UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FILOZOFICKÁ FAKULTA
PERSPEKTIVY VSTUPU TURECKA DO EVROPSKÉ UNIE
Bakalářská práce
Olomouc 2013 Jana Janková
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FILOZOFICKÁ FAKULTA
Perspektivy vstupu Turecka do Evropské unie
Bakalářská práce
Autor: Jana Janková
Vedoucí práce: Ing. Jiří Klvač, Csc.
Olomouc 2013
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce, Ing. Jiřímu Klvačovi, Csc. za vstřícný přístup
a odborné rady, které mi pomohly při vypracovávání této bakalářské práce.
1
Obsah
Úvod ....................................................................................................................................................2
1 Obecná charakteristika Turecka ........................................................................................................4
1. 1 Geografické údaje .............................................................................................................4
1. 2 Demografické údaje ..........................................................................................................4
1. 3 Politický systém ................................................................................................................5
1. 4 Zahraniční vztahy ..............................................................................................................5
1. 5 Hospodářství .....................................................................................................................6
1. 5. 1 Průmysl ............................................................................................................10
1. 5. 2 Zemědělství ......................................................................................................12
2 Kritéria vstupu do EU a jejich plnění …..........................................................................................17
2. 1 Kodaňská kritéria ….........................................................................................................17
2. 1. 1 Politická kritéria................................................................................................19
2. 1. 2 Ekonomická kritéria ….....................................................................................21
2. 1. 3 Legislativní kritéria …......................................................................................23
2. 1. 3. 1 Kapitola 4: Volný pohyb kapitálu ….................................................23
2. 1. 3. 2 Kapitola 6: Právo obchodních společností …...................................24
2. 1. 3. 3 Kapitola 7: Právo duševního vlastnictví …......................................24
2. 1. 3. 4 Kapitola 10: Média, telekomunikace a informační technologie.......25
2. 1. 3. 5 Kapitola 12: Bezpečnost potravin a fytosanitární politika …...........27
2. 1. 3. 6 Kapitola 16: Daně …........................................................................27
2. 1. 3. 7 Kapitola 18: Statistika …..................................................................28
2. 1. 3. 8 Kapitola 20: Obchodní a průmyslová politika ….............................29
2. 1. 3. 9 Kapitola 21: Transevropské sítě …...................................................30
2. 1. 3. 10 Kapitola 27: Životní prostředí a klimatické změny …...................31
2. 1. 3. 11 Kapitola 28: Ochrana zdraví a spotřebitele …................................32
2. 1. 4 Zhodnocení …..................................................................................................34
3 Reálnost vstupu Turecka do EU a jeho kladné a záporné stránky …...............................................36
3. 1 Geografické hledisko …...................................................................................................37
3. 2 Ekonomické hledisko …...................................................................................................38
3. 3 Demokratické hledisko …................................................................................................39
3. 4 Náboženské hledisko …...................................................................................................40
3. 5 Kyperská problematika …................................................................................................40
3. 6 Politicko-institucionální hledisko …................................................................................41
Závěr …..............................................................................................................................................44
Summary v anglickém jazyce ….........................................................................................................49
Seznam pramenů a literatury …..........................................................................................................51
Seznam zkratek …..............................................................................................................................56
Seznam obrázků, grafů, schémat …....................................................................................................57
Seznam tabulek …..............................................................................................................................57
2
Úvod
Vstup Turecka do Evropské Unie je dlouhá léta diskutovaným a bezesporu kontroverzním
tématem. V průběhu plynoucích let je někdy tato debata živější, někdy naopak ochládá a téměř upadá
v zapomnění. Živost těchto diskuzí je jistě dána aktuálními událostmi doby.
Dle mého názoru téma v poslední době ožívá a to díky několika faktorům. Za prvé, se blíží
konec desetiletého vyjednávacího období, které s Tureckem běží od roku 2005. Za druhé, 1. 7. 2013
se EU rozšířila o dalšího člena, kterým je Chorvatsko. Do této doby byly debaty o rozšiřování mdlé,
neboť se Unie spíše vypořádávala s velkými ekonomickými problémy, kterým musela čelit, a na
podobná témata nebyl v debatách prostor.
Cílem této práce je tedy zhodnotit, jaké jsou šance Turecka na to, aby se stalo plnohodnotným
členem EU, a co tvoří případné překážky tohoto aktu. Celá problematika je velice komplexní a složitá,
a musí se na ní pohlížet z mnoha odlišných úhlů, aby se dala dobře posoudit, pokud to vůbec lze.
Přístupové rozhovory jsou ovlivňovány mnoha faktory, které se navzájem prolínají. Nejedná se tedy
o čistě ekonomickou problematiku, jak by se mohlo na první pohled zdát.
V první kapitole se věnuji charakteristice kandidátské země. Toto obecné seznámení s
Tureckou republikou je velice důležité, neboť je to země odlišná od těch typicky evropských, a i tento
fakt hraje svou roli v přístupových jednáních. Pokud by Turecko nebylo tak odlišné, pravděpodobně
by už mohlo být členem Unie. Proto zemi představím jak z hlediska geografického, tak také
demografického a v největší míře se budu v této kapitole věnovat národnímu hospodářství.
Dále se stručněji zaměřím na historii vztahů mezi oběma stranami. Tato historie je velmi pestrá
a jistě by zadala na celou práci, ale spíše na jiné katedře. Podkapitola Vývoj vztahů Turecka a EU je
zařazena proto, že také to jakými vztahy si oba aktéři prošly, bude mít v konečném důsledku vliv na
to, zda Turecko bude členem EU.
Následující kapitola se celá věnuje kritériím pro vstup do EU. Tato kritéria jsou v kapitole
vymezena a následně je také zhodnoceno, jak si Turecko stojí v jejich plnění. To, jak si Turecko vede
v plnění kritérií je určitě také důležité, i když fakt, že by byla splněna všechna kritéria, nedává
žádnému kandidujícímu státu jistotu, že se stane členem EU. Tato část je o něco praktičtější, neboť
jsem se rozhodla do ní zařadit hodnocení Komise. Komise každoročně vydává hodnotící zprávu na
pokrok v přípravách na vstup do EU, a to pro každou kandidátskou zemi zvlášť. Provedu Komparaci
dvou posledních hodnotících období a vyvodím, jak rychlý progres Turecko dělá směrem ke
sbližování s EU. Z těchto zpráv vyjde najevo v jakých oblastech je Turecko připraveno na členství a
v jakých naopak zaostává. Zda převažují problematické otázky, či nikoliv.
Poslední kapitola se už konkrétně vypořádává s všeobecně diskutovanými kladnými a
3
zápornými stránkami případného členství Turecka v EU. Tyto kladné a záporné aspekty doplním
svým vlastním pohledem na problematiku a následně vyvodím závěr, zda je reálné, že se stane
Turecko v dohledné době plnohodnotným členem EU. Tento závěr je formulován na základě
zhodnocení veškerých aspektů zmíněných v práci. Takže mimo jiné na základě toho, jak daleko je
Turecká republika v přípravách na případné členství v EU. A také na základě toho, zda převažují
kladné, či záporné stránky členství Turecka v evropských strukturách.
4
1 Obecná charakteristika Turecka
1. 1 Geografické údaje
Turecko nebo také Turecká republika je demokratickým státem ležícím převážnou částí své
rozlohy (zhruba 97 %) na území Malé Asie. Zbývající pouhá 3 % se rozkládají v jihovýchodní Evropě.
Stát sousedí jak s evropským Bulharskem a Řeckem, tak s asijskou Gruzií, Arménií, Ázerbajdžánem,
Íránem, Írákem a Sýrií. Turecko je tedy polohou i zemí evropskou, ale pouze do určité míry. Právě
zajímavá poloha Turecké republiky by se mohla stát pro Evropskou unii (dále jen EU) strategickým
bodem mezinárodních vztahů. Na druhou stranu se ale nejedná o stát typicky evropský, a to i přes
veškeré prozápadní snahy ze strany této země. Hlavně by se také jeho přijetím rozšířily hranice EU
do velmi nestabilní oblasti.
Co se týče rozlohy, Turecko se nedá považovat za zanedbatelnou zemi při jeho celkové rozloze
783 562 km².
1. 2 Demografické údaje
Turecko je sekulární zemí bez státního náboženství, avšak zhruba 99,8 % obyvatel vyznává
islám. Necelé 0,2 % připadají na ortodoxní křesťany nebo židy. Tento zjevný paradox silně
náboženského avšak sekulárního státu se jednoznačně podílel na utváření moderního Turecka.
Nejpočetnější etnickou minoritu tvoří Kurdové se svými 18 % z celkového počtu obyvatel,
kteří hrají velkou roli v přístupových jednáních. Jejich nomádský způsob života je postavil do situace,
kdy jim ze strany Turecka byla odpírána základní lidská práva, a právě tato stránka je jedním z
hlavních a také pádných argumentů pro skepsi vůči přijetí Turecka do Evropského uskupení. Šíření
demokracie je jedním z pilířů, na kterých je EU postavena.
Celkový počet obyvatel činí 79 749 461 (červenec 2012), což dělá z Turecka 17. nejlidnatější
zemi světa.1 Je tedy pochopitelné, že i demografické hledisko hraje roli v jednáních o vstupu do EU,
neboť by se EU rozrostla o necelých 80 milionů obyvatel, kteří vyznávají nám vzdálené náboženství.
Velký počet obyvatel by také Turecku zajistil velkou váhu slova v rámci EU. Možná je to tedy také
jedna z příčin brzdících přístupové rozhovory.
Dalším demografickým údajem, který vyvolává jisté diskuze je procento gramotných obyvatel,
1CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online].
5
které činí 94,1% (2011).2 Tento údaj je sice uspokojivý z hlediska asijského průměru, který je hluboko
pod touto hranicí, avšak standardní průměr EU se pohybuje kolem 99 % gramotných obyvatel.
Co by se mohlo zdát naopak jako pozitivní aspekt je průměrný věk obyvatelstva, který se
pohybuje pod hranicí třiceti let. Takový demografický vývoj je naprosto opačný oproti tomu
evropskému, který se potýká s nezadržitelným stárnutím populace. Právě pozitivní demografický
vývoj je považován za turecký „trumf v rukávu“, neboť se EU bude v blízké budoucnosti potýkat s
nedostatkem produktivní pracovní síly.
1. 3 Politický systém
Jak uvádí Doğan (2010) dle ústavy je Turecká republika demokratickým, sekulárním,
sociálním a právním státem, který se řídí právním řádem respektujícím lidská práva, a který se
zároveň řídí Atatürkovými principy nacionalismu.3
Vládní aparát se stejně jako u nás dělí na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Velký vliv
na politiku má také armáda, která je do určité míry nezávislá na civilní vládě. Cílem a úlohou armády
je, aby byly dodržovány principy sekulárního státu, a náboženství islámu zůstalo odděleno od řízení
státu. Je však nutné podotknout, že svých cílů dosahuje armáda často nedemokratickým způsobem a
právě proto je jednou z mnoha překážek vstupu Turecka do EU.
1. 4 Zahraniční vztahy
Ačkoliv se Turecká republika snaží vést velice nekonfliktní zahraniční politiku, její vztahy s
některými zeměmi byly především v minulosti dosti napjaté, a v některých oblastech dokonce
přetrvává napětí dodnes.
Turecká republika je mimo jiné členem významných mezinárodních organizací. Je jedním ze
zakládajících států Organizace spojených národů (OSN, 1945). Dále je členem Organizace pro
hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD, 1961), Organizace islámské spolupráce (OIC, 1969) a od
roku 1952 je také členem Severoatlantické aliance (NATO).4
2WIKIPEDIA. List of Countries by Literacy Rate [online]. 3DOĞAN, K. Turkey. Ankara: The Turkish News Agency for Office of the Prime Minister, Directorate General of Press
and Information, 2010 s.121. 4Tamtéž, s. 167.
6
Vztahy s Českou republikou udržuje Turecko dlouhodobě na dobré úrovni a zvláště v
posledních letech se pro ČR stává Turecko významným odbytištěm.
Česko-turecké vztahy jsou tradičně přátelské, neexistují otevřené politické, ekonomické či
jiné problémy.5 Tyto dobré vztahy jsou z části zásluhou bývalého prezidenta Václava Klause, který
spatřoval v Turecku příležitost pro české podnikatele. K otázce vstupu Turecka do EU se vyjádřil také
pozitivně. “ Jsem si jist, že Evropa potřebuje změnu. Evropa potřebuje probudit, Evropa potřebuje,
aby jí někdo zatřásl, a myslím, že vstup tak velké a dynamické země jako je Turecko by mohl jisté
zatřesení těmi ustálenými strukturami vyvolat.“ uvedl Václav Klaus při své návštěvě v Ankaře.6
Oproti tomu současný prezident Miloš Zeman vstup striktně odmítá.
Vztahy s EU jako celkem však nejsou tak jednoznačné jako ty s Českou republikou. Jsou plné
složitých překážek a budeme se jimi blíže a detailněji zabývat v následující podkapitole, tak abychom
nahlédli hlouběji do problematiky perspektivy vstupu Turecka do EU.
Podle Pirického (2006) je dalším příkladem složitých mezinárodních vztahů Turecka také
vztah s arabskými zeměmi, které přičítají Turkům úpadek islámu. Trnem v oku jim byla také
prozápadní orientace po celé období studené války.7 K relativnímu zlepšení došlo až díky sbližování
především se Saudskou Arábií, která v 80. letech začala éru s alokováním svého kapitolu právě v
Turecku.
1. 5 Hospodářství
Zachytit úplný obraz Tureckého hospodářství, tak abychom mohli vyvodit, jaké jsou budoucí
perspektivy vstupu právě z tohoto hlediska, je velice obtížné. Zvláště v současné době, kdy se situace
mění takřka ze dne na den. Velkou roli zde hrají i politické poměry a současné světové dění.
Turecko bylo po dlouhou dobu synonymem ekonomické zaostalosti, korupce a neschopné
byrokracie. To už v posledních desetiletích neplatí. Nyní je pětasedmdesátimilionová země podle
parity kupní síly 18. největší ekonomikou světa a dále roste. Turecko se teď světu zdá úspěšnější než
5MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ. Vztahy ČR s Tureckem [online]. 6LIDOVKY: Klaus: Evropa potřebuje probudit, vstup Turecka by jí mohl zatřást [online]. 7PIRICKÝ, G. Stručná historie států: Turecko. Praha: Libri, 2006. s. 139.
Jsem si jist, že Evropa potřebuje změnu. Evropa potřebuje probudit, Evropa potřebuje,
aby jí někdo zatřásl, a myslím, že vstup tak velké a dynamické země jako je Turecko by
mohl jisté zatřesení těmi ustálenými strukturami vyvolat. Při jednání se svým tureckým
protějškem Abdullahem Gülem v Ankaře to na dotaz LN uvedl prezident Václav Klaus.
Zdroj: http://www.lidovky.cz/klaus-soucasny-vyvoj-v-eu-brzdi-rozvoj-ceske-
ekonomiky-piy-/zpravy-svet.aspx?c=A120214_191156_ln_zahranici_kim
Jsem si jist, že Evropa potřebuje změnu. Evropa potřebuje probudit, Evropa potřebuje,
aby jí někdo zatřásl, a myslím, že vstup tak velké a dynamické země jako je Turecko by
mohl jisté zatřesení těmi ustálenými strukturami vyvolat. Při jednání se svým tureckým
protějškem Abdullahem Gülem v Ankaře to na dotaz LN uvedl prezident Václav Klaus.
Zdroj: http://www.lidovky.cz/klaus-soucasny-vyvoj-v-eu-brzdi-rozvoj-ceske-
ekonomiky-piy-/zpravy-svet.aspx?c=A120214_191156_ln_zahranici_kim
7
Česká republika.8
Otázkou ovšem zůstává, jak moc stabilní tento ekonomický růst je vzhledem ke značné
národnostní nehomogenitě. Je příhodné zmínit letošní protivládní protesty a nepokoje, které s sebou
přinesly hrozbu oslabení ekonomiky. Tato hrozba se nakonec i vyplnila. S občanskými nepokoji se v
každé turisticky orientované zemi pojí riziko odlivu turistů. Mnohem horším scénářem je ale odliv
investorů a propad na burze. Výsledkem je, že burzovní index se propadl o třetinu. Přitom ještě v
květnu téhož roku dosahoval rekordních výšin. 9 Není třeba ani připomínat, že burzovní index
nastiňuje vývoj daného trhu jako celku.
