donucovaci prostredky

1

Příprava k použití

donucovacích prostředků

Odbor vzdělávání

Ředitelství pro řízení lidských zdrojů

Policejní prezidium České republiky

Schvaluji:

genmjr. Mgr. Oldřich Martinů

policejní prezident

2

OBSAH

Aktuálnost efektivního pouţívání donucovacích prostředků v činnosti Policie ČR 07

Bojová umění versus výcvik ozbrojených sloţek 09

Základní parametry nového systému nácviku pouţití donucovacích prostředků 09

Tréninkové pomůcky pro nácvik pouţití donucovacích prostředků 11

Schéma přípravy k pouţití donucovacích prostředků Policie ČR 18

Doporučené uspořádání výzbroje a výstroje na sluţebním opasku 19

1. kruh: Získat prostor !

Úvod 21

1.1 Beze zbraně 24

Minimální bezpečná vzdálenost 24

Komunikační postoj 25

Verbální a neverbální komunikace 25

Problém skrytých zbraní 26

Mám prostor

Minimální bezpečná vzdálenost 27

Oprávnění k prokázání totoţnosti 27

Nebezpečí chycení 28

Snaha o nulový fyzický kontakt s pachatelem 28

Odraţení se dlaněmi 29

Pohyb těla během odraţení se dlaněmi 30

Tréninková metoda 30

Udrţení bezpečné vzdálenosti distančními kopy 31


Pouţití distančního kopu jako proti-kopu 32


Zastavující kop 33


Nemám prostor

Výpad dlaněmi 35

"V" pohyb 36

Pády 37

Pád vzad 37

Bojová pozice na zemi a opětovný vztyk 37

Rotační pád 38

Trénink pádů 39

Rozcvička formou rozehřátí 40

Skladba rozehřátí

Odraţení se dlaněmi 41

Distanční kopy 41

Zastavovací kop 41

Kop kyvadlový 42

Výpad dlaněmi 42

3

Přidat „angličáky“ 43

Pády na zem, bojová pozice na zemi s kopy a opětovný vztyk 44

Chycení kopu a poraz 44

1.2 Použití slzotvorného prostředku 45

Základní informace o slzotvorných prostředcích 45

Vyuţití slzotvorného prostředku při sluţebním zákroku 46

Účinky slzotvorného prostředku a první pomoc 46

Ochrana policisty proti pouţití slzotvorného prostředku 47

Pouţití slzotvorného prostředku

Mám prostor 47

Nemám prostor 48


1.3 Teleskopický obušek 50

Tasení teleskopického obušku, jeho úchop a bojový postoj 51

Otevření a zavření teleskopického obušku 52

Zavření obušku 53

Taktické otevření 53

Pouţití teleskopického obušku v otevřené poloze

Mám prostor 54

Získání dominance švihem 55

Údery obuškem 56

Fáze švihu obuškem 56


Nemám prostor 58

Pouţití teleskopického obušku v zavřené poloze

Mám prostor 60

Nemám prostor 61


Formy rozehřátí 63

1.4 Ochrana střelné zbraně 64

Mám prostor 65

Ochrana střelné zbraně proti vytrţení zezadu 65

Nemám prostor 66


1.5 Postupy proti tupé zbrani 67

Mám prostor 68

Nemám prostor 68


4

1.6 Poutání pachatele – fáze nácviku jednotlivcem 70

Povely a zaujetí poutací pozice 71

Poutání 74

Prohlídka osoby 76

Zvednutí 77

Poutání ve stoje 78

Eskorta a manipulace se spoutaným pachatelem 80

Pachatel tlačí do policisty 80

Pachatel se snaţí napřímit 81

Zamezení snahy o odpor 81

Snímání pout 83

Pachatel nespolupracuje 84

Pachatel nepřekonal bolest 85

Pachatel překonal bolest 86

Ohroţení střelnou zbraní 87

Poraz 88

Varianta, kdy pachatele není moţné porazit směrem dozadu 89


1.7 Poutání pachatele – fáze nácviku spolupráce hlídky 90

Taktické postavení policistů 90

Dvojice (osoba spolupracuje) 91

Eskorta 92

Trojice 92

Dvojice (pasivní odpor) 93

Fixace pachatele na zemi a donucení tlakem obušku ke spolupráci 93

Donucení ke spolupráci psychickým nátlakem za pomoci obušku 96

Dvojice policistů se střelnými zbraněmi 96

Svedení na zem zezadu za hlavu 97

Svedení na zem kopem do kolenní jamky 98

Svedení na zem zezadu za pomoci obušku 99

Překonání odporu leţícího pachatele 100

Svedení na zem zepředu 101

Dvojice (aktivní odpor) 102


Nástup do vozidla 104

Výstup z vozidla 105

5

2. kruh: Je pozdě vyjednávat, musíš se rozhodnout !

Úvod 107

2.1 Beze zbraně 108

Tréninková metoda kladivových úderů 108

Výpad krytem 109

Úder dlaní 109

Chycení kříţové ruky 110

Chycení stejnostranné ruky 111


Chycení obou rukou zespodu 113

Chycení obou rukou z vrchu 114

Chycení jednou rukou za krk 114


Chycení oběma rukama za krk 115

Drţení za oděv spojené s úderem 115


Pokus o chycení do kravaty 116

Drţení v kravatě 116

Škrcení zezadu 117

Chycení kolem pasu 117


Formy rozehřátí pro 2. kruh 118

2.2 Hmaty, chvaty 119

2.3 Teleskopický obušek 121

Obrana při úchopu obušku 121

Obrana obuškem při úchopu policisty 123

Odtrţení pachatele teleskopickým obuškem 124


Pouţití obušku proti chladné zbrani 126


Spolupráce ve dvojici 127

2.4 Zásady chování při kontaktu se střelnou zbraní 128

Úder střelnou zbraní 129

Policista v přímém ohroţení ţivota 130

Policista jako náhodně zúčastněná osoba 130

2.5 Postupy proti ostré zbrani 131

Mám prostor 132

Nemám prostor 133

Bezpečná vzdálenost 134

Policista má za sebou operační prostor 134

6

Policista nemá za sebou operační prostor 134

Nouzová varianta při bezprostředním ohroţení ţivota 135


2.6 Taktika silniční kontroly 137

Zastavení vozidla 137

Takticky nevhodné zastavení zepředu 138

Pěší hlídka 138

Postavení hlídky u zastaveného osobního vozidla 139

Mám prostor 139

Nemám prostor 141

Postavení hlídky u zastaveného nákladního vozidla 141

Řešení pasivního odporu 142

Vytaţení řidiče z automobilu 143


Taktický postup pro omezení osobní svobody 146

Reakce na útok se zbraní 147

Hlídka dostihla pachatele 147

2.7 Postup proti skupině 148

Jak tedy vypadá metoda VIZEE proti jednotlivci v praxi 149

Skupina spolupracuje 152

Skupina nespolupracuje 152

Metoda VIZEE skupiny proti skupině 153

Poskytnutí první pomoci 155

Moţnosti vyuţití sluţebního psa 155

7

353

6

99

14 33 13 38

0

50

100

150

200

250

300

350

400

fyzi

ck

é

na

pa

de

ní

stř

eln

á

zbra

ň

vo

zid

lem

no

žem

os

tatn

í

zbra

ně

vu

lga

ris

my

vy

hro

žov

án

í

Způsob provedení útoku

Aktuálnost efektivního používání donucovacích prostředků v činnosti Policie ČR

Dynamický společenský vývoj s sebou přinesl i zásadní změny v policejní práci, které je nezbytné

transformovat do celého systému profesní přípravy policistů. Při nárůstu kriminality stoupá i brutalita páchaných trestných

činů a zvyšuje se i počet a brutalita útoků, směřujících proti příslušníkům Policie ČR. Během výkonu sluţby se policisté

velmi často dostávají do situací, kdy musejí pouţít zákonem definované donucovací prostředky a toto pouţití musí být

maximálně efektivní. Základním cílem při přípravě policistů pro výkon sluţby je jejich vybavení schopností volit správnou

taktiku svého postupu při střetu s osobou porušující zákon a pouţívat takové prostředky, které jsou adekvátní konkrétní

situaci.

S ohledem na délku základní odborné přípravy a vstupní úroveň „civilních“ uchazečů o přijetí do sluţebního

poměru je zřejmý jednoznačný poţadavek na přijetí racionálních zásad pro přípravu policistů k pouţití prostředků

donucení v takovém pojetí, aby kaţdý policista byl po úspěšném skončení základní odborné přípravy schopen plnit

všechny úkoly vyplývající z jeho sluţebního zařazení.

Obsah přípravy k pouţití taxativně určených donucovacích prostředků musí být v souladu s ustanovením §

51 Zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky zvolen tak, aby jej byl policista schopen zvládnout v průběhu

základní odborné přípravy a zejména aby byl schopen si získané dovednosti udrţet po celou dobu svého zařazení na

funkci, kde je pouţití prostředků donucení součástí plněných sluţebních úkolů.

Statistiky ukazují, ţe počet pouţití donucovacích prostředků je velmi vysoký a dokonce samotná napadení

policistů jdou do několika stovek ročně! Pro bliţší představu uvádíme počty napadení policistů za rok 2008:

130

86 78

58

133

49

18

13 14

57

0

20

40

60

80

100

120

140

siln

ičn

í ko

ntr

oly

výtr

žn

osti

ob

čan

ské s

ou

žit

í

ku

ltu

rní zaří

zen

í

na s

lužeb

ně

ve s

l. v

ozid

le

při

maje

tko

vé T

Č

při

pátr

án

í

sp

ort

ovn

í u

tkán

í

při

lékař.

ošetř

.

osta

tní o

ko

lno

sti

Okolnosti, při kterých došlo k útoku

8

Tyto grafy znázorňují okolnosti a způsob, při kterých došlo k útoku na policistu. Kromě jiného z nich vyplývá,

ţe nejčastěji byli policisté napadáni při silniční kontrole vozidel, a to ve 130-ti (25 %) případech z celkového počtu 519.

Agresivní řidiči nerespektují pokyny policistů, slovně a fyzicky policisty různými způsoby napadají.

Nejčastějším způsobem provedení útoku je fyzické napadení policistů, a to v 353 (63,4 %) případech

z celkového počtu útoků. Na druhém místě (stejně jako v letech předešlých) je to útok vozidlem, a to v 99 případech (17,8

%), coţ zcela zřetelně dokumentuje vysokou rizikovost sluţebního zákroku, spojeného se zastavováním a kontrolou

vozidla. Závaţnou a varující je skutečnost, ţe 38 % útoků na policisty skončilo v roce 2008 jejich zraněním.

Výše uvedená čísla jasně ukazují, ţe téma efektivního pouţívání donucovacích prostředků u Policie ČR je

velmi aktuální, je potřeba se jím systémově zabývat a vytvořit tak policistům podmínky pro zvládnutí potřebných

dovedností. Do inovace systému přípravy k pouţití donucovacích prostředků musí být od samého počátku zapojeny

všechny subjekty, které se na profesní přípravě policistů podílejí. Vedle školních policejních středisek a policejních škol to

musí být i sluţební funkcionáři, kteří jsou ze zákona povinni zabezpečit náleţité vyškolení a vycvičení jim podřízených

policistů.

Následující grafy ilustrují počet a způsob vedení útoků na policisty v roce 2009:

Při porovnávání grafů za rok 2008 a 2009

zjistíme, ţe se počty nijak zásadně nemění.

Z těchto údajů je tedy moţno vycházet při

stanovení potřebného obsahu výcviku k pouţití

donucovacích prostředků.

Pokud je z výsledků například patrné, ţe

pachatelé často strkají do policistů, dostávají je do

úchopu, útočí vozidlem a tyto situace nejčastěji

vznikají při kontrolní činnosti, je nutné se zaměřit

právě na tyto situace a především na způsoby k

jejich předcházení vhodně zvolenou taktikou.

9

Bojová umění vs. výcvik v Policii České republiky

MOTTO:

Úpolový sport je pouhou fikcí reálného boje, kdy díky množství kategorií, jasně stanoveným

disciplinám a pravidlům, zakázaným technikám a přesně ohraničenému prostoru tatami nebo ringu je dána

možnost zvítězit všem.

Realita střetu policisty s pachatelem trestné činnosti je pravým opakem sportu, kdy nejde o ztrátu

bodů, ale o ztrátu zdraví nebo života, a tato realita musí být respektována pří přípravě každého policisty na výkon

služby.

Někteří policisté se aktivně věnují úpolovým sportům a bojovým uměním a mnohé jiné sport a bojová umění

nezajímají, ale všichni se při nástupu k Policii ČR v základní odborné přípravě setkávají s předmětem “příprava k pouţití

donucovacích prostředků”.

Otázka, která je policisty dlouhodobě pokládána, zní: “Proč Policie ČR necvičí jeden konkrétní bojový styl, který je

rozšířen po celém světě, vychází ze staletých tradic, je modernizovaný v duchu “nové doby” a podle jeho propagátorů je

plně funkční?“ Některé bojové styly jsou přímo tvořeny proto, aby byly vyuţívány bezpečnostními sloţkami, ale v Policii

ČR je nutné vyřešit základní otázku: “Můţe jeden bojový styl univerzálně slouţit pro široké spektrum činností, které jsou

svěřeny do působnosti policie?”

Policie realizuje široké spektrum bezpečnostních úkolů, má celou řadu specializovaných útvarů a kaţdý z nich

má jiné zaměření činnosti, intenzitu výcviku, podmínky pro práci, materiální vybavení apod. K neustále vedeným diskusím

o potřebě zavést „jednotný styl“ v přípravě policistů k pouţití donucovacích prostředků je nezbytné konstatovat, ţe není

efektivní cvičit stejným způsobem policisty zařazené v dopravní sluţbě, hlídkové sluţbě, v pořádkové nebo zásahové

jednotce nebo členy ochrany ústavních činitelů.

Kaţdá z těchto sloţek potřebuje pro svou práci výcvikový systém ušitý na míru a k tomuto účelu disponuje

vlastním aparátem instruktorů sluţební přípravy, kteří metodickou činnost, vycházející ze specifických podmínek výkonu

sluţby, zajišťují jako svoji hlavní pracovní náplň.

Základní parametry nového systému přípravy k použití donucovacích prostředků

Současnou aktuální potřebou je vytvořit systém přípravy k použití donucovacích prostředků určený nově

přijatým policistům, zařazeným ve 2. tarifní třídě v uniformované policii, který bude realizován policejními

školami a školními policejními středisky v režimu základní odborné přípravy (dále jen ZOP) a který musí nezbytně

splňovat tyto základní podmínky:

1) Všichni policisté, kteří úspěšně ukončí ZOP, zvládnou poţadovanou přípravu k pouţití taxativně určených


Bojová umění

versus výcvik

ozbrojených složek

10

2) Získaná úroveň znalostí a dovedností bude udržitelná v systému sluţební přípravy realizované na útvaru policie.

3) Znalosti a dovednosti získané při studiu ZOP budou reálně využitelné při výkonu služby.

Z těchto podmínek vycházejí i principy výcviku – při zákroku co nejvíce oddálit možnost přímého fyzického

kontaktu policisty s pachatelem a vycvičit policistu tak, aby byl schopen při zákroku maximálně využít techniky

založené na přirozených reflexech a reakcích s důrazem na maximálně efektivní využití „technických“


Základními podmínkami pro stanovení nového směru vývoje v přípravě policistů k pouţití donucovacích prostředků

korespondující s realitou výkonu sluţby jsou:

1. Jednotný systém výcviku pro nově přijaté policisty zařazené ve stejné skupině služební přípravy

S ohledem na dosavadní praxi policejních škol a školních policejních středisek je nezbytné stanovit závazná

kritéria, týkající se jak obsahu přípravy k pouţití donucovacích prostředků, tak metodiky pro jejich zvládnutí

v relativně krátké době studia a řízené odborné praxe.

2. Návaznost

Výcvikový systém musí být sestaven tak, aby na znalosti a dovednosti získané v ZOP mohl být kontinuálně

napojen obsah sluţební přípravy, odpovídající konkrétnímu sluţebnímu zařazení policisty.

3. Snadná a časově nenáročná naučitelnost

V reálném střetu funguje to, co je jednoduché a přirozené. Cílem tedy musí být připravit policisty na to, aby

minimálním počtem pohybů byli schopni řešit pokud moţno všechny typy útoků. Zohledněna při tom musí být

celá řada faktorů - od fyzických, osobnostních a mentálních předpokladů policisty, přes jeho úroveň

vycvičenosti, schopnost rozhodovat se a racionálně jednat v krizové situaci, aţ po kvality pachatele, se

kterým přichází do střetu. Pokud lze několika stejnými pohyby vyřešit útočníkovy pokusy o úchopy, údery,

kopy a útoky zbraněmi nebo naopak jeho pasivní odpor, má takový výcvik mnohem větší uţitnou hodnotu,

neţ učení se několika variantám obrany proti jednomu typu útoku. Útoků je nepřeberné mnoţství, a tím se

závratně násobí mnoţství moţných obranných technik. Policista se pak dostává do situace, kdy je nucen

reagovat na reálný útok, ale jeho reakce je zpomalena rozhodováním o pouţití některé z moţných technik.

Efektivnější je proto v profesním výcviku neukazovat šířku bojových umění, ale trénovat jasná a co

nejjednodušší řešení vycházející z přirozených reflexů.

4. Dostupný pro všechny

V přijímacím řízení do sluţebního poměru lze u uchazeče reálně hodnotit momentální fyzickou výkonnost.

Schopnost správně pouţít prostředky donucení v kontextu reality výkonu sluţby lze reálně hodnotit aţ při

ukončení ZOP, nebo lépe s dostatečným časovým odstupem po skončení studia. Udrţitelnost dosaţené

úrovně po celou dobu trvání sluţebního zařazení na sluţebním místě, pro které byl policista v ZOP

připraven, lze tedy objektivně hodnotit aţ několik let po skončení ZOP. Systém přípravy k pouţití

donucovacích prostředků proto musí být funkční nejen pro mladé, silné muţe, kteří pravidelně trénují ve

svém volném čase, ale musí dát moţnost i ostatním policistům a policistkám - štíhlým, plnoštíhlým, mladší

11

generaci i starším, lidem malého vzrůstu, rychlým, pomalým, zkrátka všem, kteří byli do sluţebního poměru

přijati a vykonávají sluţbu, při které přicházejí do bezprostředního kontaktu s pachatelem trestné činnosti.

Na ulici při kontaktu s pachatelem nebudou váhové a věkové kategorie, ani dělení na muţe a ţeny, a uţ

vůbec nelze předpokládat, ţe pachatel nebude jednat brutálně a zákeřně. Bude zde pouze jeden poţadavek,

kladený na policistu - splnit zákonnou povinnost při ochraně veřejného pořádku s vyuţitím všech prostředků,

které jsou policistovi zákonem dány k dispozici.

5. Využívání výzbroje

Mnoho bojových umění a sportů dobře funguje nejen muţům, ale i ţenám. Rozhodujícím faktorem ale je, jak

dlouho a hlavně jak intenzivně trénují a kolik času a energie jsou ochotni tréninku věnovat. Výcvikový systém

k pouţití donucovacích prostředků ozbrojených sloţek by však měl být zaměřen na takové postupy, které v

našem případě policistovi umoţní být v rizikové situaci dominantním, i kdyţ je pomalejší, fyzicky slabší a má

menší “bojové” zkušenosti neţ pachatel. Protoţe se jedná o výcvik příslušníků ozbrojeného sboru, sám

název “ozbrojený” určuje, čím můţe policista svůj případný handicap překonat. Zakládat výcvik na technikách

rukou a nohou formou přímého kontaktu s pachatelem by byl zásadní krok zpět. Technické donucovací

prostředky a zbraň jsou tím, co má v případě nutnosti vytvářet reálnou převahu a dominanci nad pachatelem.

Profesní výcvik nově přijatých policistů musí být zaloţen na dvou základních principech - vytvoření prostoru a

pouţití technických donucovacích prostředků. Reálnost výcviku musí vycházet z reality lidských zdrojů, které

má policie k dispozici.

6. Udržitelnost

Výcvikový systém k pouţití donucovacích prostředků musí být lehce naučitelný, protoţe platí pravidlo, ţe čím

rychleji je člověk schopen se něco naučit, tím déle a hlavně kvalitně je schopen to pouţít. Skutečnost, ţe

policista byl schopen si postupy při pouţití donucovacích prostředků rychle osvojit, znamená, ţe systém je

jednoduchý, není překombinovaný a bude v praxi reálně vyuţitelný. Roli zde samozřejmě bude hrát ochota

policisty učit se, jeho talent, motivace apod. Jako cíl je důleţité vyjádřit poţadavek, aby policista byl po

výcviku v ZOP co nejdéle schopen prakticky aplikovat získané znalosti a dovednosti. K tomu účelu musí být

vytvářen dostatečný prostor v jiţ stanoveném systému sluţební přípravy, realizovaném v gesci jednotlivých

útvarů Policie ČR.

12

Tréninkové pomůcky pro nácvik použití donucovacích prostředků

Nejlepší cestou pro co nejrychlejší pokroky ve výcviku policistů v oblasti přípravy k pouţití donucovacích

prostředků je kontakt. Čím intenzivnější kontakt je umoţněn, tím více si policisté uvědomí skutečnou nebezpečnost útoků,

ale také svoji schopnost takové útoky odrazit. Mnoho policistů bude jistě zaskočeno tím, ţe budou mít psychický blok

například silně udeřit obuškem do paţe kolegy. I kdyţ se bude samozřejmě jednat o měkký tréninkový obušek a figurant

bude mít ochranné pomůcky, mnoho policistů se bude muset nejprve naučit plnou silou vůbec udeřit a hlavně nebát se

udeřit. Pokud tímto neprojdou policisté při výcviku, kdy je čas a prostor na zjišťování a odstraňování chyb a nedostatků,

potom při výkonu sluţby mohou zásadně zklamat. A právě tomu se má výcvikem předcházet. Tím lze vytvářet

sebevědomé profesionály, kteří jsou si vědomi svých moţností a schopností.

Abychom mohli takto reálně vedený výcvik provádět, bude nutné do výcviku zařadit tréninkové a ochranné

pomůcky. Čím kvalitnější produkty budou při výcviku vyuţívány a čím více jich je do výcviku zařazeno, tím jsou konkrétní

situace realističtější a policisté lépe připraveni pro výkon povolání. Nyní uvedeme několik druhů tréninkových pomůcek, z

nichţ některé jsou jiţ pouţívány a některé bychom rádi co nejdříve do výcviku zařadili.

Cvičný slzotvorný prostředek

Partner, který simuluje útočníka, musí v

kaţdém cvičení, ve kterém se objevuje sprej,

pouţívat ochranné brýle.

Výhodou tohoto produktu je naprostá shoda v rozměrech i

ovládání s ostrou verzí slzotvorného prostředku. Policisté

si mohou v pohybu zkusit, jak je obtíţné zasáhnout obličej

útočníka, z jaké vzdálenosti mohou být zasaţeni

odraţenou dráţdivou látkou.

13

Cvičný obušek

Malé lapy

Velká lapa

Cvičný obušek je měkkou replikou skutečného

teleskopického obušku. Má podobnou váhu, stejnou délku,

stejný druh rukojeti a má na sobě našitou bezpečnou část

suchého zipu, díky kterému se obušek dá připevnit

jednoduše k opasku a jedním trhnutím jej z opasku opět tasit.

Malé lapy jsou velmi vhodné pro nácvik úderů, kopů nebo

útoků obuškem. Dají se ovšem také pouţívat jako útočící

paţe s tím, ţe by díky nim nemělo při zásahu docházet k

poranění policisty. Policista tak můţe být vystaven

poměrně velmi reálným, ale přitom bezpečným útokům.

Z hygienických důvodů je vhodné do lap pouţívat

rukavice a po cvičení lapy ošetřit desinfekčním

prostředkem.

Velká lapa se pouţívá především pro nácviky kopů.

Protoţe je vyrobena ze silné vrstvy tlumící hmoty, lze do ní

trénovat se stoprocentním nasazením. To dá policistovi opět

odpověď na otázku, co opravdu dokáţe a jaký je to vlastně pocit

plnou silou kopnout. Co se děje s tělem, jestli je schopen takto

kopat opakovaně a ne jen jednou, zda je schopen u toho ještě

provádět výzvy a případně tasit zbraň. Tato lapa se dá také

velmi dobře pouţít jako cíl pro rozvoj dynamiky švihu s

obuškem. Díky jejímu rozměru se totiţ eliminuje riziko, ţe by

policista obuškem cíl netrefil a zasáhl tak partnera drţícího lapu.

14

Chrániče nohou

Ochranná helma s mříží

Chrániče holenních kostí chrání především proti zastavujícím kopům, ale dají se také připevnit na předloktí a

mohou tak zmírnit údery například cvičným obuškem.

Ochranná helma má dvojí přínos. Prvním je moţnost

provedení přiměřeného úderu proti hlavě kolegy, s

čímţ můţe mít řada osob pochopitelný psychický

problém, a druhým je získání pocitu "jaké to je dostat

ránu". Dostat přiměřenou ránu je v této ochranné

přilbě relativně bezpečné, ale zároveň nepříjemný

pocit s tím spojený dává nositeli návyk pocitu zásahu,

který ho v samotném zákroku jiţ nezaskočí.

Z hygienických důvodů je vhodné, aby kaţdý

policista do helmy pouţíval látkovou kuklu s otvory

pro oči, ústa a nos. Po cvičení by měly být helmy

ošetřeny desinfekčním prostředkem na kůţi.

15

Boxerské rukavice

Ochranný oblek

Cvičný nůž

Tato známá ochranná pomůcka je opět velmi vhodná k reálnému

simulování skutečných útoků na policistu. Lze ji pouţívat pro

zvýšení psychické odolnosti - ke zmírnění nebo odstranění

strachu ze zásahu. V kombinaci s boxerskými rukavicemi je

vhodné vyuţívat právě helmu s ochrannou mříţí, protoţe díky ní

nemůţe dojít ke zranění nosu, úst nebo sluchového ústrojí. Co se

týká velikosti rukavic, pro nácviky je vhodné pouţívat nejméně

velikost 12oz a vyšší. Rukavice velikosti 10oz jsou pro nácviky

příliš tvrdé a tudíţ nebezpečné.

Z hygienických důvodů je vhodné do boxerských rukavic pouţívat rukavice a po cvičení je ošetřit desinfekčním

sprejem. Pokud by se s rukavicemi trénovaly tvrdé údery do těţkých pytlů apod., je vhodné ruce nejprve správně

obvázat bandáţemi. Ty jsou ovšem pouze součástí doporučeného soukromého vybavení policistů.

Vynikající, i kdyţ poněkud nákladnou, tréninkovou pomůckou je

ochranný protiúderový oblek. Na trhu je nabízeno několik druhů. V

některých se dá dobře pohybovat, ale hůř tlumí silné rány. Jiné

tlumí poměrně dobře, ale pohyblivost v nich je špatná.

Protiúderový oblek je sice velmi vhodné při výcviku vyuţívat, ale i

zde platí pravidlo: "S rozumem!" Útočit údery a kopy plnou silou,

vést tyto útoky na kolena, rozkrok, krk nebo hlavu, není určitě

bezpečné a instruktor musí umět včas tlumit vášně policistů. To

platí jak pro útočníka v obleku, tak i pro obránce, kteří si myslí, ţe

"ten uvnitř nic necítí a proto mohou všechno".

Cvičný nůţ pro začátečníky by měl být především dostatečně

měkký. Útočníkovi tak umoţňuje bodat bez zábran do jakékoli

části těla, včetně tváře a obránce přitom není v případě zásahu

ohroţen zraněním. Ve všech cvičeních musí mít obránce na

očích povinně ochranné brýle, protoţe zásah očí i měkkým

noţem můţe být nebezpečný.

16

.

Značkovací nůž

FX Simunition

Jedná se o speciální set, umoţňující střelbu barvících

nábojů, které za podmínky pouţití všech doporučených ochranných

prostředků nezpůsobují zranění. Pro výcvik policistů má tento

systém obrovský přínos, protoţe pouţívá zbraň v podstatě totoţnou

s ostrou verzí a umoţňuje cvičícímu policistovi při řešení modelové

situace zmáčknout spoušť případně proti figurantovi. Následný

hlasitý výstřel, zpětný ráz zbraně, nutnost opakovat další výstřely,

inscenovaný křik pachatele a popřípadě hlasité reakce dalších

"spoluherců" kolem, to vše připravuje policistu velmi věrně na

situaci, kdy by musel při výkonu sluţby pouţít střelnou zbraň. FX

Simunition je tedy doposud tou nejreálnější výcvikovou pomůckou

pro výuku sluţebního zákroku se střelnou zbraní.

Existují také tzv. barvící noţe, tedy makety noţů, které mají po obvodě nalepenou textilní

látku, která se nabarví speciální barvou nebo rtěnkou. Nůţ poté značkuje zásahy jako

tomu bylo v případě fixu. Jedná se samozřejmě o věrnější maketu noţe, neţ je fix, ale

vzhledem ke tvrdosti tohoto noţe nemusí být vţdy ideální ho zařazovat do výuky, a to

především u začátečníků. Fix je sice také z tvrdého materiálu, ale je menší, hůř se drţí, a

proto zásahy s ním nejsou tak razantní a nebezpečné, jako je tomu v případě věrné

makety noţe, která se dá velmi pevně uchopit. Navíc rozměry noţe jsou větší neţ

rozměry fixu, a proto můţe snadněji dojít ke zranění. Nicméně při dostatečném mnoţství

ochranných prostředků a při odborném dohledu samozřejmě pouţití makety noţe simuluje

skutečný útok reálněji, neţ pouţití fixu.

Jako improvizovanou pomůcku pro útok noţem lze pouţít červenou fixu. Policista si oblékne bílé tričko a útočník se ho pokusí napadnout fixou, která simuluje útoky noţem. S fixou se tak dá bodat, řezat a kaţdý zásah i jeho síla je na bílém tričku jasně poznat.

Jako hru lze zařadit cvičný souboj s fixami, které představují noţe. Policisté zde rozvíjí rychlost, práci se vzdáleností, postřeh a celkovou koordinaci pohybu.

Jako improvizovanou pomůcku pro útok noţem lze pouţít červený fix. Policista si oblékne bílé tričko a útočník se ho pokusí napadnout fixem, který simuluje útoky noţem. S fixem se tak dá bodat i řezat a kaţdý zásah i jeho síla je na bílém tričku jasně poznat.

Jako hru lze zařadit cvičný souboj s fixy, které představují noţe. Policisté zde rozvíjí rychlost, schopnost odhadu vzdálenosti, postřeh a celkovou koordinaci pohybu.

