Dop

is z

Izraele

Všechny známky byly přetištěny se svolením Izraelské filatelistické služby.

Mapa � � � � � � � � � � � � � � � � � �4

Zem � � � � � � � � � � � � � � � � � � 5

Historie � � � � � � � � � � � � � � � �9

Stát � � � � � � � � � � � � � � � � � 16

Lidé � � � � � � � � � � � � � � � � � 21

�ivot ve m stech � � � � � � � � � 23

�ivot na venkov � � � � � � � � � 27

Zdravotnictví� � � � � � � � � � � � 29

Sociální služby� � � � � � � � � � � 32

Vzd lávání � � � � � � � � � � � � � 34

V da a technologie � � � � � � � � 36

Hospodá ství � � � � � � � � � � � � 40

Kultura a volný as � � � � � � � 46

Izrael a sv t � � � � � � � � � � � � 54

Údaje v íslech � � � � � � � � � � 59

Izraelci budou tábořit každý ve svém táboře, každý při svém praporu po oddílech.

(Numeri 1:52)

4 5

ZemIzrael, biblická země a historická domovina židovského národa, se nachází na Blízkém východě. Leží při východním pobřeží Středozemního moře a je součástí pevninského mostu, který spojuje tři kontinenty – Asii, Afriku a Evropu. Právě v této zemi začali Židé před zhruba 4 000 lety rozvíjet své náboženství a kulturu a zde také setrvali po celá staletí, ať už ve svrchovaném státě, nebo pod cizí nadvládou. Stát Izrael se rozkládá na území o celkové rozloze 22 072 km2, z čehož 21 643 km2 tvoří pevnina. Území Izraele je podlouhlé a úzké, na délku od severu k jihu měří zhruba 470 km a v nejširším bodě je vzdálenost mezi Mrtvým mořem a pobřežím Středozemního moře 135 km. Na severu tato země sousedí s Libanonem, na severovýchodě se Sýrií, na východě s Jordánskem, na jihozápadě s Egyptem a na západě je omývána Středozemním mořem. Přes malou rozlohu je rozmanitost krajinného rázu a klimatických podmínek v Izraeli srovnatelná s rozmanitostí celého kontinentu. Na severu se střídají zalesněné vrchoviny Galileje s úrodnými zelenými údolími. V pobřežní nížině, která se táhne podél Středozemního moře, se nacházejí písečné duny a zemědělská půda. Ve středu země se skalnaté vrcholky Samařských a Judských hor prudce svažují k subtropickému Údolí Jordánu a Mrtvému moři, nejníže položenému místu na světě. V jižní části země se rozprostírá hornatá Negevská poušť, která končí u nejsevernějšího výběžku Rudého moře, Ejlatského zálivu.

Mapa Svaté země od Gerarda de Jode, 1578

Státní hranice

Linie odpoutání

vojenských sil, 1974

Rozdělení podle izraelsko-palestinské Přechodné dohody:

Zóna A – Palestinci odpovídají za civilní záležitosti, vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek.

Zóna B – Palestinci odpovídají za civilní záležitosti a udržení veřejného pořádku. Izrael má rozhodující právo v oblasti bezpečnosti.

Zelená oblast / přírodní rezervace

Po kompletním stažení vojenských sil podle dohod mezi oběma stranami oběma stranami

Vytvořila a k publikaci připravila společnost Carta, Jeruzalém

© 2000 Copyright Carta, Jeruzalém

Kirjat Šmona

Kineret (mošava)

řeka

Jord

án

Mrt

vé m

oře

St ř e

do

z em

ní

mo

ř e

Golan

Galilea

Samařsko

Judea

Negev

L I B A N O N

SÝ

RIE

J OR

DÁ

NS

KO

E G Y P T

KacrinSafedNaharija

Akko (Acre)

Haifa

Tiberíades

NazaretAfula Bejt

Šean

DženínChadera

Netanja

KalkílijaNábulusBnej Brak

Tel Aviv-Jaffo Petach Tikva Ariel

Bat Jam Ramat GanCholon

Rišon le-Cijon RamalláhJerichoRechovot Ramla

Ašdod Jerucham

Aškelon Bejt Šemeš Betlém

Gaza

Netivot

Hebron

AradBeer-Ševa

Dimona

Yerojam

Ara

va

Ejlat

Copyright Carta, Jeruzalém

Sinaj

6 7

PODNEBÍ: V Izraeli po většinu roku panuje slunečné počasí. Období dešťů trvá od listopadu do dubna. Roční úhrn srážek se pohybuje od 500 – 750 mm na severu po pouhých 30 mm v nejjižnějších částech země. Klimatické podmínky v jednotlivých oblastech jsou velmi různorodé: v pobřežní nížině horká a vlhká léta a mírné deštivé zimy; v horských oblastech suchá a příjemně teplá léta a mírně chladné zimy s deštěm a občasným sněhem; v Údolí Jordánu horká a suchá léta a příjemné zimy a na jihu celoročně polopouštní podmínky s teplými až horkými dny a studenými nocemi.

Izraelské kachny, 1989

VODSTVO: Celkové roční obnovitelné zásoby vody tvoří zhruba 1,7 miliard m3, z čehož je přibližně 65 procent využíváno k zavlažování a zbytek pro potřeby obcí a průmyslu. Hlavní vodní zdroje země představují řeka Jordán, Galilejské jezero (Kineret) a několik menších vodních toků. Navíc se využívají přírodní prameny a ložiska podzemní vody, pro které však platí regulovaný odběr, aby nebyly vyčerpány a nedocházelo k jejich zasolování. Voda je v této zeměpisné oblasti vzácná, a proto jsou neustále podnikány kroky, jejichž cílem je co možná nejlepší využití stávajících a zároveň hledání nových potenciálních vodních zdrojů. V 60. letech 20. století byly všechny zdroje pitné vody spojeny do integrované celostátní sítě, jejíž hlavní tepna, Trans-izraelský vodní kanál, prostřednictvím systému obrovských potrubí, akvaduktů, otevřených kanálů, nádrží, tunelů, přehrad a čerpadel přivádí vodu ze severu a středu země na vyprahlý jih. Probíhající projekty na využití nových zdrojů se soustřeďují na vytváření umělého deště, recyklaci odpadních vod a odsolování mořské vody.

FLÓRA A FAUNA: Rozmanitost rostlinných a živočišných druhů v Izraeli je odrazem nejen zeměpisné polohy, ale také různorodého povrchu a klimatických podmínek. Na území Izraele se vyskytuje přes 500 druhů ptáků, zhruba 100 druhů savců, 90 druhů plazů a téměř 3 000 druhů rostlin, z nichž 150 se nenachází nikde jinde na světě. Izrael je světově proslulým

místem pro pozorování ptactva a mezinárodním centrem ornitologického výzkumu a spolupráce. V zemi existuje více než 150 přírodních rezervací a 65 národních parků o celkové rozloze takřka 1 000 km2; několik set dalších lokalit se plánuje.

Stromy Svaté země

OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ: Prudký nárůst počtu obyvatel a neustálý rozvoj zemědělství a průmyslu neblaze přispěly ke zhoršení životního prostředí, především v pobřežních oblastech, kde žije více než polovina obyvatelstva Izraele a kde je soustředěna většina průmyslu. S touto situací by se měly vypořádat programy, které se zaměřují především na znečištění pobřeží Středozemního a Rudého moře a podzemních vod, vodní hospodářství, čištění odpadních vod, kvalitu ovzduší nebo nakládání s pevným odpadem a nebezpečnými látkami. Nejvyšší prioritě se těší prosazování zákonů o životním prostředí a vzdělávání v oblasti ekologie. Stále větší měrou jsou k podpoře zlepšování životního prostředí využívány také ekonomické nástroje: organizace, které investují do prevence znečišťování, jsou

„Země oplývající mlékem a strdím“ (Exodus 3:8)

8 9

odměňovány dotacemi, a původci znečištění musí naopak daně a poplatky odvádět. V souladu s principy dlouhodobě udržitelného rozvoje se úsilí zaměřuje na šetrné využívání zdrojů a prevenci znečištění ve všech ekonomických sektorech.

INFRASTRUKTURA: Izrael je součástí předních světových komerčních, finančních a akademických datových sítí a pomocí podvodních optických kabelů a satelitních spojů je plně napojen na mezinárodní komunikační systémy. V mezinárodním srovnání zaujímá Izrael přední příčky v počtu telefonních linek, počítačů a připojení k internetu v přepočtu na jednoho obyvatele. Jako jedna z prvních zemí na světě Izrael dokončil úplnou digitalizaci telefonní sítě, díky níž mají uživatelé přístup k celé řadě nejmodernějších služeb. Rovněž v počtu mobilních telefonů na jednoho obyvatele zaujímá Izrael jednu z předních světových příček. Poštovní služby, které zajišťují spojení s většinou zemí světa, jsou dostupné na celém území Izraele. Vzhledem ke krátkým vzdálenostem jsou hlavními dopravními prostředky auta, autobusy a nákladní vozy, v posledních letech se navíc zvýšilo využití nákladní i osobní železniční dopravy. V Jeruzalémě probíhá výstavba systému lehké kolejové dopravy. Tři starobylá přístavní města, Jaffo, Caesareu a Akko (Acre), nahradily tři moderní přístavy v Haifě, Ašdodu a Ejlatu, které slouží k mezinárodní lodní dopravě. Největším a nejvytíženějším letištěm v Izraeli je Ben Gurionovo mezinárodní letiště.

Izraelské kachny, 1989

Historie

Šalamounův chrám

BIBLICKÁ DOBA (cca 2000 – 538 př. n. l.): Počátky historie Židů se kladou do první poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem a odvíjí se od tří praotců – Abraháma, jeho syna Izáka a vnuka Jákoba. Kniha Genesis vypráví o tom, jak byl Abrahám povolán do Kanaánu (později označovaného jako Země izraelská), aby položil základy národa uctívajícího jediného Boha. Když se v zemi rozšířil hladomor, Jákob a jeho synové, předkové 12 izraelských kmenů, byli nuceni přesídlit do Egypta, kde však byli jejich potomci zotročeni. O několik století později vyvedl Mojžíš svůj lid z egyptského otroctví na svobodu, a odvedl jej zpět do Země izraelské. Po 40 let putovali Sinajskou pouští, kde se stmelili v národ a kde jim byla předána Tóra (Pět knih Mojžíšových) i Desatero přikázání, které monoteistické víře jejich praotců dodaly formu a řád.

Pod vedením Jozuy dobyly izraelské kmeny svou zemi zpět a natrvalo se v ní usídlily. Přechodně se pak sjednocovaly pod vedením takzvaných soudců, především v dobách, kdy jim hrozilo nebezpečí od okolních národů. Za vlády Saula (cca 1020 př. n. l.) byla založena monarchie a jeho následník, král David, všechny izraelské kmeny sjednotil a ustanovil hlavním městem Jeruzalém (cca 1000 př. n. l.). Davidův syn Šalamoun z království vytvořil vzkvétající mocnost a nechal v Jeruzalémě postavit chrám zasvěcený jedinému Bohu Izraelitů. Archeologické nálezy dosvědčují, že za jeho vlády byla založena významná městská obchodní střediska, například opevněná města Chacor, Megido a Gezer. Po Šalamounově smrti se země rozdělila na dvě království – Izrael (hlavní město Samaria) a Judeu (hlavní město Jeruzalém), která vedle sebe existovala dalších dvě stě let. Vládli v nich židovští králové a proroci nabádali lid k sociální spravedlnosti a dodržování zákona.

Promenáda Armon Hanaciv v Jeruzalémě

10 11

Izraelské království zaniklo v roce 722 př. n. l., kdy jej dobyli Asyřané, a jeho obyvatelstvo bylo rozptýleno (Deset ztracených kmenů). Judeu později dobyli Babyloňané (586 př. n. l.), zničili jeruzalémský chrám a většinu židovského obyvatelstva odvlekli do Babylonské říše.

OBDOBÍ OBNOVENÉ ŽIDOVSKÉ SAMOSPRÁVY (538 – 60 př. n. l.): Poté, co v roce 538 př. n. l. Babylonskou říši dobyli Peršané, se mnoho Židů vrátilo do Judey. V Jeruzalémě byl opět postaven chrám a do země se navrátil židovský způsob života. Následující čtyři století se Židé pod perskou a později řeckou nadvládou těšili značné autonomii. Když syrští Seleukovci zavedli soubor nařízení, jejichž cílem bylo vymýtit židovské náboženské rituály a zvyky, vypuklo v roce 166 př. n. l. pod vedením Judy Makabejského z rodu Hasmonejců povstání, které vyústilo v ustanovení nezávislého židovského království, jemuž vládli židovští králové pocházející z Hasmonejské dynastie. Hasmonejské království existovala zhruba 80 let, až do příchodu Římanů.

POD CIZÍ NADVLÁDOU (60 př. n. l. – 1948 n. l.): Od roku 60 př. n. l. získával v zemi oslabené občanskými nepokoji stále větší vliv Řím. Ve snaze o opětovné nabytí svobody zorganizovali Židé několik vzpour, které v roce 66 n. l. vyvrcholily velkým povstáním, známým jako Židovská válka. Po čtyřech letech střídavých bojů Římané v roce 70 n. l. anektovali Judeu, vypálili Druhý chrám a velké množství Židů ze země vyhnali. Poslední odpor proti Římu, na nějž se ve skalní pevnosti Masada postavilo asi 1 000 Židů, skončil v roce 73 n. l. hromadnou sebevraždou obléhaných. Tento čin se stal symbolem boje židovského lidu za svobodu ve vlastní zemi.

Výsledkem dalšího pokusu o obnovení suverenity židovského národa, povstání Bar Kochby v roce 132 n. l., bylo založení nezávislé enklávy v Judeji s Jeruzalémem jako hlavním městem. O tři roky později však Římané Bar Kochbu porazili a ve snaze zahladit jakékoliv spojení mezi Židy a zemí, v níž žili, dali Jeruzalému nové jméno Aeila Capitolina a zemi nazvali Palestina.

Pod římskou (70 – 313) a byzantskou (313 – 636) nadvládou si židovská komunita v zemi uchovala a nadále rozvíjela své vlastní právní, vzdělávací i kulturní instituce. Židovské zákony, které upravovaly všechny stránky života, byly kodifikovány v Mišně (2. století) a dále rozpracovány v Talmudu (3. – 5. století). Tyto zákony platí pro praktikující Židy dodnes, ačkoliv některé z nich byly později pozměněny, aby lépe odpovídaly měnícím se podmínkám,.

