Univerzita Palackého v Olomouci
Filozofická fakulta
Katedra psychologie
ZÁKLADNÍ DIMENZE VZTAHOVÉ VAZBY A JEJÍ
SOUVISLOSTI S BORDERLINE FENOMÉNY
V RORSCHACHOVĚ METODĚ
BASIC DIMENSIONS OF ATTACHMENT IN RELATION TO BORDERLINE
PHENOMENA IN THE RORSCHACH TEST
Magisterská diplomová práce
Autor: Bc. Hana Homolová
Vedoucí práce: doc. PhDr. Martin Lečbych, Ph.D.
Olomouc
2016
Prohlášení
Místopřísežně prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci na téma „Základní
dimenze vztahové vazby a její souvislosti s borderline fenomény v Rorschachově metodě“
vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího práce a uvedla jsem všechny
použité podklady a literaturu.
V Olomouci dne ……………. Podpis ……………….
Poděkování
Ráda bych na tomto místě poděkovala těm, kteří cestu psaní magisterské práce procházeli
se mnou. Za jejich blízkost a důvěru.
Děkuji za konzultace a podnětné myšlenky vedoucímu práce doc. PhDr. Martinu
Lečbychovi, PhD., Mgr. Tomáši Dominikovi za obětavou pomoc se statistickým
zpracováním dat a všem respondentům výzkumné části. Děkuji Dominice, Marcovi a jeho
tatínkovi Giuseppemu. Děkuji Bohu.
OBSAH
ÚVOD ...................................................................................................................................................................................5
TEORETICKÁ ČÁST ..........................................................................................................................................................6
1 VZTAHOVÁ VAZBA ................................................................................................................................................7
1.1 Raná vztahová vazba ..................................................................................................................................................7
1.2 Typy vazby ................................................................................................................................................................8
1.3 Vztahová vazba v dospělosti ....................................................................................................................................10
2 HRANIČNÍ ORGANIZACE OSOBNOSTI .............................................................................................................12
2.1 Hranice .....................................................................................................................................................................13
2.2 Poruchy osobnosti ...........................................................................................................................................14
2.3 Hraniční porucha osobnosti ......................................................................................................................................17
2.4 Hraniční organizace osobnosti .................................................................................................................................18
2.5 Terapie .....................................................................................................................................................................21
3 VZTAHOVÁ VAZBA A HRANIČNÍ OSOBNOSTI ...............................................................................................24
4 METODY MĚŘENÍ DIMENZÍ VZTAHOVÉ VAZBY A BORDERLINE FENOMÉNŮ ..........................................27
4.1 Rorschachova metoda ..............................................................................................................................................27
4.1.1 Projekce ................................................................................................................................................................27
4.1.2 Projektivní metody ................................................................................................................................................28
4.1.3 Charakteristika Rorschachovy metody ..................................................................................................................28
4.2 Škála borderline interpersonálních vztahů ...............................................................................................................31
4.3 Škála Experience in Close Relationships (ECR) ......................................................................................................34
4.4 Inventář Borderline Personality Inventory (BPI) .....................................................................................................36
EMPIRICKÁ ČÁST ...........................................................................................................................................................38
5 VÝZKUMNÝ PROBLÉM, CÍLE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY ...................................................................................39
5.1 Výzkumný problém..................................................................................................................................................39
5.2 Cíle výzkumu ...........................................................................................................................................................39
5.3 Výzkumné otázky ....................................................................................................................................................40
6 VÝZKUMNÝ DESIGN ............................................................................................................................................41
6.1 Organizace výzkumu ................................................................................................................................................41
6.2 Sběr dat ....................................................................................................................................................................41
6.3 Popis použitých metod a jejich administrace ...........................................................................................................42
6.3.1 Charakteristika a administrace Rorschachovy metody ..........................................................................................42
6.3.2 Charakteristika a administrace Škály borderline interpersonálních vztahů ...........................................................43
6.3.3 Charakteristika a administrace škály Experiences in Close Relationships (ECR) .................................................44
6.3.4 Charakteristika a administrace Borderline Personality Inventory (BPI) ................................................................44
6.4 Vyhodnocení získaných dat .....................................................................................................................................45
6.5 Etické aspekty výzkumu ..........................................................................................................................................45
7 SOUBOR ..................................................................................................................................................................46
7.1 Charakteristiky výzkumného souboru ......................................................................................................................46
8 ANALÝZA ZÍSKANÝCH DAT A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ .....................................................................48
8.1 Souhrnná deskriptivní statistika použitých metod ....................................................................................................48
8.2 Popis hlavních výsledků ...........................................................................................................................................49
8.2.1 Výzkumné otázky a jejich interpretace .................................................................................................................50
8.2.1.1 První výzkumná otázka a její zodpovězení ........................................................................................................50
8.2.1.2 Druhá výzkumná otázka a její zodpovězení .......................................................................................................57
8.2.1.3 Třetí výzkumná otázka a její zodpovězení .........................................................................................................62
8.2.2 Doplňková kvalitativní analýza k odpovědím ze Škály borderline interpersonálních vztahů ...............................64
8.3 Odpovědi na výzkumné otázky ................................................................................................................................68
9 DISKUZE .................................................................................................................................................................69
10 ZÁVĚRY..............................................................................................................................................................77
SOUHRN ............................................................................................................................................................................79
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY .......................................................................................................82
SEZNAM TABULEK ........................................................................................................................................................90
SEZNAM GRAFŮ .............................................................................................................................................................91
SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................................................................92
5
ÚVOD
Člověk jako vztahová bytost se od počátku svého života ocitá v existenciálním napětí
vazby a odloučení, blízkosti a odstupu, které se rytmicky opakují. Na jedné straně je
odkázán na mezilidské vztahy, v nichž nachází životně důležitou náklonnost, blízkost
a bezpečí, na straně druhé se vývoj jeho osobnosti uskutečňuje právě tehdy, když se
uvolňuje ze vztahů k primárním vazebním osobám; vymezuje se a získává tak samostatnost
a ve zdravé nezávislosti dokáže vztahy nově prožívat (Frielingsdorf, 2000). Ne vždy je ale
člověku umožněno tímto způsobem do mezilidských vztahů vstupovat a prožívat je. Ne
každý obdržel v životě možnost, aby se jeho vztahová vazba stala bezpečnou základnou, ze
které by mohl s důvěrou vstupovat do života.
V diplomové práci se tak budeme zabývat tím, jaké jsou souvislosti ne zcela bezpečné
a nedostatečně jisté vztahové vazby s výskytem hraničních fenoménů v osobnostní
dynamice člověka. V teoretické části přiblížíme hlavní poznatky v oblasti teorie vztahové
vazby a hraniční organizace osobnosti. Zároveň popíšeme metody, které následně
použijeme za účelem zkoumání daných konstruktů v empirické části práce. V ní se stane
předmětem našeho zájmu zkoumání dimenzí vztahové úzkostnosti a vztahové vyhýbavosti
škály Experiences in Close Relationships ve vztahu k přítomnosti hraničních fenoménů
Škály borderline interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě. Sledovat budeme
zároveň také vztah mezi výskytem hraničních fenoménů ve Škále borderline
interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Borderline Personality Inventory.
Cílem naší práce je tedy propojení relevantních teoretických poznatků s výzkumem
zaměřeným na praktické užití a možnosti použitých metod v oblasti vztahové vazby
a hraniční organizace osobnosti. Vzhledem k šíři stávajících poznatků k teorii vztahové
vazby a problematiky hraniční organizace osobnosti nebylo cílem poskytnutí uceleného
pohledu, ale snahou bylo, aby zaznělo především to, co považujeme ve vztahu ke
zkoumané problematice za relevantní.
I přes to, že jsme si vědomi limitů naší práce, doufáme, že budou výsledná zjištění na poli
použité metodiky přínosná nejen proto, že se práce řadí mezi první výzkumná šetření
hraničních fenoménů za užití Škály borderline interpersonálních vztahů na vzorku české
neklinické populace.
6
TEORETICKÁ ČÁST
7
1 VZTAHOVÁ VAZBA
Celý svůj život se učíme vázat a odloučit, připoutat se a odpoutat se, odcházet a vracet se,
opouštět a znovu nacházet. Odloučení je nutné k tomu, abychom vlastnili své já, které
neustále potvrzuje svou existenci a umožňuje nám vytvářet nové vazby, nové vztahy, aniž
by hrozilo, že se v něm ztratíme (Rufo, 2009).
Následující kapitola je věnována teorii vztahové vazby – zabývat se budeme ranou
vztahovou vazbou, odlišnými typy vazeb a vztahovou vazbou v dospělosti. V úvodu je
potřeba uvést terminologické vymezení, jelikož řada autorů překládá vztahovou vazbu
(attachment) odlišně – v literatuře se setkáváme s pojmy jako vztahová vazba, citová
vazba, teorie připoutání, přimknutí, přilnutí. Pro účely této práce používáme termín
vztahová vazba, nicméně v citacích z odborné literatury budeme užívat terminologii
uvedených autorů.
1.1 Raná vztahová vazba
Nejvíce prací o připoutání u dětí pochází od zakladatele teorie vztahové vazby –
psychoanalytika Johna Bowlbyho z 50. a 60. let 20. století. Jeho teorie integruje
psychoanalytický pohled, pojmy z etologie a kognitivní psychologie (Bowlby, 2010).
Bowlby popisuje vztahovou vazbu jako „neviditelné emocionální pouto, které velmi
specificky spojuje dva lidi navzdory prostoru a času. Kojenec přichází na svět a je
geneticky vybaven k tomu, aby hledal osobu, k níž si vytvoří bezpečnou vazbu a k níž se
přimkne, aby mu poskytla ochranu, péči a podporu. Během prvního roku života si tuto
specifickou emocionální vazbu vytváří k hlavní vazební osobnosti, k nejbližší osobě. Tento
emocionální vztah zajišťuje kojenci přežití a může být označen také jako bezpečný emoční
přístav“ (Brisch, 2012, 15).
Bowlby chápal citovou vazbu jako instinktivní, biologicky daný program, který člověku
slouží k zajištění bezpečí prostřednictvím vztahu s pečující osobou (Titl, 2014). Podíl
vrozených a dědičných faktorů na biologické determinaci vztahové vazby
a neurobiologický pohled na připoutání a jeho bližší popis poskytují například Grawe
(2007) a Hašto (2005). Brisch (2012) pohlíží na bezpečnou vazbu jako na základní
potřebu, která zásadním způsobem pozitivně ovlivňuje fyzický, emocionální, intelektuální
a sociální vývoj dítěte.
8
Hašto (2006) popisuje vztahovou vazbu jako silnou potřebu kontaktu s určitými osobami,
což je přetrvávající, do značné míry stabilní a na situaci nezávislý znak vazebného
chování. Trvalé vztahové vazby navazují děti jen k několika lidem, jako jsou matka, otec,
prarodiče, sourozenci, apod. Oproti tomu vazebné chování se může podle situace
zaměřovat k širšímu spektru osob. S připoutáním úzce souvisí emoce pojící se s láskou,
radostí, pocit bezpečí a uspokojení z blízkosti, úzkost ze separace, hněv z nedostupnosti,
smutek při ztrátě.
1.2 Typy vazby
Pokračovatelka teorie J. Bowlbyho M. Ainsworthová na základě rozsáhlého pozorování
dětí a jejich matek prostřednictvím experimentální situace, kdy byla matka nepřítomna
a po chvíli se vrátila zpět do místnosti, vyvinula kategorie pro hodnocení jistoty připoutání
u dětí od 12 do 18 měsíců věku. Jsou jimi (Hašto, 2005):
a) Typ jisté citové vazby
Vyznačuje se tím, že děti jsou v neznámé situaci v době nepřítomnosti matky
znepokojeny, jakmile se vrátí, okamžitě navazují kontakt.
b) Vyhýbavý typ nejisté vazby
Pro tento typ je charakteristické, že děti během nepřítomnosti matky znepokojeně
nepůsobí a ani po jejím návratu její blízkost nevyhledávají.
c) Ambivalentní typ nejisté vazby
Při tomto typu vazby jsou děti během matčiny nepřítomnosti úzkostné a ani po
jejím návratu se je nedaří lehce uklidnit, jejich chování vykazuje ambivalenci mezi
potřebou matčiny blízkosti a jejím odmítáním.
Na základě výzkumu utrpěných traumat během raného vývoje dětí M. Mainové
a J. Solomona byl později byl přidán čtvrtý typ vazby – Dezorganizovaný typ nejisté
vazby. Je pozorován v projevech dětí, které se během neobvyklé situace i po matčině
návratu do místnosti chovají výrazně dezorganizovaně, chaoticky, chvíli se k matce
vztahují, vzápětí se od ní odvracejí a také při pohybu „zamrzají“. Jejich chování značí
ambivalenci mezi úzkostností a vyhýbavostí (Mikulincer, Shaver, 2009). Lečbych (2013,
104) uvádí, že: „ Tyto typy tyto typy vztahové vazby byly později na základě faktorových
studií sebeposouzení těchto typů redukovány na dvě ortogonální dimenze – na vztahovou
úzkostnost (attachment anxiety), která je definována jako strach z odmítnutí, strach ze
separace, opuštění a na vztahovou vyhýbavost (attachment avoidance), jež je definována
9
jako nepohoda v intimních situacích a v situacích podněcujících k závislosti na druhém“.
Shaver, Mikulincer (2009) spojují vztahovou úzkostnost se silnou touhou po blízkosti a
ochraně, intenzivními obavami o partnerovu dostupnost a vlastní hodnotu v jeho očích.
V této souvislosti jsou proto užívány hyperaktivační strategie sloužící k vyhnutí se
vztahové nejistotě a úzkosti. Vztahovou vyhýbavost uvádějí naopak v souvislosti s
diskomfortem v blízkosti a závislosti na vztahových partnerech. Proto je v tomto vazebném
stylu preferována emocionální vzdálenost a vyhýbavost za užití deaktivujících strategií,
které slouží k vyhnutí se nejistotě a úzkosti, jež by ze vztahů plynuly.
Z poznatků Bowlbyho koncepce vnitřního pracovního modelu a uvedených čtyř typů rané
vztahové vazby vyšla následně Bartholomewová a vytvořila koncept dvoudimenzionálního
modelu, který rozlišuje čtyři typy vztahové vazby propojující charakteristické prvky typů
vazby v dětství a v dospělosti (Mikulincer, Shaver, 2009).
Jsou jimi následující (Bartholomew, Horowitz, 1991):
1) Jistý typ vztahové vazby (secure attachment)
Je charakterizován pozitivním modelem Self i pozitivním modelem ostatních.
Dospělí prostřednictvím tohoto typu vazby vnímají pozitivně sebe i druhé. Mají
zvnitřnělou hodnotu sebe sama a cítí důvěru a vzájemnou oddanost v blízkých
vztazích.
2) Nadměrně zaujatý (úzkostný) typ vazby (preoccupied attachment)
Pro tento typvazby je charakteristický negativní model Self pozitivní model
druhých. Dospělí se úzkostlivě snaží získat uznání a potvrzení od druhých, zároveň
od nich očekávají přijetí pouze v případě, kdy si to zaslouží. Charakteristická je tak
úzkostnost a závislost ve vztahu k druhým.
3) Bázlivě vyhýbavý typ vazby (fearful avoidant attachment)
Je charakterizován negativním Self a dalšími modely. Dospělí tohoto typu vazby
jsou stejně jako dospělí předchozího typu vysoce závislí na názoru druhých a na
přijetí. Nicméně kvůli svému negativnímu očekávání se vyhýbají blízkosti, aby se
tak vyvarovali bolesti ze ztráty nebo odmítnutí druhého. Jejich vztahy s druhými se
proto vyznačují dezorganizovaností a nepředvídatelností.
4) Distancovaně vyhýbavý typ vazby (dissmissing avoidant attachment)
Je charakterizován pozitivním modelem Self a negativním modelem druhých. I tito
dospělí se vyhýbají blízkosti kvůli negativním očekáváním, nicméně si zachovávají
10
vlastní sebeúctu obranným popřením hodnoty blízkých vztahů. Je pro ně
charakteristická distancovanost, odstup od intimních vztahů.