17

Výcvikové prostředí

Výcvik policistů je vhodné provádět v různých

druzích prostředí, které budou co nejvíce

podobné reálným podmínkám sluţebního

zákroku. Pokud budou policisté cvičit

pouze na měkkých ţíněnkách, nemohou si

uvědomit podmínky skutečného zákroku

v místě, kde jsou např. ţidle, stoly, málo místa,

tvrdá podlaha apod.

Proto je ideální provádět především třetí

fázi výcvikového programu

"Taktika chrání" v prostorech, které jsou

zařízeny jako bar nebo byt, chodby budov,

hromadný dopravní prostředek, prostor mezi

automobily apod. Podstatnou zásadou celého

výcviku je to, ţe ho policisté musí absolvovat obutí, v policejních kalhotách (vzor 92), černém tričku policie a s opaskem

obsahujícím pouzdro na sluţební zbraň, obušek, pouzdro na slzotvorný prostředek, sluţební pouta a prázdný náhradní

zásobník do zbraně. Dále jsou vybaveni sluţebními rukavicemi.

Do výcviku policistů je vhodné

zařazovat více druhů prostředí, které budou co

nejvíce podobné reálným podmínkám

sluţebního zákroku. Pokud budou policisté

cvičit pouze na měkkých ţíněnkách, tak si

nemohou uvědomit podmínky skutečného

sluţebního zákroku v místě, kde jsou například

ţidle, stoly, málo místa, tvrdá podlaha apod.

Proto je ideální provádět především třetí fázi

výcvikového programu "Taktika chrání" v

prostorech, které jsou zařízeny jako bar nebo

byt, chodby budov, hromadný dopravní

prostředek, prostor mezi automobily apod.

18

Schéma výcviku přípravy k použití donucovacích prostředků Policie ČR

Toto schéma znázorňuje postup výuky celého systému přípravy k pouţití donucovacích prostředků. Nejedná se o

ţádný konkrétní bojový styl, ale o soubor dovedností pro výcvik policistů jak v rámci základní odborné přípravy (dále jen

„ZOP“) v policejních školách, tak v rámci sluţební přípravy, vybraných tak, aby co nejvíce odpovídaly konkrétním

potřebám a poţadavkům výkonu sluţby.

Celý systém se skládá ze tří výcvikových fází - kruhů, které budou následně podrobně popsány. Obrázky

v kruzích symbolicky označují obsah výcvikových témat, ze kterých se fáze - kruh skládá. Kaţdý z těchto kruhů je opatřen

heslem, které je současně jeho názvem. Toto heslo dává policistovi návod, co má v dané situaci dělat. Začíná se od

vnitřního, nejmenšího kruhu, který má název: "Získat prostor!".

Druhý kruh je větší, to znamená, ţe naučené pohyby policista nyní aplikuje ještě na více podnětů neţ doposud a

stává se tak univerzálnějším. Tento kruh nastává v situaci policisty, který se dostane do kontaktní vzdálenosti

s pachatelem. Nese heslo: "Je pozdě vyjednávat, musíš se rozhodnout!"

V třetím kruhu, který se jmenuje „Taktika chrání“, se vše naučené spojuje do jednoho celku. Je prázdný, protoţe

představuje téměř nekonečné mnoţství variant a průběhů modelových situací, ve kterých má policista nacvičovat řešení

reálných situací, které ho při výkonu sluţby čekají. Tím je výcvik v ZOP ukončen, protoţe systém utvořil logicky uzavřený

celek a obsáhl celou problematiku pouţití donucovacích prostředků pro policejní praxi v rozsahu stanoveném

vzdělávacím programem pro ZOP. Samozřejmě, ţe by bylo moţné ukazovat další, rozšiřující moţnosti, ale jak jiţ bylo

19

řečeno výše, základními principy tohoto systému jsou kromě jiných zejména snadná a časově nenáročná naučitelnost a

dostupnost pro všechny policisty.

Co se týká postupu výuky v jednotlivých kruzích, vţdy se postupuje od "nejjemnějšího" řešení směrem k vyšší

intenzitě. Proto je v prvním kruhu nejprve probíráno téma hmaty, chvaty, údery a kopy, poté důraznější slzotvorný

prostředek, poté ještě důraznější obušek a pak přichází na řadu střelná zbraň. Protoţe střelecký výcvik je součástí jiného

předmětu, zde se policista pouze učí, jak si střelnou zbraň chránit proti odebrání. Následuje postup proti útokům tupou

zbraní a poutání s následným propojením do práce ve dvojici.

Druhý kruh začíná tím, ţe se policista dostal do kontaktní vzdálenosti a musí se prosadit údery a kopy, poté se

dostává ke znehybnění pachatele, ale tentokrát ne slzotvorným prostředkem, ale "jemnou" formou odváděcích pák. Poté

přichází téma teleskopický obušek, ale opět v situaci, kdy policista "zaspal" a pouţívá postupy pro získání bezpečné

vzdálenosti. V tématu střelná zbraň opět „zaspal“, a proto mu byla zbraň odebrána a on nyní proti ní sám stojí. Dále poté,

co se v prvním kruhu bránil proti tupé zbrani, bude nyní aplikovat stejné postupy proti zbrani ostré. Následuje téma

vozidlo, ve kterém se policista učí nejen taktiku provádění silniční kontroly, ale také řešení situací pasivního nebo

aktivního odporu řidiče a posádky. Poslední částí je taktika zákroku policejní hlídky proti skupině.

Celý výukový systém je tedy vystavěn od nejjednoduššího k nejsloţitějšímu a od nejjemnějšího prostředku k

nejtvrdšímu.

Doporučené uspořádání výzbroje a výstroje na služebním opasku

Policisté musí po celou dobu výcviku trénovat s tou výstrojí a výzbrojí, kterou mají přidělenou k výkonu sluţby.

Nebylo by efektivní nechat je odloţit opasek a sundat boty jen proto, ţe výcvik probíhá pouze na ţíněnkách a ty se nesmí

zničit. Ano, některá hodina můţe jistě probíhat na ţíněnkách, které vyţadují opatrnější zacházení, ale jinak by výcvik měl

zásadně probíhat venku nebo v podmínkách, které umoţňují mít obuv a opasek s výzbrojí a výstrojí.

Aby mohl výcvik probíhat jednotně, je vhodné všem policistům ukázat, jak mají mít výstroj a výzbroj na opasku

rozmístěnou. Můţe se stát, ţe někteří policisté vzhledem ke svému sluţebnímu zařazení budou mít na opasku předměty,

které tam jiní nemají, ale snaţíme se tímto sjednocením spíše předcházet tomu, aby si policisté rozkládali svou výstroj a

výzbroj po opasku tak, jak je právě napadne, a to bez důkladného uváţení taktických výhod nebo nevýhod takového

rozmístění. V praxi se jim potom můţe například stát, ţe nedosáhnou na pouta druhou rukou, protoţe drţí ze všech sil

pachatele na zemi. Dále tato jednotná forma rozmístění výzbroje a výstroje na opasku usnadní práci instruktorům, kteří

mohou jednotnými pokyny pracovat shodně se všemi policisty najednou a nemusí zároveň například řešit, ţe si někdo

umístil pouta na záda, spadl na ně a tím si způsobil úraz.

Rozmístění výzbroje a výstroje na opasku je

seřazeno podle intenzity pouţití. Zobrazené

rozmístění je určené pro praváka, levák jej

bude mít samozřejmě obráceně. Policista

má na pravé straně umístěny zbraně pro

okamţité pouţití a na levé straně

prostředky, na jejichţ pouţití lze mít v

zásadě více času.

20

Na pravé straně je jako první umístěno na našem obrázku taktické zrcátko, ale vzhledem k tomu, ţe není součástí

povinné výbavy policisty, je tento příklad uváděn pouze z důvodu návodu pro umístění. V této pozici nehrozí tak velká

šance jeho rozbití, jako například v pozici na boku, nevadí při sezení v autě, dá se vysunout z pouzdra levou rukou a

nasadit na obušek. Svým tvarem zároveň nemate policistu ve smyslu, ţe by si ho ve stresu spletl například se

slzotvorným prostředkem a snaţil se ho tak omylem tasit. Dalším důvodem umístění zrcátka na pravé straně je jeho nízká

váha. Nekomplikuje tudíţ zabrání místa na levé straně pro předměty vyšší váhy, které jsou potřeba jako protiváha

vzhledem k pravé straně, na které jsou umístěny těţší technické prostředky a střelná zbraň.

Z donucovacích prostředků je na pravé straně zepředu nejdříve umístěn slzotvorný prostředek. Má hned po rukou

a nohou nejniţší intenzitu útoku proti pachateli. Proto je umístěn jako první a dá se tasit z pouzdra i levou rukou pro

případ, ţe pravá uţ drţí například teleskopický obušek. Dalším v pořadí je teleskopický obušek, který je proti tělu

důraznější neţ slzotvorný prostředek. Obušek by neměl být umisťován na levou stranu, protoţe k jeho tasení by bylo

nutné sahat pravou rukou přes tělo a pachatel by mohl celkem snadno tuto ruku přirazit policistovi k tělu a zabránit tak

tasení. Pokud je obušek umístěn společně s ostatní výzbrojí, stačí, kdyţ si policista udrţuje pravý bok dál od pachatele a

chrání si tím nejen kompletní výzbroj, ale zároveň můţe bezpečně pravou rukou tasit, zatímco si levou rukou udrţuje

bezpečnou vzdálenost. Policista tedy vlastně přejede rukou přes součásti výzbroje od nejniţší intenzity po nejvyšší a má

tak logickou moţnost zvolit „tvrdost“ řešení situace na základě vyhodnocení její nebezpečnosti. Takový přístup se od

policisty v rámci jeho profesionálního přístupu očekává a vyţaduje. Pokud policista přejede rukou přes slzotvorný

prostředek i obušek, dostává se ke zbrani s nejvyšší ranivostí - střelné zbrani.

Na levé straně jsou umístěna jako první sluţební pouta. Dají se tak tasit oběma rukama a jejich rozměr a poloha

umístění na opasku nevadí při sezení v autě. Další součástí výzbroje je náhradní zásobník, který se dá z této pozice v

případě nutnosti tasit i pravou rukou. Tvarem se pouzdro na zásobník zcela liší od sousedního pouzdra se sluţebními

pouty, a tak není v případě nutnosti problém ho okamţitě levou rukou nahmatat. Je umístěno za pouty v pořadí jako první,

a proto ho ruka lehce najde i bez vizuálního kontaktu. Za ním následuje výkonná svítilna a za ní brašna s bloky,

gumovými rukavicemi, lékárničkou apod. Za lékárničku lze umístit radiostanici.

Takto sestavené rozmístění výzbroje a výstroje na sluţebním opasku má nejen logické uspořádání podle priorit a

potřeb, ale je zde také brána v úvahu jiţ zmíněná protiváha levé a pravé strany.

21

1.kruh: Získat prostor!

Úvod

Podstatou prvního ze tří kruhů neboli moţností vývoje krizové situace, je udrţení bezpečné vzdálenosti policisty

od osoby nebo skupiny. Zachováním této zásady se snaţíme minimalizovat riziko překvapujícího útoku na policistu, dále

udrţet policistu v bezdotykové zóně pro moţnost vydávání jasných povelů a v neposlední řadě podpoření svých povelů

hrozbou nebo přímo pouţitím zbraně. Podívejme se nyní na tyto tři aspekty blíţe.

1. Překvapení

Překvapení je aspekt, který je schopen smazat dlouhé roky tréninku bojových umění a sportů, nebo jasnou

fyzickou převahu. Proto momentu překvapení vyuţívá i policie. Například zásahové jednotky, které díky překvapujícímu

zásahu mají největší šanci bezpečného postupu proti zvláště nebezpečným pachatelům. Čím méně času na zorientování

se v situaci a k výběru řešení člověk má, tím spíš nezvolí řešení ţádné, nebo jen nevýhodné. Je zapotřebí dlouhodobého

a intenzivního tréninku k získání schopnosti reagovat na určité podněty téměř reflexivně a ve velmi krátkém čase. Protoţe

však není moţné tímto způsobem trénovat širokou skupinu lidí, nezbývá nám, neţ se snaţit získat co nejdelší čas pro

moţnost rozhodnutí, jak řešit danou situaci.

Budeme vycházet z předpokladu, ţe vzdálenost = čas k reakci. Pokud na nás nečekaně zaútočí člověk ze

vzdálenosti půl metru, je šance k účinné obraně téměř nulová. Zvláště kdyţ útočník zaútočí více útoky na různé cíle a v

různých zásahových pásmech. Z této bezprostřední vzdálenosti si člověk útoku téměř ani nevšimne. Pokud však stejný

pokus bude veden ze vzdálenosti například dvou metrů, tak i kdyţ je útok opět nečekaný, člověk reaguje, je schopen

vyhodnotit, o jaký útok jde, a tento útok dokonce řešit.

Dalším aspektem, který prodluţuje dobu rozhodnutí, je stres. Všichni známe situace, kdy se člověk musí ve

stresové situaci rozhodnout a najednou mu vše trvá mnohem déle, neţ kdyby v klidu seděl doma v křesle nebo diskutoval

22

o taktice boje s přáteli v tělocvičně. Dokud budeme cvičit pouţití donucovacích prostředků pouze jako předem nastavené

situace, ve kterých v podstatě o nic nejde, nebude to mít s realitou téměř nic společného.

Samozřejmě, ţe při výcviku se postupuje od vysvětlení a pochopení techniky k první fázi nácviku – pomalu a bez

síly. Tím si student vyjasňuje danou techniku. Poté následuje další fáze nácviku - rychle bez síly, kdy student ještě není

stresován silným útokem, ale cílem nácviku je zlepšení koordinace pohybu v pochopené technice. V poslední fázi přichází

na řadu nácvik rychle a se silou, kdy jde uţ o vyvolání pocitu skutečného ohroţení a z toho vyplývající nácvik pod

nátlakem, křikem apod. Studenti ve snaze o získání rychlejších výsledků rádi tyto fáze tréninku otáčejí, a tak do techniky,

kterou ještě ani nedokáţou korektně provést, dávají sílu, snaţí se o zásah za kaţdou cenu a celá tréninková situace se

zvrhává do nekontrolované tahanice. Cvičení pod stresem je rozhodně nepostradatelné, ale aţ tehdy, kdyţ je přínosem

ke zkvalitnění schopností studenta.

2. Bezpečná vzdálenost

Pokud má mít policista šanci vzdorovat nebezpečí překvapivého útoku, musíme ho naučit, jak a proč udrţovat

bezpečnou vzdálenost. Policista musí také chápat, proč mu bezpečná vzdálenost chrání ţivot i ve chvíli, kdy je situace

zdánlivě naprosto klidná a rutinní. Náhlý útok je v takové situaci samozřejmě nečekaný, a tedy i s mnohem větší šancí na

úspěch.

Prvním aspektem je tedy zásada: vzdálenost = čas pro zhodnocení situace při nenadálém útoku. Druhým

aspektem je snaha o bezkontaktní vzdálenost. V neozbrojeném boji je nutností dostat se do vzdálenosti, ze které je

moţné soupeře kopnout, udeřit nebo chytit. Problém ovšem je, ţe pokud máme tuto moţnost my, má ji i náš soupeř.

Stává se tedy, ţe dochází k vzájemným zásahům, nebo dokonce můţe dojít k tomu, ţe jsme se sice přiblíţili, ale

zasaţeni jsme my, protoţe pachatel náš útok odrazil, zaútočil a my jsme nestihli jiţ reagovat na jeho protiútok. Zde do hry

vstupují faktory rychlosti, síly, psychické odolnosti, zkušeností a znalosti bojových technik.

Z hlediska šance na úspěch v rizikové nebo bojové situaci mezi policistou a pachatelem by měl mít policista

alespoň v několika z výše uvedených faktorů navrch. V ideálním případě by měl být rychlejší, silnější, psychicky odolnější,

mít větší bojové zkušenosti a znát a umět účinnější bojové techniky, které mu umoţní pachatele dostat pod kontrolu. Je

nám jasné, ţe tento předpoklad není moţné splnit. Stoprocentní výcvik kaţdého jedince je moţný pouze u speciálních

policejních útvarů, které jsou početně malé. Členové těchto útvarů zasahují proti nebezpečným pachatelům s početní a

palebnou převahou, dostatečnou balistickou ochranou a momentem překvapení. Na akci jsou předem dokonale připraveni

a mají dostatek informací. Policista pořádkové sluţby zpravidla nemá ţádnou z těchto výhod.

Snahou policisty by mělo být udrţovat bezpečnou vzdálenost i z důvodu hrozby nečekaného útoku. Představme

si například situaci, kdy je policista nečekaně napaden úderem pěstí do obličeje. Útočník záměrně nebo náhodou

zasáhne policistovu spodní čelist a zlomí mu ji. Policista padá k zemi a je vyřazen z boje. Útočník sahá po jeho střelné

zbrani, bere mu jí a utíká. Cestou pouţije zbraň proti druhému policistovi, který je v šoku a snaţí se stále slovními

výzvami přimět pachatele k zanechání trestné činnosti. Následně dojde špatnou manipulací pachatele se zbraní k

náhodnému výstřelu, který zraní nebo usmrtí někoho z kolemjdoucích a otázkou nyní je: "Kdo je na vině? Čí to byla

zbraň?"

Útok na policistu nemusí být pouze v úrovni nic neznamenajícího strčení nebo chytání za oděv, ale můţe mít i

nečekanou intenzitu. To se nedá předem nikdy odhadnout. Z toho důvodu je pro policistu mnohem bezpečnější udrţování

bezpečné bezkontaktní vzdálenosti. Nikdy totiţ neví, koho má před sebou, zda není celostátně hledaný, zda u sebe nemá

zbraň nebo jestli není pod vlivem návykových látek. Bezpečná vzdálenost je tedy naprosto základním předpokladem pro

správné zvládnutí sluţebního zákroku.

23

3. Dominance a respekt

Nyní je třeba zmínit třetí aspekt, kterým je dominantní přístup, který budí respekt. Otázkou ovšem je, v jaké

situaci. V minulých kapitolách jsme si vysvětlili, proč je nebezpečný moment překvapení a proč nemusí být bezpečné

zasahovat proti pachateli z malé vzdálenosti. Těmito dvěma aspekty prvního kruhu jsme chránili sebe jako policisty. Nyní

je nutné si říci, jak docílit toho, aby podezřelá osoba nebo pachatel respektovali pokyny policisty.

Pokud vycházíme z reálného předpokladu, ţe nemusíme být rychlejší, silnější, psychicky odolnější, mít větší

bojové zkušenosti, znalosti a dovednosti neţ útočník, tak musíme mít něco, co policistovi dá převahu nad útočníkem. Tím

je donucovací prostředek, resp. zbraň. Ty umoţňují slabší policistce se v případě potřeby prosadit proti silnému muţi,

nebo zvládnout početní převahu. Platí zde ovšem, ţe výběr konkrétního donucovacího prostředku či zbraně musí

odpovídat závaţnosti a okolnostem situace. Je jasné, ţe pouţití střelné zbraně v obchodním domě přeplněném lidmi je

téměř vyloučené a pouze mimořádně extrémní situace by to dovolila. Donucovací prostředek či zbraň fungují jako posílení

argumentu. Představme si situaci, kdy hlídka provádí zadrţení pachatele trestné činnosti a dává mu povel, aby si lehl na

zem, protoţe mu chce nasadit sluţební pouta. Pachatel začne vyprávět, ţe je tam omylem, a neustále se přibliţuje k

hlídce. I kdyţ policista řekne jasně: "Stůjte!", pachatel se nezastaví. V případě, kdy stejnou větu řekne policista, který má

v ruce teleskopický obušek a dává jasně najevo, ţe je ochoten a schopen ho v případě potřeby pouţít, pachatel velmi

rychle pochopí, ţe nemá smysl vzdorovat. V takové situaci pomohl donucovací prostředek policistovi k dominantnímu

postavení proti sebevědomému pachateli a zároveň díky respektu, který tím policista získal, došlo k tomu, ţe pachatel

začal respektovat policistovy příkazy.

Můţe nastat i opačný případ: pokud se policista bude snaţit získat respekt nevhodným a arogantním přístupem,

například při běţné komunikaci s občany, můţe se setkat s tím, ţe se občan "zasekne" a odmítne s policistou, který se

chová spíše jako jeho "rodič", spolupracovat.

Hrozba pouţitím donucovacího prostředku či zbraně policistovi umoţňuje vyrovnat síly v boji, vzbudit respekt,

získat dominantní postavení v komunikaci a udrţet si zároveň bezpečnou vzdálenost. V případě, ţe dojde k fyzickému

střetu, dokáţe donucovací prostředek či zbraň porazit silnějšího. Rychlost a zkušenost útočníka vyváţí tím, ţe je v boji

účinnější a lze jej pouţít na větší vzdálenost. Útočník na policistu nedosáhne, ale policista na něj díky donucovacímu

prostředku či zbrani ano. Předchází se tak nebezpečí zranění policisty. Je tedy moţné konkrétní prostředek, ať se jedná o

slzotvorný prostředek, teleskopický obušek nebo střelnou zbraň, adekvátně pouţít jak pro odraţení útoku, tak k hrozbě a

donucení pachatele k uposlechnutí pokynů či výzvy.

Policisté někdy argumentují svou silou a zkušenostmi a omlouvají se tím, ţe při zadrţení pachatele ho zkrátka

povalí a zpacifikují na zemi. Ale ve svém sebevědomí zapomínají, ţe i nenápadně vyhlíţející pachatel můţe být ve

skutečnosti zkušený bojovník, který jen hraje svou roli a čeká, kdy se k němu sebevědomý policista přiblíţí. Také nikdo

neví, zda u sebe nemá střelnou nebo jinou zbraň, infikovanou injekční jehlu apod. Na poslední chvíli vyřešit takový zlom v

situaci je velice obtíţné.

První kruh "Získat čas" je tedy odpovědí na základní bezpečnostní poţadavek: získání a udrţení prostoru, který

poskytuje policistovi bezpečí proti zranění a čas k rozhodnutí, jak situaci dále řešit.

24

Praktická část

1.1 Beze zbraně

Minimální bezpečná vzdálenost

Minimální bezpečná vzdálenost je taková, ve

které jsme schopni reagovat na případný útok ze

strany pachatele. Vzdálenost uvedená na fotografii je

minimální přípustnou bezpečnou vzdáleností. Červená

barva značí akční vzdálenost pachatele, ve které

policista sice zaznamená útok, ale k obraně mu jiţ

nezbývá čas. Modrá značí reakční vzdálenost, kdy aţ

v této vzdálenosti je policista schopen reagovat.

Musíme zde vycházet z předpokladu, ţe v reálné

situaci nikdo neví, zda útok přijde, o jaký druh útoku

se bude jednat a kam bude směřovat.

25

Komunikační postoj

Verbální a neverbální komunikace

Policista se během své sluţby dostane s velkou

pravděpodobností do řady situací, kdy se osoba, se kterou

jedná, chová vůči němu nebo vůči dalším osobám agresivně

a nechce spolupracovat. Z tohoto důvodu je pro policisty

velmi vhodné znát alespoň základní postupy krizové

komunikace za pomoci verbálních a neverbálních projevů.

Zkušenosti ukazují, ţe značnou část informací

získává člověk z tzv. neverbální komunikace. Tedy odečítá

výraz tváře, způsoby drţení těla apod. Z toho je jasně vidět,

jak jsou pouţitá gesta v rizikové situaci zásadní. Není naším

cílem zde vysvětlovat významy gest, rozdíly podle

národnosti nebo podle sociálního prostředí, ale dát policistovi několik jednoduchých návodů, jak postupovat při

zklidňování vyhrocené situace a čemu věnovat pozornost.

Z jednání policisty by měla být cítit korektnost a profesionalita. Policista by si měl být svým chováním naprosto

jist, protoţe ví, ţe zákon je na jeho straně a on není v pozici, kdy by se měl obhajovat, musel se rozčilovat nebo se

dokonce snaţil danou osobu svým chováním zastrašit. Komunikace policisty by vţdy měla vycházet ze zásad

empatického chování. Toto téma souvisí s pouţitím donucovacích prostředků víc, neţ by se mohlo na první pohled zdát.

Policista totiţ můţe vhodně zvolenou komunikací předejít zbytečnému konfliktu, který můţe lehce přerůst ve fyzický útok

na něj nebo další osoby.

Při komunikaci je tedy zásadní dodrţování korektního, klidného, ale rozhodného chování. Pokud není policista

přímo v rizikové situaci, neměl by pouţívat taková gesta, která mohou u osoby, se kterou komunikuje, navodit pocity jeho

přílišné nadřazenosti. Jakmile se osoba začne například rozčilovat, protoţe se domnívá, ţe jí byla neoprávněně uloţena

pokuta, měl by policista odpovídat klidným, ale sebevědomým tónem. Stavba věty jeho odpovědi by měla vypadat

přibliţně takto: "Já chápu, proč se zlobíte, ale porušil jste "to a to", a proto musím postupovat podle zákona "tak a tak" !"

Takto nebo obdobně vhodně zvolenou formulací můţe policista předejít gradující komunikaci, tedy situaci, kdy se

z relativně klidného rozhovoru stává kaţdou větou ostřejší a ostřejší výměna názorů, končící aţ fyzickým napadením

policisty.

K tomuto tématu vyšel pro potřeby PČR studijní materiál:

pplk. Mgr. Pavel Černý a kol. OMIV: Komunikace v krizových situacích pro policisty služby pořádkové policie

V komunikačním postoji stojí policista s pravou nohou vzadu, a to z toho důvodu, ţe má pistoli na pravém boku a pravým loktem si pistoli kryje. U leváka je tento postoj samozřejmě opačný. Natočení těla levým bokem ke kontrolované osobě nejen chrání střelnou zbraň proti odebrání, ale umoţňuje řešit případný útok levou rukou, tak aby pravá měla dostatek prostoru pro tasení adekvátního donucovacího prostředku či zbraně. Zároveň je během komunikace váha těla přirozeně rozloţena na obou nohou a ruce jsou v komunikační pozici, ze které je moţné nejen důrazně neverbálně působit, ale také reagovat na případný útok. Policista zkrátka nesmí mít ruce za zády nebo dokonce v kapsách. Při komunikaci budou jeho neverbální projevy probíhat automaticky a zcela spontánně. Pokud se kontrolovaná osoba začne např. přibliţovat, policista automaticky zdvihá ruce výše, neţ je měl v situaci, kdy kontrolovaná osoba seděla například čtyři metry od něj. Toto téma budeme dále řešit v následující kapitole.

26

Problém skrytých zbraní

Nejnebezpečnější zbraň je ta, která není vidět. Například pokud policista uţ z dálky vidí, ţe pachatel má v ruce

baseballovou pálku, okamţitě ví, co by mohlo následovat. Pokud má ale osoba ruce v kapse nebo za zády a policista je

nevidí, tak si nemůţe být nikdy jistý, jestli v nich nedrţí nůţ, střelnou zbraň nebo jiný předmět, který můţe bleskově a

nečekaně jako zbraň pouţít. I malý a v ruce téměř neviditelný nůţ můţe být velkým problémem.

Ţiletka vyčnívající ze zatvrdlé housky nebo přilepená na občanském průkazu, plastový nůţ, boxer, injekční jehla a

celá řada dalších zbraní mohou být na první pohled nezpozorovatelné. A právě proto mohou být díky momentu

překvapení velmi nebezpečnými. Další informace a fotografie k tomuto tématu naleznete ve studijním materiálu:

pplk. Mgr. Pavel Černý: Taktická příprava - Metodika použití pout a vybraných donucovacích prostředků

Vyučovat techniky obrany proti těmto a dalším zbraním nemá pro policisty v ZOP takový praktický přínos, jako

ukázka, co takové malé a zdánlivě nevinné předměty dokáţou. Celá výuka se můţe skládat pouze z toho, ţe instruktor

vezme tyto zbraně a sekne nebo bodne s nimi do velkého kusu ovoce (meloun, grep apod.). Jakmile policisté uvidí, jak

hluboké a rozsáhlé zranění jsou schopny tyto předměty způsobit, získají k takovému nebezpečí respekt a z toho

vyplývající důslednější preventivní chování.

27

Mám prostor

Minimální bezpečná vzdálenost

Oprávnění k prokázání totožnosti

V první fázi vycházíme z ideální situace, kdy má

policista v okamţiku útoku pachatele správnou

vzdálenost. Tuto vzdálenost si chce během útoku

pachatele v horším případě udrţet, v lepším případě

prodlouţit. Snaţí se tím nedostat se do vzdálenosti, ve

které by mohl být zasaţen. Proto je vhodné, kdyţ

policista například při přebírání dokladu totoţnosti

přistoupí ke kontrolované osobě na tuto minimální

bezpečnou vzdálenost a hned po převzetí dokladu tuto

vzdálenost opět prodlouţí.

Policista zdraví a vyzývá k předloţení osobních dokladů: „Dobrý den, Policie České republiky, předloţte mi prosím doklad totoţnosti.“

Policista přistupuje, natahuje slabou ruku a přebírá si doklad. Snaţí se přitom stále zůstat co nejdál od osoby. Po převzetí dokladu opět odstupuje.

Policista kontroluje údaje dokladu přes operačního důstojníka, vypisuje blok kontroly osob, ale stále osobu periferně sleduje.

Při vrácení dokladu policista opět přistupuje a vrací doklad nataţenou slabou rukou. Poté opět odstupuje.

Policista poděkuje, pozdraví, ale neotáčí se k osobě zády a udrţuje si stále bezpečnou vzdálenost.

28

Nebezpečí chycení

I zdánlivě nic neznamenající a pomalé chycení za ruku se můţe během okamţiku změnit v nebezpečnou situaci.

Za zhoršenou variantu lze povaţovat situaci, kdy nejde o úchop ruky, ale o úchop za rukáv. Šance dostat se v krátké

době z takového pevného úchopu je jen velmi malá.

Snaha o nulový fyzický kontakt s pachatelem

V případě pomalu vedeného pokusu o chycení ruky reaguje policista úhybem své ruky, ve snaze vyhnout se

jakémukoli kontaktu. Tato myšlenka je pro první kruh stěţejní.

29

Odražení se dlaněmi

Na pokus o strčení, chycení za krk, přímý úder, obloukový úder nebo pokus o úchop kolem pasu reaguje policista odraţením se dlaněmi a pohybem těla, jak můţeme vidět na fotografiích.

30

Pohyb těla během odražení se dlaněmi

Tento pohyb do písmene "L" vychází z předpokladu, ţe policista má kolem sebe alespoň minimum operačního

prostoru. V následující části si ukáţeme postup v situaci, kdy není moţný úhyb zpět. Policista si vytváří bezzásadový

prostor pohybem zpět (převáţně jen jedním krokem vzad) a následně jde po kruhu pokud moţno na silnou stranu. Kdyby

ustupoval na slabou stranu, tak by vlastně couval po zádech (pokud byl jeho komunikační postoj s pravou nohou vzadu).