Od 7. století zemi postupně ovládali Arabové (636 – 1091), Seljukové (1091 – 1099), křižáci (1099 – 1291), Mamelukové (1291 – 1516), osmanští Turci (1517 – 1917) a Britové (1918 – 1948). Docházelo k posunům hranic a jméno země se měnilo podle

rozmarů momentálního vládce. O přítomnosti dobyvatelů dodnes vypovídají mnohé stavby, které zde byly za jejich vlády vybudovány.

Přestože počet Židů za staletí cizí nadvlády klesl, nikdy ze země svých předků zcela nevymizeli. Židovské osídlení navíc čas od času posiloval návrat Židů ze zemí diaspory. V polovině 19. století začal tento migrační pramínek nabývat na síle.

100 let od 1. sionistického

kongresu

SIONISMUS: Touha navrátit se jednoho dne na Sion (tradiční označení pro Jeruzalém a Zemi izraelskou), byla po mnoho staletí jedním z tmelících prvků Židů v diaspoře. Koncem 19. století se tato touha přetavila v národní hnutí, známé jako sionismus. Stalo se tak v reakci na nepřetržitý útlak a pronásledování Židů ve východní Evropě a v důsledku rostoucího rozčarování z formální emancipace v západní Evropě, která navzdory očekávání neukončila po staletí trvající diskriminaci a nevedla k rovnoprávnému začlenění Židů do společnosti. V roce 1897 svolal Theodor Herzl do švýcarské Basileje První sionistický kongres, kde bylo sionistické hnutí ustanoveno jako formální politické uskupení, které si klade za cíl návrat židovského národa do Země izraelské a obnovení života Židů jako národa v jejich historické domovině.

Sionistická ideologie inspirovala tisíce Židů k přesídlení do země svých předků, jež v té době byla řídce osídlenou a značně zanedbanou částí Osmanské říše. Tito první osadníci začali vysoušet močály, obdělávat půdu, zalesňovat holé svahy, zakládat průmyslové podniky a budovat města a vesnice. Byly ustaveny úřady a instituce zajišťující veřejné služby a z hebrejštiny, jejíž použití se dlouho omezovalo jen na liturgii a literaturu, se znovu stal živý jazyk.

12 13

S uznáním „historického spojení židovského lidu s Palestinou (Zemí izraelskou)“ a „nároku na znovuzřízení národní domoviny v této zemi“ svěřila Společnost národů v roce 1922 mandát nad zemí Velké Británii a mimo jiné jí uložila za povinnost „zajistit v zemi takové politické, administrativní a ekonomické podmínky, které zaručí zřízení národní domoviny pro židovský národ.“

Anna Franková a dům, v němž se společně s rodinou

dva roky ukrývala před nacisty

Ve stejném roce Britové na třech čtvrtinách svěřeného území zřídili arabský emirát Zajordánsko (dnes Jordánské hášimovské království) a na budování židovské vlasti vyhradili pouze část na západ od Jordánu. Extremističtí arabští vůdci, kteří nesouhlasili se zřízením židovské národní domoviny ani v tomto malém prostoru, podněcovali útoky proti židovské komunitě, ale i Arabům, kteří obhajovali myšlenku arabsko-židovského soužití. Militantní Araby neuspokojily ani přísné restrikce, jimiž britské úřady omezovaly počty Židů usazujících se v Palestině; násilné incidenty tudíž přetrvávaly až do začátku druhé světové války.

Ani po válce však nedošlo k uvolnění židovských imigračních kvót, a to navzdory palčivé potřebě najít útočiště pro ty, kteří přežili nacistický holocaust, při němž zahynulo na šest milionů evropských Židů, z toho 1,5 milionu dětí. Ve snaze obejít britskou imigrační politiku zmobilizovala židovská komunita

v Palestině, za pomoci Židů v diaspoře, své zdroje a zorganizovala systém „nelegálních“ imigrací, známý jako „Alija Bet“; v rámci „Alia Bet“ do země přesídlilo kolem 85 000 uprchlíků z Evropy.

Vzrůstající odpor Arabů vůči židovskému osidlování Palestiny, stejně jako neutuchající tlak ze strany Židů na zrušení imigračních kvót,

vedly Británii nakonec k tomu, aby situaci předložila k řešení Organizaci spojených národů. Na valném shromáždění OSN 29. listopadu 1947 byl odhlasován plán, podle nějž měly v oblasti západně od Jordánu vzniknout dva státy – stát židovský a stát arabský. Židé tento plán přijali, Arabové nikoliv.

Deklarace nezávislosti

SVRCHOVANÝ STÁT: V den ukončení britského mandátu v Palestině, 14. května 1948, vyhlásili Židé založení Státu Izrael. Neuplynulo však ani 24 hodin a do nově vzniklého státu vtrhly armády pěti okolních arabských zemí. Tím vypukla Válka za nezávislost Izraele, která s přestávkami trvala až do následujícího roku, kdy byly postupně podepsány bilaterální dohody o příměří mezi Izraelem a sousedními arabskými státy.

V Deklaraci nezávislosti podává Izrael „všem sousedním státům a jejich národům ruku k míru a dobrým sousedským vztahům“. Tato výzva, opakovaná několika izraelskými vůdci, však od počátku narážela na nezájem nebo odmítavý postoj. Teroristické

útoky Arabů namířené na izraelské civilisty pokračovaly za podpory arabských států. Arabské státy na Izrael také uvalily ekonomický a diplomatický bojkot, zablokovaly mezinárodní vody pro přístup izraelských lodí a opakovaně nabádaly k otevřeným válečným konfliktům. V letech 1956 a 1967 Izrael v sebeobraně proti vážným hrozbám dvakrát preventivně udeřil. V roce 1973 Izrael odrazil společný útok okolních arabských států vedený na dvou frontách.

Odmítavý postoj arabského světa prolomila až návštěva egyptského prezidenta Anvara Sadata v Jeruzalémě, která se uskutečnila na pozvání izraelského premiéra Menachema Begina v listopadu 1977. Návštěva vedla k sérii jednání, jejichž výsledkem byl podpis Dohod z Camp Davidu, které vymezovaly rámec pro dosažení celkového míru na Blízkém východě; na základě Dohod z Camp Davidu byla následně

Mezinárodní den památky obětí holocaustu, 27. ledna 2008

Mír – „…[jenž] ohlašuje pokoj, jenž nese dobré poselství“ (Izajáš 52:7)

14 15

podepsána také egyptsko-izraelská mírová smlouva (26. března 1979).

Na dalších frontách však násilné střety bohužel pokračovaly. V roce 1982 byl Izrael nucen zakročit proti teroristickým základnám OOP (Organizace pro osvobození Palestiny) v jižním Libanonu, odkud byly podnikány útoky na civilisty v severní Galileji. Po skončení operace byla palestinská teroristická infrastruktura v Libanonu odstraněna, nicméně vzhledem k bezpečnostnímu vakuu, jež v jižním Libanonu panovalo, musela být izraelská vojenská přítomnost v této oblasti alespoň minimálně zachována.

Mírové snahy Izraele však přesto neutuchaly. 30. října 1991 se v Madridu konala mírová konference o Blízkém východě, při níž k jednomu stolu zasedli představitelé Izraele, Sýrie, Libanonu, Jordánska a Palestinců. Na formální jednání navázala bilaterální vyjednávání mezi jednotlivými stranami a multilaterální rozhovory o problémech celého regionu.

Významným průlomem se stala Deklarace zásad, podepsaná v září 1993 mezi Izraelem a OOP, která rámcově vymezovala budoucí mírové uspořádání na Západním břehu a v Gaze. V Pásmu Gazy a v oblasti Jericha byla následně ustavena palestinská samospráva (Palestinská autonomie, 1994), která byla v roce 1995 uzavřením Přechodné dohody rozšířena i na další oblasti Západním břehu.

K dalšímu zlepšení vztahů v regionu došlo v červenci 1994, kdy byl oficiálně ukončen dlouhých 46 let trvající válečný stav mezi Izraelem a Jordánskem. V říjnu 1994 pak byla uzavřena izraelsko-jordánská mírová dohoda, na jejímž základě obě země navázaly plné diplomatické styky. Zdárný vývoj mírového procesu otevřel cestu k rozšíření kontaktů a navázání styků také s ostatními arabskými zeměmi.

V lednu 1997 Izrael a Palestinská autonomie podepsaly tzv. Hebronský protokol, jenž umožnil stažení izraelských jednotek z oblasti Hebronu. Po dohodě, jíž obě strany dosáhly v říjnu 1998 v americkém Wye River, Izrael Palestincům předal do vlastní správy další oblasti Západního břehu a Gazy. Další stažení izraelských sil, a s ním i propuštění palestinských vězňů, otevření tzv. bezpečného

koridoru spojujícího Gazu se Západním břehem a obnovení jednání o definitivní podobě mírového uspořádání, následovalo po memorandu podepsaném v září 1999 v egyptském Šarm aš-Šajchu.

Následující krok, kterým byl summit v Camp Davidu v červenci 2000, však ztroskotal, když palestinské vedení odmítlo velkorysé izraelské návrhy na řešení konfliktu. Namísto toho Palestinci v září 2000 rozpoutali bouři bezhlavého teroru a násilí, která vedla k velkým ztrátám na životech a utrpení na obou stranách. Stovky izraelských civilistů padly za oběť teroristické střelbě a sebevražedným útokům. Izrael zareagoval výstavbou bezpečnostní bariéry a nakonec se mu podařilo dostat terorismus na většině svého území pod kontrolu.

Paralelně s jednáními s Palestinci Izrael postupně snižoval počty svých bezpečnostních sil v jižním Libanonu; v květnu 2000 OSN potvrdila, že libanonské území opustily poslední izraelské jednotky. Palestinský teror namířený proti Izraeli z Libanonu sice ustal, na jeho místo však nastoupila organizace Hizballáh podporovaná Íránem. V červenci 2006 byl Izrael nucen odpovědět na rozsáhlé raketové útoky na severní hranici a na únos dvou svých vojáků. Izraelské jednotky se tak znovu ocitly v jižním Libanonu s cílem zastavit teroristické akce Hizballáhu. Tato operace, později označená jako „Druhá libanonská válka“, trvala zhruba měsíc. Po jejím skončení zavládl na severní hranici Izraele klid.

Izrael zároveň neustával ve svých snahách o uzavření míru se svými palestinskými sousedy. V roce 2003 Izrael přijal mírový program „Roadmap“, navržený čtveřicí mezinárodních vyjednavatelů (USA, EU, Rusko a OSN); podle tohoto plánu má po zastavení palestinského teroru následovat konečné řešení všech sporných bodů a ukončení konfliktu.

V srpnu 2005 premiér Ariel Šaron realizoval svou vlastní iniciativu, která měla urychlit nastolení míru, tzv. plán „jednostranného stažení“. V rámci tohoto plánu Izrael stáhl veškeré své jednotky a evakuoval všechny židovské osady z Pásma Gazy, a další čtyři židovské osady ze severního Samařska. Navzdory tomuto vstřícnému gestu však palestinský teror namířený proti Izraeli z Pásma Gazy neustával a poté, co se zde v roce 2007 chopilo moci hnutí Hamas, dokonce dále sílil. V prosinci 2008, po několikaletém raketovém ostřelování izraelských měst (na izraelské území bylo z Gazy vysláno celkem na 12 000 raket), a po vyčerpání všech ostatních možností, zahájil Izrael vojenskou operaci proti hnutí Hamas v Gaze s cílem tuto střelbu zastavit.

Hlavním cílem Izraele zůstává i nadále mír. Naděje na dosažení tohoto cíle se mohou vyplnit uzavřením rozumných historických kompromisů, v jejichž rámci sousední státy uznají Stát Izrael jako stát židovský a budou respektovat jeho právo na bezpečnou existenci.

Den vzpomínek na padlé izraelské vojáky, 1999

16 17

Stát

Deklarace nezávislosti (25 let nezávislosti Izraele)

DEKLARACE NEZÁVISLOSTI STÁTU IZRAEL (14. května 1948) představuje krédo národa, v němž se uvádí, že „Stát Izrael... bude poskytovat všem občanům plnou sociální a politickou rovnoprávnost bez rozdílu náboženství, rasy a pohlaví; bude garantovat svobodu víry, svědomí, jazyka, vzdělání a kultury; zabezpečí posvátná místa všech náboženství a zůstane věrný principům Charty Organizace národů“.

Vlajka Státu Izrael vychází z podoby židovského modlitebního pláště (talitu) s modrou Davidovou hvězdou (Magen David). Oficiálním státním znakem Izraele je sedmiramenný svícen (menora), jehož tvar je údajně odvozen od místního druhu šalvěje známého již od starověku. Olivové ratolesti po obou stranách vyjadřují touhu Izraele po míru. Státní hymnou je Hatikva (Naděje).

Menora (1952) – Státní znak Izraele: „Izraelci budou tábořit každý ve svém táboře, každý při svém praporu po oddílech.“ (Numeri 1:52)

Izrael je parlamentní demokratickou republikou se samostatnou zákonodárnou, výkonnou a soudní mocí fungující na principu dělby moci, který zajišťuje neustálou kontrolu a rovnováhu systému.

PREZIDENT, jehož povinnosti jsou především formální a reprezentativní, je symbolem jednoty státu. Je volen Knesetem (izraelským parlamentem) na jedno sedmileté období. Podepisuje zákony, na doporučení ministra spravedlnosti uděluje milosti a zmírňuje tresty a přijímá pověřovací listiny velvyslanců.

KNESET, zákonodárný orgán, je jednokomorový parlament se 120 poslaneckými křesly. Poslanci Knesetu zastupují celou řadu politických stran a jsou voleni v celostátních volbách, které se konají alespoň jednou za čtyři roky. V den voleb hlasují voliči prostřednictvím volebního lístku

pro politickou stranu, která je má v Knesetu zastupovat. Celá země představuje jeden volební obvod. Jednotlivé strany získají v Knesetu příslušný počet křesel v poměru k podílu hlasů v celostátních volbách.

