I 1DlCKÁ FILOSOI�IE I
Přeložil Dr. A dol{ J anál\' k
Sarvapalli Rádhakri�nan se narodil roku 1888 ve vesnici Sarvnppalli ve státč Andhra. V r. 1909 absolvoval madraskou universitu. Po mnoho let se zabýval studiem dčjin indické filosofie, o niž t�z pi·ednášel na universitách v Lonclvnč a t<alkatc. Vedl katedry filosofie· na rírzn)·ch indických universitách. V r. 19:36 byl jmenován profesorem východních náboženství a etiky na Oxfordské universitě v Anglii a v letech 1939 az 1948 byl prorektorem hindustánské university v Banárasu. Je čestným doktorem mnoha indických i zahraničních universit a členem Britské akademie včel. V červnu r. 1956 byl za návštěvy v Mosl<vč jmenován čestn)'m profesorem Moskevské university. Je rovnH čestným doktorem University Karlovy v Praze.
Zvláště záslužná a pozoruhodná je jeho neúnavná dlouholetí• n•lrotvorná činnost. Od r·. 1931 do r. 1939 byl členem Mezinárodnlho výboru pro intelektuální spolupráci pl-i Společnosti národtr, v r. 1946 vedl indickou delegaci v UN ESCO l! v lémze roce byl též zvolen členem Ustavodárného shromážděni. V r. 1949 byl povčl·en významnou funkci velvyslance Indické republiky v Sovětském svazu. Od r.1952 je vicepresidentem Indické republiky a tuto funkci zastává dodnes. Zároveií je i pi·edscdou Hady států indického parlamentu.
Dílo Indická filosofie je jednou z Rádhakrišnanových hlavnlch včdeck)·cb praci. Zab"ývá se v ní smčry určujícími vývoj celé indické filosofie. Jeho dčjiny přitom nejsou výčtem velikého množství ppdrobnostl, jež v řade jiných prací tol\o dr·uhu bývají na pi·ekázku jasného pochopení dějin indické filosofie jako celku. Rádhakrišnanova lndiclcá filosofie j<' spíše rozpravou o ústi'ednich otázkách, které v Lom kterém období přcva�ovaly. Dilo je psáno pro evropského čtenáře. Auto1· osvčllujc rozdilnost myšlení indického a evropského, poukazuje však současnč i na určité společné rysy tčchto dvou velikých a samoslatn)' Ch myšlenkových oblasU.
Cena sv. 1 váz. t<ts :í I ,.íO
VSDECKÁ RED AKCE
Prof. dr. J. L. Fischer
Dr. Pavel Poucha
S. RÁDHAKRIŠNAN
INDICI(Á
FILOSOFIE.
I
NAKLADATELSTVl ČESKOSLOVENSKt AKADEMIE VĚD
PRAHA 1961
z anglického originálu INDI AN PHI LOSOPHY by Radhakrishnan, volume I, New York: The Ma�millan Company, London: George Allen & Un;m� Ltd., 1956, přeložil dr. Adolf Janáček. Transknpcl indických slov upravil dr. Pavel Poucha. Translation ©dr. Adolf Janáček 1961. © The Macmillan Company-George Allen & Unwin Ltd. 1956.
PŘEDMLUV A,. K ČESKÉMU VYDANf
S potěšením se dovídám, že byl připraven český překlad mé Indické filosofie. Je to další doklad vzrůstajícího zájmu československého lidu o indické umění a kulturu.
Ačkoli jsme neprosluli velkým vojenským hrdinstvím ani průmyslovou moci, určité hodnoty, které se nám dochovaly, jsou trvalé a stále živé. Tyto hodnoty jsou spjaty s našimi filosofickými a náboženskými tradicemi.
V této knize jsem se téměř před čtyřiceti lety pokusil načrtnout základní myšlenky indické filosofie, které převládaly po tak mnohá staletí našeho historického vývoje. Ctíme, co je ctěno jinými lidmi. Uznáváme zásadu "úcta za úctu". Jestliže se tato základní myšlenka rozšiti na národní i mezinárodní vztahy, můžeme dosáhnout světa svobodnějšího, spravedlivějšího a přátelštějšího.