Bezpečná – jistá vazba představuje pro dítě psychickou obrannou zeď, za kterou se lze
ukrýt ve chvílích konfrontace s psychickým zatížením. Díky jisté vazbě jsou děti vůči
psychické zátěži odolnější, znají více možností zvládání stresu (Brisch, 2012). Bezpečná
vazba tak slouží jako protektivní faktor proti vzniku psychických a psychosomatických
onemocnění (Hašto, 2005). Oproti tomu nejistá vazba je pro psychický vývoj rizikem.
Riziko představuje slabá odolnost vůči zátěži i nejasné možnosti zvládání psychicky
zatěžujících situací (Brisch, 2012). Nejistá vztahová vazba je považována za největší dosud
známý rizikový faktor v etiologii psychických poruch (Grawe, 2007). Ruppert (2011)
uvádí, že děti s jistotou vazby se snáze mohou otvírat okolnímu světu, vědí, že matka je
přítomná a je tu pro ně ve chvílích tísně. Dítě za ní může kdykoliv přijít a načerpat
emocionální jistotu. Oproti tomu pro dítě s nejistou vazbou je otevření se okolnímu světu
podstatně těžší. Matka totiž není dost stabilní a spolehlivá, což vyvolává u dítěte stres,
a tak se nemůže naučit, jak upokojit pocity strachu, vzteku, smutku. Jestliže tedy není rodič
schopný adekvátně reagovat na touhu dítěte po vřelosti, ochraně, podpoře, bezpečí, jistotě
a především lásce, znamená to pro dítě obrovskou duševní tíseň a nouzi. Röhr (2011)
uvádí, že bezpodmínečná láska rodičů je hlubokou potřebou každého člověka,
nepostradatelnou pro zdravý vývoj. Ne každý rodič je ale schopný přijmout své dítě,
milovat jej a později jej i propustit tak, jak by potřebovalo. Z toho vyplývá, že i přes
biologický základ, z kterého teorie attachmentu vychází (Bowlby, 2010), záleží také ve
velké míře především na pečujících osobách, jakým způsobem se díky nim vazebné
chování vytvoří.
1.3 Vztahová vazba v dospělosti
Vztahová vazba utvořená mezi dítětem a primární pečující osobou přetrvává obvykle
i v dalších letech a ovlivňuje utváření vztahů s druhými (Bowlby, 2010). Zahrnuje určitý
způsob jednání, které ovlivňuje vzorce chování dotyčného plynoucí z typu vztahové vazby.
Díky tomu může člověk očekávat chování druhých, a tak plánovat i to, jak se zachová sám
(Hašto, 2005). Vztahová vazba vytvořená v dětství tak utváří základy pro interpersonální
vztahy v pozdějších letech (Praško, 2009). Ze způsobu péče primárních vztahových osob
se utváří tzv. vnitřní pracovní model attachmentu. Z něj se postupně vytváří mentální
reprezentace vztahové vazby, přetrvávající celý život (Brisch, 2011). Podle tohoto modelu
11
tak člověk anticipuje chování druhých, chová se určitým způsobem v emočně významných
sociálních vztazích a reguluje sám sebe (Titl, 2014). Mikulincer a Shaver (2009) hovoří
o aktivaci vnitřního modelu vztahové vazby v souvislosti s ohrožením. Jedinec nacházející
se v ohrožující situaci se na základě touhy po bezpečí snaží vyhledat vazebnou osobu. Je-li
dostupná, pocit ohrožení se snižuje, či zcela vymizí. Zároveň je také prohloubena důvěra
v druhé. Model vztahové vazby může být zároveň aktivován také na základě vnitřních
zdrojů ohrožení – myšlenkami, představami, sny. Díky schopnosti aktivace mentálních
reprezentací již ale není v dospělosti k uklidnění nutná fyzická blízkost druhého člověka.
Aktivace vztahové vazby probíhá v intrapsychické rovině (Mikulincer, Shaver, 2009).
Brisch (2012) uvádí v problematice vztahové vazby také zkušenosti rodičů s vlastními
vztahy a vazbami v souvislosti s jejich chováním vůči vlastním dětem a také v souvislosti
se vzorci vztahové vazby jejich dětí. Jedná se o tzv. transgenerační přenos. Rodiče, kteří
mají k vlastním rodičům bezpečnou vazbu, disponují dostatečnou citlivostí a přiměřeně
reagují na potřeby svých dětí, tím se vytváří bezpečná vazba rovněž u jejich dětí. Naopak
rodiče s nejistou odmítavou a nejistou ambivalentní vazbou se častěji setkali s negováním
jejich potřeby vazebného připoutání, cítili odmítavý postoj rodičů, což má za následek, že
sami nedokážou citlivě vnímat potřeby svého dítěte a reagují na ně spíš záporně.
V důsledku toho je pravděpodobné vytvoření nejisté ambivalentní a nejisté odmítavé vazby
i ze strany jejich dětí. Ve vazebném chování v dětství a v dospělosti tak nacházíme zjevnou
souvislost (Bowlby, 2010).
12
2 HRANIČNÍ ORGANIZACE OSOBNOSTI
V následujícím textu vymezíme pojem hranice, následně se budeme zabývat
problematikou osobnosti z pohledu hraniční poruchy osobnosti a hraniční organizace
osobnosti. V závěru kapitoly se zaměříme na širší terapeutické možnosti s problematikou
spojené.
V literatuře se setkáváme s dvojím pojetím problematiky hraničních osobností. První –
symptomatický přístup – nahlíží na hraniční problematiku osobnosti prostřednictvím
termínu hraniční porucha osobnosti (Praško, 2009). Druhý – strukturální přístup –
pracuje s termínem hraniční organizace osobnosti. (Kernberg, 1987). Důležité je uvést, že
i přes odlišnosti a určitou nepřehlednost na úrovni terminologie se jedná o pohledy, jejichž
některé prvky se v nazírání na hraniční problematiku prolínají. Pojetí hraniční organizace
osobnosti je nicméně širší a neznamená pouze hraniční poruchu osobnosti, ale zahrnuje
i další poruchy osobnosti jako schizoidní, paranoidní, antisociální, histriónskou
a narcistickou poruchu osobnosti (Clarkin et al. 2006). Mentzos (2012) k tomu uvádí, že
mezi hraniční poruchou osobnosti a ostatními poruchami osobnosti existuje nejen na
popisné úrovni kvalitativní rozdíl – u zařazení do hraniční organizace se jedná o labilní
stavy a struktury, ostatní poruchy osobnosti se vyznačují rigidní stabilitou. Důležité je také
nechápat poruchy osobnosti jako typy hraniční organizace osobnosti. Ta je totiž odlišná od
jiných poruch osobnosti (Sundbom, 1992). Jednak se u ostatních poruch osobnosti
nevyskytuje střídavé štěpení, které je pro hraniční poruchu charakteristické, jednak se
u hraničních poruch setkáme s nedostatkem integrace, kterou sice nacházíme i u mnoha
ostatních poruch osobnosti, ale v jiné podobě, než u poruch hraničních (Mentzos, 2012).
Mentzos (2005) uvádí v dnešní psychiatrii převahu jednostranně somatického a přísně
popisně orientovaného přístupu, ten se orientuje na vnější symptomy a jejich cílenou
redukci. Je úzce spojen s klasifikacemi jednotlivých duševních poruch podle jejich
vnějších projevů a chování daného jedince.
Oproti tomu strukturální přístup se zaměřuje na strukturu osobnosti konkrétního člověka.
Předpokládá, že osoby se shodnými vnějšími symptomy, nemusí mít stejnou osobnostní
strukturu, což se odráží v individuálním přístupu terapeutického působení (Lečbych,
2010a).
13
Brömmel (2008) uvádí, že pro psychoterapii je popis psychopatologie, včetně té
podprahově vyjádřené, která se dotazuje po struktuře osobnosti, po její dynamice, mnohem
užitečnější, než počítání symptomů v rámci symptomatického přístupu. Pouze na základě
dynamiky struktury osobnosti můžeme pochopit pacientovy problémy. S tím koresponduje
tvrzení Mentzose (2004), který uvádí, že popis diagnózy může sice posloužit prvotní
orientaci pro vnější vystižení klinického obrazu, mnohotvárnost, která se s problematikou
pojí, ale nemůže být komplexně zachycená bez jejího psychodynamického pozadí.
Symptomatický přístup k borderline problematice chápeme především jako reakci na
společenskou potřebnost z hlediska zařazení problematiky do diagnostického rámce –
hraniční poruchy osobnosti, zvolení vhodné farmakologie a cílené práce na redukování
symptomů. Přínosnost strukturálního přístupu k osobnosti člověka spatřujeme naopak
nejen v odstranění vnějších symptomů, ale především v trvalejším dopadu změny
terapeutického doprovázení, které se dotýká jedinečné struktury osobnosti daného člověka
bez limitů přinášených diagnostickým zařazením jedince do určité kategorie, ale naopak
v pochopení širšího kontextu jednotlivých osobnostních poruch a jejich dynamiky.
2.1 Hranice
Dle slovníkového pojetí znamená hranice limitující čáru. Jejím účelem je vymezení či
oddělení jednoho od druhého. Psychologické chápání hranice slouží k určení toho, co patří
já a co druhým. Spoluurčuje povahu našeho vztahu k druhým lidem a k objektům vnějšího
světa. Hranice potvrzují jedinečnost člověka a jeho individualitu tím, že jej odlišují od
člověka jiného. Hartmann (2015) hovoří o koncepci hranic v mysli – v podobě běžných
myšlenek, vzpomínek, pocitů, v kognitivně-psychologické terminologii na úrovni
percepčních, sémantických nebo paměťových procesů, v psychoanalytické terminologii na
úrovních id, ego, superego, v obranných mechanismech apod. Jsou to dle něj části, oblasti
nebo procesy, které se v jistém smyslu dají pokládat za vzájemně oddělené, a přesto
zároveň propojené. Tyto hranice mezi nimi nejsou absolutní, můžou být na jedné straně
relativně pevné, na druhé straně relativně tenké a propustné. Dále Hartmann (2015) uvádí,
že podle mnohých psychologů existuje množství rozličných aspektů hranic, jako jsou
percepční hranice, hranice týkající se myšlení a pocitů, hranice na různých úrovních
vědomí, hranice spánku a bdění, hranice spojené s pamětí, tělesné hranice, interpersonální
hranice, hranice související se sexuální identitou a dalšími formami identity, hranice
v rámci skupin či hranice v názorech a úsudku. Becker (2007) uvádí předpoklad
14
zakotvenosti ve vlastní integritě skrze zkušenost poznání vlastních hranic. Kopřiva (2013)
hovoří o hranicích jako o obraně před ohrožením vnitřního režimu jedince. Cloud
a Townseld (1998) nazírají na hranice jako na prostředek chránící vlastní duši. Jsou dle
jejich slov určeny k tomu, aby uvnitř udržovaly to, co je dobré a bránily vniknutí špatného.
V klinickém chápání byl pojem „borderline“ vytvořen v roce 1938 A. Sternem. Opíral se
o psychoanalytické porozumění rozvinuté S. Freudem, které stanovuje kontinuum mezi
neurotickými a psychotickými poruchami. (Woo, Keatinge, 1996). Termín „borderline“
znamená neostrou a fluktuující hraniční linii mezi těmito poruchami (Bohus, 2005). Nancy
McWilliams (2015) hovoří o pojmu „hraniční“ z podobného úhlu pohledu – jako o úrovni
psychického fungování, které značí stabilní nestabilitu na hranici mezi neurotickým
a psychotickým, pro kterou je typická nedostatečně integrovaná identita a spoléhání se na
primitivní obrany bez úplné ztráty kontaktu s realitou. Gabbard a Lester (1995) hovoří o
hranicích, které definují parametry terapeutického vztahu tak, aby bylo prostředí pro
pacienta i terapeuta bezpečné, zároveň ale i propustné a flexibilní. Praško (2009) oproti
tomu uvádí hranice v kontextu jejich narušení, které je typické pro hraniční poruchu
osobnosti ve chvíli obtížné kontroly potřeb a tužeb a náročného snášení jejich
neuspokojení, které se pojí zároveň s obtížnou kontrolu vlastních emocí a impulzů v
důsledku nesnesitelných pocitů nejistoty a napětí zažívaných v prostředí primární rodiny
daného jedince.
2.2 Poruchy osobnosti
Osobnost člověka přibližuje duševní život dotyčného. Popisuje jej v jeho jedinečnosti
a výlučnosti, kterými se odlišuje od ostatních lidí. Je složena z interpersonální
a intrapsychické části. Obě jsou navzájem propojené a nachází se ve společné interakci.
Interpersonální část vstupuje do interakce s druhými, intrapsychická utváří mysl, duši,
člověka samotného.
Praško (2006) definuje osobnost člověka jako souhrn jeho duševních a tělesných vlastností,
utvářejících se v průběhu vývoje a projevujících se v sociálních vztazích. Je tvořena
vrozenými temperamentovými dispozicemi a získanými charakterovými vlastnostmi. Ty
předurčují schopnost adaptování se v prostředí a specifický způsob chování a prožívání.
H. J. Eyesenck pojímá osobnost jako jednotný celek, který je tvořen charakterem,
temperamentem, intelektem a tělesnou konstitucí, což umožňuje jedinečné adaptování
člověka na prostředí (Hartl, Hartlová, 2000). Bowlby (2012) mluví o osobnosti v kontextu
15
důvěry v trvalou dostupnost a podporu vazebných osob, ty jsou základem růstu stabilní
a samostatné osobnosti.
Poruchy osobnosti nelze považovat za onemocnění. Zahrnují ale charakterové
a temperamentové rysy člověka, které se významně odchylují od rysů patrných u většiny
lidí.
Dle Praška (2009) jsou tyto rysy charakterizovány hluboce zakořeněnými
a přetrvávajícími vzorci chování, které se projevují ve stereotypně se opakujících
a rigidních reakcích na odlišné osobní a sociální situace (Praško, 2009). Tyto reakce bývají
často extrémně vystupňované a mají za následek potíže v sociální adaptaci. Naopak
Clarkin, Yeomans a Kernberg (2006), uvádějí, že hlavní charakteristikou psychologické
organizace pacientů s těžkými poruchami osobnosti je nedostatečná integrace
psychologických struktur. Fonagy a Target (2005) v souvislosti s poruchami osobnosti
hovoří o omezené schopnosti uchopení intrapsychického konfliktu v raném vývoji.
Predispozice ke vzniku poruch osobností je dána polygenně. Praško (2009) uvádí, že může
souviset jak s prenatálním obdobím vývoje dítěte, s porodními komplikacemi, tak
s prostředím, kde probíhal raný vývoj dítěte. Projevy poruchy osobnosti se zpravidla
poprvé objevují ve věku pozdního dětství nebo adolescence a přetrvávají prakticky celý
život. Zahrnují období kompenzace a dekompenzace stavu, ve stáří dochází ke zmírnění
některých rysů. Výskyt poruch osobnosti je v běžné populaci relativně častý, prevalence
je udávána mezi 6-9 % (Smolík, 2002), ale i vyšší mezi 10-15 % (Clarkin, 1998).
Rozdílnost v údajích prevalence je dána také tím, že lidé s poruchou osobnosti pouze zcela
výjimečně přicházejí k léčbě z osobnostního důvodu. Své osobnostní rysy považují za
přirozené. K léčbě se nicméně dostávají relativně často z důvodů náhlé krize, kvůli
depresivním stavům, úzkostným poruchám, poruchám přizpůsobení či poruchám příjmu
potravy. Vzhledem k tomu, že se jejich potíže projevují opakovaně bez změny rysů jejich
osobnosti, má léčba zaměřená právě na tuto změnu zásadní význam (Praško, 2009).
V rámci vymezení poruch osobnosti uvádíme dvojí klasifikaci dělení poruch osobnosti –
dle MKN-10 a DSM IV.
Podle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 představují poruchy osobnosti „hluboce
zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpověď na širokou škálu
osobních a sociálních situací. Reprezentují extrémní nebo významné odchylky od způsobů,
16
kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště vytváří vztahy
k druhým. Takové vzorce chování mají tendenci být stabilní a zahrnovat různé oblasti
chování a psychologického fungování. Jsou často, i když ne vždycky, sdruženy s různým
stupněm subjektivní tísně a narušení sociálního výkonu“ (MKN-10, 2014).