Turecké hospodářství mělo po mnoho let hanlivý přízvuk, protože bylo charakterizováno a
svázáno feudálním systémem a velice konzervativním náboženstvím. Takové podmínky jsou pro
každou ekonomiku více než nevýhodné. K obratu došlo teprve v roce 1923, kdy vyhrálo Turecko v
čele s Mustafem Kemalou národní válku za nezávislost. Mustafa Kemala svrhl sultána a byl zvolen
1. prezidentem Turecké republiky. Tento „otec Turků“ viděl východisko ze špatných časů v
evropském modelu a implementoval mnoho změn, které vedly ke značné westernizaci země. Mimo
jiné se jednalo o zavedení latinky, zákaz nošení fezy, posílení postavení žen ve veřejných funkcích, a
hlavně o oddělení náboženství od řízení státu.
Nedávný pozitivní vývoj turecké ekonomiky je však z převážné části výsledkem práce
premiéra Recepa Tayyipa Erdogana. Během jeho „desetiletky“ se podařilo většinu největších
ekonomických problémů země relativně uspokojivě vyřešit. Evropská komise označila Turecko za
fungující tržní ekonomiku již v říjnu 2005. S výjimkou klopýtnutí v krizovém roce 2009, země od
roku 2002 nepřetržitě roste. Jen v letech 2010 a 2011 stoupl turecký HDP o devět, respektive 8,5
procenta.10
V následujících letech nebyl růst tak dramatický, což turecká vláda vysvětluje jako důsledek
jejich přísnější fiskální i měnové politiky. Jak již bylo ale řečeno, svou roli zde hrají i vnitropolitické
události stejně jako události ve světě.
Následující tabulka názorně zobrazuje vývoj tureckého hospodářství měřený meziroční
změnou hrubého domácího produktu (dále jen HDP). Pro úplné dokreslení jsou uvedeny údaje i pro
Českou republiku a EU.
8EKONOM: Turecké hospodářství se změnilo od posměšku k uznání [online]. 9THE WALL STREET JOURNAL: Turkey´s Once-Golden Economy Buffeted from All Sides [online]. 10EKONOM: Turecko má krizi za sebou, dnes už jen bohatne [online].
8
Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů eurostatu11
Jedním z hmatatelných důkazů dobré ekonomické kondice je stavební boom, který zachvátil
Turecko. Je ovšem tak ohromný, že se někteří odborníci obávají opakujícího se scénáře, který se
odehrál ve Spojených státech a který vedl ke světové ekonomické krizi.
Je tedy Turecko časovanou bombou, která by s sebou v případě členství strhla i EU? Podle
tureckého ministra financí rozhodně ne: „Proti existenci bubliny na realitním trhu hovoří několik
faktorů. Například růst cen nemovitostí není tak výrazný, jak by se mohlo zdát. Loni se sice
pohyboval kolem dvanácti procent, což ale bylo blízko inflaci. Reálné zdražení bylo jen o jednotky
procent. Ceny jsou navíc taženy přirozenou nikoliv spekulativní poptávkou.“12
Dalším pozitivním ukazatelem je fakt, že světová krize, která se rozšířila z USA, nepostihla
Turecko nijak vážněji. Jedinou problematikou byl pokles exportu, který v roce 2009 dosáhl v
průmyslu snížení o celých 24 %. V roce 2010 následně začal opět růst. Celková odolnost ekonomiky
proti krizovým výkyvům od roku 2008 je dána zpřísněním finančního dozoru, ke kterému došlo po
11 EUROSTAT. Real GDP growth rate [online].
12EKONOM: Turecko má krizi za sebou, dnes už jen bohatne [online].
Graf 1 - Vývoj tureckého hospodářství v porovnání s ČR a EU (meziroční změna HDP).
9
překonání krize v roce 2001. Celý bankovní systém prošel rozsáhlou reformou.13
Existují ale i neduhy, které trápí ekonomiku Turecké republiky. Jedná se především o vysokou
míru inflace, se kterou se Turecko potýká již od počátku 21. století. Je to následek silné ekonomické
expanze, která přehřívá ekonomiku.14 V posledních letech se trend dařilo snižovat, ovšem v roce 2011
byl opět zaznamenán mírný nárůst až na hodnotu 10,5%. V roce 2012 Turecká ekonomika
pokračovala v trendu ročního snižování inflace hlavního zboží, zatímco inflace služeb rostla.
Průměrná roční inflace v roce 2013 je 7,5 %.15
I přes značnou a narůstající angažovanost Turecka v mezinárodním obchodě, se tato země potýká s
dalším jevem, který není příliš žádoucí pro ambiciózní ekonomiku. Jedná se o negativní obchodní
bilanci, která v první polovině roku 2012 dosáhla hodnoty -43 mld. USD a na počátku roku 2013
dokonce -72,19 mld. USD.16 Tato čísla jsou zcela jistě projevem nevhodné skladby průmyslové
výroby, která se jen pozvolna přizpůsobuje moderním mezinárodním trhům.
Určitý podíl viny se ale nedá upřít ani nedostatečné konkurenceschopnosti tureckého zboží a
to zvláště v oblasti textilní výroby, která je velmi významná v těchto zeměpisných šířkách.
Také již výše zmiňovaná problematika vzdělanosti tureckého obyvatelstva by mohla hrát roli
v utváření salda obchodní bilance. V Turecku totiž nejsou kapacity pro vysoce sofistikovanou výrobu,
která je předmětem světového exportu. Turecká vláda vidí východisko ze záporné bilance v
automobilovém průmyslu, který se bude snažit posílit novým systémem investičních pobídek. Mimo
jiné se hovoří například o daňových úlevách až do výše 60 % nebo odečítání nákladů na zaměstnance.
Tyto nástroje a kroky jsou součástí dlouhodobější vládní strategie snižování závislosti na importu a
vylepšení záporné obchodní bilance.
Také Centrální banka Turecké republiky se snaží bojovat s těmito neduhy. Její úkol je ale
složitý, neboť měnová politika Turecka má několik protichůdných cílů. V roce 2012 se velmi zpomalil
růst ekonomiky. Inflace sice prudce klesla, ale tempo snižování deficitu běžného účtu nebylo
uspokojivé. Centrální banka se tedy snaží zaměstnávat řadu opatření, která by měla vybalancovat
protichůdné cíle, kterými jsou stimulace ekonomického růstu, udržování inflace v míře, zajištění
13BUSINESSINFO. Turecko: Ekonomická charakteristika země [online]. 14KUPEG. Country risk assessment: Turkey [online]. 15WORLDWIDE INFLATION DATA. Inflation Turkey 2013 [online]. 16TRADING ECONOMICS. Turkey Balance of Trade [online].
10
likvidity a snižování deficitu běžného účtu.
Do konce roku 2012 byla měnová politika po dlouhou dobu neměnná a nesla se v expanzivním
duchu. První změna přišla 18. prosince 2012, kdy byla jedno týdenní repo sazba snížena na 5,5 %.
Bankovní Rada také naznačila, že v zájmu udržení finanční stability by mělo být využito nástroje
povinných minimálních rezerv, tak aby se nemuselo příliš zasahovat do úrokové sazby. Již v lednu
následujícího roku došlo ke snížení overnight zápůjční sazby na 8,7 % z 9,0 %, a také ke snížení
overnight výpůjční sazby na 4,75 % z 5,0 %. Cílem kroku bylo zajistit mírný ekonomický růst,
snižování deficitu běžného účtu a snižování CPI inflace.
Další kroky přišly hned následující měsíc. Overnight sazby byly sníženy na 4,5 % a na 8,5 %.
Došlo také ke zvýšení povinných minimálních rezerv na 11,5 %. Změny v overnight sazbách měly
vést k dalšímu snižování deficitu běžného účtu. Nicméně, inflace začala opět narůstat, a proto byla
přebytečná likvidita odváděna přes povinné minimální rezervy. A nakonec, zpomalený růst
ekonomiky byl odrážen v udržování historicky nízké 5,5 % jedno týdenní repo sazby, což bylo
hluboko pod mírou inflace.
Teprve po letních nepokojích, kdy se inflace vyřítila na 8,3 %, začali úředníci přistupovat k
opětovnému navyšování overnight zápůjční sazby v zájmu boje proti inflaci a udržování stability
finančních trhů.17
Pokud se na turecké hospodářství podíváme komplexně a to i z historického hlediska, musíme
konstatovat, že se jedná opravdu o ekonomiku nestabilní. Právě ekonomická nestabilita je jedním z
argumentů, které ohrožují pozitivní perspektivy Turecka na vstup do EU. Zvláště události z poloviny
roku 2013 nahrály negativním postojům vůči vstupu.
Na druhou stranu se ale Turecku podařilo v posledních letech dokázat, že má potenciál a že je
ekonomikou, která je schopna držet krok s těmi světovými. Bylo by velmi nespravedlivé
argumentovat proti vstupu Turecka do EU událostmi a ekonomickými ukazateli z roku 2013. Turecko
není uzavřenou entitou a tak se ho také dotýká celosvětová ekonomická situace a s ní spojené
nepokoje. Tím spíše, že Turecko je s EU obchodně velice úzce propojené.
1. 5. 1 Průmysl
Poté co se Turecko dostalo z hospodářské krize, která ho zasáhla v roce 2001, průmyslová
výroba se stala nejdůležitějším odvětvím. Do té doby dominovalo zemědělství, které je i tak stále
17 CURRENCY THOUGHTS. Turkish monetary policy [online].
11
důležitou složkou tureckého hospodářství.
Tureckou prioritou v oblasti průmyslu je především podpora malých a středních podniků. K
tomu jsou využívány běžné nástroje jako nízké úvěrové úroky anebo daňové úlevy. Výsledkem by
mělo být zvýšení produktivity a lepší konkurenceschopnost na zahraničních trzích. Právě
konkurenceschopnost je Tureckou slabinou. Aby Turecko uspělo na mezinárodních trzích, podepsalo
také 15 mezinárodních smluv týkajících se průmyslového vlastnictví. Rozhodující pro místní průmysl
je také Celní unie s EU.
Jedním z tahounů rozvoje tureckého průmyslu je průmysl textilní. Nespornou výhodou je to,
že vytváří množství nových pracovních míst. Dalším faktorem ovlivňujícím pozitivně toto odvětví je
fakt, že Turecko je 6. největším producentem bavlny na světě a tedy i většina jeho vyváženého textilu
je právě z bavlny. Turecko je 7. největším světovým exportérem textilu, i přestože výroba určená k
exportu tvoří pouze necelou polovinu celkového objemu produkce. Ještě lepší pozici zaujímá ovšem
v evropském měřítku, kde je dokonce na 2. místě.18 Velkou doménou Tureckého textilu je také tovární
výroba textilu neboli ready-to-wear textilu. Ale i přes pozitivně naladěná čísla se v posledních letech
tento sektor potýká s mnohými obtížemi. A to hlavně kvůli konkurenčním tlakům ze strany Číny a
Indie, které mají nesrovnatelně levnější výrobní náklady.
Dalším důležitým odvětvím je chemický průmysl, který je v Turecku poměrně rozvinutý.
Nejvýznamnější položkou průmyslové výroby je ovšem v současné době automobilový průmysl,
který je v Turecku poměrně novodobou záležitostí a není tedy tradičním odvětvím, kdy první
rozsáhlejší výroba automobilů započala teprve v roce 1966. V současné době je ovšem
nejdynamičtější složkou turecké ekonomiky a především exportu.
Turecká vláda chce i nadále rozvíjet svůj automobilový sektor, jak již bylo zmíněno výše. V
roce 2011 ministr při své cestě v Jižní Koreji přesvědčoval společnost Huyndai, aby se více
angažovala ve výrobě v Turecku. Výsledkem bylo, že tento výrobce hodlá zvýšit do roku 2013
produkci na 200 tisíc vozů a investovat 400 milionů euro.19 V současné době je průmysl držen
investicemi společností Renault, Toyota, Hyundai Assan a Honda.
Bezesporu velký boom v oblasti průmyslu právě zažívá také výroba domácích spotřebičů.
Převážná většina těchto produktů je exportována a největším odběratelem je právě EU.
18DOĞAN, K. Turkey. Ankara: The Turkish News Agency for Office of the Prime Minister, Directorate General of Press
and Information, 2010 s.274. 19BUSINESSINFO. Turecko: Ekonomická charakteristika země [online].
12
Celkově je turecký průmysl v dobré kondici a na vzestupu, ale ani tak nevytěsnil zemědělství,
které stále zaměstnává 25,6% obyvatelstva.
1. 5. 2 Zemědělství
Doğan (2010) ve své knize uvádí, že Turecko mělo vždy velkou agrární tradici a teprve
poslední léta spojená s velkými restrukturalizacemi přinesla změny a spíše příklon k průmyslovému
rozvoji. I přes takovéto nové trendy je v Turecku obdělávána téměř třetina území a v zemědělství
pracuje 25,6% obyvatel.20 Z toho také vyplývá, že Turecko je naprosto soběstačné v zemědělských
produktech rostlinného původu. K vývozu jsou určeny především plodiny jako citrusové plody,
meruňky, bavlna, tabák a další.
Chov zvířat za rostlinnou produkcí pokulhává a představuje pouze 24% zemědělské produkce
oproti 76%, které tvoří rostlinná výroba.21 Toto dělá z Turecka nesoběstačný stát v oblasti masných
produktů a především hovězí maso se musí dovážet ze zahraničí. Ale ani tento fakt nemůže upřít
Turecku obrovský význam v oblasti zemědělství, kdy je republika považována za jednoho z
významných zemědělských exportérů. Hlavní cílovou destinací zemědělského exportu je opět EU.
Pokud budeme brát v úvahu případný vstup Turecka do EU, tak by přírůstek celkové
zemědělské půdy EU činil 22%.22 Jelikož si je EU vědoma toho, jak velký vliv by toto číslo mělo na
evropskou zemědělskou politiku, která je sama o sobě konfliktním tématem, snaží se Turkům ukázat
směr v tématu rozvoje zemědělských oblastí a venkova, neboť právě tato oblast tvoří nezanedbatelnou
položku evropského rozpočtu, která by byla o to větší, o kolik by se rozloha zemědělské půdy v EU
zvětšila po vstupu zemědělského giganta, jakým je Turecko.
Lesnictví je v Turecku oborem spíše skromným, který má ovšem perspektivu. Území země je
relativně málo zalesněné, což s sebou přináší úskalí v podobě eroze půdy a jiných ekologických
nedostatků. Turecko se tedy v rámci boje proti klimatickým změnám a v rámci Národní zalesňovací
kampaně rozhodlo intenzivně zalesňovat své území.
20Tamtéž 21DOĞAN, K. Turkey. Ankara: The Turkish News Agency for Office of the Prime Minister, Directorate General of Press
and Information, 2010. s.274. 22EUROPEAN COMMISSSION – AGRICULTURE AND RURAL DEVELOPEMENT. Turkey – Angriculture and
Enlargement [online].
13
Na závěr této podkapitoly patří jistě graf, který vyjadřuje vývoj mezi jednotlivými sektory
ekonomiky podle podílu na HDP. Tento vývoj je spíše příznivý, neboť mluví ve prospěch služeb. Za
příznivý je považován z toho důvodu, že tento sektor je stabilnější a trh přestává být tolik závislý na
vývozu do ciziny.
Zdroj: vlastní zpracování
1. 6. Vývoj vztahů s EU
Jak již bylo nastíněno, vztahy Turecka s EU jsou komplikovanějšího charakteru. Tato
skutečnost je krásně a příkladně vidět i z hlediska historického. Zajímavé je, že právě vývoj vztahů
mezi těmito dvěma stranami má velkou vypovídací hodnotu o tom, jaké má Turecko vyhlídky na
vstup do EU. Už jen samotná délka jednání o vstupu je určitě motivem k zamyšlení.
Graf 2 - Vývoj jednotlivých sektorů hospodářství vyjádřený podílem zaměstnanosti
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Služby 43 48 46,5 48 50,2 50 48,6 48 49,4
Průmysl a
Stavebnictví23 26 26,5 25,5 25,2 25,3 26,4 26,5 26
Zemědělství 34 26 27 26,5 24,6 24,7 25 25,5 24,6
0
10
20
30
40
50
60
%
Procentuální vyjádření zaměstnanosti podle sektoru
14
Právě Turecko bylo jednou z prvních zemí, které měli zájem o spolupráci s tehdejším EHS, a
v roce 1959 podalo žádost o členství. Takovýto krok se zdál logický vzhledem k tomu, že po roce
1945 se Turecko politicky orientovalo na západ. Teď už jen stačilo dovršit tuto orientaci na
ekonomickém poli.
