[I' 1. rje těla je již teorií vnímání]
tě, podobně jako je srdce v organismu: neustále 235/245
II P tf vanou, na niž lze patřit, zevnitř ji uvádí do chodu II j cI'n systém . Když se procházím po bytě , rozličné
' 11' ,' mi nabízí , by se mi nemohly jevit jako vzhledy ' i, pokud bych nevěděl, že každý z nich představuje byt
I I č i ( cllamtud , pokud bych si nebyl vědom svého vlastního II t la jako něčeho , co zůstává totožné napříč různými
I p h bu. Zajisté, mohu se v myšlenkách vznést nad svůj I . p cl tavovat či načrtnout na papír jeho plánek, ale
\ I ~u uchopit jednotu předmětu bez zprostředkování ,
I Jl zl II eno t, neboť to, čemu říkám plánek, je jen širší , I t) b t "v iděný shora". Všechny obvyklé perspektivy II h!'ne ut jen díky tomu, že vím, že jeden a týž vtělený
I tupn · pohlížet z rozličných pozic. Možná nám někdo I i č l II nf předmětu do tělesné zkušenosti, v níž tvoří jeden
I II I ) I , , () Infrná předmětu právě to, co vytváří jeho objektivitu. Ze I" J, z lujfm/lmé tě lo, nikdy nevidím šest stěn krychle - byť
. 11 j Iko těny stejné. A přece má slovo "krychle" smysl. I , I Ul ; ná krychle má bez ohledu na způsoby, jak se jeví
's t tej ných stěn . Jak kolem ní postupně procházím, L na, jež měla tvar čtverce, se deformuje, až nakonec obj vuj í ostatní strany a každá postupně získá tvar Lup této zkušenosti je pro mne jen příležitostí , jak
. lIu s j j ími šesti stěnami, které jsou stejné a existují I l rozumovou strukturu, která je jejím základem. Ba
II procházení kolem krychle být motivem k úsudku 246
", j . t ba, aby i má přemístění byla vztažena k objekll . l bec tedy neplatí, že zkušenost vlastního pohybu
• I z' ni ž má předmět polohu. Právě naopak: tím, že ! I ).i Iko pohybující se předmět, mohu prohlédnout per- 236
I I. )I) truovat opravdovou krychli. Zkušenost vlastního ly I li j ' n psychologickou okolností vnímání a nijak by
II I li ~ ni smyslu předmětu. Předmět a mé tělo by sice tvoll , II • m jednalo by se o svazek objektivních korelací, I p ·u 'hvílí řekli, o celekprožívaných souvztažností. III h tyla myšlena, a nikoli zakoušena jako korelát
255
Dru
há
část.
Vní
man
ý sv
ět
jedn
oty
naše
ho t
ěla.
Je 'v
šak
mož
né odd
ělit
předmět o
d sk
uteč
ných
po
dmín
ek,
za n
ichž
je
nám
dán
? Můžeme dis
kurs
ivně
skl
ádat
poj
em
čísl
a še
st, p
ojem
"st
rana
", p
ojem
ste
jnos
ti a
spo
jit j
e do
for
mul
e, k
terá
je
def
inic
í kry
chle
. Avš
ak t
ato
defi
nice
nás
spí
še s
taví
pře
d ot
ázku
, ne
ž že
by
nám
nab
ízel
a ně
co k
pro
mýš
lení
. Z
e sl
epéh
o a
sym
boli
ckéh
o m
yšle
ní s
e vy
man
íme je
dině
tak
, že
spa
třím
e je
dine
čné
pros
toro
vé
jsou
cno,
kte
ré j
e no
site
lem
vše
ch těc
hto predikátů. J
e tř
eba
v m
yš
lenk
ách na
črtn
out
tuto
zvl
áštn
í fo
rmu,
jež
uza
vírá
část
pros
toru
mez
i še
st s
tejn
ých
stěn
. Nicméně m
ají-
li s
lova
"uz
avír
at"
a "m
ezi"
pro
ná
s ně
jaký
sm
ysl,
pak
jen
dík
y to
mu,
že
jej čerpaj í
z na
ší z
kuše
nost
i vt
ělen
ých subjektů
. V p
rost
oru
sam
ém,
bez přítomnosti
psyc
hofy
zic
kého
sub
jekt
u ne
ní ž
ádný
směr, ž
ádné
uvn
itř
ani vně. Určitý
pros
tor
je "uz
avře
n" m
ezi
stra
ny k
rych
le, po
dobn
ě ja
ko
jsm
e uz
avře
ni m
ezi
zdm
i sv
ého
poko
je.
K t
omu,
aby
chom
moh
li m
ysle
t kry
chli
, zau
jím
ám
e ur
čité
pos
tave
ní v
pro
stor
u -
jedn
ou n
a po
vrch
u, ji
ndy
v ní
, jin
dy
zas
mim
o ni
, a
tedy
ji v
idím
e z
pers
pekt
ivy.
Kry
chle
se
šest
i st
ejný
mi
stěn
ami
je n
ejen
nev
idit
elná
, ale
nav
íc n
emys
lite
lná.
Je
to k
rych
le, j
ak
by b
yla
sam
a pr
o se
be,
avša
k kr
ychl
e ne
ní s
ama
pro
sebe
, neboť j
e to
pře
dmět
. P
rvní
dog
mat
ism
us,
kter
ého
nás
zbav
í re
flex
ivní
ana
lýza
, spočívá
v tv
rzen
í, ž
e předmět j
e o so
bě či ab
solu
tně,
ani
ž by
se
tent
o do
gmat
ism
us p
tal,
co předmět je
st.
Exi
stuj
e vš
ak d
ruhý
dog
mat
ism
us,
kter
ý tv
rdí,
že předmět m
á pr
esum
ptiv
ní v
ýzna
m,
avša
k ne
klad
e si
ot
ázku
, jak
tent
o vý
znam
vst
upuj
e do
naš
í zk
ušen
osti
. R
efle
xivn
í an
alý
za n
ahra
zuje
abs
olut
ní e
xist
enci
pře
dmět
u m
yšle
nkou
abs
olut
ního
př
edmě
tu,
a kd
yž s
e po
kouš
í po
vzné
st n
ad pře
dmět
, m
ysle
t je
j, a
niž
by z
aují
mal
a hl
edis
ko,
rozv
rací
jeh
o vni
třní
str
uktu
ru.
Kry
chle
se
šest
i st
ejný
mi st
ěnam
i pr
o m
ne e
xist
uje
a já
moh
u do
spět
k předmětu
247
niko
li p
roto
, že
jej
zevnitř k
onst
ituu
ji,
nýbr
ž pr
oto
, že
se p
erce
ptiv
ní
zkuš
enos
tí nořím d
o tloušťky s
věta
. T
o, ž
e kr
ychl
e m
á še
st s
tejn
ých
237
stěn,
je m
ezní
ide
a, j
íž vyjadřuji tělesnou přítomnost k
rych
le, j
ež j
e zd
e, pře
d m
ým z
rake
m a
mým
a ru
kam
a ve
své
per
cept
ivní
zřejmosti.
Str
any
kryc
hle
nejs
ou p
roje
kce,
nýb
rž prá
vě s
tran
y. K
dyž
je j
edn
u
po d
ruhé
v s
oula
du s
per
spek
tivn
ím z
jevo
vání
m spa
třuj
i, nev
ytvá
řím
ideu
geo
met
rick
ého
útva
ru, k
terý
je z
ákla
dem
těchto
pers
pekt
iv, n
ýbrž
kr
ychl
e je
již
zde
pře
de m
nou
a od
halu
je s
e sk
rze
ně.
Nem
ám n
ijak
za
potř
ebí
nazřít svů
j vl
astn
í po
hyb
z ob
jekt
ivní
ho h
ledi
ska
a počítat
s ní
m,
abyc
h po
sléz
e za
jeve
m r
ekon
stit
uova
l sk
uteč
ný t
var př
edmě
tu:
tent
o po
čet
je ji
ž ho
tov,
nov
ý je
v s
e ji
ž sp
ojil
s p
roží
vaný
m p
ohyb
em
256
Dru
há
čás
t.
Vní
man
ý svět
fl na
bídl
se
jako
jev
kry
chle
. Věc a
svě
t js
ou m
i dá
ny zár
oveň
s čás
tmi
méh
o tě
la -
niko
li n
a zá
klad
ě ně
jaké
"př
iroz
ené
geom
etri
e",
nýbr
ž v
živo
ucím
spo
jení
, je
ž je
sro
vnat
elné
či
spíš
e to
tožn
é se
spo
jení
m,
klcr
é ex
istu
je m
ezi čá
stmi
méh
o těla s
amot
ného
. Vnější v
ním
ání
a vn
ímán
í vl
astn
ího
těla s
e mění p
ospo
lu, neboť
jso
u dvěma s
trán
kam
i jed
noho
a t
éhož
akt
u. O
dedá
vna
se l
idé
poko
u.'c
li vysvětlit
slav
nou
Ari
stot
elov
u ilu
zi!
tím
, že
neo
bvyk
lé p
osta
vení
rr
stii neumožňuje s
ynté
zu j
ejic
h vj
emů:
pra
vá s
tran
a pr
ostř
ední
čku
II le
vá s
tran
a ukazováčku o
bvyk
le "
nepr
acuj
í" s
polu
, a
poku
d C
Ítím
e lo
tyk
v ob
ou zároveň
, je
třeba p
řipustit,
že z
de m
áme dvě k
oule
. V
c skut
ečno
sti
jso
u v
jem
y tě
chto
dvo
u pr
stů
neje
n oddělené
, ný
brž
převrácené: s
ubje
kt přisuzuje ukazováčku t
o, čeho s
e do
týká
prostřed
níče
k, a
opačně. Můžeme t
o uk
ázat
tím
, že
na
prst
y ne
chám
e pů
sobi
t
dva
odl
išné
podněty
, například
jehl
u a
koul
i.2
Ari
stot
elov
a il
uze
je
především p
oruc
hou tělesného
sché
mat
u.
Syn
téza
dvo
u hm
atov
ých
vjemů v
jed
no
m j
edin
ém předmětu zd
e ne
ní m
ožná
nik
oli hlavně
z to
ho důvodu
, že
pol
oha pr
stů
je n
eobv
yklá
či
stat
isti
cky
vzác
ná,
nýbr
ž pr
oto,
že
prav
á st
rana
prostředníčku a
lev
á st
rana
ukazováčku s
e ne
moh
ou z
apoj
it d
o společného s
yner
gick
ého
zkou
mán
í předmětu,
že
zkříže
ní prs
tů j
e ná
siln
ým p
ohyb
em,
kter
ý př
ekra
čuje
mot
oric
ké m
ož
nost
i pr
stů
sam
ých
a nemůže b
ýt sou
část
í ro
zvrh
u ur
čité
ho p
ohyb
u.
Syn
téza
předmětu s
e zd
e te
dy o
dehr
ává
skrz
e sy
ntéz
u vl
astn
ího
těla,
je j
ejí
repl
ikou
či
kore
láte
m.
Vní
mat
jed
nu j
edin
ou k
ouli
je
dosl
ova
248
toté
ž, c
o za
cház
et s
e dvěma p
rsty
jako
s je
dním
jedi
ným
org
ánem
. P
oru
cha tělesného
sché
mat
u se
dok
once
může p
roje
vit p
římo v
e vnějším
238
světě
, an
iž b
y se
mus
ela
zakl
ádat
na nějakém podnětu
. Při
hea
utos
ko-
pii
proc
hází
sub
jekt
pře
d tí
m,
než
spat
ří s
ebe
sam
a, s
tave
m s
pánk
u,
snění
či ú
zkos
ti,
a je
ho v
last
ní o
braz
, kt
erý
se m
u zj
eví zvnějšku,
je
jen
rube
m t
ohot
o odosobněnP P
acie
nt poc
iťuj
e se
be v
e dv
ojní
kovi
,
Ari
stot
elés
, O
sne
ch, k
ap. 2
, in
: Člověk a
pří
roda
; Met
afyz
ika
, 4.
knih
a,
kap.
6. -
Poz
n. p
řekl.
Tas
tevi
n, C
zerm
ak, S
chil
der,
jak
je c
ituj
e J.
Lhe
rmit
te, L
'im
age
de n
otre
co
rps,
str
. 36
nn.
3 J.
Lhe
rmit
te, L
'imag
e de
not
re c
orps
, st
r. 13
6-18
8. S
rv.
str.
191:
"P
o do
bu t
rván
í au
tosk
opie
je
subj
ekt z
apla
ven
poci
tem
hlu
boké
ho s
mut
ku,
kter
ý se
šíř
í na
toli
k, ž
e pr
onik
ne i
do
obra
zu d
vojn
íka,
u něhož s
e pa
k zd
á, ž
e je
zm
ítán
pod
obný
mi
afek
tivn
ími záchvěvy
, jak
o js
ou ty
, jež
cít
í or
igin
ál",
"zd
á
257
Dru
há
čás
t. V
ním
aný svět
kter
ý je
mim
o ně
j, podobně j
ako
ve
výta
hu,
kter
ý st
oupá
a n
áhlo
s\'
zast
aví,
pociťuji, ž
e hm
ota
méh
o tě
la z
e m
ne u
niká
hla
vou
a překro
clI
je m
eze
méh
o ob
jekt
ivní
ho těl
a. P
acie
nt c
ítí přímo v
e sv
ém v
last
nlll
l tě
le,
že t
en D
ruhý
, kt
eréh
o ni
kdy
svým
a očima nev
iděl
, se
přibliž
ujl'
.
Podobně z
drav
ý je
dine
c ro
zpoz
ná p
odle
pál
ení
v tý
lu,
že j
ej n
ěkdo
zeza
du p
ozor
uje.
4 A
opačně z
as ji
stá
form
a vněj
ší z
kuše
nost
i im
plik
uj\'
a způsobuje určitý
typ vědomí v
last
ního
těl
a. M
noho
pac
ient
ů m
luvl
o
"šes
tém
sm
yslu
", k
terý
je
zdro
jem
jej
ich
hal
ucin
ací.
Str
atto
noY
a po
kusn
á os
oba,
jej
íž v
izuá
lní
pole
byl
o ob
jekt
ivně
převrácené, z
prvl
I vi
děla
předměty vzhůru n
oham
a. Tře
tího
dne
pok
usu,
kdy
ž předměty
pom
alu
znov
u zí
skáv
aly
svis
lou
polo
hu, j
i za
plav
il "
zvlá
štní
doj
em.
že z
adní
str
anou
své
hla
vy p
ozor
uje oh
eň".
s Je
to
dáno
tím
, že
exis
tuj'
be
zpro
stře
dní
ekvi
vale
nce
mez
i or
ient
ací
zorn
ého
pole
a vědomfJ)l
vlas
tníh
o tě
la j
ako
pot
encí
toh
oto
pole
, ta
kže
expe
rim
entá
lní př
evrá
cení
se může p
roje
vit st
ejně
tak
obr
ácen
ím f
enom
enál
ních
předmět
ú
jako
nov
ým roz
děle
ním
smys
lový
ch f
unkc
í v
těle.
Kdy
ž po
kusn
á os
oba
zaostří svůj z
rak
na v
elko
u vz
dále
nost
, m
á dv
ojit
ý ob
raz
svéh
o pr
stu
stej
ně j
ako
všec
h bl
ízký
ch předmětů. K
dyž
se p
ak p
rstu
dot
knem
e č
i
do něj
bod
nem
e, v
ním
á dv
ojí
dote
k či d
vojí
bod
nutí
.6 D
voji
té vid
ěni
239/
249
tedy
nac
hází
své
pokračování v
e zd
voje
ní těl
a.
Kaž
dý vně
jší
vjem
jo
bezp
rost
ředn
ě souznačný s
urč
itým
vje
mem
méh
o tě
la, st
ejně
jak
o s
e ka
ždý
vjem
méh
o tě
la vyj
adřu
je j
azy
kem
vně
jšíh
o vn
ímán
í. P
okud
ov
šem
pla
tí, j
ak js
me právě v
iděl
i, ž
e tě
lo n
ení průzračným předmě
tem
a n
edáv
á se
nám
tak
, ja
ko
je
kruž
nice
zák
onem
své
kon
stit
uce
dána
geo
met
rovi
, po
kud
plat
í, ž
e je
výr
azov
ou j
edno
tkou
, kt
erou
se
naučíme p
ozná
vat p
ouze
tím
, že
ji přijmeme z
a sv
ou, p
ak s
e ta
to s
truk
tu
ra přenáší i
na
smys
ly v
ním
aný
svět
. T
eori
e tělesného
sché
mat
u je
im
plic
itně
teo
rií
vním
ání.
Opět js
me
se naučili pociťovat s
vé tělo. P
od
obje
ktiv
ním
věděním, j
ež p
ozná
vá těl
o z
odst
upu,
jsm
e zn
ovuo
bjev
i li
se, ž
e je
ho vědomí v
ysto
upil
o sa
mo
ze s
ebe"
. V
iz t
éž E
. M
enni
nger
-Ler
chen
ta
l, D
as T
rugg
ebil
de d
er e
igen
en G
esta
lt,
str.
180:
"N
áhle
jsem
měl p
ocit
, že
jsem
mim
o sv
é tě
lo."
4 K
. Ja
sper
s v
cita
ci u
E.
Men
ning
er-L
erch
enta
la, D
as T
rugg
ebil
de d
er
eige
nen
Ges
ta/t
, str
. 76.
G.
M.
Str
atto
n, V
isio
n w
itho
ut I
nver
sion
oft
he
Ret
inal
Imag
e, s
tr. 3
50.
J. L
herm
itte
, L 'i
mag
e de
not
re c
orps
, st
r. 39
.
258
Dru
há
část.
Vní
man
ý sv
ět
II I )
j i ně
pozn
ání tě
la,
pozn
ání,
jež
mám
e pr
oto,
že tělo j
e st
ále
s ná
mi
\ 11
1 js
me
tělo
. A s
tejn
ým způsobem b
ude tř
eba
prob
udit
zku
šeno
st
II ll
. ja
k se
nám
jev
í v
té míř
e, v
níž
jsm
e ve
svě
tě s
krze
své
tělo
,
II ."
vním
áme svět
svý
m těl
em.
Kdy
ž zn
ovu
nava
zuje
me
vzta
h k tělu
I I
• svčtu
, na
cház
íme
také
sam
i se
be.
Vní
mám
e-li
tot
iž s
vým
těl
em,
I 10
přirozeným j
á a ta
křík
ajíc
sub
jekt
em v
ním
ání.
259
I
Pociťování
[§ 2
. O
tázk
a su
bjek
tu v
ním
ání]
240/
251
Obj
ekti
vní
myš
lení
opo
míj
í su
bjek
t vn
ímán
í. V
ychá
zí t
otiž
z t
oho,
že
svět
je
již
hoto
vý,
že je
prostředím v
šech
mož
ných
děj
ů, a
k v
ním
ání
přistupuje j
ako
k je
dnom
u z tě
chto
dějů
. Například e
mpi
rist
ický
filo
so
f zko
umá
subj
ekt X
v průběhu v
ním
ání
a sn
aží
se p
opsa
t, c
o se
zde
dě
je:
jso
u d
ány počitky, c
ož js
ou s
tavy
či způsoby b
ytí
subj
ektu
, a ja
ko
tako
vé js
ou
tyt
o m
entá
lní
enti
ty v
skut
ku věcmi. V
ním
ajíc
í su
bjek
t je
mís
tem
těc
hto vě
cí.
Fil
osof
pak
pop
isuj
e počitky
a je
jich
sub
strá
t, p
odobně ja
ko s
e po
pisu
je f
auna
něj
aké
vzdá
lené
země -
aniž
by
si v
šim
l, že
i on
sám
vní
má,
že
je v
ním
ajíc
ím s
ubje
ktem
a ž
e vn
ímán
í ta
k, j
akje
pr
ožív
á, v
yvra
cí v
še, c
o pr
ohla
šuje
o v
ním
ání obecně.
Vní
mán
í vi
děné
zevnitř
toti
ž v ničem n
ezáv
isí
na t
om,
co nějakým j
iným
způsobem
vím
e o
svět
ě, o
sti
mul
ech,
jak
je p
opis
uje
fyzi
ka,
a o
smys
lový
ch o
rgá
nech
, jak
je p
opis
uje
biol
ogie
. Vní
mán
í se
ned
ává
rovn
ou j
ako
děj
ve svě
tě,
na k
terý
byc
hom
moh
li v
ztáh
nout
nap
říkl
ad k
ateg
orii
kau
za
lity,
nýb
rž s
e dá
vá ja
ko znovu-vytvoření či
znov
u-ko
nsti
tuov
ání sv
ěta
v ka
ždém
oka
mži
ku. Věříme-Ii, ž
e te
nto
svět
má nějakou m
inul
ost,
vě
říme
-li
ve f
yzik
ální
svě
t, v
e "s
tim
uly"
, v
orga
nism
us,
jak
nám
jej
lí
čí n
aše
knih
y, j
e to
mož
né především d
íky
tom
u, ž
e m
áme př
ítom
né a
akt
uáln
í po
le v
ním
ání,
pov
rch
doty
ku s
e světem č
i ne
přet
ržit
é
zakořenění v
něm, d
íky
tom
u, ž
e sv
ět b
ez u
stán
í přepadá a
obl
éhá
subj
ekti
vitu
, ta
k ja
ko
vln
y om
ývaj
í vr
ak n
a pl
áži.
Kaž
dé věd
ění
se
vklá
dá d
o ho
rizo
ntů otevřených v
ním
áním
. Nen
í m
ožné
pop
sat v
ním
ání
sam
o ja
ko je
den
z fa
ktů,
kte
ré s
e přiházejí
ve svě
tě. N
ení
to m
ožné
25
2 pr
oto,
že
z ta
bule
svě
ta n
ikdy
nemůžeme s
maz
at tu
to m
ezer
u, jí
ž js
me
a sk
rze
niž svět
exi
stuj
e pr
o někoho; n
ení
to m
ožné
pro
to,
že v
ním
ání
je "
kaze
m"
toho
to "
velk
ého
dém
antu
".?
Inte
lekt
uali
smus
je
vsku
tku
P. V
alér
y, L
e ci
met
iere
mar
in.
-Po
zn. př
ekl.
260
1. Pociťování
I I r
kem
v uvědomění:
toto
mimosvětské m
ísto
, kt
eré
empi
rist
ický
I
'I ile
l př
edpo
klád
al a
do ně
hož
se mlč
ky umí
sťov
al,
aby
pops
al
I j
vním
ání,
nyn
í zí
skáv
á jm
éno,
obj
evuj
e se
pří
mo v
pop
isu
. Je
to
241
I lil
' en
dent
ální
Ego
. T
ím j
sou
vše
chny
tez
e em
piri
smu převráceny
, lil
IV vědom
í se
sta
ne vědomím s
tavu
, z
pasi
vity
je
klad
ení
pasi
vity
, II
I se
stáv
á ko
relá
tem
myš
lenk
y sv
ěta
a ex
istu
je p
ouze
pro
toh
o, k
do
j k
n ti
tuuj
e. A
pře
ce můžeme p
ráve
m říc
i, ž
e ta
ké i
ntel
ektu
alis
mus
'h
ází z
pře
dpok
ladu
, že
svě
t je
již
hoto
vý.
Kon
stit
uce sv
ěta
v po
jetí
nt
'Ie
ktua
lism
uje
toti
ž je
dnod
uchý
m s
tyli
stic
kým
obr
atem
: ke
každ
é ti
em
piri
stic
kého
pop
isu
se při
dá značka "vědomí
vzta
žené
k ..
. ".
, lý
sys
tém
zku
šeno
sti
-sv
ět,
vlas
tní tě
lo,
empi
rick
é já
-se
pod
řídí
un
ivc
rsál
ním
u m
ysli
teli
, je
ho
ž po
slán
ím j
e bý
t no
site
lem
těc
hto
tří
ztuh
lI. P
roto
že v
šak
do těchto vz
tahů
nen
í sá
m z
apoj
en, zůstávají
l m
, čím
byl
y v
empi
rism
u: j
sou
to v
ztah
y př
íčin
nost
i, p
rost
íraj
ící
se
111
ploš
e ko
smic
kého
děn
í. P
okud
vša
k js
ou
vla
stní
těl
o a
empi
rick
é I
jcn
prvk
y v
syst
ému
zkuš
enos
ti, předměty m
ezi
jiný
mi předměty
v sl
aven
ými
pohl
edu
opra
vdov
ého
Já,
jak
vůb
ec můžeme zaměnit
I 'b
c sa
ma
za s
vé těl
o, j
ak j
sme
se vůbec m
ohli
dom
níva
t, ž
e js
me
IlIst
nÍm
a očima
vidě
li t
o, c
o si
ve sk
uteč
nost
i pr
ohlí
žím
e m
yslí
, jak
(l
l, ž
e sv
ět pře
d ná
mi
není
dok
onal
e ex
plic
itní
, pr
oč s
e ro
zvíj
í vž
dy
I osl
u pn
ě a
nikd
y ne
ní d
án "
vcel
ku",
a konečně,
jak
doc
hází
k to
mu,
že
vnhn
áme?