Volby jsou všeobecné, celonárodní, přímé, rovné, tajné a poměrné. Všichni občané Izraele mají stejná práva bez ohledu na pohlaví, náboženské vyznání nebo etnický původ. Každý občan má právo volit po dosažení 18 let a právo být volen po dosažení 21 let.

18 19

Kneset svou činnost vykonává na plenárních zasedáních a prostřednictvím 15 stálých výborů. Na plenárních zasedáních jsou na programu debaty, hlasování o návrzích zákonů, které předkládá vláda nebo jednotliví poslanci, a jednání o politice a činnosti vlády. Návrh zákona musí projít trojím čtením v Knesetu a následně ho musí podepsat prezident, premiér, předseda Knesetu a příslušný ministr. Teprve poté vstupuje zákon v platnost. Kneset jedná v hebrejštině, arabští a drúzští poslanci však mohou používat arabštinu (druhý oficiální jazyk Izraele). Je zajištěno simultánní tlumočení do obou jazyků.

VLÁDA (výkonná moc) je odpovědná Knesetu a Kneset jí musí vyslovit důvěru. Má široké rozhodovací pravomoci týkající se všech aspektů života země. Po volbách prezident pověří jednoho poslance Knesetu sestavením vlády a předložením seznamu ministrů, který má Kneset schválit. Alespoň polovina ministrů přitom musí být z řad poslanců. Ačkoli většina ministrů odpovídá za určitou oblast a stojí v čele ministerstva, někteří fungují jako ministři bez portfeje. Premiér může zároveň zastávat funkci ministra.

Všechny vlády od roku 1948 byly tvořeny koalicí několika stran, protože se až dosud žádné straně v Knesetu nepodařilo

získat nadpoloviční většinu ze 120 křesel. Vláda má čtyřleté funkční období, které však může být zkráceno odstoupením, zbavením způsobilosti či smrtí premiéra nebo vyslovením nedůvěry Knesetem.

MÍSTNÍ SPRÁVA sestává ze 73 obecních zastupitelstev a 124 oblastních rad. Obecní zastupitelstva a místní rady jsou voleny na základě poměrného systému, zatímco starostové a předsedové místních rad jsou voleni přímým hlasováním. Předsedové 54 oblastních rad jsou voleni z předsedů výborů jednotlivých komunit v oblasti nebo přímým hlasováním.

SOUDNÍ MOC je zcela nezávislá na výkonné a zákonodárné moci. Soudci jsou jmenováni prezidentem na doporučení veřejné nominační komise a svůj úřad zastávají až do povinného odchodu do důchodu ve věku 70 let. Soudní systém tvoří tři úrovně soudů: městské soudy, které řeší občanské spory a méně závažné trestné činy, distriktní

soudy, které řeší všechny trestní i občanskoprávní případy mimo kompetenci nižších soudů, a Nejvyšší soud, který slouží jako nejvyšší odvolací soud a také jako Vrchní soud řešící případy odvolání občanů vůči postupům orgánů veřejné moci. Pro určité záležitosti, například dopravní přestupky, pracovní spory, kriminalitu mladistvých nebo drobné nároky, jsou vyhrazeny zvláštní soudy. Otázky rodinného práva (manželství a rozvod) spadají do jurisdikce soudů v různých náboženských komunitách.

PRÁVO ZEMĚ: Po dosažení státní svrchovanosti se přijatý soubor práva skládal ze stanov platných v období britského mandátu (1922 – 1948), pokud neodporovaly ustanovením Deklarace nezávislosti Státu Izrael. Od té doby byly přijaty nové zákony a jiné byly pozměněny, aby odpovídaly aktuální situaci. Převládající charakteristikou právního systému je tedy od roku 1948 rozsáhlý soubor nezávislé izraelské legislativy a judikatury.

Občanům všech etnických a náboženských původů jsou zaručena veškerá demokratická a lidská práva, jako je svoboda slova a vyznání, všeobecné volební právo a rovnost před zákonem. Izraelské zákony a tradice zajišťují svobodu tisku, politického názoru, volby povolání a právo na stávky a demonstrace. Základní zákony se týkají všech stránek života a funkce hlavních státních institucí a na jejich základě bude časem sestavena

ústava.

BEZPEČNOSTNÍ SBORY: Úkolem izraelské policie stejně jako ostatních policejních sborů na světě je zajišťovat kvalitu života bojem proti zločinu, pomáhat úřadům při prosazování zákona a podílet se na preventivních opatřeních, jejichž cílem je bezpečnost a ochrana veřejnosti.

Prezident izraelské policie je jmenován vládou na doporučení ministra vnitra. Izraelská policie je rozdělena na šest územních útvarů; speciální útvary s celostátní působností spadají pod Policejní prezidium v Jeruzalémě. Zvláštní policejní složkou je Pohraniční stráž, která slouží jako víceúčelový policejní sbor a zaměřuje se především na zajištění vnitřní bezpečnosti

Den obětí války (1974)

Izraelské obranné síly: „…Buď rozhodný

a udatný…“ (Deuteronomium 31:7)

20 21

a pomoc běžné policii v boji proti zločinu; součástí Pohraniční stráže je také speciální protiteroristická jednotka.

IZRAELSKÉ OBRANNÉ SÍLY (IOS) byly založeny v roce 1948, od svého vzniku bránily svou zemi v šesti závažných válečných konfliktech a řadí se mezi nejlépe vycvičené ozbrojené síly na světě. Cílem IOS je chránit suverenitu a územní celistvost státu, zastrašovat nepřátele a potírat všechny podoby terorismu, které ohrožují každodenní život. Vzhledem k omezené rozloze území a početní přesile nepřátel je defenzivní strategická doktrína IOS založená na ofenzivní taktice.

Hlavní předností IOS jsou špičkově vycvičení vojáci. K obraně země využívají IOS malou stálou armádu, systém včasného varování a běžné letectvo a námořnictvo. V 18 letech jsou všichni způsobilí muži i ženy odvedeni, muži na dobu tří let, ženy na dobu dvou let. Stálou armádu tvoří vojáci v základní vojenské službě a vojáci z povolání. Hlavní sílu IOS představují vojáci v záloze, kteří jsou v době války nebo krize rychle mobilizováni ze všech koutů země ke svým jednotkám.

V průběhu let se IOS věnovaly také potřebám společnosti jako celku, zastávaly mnoho sociálních funkcí a vedly celou řadu projektů zaměřených na aktuálně nejpalčivější společenské problémy.

Den obětí války, 2008

Lidé

Integrace přistěhovalců

Izrael byl založen jako židovský stát a jeho společnost, čítající přes sedm milionů lidí, tvoří mozaiku různých náboženství, kultur a tradic. Občanství lze získat narozením, pobytem nebo udělením. Pokud chtějí, mají občané možnost ponechat si dvojí občanství.

Deklarace nezávislosti Státu Izrael zajišťuje náboženskou svobodu; náboženské vyznání a zvyky jsou tedy záležitostí osobní volby.

V současné době obyvatelstvo země tvoří 75,5 % Židů, 20,2 % Arabů (převážně muslimů) a zbylé 4,3 % představují Drúzové, Čerkesové a další skupiny s neuvedeným vyznáním.

V tomto otevřeném rámci mají jednotlivé komunity své vlastní náboženské, vzdělávací, kulturní a dobročinné instituce a organizace. Soudy jednotlivých náboženských komunit rozhodují ve věcech rodinného práva.

Každé z mnoha posvátných míst v zemi spravuje příslušná náboženská autorita, přičemž ochranu těchto míst před znesvěcením i neoprávněným vstupem zajišťuje zákon, který k nim také umožňuje volný přístup.

Oficiálním dnem odpočinku v Izraeli je sobota, tzv. šabat. Muslimové naproti tomu dodržují den odpočinku v pátek a křesťané v neděli.

Od vzniku státu v roce 1948 se židovská populace rozrostla ze 650 000 na více než 5,6 milionu obyvatel. Jen za první čtyři roky se díky masovému přistěhovalectví Židů, kteří přežili evropský holocaust nebo kteří uprchli z arabských zemí, zdvojnásobila.

Od té doby příliv Židů neustále pokračuje, ať už ze zemí, kde jsou utlačováni, tak ze svobodných částí světa. V rámci dvou významných akcí v letech 1984 a 1991 byla do Izraele dopravena prakticky celá židovská komunita z Etiopie, která zde pravděpodobně žila už od časů krále Šalamouna. Další významnou přistěhovaleckou vlnou která začala v roce 1989, byl příchod více než jednoho milionu Židů z bývalého Sovětského svazu.

V průběhu shromažďování „příslušníků národa rozprášených po celém světě“ si s sebou Židé přinesli tradice svých komunit

22 23

i různé prvky kultury vlastní zemím, v nichž po generace žili. Židovské obyvatelstvo Izraele tedy na jednu stranu spojuje společná víra a historie, na druhou stranu je pro ně příznačná rozmanitost světových názorů a životních stylů. Výsledkem je společnost částečně západní, částečně východoevropská, částečně blízkovýchodní, ale především izraelská.

Nežidovské obyvatelstvo Izraele, tvořené převážně Araby, přestavuje asi 24 procent populace a jeho počet vzrostl od roku 1949 ze 156 000 na dnešních 1,8 milionu obyvatel. Účast arabské menšiny na demokratických procesech v zemi svědčí o její občanské angažovanosti, přestože rozvoj vztahů mezi izraelskými Araby a Židy brzdí jazyková bariéra, rozdílná náboženství a životní styly a v neposlední řadě i desetiletí arabsko-izraelského konfliktu.

Obě populace žijí vedle sebe a spolupracují na ekonomické, obecní a politické úrovni, avšak s minimálními společenskými styky.

Mešita Al-Jazzar, Akko (Íd al-fitr)

Bazilika Zvěstování Panny Marie, Nazaret

Sto let Tel Avivu 1909 – 2009 – Achuzat Bait od Nahuma Gutmana

Život ve m stechV městských oblastech žije asi 92 procent Izraelců. Mnoho moderních obcí a měst, která v sobě spojují staré i nové prvky, stojí na místech známých už od starověku, například Jeruzalém, Safed, Beer-Ševa, Tiberias a Akko. Jiná města jako Rechovot, Chadera, Petach Tikva a Rišon le-Cijon zase vznikla jako zemědělské osady ještě v době Britského mandátu a postupně se rozvinula ve významná populační centra. V prvních letech existence státu byla zakládána tzv. „rozvojová města“, např. Karmiel a Kirjat Gat, která měla poskytnout domov nově příchozím přistěhovalcům a zároveň napomoci k rovnoměrnějšímu rozložení obyvatelstva v celé zemi a podpořit propojení venkovské a městské ekonomiky zavedením průmyslu a služeb do dříve neobydlených oblastí.

Budovy ve městech jsou většinou postaveny z kamene, panelů a štuku. Styly staveb se pohybují od zrestaurovaných památek z dávných století po obytné domy z dob před založením státu, od projektů postavených narychlo, aby zajistily střechu nad hlavou davům, které do země přišly po vyhlášení státu, po obytné, komerční a správní budovy z posledních desetiletí, na kterých je znát moderní plánování. Ve městech se nacházejí rozlehlé a dobře udržované parky a bezpočet hřišť, které oddělují většinu obytných oblastí od komerčních a průmyslových zón.

Mezi čtyři nejvýznamnější izraelská města patří hlavní město Jeruzalém, Tel Aviv, založený v roce 1909 jako první židovské město moderní doby a v dnešní době průmyslová, komerční, finanční a kulturní metropole země, Haifa, důležitý středomořský přístav a průmyslové středisko severního Izraele, a Beer-Ševa, centrum jižní části země.

Hrobka proroka Sabalāna, Hurfejš

24 25

Haifa – 264 800

Chadera – 78 200

Netanja – 179 000

Herzlija – 84 400

Ra’anana – 73 200

Kfar Saba – 82 900

Bnej Brak – 153 300

Petach Tikva – 193 900

Ramat Gan – 134 300

Tel Aviv-Jaffo – 392 500

Bat Jam – 128 900

Rišon le-Cijon – 226 100

Cholon – 170 600

Rechovot – 108 300

Lod – 67 500

Ašdod – 209 200

Aškelon – 110 400

Metula – 1 500

Kirjat Šmona – 22 200

Safed – 28 600

Tiberias – 39 800

Karmiel – 44 700

Nazaret – 66 400

Jeruzalém – 763 600

Kirjat Gat – 47 900

Beer-Ševa – 187 200

Ejlat – 46 600

JERUZALÉM hrál ústřední roli v národním a duchovním životě Židů už od doby před více než 3 000 lety, kdy ho král David vyhlásil hlavním městem království. V době mezi zničením Jeruzaléma a chrámu v roce 70 n. l. a obnovením židovské svrchovanosti v zemi po založení státu Izrael v roce 1948 se město dostalo do rukou několika cizích mocností. Většina z nich na něm zanechala své stopy, žádná z něj ale neudělala své hlavní město.

Až do druhé poloviny 19. století byl Jeruzalém městem obehnaným hradbami a rozděleným na čtyři městské části: židovskou, muslimskou, arménskou a křesťanskou. Židovská populace, která v Jeruzalémě žila nepřetržitě po celé věky, začala ve městě převládat a zhruba od roku 1860 začala budovat nové čtvrti za hradbami; tyto čtvrti dnes tvoří jádro moderního Jeruzaléma.

Pod britskou správou (1918 – 1948) se Jeruzalém proměnil ze zanedbaného a chudého provinciálního městečka na okraji Osmanské říše ve vzkvétající město. V tomto období vzniklo mnoho nových čtvrtí, v nichž se jasně odráží charakter etnických skupin, které je postavily nebo kterým byly určeny.

Linie příměří, vytyčená na konci Války za nezávislost (1948 – 1949), rozdělila Jeruzalém na dvě poloviny. Jordánsku připadla jeho východní část, včetně Starého Města, a Izraeli připadla jeho západní část, která se stala hlavním městem země. Následujících 19 let od sebe byly obě poloviny města odříznuty betonovými zdmi s ostnatými dráty.