Odpovědí na snahu o spojení sil byla takzvaná Ankarská dohoda neboli asociační dohoda
podepsaná 12. září 1963. Tato dohoda měla být alternativou k přidružení a to do doby, než turecké
poměry umožní spojení. V Ankarské dohodě se jednalo především o třífázovém vytvoření celní unie,
která by měla vést k postupnému ekonomickému sblížení obou stran. V roce 1970 byl k Asociační
dohodě připojen Dodatkový protokol, který upřesňoval vytvoření celní unie.
Následující roky byly spíše ve znamení ochlazení vztahů mezi EU a Tureckou republikou. Na
jedné straně existovala problematika Turecké invaze na Kypr v roce 1974 a na druhé vojenský převrat
v roce 1980.
Veber (2012) píše, že až teprve v roce 1987, kdy se vztahy opět trochu urovnaly, podalo
Turecko oficiální žádost o plné členství, a to na základě zakladatelské smlouvy, která v článku 237
stanovila, že „každý evropský stát může požádat, aby byl přijat za člena Společenství“.23 Tato žádost
prošla běžnou procedurou a nebyla nějak ovlivněna Asociační dohodou. Komise vydala své
stanovisko 18. prosince 1989. Toto stanovisko mimo jiné potvrdilo, že Turecko je způsobilé pro vstup,
ačkoliv odložilo hlubší analýzu žádosti na příhodnější dobu. I přesto, že žádost nenaplnila svůj hlavní
cíl, určitě alespoň oživila ochladlé vztahy.
Nejvhodnějším možným krokem v dané situaci bylo tedy uskutečnění celní unie, která se
vznikla 1. ledna 1996. Celní unie znamenala mimo jiné i to, že Turecko zrušilo veškerá cla a ostatní
odpovídající poplatky na importované průmyslové výrobky z EU. Navíc Turecko započalo proces
harmonizace tarifů pro import průmyslových výrobků ze třetích zemí. Zajímavostí je, že po
dokončení celní unie vzrostl turecký export do EU o 34,7 %, zatímco export EU vzrostl pouze o 3,6 %.
Na druhou stranu ale musíme hledat pozitivum také v tom, že celní unie pomohla Turecku v
harmonizaci a přiblížení se západnímu standardu.24
Od Königa (2006) se dozvídáme, že celní unie přináší navíc definování společné obchodní
politiky. V případě celní unie si tedy dovozce ze třetí země nemůže vybrat nejvhodnější zemi pro
vstup na integrované území, protože členské státy uplatňují společný celní sazebník. Ochrana trhu
celní unie je tak z pohledu vývozce z nečlenské země sjednocena a primárně přenesena na její vnější
23VEBER, V. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2012, s.308. 24REPUBLIC OF TURKEY MONISTRYFOR EU AFFAIRS. History of Turkey – EU relations [online].
15
hranice. Zboží, které vstoupí na trh celní unie, se již mezi členskými státy pohybuje volně.25
Již rok po úspěšném vytvoření celní unie se konal summit v Lucemburku, který opět rozvířil
politické vody. Na tomto summitu se mimo jiné jednalo o Evropské konferenci, na kterou by byly
přizvány všechny kandidátské země. Veber (2012) uvádí, že proti pozvání Turecka se však rozhodně
postavilo Řecko, a když se za jeho návrh postavilo v diskuzi i Německo, bylo vyřazení Turecka z řad
kandidátských zemí hotovou věcí, což následně v Ankaře vyvolalo silnou protievropskou reakci.26
Ostatně byla to tvrdá rána pod pás, kterou Turecko vnímalo po všech snahách jako křivdu. Dokonce
došlo i na to, že Turecko pohrozilo stažením své žádosti o členství.
K obratu ve vztazích došlo ke konci roku 1999, kdy Komice vytvořila zvláštní strategii pro
Turecko. Šlo o finanční podporu pro přijímání legislativy Unie (acquis). Rozhodující byl summit v
Helsinkách (10.-11. prosince 1999), který přiznal Turecku vytoužený status kandidátské země, na
který čekalo dlouhých 36 let. Tento krok vpřed byl ale jen částečně uspokojivý, a to vzhledem k tomu,
že ze všech třinácti kandidátských zemí jednajících v Helsinkách není členem EU pouze Turecko. 10
kandidátských zemí včetně ČR přistoupilo v roce 2004. Rumunsko a Bulharsko se staly členy v roce
2007.
Poté, co se stalo Turecko oficiálně kandidátskou zemí, muselo se vyřešit, jakým způsobem dál
postupovat. V březnu 2001 vzniklo tedy Partnerství EU a Turecka. Následně začalo Turecko čerpat
finance z předvstupních fondů. 3. října 2005 byla započata přístupová jednání, která jsou vedena
vlekle a nedůrazně až do současnosti. Z 35 přístupových kapitol byla zatím uzavřena jen kapitola
Věda a výzkum a to pouze provizorně. Otevřených je jich v současnosti 13. Celkem 17 kapitol je
blokováno nebo suspendováno ze strany EU, Kypru nebo Francie. Evropská rada rozhodla o
pozastavení otevírání 8 kapitol, u kterých je podmínkou úplná implementace Dodatkového protokolu
k Ankarské Asociační dohodě.27
Podepsáním Dodatkového protokolu z roku 1970 se Turecko zavázalo k respektování závazků
plynoucích z členství, včetně volného pohybu osob, dopravních prostředků, nebo zboží. V reakci na
vstup Kypru (2004) do EU ovšem turecká vláda poslala Evropské komisi a tehdejšímu předsednictví
Rady EU dopis, v němž explicitně oznámila, že podpis Dodatkového protokolu rozhodně neznamená
uznání Kypru. V návaznosti na to Evropská rada uzavřela pro vyjednávání zmíněných 8 kapitol o
volném pohybu zboží, poskytování služeb, finančních službách, zemědělství a rozvoj venkova,
rybářství, dopravě, celní unii a o vnějších vztazích.28
25KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister a Principal, 2006, s. 96. 26VEBER, V. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2012, s.413. 27MINISTERSTVO ZAHNANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Politika rozšiřování Evropské unie [online].
28EUROSKOP. Turecko [online].
16
Je jasné, že tyto kroky z Turecké strany nejsou příliš šťastnou volbou a že svým postojem ke
Kyperské republice si tato kandidátská země značně komplikuje cestu do středu EU. Na druhou
stranu toto může být i odraz vleklých jednání. Když se podíváme, jak starý se zdá být pro moderní
historii letopočet 1974, kdy proběhla invaze na Kypr, musí nám připadat více než podivné, že
nastoupivší generace tureckých politických kruhů si stále stojí na svém v Kyperské otázce. Pokud je
tato společnost vážně tak ztuhlá, asi jistě nemá co dělat v evropských strukturách a určitě by ani
nebyla schopna se jim řádně přizpůsobit. Ze současného vývoje turecké společnosti ale vidíme spíše
opačnou nežli ztuhlou tendenci. Nejde tedy jen o odpověď na zbytečně protahovaná jednání a
pozměňovaná kritéria pro vstup. Nejde pouze o pocit zachování si národní hrdosti?
Žádná z kandidátských a současných členských zemí EU by nemohla být zdrojem tak pestrého
a hlavně dlouhého vývoje vyjednávání. Je tedy nasnadě, když budu tvrdit, že právě čas hraje v
perspektivách pro vstup Turecka do EU významnou roli. Dlouhých 26 let od podání oficiální žádosti
je dost dlouhá doba na to, aby Turecká republika ochladla ve svém zájmu o evropské struktury.
17
2. Kritéria vstupu do EU a jejich plnění
Každému rozšíření EU předchází důsledný monitoring kandidátské země. Jsou stanovena
kritéria, která musí daná země splňovat, aby její vstup neohrozil stabilitu Unie.
Kritéria existují psaná, ale i ta nepsaná. Jako příklad nepsaného tedy neoficiálního pravidla
uvedu Genscherovo stanovisko. Toto stanovisko do jisté míry můžeme označit jako důležitý moment
pro reálnost vstupu Turecka do EU.
Podle Vebera (2012) nejzákladnějším a původním kritériem bylo pouze kritérium geografické.
Zakotveno je v článku 237 zakladatelské smlouvy. Je zde uvedeno, že „každý evropský stát může
požádat, aby byl přijat do společenstva.29 Z tohoto kritéria plyne pro Turecko určitá výhoda a vstup
by se mohl zdát pouze jako formální záležitost. Praxe je ale dosti odlišná.
Veber (2012) píše: „Zasáhl do ní německý ministr zahraničí H. D. Genscher, v té době
předsedající Radě ministrů, a to svým projevem v Evropském parlamentu 15. listopadu 1978, kde
prohlásil, že přijímání kandidujících států do evropských společenství není pouze záležitostí
ekonomických ukazatelů, ale naopak otázkou upevňování demokratického prostoru západní Evropy.
Toto Genscherovo stanovisko, často označované jako tzv. „deklarace demokracie“, mělo svůj vliv i
na pozdější praxi.“30
Tento vliv je nejvíce pociťován asi právě v případě Turecké republiky. Ač je země poměrně
dostatečně ekonomicky připravená vstoupit do prostoru EU, podle Komise a ostatních odpůrců vstupu
tomu tak není po stránce demokratické. Nejedná se zde pouze o otázku Kyperskou, ale také o
problematiku silného vlivu armády nebo o utlačování kurdské menšiny. Tyto body jsou jistě jedním
z největších problémů a velmi ohrožují Turecké vyhlídky na vstup.
2.1 Kodaňská kritéria
Dalšími tentokrát psanými a tedy jasně definovanými kritérii jsou tzv. Kodaňská kritéria, která
byla stanovena na zasedání Evropské rady 22. 6. 1993, a do kterých se promítlo i ono zmiňované
Genscherovo stanovisko. Tehdy byly stanoveny tři základní požadavky na členství v EU. Kterákoliv
země usilující o členství musí splnit následující požadavky:
musí se jednat o stát, který je stabilním demokratickým institucionálním systémem
zajišťujícím nadvládu práva, ochranu lidských práv, respektování práv menšin;
29VEBER, V. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012, s.308. 30Tamtéž
18
jde o fungující tržní ekonomiku schopnou vypořádat se s konkurenčními tlaky a tržními silami
uvnitř EU;
je zajištěno začlenění legislativy ES (acquis communautaire) do národní legislativy a
garantována schopnost převzít závazky plynoucí z členství, včetně ztotožnění se s cíli
politické, hospodářské, měnové unie.31
Kritéria se tedy dají shrnout jako politická, ekonomická a legislativní.
Od roku 1998 Komise každoročně zpracovává Progress Report neboli Zprávu o pokroku
Turecka v přípravách na členství v EU, kde jsou tato Kodaňská kritéria průběžně hodnocena. Hned v
úvodu je uvedeno, že: „ Míra pokroku je hodnocena na základě rozhodnutí, která země v průběhu
hodnotícího období učinila. Dále na základě přijatých zákonů a realizovaných opatření. Je pravidlem,
že zákony, které se teprve připravují nebo čekají na parlamentní schválení, nejsou brány v potaz.
Tento přístup umožňuje rovné podmínky hodnocení v jednotlivých zprávách a zajišťuje tak
objektivitu hodnocení.“32
Zpráva poměrně důkladně a podrobně rozebírá jak vztahy mezi EU a kandidátskou zemí, tak
kodaňská kritéria. Legislativní kritéria nebo také kritéria acquis jsou shrnuta ve 33 kapitolách.
Komise podrobně hodnotí průběžný pokrok v jednotlivých oblastech. Zmiňuje opatření a zákony,
které byly za účelem přiblížení přijaty. Tyto zákony komentuje a doplňuje své rady a připomínky pro
další pokrok.
Výše jsem zmínila, že v tomto ohledu Turecko pokulhává a uzavřenou má pouze 1 kapitolu a
to pouze provizorně. Prozatím je otevřeno jen 13 kapitol, ke kterým v nejbližších měsících přibude
14. (Regionální politika). Její oficiální otevření je odloženo o několik měsíců na žádost Německa. Je
tedy jasné, že pokud vůbec dojde k rozšíření EU o Tureckou republiku, nebude to v nejbližších pěti
letech.
V následujícím textu bych se ráda věnovala rozboru těchto pravidelných hodnotících zpráv o
pokroku Turecka v přípravách na členství v EU. Porovnám poslední dvě hodnotící zprávy33 , přičemž
ta nejaktuálnější je z října roku 201334, a starší zpráva je z roku 201235. Z tohoto porovnání by mělo
být jasné, jakým směrem a jak rychle se Turecko ubírá a zda má vůbec nějaké šance v nejbližší době
alespoň otevřené kapitoly uzavřít. Jistě bude stát za zmínku i přístup Komise. Přece jen každé
hodnocení je do určité míry subjektivní záležitostí. Stručně nastíním pokrokové tendence v oblasti
31KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister a Principal, 2006, s. 60. 32EUROPEAN COMISSION. Turkey 2013 Progress Report [online]. s.3. 33Zprávy hodnotí pokrok i více než rok zpětně 34EUROPEAN COMISSION. Turkey 2013 Progress Report [online]. 35EUROPEAN COMISSION. Turkey 2012 Progress Report [online].
19
politických a ekonomických kritérií. Podrobněji se už budeme věnovat 13 otevřeným kapitolám.
Právě s vyhlídkami na úspěšné uzavření některých kapitol by jistě vzrostl oslabený turecký
entusiasmus a také samotné šance vstupu by se procentuálně navýšily. Jedná se tedy o kapitoly: Volný
pohyb kapitálu, Právo obchodních společností, Právní ochrana duševního vlastnictví,
Telekomunikace a média, Bezpečnost potravin, veterinární a rostlinolékařská politika, Daně,
Statistika, Podnikání a průmyslová politika, Transevropské dopravní sítě, Životní prostředí a
klimatické změny, Ochrana spotřebitele a zdraví a Finanční kontrola.
2. 1. 1 Politická kritéria
V této oblasti se Komise zabývá především analýzou demokratického prostředí v zemi a
dodržováním lidských práv.
V roce 2013 si v tomto ohledu Turecko příliš nevylepšilo status díky květnovým protestům v
parku Gezi. Komise hodnotí negativně fakt, že během protestů zahynulo 6 osob, včetně jednoho
policisty. Zásah proti demonstrantům je hodnocen jako nepřiměřený. Něco takového by mělo být v
demokratické zemi naprostým tabu. Turecká republika by měla uzpůsobit a uvolnit zákony týkající
se organizovaného shromažďování. Na druhou stranu turecké Ministerstvo vnitra v této záležitosti
vyšetřuje 164 policistů, přičemž 30 z nich již bylo suspendováno. Vzhledem k tomuto postupu je
zřetelné, že Turecká vláda si je vědoma svého pochybení.
Bohužel, tyto smutné události zcela jistě přehlušily veškeré politické snahy vedoucí ke
sblížení s EU. Média a politické úvahy jsou omezeny pouze na téma letních nepokojů. O
demokratizačním balíčku, či snad ustanovení úřadu ombudsmana se kromě hodnotící zprávy spíše
nikde nedočtete.
Zmiňovaný demokratizační balíček, který představila turecká vláda 30. září 2013, by měl být
velkým krokem vpřed. Počítá se v něm mimo jiné se snížením 10 % hranice volebních hlasů pro vstup
strany do parlamentu. Samotné podmínky pro zakládání politických stran by měly dojít také
zjednodušení a uvolnění. Dále se zde zmiňují zpřísněná opatření v případě diskriminace na základě
životního stylu či vyznání. Významným posunem vpřed a také jistým vypořádáváním se s minulostí
je záměr navrátit původní názvy vesnicím, které byly během vojenského převratu v roce 1980
přejmenovány.
20
Dalším významným počinem je jistě také zavedení úřadu Ombudsmana. První Turecký
Ombudsman byl zvolen v listopadu 2012. Již v dubnu 2013 začal tento úřad plně fungovat a do
července téhož roku obdržel 3 400 oznámení týkajících se porušování lidských práv. Komise celkem
správně hodnotí pozitivně fakt, že úřad Ombudsmana byl zrealizován ve velmi krátkém časovém
úseku. Nezapomíná ale dodat, že pouze tento samostatný krok nestačí a je potřeba, aby úřad získal
důvěru občanů.
Také role Turecké republiky v Syrské problematice by jistě neměla zůstat bez povšimnutí.
Turecko nadále udržuje se Sýrií politiku otevřených hranic a v současnosti poskytuje dočasnou
ochranu více než dvou set tisícům Syrských občanů, kteří žijí v poměrně dobře organizovaných
táborech. Dalších 200 až 400 tisíc uprchlíků se pohybuje mimo tyto uprchlické tábory. Ani
humanitární pomoc není z Turecké strany opomíjena a v současnosti směřuje za hranice Sýrie.