Nicméně i to se můţe v praxi stát. Pro policistu, který nosí zbraň na levé straně je postup opačný.

Důleţité je, ţe policista nestojí během útoku na místě a nesráţí útok silou, ale odráţí se směrem od útoku do

bezpečné vzdálenosti, ze které můţe dále řešit nastalou situaci technickými prostředky a ne pouze technikami beze

zbraně.

Tréninková metoda

Policisté jsou trénováni nejprve údery lapami, aby si hlavně

psychicky zvykali na útok směřující proti jejich hlavě, nezavírali oči,

neotáčeli hlavu, nezakláněli se nebo neztuhli na místě.

Nejprve jsou vystaveni jednomu překvapujícímu útoku, od kterého

se dlaněmi odrazí a ustupují do písmene "L", zaujmou komunikační

pozici, dají

ruku na teleskopický obušek, jakoby ho chtěli tasit, a ihned připojují

důraznou výzvu: "Stůjte, policie, jménem zákona!" Slovo "stůjte" je zde

vysloveno jako první, protoţe to je ten nejdůleţitější příkaz směrem k pachateli, a hned poté slovo "policie", jímţ je

pachatel (který by se měl uţ v ideálním případě po prvním příkazu zastavovat) upozorněn na závaţnost situace.

Poté následuje tréninková fáze, kdy je veden útok dvěma údery, policista se opět odráţí dlaněmi a pouţívá stejný

následný postup jako v případě jednoho úderu.

Nyní si tedy policista vytvořil bezpečný prostor a hlavně přečkal první útok, který bývá díky momentu překvapení

nejnebezpečnější. Následují výzvy, a je tak reálná šance, ţe pachatel pochopí, ţe "přestřelil", od dalších útoků raději

odstoupí a začne spolupracovat. Pokud by však byl jeho první útok úspěšný, tak by šance ke spolupráci s policistou byla

váţně ohroţena. Pachatelé vycítí, kdy mají policisté situaci jasně pod kontrolou, a aţ tehdy zpravidla rezignují.

V případě, ţe pachatel pokračuje v útocích, policista začne udrţovat bezkontaktní vzdálenost kopy vedenými na

oblast kolen, které budou vysvětleny v následující kapitole.

31

Udržení bezpečné vzdálenosti distančními kopy

Kopy jsou vedeny střídavě přední a zadní nohou, jako by chtěl policista jít stále vpřed levým bokem. Pravý bok se

zbraní je vzadu (u leváků opačně). Pokud dojde ke kontaktu kopu s kolenem a nastane úraz, tak je způsoben aktivitou ze

strany pachatele! Nejde zde tedy o situaci, kdy pachatel například vyhroţuje, ale stojí na místě, a policista do něj

najednou nastoupí tvrdým prošlápnutím kolene.

Tyto plynule na sebe navazující kopy mají také výborný psychologicky zastavující účinek. I kdyţ jsou vedeny před

pachatele a ten stojí ještě mimo jejich zásah, tak se mu nechce přes tyto kopy, které směřují proti jeho kolenům,

pokračovat vpřed. Krokem vpřed by se totiţ vystavil velké pravděpodobnosti zásahu. Začne proto spíše vyčkávat a

policista tak získává čas pro tasení a pouţití hrozby adekvátním druhem donucovacího prostředku či zbraní. Tím získává

plnou kontrolu nad celou situací.

Tréninková metoda

Partner drţí velkou lapu, kterou si opírá o nohu. Důleţité je, aby noha, o kterou se lapa opírá, byla vytočená

lýtkem směrem k lapě. Lapa je tak vlastně opřena o zadní stranu nohy. Je to z důvodu zabránění poranění nohy,

především kolenního vazu, prošlapem.

32

Použití distančního kopu jako proti-kopu

Distanční kop lze dále trénovat zároveň jako proti-kop proti různým druhům nízkých kopů. Proti vysokým kopům

je tento kop veden na stojnou nohu pachatele. Důleţité je, ţe se jedná vţdy v podstatě o stejně provedený kop. Policisté

tak zjistí, ţe jedním kopem mohou vyřešit nejen udrţení bezpečné vzdálenosti, ale ţe ho lze tvrdě provést i proti holenní

kosti pachatelovy kopající nohy. Je to stejný přístup k řešení útoku, jako tomu bylo v případě útoku paţemi. Jde o udrţení

bezpečné vzdálenosti a vytvoření moţnosti převzetí kontroly nad situací formou výzev, hrozby zbraní apod.

Tréninková metoda

Z komunikační pozice útočník náhle zaútočí nízkým kopem a policista jeho útok odrazí krátkým ostrým proti-

kopem vedeným proti holenní kosti. Takto lze kopat proti všem nízkým obloukovým kopům.

33

Zastavující kop

V situaci, kdy se pachatel rychle přibliţuje z větší vzdálenosti, aby zaútočil na policistu, není pro policistu vhodné

řešení ústupem po kruhu, protoţe by pachatel tento záměr včas zpozoroval a následoval by ho ve směru úniku. Proto

musí policista pohyb jeho těla zastavit. Distanční kopy lze pouţít především v situaci, kdy se pachatel k policistovi snaţí

sice také přiblíţit, ale z téměř statické pozice. V okamţiku, kdy se k policistovi pachatel rychle přibliţuje z větší

vzdálenosti, bylo by obtíţné zasáhnout distančními kopy jeho pohybující se kolena, a proto zde policista pouţívá

zastavující kop vedený celou plochou podráţky na břicho nebo podbřišek (směrem k tříslům). Nutný je zde prudký pohyb

pánve proti pachateli, jako bychom pachatele chtěli kopem přímo bodnout.

34

Tréninková metoda

Fáze tréninku:

1. Útočník má velkou lapu na břiše, jde proti policistovi, ten pouţívá výzvy, odkopává ho a naznačuje tasení zbraně.

2. Stejný postup, ale po odkopnutí jde útočník okamţitě opět dopředu. Čím dál ho policista odkopne, tím bude mít více

času na další kop. V tomto cvičení jde pouze o kvalitu kopu, nicméně lze přidat výzvy.

3. Stejný postup jako v prvním cvičení, ale po odkopnutí chce útočník v útoku pokračovat, přikládá k noze lapu a policista

ho udrţuje v bezpečné vzdálenosti distančními kopy, stále pouţívá výzvy a sahá pro teleskopický obušek. Obušek v

tomto cvičení nevytahuje, protoţe má zatím dost starostí s rovnováhou a s provedením kopu. Jde pouze o vybudování

reakce tasení a nespoléhání se pouze na techniky hmatů, chvatů, úderů a kopů.

35

Nemám prostor

Výpad dlaněmi

V první fázi jsme vycházeli z ideálního předpokladu, ţe má policista vzhledem k pachateli dostatečný

komunikační prostor a zároveň operační prostor kolem sebe. Nyní však budeme řešit situaci, kdy se policista ocitl příliš

blízko k pachateli a je tedy v jeho akční zóně. To se můţe stát následkem prostředí, ve kterém zasahuje a které mu

neumoţňuje stát od pachatele v dostatečné vzdálenosti, nebo v případě, kdy se pachateli podařilo během útoků na

policistu zkrátit bezpečnou vzdálenost.

Policistova reakce v této situaci je následující:

Policista provádí výpad, kterým naráţí dlaněmi do pachatelovy hlavy, a pachatel tak ztrácí rovnováhu.

Dlaně jsou na sobě a hlava je skrytá mezi rukama, a je tak chráněná proti přímým úderům a hákům. Proti zvedákům je nutná lehká rotace. Samotný výpad je krátký a razantní pohyb vedený z nohou.

V případě, ţe pachatel vykryl výpad policisty, policista pokračuje kopem kolenem. Pokud zasáhne, je to v pořádku, pokud ne, na účinnosti postupu to nic nemění, protoţe účelem kopu je to, aby se pachatel instinktivně kryl. Policista vyuţívá této jeho pasivity a...

... odráţí se od pachatele a vytváří si tak opět bezpečný prostor. Následují výzvy a případná hrozba vhodným donucovacím prostředkem či zbraní.

Místo kopu kolenem můţe policista také kopnout špičkou, a to hlavně v případě, kdy odrazil pachatele dlaněmi dál od sebe a na kop kolenem stojí tedy příliš daleko.

Policista se ocitl blízko a i zde při komunikaci drţí ruce v komunikační poloze.

Dochází ke změně situace a pachatel se napřahuje k úderu.

36

Policista neměl bezpečný prostor, a proto si ho musel opět vytvořit. Kdyby se snaţil o ústup s odraţením dlaněmi, byl by s

velkou pravděpodobností zasaţen, protoţe jeho počáteční vzdálenost byla velmi krátká a ústup do bezpečné vzdálenosti

by byl příliš zdlouhavý. Reaguje tedy opět dlaněmi, ale nejprve dopředu, čímţ si vytvoří potřebnou vzdálenost a aţ poté

můţe začít ustupovat po kruhu.

Zůstávat po celou dobu v těsné blízkosti pachatele by bylo neúměrným rizikem. Pachatel můţe zasadit omračující

úder nebo sáhnout do kapsy pro zbraň. Proto je snaha o opětovné vytvoření bezpečného prostoru nezbytná.

Stejný postup lze trénovat nejen proti pokusu o úder, ale také proti pokusům o nasazení kravaty, chycení za krk

apod. Reakce je vţdy stejná, protoţe vzhledem k rychlosti situace si policista stejně neuvědomí, o jaký typ útoku jde.

„V“ pohyb

V zobrazené situaci nemá za sebou policista operační prostor, a proto nemůţe po odraţení útoku ustoupit

dozadu do písmene "L", ale vyrazí dynamicky dopředu v úhlu 450, pokud moţno na silnou stranu (tento postup lze

charakterizovat písmenem „V“). Takticky vhodnější je start na silnou stranu, protoţe si tím policista kryje zbraň, kterou má

na této straně. Poté pokračuje pohybem po kruhu.

37

Pády

Mnoţství úrazů policisty při zákroku můţe být způsobeno pádem na zem. Lidé si často pod sebe dávají

nataţenou paţi, kterou si tak mohou při pádu snadno zlomit. V této části budeme řešit situaci, kdy se policista opět ocitl v

těsné blízkosti pachatele, ale během konfliktu upadl nebo uklouzl na zem.

Pád vzad

Tento pád je klasickým a obecně známým. Naše provedení se drobně liší v tom, ţe zde není kladen důraz na

vysokou dynamiku pádu zakončenou důrazným "odplácnutím", ale jde o určité změknutí celého těla a plynulé sesunutí se

k zemi. Policista se tak touto metodou učí, ţe tělo se při pádu nemá křečovitě zpevňovat, ale naopak uvolnit. Pád je

postupný, tedy noha začíná jakoby klouzat po zemi a postupně přes boční stranu této nohy klesá celé tělo. Tělo nepadá

na záda, ale na bok, nebo na polovinu zad. Hlava se vţdy při pádech přitahuje bradou k hrudníku. Konečná pozice po

pádu na zem můţe být na zádech, jak je popsáno v následující kapitole.

Bojová pozice na zemi a opětovný vztyk

Po pádu na zem policista zaujímá na zemi bojovou pozici, ve které se snaţí kopáním do úrovně útočníkových kolen dostat útočníka od sebe co nejdál. Ihned během dalších nepřerušovaných kopů si policista sedá a opírá se jednou nataţenou rukou za sebou. Pak zvedá boky, zhoupne se vpřed s kříţovým kopem (vzhledem k opírající se ruce) proti pachateli a nutí ho tak ještě couvnout, aby měl více času pro bezpečný vztyk. Protoţe pachatel couvá, policista se začne také stahovat a vzniká tak mezi nimi větší vzdálenost. Následuje protaţení zadní nohy zpět za sebe a stoupnutí si do komunikačního postoje. Během vstávání si musí policista stále chránit tvář proti případnému kopu od pachatele.

38

Rotační pád

Nácvik tohoto pádu slouţí jako další koordinační cvičení pro pád těla na zem. Nelze v tomto pohybu hledat

bojovou aplikaci, určenou proti nečekanému strčení do zad. I kdyţ vypadá na první pohled sloţitě, jsou schopni ho

provést i velmi obézní nebo starší lidé. Policista dostává tlak na záda, a místo aby padal směrem na hrudník a tvář, tlaku

se poddává, rotuje a otáčí se tak během pádu o 1800. Tělo se po celou dobu pádu uvolněně sune rotací k zemi a pád je

zakončen pozicí na zádech.

39

Trénink pádů

40

Trénink obou výše uvedených pádů probíhá tak, ţe policista stojí v komunikační pozici a je jemně sváděn na zem

buďto pomalým podmetem, nebo tlakem do zad. Plynule a uvolněně klesá vhodným pádem k zemi, okamţitě zaujímá

bojovou pozici a opět si stoupá do komunikačního postoje. Jakmile si stoupne, partner ho okamţitě opět svádí k zemi.

Svádění k zemi partner provádí ze všech stran, ale zpočátku musí být celé cvičení jemné, plynulé a policisté si musí

zvykat na to, ţe pád nebolí.

Rozcvička formou rozehřátí

Rozcvičení formou zahřátí je vhodné zařazovat vţdy do úvodní části lekce. Policisté si touto formou rozcvičky

nejen zahřejí svalové skupiny, ale zároveň k tomu vyuţívají pohyby, se kterými se při nácviku v přípravě k pouţití

donucovacích prostředků setkávají. Během celé zahřívací části se pracuje i s výzvami. Intenzita rozcvičky je vţdy

vzestupná:

1. První kolo je mírné a zaměřené na správné technické provedení a protaţení svalů.

2. Druhé kolo začíná v rychlejším tempu, důraz je zde kladen na plynulost pohybů, jejich vzájemnou koordinaci a

včasnost reakce na útok.

3. Rychlost třetího kola je vysoká, ale vše probíhá formou lehkého kontaktu bez síly.

4. Čtvrté kolo je ve vysoké rychlosti a s nasazením plné síly, především při útocích lapami.

Jak uvidíme z následujících fotografií, kopy a později i údery jsou vedeny vţdy kříţem. Je to ze dvou důvodů:

- Za prvé z bezpečnostních, protoţe začátečníci mají někdy problém dát přímý kop nebo přímý úder a vedou je trochu z

vnější strany, jakoby obloukem. Pokud by takto zasahovali lapu stejnostranně, vzniklo by velké riziko sklouznutí úderu do

partnerova obličeje. Kromě pravidla vedení kopu či úderu kříţem platí s tím spojená další důleţitá zásada, ţe lapy jsou

vţdy drţeny poměrně dost před tělem a nikoli vedle hlavy.

- Druhý důvod vedení kopu či úderu kříţem je ten, aby si policista zvykl provádět dlouhý kop nebo dlouhý úder, kterým je

skutečně schopen dosáhnout aţ k tělu pachatele. Velmi častá chyba je právě provádění všech pohybů těsně před

vlastním tělem. Útočník by tak musel stát například pouze 50 centimetrů od policisty, coţ je pro reálnou situaci

bezpečnostně nepřípustná varianta.

Nejdříve se všechny pády cvičí s otevřenýma očima, ale poté lze

cvičení ztíţit tím, ţe se policistovi nasadí například neprůhledné

brýle nebo stačí zkrátka zavřít oči. Policisté tak nejenom, ţe nevědí,

odkud poraz na zem přijde, ale zároveň se jedná o cvičení pro

posilování psychiky a sniţování strachu.

41

Skladba rozehřátí

Odrážení se dlaněmi

Distanční kopy

Po odraţení se od útoku dlaněmi následují distanční kopy, kterými policista útočníka donutí k zastavení útoků.

Zastavovací kop

Partner ukazuje lapami cíl pro zastavovací kop Partner musí dát proti kopu lapami silný impuls

Po zastavovacím kopu lze přidat opět distanční kopy

Odráţení se dlaněmi od úderů lapami vedenými ze všech stran.

42

Kop kyvadlový

Tento kop je pomyslně veden do rozkroku. První je pohyb pánve a zdviţení kolena. Z tohoto pohybu plynule následuje

kop vedený nártem. Při kopu vedeném proti osobě lze vzhledem k typu obuvi vést tento kop také špičkou.

Výpad dlaněmi

Partner ukazuje lapami cíl pro kop do rozkroku. Kop vedený do lap zespodu.

Partner dává lapami signál pro výpad Policista provádí výpad Po výpadu partner okamţitě dává

zadní lapu dolů.

Policista do ní kopne kolenem,

nebo v případě, ţe partner je ve větší

vzdálenosti, tak špičkou boty.

Po kopu se policista okamţitě odráţí do

bezpečné vzdálenosti. Pokud se nemůţe odrazit

zpět, protoţe nemá kolem sebe operační prostor,

vyrazí dopředu pod úhlem 450 kolem útočníka za

jeho záda.

43

Přidat angličáky

Během cvičení partner s

lapami řekne např.: "Dva

angličáky!" a policista je

okamţitě provede. Poté

opět zaujímá komunikační

pozici a je připraven na

další útoky.

44

Pády na zem, bojová pozice na zemi s kopy a opětovný vztyk

Chycení kopu a poraz

Partner dává policistovi signál Partner si však během kopu …chytá mu ji. pro zastavující kop. otáčí přední lapu pod policistovu nohu a…

Následuje hod tlakem proti Policista se uvolněně a Policista zaujímá bojovou chodidlu. koordinovaně sesouvá pozici a následují kopy se naučeným pádem k zemi. vztykem, do komunikační postoje.

Partner během cvičení dá povel: "Zavři oči!", následně poráţí policistu na zem, ten padá, otevírá oči a zaujímá bojovou pozici.

Partner dává lapy jako cíle pro kopy a snaţí se oběhnout policistu a dostat se mu do boku. Policista se musí stále natáčet tak, aby kopy směřovali proti směru útoku.

Policista provádí vzepření se a zhoupnutí s kopem proti partnerovi...

...a zdvihá se opět do komunikačního postoje.

Partner dává policistovi signál pro zastavující kop

Partner si však během kopu otáčí přední lapu pod policistovu nohu a...

...chytá mu ji.

Partner během cvičení dá povel: "Zavři oči!", následně poráţí policistu na zem, ten padá, otevírá oči a zaujímá bojovou pozici.

Partner nabízí lapy jako cíle pro kopy a snaţí se oběhnout policistu a dostat se mu do boku. Policista se musí stále natáčet tak, aby jeho kopy směřovaly proti směru útoku.

Policista provádí vzepření se a zhoupnutí s kopem proti partnerovi...

...a zvedá se opět do komunikačního postoje.

45

1.2 Použití slzotvorného prostředku

Základní informace o slzotvorných prostředcích

Slzotvorné prostředky se dělí na tři základní skupiny:

1. CS (Chlorbenzylidenmalonitril)

2. CN (Chloroacetopfenon)

3. OC (Oleoresin Capsicum)

OC slzotvorný prostředek je na rozdíl od CS a CN plynů zaloţen ryze na přírodní bázi (Oleoresin Capsicum je

botanický název, který označuje pálivé feferonky). CS a CN slzotvorné prostředky nefungují příliš dobře proti osobám pod

vlivem alkoholu. Oproti tomu OC slzotvorný prostředek funguje mnohem lépe nejen proti opilému člověku, ale lze ho

celkem spolehlivě pouţít i proti agresivnímu zvířeti. Účinnost jednotlivých slzotvorných prostředků záleţí na procentuálním

podílu dráţdivé látky v slzotvorném prostředku. Ten se pohybuje do 10%.

Slzotvorné prostředky se podle druhu výstřiku dráţdivé látky dělí na aerosolové, tekutou střelu a pěnové.

Aerosolové slzotvorné prostředky vypouští velký oblak kapek dráţdivé látky, který sice svým objemem lépe zaručuje

zásah do pachatelova obličeje, ale je problém ho pouţívat v uzavřených prostorách, za nepříznivého větru nebo v

přítomnosti dalších nezúčastněných osob, z důvodu snadného vdechnutí dráţdivé látky, která se nekontrolovatelně šíří

všude kolem.

Oproti tomu tekutá střela má podstatně delší dosah, je odolnější proti povětrnostním vlivům, ale protoţe se jedná

o poměrně tenký pramen dráţdivé látky, je zde kladen vyšší nárok na přesné zamíření a zásah pachatelova obličeje.

Poslední skupinou je pěnový slzotvorný prostředek. Tento slzotvorný prostředek, jak uţ napovídá název,

vystřikuje pěnu, která obsahuje dráţdivou látku. Má výhodu v tom, ţe ho lze dobře pouţívat nejen v uzavřených

prostorách, ale i mezi dalšími nezúčastněnými osobami, a dobře odolává povětrnostním vlivům. Jeho nevýhodou oproti

tekuté střele je menší dosah a je nutné s ním přesněji mířit neţ s aerosolovým slzotvorným prostředkem.

Záměrně zde není uváděn dosah jednotlivých druhů slzotvorných prostředků, protoţe ten se liší podle výrobce

konkrétního slzotvorného prostředku. V zásadě se ale jedná o 2 - 4 metry.

46

Využití slzotvorného prostředku při služebním zákroku

U ţádného, byť kvalitního, slzotvorného prostředku se nelze spolehnout na jeho stoprocentní zastavovací účinek.

Kaţdý člověk můţe na bolest způsobenou slzotvorným prostředkem reagovat různě. Pachatel můţe být opilý, pod vlivem

drog nebo dostane během boje zásah na stranu hlavy a nemusí tak zpočátku na účinek slzotvorného prostředku vůbec

reagovat. Bolest ho můţe přemoci aţ po chvíli, zatímco jiný člověk se okamţitě po zásahu chytí za obličej, ohne se, nebo

si dokonce bolestí klekne nebo lehne. Nicméně hlavní účel pouţití slzotvorného prostředku nespočívá ve vysoké intenzitě

účinku, i kdyţ je poţadována, ale je vyuţíván především jako taktický prostředek ke zpomalení aţ zastavení pachatele a k

tomu, aby policista pachatele účinněji donutil k uposlechnutí výzev nebo aby mohly být proti pachateli pouţity další

donucovací prostředky.

Spoušť slzotvorného prostředku se ovládá palcem a nikoli ukazovákem. Je to z důvodu moţnosti pevnějšího

úchopu slzotvorného prostředku a přesnosti zásahu. Slzotvorný prostředek se dá drţet silnou i slabou rukou, ale v

následujících cvičeních se častěji setkáme s úchopem slzotvorného prostředku slabou rukou. Je vhodné policisty učit

vyuţívat slzotvorných prostředků především jako podpůrný taktický prostředek v kontextu celého sluţebního zákroku.

Nikoli jen jako izolovaný donucovací prostředek, se kterým se sice naučí zasáhnout pachatele, ale samotné způsoby

taktického vyuţití tohoto prostředku v zákrocích by byly opomíjeny.

Cílovou plochou zásahu slzotvorným prostředkem je oblast obličeje, nejlépe oči. Je nutné dát pozor na pouţití

slzotvorného prostředku z krátké vzdálenosti do očí z důvodu moţnosti jejich zranění, a také z důvodu moţného odrazu

dráţdivé látky od pachatele směrem do policistova obličeje. Samotné pouţití slzotvorného prostředku se provádí

zmáčknutím spouště na přibliţně 2 vteřiny. Tyto střiky mohou být podle potřeby opakované a ruka se během pouţití

slzotvorného prostředku pohybuje např. po kruhu. Je tím zajištěna větší pravděpodobnost zásahu, neţ z jedné pozice. V

případě vypotřebování slzotvorného prostředku nebo jeho selhání policista nikdy slzotvorný prostředek nepouští na zem

ke svým nohám, ale zahazuje jej. Pokud by mu spadl pod nohy, můţe na něj snadno šlápnout a upadnout.

Do slzotvorných prostředků je dnes často přidáván fluorescein, který je viditelný pod UV lampou i po umytí kůţe

vodou, a můţe tak policistům později pomoci při identifikování pachatele.

Před pouţitím jakéhokoli donucovacího prostředku je povinností policisty, s výjimkou situace, kdy je ohroţen ţivot

nebo zdraví osoby a zákrok nesnese odkladu, pouţít výzvu s výstrahou, ţe pokud pachatel neuposlechne příkazů

policisty, bude proti němu uţito donucovacího prostředku.

Účinky slzotvorného prostředku a první pomoc

Jak jiţ bylo řečeno, cílovou plochou zásahu slzotvorného prostředku je obličej pachatele, proto je nutné vzít

v úvahu, ţe při velmi krátké vzdálenosti by mohl být vstřik látky do oka nebezpečný díky poměrně vysokému tlaku, kterým

je látka ze slzotvorného prostředku vypouštěna. Účinky slzotvorného prostředku na člověka jsou následující: palčivá

bolest, dočasná ztráta vidění spojená s pálením, slzením a obtíţným dýcháním, které často doprovází rýma a kašel,

nevolnost a sníţení koordinace pohybů. Účinky slzotvorného prostředku jsou tedy dočasně paralyzující, ale nikoli s

trvalými následky nebo dokonce smrtelné. Délka trvání účinků je individuální a nelze ji předem přesně stanovit. Můţe se

pohybovat od řádů desítek minut po desítky hodin.

Citlivější na účinky lakrimátoru (slzotvorné látky) mohou být alergici, astmatici a v některých případech i obézní

lidé. Všichni tito lidé mají obtíţe spojené s dýcháním. Pouţití slzotvorného prostředku proti kardiakům nepředstavuje

ţádné zvláštní zdravotní riziko.

První pomoc po zásahu slzotvorným prostředkem je snadná. Vyplachování postiţených míst tekoucí studenou

vodou, pouţití sterilního fyziologického roztoku, pokud ho má policista k dispozici. Při přetrvávajících dýchacích obtíţích je

nutné vyhledat lékařské ošetření. Pokud má osoba po zasaţení slzotvorným prostředkem váţnější poruchy dýchání, měli

by jí policisté umoţnit posadit a předklonit se. Osoba se bude patrně chtít opřít předloktími o stehna. Můţe si tak v této

pozici lépe pomáhat v dýchání meziţeberním svalstvem. Zde nastává kolize s pravidlem poutat ruce vţdy dozadu, ale je

na uváţení policistů, zda stav postiţeného vyţaduje a jejich schopnosti umoţňují přepoutání rukou před tělo.

47

Policisté musí sledovat postiţeného pro případ, ţe by se dostavil šok nebo známky dušení (asphyxie), pak

policisté postupují podle zásad první pomoci.

Ochrana policisty proti použití slzotvorného prostředku

Použití slzotvorného prostředku

Mám prostor

Policista bude se slzotvorným prostředkem trénovat stejným způsobem, jako tomu bylo v předchozím tématu

beze zbraní. Výhodou tohoto donucovacího prostředku je, ţe nezpůsobuje ţádná závaţná zranění, jeho účinky v relativně

krátké době odezní a zároveň znemoţňuje pachateli prostorovou orientaci umoţňující útok nebo útěk.

Policista vidí proti sobě namířený sprej. Levou rukou si snímá pokrývku hlavy... ...a pouţívá ji jako štít ke krytí obličeje. Začíná se vzdalovat a přitom tasí adekvátní donucovací prostředek nebo zbraň.

Vychází se opět z komunikační pozice, policista tasí sprej pravou rukou...

Po pouţití spreje se policista okamţitě přesouvá do strany. Tím, ţe mění pozici a zabrání pachateli v útoku na něj, protoţe ten si můţe pamatovat, na kterém místě před pouţitím spreje policista stál.

Policista vidí proti sobě namířený sprej.

Levou rukou si snímá pokrývku hlavy... ….

Vychází se opět z komunikační pozice, policista dává výzvy. Pachatel ignoruje policistu a policista tasí sprej pravou rukou...

…a drţí jej v zadní poloze a pouţívá ho. Pachatel, se po zásahu slzotvorného prostředku chytá obličej a ohýbá se.

Pokud se pachatel poslepu rozeběhne proti místu, kde stál policista, zaútočí do prázdna, protoţe policista se včas stihnul přemístit. Nyní se pachatel po dávce dráţdivé látky zastavil, jiţ neútočí, ohýbá se a policista si předává sprej do levé ruky. Dominantní pravou tasí teleskopický obušek, protoţe jiţ došlo k útoku na jeho osobu a není vyloučen opakovaný pokus o útok. Obuškem se jako důraznějším prostředkem pro případ nutnosti policista jistí. Oči pachatele jsou paralyzovány, koordinace jeho pohybů je podstatně horší a případný další útok uţ nebude s velkou pravděpodobností tak nebezpečný jako před zásahem.

48

Nemám prostor

Po zásahuslzotvorné prostředkym si pachatel sice chytil tvář a ohnul se, ale překonal bolest a běţí ohnutý proti policistovi, aby jej chytil.

Policista se nestihl od pachatele odrazit dlaněmi, protoţe byli u sebe jiţ příliš blízko a proto provádí pravou nohou zákrok doleva společně se zaraţením předloktím.

Pravý bok se zbraní je stále vzadu, boky jsou také co nejdál od pachatele a policista chytá pachatele za krk. Zároveň stříká slzotvorný prostředek do pachatelovy tváře.

Protoţe se pachatel do policisty silně tlačí, tak ho policista propouští za chycený krk směrem jeho tlaku.

Pachatel rotuje odstředivou silou a policista se ještě cestou od něj odráţí dlaněmi...

Pokud se policistovi stane, ţe mu

slzotvorný prostředek například selţe a

pachatel se dostane příliš blízko, provádí

stejný výpad jako s prázdnýma rukama, jen

s tím rozdílem, ţe nyní drţí v ruce

slzotvorný prostředek, a tím se stává výpad

důraznějším. Výpad se slzotvorným

prostředkem se snaţí policista provést

primárně na hruď pachatele, ale pokud

nastanou okolnosti, díky kterým by úder do

hrudi nebyl pravděpodobně účinný, nebo je

ţivot a zdraví policisty v přímém ohroţení,

tak lze provést výpad se slzotvorným

prostředkem i např. do hlavy.

Po zásahu slzotvorným prostředkem si pachatel sice chytil tvář a ohnul se, ale překonal bolest a běţí ohnutý proti policistovi, aby jej chytil.

Policista se nestihl od pachatele odrazit dlaněmi, protoţe byli u sebe jiţ příliš blízko, a proto provádí pravou nohou zákrok doleva společně se zaraţením předloktím.

Protoţe pachatel do policisty silně tlačí, policista ho propouští za chycený krk ve směru jeho tlaku.

Pachatel rotuje odstředivou silou, policista se ještě cestou od něj odráţí a získává tak opět bezpečnou vzdálenost.

49

Tréninková metoda

K tréninku je ideální vyuţívat cvičné slzotvorné prostředky, které jsou

věrnou imitací skutečných. I kdyţ se nejedná o nebezpečné nácviky,

neměl by instruktor zapomínat na ochranu očí, proti kterým je sprej

pouţit.