Do klasifikace poruch osobnosti dle MKN-10 se řadí následující: – paranoidní, schizoidní,
emočně nestabilní (s hraničním a impulzivním typem), histrionská, anankastická, anxiózní,
závislá a jiné specifické poruchy osobnosti, zahrnující excentrickou, nezdrženlivou,
nezralou, narcistickou, pasivně-agresivní a psychoneurotickou poruchu osobnosti. Dále
sem spadají smíšené a jiné poruchy a přetrvávající změny osobnosti, které nelze přisoudit
poškození nebo nemoci mozku (MKN-10, 2014).
Podle Klasifikace duševních poruch a poruch osobnosti DSM-IV zahrnuje porucha
osobnosti „přetrvávající vzorec prožívání a chování, který se významně odlišuje od
očekávání v kultuře, ve které jedinec žije, je rozsáhlý a nepružný, má počátek v adolescenci
nebo raném dětství, je stabilní v průběhu času a způsobuje utrpení nebo poškození“
(Praško, 2009, 16).
Do klasifikace poruch osobnosti dle DSM-IV patří následující: paranoidní, schizoidní,
schizotypní, antisociální, hraniční, histrionská, narcistická, vyhýbavá, závislá
a obsedantně-kompulzivní a jiná specifikovaná porucha osobnosti (Praško, 2009).
I přes opírání se o platné diagnózy a jasná diagnostická kritéria obou klasifikací, jak uvádí
Praško (2009), je ale potřeba uvést také podstatné otázky pojící se s problémy klasifikace
poruch osobnosti. Frances a Widiger (1986, in Balon et al., 2002) uvádí, že jimi jsou
následující:
- Otázka toho, kde se nachází hranice normality a patologie, odlišení je jen na úrovni
kvantitativního přístupu, kvalitativní k určení kontinua mezi normou a patologií
chybí.
- Otázka nejasného vymezení patologického stavu ve smyslu poruchy osobnosti či
závažného duševního onemocnění, které spolu mohou koexistovat.
- Otázka vymezení projevů poruch osobnosti a totožných projevů nepatologické
sobnosti, které se projeví jen v určité situaci, např. důsledkem závažného stresu.
- Otázka nejasné hranice a určení jednotlivých poruch osobnosti.
17
- Otázka toho, které poruchy se mezi poruchy osobnosti řadí a kolik poruch
osobností tedy je.
- Otázka odlišné úrovně definování poruch osobnosti.
- Otázka generalizace jednotlivých kritérií poruch osobnosti vztažená na pohlaví,
kulturu, rasu.
- Otázka ego syntonního a ego dystonního přístupu k poruchám osobnosti.
- Otázka validity diagnóz poruch osobnosti, jelikož jsou obvyklá diagnostická
kritéria validity aplikovatelná obtížně.
Tyto zjevné potíže na poli kategoriální klasifikace a diagnostiky poruch osobnosti
poukazují na otázky, o kterých je potřeba v případě výzkumu problematiky poruch
osobností uvažovat, a zároveň na ně hledat odpovědi.
2.3 Hraniční porucha osobnosti
Hraniční porucha osobnosti je v 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí řazena pod
Hraniční typ emočně nestabilní poruchy osobnosti. V americkém diagnostickém manuálu
DSM-IV je hraniční porucha osobnosti uváděná samostatně.
Hraniční porucha osobnosti je velmi častou poruchou v běžné populaci, prevalence je
uváděna kolem 2-3 %. Častější je u žen, klinické vzorky ukazují převahu žen v poměru 3:1
(Praško, Pěč, 2014). Studie v populaci vyjadřují diferenciaci nižší – v poměru 60 % žen
a 40 % mužů (Torgersen, 2001).
Etiologie hraniční poruchy je dle Praška (2009) neznámá. Je zvažován podíl organicity,
dále faktory odmítání, zneužívání a týrání dítěte v dětství, nestabilita konceptu vlastního
Self
i narušení kognitivních procesů a vliv dysfunkce serotonergního systému. Pravděpodobná
je také interakce mezi jednotlivými výše zmíněnými faktory.
V rámci klinické symptomatiky uvádí Bohus (2005) pět problémových oblastí u pacientů
s diagnózou hraniční poruchy osobnosti, jsou jimi: oblast regulace afektů – zahrnující jak
časté emoční zaplavení, tak emoční tupost; dále oblast obrazu o sobě sama – která
zahrnuje nejistotu týkající se vlastní identity a integrity, oblast psychosociální integrace –
pojící se s pocity „být jiný než všichni ostatní“ a problémy regulace blízkosti a odstupu,
oblast schopnosti kognitivního fungování – zahrnující disociační a nezřídka i
18
pseudopsychotickou symptomatiku a oblast chování – s častým výskytem
sebepoškozování, vysoce rizikového chování, s poruchami příjmu potravy.
Pro diagnostikování hraniční poruchy osobnosti se v posledních letech rozvíjí množství
metod. Používají se sebeposuzující nástroje zahrnující dotazníky a strukturované
a polostrukturované rozhovory, pozorování, projektivní metody. K mezinárodnímu
vědeckému standardu se v současnosti řadí Diagnostické interview DIB-R (Zanarini et al.,
1989) a Mezinárodní strukturovaný rozhovor pro poruchy osobnosti IPDE (Lorangel et al.,
1994). Pro zjištění stupně závažnosti klinického obrazu a zhodnocení případného
terapeutického průběhu je určen borderline symptom list BSL (Bohus et al., 2001).
Celkovou osobnostní organizaci jedince dle Kernbergova psychodynamického konceptu
mapuje Strukturovaný rozhovor pro uspořádání osobnosti STIPO (Clarkin et al., 2007).
Stěžejní význam pro diagnostiku má také Rorschachova metoda, která umožňuje
identifikovat obranné mechanismy, úroveň objektních reprezentací a jejich projekci do
interpersonálních vztahů, tendence k rozvolňování hranic a stupeň jejich narušení, úroveň
ego funkcí, kvalitu testování reality a kognitivní dysfunkce (Lerner, 1991, in Křivková,
2002). Pro potřebu diagnostiky těchto oblastí slouží specifické škály jako například Škála
vzájemné autonomie, Škála borderline interpersonálních vztahů, Škála koncepce objektu
(Lečbych, 2013). Pomocí ROR je možné odlišení nejen hraniční poruchy osobnosti od
schizofrenie, ale i popis jemnějších rozdílů – mezi hraniční poruchou osobnosti na jedné
straně a narcistickou a schizotypní poruchou na straně druhé (Lerner, 1991, in Křivková,
2002). Jako významný nástroj k diagnostikování hraničních pacientů uvádějí
Rorschachovu metodu také Burla et al. (1997).
Pacienti s diagnostikovanou hraniční poruchou osobnosti nicméně netvoří homogenní
skupinu. Pacienti se potýkají s predominantními problémy v kontrole impulsů, v regulaci
afektů či s predominantní difúzní identitou. Difúze identity je důležitým kritériem pro
odlišení hraniční patologie od patologie neurotické, testování reality je hlavním znakem při
odlišování hraniční patologie od psychotického onemocnění (Brömmel, 2008). Častá je
také komorbidita s dalšími onemocněními (Bohus, 2005).
2.4 Hraniční organizace osobnosti
V roce 1967 Otto F. Kernberg poprvé uvedl koncept hraniční - borderline organizace
osobnosti (Kernberg, 1967), který opustil dosavadní psychiatrické kategorie jako syndrom,
stav, onemocnění, a zformoval pojem organizace, který je tvořen strukturovanými a k sobě
19
navzájem se vztahujícími psychickými procesy (Bohus, 2005). Byla tak poprvé popsána
psychopatologie, o které Kernberg (1970) hovoří v souvislosti s tzv. charakterovou
patologií, a která se stala společným podkladem fenomenologicky odlišných poruch
osobnosti. Jedná se zejména o množství tzv. primitivních obranných mechanismů
soustředěných kolem štěpění – popření, primitivní idealizace a znehodnocení, projektivní
identifikace a všemocného ovládání. V kombinaci s difúzí identity, tedy nedostatkem
pevného a koherentního obrazu sebe sama a významných blízkých osob a při zachovaném
testování reality, se jedná o hraniční organizaci osobnosti. Vzhledem k míře integrace
osobnosti se odlišuje vysoká nebo nízká úroveň hraniční organizace (Clarkin, Yeomans,
Kernberg, 1999, 2001, in Brömmel, 2008). Rozmanitost těchto úrovní zahrnuje rozmezí
závažnosti sahající od hranice s neurózami až k pomezí s psychózami. Tato hranice ale
není jasně vymezená, a proto nelze hraniční organizaci osobnosti považovat za přechodný
stav, který by mezi neurózami a psychózami kolísal (Kernberg, 1987).
Kernbergův koncept vychází z psychoanalytické tradice – z teorie objektních vztahů,
z integrování jednotlivých modelů především Edith Jacobsonové, Melanie Kleinové
a Margaret Mahlerové (Bohus, 2005).
Teorie objektních vztahů vychází z vnitřních objektních vztahů, které jsou stavebními
kameny psychologických struktur a slouží k organizaci motivace a chování člověka
(Clarkin et al., 2006). Základem teorie jsou rané repetitivní zkušenosti se vztahy, které jsou
buď dobré a uspokojující, nebo špatné a frustrující. Časem, v závislosti na dobrém vztahu
s pečující osobou, je dítě schopné integrovat tyto protichůdné zkušenosti a vytvořit jak
koherentní
i ambivalentní obraz sebe sama, tak blízkých – každý, tedy druhý (i já) je dobrý, i když ne
perfektní, a mohu ho (i sebe) mít rád. Takovýto jedinec je schopen vazby, uznává potřebu
vztahování se k druhým a umí zacházet s pocitem závislosti. Jedná se o tzv. objektní
stálost (Titl, 2014). V hraniční organizaci tato integrace není možná. Původní zcela dobrá
i zcela špatná zkušenost jsou odděleny štěpením, zůstávají tak částí reprezentace sebe sama
a zároveň i části reprezentace objektní (Brömmel 2008). Vztahy k objektům se tak utvářejí
pod vlivem difuzních, zahlcujících emočních stavů, které signalizují aktivaci perzekučních
vztahů mezi Self a objektem (Fonagy, Target 2005). Teorie objektních vztahů se tedy
zabývá vazbami, které si dítě vytváří k lidem během svého vývoje, stupněm připoutanosti
a zapojování do vztahů k nim (Praško, 2009).
20
Teorie Edith Jacobsonové předkládá pohled na pudové pohnutky, které vycházejí
z biologické předurčenosti, ale zároveň své charakteristické znaky získávají v kontextu
raných vztahů. Zkušenost z nich je zaznamenávána z hlediska toho, jak ji pociťuje dítě.
Pokud ve zkušenosti převládá spokojenost, stává se pevnou motivační sílou v životě dítěte,
jsou-li zkušenosti raných vztahů z velké části frustrující, vytvoří intenzivní agresivní pud,
který deformuje normální vývojový proces. Dětské zkušenosti jsou zároveň zvnitřňovány
a mají také vliv na formování superega (Mitchell, Black, 1999). Teorie tak přispívá nejen
k objasnění hraniční patologie internalizovaných objektních vztahů, ale také k pochopení
vztahu dané patologie k proměnlivosti utváření ega a superega (Kernberg, 1987).
Teorie Melanie Kleinové pracuje s pojmy paranoidně schizoidní a depresivní pozice ve
vývoji osobnosti. První, paranoidně schizoidní, pozice odpovídá vztahování se dítěte
k objektu v prvních čtyřech měsících života, v tomto období jsou v dítěti přítomny silné
agresivní a zároveň libidinózní pudy, které vedou k „rozštěpení“ objektu – matky, na
dobrou a špatnou část. Tyto procesy štěpení a projekce se později objevují v dynamice
psychických poruch, včetně hraniční poruchy osobnosti. V období jednoho roku života
dítěte je tato pozice dle Kleinové překonána a nastává pozice depresivní, která již objekt
neštěpí, ale přistupuje k němu tak, že je možno jej nenávidět, nebo milovat a také ztratit.
Aktivizace této pozice se děje v životě i později, kdykoliv při prožitku smutku a deprese z
reálné či obávané ztráty blízké osoby (Praško, 2009).
Teorie Margaret Mahlerové přináší koncept procesu separace – individuace během
nejranějších fází vývoje dítěte, jež má za následek postupný vznik oddělené psychické
struktury Self. Proces rozlišuje tři fáze raného vývoje. Jsou jimi fáze autistická, fáze
symbiotického splynutí a fáze separačně-individuačního procesu, která zahrnuje čtyři
subfáze – diferenciaci, praktikování, znovusbližování a subfázi ustálení individuality
a počátků emocionální objektní stálosti (Mahler et al., 2006). Jedná se při nich o složitou
a dynamickou interakci fyzického a kognitivního dozrávání dítěte a zároveň jeho
psychického vývoje za přítomnosti matky, která zastává klíčovou roli přiformování jeho
vyvíjející se identity (Mitchell, Black, 1999). Pro hraniční osobnosti je stěžejní subfáze
znovusbližování. Její pozůstatky se projevují touhou po splynutí s matkou a zároveň
hrůzou z tohoto splynutí (Fonagy, Target 2005).
Kernberg (1987) výše uvedené modely integruje. Vychází z předpokladu primárního
nediferencovaného vývojového stádia raného dětství, v kterém nejsou oddělené
21
reprezentace Self a objektu. Oddělené jsou od sebe polarizované formy „dobrého“
a „zlého“, což podněcuje přítomnost silných agresivních impulzů (Kernberg, 1992). Proces
tohoto štěpení představuje mezistádium. Dalším vývojem je tato polarizace postupně
překonána, dobré a zlé integrováno v celek, čímž je dosaženo zralé ego-identity. Pokud
nastanou během této diferenciace potíže, nastává specifické fixování a případně regrese na
úroveň hraniční struktury. Chybí v ní pocit jistoty vůči vlastnímu já i vůči existujícím
vnějším objektům, což má za následek potíže v interakční oblasti s druhými
i autodestruktivní chování (Bohus, 2005).
Psychodynamický diagnostický manuál PDM (2006) uvádí v souvislosti s hraniční
osobnostní organizací zjevné tendence k potížím ve vztazích, nízkou kapacitu emoční
intimity, problémy v práci, období vyznačující se depresivními a úzkostnými stavy, jejich
náchylnost k zneužívání návykových látek a k dalšímu závislostnímu chování. Časté je
také sebepoškozování bezohledným chováním, zahrnující automutilaci, sexuální riskování,
nabývání nadměrných dluhů a další sebedestruktivní aktivity. Kernberg (1987) nicméně
doplňuje, že i přes zjevnou podobnost příznaků s příznaky neuróz a poruch osobnosti nelze
bez důkladného diagnostického vyšetření osobnostní organizace zvolit adekvátní léčbu.
2.5 Terapie
Terapie znamená službu, léčení, ošetřování, uzdravení. Podstatou terapie je pečovat
o člověka tak, aby se to, co je v něm zraněné, zacelovalo, hojilo. Uzdravení není jen
žádoucí, ale i možné, ne však ve smyslu úplné dokonalosti, absolutního zdraví. Terapie je
spíše putování na cestě směřující k zvyšování kvality a důstojnosti lidského života
(Karkošková, 2014).
Psychoterapie je pro hraniční poruchu osobnosti základní a kauzální léčbou. Rozdílné
pohledy na etologii a odlišné terapeutické tradice vedou k různým druhům léčby. I přes
různorodost teoretického jazyka a etologických předpokladů jsou ale patrné i shodné
názory v pohledu na obecné zásady léčby.
Nejvíce je v terapii hraničních osobností uplatňován psychodynamický a kognitivně
behaviorální přístup. K psychodynamickým přístupům aplikovaným v léčbě hraniční
poruchy osobnosti se řadí Mentalization based treatment (MTB), která přináší pozitivní
výsledky v rychlejším ústupu intenzity symptomů, sebevražednosti a snížení počtu a délky
hospitalizací s retencí efektu 5 let po ukončení léčby a také Transference focused
psychotherapy (TFP), která má za následek zlepšení psychosociálních funkcí, osobnostní
22
organizace, suicidality a přerušení léčby. Kognitivně behaviorální přístupy zahrnují
Dialektickou behaviorální terapii (DBT), jež napomáhá snížení suicidality,
sebepoškozujícího jednání, zlosti a zlepšení symptomatických projevů. Dále Schema
Focused Therapy (SFT), která má za následek zlepšení symptomatiky a kvality života
a Systém Training for Emotional Predictability and Problem Solving (STEPPS), který
ovlivňuje snížení impulzivity, negativní afektivity a zlepšuje globální funkce (Praško, Pěč,
2014).