Co se týče problematické situace na východě a jihovýchodě země v souvislosti s kurdskou
otázkou, i zde byly zaznamenány jisté pokroky. Je ale nutné uvést, že v současnosti vedený mírový
proces je spíše zásluhou kurdské strany barikády.
I přes tyto významné počiny, které zmíněným výčtem nekončí a které se jistě v dnešním
byrokratickém světě dají považovat za velmi rychle uskutečňované, není Komise zcela spokojena.
Zaprvé, Turecko i přes několikeré výzvy Komise, nenaplnilo své povinnosti a nezajistilo do
současného data úplnou nediskriminační implementaci Dodatkového protokolu k Asociační dohodě,
a neodstranilo tak všechny překážky pro volný pohyb zboží, a nebyl zaznamenán žádný pokrok v
normalizaci bilaterálních vztahů s Kyperskou republikou.36 Za druhé, je v Turecku stále přítomný tlak
na média ze strany politických aktérů.
Je to ale právě otevřený spor s Kyperskou republikou a neochota uznat ji jako samostatný stát,
co brání jakémukoliv dalšímu posunu vpřed v oblasti politických kritérií.
Z hodnotící zprávy je hodně cítit záměrné rozmělňování závěrů. Nejvíce je tento způsob
hodnocení pozorovatelný právě v sekci Politická kritéria. Je zde pravidlem, že žádná z podkapitolek
není uzavřena hodnocením jasným a definitivním. Ve většině podkapitolek se setkáme se závěrem,
že v oné dané oblasti byl sice zaznamenán pokrok a aktivita, nicméně je ještě potřeba pokrok
362013 str 17
21
prohloubit a upevnit, aby se zakotvil v příslušných strukturách.
Turecko by tedy mělo jednoznačně přehodnotit svůj přístup ke Kyperské republice, pokud
chce, aby veškeré demokratizační snahy nesly kromě obecného prospěchu také ovoce v podobě
uznání Komise.
2. 1. 2 Ekonomická kritéria
Na rozdíl od Maastrichtských konvergenčních kritérií pro vstup do eurozóny, která jsou jasně
definována a jsou měřitelná, Kodaňská ekonomická kritéria specifikaci postrádají. Je pouze
stanoveno, že se musí jednat o fungující tržní ekonomiku, která je schopna vypořádat se s
konkurenčními tržními tlaky uvnitř Unie. Zůstává zde tedy prostor pro volnější výklad ekonomických
ukazatelů.
Na ekonomickém poli je na tom Turecko dle soudu Evropské Komise o něco lépe. Tato pasáž
každoroční zprávy je popisem ekonomických ukazatelů za dané období. Je charakteristická tím, že
zde není tolik konkrétních rad a doporučení jako v oddíle předchozím. Komise hodnotí, zda v zemi
existuje fungující tržní ekonomika a zda je země připravena a schopna vyrovnat se s konkurenčními
tlaky a tržními silami uvnitř Unie.
V lednu roku 2013 byl Komisi předložen Předvstupní Ekonomický Program (PEP) pro roky
2013-15. V tomto programu se počítá s dalším mírným růstem a snižováním záporné obchodní
bilance. Toto jsou velice optimistické předpoklady.
Komise v této kapitole konstatuje zpomalení růstu ekonomiky na 2,2 % v roce 2012.
Soukromá spotřeba a investice sice poklesly, ale naopak export se zvýšil o 17 %, a to hlavně díky
exportu zlata do Íránu. V první polovině roku 2013 se export vrátil do běžných čísel. Celkově se po
útlumu začala ekonomika v první polovině roku 2013 opět oživovat.
Bohužel, deficit běžného účtu zůstává vysoký a ponechává tak Tureckou měnu velmi
zranitelnou vůči náhlým ztrátám zájmu ze strany investorů. Také hrubý zahraniční dluh vzrostl o
téměř 11 %, ale pokud ho vyjádříme jako podíl na HDP, tak klesl téměř o 2 %.
Pozitivně naladěná jsou také čísla na trhu práce. Roční míra nezaměstnanosti klesla o 0,6
procentních bodů. Problémem ovšem zůstává zaměstnanost žen, nedostatek flexibility na trhu práce
a práce na černo.
Co se týká inflačního cíle, ten nebyl splněn, ale stále se pohybuje v toleranci plus/mínus 2 %.
22
Deficit vládního rozpočtu vzrostl na 2 % HDP v roce 2011. Příčinu spatřuje Komise v tom, že
spravování veřejných financí postrádá v Turecku transparentnost. V návaznosti na tento neočekávaný
nárůst deficitu vládního rozpočtu si vláda dala za cíl pro rok 2013 maximální nárůst o 2,2 % HDP.
Tento cíl byl ale překonán pozitivním číslem 1,3 % HDP.
Komise také poměrně pozitivně hodnotí monetární politiku, která se flexibilně přizpůsobuje
potřebám daného období. Nicméně, turecká ekonomika je stále hodnocena jako nestabilní a měla by
zapracovat na vylepšení makroekonomického mixu.
Turecko také neučinilo žádná opatření směrem k liberalizaci cen a vláda stále zasahuje do
cenotvorného mechanismu v klíčových sektorech.
Podmínky pro vstup na turecký trh jsou uspokojivé oproti podmínkám pro ukončení podnikání.
Pozornost si zaslouží finanční sektor, který od Evropské Komise sklidil pochvalu. Veškerá
čísla uvedená ve zprávě jsou velmi pozitivní. Stabilita finančního sektoru je velice důležitá pro
fungování celé ekonomiky, jak jsme se již přesvědčili během světové krize v roce 2008. Kapitálová
přiměřenost bankovního sektoru sice klesla meziročně na 15,9 %, ale stále je to poměrně vysoko nad
regulatorní hranicí 12 %. Podíl nesplácených úvěrů zůstává dlouhodoběji pod třemi procenty.
Celkově tento sektor podává dobré výsledky a je odolný vůči výkyvům.
V oblasti konkurenceschopnosti by mělo Turecko jistě ještě zapracovat. V průběhu je stále
vzdělávací reforma, která bude tento rok u konce. Výsledky, které zatím přinesla, jsou zřetelné z
nárůstu gramotnosti o téměř 3 procentní body na 90,8 % osob v roce 2011. Počty studentů se zvýšily
na všech stupních vzdělání, především ale na stupni univerzitním. I přesto ale tento poměr studentů
zůstává hluboko pod mezinárodními standardy.
V oblasti ekonomické integrace zůstávají EU a Turecko významnými partnery. Z toho vyplývá,
že obě strany si nejsou navzájem lhostejné a alespoň v rámci možností se snaží držet přístupové
rozhovory při životě. Podíl EU na tureckém exportu poměrně prudce klesl ze 46,2 % na 38,8 %, a to
obzvláště kvůli snížené poptávce na evropských trzích a také kvůli zvýšenému exportu zlata do Íránu.
Podíl EU na Tureckém importu poklesl jen mírně o 0,7 % na 37 %. Obchodní a ekonomická integrace
s EU je tedy na vysoké úrovni.
23
2. 1. 3 Legislativní kritéria
V této sekci se Komise zabývá tím, zda bude daná země schopna plnit závazky vyplývající z
členství v EU a zda začleňuje acquis do národní legislativy. Analýza je strukturována do 33 acquis
kapitol a my se budeme zabývat 13 otevřenými kapitolami podrobněji. Provedu analýzu a komparaci
kapitol ze zprávy pro rok 2012 a zprávy pro rok 2013.
2. 1. 3. 1 Kapitola 4: Volný pohyb kapitálu
Tato kapitola se zevrubně zabývá jak volným pohybem kapitálu, tak platebními systémy a
také bojem proti praní špinavých peněz. Volný pohyb kapitálu je asi nejproblémovější položkou z této
acquis kapitoly.
Obě zprávy, ta z roku 2013 a i ta předchozí, se v komentáři neliší. Velký problém je, že je
omezeno získávání nemovitostí cizinci. Seznam zemí, jejichž občané jsou oprávněni získávat turecké
nemovitosti, není veřejně přístupný a transparentní. Mezi cizí státní příslušníky, kteří podléhají
určitým restrikcím v této oblasti, patří Řekové, Bulhaři a Kypřané. Je jasné, že něco takového se
neshoduje s článkem 63 Smlouvy o fungování EU.
Oblast platebních systémů došla nepatrného zlepšení od posledního hodnocení ze zprávy pro
rok 2012. V tehdejší zprávě byla uvedena jasná a stručná věta týkající se tohoto tématu. Bylo zde
zmíněno, že v této oblasti nebyl zaznamenán žádný pokrok. Rok 2013 přinesl nový zákon, který
vstoupil v platnost, a který uvedl progres opět do pohybu.
Také v oblasti boje proti praní špinavých peněz byl oproti loňské zprávě zaznamenán pokrok,
který byl ale opět doplněn poznámkou, že další zlepšení jsou nasnadě. Pokrok byl realizován ve formě
Zákona o prevenci financování terorismu. Tento zákon je určitě odpovědí na mnohé nedostatky, na
které upozornila FATF, což je mezinárodní autorita v boji proti praní špinavých peněz. Toto je
nepochybně velký krok vpřed směrem ke sbližování s mezinárodními standardy.
Celkově Komise ve svém hodnocení uznává, že byl zaznamenán jakýsi pokrok, ale i přeto
zůstává tato kapitola v rané fázi, což znamená, že oblast nedošla žádného výrazného posunu oproti
loňskému roku.
24
Je otázkou, zda hodnocení není příliš striktní a nepostrádá povzbuzující element.
2. 1. 3. 2 Kapitola 6: Právo obchodních společností
Kapitola týkající se práva obchodních společností je naopak pozitivně laděná. Pokrok v letošní
zprávě sice nedosahuje takových výsledků jako ten z loňské zprávy, ale trend pokroku dobrým
směrem stále pokračuje, i když pomalejším tempem.
Posun je zaznamenáván jak v oblasti účetnictví, tak také v oblasti auditů. Přípravy na online
registraci společností jsou stále v průběhu. Významný je také krok směrem k Tureckým účetním
standardům, které budou korespondovat s Mezinárodními účetními standardy.
V prosinci 2012 byl přijat zákon, který se zabývá audity se záměrem přiblížit se acquis.
Obsahem je kvalifikace statutárních auditorů, jejich jmenování a například podmínky zakládání
auditorských firem. Až potud by to bylo celé v pořádku a nejspíše i na jedničku. Šmouhou na úspěchu
dosaženého v oblasti práva obchodních společností je Vyhláška ministerstva z roku 2013, která opět
výrazně omezila postavení statutárních auditorů tak, že jejich pravomoc se vztahuje pouze na velké
podniky.
Nicméně, i přes tento drobný nedostatek, ze kterého byla Komise poněkud rozladěna, je tato
kapitola dle hodnocení v pokročilém stádiu, což je jistě pozitivní, neboť má velkou naději na uzavření
v nějaké dohledné době.
2. 1. 3. 3 Kapitola 7: Právo duševního vlastnictví
Hodnocení z roku 2012 bylo v této konkrétní oblasti dosti rozsáhlé a zdůrazňovalo mnoho
nedostatků. Hlavní problém byl spatřován v tom, že politická vůle v této problematice nebyla
dostatečná.
Pokrok, který byl zaznamenán, byl spíše drobný. Potřeba vylepšit veškeré administrativní
kroky spojené s právem duševního vlastnictví byla vyzdvižena několikrát. Nejvíce rigidním tématem
se stalo samotné vymáhání tohoto práva, neboť Turecko nemá žádná trestní opatření týkající se
průmyslového práva. Jediným opatřením je opatření týkající se ochranných známek. Málo úsilí
25
je podle Zprávy věnováno také prevenci vstupu padělaného zboží na trh, a počet ex offo celních
kontrol je podle Komise nedostačující a to zvláště u velkých dodávek zboží. Turecko je v současnosti
také jednou z hlavních zemí, ze kterých putují do EU výrobky spojované s porušováním práva
duševního vlastnictví.
Celkově byla pro rok 2012 tato oblast vyhodnocena poměrně negativně, s tím, že Turecko
pouze částečně směřuje k prioritám v této oblasti.
Naproti tomu nejaktuálnější zpráva je odrazem většího úsilí a pokroku, a také závěrečné
hodnocení je velmi pozitivní a v této kapitole obzvláště, je vidět meziroční posun dopředu.
Vesměs všechny úřady související s touto problematikou vylepšili během uplynulého roku své
administrativní kapacity. Je také patrné, že si v zemi uvědomili, jak je v této oblasti důležité veřejné
povědomí. Byly tedy organizovány různé semináře a podobné akce. Bylo také přijato několik
doprovodných zákonů týkajících se ochrany obchodních značek, dále také ochrany průmyslového
designu a ochrany patentů. Významným je též zákon pro implementaci Evropské Patentové
Konvence.
Připomínky v oblasti soudního vymáhání padly rovněž na úrodnou půdu. Délka trvání
soudních procesů zaznamenala výrazné zkrácení. Důležité je také to, že počet ex offo celních kontrol
vzrostl.
Bohužel, ani tento nárůst nezměnil statut Turecka jako jedné z nejvýznamnějších zemí, přes
které proudí do EU například padělané výrobky. Turecku je tedy doporučeno přijmout zákon na
ochranu průmyslového vlastnictví a také pokračovat v kampaních informujících o problematice a
rizikovosti porušování práv duševního vlastnictví.
Celkově je tato kapitola jednou z velmi úspěšných pro tento rok neboť se posunula do stádia,
kdy je v pokročilé fázi sbližování s acquis. Takovéto hodnocení je velkým posunem vpřed oproti
loňské Zprávě.
2. 1. 3. 4 Kapitola 10: Média, telekomunikace a informační technologie
S touto kapitolou se opět vracíme ke zdroji problémových témat. Nejen v této zprávě, ale
obecně je Turecko kritizováno pro svou pokulhávající svobodu slova a pro problematiku ovládání
26
médií politickými aktéry.
V zemi platí a funguje nepřímá cenzura a televizní stanice bývají mnohdy i sankciovány.
Výsledkem bylo, že v případě protestů v parku Gezi, hlavní média vůbec neinformovala o událostech.
Ta média, která se přeci jen odvážila poskytnout živá zpravodajství, byla sankciována pokutami za
nabádání a podněcování k násilí. Je jasné, že důvod byl jiný, a to politický zájem. Informace se pak
tedy šířili především pomocí Twitteru. Podobné sociální sítě ale kritizují přední Turečtí politici v čele
s premiérem Recep Tayyip Erdoganem. V minulosti se už dokonce dvakrát stalo, že úřady zablokovali
kanál youtube.com kvůli videím, která měla znevažovat prvního tureckého prezidenta Mustafa
Kemalu.
Při studiu a porovnání dvou posledních Zpráv Komise vyplývá, že v této oblasti byl učiněn
jen malý a stejně tak málo významný pokrok. Na tomto zanedbatelném pokroku se například podílel
Úřad pro informační a telekomunikační technologie, který vydal rozhodnutí o zlepšení podmínek pro
nové mobilní operátory, kteří by chtěli vstoupit na trh. Byla také založena Rada pro kybernetickou
bezpečnost s cílem vyvinout národní kybernetickou bezpečnostní politiku a strategii. Rada vytvořila
Strategický akční plán. Plán se zaměřuje na identifikaci hrozeb a na opatření k omezení dopadu
případných kybernetických útoků. Na druhou stranu, zákony směřující k ochraně osobních údajů a k
internetovému obchodu ještě stále nebyly přijaty.
Největší překážkou v uzavření této kapitoly stále zůstává postavení médií v zemi. V zemi
působí RTÜK, což je Úřad pro regulaci médií. Tento úřad vyvolává diskuze díky sankcím, které
uvaluje na jednotlivá média za narušování národních a morálních hodnot společnosti, dále za
zneuctění principu ochrany rodiny a další.
Stejně tak problematický je pojem obscenity, který není jasně definován, takže zůstává volný
prostor pro interpretaci a tím pádem i pro širší uplatnění cenzury.
Celkové hodnocení Komise zůstává na stejném bodě. Ze Zprávy je také cítit, že právě tato
kapitola obsahuje ožehavé téma, neboť Komise volí vhodná a umírněná slova. Hodnocení se dalším
rokem zastavilo na mírně pokročilém stupni sblížení s acquis.
Tato kapitola bude možná jednou z těch nejproblémovějších ze současných otevřených kapitol.