Celý cyklus tasení a pouţívání slzotvorného prostředku je nyní

moţné přidat k ostatním prvkům rozcvičky. V okamţiku, kdy partner s

lapami dá policistovi příkaz: "Sprej!", policista se během útoků brání

pouze kopy a levou rukou, kterými si tvoří bezpečný prostor. Pravou rukou

tasí cvičný sprej a pouţije ho skutečně, nebo jen verbálně. Partner

simuluje zásah slzotvorným prostředkem a můţe buď pokračovat v útoku

ohnutý, nebo se zastaví a dá najevo, ţe s útoky přestal. Policista

následně ukládá sprej a cyklus s lapami volně pokračuje.

50

1.3 Teleskopický obušek

Teleskopický obušek byl zaveden do výzbroje Policie ČR jako ekvivalent tonfy (obušek s příčnou rukojetí). Proti

plastové tonfě má celou řadu výhod:

1. Je skladný a nepřekáţí tolik na opasku jako poměrně dlouhá a neskladná tonfa. Tento aspekt bude přínosem nejen při

klasickém nošení, ale především při jízdě automobilem.

2. Plastové tonfy byly sice odolné, ale přesto nastalo mnoho případů, kdy se zlomily. Zlomený konec byl velmi ostrý a tím i

mimořádně nebezpečný. Teleskopický obušek je z kalené oceli, odolá i silným nárazům těţších zbraní, aniţ by se zlomil,

a v naprosto drtivé většině případů se ani neohne.

3. Při pouţití plastové tonfy nebo kovového teleskopického obušku stejnou silou je rozdílnost bolestivosti zřejmá. Tenká

kovová tyčka způsobuje vyšší bolestivost neţ širší plastová tonfa, a to je podstatné především pro pouţití fyzicky slabšími

osobami, například ţenami.

Rozdílů včetně výhod a nevýhod by se dalo najít při porovnávání tonfy a teleskopického obušku jistě více, ale

podrobná analýza není cílem tohoto materiálu.

51

Tasení teleskopického obušku, jeho úchop a bojový postoj

Současně s povelem policisty jde přední levá ruka dlaní dynamicky vpřed a souběţně pravá ruka, která je v bezpečné zadní poloze, tasí obušek.

Tento úchop nezabezpečuje stabilní drţení, ale znemoţňuje i pouţití koncovky obušku například pro bodnutí.

Při tasení obušku je důleţitý pevný úchop aţ u konce pouzdra. Zamezí se tím chybnému úchopu za konec rukojeti.

Při tomto úchopu policista riskuje při nárazu obušku poranění palce.

Úchop musí být pevný, ne však křečovitý. Příliš křečovitý úchop by znemoţňoval plynulý pohyb ruky.

Při drţení zavřeného obušku je vţdy velmi důleţité mít palec opřený o špičku obušku, protoţe tím se zabraňuje nechtěnému rozloţení obušku během pohybu. Zároveň zde palec slouţí jako silová podpora pro vedení silnějšího tlaku nebo úderu sloţeným obuškem.

Úchop musí být pevný, ne však křečovitý. Příliš křečovitý úchop by znemoţňoval plynulý pohyb ruky.

Současně s povelem policisty jde levá ruka dlaní dynamicky vpřed a souběţně pravá ruka, která je v bezpečné zadní poloze, tasí obušek.

52

Otevření a zavření teleskopického obušku

Dominantní otevření teleskopického obušku se pouţívá

především v situaci, kdy je potřeba pachateli jasně ukázat policistovu

rozhodnost. Kovový zvuk otevření obušku spojený s nekompromisními

výzvami policisty mají mít silný vliv na pachatelovu psychiku a přinutit

ho ke spolupráci. Podobný argument se často uvádí i v případě

nataţení závěru pistole, které má podpořit zastrašující účinek

namířené střelné zbraně. Do jaké míry je ovšem tato metoda účinná je

těţké odhadnout, protoţe na kaţdého člověka můţe mít jinou míru

vlivu. Nicméně v kaţdém případě je dominantní otevření nejrychlejším a nejjistějším otevřením teleskopického obušku.

Pro silné švihové otevření ruka provádí nápřah zápěstím a loket se vytáčí směrem ven. Švihem zápěstí směrem ven se obušek otevírá...

...směrem nahoru.

Otevření teleskopického obušku nesmí probíhat směrem za sebe z toho důvodu, ţe nevidíme, zda tam nestojí jiná nezúčastněná osoba, nebo kolega.

Policista zaujímá bojový postoj. Otevření teleskopického obušku nesmí probíhat směrem za sebe z toho důvodu, ţe nevidíme, zda tam nestojí jiná nezúčastněná osoba nebo kolega.

Policista zaujímá bojový postoj s obuškem. Levá ruka je opět vpředu a dominantní pravá vzadu. Ať je obušek v zavřené nebo otevřené poloze, je při tomto postoji důleţité, ţe je policista stále v určitém krytu. Ruka mu chrání obličej a loket je přitisknutý k ţebrům. Z této pozice je moţné stejně dobře provádět jak údery na dlouhou vzdálenost, tak vpichy koncovkou obušku při boji na krátkou vzdálenost. Koncovka vţdy ukazuje na soupeře, jako kdyby policista drţel svítilnu, kterou si na něj chce posvítit.

53

Zavření obušku

Zavření teleskopického obušku by se mělo vţdy provádět o co nejtvrdší materiály. Při tréninku není vhodné

zavírat obušek o dřevěnou podlahu tělocvičny, protoţe zde lehce vytlačí důlky. Opatrně by se měl obušek zavírat také o

dlaţbu interiérů, která můţe prasknout. V případě tréninku v tělocvičně je vhodné pouţívat například kovové posilovací

kotouče k zavření obušku.

Někdy se můţe stát, ţe při dynamičtějším otevření se obušek zasekne a jde jen velmi těţko sloţit zpět.

Doporučuje se tedy jeho skládání provádět spíše rychlými za sebou jdoucími údery, neţ pouze několika velmi silnými

ranami. Před samotným zasouváním je někdy vhodné nejdříve obuškem poklepat o kovovou podloţku, o kterou má být

zavírán, a aţ poté začít se samotným zaráţením.

Taktické otevření

Pouţívá se v situaci, kdy probíhá například vyjednávání s člověkem, kterého policisté nechtějí donutit k nějakému

ukvapenému činu. Jedná se tedy o "tajnou" přípravu k překvapujícímu otevření obušku. Toto taktické otevření provádí

zajišťující policista, zatím co komunikující policista upoutává pozornost na sebe.

Při zasouvání obušku je někdy vhodné drţet ho poměrně lehce a postupným ťukáním jej uvolnit.

54

Použití teleskopického obušku v otevřené poloze

Mám prostor

Obecnou výhodou teleskopického obušku je kromě vyšší ranivosti také jeho délka, a tím i moţnost ho pouţít z

větší a bezpečnější vzdálenosti. Proto se meče v průběhu staletí zeštíhlovaly do tvaru tenkých a dlouhých rapírů a

nakonec tuto otázku zcela vyřešily střelné zbraně. Tímto vývojem bychom mohli pokračovat aţ k naváděcím systémům,

které se snaţí svého uţivatele chránit právě velkou vzdáleností od cílů boje. Z tohoto pohledu je tedy jasné, ţe i

pouţívání teleskopického obušku je především otázkou vzdálenosti, kdy na policistu pachatel nedosáhne, ale policista na

pachatele ano, viz následující obrázek.

Kromě správné a špatné vzdálenosti, jak je patrné z těchto obrázků, je důleţité si všimnout i cílů, které byly

obuškem zasaţeny. V prvním případě to byla ruka, zatímco na dalším obrázku vidíme snahu o zásah hlavy, který můţe

skončit i smrtí. Otázkou tedy je, kam zásahy teleskopickým obuškem směřovat a kam nikoli?

Správná vzdálenost pro pouţití obušku. Policista nevyuţil délky obušku a tím se dostal do zásahové zóny. Správná vzdálenost pro pouţití obušku. Policista nevyuţil délky obušku, a tím se dostal do

zásahové zóny.

55

Na fotografii je jasně vidět, které zóny jsou pro útok teleskopickým obuškem vhodné a které ne. Útoky je vhodné

směřovat především na končetiny, kterými pachatel útočí. Platí zde pravidlo, ţe co je nejblíţe, to zasáhnout. Další částí

lidského těla, kterou lze zasáhnout, je trup. Ovšem i zde můţe při silném úderu na ţebra dojít k jejich zlomení a

poškození plíce (pneumotorax). Údery obuškem přes zadní část trupu jsou nebezpečné z důvodu moţnosti poranění

páteře nebo zásahu ledvin. I takovýto zásah můţe končit smrtí.

Jako červená zóna je zde vyznačena hlava. Proti ní by útok obuškem neměl být směřován, a to z kteréhokoliv

úhlu, pokud není policista nebo třetí osoba v bezprostředním ohroţení ţivota. Nicméně mohou při zákroku nastat

okolnosti, kdy ke kontaktu obušku s hlavou pachatele dojde (jako např. v kapitole pouţití teleskopického obušku

v zavřené poloze) i přes snahu policistů se tomuto kroku vyhnout.

Získání dominance švihem

Stejně jako v případě neozbrojeného boje, tak i v případě pouţití obušku je policistovou snahou zarazit

pachatelův pokus o útok ještě před tím, neţ nastane. U neozbrojeného konfliktu se k tomu pouţívaly kopy, v případě

teleskopického obušku to jsou horizontální švihy. Stejně jako u kopů není nejdůleţitějším cílem pachatele zasáhnout, ale

odradit ho od pokusu se více přiblíţit. Proto se tento zastrašující manévr provádí, dokud je ještě útočník dostatečně

daleko. Těmito švihy si také můţe policista velmi rychle zjednat respekt a přesvědčit pachatele, ţe má situaci pevně pod

kontrolou, a přitom pachatele ani jednou nezasáhne. Ten zkrátka pochopí, ţe do silných policistových švihů, spojených s

výzvami, nemá smysl vstupovat, a začne mít větší tendenci spolupracovat.

Pokud by policista na pachatele tasil automaticky střelnou zbraň a myslel si, ţe si tím automaticky získá

stoprocentní respekt, můţe se velmi splést. Zkušený pachatel totiţ můţe klidně policistu vyzvat, "ať to zmáčkne", protoţe

skrytě tuší, ţe to policista stejně neudělá. U švihajícího obušku si ovšem tak jistý rozhodně nebude.

56

Údery obuškem

Nyní se policista dostává do fáze, kdy se naučí, jak vést údery obuškem na končetiny pachatele. Protoţe by pro

policistu bylo obtíţné snaţit se zasáhnout kaţdý útok zvlášť a pokaţdé jinou technikou, bude po celou dobu provádět

obuškem jenom jeden druh pohybu, který připomíná leţatou osmičku. Švihy nebyly doposud primárně určeny k zásahu

pachatele, i kdyţ se to stát můţe, ale především k jeho zastrašení, aby se přestal přibliţovat k policistovi. Nyní půjde o to,

jak stejné pohyby provádět, aby byl policista schopen pokrýt všechny typy úderů a kopů. K tomu právě slouţí leţatá

osmička, kde jsou údery vedeny stejnou razancí jako u švihů, ale v úhlu 450.

Fáze švihu obuškem:

Údery jsou vedeny v úhlu 450, u levého ramene se obušek plynule obrací a celý cyklus tak můţe pokračovat bez

přerušení stále dokola. Švihy nejsou toporné, ale vycházejí z rotace celého těla a především z boků, které jdou jakoby

první a táhnou za sebou zbytek rotujícího trupu včetně ruky s obuškem. Kaţdý takový švih obuškem musí být zřetelně

slyšet. Pokud slyšet není, je to většinou způsobeno tím, ţe ruka svírá obušek příliš křečovitě a nemá tedy dostatečnou

pruţnost pro plynulý švihový pohyb.

1

3

4

Důleţité je, ţe obušek během vedení úderu svírá s paţí úhel

1350. Ne tedy 90

0, protoţe tím by se ztrácela výhoda jeho

dosahu. Zásah by měl být proveden poslední třetinou obušku.

Proto by měl policista během konfliktu regulovat svou

vzdálenost od pachatele. Neměl by například stát tak blízko,

ţe by zasahoval polovinou obušku. To je znakem zbytečně

krátké vzdálenosti a moţnosti vystavení se zásahu ze strany

pachatele.

57

Tréninková metoda

Cvičení dále probíhá tak, ţe partner plynule dává přímé údery a policista provádí leţatou osmičku, kterou

partnerovi zasazuje poslední třetinou obaleného obušku lehké zásahy.

Zásahy dopadají na ruce z vnější strany, ale stejně tak mohou dopadat i z vnitřních stran. Záleţí na tom, kterým

úderem začne partner útočit. Partner také můţe během cvičení dát dvakrát za sebou úder jednou rukou. Tím se pro

policistu s obuškem změní cvičení v tom, ţe například z původních vnějších zásahů přejde k zásahům vnitřním. Musí

ovšem obuškem plynule zasáhnout kaţdý z těchto úderů a neporušit pravidlo úderu ze strany na stranu. Neměl by

provádět údery obuškem dvakrát za sebou z jedné strany. Pokud by jeho partner poté opět provedl dva stejné údery

jednou rukou a pokračoval ve střídání úderů, tak by policista opět zasahoval vnější strany rukou.

Během útoků pěstmi zaútočí partner kopem. Policista si udrţuje bezpečnou vzdálenost krokem vzad, ale plynule

pokračuje v osmičkách. Pokud se partner kopající nohou vrací zpět, tak i policista vrací zakročenou nohu na původní

místo, aby původní vzdálenost zůstala zachována. Pokud ale partner po kopu pokládá nohu vpřed, policista nechává

zakročenou nohu na místě, protoţe kdyby ji vrátil, stál by k partnerovi příliš blízko.

Další fází tréninku je přidání pohybu. Policista řeší situaci, kdy na něj partner útočí s pohybem proti němu. Musí

nyní operovat v prostoru a udrţovat si bezpečnou vzdálenost, která mu umoţňuje zasahovat partnerovy útočící končetiny

obuškem, ale sám se udrţuje mimo zásahovou zónu.

Na začátku cvičení ve dvojici je nutné si nastavit

správnou vzdálenost. Ta je zpočátku určena instruktorem

na nataţenou paţi pachatele a nataţený obušek, ale

později by měl jiţ policista získat odhad správné

vzdálenosti a tuto vzdálenost si umět okamţitě nastavit

sám a bez předchozího měření.

58

Nemám prostor

Pokud se policista během pohybu dostane do situace, kdy je například natlačen ke zdi, k automobilu nebo se

pachatelovi podaří zkrátit vzdálenost, policista reaguje následujícím postupem:

Jestliţe se pachatel dostane jiţ příliš blízko i na bodnutí, levá ruka

policisty jde dopředu a funguje jako štít. Policista naznačuje údery

obuškem na horní část těla útočníka. Z krátké vzdálenosti však

není vhodné útočit na vrchní partie těla, protoţe s tím pachatel

podvědomě počítá, a proto si hlavu instinktivně chrání rukama. V

případě, ţe by se obušek srazil z takto krátké vzdálenosti s

rukama pachatele, ten by s velkou pravděpodobností obušek

chytil, protoţe síla úderu je z této vzdálenosti nedostatečná.

Při zkracování distance můţe policista zastavit

pohyb pachatele bodnutím obuškem proti jeho

pohybu. Jakmile se mu podaří pachatele zastavit,

opět se snaţí vzdálenost prodlouţit.

59

Pokračování v postupu po náznacích úderů je takové, ţe se policista sniţuje v kolenou, tělo nechává rovně a levá ruka

stále směřuje proti pachateli. Z této pozice pak provádí švihový úder přes stehno a druhý švih ještě při pohybu zpět.

Odpověď na otázku, zda zasáhnout koleno nebo stehno, závisí na závaţnosti situace. Úder do stehna je samozřejmě

humánnější, neţ úder do kolene, který můţe způsobit těţký úraz. Nicméně v případě, ţe první úder šel na sval a pachatel

vůbec na tento úder nereagoval, následuje úder na koleno.

V tomto postupu jde tedy o náznaky úderu na horní část těla a najednou nečekané ponoření a razantní útok na

přední nohu. Kolik švihů policista provede, je dáno situací. Jeho cílem je za pomoci obušku dostat se co nejdříve do

bezpečné vzdálenosti a tuto vzdálenost udrţet, aby z ní mohl dále vést taktický postup celého zákroku.

V situaci, kdy policista nedokázal pachatele včas zastavit, a došlo k těsnému kontaktu s pachatelem, bude policista

opakovaně provádět údery pouze z vnější strany. Není zde totiţ prostor na švihy vedené střídavě z pravé a levé strany.

Údery směřují dle závaţnosti situace opět ke kolennímu kloubu nebo do stehna.

60

Použití teleskopického obušku v zavřené poloze

Mám prostor

Z ukázek je patrné, ţe policista reagoval naprosto stejně, jako tomu bylo v případě odraţení se dlaněmi v tématu

sluţebního zákroku beze zbraně. Jednou rukou (dlaní) se odráţí od útoku a druhou rukou dělá to samé s tím rozdílem, ţe

s odraţením zároveň bodá koncovkou obušku. Pokud je toto bodnutí provedeno například proti pěsti pachatele, je velká

pravděpodobnost, ţe tím dojde k silnému pohmoţdění nebo dokonce zlomení prstů útočící ruky a upuštění od dalšího

pokusu o útok.

Tento postup je zcela v souladu s obecnými podmínkami pouţití donucovacích prostředků, tak jak jsou stanoveny

v zákoně o Policii České republiky. Kdyby policista například záměrně bodl koncovkou teleskopického obušku do hlavy

pachatele, mohl by mu způsobit velmi váţné zranění nebo dokonce smrt. Útokem na útočící končetinu však vyřadí z boje

pouze ji a neohroţuje tím ţivot pachatele. Případné zranění nebude jistě závaţné a zároveň způsobí tak velkou

bolestivost, ţe pachatel nebude chtít v útocích pokračovat.

Ihned po provedení bodnutí by se měl policista pohybovat dozadu a do strany, tedy opět do písmene "L". Chybou

by bylo zůstat stát na místě a doufat, ţe bolest vyřadí pachatele okamţitě z boje. Můţe se snadno stát, ţe policista

pachatele zasáhne jen slabě, mine cíl nebo se zkrátka u pachatele projeví potřebná bolest k jeho paralyzování aţ za

chvíli a on během této doby díky těsnému kontaktu s policistou stihne ještě provést jiný nebezpečný útok, třeba i zbraní.

Policista při komunikaci s pachatelem rozpoznal, ţe se situace začíná vyostřovat, a proto se připravuje pravou rukou tasit teleskopický obušek. Ještě neţ ho ale stačil otevřít, došlo k útoku. Proto je jeho první reakce odraţení se, stejně jako dlaněmi, ale v tomto případě koncovou částí rukojeti obušku. Ať se pachatel pokouší o úchop rukama, úder, objetí nebo kop, policista reaguje zavřeným obuškem vţdy stejně. Útočí na útočící končetinu a snaţí se nárazem způsobit pachateli bolest a tím zamezit dalšímu pokusu o útok. Poté ihned, jak je to moţné, policista obušek otevírá. Stejná reakce bodem koncovou částí můţe proběhnout i s otevřeným obuškem.

Ať se pachatel pokouší o úchop rukama, úder, obejmutí nebo kop, tak policista reaguje zavřeným obuškem vţdy stejně. Útočí na útočící končetinu a snaţí se jí nárazem poranit a tím zamezit dalšímu pokusu o útok.

61

Proto by měl policista pachatele zasáhnout a vzápětí se stáhnout do bezpečné vzdálenosti. Neţ pachatel tuto vzdálenost

znovu překoná, buď se u něj do té doby projeví paralyzující bolest, nebo policista získá čas obušek otevřít a pouţít ho

důraznějším způsobem. Tohoto času můţe vyuţít i policistův kolega, který mu stihne pomoci. Ústup do bezpečné

vzdálenosti je tedy zásadní nejen pro neozbrojený konflikt, ale i v případě pouţití jakékoli zbraně.

Nemám prostor

Policista se ocitl ve velmi krátké vzdálenosti, dává výzvy a tasí obušek...

...a protoţe nemá prostor na účinnou obranu, reaguje výpadem, kterým si tento prostor vytvoří, stejně jako v tématu sluţebního zákroku beze zbraně, kdy policista neměl prostor, a následuje...

...kop kolenem a odraz.

Následuje stáhnutí se do bezpečného prostoru a otevření teleskopického obušku, které bylo vysvětleno v kapitole „Pouţití teleskopického obušku v otevřené poloze“.

Policista se ocitl ve velmi krátké vzdálenosti od pachatele, dává výzvy a tasí obušek...

...kop a odraz. Nelze přesně definovat, kam přesně koncovka obušku dopadne. Protoţe se jedná o reakci z velmi krátké vzdálenosti, tak je moţné, ţe bude zasaţen hrudník, ale stejně tak se můţe pachatel například ohnout a bodnutí zasáhne jeho obličej.

62

Tréninková metoda

Policista se snaţí během všech cvičení si za pomoci kopů udrţet pachatele co nejdál od těla. V případě, ţe

pachatel tuto obranu překoná a zaútočí, policista útok zastavuje zásahem koncovkou obušku. Po celou dobu samozřejmě

nedrţí v ruce zavřený teleskopický obušek, ale jakmile to situace dovolí, otevírá ho a vyuţívá jeho delšího dosahu pro

udrţení si bezpečné vzdálenosti.

Policista drţí v ruce sloţený teleskopický obušek a je opět nejprve vystaven jednomu překvapujícímu útoku, od kterého se odráţí do písmene "L" ...

…a provede kop před sebe, aby opticky zarazil partnera, kdyby chtěl pokračovat v pohybu proti němu. Poté zaujme okamţitě komunikační pozici, otevírá teleskopický obušek a ihned připojuje důraznou výzvu: "Stůjte, policie, jménem zákona!" Důraz je při cvičení kladen na to, aby policista dynamicky zaútočil zavřeným obuškem proti lapě a zároveň byl schopen se plynule dostat do bezpečné vzdálenosti. Útok na lapu musí být natolik dynamický, aby bylo na první pohled zřejmé, ţe se jedná o útok proti útočící ruce. Nyní můţe partner začít kopem a

policista ho kontruje do chrániče na noze.

Neţ se stačil stáhnout tak následuje například úder, na který policista také útočí ...

...a nyní se jiţ podařilo policistovi získat bezpečnou vzdálenost.

Policista drţí v ruce zavřený teleskopický obušek a je opět nejprve vystaven jednomu překvapujícímu útoku, od kterého se odráţí a ustupuje do písmene "L"...

V další tréninkové fázi je veden útok dvěma údery a policista se opět odráţí. Následuje stejný postup jako v případě jednoho úderu.

Jakmile je odraţena první vlna útoků a policista si vybudoval minimum prostoru, začne si tento prostor následně udrţovat kopy.

…a nyní se jiţ podařilo policistovi získat bezpečnou vzdálenost.

Neţ se stačil stáhnout tak následuje ...a nyní se jiţ podařilo policistovi

Neţ se stačil stáhnout, následuje například úder, na který policista také útočí…

Nyní můţe partner začít kopem a policista ho kontruje do chrániče na noze.

63

Formy rozehřátí

Během rozehřátí se policista ocitl na zemi nebo dostal příkaz od partnera: "Na zem!" V poloze na zemi dostává

další příkaz: "Obušek!" Na to reaguje tasením obušku a kruhovými švihy proti směru hodinových ručiček (u praváků) se

snaţí odrazit útočícího partnera. Jakmile to situace dovolí, okamţitě se postaví do stabilního postoje.

Postupy, probírané v tématu teleskopického obušku, nyní zařadíme

do cyklu rozehřátí, aby se spojily s postupy ostatních dosud

probraných témat. Z důvodu bezpečnosti je vhodné pouţívat cvičné

obušky s měkkou výplní. Trénink vypadá následovně: partner útočí

na policistu, v průběhu útoku zvolá příkaz: "Obušek", policista se

snaţí útok odráţet kopy, tak aby na něj partner nedosáhl, volnou

slabou rukou se kryje a současně silnou rukou tasí obušek.

Následně provádí horizontální švihy k zadrţení dalšího útoku, nebo

mu partner ukáţe lapu a řekne počet úderů, které má obuškem

provést. Policista provádí stanovený počet úderů, do jedné nebo

obou lap nastavených partnerem.

64

1.4 Ochrana střelné zbraně

Je známa řada případů, kdy byla policistovi během konfliktu odebrána jeho sluţební zbraň. Tato situace, která

můţe nastat během krátkého okamţiku, můţe mít samozřejmě fatální následky. Z toho důvodu je nutné policisty připravit

na to, jak střelnou zbraň nejen pouţívat, ale jak si jí také chránit. Dále uváděné situace jsou řazeny jako ve všech

předešlých kapitolách, tedy od nejjednodušší varianty aţ po tu nejobtíţnější. Varianty se liší podle fáze útoku, který se

policista snaţí zastavit. Pokud se nepovede zastavit útok jiţ v první fázi nebo zkrátka "zaspí", další varianta mu ukáţe, jak

postupovat dále. Jedná se tedy o jeden konkrétní typ útoku, ale řešený v různých časových úsecích.

Při komunikačním postoji policista kontroluje

loktem ruky stále zbraň, zároveň ji přikrývá a zabraňuje

tak jejímu nečekanému úchopu, například zezadu.

65

Mám prostor

Obrana střelné zbraně proti vytržení zezadu

Díky tomu, ţe policista neustále sleduje okolí kolem sebe, stihnul si včas všimnout pachatele, který mu chtěl zezadu

vytrhnout zbraň ze sluţebního pouzdra. Policista si zbraň chytá a tím ji přikrývá proti vytrţení, poté se odráţí a tasí

například obušek nebo zbraň a dává pachateli povely, aby zůstal stát.

Na pokus o odebrání zbraně policista reaguje stále stejným

způsobem jako v předchozích kapitolách. Měl prostor,

odrazil se dlaněmi.

66

Nemám prostor

Policista se dostal do situace, kdy se mu nepodařilo zbraň včas ochránit a pachatel mu ji vytrhnul z pouzdra.

Poslední policistova šance je včas zachytit vytrţenou zbraň, kterou uchopí pravděpodobně za její závěr. Nyní drţí

policista ţivot ve svých rukou. Snaţí se vylomit zbraň z pachatelova drţení, následně nárazem vytvořit dostatečný prostor

mezi nimi a hrozbou zbraně pachatele donutit ke spolupráci. Tímto vývojem situace se však budeme zabývat v druhém

kruhu. Prozatím je naším cílem učit policistu, jak si zdárně zbraň ochránit.

Formy rozehřátí

Pokus o odebrání sluţební pistole je nyní vhodné zařadit k ostatním tématům rozcvičky s lapami. Partner, který

má lapy na rukou, sice není schopen pistoli uchopit, ale pro potřeby nácviku jeho snaha o úchop bude stačit. Policista tak

můţe cvičit všechny fáze útoku.

Opět stejná reakce. Policista neměl prostor, protoţe útok proběhl

nečekaně a pachatel se srazil s policistou. Policista reaguje

zastavením pachatele předloktím, aby kromě sebe ochránil i zbraň.

Bok se zbraní je vţdy vzadu. Dále policista pokračuje stejným

postupem jako v tématu Pouţití slzotvorného prostředku.

Pokud se policista nestihl odrazit dlaněmi, ani nestihl

předloktím zabránit pachateli v úchopu své zbraně,

postupuje následovně: stále tlačí bok s uchopenou zbraní co

nejdále dozadu od pachatele a útočí loktem na vnitřní stranu

jeho bicepsu. Během ostrého úderu loktem si ale po celou

dobu kryje hlavu proti případnému pokusu o údery.

67

1.5 Postupy proti tupé zbrani

Tupou zbraní zde rozumíme všechny předměty, kterými se dá udeřit, ale také bodnout, a přitom nemají tak ostré

hrany, aby se jimi daly provádět řezy. Můţe to být kus ţidle, kulečníkové tágo, popelník sevřený v ruce, ale také

baseballová pálka nebo teleskopický obušek. Při nácviku obrany proti tupé zbrani je vhodné pouţívat útoky cvičným

obaleným obuškem. Ve fázi výcviku, kdy uţ policisté mají reakce zaţité, a tempo tréninku se zvyšuje, přidáme pouţívání

protiúderových helem s mříţí. Kombinace helmy s cvičným obaleným obuškem nám dává moţnost poměrně vysoce

intenzivního nasazení, čímţ se samozřejmě mnohem lépe simuluje realita.

68

Mám prostor

Nemám prostor

Fotografie zobrazují situaci, ve které je komunikující policista nečekaně napaden dosud přihlíţející osobou. Jde

zde především o simulování situace, ve které můţe napadení policisty tupou zbraní z krátké vzdálenosti nastat.

Samozřejmě, ţe správný taktický postup by byl takový, ţe policista vyzve v tomto případě ţenu, aby šla k němu a došlo

tak k rozdělení dvojice, kdy bude omezen útok přihlíţející osoby. Nicméně v této situaci stojí policista příliš blízko k

útočníkovi a i při snaze o zvětšení prostoru by se stejně nestihl ráně vyhnout. Proto postupuje proti pachateli stejným

Pokud policista vidí, ţe pachatel bere do ruky

předmět, kterým ho můţe ohroţovat nebo napadnout,

stejně jako ve všech předchozích situacích řeší otázku:

"Mám bezpečný prostor, nebo si ho musím vytvořit?"

Policista ohroţovaný například tyčí, baseballovou pálkou

nebo teleskopickým obuškem se ocitá v ohroţení ţivota.

Zásah do hlavy můţe způsobit smrtelné zranění. Proto v

případě, ţe má prostor, reaguje policista zvětšením

tohoto prostoru a přemístěním do úkrytu. Při přesunu tasí

sluţební zbraň. Z úkrytu pouţívá výzvy s výstrahou.

69

způsobem jako ve všech předešlých kapitolách, kdy neměl prostor a potřeboval si ho nárazem vytvořit. Postupuje tedy

tak, ţe skrývá hlavu mezi rukama, a tím ji chrání před případným nárazem tyče. Čím rychleji policista proti útoku tyčí

zkrátí vzdálenost, tím má větší šanci. Největší síla úderu tupou zbraní je na jejím konci a nejmenší u místa drţení. Proto

se policista výpadem snaţí dostat směrem k místu drţení, a tudíţ k místu nejmenší síly.

Ihned po nárazu dlaněmi do pachatelovy brady nebo obličeje pokračuje policista stejným postupem jako v

předchozích kapitolách. Tedy kopem kolenem nebo kopem špičkou mezi nohy a následným ústupem, nebo pokud nemá

za sebou operační prostor, proběhnutím kolem pachatele (princip písmene "V") a následným zaujetím dominantní pozice

spojené s hrozbou zbraní a výzvami.