Nově se v rámci léčby ověřují také psychoterapeutické postupy jako dynamická
dekonstruktivní psychoterapie (DDP), trénink emoční inteligence (EI), kognitivně
analytická terapie (CAT), rodinné intervence, terapeutické komunity aj. (Praško, Pěč,
2014).
McWilliams (2015) a Brömmel (2008) uvádějí typické problémy terapie, se kterými se
terapeuti při práci s hraničními jedinci setkávají. Prvním je samotné uvědomění si hraniční
struktury osobnosti daného klienta. Jelikož jsou hraniční jedinci schopni dobrého kontaktu
s realitou a mohou vystupovat způsobem, který vybízí terapeuta k empatii, jejich
osobnostní struktura se neprojeví dřív než ve stavu regrese. Dalšími jsou specifické
problémy s motivací, přání změnit a zlepšit svůj život, přijmout za něj zodpovědnost,
zvládnout zatěžující, nebezpečné symptomy a (sebe)destruktivní vzorce chování. Toto vše
jedinec v terapii s rychlostí štěpí a projikuje do terapeuta, který si problémy dotyčného dělá
starosti, zatímco dotyčný obvykle starosti nepociťuje. Tyto problémy, jež se odráží na
úrovni přenosových a protipřenosových reakcí, a vyjadřují psychopatologii daného
jedince, vedou ve svých důsledcích také často k přerušení terapie (Clarkin et al., 2001).
Důležitou proměnnou v léčbě hraničních pacientů je také terapeutova osobnost. Jelikož
hraniční pacienti své terapeuty testují stále novými způsoby, je obtížné oddělit vliv
terapeutovy osobnostní charakteristiky od protipřenosových faktorů působících v terapii a
také od použitých terapeutických technik (Kernberg, 1987). Z těchto důvodů je proto na
počátku terapie stěžejní stanovit její rámec a dosáhnout s pacientem dohody o tom, co jsou
potíže, které se budou v terapii řešit, co je cílem léčby a jakými prostředky jej bude
dosaženo, co terapeut od klienta požaduje a co nabízí. Jsou to tzv. explicitní hranice,
o které se bude moci terapeut v budoucnosti v rámci terapie opřít (Praško, Pěč, 2014). Bez
těchto jasných hranic by pacienti své chování vystupňovali natolik, dokud by nenašli meze,
které nebyly vyřčené.
23
Důležité je tedy v terapii především zabezpečení hranic, dále je uváděna důležitost
schopnosti terapeuta snášet silné emoce, pojmenovávat protikladné pocitové stavy,
interpretovat pacientovy primitivní obrany, schopnost provádět interpretaci během
klidového stavu pacienta, využít informací z protipřenosu, podporovat rozvoj individuality
pacienta, zamezit jeho regresi a v neposlední řadě i poskytnout zpětnou vazbu a pomoc při
řešení dilemat „buď“ „anebo“ získaných z podnětů od samotného pacienta (McWilliams,
2015). Kalsched (2011) doplňuje, že terapie hraničních poruch osobnosti spočívá
v identifikaci rozštěpených vnitřních aktérů, tak jak se objevují v projekci či identifikaci,
v pojmenování jich samých a i s nimi spojených emocí. Je tedy potřeba pacientovi pomoci
tolerovat úzkost při uchovávání rozporuplných dobrých a špatných obrazů vlastního já
nebo objektu. Cílem tohoto procesu je zvýšení tolerance k ambivalenci. Postupně je
pacient schopen vnímat sebe i terapeuta jako složitější lidskou bytost a tím vzniká nová
dimenze ve vnímání hloubky vlastního já a druhých lidí, která signalizuje přeměnu
částečných objektních vztahů na celkové.
Lečbych (2010b) podává shrnutí, že stanovený terapeutický rámec, konfrontace
s obrannými mechanismy daného člověka a emocionální podpora ze strany terapeuta jsou
stěžejní pro terapeutický proces, v kterém si daný člověk může postupně zvědomit
odštěpené části sebe sama, což vede k postupné úzdravě.
Clarkin et al. (2006) uvádějí také důležitost cílů léčby hraniční problematiky, které
spočívají v postupných krocích pacienta, díky kterým postupně přechází z abnormálního
fungování osobnosti k normálnímu. Prvním je integrovaný koncept Self, který se
uskutečňuje v pojetí identity. Zahrnuje realistické hodnocení druhých, ohleduplnost k nim
a empatii při současném zachování vlastní autonomie, dále sebevědomí, radost a schopnost
těšit se ze vztahů s druhými a z vlastní práce. Druhým je přítomnost širokého spektra
emočních zkušeností, které dotyčný dokáže prožít bez ztráty kontroly nad vlastní
impulzivitou. Třetím je přítomnost jednotného systému internalizovaných hodnot, který
i přes vývojové kořeny v rodičovských hodnotách, na ně není pevně vázán, ale je stabilní,
individuální, a nezávislý na vnějších vztazích s druhými. Zahrnuje smysl pro osobní
odpovědnost, realistickou sebekritiku a rozhodování, které je flexibilní a vyplývá ze
společenských norem, hodnot a ideálů. V souvislosti s třetím cílem hovoří Fonagy a Target
(2005) také o mentalizaci, tj. schopnosti pochopit interpersonální chování z hlediska
duševních stavů, která je získávána v kontextu raných vztahů přimknutí.
24
3 VZTAHOVÁ VAZBA A HRANIČNÍ OSOBNOSTI
V této kapitole přiblížíme vztahovou vazbu z pohledu jejího narušení, z pohledu, který je
spojován s hraničními osobnostmi.
Brisch (2011) uvádí, že mnohé údaje z výzkumů dokládají, že raná narušení vazby mezi
rodiči a dítětem jsou příčinou nejrůznějších dalekosáhlých psychických poškození. Kulísek
(2000) hovoří o vlivu raného citového přilnutí na pozdější vývoj osobnosti a její poruchy.
Ruppert (2011) toto doplňuje tvrzením, že narušení vztahové vazby přerůstá v psychické
poruchy proto, že jsme existenciálně odkázáni na mezilidské vztahy.
Poruchy vazby vznikají, setkají-li se děti během raného vývoje s různými formami násilí ze
strany blízké osoby. Patří sem emocionální a fyzické zanedbávání, zraňování slovy,
fyzické a sexuální násilí, ale i zkušenost násilného chování mezi dvěma dítěti blízkými
osobami. Poruchy vazby mohou zároveň vyvolat i častá odloučení od vztahové osoby,
přerušení vztahu bez možného a dostatečného času pro rozloučení (Brisch, 2012). Dojde-li
k selhání při utváření bezpečného připoutání v raném věku, je patrná souvislost
s neschopností vytvářet blízké osobní vztahy v dospělosti tak, aby byly stabilní (Praško,
2009). Röhr (2012) uvádí, že jedinou stabilitou pacientů s hraniční poruchou je právě
nestabilita ve vztazích. I když po stabilním vztahu touží, nejsou schopni udržovat jeho
kontinuitu. Buď druhého milují, nebo nenávidí. Mnohé teoretické poznatky i studie
zabývající se problematikou hraniční osobnosti (Blatt, 1997, Fonagy et al., 2000,
Gunderson, 1996) uvádějí, že základní aspekty charakterizující hraniční poruchu osobnosti,
jako jsou právě nestabilní, intenzivní mezilidské vztahy, dále pocity prázdnoty, výbuchy
vzteku, chronický strach z opuštění a nesnášenlivost samoty, vyplývají ze vztahové vazby
dotyčného. Cloud a Townseld (1998) uvádějí, že se nejdůležitější konflikty, mající za
následek hraniční organizaci, odehrávají v prvních několika letech života. Röhr (2011)
v problematice vztahové vazby u hraničních poruch osobnosti klade důraz na prvotní
důvěru. Ta vzniká, dokážou-li rodiče poskytnout dítěti jistotu, že je žádoucí a že je
v bezpečí. Nedokážou-li tuto jistotu zprostředkovat, vzniká v dítěti určitá forma závislosti.
Bowlby (2012) uvádí, že důvěra v dostupnost a ochotu vazebných osob, nebo naopak
jejich absence se vytváří během raného vývoje, a jakmile se vývoj naplní, přetrvává
v poměrně nezměněné podobě celý život. Lidé, kteří tuto prvotní důvěru nemají, po celý
život hledají ve svém nitru pevné místo, které ale nenacházejí. Absence prvotní důvěry má
25
také za následek časté propadání vnitřnímu chaosu, u jedince se v souvislosti
s nedostatečnou symbiózou mezi matkou a kojencem může vyvinout hraniční porucha
osobnosti (Röhr, 2011). Frielingsdorf (2000) pohlíží na symbiózu tak, že jestliže se
symbiotický vztah k matce neuvolní a oddělování není dovoleno, je ohrožena seberealizace
daného člověka. V dospělém věku se u něj tak opakuje vzor vztahu a strategie přežití
v zápasu mezi přizpůsobením a odporem, který neumožňuje autonomně žít a převzít
odpovědnost za vlastní život.
V Psychodynamickém diagnostickém manuálu PDM (2006) jsou uvedeny problémy, které
vyplývají z vazebného připoutání a zahrnují širokou škálu obtíží. Někteří z kojenců
a malých dětí nejsou schopni zapojit se do jakéhokoli druhu intimity, nevyhledávají
komfortní prostředí ani na něj nereagují, působí úzkostně, sklíčeně, uzavřeně do sebe sama,
jiné osobnosti jsou difúzně agresivní, neosobní a nestálé ve vztazích. Extrémní narušení
raného utváření vazebného připoutání bývá později spojeno také s problémy v kognitivní
a sociální oblasti. Nejzávažnější projevy jsou pozorovány u dětí vyrůstajících v dětských
domovech a u těch, jež zažily rozsáhlé zanedbávání či zneužívání ve vlastní rodině.
Bowlby (2010) tvrdí, že člověk je naprogramován chovat se adaptivně a utvářet si vazbu
k pečující osobě, aby přežil. Bez rodičů totiž dítě nemůže přežít, takže i nejhorší rodič se
stává osobou, k níž si dítě vytváří vztahovou vazbu. Z těchto důvodů si dítě vytváří vazbu
i s osobami, které je týrají nebo zneužívají (Titl, 2014). Bowlbyho teorie a výzkumy tak
ovlivnily klinické myšlení a výzkumu nejen zdravých jedinců, ale i klinickou populaci,
zahrnující pacienty s hraniční poruchou osobnosti (Clarkin et al., 2006).
K dispozici je řada studií zabývající se vztahovou vazbou u jedinců s hraniční organizací.
Zanarini et al. (1997) prezentují studii, která dokládá vliv patologických zkušeností
z dětství na rozvoj hraniční poruchy osobnosti. Rané traumatické zkušenosti vazebného
připoutání u hraničních poruch osobnosti uvádí také Kindl et al. (2015). Patrick et al.
(1994) ve své studii uvádějí, že ve srovnání s pacienty s dystimií je u hraničních pacientů
větší pravděpodobnost vyhýbavé a úzkostné vazby a nezpracovaného traumatu, i když obě
skupiny spojuje podobná traumatická zkušenost. Stalker a Davies (1995) zjistili, že na
vzorku žen s historií sexuálního zneužívání v dětství, měly ty, u kterých byla také
diagnostikována hraniční diagnóza, vyhýbavý a úzkostný typ nejisté vztahové vazby
a zároveň nezpracovanou traumatickou zkušenost. Také Fonagy (2000) uvádí ve své studii
zabývající se mentalizací nejistou vztahovou vazbu ve spojitosti s hraničními jedinci. Ve
studii Gundersona (1996), zabývající se intolerancí samoty u hraničních pacientů, je tato
26
intolerance uváděná v souvislosti s nejistou vztahovou vazbou. V dalším výzkumu
zaměřeném na attachment a psychopatii u hospitalizovaných adolescentů měla většina
osob diagnostikovanou hraniční poruchu osobnosti, úzkostný a vyhýbavý typ vztahové
vazby (Rosenstein, Horowitz, 1996). Další výzkum týkající se vztahové vazby, který byl
provedený na rozsáhlém vzorku nepsychotických hospitalizovaných pacientů, prezentoval
zjištění častého výskytu úzkostného a vyhýbavého typu vztahové vazby u pacientů
s hraniční poruchou osobnosti (Fonagy et al., 1996). Blatt a Levy (2003) uvádějí hraniční
strukturu osobnosti jako důsledek traumatu zejména v oblasti citové vazby. Potter (2011)
uvádí attachment ve zprostředkující roli mezi traumatem a jeho pozdějšími dopady
v podobě posttraumatické stresové poruchy a hraniční poruchy osobnosti. Četné jsou také
výzkumné studie na poli neurobilologického chápání zkoumané problematiky. Jmenovitě
například studie Anny Buchheimové a jejích spolupracovníků, které se zabývají nejistým
vztahovým připoutáním u hraničních poruch osobnosti v souvislosti s neurobiologickými
implikacemi zkoumaného. Uvedené studie poukazují také na spojitost s ranou
traumatickou zkušeností (Buchheim et al., 2016, 2008; Jobst et al., 2016; Juen et al., 2013).
Z uvedených studií vyplývá, že vztahová vazba jedinců s hraniční poruchou osobnosti je
úzkostná nebo vyhýbavá a souvisí často také s prožitou traumatickou zkušeností
dotyčných. Mentzos (2012) nicméně uvádí, že i když vztah hraniční poruchy a rané
traumatizace nemůžeme popřít, není možné význam traumatu jako takového absolutizovat,
jelikož existují traumatizovaní lidé, u kterých se hraniční ani jiná duševní porucha
nevyvinula. V tomto kontextu je proto potřeba zvážit i další nepříznivé okolnosti, které
ke vzniku hraniční poruchy vedly, nebo naopak, příznivé podmínky, které rozvoji hraniční
poruchy navzdory traumatizaci zabránily. Nancy Mc Williamsová (2015) nicméně
doplňuje, že současné studie zabývající se hraniční problematikou, vycházejí převážně
z empirických zjištění právě v oblasti vývoje malých dětí, citové vazby a traumatu a mají
za následek postupnou změnu chápání hraniční problematiky. I přes odlišné přístupy
ke zkoumání problematiky tak dochází ke shodě na klinických projevech problémů
v hraničním rozmezí, což má za následek snažší určení diagnózy hraniční úrovně povahové
struktury jedince.
27
4 METODY MĚŘENÍ DIMENZÍ VZTAHOVÉ
VAZBY A BORDERLINE FENOMÉNŮ
V této kapitole navazujeme na předchozí ukotvení teorie vztahové vazby a hraniční
organizace osobnosti a rozšiřujeme jej z pohledu posuzování vztahových dimenzí
a hraničních fenoménů daného člověka užitím specifických metod, jejichž výsledky
budeme později analyzovat v empirické části práce. Konkrétně popíšeme Rorschachovu
metodu, Škálu borderline interpersonálních vztahů, škálu Experience in Close
Relationships ECR a inventář Borderline Personality Inventory BPI.
4.1 Rorschachova metoda
Rorschachova metoda, jejímž autorem je švýcarský psychiatr a psychoanalytik Hermann
Rorschach, patří k nejpoužívanějším psychodiagnostickým projektivním metodám
(Svoboda, 2013). Jelikož je výchozí metodou pro aplikování Škály hraničních
interpersonálních vztahů, která je stěžejní pro praktickou část diplomové práce, přiblížíme
její podstatu spočívající v mechanismu projekce, projektivní metody, k nimž se řadí a její
celkovou charakteristiku v následujících řádcích.