Tom
u lz
e po
rozu
mět,
pou
ze p
okud
em
piri
cké
já a
tělo
nej-
lU r
ovn
ou předměty,
pok
ud s
e ni
kdy
nest
ávaj
í zc
ela předměty
, pok
ud
'xis
tuje
urč
itý
smys
l, v
němž l
ze říc
i, ž
e ko
usek
vos
ku v
idím
svý
ma
() im
a, a
pok
ud kor
elat
ivně
s t
ím p
latí
, že
tat
o m
ožno
st a
bsen
ce,
tato
lim
enz
e ún
iku
a sv
obod
y, j
iž r
efle
xe o
teví
rá v
hlo
ubi
nás
sam
otný
ch
I j ii
naz
ývám
e tr
ansc
ende
ntál
ní J
á, n
ejso
u dá
ny r
ovno
u a
nejs
ou n
ikdy
I.l
skán
y úplně, p
okud
pla
tí,
že n
ikdy
nem
ohu
doko
nale
říc
i "J
á" a
že
I užd
ý ak
t re
flex
e a
každ
é vo
lní
zauj
etí
post
oje
se u
stav
uje
na p
ozad
í I
na zák
ladě
nab
ídky
živ
ota př
edos
obní
ho věd
omí.
Dok
ud n
edok
á-J,
'me
vyst
oupi
t z
alte
rnat
ivy
natu
ratu
m -
natu
rans
, po
čite
k ja
ko s
tav
v ~domí -
počitek
jako
vědomí s
tavu
, exi
sten
ce v
sob
ě -
exis
tenc
e pr
o .'c
be,
nedo
zvím
e se
, co
je s
ubje
kt v
ním
ání.
Vraťme
se t
edy
k počitku
II p
ozor
ujm
e je
j do
stat
ečně
zbl
ízka
, aby
nás
pou
čilo
živ
oucí
m v
ztah
u,
253
v němž s
tojí
ten
, kd
o vn
ímá,
ke
svém
u tě
lu a
ke
svém
u sv
ětu.
261
-
Dru
há
čás
t.
Vní
man
ý svě
t
[§ 3
. Vzt
ah m
ezi pociťováním a
cho
vání
m:
kval
ita
jako
zhmotnění určitého způsobu e
xist
ence
, po
ciťo
vání
jak
o ko
exis
tenc
e]
Indu
ktiv
ní p
sych
olog
ie n
ám pomůže n
aléz
t pr
o počitek
nový
sta
tus.
U
kazu
je, ž
e ne
ní a
ni s
tave
m, a
ni k
vali
tou,
ani
vědomím s
tavu
či
kval
ity.
242
Kaž
dá z
domnělých k
vali
t -
červ
eň, modř
, ba
rva,
zvu
k -
je vnořena
do urč
itéh
o ch
ován
í. Podráždění s
mys
lový
ch orgánů u
nor
mál
ního
je
dinc
e, z
ejm
éna
poku
d jd
e o
labo
rato
rní p
odráždění
, kt
eré
pro
něj
nem
á ži
votn
í výz
nam
, mění c
elko
vou
mot
orik
u téměř neznatelně. A
však
one
mocnění m
aléh
o m
ozku
či
fron
táln
í ků
ry jas
ně u
kazu
jí, j
aký
by m
ohl
být v
liv
smys
lový
ch vzruchů n
a sv
alov
é na
pětí
, po
kud
by n
ebyl
y in
te
grov
ány
do c
elko
vé s
itua
ce a
pok
ud b
y sv
alov
é na
pětí
neb
ylo
u zd
ra
vého
člověka nasměrováno k
určitým přednostním úkolům. Z
vedn
utí
ruky
, jež
můžeme p
ovaž
ovat
za
indi
káto
r mot
oric
ké p
oruc
hy, j
e ve
své
m
rozm
achu
a směru m
odif
ikov
áno
poka
ždé
odlišně červeným
, žl
utým
, m
odrý
m č
i zel
eným
zor
ným
pol
em. Červená
a žl
utá
podp
oruj
í pl
ynul
é po
hyby
, mod
rá a
zel
ená
pohy
by t
rhav
é. Například červená b
arva
půso
bící
na
prav
é ok
o po
dpor
uje
pohy
b na
přaž
ení
odpo
vída
jící
ruky
směrem
ven,
zel
ená
pak
pohy
b oh
nutí
a skrčení směrem k
těl
u.8 Upřednostněná
polo
ha r
uky,
v n
íž p
okus
ná o
soba
pociťuj
e sv
ou r
uku
v ro
vnov
áze
a v
klid
u, j
e u
nem
ocné
ho j
edin
ce vzdálenější o
d tě
la n
ež u
jed
ince
zd
ravé
ho a
může s
e měnit v
záv
islo
sti
na přítomné bar
vě:
zele
náji
při
blíž
í k těl
u.9 N
a základě
barv
y zo
rnéh
o po
le js
ou re
akce
pok
usné
oso
by
více
či méně př
esné
, ať u
ž se
jedn
á o
vyko
nání
poh
ybu
dané
ho ro
zsah
u či
o
ukáz
ání
prst
em n
a určitou
délk
u. O
dhad
dop
rová
zený
zel
eným
zo
rným
pol
emje
pře
sný
, v případě červeného z
orné
ho p
ole
je nepřesný
a přehnaný. Z
elen
á ba
rva
zryc
hluj
e po
hyby
směrem v
en, červená j
e na
opak
zpo
mal
uje.
Lok
aliz
ace podnětů n
a ků
ži je
čer
veno
u ba
rvou
mo
difi
ková
na směrem
od stř
edu tě
la. Ž
lutá
a čer
vená
bar
va zv
ětšu
jí c
hyby
v
odha
du v
áhy
a ča
su,
u onemocnění m
aléh
o m
ozku
mod
rá, a
zej
mén
a ze
lená
tyto
chy
by k
ompe
nzuj
í. V
těchto ro
zlič
ných
exp
erim
ente
ch pů
sobí
kaž
dá b
arva
vžd
y st
ejný
m způsobem
, ta
kže
jí můžeme přiso
udit
K.
Gol
dste
in -
O.
Ro
sent
hal,
Zum
Pro
blem
der
Wir
kung
der
Far
ben
au
! den
Org
anis
mus
, str.
3-
9.
Tam
t.
262
1. Pociťování
ur'i
tou
hybn
ou h
odno
tu. Sou
hrnn
ě lz
e říci,
že červená a
žlu
tá p
odpo
rují
II
dukc
i, m
odrá
a z
elen
á ad
dukc
i. Obecně v
zato
add
ukce
zna
men
á že
25
4
lr an
ism
us s
e ob
rací
k pod
nětu
a j
e přitahován světem,
abdu
kce ~ak
znam
ená,
že
se o
dvra
cí o
d podnětu
a st
ahuj
e směrem k
e sv
ému
středu.
10
Poči
tky,
"sm
yslo
vé k
vali
ty"
tedy
nel
ze a
ni z
dale
ka r
eduk
ovat
na
za-
243
kouš
ení určitého s
tavu
či
nevy
slov
itel
ného
qua
le.
Dáv
ají
se zár
oveň
ur
čito
u hy
bnou
fyz
iogn
omií
, tvoří čá
st o
bsáh
lejš
ího
živo
tníh
o vý
zna
mu
. Ji
ž dl
ouho
je obecně z
nám
o, ž
e ex
istu
je "
mot
oric
ký d
opro
vod"
I o
itk
ů, ž
e podněty uv
áděj
í do
cho
du "
rodí
cí s
e po
hyby
", k
teré
jso
u Is
ocio
vány
s poči
tkem
či
kval
itou
a vytvářejí o
kolo
nic
h ja
kous
i au
re
liLi
, že
"pe
rcep
tivn
í st
ránk
a" a
"m
otor
ická
str
ánka
" ch
ován
í sp
olu
sou
vi~ej
í. V
ětši
nou
se v
šak
bada
telé
tvá
ří,jak
o by
tent
o vz
tah neměnil
nic
!lU
čle
nech
, m
ezi
nim
iž s
e us
tavu
je.
Ovš
em v
e vý
še u
vede
ných
příkla
I~ch
se n
ejed
ná o
vně
jší
vzt
ah k
auza
lity
, kte
rý b
y se
nij
ak n
etýk
al p
oItk
u sa
mot
ného
. Hyb
né r
eakc
e vy
vola
né m
odro
u ba
rvou
, "m
odré
cho
-vó
nÍ"
-to
nej
sou účinky,
kter
é v
obje
ktiv
ním
těl
e zp
ůsob
í ba
rva
o ur
čité
vl
nové
dél
ce a
intenzitě
: mod
rá b
arva
,jež
je m
odrá
dík
y ko
ntra
stu,
ají
ž t '
dy n
eodp
ovíd
á žá
dný
fyzi
káln
í jev
, se
obkl
opuj
e st
ejno
u hy
bnou
au
r 'o
lou.
1I H
ybná
fyz
iogn
omie
bar
vy s
e ne
usta
vuje
ve fyzikově s
větě
II
jako
úči
nek ně
jakého s
kryt
ého
proc
esu
. Doc
hází
k to
mu
tedy
"ve
vě
dom
í"?
Je p
ak tře
ba ř
íci,
že
zkuš
enos
t m
odré
jak
o sm
yslo
vé k
vali
ty
podněcuje
určitou
mod
ifik
aci
feno
men
ální
ho t
ěla? N
ení
však
jas
né,
I r
oč b
y zí
skán
í vědomí o
určitém q
uale
mod
ifik
oval
o můj
odha
d ve
li
kost
í. Pociť
ovaný úči
nek
barv
y ostatně
ne v
ždy př
esně
odp
ovíd
á vl
ivu,
kl
crý
má
barv
a na
cho
vání
: červená
barv
a může
vés
t k
tom
u,
že m
é n;
akce
bud
ou přehn
ané
, an
iž b
ych
si t
oho
všim
nul.
12 H
ybný
výz
nam
I a
rev můžeme p
ocho
pit j
en z
a předpokladu
, že
pro
nás
barv
y přestanou
I ýl
do s
ebe uzav
řenými s
tavy
či
nepo
psat
elný
mi
kval
itam
i, j
ež m
á m
yslíc
í su
bjek
t pro
stě
kons
tato
vat,
pok
ud při
pust
íme
, že
barv
y ve
mně
zasa
hují
do urč
ité
celk
ové
skla
dby,
jíž
jsem
ada
ptov
án n
a sv
ět,
že m
ne
vyzý
vají
k n
ovém
u zp
ůsob
u, j
ak h
odno
tit,
a po
kud
na d
ruhé
str
aně př
esl
anem
e po
važo
vat m
otor
iku
za je
dnod
uché
vědomí m
ých př
ítom
ných
10
M. M
erle
au-P
onty
, Str
uktu
ra c
hová
ní,
str.
203
n.
II
K.
Gol
dste
in -
O.
Ros
enth
al,
Zum
Pro
blem
der
Wir
kung
der
Far
ben
Ol
l! de
n O
rgan
ism
us,
str.
23.
12
Tam
t.
263
Dru
há
část.
Vní
man
ý svět
či n
astá
vají
cích
změn m
ísta
a p
ojm
eme
ji ja
ko f
unkc
i, je
ž v
každ
ém
okam
žiku
ust
avuj
e m
á měřítka
veli
kost
i, ja
ko f
unkc
i, j
ež urč
uje
pro-
255
měnlivý
rozs
ah m
ého
bytí
ke svě
tu.
Mod
rá b
arva
je to
, co
si v
yžad
uje,
ab
ych
je p
ozor
oval
určitým způsobem
, co
lze
nah
mat
ávat
určitým p
o-24
4 hy
bem
méh
o po
hled
u. J
e to
urč
ité
pole
či
atm
osfé
ra n
abíd
nutá
pot
enci
m
ých
očí
a ce
lého
méh
o tě
la.
Zku
šeno
st b
arvy
zde
pot
vrzu
je a
čin
í sr
ozum
itel
ným
i ko
rela
ce, j
ež o
dhal
ila
indu
ktiv
ní p
sych
olog
ie. Z
elen
á ba
rva
se obe
cně
pova
žuje
za "z
klidňující"
barv
u. "Uzavře m
ne d
o se
be
a na
vodí
ve mně k
lid
," ř
ekla
jed
na p
acie
ntka
.13 A
Kan
dins
kij
prav
í: "N
ic p
o mně n
epož
aduj
e a
k ničemu mě n
evol
á."
V případě m
odré
se
zase
zdá
, ja
k p
raví
Goe
the,
že
"ust
upuj
e na
šem
u po
hled
u". N
aopa
k če
rven
á po
dle ně
j "p
roni
ká d
o ok
a". 1
4 Če
rven
á "m
ne d
rásá
", ž
lutá
zas
e "b
odá"
, pr
aví
jede
n Go
ldst
einů
v pa
cien
t. Obecně l
ze říc
i, ž
e na
jed
né
straně čer
vená
a ž
lutá
bar
va n
avoz
ují
"zku
šeno
st v
ytrž
ení,
pohy
bu,
kter
ý se
vzd
aluj
e od
středu"
, na
dru
hé stran
ě pa
k m
áme
mod
rou
a ze
le
nou
a zk
ušen
ost "
spoč
inut
í a soustředění".
ls V
yuži
tím s
labý
ch a
krá
tký
ch podnětů j
e m
ožné
odh
alit
veg
etat
ivní
a m
otor
ický
zák
lad
kval
it,
jeji
ch ž
ivot
ní v
ýzna
m. B
arva
se
ohla
šuje
ještě pře
dtím
, ne
ž ji
vid
íme.
M
áme
zkuš
enos
t ur
čité
ho těl
esné
ho p
osto
je,
kter
ý od
poví
dá právě j
í a přesně j
i určuje
: "V
mém
těle
doch
ází
k po
sunu
sho
ra dol
ů,
tedy
to
nemůže
být
zel
ená,
nýb
rž jedině
mod
rá.
Ale
já
ve sku
tečn
osti
žád
nou
mod
rou
nevi
dím
," p
raví
jed
na p
okus
ná o
soba
.16 A
jiná
zas
e: "
Sevř
el
jsem
zub
y, a
pod
le t
oho
vím
, že
je to
žlu
tá."
17 P
okud
pos
tupn
ě sí
lí svě
teln
ý po
dnět
, kt
erý měl zpo
čátk
u po
dpra
hovo
u ho
dnot
u, m
áme
nejp
rve
zkuš
enos
t ur
čité
připravenosti t
ěla,
a t
ento
počitek n
áhle
pokračuje
a "š
íří
se d
o vi
zuál
ní o
blas
ti".
18 K
dyž
se pozo
rně
dívá
m n
a sn
íh,
roz-
13
Tam
též,
str.
23
.
14 W
. Kan
dins
ky, F
orm
un
d F
arb
e in
der
Mal
erei
; J.
W.
Goe
the,
Far
ben
le
hre,
zej
m. o
ddíl
293
; cit
ují
K.
Gol
dste
in -
O.
Ros
enth
al, Z
um P
robl
em d
er
Wir
kun
g de
r F
arbe
n a
u! d
en O
rgan
ism
us.
IS
K.
Gol
dste
in -
O.
Ros
enth
al,
Zum
Pro
blem
der
Wir
kun
g de
r F
arb
en
au
! den
Org
anis
mus
, str.
23-
25.
16
H.
Wer
ner,
Unt
ersu
chun
gen
ube
r E
mpf
indu
ng u
nd
Em
pfin
den
, I,
str
. 15
8.
17
Tam
t.
18
Tam
t., s
tr. 1
59.
26
4
J. Pociťováni
I lád
á se
jeh
o zd
ánli
vá "bě
lost
" do
svě
ta odr
azů
a průhledných č
ástí
.
,'lc
jně
tak můžeme uvn
itř ur
čité
ho z
vuku
obj
evit
"m
ikro
mel
odii
" a
zvu-
1 ov
ý in
terv
al j
e je
n konečné z
form
ován
í ur
čité
ho napětí, k
teré
jsm
e m
.:jpr
ve z
akou
šeli
cel
ým tělem
.19 U
pok
usný
ch o
sob,
kte
ré z
trat
ily
s 'h
opno
st pře
dsta
vit
si určitou b
arvu
,je
mož
né tu
to s
chop
nost
obn
ovit
24
5
11111
, že
se před ně k
lado
u ja
kéko
li skutečné b
arvy
. Skutečná b
arva
25
6
II o
soby
vyv
olá
"kon
cent
raci
bar
evné
zku
šeno
sti"
,jež
jí u
mož
ní "
shro
m
áždi
t bar
vy v
e sv
ém o
ku" .
20 Urč
itou
kva
litu
je te
dy m
ožné
roz
pozn
at
podl
e ty
pu c
hová
ní, j
ež se
na
ni, n
a sa
mu
její
pod
stat
u zaměřuje
, m
no-
hl.:1
11 dř
íve
, než
se
tato
kva
lita
sta
ne sou
část
í ob
jekt
ivní
pod
ívan
é. Ja
kmi-
ll.: l
edy
mé
tělo
zau
jme
post
oj m
odré
bar
vy,
mám
kvazi-přítomnost
mod
ré. Neměli b
ycho
m s
e te
dy p
tát,
jak
a pr
oč z
íská
vá čer
vená
bar
va
v ' m
am ú
silí
či n
ásilí
, zel
ená
význ
am spočinutí či
klid
u. Měli b
ycho
m
s . z
novu
naučit
prož
ívat
tyt
o ba
rvy
tak,
jak
je p
roží
vá n
aše
tělo,
tedy
jll
ko k
onkr
ece
klid
u či
nás
ilí.
Kdy
ž pr
avím
e, ž
e če
rven
á ba
rva zv
ětšu
je
rozm
ach
naši
ch r
eakc
í, ne
měli
byc
hom
tím
rozumět,
že s
e zd
e je
dná
o dv
a od
lišn
é fa
kty,
počitek červené a
hyb
nou
reak
ci. J
e tř
eba
poch
opit
, J,
' če
rvená
bar
va s
vou
tkán
í, ji
ž ná
š po
hled
sle
duje
a k
níž
se př
i myk
á,
j . j
iž z
esíl
ením
naš
eho
hybn
ého
bytí.
Sub
jekt
poč
itku
nen
í ani
mys
lite
l,
ktt:r
ý za
znam
enáv
á určitou
kval
itu,
ani
netečné prostředí
, kt
eré
je k
va-
litou
zas
ažen
o či pozměněno, n
ýbrž
určitou p
oten
cí, j
ež s
e ro
dí s
polu
s j
istý
m existenčním prostředím
či s
e s
ním
syn
chro
nizu
je.
Vzt
ah m
ezi
lim, k
do poc
iťuj
e, a
tím
, co po
ciťu
je,
lze přirovnat
ke v
ztah
u m
ezi
spá-
, 'm
a je
ho s
pánk
em:
spán
ek s
e do
stav
í, k
dyž ur
čitý
vol
ní p
osto
j ná
hle
",vněj
šku přijme p
otvr
zení
, jež
očekával. J
á js
em p
omal
u a
hlub
oce
I' c
hal,
aby
ch přivo
lal
spán
ek, a
náh
le to
vyp
adá,
jako
by
má
ústa
byl
a sp
oje n
a s j
akou
si o
brov
skou
vně
jší
plíc
í, k
terá
vta
huje
a z
ase
vyde
chuj
e I ll
l1j d
ech
. P
evný
ryt
mus
dec
hu,
o kt
erý
jsem
pře
d ch
vílí
usi
lova
l, se
st
ane
mým
byt
ím.
Spá
nek,
na ně
jž j
sem
se
dopo
sud zaměřoval j
ako
lI li ur
čitý
význ
am, s
e ná
hle promění v
sit
uaci
, Podobně n
asta
vuji
svů
j
sluc
h č
i po
zoru
ji v
oče
kává
ní,
že s
e do
stav
í ně
jaký
sm
yslo
vý počitek,
(I
Iláhl
e se
smyslově v
ním
atel
né c
hápe
méh
o sl
uchu
či
méh
o po
hled
u.
I' t:n
echá
vám
část
svéh
o tě
la, či d
okon
ce c
elé
své
tělo o
nom
u ch
vění
I')
H. W
erne
r, O
ber
die
Aus
prag
ung
von
Tong
esta
lten
.
II
1-1.
Wer
ner,
Unt
ersu
chun
gen
uber
Em
pfin
dung
un
d E
mpf
inde
n,
I, st
r.
lúO
.
265
Dru
há
čás
t. V
ním
aný svě
t
a vyplňování p
rost
oru,
jím
žje
mod
rá či červená b
arva
. Je
to něco
, jako
když
svá
tost
nej
en s
ymbo
lizu
je s
mys
ly v
ním
atel
ným
chl
ebem
a v
ín '
III
úkon
Mil
osti
, ný
brž
je n
adto
skutečnou přítomností B
oha,
dáv
á jí
pře
býva
t na
jedn
om místě v
pro
stor
u a předává
ji těm,
kteří, js
ou-l
i vnitřJ1l'
připraveni, přijímají vysvěcený c
hléb
. Podobně m
á to
, co
pociťuj
el1l
,
neje
n hy
bný
a ži
votn
í vý
znam
, ný
brž
doko
nce
není
ničím j
iným
n ,~
, 24
6 právě určitým způsobem, ja
k bý
t ke světu,jenž s
e ná
m n
abíz
í zje
dnoh
o 2
57
bo
du v
pro
stor
u. N
aše
tělo
, je-
Ii t
oho
scho
pno,
přejímá a
ber
e na
seb
e te
nto způsob b
ytí. Počitek
je p
ak d
oslo
va c
omm
unio
.
[§ 4
. Vědomí j
e vnořené d
o smyslově v
ním
atel
ného
] Z
toh
o hl
edis
ka j
e ny
ní m
ožné
dát
poj
mu
"sm
ysl"
hod
notu
, ji
ž m
tl in
tele
ktua
lism
us u
pírá
. Pra
ví to
tiž:
můj počitek a
můj v
jem
moh
ou b
ýl
označeny,
a te
dy m
ohou
být
pro
mne
pou
ze t
ehdy
, kd
yž j
sou počit
ke
m a
vje
mem
něčeho -
například počitkem m
odré
či červené
barv
y vj
emem
sto
lu č
i ži
dle.
Mod
rá n
ebo červená
barv
a ne
ní n
evys
lovi
tel
nou
zkuš
enos
tí, j
iž p
roží
vám
, kd
yž s
ní
splý
vám
vje
dno,
stůl
či ž
idle
ne
ní p
omíj
ivým
jeve
m v
ydan
ým n
a m
ilos
t a n
emil
ost
mém
u po
hled
u.
Předmět s
e určuje právě a
jen
jako
jsou
cno,
kte
ré m
ohu
iden
tifi
kova
t napříč otevřenou řadou m
ožný
ch z
kuše
nost
í. E
xist
uje
pouz
e pr
o su
bje
kt, k
terý
tak
ovou
ide
ntif
ikac
i vy
koná
vá.
Byt
í jes
t pou
ze p
ro někoho
, kd
o je
sch
open
od něho z
aujm
out o
dstu
p, a
kdo
je
tedy
sám
nap
rost
o m
imo
bytí
. T
ímto
způsobem s
e su
bjek
tem
vní
mán
í st
ává
duch
. P
oje
m "
smys
l" j
e pa
k ji
ž ne
mys
lite
lný
. P
okud
pla
tí,
že vidět č
i sl
yšet
zn
amen
á vy
man
it s
e z
impr
ese
a za
poji
t ji
do
myš
lení
, te
dy přestat
být
a začít
pozn
ávat
, pa
k je
abs
urdn
í říci,
že v
idím
na
vlas
tní oči
či
slyš
ím n
a vl
astn
í uš
i . M
é oči
a uš
i js
ou t
otiž
ještě světská j
souc
na,
kter
á ja
ko t
akov
á ne
moh
ou vytvořit před světem z
ónu
subj
ekti
vity
, z
níž
by b
yl viděn č
i sl
yšen
. K
dyž
ze s
vých
očí a
uší
učiním n
ástr
oje
svéh
o vn
ímán
í, n
emoh
u ji
m d
okon
ce a
ni v
yhra
dit s
chop
nost
poz
náva
t, neboť p
ojem
"ná
stro
j" j
e dvojznačný:
jsou
to n
ástr
oje
pouz
e ve
vzt
ahu
k tělesnému v
zruc
hu,
ale
nejs
ou t
o ná
stro
je v
ním
ání
sam
otné
ho.