Tréninková metoda

Aby mohl být nácvik co nejrealističtější, je nutné provádět cvičení s co největším počtem ochranných pomůcek.

Díky tomu je moţné provádět útoky s vysokou rychlostí a intenzitou. Pohled na obušek dopadající na hlavu je jistě

nepříjemný, ale policisté si musí vyzkoušet, ţe jsou schopni překonat i takovou situaci.

Policisté stojí v ochranných prostředcích čelem ke

skupině útočníků. Na povel instruktora útočí řada s obalenými

obušky a policisté se hromadně brání.

Po zvládnutí předchozího cvičení lze situaci ztíţit tím, ţe útočníci stojí v různých vzdálenostech a policisté

jsou k nim obráceni zády. Na povel se policisté otáčí. Ti, kteří stojí blízko k útočníkům, se brání výpadem. Ti, kteří

po otočení stojí daleko od útočníků, si vytvářejí ještě větší bezpečný prostor a tasí střelnou zbraň, ať jiţ útočník

provádí úder, nebo jen stojí se zbraní v ruce na místě.

70

1.6 Poutání pachatele - fáze nácviku jednotlivcem

V této fázi výcviku se policisté začínají učit, jak postupovat při poutání pachatele, který výzvy uposlechl či

neuposlechl a klade pasivní nebo aktivní odpor. Výcvik začíná od nejjednodušší situace, tedy jestliţe pachatel plní

policistovy výzvy a spolupracuje:

71

Povely a zaujetí poutací pozice:

Policie, jménem zákona! Ruce od těla, co nejdál! Lehněte si na břicho! Ruce pořád co nejdále od těla!

Natáhněte ruce od těla! Otočte hlavu doleva a dlaně směrem nahoru!

Protoţe pachatel otočil tvář směrem doleva, tak policista začíná přecházet směrem do druhé strany, tak aby ho pachatel nemohl pozorovat.

Policista došel aţ na boční stranu k pachateli, takţe mu nyní opticky kontroluje pravý bok, kde je největší pravděpodobnost schované zbraně. Protoţe pachatel leţí na zemi, tak by mohla být odkryta a policista by ji mohl včas spatřit.

Po vizuální kontrole vypouští policista kohout na bezpečnostní ozub a ukládá sluţební zbraň do pouzdra. Aţ poté přistupuje k pachateli. Bude nyní potřebovat obě ruce a zbraň by mu v takové chvíli spíše překáţela.

Stůjte, policie, jménem zákona! Ruce dejte nad hlavu, co nejdál od těla!

Pohyb, který vám nenařídím, budu povaţovat za útok a pouţiji zbraň. Lehněte si na břicho! Ruce pořád co nejdále od těla!

Natáhněte ruce od těla! Otočte hlavu doleva a dlaně směrem nahoru!

Protoţe pachatel otočil tvář směrem doleva, policista k němu přichází z druhé strany, tak aby ho pachatel nemohl pozorovat.

Policista přistoupí ze strany k pachateli do bezpečné vzdálenosti a vizuálně kontroluje jeho pravý bok, kde je největší pravděpodobnost ukryté zbraně. Protoţe pachatel leţí na zemi na břiše, mohla by být odkryta a policista by ji mohl včas spatřit.

72

Tento postup je stejný i v případě ozbrojeného pachatele:

Policista chytá pachatelovu ruku za loket a zápěstí a přitlačuje ji k zemi, aby ji nemohl skrčit pod tělo.

Poté mu s krokem vpřed ruku zvedá a ...

...šikmo zaklekává tak, aby jeho levé koleno bylo pod pachatelovým předloktím a pravé koleno na rameni. Klek lehce ze šikma a tlak pravým kolenem na rameno se provádí ze dvou důvodů. Za prvé, aby policista neklekal pachateli přímo na krk. Tento tlak na krk je jistě velmi účinný, ale v řadě případů můţe dojít ke zbytečnému zranění pachatele jenom proto, ţe mu policista přiklekl krk příliš důrazně nebo ztratil při poutání rovnováhu a doklekl na něj téměř plnou vahou. Druhým důvodem pro šikmý klek je moţnost zapření se břichem o ohnutou ruku a zamezení tak jejímu případnému nataţení.

Prvním povelem je opět: "Ruce od těla! Poloţte zbraň na zem!" Tento povel se pouţívá v případě chladné či střelné zbraně. Policista si musí být vědom toho, ţe i kdyţ dá pachatel zbraň co nejdále od těla, můţe po policistovi zbraň hodit nebo rychlým pohybem zápěstí zbraň na policistu namířit. Pokusy jasně prokázaly, ţe ve většině případů stačí člověk, drţící sklopenou pistoli, zamířit a vystřelit dřív, neţ ho druhý člověk, který na něj stále mířil, zasáhne. Vysvětlení je jednoduché: Akce je vţdy rychlejší neţ reakce. Proto musí policisté stát proti ozbrojenému pachateli v co největší vzdálenosti, rozestoupeni od sebe do formace a pokud je to moţné, tak schováni za krytem (auto, roh domu apod.).

„Jděte dozadu!“ V okamţiku, kdy je pachatel dost daleko, aby při lehu nedosáhl na zbraň, tak policista velí: „Lehněte si na břicho!“

Policista chytá pachatelovu ruku za loket a zápěstí a přitlačuje ji k zemi, aby ji pachatel nemohl skrčit pod tělo.

Poté s krokem vpřed ruku pachatele zvedá a ...

„Jděte dozadu!“

73

Jestliţe se při zákroku policisté rozdělili a jeden z nich je nucen zadrţet pachatele samostatně, můţe policista vyhodnotit,

ţe bude pro něj bezpečnější na pachatele mířit střelnou zbraní co nejdéle. Postupuje proto následovně:

Zakleknutím oběma koleny:

Policista by měl při míření na pachatele dbát na to, aby díky tomu, ţe míří přímo před sebe, si nezakrýval nataţenýma rukama a zbraní výhled na pachatelovy ruce. Na fotografii je vidět situace, kdy policista sice míří na hrudník pachatele, ale jeho pravou rukou vůbec nevidí.

Policista pachatele nepolohuje do poutací pozice a stále na něj míří.

Během přibliţování se k pachateli vypouští policista kohout na bezpečnostní ozub a pouští zbraň jednou rukou,…

… v okamţiku, kdy pachateli sahá po ruce, odklání zbraň do bezpečného směru…

…a ukládá zbraň do pouzdra. V této pozici jiţ drţí policista pachatelovu ruku pákou na zápěstí.

Po uloţení zbraně chytá policista pachatelovu ruku oběma rukama a zaklekává na tělo oběma koleny současně. Poté nastává poutání.

74

Zakleknutím jedním kolenem:

Poutání

Sluţební pouta by měla být na opasku umístěna tak, aby byla dosaţitelná pro obě ruce. Nikdy totiţ nemůţeme

předvídat, kterou rukou budeme pachatele drţet a kterou nasazovat pouta. Teorie nám sice dává návod, ale v praktickém

boji se situace pokaţdé vyvine trochu jinak.

Pouta by měla být v pouzdře umístěna oběma pohyblivými částmi ve stejném směru tak, aby na ně dosáhla v případě potřeby levá i pravá ruka.

Způsob vyjmutí pout. Palec otevírá pouzdro...

Pouta by měla být v pouzdře umístěna oběma pohyblivými částmi ve stejném směru tak, aby na ně dosáhla v případě potřeby levá i pravá ruka.

Způsob vyjmutí pout: palec otevírá pouzdro...

...a ruka chytá spodem do dlaně vrchní část pout. Drţení pout před nasazením: obě pohyblivé části pout směřují na stejnou stranu.

Postup činnosti se zbraní je totoţný, ale zakleknutí probíhá jedním kolenem podle situace směrem od hlavy (viz. poslední fotografie) nebo od těla a pachatelova ruka zůstává do nasazení prvního pouta napnutá.

75

Drţení pout před nasazením, kdy jsou opět oba pohyblivé konce na stejné straně.

...a ruka chytá spodem do dlaně vrchní část pout.

Pouta se přikládají kolmo a tak, aby dlaně spoutaných rukou ukazovaly směrem od sebe. Zamezí se tomu, aby pachatel mohl do rukou chytit nějaký předmět jako nůţ, pistoli apod., kterým by mohl policisty ohrozit. Poutání neprobíhá formou úderu pouty o ruce, ale přiloţením a následným trhnutím proti ruce.

Následuje povel: "Druhou ruku!" Pachatel dává druhou ruku na záda. S tímto povelem můţe být spojeno plácnutí rukou na místo zad, kam si policista přeje, aby pachatel ruku přiloţil.

Policista chytil levou rukou jeho druhou ruku, ale pravá nepouští řetězové spojení pout a ani na nich nijak nepřehmatává.

Obě ruce jsou nyní spoutány dlaněmi od sebe.

Pouta se přikládají kolmo a tak, aby hřbety poutaných rukou směřovaly k sobě. Zamezí se tomu, aby pachatel mohl do rukou chytit nějaký předmět, jako nůţ, pistoli apod., kterým by mohl policisty ohrozit. Poutání neprobíhá formou úderu pouty o ruce, ale přiloţením a následným trhnutím proti ruce.

Následuje povel: "Druhou ruku!" Pachatel dává druhou ruku na záda. S tímto povelem můţe být spojeno plácnutí rukou na místo zad, kam si policista přeje, aby pachatel ruku přiloţil.

Policista uchopí levou rukou druhou ruku pachatele. Pravou rukou nepouští řetězové spojení pout a ani na nich nijak nepřehmatává.

Obě ruce jsou nyní spoutány hřbety k sobě. Nácvik poutání je nutno provádět z pravé i levé strany.

76

Prohlídka osoby

Po spoutání pachatele musí následovat jeho prohlídka. Ještě před ní ale policista dává dotaz: "Máte u sebe

nějakou zbraň nebo nebezpečný předmět, o který bych se mohl zranit?" Pachatel můţe mít u sebe nejen zbraň, ale také

injekční jehly apod., o které se můţe policista poranit, a proto pouţívá policista v první fázi pro něj bezpečnější provedení

prohlídky sunutím obušku po oblečení. Samozřejmě, ţe cit v rukou obušek nenahradí, ale dá se tak u rizikových osob

předejít například píchnutí injekční jehlou. Pokud policista provádí prohlídku osoby rukama, tak nikdy ne "poplácáváním"

rukou po oblečení, ale sunutím po něm. Můţe tak lépe zjistit přítomnost různých ostrých předmětů.

Vše, co policista najde v kapsách, na opasku atd. (např. klíče, mobilní telefon a další předměty), musí zajistit.

Nemůţe totiţ vědět, zda na klíčích od bytu nemá pachatel i klíče od policejních pout nebo jestli by nemohl pouţít jakkoli

nevinně vyhlíţející předmět jako zbraň.

Po odpovědi pachatele si policista nasazuje pro jistotu rukavice a začne s prohlídkou.

Jedna ruka drţí pouta a druhá provádí opatrně kontrolu. První část, která musí být prohledána je oblast do které si je pachatel schopen dosáhnout, i kdyţ má spoutané ruce.

Po odpovědi pachatele si policista nasazuje pro jistotu rukavice a začíná s prohlídkou.

Jednou rukou drţí pouta a druhou provádí opatrně kontrolu. Jako první prohledává tu část těla pachatele, kam je pachatel schopen dosáhnout, i kdyţ má spoutané ruce.

Při prohlídce především zdravotně rizikové osoby, jako například narkomanů, je vhodné před vsunutím ruky do kapsy pouţít nejprve obušek, kterým lze zjistit přítomnost hlavně jehel a zabránit tak nechtěnému poranění, které můţe nastat i přes koţenou rukavici. Obušek samozřejmě nenahradí cit v rukou, ale můţe v tomto případě poslouţit jako vhodná preventivní pomůcka před prohlídkou provedenou rukama.

Při poutání provazovými pouty se postupuje tak, ţe si nejprve jedno oko pout navleče policista na vlastní zápěstí a chytá touto rukou pachatelovu ruku. Měl by ji drţet tak, aby pachatelovy prsty nemohly zabránit v nasazení pout. Následně druhou rukou pouta přetahuje na pachatelovo zápěstí a dotahuje. Stejný postup následuje i pro poutání druhé ruky.

77

Zvednutí

Po prohlídce je třeba pachatele zvednout z polohy na bok.

Policista chytá pachatele do páky a za krkem a ...

...navádí pachatele do sedu... ...pokračuje rotací navedením

do kleku...

Zároveň s tímto povelem tlačí pachateli na vrchní část zad a při stálém tlaku pachatele k zemi se přesouvá okolo hlavy na druhou stranu. Zde následuje stejný postup.

...aţ dojde ke zvednutí pachatele na nohy. Pohyb nahoru je tedy prováděn od začátku aţ do konce rotačně, policista po celou dobu vede spoutanou osobu, nepřehmatává a pohyb je plynulý.

První část prohlídky se provádí v oblasti, kam si spoutaný je chopen dosáhnout.

Poté policista dává povel: "Otočte se na bok!" a přitahuje pachatele za vrchní ruku k sobě. Pachatel se přetáčí na bok zády k policistovi. Policista následně kleká pachateli mezi spoutané ruce, a tím zamezuje případnému pokusu o prudký pohyb. Následuje prohlídka pohmatem a stěrem směrem od krku po nohy. Po dokončení této části prohlídky policista dává povel: "Lehněte si na břicho!"

Policista chytá pachatele do páky a za krkem a ...

...navádí pachatele do sedu,... ...pokračuje rotací navedením do kleku…

78

Poutání ve stoje

Z taktického hlediska je nejbezpečnější provádět poutání v pozici, kdy pachatel leţí na břiše. Pokud mají policisté

situaci plně pod kontrolou, mají početní převahu a pachatel není nebezpečný, je moţné nasadit pouta ve stoje. I zde ale

musí policisté dodrţovat určité taktické postupy:

Poutání ve stoje s oporou o překážku:

Policista před spoutáním dává pachateli povely, kterými se snaţí ho uvést do nestabilní polohy.

Povely: "Rozkročte se! Předkloňte se! Dejte ruce za záda dlaněmi ke mně!" Policista přistupuje zezadu tak, aby bok se zbraní měl dál od pachatele. Po spoutání obou rukou následuje vţdy prohlídka.

Pro jistější kontrolu nad tělem pachatele je vhodné ho nechat předklonit hrudníkem na kapotu auta.

Tento typ poutání probíhá opřením pachatele například o zeď. Policista navádí pachatele, aby se opřel rukama o zeď, rozkročil se, odstoupil nohama od zdi co nejdál a poté se opřel hrudníkem o zeď. Následně dává pachateli povel, aby otevřené ruce poloţil hřbety na záda. Policista se ubezpečuje, ţe je krytý svým kolegou, přistupuje k pachateli a nasazuje mu pouta. Poté následuje prohlídka osoby.

79

Chybné provedení poutání:

Problém v této situaci vznikl tím, ţe si policista stoupnul příliš blízko k pachateli, přímo za jeho záda a jeho noha se tak

dostala mezi pachatelovy nohy. Ten policistu překvapil nůţkovým střihem s rotací těla, porazil tím policistu pod sebe na

zem a následoval z jeho strany další útok včetně odebrání sluţební zbraně.

Policista před spoutáním dává povely stejné jako při rozpoutávání, kterými se snaţí uvést pachatele do nestabilní polohy. Povely: "Rozkročte se! Předkloňte se! Dejte ruce za záda dlaněmi ke mně!" Policista přistupuje tak, aby bok se zbraní měl dál od pachatele a i v tomto případě tlačí levým stehnem proti jeho bokům a tělem proti tricepsu ohnuté ruky. Po spoutání obou rukou následuje vţdy prohlídka. Pro jistější kontrolu nad tělem pachatele je vhodné ho nechat předklonit hrudníkem na kapotu auta.

80

Eskorta a manipulace se spoutaným pachatelem

Pachatel tlačí do policisty

Při odvádění má policista spoutaného pachatele neustále pod

kontrolou. Nepouští ho, snaţí se ho udrţet v předklonu a v pohybu. Dokud je

pachatel v pohybu, je pro něj obtíţné pokusit se o útok na policistu. V případě

potřeby udrţuje policista pachatele v pohybu tlakem levým bokem do jeho

hýţdí a neustále ho tak tlačí v předklonu vpřed.

Pozn.: Pravidla provádění eskort a střeţení eskortovaných osob jsou

stanoveny Závazným pokynem policejního prezidenta č. 93/2008.

Nyní se spoutaný pachatel začal silně tlačit proti policistovi.

Policista mu tlačí na hlavu zvrchu a jde pachateli bokem a nohou přes hlavu.

Pohybem směrem proti jeho krku policista pachatele přetáčí...

...a pachatel padá rotačně na zem. Během pádu si policista celou dobu pomáhá tlakem rukama a

převádí spoutaného aţ do polohy lehu na břiše.

Spoutaný pachatel začal silně tlačit proti policistovi.

Policista mu tlačí na hlavu z vrchu a jde pachateli bokem a nohou přes hlavu.

...a pachatel padá rotačně na zem. Během pádu si policista celou dobu pomáhá tlakem rukama na pachatele směrem dolů a převádí spoutaného aţ do polohy vleţe na břiše.

81

Pachatel se snaží napřímit

Zamezení snahy o odpor

Nyní se spoutaný pachatel snaţí napřímit.

Policista natahuje ruku dozadu... ...a kruhem si chytá pravou rukou levé zápěstí. Tlakem nahoru do ramenního kloubu pachatele prohýbá a tím ho nutí stoupnout si na špičky. Tato pozice způsobuje pachateli bolest tlakem pout do rukou.

Pokud se během poutání pachatel pokusí zaútočit na policistu, policista reaguje strţením pachatele vahou těla za pouta k zemi.

Spoutaný pachatel se snaţí napřímit.

Policista natahuje levou ruku dozadu...

82

Poutání rukou před tělem se provádí stejně jako v pozici za zády – hřbety rukou k sobě! Na fotografii je vidět, jak

policista eskortuje pachatele: drţí ho za spojovací článek pout a vede ho. Drţí pachatele levou rukou, aby měl zbraň dál

od pachatele. Pachatel náhle změnil své chování a snaţí se vytrhnout. Policista reaguje strţením pachatele za pouta

směrem do místa vrcholu pomyslného trojúhelníku (viz foto). V tomto směru bude mít pachatel problém udrţet rovnováhu.

Aby policista dokázal strhnout k zemi i mnohem silnějšího pachatele, ke strhu přidává váhu svého těla a spolu

s pachatelem klesá k zemi.

V některých případech se můţe stát, ţe pachatel

nebude schopen dát za zády ruce k sobě. Důvodem mohou

být široká záda, mohutné paţe, poškození ramenního kloubu

apod. Tuto situaci policista řeší spojením pout svých a kolegy.

Tento postup doporučujeme pouţít jen v nezbytně nutných

případech. Existuje totiţ riziko, ţe pachatel protáhne spoutané

ruce dopředu přes nohy. Samozřejmě, ţe spoutaný pachatel

by měl být stále pod dozorem policistů, přesto je dobré vědět,

ţe toto riziko při spojení dvou pout hrozí.

83

Snímání pout

Pokud policista snímá pouta osobě před jejím propuštěním a je s ní tedy mimo celu, postupuje následujícím

způsobem: Nejprve dává policista před sejmutím pout povely, kterými přivádí spoutanou osobu do nestabilní polohy, ze

které by se jí v okamţiku sejmutí pout špatně útočilo. Povely k sejmutí pout: "Nyní vám budou sejmuta sluţební pouta!

Rozkročte se! Předkloňte se!"

Policista drţí levou rukou řetězové spojení pout, levou nohu má mezi nohama spoutaného, ale v pozici za nohama a levým bokem je v kontaktu.

Policista má pravý bok se zbraní dál od pachatele. Nejdříve rozpoutává pravou ruku, protoţe je dál od něj.

Uvolněnou levou ruku si policista vkládá pod loket, kterým ji tiskne k zádům pachatele a kontroluje ji tak. Pravá tak zůstává prozatím v poutech a je drţena za řetězové spojení levou rukou policisty, který ji následně rozpoutává.

Snímání pout sebou nese moţné riziko pokusu

rozpoutané osoby o napadení policisty. Proto pokud jsou pouta

snímána na policejní sluţebně, měla by být zadrţená osoba

rozpoutána aţ v cele a za přítomnosti ještě minimálně jednoho

policisty, který kryje svého kolegu. Pokud je spoutaný umístěn v

cele s mříţí, měla by se mu pouta sejmout aţ po jeho uzamčení v

cele, a to skrze mříţe. Policista nevkládá ruce skrze mříţe, ale

přikáţe to pachateli.

Policista drţí levou rukou řetězové spojení pout, levou nohou je v kontaktu s levou nohou pachatele.

Dále dává policista osobě pokyn, aby po sejmutí pouta nechala poloţenou pravou ruku na zádech. Policista přitom stále drţí svou levou rukou řetězové spojení pout. Následně rozpoutává i levou ruku.

Po uvolnění druhé ruky dává policista výzvu: "Jděte!", doprovázenou přiměřeným odtlačením dlaněmi vpřed s cílem získat bezprostředně po sejmutí pout opět bezpečnou vzdálenost. Pokud by policista strčil do osoby příliš velkou silou, mohl by jí tím urazit a vytvořit zbytečný problém. Toto postrčení tedy musí být provedeno s rozumem.

84

Pachatel nespolupracuje

Situace, kdy kontrolovaná osoba nespolupracuje a nereaguje na výzvy policistů, je velmi častá. Její odpor můţe

mít pasivní nebo aktivní charakter. Nejprve se budeme zabývat situací, která má jednodušší řešení - pasivním odporem.

Nebezpečí pasivního odporu se skrývá v tom, ţe kontrolovaná osoba sice neplní příkazy policisty, ale zároveň policistu nijak neohroţuje. Toto jednání můţe policistu velmi lehce svést k tomu, ţe se ke kontrolované osobě přiblíţí na krátkou vzdálenost a snaţí se ho ručně dostat pod kontrolu. Kontrolovaná osoba je celou dobu v naprostém klidu, ale v okamţiku, kdy se jí policista dotkne, můţe se její chování zásadně změnit a můţe zaútočit. Pak se policista nalézá v její bezprostřední blízkosti a je pro něj sloţité včas útok rozpoznat a účinně na něj zareagovat.

Dalším nebezpečným faktorem je to, ţe pokud policista nevidí na ruce pachatele, protoţe je má v kapsách, za zády, nebo zkříţené na hrudi, tak si nemůţe být jistý, ţe nedrţí v ruce nějakou zbraň, kterou chce pouţít hned poté, co donutí policistu svou nečinností se k němu přiblíţit.

Pokud policista nevidí na ruce kontrolované osoby, protoţe je má v kapsách, za zády, nebo zkříţené na hrudi, nemůţe si být jistý, ţe osoba nedrţí v ruce nějakou zbraň, kterou chce pouţít poté, co donutí policistu svou nečinností se k ní přiblíţit.

85

Pachatel nepřekonal bolest

Policista vydává výzvy, pachatel nereaguje.

Policista tedy po marných výzvách s výstrahou pouţívá slzotvorný prostředek.

Policista provádí výzvy, na které pachatel nereaguje. Policista podporuje výzvy hrozbou pouţití donucovacích prostředků, ale pachatel stále odmítá spolupracovat.

Policista tedy po opakovaných výzvách oprávněně pouţívá slzotvorný prostředek.

Nyní pachatel není schopen překvapujícího útoku, protoţe policistu nevidí. Pokládá si instinktivně ruce na zasaţené oči a ukazuje tak policistovi své ruce. Tím se policista ubezpečí, ţe pachatel neukrývá v ruce nebezpečný předmět, který by mohl pouţít jako zbraň. Paralyzovaný pachatel pochopil situaci, přestal odporovat, uposlechl povelů policisty a lehl si na břicho.

86

Pachatel překonal bolest

Pachatel opět ignoroval výzvy a povely, a proto policista pouţil slzotvorný prostředek. Pachatel se nepoddal bolesti a poslepu se rozebíhá směrem k policistovi. Ten ustupuje do strany a pouţívá teleskopický obušek k udrţení vzdálenosti. Pachatel po zásahu obuškem klesá na zem, začíná plnit příkazy a lehá si na břicho.

87

Ohrožení střelnou zbraní

Nyní se budeme zabývat situací, kdy na policistu pachatel tasí zbraň. V další kapitole, která pojednává o činnosti

vícečlenné hlídky, budeme hovořit o výhodách práce policistů v početní převaze – jde především o nutnost jištění jednoho

policisty druhým. Pokud by pachatel tasil střelnou zbraň na komunikujícího policistu, který má v ruce například pouze

teleskopický obušek, druhý policista, který kolegu kryje střelnou zbraní, okamţitě zahájí střelbu.

Nejprve však ukáţeme reakci komunikujícího policisty, provádí-li zákrok sám. Jeho postup je stejný i v situaci, kdy

pracuje v týmu.

Policista provádí výzvy, na které pachatel nereaguje. Policista podporuje své výzvy hrozbou donucovacími prostředky a tasí obušek. Pachatel ale odmítá spolupracovat a policista stále nevidí jeho ruce. Policista nejprve tasil obušek a aţ poté slzotvorný prostředek. Je tak krytý po dobu tasení zbraně s niţší

ranivostí dominantnější zbraní. Tato kombinace je účinější, neţ první tasit sprej a tím se krýt při tasení obušku. Obušek má vyšší zastavovací účinek.

Pachatel byl zasaţen hozeným obuškem do obličeje. Není schopen zbraň okamţitě pouţít. Mezitím se policista přemístil, tasil zbraň a míří na pachatele. I kdyby pachatele hozeným obuškem nezasáhl, čas pachatelova instinktivního úhybu proti letícímu obušku vyuţívá policista k pohybu do strany a k tasení střelné zbraně.

Pachatel nadále odmítá spolupracovat. Náhle tasí na policistu střelnou zbraň. Policista hází během jeho pokusu o tasení obušek proti jeho hlavě a běţí do strany. Hozený obušek donutí pachatele se instinktivně krýt a tím získá policista více času k protiakci.

Policista dává výzvy, pachatel nereaguje. Policista podporuje své výzvy hrozbou pouţití donucovacích prostředků a tasí obušek. Policista nejprve tasil obušek a aţ poté slzotvorný prostředek. Je tak krytý po dobu tasení donucovacího prostředku s niţší účinností dominantnějším prostředkem. Tento postup je z taktického hlediska vhodnější, neţ první tasit sprej a tím se krýt při tasení obušku. Obušek má vyšší zastavovací účinek.

88

Poraz

Policista nastupuje stejným výpadem, který zná jiţ ze začátku výcviku. Jednou rukou chytá ruku pachatele a jistí ji tak, aby s ní nemohl pachatel proti němu zaútočit. Druhou rukou útočí dlaní na jeho bradu.

Po porazu zůstává pachateli nahoře ohnutá paţe, kterou policista během porazu drţel.

Policista následně zaujímá poutací pozici.

Pachatel odmítá uposlechnout příkazů policisty a nelehá si na zem. Ať uţ si policista pachatele připravil slzotvorným prostředkem, nebo ho na něj z různých důvodů pouţít nemohl, postupuje následujícím způsobem.

Tlakem na loket směrem proti pachatelově hlavě dojde k jeho otočení na břicho.

Policista dupne nohou přes zadní stranu nohy pachatele a tím ho poráţí na zem. Přitom ale stále běţí směrem za pachatele.

89

Varianta, kdy pachatele není možné porazit směrem dozadu

Formy rozehřátí

Policista zahájil zákrok proti pachateli stejným způsobem jako v předchozím případě, ale protoţe ho nelze porazit směrem vzad, chytá jeho hlavu, zakročí si jednou nohou a rotačním pohybem ho stáhne pod sebe. Během rotace se pachatel obrací, policista mu chytá v tomto případě levou ruku, ohýbá zápěstí a nasazuje pouta.

Nyní lze do všech předchozích cvičení úvodní rozcvičky vloţit i postupy, probrané v předchozích kapitolách. V okamţiku, kdy partner přestane na chvíli útočit lapami, nebo se během útoků policistovi podaří vytvořit si prostor, tasí zbraň a okamţitě dává povely. Partner reaguje na výzvy buďto tak, ţe je uposlechne, nebo klade pasivní odpor. U policisty se vyţaduje i přes jeho moţné fyzické vyčerpání dominantní přístup, včetně odpovídajících výzev.

90

1.7 Poutání pachatele – fáze nácviku spolupráce hlídky

Taktické postavení policistů

Policisté stojí tak, ţe spolu s pachatelem vytvářejí písmeno „L“.

Mají tak přehled o veškerém dění v okolí i za zády svého kolegy.

Mají také rozdělené role.

Policista, který stojí před pachatelem a hovoří s ním, je tzv.

komunikující policista a jeho kolega, který stojí na straně pravého

boku pachatele je tzv. zajišťující policista. Důvod jištění z pravé

strany pachatele je ten, ţe většina lidí jsou praváci, a proto kdyby

pachatel sáhl po zbrani, pravděpodobně by to bylo vpravo.

Zajišťující policista tak můţe včas registrovat takový pokus, varovat kolegu a adekvátně zasáhnout.

Jestliţe se evidentně nejedná o pachatele násilné trestné činnosti, mají policisté pouze připravené ruce na

teleskopickém obušku. V případě závaţnější a vypjatější situace mají oba taseny donucovací prostředky, kterými

podporují své příkazy směrem k pachateli. Komunikující policista tasí teleskopický obušek a v levé ruce můţe mít

slzotvorný prostředek. Zajišťující policista tasí střelnou zbraň. Z taktického hlediska je výhodnější mít připravené

donucovací prostředky, které můţe proti pachateli důrazně pouţít i při pokusu o útok a přitom neohrozit pachatelův ţivot.

Případ, kdy pachatel tasí střelnou zbraň proti policistovi, který je v tu chvíli ozbrojen pouze obuškem, jsme řešili v minulé

kapitole hozením teleskopického obušku proti obličeji pachatele.

91

Dvojice (osoba spolupracuje)

Komunikující policista dává stejnou posloupnost povelů, jako si to nacvičil v předchozích lekcích. Začíná pokynem ke zdviţení rukou a končí v situaci, kdy pachatel leţí na břiše s hlavou otočenou tváří doleva a s rukama od sebe.

Aţ nyní, kdyţ si je policista jistý, ţe ho kolega skutečně kryje, dává zbraň do pouzdra a přistupuje k pachateli v úhlu „V“ vůči pachateli a svému kolegovi.

Komunikující policista se přesouvá lehce doprava, tak aby pachatel viděl, ţe tam stojí policista, který ho pozoruje. Zajišťující policista před přistoupením k pachateli pokládá otázku: "Kryješ?" Komunikující policista dává odpověď: "Kryju!", spojenou s ukázáním symbolu „OK“. Toto gesto se pouţívá z toho důvodu, kdyby policisté zasahovali v hlučném prostředí a navzájem se neslyšeli.