Přístup ke svobodě slova se nedá upravit pouze administrativními zásahy. Míra svobody slova je
odrazem společnosti a přístup k této problematice se jistě nezmění ze dne na den. Jistou roli zde
sehrává i náboženské pozadí.
27
2. 1. 3. 5 Kapitola 12: Bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární politika
Tato kapitola zahrnuje otázky týkající se veterinární politiky, uvádění potravin a krmiv na trh,
pravidly v oblasti bezpečnosti potravin a zvláštními pravidly pro krmiva a rostlinolékařskou politiku.
Někdo by předpokládal, že zrovna tato oblast legislativy bude asi nejmenším problémem a že
právě zde bude ze strany Turecka potřeba nejméně úsilí. Vždyť Turecko je velmi zemědělsky
zaměřenou zemí. Toto konstatování je sice pravdivé, ale nemění nic na faktu, že mnohé oblasti této
politiky nejsou zcela jistě souběžné s acquis. Tato kapitolka patří opět k těm nejméně rozvinutým a
ani z hlediska posledního meziročního hodnocení nedošlo k výraznému posunu vpřed.
V oblasti bezpečnosti potravin došlo jen k minimálnímu posunu a Komise nezapomíná dodat,
že některé části legislativy týkající se tohoto tématu dokonce způsobují administrativní zátěž díky
tomu, že nejsou sjednocené s acquis.
Země dále pracuje na pokroku v oblasti identifikace, registrace a kontroly pohybu skotu. Tento
pokrok je chvály hodný, ale mohl by postupně nabrat rychlejší tempo.
Jedinou víceméně silně pokrokovou oblastí v celé kapitole je boj proti zvířecím onemocněním.
V předposlední zprávě bylo Komisí konstatováno, že Turecko má problém s propukáním epidemií
přenášených potravou. Turecko tedy přikročilo k plošnějšímu očkování a také zpřísnilo kontroly
pohybu zvířectva. Navíc soulad na poli geneticky modifikovaných organismů, nabral rychlejší
obrátky. Ale například implementace opatření, která by se týkala zacházení se zvířaty při porážce,
opět zůstala opomenuta. V návaznosti na to je také na místě věnovat se více hygienickým otázkám.
Současné hygienické inspekce nejsou údajně dostatečně efektivní.
Komise také uznává, že byla přijata některá opatření týkající se bezpečnosti potravin, avšak
došlo k tomu, že například legislativa týkající se přísad není slučitelná s acquis.
Celkově je tato kapitola velice rigidní. Pokrok byl zaznamenán minimální a celá kapitola je v
raném stádium, tudíž její uzavření není zatím dohledné.
2. 1. 3. 6 Kapitola 16: Daně
28
Kapitola číslo 16 je opět jednou z kapitol, která dosáhla jen malého meziročního pokroku.
Celkově je tato oblast hodnocena stupněm mírné pokročilosti a to v obou dvou posledních
hodnocených obdobích.
Nepřímé daně jsou oblastí, která si o trochu polepšila a oproti hodnocení z roku 2012 jsou už
částečně v souladu s acquis. Problémem však stále zůstává určitá míra diskriminace uvalené na
dovážené alkoholické nápoje. Tyto alkoholické nápoje podléhají vyšší spotřební dani, než srovnatelné
domácí nápoje. V této souvislosti EU už po několikáté zdůrazňuje, že diskriminace je důkazem toho,
že Turecko se nevěnuje implementaci Akčního plánu 2009.
Zpráva je také doplněna o opakované upozornění, že pouze v případě postupné eliminace
diskriminačních praktik v daňové oblasti na základě Akčního plánu, může dojít k posunu v této
kapitole.
2. 1. 3. 7 Kapitola 18: Statistika
Nyní se opět přesouváme k tématu, které sklízí pozitivní hodnocení a je velmi pravděpodobné,
že tato kapitola bude mezi prvními uzavřenými. Už ve zprávě z roku 2012 je uvedeno, že v této oblasti
se Turecko těší dobrému stupni souladu s acquis.
Pokud jde o infrastrukturu statistiky, tam je Komise spokojená. Došlo ke kompletní
reorganizaci Tureckého statistického úřadu a výsledkem je větší efektivita. Jedinou připomínkou je
snad doporučení o posílení spolupráce TurkStatu s hlavními poskytovateli dat, což jsou především
Ministerstvo financí a Ministerstvo zemědělství.
Statistiky pro jednotlivé sektory také podstoupily určité změny, tak aby se metodologie
přiblížila evropským standardům. Jako příklad lze uvést statistiky turismu, které prošly kompletní
revizí.
Jak již bylo řečeno, tato oblast je velice nadějná. Hodnotící zprávy vykazují kontinuální
progres. Je sice pravdou, že zpráva pro rok 2012 byla v této kapitole psána rozhodně pozitivnějším
způsobem. Pomalu by se zdálo, že kapitola je téměř před cílem. Tento způsob hodnocení není v
aktuální zprávě zachován a je psán přímějším způsobem. Důvod může být i ten, že Komise nechce
29
zavdávat Turecku podtextový příslib brzkého uzavření kapitoly. Pozitivní tón z roku 2012 by jistě
mohl vést k očekáváním, která by v případě nesplnění vedla až k možným k rozepřím.
V závěru kapitolky Komise doporučuje pokračovat směrem k progresu statistiky zemědělství,
regionální statistiky a hlavně makroekonomické statistiky. Turecko je v oblasti statistiky v pokročilém
stádiu synchronizace s acquis.
2. 1. 3. 8 Kapitola 20: Obchodní a průmyslová politika
Kapitola týkající se víceméně podnikání je asi největším úspěchem Turecka. Obě hodnotící
období jsou založena spíše na shrnutí pozitivních pokroků. Žádné připomínky, či doporučení zde
čtenář nenajde.
Zpráva za rok 2012 informuje o tom, že země úspěšně a dokonce z 85 % implementovala
Strategický akční plán pro Průmysl (2011-2014). Splnění tohoto akčního plánu je klíčovým bodem
pro celkové splnění požadavků v této kapitole.
Turecko se také zaměřilo na odstranění byrokracie, která ztěžovala proces vytváření podnikání.
Vláda se poté věnovala i propagaci podnikatelské kultury ve společnosti. Snahy byly zaznamenány i
v souvislosti s problémem, který je typický pro tureckou společnost. Problematika je v tom, že
vědecký výzkum není nijak zvlášť přenášen do průmyslového vývoje. Aby tomu tak v budoucnu
nebylo, došlo k přidružení Tureckého úřadu pro vědecký a technologický výzkum pod Ministerstvo
průmyslu.
Dále se ve zprávě mluví o dotovaných úvěrových programech pro malé a střední podniky a
jejich rozsahu.
Zajímavostí je, že Turecko v roce 2012 vyhrálo Evropskou cenu za podporu podnikání.
O rok starší zpráva je také pozitivní, neboť Turecko dále pokračovalo v implementaci Akčního
plánu a dále rozběhlo 10. Rozvojový plán (2014-2018), který koresponduje a je v souladu s Evropou
2020, což je Evropská strategie růstu. Byla také pozměněna definice SMEs, a to navýšením možného
maximálního obratu na 15 milionů €. Zároveň nebyl pozměněn maximální možný počet zaměstnanců,
který zůstal na evropských standardních 250. Během posledního roku bylo uvolněno pod sedmi
30
různými programy více než 127milionů € na podporu SME.
Oblast podnikání je asi v současnosti nejblíže svému uzavření ze 13 respektive 12 otevřených
kapitol. Turecko je v tomto ohledu Komisí hodnoceno pozitivně. V obou zprávách je uvedeno, že
stupeň souladu s acquis je dostačující. A i přesto došlo k meziročnímu posunu vpřed. Je
pravděpodobné, že až dojde k úplnému naplnění Akčního plánu pro léta 2011 až 2014, už nic
formálního nebude bránit uzavření této kapitoly.
2. 1. 3. 9 Kapitola 21: Transevropské sítě
Kapitola se zabývá dopravními a energetickými sítěmi. Opět je to kapitola, ve které se Komise
zdržuje významnějších doporučení. Spíše jde o shrnutí stavu jednotlivých sítí.
Dopravní sítě nejsou ani v jednom roce hlouběji komentovány a asi to ani není pro EU priorita.
V nejčerstvější Zprávě je pouze zmíněno, že Ministerstvo dopravy započalo pracovat na národním
plánu pro dopravu a informační systémy. Oproti tomu energetické sítě by mohly být pro EU v
budoucnu velmi důležité a tak se i jejich popisu Komise věnuje podrobněji.
V roce 2012 Zpráva pozitivně konstatovala progres ve vyjednávání projektu plynovodu
Nabucco. Od tohoto plynovodu si evropské státy slibovaly snížení závislosti na dodávkách plynu z
Ruska. V roce 2013 už o tomto projektu není ve Zprávě ani zmínka, neboť projekt, který byl
podporován dokonce samotnou Komisí, nesupěl v tendru. Ázerbajdžánský plyn nakonec poteče
konkurenčním plynovodem Trans Adriatic Pipeline (TAP). Tento plynovod povede také přes Turecko,
je kratší a končí v jižní Itálii.37
V aktuální Zprávě se také hovoří o projektu TANAP (Trans-Anatolian Pipeline Project), což
je společný projekt mezi Tureckem a Ázerbajdžánem, který byl ratifikován v březnu roku 2013.
Projekt je opět zaměřen na dodávání plynu do Turecka a následně i do Evropy. Na webových
stránkách projektu je uvedeno, že dalším účelem projektu je poskytování různých typů plynu.38
V souvislosti se zmíněnými projekty Komise dodává, že i přes tento dosavadní úspěch je nyní nutné
a životně důležité, přijmout vhodné konečné investiční rozhodnutí a také provést plnohodnotné
37E15. Plynovod TAP pohřbil Nabucco. Je kratší a vede do Itálie [online]. 38TANAP. What is TANAP Project? [online].
31
technické a ekonomické studie realizovatelnosti projektu.
Komise se také zmiňuje o elektrické energii. V této souvislosti uvádí, že Turecké připojení se
k evropské rozvodné soustavě vstoupilo do poslední etapy třetí a poslední fáze. Až bude tato fáze
dokončena, připojení bude úplné. Dojde tak k permanentnímu synchronnímu propojení, a komerční
výměny energií budou oboustranné mezi Bulharskými a Řeckými protějšky.
V závěru hodnocení Komise dodává, že pro úspěšné uzavření kapitoly je potřeba dokončit
poslední fázi propojení elektrických rozvodných soustav a také uvést v provoz jižní plynový koridor.
Jinak je soulad s acquis v pokročilém stádiu a meziroční pokrok lze hodnotit jako mírný.
2. 1. 3. 10 Kapitola 27: Životní prostředí a klimatické změny
Kapitola 27 je poměrně rozsáhlá a dotýká se témat jako je znečištění vzduchu, ale také třeba
hodnotami hluku a klimatickými změnami. Ze zpráv jasně vyplývá, že jednou z kapitol, ve kterých
Turecko značně pokulhává, je právě kapitola životního prostředí. Svůj vliv na to má jistě i
ekonomický boom, který je vždy spojen s jakýmsi nedostatkem ohledu na životní prostředí. Veškerá
legislativa směřující k ochraně životního prostředí by mohla vést k domácí kritice za omezování
podnikatelských aktivit, které se právě nedávno v Turecku tak významně probudily. Tato kapitola je
tedy také velmi úzce závislá i na domácí politice.
Meziročně si Turecko dokonce pohoršilo v oblasti horizontální legislativy životního prostředí,
kdy aktuální novela není v souladu s požadavky EIA (Vyhodnocení vlivů na životní prostředí). Jako
následek tohoto asi špatného rozhodnutí byly z EIA vyřazeny některé významné infrastrukturální
projekty.
Kvalita vzduchu byla v roce 2012 hodnocena negativně, neboť se země nesnažila o žádný
viditelný pokrok v této oblasti. Pozdější hodnocení je už založeno na snaze přiblížit se mezinárodním
standardům, ale tyto snahy jsou zanedbatelné.
Naproti tomu, změny jsou viditelné v nakládání s odpady. Je ale důležité zaměřit se na
důslednější modernizaci třídících a recyklačních procesů.
Výrazně problematickým jevem je nedostatek zájmu o ochranu přírody. V této oblasti nedošlo
téměř k žádnému pokroku. Současný návrh Zákona o ochraně přírody není v souladu s acquis a co
32
víc, zákon by zrušil současný Zákon o národních parcích, což by vyvolalo právní vakuum. Země se
problematikou ochrany přírody vůbec nezabývá.
Klimatické změny jsou jistě zvláštní kapitolkou, které se Komise také věnuje velmi podrobně.
Již druhý rok v řadě je Turecku vyčítáno, že země sice přijala UNCCAP (Národní akční plán pro
klimatické změny), ale zároveň si nestanovila žádný objektivní měřitelný cíl, jako je například
maximální hranice produkovaného skleníkového plynu.
Turecká republika má také výjimku, kterou si mezinárodně vyjednala. Ačkoliv je Turecko
řazeno mezi vyspělé země, má zvláštní podmínky pro dodržování Kjótského protokolu a také má
výjimku z Rámcové úmluvy spojených národů o změně klimatu. Celkový soulad a acquis je velmi
nedostatečný.
Komise k této kapitole dodává i domněnky vysvětlující nedostatečný pokrok právě v této
oblasti. Je to prý způsobeno i tím, že v roce 2011 došlo k rozdělení jednoho Ministerstva životního
prostředí a lesního hospodářství ve dvě samostatná ministerstva. Následná reorganizace uvnitř nově
vzniklého Ministerstva životního prostředí a urbanizace značně zeslabila administrativní aparát, který
by se měl věnovat robustní enviromentální politice a politice klimatických změn.
Z celkového hodnocení vychází země opět negativně. Pokrok je v jednotlivých oblastech
nerovnoměrný. Chybí dostatek politické angažovanosti v oblasti enviromentální politiky, a také
rozsáhlé institucionální změny působí komplikace. Toto hodnocení je shodné pro obě dvě hodnotící
období. Dále je zemi doporučeno, aby se začala věnovat udržitelnosti stávajících chráněných území
a i jejich rozšiřování o nové oblasti.
Přípravy kapitoly jsou v raném stádiu již několikátý rok v řadě.
2. 1. 3. 11 Kapitola 28: Ochrana zdraví a spotřebitele
Ochrana spotřebitele nemá v Turecku příliš silnou tradici. Jak ve zprávě loňské, tak ve zprávě
aktuální je poukazováno na to, že zde chybí silné spotřebitelské sdružení, které by hájilo zájmy
spotřebitelů.
V uplynulém roce se Ministerstvo obchodu věnovalo novým podmínkám pro orgány státního
33
dozoru. Také se těmto orgánům odpovědným za spotřebitelskou problematiku vyhradila větší část z
rozpočtu. Na druhou stranu návrh Zákona o ochraně spotřebitele stále čeká na přijetí. Je potřeba, aby
se země zaměřila na vymahatelnost práva v této oblasti a udělat něco s dostupností statistických dat,
a zpřístupnit jednotlivá rozhodnutí soudů veřejnosti.
Ve zprávě se také hovoří o zdravotnické reformě, která byla centrálně dokončena teprve
nedávno. Nyní je potřeba ji úspěšně přenést na lokální úroveň. Reforma také přispěla ke zlepšení
administrativních struktur Ministerstva zdravotnictví. V současnosti se také pracuje na Národním
zdravotnickém informačním systému.
Co se týče kontroly tabákových výrobků, Turecko plní požadavky acquis, a také se mu
podařilo dosáhnout snížení procenta dospělých kuřáků o 4,3 procentní body.
Následuje odstavec zasvěcený přenosným chorobám. V této oblasti bylo hojně využíváno
evropských fondů, z nichž byl například založen Systém včasného varování. Příslušné úřady se také
po výtce z loňského hodnocení začaly více věnovat problematice HIV/AIDS a pracují na přípravě
Strategického akčního plánu pro léta 2013-2017.
Země se věnuje také problematice duševního zdraví. Od loňské zprávy přibylo 17 nových
Komunitních center. Na druhou stranu, je potřeba zaměřit se na zdravotní nerovnost. Bylo by vhodné
zajistit všeobecnou dostupnost zdravotnických služeb. A navázat tak na pokrok v oblasti domácí péče
pro starší a invalidní občany.
Souhrnné hodnocení se meziročně příliš nezměnilo. Veřejnému zdraví je věnováno více úsilí,
naopak ochrana spotřebitele pokulhává. Všeobecně jsou ale přípravy této kapitoly na dobré cestě, jak
tvrdí Komise v závěru.