Nen
í ni
c uprostřed
mez
i by
tím
v sobě a
byt
ím p
ro s
ebe.
Pro
tože
mýc
h smyslů j
e ví
ce,
nem
ohou
sm
ysly
být
mno
u sa
mým
, a
tedy
moh
ou b
ýt
jedině předměty. Říkám s
ice,
že
mé
oči
vidí
, m
á ru
ka s
e do
týká
, m
á no
ha b
olí,
ale
tyt
o na
ivní
výr
azy
nevyjadřují
mou
skutečnou z
kuše
no
st.
Inte
rpre
tují
ji způsobem, k
terý
ji
vzda
luje
od
její
ho původního
266
1. Pociťování
ubje
ktu
. V
ím,
že s
větlo
dopa
dá d
o m
ých
očí ,
že
k do
tyku
doc
hází
pros
třednictvím kůže
, že
bota
tlačí m
ou n
ohu
, a p
roto
roz
ptyl
uji
vjem
y,
kl r
é patří
mé
duši
, do
své
ho t
ěla,
umísťuji
vním
ání
do v
ním
anéh
o.
To j
e vš
ak p
ouze
pro
stor
ová
a časová s
topa
aktů vědomí.
Kdy
ž na
ně
I ohl
ížím
zevnitř
, na
cház
ím j
edno
jed
iné
pozn
ání,
kte
ré n
emá
žádn
é m
ísto
, na
cház
ím j
ednu
duš
i be
z částí. Z
de n
ení
žádn
ý ro
zdíl
mez
i m
yšle
ním
a v
ním
áním
, stejně j
ako
není
roz
díl
mez
i viděním
a sl
y-~
'ním
. -Můžeme přistoupit
na t
ento
úhe
l po
hled
u? J
e-li
pra
vda,
že
n'v
idím
očima
, jak
to, ž
e js
em s
i tét
o pr
avdy
nik
dy n
evši
ml?
-C
ožpa
k 24
7 js
em nevěděl
, co říkám?
Což
pak
jsem
nepřemýšlel
? A
le j
ak js
em m
ohl
258
lflkt
o ne
mys
let?
Jak
moh
lo zůstávat
proh
líže
ní s
i m
yslí
, ta
to o
pera
ce
mé
vlas
tní
mys
li, s
kryt
o mně s
amém
u, v
ždyť m
á m
ysl j
e ex
def
init
ione
U
m, čím
je p
ro s
ebe?
Má-
li s
i re
flex
e za
slou
žit
své
jmén
o, t
edy
má-
-Ii
být
pokr
okem
směrem k
pravdě
, nemůže s
e om
ezit
na n
ahra
zení
.i '
dnoh
o po
hled
u na
svět
jiný
m,
nýbr
ž ná
m m
usí
uk
ázat
,jak
je n
aivn
í po
hled
na svět z
ahrn
ut a
překonán
v po
hled
u re
flek
tova
ném
. K
tom
u,
uby
refl
exe
moh
la p
ojím
at s
amu
sebe
jak
o začátek,
mus
í vy
jasn
it n
ere
fl ekt
ovan
é, p
o němž přichází, a
uká
zat j
eho
mož
nost
. Řekneme-Ii,
že t
ím, k
do m
yslí
mne
sam
a ja
ko s
ituo
vané
ho v
těle
a na
dané
ho pěti
smys
ly, j
sem
stá
le t
ýž j
á, je
to j
en v
erbá
lní řešení p
robl
ému
. Já,
kte
rý
I ro
vádí
m r
efle
xi,
se n
emoh
u ro
zpoz
nat
ve vtěleném
Já. V
tělení t
edy
".lls
tává
z p
odst
atný
ch důvodů
iluz
í, přičemž n
echá
pem
e, j
ak je
tat
o ilu
ze m
ožn
á. J
e třeba, a
bych
om z
poch
ybni
li a
ltern
ativ
u by
tí pr
o se
be
II b
ytí
v sobě
, kte
rá u
vrhu
je "
smys
ly"
do světa předmětů
a od
pout
ává
subj
ekti
vitu
jako
žto
abso
lutn
í ne
-byt
í od
jaké
hoko
li b
ytí
v těle. Aprávě
lo činíme
, kdy
ž de
finu
jem
e počitek
jako
koe
xist
enci
či
jej přirovnáme
k přijímání
svát
osti
. Počitek
mod
ré b
arvy
nen
í po
znán
ím či
klad
ením
ur
čitéh
o qu
ale,
jež
by
bylo
ide
ntif
ikov
atel
né napříč
všem
i zk
ušen
ost-
mi,
kter
é s
ním
činím, stejně j
ako
je g
eom
etro
va k
ružn
ice
táž
v Paříži
i v T
okiu
. Počitekje jistě
inte
ncio
náln
í, tj
. nespočívá
sám
v sobě
jako
v
c, n
ýbrž
na něco míří
a značí něco v
íce
než
sebe
sam
a. A
však
to, n
ač
sc zaměřuje, r
ozpo
znáv
ám s
píše
pos
lepu
dík
y to
mu
, že
mé tělo je
s tí
m
dLI věrně o
bezn
ámen
o. Počitek s
e ne
kons
titu
uje
v úp
lné
zřetelnosti, j
e ".n
ovuk
onst
ituo
ván
či z
novu
ucho
pová
n po
moc
í vědění,
kter
é zů
stá-
vá i
mpl
icit
ní a
pon
echá
vá m
u je
ho neprůhlednost a
jeh
o ha
ecce
itas.
Počitekje i
nten
cion
ální
pro
to, ž
e v
tom
, co
pociťuji
smys
ly, n
aléz
ám
návr
h určitého r
ytm
u ex
iste
nce
-ab
dukc
i či a
dduk
ci -
, a
prot
o,
že
když
tom
uto
návr
hu v
yhov
uji
a vk
louz
nu d
o fo
rmy
exis
tová
ní,
jež
267
Dru
há
čás
t.
Vní
man
ý svět
mi j
e tí
mto
nav
rhov
ána,
vzt
ahuj
i se
k nějakému vnějšímu
jsou
cnu,
ať
už p
roto
, ab
ych
se m
u ot
evře
l, č
i se
pře
d ní
m uzavřel.
Pok
ud k
vali
ty
kole
m s
ebe vyzařují určitý způsob e
xist
ován
í, p
okud
maj
í uh
ranč
i
vou
moc
a t
o, c
o js
me před c
hvíl
í na
zval
i sv
átos
tní
hodn
otou
, pa
k je
n dí
ky t
omu,
že po
ciťu
jící
sub
jekt
je n
ekla
de ja
ko předměty, n
ýbrž
s
nim
i sy
mpa
tizu
je, či
ní j
e sv
ými
a na
cház
í v
nich
svů
j ch
vilk
ový
záko
n. Upřesněme t
o. T
en,
kdo
smys
ly poc
iťuj
e, a
to,
co
vním
á, n
e-24
8 st
ojí vů
či sob
ě ja
ko d
va n
avzá
jem
vně
jší čl
eny
vzta
hu. Počitek
není
vp
ádem
sm
ysly
vní
mat
elné
ho d
o to
ho,
kdo
poci
ťuje
. B
arva
se
opír
á 25
9 o můj p
ohle
d, t
var předmětu s
e op
írá
o po
hyb
mé
ruky
či
spíš
e můj
pohl
ed s
e sp
ojuj
e s
barv
ou,
má
ruka
s tí
m,
co j
e na
věci
tvrd
é a měk
ké, a
v t
éto výměně m
ezi
subj
ekte
m počitku a
tím
, co
pociťuje, n
ení
mož
né říc
i, ž
e je
dna
stra
na půs
obí
a dr
uhá př
ijím
á pů
sobe
ní,
že je
dna
stra
na d
ává
smys
l dr
uhé.
Sm
ysly
vní
mat
elné
je
bez
méh
o pá
trav
ého
pohl
edu
či z
koum
ajíc
í ru
ky a
pře
dtím
, ne
ž se
s n
ím m
é tě
lo s
ynch
ro
nizu
je, j
en neurčitým p
opud
em.
"Kdy
ž se
pok
usná
oso
ba s
naží
uči
nit
zkuš
enos
t s určitou b
arvo
u, tře
ba s
mod
rou,
a při
tom
se p
okou
ší u
vést
sv
é tě
lo d
o po
stoj
e, k
terý
odp
ovíd
á červené, v
ede
to k
vni
třní
mu b
oji,
ke s
vého
dru
hu kře
či,
jež
pom
ine,
jak
mil
e za
ujm
e tě
lesn
ý po
stoj
, kt
erý
odpo
vídá
mod
ré."
21 Podobně i
to,
co
vzápětí
budu
smyslově
vním
at,
stav
í m
é tě
lo pře
d sv
ého
druh
u ne
jasn
ý pr
oblé
m.
Je tře
ba,
abyc
h na
lezl
pos
toj,
kte
rý v
ním
aném
u te
prve
pos
kytn
e pr
ostř
edek
, aby
se
blí
že určilo
a st
alo něčím m
odrý
m, j
e tř
eba,
aby
ch n
ašel
odpověď
na špatně
form
ulov
anou
otá
zku.
A pře
ce t
ak čin
ím j
en d
íky
tom
u, ž
e js
em jí
m b
yl p
odní
cen
. Můj p
osto
j sá
m o
sob
ě m
ne n
ikdy
nep
řimě
je
k to
mu,
aby
ch o
prav
du vid
ěl m
odro
u či
se
opra
vdu
dotý
kal
tvrd
ého
povr
chu.
Sm
ysly
vní
mat
elné
mi
vrac
í to
, co
jse
m m
u půjčil,
avša
k já
jsem
to o
bdrž
el o
d něj
. K
dyž
hled
ím n
a m
odro
u ob
lohu
, ne
stoj
ím
před n
í jak
o ně
jaký
mim
o světský
subj
ekt,
nevl
astn
ím ji
svý
m m
yšle
ní
m,
nepr
ostí
rám
pře
d ní
svo
u id
eu m
odré
, kt
erá
by m
i od
hali
la je
jí
taje
mst
ví,
nýbr
ž od
evzd
ávám
se
jí, nořím s
e do
tét
o zá
hady
, on
a "s
e m
yslí
ve mně"
,jsem o
bloh
a sa
ma,
kte
rá s
e sh
roma
žďuj
e, u
sebí
rá a
jme
se e
xist
ovat
sam
a pr
o se
be,
mé vědomí j
e za
hlce
no t
outo
nezměrnou
modř
í. -
Avš
ak o
bloh
a ne
ní d
uch,
a m
á te
dy vůbec něj
aký
smys
l tv
rdi
t, ž
e ex
istu
je s
ama
pro
sebe
? -Zeměpiscovo a
ast
rono
mov
o ne
be
21
Tam
t., s
tr.
158
.
268
I. Pociťování
neex
istu
je p
ro s
ebe.
Avš
ak o
vní
man
ém č
i sm
ysly
cítěném n
ebi,
TI
bi,
kter
é se
opí
rá o
můj p
ohle
d, j
enž
jím
pře
létn
e a
zaby
dlí
se
11
m,
o to
mto
prostředí vyznačujícím s
e ji
stým
živ
otní
m chvěním
,
"si
mé tě
lo o
svoj
uje,
můžeme říci,
že
exis
tuje
pro
seb
e. Můžeme to
'i
v to
m s
mys
lu,
že n
eses
tává
z vůč
i sobě n
avzá
jem
vně
jšíc
h čá
stí,
" ka
ždá
část c
elku
je
"cit
livá
" na
to,
co
se děj
e ve
vše
ch o
stat
ních
I
"dy
nam
icky
je
zná"
.22
A p
okud
jde
o s
ubje
kt poč
itku
, ne
ní vůbec
I 'b
a, a
by b
yl čis
tou
nico
tou
bez
jaké
koli
zem
ské
tíže.
Něco t
ako-
ho b
y by
lo n
ezby
tné
pouz
e za
předpokladu, ž
e by
sub
jekt
měl b
ýt
I tkož
to k
onst
ituu
jící
vědomí přítomný v
šude
nar
áz,
že b
y měl b
ýt
249
I (
xten
zivn
í s
bytí
m a
mys
let
prav
du u
nive
rsa.
Avš
ak p
odív
aná,
již
n
,bíz
í vn
ímán
í, n
ení či
stým
byt
ím.
Pok
ud j
i be
ru pře
sně
tak,
jak
ji
i Hm
, je
okam
žike
m v
mém
ind
ivid
uáln
ím pří
běhu
. P
roto
že poč
itek
26
0
I \ zn
ovuk
onst
itucí
, pak
pře
dpok
ládá
, že
se v
e mně n
achá
zejí
usa
zeni
ny
fl 'dchůdné k
onst
ituce
. Ja
kožt
o smyslově v
ním
ajíc
í su
bjek
t jse
m n
abit
p
iroz
eným
i sc
hopn
ostm
i a
jsem
prv
ní,
kdo
nad
tím ž
asne
. Nej
sem
I'
ly,
jak
pra
vil
Heg
el,
"trh
lina
v b
ytí"
,23 n
ýbrž
dut
ina,
záh
yb,
kter
ý , v
ytvoř
il a
může s
e za
se z
arov
nat.
24
[§ 5
. O
becn
ost a
zvl
áštn
ost "smyslů"
.
Sm
ysly
jsou
"po
le"]
I.us
tav
me
se u
toh
oto
bodu
. Ja
k js
me
se vůbec m
ohli
vym
anit
z a
lI '
rnat
ivy
bytí
pro
sebe
a b
ytí
v sobě? J
ak může b
ýt p
erce
ptiv
ní vědo
mf
zahl
ceno
svý
m předmětem? N
a zá
klad
ě čeho můžeme o
dliš
ovat
m
yslo
vé vědomí a
vědomí i
ntel
ektu
ální
? Je
to
mož
né p
roto
, že
(1)
I
l~dé
vním
ání
se o
dehr
ává
v at
mosf
éře
obec
nost
i a
dává
se
nám
jako
tll
onym
ní.
Nem
ohu
říci
, že
já v
idím
mod
rou
barv
u či o
bloh
u ve
ste
jn
m s
mys
lu,
v němž p
raví
m, ž
e já
rozu
mím
tét
o kn
ize,
či
doko
nce
se
2 W
. K
ohle
r, D
ie p
hysi
sche
n G
esta
/ten
, st
r. 18
0.
1 V
ýraz
"tr
hlin
a v
bytí
" (J
e tr
ou d
ans
l'etr
e) s
e u
Heg
ela
podl
e vš
eho
II 'n
achá
zí.
Pod
obný
obr
at p
ouží
vá J
.-P.
Sar
tre
(le
trou
de
l'et
re).
Viz
J.-
P.
,'flr
lre,
Byt
í a
nico
ta, s
tr.
123,
701
. -P
ozn
. pře
kl.
" Ji
nde
jsm
e př
edve
dli
, že
vědomí vid
ěné zv
nějš
ku nemůže
být č
istým
h tím
pro
seb
e (M
. Mer
leau
-Pon
ty, S
truk
tura
cho
vání
, st
r. 21
8 nn
.). Zač
ínám
e
Illlh
líže
t, ž
e an
i s vědomím n
ahlí
žený
m zevnitř t
o ne
bud
e ji
né.
269
Dru
há
čás
t. V
ním
aný svět
rozh
oduj
i zasvětit
svůj
živo
t m
atem
atic
e. M
é vn
ímán
í i t
ehdy
, kd
yž
je
nahl
ížím
zevnitř
, vy
jadř
uje
dano
u si
tuac
i: v
idím
mod
rou
barv
u pr
oto,
že
jse
m c
itli
vý n
a ba
rvy.
-O
sobn
í vý
kony
nao
pak
situ
aci vy
tvář
ejí
:
jsem
mat
emat
ikem
, pr
otož
e js
em s
e ro
zhod
l, ž
e jí
m b
udu.
Kdy
bych
te
dy cht
ěl pře
sně vyj
ádři
t pe
rcep
tivn
í zk
ušen
ost,
měl b
ych
říci,
že
takh
le s
e to
ve mně v
ním
á, n
ikol
i, ž
e já
vní
mám
. K
aždý
počitek v
sob
č
nese
zár
odek
snu
či odosobnění
, ja
k to
zak
ouší
me
v to
m z
vláš
tním
om
ámen
í, d
o něhož
nás počit
ek u
vrhn
e te
hdy,
kdy
ž se
naš
e pr
ožív
áni
odeh
rává
opr
avdu
na
jeho
úro
vni.
Poz
nání
mne
zaj
isté
poučuje
, že
počitek b
y se
ned
osta
vil
bez
adap
tace
méh
o tě
la,
že nap
říkl
ad b
ez
pohy
bu m
é ru
ky b
y ne
došl
o k ur
čité
mu d
otyk
u. A
však
tat
o či
nnos
t se
od
víjí
na
peri
feri
i m
ého
bytí
. M
é vědomí, ž
e js
em o
prav
du s
ubje
kte
m s
vého
poč
itku
, ne
ní o
nic
intenzivněj
ší n
ež vědomí m
ého
zroz
eni
či s
mrt
i. A
ni m
é zr
ozen
í, a
ni m
á sm
rt s
e m
i ne
moh
ou j
evit
jak
o m
é zk
ušen
osti
, neboť k
dyby
ch j
e ta
kto
mys
lel,
pře
dpok
láda
l by
ch,
že
exis
tuji
i před z
roze
ním
neb
o po
sm
rti,
abyc
h je
moh
l za
kusi
t, a
tedy
by
ch vůbec n
emys
lel
své
zroz
ení
či s
vou
smrt
. -
Moh
u uc
hopi
t se
be
250
sam
a po
uze
jako
,ji
ž zr
ozen
ého"
a "je
ště
žijí
cího
", m
ohu
ucho
pit
své
zro
zení
a s
vou
smrt
jak
o předosobní h
oriz
onty
: ví
m,
že s
e lid
é ro
dí a
um
íraj
í, n
emoh
u vš
ak p
ozna
t sv
é zr
ozen
í a
svou
sm
rt.
Kaž
dý
poči
tek
je pří
sně
vzat
o pr
vní,
posl
ední
a j
edin
ý sv
ého
druh
u,
a te
dy
261
je z
roze
ním
a s
mrt
í. S
ubje
kt,
kter
ý je
j za
kouš
í, zač
íná
a končí
s ní
m.
Pro
tože
sub
jekt
nemůže ž
ít před s
ebou
sam
ým a
ni s
ebe
sam
a př
eží
t,
jeví
se po
čite
k sobě s
amém
u nutně v
pro
stře
dí o
becn
osti
, po
vstá
vá
z ob
last
i, v
níž
jse
m ješ
tě n
ebyl
seb
ou, pa
tří
ke s
mys
lovo
sti,
kte
":'
mu předcház
ela
a kt
erá
jej př
ež
ije,
podobně
jako
mé
zroz
ení
a m
Íl sm
rt patří k
ano
nym
ní nat
ali
tě a
mor
tali
tě.
Skr
ze počitek u
chop
uji
na o
kraj
i sv
ého
osob
ního
živ
ota
a sv
ých
vlas
tníc
h ak
tů ž
ivot
vědomi
jako
dan
ost,
z n
íž p
ovst
ávaj
í, u
chop
uji
živo
t sv
ých
očí,
svý
ch r
ukou
, sv
ých
uší j
ako
jedn
otli
vá přirozená J
á. P
okaž
dé k
dyž
zako
uším
nějaký
poči
tek
, za
kouš
ím,
že s
e tý
ká n
ikol
i m
ého
vlas
tníh
o by
tí,
toti
ž by
tí,
za něž j
sem
zodpovědný a
o němž r
ozho
duji
, ný
brž nějakého j
inéh
já
, kte
ré s
e ji
ž ro
zhod
lo p
ro svě
t, k
teré
se
již ot
evře
lo některým z
jeh
aspektů a
syn
chro
nizo
valo
se
s ni
mi.
Mez
i m
ým počitkem a
mn
OH
se n
achá
zí m
ocná
vrs
tva původně n
abyt
ého
vědění
, je
ž znemožňuje,
aby
má
zku
šeno
st b
yla sobě s
amé
zřejmá.
Zak
ouší
m počitek j
ako
mod
alitu
obe
cné
exis
tenc
e, e
xist
ence
již za
svěc
ené
hm
otné
mu
svět
u.
exis
tenc
e, je
ž tr
ysk
á sk
rze
mne
, ani
ž by
ch j
á by
l jej
ím původcem
. (
270
I. Pociťování
Poči
tek může
být
ano
nym
ní j
en d
íky
tom
u, ž
e je
čás
tečn
ý. Č
lově
k,
kter
ý vi
dí,
a člověk,
kter
ý se
dot
ýká,
to n
ejse
m pře
sně
vzat
o já
sám
, pr
otož
e vi
dite
lný
a hm
atat
elný
svě
t ne
jsou
světem
vcel
ku.
Kdy
ž v
idím
nějaký předmět
, vž
dy z
akou
ším
, že
se
bytí
nas
kýtá
ješ
tě m
imo
to, c
o ak
tuál
ně v
idím
, ne
jen
vidi
teln
é by
tí,
nýbr
ž by
tí h
mat
atel
né č
i za
chy
litel
né s
luch
em -
a ne
jen
smys
lové
byt
í, ný
brž
hlou
bka př
edmě
tu,
již
úplně
nevy
stih
ne ž
ádný
sm
yslo
vý v
zore
k. A
kor
elativně
s tí
m a
ni j
á ne
jsem
cel
ý v
žádn
ém z
těc
hto úk
onů.
Zůs
táva
jí p
ro m
ne o
kraj
ové,
od
víje
jí s
e přede
mno
u. J
á, k
teré
vid
í, či j
á, k
teré
sly
ší, j
e sv
ým způ
sobe
m s
peci
aliz
ovan
é já
, důvěrně o
bezn
ámen
é s
pou
ze je
dnou
výsečí
bytí.
Ovš
em d
íky
tom
u po
hled
a r
uka
doká
žou
odha
dnou
t, ja
ký p
ohyb
upřesní
vjem
, a
tím
pro
kážo
u te
n ty
p předvědění
, dí
ky němuž s
e je
ví
jako
součást a
utom
atis
mu.
-T
yto dv
ě m
yšle
nky můžeme s
hrno
ut tí
m,
že řek
neme
: ka
ždý po
čitek
nále
ží urč
itém
u po
li. Řekneme-li,
že
mám
zo
rné
pole
, pa
k tí
m p
raví
me,
že
na základě s
vého
pos
tave
ní m
ám pří-
stup
a j
sem
otevřen vůč
i ur
čité
mu s
ysté
mu
jsou
cen,
tot
iž v
idit
elný
ch
251
jso
ucen
, že
jso
u m
ému
pohl
edu
k di
spoz
ici
bez
jaké
hoko
li ú
silí
, jež
by
ch m
usel
vyn
aklá
dat,
na základě
jaké
si původní s
mlo
uvy
a dí
ky
daru
přírody.
Pra
vím
e tí
m,
že vid
ění
je pře
doso
bní
-a zá
rove
ň tí
m
lvrd
íme,
že
je v
ždy
omez
ené,
že
kole
m m
ého
aktu
ální
ho v
idění s
e na
cház
í ho
rizo
nt neviděných
, či
dok
once
nev
idit
elný
ch věc
í. Vid
ění
je m
yšle
ní podřízené urč
itém
u po
li,
a pr
ávě
tom
u říkáme s
mys
l. K
dyž
262
prav
ím, ž
e m
ám s
mys
ly a
dík
y ni
m m
ám přístup k
e sv
ětu,
nes
tal j
sem
se
obě
tí záměny, n
eple
tu s
i ka
uzál
ní m
yšl
ení
a re
flex
i, a
le je
n vyjadřuji
luto
pra
vdu
, k n
íž c
elis
tvá
refl
exe nu
tně
dosp
ívá:
dík
y to
mu
, že
sdíl
ím
luté
ž př
iroz
enos
t, j
sem
sch
open
nal
ézt
smys
l ur
čitých as
pekt
ů by
tí,
aniž
byc
h ji
m je
j sá
m udě
lil
kons
titu
ujíc
ím v
ýkon
em.
[§ 6
. M
noho
st smy
slů.
Jak
ji i
ntel
ektu
alis
mus
překonává a
proč j
e op
roti
em
piri
smu
v pr
ávu.
Proč v
šak
refl
exiv
ní a
nalý
za zůstává a
bstr
aktn
í. A
prio
ri a
emp
irič
no.
]
Spo
lu s
rozl
išen
ím smyslů a
roz
umov
ého
pozn
ání j
e m
ožné
zdů
vodn
it,
pro
č od
lišu
jem
e je
dnot
livé
sm
ysly
. In
tele
ktua
lism
us n
emlu
ví o
sm
yle
ch, n
eboť poč
itky
a s
mys
ly s
e po
dle něj
obj
evuj
í až
teh
dy, k
dyž
se
vrac
ím k
e ko
nkré
tním
u ak
tu p
ozná
ní, a
bych
jej
anal
yzov
al.