Nyní jiţ probíhá klasický postup poutání a prohlídky, zatímco zajišťující kolega kryje nejenom zakročujícího policistu, ale zároveň sleduje okolí.

92

Eskorta

Trojice

Nyní policisté nacvičují stejný postup, jako v předešlé situaci, ale v trojici:

Základní postavení hlídky: Jeden komunikující policista (uprostřed) a dva zajišťující. V tomto postavení mají policisté velmi dobrý přehled o pohybu kolem nich. V případě potřeby tasí krajní policisté střelné zbraně a prostřední policista teleskopický obušek a pepřový sprej pro neletální řešení vývoje krizové situace. Je schopen tak účinně bránit kolegy na obou stranách proti běţnému pokusu o útok, proti kterému nelze pouţít střelné zbraně. Pokud pachatel zaútočí na kteréhokoli ze zajišťujících policistů, ten si pouze ustoupí a proti pachateli zakročuje komunikující policista. Zaútočí-li pachatel na komunikujícího policistu, ten pouţije k účinné obraně připravený teleskopický obušek. V situaci, kdy pachatel spolupracuje, je poután jedním policistou a ostatní dva kryjí poutajícího kolegu a zároveň kontrolují prostor kolem nich. Poté následuje eskorta.

Způsob eskorty jedním policistou, kdy druhý policista zajišťuje okolí.

V případě nebezpečného pachatele je vhodnější, aby ho vedli oba policisté najednou.

93

Dvojice (pasivní odpor)

Jiţ v minulé kapitole jsme popsali, ţe pasivním odporem se rozumí situace, kdy pachatel na policisty sice přímo

neútočí, ale zároveň odmítá uposlechnout jejich příkazy. Stojí například s rukama v kapsách, opřený o zeď a říká: "No

prostě ne, nic jsem neudělal, tak mi dejte pokoj!" V této chvíli policisté vydají další výzvy s výstrahou, upozorňující na

důsledky jeho protiprávního jednání. Pokud pachatel stále nereaguje, komunikující policista vytahuje pravou rukou

teleskopický obušek a levou rukou slzotvorný prostředek, kterým na pachatele míří. Zajišťující policista tasí do

pohotovostní polohy střelnou zbraň.

Dále jsme popsali, ţe riziko této situace spočívá v tom, ţe dokud se policisté k pachateli nepřiblíţí, zůstává

pasivní, ale v okamţiku, kdy se k němu přiblíţí, můţe pachatel na policisty zaútočit. Pachatel, který má ruce v kapsách,

za zády nebo zaloţené na prsou, můţe drţet jakoukoli zbraň nebo ji mít těsně na dosah a policisté to nemají šanci vidět.

Fixace pachatele na zemi a donucení tlakem obušku ke spolupráci

Směrem od hlavy:

Pachatel nereagoval na výzvy policistů, a proto byl proti němu pouţit slzotvorný prostředek. Poté následovaly výzvy k lehnutí si na zem. Ty pachatel uposlechl, ale …

…v okamţiku, kdy k němu policistka přistoupila, aby mu nasadila sluţební pouta, tak začal klást odpor.

Proto na situaci reaguje zajišťující policista, chytá teleskopický obušek do obou rukou, přistupuje k hlavě pachatele, …

…kleká mu kolem hlavy tak, ţe mu ji svírá mezi stehna a provádí přiměřený tlak obuškem na záda. Díky této fixaci lze dokončit zákrok.

94

Směrem od nohou:

Varianta k překonání pasivního odporu:

Odražení se od pachatele:

Během zákroku se můţe stát, ţe zajišťující policista se ocitne na straně pachatelových nohou. V takovém případě, kdyţ musí zakročit proti pachateli, provádí stejný tlak obuškem jako v předchozím případě. Jenom s tím rozdílem, ţe místo na záda tlačí na kotník nebo Achillovu šlachu pachatele.

Pokud začne pachatel klást tak silný odpor, ţe ho nejsou policisté schopni na zemi udrţet, tak se jeden z nich nebo dokonce oba od něj odráţí a snaţí se ho dostat pod kontrolu důraznějšími donucovacími prostředky. V tomto případě se například pachatel snaţil udeřit policistu, a proto jeho kolegyně tasila obušek a zasáhla jím pachatele přes útočící končetinu.

Tento tlak na nohu se dá pouţít i v situaci, kdy pachatel schoval ruce pod tělo a policista na ně tak nemůţe nasadit pouta. „Vypáčení“ rukou, které jsou pod tělem, můţe být komplikované, a proto policista pouţívá tlak na nohu, kterým způsobenou bolestí donutí pachatele ke spolupráci. Ten tak ruce sám vyndává bez boje a druhý policista můţe nyní bezpečněji přistoupit a pokračovat poutáním.

95

Fixace nohy, která neleží na zemi:

Policistka pouţila proti leţícímu pachateli pepřový sprej. Pachatel však stále neposlouchá výzvy, a i kdyţ nevidí, klade odpor.

K noze pachatele přistupuje policista s obuškem, kterým se po celou dobu proti pachatelově noze kryje. Náhodný kop by ho tak neměl poranit.

Policista nyní chytá pachatelovu nohu do klíče, utahuje ji a…

…bolestivým tlakem otáčí pachatele na břicho.

Pachatel je paralyzován bolestí a znehybněn v poloze na břiše.

Nyní policistka opět přistupuje a nasazuje pachateli sluţební pouta

Detail otevřeného klíče. Tento klíč je v boji jednodušší nasadit neţ kříţový klíč, ale...

...kříţový klíč je pevnější a noha z něj nemůţe vyklouznout. To sice můţe jen velmi těţko i z otevřeného klíče, ale záleţí na tom, jak je policista schopný ho nasadit.

96

Donucení ke spolupráci psychickým nátlakem za pomoci obušku

Dvojice policistů se střelnými zbraněmi

Pachatel zjistí, ţe při dalším přiblíţení by mohl být skutečně zasaţen a ţe policisté zákrok rozhodně dokončí, a proto začíná poslouchat jejich příkazy.

Po získání bezpečné vzdálenosti policisté velí: "Na zem, lehněte si na zem!" Jelikoţ se pachatel snaţil přibliţovat, policisté ho společně zahání zpět švihy teleskopickým obuškem s razantním příkazem: "Zpátky!"

Pachatel nereaguje na výzvy a policisté buď nechtějí, anebo vzhledem k prostředí nemohou pouţít slzotvorný prostředek, proto oba pouţijí jen teleskopický obušek.

Policisté obdrţeli informaci, ţe pachatel byl viděn ozbrojený střelnou zbraní. I kdyţ v okamţiku zadrţení tuto zbraň nedrţí přímo v ruce, stále existuje značná pravděpodobnost, ţe jí můţe mít schovanou u sebe. Proto oba policisté míří na pachatele střelnými zbraněmi.

97

Svedení na zem zezadu za hlavu

Policisté se nejprve učí řešit lehčí situaci, kdy pachatel stojí na místě. Pachatel sice neútočí, ale zároveň

nereaguje na povely policistů. Policisté ho tedy musí dostat na zem pomocí donucovacích prostředků. Protoţe by nebylo

bezpečné přistupovat k pachateli zepředu, vyuţívají toho, ţe je za pachatelem prostor. Proto k jeho svedení na zem

přistupuje zajišťující policista zezadu.

Policista se pokud moţno při přístupu k pachateli zezadu snaţí sníţit. Prodlouţí tím čas, kdy si ho pachatel periferním zrakem nevšimne.

Chytá ho za obličej celými dlaněmi, lokty se opírá o jeho ramena zezadu a trhnutím mu zaklání hlavu a strhává ho na zem.

Během pádu se policista snaţí s pachatelem rotovat tak, aby pachatel dopadl břichem na zem a ne např. na bok.

Dokončená pozice, kdy je policista schopen pachatele kontrolovat v pozici na zemi.

Ihned přistupuje kolega, který přebírá kontrolu nad pachatelem tlakem obuškem na nohu proti zemi. Nyní dává policista povely, které pachatel díky bolesti způsobované tlakem obušku plní.

Komunikující policista se snaţí upnout pachatelovu pozornost na sebe dominantními výzvami, aby se zajišťující policista mohl bezpečněji přiblíţit k pachateli zezadu. Při přístupu zezadu se policista snaţí sníţit, prodlouţí tím čas, kdy si ho pachatel periferním viděním nevšimne.

Policista chytá pachatele celými dlaněmi za obličej, lokty se opírá o jeho ramena zezadu, trhnutím mu zaklání hlavu a strhává ho na zem.

Během pádu se policista snaţí s pachatelem rotovat tak, aby pachatel dopadl na zem břichem a ne např. na bok.

Konečná pozice, kdy je policista schopen pachatele na zemi kontrolovat.

Ihned přistupuje kolega, který přebírá kontrolu nad pachatelem tlakem obuškem na nohu proti zemi. Nyní dává policista povely, které pachatel díky bolesti způsobované tlakem obušku plní.

98

Svedení na zem kopem do kolenní jamky

Někdy nelze pachatele chytit zezadu za hlavu, protoţe mohl po pouţití slzotvorného prostředku hlavu sklonit a

zakrýt si tvář rukou, nebo na jeho hlavu zajišťující policista zkrátka nedosáhl, protoţe je vůči němu pachatel příliš vysoký.

Potom následuje druhá moţnost porazu zezadu na zem, a to přes nohy.

Chytá nohy a ramenem jde tlakem zespodu na hýţdě pachatele.

Zajišťující policista nadlehčil pachatele ramenem a trhnul za nohy. Tím pachatel ztratil rovnováhu. Vhodné je tuto techniku provádět s rozeběhem, protoţe je díky nečekanému nárazu zezadu ještě mnohem efektivnější.

Pachatel kladl pasivní odpor i přes opětovné výzvy policisty. Proto policista proti němu pouţil slzotvorný prostředek a zabránil tak jeho prostorové orientaci k útoku nebo útěku. Zajišťující policistka se rozhodla, ţe pro ní bude vhodnější zaútočit na nohy, protoţe nejen, ţe je pachatel mnohem vyšší a úchop by byl komplikovaný, ale také proto, ţe si pachatel kryje hlavu rukama. Proto se k němu přiblíţila zezadu a provedla překvapující tlačený kop do kolenní jamky. Díky tomu pachatel padá na zem.

Pachatel nyní dopadl na zem na břicho, přímo před komunikujícího policistu, který má v ruce od začátku zákroku teleskopický obušek.

Policista chytá pachateli hlavu mezi kolena a tlakem obušku na záda ho fixuje a donucuje ke spolupráci.

Zajišťující policistka přebírá ruku pachatele,…

…fixuje ji a pokračuje poutáním.

99

Svedení na zem zezadu za pomoci obušku

Pro jistější poraţení pachatele na zem volí policistka variantu pouţití teleskopického obušku.

Přichází k pachateli zezadu,…

…chytá obušek do obou rukou… …a naráţí tlakem obuškem do pachatelovy kolenní jamky. Pachatel tak padá.

Komunikující policista okamţitě po dopadu fixuje pachatele tlakem obušku na záda a zajišťující policista ho jistí tlakem obušku na nohu.

Komunikující policista ukládá obušek a situace pokračuje poutáním.

100

Překonání odporu ležícího pachatele

Policista tlačí na pachatelův krk pouze rukama. Ten se ale najednou snaţí vzepřít proti policistovi.

Policista ho chytá kolem krku do gilotinového úchopu, napíná nohy za sebe a lehá si na něj z vrchu.

Pachatel díky tlaku těla na jeho hlavu a díky škrcení klesá zpět na břicho.

Detail gilotinového úchopu. Po staţení pachatele na zem, ho můţe policista fixovat na zemi obdobným postupem jako s obuškem, ale tentokrát jen za pomoci předloktí.

101

Svedení na zem zepředu

Můţe nastat situace, kdy za pachatelem nebo kolem něj není dostatek místa a zajišťující policista nemůţe zaujmout takticky výhodnou pozici zezadu. Proto musí pachatele policisté po pouţití slzotvorného prostředku svést na zem zepředu. V takovém případě nenastupuje nikdy jen jeden policista, ale vţdy oba. Kaţdý z jedné strany.

Policisté se rozebíhají, chytají pachatele... ...a současně mu podráţejí obě nohy.

Pachatel dopadá na zem zádý. Protoţe je pro policisty bezpečnější ho poutat na břichu, tak je nutné ho co nejrychleji otočit.

První policista překračuje pachatele na druhou stranu jeho těla nohou, která je blíţ k jeho hlavě. Bliţší nohou jde proto, aby byl během překročení krytý proti útoku do rozkroku. Druhý policista současně rychle obchází kolem pachatelovy hlavy a zároveň natahuje drţenou ruku.

Probíhá dynamická rota

Policisté se rozebíhají, chytají pachatele... ...a současně mu podráţejí obě nohy.

Pachatel dopadá zády na zem. Protoţe je pro policisty bezpečnější ho poutat na břichu, je nutné ho co nejrychleji otočit.

...a po dokončení manévru leţí pachatel na břiše a oba policisté ho zaklekávají. Celá situace končí standardním poutáním, prohlídkou a eskortou.

Probíhá dynamická rotace...

102

Dvojice (aktivní odpor)

Na začátku kapitoly jsme zmínili moţnou situaci, kdy pachatel na hlídku tasí střelnou zbraň, zatímco komunikující

policista nebo dokonce oba policisté drţí v ruce teleskopické obušky. Samozřejmě, ţe v takové chvíli jsou policisté v

nevýhodě, ale musíme si odpovědět na několik otázek: 1. Kolik případů napadení policistů ročně je formou neozbrojeného

útoku? 2. Kolik jich je vedeno noţem? 3. Kolik jinou zbraní? 4. Kolik střelnou zbraní?

Odpověď:

Za rok 2008 bylo provedeno:

1) 353 neozbrojených útoků na policisty

2) 14 útoků noţem

3) 33 útoků jinou chladnou zbraní

4) 6 ohroţování nebo útoků střelnou zbraní

Srovnejme tedy 6 útoků či ohroţování střelnou zbraní proti 400 útoků jiným způsobem. Jistě, ohroţování střelnou

zbraní je mnohem nebezpečnější, neţ útok například pěstí. Podíváme-li se však na popisy průběhu ohroţování střelnou

zbraní, zjistíme, ţe šlo ve většině případů buď o zásah hlídky u loupeţného přepadení, nebo o ohroţování z větší

vzdálenosti v situaci, kdy chtěl pachatel uprchnout. Je samozřejmé, ţe nachází-li se hlídka v situaci, ve které můţe

předpokládat střelné zbraně (jako je například loupeţ), má mít jiţ předem připravené sluţební zbraně.

Komunikující policista udrţuje bezpečnou vzdálenost švihy obuškem před pachatelem a snaţí se tak získat respekt. Zajišťující policista zasahuje zezadu stehno pachatele.

Pachatel neuposlechl výzev policistů a ohroţuje komunikujícího policistu pokusem o útok snahou o zkracování vzdálenosti.

Komunikující policista si udrţuje distanc švihy teleskopickým obuškem před pachatelem a snaţí si tak získat respekt. Zajišťující policista zasahuje zezadu stehno pachatele.

Pachatel klesá k zemi. Mohl klesnout po prvním zásahu, moţná jich bylo třeba více, ale všechny byly vedeny na končetiny. Oba policisté nyní opět hlasitě provádí výzvy: "Na zem! Lehněte si na zem!"

Celá situace končí opět standartním poutáním, prohlídkou a eskortou.

Pachatel neuposlechl výzvy policistů a ohroţuje komunikujícího policistu snahou o zkracování vzdálenosti. Policisté tasili obušky, ale komunikující policista nestihl ještě tasit slzotvorný prostředek.

Pachatel klesá k zemi. Mohl klesnout po prvním zásahu, moţná jich bylo třeba více, ale všechny byly vedeny na končetiny. Oba policisté nyní opět hlasitě vydávají příkazy: "Na zem! Lehněte si na zem!"

Celá situace končí opět poutáním, prohlídkou a eskortou.

103

Popisovali jsme jiţ důvody, proč je nutné učit policisty pouţívat takové donucovací prostředky, které jsou schopni

okamţitě a důrazně pouţít. Ze statistiky je zřejmé, ţe slzotvorný prostředek a teleskopický obušek jim poslouţí v

podstatné většině případů mnohem lépe, neţ namířená pistole. Tu stejně nakonec nebudou policisté ochotni pouţít a ve

většině případů jim bude spíše na obtíţ, zatímco slzotvorným prostředkem nebo obuškem by situaci vyřešili mnohem

dříve a jistěji.

I přesto je nutné vysvětlit postup policistů v hlídce v případě, kdy je proti nim nečekaně tasena střelná zbraň a

policisté drţí jen teleskopické obušky a slzotvorné prostředky:

Nejprve se policisté učili řešit situaci, kdy pachatel nemá zbraň. Poté následoval útok chladnou zbraní. Nyní

probereme situaci, kdy je pachatel ozbrojen střelnou zbraní. O této skutečnosti můţe být hlídka například informována

operačním důstojníkem. Při řešení této situace je samozřejmě nutné, aby spolupracovalo více hlídek, nicméně první

hlídka, která se dostaví na místo, bude muset na vzniklou situaci reagovat.

Tréninková metoda

Pachatel neposlouchá výzev policistů, hádá se a náhle vsunul ruku pod bundu a komunikující i zajišťující policista hází teleskopické obušky proti pachatelově hlavě. Šance zásahu alespoň jedním je tak podstatně větší.

Komunikující policista okamţitě odbíhá do strany směrem k zajišťujícímu policistovi a oba tasí zbraň. Po přesunu jsou oba policisté v postavení, ve kterém se vzájemně neohroţují případnou střelbou. Pachatel si drţí zasaţenou hlavu. Následují povely k jeho lehnutí na břicho atd., stejně jako tomu bylo v předešlých situacích.

V případě zákroku proti pachateli ozbrojenému střelnou zbraní policisté vyhledají vhodný kryt a dávají pachateli povely z co moţná největší vzdálenosti zpoza tohoto krytu. Jako kryt můţe poslouţit motorová část u auta a oblasti kol, roh domu, silný strom apod. Vţdy samozřejmě záleţí na tom, jakou zbraní pachatel disponuje. U řady velkých ráţí nemusí policistu spolehlivě krýt ani strom, auto či dokonce ani zeď. Na toto téma vyšla pro potřeby výcviku publikace: pplk. Mgr. Pavel Černý a Oddělení metodiky a integrace výuky VPŠ a SPŠ MV v Praze: Ochranné prostředky pro

příslušníky PČR

Policisté jsou vybaveni cvičnými slzotvornými prostředky, cvičnými obušky a maketami pistole. Pachatel má lapy a ochranné brýle. Policisté nacvičují všechny popisované typy situací, spolupráci ve dvojici, poraţení pachatele na zem. Pachatel můţe klást aktivní nebo pasivní odpor a policisté reagují naučenými postupy.

Pachatel nerespektuje výzvy policistů a odporuje. Náhle vsunul ruku pod bundu. Komunikující i zajišťující policista hází teleskopické obušky proti pachatelově hlavě. Šance zásahu alespoň jedním je tak podstatně větší.

104

Nástup do vozidla

Pokud pachatel klade aktivní odpor a brání se nástupu do vozidla...

...tak ho policista otáčí hlavou pod své břicho.

…tlakem z vrchu ho ohýbá a tlačí po zádech do vozu. V této pozici by pachatel neměl mít moţnost kopnout nebo tlačit proti policistovi, právě díky tlaku tělem z vrchu.

Druhý policista pomáhá tahem za řetěz pout s vtaţením pachatele do vozu.

Eskortující policista nepoutá pachatele, protoţe by se musel přes něj ohnout. Proto bezpečnostní pás pouze podává svému kolegovi, ten pachatele připoutá a eskortující policista zavírá zadní dveře auta.

K lepší fixaci pachatele je moţné omezit jeho pohyb „najetím“ předního sedadla na jeho kolena. Policista velí: "Dejte kolena od sebe!", najíţdí sedadlem dozadu a následně jej sklápí mezi roztaţená stehna pachatele. POZOR: na fotografii je situace zobrazena s otevřenými zadními dveřmi auta, aby byla vidět pozice nohou pachatele. V reálné situaci vţdy eskortující policista nejdříve zavírá zadní dveře a aţ poté dává povel k roztaţení kolen. V opačném případě se můţe stát, ţe pachatel roztáhne kolena, policista dotáhne sedačku, ale pak mu nepůjdou zavřít zadní dveře, protoţe jim bude překáţet pravé koleno pachatele.

Pachatel klade aktivní odpor a brání se nástupu do vozidla.

Eskortující policista ho otáčí hlavou pod své břicho,…

Druhý policista pomáhá tahem za spojovací článek pout s vtaţením pachatele do vozu.

105

Výstup z vozidla

Řidič po vypnutí motoru vystupuje z vozidla a obchází vozidlo zepředu. Kolega, který sedí vedle pachatele prozatím zůstává vedle něj a odepíná pachateli bezpečnostní pás.

Eskortující policista vystupuje z vozidla a obchází jej zezadu. Řidič zároveň otevírá přední dveře spolujezdce a vrací přední sedačku zpět do původní polohy. Uvolňuje tím pachateli nohy.

Řidič zavírá přední dveře ... ...a otevírá zadní dveře. Eskortující policista stojí u zadního sloupku mimo dveře tak, aby nebyl zasaţen, pokud by do nich pachatel náhle silně kopnul.

Řidič po vypnutí motoru vystupuje z vozidla a obchází vozidlo zepředu. Kolega, který sedí vedle pachatele, prozatím zůstává vedle něj a odepíná pachateli bezpečnostní pás.

Řidič zavírá přední dveře ... ...a otevírá zadní dveře. Eskortující policista stojí u zadního sloupku mimo dveře tak, aby nebyl zasaţen, pokud by do nich pachatel náhle silně kopnul.

Od otevření zadních dveří aţ po úplné vystoupení pachatele z vozidla drţí řidič pevně otevřené dveře. Zamezuje tím moţnosti zranění policisty v případě, kdyby do nich nečekaně pachatel kopnul,...

Eskortující policista vytahuje pachatele z vozidla s tlakem na krk, aby ho donutil zůstat v předklonu. Levou ruku protahuje pod jeho pravou, aby ho měl jiţ od počátku pod kontrolou v páce.

106

Pravidla provádění eskort osob a jejich střeţení jsou stanovena Závazným pokynem policejního prezidenta č. 93/2008.

...nebo kdyby se pachatel rozhodl klás při výstupu odpor, tak ho můţe dveřmi přitlačit k vozidlu a tím znehybnit.

Zatímco řidič uzamyká vozidlo, druhý policista neprovádí eskortu, ale čeká na připojení kolegy.

...nebo kdyby se pachatel rozhodl klást při výstupu odpor. V takovém případě ho můţe dveřmi přitlačit k vozidlu a tím znehybnit.

Zatímco řidič uzamyká vozidlo, druhý policista neprovádí eskortu, ale čeká na připojení kolegy.

107

2.kruh: Je pozdě vyjednávat, musíš se rozhodnout!

Úvod

V prvním kruhu jsme se snaţili, aby policisté pochopili, proč je důleţité udrţovat bezpečnou vzdálenost, a aby

uměli tuto vzdálenost v konkrétních situacích získat. Učili jsme je, jak vyuţít adekvátního prostředku k udrţení bezpečné

vzdálenosti a k přimění pachatele uposlechnout policistovi příkazy i v situaci, kdy má pachatel fyzicky navrch.

Druhý kruh se nazývá: Je pozdě vyjednávat, musíš se rozhodnout! A to velmi rychle. V druhém kruhu budeme

řešit situace, ve kterých se policistovi nepodařilo udrţet si bezpečnou vzdálenost a během útoků se mu dostal útočník aţ

na tělo, nebo kdyţ se policista nachází od začátku v těsné blízkosti pachatele a je nečekaně napaden. Policista je v obou

těchto situacích vystaven moţnosti zásahů údery pěstmi, lokty, hlavou, nebo kopy, úchopy apod. Jeho cílem je, aby se co

nejdříve z tohoto rizikového prostoru dostal do bezdotykové zóny, tedy do vzdálenosti prvního kruhu, ve které můţe

pouţít adekvátní donucovací prostředek nebo zbraň. Můţeme tedy říci, ţe ve druhém kruhu se policisté učí řešit situace,

které nastávají, kdyţ nebyli schopni udrţet výhody prvního kruhu. Druhý kruh obsahuje postupy, které policistům

pomáhají co nejdříve a nejbezpečněji se opět vrátit do bezpečnějšího prostoru prvního kruhu.

108

2.1 Beze zbraně

Tréninková metoda kladivových úderů

Úder je prováděn švihově, ale zastavuje se v místě zásahu, nepropadává se tedy kamsi za cíl. Chybou je také křečovité ohnutí ruky. Aby úder byl prováděn švihem, tak jde v pohybu jako první loket a aţ potom pěst. Je to stejný přirozený pohyb jako hod kamenem.

Po úderu se ruka okamţitě vrací do krytu a druhá ruka provádí také kladivový úder. Tak na sebe jednotlivé údery plynule navazují.

Cvičení rozšiřujeme tím, ţe během kladivových úderů provádí partner úder lapou na hlavu. Policista se učí si stále krýt hlavu...

...a během těchto úderů stále útočit

Kladivový úder je prováděn švihově, ale zastavuje se v místě zásahu, neprotahuje se tedy kamsi za cíl. Chybou je také křečovité ohnutí ruky. Aby úder byl prováděn švihem, jde v pohybu jako první loket a aţ potom pěst. Je to stejný přirozený pohyb jako hod kamenem.

Po úderu se ruka okamţitě vrací do krytu a druhá ruka provádí také kladivový úder. Tak na sebe jednotlivé údery plynule navazují.

Cvičení rozšiřujeme tím, ţe během kladivových úderů provádí partner úder lapou na hlavu. Policista se učí si stále krýt hlavu...

...a i během partnerových úderů stále útočit

109

Proč právě kladivové údery? Mnoho zranění policistů při zákrocích je způsobeno tím, ţe policista udeřil pěstí

pachatele do hlavy. Po takovém nárazu mohou snadno prasknout záprstní kůstky, prstní kůstky, nebo některý z kloubů.

Ruka je v takovém případě jiţ téměř nepouţitelná. Dalším argumentem je, ţe pro silný přímý úder je potřeba poměrně

dost prostoru. Kladivový úder má velkou razanci i z krátké vzdálenosti, pro jeho naučení není potřeba dlouhodobého

nácviku a hlavně i během provádění tohoto úderu je hlava stále v krytu.

Výpad krytem

Úder dlaní

Pokud se během boje snaţí pachatel na policistu příliš tlačit, nebo se ho snaţí obejmout, policista reaguje výpadem jako v prvním kruhu, ale tentokrát lokty proti jeho hrudníku nebo obličeji. Síla vychází ze zadní nohy a vpich lokty je prudký. Nejde zde o odtlačení. Během tohoto výpadu ruce stále kryjí hlavu.

Při pokusu o přiblíţení, o úchop, při ochraně zbraně apod., můţe také policista reagovat úderem dlaní. Tento úder není tlakem, ale krátkým razantním úderem směřujícím většinou proti bradě nebo čelisti pachatele.

Při úderu je nutné myslet na krytí především hlavy, a je proto tedy vhodné současně s úderem provést i úhyb hlavou.

110

Chycení křížové ruky

Po výše uvedených akcích mohou vzniknout dvě možnosti pokračování:

Během komunikace došlo k chycení policistovy ruky.

Úder loktem na zápěstí drţící ruky. Hlava je tak stále v krytu.

Volná ruka se okamţitě přesouvá do krytu hlavy.

Následují útoky kladivovými údery... ...a výpad dlaněmi.

Pokud se policista proti pachateli necítí jistý a je rád,

ţe byl vůbec schopen útok eliminovat, tento výpad

vyuţívá pro získání bezpečné vzdálenosti.

Pokud si je jistý, ţe je schopen pachatele dostat

pod kontrolu, vyuţívá navázaného kontaktu a

okamţitě poráţí pachatele na zem.

Policista si vytváří kopem bezkontaktní distanc

Během komunikace pachatel chytil policistovu ruku.

Policista si vytváří kopem bezdotykovou vzdálenost.

Policista se uvolňuje z drţení úderem loktem na zápěstí. Hlava je tak stále v krytu.

Následují útoky kladivovými údery... ...a výpad dlaněmi.

111

Chycení stejnostranné ruky

Policista otáčí palcovou stranu směrem k sobě, ruku má ohnutou do 90

0...

a uvolňuje ji z úchopu pohybem

těsně přes ruku pachatele.

Policista otáčí drţenou ruku palcovou stranou směrem k sobě a ohýbá ji v lokti do pravého úhlu…

112

Tréninková metoda

Jakmile policista zvládne postupy uvolnění drţené ruky, partner si bere na volnou ruku lapu a po chycení ruky se

snaţí policistu lapou udeřit. Tím učí policistu uvolnit se z drţení i pod stresem a současně si krýt hlavu. Cvičení se provádí

na obě ruce (viz foto).

Policista se při takovém tréninku velmi brzy naučí, ţe si má vţdy krýt hlavu.

U drţení jednou rukou, ale i u dalších drţení, jsou vţdy uváděny dvě varianty ukončení akce s popisem, kdy se která provádí. Při cvičení je důleţité, aby partner často a nepravidelně měnil své chování, poté co se policista osvobodí z drţení. Tím se policista učí správně vyhodnocovat situaci.

113

Chycení obou rukou zespodu

V této situaci policista spojuje obě předchozí metody pro uvolnění rukou dohromady. Policista otáčí palec levé ruky směrem k sobě a pokračuje pohybem lokte těsně přes pachatelovu ruku. Loket je ohnutý v pravém úhlu. Ihned po uvolnění levé ruky následuje švihový kladivový úder do obličeje a útok loktem na šlachy drţící ruky. Policista si stále kryje obličej.

Celá situace se dále můţe opět vyvíjet dvěma způsoby: 1. Pokud je pachatel psychicky a fyzicky odolný a je schopen zareagovat protiútokem, policista se ihned po uvolnění z úchopu odráţí dlaněmi do bezpečného prostoru a tasí adekvátní donucovací prostředek. 2. V případě, ţe policista získal převahu (pachatel se stáhnul do krytu, začal se krčit apod.), nastupuje do pachatele s porazem.

114

Chycení obou rukou z vrchu

Postup je stejný jako v předchozím případě …

Chycení jednou rukou za krk

Tréninková metoda

Během uvolnění z drţení krku provádí policista horizontální pohyb levým loktem těsně nad partnerovou pravou

rukou, stejně jako to bylo v případě drţení za zápěstí. Pokud partner drţí lapu blízko, můţe policista spojit pohyb lokte s

...po této akci opět následují dvě moţnosti řešení, stejně jako tomu bylo v předchozích případech.