S. Rádhakrišnan Nové Dillt, 21. dubna 1961.
5
OBSAH
Předmluva k českému vydáni . Předmluva k druhému vydáni . Předmluva . . . . . . . . . Seznam zkratek . . . . . . . O přepise sanskrtu v této knize
Kapitola I
Str. 5 6 7
19 20
úv o d . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . 21 Obecná charakteristika indické filosofie - Přirodni poloha Indie - Převaha intelektuálního zájmu - Osobitost indické filosofie - Vliv Západu - Duchovní charakter indického myšleni - Jeho úzký vztah k životu a náboženství- Důraz na subjektivní stránku - Psychologická základna metafysiky -Indické úspěchy v pozitivních vědách - Spekulativni syntéza a vědecká analýza - Hloubavý Východ - Monistický idealismus- Jeho druhy: nedualismus, čistý monismus, modifikovaný monismus a implicitní monismus - Bůh je vše - Intuitivní povaha filosofie - Darsana - Sarpkarovy požadavky na kandidáta filosofiqkého studia- Konstruktivní konservatismus indického myšleni- Jednota a kontinuita indického myšleniúvaha o některých obviněních vznášených proti indické filosofii, jako je pesimismus, dogmatismus, lhostejnost k etice a nepokrokový charakter -Význam studia indické filosofie-Oprávněnost názvu "indická filosofie" - Historická metoda - Obtížnost chronologického výkladu - Různá údobí indického myšleni - Obdobi védské, epické, systematické a scholastické -"Indické" dějiny indické filosofie.
13
Část I
VÉDSKÉ OBDO BÍ
Kapitola II
· H y m n y I;,{gvédu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Čtyři védy - Části védO.: mantry, bráhmal}a, upanišady -Význam studia hymnO. - Doba a autorství - RO.zné názory na učeni hymnO. - Jejich filosofické tendence- Náboženstvi"Déva1;t" - Naturalismus a antropomorfismus - Nebe a Země- Varul}a1}.- I;,{tam- Súrja1;t __: Sóma1;t- Jama1;tIndra1;t _,_..Menši bohové a bohyně-Utříděni védských božstevMonoteistické tendence_:_ Jednota přírody -Jednoticí podnět logické mysli - DO.sledky náboženského vědomi - Henoteismus - Visvakarmá, Brha�pati1;t, Pradžápati1;t ·a Hiral}jagarbha1;t -Vznik úvah a kritiky - Filosofická nepřiměřenost monoteismu -Monismus - Filosofie a náboženství - Kosmologické spekulace védských hymnO.- Násadljasúktam-Vztah světa k absolutnu - Purušasúktam- Praktické náboženstvíModlitba - Oběť - Mravni pravidla - Karman - Askese -Kasta - Budoucí život - Dvě stezky bohO. a předkO. - Peklo -Znovuzrozeni - Závěr.
Kapitola III
P ř e c h od k up a n i š a d á m . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Obecný charakter Atharvavédu - Konflikt kultur - Primitivní náboženství Atharvavédu - Magie a mysticismus -Jadžurvédal;t - Bráhmal}a - Jejich náboženství oběti a modlitby - Vláda kněži - Autoritativnost védu - Kosmologie - Etika - Kasty - Budoucí život.
Kapitola IV
Filosofie upanišad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Ovod - Nestálý a neurčitý charakter učeni upanišad - Západní učenci o upanišadách - Doba - Rané upanišady -Velci myslitelé doby- Srovnáni rgvédských hymnO. s učením upanišad - DOraz na monistické stránky hymnO. - Posuv zájmu od subjektu k objektu- Pesimismus upanišad- Pesi-
14
mistické dO.sledky pojetí sarpsáru- Námitky proti vnějšnosti védského náboženství - Podřadnost védského poznáni -Ostřednf problémy upanišad - Poslední skutečnost - Povaha átmanu rozlišena od těla, snového vědomi a empirického subjektu - RO.zné projevy vě,domi: bdělé, snové, bezesný spánek a extase - 'Vliv upanišadové analýzy subjektu na pozdější myšleni- Přibliženf ke skutečnosti ze strany objektu- Hmota, život, vědomi, inteligence a ánandah- Samkarah a Rámánudžal;t o stavu ánanda - Brahma a
· átmá :_ Tat tvam asi -
Positlvnf charakter brahmana - Intelekt a intuice - Brahma a svět - Stvořeni - Nauka o máje -Zkoumáni Deussenova názoru- Stupně skutečnosti- Jsou upanišady panteistické? - Konečný subjekt - Etika upanišad - Povaha ideálu -Metafysická záruka etické teorie- Mravni život- Jeho obecné rysy -Asketismus - Intelektualismus - Džňánam, karman a upásanam - Morálka a náboženství - Mimo dobro a zlo -Náboženstvi upanišad- RO.zn� formy- Nejvyššf stav svobody
- Jeho dvojsmyslný výklad v upanišadách - Zlo - Utrpení - Karman - Jeho hodnota - Problém svobody -:- Budoucí život a nesmrtelnost - Psychologie upanišad - Nevédántské tendence v upanišadách - Sárpkhjam - Jóga)].- Njája1;1.Obecné oceněni upanišadového myšleni - Přechod k epickému obdobf
Část ll
EPICKÉ O BDOBÍ
Kapitola V
Material ismus. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 Epické období od r. 600 př. n. I. do r. 200 n. I. - Intelektuální hnuti - Myšlenková svoboda - Vliv upanišad - Politické podmínky doby - Mnohostranná filosofická činnost epického období - Tři hlavni směry: etická vzpoura, náboženská rekonstrukce a systematická filosofie - Obecné myšlenky doby -Materialismus - Jeho předchO.dci - Lókájatam - Teorie poznáni - Hmota jedinou skutečnosti - Tělo a mysl -
· Neni budouciho života - Neni boha - Hedonistická etika -Neuznáváni autority védO. - Teoretické dfisledky - Pozdější kritika materialismu.