Pak
v něm
271
252
263
Dru
há
čás
t. V
ním
aný sv
ět
rozl
iším
nah
odil
ou l
átku
a n
utno
u fo
rmu.
Lát
ka j
e vš
ak je
n i
deál
ním
m
omen
tem
, a
niko
li oddělitelným p
rvke
m c
elko
vého
akt
u.
Sm
ysly
te
dy n
eexi
stuj
í, n
ýbrž
pou
ze vědomí. I
ntel
ektu
alis
mus
tak
například
odm
ítá
klás
t sl
avný
pro
blém
, jak
sm
ysly
při
spívají
ke z
kuše
nost
i pr
ost
oru,
pro
tože
sm
yslo
vé k
vali
ty a
sm
ysly
jak
ožto
mat
érie
vědomí n
em
ohou
mít
pro
stor
ve
svém
vla
stni
ctví
. P
rost
or je
toti
ž obecně f
orm
a ob
jekt
ivit
y a ko
nkré
tně
pak pr
ostř
edek
, dí
ky němužje vůbec vědomí
kval
ity
mož
né.
Pok
ud b
y počitek
neby
l počitkem něčeho, b
yl b
y ni
co
tou po
čitk
u. "Něco" v
nejobecnějším s
mys
lu, například
ve s
mys
lu
urči
tých
kva
lit,
se
rýsu
je v
ner
ozli
šené
mas
e im
pres
í po
uze
tehd
y,
kd
yžj
e po
čite
k vz
taže
n k perspektivě
a pr
osto
rově
usp
ořád
án.
Maj
í-Ii
ná
m t
edy
smys
ly p
osky
tnou
t př
ístu
p k ně
jaké
podobě b
ytí,
tj.
poku
d to
vůbec j
sou
sm
ysly
, pa
k js
ou v
šech
ny p
rost
orov
é. A
se
stej
nou
nut
nost
í pl
atí,
že
se v
šech
ny o
teví
rají
ste
jném
u pr
osto
ru, j
inak
by
smys
lo
vá js
oucn
a, s
nim
iž n
ás s
poju
jí, e
xist
oval
a po
uze
pro
ten
smys
l, p
od
kter
ý sp
adaj
í -po
dobn
ě ja
ko přízraky, k
teré
se
zjev
ují
pouz
e v
noci
. Jsoucnům b
y sc
háze
la p
lnos
t by
tí.
Nem
ohli
byc
hom
opr
avdu
mít
vě
dom
í js
ouce
n, tj
. kl
ást j
e ja
ko o
prav
dová
jsou
cna.
Pro
ti t
éto
dedu
kci
se e
mpi
rism
us n
adar
mo
snaž
il p
ouka
zova
t na
fak
ta. Například c
hce
ukáz
at,
že h
mat
sám
o sob
ě ne
ní p
rost
orov
ý, t
ím,
že u
nev
idom
ých
či
v případech d
ušev
ní s
lepo
ty h
ledá
čistou
takt
ilní
zku
šeno
st a
uka
zuje
, že
nen
í pr
osto
rově
čle
něna
. O
všem
tyto
exp
erim
entá
lní důkazy pře
d
pokl
ádaj
í to
, co
maj
í pr
okáz
at. Vždyť j
ak můžeme vědět,
že s
lepo
ta
a du
ševn
í sl
epot
a ze
zku
šeno
sti
paci
enta
ode
bral
y po
uze
"viz
uáln
í da
ta"
a ne
zasá
hly
také
do
stru
ktur
y je
ho ta
ktil
ní z
kuše
nost
i? E
mpi
ris
mus
pov
ažuj
e za
hot
ovou
dan
ost
onu
prvn
í hy
poté
zu,
a po
uze
pod
tout
o po
dmín
kou může m
ít zmíněné f
aktu
m z
ásad
ní v
ýzna
m.
Avš
ak
právě t
ím p
ostu
luje
odd
ělen
í m
ezi
smys
ly,
kter
é měl t
eprv
e do
káza
t.
Přes
něji
řečeno:
poku
d připustím, ž
e pr
osto
r původně n
álež
í zr
aku
a od
tud přechá
zí d
o hm
atu
a da
lšíc
h sm
yslů
, a
plat
í-li
, že
u dospělého
člověka n
achá
zím
e, j
ak s
e zd
á, t
akti
lní
zkuš
enos
t pr
osto
ru,
mus
ím
přip
usti
t přinejmenším t
o, ž
e "čistá t
akti
lní
data
" js
ou
přemístěna
a překryta z
kuše
nost
í vi
zuál
ního
původu, ž
e vs
tupu
jí d
o ce
lkov
é zk
uše
nost
i, v
níž
jso
u n
akon
ec n
eroz
liši
teln
á. A
však
jaký
m p
ráve
m v
tét
o zk
ušen
osti
dospělého člo
věka
vyčleňujeme "
takt
ilní
" vk
lad?
Nen
í to
sp
íše
tak,
že
"čis
tý t
akti
lní po
čite
k",
kter
ý hl
edám
, kd
yž s
e ob
rací
m
k ne
vido
mým
, je
vel
mi
zvlá
štní
m t
ypem
zku
šeno
sti,
kte
rý n
emá
nic
společného s
cel
kový
m f
ungo
vání
m h
mat
u a
nija
k ná
m nepomůže při
272
1. Pociťování
rozb
oru
celk
ové
zkuš
enos
ti?
Otá
zku
pros
toro
vost
i smyslů n
elze
roz
ho
dnou
t in
dukt
ivní
met
odou
a předvedením "faktů" -
např
íkla
d ne
pr
osto
rové
ho h
mat
u u
nevi
dom
ých.
Ten
to f
akt j
e to
tiž tř
eba
inte
rpre
to
vat.
Zda
na ně
j po
hlíž
íme právě
jako
na význačný f
akt,
kter
ý od
halu
je
sam
otno
u po
dsta
tu h
mat
u, č
i ja
ko n
a ak
cide
ntál
ní f
akt,
kter
ý vyjadřuje
spec
ific
ké v
last
nost
i hm
atu
stiž
enéh
o ch
orob
ou,
zále
ží v
ždy
na pře
d
stavě,
již
mám
e o
smys
lech
obecně a
o j
ejic
h vz
tahu
v c
elko
vém
vědomí. P
robl
ém t
ak o
prav
du s
padá
do
kom
pete
nce
refl
exe,
a n
ikol
i zk
ušen
osti
v p
ojet
í em
piri
ků,
což
je t
aké
poje
tí těc
h vě
dců,
kte
ří s
ní
o ab
solu
tní ob
jekt
ivit
ě. Můžeme t
edy
práv
em a
pri
ori
říci,
že
všec
hny
smys
ly j
sou
pros
toro
vé.
Pok
ud s
e za
mýš
lím
e na
d tí
m,
co j
e to
sm
ysl,
m
usím
e ot
ázku
, kte
rý z
e smyslů n
ám d
ává
pros
tor,
pov
ažov
at z
a ne
sm
ysln
ou. N
icméně j
sou
zde
mož
né d
va d
ruhy
ref
lexe
. P
rvní
z n
ich
-in
tele
ktua
list
ická
ref
lexe
-si
ber
e za
tém
a předmět a
vědomí
, přičemž
,
řcče
no k
anto
vský
m o
brat
em,
je "př
evád
í na
poj
em".
Předmět j
e pa
k po
jat j
ako
to,
co j
est,
a t
edy
to,
co j
est
pro
všec
hny
a pr
ovžd
y (b
yť
jcn
jako
pom
íjiv
á ep
izod
a, o
níž
vša
k bu
de v
ždy
prav
da,
že v
obj
ek
livní
m čas
e ex
isto
vala
). Vědomí, j
ež s
e st
ává
tém
atem
ref
lexe
, jes
t ex
iste
ncí
pro
sebe
. S
pom
ocí
této
pře
dsta
vy o
vědomí a
předmětu s
e pa
k sn
adno
uká
že,
že v
eške
rá s
mys
lová
kva
lita
je plně předmětem
pouz
e v
kont
extu
vztahů u
nive
rsa
a že
počitek j
e m
ysli
teln
ý po
uze
pod
podm
ínko
u, ž
e ex
istu
je p
ro úst
ředn
í a
jedi
né J
á. P
okud
byc
hom
sc
chtěli
na cestě r
efle
xivn
ího
pohy
bu z
asta
vit
a m
luvi
t na
přík
lad
() částečném vědomí č
i iz
olov
aném
předmětu, dos
pěli
byc
hom
k vě
dom
í, k
teré
v určitém o
hled
u ne
ní s
amo
sebo
u, a
kte
ré b
y te
dy n
ebyl
o v
dom
ím, a
k předmětu, k
terý
by
neby
l přístupný
odev
šad,
a k
terý
by
tcdy
v t
éto míře n
ebyl
předmětem. V
ždy
se v
šak můžeme i
ntel
ektu
alis
mu
zept
at,
odku
d be
re t
uto př
edst
avu
nebo
tut
o po
dsta
tu vědomí
tl předmětu
. Je
-li
subj
ekt čisté
bytí
pro
seb
e, p
ak "
Já m
yslí
m m
usí
1l10
ci d
opro
váze
t vš
echn
y m
é př
edst
avy"
.25
"Má-
li b
ýt svě
t m
ysli
tel
ný",
je tř
eba,
aby
jej
kval
ita
již
v já
dru
obsa
hova
la. A
le především s
e m
usí
me
zept
at,
odku
d ví
me,
že
exis
tuje
čis
té b
ytí
pro
sebe
a k
de čer
pám
e př
esvě
dčen
í, že
svě
t m
usí
být m
ysli
teln
ý? N
a to
se
nám
dos
tane
lřeba
té odpovědi, ž
e to
je
defi
nice
sub
jekt
u a sv
ěta,
a ž
e kd
ybyc
hom
.i .
takt
o ne
cháp
ali,
nevěděli
bych
om u
ž vůbec
, o čem
mlu
vím
e.
I. K
ant,
Kri
tika
čis
tého r
ozum
u, §
16.
-P
ozn
. př
ekl.
273
253
264
Dru
há
část.
Vní
man
ý sv
ět
A o
prav
du, n
a rovině k
onst
ituo
vané
řeč
i je
toto
sku
tečn
ě vý
znam
SV
ln
a su
bjek
tu.
Avš
ak o
dkud
ber
ou s
lova
sam
a sv
ůj s
mys
l? R
adik
{1I I
I I
refl
exe
je t
akov
á re
flex
e, k
terá
mne
zac
hycu
je p
ři utv
ářen
í a
fOIl"
lI1I
lová
ní m
yšle
nky
subj
ektu
a o
bjek
tu. Vyj
asňu
je z
droj
obo
u těchto m
yt'
lene
k, j
e ne
jen
fung
ujíc
í re
flex
í, al
e re
flex
í, kt
erá
si j
e ve
své
m 1
"111
1
gová
ní vědoma s
ama
sebe
. Na
to s
e ná
m s
nad ještě
dost
ane od
povč
di.
že r
efle
xivn
í an
alýz
a ne
jenž
e "ideově" u
chop
uje
subj
ekt
a ob
jekt
, ný
brž
je z
kuše
nost
í, a
že
se při
ref
lexi
přenáším
do t
oho nekonečného
subj
ektu
, jím
ž js
em ji
ž by
l, a
že umí
sťuj
i ob
jekt
do vz
tahů
, o
kter
é S
l'
již př
edtí
m op
íral
, a
že n
akon
ec n
ení důvod p
tát
se,
odku
d be
ru t
l.1tO
m
yšle
nku
subj
ektu
a o
bjek
tu, n
eboť to
jso
u je
dnod
uše
form
ulac
e po
d
mín
ek,
bez
nich
ž by
neb
ylo
pro
niko
ho n
ic. A
však
ref
lekt
ovan
é Já
Sll
liší
od n
eref
lekt
ovan
ého
Já ale
spoň
v t
om,
že s
e st
alo
tém
atem
. T
ím,
co j
e dá
no,
není
ani
vědomí, a
ni č
isté
byt
í, ný
brž
-ja
k s
i po
všim
nul
i Kan
t ve
svém
hlu
boké
m n
áhle
du -
zkuš
enos
t, j
inak
řeč
eno
styk
ko
nečného s
ubje
ktu
s ne
pron
iknu
teln
ým b
ytím
, z něhož s
e vy
nořu
je, a
l do
něhož zůstává zapuštěn. T
o je
"či
stá
a ta
křík
ajíc
ještě němá z
ku-
254
šeno
st,
již
je tře
ba d
ovés
t k
tom
u,
aby
čistě vyjádřila
svůj vl
astn
í sm
ysl"
.26
Mám
e zk
ušen
ost sv
ěta
niko
li v
e sm
yslu
sys
tém
u vz
tah"
, kt
eré
doko
nale
urč
ují
každ
ý dě
j, n
ýbrž
ve
smys
lu ote
vřen
é to
tali
ty
její
ž sy
ntéz
a nemůže b
ýt z
avrš
ena.
Mám
e zk
ušen
ost J
á ni
koli
ve
smy
slu
abs
olut
ní s
ubje
ktiv
ity,
nýb
rž v
e sm
yslu
Já,
jež
je ned
ělit
elně
ro
zkl
ádán
o a
sklá
dáno
pro
udem
čas
u. J
edno
ta předmětu či
jedn
ota
sub
jekt
u ne
ní r
eáln
ou je
dnot
ou, n
ýbrž
rýs
uje
se ja
ko p
resu
mpt
ivní
jedn
ota
na h
oriz
ontu
zku
šeno
sti.
Ješ
tě pře
d ut
voře
ním
idej
e su
bjek
tu a
obj
ekttl
26
5 je
tře
ba o
dhal
it f
aktu
m m
é su
bjek
tivi
ty a
obj
ekt
ve s
tavu
zro
du,
pri
mor
diál
ní v
rstv
u, v
níž
se
rodí
ide
je z
rovn
a ta
kjak
o vě
ci.
A p
okud
jde
o vědomí, m
ohu
si u
tvoř
it p
ojem
vědomí jed
ině
tak,
že
se n
ejpr
ve
vztá
hnu
k to
mu vědomí, j
ímž
jsem
. A z
ejm
éna
není
mož
né začít d
efi
nicí
smyslů
, ný
brž
tím
, že
zno
vu v
stou
pím
do
styk
u se
sm
yslo
vost
í,
již
zevnitř
prož
ívám
. N
ic n
ás n
enut
í st
anov
it p
ro s
vět
apri
orní
pod
m
ínky
, be
z ni
chž
by n
emoh
l bý
t m
yšle
n, neboť p
okud
svě
t m
á bý
t m
ysli
teln
ý, p
ak především n
esm
í zů
stat
nep
ovši
mnu
t, tj
. mus
í ex
isto
vat
pro
mne
, te
dy b
ýt d
án.
Tra
nsce
nden
táln
í es
teti
ka b
y sp
lynu
la
s tr
ansc
ende
ntál
ní a
naly
tiko
u po
uze
za pře
dpok
ladu
, že
byc
h by
l
26
E. H
usse
rl,
Kar
tezi
ánsk
é m
edit
ace,
str
. 40
. Mírně pozměněno p
odle
M
erle
au-P
onty
ho překladu. -
Poz
n. p
řekl
.
274
J. Pociťování
h '1
11,
kter
ý kl
ade
svět,
a ni
koli
člověkem, k
terý
se
nach
ází
vrže
ný
sv t
a a
kter
ý "n
a něm l
pí"
-ve
vše
ch v
ýzna
mec
h to
hoto
obr
atu.
11
1 li
bych
om t
edy
násl
edov
at K
anta
v je
ho d
eduk
ci j
edin
ého
pro-
I Ir
u. J
eden
jed
iný
pros
tor
je p
odm
ínka
, be
z ní
ž ne
lze
mys
let
plno
st
I i 'I
livi
ty,
a je
sku
tečně
prav
da,
že p
okud
se za
měřu
ji n
a ví
ce p
ro
I rl
l, po
ukaz
ují
k jednotě
, neboť s
e ka
ždý
z ni
ch n
achá
zí v
určitém
lloh
ové
m v
ztah
u k
osta
tním
pro
stor
ům,
a sp
olu
s ni
mi
tedy
tvoří
Ino.
Ale
vím
e jistě,
že
plná
obj
ekti
vita
může
být m
yšle
na?
Že
všec
hfl
'rsp
ektiv
y js
ou m
ožn
é zá
rove
ň? Ž
e ex
istu
je m
ísto
, z něhož m
ohou
'(
v e
chny
zároveň uči
něny
tém
atem
? V
íme
jist
ě, ž
e ta
ktil
ní a
vi
I.U
In
í zk
ušen
ost
se m
ohou
přesně s
poji
t be
z zk
ušen
osti
mez
i-sm
ys
l lvé
? Ž
e lz
e m
ou z
kuše
nost
a z
kuše
nost
dru
hého
člověka s
poji
t do
jed
l ,h
o je
diné
ho s
ysté
mu
inte
rsub
jekt
ivní
zku
šeno
sti?
Je
mož
né,
že
v k
,ždé
sm
yslo
vé z
kuše
nost
i či v
kaž
dém
vědomí j
sou "přeludy
",
I ('I
' ne
mll
že o
dstr
anit
žád
ná r
acio
nali
ta.
Cel
á tr
ansc
ende
ntál
ní d
elu
l 'c
záv
isí
na tv
rzen
í, že
exi
stuj
e uc
elen
ý sy
stém
pra
vdy.
Chc
eme-
li
I I'O
vést
ref
lexi
, m
usím
e se
stou
pit právě k
e zdrojům t
ohot
o tv
rzen
Í.
(Ol11
to s
mys
lu můžeme sp
olu
s H
usse
rlem
říc
i,2
7 že
Hum
e mí
řil
255
MV
'11
1 záměrem r
adik
ální
ref
lexe
dál
než
kdo
jiný
, neboť n
ás skutečně
'hl
I do
vést
zpě
t k fenoménům, s
nim
iž m
áme
zkuš
enos
t ještě pře
d
1111 o
uko
li id
eolo
gií,
třebaže
nutn
o do
dat,
že t
uto
zkuš
enos
t zm
rzač
il
II ro
zlož
i I. Z
ejm
éna
myš
lenk
u je
diné
ho p
rost
oru
a je
diné
ho čas
u, j
ež
I' zu
lože
na n
a představě
souh
rnu
bytí
, ji
ž K
ant
v tr
ansc
ende
ntál
ní
li tl
'kli
ce p
ráve
m k
riti
zova
l, m
usím
e dá
t do
závo
rek
a ud
at je
jí g
ene-
do
i i n
a zákl
adě
naší
skutečné
zkuš
enos
ti.
Tot
o no
vé p
ojet
í re
flex
e,
(oli
ž fe
nom
enol
ogic
ké p
ojet
í, zn
amen
á ji
ným
i sl
ovy
novo
u de
fini
ci
266
tpri
ori
. .Již
Kan
t uk
ázal
, že
apr
iori
nel
ze p
ozna
t před z
kuše
nost
í, te
dy
I li
mo
náš
hori
zont
fak
ti c i
ty,
a že
nen
í m
ožné
roz
lišo
vat
dva
reál
né
I rv
i y p
ozná
ní,
z ni
chž
jede
n by
byl
a p
rior
i a
druh
ý a
po
ster
iori
. I
rior
i si
v je
ho fi
loso
fii
ucho
vává
sta
tus
toho
, co
má
být,
opro
ti to
mu,
'u
'x
i tu
je f
akti
cky
a ja
ko a
ntro
polo
gick
é určenÍ.
Ale
uch
ováv
á si
(
1110
sta
tus
jen
prot
o, ž
e K
ant
nesl
edov
al a
ž do
důsledků svů
j pr
ogra
m:
v m
czit
naše
poz
náva
cí s
chop
nost
i na
ší f
akti
ckou
pod
míně
nost
í. J
inak
I
l11us
el u
mís
tit
vešk
eré
mys
lite
lné
bytí
na p
ozad
í to
hoto
zde
jšíh
o Hv
'la.
Od
chví
le,
kdy
je z
kuše
nost
-te
dy ote
vřen
ost vů
či na
šem
u
..,
Viz
např
. E
. H
usse
rl, F
orm
ální
a t
rans
cend
entá
lní
logi
ka,
str.
253
.
275
Dru
há
část.
Vní
man
ý svět
fakt
ické
mu
světu -
uzná
na z
a počátek p
ozná
ní,
nem
áme
již
žádn
ý prostředek k
odl
išen
í úrovně a
prio
rníc
h pr
avd
od úrovně f
akti
ckýc
h pr
avd,
k o
dliš
ení
toho
, čím s
vět
má
být,
od t
oho
, čím skutečně j
est.
Je
dnot
a smyslů, k
terá
byl
a po
važo
vána
za
apri
orní
pra
vdu,
je je
n fo
rm
ální
m vyjádřením určité
zása
dní
naho
dilo
sti:
fak
tu,
že j
sme
na světě
. Rozličnost smyslů
, kt
erá
byla
pov
ažov
ána
za a
post
erio
rní
dano
st,
včetně k
onkr
étní
pod
oby,
již
nab
ývá
v li
dské
m s
ubje
ktu,
se teď j
eví
jako
nut
ná vůči
tom
uto
světu, tj
. vůči
jedi
ném
u světu, k
terý
můžeme
důsledně m
ysle
t; s
tává
se
tedy
apr
iorn
í pr
avdo
u. K
aždý
počitek j
e pr
osto
rový
. S
taví
me
se z
a tu
to t
ezi
niko
li p
roto
, že
kva
litu
jak
ožto
předmět l
ze m
ysle
t pou
ze v
pro
stor
u, n
ýbrž
pro
to,
že k
vali
ta je
prv
ot
ním
dot
ekem
s b
ytím
, je
poh
ybem
, jím
ž pociťující s
ubje
kt přejímá
určitou
form
u ex
isto
vání
naznačovanou smyslově v
ním
atel
ným
, je
koex
iste
ncí
toho
, kd
o pociťuje
, se
smyslově v
ním
atel
ným
, a
jako
ta
ková
je k
vali
ta s
ama
kons
titu
tivn
ím p
rvke
m prostředí k
oexi
sten
ce, t
o 25
6 je
st p
rost
oru
. P
raví
me
a pr
iori
, že
žád
ný počitek n
ení
bodo
vý,
že
vešk
erá
smys
lovo
st předpokládá určité
pole
, te
dy r
ozm
anit
é ko
exis
te
nce,
a z
toh
o do
spív
áme
k opačnému závěru n
ež L
ache
lier
, tot
iž ž
e ne
vido
mý
má
zkuš
enos
t pro
stor
u. O
všem
tyt
o ap
rior
ní p
ravd
y ne
jsou
ni
c ji
ného
než
výk
lad
určitého f
aktu
: fa
ktu
smys
lové
zku
šeno
sti
ja
kožt
o převzetí určité
form
y ex
iste
nce.
A to
to převzetí rovněž z
nam
ená,
že
se
moh
u v
každ
ém o
kam
žiku
cel
e st
át h
mat
áním
či viděním
, a
že
doko
nce
nikd
y ne
moh
u hm
atat
či vidět, a
niž
by s
e m
é vědomí d
o ji
sté
mír
y za
hlti
lo a
ztr
atil
o něco z
e sv
é po
hoto
vost
i. T
edy
jedn
ota
i ro
zm
anit
ost smyslů j
sou
prav
dy s
tejn
ého řádu
. A
prio
ri -
to j
e fa
kt:
fakt
po
chop
ený,
vyl
ožen
ý a
dove
dený
do
všec
h důsledků s
vé n
evys
love
né
267
logi
ky, a
post
erio
ri -
to j
e iz
olov
aný
a im
plic
itní
fak
t. T
vrdi
t, že
hm
at
je b
ez p
rost
orov
osti
, by
byl
pro
tim
luv.
Je
a p
rio
ri n
emož
né h
mat
at,
aniž
byc
hom
hm
atal
i v
pros
toru
, neboť n
aše
zkuš
enos
t je
zkuš
enos
tí
určitého s
věta.
Avš
ak t
oto vnoření t
akti
lní
pers
pekt
ivy
do u
nive
rsál
ní
ho b
ytí
není
nut
nost
, kte
rá b
y by
la vůči
hmat
u vnější
, nýb
rž uplatňuje
se spontánně v
sam
otné
tak
tiln
í zk
ušen
osti
způsobem, k
terý
jí
odpo
ví
dá. Počitek, j
ak n
ám je
j na
bízí
zku
šeno
st,j
iž n
ení
indi
fere
ntní
látk
ou
a ab
stra
ktní
m m
omen
tem
, nýb
rž je
dním
z povrchů, j
imiž
se
dotý
kám
e by
tí, j
edno
u st
rukt
urou
vědomí. N
amís
to je
dnoh
o je
diné
ho p
rost
oru,
kt
erý
by b
yl u
nive
rsál
ní p
odm
ínko
u vš
ech
kval
it,
mám
e v
každ
é kv
alitě j
eden
zvl
áštn
í způsob, j
ak b
ýt v
zhle
dem
k p
rost
oru
a ja
k s
vým
způsobem t
vořit
pros
tor.
