidé si dokáží vzájemně pomáhat,

jsou najednou trochu vnímavější, ale jak ve firmách, tak mimo ně je cítit nedůvěra,

ostražitost, bázeň a tím pádem i menší vynalézavost. Vnímám realitu, ale nemohu se smířit

s tímto faktem. Hledám pozitivní příležitosti, roste mi počet zákazníků v oblasti kariérního

poradenství a koučinku, snažím se nabízet optimální řešení klientům za přijatelnější ceny a

znovu se těším, až budu moci ve větší míře prezentovat jako profesionální headhunter

skutečným specialistům nabídku nové zajímavé práce za skvělých podmínek.