15
Kapitola Vl
P l u r a l i s t ický real ismus d žinistO. . . . . . . . . · · · · 280
Džinismus -Zivot Vardhamánilv -Rozděleni na sektu své
támbarO. a digambaril -Literatura - Vztah k buddhismu -
Sálpkhjová filosofie a upanišady - Džinistická logika - Pět
druhil poznáni - Naje a jejich rozděleni - Saptabha:rpgí -
Kritika džinistické teorie poznáni-Její monistické dilsledky
- Psychologické názory džinistO. - Duše -Tělo a mysl -
Džinistická metafysika -Substance a kvalita -Džival}. a ad
žíval}. - Akásal}., dharma!}. a a�harmal}..- čas - Hmo�a .. -
Atomistická teorie - Karman - LésJe - Dživy a JeJICh
druhy - Džinistická etika -Lidská svoboda -Srovnáni dži: nistické a buddhistické etiky - Kasta - Sa:rpghó - PostoJ
k bohu - Náboženstvi - Nirvána - Kritické zhodnoceni
džinistické filosofie.
Kapitola VII
E t i c k ý ideal ismus r a ného b u d d h i s m u . . . . . . . · · 335 úvod -Vývoj buddhistického myšleni - Literatura raného buddhismu - Tři pitaka - Otázky krále Milinda - Visuddhimaggó -Zivot a osobnost Buddhova -Doba -Myšlenkový svět - Marnost metafysiky - Stav nábožen�tvi -Mravní život - Etika nezávislá na metafysice a teologu- Positivistická metoda Buddhova - Jeho racionalismus -Náboženství v mezích rozumu -Buddhismus a upanišady - Čtyři pravdy -Prvni pravda o utrpení -Je buddhismus pesimistický? - Druhá pravda o příčinách utrpení -Nestálost věci -Neznáni - Dynamická koncepce skutečnosti -Bergson -Totožnost objektil a kontinuita procesu - Přič�nnost - N�stálost a okamžitost-Světový řád- Byti a vznikání v upamšadách a v raném buddhismu -Aristoteles, Kant a Bergson -Samkarah o kšanikavádu-Povaha vznikání -Je objektivní nebo jen
'subjekÚvní? -Vnější skutečnost -Tělo a mysl
Empirický jedinec - Nairátmjavádal}. - Povaha átmanaNágasénova teorie duše- Jeji podobnost s Humem-Povaha subjektu- Sa:rpkaral}. a Kant - Buddhistická psychologie -Její vztah k moderní psychologii - Smyslové pos�řehovániCitěni VO.le a poznáni - Asociace -Trvání mentalnich stavfi
-Podvědomí -Znovuzrozeni -Pratitjasamutpádal}. - Nidánam - Avidjá a jiné články v řetězu - Umístěni avidje
16
v Buddhově metafysice - Buddhistická etika - Její psychologický základ -Analýza činu - Dobro a zlo - Střední cesta
-Osmerá cesta- Buddhistické dhjánam a jógová filosofieDeset pout - Arhat - Ctnosti a hříchy - Motiv mravního života - Niternost buddhistické morálky - Okol intelektualismu - Stížnosti na askezi -ftád žebravých mnichO. -Satpghal}. - BuddhO.v postoj ke kastám a k sociální reformě -Autorita védO. - Etický význam karmanu - Karman a svoboda - Znovuzrozeni - Jeho mechanismus - Nirvána -Její povaha a rozmanitosti - Buddhistická nirvána a upanišadový mókšal}. - BO.h v raném buddhismu - Kritika tradičních dO.kazO. o existenci boha - Absolutistické dO.sledky dO.kazO. o existenci boha -Absolutistické dO.sledky buddhistické metafysiky - Zbožštěni Buddhy - Kompromisy s lidovým náboženstvím- Buddhistická teorie, poznáni - BuddhO. v pragmatický agnosticismus - Buddhovo mlčení k metafysickým problémilm - Kant a Buddha - Nevyhnutelnost metafysiky- Myšlenková jednota mezi buddhismem a upanišadami - Buddhismus a sátpkhjová teorie - úspěch buddhismu.