2. 1. 3. 12 Kapitola 32: Finanční kontrola
V této kapitole byl opět zaznamenán mírný pokrok, tak jak tomu bylo i v loňském roce.
Co se týče vnitřní finanční kontroly ve veřejné správě (PIFC), Akční plán pro sjednocení se
34
standardy pro vnitřní kontrolu vstoupil v platnost. Přesto vnitřní audity stále nefungují tak, jak by
měly a počet auditorů prozatím klesl.
Vnitřní finanční kontrola by se měla začít řídit novým strategickým plánem pro léta 2013-
2017. Zatím se tak neděje a bylo by dobré, kdyby se za tímto účelem zvýšil počet pracovníků
kontrolních úřadů.
Se zřetelem na ochranu finančních zájmů Evropských společenství, pokračovalo zlepšování
spolupráce s Evropskou Komisí na téma podvodů. V této souvislosti se Turecko podílí i na Akčním
programu Pericles, který má za cíl spolupráci mezi vnitrostátními, evropskými a mezinárodními
orgány tak, aby společně ochraňovali euro proti padělání.
Celkově došlo meziročně k mírnému pokroku a přípravy této kapitoly jsou v mírně
pokročilém stádiu příprav.
2. 5 Zhodnocení
Pokud se na hodnocení podíváme komplexně, dalo by se říci, že si Turecko vede poměrně
dobře. Ve většině otevřených kapitol došlo alespoň k minimálnímu pokroku. Je důležité vzít v úvahu
fakt, že jednotlivé kapitoly jsou si velmi vzdálené a že je tedy zapotřebí maximálního úsilí státu, aby
se některé kapitoly neopomíjeli. I k tomuto jevu ovšem dochází ať už záměrně, či nevědomky.
Ze všech otevřených kapitol zůstávají 3 téměř rigidní a bez jakéhokoliv významnějšího
posunu vpřed. Jsou to kapitoly Volný pohyb kapitálu, Bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární
politika, Životní prostředí a klimatické změny. Přitom tyto kapitoly byly otevřeny již v letech 2005
až 2006. Všechny tři kapitoly jsou teprve v raném stádiu souladu s acquis a jejich přípravě není
věnována přílišná pozornost.
Pak jsou zde také kapitoly, které jsou v mírně pokročilém stádiu příprav a souladu s acquis.
Tyto kapitoly jsou celkem čtyři a dvě z toho jsou problematické. V oblasti daní je problém s
diskriminací dovážených alkoholických nápojů, a v kapitole týkající se médií se zdůrazňuje
problematika svobody slova. Jistě bude trvat nějakou dobu, než se tyto překážky odstraní a v případě
médií dokonce vykoření ze společnosti. Proto ani u těchto 2 specifických kapitol není předpokládán
významný pokrok.
35
Kapitol, které jsou v pokročilém stádiu nebo dokonce na prahu uzavření, je celkem 5. Jedná
se o Právo obchodních společností, Právo duševního vlastnictví, Statistika, Obchodní a průmyslová
politika a Transevropské sítě. Nejblíže uzavření je pravděpodobně kapitola Obchodní a průmyslová
politika, která již dosáhla dostačujícího souladu s acquis a už se jen čeká na implementaci akčního
plánu, kterému chybí do úplnosti okolo 10 %. Také kapitola Právo obchodních společností má dobré
vyhlídky.
Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že současné vyjednávací období bylo odhadováno
na 10 let do roku 2015. Nedá se tedy při tomto tempu předpokládat, že do roku 2015 bude uzavřena
alespoň polovina kapitol, když reálně jsou ve hře zatím 2-4 kapitoly. Situace by se ovšem rapidně
změnila po odblokování a otevření některých kapitol. I mezi těmi zablokovanými jsou totiž kapitoly,
které vychází z hodnocení souladu s acquis velmi dobře. Ale dokud nedojde k vyřešení kyperské
otázky a další problematiky ve vztazích s EU, nebude možné o těchto kapitolách vyjednávat.
36
3 Reálnost vstupu Turecka do EU a jeho kladné a záporné stránky
V předchozích kapitolách jsem představila Tureckou republiku, obecně jsem se podívala na
vývoj vztahů mezi oběma stranami a také jsem provedla analýzu otevřených kapitol vyjednávání.
Nyní je potřeba vyvodit závěr, zda je v dohledné době reálná možnost rozšíření EU o Turecko. Jaké
jsou turecké vyhlídky pro vstup do Unie se dá hodnotit z několika hledisek. Jedno z těchto hledisek
je například vývoj politického a veřejného mínění v souvislosti s touto problematikou.
Toto hledisko jsem vzala v potaz, ale nevěnovala jsem se mu do hloubky, neboť si myslím, že
evropští občané nejsou natolik informováni o dané problematice, aby byl jejich názor směrodatný a
měl mít nějakou významnější vypovídací hodnotu. Mimo jiné, o otázkách rozšíření o určitou danou
zemi se prozatím nikdy nerozhodovalo v referendu. Je možné, že v případě Turecka bude situace
trochu jiná.
Někteří evropští politici již vyjádřili názor, že právě v případě této země by se mělo k
referendu přistoupit. Je to do jisté míry alibismus těchto politiků a snaha vyhnout se případné kritice.
Jedním z dalších důvodů, proč jsem se podrobněji nezaměřila na vývoj veřejného mínění je
ten, že toto veřejné mínění by nemuselo být až tak odrazem postoje evropské společnosti k Turecku,
ale také odrazem postoje směrem k EU samotné.
Je důležité si uvědomit, že poslední krizové roky s sebou přinesly také nedůvěru občanů v EU.
Tato nedůvěra se jistě promítá i do samotného rozšiřování. Unie je v současnosti považována za
nefunkční a nestabilní projekt většinou veřejnosti. Proč by tedy ta samá veřejnost měla vyjadřovat
zájem o další rozšiřování, které by stabilitu mohlo ještě více ohrozit.
Za zmínku stojí jistě i to, že rozšiřování EU není občany členských státu příliš vítané již
mnoho let, a že to není pouze nejaktuálnější názorový trend. Podle dlouhodobých průzkumů
veřejného mínění ve starších členských státech nebyly a často dosud nejsou nové země pro jejich
občany právě vítanými společníky. Jen v sedmi zemích z patnácti byla alespoň těsná nadpoloviční
většina obyvatelstva pro rozšíření, přičemž celkový průměr souhlasu se v evropské patnáctce
dlouhodobě pohyboval jen těsně nad 40 %. V Německu, Rakousku a Lucembursku se dokonce
nadpoloviční většina občanů vyslovila proti přijetí. To jen ukazuje, že obyvatelé „staré“ Evropy
pohlíželi na její rozšíření snad s ještě větší obavou, než jakou měly nově vstupující země.39
Veřejné mínění není tedy to nejdůležitější hledisko, protože kdyby tomu tak bylo,
pravděpodobně ani Česká republika by dnes nebyla členem Unie. Na druhou stranu není úplně
bezvýznamné a Turecku do karet příliš nehraje.
39FIALA, P. Evropský mezičas. Brno: Barrister and Principal, 2010. s. 31.
37
Dalším aspektem, který ovlivňuje to, zda bude Turecko jednou členem EU, jsou kladné a
záporné stránky rozšíření. Pokud budou klady převyšovat zápory, bude pravděpodobnější, že se EU
rozroste. Podíváme se tedy na rozporuplná témata.
3. 1 Geografické hledisko
Jedním z prvních argumentů proti vstupu Turecka do EU je argument geografický. Ten se dá
ale velice snadno vyvrátit, neboť jsme si již říkali, že v článku 237 zakladatelské smlouvy je uvedeno,
že každý evropský stát může požádat o členství. Není zde už však blíže specifikováno, do jaké míry
musí být tento stát evropský, takže i pouhá 3 % rozlohy na evropském kontinentu by měla být
dostačující. Tento argument se také vyloučil už samotným uznáním statutu kandidátské země.
Geograficko-bezpečností argumenty jsou ovšem závažnější. Jestliže vstoupí Turecko do EU,
získá Unie přímé hranice s problematickými státy, jako jsou Sýrie, Írák, Írán, Arménie nebo Gruzie.
Z toho plynou obavy z přílivu imigrantů, infiltrace teroristů, pašování zbraní a drog a jiných
bezpečnostních rizik.40
I toto téma se dá obrátit ve prospěch Turecka. A někteří autoři jsou si toho také vědomi.
Například Emerson41 a Tocciová jsou toho názoru, že Turecko je pro EU významným partnerem v
oblasti globální bezpečnosti. Turecko a Evropa mají v této oblasti Balkánu, Střední Asie a Středního
východu stejné zájmy. Po přijetí do EU by se stalo Turecko geografickým centrem pro regionální
spolupráci. „Turecko se stane hlavní základnou pro bezpečnost a obrannou politiku EU, vojenskou
logistiku a zvyšování důvěryhodnosti EU a její přítomnosti v tomto regionu“. Jinými slovy řečeno by
EU mohla lépe zasahovat a přispívat ke stabilitě tohoto regionu.
Již v současnosti přispívá Turecko k evropské bezpečnosti, neboť je členem NATO. Také
vojenské kapacity, kterými Turecko disponuje, jsou významným argumentem pro přijetí země do
společných struktur.
Svou polohou se Turecko stává také významným partnerem v oblasti dovozu strategických
surovin z oblasti kaspického regionu. Jedná se především o zemní plyn a ropu. Státy západní Evropy
40 QUAISSER, W. - WOOD, S: EU Member Tureky? Preconditions, Consequences, and Integration Alternatives.
München: forost, 2004. s. 42 41 EMERSON, M. - TOCCI, N. Turkey as a Bridgehead and Spearhead: Integrating EU and
Turkish Foreign Policy. CEPS EU-Turkey Working Papers No. 1, 1 August 2004 [online].
38
stejně jako Spojené státy americké mají zájem na diverzifikaci strategických zdrojů. Řešení spatřují
v získání vlivu v kaspicko-středoasijském regionu. V těchto snahách by jim mohlo Turecko výrazně
pomoci. Turecko se také podílí na mnoha energetických projektech, jejichž cílem je znovuoživit
Hedvábnou cestu propojením Číny s Evropou rozvinutými magistrálami a umožnit import kaspických
surovin na evropské trhy. Vliv v tomto regionu by pomohl omezit expanzi Ruska.42
Toto je možná jeden z hlavních důvodů podpory vstupu Turecka do EU ze strany Spojených
států.
3. 2 Ekonomické hledisko
Dalším sporným bodem byla po dlouhou dobu ekonomická situace Turecka, která nebyla na
příliš dobré úrovni.
Jak vyplývá z předchozích kapitol, tato situace není stále perfektní, ale je na velmi dobré cestě
a kapitoly týkající se ekonomických ukazatelů se stávají těmi méně problémovými a pozornost se
přesouvá spíše k demokratickým otázkám.
Okrajově by se do této problematiky dala zařadit i obava z toho, že po přijetí země do Unie
dojde ke snížení úrovně sociální ochrany pracovníků, a to díky přílivu konkurence z nových
členských zemí. Mzdy v nečlenských zemích bývají mnohdy nižší, než v těch členských.
Baldwin a Wyplozs (2008) ale uvádí, že historie ukázala opačný vývoj. Sociální ochrana
pracujících a také mzdy se s hlubší integrací zvyšovaly. Toto se dělo navzdory všem teoretickým
výpočtům a předpokladům.43
Snad jen jediné negativum, které v této kapitole přetrvává a nelze ho tak úplně vyvrátit je
velký podíl zemědělské půdy, kdy až třetina rozlohy státu je obdělávána. Jedná se zhruba o 300 000
km². Takovýto nárůst zemědělské půdy by určitě znamenal nápor na CAP, která je a vždy byla
problematickou kapitolou evropské integrace. Tato politika si ukrajuje až 41 % z evropského rozpočtu.
Dle Bugriho (2011) společná zemědělská politika zatěžovala v průběhu svého vývoje rozpočet
Společenstva o mnoho víc, než všechny ostatní aktivity. A proto ji například francouzský autor
Fabrice Fries44 označuje za „oběť svých vlastních úspěchů“.45
42ASOCIACE PRO MEZINÁRODNÍ OTÁZKY. Turecko, země na pomezí dvou světů [online]. 43 BALDWIN, R. – WYPLOSZ, Ch. Ekonomie evropské integrace. Praha: EKON, 2008. s.206-207. 44Fabrice Fries působil jako poradce Jasques Delorse, předsedy Komise v letech 1990-1994. 45BUGRI, Š. - PRIBIŠOVÁ, E. Ekonomika Evropské unie I. Brno: Vysoká škola Karla Engliše, 2011. str.44.
39
Také jsem už uváděla, že ekonomická kritéria pro vstup do Unie nejsou nijak kvantifikována
a nejsou tedy měřitelná. Je stanovena pouze podmínka fungující tržní ekonomiky, která bude schopna
odolávat konkurenčním tlakům uvnitř Unie. Z tohoto důvodu je velmi obtížné objektivně zhodnotit,
zda je Turecko dostatečně ekonomicky zralé. A proto se níže podíváme na tabulku s několika
základními ekonomickými ukazateli pro rok 2012.
Tabulka zahrnuje údaje pro Turecko a Chorvatsko. Chorvatsko jsem zvolila proto, že se jedná
od 1. července 2013 o nejnovější přírůstek do evropské rodiny.
Tabulka 1 - Komparace základních ekonomických ukazatelů Turecka a Chorvatska
Turecko Chorvatsko
Růst HDP 2,20% -2,00%
Míra Inflace 6,20% 4,50%
Míra nezaměstnanosti 9,60% 18,00%
Deficit běžného účtu -6,06 % HDP 0,08 % HDP
Deficit vládního rozpočtu 2,00% 4,10%
Zahraniční zadluženost 40 % HDP 99 % HDP
Zdroj: vlastní zpracování
Zeleně jsou znázorněny oblasti, ve kterých si Turecká republika vede lépe, než nový člen EU.
Z tabulky tedy jasně vyplývá, že co se týče ekonomického hlediska, Turecko je na tom
podstatně lépe než čerstvě přistoupivší Chorvatsko. Toto jen potvrzuje fakt, že ekonomické hledisko
dnes už nehraje téměř žádnou roli, co se týče vyjednávacího procesu o vstupu Turecka do EU.
3. 3 Demokratické hledisko
Již několikrát zmiňovaná problematika lidských práv a kurdské menšiny je brzdnou pákou
rozšíření. Toto téma bylo poměrně dobře zhodnoceno ve Zprávě o pokroku Turecka v přípravách na
přijetí do EU.
V Kurdské otázce byl zaznamenán mírný pokrok, ale situace je stále neuspokojivá. Hlavní
obavou zůstává, že by se nevyžádané teroristické snahy mohly přesunout na území unie. I tato
problematika se dá ale zhodnotit ze dvou úhlů.
Po přijetí Turecka do EU by Unie mohla naopak více zasahovat do této problematiky a
přispívat tak k rozvoji demokracie na tomto území. Ba co víc, pokud by se toto sblížení a propojení
40
dvou stran vážně podařilo, existoval by hmatatelný důkaz o tom, že šíření demokracie do světa je
reálné.
3. 4 Náboženské hledisko
Náboženství je pravděpodobně to, co nejvíce ovlivňuje veřejné mínění v souvislosti s
Tureckem. Islám je pro západní svět novodobým strašákem, který nabyl na obrysech po 11. září 2001.
Je nepopiratelné, že Turecká společnost byla vystavěna na jiných základech, než ta čistě
evropská. Na druhou stranu země byla vždy díky své unikátní poloze centrem prolínání kultur a jisté
západní hodnoty jsou zde také čitelné. Přesto se Evropou šíří katastrofické scénáře, kdy islám pohltí
celou evropskou kulturu. Někteří hovoří o demografické časované bombě. V posledních 30 letech
došlo k velkému přílivu muslimů do evropských zemí, což občané nepovažují za přínosné. Obávají
se toho, že pokud se stane Turecko členem EU, bude tento přiliv muslimů ještě masivnější.
Dle mého názoru tento scénář nebude tak dramatický, neboť většina Turků, kteří nebyli ve své
zemi spokojení, už do Evropy odešla. Přijetí země do Evropských struktur by naopak pomohlo tomuto
problému, neboť by se prohloubil dialog a pochopení mezi oběma stranami. Díky demografickému
vývoji Evropy je tento střet kultur nevyhnutelný a přijetí Turecka do EU by jednoznačně prospělo
dialogu mezi oběma světy. Odmítání a předsudky vůči této zemi, která jeví dlouhodobý zájem o
evropské hodnoty, je pošetilé a povede jen k tomu, že se tato země otočí k Evropě zády, i když by jí
mohla být silným partnerem.