4.1.1 Projekce
Rorschachova metoda je utvořena na základě projekce. Projekcí je míněn obranný
mechanismus ega, spočívající v přičítání vlastních přání a pohnutek, jež by ego mohlo
zamítnout (Šípek, 2000). Termín projekce poprvé použil Freud roku 1894. Pojmenoval jím
mechanismus obrany proti úzkosti (Svoboda, 2013) a zároveň princip ovlivňování vnímání
podnětů vzpomínkami (Nakonečný, 1995, in Šípek, 2000). Šípek (2000) z Freudova
pricipu vychází a rozšiřuje jej tvrzením, že chování každého člověka je ovlivněno projekcí
stavu psychiky, tedy psychické reprezentace světa. Vliv projekce a lidské chování uvádí
i Svoboda (2013). Princip projekce je dle něj spojen s externalizací chování. V ní plní
projektivní metody funkci katalyzátoru daného procesu. Za projekci je tedy považováno
více či méně vědomé modifikování procesu vnímání, odštěpení či jiné úpravy vnímaných
jevů. Nejobecnější pojetí pokládá projekci za mechanismus, jehož přítomnost je zjevná
v chování každého člověka (Šípek, 2000).
28
4.1.2 Projektivní metody
„V základě projektivních technik je přijetí vědomé „hry“ s méně přehlednou a neznámou
situací. Tím se umožní, aby nevědomé mechanismy vykonaly akt projekce“ (Šípek, 2000,
12).
Dělení projektivních metod je následující: verbální, expresivní a apercepčně vizuální. Do
poslední skupiny se řadí Rorschachova metoda (Šípek, 2000). Je to díky pareidoliím, které
Rorschachova metoda u zkoumaného člověka vyvolává (Svoboda, 1992). Pareidolie
popisuje Šípek (2000) následovně: Pareidolie je jev, značící připravenost k dotváření
neurčitých podnětů v okolí. To probíhá na základě dynamičnosti lidské fantazie. Podnětem
jí mohou být například útvary mraků na nebi, přírodní podněty aj. Výsledné pareidolie
následně zkoumaný jedinec verbalizuje. Rorschachova metoda vychází ze stanoviska, že
projikované představy k jednotlivým figurám testu nejsou náhodné, ale značí určité
zvláštnosti dotazovaného jedince (Svoboda, 1992). Za výhodou projektivních metod je
pokládán fakt, že téměř není možné záměrně zkreslit výsledky, protože dotazovaný jedinec
netuší, které odpovědi jsou u metody stěžejní a žádoucí. Nevýhodou je naopak nesnadné
jednotné skórování mnohovýznamových odpovědí. Ty kladou vysoké nároky na odbornou
erudici výzkumníka (Svoboda, 2013). Dle Lečbycha (2013) je kvalitní interpretace úměrná
vzdělání, zkušenostem a nadání toho, kdo výsledky metody interpretuje. Často je
projektivním technikám vytýkána sporná validita, externí kritéria pro její potvrzení nejsou
příliš pregnantní a celkové použití psychometrických postupů je nesnadné. Jelikož jsou
projektivní techniky zaměřené především na osobnost člověka z pohledu jejího
dynamického nastavení, na lidské potřeby, zájmy, interpersonální vztahy a další, je žádoucí
výsledná data těchto metod porovnat i s životní historií zkoumaného jedince (Svoboda,
2013).
4.1.3 Charakteristika Rorschachovy metody
Rorschachova metoda se v současnosti řadí mezi nejpoužívanější psychodiagnostické
metody. V ucelené podobě byla poprvé představena a publikována přímo autorem
švýcarským psychiatrem a psychoanalytikem Hermannem Rorschachem v roce 1921
v monografii Psychodiagnostik (Svoboda, 2013). H. Rorschach jako první použil málo
strukturovaný vizuální materiál k diagnostickému zkoumání osobnosti jedince.
Východiskem mu byla znalost principu volného asociování na podněty, které jsou
významově nejednoznačné. Rorschach původně předpokládal využití tohoto postupu při
diagnostikování schizofrenie (Šípek, 2000). Metoda ale odhalila svůj velký potenciál, který
29
spočíval v zachycení velmi jemných projevů psychických poruch a také individuality
daného jedince (Obuch, Polách 2011). V průběhu let se utvořilo několik stěžejních škol
Rorschachovy metody, z kterých vyšli následovníci Rorschacha, kteří interpretaci jeho
metody dále rozvinuli. Představiteli jsou jmenovitě: E. Bohm, S. J. Beck, B. Klopfer,
M. Loosi-Usteriová, E. G. Schachtel, D. Rapaport, Z. A. Piotrowský a J. E. Exner, Jr.
(Svoboda, 2013). Původní interpretace metody se odvíjela psychoanalytickým směrem,
nyní se vlivem J. E. Exnera, Jr. vrací zpět, k analýze kognitivních procesů (Šípek, 2000). Je
rozvíjeno formální skórování percepčního stylu vzhledem k osobnostním a behaviorálním
korelátům jedince (Obuch, Polák, 2011). Jedná se o tzv. „Komprehensivní systém“,
jednotný systém: „který nabízí standardizovaný postup administrace, skórování
a vyhodnocování testového materiálu a jako principiálně “ateoretický“ je přijatelný pro
kliniky bez ohledu na teoretickou školu, ze které vycházejí“ (Obuch, Polák, 2011, 9). Vývoj
metody ale probíhá i nadále a tak Exnerovi spolupracovníci a následovníci rozvíjejí
nastupující systém, tzv. Rorschach Performace Assessment System - RPAS (Obuch, Polák,
2011). Dle Weinera (1998) je pro interpretaci Rorschachova testu nejefektivnější
integrační model. Zahrnuje kombinování strukturálních dat s nomotetickým přístupem. To
znamená kombinaci empiricky odvozených poměrů, indexů a dat, jež byla odvozena
teoretickou analýzou, idiografickým přístupem.
Význam Rorschachovy metody je zjevný v celosvětovém měřítku. Již v první polovině
20. století zdůrazňuje Tarcsay (1944) vlastnosti Rorschachovy metody, které korespondují
s požadavky globální testové metody, uzpůsobené k zachycení mnoha nezávislých
vlastností zkoumaného jedince a vzájemných interakcí těchto vlastností v celkovém
osobnostním profilu. O globálním pojetí Rorschachovy metody nepochybuje ani Svoboda
(1992), který uvádí, že je nejrozšířenější projektivní metodou napříč světadíly. Vychází
přitom z existence velkého množství monografií a článků, které o Rorschachově metodě po
celém světě vyšly. A také z faktu, že jsou testu věnovány celé mezinárodní kongresy.
Z významu Rorschachovy metody plyne i její uplatnění. Přínosným nástrojem je všude
tam, kde je stěžejním cílem porozumění člověku v jeho individualitě a jedinečnosti. Díky
Rorschachově metodě získáváme nejen ty informace o jedinečnosti druhého, které se
odráží v jeho chování a jednání a jsou tak zjevné, ale také ty, které jsou při běžném
pozorování skryty (Exner, 2003 in Seitl, 2012). Rorschach se tak stává metodou nejen
k popisu explicitních projevů v chování, ale také k prozkoumání vnitřní dynamiky a řešení
vnitřních konfliktů dotyčného (Lečbych, 2013). Rorschachova metoda nachází široké
uplatnění nejen ve výzkumu psychopatologie a na poli klinické psychologie, ale je
30
přínosná i v ostatních odvětvích psychologie, jako je forenzní psychologie, psychologie
dětí, psychologie práce aj. Můžeme říci, že její uplatnění prostupuje všemi oblastmi
aplikované psychologie včetně různorodých výzkumných oblastí (Svoboda, 2013).
31
4.2 Škála borderline interpersonálních vztahů
Škálu borderline interpersonálních vztahů, která je svou povahou určena k detekci
fenoménů spojených s borderline tematikou, zpracoval a následně publikoval v roce 1979
Jay S. Kwawer. Při jejím vytváření vycházel z porozumění hraničním jevům z hlediska
klinické a vývojové psychologie s využitím Rorschachovy metody. Vycházel z teorie
hraniční organizace osobnosti, dále z poznatků o raných vztazích hraničních pacientů
k objektům a také ze svých klinických zkušeností na poli hraniční problematiky. Na tomto
základě navrhl model hraniční psychopatologie, kterou detekuje Rorschachova metoda
(Kwawer, 1979).
Specifičnost škály spočívá v tom, že vychází z odpovědí získaných Rorschachovou
metodou, na které aplikuje jednotlivá svá kritéria. Kritérií je celkově deset, reprezentují
velmi raná stádia diferenciace vlastního já a objektu a slouží k detekci fenoménů spojených
s hraniční problematikou. Stěžejními pro zařazení do jednotlivých kritérií jsou proto ve
škále ty odpovědi, jež naznačují přítomnost velmi primitivních vzorců objektních vztahů
(Kwawer, 1980, in Lečbych, 2013). Weiner a Bornstein (2009) uvádějí, že skórovací
systém pro rorschachovský obsah vyvinutý Kwawerem, se zaměřuje na identitu člověka
a na mezilidskou problematiku. Koncepty zkoumané tímto systémem zahrnují pohlcení,
symbiotické splynutí, násilnou symbiózu, separaci nebo znovusjednocení, zrození
a znovuzrození, metamorfózu a transformaci, narcistické zrcadlení, separaci – dělení,
narušení hranic a představu dělohy (Kwawer, 1980, in Lečbych, 2013).
Kwawer (1980, in Lečbych, 2013) systematizoval obvyklé borderline fenomény v ROR
protokolech, což jej vedlo ke zjištění, že tyto fenomény spolehlivě odlišují borderline
pacienty od kontrolní skupiny. V protokolech borderline pacientů se vyskytovala vždy
alespoň jedna skórovatelná odpověď ze škály, přičemž tyto odpovědi se nevyskytovaly
v kontrolní skupině.
Kwawer (1979) uvádí při sestavování kritérií škály následující klinická data: Kwawer
vyšel ze zkoumání sta psychodiagnostických testových baterií, které po čtyři roky
supervidoval v univerzitní ambulanci a z nichž bylo diagnostikovaných 16 jedinců
s hraniční poruchou osobnosti. Jejich záznamy spolu korespondovaly v charakteristicky
zhoršené funkci ega v rámci nestrukturovaných nebo afektivních kontextů s výraznou
asociativní fluiditou a primárním procesem zpracování informací.
32
Testování reality bylo naopak nenarušeno a v mnoha ze záznamů dotyčných byly patrné
tvůrčí schopností. U žádného naopak nebyl zaznamenán emocionální odstup ve vztazích.
Vztahy k objektům byly zachovány, i když zkušenost vlastního já a druhých byla zakalená
s autistickým zpracováním a několikanásobným navrstvením soukromého významu. Při
studiu záznamů si Kwawer všiml charakteristického uspořádání u odpovědí
v Rorschachově metodě, které je signifikantně odlišovaly od skupin pacientů s jinou
diagnózou. Ve shodě s poznatky z klinické a vývojové psychologie vykazovaly tyto
odpovědi selektivní, nepsychotické ego, které ale vykázalo zhoršené fungování ve chvílích,
kdy byla navozena separační úzkost – ve chvílích, kdy probandi vyjádřili v symbolické
rovině jádro svých separačních konfliktů v ROR odpovědích, které reflektovaly osobní
témata sloučení, splynutí, separace a individuace. Poskytly tak pohled na slabé, propustné
nebo difúzní hranice ega spolu se silným vnitřním tlakem v souvislosti se symbiotickým
splynutím. Bylo tak zachyceno symbiotické splývání s druhými a interpersonální kontext,
v němž se hraniční jevy vyskytují. Mnohé z odpovědí prezentovaly také fabulické
kombinace, konfabulace a kontaminace, které odrážejí fúzní objektní reprezentace. Nejvíce
pozoruhodný byl však z klinického hlediska způsob, jakým tyto odpovědi vylíčily
problémy v psychodynamice hraničních jedinců.
V následující tabulce 1 uvádíme přehled jednotlivých kritérií Škály borderline
interpersonálních vztahů a jejich charakteristiku. V českém překladu je uvádí ve své
publikaci o Rorschachově metodě Lečbych (Kwawer, 1980, in Lečbych, 2013, 112-113).
Tabulka 1: Kritéria borderline fenoménů dle Kwawera (1980)
Škála borderline interpersonálních vztahů – Kwawer, 1980
Pohlcení Objektový vztah popisuje jako přemáhající, pohlcující. FQ je často u, -. Často
zahrnuje koncepci zla a nenávisti. „Dvě obrovské růžové kapky, které
vzbuzují chuť, ale z ničeho nic vás pohltí. “
Symbiotické splynutí Symbolizované procesy poutání, slučování, splývání, pokusy
o symbiotickou vazbu nebo naopak obranu před ní. „Siamská dvojčata.“
Násilná symbióza,
separace nebo
znovusjednocení
Odpovědi indikují, že mezi vazbu objektů a jejich separaci a násilí či násilnou
destrukci se klade rovnítko. „Střetnutí dvou sil vedoucí k explozi.“ „Dvě
škaredé ženy se bijí o obsah krabice.“
33
Škodlivé vnitřní procesy
vč. primitivní inkorporace
V odpovědi jsou zastoupené včasné zážitky parazitického destruktivního
ladění. Patří sem pohledy na vnitřní orgány, transparence, pohledy do nitra.
Prožívání vnitřku těla jako kontejneru vastního Self. „Dvě růžové krysy se
šplhají po vnitřnostech člověka“. „Je to část těla, vnitřní část žaludku“.
Zrození
a znovuzrození
Zaujetí tématem raného vývoje. „Tato část vypadá jako embryo“. „Buněčné
dělení, začátek života“. „Dvě embrya v ženské děloze, připravená oddělit se“.
Metamorfóza
a transformace
Odpovědi s prvky zabrzdění se v raných stádiích počínajícího jáství. Zahrnují
prvek změny, proměny. „Dva mravenci v lidských šatech, skoro se zdá,
jakoby se proměňovali na lidská těla“. „Žena měnící se ve zvíře“.
Narcistické zrcadlení Odpovědi zahrnují prvky sebepohroužení a sebezaujetí, druhý objekt existuje
jen proto, aby zrcadlil Self, nebo je prožívaný jako rozšíření Self. „Dva muži
zrcadlící jeden druhého“. „Muž před zrcadlem“. „Zdvojený obraz“.
Separace – dělení Odpovědi zahrnují prvek ambivalence týkající se separace a opětovného
spojení. Zápas s vývojovými těžkostmi separace-individuace. „Tyto dvě věci
se jeví, jakoby byly spojené a pak se odtrhly“. „Vypadá to jako buňka při
oddělování se.“
Narušení hranic Obsahuje prvky slabosti, propustnosti hranic, zmatek mezi vnitřním
a vnějším. „Ochrana, něco se sem nemůže dostat, má to bránit aby se sem
něco nedostalo, ale není to pevné“. „Medúza, která je průhledná
a můžete vidět její žíly.“
Představa dělohy Odpovědi, ve kterých je afektivní tón odrážející vlastní fantazie ranné
prenatální zkušenosti. „Otisk zkameněliny z nějaké jeskyně … připomíná mi
to otisk kosti v nějaké jeskyni.“ „Nějaké místo, kam bych chtěl po zbytek
života odejít, pokojné místo, měkké, tajemné, pokojné, tiché.“
34
4.3 Škála Experience in Close Relationships (ECR)
Další škálou, kterou uvádíme, je škála Experiences in Close Relationships ECR, která
slouží k zmapování prožívání blízkých vztahů a k zachycení vztahové vazby zkoumaného
jedince v dospělosti. Jejími autory jsou Brennan, Clark a Shaver (1998). Škála má podobu
sebeposuzovacího dotazníku, měřícího základní dimenze vztahové vazby. Dimenzemi jsou
úzkostnost – anxiety a vyhýbavost – avoidance. Škála tak přistupuje k měření vztahové
vazby z dimenzionálního diagnostického přístupu, jejím prostřednictvím je posuzována
míra vztahové úzkostnosti a vyhýbavosti. Odlišuje se tak od kategoriálního přístupu
diagnostikování vztahové vazby, který rozlišuje jednotlivé typy vztahové vazby na základě
klinického posouzení. Fraley a Waller (in Shaver, Mikulincer, 2009) k tomu uvádějí, že
dimenzionální reprezentace vazebného stylu jsou přesnější, než kategoriální.