Kapitola VIII
E p i c k á f i losof ie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 465 Obrozeni bráhmanismu - Epika - Mahábháratam - Doba
- Její dO.ležitost - Rámájanam - Nábo�enské vření - Společné filosofické myšlenky - Uctiváni Durgy - Systém pásupatový- Vásudéval}.- Krš:Qal}.- Višnuismus-Nábožen-stvi paňčarátrové - Domnělý vliv křesťanství - Kosmologie Mahábhárata - Sátpkhjové myšJenky v Mahábháratu- Guny - Psychologie - Etika - Bhaktil}. - Karman - Budo�cí život - Pozdní upanišady - Svétásvatara-upanišada Zákoník ManuO.v-Doba- Kosmologie a etika.
Kapitola IX
Teismus Bha g a v a d g í t y . . . . . . . . . . . . . . . . . 507 DO.ležitost Bhagavadgity v indickém myšleni -J'eji univerzální význam - Doba - Vztah k Mahábháratu- VédyUpanišady - Buddhismus - Bhágavatové náboženství -
Sá�khjam a jóga!}.- Indické komentáře k BhagavadgítěEtika Gity se opirá o metafysiku-Problém skutečnosti-Skutečno v objektivním a subjektivním světě - Brahma a svět -
2 indická filosofie I. 17
Purušóttamal}. - Intuice a myšleni - Vyšši a nižši pralqtil}. -Avatárové -Povaha vesmiru - Májá - Stvořeni- Individuální duše - Pluralita duši - Znovuzrozeni - Etika Bhagavadgity- Rozum, vůle a cit- Džňánamárgal}.- Věda a filosofie - Jógal}. Pataňdžaliho- Džňáni - Bhaktimárgal}. Osobnost boha - Náboženské vědomi - Karinamárgal}. -Problém mravnosti- Mravni norma- Nestranné jednániGul}y - Védská teorie oběti - Kasty - Je čin slučitelný s mókšem 'l - Problém lidské svobody - Celistvý život ducha
- Poslední svoboda a jeji povaha.
Kapitola X
B uddhismus j a k o n.á b o ž e ns tv i . ... . . .. . . .. . , 568 Dějiny buddhismu po smrti Buddhově- Asókal}.- Mahájánam a hinajánam- Severní a jižni buddhismus- LiteraturaHinajánové nauky- Metafysika, etika a náboženstvi- Vznik maháj.ána- Jeji monistická metafysika- Náboženstvi mahájána- Jeho podobnost s Bhagavadgitou- Etika mahájánaDeset stupňů - Srovnáni mahájánové a hinajánové etiky -Nirvána - úpadek buddhismu - Vliv buddhismu na indické myšleni.
Kapitola XI
B u d dhis t i cké š k o l y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 597 úvod- Čtyři školy realistické a idealistické-VaibhášikovéPovaha skutečnosti - Poznáni - Psychologie - Sautrántikové- Poznáni vnějšiho světa- Bůh a nirvána- Jógáčárové
- Jejich teorie poznáni - Povaha álajavidžňána - Subjektivismus- Šatp.karova a Kumárilova kritika subjektivismu -Individuální já- Formy poznáni- Jógáčárová teorie o světě
- Avidjá a álajal}.- Nirvána- Dvojsmyslnost álajavidžňána - Mádhjamikové - Literatura- Mádhjamiková kritika jógá-čáru- Fenomenalismus- Teorie vztahů- Dva druhy poznáni -Absolutismus - · Šúnjavádal}.- Nirvána- Etika- Závěr.
Dodatek . . . . . ... . . . ... . .. .. ... . · . . 654 Metoda zkoumáni - Srovnávaci hledisko - Upanišady -Raný buddhismus - Negativni, agnostické a positivni názor� - Raný buddhismus a upanišady - Buddhistické školy -Nágárdžunova teorie skutečnosti - Šúnjavádal}. a advaitový védántal}..
Poznámky Rejstřík .
18
687 706
S EZNA M ZKR ATEK
Av. - Atharvavédah B.G. - Bhagavadgitá
E.R.E - Encyclopaedia of Religion and Ethics I. A. - Indian Antiquary ;·�·�·S.- Journal of the American Oriental S�ciety J
. . .S. - Journal of the Royal Asiatic Society .S. - Jógasútra Milinda - Otázky krále Milinda �.