115

úderem. Tím se zvýší šance na uvolnění z úchopu. Ze vzniklého nápřahu pak policista pokračuje horizontálním

kladivovým úderem. Švih tohoto úderu je motoricky stejný jako při švihu s obuškem. Poté následuje buďto odraţení se do

bezpečné vzdálenosti, tasení adekvátního donucovacího prostředku a výzvy nebo nástup do porazu.

Chycení oběma rukama za krk

Držení za oděv spojené s úderem

Tréninková metoda

...opět stejný způsob řešení jako při drţení jednou rukou.

Při chycení za oděv řeší policista sloţitější situaci, protoţe tento úchop je zpravidla pevnější, neţ například úchop za krk. Proto pro odtrţení pachatele od sebe musí vyuţívat kladivové údery, které jsou v tomto případě vedeny kolmo na biceps drţící ruky. Pokud policista na pachatele bez problémů dosáhne, můţe samozřejmě údery vést i na jeho obličej. Jak je z fotografií patrné, policista se snaţí po celou dobu krýt si hlavu a zároveň jeho ostrý loket směřuje na pachatele. Pokud by pachatel loket zasáhl pěstí, pravděpodobně by se zranil (např. zlomením prstních kůstek) a v útocích by nebyl schopen dál intenzivně pokračovat.

I v této situaci, stejně jako v předešlých, se při tréninku snaţí cvičící simulovat co nejrealističtěji skutečný útok. Partner má proto na ruce lapu, kterou policistu neustále lehce, ale rychle napadá. Policistova obrana v podobě kladivového úderu na biceps je jen náznak nebo velmi lehký kontakt, partner by se měl chovat způsobem, jakoby dostával skutečné údery. Nemusí přestat útočit lapou po prvním náznaku útoku na biceps, zároveň však tyto náznaky nemůţe zcela ignorovat, protoţe by to neodpovídalo reálné situaci.

116

Pokus o chycení do kravaty

Pachatel se pokusil obejmout policistu kolem krku. Policista z komunikační pozice zareagoval na jeho pohyb

chycením své hlavy, ostré lokty tak míří proti pachateli a následuje prudký výpad vpřed. Toto řešení můţe policista pouţít

i proti pokusu o objetí kolem těla, pasu apod. Jedná se tedy o reakci společnou pro pokus o jakýkoli úchop, při kterém se

pachatel na policistu tlačí z bezprostřední vzdálenosti. Tento výpad s bodnutím loktem míří na hruď pachatele nebo do

obličeje či krku. Takové zásahy ale mohou být velmi nebezpečné.

Držení v kravatě

Policista "zaspal" řešení z předchozí situace při pokusu o úchop a pachateli se podařilo ho chytit kolem krku.

Policista se sniţuje do stabilnějšího postoje, aby nebylo snadné ho stáhnout na zem. Přiráţí své boky k boku pachatele a

jednou rukou útočí opakovanými údery do rozkroku. Druhou rukou se snaţí chytit prsty pachatele za nos, oční jamky

nebo mu jakkoli vrazit prsty do obličeje, tak aby bylo moţné pachatele od sebe odtrhnout. Zároveň první rukou policista

vráţí zpevněnými prsty pachateli do krku, čímţ se z drţení osvobozuje.

117

Škrcení ze zadu

Chycení kolem pasu

Pokud se pachateli podařilo chytit policistu zezadu, policista reaguje chycením škrtící ruky a zavěšením se

na ní vahou těla. Tím si vytvoří prostor kolem krku a získá moţnost dýchat. Následně vráţí do pachatele hýţděmi,

čímţ zamezí tomu, aby se pachateli podařilo ho prohnout dozadu. Po zásahu hýţděmi se policista přesouvá boky do

té strany, ze které ho objímá pachatelova ruka a dává údery do rozkroku. Pachatel se po zásahu nebo instinktivně

předklání, čehoţ policista vyuţívá a podtáčí rameno pod jeho drţící rukou. Dostává se tak do „kravatového úchopu“,

který jsme řešili v předchozí situaci a který uţ není tak nebezpečný z pohledu moţnosti škrcení.

Pokud se pachateli podařilo obejmout policistův pas,

policista opět reaguje útokem proti pachatelově tváři. Vráţí ruku

na pachatelův obličej, ohnutými prsty zachytává jeho nos a

trhnutím zpět (moţno i opakovaným) se snaţí pachateli způsobit

bolest. Pachatel policistu pouští a ten se opět buďto odráţí do

bezpečné vzdálenosti nebo do pachatele nastupuje porazem.

118

Tréninková metoda

Formy rozehřátí pro 2. kruh

Formy rozehřátí v druhém kruhu se provádí stejným způsobem jako v prvním kruhu s tím rozdílem, ţe si partner

můţe vzít na ruce místo lap boxerské rukavice. Útoky jsou potom více podobné skutečnému útoku pěstí.

Nyní lze do všech cvičení zařadit situace, kdy jsou policisté ve dvojici a jeden z nich je uchopen pachatelem. Zatímco se naučeným způsobem uvolňuje z úchopu, druhý policista zaútočí na pachatele například úchopem zezadu za obličej a snaţí ho strhnout na zem.

119

2.2 Hmaty a chvaty

Hmaty a chvaty slouţí k odvedení pachatele nebo jeho svedení na zem. Nejprve je nutné vysvětlit, na které

situace jsou určeny a na které ne. Hmaty a chvaty není vhodné pouţívat proti agresivním a souvislým útokům fyzicky

zdatného pachatele. K tomu je potřeba poměrně velká vycvičenost. Jedná se vlastně o techniky, udrţující pod kontrolou

pachatele, který klade minimální odpor. Policista s tímto pachatelem můţe manipulovat, odvést ho a mít ho přitom stále

pod kontrolou. V okamţiku, kdy ale dojde k radikální změně chování a pachatel začne klást intenzivní odpor, při kterém

policista není schopen ho zvládnout nasazenou pákou ani svést na zem, tuto "jemnou" metodu opouští a postupuje proti

pachateli důraznějším způsobem. Vyuţívá při tom pomoci kolegy a vhodných donucovacích prostředků.

Policisté se snaţí vhodnou komunikací přimět osobu ke spolupráci a v tomto případě k opuštění restauračního zařízení. Osoba klade minimální odpor a dobrovolně odejít odmítá. Proto tuto osobu policisté chytají kaţdý z jedné strany za rukávy u zápěstí a na bicepsech. Získávají tak nad pohyby osoby kontrolu.

Následuje citlivé, ale sebevědomé vyvedení. V případě, ţe osoba nemá dlouhé rukávy, úchop rukou zůstává stejný.

120

V okamţiku, kdy osoba začne klást aktivní odpor, jeden policista pouští zápěstí a volnou rukou objímá osobu kolem krku. Následně se staví kolmo pod záda osoby, ruce kolem krku spojuje pro pevný úchop a za asistence kolegyně tímto způsobem vyvleče osobu z restaurace co nejrychlejším způsobem. Po celou dobu policistka drţí ruku osoby a opticky kontroluje její druhou ruku, aby si ji osoba nedala do kapsy, nesebrala ze stolu láhev či jiný předmět, který by mohla následně proti nim pouţít, apod.

121

2.3 Teleskopický obušek

Obrana při úchopu obušku

V případě, ţe pachatel zachytí policistův obušek jednou nebo oběma rukama, je obrana policisty stejná a vychází

ze stejných pohybů jako při uvolnění chycených rukou.

V prvním kruhu se policisté učili, jak

udrţovat za pomoci obušku bezpečnou

vzdálenost a jak zároveň získat

poţadovaný respekt. V druhém kruhu

řešíme situaci, kdy se policistovi

nepodařilo udrţet bezpečnou

vzdálenost, nebo byl překvapen z krátké

vzdálenosti a pachatel uchopil jeho

nebo teleskopický obušek.

Policista chytá obušek oběma rukama, otáčí ho o 900 špičkou nebo rukojetí směrem k sobě a vytrhává ho z

úchopu. Toto prudké vytrhnutí podporuje kopem směřujícím na koleno. Následně se přesouvá do bezpečné vzdálenosti, kam na něj pachatel nedosáhne, ale on na pachatele díky obušku ano.

122

Pokud policista nemá sílu k vytržení obušku:

V případě, kdy policista pozná, ţe nemá sílu vytrhnout obušek z pachatelova sevření, reaguje tím, ţe jej nečekaně pouští, vytvoří si co nejrychleji bezpečnou vzdálenost a tasí střelnou zbraň, kterou míří na pachatele. Následují výzvy k poloţení obušku na zem, odstoupení od něj a lehnutí si na zem.

Stejná situace, ale nyní zajišťující policista pouţívá pepřový sprej jako podpůrný prostředek. V okamţiku, kdy kolega pepřový sprej pouţije, policistka pouští obušek a vzdaluje se co nejrychleji od pachatele, aby nebyla zasaţena sprejem nebo případným útokem pachatele, který nyní drţí v ruce její obušek.

V situaci, kdy má zajišťující policista v ruce obušek, pouţívá ho proti pachatelově ruce.

123

Obrana obuškem při úchopu policisty

Na fotografiích jsou ukázány různé moţnosti pouţití obušku při

obraně proti úchopu policisty pachatelem. Je důleţité, aby se policisté

v průběhu cvičení naučili pouţívat různé způsoby obrany, protoţe právě

schopnost účelné improvizace jim umoţní si poradit i v situaci, kterou nikdy

předtím v takové podobě nenacvičovali.

124

Odtržení pachatele teleskopickým obuškem

Pachatel nečekaně rychle zkrátil vzdálenost směrem ke komunikujícímu policistovi a ten jiţ nestihl nijak zareagovat. Pachatel ho chytil a začal ho bít pěstí. Zajišťující policistka tasí obušek …

…a přistupuje k pachateli zezadu, dává mu obušek kolem hlavy a trhnutím zpět odtrhává pachatele od kolegy.

Pachatel byl strţen na zem. Zde ho policisté otáčí na břicho za ruku a za hlavu a celou situaci ukončují poutáním.

K nácviku oddělení pachatele od policisty za pomoci obušku je nutné vyuţívat nejen pro tlaky, ale i pro údery, cvičný měkký obušek.

125

Tréninková metoda

Policista se snaţí získat převahu nad partnerem za pomoci výzev a hrozby obuškem. Partner útočí, policista se

snaţí udrţet si vzdálenost švihy obuškem. Podaří-li se partnerovi uchopit policistu, ten pouţije naučené dovednosti.

Do cvičení lze opět zařadit situaci, kdy jsou policisté ve dvojici a jeden z nich je napaden útočníkem. Ten reaguje

naučeným způsobem a zajišťující kolega zasahuje proti pachateli opět zezadu. Moţností kombinací je opět nepřeberné

mnoţství, zde uvádíme jen jednu z moţných.

Policista provádí údery obuškem do lap, partner se pokouší ho chytit. V ideálním případě by si měl policista dokázat udrţet prostor údery, kopy a pohybem, ale v této situaci se mu to nepovedlo. Brání se tedy okamţitě odtlačováním partnerovy hlavy dlaní. V případě, ţe odtlačování dlaní je nedostatečné, přidává tlak koncovkou obušku do krku (policista hlavou podpírá partnerovu hlavu proti směru tlaku obušku, aby tak byl tlak silnější) a jakmile partner sevření povolí, následuje jeho odtlačení a získání bezpečné vzdálenosti pro pouţití obušku.

Policista byl například partnerem chycen kolem krku a strţen k zemi. Zajišťující policista reaguje tlakem obuškem na nohu pachatele.

Bolest donutila pachatele policistu pustit a celá situace končí poutáním.

126

Použití obušku proti chladné zbrani

Pouţití obušku proti chladné zbrani pachatele je z taktického hlediska nevhodné. Vycházíme ze zásady, ţe

policista by vţdy měl pouţít donucovací prostředek nebo zbraň vyšší účinnosti, neţ má pachatel. Pokud však se policista

do této situace dostane, měl by postupovat dále popsaným způsobem.

Policista se snaţí horizontálními švihy obuškem udrţet pachatele se zbraní co nejdál od sebe. Pokračuje-li

pachatel stále v útocích, policista se snaţí zasáhnout drţení zbraně. Pachatel tedy na policistu nedosáhne, ale policista

na pachatelovo drţení zbraně ano.

Tréninková metoda

V této situaci jde jen o prvotní odraţení pachatelova útoku s chladnou zbraní. Po získání prostoru se policista snaţí tasit střelnou zbraň, nikoliv s pachatelem bojovat teleskopickým obuškem. Tréninková metoda můţe probíhat tak, ţe policista je vystaven jednomu nebo více nečekaným útokům. Policista se brání proti útoku, který je veden obalenou tyčí nebo gumovým noţem. Do cvičení je nutné dále zařadit zajišťujícího policistu, který zasahuje proti pachateli v součinnosti za pouţití vhodného donucovacího prostředku.

Pokud se policistovi nepodaří udrţet vzdálenost, můţe blokovat útoky noţem pomocí obušku, a to jeho částí u místa drţení.

Pokud by policista blokoval útok koncovou částí obušku, pravděpodobně by se útoku noţem neubránil.

127

Spolupráce ve dvojici

Policista spatřil v ruce pachatele chladnou zbraň, a protoţe měl v ruce připravený obušek, zareagoval úderem vedeným na drţení zbraně. Poté se okamţitě stáhl do bezpečné vzdálenosti. Mezitím policistka tasila sprej, který pouţila proti pachateli, a tím se mu snaţila zamezit v dalších pokusech o útok. Následují výzvy ze strany policistů, aby pachatel poloţil zbraň na zem, odstoupil od ní a následně si lehl na břicho.

128

2.4 Zásady chování při kontaktu se střelnou zbraní

V případě, ţe je policista ohroţován z bezprostřední vzdálenosti střelnou zbraní, ať jiţ cizí nebo svou vlastní,

kterou si nedokázal ubránit, stojí před zásadním rozhodnutím. Snaţit se bojovat, nebo nechat situaci raději volný průběh?

Naším cílem není vycvičit policisty k tomu, aby dokázali bleskově odebrat namířenou střelnou zbraň. S tím by měla

problém i naprostá většina profesionálů. Kaţdý ví, ţe má jen jednu šanci. Ale protoţe je Policie ČR ozbrojeným sborem,

který bojuje proti zločincům, a ti bývají často ozbrojeni, je třeba policistům vysvětlit uţ v základním výcviku, jak se v takové

situaci chovat a postupovat.

V situaci, kdy je policista přímo ohroţen na ţivotě namířenou zbraní, si musí dobře rozmyslet další postup. Jde-li

o loupeţné přepadení a pachatel se snaţí jen uniknout z místa činu, je lepší, aby policista nechal pachatele uniknout a

zbytečně neriskoval. Pokud uţ ale pachatel proti jedné nebo dokonce více osobám střelnou zbraň pouţil, a je tedy

pravděpodobné, ţe je ochoten ji pouţít i proti policistovi, nezbývá nic jiného, neţ se pokusit o odebrání zbraně. Ale znovu

musíme upozornit, ţe pokud je to moţné, měl by se tomuto řešení policista snaţit vyhnout.

Policista byl útočníkem překvapen nebo se mu nepodařilo si v boji ubránit svou vlastní zbraň a dostal se do této extrémně nebezpečné situace. Nyní se musí především zklidnit a komunikovat s pachatelem klidným hlasem. Nedívá se pachateli do očí, ale vţdy níţ. Nedělá ţádné prudké pohyby. Pokud je to moţné, nechá raději pachatele utéct. Je-li však policista přesvědčen, ţe chce pachatel proti němu zbraň skutečně pouţít, musí se pokusit zbraň mu odebrat. Půjde však o zoufalou akci na záchranu ţivota, které by se měl policista, pokud je to moţné, vyhnout. Policista se snaţí zkrátit vzdálenost, aby měl moţnost pachatelovu zbraň uchopit. O zkrácení vzdálenosti se můţe policista pokusit pomalým, klidným přibliţováním spojeným s rozhovorem. Pokud však cítí nervozitu pachatele, který ho k sobě nechce pustit ani o metr blíţ, musí zvolit taktiku nečinnosti.

129

Úder střelnou zbraní

Nedoporučené způsoby úderu střelnou zbraní

1. Úder vedený z vrchu 2. Úder vedený ze strany 3. Úder z vrchu vedený zásobníkem

Tato taktika je následující: policista je pasivní, nereaguje na pachatelovy příkazy, stojí nehybně, ukazuje svůj strach a stále opakuje totéţ ve smyslu: "Nechte mě odejít, nechte mě být, nechte mě odejít...“ atd. V této taktice vycházíme předpokladu, ţe se pachatel rozhodne upozornit policistu na svou převahu tím, ţe k němu se zbraní přistoupí a bude s ní manipulovat v těsnější blízkosti, aby si policista uvědomil, "kdo zde má sílu". V té chvíli stojí v bezprostřední blízkosti a policista má jedinou šanci.

Uhýbá hlavou mimo hlaveň zbraně v úhlu 450 dopředu, takţe má hlavu za hlavní. Zároveň chytá pevně oběma

rukama zbraň. Přitom se stále tlačí dopředu, aby se nestalo, ţe pachatel udělá krok dozadu a policista bude opět v pozici před hlavní zbraně. Následně vylamuje zbraň směrem do tváře pachatele, naráţí do něj a odráţí se do bezpečné vzdálenosti, kde má prostor pro pouţití donucovacího prostředku nebo zbraně.

Pokud došlo například při kontrole bytu k tomu, ţe se těsně před policistou objevila osoba a na policistu zaútočila, reaguje policista stejně jako ve všech předchozích případech, kdy se ocitl v krátké vzdálenosti před pachatelem – a to výpadem. Tento výpad prováděl policista v předchozích situacích dlaněmi, slzotvorným prostředkem nebo sloţeným teleskopickým obuškem. Nyní ho provádí pistolí.

Prst musí být mimo spoušť a vpich je veden buďto na hruď pachatele nebo do obličeje. Síla výpadu opět vzniká odrazem ze zadní nohy.

Po výpadu policista musí zkontrolovat zbraň, zda na ní nevznikla úderem závada způsobená částečným nataţením závěru, díky kterému se mohl v nábojové komoře vzpříčit náboj.

Při úderu z vrchu hrozí nebezpečí vylomení zbraně z úchopu.

Při silném úderu vedeném ze strany hrozí nebezpečí poškození zápěstí či vylomení zbraně z úchopu pákou způsobenou silným nárazem koncovou částí závěru zbraně na hlavu pachatele.

Při úderu zbraní z vrchu vedeným spodní částí zásobníku je nebezpečí rozloţení zásobníku a vysypání nábojů.

130

Policista v přímém ohrožení života

Policista jako náhodně zúčastněná osoba

Policistovi v civilním oděvu se můţe stát, ţe se stane svědkem loupeţného přepadení, ocitne se mezi rukojmími

nebo se dostane do situace, kdy člověk se zbraní střílí chaoticky kolem sebe s cílem pozabíjet co nejvíce lidí. Toto nejsou

fantazie z akčních filmů, ale protoţe i v Evropě se tyto případy začínají mnoţit, není důvod se domnívat, ţe se

nedostanou i do České republiky.

Cílem tohoto výcvikového programu není vycvičit policisty k řešení teroristických útoků, ale je dobré uvést několik

základních informací, jak se v takových situacích chovat:

1. Pokud uslyšíte střelbu, nerozhlíţejte se, co se děje, ale okamţitě si lehněte na břicho a děj sledujte z lehu.

2. Snaţte se dostat od velké skupiny lidí. Bývá to nejsnazší, a proto první terč střelby.

3. Rány výstřelů, záblesky, zvuky letících kulek kolem, křik lidí - to vše silně působí na psychiku a člověk má silné

pokušení přikrčit se, zamrznout a stát se poslušným. To ale znamená smrt!

4. Vytipujte si úkryt, vyuţijte chaosu a okamţitě se do něj přesuňte. Zbavte se sluţebního dokladu o příslušnosti k policii.

Pokud dojde ke kontrole dokladů, měli byste u sebe mít jen civilní doklady a civilní vizitky. Pokud se budou ptát na vaše

zaměstnání, uvádějte nekonfliktní firmy. Rizikové bývají americké, britské, izraelské a ruské společnosti.

5. Pokud se dostanete do pozice rukojmích, snaţte se vypadat "šedivě". To znamená nevyčnívat ničím nad ostatní. Ani

hrdinstvím, ani strachem, nestřetávat se s pachateli pohledem apod.

6. Vţdy je těţší zasáhnout pohybující se terč. Proto pokud je po vás vedena střelba, pohybujte se co nejrychleji od

jednoho krytu k dalšímu a pokud moţno nepravidelným směrem.

7. V případě, ţe pachatel pouţil granát a hodil ho, tak nikam neutíkejte, opět zalehněte na zem, nohama směrem ke

granátu, zacpěte si uši, otevřete ústa a křičte. Pamatujte si, ţe i povalený stůl je proti granátu částečnou balistickou

ochranou.

8. Okamţitě, jakmile se dostanete do bezpečí, zkontrolujte, zda nejste zraněni, a poţádejte někoho dalšího, aby vás

zkontroloval i on. Budete v šoku, nemusíte cítit bolest a můţete tak lehce podcenit závaţná zranění.

V situaci, kdy na policistu míří pachatel střelnou zbraní, je úkolem druhého policisty provést co nejdříve úkon nutný k opětovnému zajištění bezpečnosti. V případě přímého ohroţení ţivota střelnou zbraní můţe být střelba vedená druhým policistou proti pachateli jediným způsobem řešení.

131

2.5 Postupy proti ostré zbrani

"Proč se zabývat taktikou proti noţi? Vţdyť mám pistoli!" Tento argument stál ţivot mnoho policistů. A mnozí z

nich udělali v okamţiku vystavení útoku noţem stejnou chybu - sáhli po pistoli. Především z blízké vzdálenosti se musí

policista krýt nejprve rukama, poté nohama a aţ potom tasit zbraň. Sahat okamţitě po zbrani a nemoci se tak účinně

bránit proti útokům můţe skončit velmi špatně.

Nedá se přesně určit bezpečná vzdálenost, na kterou stačí policista tasit zbraň, případně ji nabít a opakovaně

vystřelit na útočníka, ale tato hranice se pohybuje kolem 10 metrů. Záleţí vţdy na rychlosti akce a reakce. Pokud tento

test policisté zkouší s pouţitím cvičného střeliva, obránce předem ví, co se bude dít, čeká jen na start partnera s noţem a

vše jistě stihne. To ale není reálná situace. Vycházejme z předpokladu, ţe bude útokem překvapen, a potom bude čas

jeho reakce naprosto odlišný.

Střelná zbraň tedy není, především na krátkou vzdálenost, všelék. Na druhou stranu není moţné policistu učit

širokou škálu technik obrany proti útoku noţem. Nebezpečnost noţe je tak vysoká, ţe obrana beze zbraně je velice

obtíţná i pro odborníka. Je nemoţné proto chtít po studentech ZOP i po policistech ve výkonu, aby zvládali tak speciální

dovednosti.

Nicméně je důleţité dát policistům návod, jak se zachovat, kdyţ se proti nim nůţ, rozbitá láhev nebo jiný ostrý

předmět objeví, protoţe ohroţování policisty noţem nebo přímo vedený útok je poměrně častou událostí. Postup policisty

je v takovém případě stejný jako v minulých případech. Otázka opět zní pouze: "Mám prostor, nebo si ho musím vytvořit?"

132

Mám prostor

Hlídka spatřila pachatele, který je ozbrojen noţem. Nepřibliţuje se k němu, ale vydává výzvy z bezpečné vzdálenosti, pokud moţno za krytem, který můţe hlídce poslouţit i pro případné zdrţení přístupu pachatele k nim. V této situaci se setkali policisté s pachatelem nečekaně, proto jsou pouze v košilích. Pokud však mají informaci o tom, ţe podezřelá osoba můţe být jakkoli ozbrojená, měli by mít vţdy ochranné balistické vesty, které si nasadili dříve, neţ dorazili na místo. Následně ţádají o přivolání posil a kontrolují okolí, aby se do blízkosti zásahu nepřibliţovaly nezúčastněné osoby.

V případě, ţe pachatel nereaguje na výzvy policistů a situace se začíná vyostřovat, policisté se musí k pachateli přiblíţit, aby mohli zasáhnout. Komunikující policista drţí v dominantní ruce obušek a druhou rukou míří na pachatele slzotvorným prostředkem, zajišťující policista ho kryje střelnou zbraní. Po zasaţení očí sprejem se pachatel poddal bolesti, nůţ poloţil a odstoupil od něj podle pokynů policistů.

Policisté vyzývají pachatele z bezkontaktní vzdálenosti, aby poloţil nůţ na zem a vzdálil se od něj. Takto jednají u jakékoli zbraně nebo předmětu, který by osoba drţela v ruce (taška, batoh, bunda apod.) Pokud pachatel s noţem neuposlechl výzvy, mohou policisté pouţít varovný výstřel. Jestliţe by i přesto pachatel zahájil útok na komunikujícího policistu, zajišťující policista okamţitě pouţije proti němu sluţební zbraň.

Pachatel spolupracuje:

Pachatel klade nejprve pasivní odpor, ale následně spolupracuje:

133

Nemám prostor

Policista byl překvapen útokem noţem. Učit policistu, aby v takové situaci okamţitě vyhodnotil druh útoku a

zareagoval speciální technikou určenou proti právě takovému druhu útoku, je velmi nereálné. Z tak krátké vzdálenosti si

policista ani nevšimne, zda na něj pachatel zaútočil pěstí, noţem, rozbitou lahví nebo něčím jiným. Mluvíme o situaci, kdy

je policista překvapen nečekaným útokem. Nikoliv o situaci, kdy uţ předem viděl, ţe pachatel drţí konkrétní zbraň v ruce.

Policista tedy reaguje naprosto stejně jako proti neozbrojenému útoku a odráţí útok dlaněmi. Důleţité je, aby se dlaně od

ruky, která drţí nůţ, okamţitě odráţely zpět, jako by ta ruka byla horká a člověk se při kontaktu dlaněmi o ni spálil, a proto

hned ucukne zpět. Samozřejmě hrozí značné riziko, ţe bude policista pořezán, ale musíme si uvědomit, o jak extrémní

situaci jde a ţe je lépe být říznutý do ruky, neţ být říznutý do krku.

Zde je ukázka toho, co se můţe stát při pevném blokování noţe. Útočník po nárazu na blokující

ruku zareagoval pouze tahem zpět. Proto musí být kontakt s útočící rukou co nejkratší.

V situaci, kdy pachatel na výzvy nereaguje a po zásahu sprejem nůţ z ruky nepouští, komunikující policista obchází zadem zajišťujícího policistu, který ho stále kryje namířenou střelnou zbraní, a připravuje se na zásah proti pachateli ze strany. Přiblíţí se na nezbytně nutnou vzdálenost, přičemţ je stále mimo střelnou zónu kolegy. Provede pro pachatele překvapivý úder obuškem na ruku drţící nůţ, který mu tím vypadává na zem. Okamţitě po zásahu se policista stahuje zpět od pachatele. Nyní jiţ mohou policisté pokračovat v zákroku jako v předešlých kapitolách.

Pachatel klade pasivní odpor a nespolupracuje:

134

Bezpečná vzdálenost

Policista má za sebou operační prostor

Policista nemá za sebou operační prostor

Policista při jednání s podezřelou osobou udrţuje správně bezpečnou vzdálenost, ale jak je z obrázku patrné, při nečekaném útoku můţe pachatel rychlým zkrácením vzdálenosti dosáhnout aţ na policistu, pokud by zůstal stát.

Policista zareagoval na útok odraţením dlaněmi. Přeţil první překvapující útok, který bývá nejúčinnější.

Pachatel v útocích pokračuje. Policista se snaţí udrţet bezpečný prostor kopy a současně tasí zbraň.

Policistovi se podařilo zbraň včas tasit a pod její hrozbou s doprovodnými výzvami donutit pachatele k rezignaci.

Policista opět zareagoval na útok, ale nemá za sebou operační prostor. Proto postupuje stejně jako ve všech předchozích obdobných případech. Vyráţí vpřed v úhlu 45

0 kolem pachatele směrem za jeho záda.

Tasí zbraň a připojuje výzvy. Pokud by na něj pachatel stále útočil, policista se pohybuje po kruhu. Při tomto pohybu má více času na pouţití zbraně, neţ kdyby ustupoval rovně a ještě k tomu pozadu.

135

Nouzová varianta při bezprostředním ohrožení života

Policista útoky nezvládá nebo je jiţ zraněn a pachatel se neustále tlačí do jeho bezprostřední blízkosti. V této situaci se policista dostává do bezpečnější pozice tím, ţe padá do bojové pozice na zemi, kope nohama, získává tím čas a snaţí se tasit zbraň.

Při hrozbě zbraní je vhodné se natočit na bok, protoţe je tak menší pravděpodobnost, ţe si policista prostřelí nohu. Zároveň můţe v této pozici kopat nohama a současně mířit. To v klasické pozici na zádech nelze. V té se musí před střelbou přitlačit obě chodidla na zem a aţ poté zahájit palbu. Tento koordinační krok v pozici na boku odpadá.

136

Tréninková metoda

V první řadě je nutné při tréninku dbát na bezpečnost. Proto je při jakémkoli pouţívání cvičných noţů nutné dbát

na to, aby všichni "obránci" měli nasazeny ochranné brýle. K tréninku je vhodné pouţívat takové typy tréninkových noţů,

které mají dostatečně měkkou čepel a policisté se tak nebudou bát jeden do druhého skutečně bodnout. Pokud by nůţ byl

z tuţšího materiálu, sice by více simuloval skutečný pevný nůţ, ale policisté by s ním cvičili tak opatrně, aby jim

nezpůsoboval nepříjemnou bolest. Díky této opatrnosti by byly útoky mnohem méně reálné neţ s noţem, o kterém vědí,

ţe jim bolest nezpůsobí a mohou proto útočit velkou rychlostí a s odhodláním.

Všechny tyto fáze jsou zakončeny odkopáváním během tasení teleskopického obušku nebo střelné zbraně s

následnými výzvami spojenými s hrozbou zbraní. V zásadě je proti noţi adekvátní zbraní střelná zbraň, nicméně policista

se můţe snadno ocitnout v situaci, kdy ji nemůţe pouţít, protoţe je například v obchodním domě plném lidí a musí tasit

teleskopický obušek. I zde je tedy velmi nutná spolupráce ve dvojici...

Fáze nácviku:

1. obrana proti jednomu pomalému útoku 2. obrana proti jednomu rychlému útoku 3. obrana proti dvěma útokům 4. obrana proti opakujícím se útokům

V případě přímého ohroţení ţivota policisty útočícím pachatelem s noţem by bylo adekvátní zasáhnout obuškem i mnohem zranitelnější části těla, neţ zde předvedený útok na stehno. Nicméně pro tréninkové podmínky je nutné zasahovat chráněné části těla.