Jeruzalém – domov tří náboženství

Po Šestidenní válce roku 1967 byl Jeruzalém sjednocen a dnes je se zhruba 763 600 obyvateli největším městem Izraele. Jeruzalém je městem, které se ohlíží do minulosti a současné pohlíží do budoucnosti – pečuje o starodávné památky, zlepšuje infrastrukturu a staví nové čtvrti. Je hlavním městem Izraele, sídlem prezidenta, Knesetu, Nejvyššího soudu a ministerstev. Žije v něm různorodé obyvatelstvo – Židé i Arabové, nábožensky praktikující i sekulární, rozmanitá směs obyvatel různící se svými zvyky, tradicemi a původem. Vzkvétá tu umění a bohatý kulturní život, který je svým rozsahem mezinárodní, ale zároveň jedinečně izraelský.

V Jeruzalémě se nachází mnoho míst, která jsou posvátná pro tři velká světová náboženství. Jmenujme například Zeď nářků, poslední pozůstatek Druhého chrámu a místo modliteb a inspirace pro Židy v Izraeli i po celém světě; Skalní chrám, místo, kde byl podle legendy prorok Mohamed odnesen do nebe; mešitu Al-Aksá, považovanou za třetí nejposvátnější místo Islámu po Mekce a Medíně; Getsemanskou zahradu; Chrám božího hrobu; Viu Dolorosu a další křesťanská místa spjatá se životem a smrtí Ježíše Nazaretského. Do Jeruzaléma každoročně proudí téměř dva miliony návštěvníků, kteří si přicházejí prohlédnout dobře udržované historické památky i posvátná místa a poznat různé stránky mnohonárodnostního a multikulturního života města.

TEL AVIV-JAFFO, moderní město na pobřeží Středozemního moře, je komerčním a finančním centrem Izraele a srdcem jeho kulturního života. Sídlí zde většina průmyslových podniků, burza, redakce nejvýznamnějších izraelských deníků, obchodní centra a vydavatelství.

26 27

100 let Tel Avivu

Tel Aviv, první zcela židovské město moderní doby, bylo založeno v roce 1909 na předměstí Jaffa, jednoho z nejstarších městských osídlení na světě. V roce 1934 získal Tel Aviv status města, v roce 1950 se sloučil s Jaffem a byl přejmenován na Tel Aviv-Jaffo. V oblasti kolem starobylého jaffského přístavu vznikla umělecká kolonie a turistické středisko s mnoha galeriemi, restauracemi a nočními kluby. Část Tel Avivu zvaná Bílé město, kde se nachází rozsáhlý soubor modernistických budov ze 30. – 50. let 20. století, byla zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.

HAIFA, přístavní město na pobřeží Středozemního moře, se táhne od mořského pobřeží až na úpatí Karmelské náhorní plošiny. Stojí na třech výškových úrovních – dolní město se částečně rozkládá na ploše získané vysušením moře a tvoří ho především obchody a přístav; střední město představuje starší obytná oblast; v horním městě se pak rychle rozrůstají moderní čtvrti, v nichž jsou ulice s výhledem na průmyslové zóny a písečné pláže na pobřeží širokého zálivu pod nimi lemovány alejemi, parky a borovými háji. Haifa je významným hlubokovodním přístavem a centrem mezinárodního obchodu. Slouží také jako správní středisko severního Izraele.

BEER-ŠEVA v severním Negevu se nachází na křižovatce cest vedoucích k Mrtvému moři a Ejlatu. Toto nové město bylo vystavěno na místě starobylého sídla z dob praotců z doby před asi 3 500 let. Beer-Ševa je často nazývána „hlavním městem Negevu“ a představuje správní a hospodářské centrum, kde se nacházejí regionální vládní úřady a zdravotnické, vzdělávací a kulturní instituce sloužící celé jižní oblasti Izraele.

Život na venkovVe venkovských oblastech žije asi 8 procent obyvatelstva. Bydlí buď ve vesnicích nebo ve zvláštních formách zemědělských osad, jež začaly vznikat od počátku 20. století – v kibucech a mošavech.

Kibuc Degania

KIBUC vznikl jako společenská a hospodářská jednotka, jejíž členové sdílí veškerý majetek a prostředky a rozhodnutí za celou komunitu přijímá valné shromáždění členů. Od svých členů kibuc vyžaduje odpovědnost a oddanost komunitě a na oplátku se stará o jejich potřeby od nejútlejšího věku až do stáří.

V těžkých počátcích bylo hlavním zdrojem obživy kibuců zemědělství. Od té doby se však mnohé změnilo. Dnes se kibucy věnují nejrůznějším výrobním odvětvím a zasahují do mnoha oblastí průmyslu i služeb. Přestože obyvatelé všech 267 kibuců tvoří pouhých 1,7 procent izraelské populace, jejich účast na hospodářské produkci země tento podíl zdaleka převyšuje: podílejí se asi 16 procenty na zemědělské produkci a 4 procenty na průmyslové výrobě (kromě zpracování diamantů). V poslední době se významnou součástí ekonomiky kibuců stala turistická zařízení, zajišťování občerstvení a outlety výrobců.

Kibuc, který mimořádným dílem přispěl ke vzniku a rozvoji Izraele, se v současné době snaží především nalézt způsob, jak se vypořádat s výzvami moderního života v technologickém věku a zachovat si přitom svůj původní rovnostářský rámec. Nutnost přizpůsobovat se modernímu způsobu života si sice vyžádala dalekosáhlé změny, je však pravděpodobné, že právě schopnost přizpůsobit se a dělat kompromisy je klíčem k přežití kibucu.

MOŠAV je zemědělská vesnice založená na určité míře kooperace jejích obyvatel. Každá rodina funguje jako samostatná jednotka a vede vlastní farmu a domácnost. Původně rodiny spolupracovaly při nákupu, prodeji a zajišťování komunitních služeb, dnes se však farmáři v mošavech vydali cestou větší ekonomické nezávislosti. 441 mošavů, s průměrným počtem 60 rodin, představuje asi 3,4 procenta populace země a významnou měrou se podílí na celkovém objemu zemědělské výroby země.

28 29

ARABSKÉ A DRÚZSKÉ ZEMĚDĚLSKÉ VESNICE tvoří asi 1,7 procent izraelské populace. Domy a půda jsou v soukromém vlastnictví a farmáři pěstují a prodávají své plodiny samostatně. V poslední době kvůli rozšiřování vesnic a vzrůstající mechanizaci zemědělství pracuje stále větší počet lidí v místním lehkém průmyslu nebo v nedalekých městských a venkovských centrech.

Zhruba polovina ze 170 000 Beduínů v zemi už nežije kočovným životem, ale bydlí v trvalých osadách. Někteří si zachovali tradiční způsob života, většina jich však zůstává na jednom místě.

Mošav Nahalal

JIŠUV KEHILATI, doslova „komunitní osada“, je nová forma venkovské osady. V Izraeli jich existuje celkem 107 a v každé z nich žije různý počet rodin – od několika desítek po několik stovek. Každá rodina sice hospodaří zcela nezávisle a většina členů pracuje mimo komunitu, ale úroveň dobrovolného zapojení se do života společenství je velmi vysoká.

Ústředním řídicím orgánem je valná hromada osady, která všeobecným hlasováním rozhoduje o otázkách zásadního charakteru. Její členové také na každoročním setkání schvalují rozpočet komunity. Kromě řídících a dozorčích komisí v těchto osadách funguje ještě celá řada pracovních výborů, které mají na starosti vzdělávání, kulturu, mládež, finance, náboženství a další oblasti života. Každodenní záležitosti komunity řídí sekretariát, někdy placený, jindy složený z volených dobrovolníků. Noví členové mohou být přijati pouze se souhlasem komunity.

ZdravotnictvíIzrael má vysoký standard zdravotní péče, disponuje špičkovými lékařskými zdroji a výzkumnými pracovišti, moderními nemocničními zařízeními a působivým poměrem lékařů a specialistů na jednoho obyvatele, což se odráží v nízké úmrtnosti novorozenců (4,7 na 1 000 porodů) a dlouhé střední délce života (82,5 let u žen a 78,8 u mužů). Zákon zajišťuje systém zdravotní péče pro všechny, od narození po stáří, a státní výdaje na zdravotnictví jsou ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi poměrně vysoké. Fakulty všeobecného lékařství, zubního lékařství, farmacie, ošetřovatelství a fyzioterapie v zemi zajišťují vzdělávání zdravotnických pracovníků na té nejvyšší světové úrovni.

Zákon o státním zdravotním pojištění (v platnosti od ledna 1995) zajišťuje všem obyvatelům Izraele komplexní zdravotnickou péči včetně hospitalizace. Pojistné na zdravotní péči vybírá Národní pojišťovací institut a prostředky převádí čtyřem zdravotním pojišťovnám, které zajišťují zdravotnické služby.

50. výročí založení

izraelské národní zdravotnické

záchranné služby Magen

David Adom „Kdokoli

zachrání jediný život, jako by

zachránil celý svět.“

Za všechny zdravotnické služby odpovídá Ministerstvo zdravotnictví, které připravuje zákony a dohlíží na jejich zavádění, kontroluje zdravotnické standardy v celé zemi, uděluje licence zdravotnickým pracovníkům a dohlíží na plánování a výstavbu nemocnic. Toto ministerstvo slouží také jako orgán ochrany veřejného zdraví se zřetelem na vliv životního prostředí a preventivní lékařství.

Zdravotnické služby nabízí 373 všeobecných a specializovaných nemocnic (s celkovou kapacitou 42 676 lůžek) a také síť ambulantních klinik, center péče o matku a dítě, sanatorií,

30 31

rehabilitačních zařízení a školních zdravotních programů, kam patří i péče o zuby. Lékařská zařízení a služby provozují Ministerstvo zdravotnictví, velké obce, soukromé a neziskové organizace a fondy zdravotního pojištění.

Solární energie, 2009

Záchrannou službu zajišťuje Magen David Adom (Červená Davidova hvězda), obdoba Červeného kříže nebo Červeného půlměsíce v jiných zemích. Poskytuje veřejné ambulantní služby, mobilní jednotky intenzivní péče a ošetření naléhavých stavů na stanicích první pomoci po celé zemi; zároveň spravuje síť krevních bank.

Izraelští výzkumní pracovníci významnou měrou přispívají k pokroku na polích nádorové imunologie, kardiologie, neurochirurgie, ortopedie

a plastické chirurgie a v oblasti léčby popálenin. Izrael také hraje důležitou roli ve vývoji lékařských technologií, například počítačových diagnostických a monitorovacích systémů, kardiostimulátorů, laserů a dalších zařízení pro záchranu života a zmírnění bolesti.

Geotermální energie, 2009

Běžné zdravotní problémy Izraelců jsou podobné těm, které převládají v západním světě. Široce využívané jsou programy zdravotní osvěty, které veřejnost upozorňují na nutnost zbavit se návyků, které škodí zdraví, jako například kouření, přejídání se a nedostatek pohybu. Často se také pořádají kampaně, které upozorňují na zdravotní a úrazová nebezpečí, jímž mohou být lidé vystaveni ve svém zaměstnání.

OHROŽENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ: Rychlý populační růst a neustálý rozvoj zemědělské a průmyslové

výroby s sebou přináší rizika pro zdraví a životní prostředí. Více než 70 procent průmyslu v Izraeli je soustředěno v úzké pobřežní zóně, která nenabízí příliš dobré podmínky

pro rozptyl imisí. V rámci boje proti znečišťování pobřeží Středozemního a Rudého moře přijal Izrael komplexní program, jehož cílem je přijetí příslušných zákonů a jejich prosazování, čištění pláží a pobřeží, stejně jako participace na různých mezinárodních aktivitách, především v rámci Akčního plánu pro Středomoří. Základními prvky ochrany životního prostředí jsou regulační opatření a osvěta. Kromě nich Izrael nabízí finanční granty společnostem, které investují do zařízení na monitorování a odstraňování znečištění a do technologií a materiálů ohleduplných k životnímu prostředí.

Globální oteplování, 2009

PÉČE BEZ HRANIC: V souladu se svým přesvědčením, že zdravotní péče je právem, které přesahuje ideologické a politické hranice, otvírá Izrael své nemocnice všem, kteří mají zájem o využití jejich odborných služeb. Již dlouhá léta do Izraele za specializovanou léčbou jezdí pacienti z celého světa, i ze zemí, s nimiž Izrael nemá diplomatické styky.

Izraelští lékaři a zdravotní sestry také pomáhají v mnoha zemích Asie a Afriky s léčbou nemocí, které byly v rozvinutých zemích prakticky vymýceny, a předávají své zkušenosti místním zdravotnickým pracovníkům v rámci výměnných programů, z nichž některé jsou pořádány pod záštitou Světové zdravotnické organizace. Izraelské zdravotnické týmy se také podílejí na záchranných pracích v oblastech zasažených katastrofami.

32 33

Sociální službyObsáhlý soubor sociální legislativy pomáhá zlepšovat blaho obyvatelstva, se zvláštním důrazem na slabší články společnosti. Po celé zemi také fungují rozsáhlé programy sociální péče a komunitních služeb.

„...Každý bude bydlit pod svou vinnou révou,

pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí...“

(Micheáš 4:4)

Podstatnou část služeb, které jsou k dispozici jednotlivcům i rodinám, tvoří péče o seniory, pomoc neúplným rodinám, programy pro děti a mládež, služby adopčních

agentur a prevence a léčba alkoholismu a drogových závislostí. Nápravné služby zahrnují kurátorství pro dospělé i mladistvé, dovzdělávací programy pro osoby s neukončeným vzděláním a služby zajišťující ubytování a dohled pro mladé lidi v tísni. Lidé s fyzickým postižením mohou využít služeb usnadňujících návrat do společnosti, například chráněné praktická školení a poradenství pro zprostředkování zaměstnání. Péči o mentálně postižené osoby jsou zajišťovány různými rezidenčními a komunitními programy.

Významnou složkou izraelských zdravotnických a sociálních služeb se stala péče a služby pro seniory. Jestliže se celková populace od vzniku státu zpětinásobila, počet seniorů starších 65 let se zvýšil desetinásobně, takže tato skupina dnes představuje téměř 10 procent ze 7 milionů obyvatel Izraele. Hlavní příčinou tohoto růstu je masová imigrace: od roku 1989 se zde usídlilo přes milion přistěhovalců, z nichž více než 12 procent je starších 65 let.