SM. - M�� Muller, Six Systems of Indian Philosophy · • - NJáJasútra
O.S.T. - Original Sanskrit Texts P, - Paňčástikájasamajasáral}. P.M. S. - Púrvamimátp.sasútra R. B. G. - Rámánuážfiv ko tář (bh · · R. B. V. _ Rá
· men �ŠJam) k Bhagavadgitě }:)
. mánudžův komentář (bhašjam) k Védántasútrů "''v. - Bgvédah m S.B.E. - Sacred Books of the East �·�·�· - Šatp.karův komentář (bhášjam) k Bhagavadgitě · · ·
- Sacred Books of the Hindus �·�·:· -S
Šatp.karův komentář (bhášjam) k Védántasútrům · · · - arvadarsanasatp.grahah S.K. - Sátp.khjakáriká
· Skt. - sanskrt S.S. - Sátp.khjasútra
S.S.S.S. - Sarvasiddhántasárasamgrahah U. - Umásvátiho Tattvárthasútra ·
Up. - upanišady V.S. - Védántasútra W. B. T. - Warren, Buddhism iri Translations
19
O PŘEPISE SANSKRTU V TÉTO KNI ZE
V přepise zde užitém jsou sanskrtské hlásky, srovnány podle české abecedy, tyto: a, á, ai, au, b, bh, č, čh, d, q, dh, qh, dž, džh, é, g, gh, h, ]]., i, L j, k, kh, I, m, JY!, n, J}., ů, ň, ó, p, ph, r, :r, s, s, š, t, t. th, th, u, ú, v.
Rozlišovacími znaménky v české abecedě neobvyklými jsou označeny jen hlásky, které se vyslovuji jinak než hlásky české: tečkou pod písmenem hlásky jazyčné q, c;lh, J}., t, th, dyšné ]]., za nimž ve výslovnosti následuje krátce ten zvuk, který mu předcházel před samým koncem slova; JY!, které naznačuje nosovost předchozí hlásky a často zastupuje nosovku příslušné řady, jaké je hláska následující; tečkou nad písmenem zadojazyčné ů; čárkou nad písmenem tzv. "polské" s; kroužkem slabikotvorné :r. Pro běžnou výslovnost postačuje vyslovovat jazyčné hlásky jako české hlásky zubné, tedy t, th, c;l, c;lh, J}. jako české t, th, d, dh, n; ]]. jako české h na počátku českého slova; JYl jako zubné n; ů jako české n ve slově banka; s jako š a slabikotvorné :r jako české r ve slově prst.
Sanskrtská slova v českém textu se skloňuji. Nejsou tedy ponechána ve tvaru nesklonném, který je jejich tvarem kmene v jiných evropských jazycích. Kmenového tvaru sanskrtského slova, označeného ležatou čárkou za slovem ( ... -), je užito jen tam, kde poměr takového výrazu k jinému slovu sanskrtskému neni zřejmý.
Při skloňováni se vychází ze sanskrtského 1. p. j. č., např. muž. rod na -a]].; ž. r. na -á, -ih; stř. r. na -am. Skloňujeme tedy Sarrkara]]., 2. p. Sarrkara; Gitá, 2. p. Gity; rúpam, 2. p. rúpa. Sanskrtská slova s měkkou souhláskou skloňujeme podle měkkých vzorů. Slovo átmá má 2. p. j. č. átmana; brabma brahmana; náma námanu; hétul,t má 2. p. hétuu; Višnu]]. Višnua; mana]]., radžal,t, tama]]., tapal,t maji 2. p. manasu, radžasu atd. Pálijské -6, např. saiJ.ghó (sanskrt.sarrghal;l) má 2. p. saůgha. Zdomácnělá slova jsou např. karman, nirvána, Buddha apod.
20
KAPITOLA I
ÚVOD
. Obe7ná charakteristika indické filosofie - Přírodní poloha In�Ie ---:- Převaha mtelektuálniho zájmu - Osobitost indické fllo�o�e,- Vhv Z�padu - �uchovni charakter indického myšleni - Jeho uz Y vzta� k. žrvotu a naboženstvi - Důraz na subjektivní stránku _ Psy?hologiCka zákl�dna metafysiky - Indické úspěchy v ozitivnich vědMch :-. Sp�.�ulat�vni syntéza a vědecká analýza - Hlouba�ý Východ - . omsbcky rdeahsmus - Jeho druhy: nedualismus čistý mo i �odiflkovaný monismus a implicitní monismus - Bůh je vše __.:.: :���� tlvni povaha filos?fie- Darsana-Sarrkarovy požadavky na kandidáta filojo�ckého studr:;t --:- K?ns�ruktivni konservatismus indického myšleni - e nota a kol?-tmmta ,U,ldi�kého myšleni - úvaha o někter · ch obviněníc�h vz
tn�šenych pr?tl mdiCké filosofii, jako je pesimismus, Jogmatis!UU�, os eJnost k etice a nepokrokový charakter - Význam studia IndiCké filosofie - Oprávněnost názvu "indická filosofie" - Historická �etoda - Obtížnost chronologického výkladu - Různá údobí indické-o
1nmd1.