Navíc, obavy ze ztráty homogenity EU jsou také nepředložené, neboť skutečnou homogenitu
EU postrádá od začátku. Obzvláště pak, pokud budeme hovořit o nějakém „evropském národu“. Nic
takového jako „evropský národ“ neexistuje. Ani přímé volby do Evropského parlamentu, ani
vytvoření volného trhu s volným pohybem čtyř svobod, ani zavedení eura nevedou k vytváření
evropského národa a evropské identity, ale identifikace občanů je stále primárně spojena s národním
státem.46
3. 5 Kyperská problematika
Kyperská problematika a ochladlé vztahy s Řeckem jsou jedním z mála pádných argumentů,
které se špatně vyvracejí. V souvislosti s tímto vleklým konfliktem bylo zastaveno vyjednávání o
46FIALA, P. Evropský mezičas. Brno: Barrister and Principal, 2010. s. 114.
41
osmi kapitolách acquis. Tyto kapitoly jsou klíčové a souvisí s obchodními vztahy s Kyprem.
Pokud nedojde k uzavření všech kapitol, není možné zvažovat přijetí Turecka do EU.
Rozšiřování EU je také založeno na principu jednomyslnosti a jen stěží by se dalo předpokládat, že
Kypr, jehož samostatnost Turecká republika neuznává, by hlasoval pro vstup země do EU. Na
rozděleném ostrově panuje velmi silný etnický nacionalismus a neexistuje politická vůle, která by
tento problém vyřešila.47
Turecká republika také nejeví žádné známky toho, že by měla v úmyslu v této problematice
ustupovat, a to ani v budoucnu.
3. 6 Politicko-institucionální aspekt
Politicko-institucionální dopady členství v EU jsou dle mého názoru tím skutečným kamenem
úrazu, který nikdy neumožní Turecku stát se plnohodnotným členem. Jedná se především o mocenský
potenciál, který Turecko má. Jelikož je Turecko velkou zemí s ohromným počtem obyvatel, váha jeho
slova by byla poměrně veliká.
Kupříkladu v Evropském parlamentu je k dispozici 751 křesel, což je strop stanovený
Lisabonskou smlouvou. Aby byl tento strop dodržen i po přístupu Chorvatska, ztratí 12 členských
států po jednom křesle ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014. V případě Německa dojde
dokonce ke ztrátě 3 křesel.
Toto řešení by mělo zamezit traumatizujícímu přerozdělování křesel, které by znamenalo
dramatické ztráty pro střední a malé členské státy a vysoký nárůst křesel pro velké státy. Jedná se tak
o nejméně nedokonalé z možných řešení.48
Následující tabulka zobrazuje počet křesel pro jednotlivé kandidátské země.
Tabulka 2 - Počet mandátů v EP
Členské státy Stávající počet křesel Navrhovaný počet křesel Rozdíl
Německo 0 96 -3
Francie 74 74 0
Spojené království 73 73 0
Itálie 73 73 0
Španělsko 54 54 0
Polsko 51 51 0
Rumunsko 33 32 -1
Nizozemí 26 26 0
47IHNED.CZ. Turecko chce do EU, Kypr je ale stále velkou překážkou, říká profesor ankarské univerzity [online]. 48EVROPSKÝ PARLAMENT. Kolik poslanců zasedne v Evropském parlamentu po volbách 2014 a odkud budou?
[online].
42
Řecko 22 21 -1
Belgie 22 21 -1
Portugalsko 22 21 -1
Česká republika 22 21 -1
Maďarsko 22 21 -1
Švédsko 20 20 0
Rakousko 19 18 -1
Bulharsko 18 17 -1
Dánsko 13 13 0
Slovensko 13 13 0
Finsko 13 13 0
Irsko 12 11 -1
Chorvatsko 12 11 -1
Litva 12 11 -1
Slovinsko 8 8 0
Lotyšsko 9 8 -1
Estonsko 6 6 0
Kypr 6 6 0
Lucembursko 6 6 0
Malta 6 6 0
CELKEM 766 751 15
Zdroj: Evropský parlament - online49
Rozdělení by mělo vždy respektovat zásadu sestupné poměrnosti, podle které poslanci z
větších členských států zastupují více občanů než poslanci z menších států. Přihlédnuto by mělo být
také k případné změně počtu členských států a k demografickému vývoji jejich obyvatelstva.
Rozdělení by mělo také respektovat systém institucionální rovnováhy.
Pokud by byl tedy současný systém a strop mandátů zachován, po vstupu Turecka do EU by
muselo dojít k významnému přerozdělení těchto mandátů, neboť se svými téměř 75 miliony obyvatel
by se Turecko stalo druhým nejvlivnějším státem v EP hned po Německu. Možná i proto je Německo
prvním státem, který přišel s návrhem alternativního partnerství.
Tak rozdílný stát s tak velkou mocí hned v úvodu členství v EU by mohl vážně ohrožovat
současný mocenský stav v Evropě. EP je totiž velice významný orgán Unie, který vykonává
demokratickou kontrolu nad celou Unií. Má dokonce pravomoc rozpustit Komisi, tak že jí hlasováním
vysloví nedůvěru. Dále také kontroluje řádné řízení a uplatňování politik EU, zkoumá zprávy
Účetního dvora a klade Komisi a radě dotazy.50
Je to tedy pravděpodobně moc, co brání Turecku stát se jedním z členských států. Toto tvrzení
je podporováno i tím, že Evropská unie už není čistě ekonomickou, nýbrž politickou integrací.
49Tamtéž 50KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister a Principal, 2006. s.134.
43
Na druhou stranu, jak uvádí Šlošarčík (2005) : „ V oblasti přijímaní legislativy jsou ale
pravomoci EP nastaveny výrazně úžeji než u většiny parlamentů členských zemí. Obzvlášť zřetelné
je toto omezení v procesu přijímání a změn primárního práva51.“52
Dlouhá léta vyjednávání a otevřeného dialogu, který nikam nevede, se dají vysvětlit pouze
tak, že si Evropská unie velice dobře uvědomuje ekonomický a bezpečnostní význam, který pro ni
Turecko má. Tento význam je o to větší, o co je celosvětová ekonomická situace nestabilnější. Proto
pokaždé, když Turecku dojde trpělivost, snaží se EU oživit vztahy. Turecku je také poskytována
předvstupní finanční pomoc, jako určitý druh pojistky. Na druhou stranu, se Unie Turecka obává, a
proto se snaží získat čas, než přijde na diplomatickou alternativu skutečného členství. To je krásně
vidět i na počtu uzavřených acquis kapitol. Jako by v hodnotících zprávách byla snaha psát neutrálním
tónem, který by neměl zavdávat důvod k přílišnému optimismu, ale ani by neměl být odrazující.
Bohužel pro EU, Turecko se za poslední léta stalo velmi sebevědomým státem, což vyvolává
ve většině tamních občanů pocit, že Turecko členství v EU nepotřebuje. Představitelé EU by si také
měli uvědomit, že následující turecká vláda by již nemusela být tak orientovaná směrem k EU, tak
jako byla a je ta Erdoğanova.
Celkově zhodnoceno, Turecko se v nejbližších letech nestane členem EU, a to na základě
počtu uzavřených acquis kapitol. Jedinou uzavřenou kapitolou z 33 je kapitola Věda a výzkum. Toto
uzavření je ke všemu provizorní, což znamená, že může kdykoliv dojít ke znovuotevření. Dle mého
názoru, ke vstupu země do EU nedojde ale nikdy, neboť je Turecko silnou zemí, ze které má západní
svět respekt, a bojí se moci, kterou by Turecko mohlo mít. Ekonomický stav Turecka nehraje v
přístupových jednáních velkou roli. Tato skutečnost jen dokládá, že nyní se jedná spíše o integraci
politickou a už ne tak moc integraci ekonomickou.
51Zakládající smlouvy 52ŠLOSARČÍK, I. Politický a právní rámec evropské integrace. Praha: EUROPEUM, 2005. s.51.
44
Závěr
Evropská unie bude muset v budoucnu učinit zásadní rozhodnutí o tom, zda mezi své členy
přijme Tureckou republiku. Turecko vyjádřilo svůj zájem o členství v evropských strukturách již v
roce 1959, a tento zájem zatím přetrvává. Cílem této práce je tedy zhodnotit, zda je reálné, že se
Turecko stane plnohodnotným členem Unie.
Přístupová jednání jsou specifická oproti ostatním kandidátským zemím, neboť Turecko je
poměrně odlišná země. Proto jsem považovala za důležité v první kapitole zemi dostatečně dobře
představit.
Jedná se o obrovskou zemi s téměř osmdesáti miliony obyvatel, která se rozkládá na
Evropském kontinentu pouze ze 3 %. Dalším výrazným znakem je to, že Turecká republika je státem,
kde 98 % obyvatel vyznává islám a přesto se jedná o sekulární stát.
V ekonomické oblasti si Turecko v posledních letech vede dobře, což znamená významný
posun vpřed, kdy dříve bylo Turecko spíše spojováno s nestabilním hospodářstvím. Nyní se jedná o
18. největší ekonomiku světa, která i v problematických dobách ekonomické krize dále roste o zhruba
2,2 % HDP. Jako každá ekonomika i tato má své neduhy. Je to především vysoká míra inflace, která
je spojena s ohromným hospodářským růstem, ale také deficit běžného účtu, který je obrovský a
zanechává tak Turecko velmi zranitelné na mezinárodních trzích. Právě odolnost ekonomiky vůči
konkurenčním tlakům je ale jednou z podmínek členství v EU. Proto se také Centrální banka snaží
aplikovat citlivou monetární politiku, která bude účinná i při množství protichůdných cílů, které jsou
v zemi aktuální.
Země má velmi dobré vztahy s Evropskou unií a je dokonce jejím významným obchodním
partnerem, ale jsou zde i témata, která jsou kontroverzní a znesnadňují celý přístupový proces, který
je oficiální teprve od roku 2005, kdy Turecko získalo status kandidátské země. Stav integrace je nyní
ve fázi celní unie, která vznikla 1. ledna 1996. Tato unie přináší harmonizaci a je výhodná pro obě
strany. Pro Turecko ale není tato raná fáze integrace uspokojivá, a ocenilo by další posun vpřed. Pro
tento cíl musí jistě také něco udělat.
Každá země, která se stane zemí kandidátskou, musí plnit soubor kritérií pro vstup do EU.
Tato kritéria se nazývají kodaňská kritéria a jsou rozdělena do tří kategorií: politická, ekonomická a
legislativní. Abych dobře pochopila, jaká je reálnost vstupu Turecka do EU, podrobně jsem se
podívala na Hodnotící zprávu Komise o pokroku Turecka v přípravách na členství v EU za rok 2011
a za rok 2012.
Zprávy obsahují informace o pokroku na politickém, ekonomické a také legislativním poli.
45
Legislativní část je nejrozsáhlejší a je rozdělena do tzv. 33 acquis kapitol podle oblasti zájmu. Acquis
communautaire je legislativa ES, a ve zprávě je hodnoceno, zda je země připravena přejímat tuto
evropskou legislativu do národních struktur. Hodnocení je vypracováváno pro každou kapitolu zvlášť.
K tomu, aby bylo přijetí kandidátské země o něco reálnější, musí dojít k uzavření všech 33 acquis
kapitol. Uzavření kapitoly znamená, že je v určité konkrétní oblasti kandidátská země dostatečně
připravena na členství v Unii. Tudíž to, že Turecko má z 33 kapitol zatím uzavřenou pouze 1,
vypovídá o tom, že členství v EU není zřejmě nejaktuálnější. Vyjednávání probíhá pouze na půdě
dvanácti kapitol, které jsou v současnosti otevřené. Některé kapitoly jsou dokonce suspendované ze
strany EU, dokud se nevyřeší například problém s Kyprem, který Turecko stále neuznává jako
samostatnou republiku a vede vůči tomuto státu diskriminační opatření v rámci celní unie.
Provedla jsem tedy hlubší analýzu dvanácti otevřených kapitol a také komparaci pokroku za
dvě poslední hodnotící období, tak abych zjistila, zda vůbec a jakým tempem Turecko směřuje k
dokončení přístupových jednání.
Výsledkem bylo zjištění, že ve většině oblastí Turecko učinilo alespoň minimální meziroční
pokrok. Pouze tři kapitoly zůstávají opomíjené a není zaznamenán žádný meziroční posun. Jsou to
kapitoly Volný pohyb kapitálu, Bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární politika, Životní
prostředí a klimatické změny. Tyto kapitoly byly otevřeny již před osmi lety a jsou stále na počátku
dlouhé cesty, neboť soulad s evropským acquis je zcela minimální.
Pak jsou zde kapitoly, které jsou v mírně pokročilém stádiu souladu s acquis. To znamená, že
jsou na půli cesty k uzavření. Bohužel, dvě z těchto čtyř kapitol jsou poněkud kontroverzní. Jedna se
týká daní, kde dochází k diskriminaci dovážených alkoholických nápojů. Druhá se týká médií, která
nejsou v Turecku příliš svobodná, což je oprávněně kritizováno, neboť svoboda slova je jeden z pilířů
demokracie.
Ostatní kapitoly jsou v pokročilém stádiu souladu s acquis a jsou tedy uzavření blíže než
ostatní. Problémem je, že Komise se k těmto tématům až na výjimku vyjadřuje obezřetně a nezavdává
důvody k předčasnému optimismu. Největší naději na uzavření v dohledné době má pouze kapitola
Obchodní a průmyslová politika. Ta již dosáhla stupně plného souladu s acquis a Komise nemá žádné
další připomínky. Čeká se už jen na naplnění akčního plánu, který je téměř z 90 % uskutečněn.
Z toho, kolik acquis kapitol je zatím uzavřených a z toho kolik jich je ve stádiu, kdy by měly
naději na brzké uzavření, je jasné, že Turecko se v dohledné době určitě nestane členem EU. Když k
tomu ještě připočteme politická kritéria, která jsou pro Turecko jednoznačně problematickou oblastí,
je tato domněnka ještě více podpořena. Země se sice snaží přibližovat západnímu světu a vypracovala
tzv. Demokratizační balíček, který mimo jiné snižuje 10 % hranici volebních hlasů pro vstup politické
strany do parlamentu. Ale ani tyto kroky nejsou dostatečné vzhledem k tomu, že v zemi byla po
dlouhá léta upírána práva kurdské menšině a i jiným skupinám. Také vliv armády ve státě je sporný.
46
Na ekonomickém poli je hodnocení o něco pozitivnější a obzvláště bankovní sektor je
považován za příkladně stabilní. Bohužel pro Turecko, hlavní ekonomickou podmínkou členství je
odolnost vůči konkurenčním tlakům uvnitř Unie.
I když splnění všech kritérií přibližuje kandidátskou zemi k samotnému členství v EU, není
to záruka. Obzvláště v případě Turecka se může stát, že i po splnění všech podmínek země nakonec
nebude plnohodnotným členem. Je třeba přihlížet i ke kladným a záporným aspektům, které může
členství tak odlišné a zajímavé země přinést. Kladné a záporné aspekty členství Turecka v EU se dají
hodnotit z několika hledisek. Kladným a záporným hlediskům jsem tedy zasvětila třetí kapitolu.
Prvním hlediskem je hledisko geografické, které by se klidně dalo vynechat, neboť sporný
bod, že Turecko není evropskou zemí, byl popřen už samotným přidělením statutu kandidátské země.
Co se popřít nedá je ale fakt, že EU by rozšířením získala přímé hranice s velmi nestabilním a
konfliktním regionem. Na druhou stranu je to ale jistá výhoda, neboť by mohla v tomto regionu lépe
získávat důvěru a přispívat tak ke stabilitě. Poloha Turecka je také významná z hlediska dovozu
strategických surovin z kaspického regionu. Tím se Evropa postupně stává méně závislá na Rusku.
Ekonomické hledisko a obavy z Turecké ekonomiky už začínají být také pozvolna překonané.
Zvlášť když vezmeme v úvahu to, že v ekonomických parametrech několikanásobně překonává
Turecká republika i čerstvě přistoupivší Chorvatsko. Kromě toho, Turecko je pro EU významným
obchodním partnerem.
Pak je tu také demokratické hledisko. Země není příkladem ukázkové demokracie a kurdská
problematika, či nátlak na média jsou neomluvitelné. Ale i tento faktor má druhou stránku mince.
Turecko se chce očividně přiblížit demokratickým ideálům, a pokud by se stalo členem EU, přebírání
demokratických principů by mohlo být ještě efektivnější. Byl by to dokonce světově unikátní důkaz
toho, že šíření demokracie do světa je uskutečnitelné.