Mnoho seniorů v Izraeli (z nichž je 13 procent invalidních) je závislých na rodině a komunitních zdrojích. Komunitní služby pro seniory zahrnují pomoc pro rodiny starající se o seniora, kluby pro starší občany, roznášku jídel, chráněné bydlení, denní stacionáře, lékařské vybavení a dopravu.

Na univerzitách lze studovat obor sociální práce v bakalářských i dalších navazujících programech, které spojují teoretické studium s praxí. Navíc jsou po celé zemi dostupné zvláštní kurzy pro pečovatele o děti a pomocné zaměstnance sociálních služeb i praktická školení pro sociální pracovníky.

Dobrovolnictví – „Dobrovolníkům z

lidu“

NÁRODNÍ POJIŠŤOVACÍ INSTITUT zajišťuje všem obyvatelům Izraele možnost pobírat některé z široké řady příspěvků a dávek, například příspěvky pro rodiny a jednotlivce, jejichž příjem se pohybuje pod hranicí minima, přídavky na děti, podporu v nezaměstnanosti, invalidní důchod, pozůstalostní dávky, starobní důchod, podporu v mateřství (včetně tříměsíční mateřské dovolené) a dlouhodobou péči o všechny seniory závislé na každodenní pomoci.

PROJEKT OBNOVA byl zahájen koncem 70. let 20. století s cílem podpořit sociálně znevýhodněné čtvrti. Projekt je přímo řízen vládními a místními úřady a aktivně se jej účastní téměř 100 židovských komunit v zahraničí, z nichž každá navázala partnerství s jednou konkrétní lokalitou. Tento projekt byl úspěšně zaveden a přispěl ke zlepšení sociální a vzdělávací infrastruktury a motivoval obyvatele k tomu, aby převzali větší odpovědnost za svou vlastní životní úroveň.

DOBROVOLNICKÉ ORGANIZACE (celkem 278), v nichž se angažuje téměř třetina izraelského obyvatelstva, od náctiletých po důchodce, se věnují různorodé činnosti v oblasti zdravotní péče, vzdělávání, začleňování přistěhovalců, rehabilitace hendikepovaných, sociální péče pro vojáky, umění, ochrany životního prostředí a podobných sfér. Některé skupiny poskytují přímo komunitní služby, od školek po programy pro seniory, jiné se zabývají specifickými problémy určité skupiny nebo lokality. Existují různé programy, které nabízejí dobrovolníkům ze zahraničí možnosti zejména krátkodobého působení v Izraeli. Složení populace dnešních dobrovolníků se významně liší od předchozích generací; díky delší střední době života má dnes čas pomáhat i mnoho mužů a žen v důchodovém věku. Také vysokoškolští studenti běžně doučují děti a mládež ze znevýhodněného prostředí.

34 35

Vzd láváníVšichni Izraelci, od předškoláků po seniory, mohou využít široké nabídky vzdělávacích programů. Školní docházka je povinná od 5 do 16 let a do 18 let je bezplatná. Téměř všechny děti ve věku tří a čtyř let navštěvují určitou formu předškolního programu, které však nejsou povinné a jsou placené.

Školství se muselo přizpůsobit neustálé potřebě přijímat a začleňovat nové přistěhovalce a vzdělávat děti z různých národnostních a kulturních prostředí – židovských, arabských a drúzských, náboženských i sekulárních. Školy se proto dělí na státní, které navštěvuje většina žáků; státní náboženské, kde je kladen důraz na studium židovství, židovských tradic a náboženské praxe; arabské a drúzské, kde výuka probíhá v arabštině a je zaměřena na arabskou a drúzskou historii, tradici a kulturu; a soukromé školy, které provozují různé náboženské a mezinárodní organizace. Na úrovni střední školy si studenti mohou zvolit akademické, technické, zemědělské nebo vojenské zaměření. Žáci se zvláštními potřebami jsou na základě svých schopností a stupně postižení buď zařazeni do běžného vzdělávacího systému, kde mají k dispozici další pomoc, nebo navštěvují speciální zařízení.

Různé typy škol si mohou vybírat ze široké škály programů a výukových materiálů, které splňují jejich individuální požadavky. Každoročně je také zvoleno zvláštní téma celostátního významu, které se na školách probírá do hloubky, aby studenti lépe pochopili hodnoty jakými jsou například demokracie, ochrana životního prostředí, národní jazyk a mír, a vážili si jich. Ministerstvo školství se také podílí na procesu harmonizace vzdělávacích standardů s moderními pedagogickými postupy, jako je požadavek respektování rovnosti pohlaví, zvyšování prestiže učitelů, rozšiřování humanitních osnov a podpora studia přírodních věd a technologií. Klíčovým aspektem této politiky je zajistit všem dětem rovné příležitosti ve vzdělávání a zvýšit počet žáků, kteří úspěšně složí přijímací zkoušky na vysokou školu.

Na správě a financování školství se podílejí Ministerstvo školství, kultury a sportu, Ministerstvo vědy a technologií

a jednotlivé obce. Ministerstva mají na starosti osnovy, vzdělávací standardy, profesní přípravu učitelů, dozor nad zaměstnanci škol a výstavbou nových školních zařízení; místní úřady se zase starají o údržbu škol a nákup vybavení a materiálů.

Tělesná výchova ve školách

TERCIÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ hraje ústřední roli v rozvoji země. V akademickém roce 2009 − 2010 bylo na izraelských školách terciárního vzdělávání zapsáno 280 000 studentů, z toho asi 38 procent na univerzitách, 41 procent na institucích vysokoškolského typu nabízejících specializované pomaturitní studijní programy a 21 procent se výuky účastnilo

prostřednictvím programu Open University. V Izraeli působí osm univerzit, které nabízejí celou řadu programů, od bakalářských až po postdoktorantské, v přírodních i společenských vědách. Vysoké školy poskytují akademické kurzy i zvláštní vzdělávání v oborech, jako je učitelství pro základní školy, hudba, umění, módní návrhářství a tělesná výchova. Několik institucí zajišťuje i další vzdělávání, které umožňuje získat osvědčení o odborném vzdělání.

VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH: Vzdělávacích programů se účastní i desetitisíce dospělých; někteří s cílem zlepšit si základní znalosti a dovednosti, jiní za účelem zvýšit svou profesní kvalifikaci, rozšířit si obzory a objevovat nové zájmy. Pro nové přistěhovalce pořádají speciální vzdělávací zařízení – tzv. ulpany – intenzivní kurzy hebrejštiny, zpravidla v délce pěti měsíců, po jejichž absolvování se většina nově příchozích dokáže domluvit v každodenních situacích.

Těšíme se do školy

Kresby dětí k 60. výročí založení Státu Izrael

36 37

V da a technologie

Přenosný disk USB

Za důrazem na vědecký výzkum a technologický rozvoj Izraele stála především touha proměnit převážně pustou zemi v moderní stát. Zpočátku se výzkum zaměřoval na projekty celostátního významu. Dnes je Izrael jedním ze států s nejvyšším podílem obyvatel pracujícího ve vědeckém a technologickém výzkumu a s nejvyšším rozpočtem na výzkum a vývoj v poměru

k HDP. V celé řadě činností, od základního výzkumu po průmyslový rozvoj a marketing, hrají zásadní roli společné dvounárodnostní výzkumné nadace:. poté co řady izraelských odborníků posílilo mnoho vynikajících vědců, inženýrů a techniků z řad statisíců přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu, procento kvalifikovaných pracovníků se výrazně zvýšilo. Jejich vliv na vědecké a technologické úspěchy Izraele bude přetrvávat ještě celá desetiletí.

Protokol VoIP

Výzkum a vývoj v Izraeli probíhá především na sedmi univerzitách, v desítkách státních a veřejných výzkumných ústavů a stovkách civilních i vojenských podniků. Významný výzkum v oblastech, jako je telekomunikace, výroba elektrické energie a řízení vodních zdrojů, vyvíjejí také lékařská centra a množství firem poskytujících veřejné služby.

UNIVERZITNÍ VÝZKUM A VÝVOJ: Za své úspěchy na poli vědy a techniky vděčí Izrael velkému počtu kvalifikovaných pracovníků. Více než 80 procent veškerého výzkumu určeného k publikaci probíhá na izraelských univerzitách. Značný počet patentů, který univerzity podávají, svědčí o jejich úzké spolupráci s průmyslem. Velký komerční úspěch přineslo například založení vědecko-průmyslových parků v blízkosti univerzitních areálů. Univerzity, často ve spolupráci s místními i zahraničními koncerny, zakládají také své průmyslové firmy,

jejichž cílem je uvést na trh určité produkty na základě výsledků vlastního výzkumu.

LÉKAŘSKÝ VÝZKUM A VÝVOJ: Více než polovina vědeckých publikací se týká biotechnologií a biomedicínského a klinického výzkumu. Místní vědci vynalezli postup pro výrobu lidského růstového hormonu, interferonu (skupiny proteinů účinných proti virovým infekcím) a copaxonu, léku účinného při léčbě roztroušené sklerózy. Díky genetickému inženýrství a klonování vznikla celá řada diagnostických souprav založených na monoklonálních protilátkách a další mikrobiologické produkty.

Software pro zasílání rychlých zpráv

Po celém světě se dnes prodává technologicky vyspělé lékařské vybavení pro diagnostiku i léčbu vyvinuté v Izraeli. Patří mezi ně například systémy počítačové tomografie (CT) a magnetické rezonance (MR), ultrazvukové přístroje, scintilační kamery, chirurgické lasery a miniaturní kamery uzavřené v polykatelných kapslích, které slouží pro diagnostiku chorob zažívacího traktu.

PRŮMYSLOVÝ VÝZKUM A VÝVOJ: Průmyslový výzkum a vývoj v Izraeli se zaměřuje především na elektroniku; nejvýznamnějšího pokroku v této oblasti dosahuje zejména několik velkých podniků. Tyto společnosti orientované na výzkum a vývoj se v posledních letech staly předními zaměstnavateli a také významně posílily portfolio izraelského vývozu.

Oblast komunikačních technologií se soustředí zejména na rozšiřování a zdokonalování možností digitalizace, zpracování, přenosu a úpravy obrazu, řeči a dat. Moderní telefonní ústředny, systémy na zasílání hlasových zpráv a zdvojovače telefonních linek jsou jen několika příklady ze široké škály těchto pokročilých produktů. Izrael je také předním světovým výrobcem optických vláken, elekrooptických systémů kontroly desek s plošnými spoji a infračervených systémů pro noční vidění. Vývoj a výroba se soustředí také na počítačové vybavení, především software a periferní zařízení. Některé softwarové produkty vyvinuté v Izraeli byly navrženy speciálně pro využití na rozsáhlých podnikových serverech, většina jich

38 39

je však určena pro malé nebo středně velké systémy, zejména osobní počítačové pracovní stanice. Jedním z posledních úspěchů byl vývoj počítačové myši se třemi dotykovými prvky, která umožňuje nevidomým „číst“ text a obrázky na obrazovce. V Izraeli se také vyrábí roboti, kteří dokáží vykonávat celou paletu úkonů, od broušení diamantů, sváření, balení až po stavební práce. Momentálně probíhá výzkum, který se zabývá vývojem robotů s umělou inteligencí.

První izraelský astronaut, 2001

Společnost Israel Aircraft Industries ve spolupráci s Izraelskou kosmickou agenturou vyrobila a vypustila do kosmu družice navržené a sestrojené v Izraeli. Kromě toho Izrael vyvíjí, vyrábí a vyváží celou řadu dalších aeronautických produktů, například zobrazovací systémy, aeronautické počítače, přístrojové systémy a letové simulátory; Izrael je rovněž světovou jedničkou v technologii a výrobě bezpilotních letounů. První izraelský astronaut, plukovník Ilan Ramon, tragicky zahynul

společně se šesti kolegy z NASA při rozpadu raketoplánu Columbia během sestupu do atmosféry Země.

ZEMĚDĚLSKÝ VÝZKUM A VÝVOJ: Nehostinná země a omezené pracovní síly vedly k potřebě optimálně využít vzácných zdrojů vody. Výsledkem bylo zavedení některých zcela revolučních metod v zemědělství. Zemědělský výzkum a vývoj provádí především Organizace pro zemědělský výzkum Ministerstva zemědělství. Výsledky výzkumu se prostřednictvím návazného systému rychle zkoušejí v praxi a případné problémy jsou okamžitě předkládány vědcům k dořešení. Izraelské krávy drží světový rekord v produkci mléka: díky vědeckému šlechtění a genetickému testování nyní průměrná dojnost jedné krávy přesahuje 10 000 litrů za rok. Izraelští zemědělci

jsou také průkopníky zemědělské biotechnologie. V této oblasti již byly vyvinuty produkty určené pro trh, od geneticky upravovaných semen a biopesticidů po snadno rozložitelné plasty a počítačem řízené systémy zavlažování a hnojení.

Hledání způsobů, jak šetřit vodou, vedlo k vývoji počítačem řízených systémů zavlažování, např. kapkové metody, která dávkuje vodu přímo ke kořenovým systémům rostlin. Díky intenzivnímu výzkumu jsou nyní využívány obrovské podzemní zásoby brakické vody pod Negevskou pouští k pěstování zemědělských produktů, jako například vysoce kvalitních rajčat a melounů pro evropský a americký zimní trh. Počítače vyvinuté a vyrobené v Izraeli jsou široce využívány ke koordinaci každodenních činností na farmách, například vstřikování hnojiv a sledování důležitých faktorů ovlivňujících životní prostředí, optimální dávkování krmiv z hlediska poměru mezi náklady a užitkem, chov drůbeže v prostředí s řízenou teplotou a vlhkostí, a jiné.

Izrael 2000

ENERGETICKÝ VÝZKUM A VÝVOJ: Pozitivní stránkou nedostatku konvenčních zdrojů energie v zemi je intenzivní rozvoj alternativních energetických zdrojů, jako je solární, termální a větrná energie. Izrael zaujímá přední postavení v oblasti získávání solární energie na všech úrovních a může se pochlubit nejvyšší mírou využití solárního vytápění v domácnostech na obyvatele na světě. V poslední době byl vyvinut nový, vysoce efektivní solární kolektor pohlcující koncentrované sluneční záření, který přispívá ke

zvýšení průmyslového využití solární energie. Pokrokem v zužitkování větrné energie byl vynález větrné turbíny s ohebným nafukovacím rotorem. Tým vědců z Technionu (Izraelský technologický institut) vyvinul postup, který využívá horký vzduch a vodu k výrobě energie v tisíc metrů vysokých komínech.