Yck
šlé
��idě-;:- O�d
dopf
kévé
fldl ské, epické, systematické a scholastické -" JinY m rc 1 osofie · ·
I. PŘÍRODNf P O L O H A INDIE
. . První nezbytnou podmínkou toho, aby se roz-vi�elo hds��vm��l�ní, aby vzkvétala umění a vědy, je usedlá spolec�o�t, zaJisťuJICI �ezpečnost a volný čas. Bohatá kultura je nemo�n� � nomádske společnosti, kde lidé bojují o život a zmírají stradan
.Im. Osud povolal Indii na místo, kde příroda štědře ský ...
tal� �ve da�y � k?e byly všechny vyhlídky slibné. Himálaj se svym1 nezmernym1 pásmy a výškou z jedné strany a moře z ostatních stran pomáhaly po dlouhou dobu chránit Indii před vpádem Štědrá
_Pří�oda �kýtala nadbytek potravy a člověk byl zbave�
lopoty I ex1stencního boje. Ind nikdy nepocítil, že svět je bitev-
21
je-li skutečnost. jednou roztříštěna ve vztahy, nemůže být nikdy pouhou logikou uvedena do původního stavu jednoty. Jak jsme již nejednou poznamenali, první dotek logiky odpovídá za přeměnu Jednoho v systém.
XI. STVO:r:tEN1
Z našeho vysvětleni povahy brahmana je zřejmé, že upanišady jsou nespokojeny s materialistickými a vitalistickými teoriemi evolučními. Z hmoty se nemůže vyvinóut život nebo vědomi, pokud by je neměla potenciálně ve své přirozenosti. Ani sebe větší množství nárazů z vnějšího okolí nemůže vynutit život z pouhé hmoty. ÁnandaQ. nemůže být cílem vývoje, leč by byl již jeho začátkem. Cil je přítomen všude, třebaže v potlačené formě. Jednotlivé věci světa mají rysy svého posledního zdroje i konce. "Cokoli přísluší synovi, přísluší otci; cokoli při-, sluší otci, přísluší i synovi" •119 Všechno na světě, nejen lidský jedinec, je ve své podstatě poslední skutečnosti samou. Vývoj znamená projev možnosti věci tím, že se odstraní zbraňovaci energie. Z vědeckého hlediska zaznamenáváme různé stupně vývoje ve věcech světa. Filosof se zajímá o obecný základ jednoty. Zákládem mnohosti světa je jediný duch. "Kdo by věru mohl žit, kdo dýchat, kdyby nebyl tento ánanda\t v ákáSi ?"120 Slunce vychází přesně, hvězdy obíhají ve svých drahách a všechny ·věci stoji na svém místě a neumdlévají na svých hlídkách kvůli věčnému duchu, který nedříme ani nespi. "Vše záři po něm, který září. Jeho záři je vše osvětleno."121 ÁnandaQ. je počátek i konec světa, příčina i účinek, kořen i výhonek vesmiru.122 Účinná a konečná příčina jsou jedno. Hmota, s niž začíná evoluční proces, neni nezávislou jsoucnosti. Má v sobě skrytý nejvyšší ánandaQ..