Náboženské otázky jsou dle mého názoru nejkontroverznějšího charakteru. Turecko je téměř
čistě islámskou zemí. Toto náboženství je nám vzdálené a většina Evropy se ho dokonce obává. V
dnešním globálním světě a při demografickém vývoji Evropy se ale střetávání s tímto náboženstvím
nevyhneme, a pokud by Turecko bylo členem EU, dialog by byl jistě efektivnější.
Ani kyperská problematika by se neměla opomíjet. Je to jeden z pádných argumentů proti
vstupu Turecka do EU, který se pravděpodobně nedá ani otočit v pozitivum. Turecko Kypr neuznává
jako samostatnou republiku a ani Kypr nepřistupuje k Turecku přátelskou cestou. Dialog je
nedohledný.
A pak nám zbývá ještě politicko-institucionální hledisko, které přihlíží k tomu, jak by asi
vypadalo mocenské rozdělení sil uvnitř EU. Turecko je v současnosti velmi sebevědomá země, která
je také zároveň obrovská. Pokud by se stalo členským státem pravděpodobně by se při současném
47
uspořádání EP stalo druhou nejmocnější zemí v EU.
Neboť převažují spíše pozitivní aspekty Tureckého členství v EU, dá se předpokládat, že je to
právě moc, co brání Turecku v cestě do středu EU. Na druhou stranu si EU uvědomuje ekonomický
a bezpečnostní význam Turecka pro Evropu a proto před ním nezavírá dveře a stále vede rozhovory,
které jsou ale vleklé a bez větších výsledků.
S přihlédnutím na délku celého procesu vyjednávání, na počet kapitol, které jsou ve stádiu,
kdy by se dalo uvažovat o jejich uzavření, a také s přihlédnutím k faktu, že i přesto, že kladné stránky
Tureckého členství v EU převažují nad těmi zápornými a přesto se rozhovory nikam neposouvají, se
dá odvodit, že Turecko se pravděpodobně nikdy nestane členem EU. V tomto případě však není nikdy
nic stoprocentní a teprve čas ukáže, jak to tedy ve skutečnosti s Tureckem a také s celou EU dopadne.
Nezbývá tedy než doufat, že se EU rozhodne jít správným směrem, ať už je to kamkoliv. Tak aby
nebylo ohroženo to, čeho doposud evropská civilizace dosáhla.
48
Summary
European union faces very important question whether to accept Turkey as a member state or
not. Turkey showed its interest in joining the EU already in 1959. The goal of my thesis is to consider
whether is Turkey likely to join the EU.
Accession negotiations with Turkey are not typical because of Turkish different character.
This is why I decided to devote the very fisrt chapter to the introduction of Turkey. It is a vast country
with nearly 80 million inhabitants. Another fact is that only 3 % of counry lie on the european
continent. Another distinguishing mark is that Turkey is purely islamist secular country.
Unlike in the past, Turkey is now doing quite well in terms of economics. It is rated as 18.
worlds biggest economy and it still continues to grow. Of course, there are also negative aspects such
as high inflation rate or huge current account deficit. This is why central bank is trying to apply
sensitive monetary policy.
The Republic of Turkey has good relationship with the EU and it is also important trading
partner of the EU. In 1996 Turkey and the EU established a customs union that is advantageous for
both sides. But customs union is not enough for Turkey and country would be happy if there was
some progress towards accession. It is clear enough that Turkey needs to do something for it as well.
Each country that gained a status of candidate state must fulfill a set of criteria. These criteria
are called Copenhagen criteria and they are divided into htree categories: political, economic and
legislative criteria.
To get to know if it is possible that Turkey will become a member state one day, I went through
two last annual assessments of the progress of Turkey published by the European Comission. Both
reports contain information about turkish progress in political, economic and legislative issues. The
legislative part is the most detailed one and is divided into 33 acquis chapters. If a chapter is closed,
it means that Turkey is already aligned with acquis. Unfortunately, Turkey has managed to
provisionally close only one chapter called Science and research. This fact means only one thing and
that is that Turkish presence in the EU structures is not a hot issue. There are only 12 chapters opened
out of 33. Even more, some chapters can not be opened till a struggle between Turkey and Cyprus is
resolved.
I performed a deeper analysis of opened chapters and also made a comparison of two last
periods to see if there was some annual progress. The result was that Turkey made at least minimum
progress in most areas. Only three chapters remain neglected and there is no annual shift. These
chapters Free movement of capital, Food safety, veterinary and phytosanitary policy and Enviroment
49
and climate change were opened eight years ago and are still at the beginning of a long journey.
Then there are moderately advanced chapters. Unfortunately, two out of four moderately
advanced chapters are rather controversial. One chapter relates to taxation. The Comission criticizes
discrimination which is applied to imported alcohol beverages. The second chapter concerns media
that are not liberal in Turkey.
Other chapters are in an advanced stage of alingment with acquis and are therefore closer to
closure. The problem is that the Comission is very cautious in its comments. Enterprise and industrial
policy chapter is probably the next chapter to be closed. It has already reached the stage of full
alingment with acquis.
If we consider how many chapters need to be closed to have better chances to join the EU, we
have to admit that Turkey will not be a member state of the EU in the near future. And if we add
problematic political criteria, this assumption is supported even more.
Better situation is observed within the economic criteria. Especially the banking sector is
considered to be very stable and resilient. Nevertheless, the main economic criteria is resilient
economy to competitive pressure within the EU.
It should be mentioned here that even after fulfilling of all of the criteria, the country will not
necessarily become a member state. The EU has a right to decide if a country should join the EU or
not. This is why we have to look at pros and cons of Turkey in the EU, if we want to predict whether
it will be a member state or not. Positive and negative aspects of Turkish membership in the EU can
be assessed from several points of view. And this is what is the third chapter about.
Geographic aspect can be easily skipped because the fact that Turkey was given a status of
candidate state made this argument invalid. What can not be skipped is that the EU would gain borders
in very problematic area. On the other hand, the EU would be able to contribute to local stability more
effectively. Moreover, location of Turkey is significant in terms of strategic raw materials imported
from the Caspian region.
Economic situation of Turkey was once a negative aspect, but it has changed as Turkey has
become very prosperous country. I also compared some economic indicators of Turkey and recently
accepted Croatia. The result was that turkey is in much better economic situation than Croatia. In
addition, Turkey is important business partner for the EU.
Then there is a democratic point of view. This is problematic area for Turkey. There exist
wrongdoings in terms of democracy, but Turkey showed that it is interested in western democracy
and Europe should make use of this. This is great opportunity to show that democracy can be spread
worldwide.
Religious issues are, in my opinion, of most controversial character. Islam is not accepted well
50
in Europe. Many inhabitants are afraid of it a try to avoid it. But the clash of cultures is inevitable
because of demographic trends in Europe. If Turkey was one of the EU´s member states, dialogue
between two different worlds would be more efficient.
Neither Cyprus issue should be neglected. It is one of the most compelling arguments against
Turkish membership. Neither Cyprus nor Turkey are likely to try to find compromise. Dialogue is out
of sight.
And then we are left with more political-institutional perspective that takes into account how
would power diatribution in Europe look like. Turkey has become very huge confident country. If it
becomes a member state, it also becomes the second biggest player in the EP. There is no doubt that
EU countries are afraid of Turkish power. The EU member states realize that Turkey is important in
terms of european safety and economic situation. Also pros of Turkish membership are prevailing,
but two cons are too strong arguments to turn Turkey down.
Overall, if we take into account how many years is Turkey trying to become a member state,
and how many chapters are still to be closed, we realize that it is very unlikely that Turkey will one
day become an EU member state. Also fear of Turkish power makes it unlikely that Turkey will
become a member state one day.
51
Seznam použité literatury a pramenů
Knižní publikace a periodika
BALDWIN, Richard. – WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: EKON, 2008.
ISBN: 978-80-247-1807-1.
BUGRI, Štefan - PRIBIŠOVÁ, Emília. Ekonomika Evropské unie I. Brno: Vysoká škola Karla En-
gliše, 2011. ISBN: 978-80-86710-44-0.
DOĞAN, Kutlay. Turkey. Ankara: The Turkish News Agency for Office of the Prime Minister, Di-
rectorate General of Press and Information, 2010. ISBN: 978-975-19-4959-2
EMERSON, Michael - TOCCI, Nathalie. Turkey as a Bridgehead and Spearhead: Integrating EU
and Turkish Foreign Policy. Brusel: CEPS, 2004. ISBN: 92-9079-512-3.
FIALA, Petr. Evropský mezičas. Brno: Barrister and Principal, 2010. ISBN: 978-80-87029-99-2.
KÖNIG, Petr - LACINA, Lubor - PŘENOSIL, Jan. Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister a
Principal, 2006. ISBN: 80-7364-022-8.
PIRICKÝ, Gabriel. Stručná historie států: Turecko. Praha: Libri, 2006. ISBN: 80-7277-323-2
QUAISSER, Wolfgang - WOOD, Steve. EU Member Tureky? Preconditions, Consequences, and
Integration Alternatives. München: forost, 2004. ISBN: 3-9809264-9-4.
ŠLOSARČÍK, Ivo. Politický a právní rámec evropské integrace. Praha: EUROPEUM, 2005. ISBN:
52
VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN:
978-80-7422-183-5.
Internetové zdroje
ASOCIACE PRO MEZINÁRODNÍ OTÁZKY. Turecko, země na pomezí dvou světů [online]. [cit.
05. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://www.amo.cz/publikace/turecko-zeme-na-pomezi-
dvou-svetu-geopoliticke-postaveni-turecka.html
BUSINESSINFO. Turecko: Ekonomická charakteristika země [online]. [cit. 13. 03. 2013]. Do-
stupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/turecko-ekonomicka-charakteristika-
zeme-19212.html#sec0
CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online]. [ cit. 04. 03. 2013]. Do-
stupný na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html
ISSN 1553-8133
CURRENCY THOUGHTS. Turkish monetary policy [online]. [cit. 15. 11. 2013]. Dostupný na
WWW: http://currencythoughts.com/tag/turkish-monetary-policy/
E15. Plynovod TAP pohřbil Nabucco. Je kratší a vede do Itálie [online]. [cit. 28. 10. 2013]. Do-
stupný na WWW: http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/plynovod-tap-pohrbil-na-
bucco-je-kratsi-a-vede-do-italie-1002000
EKONOM: Turecké hospodářství se změnilo od posměšku k uznání [online]. Poslední aktualizace 1.
1. 2013. [cit. 05. 03. 2013]. Dostupný na WWW: http://byznys.ihned.cz/c1-59029020-turecke-
hospodarstvi-od-posmesku-k-uznani
53
EKONOM: Turecko má krizi za sebou, dnes už jen bohatne [online]. Poslední aktualizace 13. 12.
2012. [cit. 06. 03. 2013]. Dostupný na WWW: http://byznys.ihned.cz/c1-58955770-turecko-ma-
krizi-za-sebou-dnes-uz-jen-bohatne
EUROPEAN COMMISSSION – AGRICULTURE AND RURAL DEVELOPEMENT. Turkey –
Angriculture and Enlargement [online]. [cit. 20. 03. 2013]. Dostupný na WWW: http://ec.eu-
ropa.eu/agriculture/enlargement/countries/turkey/profile_en.pdf
EUROPEAN COMISSION. Turkey 2012 Progress Report [online]. [cit. 20. 10. 2013]. Dostupný na
WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2012/package/tr_rap-
port_2012_en.pdf
EUROPEAN COMISSION. Turkey 2013 Progress Report [online]. s.3. [cit. 20. 10. 2013]. Do-
stupný na WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2013/package/tr_rap-
port_2013.pdf
EUROSKOP. Turecko [online]. [cit. 09. 11. 2013]. Dostupný na WWW: https://www.euro-
skop.cz/9132/sekce/turecko/
EUROSTAT. Real gdp growth rate [online]. [cit. 09. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://epp.eu-
rostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=tec00115
EVROPSKÝ PARLAMENT. Kolik poslanců zasedne v Evropském parlamentu po volbách 2014 a
odkud budou? [online]. [cit. 09. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://www.europarl.eu-
ropa.eu/news/cs/news-room/content/20130214STO05853/html/Kolik-poslanc%C5%AF-za-
sedne-v-Evropsk%C3%A9m-parlamentu-po-volb%C3%A1ch-2014-a-odkud-budou
IHNED.CZ. Turecko chce do EU, Kypr je ale stále velkou překážkou, říká profesor ankarské uni-
verzity [online]. [cit. 09. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://zpravy.ihned.cz/c1-59963710-
turecko-kypr-evropska-unie
54
KUPEG. Country risk assessment: Turkey [online]. [cit. 13. 03. 2013]. Dostupný na WWW:
http://www.kupeg.cz/uploaded/files/Anal%C3%BDzy%20zem%C3%AD/Turkey%2010-
2012.pdf
LIDOVKY: Klaus: Evropa potřebuje probudit, vstup Turecka by jí mohl zatřást [online]. Poslední
aktualizace 14. 2. 2012. [cit. 3. 9. 2013]. Dstupný na WWW: http://www.lidovky.cz/klaus-sou-
casny-vyvoj-v-eu-brzdi-rozvoj-ceske-ekonomiky-piy-/zpravy-
svet.aspx?c=A120214_191156_ln_zahranici_kim
MINISTERSTVO ZAHNANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Politika rozšiřování Evropské
unie [online]. [cit. 09. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahra-
nicni_vztahy/evropska_unie/rozsireni.html
MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ. Vztahy ČR s Tureckem [online]. [cit. 12. 03. 2013].
Dostupný na WWW: http://www.mzv.cz/ankara/cz/vzajemne_vztahy/vztahy_s_tureckem/in-
dex.html
REPUBLIC OF TURKEY MONISTRYFOR EU AFFAIRS. History of Turkey – EU relations [on-
line]. [cit. 01. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://www.abgs.gov.tr/index.php?p=111&l=2
TANAP. What is TANAP Project? [online]. [cit. 28. 10. 2013]. Dostupný na WWW:
http://www.tanap.com/en/
THE WALL STREET JOURNAL: Turkey´s Once-Golden Economy Buffeted from All Sides [on-
line]. Poslední aktualizace 06. 09. 2013. [cit. 02. 10. 2013]. Dostupný na WWW: http://on-
line.wsj.com/article/SB10001424127887324886704579052871861015240.html
TRADING ECONOMICS. Turkey Balance of Trade [online]. [cit. 20. 03. 2013]. Dostupný na
WWW: http://www.tradingeconomics.com/turkey/balance-of-trade
55
WIKIPEDIA. List of Countries by Literacy Rate [online]. [ cit. 04. 03. 2013]. Dostupný na WWW:
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_literacy_rate
WORLDWIDE INFLATION DATA. Inflation Turkey 2013 [online]. [cit. 02.10. 2013]. Dostupný
na WWW: http://www.inflation.eu/inflation-rates/turkey/historic-inflation/cpi-inflation-turkey-
2013.aspx
56
Seznam zkratek
AIDS – Acquired Immune Deficiency Syndrome ( Syndrom získaného selhání imunity)
CAP – The Common Agricultural Policy (Společná zemědělská politika)
CPI – consumer price index (index spotřebitelských cen)
EHS – Evropské hospodářské společenství
EIA – Enviromental Impact Assessment (Vyhodnocování vlivů na životní prostředí)
EP – Evropský parlament
ES – Evropská společenství
EU – Evropská unie
FATF – Financial Action Task Force
HDP – hrubý domácí produkt
HIV – Human Immunodeficiency Virus
NATO – Severoantlantická aliance
OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
OIC – Organizace islámské spolupráce
OSN – Organizace spojených národů
PEP – Předvstupní ekonomický program
PIFC – Public Internal Financial Control (vnitřní finanční kontrola ve veřejné správě)
RTÜK – Úřád pro regulaci médií
SME – Small and Medium Enterprise (malé a střední podniky)
TAP – Trans Adriatic Pipeline
TANAP – Trans-Anatolian Pipeline Project
UNCCAP – Národní akční plán pro klimatické změny
USA – Spojené státy americké
USD – Americký dolar
57
Seznam grafů
Graf 1 - Vývoj tureckého hospodářství v porovnání s ČR a EU (meziroční změna HDP)
Graf 2 - Vývoj jednotlivých sektorů hospodářství vyjádřený podílem zaměstnanosti
Seznam tabulek Tabulka 1 - Komparace základních ekonomických ukazatelů Turecka a Chorvatska
Tabulka 2 - Počet mandátů v EP