Nen
í an
i vnitřně
spor
né,
ani
nem
ožné
, že
276
I. P
oci
t'ová
ní
I ll~.dý s
mys
l ko
nsti
tuuj
e m
alý
svět uvnitř
velk
ého
světa: p
rávě d
íky
6 zv
lášt
ní p
ovaz
e je
pro
cel
ek n
ezby
tný
a ot
evír
á se
vůči
tom
uto
"Ik
u.
[§ 7
. Kaž
dý s
mys
l m
á svůj "svět"]
Jakm
ile
zkrá
tka setřeme
rozd
íly
mez
i ap
rior
i a
empi
rií,
mez
i fo
rmou
,
obsa
hem
, ze
sm
yslo
vých
prostorů
se s
tano
u ko
nkré
tní
mom
enty
'c
lkov
é ko
nfig
urac
e, c
ož j
e je
den
jedi
ný p
rost
or.
Mož
nost
spět
k to
m
uto
pros
toru
je neoddělitelná
od m
ožno
sti odlučovat
se o
d něj
tím
, }:
. jed
en s
mys
l vydělíme
. Kdy
ž v
konc
ertn
í sí
ni otevřu oči ,
kte
ré js
em
ITl
I za
vřené
, zd
á se
mi
vidi
teln
ý pr
osto
r úz
ký v
e vz
tahu
k t
omu
ji
II
mu
pros
toru
, v němž s
e právě
rozv
íjel
a hu
dba.
A i
kdy
ž po
nech
ám
po d
obu přednesu s
klad
by oči otevřené
, zd
á se
mi,
že h
udba
nen
í s l
uteč
ně o
bsaž
ena
v to
mto
přesně
vym
ezen
ém a
ubo
hém
pro
stor
u.
II ud
ba o
hlaš
uje napříč v
idit
elný
m p
rost
orem
nov
ou d
imen
zi, v
níž
se
. íří
, podobně ja
ko s
e u
lidí
trp
ícíc
h ha
luci
nací
jasn
ý pr
osto
r vn
íman
ých
v cí
záhadně z
dvoj
uje
o "t
emný
pro
stor
", v
němž j
sou
mo
žné
i jin
é 25
7 r ·
ítom
nost
i. Podobně j
ako
pohl
ed d
ruhé
ho n
a svět,
jenž
tu j
e pr
o m
ne,
i pro
stor
ová
obla
st k
aždé
ho s
mys
lu je
pro
ost
atní
sm
ysly
něčím a
bso-
l utně
nepo
znat
elný
m, a
tím
jej
ich
pros
toro
vost
om
ezuj
e. T
yto
popi
sy,
kter
é z
pohl
edu
krit
icis
tní f
ilos
ofie
nab
ízej
í jen
em
piri
cké
zají
mav
osti
tl
nev
edou
k a
prio
rním
nut
nost
em,
pro
nás opět z
íská
vají
fil
osof
icko
u zú
važn
ost, neboť
jedn
otu
pros
toru
lze
nalé
zt p
ouze
v t
om, j
ak d
o se
be
vzújemně z
apad
ají
smys
lové
obl
asti
. Právě
zde
tkví
pra
vdiv
ost p
rosl
u-lý
ch e
mpi
rist
ický
ch popisů
nepr
osto
rové
ho v
ním
ání.
Zku
šeno
st l
idí,
kteř
í se
nar
odil
i ja
ko
nev
idom
í a později
jim
byl
odo
pero
ván oční
z.úka
l, ni
kdy
nepr
okáz
ala
a ni
kdy
ani
nepr
okáž
e, ž
e pr
o ně p
rost
or
začí
ná s
viděním.
Ovš
em p
acie
nt n
eust
ále
žasn
e na
d tí
mto
viz
uáln
ím
pros
tore
m,
k němuž právě z
íska
l přístup
a ve
sro
vnán
í s
ním
ž se
mu
takt
ilní
zku
šeno
st z
dá ta
k ch
udá,
že
bez okolků u
zná,
že před o
pera
cí
268
nikd
y žá
dnou
zku
šeno
st p
rost
oru nemě!.28
Pacientův ú
div,
jeh
o vá
hání
28
Jedn
a zk
oum
aná
osob
a pr
ohla
šuje
, že
pros
toro
vé p
ojm
y, o
nic
hž s
i před
oper
ací
mys
lela
, že
je
má
, ne
nabí
zely
skutečnou představu
pro
stor
u a
byly
je
n "věděním z
íska
ným
myš
lenk
ovou
pra
cí" ;
viz
M. v
on S
ende
n, R
aum
-u
nd
G
esta
ltau
ffas
sung
bei
ope
rier
ten
Bli
ndge
bore
nen
vor
und
nach
der
Ope
ra
(ion
, str.
23.
Nab
ytí
zrak
u ve
de k
obe
cné
reor
gani
zaci
exi
sten
ce, k
terá
se
týká
277
Dru
há
část
. Vn
íma
ný svět
v no
vém
viz
uáln
ím svě
tě,
do něhož v
stup
uje,
uka
zují
, že
hm
at n
elil
stejně
pro
stor
ový
jako
vidění. D
ovíd
áme
se, ž
e "p
o op
erac
i je
tvar
tak.
ja
k je
dán
zra
kem
, pro
pac
ient
y něčím
napr
osto
nov
ým
, něč
ím,
co n
ell
vádějí d
o vz
tahu
se
svou
tak
tiln
í zk
ušen
ostí
", 29
"pa
cien
t tvr
dí, ž
e vi
dl.
ale
neví
, co
vid
í [ .
.. ].
Nik
dy n
ero
zpoz
ná s
vou
ruku
jak
o sv
ou r
uku
. m
luví
jen
o bí
lé skv
rně,
kte
rá s
e po
hybu
je".
30 M
á-Ii
zra
kem
roz
pozn
at
kruh
ový
tvar
od
obdé
lník
a, m
usí očima
sled
ovat
obr
ys t
varu
tak
, jak
o by
to
dělal
rukO
U.31
Má
neus
tále
ten
denc
i uc
hopo
vat př
edmě
ty,
kte
ré m
u po
stav
íme př
ed o
či.3
2 C
o z
toho
můžeme v
yvod
it?
Že
takt
ilnl
25
8 zk
ušen
ost
není
přípravou n
a vn
ímán
í pr
osto
ru?
Pok
ud b
y vš
ak vůb
ec
neby
la p
rost
orov
á, nap
řaho
vala
by
zkou
man
á os
oba
ruku
k pře
dmětu,
kt
erý
jí u
káže
me?
Tot
o ge
sto př
edpo
klád
á, ž
e hm
at s
e ot
evír
á prostř
edí,
ježj
e př
inej
menš
ím a
nalo
gick
é prostředí
vizu
ální
ch d
at.
Fak
ta u
kazu
ji př
edev
ším
to, ž
e vi
dění
by
bez ur
čité
ho z
achá
zení
s p
ohle
dem
neb
ylo
ničí
m. P
acie
nti
"nej
prve
vid
í ba
rvy,
pod
obně
jako
my
cítí
me nějakou
vůni
: zap
lavu
je n
ás, pů
sobí
na
nás,
ani
ž by
vša
k zí
skal
a ur
čitý
tva
r o
urči
té r
ozlo
ze".
33 Z
prvu
je
vše
smíš
eno
a vš
e se
jev
í ja
koby
v p
ohy
bu. Vy
člen
ění
bare
vnýc
h pl
och,
spr
ávné
chá
pání
poh
ybu
přij
de a
ž po
zději,
až
zkou
man
á os
oba
poch
opí,
"co
zna
men
á vi
dět"
,34
tedy
až
bude
svůj
pohl
ed směřovat
a přesouvat pr
ávě
jako
poh
led,
a n
ikol
i jak
o ru
ku.
To
ukaz
uje,
že
každ
ý sm
yslo
vý o
rgán
zko
umá předmět
svým
26
9 způsobem
, že
je a
ktiv
ním
čin
itel
em v
syn
téze
urč
itéh
o ty
pu,
že v
šak,
po
kud
nech
cem
e no
min
ální
def
inic
í vy
hrad
it v
ýraz
"pr
osto
r" p
ouze
pr
o oz
nače
ní v
izuá
lní
synt
ézy,
nemůžeme h
mat
u up
írat
pro
stor
ovos
t ve
sm
yslu
uch
opov
ání k
oexi
sten
cí.
Sam
otný
fak
t, ž
e op
ravd
ové viděni
se při
prav
uje bě
hem přechodové f
áze
a ja
kým
si očn
ím h
mat
áním
, by
by
l ne
poch
opit
elný
, po
kud
by n
eexi
stov
alo
takt
ilní
kva
zipr
osto
rov
é
i hm
atu
. Střed svě
ta s
e př
emís
tí, t
aktil
ní s
chém
a up
adne
v zap
omně
ní, r
ozpo
zn
áván
í za
lože
né n
a hm
atu
je mén
ě sp
oleh
livé,
pro
ud e
xist
ence
od ny
nějška
pr
ochá
zí viděním
. Pac
ient
mlu
ví prá
vě o
tom
to o
slab
eném
hm
atu
. 29
Ta
mt.
, str.
36.
30
Tam
t., s
tr. 9
3.
31
Tam
t., s
tr. 1
02-
104.
32
Ta
mt.,
str.
124
. 33
Ta
mt.,
str
. 11
3.
34
Tam
t., s
tr. 1
23.
278
1. Pociťování
I I
, do něhož s
e m
ohou
vkl
ádat
prv
ní v
izuá
lní
vjem
y. Z
rak
by n
ikdy
I -b
yl v
přímém s
poje
ní s
hm
atem
, jak
o je
tom
u u
norm
ální
ho dos
pělé
h ) j
edin
ce, k
dyby
hm
at -
i uměle vyčleněný h
mat
-ne
byl uspořádán
I lko
vým
způsobem
, že
umožňuje k
oexi
sten
cii.
Fak
ta n
ijak
nevyluču
j m
yšl
enku
tak
tiln
ího
pros
toru
, ný
brž
naop
ak d
okaz
ují,
že
exis
tuje
I m
sto
r v přísném s
mys
lu a
tak výlučně t
akti
lní,
že je
ho čle
nění
neb
ude
lni zpočát
ku,
a do
konc
e an
i kd
y ji
ndy
vzhl
edem
k členění v
izuá
lní
ho p
rost
oru
v sy
nony
mní
m v
ztah
u.
Em
piri
stic
ké a
nalý
zy f
orm
uluj
í kl
l tečný
prob
lém
zm
aten
ým způsobem
. Například f
akt,
že h
mat
se
mLl
že v
jed
nu c
hvíl
i vz
táhn
out j
en n
a m
alou
roz
lohu
-to
tiž
rozl
ohu
t h
a je
ho nástrojů
-, s
e tý
ká n
ejen
pře
dsta
vy,
již
mám
e o
takt
ilní
m
I 1'0
·to
ru, n
ýbrž
mod
ifik
uje
jeho
sm
ysl.
Z h
ledi
ska
inte
lekt
uáln
ího
ná
hl d
u -
či přinejmenším urč
itéh
o ty
pu i
ntel
ektu
ální
ho n
áhle
du,
kter
ý zn
áme
z kl
asic
ké f
Yzi
ky -
je s
imul
tane
ita
jedn
a a
táž,
ať
už s
e tý
ká
Ivo
u so
used
ních
bodů
, ne
bo bodů v
zdál
enýc
h, a
v k
aždé
m případě
.i ' m
ožné
ze
sim
ulta
neit
na
mal
ou v
zdál
enos
t po
stup
ně v
ytvořit
si-
259
Il1ld
tane
itu
na v
zdál
enos
t ve
lkou
. Ale
z h
ledi
ska
zkuš
enos
ti časová
vr~
lva,
kte
rá ta
kto
vstu
puje
do
celé
ope
race
, mod
ifik
uje
její
výs
lede
k.
I ík
y to
mu
kons
tatu
jem
e v simultaneitě d
vou
vzdá
lený
ch bodů urč
ité
.. 'hvění
" a
v té
to míře b
ude
rozs
ah v
izuá
lníc
h pe
rspe
ktiv
pro
nev
ido-
rn
ho p
o op
erac
i op
ravd
ovým
zje
vení
m, neboť p
oprv
é za
jist
í, ž
e se
ul
áže
sim
ulta
neit
a na
dál
ku s
ama.
Pac
ient
i po
ope
raci
pro
hlaš
ují,
že
I cdměty
hm
atu
nejs
ou o
prav
dový
mi
pros
toro
vým
i ce
lky,
že
ucho
po-
v \I1
í předmětu j
e zd
e po
uze "věděním o
vzá
jem
ném
vzt
ahu
částí"
, že
kr
uhov
ý a čtvercový t
var
ve s
kute
čnos
ti n
evní
mám
e hm
atem
, ný
brž
rozp
ozná
vám
e po
dle ur
čitý
ch "znaků" -
toti
ž po
dle
toho
, zda
maj
í, či
11 'm
ají "
vrch
oly"
.35
Hm
atov
é po
le ji
stě
nikd
y ne
má
šíři z
orné
ho p
ole,
II
'dmět
hmat
u ne
ní c
elý přítomen v
kaž
dé z
e sv
ých
část
í ta
k ja
ko
r
cdmět
zrak
u, a
-ce
lkem
vza
to -
hmat
nen
í zr
ak. M
ezi
nevi
dom
ým
I v
ido
ucím
člověkem jis
tě d
ochá
zí k
e ko
nver
zaci
a m
ožná
byc
hom
n
'nal
ezli
jedi
né s
lovo
-do
konc
e i
ze s
lovn
íku
bare
v -
, s n
ímž
by s
i 2
70
II 'v
idom
ý ne
doká
zal
spoj
it něj
aký al
espo
ň sc
hem
atic
ký s
mys
l. N
evi
dom
ý ve
věku d
vaná
cti
let
velm
i dobře v
ymez
uje
dim
enze
vidění
,
když
pra
ví: "
Ti,
kte
ří v
idí,
se k
e mně v
ztah
ují p
omoc
í mně n
ezná
méh
o sm
yslu
, kt
erý
mne
z o
dstu
pu c
ele
obem
yká,
nás
ledu
je m
ne,
pron
iká
\~
Tam
t., s
tr. 2
9.
279
Dru
há
část.
Vní
man
ý svě
t
mno
u a
od r
ána
do večera
mne
takříkajíc
drží
pod
svo
u v
ládo
u (m
ich
gew
isse
rmas
sen
behe
rrsc
ht).
"36
Avš
ak p
odob
ná označení zůstávají p
ro
nevi
dom
ého
na ú
rovn
i pojmů a
problémů. K
lado
u ot
ázku
, na
niž
by
moh
lo d
át odpověď p
ouze
vidění. A
pro
to n
evid
omém
u po
ope
raci
připadá
svět j
iný,
než
jak
ý je
j očekával
,37 podobně j
ako
nám
určit.ý
člověk připadá v
ždy
odli
šný
od t
oho,
co
jsm
e o něm v
ěděli. SvČ
I ne
vido
méh
o a svět n
orm
ální
ho člověka s
e li
ší n
ejen
mno
žstv
ím m
a·
teri
álu,
kte
rý m
ají
k di
spoz
ici,
ale
nav
íc s
truk
turo
u ce
lku.
Nev
idom
ý ví
na základě h
mat
u ve
lmi dobře, c
o js
ou to
větve a
lis
ty,
co j
e ru
ka
a pr
sty
na r
uce.
Po
oper
aci
užas
ne n
ad t
ím, ,
Jak
vel
ký je
roz
díl"
me7
, i
stro
mem
a l
idsk
ým tělem
.38 Z
rak
se zjevně
neom
ezil
na
to,
že b
y k
pozn
ání
stro
mu
připojil n
ové
podr
obno
sti.
Zde
běží
o no
vý způsob
260
prez
enta
ce a
nov
ý ty
p sy
ntéz
y, k
teré
předmět přetvářejí. Například
stru
ktur
a osvětlení
-osvětlovaný předmět n
achá
zí v
hm
atov
é ob
last
i je
n ve
lmi neurčité a
nalo
gie.
Pro
to s
e pa
cien
t op
erov
aný
po o
smná
cti
lete
ch s
lepo
ty p
okou
ší d
otkn
out slunečního p
aprs
ku.3
9 C
elko
vý v
ý
znam
naš
eho
živo
ta -
vzhl
edem
k němuž j
e po
jmov
ý vý
znam
vžd
y je
n ja
kým
si výňatkem -
by b
yl j
iný,
kdy
bych
om b
yli
zbav
eni
zrak
u.
Exi
stuj
e ob
ecná
fun
kce
subs
titu
ce a
náh
rady
, dí
ky n
íž m
áme přístup
k ab
stra
ktní
mu
význ
amu
zkuš
enos
tí,
kter
é js
me
sam
i ne
prož
ili,
a dí
ky
níž můžeme například m
luvi
t o
tom
, co
jsm
e neviděli.
Avš
ak s
tejn
ě ja
ko v
org
anis
mu
nejs
ou n
áhra
žkov
é fu
nkce
nik
dy ú
plný
m e
kviv
alen
te
m poraněných f
unkc
í a
skýt
ají j
en z
dání
úpl
nost
i, zajišťuje
i int
elek
tu
ální
chá
pání
pou
ze z
dánl
ivo
u so
uvis
lost
mez
i různými z
kuše
nost
mi .
S
ynté
za v
izuá
lníh
o a
takt
ilní
ho světa u
nev
idom
ého
po o
pera
ci, t
j. ko
nst
ituc
e m
ezi-
smys
lové
ho světa,
se m
usí
odeh
ráva
t přímo n
a sm
yslo
vé
půdě.
Výz
nam
ová
shod
a m
ezi dvěma z
kuše
nost
mi nestačí
k to
mu
, 2
71
aby
zaj i
sti l
a je
j ich
spl
ynut
í do
jedn
é je
diné
zku
šeno
sti.
Sm
ysly
se
liší
od s
ebe
navz
ájem
i o
d in
tele
ktuá
lníh
o ch
ápán
í, neboť k
aždý
z n
ich
s se
bou
nese
str
uktu
ru b
ytí,
kter
á ni
kdy
není
přesně přenosná. T
o mů
žem
e klidně u
znat
, neboť j
sme
zam
ítli
for
mal
ism
us vědomí a
učinili
z těla s
ubje
kt v
ním
ání.
36
Tam
t., s
tr. 4
5.
37
Tam
t..
38
Tam
t., s
tr. 5
0 nn
. 39
Ta
mt.,
str.
186
.
280
J. Pociťování
[§ 8
. V
záje
mné
stý
kání
smyslů. Pociťování
se n
achá
zí
"před" s
mys
ly.
Syn
esté
zie]
A
můžeme
to u
znat
, ani
ž by
chom
tím
ohr
ozil
i jed
notu
smyslů. Neboť
smys
ly j
sou
spol
u ve
sty
ku.
Hud
ba n
ení
ve v
idit
elné
m p
rost
oru,
nýb
rž
jcj
pode
míl
á, obkličuje a
přesouvá. A
ž příliš připravení posluchači
, k t
e ří
se tváří ja
ko s
oudc
i a vyměňují s
i po
znám
ky či úsměvy
, ani
ž by
si
vši
mli,
že
se p
od n
imi chvěje půda,
jsou b
rzy otřeseni ja
ko p
osád
ka
zmít
aná bouří. O
ba p
rost
ory
se l
iší d
íky
tom
u, ž
e vy
vstá
vají
na
poza
dí
společného s
věta.
Moh
ou s
polu
soupeřit
jen
prot
o, ž
e ob
a vy
stup
ují
s ná
roke
m n
a ce
lkov
é by
tí.
Sje
dnoc
ují
se právě v
e ch
víli
, v n
íž v
ystu
pu
jí pr
oti sobě.
Kdy
ž se
chc
i uzavřít
do j
edno
ho z
e sv
ých smyslů,
proj
ektu
ji s
e například
celý
do
svýc
h očí
a plně s
e od
dává
m m
odré
ba
rvě
oblo
hy,
brzy
poz
bývá
m vědomí, ž
e hl
edím
, a
ve c
hvíl
i, v
níž
jsem
se
chtěl plně s
tát viděním ,
přestává
být
oblo
ha "
vizu
ální
m v
je
'mem
" a
stáv
á se
mým
oka
mži
tým
světem
. Pod
obná
sen
zori
cká
zku
šL: n
ost
je n
esta
biln
í a
cizí
vzh
lede
m k
přirozenému v
ním
ání,
jež
se
o le
hráv
á ce
lým
naš
ím tělem n
aráz
a o
teví
rá s
e světu
mez
i-sm
yslo
vé-
261
mu.
Zku
šeno
st oddělených "smyslů" m
á sv
é m
ísto
-stejně ja
ko z
ku-
. L:n
ost
smys
lové
kva
lity
-po
uze
ve v
elm
i zv
lášt
ním
pos
toji
. Nemůže
být
vých
odis
kem
ana
lýzy
bezprostředního vědomí. S
edím
ve
svém
I o
koji
a po
zoru
ji l
isty
bíl
ého
papí
ru rozprostřené
na m
ém s
tole
. Na ně
klcr
é z
nich
dop
adá světlo z
okn
a, o
stat
ní j
sou
ve s
tínu
. P
okud
ner
oZL
: bír
ám svůj
vjem
a p
okud
se
drží
m c
elko
vého
výj
evu,
řek
l byc
h, ž
e v.
ech
ny l
isty
pap
íru
se m
i je
ví ja
ko stejně
bílé
. A
přece j
sou některé
z ni
ch v
e st
ínu,
kte
rý v
rhá zeď
. Jak
je m
ožné
, že
nej
sou méně b
ílé n
ež
osta
tní?
Roz
hodn
u se
poz
orov
at l
épe.
Zaměřím n
a ně s
vůj
pohl
ed,
I 'dy
om
ezím
své
zor
né p
ole.
Moh
u je
dok
once
poz
orov
at s
krz krabičku
od s
irek
, kte
rá je
oddělí
od z
bytk
u po
le,
nebo
skr
z "redukční zástěnu"
10 n
íž j
e vyříznuté
okén
ko. Ať u
ž po
užij
i jed
nu z
těchto pomůcek,
či
s'
spok
ojím
s p
ozor
ován
ím p
ouhý
m o
kem
, ov
šem
v "
anal
ytic
kém
I o
stoj
i",40
vzh
led
listů
se změní:
už n
evid
ím b
ílý
papí
r, n
a kt
erý
do-
pudá
stín
, nýb
rž š
edou
či
mod
ravo
u hm
otu,
těžkou
a špatně l
okal
izo-
272
vutc
lnou
. Kdy
ž opět p
ohlé
dnu
na c
elý
výje
v, v
šim
nu s
i, že
zastíněné
li sty
neb
yly vůbec
nikd
y to
tožn
é s osvětlenými
list
y, c
ož v
šak
nezn
a-
·111
A. G
elb,
Die
Far
ben
kons
tanz
der
Seh
ding
e, st
r. 60
0.
281
Dru
há část.
Vní
man
ý svět
men
á, ž
e by
se
od n
ich
obje
ktiv
ně l
išily
. Bělost zastíněného p
apír
u ne
ní m
ožné
pře
sně
zařadit
na š
kálu
čer
ná -
bílá
.41
Neb
yla
to ž
ácI! l
l"
určitá k
vali
ta.
Um
ožni
l js
em,
aby
se k
vali
ta o
bjev
ila,
tím
, že
jse
lll
zaměřil
svůj zr
ak n
a je
dnu
část z
orné
ho p
ole:
teh
dy a
pou
ze t
ehdy
js
em s
tál tv
áří
v tvář ji
stém
u přítomnému q
uale
, v němž můj p
ohl.c
d uv
áznu
!. C
o vš
ak z
nam
ená zaměřit p
ohle
d? N
a st
raně
předmětu
Lo
znam
ená vydělit zaměřenou o
blas
t od
zbyt
ku p
ole,
pře
ruši
t úp
lný
živo
l po
díva
né, k
terá
při
děli
la k
aždé
mu
vidi
teln
ému
povr
chu
urči
té z
abar
ve
ní s
přihlédnutím k
osvětlení.
Na
stra
ně s
ubje
ktu
to z
nam
ená
na
hrad
it c
elko
vé vidění, v
němž s
e ná
š po
hled
propůjčuje c
elé
podí
van
. a
nech
ává
se j
í za
plav
it, p
ozor
ován
ím, t
o je
st lo
káln
ím vid
ěním
, jím
:!,
subj
ekt v
ládn
e, j
ak c
hce.