Brennan, Clark a Shaver (1998, in Pospišilíková, Lečbych, 2012, 3) definují dimenze škály
ECR následovně: „Vztahová úzkostnost (attachment anxiety), je definována jako strach
z odmítnutí, strach ze separace, opuštění. Druhá z nich, vztahová vyhýbavost (attachment
avoidance), je definována jako nepohoda v intimních situacích a v situacích podněcujících
k závislosti na druhém.“
Každá z dimenzí obsahuje v škále ECR celkem 18 tvrzení (Mikulincer, Shaver 2007).
Jejich hodnocení se uplatňuje na sedmibodové stupnici Likertova typu od 1 – Rozhodně
nesouhlasím po 7 – Rozhodně souhlasím. Hodnocení tvrzení vychází ze vztahování se
k druhým lidem, ke kterým má zkoumaný jedinec blízký vztah. Výsledné skóre dimenzí
úzkostnosti a vyhýbavosti předkládá typ vazebného připoutání dotyčného. Škála vztahové
úzkostnosti tvoří například tato tvrzení: „Má touha být druhým lidem velmi blízko je
někdy odhání pryč.“, „Když kolem sebe nemám blízké osoby, cítím se poněkud úzkostný/á
a nejistý/á.“ nebo „Někdy cítím, že se snažím přimět druhé, aby ukázali více citu, více
oddanosti v našich vztazích, než obvykle dávají najevo.“ Škála vyhýbavosti zahrnuje
tvrzení jako: „Jakmile se někdo začne se mnou sbližovat, přistihnu se, jak se odtahuji
pryč.“, „Je mi nepříjemné, mám-li se otevřít druhým.“ či „Chci se sblížit s druhými, ale
stejně si udržuji odstup.“
Tvrzení, která jsme uvedli, pocházejí z české verze škály ECR, kterou zpracovali Lečbych
a Pospišilíková (2012). V prvotní fázi vytvořili pilotní studii, v níž porovnali výsledky
sebehodnocení českých a amerických studentů psychologie. Cílem bylo vytvoření českého
35
překladu škály a ověření jeho vnitřní konsistence. Toto ověření přineslo uspokojivé
výsledky a také ve výsledcích sebehodnocení českých a amerických studentů nebyly
zjištěny statisticky významné rozdíly, což podpořilo předpoklad o kulturní přenositelnosti
škály včetně možného použití na české populaci. Zjištění bylo také v souladu s výsledky
obdobných studií pocházejících z dalších evropských států. Následně po pilotní studii byly
Seitlem, Charvátem a Lečbychem (2016) vytvořeny normy pro českou verzi ECR.
Škála Experiences in Close Relationships je v současnosti hojně užívaná, zájem o ní se
projevuje v množství překladů, např. do italštiny, francouzštiny, španělštiny, japonštiny či
čínštiny. Škála ECR podnítila také mezikulturní studium vztahové vazby. I přesto, že je
škála široce kulturně aplikovatelná, je potřeba neopomíjet a reflektovat určité rozdíly mezi
západní a východní kulturou při interpretování jednotlivých výsledků škály (Pospišilíková,
Lečbych, 2012). Z klinicko-psychologického hlediska je škála ECR cenná pro predikci
terapeutického vztahu, účinku terapeutického působení či případného klientova rozhodnutí
v terapii nepokračovat. Škálu ECR je možné užít také pro predikování potenciálu
k duševnímu onemocnění či budoucího vazebného rodičovského stylu k dítěti a dalších
oblastí (Pospišilíková, Lečbych, 2012).
36
4.4 Inventář Borderline Personality Inventory (BPI)
Poslední z metod, které uvádíme a následně ve výzkumné části použijeme, je Borderline
Personality Inventory BPI (Leichsenring, 1999).
Inventář BPI vychází z Kernbergova konceptu hraniční organizace osobnosti (Kernberg,
1967) a je určen k identifikaci hraničních osobností. Výsledky inventáře nesou vysoký
soulad nejen s kritérii organizace hraniční osobnosti definovanými Otto Kernbergem, ale
zároveň také s Diagnostickým a statistickým manuálem duševních nemocí DSM-IV, jeho
kritérii pro hraniční poruchy osobnosti a s Gundersonovými kritérii pro hraniční poruchy
osobnosti (DIB). Inventář BPI je doporučován jako screeningový nástroj pro hraniční
osobnostní organizaci a hraniční poruchy osobnosti a také pro dimenzionální výzkum
hraničních rysů v ose I. a ose II. poruch v DSM-IV. Inventář tak propojuje dimenzionální
a kategoriální modely hraniční osobnostní problematiky.
Inventář BPI má podobu sebeposuzující škály s 53 položkami, které jsou hodnoceny
tvrzeními „Souhlasím.“ a „Nesouhlasím“. Položky jsou dále rozděleny do subškál, jejichž
sestavení je založeno na výsledcích faktorové analýzy. Jsou jimi následující: F1: Primitivní
obranné mechanismy (4 položky), F2: Rozptýlení identity (5 položek, vztahují se také ke
zkušenosti depersonalizace či derealizace), F3: Obava z blízkosti (4 položky, zahrnují
zároveň obavy ze splynutí), F4: Snížená schopnost testování reality (3 položky týkající se
slyšení hlasů a vidění postav, které ve skutečnosti neexistují), F5: Impulzivita (3 položky
týkající se krádeží, konfliktů se zákonem, užívání drog), F6: Sebepoškozování (2 položky
vztažené k sebepoškozování či sebevražedným pokusům). Vzhledem k tomu, že jsou
faktory 5 a 6 příliš malé, nebyla pro ně vytvořena samostatná škála, ale jsou zahrnuty
v subškálách strach ze sblížení a rozptýlení identity.
Dále studie Leichsenringa (1999) uvádí informace k Cut-off skóru, který byl na základě
výsledků několika studií navržen k diagnostikování hraniční poruchy osobnosti. Cut-off
skór zahrnuje 20 položek. Dosažení 10 a více skórů lze považovat za pozitivní prediktivní
faktor hraniční poruchy osobnosti, je-li menší, pravděpodobnost poruchy osobnosti je
velmi nízká.
Na základě testování inventáře BPI v několika studiích byly obdrženy uspokojivé hodnoty
vnitřní soudržnosti a retestové reliability, shledané hodnoty se pohybovaly v rozmezí
Cronbachova alfa = 0,68 – 0,91; rtt = 0,73 – 0,89 (Leichsenring, 1999).
37
Leichsenring et al. (2003) ve své studii zabývající se psychodynamickými aspekty hraniční
poruchy osobnosti a antisociálním chováním zkoumali vztah mezi konstrukčními kritérii
hraniční osobnosti organizace – mezi difúzní identitou, primitivními obrannými
mechanismy, testováním reality a antisociálními rysy, mezi neuroticismem a mezilidskými
problémy na vzorku uvězněných pachatelů násilných trestních činů (N=91) za použití
dotazníků APQ, BPI, Neo-FFI a IIP. Byla nalezena signifikantní korelace mezi škálami
BPI – difúzí reality, primitivními obrannými mechanismy a sníženou schopností testování
reality a dále mezi strachem z uzavřenosti a antisociálními rysy, neuroticismem,
přívětivostí a sociálními problémy.
Druhá studie Chabrola a Leichsenringa (2006) se zabývala vztahem mezi hraniční
a antisociální poruchou osobnosti a také mezi těmito osobnostními rysy na neklinickém
vzorku adolescentů (N=243). Byl zkoumán vztah mezi strukturálními kritérii hraniční
osobnostní organizace, francouzskou verzí inventáře BPI a psychopatickými rysy
hodnocenými francouzskou verzí škály LSRP. Byla nalezena signifikantní souvislost mezi
BPI škálami rozptýlení identity, primitivními obrannými mechanismy, sníženou schopností
testování reality a mezi psychopatickými rysy necitlivosti a impulzivity, což naznačilo
vztah mezi hraniční organizací osobnosti a psychopatickými rysy u neklinické populace
mladistvých.
Poreh et al. (2006) na základě dalších studií (Edell, 1980, Fine, Sansione, 1990, in Poreh et
al., 2006) nicméně uvádějí, že i přesto, že byl inventář BPI vyvinut výhradně pro účely
měření hraničních osobnostních rysů, nerozlišuje dobře mezi schizofrenními, hraničními
a schizotypními pacienty.
38
EMPIRICKÁ ČÁST
39
5 VÝZKUMNÝ PROBLÉM, CÍLE, VÝZKUMNÉ
OTÁZKY
V následující kapitole charakterizujeme výzkumný problém, cíle, které jsme si ve vztahu
k dané problematice zvolili a výzkumné otázky.
5.1 Výzkumný problém
Tento výzkum je věnován vzájemným souvislostem mezi vztahovou vazbou člověka
a hraničními fenomény v Rorschachově metodě, které popsal J. S. Kwawer.
Základem pro výzkum se nám stala teoretická východiska, přehled studií a výzkumů, které
vycházejí z konceptu teorie vztahové vazby a hraniční organizace osobnosti. Pracovali
jsme s výsledky psychodiagnostických metod s cílem porovnání a kvantifikování
získaných dat. Výzkumný soubor tvořila neklinická populace s převahou vysokoškolských
studentů.
Mnohé teoretické poznatky i řada studií o vztahové vazbě (Agrawal et al., 2004, Brennan
et al. 1998, Mikulincer, Shaver, 2007, Richell et al., 2003, Wolke et al., 2012, Bowlby,
2010, Blatt, 1997, Fonagy, 2000, Gunderson, 1996 a další uvedené v kapitole Vztahová
vazba a hraniční osobnosti), přisuzují vysokou úzkostnost a vysokou vyhýbavost – tedy
dezorganizovaný typ vazby – jedincům s hraničními rysy osobnosti. Na základě těchto
teorií se snažíme o ověření vztahu mezi dezorganizovaným typem vazby a hraničními
fenomény zkoumaných jedinců.
5.2 Cíle výzkumu
Na základě teoretických poznatků o souvislostech dezorganizované vztahové vazby
a hraniční organizace osobnosti popsaných v teoretické části práce si za cíl praktické části
klademe empirické ověření těchto vztahů. Zároveň si klademe za cíl prozkoumání
hraničních fenoménů vzhledem k použití odlišných metod, které je zachycují. Za tímto
účelem jsme si stanovili výzkumné cíle a z nich následně vycházející výzkumné otázky.
40
Cíle našeho výzkumu jsou následující:
Prozkoumání vztahu mezi Škálou borderline interpersonálních vztahů a škálou
Experiences in Close Relationships (ECR).
Prozkoumání vztahu mezi výskytem borderline fenoménů dle Škály borderline
interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Borderline Personality
Inventory (BPI).
5.3 Výzkumné otázky
Na základě stanovených výzkumných cílů jsme si položili následující výzkumné otázky:
Jaký je vztah mezi dimenzemi úzkostnosti a vyhýbavosti v mezilidských
vztazích škály ECR vzhledem ke Škále borderline interpersonálních vztahů
v Rorschachově metodě?
Jaký je vztah mezi výskytem borderline fenoménů dle Škály borderline
interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Inventáře BPI?
Existuje rozdíl ve výsledcích metod v závislosti na pohlaví respondentů?
41
6 VÝZKUMNÝ DESIGN
V následující kapitole charakterizujeme organizaci výzkumu, sběr dat, základní
a výzkumný soubor, popíšeme použité metody a jejich administraci, postup při
vyhodnocení dat těchto metod a na závěr kapitoly charakterizujeme také etické aspekty
provedeného výzkumu.
6.1 Organizace výzkumu
Data pro účely magisterské diplomové práce byla vybrána po konzultaci s vedoucím práce
doc. PhDr. Martinem Lečbychem, Ph.D., z části dat, která byla získána již pro bakalářskou
práci „Vybrané interpersonální vlastnosti osobnosti a jejich vztah k rorschachovské škále
oboustranné autonomie“. Tato data bakalářské práce byla získána v rámci širšího
výzkumu, který proběhl na katedře Psychologie FF UP v období červen 2013 – únor 2014,
a to konkrétně pro účely výzkumného tématu „Speciální diagnostické metody: Zkoumání
interpersonálních faktorů osobnosti a psychopatologie prostřednictvím projektivních metod
s důrazem na možnosti využití ROR metody“. Řešiteli výzkumu byli PhDr. Martin Seitl,
Ph.D., a doc. PhDr. Martin Lečbych, Ph.D.
Z původního sběru dat bylo pro potřeby magisterské diplomové práce využito 28 protokolů
ROR a 28 dotazníků škály ECR. Tento soubor byl následně od května 2014 do listopadu
2015 rozšířen o dalších 22 ROR protokolů a 22 dotazníků škály ECR. Nově byl do souboru
metod zařazen také inventář BPI. Původních 28 respondentů bylo osloveno opět s prosbou
o doplnění inventáře BPI. Souboru nových 22 respondentů byl inventář BPI přikládán
přímo při administraci metody ROR a ECR.
6.2 Sběr dat
Uskutečněný výzkum měl kvantitativní charakter. Výsledný soubor participantů byl získán
příležitostným výběrem. V několika případech byl také doplněn respondenty získanými
metodou sněhové koule, kdy nám několik respondentů získaných příležitostným výběrem
doporučilo známé z jejich okolí, které by výzkum také mohl zaujmout.
42
6.3 Popis použitých metod a jejich administrace
Administrace jednotlivých metod proběhla standardizovaným způsobem vždy za
přítomnosti maximálně dvou osob, a to examinátora a examinovaného na klidném,
nerušeném, dostatečně osvětleném místě. Metody byly administrovány v návaznosti za
sebou, a to v pořadí: Stratifikační dotazník – Rorschachova metoda – škála ECR – inventář
BPI. Administrace Rorschachovy metody trvala v rozmezí 1 až 2,5 hodin podle množství
odpovědí respondentů na jednotlivé tabule. Vyplnění škály ECR trvalo v rozmezí 15 až 20
minut, stejný čas byl potřebný také pro písemnou podobu inventáře BPI. On-line verze BPI
byla časově o několik minut kratší. Účastníkům byly nabídnuty obě verze s tím, že si
mohou vybrat, která se jim bude vyplňovat lépe. Administrace Rorschachovy metody ani
škály ECR a inventáře BPI nebyla časově omezená. Do výsledné doby administrace metod
byl započítán také úvodní rozhovor s respondentem a sdělení instrukcí k jednotlivým
metodám. Úvodní rozhovor předcházel samotnému výzkumu z důvodu seznámení každého
respondenta s předmětem a průběhem testové situace a také z důvodu krátkého seznámení
examinátora a respondenta a omezení případného negativního vlivu nadbytečného stresu
z testové situace. Dále bylo potřeba také eliminovat případné ovlivnění odpovědí
respondenta examinátorovým neverbálním působením, a proto seděl examinátor nikoli
naproti respondentovi, ale vedle něj. Na závěr administrace metod jsme respondentům dali
prostor pro případné dotazy a poděkovali za vstřícnost a čas, který respondenti výzkumu
věnovali.
6.3.1 Charakteristika a administrace Rorschachovy metody
Analýza Rorschachovy metody vychází z posouzení percepčně-kognitivního procesu
zkoumaného jedince (Lečbych, 2013). Testový materiál zahrnuje deset tabulí o rozměru
24x18 cm, na kterých jsou rozprostřeny specifické inkoustové skvrny. Skvrny v šedivých
barevných odstínech nacházíme u tabulí I, IV, V, VI a VII, odstíny šedivé a červeně
zbarevné u tabulí II a III a tabule VIII a X se vyznačují pestřejším barevným spektrem.
Začátek testování je charakterizován úvodním rozhovorem s respondentem. Ten je
dotazován, zda se již s Rorschachovou metodou setkal, pokud ano, při jaké příležitosti, co
mu název metody evokuje, jakou má o ní představu a případnou dosavadní znalost.