118 Aitaréja-áranjakam, II, 1,8,1. 110 Tait., II. '
·
111 MuQc;laka, II, 2,10; 111 Múla� a túlam. Aitaréja-áraQjakam, II, 1,8,1.
178
Běh vývoje je přechod z potenciálního k aktuálnímu. Hmota má v sobě vice možnosti než život. Na stupnici existenčních typů jsou pozdější vyvinutější nebo utvářenější a dřívější jsou potenciálnějši nebo beztvarejší. Abychom použili slov Aristotelových,. dřívější je hmota a pozdější je forma, tvar. Hmota je pasivním· principem, který vyžaduje, aby mu byla dodána energie či aby byl utvářen. Podle logického vysvětlení máme boha, dohlížejícího na hmotu a podněcujícího ji k pohybu. Tímto bohep1 je pradžňánam neboli věčně činný rozum vědomý sebe.123 Je odpovědný za celou říši změn. Upanišady se vyhýbají kmiceP,ci všemocné, mechanicky pracující, preexistujfci hmoty ve vesmíru. Jestliže bůh vylučuje ze sebe hmotu, i když hmota je redukována, ria pouhou potenciálnost, nevyhneme se dualismu, protože by bůh stál v protivě k hmotě. Takový dualismus je charakteristickým rysem Aristotelova systému s jeho rozlišením prvého hybatele a prvé hmoty. Pro upanišady jsou obě, forma i hmota,, stále činné vědomi a pasivní nevědomi, aspekty jediné skuteěriosti. Hmota sama je bůh.124 Její první formy ohně, vody a země se pokládají za božské, neboť jsou všechny utvářený jed,nim. duchem. Sárp.khjový dualismus odporuje upanišadám. Transcendentní skutečnost je základem a vysvětlením boje-mezi duchem a hmotou.126 Celý svět je nazírán tak, jakoby měl stejný účel, jakož i společný podklad změny. Upanišady podávají v něko-: lika fantastických a mytologických výkladech stvořeni velkou pravdu o jednotě světa. Brahma je jecl,iným a celým výkladem světa, jeho hmotnou i účinnou příčinou. Jsoucnosti světa jsou uzly na lanu vývoje, který začíná hmotou a konči v ánandu. ·
"To se stvořilo samo".126 "On stvořil svět a vstoupil do něho" .127 Osobní bůh, PradžápatiQ., znaven samotou, vydává ze sebe vše, co existuje; či vytváří svět, když se byl rozdvojil
1aa Aitaréja-áraJ;Ijakam, I, 3,3,6.
1u čhán., VI, 8,4-6. 1u Praána, I, 3. 111 Tait. up.; viz Brh., II, 1,20; MuJJ.c;laka, I, 1,7; II, 1,1. 117 Brh., IV, 7.
179
XXII. PRVKY SÁ'l\'[KHJA A JÓGU V UPANISADÁCH
V upanišadách jsou zárodky nevédántských, filosofii jako je sá:q1khjam a jógal;t. Sá:q1khjová filosofie ustavuje� dualismus mezi purušem a prakrti, kde prakrtil;t je zřídlem veš�i keré existence a purušal;t je bezzájmový divák vývoje prakrti.' Sá:q1khjová filosofie uznává také pluralitu purušťt čili poznávají-; cích subjektů.820 Upanišady nezastávají teorii o pluralitě purušů,, ačkoli k ni vede přirozený postup i vývoj jedné stránky nauky. Viděli jsme, jak se monismus upani.šad, pokud jde o náboženské; cíle, stává monoteismem. Monoteismus předpokládá oddělenou. existenci individuální duše, postavené proti svrchované duši. Výsledkem je pluralita individuálních duši. Avšak sá:q1khjovi teoretikové došli k názoru, že lze stěží zastávat nezávislost svrchované duše a individuálních duši. Jedno vyvrací druhé. Jedno muselo být odstraněno, buď svrchovaná duše nebo individuální· duše. Když byla tvořivá funkce přiznána· prakrti, bůh se stal. nadbytečným. Upanišady protestují proti tomu, aby tvořivé funkce byly přeneseny na pouhou hmotu, odloučenou od boha. Jejich hlavním záměrem je podepřít hypotézu o absolutním duchu, na jehož pozadí se tyči subjekt a objekt.821
aao Myšlenka avjakta čili prak:rti, zřidla veškeré diferenciace, je podána v upanišadách zcela jasně. "Nad smysly jsou základy jejich objektfl; nad těmito základy je mysl; nad mysli je átmá,známý jako mahat(velký), nad mahatem je avjaktam, neprojevené; nad avjaktem je purušal}., nad purušem neni nic" (Katha, III, 10,11; viz též VI, 7,8). Nad indeterminovaným, odkudž pochází všechno stvořeni, je pouze bOb. "Tapasem vzrflstá brahma na velikosti a z toho se vytváří potrava; z potravy život, mysl, elementy, světy, karman a s nim jeho plody" (Mlll�Q.aka I, 1), Potravu čili annam interpretuje v tomto dokladu Samkaral}. jako neprojevené (avják:rtam). V Prasna-ul?anišadě (IV) se vysvětluje, jak jsou všechny věci rozpuštěny v nezmčitelnu do soustavy pěti elementfl s odpovidajictmi mátry čili jemnými elementy. (Viz Prasna-upanišada, IV, 8). V upanišadách se považuje prak:rtil}. za odvozenou z boha. Slovo "purušal}." znamená svrchovaného átmana. Sá:rp.khjovou teorii o purušovi jako o pasivním diváku mflžeme ilustrovat slavnou pasáži o dvou ptácích, "kde jeden se krmi lahodnými plody a druhý neochutnávaje přihliži" (Mul}Q.aka, III, 1,1).