Chemická hnojiva – izraelské technologické úspěchy, 1979

40 41

Květiny Ovoce

Hospodá ství Izrael se po mnoho let mohl chlubit jedním z nejrychleji rostoucích HDP na světě. V současné době Izrael zažívá období hospodářské konjunktury, která začala v roce 2003, po dvouletém zpomalení téměř všech ekonomických aktivit. V roce 2006 HDP Izraele vzrostl o 5,1 %, a to i navzdory Druhé libanonské válce, která způsobila dočasný pokles HNP o 0,7%. K rychlému nastartování a pokračujícímu prudkému růstu přispěl především obchodní sektor, který vykázal celkový růst 6,4 %; v roce 2006 tak HDP na obyvatele činil zhruba 20 000 amerických dolarů.

Nejmarkantnějším hospodářským úspěchem země za 61 let její existence je rychlost vývoje při současné snaze o řešení čtyř závažných otázek: 1. zajištění národní bezpečnosti, do kterého stát v současné době investuje asi 8 % HDP (v porovnání s více než 25 % v 70. letech 20. století); 2. integrace značného počtu přistěhovalců – což je vlastním smyslem vzniku židovského státu (počet všech přistěhovalců přesáhl 3 000 000, jde tedy o pětinásobný nárůst od vzniku státu v roce 1948); 3. zavedení moderní infrastruktury, která by vyhovovala požadavkům hospodářského růstu; 4. zajištění vysoké úrovně veřejných služeb.

Cenou za tento mimořádný růst byl až donedávna schodek platební bilance. V roce 2006 však vývoz poprvé převládl nad dovozem. Zahraniční dluh byl splacen a v posledních letech se Izrael naopak stal věřitelem. V průběhu roku 2006 Izrael i nadále plnil své hlavní makroekonomické cíle, kterými je nízká, někdy i záporná inflace (snížení ze 445 % v roce 1984), velmi nízký schodek rozpočtu a omezené zvyšování veřejných výdajů. Izrael se také ukázal být atraktivní lokalitou pro mezinárodní investory.

MĚNA: Oficiální měnou je šekel (dělí se na 100 agorot), původně váhová jednotka pro placení ve zlatě a stříbře používaná ve druhém tisíciletí př. n. l. V bibli je například zmínka o tom, že Abrahámův služebník předal Rebece u studny „zlatý nosní kroužek o váze půl šekelu a dva náramky pro ni o váze deseti šekelů zlata“ (Genesis 24:22). V srpnu 2009 měl izraelský šekel hodnotu 0,26 amerického dolaru.

Móda Užité umění

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ REFORMY: Nový izraelský šekel (ILS) je v současnosti „tvrdou“ měnou, se kterou se volně obchoduje na všech mezinárodních peněžních trzích. Jedná se o relativně nedávný vývoj; měna byla totiž celé desítky let kontrolována, což bylo zásadní pro přežití a růst ekonomiky, podobně jako v mnoha dalších zemích po druhé světové válce. O směnném kurzu šekelu po odstranění všech měnových restrikcí rozhoduje mezinárodní peněžní trh.

V rámci programu hospodářské reformy, který vláda přijala v roce 2003, dochází k cílenému snižování rozpočtu (a zároveň i daní) a také k zefektivnění hospodářství. Vláda sice stále musí podporovat ekonomické iniciativy, od 90. let 20. století se však díky vládní politice podařilo přímé zásahy do hospodářství omezit. Kromě praktického zrušení dávek podporujících ceny základních komodit a omezení programu dávek na podporu zahraničních investic a vývozu zahájila vláda rozsáhlou privatizaci v podobě prodeje stovek veřejných společností.

NÁRODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ: Vysokou cenou, kterou Izrael musel platit za udržení zázračného ekonomického růstu a zároveň zvládání dalších obtížných úkolů, byl až donedávna problém obchodního deficitu. Tento rozdíl mezi vysokou úrovní dovozu a podstatně menším vývozem vedl k ekonomické závislosti na zahraničních zdrojích. Primárním cílem politiky každé vlády, který se nakonec podařilo splnit, proto bylo dosáhnout „ekonomické nezávislosti“ – tedy okamžiku, kdy vývoz zaplatí dovoz a tento schodek zmizí.

Vzhledem k relativně malé ekonomice a omezenému domácímu trhu závisí růst izraelského hospodářství především na rozšiřování vývozu. Velká část kreativních zdrojů země je proto věnována rozvoji průmyslového exportu. Konkurenceschopnost zboží, jež Izrael vyváží, se zvýšila po připojení k Všeobecné dohodě o clech a obchodu (GATT) a zavedení volné obchodní zóny na průmyslové produkty s Evropským společenstvím (1975) a na všechny produkty se Spojenými státy (1985). Izraelské zboží tedy může být bezcelně vyváženo do Evropské unie i Spojených států. Izraelští výrobci se tak mohou zaměřit na trh, který je téměř 110 krát větší než jejich domácí odbytiště,

42 43

a přilákat investory, kteří chtějí exportovat své produkty do Evropy bez nutnosti platit clo. Izraelští investoři také založili společné podniky s jordánskými a egyptskými společnostmi ve zvláštních průmyslových zónách, které umožňují bezcelní vývoz produktů do USA a EU.

Za lepší životní prostředí, 1993

Ve snaze maximalizovat své šance na úspěch hledají izraelské podniky na mezinárodním trhu segmenty, v kterých by mohli uplatnit svou jedinečnost. Při vytváření společných podniků se zahraničními průmyslovými firmami se často využívá spojení místních inovací s masovou zahraniční výrobou. Společné projekty vznikly

například v oblastech elektroniky, softwaru, lékařského vybavení, tisku a počítačové grafiky. Mnoho z těchto projektů při získávání kapitálu využívá pomoci různých rámcových programů, například podpory bilaterálních nadací pro rozvoj, výzkum a spolupráci.

HOSPODÁŘSKÁ SITUACE: Hlavní příčinou vysoké inflace v Izraeli byla vždy velká veřejná spotřeba, způsobující značný schodek státního rozpočtu. K zajištění ekonomické stability bylo nutné dostat inflaci pod kontrolu, snížit schodek platební bilance a udržet rychlý hospodářský růst. To vše vyžadovalo omezení vysokých veřejných výdajů, k čemuž v posledních letech také došlo. Financování těchto výdajů si žádalo vysoké daně, kterými byli občané zatíženi po mnoho let. V poslední době byly přijaty změny daňového systému, které umožnily lepší začlenění Izraele do světové ekonomiky.

PRÁCE A ZAMĚSTNANOST: Ochranu a blaho zaměstnanců zajišťuje rozsáhlá legislativa. V zákoně jsou zakotvena některá základní práva zaměstnanců, například maximálně -47 hodinový pracovní týden, placené přesčasy a práce o svátcích, placená dovolená a nemocenská dovolená, vyplácení odstupného a důchodové pojištění. Mzdy a konkrétní pracovní podmínky v jednotlivých ekonomických sektorech jsou stanoveny dohodami vyjednanými mezi vládou (jako hlavním zaměstnavatelem), různými odborovými svazy a zaměstnavatelskými organizacemi.

PRŮMYSL: Dnešní Izrael je průmyslově vyspělá země, kde se valná část výroby, včetně výroby v mnoha tradičních oborech,

zakládá na usilovném moderním výzkumu a vývoji, použití nejmodernějších procesů, nástrojů a strojového vybavení. To vše je výsledkem strmého a intenzivního rozvoje.

Díky obrovským investicím do leteckého a zbrojního průmyslu vznikly nové technologie, které se v Izraeli staly základem jedinečných vyspělých průmyslových odvětví, kam patří zdravotnická technika, elektronika, počítačový software a hardware, telekomunikace atd. V 80. letech 20. století se do vlasti vrátili Izraelci pracující do té doby v Silicon Valley a byla zde založena vývojářská centra nadnárodních společností, jako je Intel, Microsoft, IBM a další. V 90. letech 20. století pak do země přišli vysoce kvalifikovaní vědci, inženýři, technici a zdravotničtí pracovníci z bývalého Sovětského svazu, kteří izraelský průmysl pozvedli na současnou vyspělou úroveň s bohatou paletou produktů určených pro export.

Sté výročí průmyslu – Genetické inženýrství

Vzhledem k nedostatku přírodních zdrojů a surovin se izraelská ekonomika opírá především vysoce kvalifikované pracovní síly, vědecké instituce a centra výzkumu a vývoje. Dnes se průmysl v Izraeli soustředí především na výrobu produktů s vysokou přidanou hodnotou, které jsou založeny na izraelských vědeckých vynálezech a technologické inovaci.

POKROKOVÁ ODVĚTVÍ: Nejrychlejší růst (v posledních letech průměrně 8 procent ročně) vykazují pokrokové sektory náročné na dovednosti a kapitál, které vyžadují komplikované výrobní postupy a také značné investice do výzkumu a vývoje. Na ty je věnováno 4,4

procenta HDP Izraele, což je jeden z nejvyšších podílů vůbec. Kvalita výzkumu a vývoje v Izraeli je podle odborníků OSN hodnocena jako jedna z 10 nejlepších na světě. K tomuto úspěchu významně přispívají akademické výzkumné ústavy, které zajišťují většinu základního výzkumu a rizikový kapitál.

Věk informačních technologií (internetu, elektronického obchodu atd.) pomohl izraelské ekonomice a především pokrokovým odvětvím dostat se do popředí světového vývoje v těchto oblastech. Celou řadu mezinárodně uznávaných izraelských společností koupila špičková obchodní konsorcia za mnohamiliardové částky.

V Izraeli v současnosti vzniká velké množství nových podniků,

44 45

k čemuž přispívá mimořádný počet kreativních a talentovaných jedinců a dostupnost vysoce odborných pracovních sil. Rostoucí počet izraelských podniků na Wall Street a evropských burzách je dalším důkazem toho, jakému respektu a uznání se izraelský průmysl těší.

DIAMANTOVÝ PRŮMYSL V IZRAELI: Izrael je předním světovým střediskem opracování diamantů a obchodu s nimi. Je tomu tak především proto, že izraelský diamantový průmysl je stejně mnohostranný jako využití zdejších diamantů. Izraelské diamanty jsou synonymem důvěry a spolehlivosti; jsou zaručeně pravé a nekonfliktního původu.

Sté výročí průmyslu – Medicínské

inženýrství

Diamantový průmysl v Izraeli kromě toho přestavuje světovou špičku v oblasti nejmodernějších technologií i řemeslného zpracování, což je zárukou toho nejlepšího výsledku při opracování diamantů ze surové podoby. Velký rozsah místní produkce a bezcelní dovoz surových i opracovaných diamantů umožňuje udržet konkurenceschopné ceny. Izraelská diamantová burza je největším místem obchodu s diamanty na světě. Pod jednou střechou se tu nacházejí veškeré provozní mechanismy a vše, co mohou kupující diamantů potřebovat.

Izrael dodává většinu světové produkce malých broušených kamenů, které se zasazují do šperků.

Zajišťuje také 40 procent broušení diamantů všech velikostí a tvarů. Izrael je tedy největším světovým střediskem opracování diamantů jak z hlediska výroby, tak i prodeje.

ZEMĚDĚLSTVÍ: Izrael se dostal na světovou špičku také v oblasti kvalitní a vysoce výnosné zemědělské výroby. Farmáři a vědci tu spolupracují na vývoji a zavádění důmyslných vědeckých metod do všech zemědělských odvětví.

Široce se využívá strojní zařízení a elektronické vybavení navržené a vyrobené přímo v Izraeli, a to ve všech činnostech od zavlažování a sklízení až po dojení a balení.

Díky maximálnímu využití tolik vzácné vody a obdělávatelné půdy produkuje Izrael více potravin, než využije pro vlastní potřebu. Dováží se zejména obilí, maso, čaj, káva, rýže a cukr, vývoz však značně převažuje. Nejúspěšnější je vývoz růží s dlouhými stonky, vícekvětých karafiátů, melounů, kiwi, jahod, rajčat, okurek, paprik a avokád, a to především na evropské

a americké trhy v chladných zimních měsících.

STAVEBNÍ PRŮMYSL: Izraelské společnosti patří mezi světovou špičku v oblasti projektování a výroby stavebních kovových konstrukcí, montovaných součástí a komponent, jako jsou dveře, okna, sanitární zařízení, potrubí, armatury, příslušenství a další. Toto zboží se úspěšně prodává po celém světě a najdeme ho na významných stavbách na všech kontinentech.

DOPRAVA A KOMUNIKACE: Význam dopravy a komunikací v Izraeli značně přesahuje jejich malý podíl na hospodářské statistice. Toto odvětví totiž zajišťuje infrastrukturu, a slouží tak všem ostatním ekonomickým odvětvím i domácnostem.

V posledních letech došlo v souvislosti se zvýšením turistického ruchu především k výraznému růstu letecké dopravy, komunikační sektor však rostl ještě rychleji.

Od počátku 50. let 20. století se celková hrubá tonáž obchodního loďstva více než zdesetinásobila, letecká doprava nyní převáží více než 100 krát více cestujících. Za stejné období se zdvojnásobila délka silnic, počet autobusů se více než ztrojnásobil a nákladních vozů je desetkrát víc.

CESTOVNÍ RUCH: Turisty láká rozmanitost Izraele, archeologické památky a posvátná místa i téměř nepřetržité slunečné počasí a moderní rekreační zařízení u Středozemního moře, Galilejského jezera (Kineretu), Rudého moře a Mrtvého moře. Toto odvětví se sice na HNP podílí méně než 3 %, přináší však v cizí měně přidanou hodnotu ve výši 85 % – má tedy nejvyšší přidanou hodnotu ze všech vývozních odvětví v zemi. V cestovním ruchu je zaměstnáno přibližně 80 000 lidí. Obrovský potenciál tohoto odvětví ještě čeká na své využití – je totiž jedním z hlavních faktorů izraelského plánu hospodářského růstu.