Examinátor se také ptal, zda není respondent unavený, indisponován žízní či hladem. Poté
byla zadána krátká instrukce, že respondent obdrží postupně deset jednotlivých tabulí
s inkoustovými skvrnami a jeho úkolem bude zodpovězení následující otázku: „Co to může
43
být?“ Během instrukce bylo také respondentovi sděleno, že budou jeho odpovědi
examinátorem zaznamenávány do protokolu a že potřebný čas i počet jednotlivých
odpovědí záleží na něm. Poté obdržel respondent první tabuli s dotazem: „Co to může
být?“ A stejným způsobem byl poté dotazován i u následujících tabulí. Odpovědi byly
zapisovány do protokolu. U každé tabule byla značena také poloha, v které se tabule
nachází. Jakmile byly zaznamenány odpovědi i na poslední desátou tabuli, následovala
instrukce, že respondent již viděl všechny tabule, ale je třeba se k nim ještě jedenkrát vrátit,
aby examinátor pochopil, kde konkrétně se objekt respondentovy odpovědi na tabuli
nachází, a aby jej viděl očima respondenta. Ten měl za úkol objekty examinátorovi přesně
vyznačit. Jinými slovy tedy následovala fáze zpětného dotazování examinátora, takzvaná
Inquiry. Inquiry zahrnuje informace vedoucí k lokalizaci dané skvrny, k upřesnění, jaký
objekt se na ní nachází a čím jej skvrna respondentovi připomíná, determinuje jej. Také
tyto odpovědi zaznamenával examinátor do připraveného protokolu. Po zpětném
dotazování se examinátor ještě zeptal respondenta, zda má nějaké doplňující dotazy.
Administrace Rorschachovy metody byla prováděna v souladu s pravidly
Komprehensivního systému.
6.3.2 Charakteristika a administrace Škály borderline interpersonálních
vztahů
Škála borderline interpersonálních vztahů J. S. Kwawera slouží k zachycení fenoménů
spojených s hraniční organizací osobnosti. Zahrnuje deset jednotlivých kritérií, týkajících
se stádia vývoje osobnosti, konkrétně diferenciaci Self a objektu (Lečbych, 2013). Kritéria
jsou následující: pohlcení, symbiotické splynutí, násilná symbióza, separace nebo
znovusjednocení, škodlivé vnitřní procesy včetně primitivní inkorporace, zrození
a znovuzrození, metamorfóza a transformace, narcistické zrcadlení, separace – dělení,
narušení hranic, představa dělohy. V odpovědích, řadících se do jednotlivých výše
zmíněných kritérií, jsou naznačeny primitivní vzorce objektních vztahů.
Administrace škály byla totožná s administrací Rorschachovy metody, respektive byl
administrován ROR a ze získaných rorschachovských protokolů jsme se následně ke
každému jednotlivě vrátili a skórovali jednotlivé borderline fenomény tak, jak je definoval
J. S. Kwawer.
44
6.3.3 Charakteristika a administrace škály Experiences in Close
Relationships (ECR)
Škála ECR slouží k měření dvou základních dimenzí vztahové vazby – úzkostnosti
a vyhýbavosti. Výzkum tak vychází z dimenzionálního diagnostického přístupu vztahové
vazby, kdy je škálou ECR posuzována míra vztahové úzkostnosti a vyhýbavosti. Škála má
podobu sebeposuzovacího dotazníku obsahujícího celkem 36 tvrzení. Jejich hodnocení
probíhá na sedmibodové stupnici Likertova typu od 1 – Rozhodně nesouhlasím po 7
– Rozhodně souhlasím. Hodnocení tvrzení vychází ze vztahování se k druhým lidem, ke
kterým má zkoumaný jedinec blízký vztah. Výsledné skóre dimenzí úzkostnosti
a vyhýbavosti předkládá typ vazebného připoutání respondenta.
Testování začíná předložením záznamového listu škály ECR danému respondentovi. List
obsahuje jednotlivá tvrzení a bodovou škálu, z níž respondent přiřazuje k tvrzením
bodovou hodnotu, která dané tvrzení nejlépe charakterizuje. Na záznamovém listu byla
uvedena písemná instrukce, kterou vlastními slovy sdělil také examinátor.
6.3.4 Charakteristika a administrace Borderline Personality Inventory
(BPI)
Inventář BPI slouží jako screeningový nástroj k identifikaci hraniční organizace i hraniční
poruchy osobnosti. Jeho výsledky nesou vysoký soulad s kritérii organizace hraniční
osobnosti definované Otto Kernbergem, s diagnostickým a statistickým manuálem
duševních nemocí - kritérii pro borderline poruchy osobnosti a s Gundersonovými kritérii
pro borderline poruchy osobnosti. Dotazník má podobu sebeposuzující škály s 53
položkami, které jsou hodnoceny tvrzeními: Souhlasím a Nesouhlasím. Škála obsahuje
tvrzení zahrnující subškály rozptýlení identity (12 položek), primitivní obranné
mechanismy (8 položek), testování reality (5 položek) a obavu z blízkosti (8 položek).
Sestavení škál je založeno na výsledcích faktorové analýzy. Položky a jejich hodnocení
vychází z Kernbergova konceptu organizace hraniční osobnosti.
Při administraci inventáře BPI byly respondentovi nabídnuty dvě možnosti administrace –
buď písemnou, nebo online formou vyplnění. Examinátor měl nachystaný záznamový list
BPI, tak jako online verzi. Online verzi vyplnil respondent zakliknutím zvolené položky
a na konci testování byl dotazník odeslán do elektronické databáze odpovědí. Při zvolení
písemné verze obdržel respondent záznamový list s jednotlivými výroky inventáře BPI.
45
Respondent mohl s výroky buď souhlasit, nebo nesouhlasit. Také zde byla uvedená
písemná instrukce k vyplnění, kterou examinátor ústně zopakoval.
6.4 Vyhodnocení získaných dat
Výzkumná data byla získána projektivní Rorschachovou metodou, škálou Experience in
Close Relationships ECR a Borderline Personality Inventory BPI. Respondenti obdrželi
také Stratifikační dotazník k vyplnění potřebných demografických údajů.
Při práci s rorschachovskými protokoly a s jejich následným vyhodnocováním jsme
vycházeli z primární literatury, a to ze skórovacího systému J. E. Exnera, Jr. (Exner, 2009).
Stěžejním pro vyhodnocení se nám stal Komprehensivní systém, který publikoval J. E.
Exner, Jr. se svými kolegy působícími v The Rorschach Research Foundation (Exner,
2003). Odpovědi z ROR byly zapisovány do protokolu, který byl potřebný pro následnou
aplikaci Škály borderline interpersonálních vztahů. Skórování borderline fenoménů
vycházelo z kritérií borderline fenoménů definovaných J. S. Kwawerem (Kwawer, 1980 in
Lečbych, 2013).
Výchozí metodou pro určení jednotlivých fenoménů se nám stala Škála borderline
interpersonálních vztahů. Pro skórování odpovědí s borderline fenomény, řadících se do
jednoho z deseti kritérií škály, jsme u každého protokolu zvlášť sečetli celkový počet
odpovědí, který se nám stal východiskem k pozdější analýze dat. Škála ECR byla vyplněna
respondenty formou tužka – papír, inventář BPI z části elektronickou formou, z části
písemně.
Skórování a vyhodnocení škál ECR a BPI proběhlo zadáním odpovědí do
vyhodnocovacích šablon škál ECR a PBI, které byly sestaveny doc. PhDr. M. Lečbychem,
PhD., ve vyhodnocovacím programu Microsoft Office Excel 2007. Získaná data byla dále
statisticky zpracována a vyhodnocena v programech Microsoft Office Excel 2010
a Statistica CZ 12.
6.5 Etické aspekty výzkumu
Každému respondentovi byl zdůrazněn aspekt anonymity při publikování výsledných dat.
Účast na výzkumu byla dobrovolná a zaštítěna Informovaným souhlasem s poskytnutím
údajů pro výzkumné účely v rámci psychologické diagnostiky každého z respondentů.
Výsledná výzkumná data byla anonymizována a bylo s nimi zacházeno v souladu se
zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
46
7 SOUBOR
Základním souborem byli muži a ženy ve věku 19 – 30 let žijící na území České republiky.
Pro výzkumný soubor bylo i s původním souborem respondentů zařazených pro potřebu
bakalářské práce osloveno celkově 50 respondentů, přičemž bylo dbáno na vyvážený
poměr počtu 25 žen a 25 mužů ve vymezeném věku od 19 do 30 let. Největší zastoupení
měli respondenti s ukončeným středoškolským vzděláním s maturitou, a to 35 respondentů,
12 s vysokoškolským vzděláním a 3 absolventi odborného učiliště s výučním listem.
Sběr dat první části souboru respondentů byl uskutečněn v Brně, v Olomouci, v Blansku
a v Telnici u Brna. Druhá část sběru proběhla převážně v Olomouci, několik respondentů
bylo osloveno v Brně. Respondenti pocházeli z rozdílných míst České republiky, jak
z Moravy, tak z Čech.
Účast ve výzkumu byla dobrovolná. Respondenti byli oslovování ústní nebo písemnou
formou. Z celkového počtu 50 oslovených se výzkumu odmítli zúčastnit tři lidé, s jedním
se z časových důvodů nepodařilo sejít, čtyři byli s předstihem osloveni, s účastí souhlasili,
ale nakonec již na konkrétní domluvu o termínu uskutečnění výzkumu nezareagovali.
Obtížnější bylo také zpětné doplňování 28 BPI inventářů. I přesto, že jsme vytvořili
elektronický formulář BPI, který byl rozesílán na mailové adresy účastníků, a mnoho
z nich zareagovalo poměrně rychle, ne každý obdržený dotazník také ihned vyplnil, a tak
jsme se na stejné respondenty obraceli s prosbou o vyplnění dotazníku vícekrát. Přes obtíže
také se změnou emailové adresy v případě dvou respondentů se nám ale podařilo vyplněné
dotazníky s odstupem času získat.
7.1 Charakteristiky výzkumného souboru
Vzorek respondentů byl vybrán s předpokladem výběru souboru neklinické populace.
K zařazení do souboru podle tohoto kritéria sloužil Stratifikační dotazník, ve kterém byli
respondenti dotazováni na to, zda jsou či v minulosti byli v péči psychologa nebo
psychiatra a případně z jakého důvodu. Výzkumu se zúčastnilo celkem 50 respondentů.
Snahou bylo získání vyváženého souboru, vyvážili jsme tedy pohlaví respondentů a to v
počtu 25 žen (50 %) ve věku od 20 do 30 let a 25 mužů (50 %) ve věku 19 až 27 let.
Věkový průměr respondentů byl 22,3 let.
47
Velikost souboru byla ovlivněna dostupností souboru v časovém horizontu sběru dat,
snahou bylo zahrnout minimálně 40 osob, počet byl nakonec ustálen na 50 účastnících.
V následující tabulce 2 je uvedeno četnostně vyvážené rozložení souboru dle pohlaví.
Tabulka 2: Četnostně vyvážené rozložení souboru dle pohlaví
Pohlaví Absolutní
četnost
Relativní četnost
(%)
muž 25 50,0
žena 25 50,0
Dále uvádíme věkové rozpětí výzkumného souboru. Pohybuje se mezi 19. a 30. rokem
věku respondentů. Nejčastější věk respondentů byl 22 let, uvedlo jej 17 studentů.
Průměrný věk, medián a modus u věku probandů jsou uvedeny v následující tabulce 3.
Tabulka 3: Věkové rozložení výzkumného souboru
Počet Minimální věk Maximální
věk
Průměrný
věk
Věk
medián
Věk
modus
Muži 25 19 27 22.3 22 22
Ženy 25 20 30 22.4 22 22
Celkem 50 22.3 22 22
48
8 ANALÝZA ZÍSKANÝCH DAT
A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ
V první části následující kapitoly charakterizujeme souhrnné statistické údaje použitých
metod, v druhé části se budeme věnovat hlavním výzkumným zjištěním, která nám tyto
metody přinesly. Výzkumná zjištění z analýzy získaných dat prezentujeme v jednotlivých
krocích, které jsou současně interpretovány pro potřebnou návaznost jednotlivých kroků
postupu vyhodnocení výzkumných dat v praktické části magisterské diplomové práce.
8.1 Souhrnná deskriptivní statistika použitých metod
V následující tabulce 4 prezentujeme souhrnnou popisnou statistiku použitých
výzkumných metod.
Tabulka 4: Souhrná deskriptivní statistika použitých metod
Proměnná
Popisné statistiky
N
Průměr
Medián
Minimum
Maximum
SD
AVOIDANCE
50 3,28 3,23 1,06 5,33 0,89
ANXIETY
50 3,61 3,61 2,33 5,72 0,80
Cut-off skór BPI
50 2,78 2,00 0,00 13,00 2,67
Celkový skór BPI
50 7,12 6,50 1,00 21,00 5,05
Pro škálu Avoidance – vztahové vyhýbavosti dotazníku ECR jsme ve vzorku 50
respondentů obdrželi hodnotu průměru 3,28; hodnotu mediánu 3,23 a směrodatnou
odchylku 0,89. Pro škálu Anxiety – vztahové úzkostnosti dotazníku ECR z celkového
vzorku 50 respondentů vychází hodnota průměru 3,61; mediánu 3,61 a směrodatné
odchylky 0,80.
Pro Cut-off skór dotazníku BPI je hodnota průměru 2,78; mediánu 2; směrodatné odchylky
2,67 a pro Celkový skór dotazníku BPI je výsledná hodnota průměru 7,12; mediánu 6,5
a směrodatné odchylky 2,67 při vzorku 50 respondentů. Popisné statistiky podle skupiny 1,
2 a 3 v Škále borderline interpersonálních vztahů jsou uvedeny v přílohách.
49
8.2 Popis hlavních výsledků
V rámci výzkumné části magisterské práce jsme definovali tři výzkumné otázky, na které
se snažíme odpovědět prostřednictvím odlišných metodologických postupů.
V prvním a stěžejním postupu analýzy dat srovnáváme skupiny respondentů podle toho,
kolik jejich ROR protokol obsahoval Kwawerovských borderline fenoménů (dále jen KW
fenomén). Respondenti byli rozděleni na tři soubory – do prvního souboru byli zařazeni
respondenti s počtem 0 KW fenoménů, do druhého souboru byli zařazeni respondenti
s jedním KW fenoménem a do třetího souboru ti, jejichž ROR protokol obsahoval dva
a více KW fenoménů. Toto rozdělení respektuje realitu výzkumu a odpovídá povaze Škály
borderline interpersonálních vztahů jakožto screeningového nástroje, který slouží k detekci
rizikových fenoménů hraniční organizaci osobnosti.
Pro názorné přiblížení uvádíme tabulku 5 s četností výskytu borderline fenoménů u všech
respondentů.
Tabulka 5: Rozdělení respondentů do souborů dle četnosti výskytu borderline fenoménů
Soubor respondentů Počet borderline fenoménů Výskyt u počtu respondentů
1 0 10
2 1 11
3
2 11
3 6
4 6
5 2
6 3
7 0
8 0
9 1
Tabulka zobrazuje rozdělení respondentů do souborů dle četnosti výskytu KW fenoménů.
Konkrétně u 11 respondentů byl v protokolech nalezen jeden KW fenomén, u dalších
11 respondentů dva KW fenomény. Nejvyšší počet KW fenoménů, celkem 9, byl
zaznamenán u jednoho respondenta. Absenci KW fenoménů zahrnovaly protokoly 10
respondentů.
Druhý postup analýzy dat považujeme za sekundární. V rámci něj byl sloučen první soubor
respondentů s nulovým počtem KW fenoménů s druhým souborem obsahujícím
50
respondenty s výskytem jednoho KW fenoménu a takto vzniklý sloučený soubor byl
porovnáván s třetím souborem respondentů s výskytem dvou a více KW fenoménů
v protokolu. Snahou této analýzy bylo hledání smysluplných vztahů, pokud by se jeden
KW fenomén označil jako potenciálně nerizikový nález, jako varianta normy.
Třetí postup, který uvedeme, nabízí pohled na výsledky analýzy dat z hlediska lineárních
vztahů. V tomto případě ale již Škálu borderline interpersonálních vztahů považujeme za
spojitou škálu, nikoliv za screeningový nástroj.
8.2.1 Výzkumné otázky a jejich interpretace
V následujícím textu uvádíme tři výzkumné otázky definované pro potřeby výzkumné části
a zároveň interpretujeme získaná zjištění při jejich zodpovídání třemi odlišnými
metodologickými postupy analýzy dat.
8.2.1.1 První výzkumná otázka a její zodpovězení
První výzkumnou otázku jsme si definovali takto:
Jaký je vztah mezi dimenzemi úzkostnosti a vyhýbavosti v mezilidských vztazích škály
ECR vzhledem ke Škále borderline interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě?