881 Aitaréja, I, 1,2; B:rh., I, 4, 3 Chán., VI, 2,6; Tait., II, 1.
254
Počátky jógového systému lze nalézt v upanišadách. Autoři upanišad jsou přesvědčeni, že skutečnost neni postihována našimi nedokonalými poznávacími schopnostmi. Mysl člověka srovnávají se zrcadlem, v němž se odráží skutečnost. Rozsah, v jakém poznáváme skutečnost, závisí na stavu mysli, zda dovede reagovat na celé bohatství skutečnosti, nebo nikoli. Barvy se nezjevuji slepci, ani hudba hluchému, ani filosofická pravda slabomyslnému. Poznávací proces I!eni ani tak tvořením jako spíše objevováním, ani ne tak vytvářením jako spíše zjevováním. Z toho plyne, že zjevováni bude nedokonalé nebo pokřivené, ulpívá-li nějaká skrvna nepo nedokonalost na nástroji. Sobecká přáni a vášně se dostávají mezi nástroj mysli a skutečnost, jež má být odhalena, Když působí osobnost subjektu na povahu nástroje, odraz se stává nejasným. Neznalost pozorovatelova zatemňuje objekt jeho výmysly. Předsudky, které u něho převládají, jsou vrhány na pravdu věci. Omyl spočívá v tom, že vady nástroje pronikají do skutečnosti. K objeveni pravdy je nezbytný nestranný a neosobni postoj a vše, co je pouze osobní, překáží tomuto procesu. Musíme se chránit před znetvářením a selháváním svých mysli. Rušná energie mysli musi být zkrocena,. aby přenášela pravdu pasivně jako kanál. Jógová metoda dává směrnice, jak zušlechtit mysl a zlepšit zrcadlo, udržovat je čisté tim, že vyloučíme vše, co p1;1tři jen jedinci. Pouze tímto výcvikem můžeme vystoupit do té výše usilovné neosobnosti, z niž takto vybavené duše světa vidí vzdálené vize. Tato metoda je v souladu s upanišadovou teorií já. Naše obyčejné vědomi se odvrací od věčného světa a je ztraceno v pomíjejícím neskutečném světě, vytvářeném mysli na základě smyslových dojmů. Když vystoupíme nad empirické já, pak nejde o negaci, nýbrž o zintensivněni já. Jestliže je já spjato s empirickými událostmi, nemůže se jeho aktivita plně rozvinout. Když jsou pak hranice empirické existence překročeny, je zintensivněn univerzální život, já se obohacuje a osobnost se zvyšuje. Potom je celá zkušenost vtažena do tohoto já. Na nižších stupních, kde se já ztotožňuje· s jakýmsi určitým středem, vzniklým událostmi časovými a prostorovými, nezachycuje celý svět zkušenosti. Dříve musíme pře-
255
Whitney 64, 82, 118, 503 Wilford 466 Williams, Monier, jeho Indian
Wisdom 29, 503, 594 Wilson 29, 63, 461, 466 Winternitz 687 Wordsworth 78, 93, 556
Západ, vliv, 21, 23, 24, 31, 36, 54 Zarathuštra 73, 250
734
Zeno 24 Zeus 40, 75, 243 Ziu 75 Znovuzrozeni 14, 16-18, 63, 111,
113, 130, 133, 144, 148, 206, 230, 243-250, 259, 270, 286, 287, 305, 335, 377, 392, 399, 400, 404, 406, 408, 409, 430 až 436, 472, 495, 505, 564, 574, 575, 659, 695, 703
žalmy viz Bible
S. R á d h akriš n a n INDI.CKÁ FILOSOFIE I
Z anglického originálu INDIAN PHILOSOPHY by Radhakrishnan, volume I, New York- London 1956, přeložil dr. Adolf Janáček. Transkripci indických slov upravil dr. Pavel Poucha
Vydalo nakladatelství československé akademie věd Praha 1961 Přebal a vazbu navrhl Jiří Lédr Redaktor publikace Viktor Hartmann Technický redaktor Jindřich Řeh�k
Vydání I. - 736 stran Vytiskl MÍR, novinářské závody, n. p., závod 1, Praha 1 46,13 AA - 46,89 V A - D - 14* 10 152
Ná�lad 1200 výtisků - 02/3 - 7025
Cena vázaného výtisku Kčs 51,60 63/I- 9