Sm
yslo
vá k
vali
ta n
ejen
že n
ení
koex
tenz
ivnl
s
vjem
em,
ale
naví
c je
to
zvlá
štní
výt
vor
zvíd
avéh
o a
pozo
rují
ciho
po
stoj
e. O
bjev
í se
teh
dy,
když
nep
onec
hám
cel
ý svůj p
ohle
d sv
ětu
,
nýbr
ž se
mís
to t
oho
obra
cim
k t
omut
o po
hled
u sa
mot
ném
u a
táži
sc,
26
2 co
to přesně v
idím
. N
ehra
je ž
ádno
u ro
li v
přirozeném s
tyku
méh
o vi
dění
se sv
ětem
. Je
odpovědí n
a určitou
otáz
ku m
ého
pohl
edu,
vý
. sl
edke
m d
ruhé
ho č
i kr
itic
kého
vid
ění
, kt
eré
chce
poz
nat
sam
o se
be
ve s
vé z
vláš
tnos
ti,
výsl
edke
m "
pozo
rnos
ti k
čis
tému
viz
uáln
u",4
2 ji
ž vy
nakl
ádám
teh
dy,
když
se
obáv
ám,
že j
sem
se
zmýl
il, n
ebo
když
se
hodl
ám p
usti
t do
vědeckého zk
oum
ání vi
dění
. T
ento
pos
toj
vedc
k
tom
u, ž
e ce
lá p
odív
aná
zmiz
í: b
arvy
, kt
eré
vidí
m s
krze
redukční
zást
ěnu
či k
teré
zís
ká mal
íř mhouřením o
ka,
již
nejs
ou barvy-př
ed
měty -
barv
a zd
í či
ba
rva
papí
ru -
, ný
brž
ploš
né b
arvy
, kt
eré
maj
í určitou tl
oušť
ku a
nac
háze
jí s
e kd
esi
na je
dné
a té
že f
ikti
vní rovině.4
Exi
stuj
e te
dy přirozený p
osto
j vi
dění
, v němž m
ám tak
říka
jíc sp
oleč
nou
zále
žito
st s
e sv
ým p
ohle
dem
a je
ho pro
stře
dnic
tvím
se
vyst
avuj
i po
díva
né: části
pole
jsou
pak
spo
jeny
do uspořádání
, dí
ky němuž js
ou
rozp
ozna
teln
é a
iden
tifi
kova
teln
é. K
vali
ta, v
ydělená s
mys
lovo
st, v
zni
ká t
ehdy
, kd
yž roztříštím
toto
cel
kové
str
uktu
rová
ní s
vého
vid
ění
když
se přesta
nu s
pojo
vat
se s
vým
vla
stní
m p
ohle
dem
, a
mís
to c
o 27
3 by
ch vid
ění
prož
íval
, je
zkou
mám
, ch
ci v
yzko
ušet
své
mož
nost
i, r
oz-
41 Ta
mt.,
str.
613
.
42
"Ein
stel
lung
au
! rei
ne O
ptik
", K
atz,
jak
jej
citu
je A
. G
elb;
viz
tam
t. st
r. 6
00.
43
Tam
t.
282
1. Pociťování
vazu
j i p
outo
mez
i sv
ým vid
ěním
a svě
tem,
mez
i se
bou
a sv
ým vid
ě-ni
m,
abyc
h je
při
stih
l a
pops
al.
V t
omto
pos
toji
se
svět
roz
práš
í 10
sm
ysl
ovýc
h kv
alit
a zár
oveň
s t
ím j
e ro
ztří
štěn
a př
iroz
ená
jedn
ota
vním
ajíc
ího
subj
ektu
. Př
está
vám
v so
bě p
ozná
vat
subj
ekt ur
čité
ho
vizu
ální
ho p
ole.
Stejně
jako
je
třeb
a uvnitř k
aždé
ho s
mys
lu z
novu
n'
I1ézt
přirozenou
jedn
otu,
chc
eme
také
uká
zat,
že "původní v
rstv
a"
pociťování předchází rozdělení
do smyslů.
44 V
záv
islo
sti
na to
m,
zda
S' za
měřu
ji n
a určitý
předmět,
nebo
nec
hává
m s
vé oči
blo
udit
, či s
e na
kone
c ce
lý o
ddáv
ám děn
í, s
e m
i tá
ž ba
rva
jeví
jako
pov
rcho
vá b
arva
(O
berf
lach
enfa
rbe)
-na
cház
í se
na ur
čité
m mí
stě
pros
toru
a p
rost
írá
s .
na určitém předmětu -
či s
e st
ává
atm
osfé
rick
ou b
arvo
u (R
aum
/o
rbe
) a
šíří
se
všud
e ko
lem
pře
dmět
u. A
nebo
ji
cítí
m v
e sv
ém o
ku
.luko
chv
ění
svéh
o po
hled
u, či
nako
nec
udíl
í ce
lém
u m
ému
tělu j
eden
u
týž zp
ůsob
byt
í, vyplňuje m
ne, a
již
si n
ezas
louž
í, a
bych
om jí
říkali
barv
a. Podobně e
xist
uje
obje
ktiv
ní z
vuk,
kte
rý z
ní m
imo
mne
v n
á-26
3 st
roji
, zvu
k at
mos
féri
cký
, kte
rý j
e m
ezi p
ředm
ětem
a m
ým tělem
, zvu
k,
ktc r
ý vi
bruj
e ve
mně s
amot
ném
, ,j
ako
byc
h se
sta
l fl
étno
u či k
yva
Ilcm
", a
konečně p
osle
dní
stad
ium
, v němž a
kust
ický
prv
ek z
miz
í 1\
stan
e se
zku
šeno
stí,
vel
mi př
esno
u zk
ušen
ostí
mod
ifik
ace
celé
ho
mé h
o tě
la.4
5 S
enzo
rick
á zk
ušen
ost
má
k di
spoz
ici
jen
mal
é ro
zpět
í:
I uďto z
vuk
a ba
rva
na zák
ladě
své
ho v
last
ního
usp
ořád
ání
rýsu
jí
předmět
-po
peln
ík,
hous
le -
a te
nto předmět p
rom
louv
á zá
rove
ň I c
vše
m smyslům,
nebo
jso
u ve
dru
hé k
rajn
í po
loze
zku
šeno
sti
zvuk
tl
bar
va při
jímá
ny v
mém
těle, a
pak
je o
btíž
né o
mez
it m
ou z
kuše
nost
na
jede
n je
diný
sm
yslo
vý rej
stří
k: spo
ntán
ně přesahuje d
o vš
ech
osta
tn í
ch.
Sen
zori
cká
zkuš
enos
t v
onom
tře
tím
stad
iu,
kter
é js
me př
ed
oka
mži
kem
pop
sali
, se
vyz
naču
je p
ouze
"dů
raze
m",
kter
ý po
ukaz
uje
s píš
e směrem k
e zv
uku
či bar
vě.46
Na
této
úro
vni
je dvo
jzna
čnos
t
zku
šeno
sti
tak
výra
zná,
že
akus
tick
ý ry
tmus
ved
e ke
spl
ynut
í ki
ne
mat
ogra
fick
ých ob
razů
a n
avoz
uje
zkuš
enos
t po
hybu
, zat
ímco
týž
sled
ob
razů
by
bez
akus
tick
é op
ory
byl příliš p
omal
ý na
to,
aby
nav
odil
44
H.
Wer
ner,
Unt
ersu
chun
gen
uber
Em
pfin
dung
und
Em
pfin
den
, t
str.
155.
45
Tam
t.,s
tr.1
57.
46
Tam
t., s
tr.
162.
283
Dru
há
čás
t.
Vní
man
ý svět
274
st
robo
skop
ický
poh
yb.47
Zvu
ky mění p
o so
bě n
ásle
dují
cí o
braz
y ba
rev:
si
lněj
ší z
vuk
je zin
tenz
ivňu
je, př
eruš
ení
zvuk
u ve
de k
e km
itán
í ba
rev,
h
lub
ok
ý
zvu
k činí
mo
dro
u
tmav
ší
aneb
o
hlub
ší. 4
8 H
yp
oté
za
kons
tant
nost
i,49
jež
spo
juje
s k
aždý
m podnětem j
eden
a práyě j
eden
po
čite
k, z
trác
í tí
m v
íce
své zdůvodnění
, čím v
íce
se b
líží
me př
iroz
e
ném
u vn
ímán
í. "
V té
míř
e, v
níž
je
chov
ání
inte
lekt
uáln
í a
nest
rann
é (s
achl
ich
er),
je
hypo
téza
kon
stan
tnos
ti přijatelná
pro
vzta
h m
ezi
pod
nětem a
spe
cifi
ckou
sen
zori
ckou
odpovědí
, a
v té
to míř
e se
napříkl
ad
zvuk
ový po
dnět
om
ezuj
e na
spe
cifi
ckou
sfé
ru, v
tom
to pří
padě
na
sfér
u ak
usti
ckou
."50
Pod
ání
dávk
y m
eska
linu
, kte
ré n
aruš
í neúčastný
post
oj
a př
enec
hává
pok
usno
u os
obu
její
vitalitě,
prot
o nu
tně
napo
máh
á sy
ne
stéz
iím
. Pod
mes
kali
nem
zvu
k fl
étny
opr
avdu
pro
duku
je m
odro
zele
nou
264
barv
u, h
luk
met
rono
mu
se v
e tmě vyjadřuje š
edým
i sk
vrna
mi,
při
čemž
pros
toro
vé v
izuá
lní
roze
stup
y od
poví
dají
časovým int
erva
lům
mez
i je
dnot
livý
mi
zvuk
y, v
elik
ost s
kvrn
y od
poví
dá int
enzi
tě z
vuku
a v
ýška
, v
níž
je v
pro
stor
u, v
ýšce
ZV
Uku
.51 P
okus
ná o
soba
pod
vli
vem
mes
ka
linu
naj
de k
us ž
elez
a, u
hodí
do
oken
ního
záb
radl
í a řekne: "
To
jsou
al
e čáry
!", n
eboť s
trom
y js
ou n
ajed
nou
o něco v
íce
zele
né.5
2 Št
ěkán
í ps
a ne
pops
atel
ným
způsobem soustředí osv
ětle
ní a
rez
onuj
e v
prav
é no
ze. 5
3 V
še s
e od
ehrá
vá,
jako
byc
hom
vid
ěli
"na čas
pada
t zá
bran
y,
kter
é se
v průběhu e
volu
ce utv
ořil
y m
ezi
jedn
otli
vým
i sm
ysly
".54
S
ynes
tézi
e js
ou
z h
ledi
ska
obje
ktiv
ního
svě
ta,
pro
kter
ý ex
istu
jí j
en
nepr
onik
nute
lné
kval
ity,
a z
hle
disk
a ob
jekt
ivní
ho těla, k
teré
má
od
děle
né o
rgán
y, p
arad
oxní
m f
enom
énem
. P
roto
se
jej vě
dci
snaž
í vy
sv
ětli
t, a
niž
by o
všem
jakk
oli
sáhl
i na
poj
em počitku: například
bude
tř
eba př
edpo
klád
at, ž
e vz
ruch
y, k
teré
jsou
obv
ykle
lok
aliz
ovan
é v
urči
-
47
K. Z
ietz
-H
. W
erne
r, D
ie d
ynam
isch
e St
rukt
ur d
er B
eweg
ung
.
48
H.
Wer
ner,
Unt
ersu
chun
gen
uber
Em
pfin
dung
un
d E
mpf
inde
n, I
, str
. 16
3.
49
Viz
výš
e, Ú
vod,
§ 1
.
50
H. W
erne
r, U
nter
such
unge
n ub
er E
mpf
indu
ng u
nd
Em
pfin
den,
I, st
r. 15
4.,
51 J.
Stei
n, P
atho
logi
e de
r W
ahrn
ehm
ung
, str.
422
.
52
W. M
ayer
-Gro
s -
J. S
tein
, Obe
r ei
nige
Abi
inde
rung
en d
er S
inn
esta
tig
keit
im
Mes
kali
nrau
sch
, str.
385
.
53
Tam
t.
54
Tam
t.
284
J. Pociťování
l m
ozk
ové
obla
sti
-v
opti
cké
či a
kust
ické
zóně -
, m
ohou
zas
ahov
at
i m
imo
tyto
mez
e, a
že
spec
ific
ká k
vali
ta s
e te
dy s
poju
je s
nes
peci
fic
kou
kval
itou
. Ať a
rgum
enty
neu
rops
ycho
logi
e m
luví
ve prospěch
l ho
to v
ýkla
du či
niko
li,55
tent
o vý
klad
syn
este
tick
ou z
kuše
nost
ne-
275
vysvět
lí.
Syn
este
tick
á zk
ušen
ost
se t
ak s
tává
nov
ou příležitostí
zpo-
hybn
it p
ojem
poč
itku
a o
bjek
tivn
í m
yšle
ní. P
okus
ná o
soba
nám
tot
iž
neř
íká
pouz
e to
, že
vidí
nar
áz z
vuk
a ba
rvu:
tím
, co
vidí
, je právě z
vuk
ol" I
fYlo
tný,
a v
idí h
o v mí
stě,
v němž s
e tv
oří
barv
y. 56
Pok
ud d
efin
ujem
e vidě
ní v
izuá
lním
qua
le a
pok
ud d
efin
ujem
e zv
uk a
kust
ický
m q
uale
, pa
k je
tak
ová
form
ulac
e do
slov
a be
ze s
mys
lu. Měli b
ycho
m v
šak
vytvář
et s
vé d
efin
ice
tako
vým
způsobem
, ab
ycho
m v
ní ně
jaký
sm
ysl
naš l
i, neboť vid
ění zvuků a
sly
šení
bar
ev e
xist
ují
jak
o f
enom
ény.
26
5
A n
ejso
u to
dok
once
fen
omén
y ni
jak výjimečné. S
ynes
teti
cké
vním
ání
.i běžné
, a p
okud
jsm
e si
toh
o ne
všim
li, p
ak p
roto
, že vědecké p
ozná
ní
zkuš
enos
t po
souv
á. T
o m
y js
me
se odn
auči
li v
idět
, sl
yšet
a obecně
poc
iťov
at,
a na
mís
to t
oho
ze s
vého
tělesného usp
ořád
ání
a ze
svě
ta,
jak
jej
pojí
má
fyzi
k, d
eduk
ujem
e, c
o m
áme vi
dět,
sly
šet a
poc
iťov
at.
íká
se,
že vid
ění
nám
může p
osky
tnou
t po
uze
barv
y, svě
tla
a sp
olu
s ni
mi
tvar
y, c
ož j
sou
obr
ysy
bare
v, a
dál
e po
hyby
, co
ž js
ou
změny
v po
loze
bar
evný
ch s
kvrn
. Ale
kam
můžeme n
a ba
revn
é šk
ále
umís
tit
prl lh
ledn
ost č
i "z
kale
né"
barv
y? V
e skutečnosti
je k
aždá
bar
va -
v to
m,
'o j
e pr
o ni
nejniternější -
vnit
řní
stru
ktur
ou věc
i m
anif
esto
vano
u na
vene
k. L
esk
zlat
a ná
m smyslově p
reze
ntuj
e je
ho h
omog
enní
slo
žení
, m
a tn
á ba
rva dřeva j
eho
het
erog
enní
slo
žen
íY S
mys
ly j
sou
spo
lu
ve s
tyku
, kdy
ž se
ote
víra
jí vůč
i st
rukt
uře vě
ci.
Vid
íme
tvrd
ost
a kř
eh
kost
skl
enic
e, a
kdy
ž se
s k
ryst
alic
kým
zvu
kem
roztříští,
je s
klo,
kte
ré
55
Je n
apříklad m
ožné
poz
orov
at m
odifi
kaci
chr
onax
ií po
d vl
ivem
mes
ka
l inu.
Ten
to f
akt n
ijak ne
vysv
ětlu
je s
ynes
tézi
e na
zák
ladě
obj
ektiv
ního
těl
a.
Uká
žem
e to
tiž,
že sou
časn
ý vý
skyt
víc
e sm
yslo
vých
kva
lit zároveň n
emůže
LI in
it sr
ozum
iteln
ou p
erce
ptiv
ní a
mbi
vale
nci,
jež
je d
ána
ve z
kuše
nost
i sy
ne
~léz
ie. Změna c
hron
axií nemůže b
ýt pří
čino
u sy
nest
ézie
, ný
brž
obje
ktiv
ním
vy
jádřením n
ebo příznakem c
elko
vé a
hlu
bší
udál
osti,
kte
rá n
emá
své
mís
to
v ob
jekt
ivní
m t
ěle
a kt
erá
se t
ýká
feno
men
ální
ho t
ěla
jako
žto
nosi
tele
byt
í kc
světu
.
56
H.
Wer
ner,
Unt
ersu
chun
gen
uber
Em
pfin
dung
und
Em
pfin
den
, I, s
tr. 1
63.
57
W. S
chap
p, B
eitr
age
zur
Pha
nom
enol
ogie
der
Wah
rneh
mun
g, s
tr. 2
3 nn
.
285
Dru
há
čás
t. V
ním
aný svě
t
vidí
me,
nos
itel
em t
ohot
o ZV
UkU
.58 V
idím
e oh
ebno
st o
cele
, pod
dajn
osl
ocel
e zr
udlé
, tv
rdos
t če
pele
hob
líku
, měkkost h
obli
n. T
var předm
ěli'\
není
jej
ich
geom
etri
cký
obry
s: m
á určitý v
ztah
k je
jich
vla
stní
přiro
zeno
sti
a pr
omlo
uvá
ke z
raku
, ale
zároveň s
tím
ke
všem
naš
im s
my:
;-27
6 lům
. T
var
záhy
bu v
e ln
ěné
či bavlněné
látc
e ná
m u
kazu
je,
zda
je
vlák
no měkké či
tvrd
é, z
da je
látk
a st
uden
á či
tep
lá. A
konečně p
ohyb
vi
dite
lnýc
h předmětů n
ení
pros
tým
pře
míst
ěním
bar
evný
ch s
kvrn
, jež
m
u v
zorn
ém p
oli
odpo
vídá
. V
poh
ybu vě
tve,
z n
íž právě v
zlét
l pt
ák
čteme j
ejí
oheb
nost
a měkkost
, a pr
ávě
podl
e to
ho s
e be
zpro
stře
dnč
pozn
á vě
tev bř
ízy
či jab
loně
. V
idím
e vá
hu k
usu
litin
y, k
terý
se
zaboří.
do p
ísku
, vid
íme
teku
tost
vod
y, v
isko
zitu
sir
upu.
59 A
podobně s
lyší
m
v hl
uku
vozi
dla
tvrd
ost
a ne
rovn
ost
dlaž
ební
ch k
oste
k. P
ráve
m m
lu
vím
e o "měkkém", "
mat
ném
" či
"su
chém
" zv
uku.
Lze
-li
mít
poc
hyb-
266
nost
i o
tom
, zd
a ná
m s
luch
ský
tá o
prav
dové
"věci"
, je př
inej
menš
ím
jist
é, ž
e ná
m n
abíz
í něco v
íce
než
jen
zvuk
y v
pros
toru
: na
bízí
něco
, co
"hl
učí"
, a
tím
je
ve s
tyku
s o
stat
ním
i sm
ysly
.60
A konečně
, kd
yž s
e zavřenýma očima o
hnu
ocel
ovou
tyč
neb
o li
povo
u vě
tev,
vní
mám
ve
svý
ch r
ukou
nej
skry
tějš
í tk
áň k
ovu
či dře
va.
Poj
mem
e-li
"da
nost
i rů
znýc
h smyslů" j
ako
nesr
ovna
teln
é kv
alit
y, s
pada
jí p
od j
edno
tliv
é oddě
lené
svě
ty.
Ve
své
spec
ific
ké pod
stat
ě js
ou to
vša
k rů
zné
mod
ulac
e vě
ci,
a sv
ým v
ýzna
mov
ým já
drem
tak
všec
hny
vstu
pují
do
vzáj
emné
ho
styk
u. [§
9.
Roz
díln
é a
nero
zliš
itel
né s
mys
ly js
ou ja
ko
mon
okul
ární
obr
azy
v bi
noku
lárn
ím vidění.
Jedn
ota smyslů j
e zajišťována tělem.]
Je v
šak tř
eba upře
snit
, jak
ou p
ovah
u m
á smyslově
vní
mat
elný
výz
nam
, ji
nak
bych
om s
e to
tiž
vrát
ili
k in
tele
ktua
list
ické
ana
lýze
, již
jsm
e vý
še
zam
ítli
. St
ůl, j
ehož
se
dotý
kám
, je
tent
ýž ja
ko stů
l, k
terý
vid
ím.
Mám
e vš
ak d
odat
, jak
se obecně č
iní:
so
náta
, kt
erou
sly
ším
, je
ste
jná
jako
ta
, kt
eré
se d
otýk
á H
elen
a K
elle
rová
. Člověk,
kter
ého
vidí
m,
je t
ýž
58
Tam
t., s
tr.
II.
59
Tam
t.,
str.
21
nn.
60
Tam
t.,
str.
32-
33.
286
I. Pociťování
j Ik
člověk
, kt
eréh
o m
aluj
e sl
epý
malí
ř?61
T
ak b
y postupně z
miz
el
I' zd
íl m
ezi
perc
epti
vní
synt
ézou
a s
ynté
zou
inte
lekt
uáln
í. J
edno
ta
l11y
slů
by
byla
ste
jnéh
o řádu j
ako
jedn
ota předmětů vědy. K
dyž
se
Ul'
itého
předmětu zároveň d
otýk
ám a
vid
ím je
j, z
nam
ená
to s
nad,
že
i 'den
jedi
ný předmět j
e společným důvodem těc
hto
dvou
jevů
, po
d
bně
jako
je V
enuš
e společným důvodem Jitřenky
a Ve
čern
ice,
a ž
e vn
ímán
í je vědou v
počátečním s
tavu
?62
Kdy
ž vš
ak v
ním
ání s
jedn
ocuj
e liu
'e s
enzo
rick
é zk
ušen
osti
do
jedn
oho
jedi
ného
svě
ta,
neči
ní ta
k po
zpú
sobu
vědeckého k
olig
ován
í, je
ž shromažďuje m
nohé
předměty
i fe
nom
ény,
nýb
rž podobně j
ako
bino
kulá
rní vi
dění
, kd
yž u
chop
uje
277
.i 'de
n je
diný
pře
dmět
. P
opiš
me
tuto
"sy
ntéz
u" z
blíz
ka.
Kdy
ž je
můj
I ohl
ed zaměřen d
o nekonečna
, m
ám d
vojí
obr
az b
lízk
ých předmětů
.
I dy
ž se
zas
e zaměřím n
a ně
, vi
dím
, jak
se
dva
obra
zy společně
blíž
í 1
linu,
co
bude
jed
iným
předmětem, a
zm
izí
v něm. Spočívá s
ynté
za
v lO
I11, ž
e by
chom
je
mys
leli
společně
jako
obr
azy
jedn
oho
jedi
ného
p
cdmětu? O
tom
nemůže b
ýt řeč
. P
okud
by
se j
edna
lo o
duc
hovn
í Ik
l č
i ap
erce
pci,
mělo b
y k němu d
ojít
okamžitě p
oté,
co
si v
šim
nu
tolo
žnos
ti o
bou
obrazů
, za
tím
co d
e fa
cto
na s
ebe
jedn
ota předmětu
jj'c
há ček
at o
poz
nání
dél
e: a
ž do
chv
íle,
kdy
zaměření p
ohle
du o
ba
obra
zy o
dstr
aní.
Jedi
ný předmět n
ení určitým způsobem, ja
k lz
e m
ysle
t dv
a ob
razy
, neboť t
yto
obra
zy v
e ch
víli
, kd
y se
předmět o
bjev
í, pře
-26
7
stan
ou e
xist
ovat
. D
ošlo
tedy
ke
"spl
ynut
í obr
azů"
dík
y nějaké v
roze
né
výbavě n
ervo
vého
sys
tém
u? A
chc
eme
tím
říci,
že
poku
d ne
na
peri
-r '
ri i,
pak al
espo
ň v
posl
ední
ins
tanc
i, te
dy v
cen
tru
mám
e je
den
jedi
ný
vzru
ch prostředkovaný dvěma očima?
Ale
pou
ze e
xist
ence
zra
kové
ho
<.:cnt
ra nemůže vys
větl
it,
že z
de m
áme
jede
n předmět
, vždyť d
voji
té
vid
ění s
e někdy v
ysky
tne.
Podobně nemůžeme vys
větl
it d
voji
té vid
ění
pouz
e ex
iste
ncí
dvou
sít
nic,
neboť d
voji
té vid
ění
není
stá
lé.63
Mám
e-Ii
61
W.