Sté výročí průmyslu – Průmyslové

použití počítačů

46 47

Kultura a volný as

Taneční festival v Karmielu Zimriyia – Světové shromáždění pěveckých sborů

Čtyři tisíciletí židovského dědictví, století politického sionismu a šest desetiletí moderního národního života se významně projevilo na vývoji izraelské kultury, která reflektuje mezinárodní vlivy, ale zároveň se snaží uchovat si svou vlastní originální identitu. Formy kulturního vyjádření skrze umění jsou v Izraeli stejně rozmanité jako jeho populace. Najde se tu něco pro každého – setkáte se s profesionálními talenty mezinárodního formátu i s nepřebernou řadou možností pro začínající umělce a amatéry.

DIVADLO: Divadlo v Izraeli má mnoho tváří – naleznete zde divadla s repertoárem současným i klasickým, domácím i převzatým, experimentálním i tradičním. Dramatici, herci, režiséři a producenti rozmanitých původů spojují cizí prvky s místními, čímž postupně vzniká svébytná podoba izraelského divadla. Divadelní scéna překypuje životem, působí tu mnoho profesionálních souborů i dalších divadel a desítky oblastních a ochotnických skupin, které hrají po celé zemi pro početné a oddané publikum. V posledních letech podnikají mnohé izraelské herecké spolky turné po východní a západní Evropě a Spojených státech, účastní se mezinárodních festivalů, například v Edinburghu a Berlíně, a vystupují na významných divadelních akcích v Evropě, Spojených státech i jinde. Existuje také početná skupina poloprofesionálních a amatérských skupin, které pořádají představení v angličtině a ruštině. Nejvýznamnější profesionální herecké společnosti sídlí ve čtyřech největších městech.

ODDECHOVÁ ZÁBAVA: Koncept lidové zábavy vznikl v Izraeli ve 40. letech 20. století ještě před vyhlášením státu, ale k jeho

největšímu rozvoji došlo v 60. letech: v té době vzniklo mnoho zábavních skupin přiřazených k různým vojenským jednotkám. Hlavní zdroje populární zábavy představují pochopitelně televize a rádio, pravidelně se také po celé zemi pořádají živá představení komiků, zpěváků, hudebníků, hudebních skupin a různých jiných uměleckých spolků. Někteří umělci se proslavili také v zahraničí, například Dudu Fisher, zesnulá Ofra Haza, Rami Kleinstein, Aviv Gefen, David Broza a Noa (Achinoam Nini). V roce 1998 zvítězil izraelský transsexuál známý pod uměleckým jménem Dana International v hudební soutěži Eurovision, a stal se tak světovou hvězdou. Současná hudební scéna v Izraeli je mnohotvárná a často odvážná a nekonformní. Mnoho nových talentů se na izraelské popové scéně prosadilo prostřednictvím televizního pořadu Kochav Nolad (Zrodila se hvězda), izraelské obdoby soutěže Česko hledá superstar. Stále větší oblibě se mezi Izraelci těší středomořská hudba, která vychází především z arabských a řeckých kořenů. V Izraeli byly také uvedeny inscenace slavných muzikálů v hebrejštině, například Bídníci a Za zvuků hudby, a setkaly se s nadšeným ohlasem. Značnou popularitu si začíná získávat i nová generace bavičů.

První dopisy – Den známek

FILM: Filmový průmysl v Izraeli od svých počátků v 50. letech 20. století urazil značný kus cesty. První filmy produkované a natočené Izraelci byly stejně jako dobová izraelská literatura pojímány v hrdinském duchu. Některé filmy z poslední doby vycházejí z pohnutého osudu izraelského lidu a zabývají se například osudy lidí přeživších holocaust a jejich dětí a útrapy nových přistěhovalců. Jiné snímky odrážejí stále významnější trend směrem k zobrazování současné reality Izraele a zabývají se izraelsko-arabským konfliktem nebo jsou zasazeny do kontextu univerzalistické, poněkud odcizené a požitkářské společnosti.

Izraelské filmy a filmoví tvůrci získali v posledních letech mnoho mezinárodních ocenění. Stále větší počet snímků

48 49

izraelské produkce se setkává s úspěchem v zahraničí a v zemi se natáčí stále více zahraničních a koprodukčních kasovních trháků. Filmový průmysl v Izraeli podporuje zvláštní odbor Ministerstva průmyslu, obchodu a práce – Izraelské filmové centrum – které napomáhá místním i zahraničním producentům a poskytuje nejrůznější služby, od zprostředkování kontaktů až po finanční pobídky. Povědomí o izraelském filmu pomáhají rozšiřovat takové události, jako je Izraelský filmový festival v jeruzalémském Cinematheque a podobné akce v Haifě a Sderotu, stejně jako festivaly izraelského filmu v zahraničí.

Frontispis Bible nakladatelství

Schocken z roku 1290,

Světová výstava známek 1985

Součástí nedávno zrenovované centra Cinematheque v Jeruzalémě je archiv čítající tisíce filmů, studijní knihovna, promítací sály a výstavní prostory.

Spielbergův filmový archiv při Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě je největším světovým úložištěm filmového materiálu s náměty z židovského a izraelského života. Spravuje ho univerzita společně s Ústředním sionistickým archivem a jeho hlavní činností je sběr, uchovávání a katalogizace židovských filmů a zpřístupnění materiálů výzkumným pracovníkům, filmovým a televizním scénáristům a producentům z celého světa.

KLASICKÁ HUDBA: Už po první světové válce zaujala hudba důležité místo v kulturním životě židovské komunity v Palestině. Hudba na profesionální úrovni se

však rozšířila až ve 30. letech 20. století, kdy do země proudily stovky učitelů a studentů hudby, skladatelů, instrumentalistů a zpěváků i tisíce milovníků hudby, které z Evropy vyhnala nacistická hrozba. Palestinský filharmonický orchestr (dnešní Izraelský filharmonický orchestr) vystoupil poprvé v Tel Avivu v roce 1936. Okamžitě se stal jedním z ústředních pilířů hudebního života v zemi a v průběhu let si vybudoval pověst jednoho z nejkvalitnějších orchestrů na světě. Nedlouho poté byl založen rozhlasový orchestr (dnešní Jeruzalémský symfonický orchestr) – přenosy jeho koncertů přilákaly tisíce posluchačů. Později vznikly další hudební tělesa, například Izraelský komorní orchestr, Beer-ševská sinfonietta, orchestry v Haifě, Netanji, Cholonu, Ramat Ganu a Rišon le-Cijonu a Izraelský orchestr kibuců. Počátkem 80. let 20. století začaly v Nové izraelské opeře vznikat inscenace na vysoké profesionální úrovni, které obnovily nadšení veřejnosti pro operní díla.

V průběhu 90. let 20. století prodělal izraelský hudební život proměnu díky mohutnému přílivu více než milionu Židů z bývalého Sovětského svazu. V rámci této imigrační vlny přišlo do země mnoho profesionálních hudebníků, instrumentalistů, zpěváků i učitelů hudby, jejichž vliv se projevil vznikem nových symfonických a komorních orchestrů i menších uskupení, dynamickým přílivem talentů a oživením vzdělávacích programů ve školách, konzervatořích a komunitních centrech v celé zemi. Tradici komorní hudby, která se také datuje od 30. let 20. století, zde udržuje řada mezinárodně uznávaných souborů a chorálových sborů, které od vlny přistěhovalectví v 90. letech získaly na rozsahu a rozmanitosti.

Izraelská hudba50. mezinárodní soutěž harfistů v Izraeli, 2009

50 51

TANEC: Tanec byl ve společenském a náboženském životě Židů považován za výraz radosti i smutku už od biblických dob a dodnes je nedílnou součástí náboženských, národních, komunitních i rodinných oslav. Izraelský lidový tanec vznikl jako směs židovských i nežidovských podob lidového tance z mnoha koutů světa. Zatímco v jiných zemích je žádoucí, aby lidový tanec zachoval staré venkovské tradice, v Izraeli je to neustále se vyvíjející forma umění, která od 40. let 20. století prošla na základě historických a moderních zdrojů i biblických asociací a současných tanečních stylů mnoha proměnami. První osadníci si s sebou přinesli své národní tance, které pak přizpůsobili novému prostředí. Jeden z nich, rumunský tanec hora, se pak stal ztělesněním nového života, který přistěhovalci přišli budovat do své nové vlasti. Spojení v uzavřeném kruhu všem tanečníkům dodávalo rovné postavení a díky jednoduchým krokům se ho mohli zúčastnit všichni; spojené ruce symbolizovaly novou ideologii. Od roku 1988 se ve městě Karmiel v Galileji každoročně pořádá třídenní festival lidových tanců, kterého se účastní soubory z celého Izraele i ze všech částí světa.

Balet, 2007

Tanec jako výraz umění se v zemi začal prosazovat začátkem 20. let 20. století s příchodem učitelů tance a nadšených tanečníků z evropských kulturních center. Po vzniku Izraelského státu se tanec rozvinul na vysoké profesionální úrovni a vzniklo množství souborů, z nichž každý představoval jiný směr a styl. Dnes v celé zemi i v zahraničí působí více než tucet profesionálních tanečních souborů s rozmanitým repertoárem, z nichž většina sídlí v Tel Avivu. K izraelským zásluhám na poli pohybové výchovy patří metody Mosheho Feldenkraise, které se

vyučují po celém světě, a Eshkol-Wachmanův systém záznamu pohybu, jeden ze tří nejznámějších systémů pro zachycení tance a pohybu v písemné podobě.

LITERATURA: Pro vývoj literatury v zemi byla ústřední stoletá snaha o obrození hebrejštiny jako každodenního jazyka i jako mocného výrazového literárního prostředku. Spisovatelé a básníci zpracovávají místní témata a události i univerzální náměty, odrážejí měnící se povahu zájmů v zemi a dokumentují vývoj složité mnohovrstevnaté společnosti. V Izraeli každoročně vychází na 2 500 titulů, které vedle nových vydání klasických děl a překladů z cizích jazyků najdete v mnoha knihkupectvích v každém malém i velkém městě. Referenční a výpůjční služby zajišťuje zhruba 1 000 knihoven, mezi nimi

i několik pojízdných, které působí v odlehlých oblastech. Mezinárodní knižní veletrh, pořádaný každé dva roky v Jeruzalémě, pokaždé přiláká tisíce návštěvníků a v průběhu Týdne hebrejské knihy, který se koná každé jaro, se náměstí a parky ve městě promění v rušné knižní trhy. Kromě bohatého souboru hebrejské literatury v Izraeli vzniká i značné množství prozaických a básnických textů v jiných jazycích, například v arabštině, angličtině a francouzštině. Od doby, kdy do země přišlo přes milion Židů z bývalého Sovětského svazu, se Izrael stal hned po Rusku druhým největším střediskem literární tvorby v ruštině.

VÝTVARNÉ UMĚNÍ: Moderní malířství, sochařství, fotografie a další podoby uměleckého vyjádření odrážejí mezinárodní trendy, ale nezapřou ani vliv svébytného izraelského temperamentu a krajiny. Umění ve všech možných formách je v hojném počtu vystavováno v muzeích a mnoha galeriích po celé zemi. Ze starých částí Jeruzaléma, Jaffa a Safedu se staly umělecké čtvrti a pro ty, kteří hledají umění v rustikálním prostředí, je k dispozici umělecká kolonie Ein Hod, která leží na úpatí Karmelské náhorní plošiny nedaleko Haify.

Masada Kadidlová stezka Biblické tely

MUZEA: Přibližně 200 muzeí ve městech, obcích a kibucech po celé zemi zaměřených na nejrůznější oblasti od archeologie po zoologii každoročně navštíví miliony lidí. Národní Izraelské muzeum nabízí expozice věnované archeologii, židovství, impresionistickým a izraelským malbám i zvláštním sbírkám, jako jsou například svitky od Mrtvého moře. Součástí památníku obětí a hrdinů holocaustu Jad Vašem je nové muzeum, které dokumentuje dobové události prostřednictvím videa na desítkách obrazovek i tradičních exponátů ve vitrínách. Muzeum Haaretz a další muzea vystavují expozice ilustrující vývoj země od prehistorických dob. Svým pojetím je jedinečné Muzeum diaspory (Bejt Hatfucot), které sleduje dějiny židovských komunit ve světě prostřednictvím modelů, dioramat a audiovizuálních ukázek.

ARCHEOLOGIE: Spojení mezi minulostí a současností země dokládá zhruba 20 000 starověkých památek chráněných zákonem, které reprezentují tisíciletou historii země. Každý

52 53

rok jsou ve vykopávkách po celé zemi odkryta nová naleziště ze všech historických období. Mezi nálezy dosvědčující dlouhodobé spojení Židů se Zemí izraelskou patří Šalamounovy stáje v Megidu, domy z izraelitského období v městě Davidově (Jeruzalémě), rituální lázně na Masadě, četné synagogy ve všech částech země a svitky od Mrtvého moře, obsahující nejstarší známý opis knihy Izajáš v čitelném hebrejském písmu. Při vykopávkách byly objeveny také pozůstatky dalších civilizací, které v průběhu staletí zanechaly v zemi své stopy. Veškeré nálezy jsou zdokumentovány a historická naleziště jsou pečlivě chráněna a označena pro odborníky i návštěvníky.

Archeologie v Jeruzalémě, reliéfy z 12. – 13., 16. a 18. století

MÉDIA: Nedílnou součástí izraelské demokracie je tradice svobodného tisku. V současnosti v Izraeli vychází sedm deníků v hebrejštině a jedenáct v dalších jazycích, včetně arabštiny, a velký počet dalších periodik. Dva televizní kanály, kabelová a satelitní televize (s místními programy i desítkami programů zahraničních) a několik rádiových stanic nabízí pestrou škálu pořadů, mezi nimiž nechybí zprávy, rozhovory, panelové diskuse, soutěže, filmy a zábava a samozřejmě i vzdělávací a kulturní pořady. Programy v arabštině se zaměřují na zájmy arabského obyvatelstva a vysílání v dalších jazycích je přizpůsobeno potřebám přistěhovaleckých skupin a turistů. Pro posluchače v zahraničí se pravidelně vysílají pořady na krátkých vlnách.

SPORT: Nejoblíbenějšími sporty v Izraeli jsou fotbal a basketbal, další příznivce si každoročně získává plavání, tenis, volejbal, gymnastika, lehká atletika a další sportovní aktivity. V Izraeli probíhají normální ligové či jiné domácí soutěže a národní týmy reprezentují zemi na mezinárodních šampionátech. Hlavní sportovní organizace v Izraeli (Makabi, Beitar, Hapoel a Elizur) sponzorují místní kluby v různých sportovních odvětvích a financují programy pro mládež, v nichž se připravují budoucí šampióni. Židovští sportovci z celého světa přijíždějí do Izraele změřit své síly v Makabejských a Hapoelských hrách, které se konají každé čtyři roky.