137

2.6 Taktika silniční kontroly

Činnost policistů při silniční kontrole spadá do gesce sluţby dopravní policie, nicméně toto téma úzce souvisí s

přípravou k pouţití donucovacích prostředků. Podívejme se znovu na výsledky dvou statistických grafů, které byly

uvedeny v první kapitole. Hodnotí okolnosti, při kterých došlo k útoku na policisty v roce 2008 a způsoby jejich provedení.

Z těchto grafů je patrné, ţe nejvíce napadení policistů probíhá právě při silniční kontrole. V 99 případech bylo proti

policistům pouţito vozidlo jako zbraň. Z toho je zřejmé, proč je nutné učit policisty správné taktické postupy při provádění

silniční kontroly a proč nelze toto téma oddělit od přípravy k pouţití donucovacích prostředků.

Zastavení vozidla

Pro silniční kontrolu si vybíráme vţdy takové místo, které zajišťuje bezpečné zastavení vozidla, aniţ by policisté byli ohroţeni ostatními projíţdějícími vozy. Policista navádí zastavované vozidlo a ustupuje před ním za policejní automobil.

V okamţiku, kdy kolem policistů vozidlo projíţdí, mají první optickou kontrolu osob uvnitř. Vidí počet pasaţérů, zda jsou to muţi nebo ţeny, a získávají tak první taktické informace.

Vozidlo zajíţdí před policejní auto. Oba policisté jsou tak kryti proti pokusu o sraţení.

Nyní vozidlo zastavilo a policisté k němu přistupují. Jsou ve stejné situaci, jako kdyţ zastavili vozidlo zezadu během jízdy.

138

Takticky nevhodné zastavení zepředu

Pěší hlídka

Zastavovat vozidlo zepředu není z taktického hlediska vhodné.

Vyţaduje často předjetí vozidla, coţ můţe být zbytečně riskantní manévr, a to

buďto z důvodu vysoké rychlosti nebo pokusu o náraz vozidla do policejního

automobilu.

Jen za rok 2008 byli policisté v 99 případech napadeni vozidlem. Proto

vystoupení policisty z policejního vozidla přímo před vozidlo kontrolované osoby

je z taktického hlediska naprosto nevhodný postup.

V případě pěší hlídky je dobré si vybrat takové místo pro zastavování vozidel, kde mají policisté jakýkoli kryt, za kterou by se mohli v případě potřeby schovat. Můţe to být pouliční lampa, nebo jako v tomto případě strom.

Policistka auto zastavuje, navádí na místo zastavení a během toho ustupuje zpět za kryt, kolem kterého řidič projíţdí. Policisté by měli jít k autu opět zezadu. Stejně jako tomu bylo v kapitole zastavení vozidla.

139

Postavení hlídky u zastaveného osobního vozidla

Mám prostor

Řidič zůstává ve vozidle:

"Dobrý den, Policie České republiky, silniční kontrola. Vypněte motor a předloţte prosím doklady potřebné k provozu vozidla“.

Vrácení dokladů, poděkování, pozdrav.

Zajišťující policista zůstává po celou dobu stát u středového sloupku tak, aby viděl na ruce řidiče a případně i na ruce spolucestujících na zadních sedadlech. Komunikující policista nasedá do policejního vozu z bezpečnější strany spolujezdce, aby nevstupoval zbytečně do vozovky, a provádí v autě lustraci řidiče. Stále ale má na očích především svého kolegu a auto kontrolované osoby. Je pro něj výhodnější být zavřený v autě, aby řidič nemohl slyšet informace, které o něm policistovi podává radiostanicí operační důstojník.

Policisté k zastavenému automobilu přistupují takticky zezadu. Protoţe mají kolem sebe bezpečný prostor, přistupují kaţdý z jedné strany vozu. Auto policistů je vţdy v pozici, kdy je o půl šířky vysunuté více do vozovky. Tvoří tak bariéru chránící policisty před projíţdějícími auty. Vzdálenost mezi vozidly je taková, aby bylo moţné se mezi nimi bez problémů pohybovat, ale ne příliš velká, aby řidič zastaveného automobilu neměl prostor se rychle rozjet směrem dozadu a pokusit se tak před únikem prorazit policejnímu vozidlu chladič.

140

Řidič je vyzván k vystoupení z vozidla:

Policista by se neměl nikdy opírat o rám dveří nebo dokonce dávat hlavu nebo ruce do automobilu. Nikdy totiţ neví, zda se nejedná o nebezpečného pachatele, který můţe být ozbrojen. V případě jeho útoku je šance na reakci, z takto bezprostřední vzdálenosti, jen velmi malá.

Řidič byl vyzván k vystoupení z vozidla. Policista mu dává pokyn, aby si šel stoupnout na chodník. Po celou dobu sleduje jeho ruce.

Zde dochází k další komunikaci, zatímco policisté stojí v taktickém postavení v bezpečí na chodníku. Pokud by v autě seděl ještě někdo další, zajišťující kolega by musel periferně sledovat dění na chodníku a ještě sledovat pohyb uvnitř auta.

Při kontrole zavazadlového prostoru nestojí policista nikdy přímo proti němu, ale vţdy z boku.

Vrácení dokladů, poděkování, pozdrav.

141

Nemám prostor

Postavení hlídky u zastaveného nákladního vozidla

Hlídka se vţdy snaţí najít co nejbezpečnější místo pro zastavování vozidel, ale někdy musí zastavovat vozidlo i v místě, které pro tuto činnost není ideální.

Rozdílem ovšem je, ţe oba přistupují k vozidlu z bezpečné strany a neriskují tedy vstoupením do vozovky sraţení projíţdějícím vozidlem.

Policisté přejdou po zastavení nákladního vozidla na jeho přední roh. Důleţité je, aby se po celou dobu drţeli spolu a neztráceli vizuální kontakt.

Hlídka krytá za vozidlem navádí řidiče na místo zastavení. Toto příčné zastavení vozidla má výhodu moţnosti rychlého vyjetí do obou směrů vozovky.

Při průjezdu kolem hlídky nastává opět vizuální kontrola kolik osob, a jaké sedí v autě.

Během kontroly se hlídka drţí stále u sebe tak, aby na sebe oba policisté stále viděli. Kolem rohů vozidla tak tvoří taktické postavení do tvaru „L“. Je to výhodné nejen vzhledem k řidiči, ale zároveň policisté mají moţnost lépe sledovat okolí nákladního automobilu.

142

Řešení pasivního odporu

V případě, ţe řidič odmítá s policistou spolupracovat, odmítá prokázat svou totoţnost nebo se dokonce snaţí z

místa ujet, má policista právo takového řidiče zadrţet a předvést. Zatímco se komunikující policista snaţí situaci vyřešit,

zajišťující policista informuje o vzniklém problému a ţádá o posily.

Pachatel se poddal bolesti:

Násilný vstup do vozidla:

Protoţe řidič neuposlechl výzvy policisty ani přes jeho varování o pouţití donucovacích prostředků, policista pouţil proti pachateli slzotvorný prostředek. Jedná se o mnohem bezpečnější postup, neţ by byla snaha o vytaţení řidiče z vozidla za pomoci nasazení páky nebo za pomoci obušku. Můţe se sice jednat o efektivní techniky, ale policista si nemůţe být nikdy jist tím, zda řidič nemá v automobilu poloţený například nůţ nebo jinou zbraň. Řidič také můţe nechat nastartované auto a v okamţiku, kdy se policista bude snaţit ho z vozu vyvléct, jednoduše šlápne na plyn. Z těchto důvodů není naklánění do vozidla vůbec bezpečné. Pokud ovšem policista pouţije slzotvorný prostředek, řidič nejen ţe není schopen odjet z místa, ale také ukáţe své ruce a není schopen účinně bojovat.

Policista dává další povely. Řidič pochopil bezvýchodnost situace a donucen bolestí v očích začal spolupracovat a uposlechl výzvy k vystoupení z vozidla. Poté následuje standardní postup pro poutání pachatele.

V případě, ţe došlo ke spáchání trestného činu, nebo existuje váţné podezření z jeho spáchání, musí policisté pachateli zamezit v odjezdu z místa i tím, ţe zatarasí cestu policejním vozem, nebo rozbijí zavřené okno, aby mohli řidiče, který se v autě zavřel a chce odjet, zadrţet. Pro rozbití okna obuškem je nejvhodnější místo k zásahu spodní roh okna.

Další moţností, jak lze pouţít sprej proti řidiči, který se zamknul ve vozidle a odmítá otevřít, je stříknutí slzotvorného prostředku do větracích otvorů, které vedou do kabiny řidiče.

Pokud se ve vozidle nacházejí další nezúčastněné osoby nebo osoby, proti kterým ze zákona o Policii ČR nesmí být pouţit slzotvorný prostředek, zajišťující policista vyzývá tyto osoby k opuštění vozidla, aby se nevystavili moţnosti zásahu slzotvorným prostředkem. Dalším důvodem pro výzvu k vystoupení osob z vozidla je dosáhnutí osamocení řidiče, který nebude jiţ mít kolem sebe ţádnou oporu, všichni budou stát venku, a to na něj zvýší tlak k uposlechnutí rozkazů.

143

Vytažení řidiče z automobilu

Kromě rizik, spojených s pokusy o vytaţení řidiče z vozidla, popsaných v předešlé kapitole, musíme také počítat s

jeho intenzivním odporem. Budeme-li mít v autě policejního figuranta, který nijak zvlášť nevzdoruje, bude nám na něm

fungovat řada "krásných“ technik s obuškem i bez něj. Pokud ale na místo řidiče posadíme člověka s helmou, lapami

nebo boxerskými rukavicemi na rukou a on se bude intenzivně bránit, velice rychle zjistíme, jak je situace odlišná. Ale

právě proti takovému typu aktivně se bránícího pachatele je nutné zaměřit výcvik.

Jestliţe řidič odmítl uposlechnout všechny výzvy a dochází k fázi pouţití donucovacích prostředků, je vhodné

před samotným vytahováním řidiče z vozidla nejprve pouţít slzotvorný prostředek. Práce s řidičem se tak výrazně

usnadní. Pokud nevystoupí sám, jeho zpacifikování bude mnohem snazší.

Jako trik, jak přimět k vystoupení řidiče z vozu, lze pouţít otázku, zda ví, ţe má zadní pneumatiku zcela

prázdnou. Řidič vystoupí se podívat a policista ho tak dostává do ze svého hlediska takticky výhodnější pozice.

Vytažení řidiče za pomoci obušku:

Pokud řidič i po zásahu slzotvorným prostředkem odmítá vystoupit a policisté nemohou čekat na posily, musí ho z automobilu vytáhnout.

Zajišťující policista řidiče odpoutává ze zadní sedačky. V případě třídveřového auta provádí toto odpoutání z místa spolujezdce. Spolujezdec zde uţ nesmí samozřejmě sedět.

Komunikující policista má stále pachatele pod vizuální kontrolou, zatímco zajišťující policista tasil obušek a obešel auto zezadu. Následně protahuje obušek za krkem pachatele, jeho volný konec chytá levou rukou a vytahuje pachatele ven.

Policista pouţívá proti řidiči pepřový sprej, aby ho bez fyzického kontaktu donutil ke spolupráci.

Komunikující policista je po celou dobu připraven pomoci, a jakmile pachatel dopadne břichem na zem, chytá jeho volnou ruku a provádí poutání, zatímco zajišťující policista ho tlačí přes záda obuškem k zemi.

144

Vytažení řidiče rukama:

Komunikující policista pouţil pepřový sprej, zajišťující policistka obchází zadem auto. Protoţe ale vidí, ţe by na pachatele fyzicky nestačila, mění si u dveří s kolegou role a vytaţení řidiče provede on. Chytá pachatele pod bradou a za temeno…

…a vrutem vytáčí pachatele ven z automobilu.

Policistka chytá po dopadu na zem pachatelovu volnou ruku a následuje poutání, zatímco policista stále tlakem kontroluje hlavu pachatele.

Pokud po zákroku musí policisté s pachatelem ihned odjet, zamykají jeho automobil.

145

Tréninková metoda

Policisté nyní jiţ teoreticky umějí řešit moţné vývoje situace, a proto nastává fáze nácviků s ochrannými

pomůckami.

Figurant má ochranné brýle proti slzotvorným prostředkům a na rukou lapy, aby mohl zasazovat údery.

Policista provedl všechny výzvy, řidič neuposlechl, a proto policista pouţívá slzotvorný prostředek.

Figurant simuluje zásah očí a snaţí se zároveň útočit lapou proti policistovi.

Zajišťující policista řidiče odpoutává, komunikující policista řidiče fixuje cvičným obuškem, drţí se stále vně bočního sloupku vozidla, nenaklání se do interiéru vozidla a vytahuje ho ven. Figurant po celou dobu útočí lapami a křičí. Nejedná se tedy o klidnou a naprosto bezproblémovou situaci. Na takové by se měl výcvik zaměřovat v první fázi, ale okamţitě po jejím zvládnutí musí přijít fáze reálného chování pachatele a stresu pro policisty.

146

Taktický postup pro omezení osobní svobody

Pokud se během lustrace policista dozví od operačního důstojníka, ţe řidič je například osoba v pátrání, na

kterou byl vydán příkaz k zatčení pro násilnou trestnou činnost, postupuje následujícím způsobem:

Policista se právě dozvěděl informaci, ţe se jedná o hledanou osobu.

Během vystoupení z vozidla dává kolegovi signál, ţe se jedná o hledanou osobu a bude proveden sluţební zákrok.

Policista vyzývá řidiče, aby vystoupil z vozidla a ukázal mu povinnou výbavu.

Během chvíle, kdy k němu řidič přichází, ho policista vyzve například, aby se podíval, ţe má sjetý vzorek na pneumatice. Nenechá ho tedy pro jistotu kufr automobilu vůbec otevřít a zároveň tak řidiče dostává do pro sebe výhodnější pozice. Řidič má za sebou automobil a nemůţe tak snadno začít utíkat.

Najednou policista rychle mění průběh situace. Z bezpečné vzdálenosti tasí teleskopický obušek a provádí výzvy. Jeho kolega tasí střelnou zbraň pro případné letální řešení krizového vývoje situace.

Policisté dovedli výzvami pachatele do pozice na zemi a pokračují v zákroku.

Pokud se policista od operačního důstojníka dozví, ţe má být řidič pouze předveden z důvodů například neplacení

výţivného, postupuje samozřejmě stejně jako v předchozích případech, ale ne s takovou intenzitou jako v případě pachatele

násilné trestné činnosti. Vhodně zvolenou a přiměřenou komunikací přiměje řidiče k vystoupení z vozidla, oznámí mu, ţe na

něj byl vydán příkaz k zadrţení a ţe mu nyní budou z důvodu bezpečnosti nasazena sluţební pouta.

147

Reakce na útok se zbraní

Hlídka dostihla vozidlo pachatele

Policisté stojí v taktickém postavení. Jeden z nich si všiml, ţe řidič vytáhl zbraň, a vydává varovný signál „Zbraň“.

Jakmile je uvnitř vozidla více osob a policista uvidí, ţe někdo drţí v ruce zbraň, tak se oba policisté stahují do

krytu za jejich auto, míří na vozidlo a megafonem dávají osádce výzvy, aby zůstali sedět uvnitř vozidla, stáhli okénka a

vyndali obě prázdné ruce ven z oken. Mezitím si policisté volají další posily. Důleţité je udrţet osádku uvnitř automobilu.

Jakmile by vystoupilo více osob a přečíslili tak policisty, bylo by mnohem těţší udrţet a přimět tuto skupinu ke spolupráci

pouze povely. I dvě osoby jsou rizikem, protoţe se jiţ jedná vzhledem ke dvoučlenné hlídce o situaci jeden na jednoho.

Následně pachatel uposlechl výzev, a tak celá situace opět končí v poutací pozici.

Komunikující policista běţí za vozidlo, druhý policista tasí střelnou zbraň a míří s ní na řidiče.

Nyní oba policisté míří na řidiče a dávají mu povely, aby vystoupil beze zbraně s rukama nad hlavou.

Řidič ukazuje prázdné ruce a vystupuje z vozidla.

Řidič stále drţí ruce od těla a policisté si ho navádí za auto.

Pokud například hlídka pronásledovala auto s pachatelem a ten zastavil, policisté zastavují sluţební auto šikmo k němu, aby měli balistickou ochranu ….

….a vystupují v přikrčené poloze směrem od auta pachatele.

Poté zaujímají pozici za motorovou částí auta, míří na pachatele zbraněmi a megafonem mu dávají výzvy, aby vystoupil s prázdnýma rukama nad hlavou, a navedou si ho opět aţ za jejich vůz.

148

2.7 Postup proti skupině

Doposud policisté cvičili všechny postupy proti jednotlivci. Nyní se musí naučit řešit situace, kdy stojí proti dvojici,

trojici apod. Kapitola je rozdělena na dvě fáze: v první je třeba zadrţet pouze jednu osobu ze skupiny, druhá fáze

zahrnuje taktiku zadrţení celé skupiny. V takových situacích je samozřejmě prvořadé zajistit co nejvíce posil. Můţe se

stát, ţe se proti dvoučlenné hlídce postaví ne jednotlivec, ale celá skupina. Policisté se snaţí tedy nejprve zjistit co

nejvíce informací od operačního důstojníka a poté poţádat o posilu dalších hlídek. V případě, ţe je hlášen ozbrojený útok,

si musí nasadit balistické vesty včas a ne aţ po příjezdu na místo.

Po příjezdu na místo se hlídka snaţí zmapovat situaci způsobem, který bude následně popsán. Hlídka po

vyhodnocení můţe dospět k názoru, ţe okamţitý zákrok není nutný, nebo ţe si není jistá, zda je schopna zákrok úspěšně

dokončit. V tom případě vyčkává příjezdu dalších posilujících hlídek. Můţe se ale stát, ţe je na místě někdo zraněn nebo

je ohroţen ţivot nebo zdraví dalších osob. V takovém případě hlídka musí zakročit okamţitě, i kdyţ by bylo z taktického

hlediska výhodnější vyčkat příjezdu posil.

Nyní uvedeme základní postup práce se skupinou, který se nazývá VIZEE:

VIZEE

Hlídka přistoupila ke skupině a musí se v ní nejdříve zorientovat. Otázky, které pokládá komunikující policista, mají zjistit:

"Co se stalo? Kdo to způsobil? Komu? Svědci?" A kromě těchto otázek samozřejmě následují další k zjištění situace.

Protoţe se můţe stát, ţe se skupina bude vůči policistům chovat agresivně, i kdyţ třeba jen ve verbální rovině, je pro

policisty vhodné pouţít postup, kterému se ve zkratce říká VIZEE:

"V" - vizualizace: Tento krok jsme jiţ otevřeli. Jde tedy o celkový pohled na situaci, co nejrychlejší její analýzu.

149

"I" - izolace: Po zjištění, kdo je podezřelým, pachatelem, vůdcem skupiny apod., se policisté snaţí tuto osobu oddělit od

skupiny, aby stála osamocena proti policejní hlídce a nemohla vyuţívat podpory skupiny.

Chování ve skupině mívá několik znaků a jedním z nich je určitá forma jednotnosti. Stejná hesla, stejná gesta

apod. V takové situaci se člověk nechá skupinou, se kterou se identifikuje, ovlivnit natolik, ţe je schopen spáchat činy,

které by sám nikdy nespáchal. Proto je nutné pachatele od této skupiny oddělit a postupovat s ním dál jako s konkrétním

jednotlivcem, a ne jako se členem skupiny.

"Z" - zhodnocení nebezpečí: Policisté se rozhodli izolovaného pachatele předvést a musejí vyhodnotit stupeň nebezpečí

z hlediska moţnosti útoku skupiny na policisty. Toto je chvíle, kdy se hlídka musí rozhodnout, zda raději vyčkat na posily,

nebo sluţební zákrok provést samostatně.

"E" - eliminace: Nastává okamţik zadrţení. Policisté musí jednat rychle a rozhodně, aby měla skupina co nejméně času

se proti hlídce postavit.

Do eliminace také patří to, ţe pokud je přítomno více policistů, někteří z nich "eliminují" překáţky, které by

komplikovaly následnou eskortu. To znamená, ţe se například rozestaví po cestě k východu, další hlídají policejní vozy,

další mohou udrţovat přihlíţející v takové pozici, aby nepřekáţeli v odvedení pachatele nebo mu nemohli jinak zabránit.

"E" - eskorta: V této fázi hlídka umisťuje zadrţeného do vozidla. Pokud bylo souběţně zadrţeno více pachatelů dalšími

hlídkami, všechny čekají na naloţení posledního, poté společně nasedají do vozidel a odjíţdějí. Tento postup je logický z

toho důvodu, ţe kdyby postupně vozidla se zadrţenými odjíţděla, tak by se počet policistů na místě stále sniţoval.

Jak tedy vypadá metoda VIZEE proti jednotlivci v praxi?

Vizualizace:

Policisté okamţitě mapují situaci, jakmile přijíţdí k místu určení, a

podle situace vyhodnotí, kde bude pro ně nejbezpečnější zastavit

vozidlo. Momentální stav hlásí operačnímu důstojníkovi. Pro policisty

je nutné si poloţit následující otázky: Je přítomno více skupin, nebo

jen jedna? Jak jsou početné? Probíhá zde stále nějaká forma

konfliktu, nebo to vypadá, ţe uţ se situace zklidnila a bude moţná

komunikace? Tyto a případně další informace, které policisté získají

prvním pohledem uţ z automobilu, jim pomohou k tomu, aby se mezi

sebou okamţitě domluvili na postupu a vstoupili do situace

připraveni. V případě, ţe se jedná o pěší hlídku, je takticky vhodné

celou situaci nejprve vyhodnotit nepozorovaně např. zpoza rohu.

Policisté udrţují bezpečnou vzdálenost, nevstupují doprostřed

skupiny, ale zdrţují se mimo ni, a snaţí se zjistit situaci,

pachatele apod. Ruku mají neagresivně poloţenou na obušku

a jsou tak připraveni ho v případě potřeby okamţitě tasit.

150

Izolace:

Zhodnocení nebezpečí:

Eliminace:

V této situaci musíme vývoj rozdělit na dvě varianty:

1. Policejní hlídka zvládá situaci:

2. Policejní hlídka nezvládá situaci:

Pokud se vývoj situace dramaticky změnil, schyluje se k napadení hlídky skupinou a hlídka není schopna

bezpečně dokončit sluţební zákrok, policisté se začnou společně stahovat zpět k vozidlu.

Policista vyzývá pachatele, aby šel k němu.

Snaţí se ho tak oddělit od skupiny.

Hlídka vyhodnotila situaci tak, ţe lze sluţební zákrok dokončit. Proto

je osoba poučena o tom, ţe bude předvedena a ţe jí budou

nasazena sluţební pouta. Následují jednotlivé povely k bezpečnému

spoutání. Druhý policista stojí mezi skupinou a zasahujícím kolegou a

snaţí se tak zakrýt proces poutání. Tento zajišťující policista má

vizuální kontrolu jak nad skupinou, tak ale i nad zasahujícím kolegou,

kterému musí být schopen v případě potřeby pomoci.

Pokud se skupina pokusí přiblíţit, zajišťující policista se snaţí

udrţet vzdálenost za pomoci hrozby vhodným donucovacím

prostředkem. V tomto případě hrozbou teleskopickým obuškem a

případně namířeným pepřovým sprejem v levé ruce. V případě

nutnosti můţe policista mezi sebe a skupinu začít

demonstrativně silně švihat obuškem a k tomu přidat povel:

"Zpátky!" Tento postup však pouţívá aţ poté, co skupina

nereagovala na jeho výzvy a stále se k němu přibliţovala.

151

První nastupuje řidič, startuje a hned po něm nastupuje jeho kolega. Můţe sice nastoupit na místo spolujezdce,

ale bude pro něho takticky výhodnější obejít auto společně s řidičem a posadit se za něj na zadní sedadlo. Důvodem je

moţnost do poslední chvíle se vzájemně krýt ve dvojici. Hlídka odjede jen tak daleko, jak je nezbytně nutné, snaţí se

neztratit vizuální kontakt kvůli předávání informací o vývoji situace a vyčkává příjezdu posil.

Eskorta:

Postup VIZEE se nemusí pouţívat jen proti pachateli, ale i proti komukoli ze skupiny, kdo je tzv. startérem. Startér

je osoba, která ovlivňuje skupinu výkřiky, povely apod. Vůbec není pravidlem, ţe startérem musí být pachatel nebo ten

nejsilnější z celé skupiny. Tito lidé, jakmile se od skupiny oddělí, mohou být bezproblémoví a ochotní spolupracovat.

Situace se vystupňovala tak, ţe hlídka uţ nemá moţnost

k provedení eskorty a schyluje se k jistému útoku skupiny

proti ní. Nyní policistům nezbývá jiná moţnost, neţ evakuace

zpět k vozidlu. V případě nutnosti pouţijí hrozbu střelnou

zbraní spojenou s výzvami, a pokud to situace vyţaduje, lze

pouţít pro zastrašení skupiny i varovný výstřel.

Následuje odjezd s pachatelem.

Poučení eskortované osoby je uvedeno v ZP

PP č. 93/2008.

152

Skupina spolupracuje

V tomto cvičení skupina s hlídkou spolupracuje. Snaţí se občas ke hlídce přiblíţit, mohou se vyskytovat verbální

útoky nebo pokusy o strčení do policisty, ale jinak členové skupiny nechají hlídku správně provádět všechny úkony a

poslouchají její povely. Tím policisté nacvičují korektnost postupu.

Skupina nespolupracuje

Hlídka by nikdy neměla vstupovat do skupiny

středem. Skupina ji můţe velmi rychle uzavřít.

Policisté postupují k pachateli z boku, tak aby měli po celou dobu

skupinu na jedné straně. Dávají povely kolemstojícím, aby ustoupili.

Udrţují si tak přehled a bezpečnou vzdálenost. Tuto vzdálenost je

třeba udrţovat pokud moţno ode všech, i od nečinně přihlíţejících,

protoţe nikdo neví, kdy se můţe jejich přátelské či neutrální chování

změnit...

Celé cvičení končí spoutáním a odvedením pachatele.

Během eskorty se policisté stále kryjí, drţí se blízko u

sebe, umísťují zadrţeného do auta, sami nasedají a tím

situace končí.

Stejná situace, ale nyní se mohou jednotlivci ze skupiny pokusit o

lehký typ útoku a policisté musí korektně reagovat. Snaţí se

udrţet si skupinu povely v případě potřeby technickými prostředky

(slzotvorný prostředek, obušek) nebo střelnými zbraněmi co

nejdál od sebe, navzájem se kryjí a snaţí se zadrţet pachatele.

V případě nutnosti provedou policisté správný postup evakuace.

153

Metoda VIZEE skupiny proti skupině

Při zákroku proti jednotlivci je jedna z hlavních psychologických zbraní početní převaha policistů. Proto je nutné

mít při zákroku proti početnější skupině dostatek posil k bezpečnému zvládnutí sluţebního zákroku. Nicméně i v případě,

ţe je policistů na místě více neţ pouze jedna dvoučlenná hlídka, platí pravidlo, ţe by se měli drţet všichni pohromadě a

nerozptylovat se v davu.

Kdyţ je nutné zadrţet více osob, není z taktického hlediska vhodné komunikovat s celou konkrétní skupinou

najednou. Vhodnější je rozebírat si skupinu po jednotlivcích. Celý zákrok je nutné opět provést důrazně a co nejrychleji,

aby neměla skupina příliš času na rozhodnutí se klást odpor.

Vizualizace:

Izolace:

Policisté si po příjezdu na místo mapují situaci, stejně

jako tomu bylo v předchozím případě při zákroku proti

jednotlivci.

Policisté opět postupují k pachateli z boku, tak aby měli po celou

dobu skupinu na jedné straně. Dávají povely kolemstojícím, aby

ustoupili. Udrţují si tak přehled a bezpečnou vzdálenost. Tuto

vzdálenost je třeba si udrţovat pokud moţno ode všech, i od

nečinných přihlíţejících, protoţe nikdo neví, kdy se můţe jejich

chování změnit.

Ve fázi izolace je postup stejný jako v předchozích

případech. Jde tedy o snahu oddělení podezřelých osob a

pachatelů od ostatních členů skupiny.

154

Zhodnocení:

Eliminace:

Eskorta:

Policisté jsou nyní díky podpoře kolegů schopni bezpečně

zadrţet konkrétní osoby. Dva policisté poutají jednu osobu, další

policista je vizuálně kryje proti skupině a zároveň sleduje situaci v

nejbliţším okolí, protoţe jeho dva kolegové jsou nyní k celému

dění zády.

Protoţe skupina nezaútočila, policisté připravují

zadrţené k eskortě a ostatní policisté zajišťují cestu

pro odvedení pachatele.

Po umístění zadrţených do vozidel následuje kontrola, zda

jsou přítomni všichni policisté a poté společný odjezd.

155

Poskytnutí první pomoci

Z tohoto postupu je tedy zřejmé, ţe pokud není na místě dostatek policistů k zajištění všech potřebných úkonů,

řeší hlídka nejprve ohroţení zdraví a ţivota a aţ poté případné pachatele. Zatím by měla na místo dorazit záchranná

sluţba a další policejní hlídka, a proto by měl následující zákrok probíhat jiţ ve větším počtu policistů.

Možnosti využití služebního psa

Během nácviku donucovacích prostředků je vhodné, aby

výuku navštívil psovod a informoval posluchače o

moţnostech vyuţití sluţebního psa, který můţe policistům

v mnoha ohledech jejich práci ulehčit. Lze ho vyuţít

například pro bezpečnější průzkum objektu, střeţení

zadrţených osob, proti agresivní skupině, nalezení osob

nebo předmětů souvisejících s trestným činem apod.

Policisté by měli dále znát alespoň základní informace o

funkci pachových oblaků, jak nepoškodit stopy, které by

pes byl schopen vyuţít, ţe by neměli při zákroku nikdy

vstupovat před psa a další informace.

Další taktickou situací pro výcvik policistů můţe být to, ţe

hlídka po příjezdu na místo zjistila, ţe se zde nachází osoba v

bezvědomí. Policisté ji proto musí okamţitě poskytnout první

pomoc a nemohou tedy čekat na příjezd dalších posil. I

v tomto případě však můţe hrozit nebezpečí ze strany

skupiny, která například tuto osobu napadla. Proto policisté

postupují naprosto stejně jako v předchozích případech.

Snaţí se přistupovat ke skupině ze strany, ne středem. První

policista poskytuje první pomoc a druhý policista komunikuje

radiostanicí s operačním důstojníkem, který by měl přivolat

záchrannou sluţbu. Tento policista zároveň komunikuje se

skupinou, získává první informace o události a je zároveň

připraven pomoci svému kolegovi v podání první pomoci.

donucovaci prostredky

Documents