Spe
cht,
Zur
Phi
inom
enol
ogie
un
d M
orph
olog
ie d
er p
atho
logi
sche
n W
ahrn
ehm
ungs
tiiu
schu
ngen
, st
r. l
l.
62
Ala
in,
Qua
tre-
ving
t-un
cha
pitr
es s
ur l
'esp
rit
et l
es p
assi
ons,
str
. 38
.
63
"Kon
verg
ence
při
vadě
čů v
té podobě
, v
níž
exis
tuje
, nepodmiňuje
ne
-ro
zliš
enos
t ob
razů
v p
rost
ém b
inok
ulár
ním
vid
ění
, neboť může d
ojít
k s
ou
peře
ní vid
ění
mon
okul
ární
ch,
a odděle
ní s
ítni
c ne
vysv
ětlí
jej
ich
odli
šnos
t,
poku
d na
stan
e. K
dy
ž to
tiž
tato
odl
išno
st n
enas
tává
, zůstává normálně
jak
v
rece
ptor
u, t
ak v
přiva
děčí
ch v
še s
tejn
é."
R.
Déj
ean,
Étu
de p
sych
olo
giqu
e de
la
dist
ance
dan
s la
vis
ion,
str
. 74
. 287
Dru
há
čás
t.
Vní
man
ý svět
porozumět d
voji
tém
u vi
dění
i jed
notě
předmětu v
nor
mál
ním
vidění,
pak
niko
li n
a základě a
nato
mic
kého
uspořádání v
izuá
lníh
o ús
troj
í,
nýbr
ž na
základě j
eho
fung
ován
í a způsobu, j
ak je
j vy
užív
á ps
ycho
fy
zick
ý su
bjek
t. Řekneme
tedy
, že
ke d
voji
tém
u vidění d
o'ch
ází p
ralo
, že
naš
e oč
i ne
konv
ergu
jí k
předmětu, a
předmět te
dy vyt
váří
na
naši
ch
dvou
sít
nicí
ch n
e-sy
met
rick
é ob
razy
? Ž
e dv
a ob
razy
se
slév
ají
v je
den
prot
o, ž
e zaměř
ení
pohl
edu
je převede n
a ho
mol
ogic
ké b
ody
obou
sí
tnic
? A
le j
sou
dive
rgen
ce a
kon
verg
ence
očí p
říčinou, č
i účinkem
dvoj
itéh
o a
norm
ální
ho vid
ění?
U l
idí,
kteř
í se
nar
odil
i jak
o ne
vido
mí
ajim
ž by
l odo
pero
ván
záka
l čočky
, ne
lze
říci,
zdaj
im v
době p
o op
era
ci v
e vi
dění
brá
ní n
ekoo
rdin
ovan
ost o
bou
očí,
či
zda
konf
úze
zorn
ého
pole
k t
éto
neko
ordi
nova
nost
i ve
de -
zda
nevi
dí p
roto
, že
nezaměřují
pohl
ed,
nebo
zda
nez
aměř
ují
pohl
ed p
roto
, že
nem
ají,
co
by v
iděli.
278
K
dyž
hled
ím d
o nekonečna a
nap
říkl
ad je
den
z m
ých pr
stů umístěný
blíz
ko m
ých
očí
vrhá
svů
j ob
raz
na n
e-sy
met
rick
é bo
dy m
ých
sítn
ic,
rozm
ístě
ní obrazů n
a sí
tnic
ích nemůže b
ýt příčinou o
noho
poh
ybu
zaměření p
ohle
du,
kter
ý uč
iní
kone
c dv
ojit
ému
vidění.
Jak
bylo
tot
iž
ukáz
áno,
64 z
miz
ení obrazů n
eexi
stuj
e sa
mo
o so
bě. Můj p
rst vytváří
svůj
obr
az v
urč
ité
obla
sti
mé
levé
sít
nice
a v
urč
ité
obla
sti
mé
prav
é sí
tnic
e, přičemž t
ato
druh
á ob
last
nen
í sy
met
rick
á vz
hled
em k
prv
ní
obla
sti.
Avš
ak s
ymet
rick
á ob
last
pra
vé s
ítni
ce j
e rovněž vyplněna v
i-26
8 zu
ální
mi
vzru
chy;
roz
míst
ění stimulů
na o
bou
sítn
icíc
h je
"ne
sym
et
rick
é" p
ouze
z h
ledi
ska
subj
ektu
, kte
rý obě k
onst
elac
e sr
ovná
vá a
iden
ti
fiku
je. P
okud
poh
líží
me
na obě s
ítni
ce j
ako
na pře
dmět
y, n
ajde
me
zde
jen
dva
nesr
ovna
teln
é ce
lky
stim
ulů.
Na
to l
ze s
nad odpovědět
,
že přinejmenším o
d ok
amži
ku zaměření p
ohle
du s
e ty
to d
va c
elky
ne
moh
ou a
ni pře
krýv
at,
ani
nem
ohou
být
zák
lade
m p
ro vidění něčeho,
a v
tom
to s
mys
lu t
edy
již
jen
jeji
ch pří
tomn
ost vytváří
nero
vnov
ážný
st
av. A
le prá
vě t
ím připouštíme t
o, c
o js
me
chtě
li d
okáz
at:
že vidění
jedn
oho
jedi
ného
předmětu n
ení
pros
tým
výs
ledk
em zaměření p
ohle
du
, že
akt
zaměření j
e už
pře
dpok
ládá
, ne
bo,
jak
byl
o ře
čeno
, že
za
měření p
ohle
du j
e "p
rosp
ekti
vní
akti
vita
".65
Má-
li s
e můj po
hled
64
K.
Kof
fka,
Som
e P
robl
ems
oj S
pace
Per
cept
ion
, str
. 17
9.
6S
R. D
éjea
n, É
tude
psy
chol
ogiq
ue d
e la
dis
tanc
e da
ns l
a vi
s ion
, st
r. Il
On
. A
utor
zde
mlu
ví o
"pr
ospe
ktiv
ní akt
ivit
ě du
cha"
-a
v to
mto
bod
ě, j
ak b
ude
patr
né n
íže,
jej
neh
odlá
me
násl
edov
at.
288
1. Pociťování
I 'n
68t
na b
lízk
é předměty a
sou
stře
dit
se n
a ně
, je
tře
ba,
aby
zako
u
,166
dv
ojit
é vidění j
ako
ner
ovno
vážn
ý st
av n
ebo
jak
o n
edok
onal
é id
cní
a ab
y směřoval k
právě je
dnom
u předmětu ja
kožt
o ře
šení
toh
oto
11 IP
Lí
a za
vrše
ní v
iděn
í.
"K t
omu
, ab
ycho
m
,vidě
li',
je
tře
ba
.p lzo
rovať ."
67 J
edno
ta předmětu v
bin
okul
ární
m vidění
tedy
nen
í , '
Iedk
em nějakého p
roce
su p
robí
hají
cího
ve
třet
í os
obě,
kte
rý b
y n
Iko
nec vytvořil j
eden
jed
iný
obra
z sp
lynu
tím
dvo
u m
onok
ulár
ních
I b
'''IZ
ů.
Kdy
ž přejdeme o
d dv
ojit
ého
vidě
ní k
vidění
norm
ální
mu
, 27
9
i 'd 'n
jed
iný předmět n
ahra
zuje
dva
obr
azy
a zj
evně
nen
í je
jich
pro
-l'
m překrytím:
je ji
ného
řádu n
ež t
yto
obra
zy, j
e ne
srov
nate
lně
pev-
11 j.
í. D
va o
braz
y dv
ojit
ého vidění n
ejso
u v
bino
kulá
rním
vid
ění
slou
ny
do
jedn
oho
obra
zu.
Jedn
ota předmětu j
e je
dnot
a in
tenc
ioná
lní.
v
ak -
a zd
e do
spív
áme
k bo
du,
k němuž j
sme
se c
htěl
i do
stat
-to
I'
. t
nezn
amen
á, ž
e je
to j
edno
ta p
ojm
ová.
Od
dvoj
itéh
o vidění k
jed
Iw
mu
jedi
ném
u předmětu n
edos
pívá
me
pom
ocí d
ucho
vníh
o pr
ohlí
žení
, ll
' brž
tehd
y, k
dyž
každ
é ok
o př
esta
ne f
ungo
vat
sam
o pr
o se
be a
jede
n 26
9
i . lin
ý po
hled
je
využ
ívá
jako
jed
en o
rgán
. T
ím,
kdo
zde
vyko
nává
nt
6zll,
nen
í ep
iste
mol
ogic
ký s
ubje
kt, n
ýbrž
těl
o, k
dyž
se vymaňuje
I. •
své
ho r
ozpt
ýlen
í, shromažďuje s
e, v
ztah
uje
se v
šem
i prostředky
I j '
dnom
u je
diné
mu
pólu
své
ho p
ohyb
u, a
kdy
ž se
v něm, v
sou
ladu
.
j 've
m s
yner
gie,
for
muj
e je
dna
jedi
ná i
nten
ce.
Syn
tézu
odn
ímám
e ll
jckt
ivní
mu
tělu
jen
pro
to,
abyc
hom
ji
dali
tělu
feno
men
ální
mu
, to
i 'st
tělu
, na
koli
k ko
lem
seb
e ro
zvrh
uje
jist
é "p
rost
ředí
",68
nak
olik
se
i 'ho
"části"
dyna
mic
ky vzájemně p
ozná
vají
a je
ho r
ecep
tory
se
uspo
-dá
vají
tak
, ab
y sv
ou s
yner
gií
umož
nily
vní
mán
í předmětu
. K
dyž
lká
me,
že
tato
int
enci
onal
ita
není
myš
lenk
ou,
chce
me
tím
říci, ž
e se
11(,
Je z
nám
o,
že p
odle
tva
rové
psy
chol
ogie
se
tent
o or
ient
ovan
ý pr
oces
;,u
klád
á na
jak
émsi
fy
ziká
lním
jev
u v
"kombinační zóně"
(Ver
knii
pfun
gszo
tl
'),
N
a ji
ném
místě j
sme
řekli, ž
e připomínat p
sych
olog
ovi
rozm
anit
ost
fe
nom
énL'
či
stru
ktur
, a přitom j
e vš
echn
y vy
svět
lova
t některými z
nic
h -
zde
fyzi
kál
ním
i tv
ary
-,j
e p
roti
mlu
v. Zaměření p
ohle
du ja
kožt
o časový t
var
není
fy
ziká
lním
či
fyzi
olog
icK
ým f
akte
m j
iž z
toh
o pr
osté
ho dův
odu,
že
všec
hny
Ivu
ry n
álež
ejí
feno
men
ální
mu
svět
u. K
tom
u vi
z M
. Mer
leau
-Pon
ty, S
truk
tura
ci
tová
ní, s
tr.
196
nn.,
212
nn
.
(,7
R.
Déj
ean
, É
tude
psy
chol
ogiq
ue d
e la
dis
tan
ce d
ans
la v
isio
n, s
. 74.
IIX
Nak
olik
má
"Um
wel
tint
enti
onal
itat
"; v
iz F
. J.
J. B
uyte
ndij
k -
H.
Ple
ssn
'J',
Die
Deu
tung
des
mim
isch
en A
usdr
uck
s, s
tr.
81.
289
Dru
há
část.
Vní
man
ý svět
neod
ehrá
vá v
průzračnosti vědomí a
že přijímá
jako
vkl
ad v
ešk
'rl'
impl
icit
ní vědění
, kt
eré
má
mé
tělo s
amo
o sobě.
Per
cept
ivní
syn
tl'll
l se
opí
rá o
předlogickou
jedn
otu
tělesného
sché
mat
u a
nem
á ve
:l V
I'·
moc
i ta
jem
ství
předmětu o
nic
víc
e ne
ž ta
jem
ství
vla
stní
ho těla. P
dlV
I pr
oto
se v
ním
aný předmět n
abíz
í vž
dy j
ako
tran
scen
dent
ní.
Pro
to tl
l ta
ké, j
ak s
e zd
á, s
ynté
za utváří
na předmětu s
amot
ném
, ve světě
, a
II
koli
v o
nom
met
afyz
ické
m bodě, j
ímž
je m
yslí
cí s
ubje
kt. Práv
ě lil
II se
per
cept
ivní
syn
téza
liš
í od
syn
tézy
int
elek
tuál
ní.
Kdy
ž přecház
llll
od d
voji
tého
vidění
k vidění n
orm
ální
mu,
mám
nej
en vědomí, ž
e vi
dfm
dvěma očima t
ýž předmět,
nýbr
ž m
ám vědomí, ž
e do
spív
ám k
pře
d.
mětu s
amém
u a
mám
konečně je
ho tělesnou přítomnost.
Mon
okul
árnl
ob
razy
se neurčitě p
otul
oval
y před věcmi, neměly v
e světě
mi
to,
a ná
hle
se s
táhn
ou d
o určitého m
ísta
ve světě, k
teré
je p
ohlt
í, po
dobn
ja
ko d
enní
světlo
pohl
tí přeludy
, kt
eré
znov
u zm
izí
v ze
msk
é puklin
ě z
níž
vzeš
ly.
Bin
okul
ární
předmět d
o se
be a
bsor
buje
mon
okul
árn
í ob
razy
. Právě
v něm s
e od
ehra
je s
ynté
za, právě v
jeh
o ja
su l
ze r
oz-
280
pozn
at m
onok
ulám
í ob
razy
jak
o j
evy
toh
oto předmětu
. Řada
mýc
h zk
ušen
ostí
se
mi
dává
jako
sou
hlas
ná.
Syn
téza
se neuskutečňuje t
ím,
že v
šech
ny z
kuše
nost
i vyjadřují
jist
ý i
nvar
iant
, neuskutečňuje se
v
identitě předmětu, n
ýbrž
tím
, že
vše
chny
zku
šeno
sti
jsou
pos
ledn
í z
nich
shromážděny, t
j. uskutečňuje s
e v
bytí
věci
sebo
u. Z
ajis
té, t
oto
bytí
seb
ou n
ení
nikd
y do
saže
né:
každ
ý as
pekt
věci, k
terý
spa
dá d
o na
-27
0 še
ho v
ním
ání,
je
jen
poz
vání
m k
dal
ším
u vn
ímán
í, j
en c
hvil
kovo
u za
stáv
kou
v po
stup
u vn
ímán
í. O
d ch
víle
, kd
y by
věc b
yla
dosa
žena
, by
la b
y be
z ja
kého
koli
taj
emst
ví v
ysta
vena
naš
im zrakům. V
oka
mži
ku
, kd
y by
chom
se
dom
níva
li,
že j
i vl
astn
íme,
přestala
by e
xist
ovat
ja
ko věc. Právě t
o, čím s
e věc v
ymyk
á na
šem
u vlastnění, vytváří j
ejí
"rea
litu
". B
ytí věci o
sobě, j
ejí
nepo
pira
teln
á přítomnost i
ustavičná
abse
nce,
do
níž
se u
chyl
uje,
jsou
dva
neoddělitelné a
spek
ty t
rans
cen
denc
e. I
ntel
ektu
alis
mus
pon
echá
vá o
ba t
yto
aspe
kty
bez
povš
imnu
tí.
Chc
eme-
li v
ylož
it věc j
ako
tran
scen
dent
ní člen otevřené řady z
kuše
no
stí,
je třeba
dát
subj
ektu
vní
mán
í je
dnot
u, j
ež j
e rovněž otevřená
a neurčitá
, to
tiž
jedn
otu tělesného
sché
mat
u. Právě o
tom
nás
poučuje
synt
éza
bino
kulá
rníh
o vidění.
Apl
ikuj
me
to n
a pr
oblé
m je
dnot
y sm
ys
lů.
Nen
í m
ožné
ji vysvětlit
pom
ocí podřazení smyslů p
od j
edno
pů
vodn
í vědomí, n
ýbrž
pom
ocí
nikd
y ne
zavr
šené
int
egra
ce d
o je
dnoh
o je
diné
ho p
ozná
vají
cího
org
anis
mu.
Mez
i-sm
yslo
vý předmět s
e m
á k předmětu v
izuá
lním
u, ja
ko s
e m
á předmět v
izuá
lní
k m
onok
ulár
ním
290
I. Pociťování
I IZ
LIIT
I dv
ojit
ého
vidění.69 S
mys
ly s
polu
při v
ním
ání
kom
unik
ují,
l obně
jako
obě oči s
polu
prac
ují při vidění. Vidění zvuků či
slyš
ení
IF '
v se
uskutečňuje, podobně j
ako
se uskutečňuje j
edno
ta p
ohle
du
I m
a očima
: m
é tělo t
otiž
nen
í so
uhrn
em v
edle
seb
e js
oucí
ch orgánů
, ll
' brž
syn
ergi
ckým
sys
tém
em, v
němž j
sou
všec
hny
funk
ce převzaty
281
1\ zu
poje
ny d
o ob
ecné
ho p
ohyb
u by
tí k
e světu, j
e zt
uhlý
m t
vare
m
istc
nce.
Pok
ud z
rak
a sl
uch
nejs
ou p
rost
ým vlastněním n
epro
nik
IllI
I ' In
ého
qua/
e, n
ýbrž
zak
ouše
ním
určité
mod
alit
y ex
iste
nce,
syn
'h
roni
zací
méh
o těla s
ní,
pak
má
smys
l říkat, ž
e vi
dím
zvu
ky či
slyš
ím
I II
vy.
Pok
ud j
e zk
ušen
ost
kval
ity
zkuš
enos
tí určitého
mod
u po
hybu
27
1 ~ i
urč
itého c
hová
ní, p
robl
ém s
ynes
tézi
í se
tím
začíná
řešit. K
dyž
pra-
1111 ,
že
vidí
m z
vuk,
chc
i říci,
že ozvěnou n
a vi
brac
i to
hoto
zvu
ku j
e , -
I \ m
é se
nzor
ické
byt
í, a
zejm
éna
ten
sekt
or m
ne s
amot
ného
, kt
erý
I ' z
am
ěřen
na b
arvy
. P
ohyb
chá
paný
nik
oli
jako
obj
ekti
vní
pohy
b II
přemístění
v pr
osto
ru,
nýbr
ž ja
ko
roz
vrh
pohy
bu č
i "v
irtu
ální
I o
hyb"
,7° j
e zá
klad
em je
dnot
y smyslů.
Je obecně z
nám
o, ž
e zv
ukov
ý I
lm s
e ne
omez
uje
na t
o, ž
e by
k f
ilmu
přidával z
vuko
vý d
opro
vod,
II
' hrž
mod
ifik
uje
sam
otný
obs
ah f
ilmu.
Kdy
ž se
dív
ám n
a fi
lm s
da
I ova
nou
fran
couz
štin
ou, p
ozor
uji
neje
n ne
souh
las
mez
i sl
ovem
a o
br I
zcm
, nýb
rž n
ajed
nou
se m
i zd
á, ž
e se
tam
pra
ví něco ji
ného
, a třebaže
s 'd
i můj sl
uch
jso
u vyplněny d
abov
aným
tex
tem
, vůbec pr
o m
ne
II 'c
xis
tuje
, a to
ani
aku
stic
ky, ajá
nap
ínám
svůj
sluc
h, a
bych
zac
hyti
l 10
10 j
iné nehlučné s
lovo
, kte
ré k
e mně přichází
z pl
átna
. K
dyž
se z
vuk
I oro
uchá
a p
osta
va n
a plátně pokračuje v
e sv
é be
zhla
sé g
esti
kula
ci,
{)9
Nut
no ř
íci ,
že
není
mo
žné
klás
t sm
ysly
na
stej
nou úroveň
, ja
ko
by
l1lo
hly
vše
chny
ve
stej
né míře d
osah
ovat
obj
ekti
vity
a o
teví
rat
se i
nten
ci
onalitě
. Z
kuše
nost
nám
neu
kazu
je s
mys
ly j
ako
ekv
ival
entn
í: z
dá s
e m
i, ž
e vi
zuál
ní z
kuše
nost
je pravdivější
než
zkuš
enos
t ta
ktil
ní, shromažďuje p
ravd
u In
klil
ní z
kuše
nost
i v sobě a
připojuje
k ní
dal
ší, neboť j
ejí
boha
tší
stru
ktur
a ln
i představuje
mod
alit
y by
tí,
o ni
chž
se h
mat
u nemůže a
ni z
dát.
Jedn
ota
smys
lů s
e uskutečňuje transverzálně
, úměrně k
jej
ich
vlas
tní strukt
uře. A
le
poku
d pl
atí,
že
mám
e je
dno
"řídící o
ko",
kte
ré s
i podřazuj
e dr
uhé
oko,
pak
u
bino
kulá
rníh
o vidění n
achá
zím
e ji
stou
ana
logi
i . T
yto
dva
fakt
y -převze
tí
zkuš
enos
tí j
inýc
h smyslů d
o zk
uše
nost
i vi
zuál
ní a
převzetí
funk
cí j
edn
oho
o
ka o
kem
dru
hým
-do
kazu
jí,
že j
edno
ta z
kuše
nost
i ne
ní j
edno
tou
form
ální
, ný
brž
je a
utoc
hton
ním
uspořádáním.
70
M.
Pal
agyi
, J.
Ste
in.
291
Dru
há čás
t.
Vní
man
ý svět
unik
á m
i ne
jen
smys
l jej
í pro
mlu
vy, a
le i
film
sám
se
tím
změnil. '1
vM,
kter
á ještě př
ed c
hvíl
í ži
la, zt
ěžkn
e a
ustr
ne ja
ko tvář
zara
žené
ho (
III
věka
. V
ýpad
ek z
vuku
zap
laví
cel
é pl
átno
v podobě ja
Kés
i st
rnul
oNtl
Div
ák nepodřazuje s
lova
a p
ohyb
y po
d id
eáln
í vý
znam
, ný
brž
slov
o na
vazu
je n
a po
hyb
a po
hyb
na s
lovo
, ko
mun
ikuj
í sp
olu
prostředilÍl'
tvím
méh
o tě
la. Podobně js
ou s
enzo
rick
é as
pekt
y m
ého
těla
nav
záj
'III
sym
boly
jede
n pr
o dr
uhý,
neboť m
é tě
lo j
e ho
tový
sys
tém
ekv
ival
.l:lll
d a
mez
i-sm
yslo
vých
tra
nspo
zic.
Sm
ysly
se vzájemně překládají, a
lli~
,
by měly zap
otře
bí tlu
močn
íka,
vzájemně s
i ro
zum
í, a
niž
by m
usol
pr
ojít
sta
diem
myš
lenk
y. T
yto
pozn
ámky
nám
umožňují p
ocho
pit H
lll' ..
derů
v vý
rok
v je
ho p
lném
výz
nam
u: "Člověk j
e ustavičné
sens
oriu
m
com
mun
e, k
teré
je
afik
ován
o tu
z j
edné
, tu
z j
iné
stra
ny."
71 P
ojem
28
2 tělesného
sché
mat
u po
pisu
je n
ovým
způsobem n
ejen
jed
notu
těl
a,
nýbr
ž pr
ostř
edni
ctví
m je
dnot
y tě
la i
jed
notu
smyslů a
jed
notu
pře
d
mětu
. M
é tě
lo j
e m
íste
m f
enom
énu
výra
zu (
Aus
druc
k), či
spí
še přímo
jeh
o a
ktuá
lnos
tí.
Viz
uáln
í a
akus
tick
á zk
ušen
ost,
aby
chom
zůsta
.li 27
2 u
toho
to příklad
u, js
ou těhotné je
dna
druh
ou, j
ejic
h ex
pres
ivní
hod
nota
za
klád
á předpredikativní j
edno
tu v
ním
anéh
o sv
ěta,
a j
ejím
pro
stře
d
nict
vím
i v
erbá
lní vy
jádř
ení
(Dar
stel
lung
) a
inte
lekt
uáln
í vý
znam
(B
edeu
tung
).72
Mé
tělo
je sp
oleč
nou
tkán
í vš
ech předmětů a
přinej
men
ším
vzh
lede
m k
vní
man
ému
světu
je o
becn
ým n
ástr
ojem
méh
o "rozumění" . [§ 1
0. Těl
o ja
ko o
becn
á sy
mbo
lika
svě
ta]
Práv
ě tě
lo d
ává
smys
l ne
jen přirozenému předmětu, n
ýbrž
i k
ultu
rní
m předmětům, j
ako
jsou
slo
va.
Kdy
ž po
kusn
é os
obě
ukáž
eme
slo
vo p
o do
bu p
říliš
krát
kou,
než
aby
je
moh
la r
ozlu
štit
, na
vozu
je n
apř
íkla
d sl
ovo
"tep
lý"
spec
ific
kou
zkuš
enos
t te
pla,
kte
rá k
olem
něj
71 C
ituj
e H
. W
erne
r, U
nter
such
unge
n ub
er E
mpf
indu
ng u
nd E
mpf
inde
n, l
, st
r. 15
2 (M
erle
au-P
onty
zde
přejímá c
hybn
ou c
itac
i od
H.