Na zvláštní sportovní události, jako je např. každoroční maratónský běh kolem Galilejského jezera nebo Jeruzalémský pochod se hlásí tisíce účastníků. Neustále stoupá obliba kempování a pěší turistiky. Do mnoha národních parků a přírodních rezervací po celém Izraeli se každoročně vypraví asi 6,5 milionu návštěvníků. Pro dobrodružné povahy se pořádají turistické výpravy mimo civilizaci v jedněch z nejkrásnějších koutů světa, nabízí se možnost šnorchlování u velkolepých korálových útesů v Ejlatském zálivu a projížďky na koních stezkami zalesněných oblastí Galileje, na plážích Středozemního moře i v dalších částech země, od krátkých vyjížděk po několikadenní výlety. V posledních letech se také stále více lidí věnuje cyklistickým a automobilovým závodům, závěsnému létání, slaňování, plachtění a windsurfingu.

Wingateův institut Sport pro všechny

18. makabejské hry, 2009

54 55

Izrael a sv t

Izraelský institut pro export a mezinárodní spolupráci – 50.

výročí, 2008

IZRAEL SOUČÁSTÍ SPOJENÝCH NÁRODŮ: Stát Izrael je od roku 1949 členem Organizace spojených národů a udržuje diplomatické styky s většinou států světa. Po staletích pronásledování a po zničující zkušenosti holocaustu a dlouhých letech

arabsko-izraelského konfliktu se izraelská zahraniční politika zaměřuje na prosazování míru, ale také na zajištění bezpečnosti země a podporu spolupráce se všemi národy.

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE: Společným jmenovatelem vztahů Izraele s mnoha rozvojovými zeměmi v Africe, Asii a Latinské Americe je sdílení získaných poznatků a vědomostí v oblastech, jako je zemědělství, územní plánování, veřejné zdraví a rozvoj společnosti. Již od svého založení Izrael aktivně usiluje o vzájemnou výměnu zkušeností, které nasbíral v průběhu svého rozvoje, s dalšími národy. Tyto snahy vyústily v roce 1958 v založení Centra pro mezinárodní spolupráci (MASHAV) jako odboru Ministerstva zahraničních věcí, který zodpovídá za plánování a realizaci izraelského programu mezinárodní spolupráce. Programy odboru MASHAV jsou založeny na předávání technologických dovedností a rozvíjení lidských zdrojů. Za podpory ministerstev, profesionálních i akademických institucí a výzkumných středisek z celého Izraele odbor MASHAV spolupracuje se zeměmi rozvojového světa a s přechodovými ekonomikami. Pomáhá jim překonávat specifické těžkosti spojené s jejich rozvojem, jako je zmírňování chudoby, zajišťování primární zdravotní péče a bezpečnosti potravin, vzdělávání dětí, boj proti desertifikaci, rovnost pohlaví, malé a střední podniky a integrovaný rozvoj venkova. V rámci mírového procesu na Blízkém východě odbor MASHAV klade důraz na tvorbu rozvojových programů se sousedními zeměmi ve snaze o prosazení mírové spolupráce prostřednictvím ekonomického a společenského rozvoje.

Izrael byl do Organizace spojených národů (OSN) přijat 11. května 1949 jako 59. člen a od té doby se účastní celé řady operací OSN a plně se zapojuje do činnosti organizací zaměřujících se na otázky zdravotní péče, práce, potravin a zemědělství, vzdělávání a vědy. Izrael se aktivně účastní

také činnosti nevládních organizací působících pod záštitou OSN, které se zabývají množstvím problematik, od letectví po přistěhovalectví, od komunikací po meteorologii, od obchodu po postavení žen.

DIPLOMATICKÉ STYKY: Když v roce 1948 vznikl nový stát Izrael, Spojené státy ho okamžitě uznaly. Tento akt dal vzniknout vztahu plnému hlubokého přátelství a vzájemného respektu, založenému na společně sdílených hodnotách. Oba národy žijí v dynamických demokratických republikách, jejichž politické a právní systémy jsou zakotveny v liberálních tradicích. Oba byly v době svého vzniky označovány jako průkopníci a oba stále přijímají nové přistěhovalce. Izrael se Spojenými státy sdílí také celou řadu zahraničně-politických cílů, včetně způsobu řešení konfliktů mírovou cestou. Přestože se obě země několikrát „shodly na tom, že se neshodnou“, své rozpory vždy řešily jako přátelé a spojenci. Silné vazby mezi oběma zeměmi se projevují ve spojení izraelského a amerického národa i v partnerství na technologickém, ekonomickém, ekologickém, bezpečnostním, kulturním a vědeckém poli.

Kanada uznala Izrael de jure v roce 1949 a mezi oběma zeměmi již mnoho let panují plnohodnotné diplomatické styky na základě společných demokratických hodnot. Vzájemné vztahy posiluje také kulturní a vědecká spolupráce.

Izrael dnes udržuje diplomatické styky téměř se všemi zeměmi ve střední a jižní Africe i Karibiku. Tyto vztahy se odrážejí v plodné spolupráci v politické, ekonomické i kulturní sféře a také ve značném počtu bilaterálních dohod v mnoha oblastech.

James Ensor, 1860 – 1949, známka vydaná společně s Belgií

Západní Evropa, díky své zeměpisné blízkosti a podobným politickým systémům, představuje pro Izrael nejpřirozenějšího obchodního partnera. Dohoda o evropsko-izraelském partnerství, která byla podepsána v roce 1995 a platí od června 2000, umožnila intenzivnější

politické rozhovory i užší ekonomické vztahy. V polovině 90. let 20. století se Izrael připojil k Rámcovému programu pro výzkum a technologický rozvoj EU a v prosinci 2004 se s Evropskou unií dohodl na Akčním plánu v rámci Evropské politiky sousedství. V listopadu 2007 byl zahájen Obchodní dialog mezi EU a Izraelem, jehož cílem je podporovat

56 57

porozumění a spolupráci mezi soukromými sektory obou stran.

Evropská unie je spolu se Spojenými státy, Ruskem a OSN členem Kvartetu, který usiluje o vyřešení arabsko-izraelského konfliktu mírovou cestou.

Vztahy mezi Izraelem a zeměmi střední a východní Evropy, obnovené se znovunastolením demokracie v těchto zemích, se neustále utužují, a to především v oblasti hospodářství, kultury, cestovního ruchu a mezinárodní spolupráce. Hospodářské dohody s těmito zeměmi hrají důležitou roli, protože mnoho z nich patří do Evropské unie, nebo se o členství uchází.

Vzhledem k tomu, že Ruská federace se jako člen Kvartetu aktivně podílí na diplomatickém procesu na Blízkém východě a také na vyjednávání s Íránem o jeho jaderném programu, mají pro Izrael styky s Ruskem strategický význam. Vztahy Izraele s euroasijskými státy (státy bývalého Sovětského svazu) se začaly rozvíjet především v politické, ekonomické a kulturní oblasti. Oficiální návštěvy a nové dohody položily pevné základy k jejich dalšímu prohlubování. Obchodní a investiční spojení se rozrůstají mimořádnou rychlostí. V Izraeli dnes žije více než milion bývalých občanů zaniklého Sovětského svazu, kteří představují živé spojení mezi Izraelem a svými rodnými zeměmi, což dodává vzájemným vztahům zvláštní rozměr. Izrael nadále upevňuje své vztahy s kavkazskými státy, kde je značná poptávka po pomoci izraelského odboru MASHAV v oblastech veřejného zdraví, pokrokového zemědělství, vodních zdrojů a boje proti desertifikaci.

Chanuková známka vydaná společně s USA

Vztahy Izraele se státy subsaharské Afriky, jejichž vznik se datuje do poloviny 50. let 20. století, prošly mnoha proměnami. Od 80. let 20. století byly postupně obnovovány diplomatické styky, které nabíraly na

intenzitě s postupem mírových jednávání mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Koncem 90. let 20. století byly obnoveny oficiální styky se 39 zeměmi na jih od Sahary. Dnes spolu Izrael a subsaharské země vedou politický dialog v podobě vzájemných návštěv hlav států a ministrů vlády. Vzájemné vztahy dále prohlubují dynamické aktivity, například ekonomické a obchodní styky, kulturní a akademické kontakty, společné zemědělské projekty, lékařská pomoc, programy profesního vzdělávání a humanitární pomoc v tísni.

Izrael udržuje diplomatické styky s většinou asijských států. Rostoucí hospodářská síla a politický vliv těchto zemí přispívá k intenzivnějšímu rozvoji spolupráce v politické, kulturní a především ekonomické sféře. Významnou roli v posilování vztahů Izraele s asijskými rozvojovými zeměmi hraje technická spolupráce v oblastech vědeckého výzkumu a vývoje, rozvoje venkova, zemědělství a vzdělávání.

V roce 1979 podepsal Izrael mírovou dohodu s Egyptem, která ukončila období 30letého neúprosného nepřátelství a pěti nákladných válek. Prezident Sadat a premiér Begin za tento úspěch společně získali Nobelovu cenu za mír. Po podepsání smlouvy nejprve došlo k odříznutí Egypta od ostatních arabských států; všechny však již s Egyptem obnovily styky a znovu otevřely své ambasády v Káhiře. Stále je nicméně nutné překlenout 30 let nedůvěry a nepřátelství mezi oběma zeměmi, což představuje dlouhý a náročný proces. Obě země spolu ovšem udržují plné diplomatické styky, včetně setkání vysokých státních představitelů.

Mír – známka vydaná na počest mírové dohody s Jordánskem

K podpisu mírové smlouvy mezi Jordánskem a Izraelem došlo v roce 1994. Přestože byly země 46 let de facto ve válečném stavu, udržovaly po celou dobu neoficiální styky a uzavíraly vzájemně prospěšné dohody. Mírové vztahy mezi zeměmi se nejvýrazněji projevily zavedením kvalifikačních průmyslových zón (QIZ), díky nimž může Jordánsko ve spolupráci s Izraelem bezcelně a bez poplatků vyvážet do USA zboží v hodnotě více než miliardy dolarů. Obě země také spolupracují

na zemědělských projektech a v oblasti veřejného zdraví.

Od zahájení mírového procesu v Oslu došlo k navázání různě intenzívních styků se státy Perského zálivu. V roce 1994 se tři severoafrické arabské státy – Maroko, Mauritánie a Tunisko – spojily s dalšími arabskými zeměmi a zvolily cestu míru a usmíření navázáním diplomatických styků s Izraelem. Pro všechny arabské státy platí, že i když jsou jejich styky s Izraelem kvůli politickým událostem oficiálně přerušeny, obchodní vztahy a turistický ruch, stejně jako vztahy v dalších oblastech, přetrvávají.

Navázání plných diplomatických styků mezi Izraelem a Svatým stolcem v prosinci 1993 lze považovat za zásadní průlom

58 59

v historickém procesu změny přístupu církve k judaismu a Židům. V březnu 2000 vykonal papež Jan Pavel II. osobní pouť na svatá místa Izraele a setkal se s prezidentem Ezerem Weizmanem a premiérem Ehudem Barakem. Sešel se také s hlavními rabíny a navštívil Jad Vašem a Zeď nářků. Tato návštěva prohloubila snahu o vzájemné porozumění mezi judaismem a katolickou církví. Nástupce Jana Pavla II., papež Benedikt XVI., navštívil Izrael v květnu 2009 a byl ve Svaté zemi

přivítán jako přítel státu a židovského lidu. Jeho návštěva představuje důležitou fázi ve vývoji vztahů mezi Vatikánem a Izraelem a posílila dialog mezi křesťanstvím, judaismem a islámem ve snaze o nastolení míru.

IZRAEL A ŽIDÉ VE SVĚTĚ: Podle posledních odhadů čítá světová populace Židů více než 13 milionů, z čehož 42 procent žije v Izraeli a téměř 40 procent ve Spojených státech. Mezi židovskou diasporou a Izraelem panují vztahy na mnoha úrovních a probíhají jednání o řadě témat společného zájmu. Izrael se snaží posilovat své vztahy s židovskými obcemi v diaspoře. Podporuje sionistické aktivity, podněcuje studium hebrejštiny, vítá turistické pobyty a studijní misie, přivádí finanční investice a podporuje společné ekonomické projekty. Židé žijící v diaspoře se podílejí na budování země prostřednictvím finančních příspěvků, společenskou

a politickou podporou i přesídlováním do Izraele a obohacením izraelské kulturní mozaiky o své osobité schopnosti a prostředí.

„Země oplývající mlékem a strdím“

(Exodus 3:8)

Údaje v íslechPOPULACE: 7 427 000

Židé: 75,5 %

Ostatní národnosti: 24,5 %

ROZMÍSTĚNÍ OBYVATELSTVA

Města: 91,7 %

Z toho: Jeruzalém: 10,4 %

Tel Aviv: 5,3 %

Haifa: 3,6 %

Vesnice a společné osady: 3,1 %

Mošavy: 3,3 %

Kibucy: 1,7 %

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA

Ženy: 82,5

Muži: 78,8

ROZDĚLENÍ PRACOVNÍ SÍLY

Veřejné, komunitní a osobní služby: 40.1%

Výroba: 13.3%

Cestovní ruch, obchod a finance: 26%

Zemědělství: 1.9%

Ostatní: 18.6%

HOSPODÁŘSTVÍ (12/2008) (v ILS)

Hrubý domácí produkt: 674 miliard

Hrubý domácí produkt na obyvatele 93 808

Export zboží a služeb: 291 miliard

Import zboží a služeb: 302 miliard

Statistiky:

Izraelský centrální statistický úřad a Bank of Israel

Země tří náboženství, 2000

Tišt

ěné

kopi

e js

ou k

dis

pozi

ci n

a di

plom

atic

kých

zas

tupi

tels

tvíc

h Iz

rael

e.

Dal

ší in

form

ace

na in

tern

etu:

htt

p://

ww

w.m

fa.g

ov.il

Ministerstvo za

hran

iních

vcí S

tátu Izrae

l