Wer
nera
, pod
le n
íž
je člo
věk
"ein
dau
ernd
es s
enso
rium
com
mun
e".
Her
der ni
cmén
ě v
Poj
edná
ní
o původu řeč
i mlu
ví o
tom
, že čl
ověk
je "
ein
denk
ende
s se
nsor
ium
com
mun
e".
Viz
G.
Her
der,
Uměním k
lid
skos
ti,
str.
48.
-P
ozn
. pře
kl.)
.
72
Roz
liše
ní A
usdr
uck,
Dar
stel
lung
a B
edeu
tung
zav
ádí
E.
Cas
sire
r, P
hi
loso
phie
der
sym
boli
sche
n F
orm
en. 29
2
1. Pociťování
. ( l
'~kř
íkaj
íc v
ýzna
mov
ou a
ureo
lu.?3
Slo
vo "
tvrd
ý" v
yvol
áváj
azt
uhnu
tí z
ad a
krk
u. T
eprv
e druhotně s
e pr
omít
á do
viz
uáln
ího
II li ,t
ické
ho p
ole
a zí
skáv
á sv
ou p
odob
u zn
aku
či v
ýraz
u ze
slo
vní
I II
y . .Je
ště př
edtí
m, n
ež s
e st
ane
znak
em p
ojm
u, j
e ud
álos
tí,
kter
á zm
ocilu
je m
ého
těla
, a právě t
oto působení n
a m
é tě
lo v
ymez
uje
'zn
H11
0V
OU
ob
last
, k
níž
se v
ztah
uje.
Jed
na p
okus
ná o
soba
pro
hla
II •
že p
o sp
atře
ní s
lova
"vl
hký"
(fe
uchf
) za
kouš
ela kromě p
ocit
u Ih
l o
·ti a
chl
adu
celk
ové př
etvo
ření
tělesného s
chém
atu
: jak
o by
nit
ro
I, vy
chá
zelo
na
peri
feri
i a
jako
by
se r
eali
ta těl
a, j
ež b
yla
dopo
sud
hromážděna v
ruk
ou a
noh
ou,
snaž
ila
vrát
it d
o středu.
Slo
vo t
edy
I z' o
dděl
it o
d po
stoj
e, k
terý
nav
ozuj
e. P
ouze
tehd
y, k
dyž
je přítomné
I I'
, jev
í se
jak
o vnější o
braz
a j
eho
význ
am j
ako
myš
lenk
a. S
lova
Il
lj i
svou
fyz
iogn
omii
. K
e sl
ovu
toti
ž m
áme,
podobně j
ako
ke k
aždé
ob
č, u
rčit
ý způsob c
hová
ní,
kter
ý se
nar
áz o
bjev
í, ja
kmil
e je
slo
vo
ISO
ba
zde.
"S
naží
m s
e uc
hopi
t slo
vo r
ot (če
rven
ý) v
jeho
živ
oucí
m
'r .Z
lI; a
však
zpr
vu j
e pr
o m
ne j
en něčím o
kraj
ovým
, je
to j
en z
nak
lopr
ováz
ený věděním o
jeho
výz
nam
u. S
amo
není
čer
vené
. A
le n
áhle
p
lstřehn
u, ž
e si
slo
vo r
azí
cest
u m
ým tělem
. Je
to obt
ížně
pop
sate
lný
pl
'itj
akés
i zt
lum
ené
plno
sti,
kte
rý z
apla
vuje
mé tě
lo a
zároveň d
ává
283
111
II tn
í du
tině
sfé
rick
ý tv
ar. A
právě v
tét
o ch
víli
si
vším
ám,
že s
lo-
vo n
a papíře z
íská
vá s
vou
výra
zovo
u ho
dnot
u, v
ystu
puje
pře
de m
ne
v tmavě červené a
ureo
le, z
atím
co p
ísm
eno
o in
tuit
ivně
představuje tu
27
3 sl
'éric
kou
duti
nu,j
ižjs
em předtím c
ítil
ve
svýc
h ús
tech
."74
Tot
o ch
ová-
ni s
pjat
é se
slo
vem
vys
větl
uje především to
, proč j
e sl
ovo ne
děli
teln
ě
II
ím, c
o lz
e říci,
slyš
et i
vidě
t. "Čt
ené
slov
o ne
ní g
eom
etri
cká
stru
k-tu
ra v
e výseči v
izuá
lníh
o pr
osto
ru,
nýbr
ž př
ítom
nost
lin
gvis
tick
ého
'hov
á ní
a po
hybu
v j
eho
dyna
mic
ké p
lnos
ti."
75 Ať u
ž jd
e o
vním
ání
73
H.
Wer
ner,
U
nter
such
unge
n ub
er E
mpf
indu
ng u
nd
Em
pfin
den,
l,
slr.
160
nn.
74
H.
Wer
ner,
Unt
ersu
chun
gen
uber
Em
pfin
dung
und
Em
pfin
den,
II,
Die
R
olle
der
Spr
ache
mpf
indu
ng im
Pro
zess
der
Ges
talt
ung
ausd
ruck
smii
ssig
er
lebt
er W
6rte
r, s
tr.
238.
75
Tam
též,
str
. 23
9. C
o js
me ře
kli
o sl
ovu,
pla
tí m
nohe
m v
íce
o větě
. Ještě
předtím n
ež vět
u op
ravd
u dočteme, můžeme j
iž říc
i, ž
e je
to věta
psan
á "n
ovinářským ja
zyke
m" či ž
e to
je
"vsu
vka"
(ta
mt.,
str.
251
-253
). Větě můžeme
rozumět, č
i s
ní alespoň s
pojo
vat nějaký s
mys
l, k
dyž
post
upuj
eme
od c
elku
k čá
ste
m. D
ávám
e jí
sm
ysl
niko
li p
roto
, že
bych
om, j
ak p
raví
Ber
gson
, po
dle
293
Dru
há
čás
t.
Vní
man
ý svět
slov
či obecněji pře
dmět
ů, "
exis
tuje
určitý tělesný
post
oj, specjfil-~ y
mod
us d
ynam
ické
ho nap
ětí,
kte
rý j
e ne
zbyt
ný p
ro s
truk
turo
vání
obr
a zu
. M
á-li
člo
věk
jako
žto
dyna
mic
ký a
živ
oucí
cel
ek naČ
rtno
ut v
e SV
(-II
I
zorn
ém p
oli,
jež
je čás
tí p
sych
ofyz
ické
ho o
rgan
ism
u, určitý
tvar
, ml
l~1
sám
zau
jmou
t ur
čitý
pos
toj"
.76 Ú
hrne
m řečeno, m
é tě
lo n
ení
pOll'
l,l'
před
měte
m m
ezi
všem
i os
tatn
ími p
ředměty, s
oubo
rem
sm
ysly
vní
llla
teln
ých
kval
it m
ezi
osta
tním
i so
ubor
y, n
ýbrž
je př
edmě
tem
ci/li
li '1
1/
na v
šech
ny o
stat
ní,
rezo
nuje
vše
mi
zvuk
y, chv
ěje
se v
šem
i ba
rvam
i,
skýt
á slovům j
ejic
h pr
imár
ní v
ýzna
m způ
sobe
m, j
ímž
je př
ij ím
á. N
' us
iluj
eme
zde
o re
dukc
i vý
znam
u sl
ova
"tep
lý"
na počitky t
epla
, jak
ve
lí e
mpi
rist
ické
pou
čky.
Tep
lo, j
ež c
ítím
, kdy
ž čtu
slov
o "t
eplý
", n
en
skut
ečný
m te
plem
. T
o je
n m
é tě
lo s
e pr
opůj
čuje
tep
lu a
tak
říka
jíc
nn.
črtá
váje
ho f
orm
u. Podobně k
dyž ně
kdo př
ede
mno
u zm
íní j
ednu
čás
t m
ého
těla n
ebo
když
si
ji s
ám pře
dsta
vím,
poc
ítím
v o
dpov
ídaj
ící!
' 1
míst
ě kv
azi-
poči
tek
dote
ku, k
terý
je způ
sobe
m, j
ímž
se vyn
ořuj
e ta
t 28
4 čá
st m
ého
těla
v c
elko
vém
těl
esné
m sc
hém
atu
, Ner
eduk
ujem
e te
dy a
ni
274
význ
am s
lova
, ani
výz
nam
vní
man
ého
na s
ouhr
n "t
ěles
ných
poč
itků
",
nýbr
ž pr
avím
e, ž
e tě
lo v
té mí
ře,
v ní
ž m
á "způsoby c
hová
ní",
je
oním
zv
lášt
ním
pře
dmět
em,
kter
ý po
užív
á sv
é vl
astn
í čá
sti
jak
o o
becn
ou
sym
boli
ku svě
ta,
a dí
ky němuž t
edy můžeme "
bý
t ve
sty
ku"
s tí
mto
světem,
"chá
pat"
jej
a na
cház
et p
ro něj
výz
nam
.
[§ l
l. Člo
věk
jako
žto
sens
oriu
m c
omm
une]
Ovš
em něk
do n
ám n
amít
ne:
to v
še m
á ji
stě
svou
hod
notu
jak
o p
opi
jevů
. Ale
k čemu
nám
to j
e, k
dyž
nako
nec
tyto
pop
isy ne
nazn
ačuj
í ni
c,
co b
y by
lo m
ožné
mys
let,
a kd
yž j
e re
flex
e us
vědč
í ja
ko
nes
mys
ly?
Na
úrov
ni běž
ného
mín
ění
vlas
tní t
ělo ji
stě j
e zároveň
kons
titu
ovan
ým
před
měte
m i pře
dmět
em k
onst
ituu
jící
m v
e vz
tahu
k o
stat
ním
předmě
tům. A
le p
okud
chc
eme vědět, o
čem m
luví
me,
je tř
eba
se r
ozho
dnou
t a
v po
sled
ní i
nsta
nci
um
ísti
t vl
astn
í tě
lo n
a st
ranu
kon
stit
uova
né
ho předmětu
. Ze
dvou
věcí
toti
ž může p
lati
t je
n j
edna
: bu
d' n
a se
be
prvn
ích
slov
for
mul
ova l
i "h
ypot
ézu"
, ný
brž
prot
o, ž
e m
áme řečový o
rgán
, kt
erý
se s
noub
í s přítomnou
lingv
istic
kou
konf
igur
ací, podobně
jako
se
naše
sm
yslo
vé o
rgán
y or
ient
ují
podl
e podnětu
a sy
nchr
oniz
ují
se s
ním
. 76
T
amt.,
str.
230
.
294
--~--
. ----
I. Pociťování
I lh
llž[
m, j
ak js
em upr
ostř
ed svě
ta, vnořen d
o sv
ěta
svým
těl
em, kt
eré
.. ll
' 'h
ává
zajm
out
kauz
ální
mi
vzta
hy,
a p
ak js
ou
"sm
ysly
" a "t
ělo"
lit '
riál
ním
úst
rojí
m a
nic
nep
ozná
vají
. Předmět vytváří n
a sí
tnic
ích
I j' IZ
, o
braz
na
sítn
ici
se v
cen
tru vidění z
dvoj
uje
o da
lší
obra
z, a
le
II m
c zd
e p
ou
ze věc
i, kt
eré
lze
vidě
t, a
ne někoho
, kd
o vi
dí.
Jsm
e tl
II 't
á le
odk
azov
áni
od je
dn
é tě
lesn
é fá
ze k
dal
ší, p
ředpokládáme, ž
e v
lověku n
achá
zí "čl
ovíč
ek",
v něm z
ase
dalš
í, a
tak
nik
dy n
edo
I j '
me
k vi
dění
. -
Ane
bo c
hci sk
uteč
ně p
ocho
pit,
jak
to, ž
e něco j
ako
idční
je.
Ovš
em p
ak m
usím
vys
toup
it z
toh
o, c
o je
kon
stit
uova
né,
co
byLí
m v
sobě, a
ref
lexí
uch
opit
byt
ost,
pro
niž
předmět může e
xis
l!V
al.
Ovš
em m
á-li
předmět e
xist
ovat
vzh
lede
m k
sub
jekt
u, nestačí
,
III
jej
tent
o "s
ubje
kt"
obja
l po
hled
em č
i je
j uc
hopi
l, podobně j
ako
lil
ruka
uch
opuj
e ku
s dřeva. N
avíc
je tře
ba,
aby vě
děl,
že
jej
ucho
puje
i n
ai,!
pohl
íží,
aby
se
ve s
vém
uch
opov
ání či
poh
líže
ní p
ozná
val,
aby
I -
h )
akt
byl
doko
nale
dán
sob
ě sa
mém
u a
aby
plat
ilo,
že
tent
o su
bjek
t Il
lko
nec
jest
právě a
jen
tím
, čeho s
i je
vědom. J
inak
by
cho
m z
de
111
I i u
chop
ení předmětu č
i po
hlíž
ení
na předmět spatřované t
řetí
m
v dk
em,
ale domnělý s
ubje
kt b
y p
ostr
ádal
vědomí s
ebe,
roz
plyn
ul
b se
ve
svém
akt
u a
neby
l by
si vědom nič
eho.
K t
omu,
aby
se
dost
a-i 10
vidění
či t
akti
lní
vním
ání př
edmě
tu,
bude
smyslům v
ždy ch
ybět
t tI.
O d
imen
ze nepřítomnosti,
tato
ire
álno
st,
díky
níž
může s
ubje
kt b
ýt
v děním o
sobě a
dík
y ní
ž může předmět e
xist
ovat
pro
něj
. Vědomí
o lo
m,
co j
e sp
ojen
o, p
ředpokládá vědomí t
oho
, kdo
vytváří s
poje
ní,
I jeh
o ak
tu s
pojo
vání
.77 Vědomí předmětu předpokládá vědomí s
ebe,
či
spíš
e js
ou
souznačné. E
xist
uje-
li t
edy vědomí něčeho
, p
ak d
íky
tom
u,
~ . s
ubje
kt n
ení vůbec ničím,
a dí
ky t
omu
, že
jeh
o "po
čitk
y",
"lát
ka"
275
/285
pozn
ání
nejs
ou m
omen
ty vědomí, n
ejso
u něčím, c
o je
osi
dluj
e, n
ýbrž
js
ou
na str
aně
toho
, co
je k
onst
ituo
váno
. C
o zm
ohou
naš
e po
pisy
pro
ti
I m
to náhledům? J
ak m
ohou
uni
knou
t z
této
alt
erna
tivy
? Vraťme s
e I
perc
epti
vní
zkuš
enos
ti.
Vní
mám
ten
to stůl, n
a němž p
íši.
To
mim
o ji
né
znam
ená,
že můj ak
t vn
ímán
í m
ne zaměstnává, a
zaměstnává
mne
příliš
na to
, ab
ych př
itom
, kd
yž skutečně v
ním
ám stů
l, m
ohl
po
slřehnout s
ebe
sam
a, j
ak je
j vn
ímám
. Kdy
ž to
chc
i uč
init
, přestávám
se s
vým
poh
lede
m tak
říka
jíc no
řit
do s
tolu
, ob
rací
m s
e k so
bě,
kter
ý v
ním
ám,
a přicházím n
a to
, že
mé
vním
ání
mus
elo
proj
ít urč
itým
i
77
1. K
ant,
Kri
tika
čis
tého
roz
umu,
B 1
30 n
n. -
Pozn
. př
ekl.
295
Dru
há
část
. V
ním
aný svě
t
subj
ekti
vním
i jev
y, m
usel
o in
terp
reto
vat j
isté
mé "počitky", a
nak
Olll'1
se
jev
í v perspektivě
méh
o in
divi
duál
ního
příběhu
. N
a základě
tohl
l .
co j
e sp
ojov
áno,
mám
až druhotně vědomí o
činnosti
spoj
ován
í. K
d }
toti
ž v
anal
ytic
kém
pos
toji
roz
klád
ám v
ním
ání
do k
vali
t a poč
il'kiL
pak
k to
mu,
aby
ch o
d ni
ch dospěl
k předmětu
, před nějž
jsem
h
I od
počátku p
osta
ven,
mus
ím předpokládat
, že
proběhl a
kt s
ynté
z,
kter
ý ne
ní ničím j
iným
než
protějškem m
é an
alýz
y. Zaměřuji-li f
l l'
na a
kt v
ním
ání
sam
otný
v je
ho naivitě
, vi
dím
, že
on
sám
nev
ykon
ávú
tuto
syn
tézu
, ný
brž
využ
ívá
již
vyko
nano
u pr
áci,
obe
cnou
syn
tézl
I ,
jež
byla
jed
nou
prov
ždy
kons
titu
ován
a. Právě t
o vyjadřuji, k
dyž
d.
kám
, že
vní
mám
svý
m tělem č
i sv
ými
smys
ly.
Mé
tělo
, m
é sm
ysly
js
ou právě t
ímto
hab
ituá
lním
věděním o
světě,
tout
o im
plic
itní
i
sedi
men
tova
nou vědou
. P
okud
by
mé vědomí skutečně
kons
titu
ova·
10
svět,
kte
rý v
ním
á, p
ak b
y je
od
světa nedělila ž
ádná
vzd
álen
ost.
Mez
i ní
m a
světem b
y ne
exis
tova
l žá
dný
mož
ný o
dstu
p. Vědomí b
y pr
onik
alo svět i
v těch nejtajnějších
arti
kula
cích
, in
tenc
iona
lita
by
nás
přenášela
do n
itra
předmětu a
vní
man
é by
naj
edno
u nemělo tloušťku
již
má
to,
co j
e přítomné, vědomí b
y se
v něm n
eztr
ácel
o, n
eulp
íval
o by
v něm. Leč m
y m
áme právě n
aopa
k vědomí nevyčerpatelného
předmětu
. U
vázl
i jsm
e v něm, neboť m
ezi
nám
i a
jím
se
nach
ází
toto
im
plic
itní
vědění, z
něhož čerpá n
áš p
ohle
d a
o němž předpokládáme
pouz
e to
, že
jeho
rac
ioná
lní
rozv
inut
í je jistě
mož
né, s
amo
však
zůstává
pod
úrov
ní n
ašeh
o vn
ímán
í. P
okud
pla
tí, j
ak js
me řekli, ž
e v
každ
ém
vním
ání
je něco z
ano
nym
ity,
pak
pro
to,
že přejímá z
íska
né vědění
, kt
eré nezpochybňuje. T
en,
kdo
vním
á, s
e ne
pros
tírá
sám
před
sebo
u,
jak
by
se jistě p
rost
íral
o vědomí.
Vní
maj
ící
má dějinnou t
loušťku
, přejímá
perc
epti
vní
trad
ici
a je
kon
fron
tová
n s určitou
přítomností.
Nen
í pr
avda
, že
byc
hom
při v
ním
ání
mys
leli
na předmět a
mys
leli
27
6 na
toh
o,
kdo
zde
mys
lí.
Jsm
e u předmětu a
spl
ývám
e s tělem, k
teré
28
6 to
ho o
světě,
o m
otiv
ech
a na
bíze
jící
ch s
e prostředcích, j
ak z
nic
h učinit s
ynté
zu,
ví v
íce
než
my.
Pro
to j
sme
spol
u s
Her
dere
m p
ravi
li,
že člověkjest
sens
oriu
m c
omm
une.
V té
to původní vrstvě pociťování
, k
níž
se n
avra
cím
, kd
yž skutečně
splý
vám
s a
ktem
vní
mán
í a
opou
ští
m k
riti
cký
post
oj,
jsou
jed
nota
sub
jekt
u a
mez
i-sm
yslo
vá j
edno
ta
věci n
ěčím,
co ž
iji.
Tyt
o dvě j
edno
ty n
emys
lím
, ja
k t
o bu
dou
činit
refl
exiv
ní a
nalý
za a
věda
.
296
1. Pociťování
[§ 1
2. P
erce
ptiv
ní s
ynté
za p
robí
há v
čase]
k í m
je to
, co
je s
pojo
váno
, be
z sa
mot
ného
spo
jení
? Čím
je te
nT'
' dmět, k
terý
ještě n
ení předmětem p
ro někoho?
Psy
chol
ogic
ká
II e,
kte
rá k
lade
akt
méh
o vn
ímán
í ja
ko u
dálo
st v
mém
příběhu
, IH
'}, .
být
sek
undá
rní
pova
hy.
Avš
ak t
rans
cend
entá
lní
refl
exe,
kte
rá
mně
odha
luje
nečasového m
ysli
tele
zaměřeného n
a předmět
, ne
II
~
i do
akt
u vn
ímán
í ni
c, c
o by
v něm j
iž n
ebyl
o: p
ouze
for
mul
uje,
, )
tláv
á sm
ysl
"sto
lu",
"ži
dli"
, co
vytváří j
ejic
h st
álou
str
uktu
ru a
co
I 11
0Ži1
uje
mou
zku
šeno
st o
bjek
tivi
ty.
Nak
onec
, co
jin
ého
znam
ená
I ro'
J. iva
tjed
notu
obj
ektu
či
subj
ektu
než
ji vytvářet? I
kdy
ž předpoklá
Imc,
že
se t
ato
jedn
ota
obje
ví a
ž s
feno
mén
em m
ého
těla
, ne
mus
ímji
lo
m LI
, ab
ychj
i v něm o
dhal
il, n
ejpr
ve v
něm m
ysle
t? M
ám-l
i s tí
mto
i '
nom
énem
mít
zku
šeno
st,
nem
usím
vyk
onáv
at je
ho s
ynté
zu?
-Z
de
\ nik
tera
k ne
snaž
íme
vyvo
dit
bytí
pro
seb
e z
bytí
v sobě,
nech
cem
e I'
vrát
it k
některé
z fo
rem
em
piri
smu.
Tělo, j
emuž
svěřujeme s
yn
I \Z
LI
vním
anéh
o světa, n
ení
holý
m d
atem
, pasivně přijímanou v
ěcí.
v, c
m p
erce
ptiv
ní s
ynté
za j
e pr
o ná
s sy
ntéz
a časová.
Sub
jekt
ivit
a II
'nf
na ú
rovn
i vn
ímán
í ničím j
iným
než
časovostí,
a právě t
o ná
m
IIll l
ožií u
je p
onec
hat
subj
ektu
vní
mán
í je
ho neprůhlednost a
jeho
his
-lo
ri n
ost. Otevřu oči a
spatřím s
tůl. M
é vědomí j
e přecpáno b
arva
mi
II II
'jasn
ými
odra
zy, téměř s
e ne
liší
od
toho
, co
se
mu
nabí
zí, prostřed-
ni '
lvím
své
ho těla
se r
ozes
tírá
do
podí
vané
, kt
erá
však
zat
ím n
eský
tá
IIi "
A n
áhle
zaměřím p
ohle
d na
stůl, k
terý
zde
ještě n
ení.
Dív
ám s
e I.d
Ólky
, ještě n
evyv
stal
a hl
oubk
a, m
é tělo s
e soustřeďuje
na předmět
1', lI l
Ím ještě v
irtu
ální
a r
ozkl
ádá
své
smys
lové
plo
chy
tak,
aby
učinilo
T' cdmět a
ktuá
lním
. P
roto
pak
moh
u to
to c
osi,
co
se m
ne d
otkl
o, v
y-I ó
zat
na j
eho
mís
to v
e světě, neboť tí
m, j
ak u
stup
uji
do b
udou
cnos
ti,
mo
hu v
ykáz
at o
nen
prvn
í út
ok světa n
a m
é sm
ysly
do
bezprostřední
min
ulo
sti a
zaměřit s
e na
určitý předmět ja
ko n
a bl
ízko
u bu
douc
nost
. I\
kt
pohl
ížen
í je
nedělitelně p
rosp
ekti
vní
a re
tros
pekt
ivní
. Je
pro
sp
ekti
vní, neboť předmět s
e na
cház
í v
cílo
vém
bodě p
ohyb
u, j
ímž
zaměřuji p
ohle
d, a
ret
rosp
ekti
vní,
neboť s
e m
i bu
de d
ávat
jako
něco
, 27
7 ' 0
předchází před s
vým
vla
stní
m o
bjev
ením
, ja
ko "podnět", m
otiv
~ i
pr
vní
hyba
tel
celé
ho p
roce
su o
d je
ho počátku
. P
rost
orov
á sy
ntéz
a II
synt
éza předmětu s
e za
klád
ají
na t
omto
roz
víje
ní času
. V
kaž
dém
28
7 I o
hybu
zaměření p
ohle
du m
é tělo vytváří s
vaze
k přítomnosti
, m
inu
lost
i a
budo
ucno
sti ,
vyměšuje č
as,
či s
píše
se
stáv
á on
ím m
íste
m
297