V prvním postupu analýzy dat – meziskupinové srovnání tří souborů respondentů –
zjišťujeme, zda první skupina s výskytem 0 KW fenoménů má nižší vztahovou vyhýbavost
než skupina druhá s výskytem 1 KW fenoménu a skupina třetí s výskytem dvou a více KW
fenoménů. Jelikož vztahová vyhýbavost (avoidace) nevykazovala normální rozložení dat,
byla k meziskupinovému srovnání použita Kruskal-Wallisova ANOVA. Výsledná hodnota
není signifikantní (H = 1,96; p > 0,05). Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vyšší
vztahovou vyhýbavost v ECR. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 6.
51
Tabulka 6: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a dimenze Avoidance v ECR
Kruskal-Wallis ANOVA; AVOIDANCE ECR; dle proměn. Kwawer 1,2,3; H (2, N=50) =1,96; p =
0,38
KW skupina
N
Sčt. poř. skup.
Prům. pořadí
1 10 199,00 19,90
2 11 309,50 28,14
3 29 766,50 26,43
Pro lepší názornost uvádíme graf 1, který znázorňuje srovnání skupin Kwawer 1,2,3
vzhledem k dimenzi vyhýbavosti (avoidance) v škále ECR.
Graf 1: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů a
dimenze Avoidance v ECR
Zjišťujeme, zda první skupina s výskytem 0 KW fenoménů má nižší úzkostnost než
skupina druhá s výskytem 1 KW fenoménu a třetí s výskytem 2 a více KW fenoménů.
Jelikož vztahová úzkostnost (anxiety) nevykazovala normální rozložení dat, byla
k meziskupinovému srovnání použita Kruskal-Wallis ANOVA. Výsledná hodnota není
signifikantní (H = 1,53; p > 0,05). Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vyšší
úzkostnost v ECR. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 7.
Medián
25%-75%
Min-Max
1 2 3
Kwawer_skupina
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
3,0
3,5
4,0
4,5
5,0
5,5
6,0
AV
OID
AN
CE
52
Tabulka 7: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Anxiety ECR
Kruskal-Wallis ANOVA; ANXIETY ECR; dle proměn. Kwawer 1,2,3; H (2,N=50) =1,53; p = 0,47
KW skupina
N
Sčt. poř. skup.
Prům. pořadí
1 10 280,50 28,05
2 11 229,50 20,86
3 29 765,00 26,38
Pro lepší názornost uvádíme graf 2, který znázorňuje srovnání skupin Kwawer 1,2,3
vzhledem ke vztahové úzkostnosti (anxiety) škály ECR.
Graf 2: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů a
dimenze Anxiety v ECR
V druhém postupu analýzy dat – meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů
– zjišťujeme, zda první skupina s 0 a 1 KW fenoménem má nižší vztahovou vyhýbavost
než druhá skupina s výskytem dvou a více KW fenoménů. Jelikož vztahová vyhýbavost
(avoidance) nevykazovala normální rozložení dat, byl k porovnání dvou nezávislých
vzorků zvolen Mann Whitney U test. Výsledná hodnota není signifikantní (U = 277,5;
p > 0,05). Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vyšší vztahovou vyhýbavost
v ECR. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 8.
Medián
25%-75%
Min-Max
1 2 3
Kwawer_skupina
2,0
2,5
3,0
3,5
4,0
4,5
5,0
5,5
6,0
AN
XIE
TY
53
Tabulka 8: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Avoidance ECR
Proměnná
Mann-Whitneyův U Test, Proměn. Kwawer 2,1; označené testy jsou významné na
hladině p < 0,05
Sčt poř.
skup.
1
Sčt
poř.
skup.
2
U
Z
p-hodn.
Z
upravené
p-
hodn.
N platn.
skup.
1
N
platn.
skup.
2
2*1str.
přesné p
AVOIDANCE
766,5 508,5 277,5 0,52 0,60 0,52 0,60 29 21 0,59
Pro lepší názornost uvádíme graf 3, který znázorňuje srovnání skupin respondentů ve škále
– první skupiny Kwawer 1, která nevykazuje vyšší Avoidance v ECR oproti druhé skupině
Kwawer 2.
Graf 3: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů
a dimenze Avoidance v ECR
Zjišťujeme, zda první skupina s 0 a 1 KW fenoménem má nižší úzkostnost než druhá
skupina s výskytem 2 a více KW fenoménů. Jelikož vztahová úzkostnost (anxiety)
nevykazovala normální rozložení dat, byl k porovnání dvou nezávislých vzorků zvolen
Mann Whitney U test. Výsledná hodnota není signifikantní (U = 0,63; p > 0,05). Skupiny
v porovnání mezi sebou nevykazují vyšší vztahovou úzkostnost v ECR. Výsledné hodnoty
uvádíme v následující tabulce 9.
54
Tabulka 9: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Anxiety ECR
Proměnná
Mann-Whitneyův U Test, Proměn. Kwawer 1, proměn. Kwawer 1,0; označené testy jsou
významné na hladině p < 0,05
Sčt
poř.
skup.
1
Sčt poř.
skup. 2
U
Z
p-hodn.
Z
upravené
p-hodn.
N platn.
skup. 1
N platn.
skup. 2
2*1str.
přesné p
ANXIETY
0,63 0,63 0,63 0,63 0,63 0,63 0,63 1,00 1,00 0,63
Pro lepší názornost uvádíme graf 4, který znázorňuje srovnání skupin respondentů ve škále
– první skupiny Kwawer 1, která nevykazuje vyšší úzkostnost v ECR oproti druhé skupině
Kwawer 2.
Graf 4: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů
a dimenze Anxiety v ECR
V třetím postupu analýzy dat – korelační analýzy dat – byly za proměnné pro ověření
vztahu mezi vztahovou vyhýbavostí a Škálou borderline interpersonálních vztahů zvoleny
hodnoty vztahové vyhýbavosti (avoidance) ECR a počet jednotlivých fenoménů Škály
borderline interpersonálních vztahů. Jelikož data nevykazovala normální rozložení, byla
k analýze zvolena Spearmannova korelace. Obdrželi jsme nesignifikantní výsledek,
souvislost dimenze vyhýbavosti škály ECR a borderline fenoménů Škály borderline
interpersonálních vztahů nebyla potvrzena (r = 0,11; p > 0,05). Výsledné hodnoty uvádíme
v následující tabulce 10.
55
Tabulka 10: Spearmanova pořadová korelace dimenze vyhýbavosti škály ECR a Škály borderline
interpersonálních vztahů
Dvojice proměnných
Spearmanovy korelace; označ. korelace jsou
významné na hl. p < 0,05
N Spearman
(R) t(N-2) p-hodn.
Avoidance ECR & Škála borderline interpers.vzt. 50 0,11 0,79 0,43
Pro názorné zobrazení uvádíme také následující graf 5 korelace Avoidance ECR – Škála
borderline interpersonálních vztahů. Z grafu je patrné, že křivka signifikantně neroste ani
neklesá, korelace metod není potvrzena.
Graf 5: Korelace dimenze Avoidance ECR a Škály borderline interpersonálních vztahů
Za proměnné pro ověření vztahu mezi vztahovou úzkostností měřenou ECR a Škálou
borderline interpersonálních vztahů byly zvoleny hodnoty Anxiety ECR a počet jednotlivých
fenoménů škály. Jelikož data nevykazovala normální rozložení, byla k analýze zvolena
Spearmannova korelace. Obdrželi jsme nesignifikantní výsledek, dimenze vztahové
úzkostnosti škály ECR a Škála borderline interpersonálních vztahů spolu nekorelují (r = 0,04,
p > 0,05). Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 11.
-2 0 2 4 6 8 10
Kwawer borderline f enomény
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
3,0
3,5
4,0
4,5
5,0
5,5
6,0
AV
OID
AN
CE
56
-2 0 2 4 6 8 10
Kwawer borderline fenomény
2,0
2,5
3,0
3,5
4,0
4,5
5,0
5,5
6,0
AN
XIE
TY
Tabulka 11: Spearmanova pořadová korelace dimenze úzkostnosti škály ECR a Škály borderline
interpersonálních vztahů
Dvojice proměnných
Spearmanovy korelace, označ. korelace jsou
významné na hl. p < 0,05
Počet
(plat.)
Spearman
(R) t (N-2) p-hodn.
ANXIETY ECR & Škála borderline
interpers.vzt. 50 0,04 0,30 0,76
Pro názorné zobrazení uvádíme také následující graf 6 korelace Anxiety – Škála borderline
interpersonálních vztahů. Z grafu je patrné, že křivka signifikantně neroste ani neklesá,
korelace metod není potvrzena.
Graf 6: Korelace dimenze Anxiety ECR a Škály borderline interpersonálních vztahů
57
8.2.1.2 Druhá výzkumná otázka a její zodpovězení
Druhou výzkumnou otázku jsme vymezili takto:
Jaký je vztah mezi výskytem borderline fenoménů dle Škály borderline interpersonálních
vztahů a jejich sebeposouzením dle Inventáře BPI?
V prvním postupu analýzy dat – srovnání tří souborů respondentů – zjišťujeme vztah
mezi výskytem borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů a mezi
jejich sebeposouzením dle Inventáře BPI. BPI umožňuje vyjádření výsledků ve dvou
formátech – v Cut-off skóru a Celkovém skóru. Analýzu jsme provedli s oběma skóry.
Cut-off BPI je výběrem klinicky nejvíce závažných položek hraniční organizace, které jsou
sečteny, Celkový skór BPI je naopak součtem veškerých položek, od mírných
zaznamenávajících emoční nepohodu až po položky závažné hraniční organizace.
Nejdříve jsme přistoupili k meziskupinovému srovnání Škály borderline interpersonálních
vztahů k Celkovému skóru BPI. Jelikož data nevykazovala normální rozložení dat, byla
použita Kruskal-Wallis ANOVA. Výsledná hodnota není signifikantní (H 3,9; p > 0,05).
Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vztah mezi výskytem borderline fenoménů
Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Celkového skóru
inventáře BPI. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 12.
Tabulka 12: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a Celkového skóru BPI
Kruskal-Wallis ANOVA, pořadí; Celkový skór BPI, H (2, N= 50) =3,9; p = 0,14
KW skupina
N
Součet pořadí
Průměr pořadí
1 10 208,50 20,85
2 11 227,00 20,64
3 29 839,50 28,95
Pro lepší názornost uvádíme graf 7, který znázorňuje srovnání skupin Kwawer 1,2,3
vzhledem k Celkovému skóru BPI.
58
Graf 7: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů a
Celkového skóru BPI
Druhou analýzou bylo meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů
ku Cut-off skóru BPI. Jelikož data nevykazovala normální rozložení dat, byla použita
Kruskal-Wallis ANOVA. Výsledná hodnota není signifikantní (H = 3,75; p > 0,05).
Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vztah mezi výskytem borderline fenoménů
Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Cut-off skóru
inventáře BPI. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 13.
Tabulka 13: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a Cut-off skóru BPI
Kruskal-Wallis ANOVA pořadí; Cut-off skór BPI: H ( 2, N= 50) =3,75 p = 0,15
Skupina
N
Součet pořadí
Průměr pořadí
1 10 223,00 22,30
2 11 218,00 19,82
3 29 834,00 28,76
Pro lepší názornost uvádíme graf 8, který znázorňuje srovnání skupin Kwawer 1,2,3
vzhledem k Cut-off skóru BPI.
Medián
25%-75%
Min-Max
1 2 3
Kwawer_skupina
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
22
Ce
lko
vý s
kó
r B
PI
59
Graf 8: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů a
Cut off skóru BPI
V druhém přístupu analýzy dat – meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů
– jsme nejprve přistoupili k meziskupinovému srovnání mezi Škálou borderline
interpersonálních vztahů a Celkovým skórem BPI. Jelikož data nevykazovala normální
rozložení, použili jsme Mann Whitney U test. Za závislou proměnnou byl zvolen Celkový
skór BPI. Výsledná hodnota není signifikantní (U = 204,5; p > 0,05). Skupiny v porovnání
mezi sebou nevykazují vztah mezi výskytem borderline fenoménů Škály borderline
interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Celkového skóru inventáře BPI.
Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 14.
Tabulka 14: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a Celkového skóru BPI
Proměnná
Mann-Whitneyův U Test; dle proměn. Kwawer 2,1; označené testy jsou významné na
hladině p < 0,05
Sčt poř.
skup. 1
Sčt poř.
skup. 2
U
Z
p-hodn.
Z
upravené
p-hodn.
N platn.
skup. 1
N platn.
skup. 2
2*1str.
přesné p
Celkový skór
BPI
839,50 435,50 204,50 1,96 0,06 1,96 0,06 29 21 0,06
Výše popsané zjištění podložíme následujícím grafem 9, který znázorňuje srovnání skupin
Kwawer 1 a 2 vzhledem k Celkovému skóru BPI.
Medián
25%-75%
Min-Max
1 2 3
Kwawer_skupina
-2
0
2
4
6
8
10
12
14
Cu
t-off
skó
r B
PI
60
Graf 9: Meziskupinové srovnání skupin a Celkového skóru BPI
Druhou analýzou bylo meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů
a Cut-off skóru BPI.
Jelikož data nevykazovala normální rozložení, použili jsme Mann Whitney U test. Za
závislou proměnnou byl zvolen Cut-off skór BPI. Obdrželi jsme nesignifikantní výsledek
(U = 210; p > 0,05). Skupiny v porovnání mezi sebou nevykazují vztah mezi výskytem
borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením
dle Cut-off skóru inventáře BPI. Výsledné hodnoty uvádíme v následující tabulce 15.
Tabulka 15: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a Cut-off skóru BPI
Proměnná
Mann-Whitneyův U Test; označ. testy jsou významné na hladině p < 0,05
Sčt poř.
skup. 1
Sčt poř.
skup. 2
U
Z
p-hodn.
Z
upravené
p-hodn.
N platn.
skup. 1
N platn.
skup. 2
2*1 str.
přesné p
Cut-off skór BPI
834 441 210 1,85 0,07 1,89 0,07 29 21 0,06
Výše popsané zjištění podložíme následujícím grafem 10, který znázorňuje srovnání skupin
Kwawer 1 a 2 vzhledem k Cut off skóru BPI.
61
Graf 10: Meziskupinové srovnání skupin Škály borderline interpersonálních vztahů a Cut-off skóru
BPI
V třetím postupu analýzy dat – korelační analýzy dat – jsme pro ověření vztahu mezi
Škálou borderline interpersonálních vztahů a Celkovým skórem inventáře BPI a mezi
Škálou borderline interpersonálních vztahů a Cut-off skórem inventáře BPI z důvodu
nenormálního rozložení dat zvolili Spearmanovu korelaci. Obdrželi jsme nesignifikantní
výsledek, souvislost Škály borderline interpersonálních vztahů a Celkového skóru BPI (r =
0,27; p > 0,05) a ani souvislost Škály borderline interpersonálních vztahů a Cut-off skóru
BPI (r = 0,23; p > 0,05) nebyly potvrzeny. Výsledné hodnoty uvádíme v následující
tabulce 16.
Tabulka 16: Spearmanova pořadová korelace Celkového a Cut-off skóru BPI a Škály borderline
interpersonálních vztahů:
Dvojice proměnných Spearmanovy korelace, označ. korelace jsou
významné na hl. p < 0,05
Počet (plat.)
Spearman
(R) t (N-2) p-hodn.
Cut-off skór BPI & Škála borderline interpers.vztahů 50,00 0,23 1,67 0,10
Celkový skór BPI & Škála borderline interpers.vztahů 50,00 0,27 1,94 0,06
62
8.2.1.3 Třetí výzkumná otázka a její zodpovězení
Třetí výzkumnou otázku jsme si definovali takto:
Existuje rozdíl ve výsledcích metod v závislosti na pohlaví respondentů?
Třetí výzkumná otázka byla formulována z důvodu vyváženého počtu respondentu, tj. 25
mužů a 25 žen. Provedli jsme srovnání jednotlivých výsledků za účelem nalezení
případného rozdílu ve výsledcích mezi pohlavími.
Za nástroj srovnání výsledků dotazníků ECR a BPI byl zvolen neparametrický Mann
Whitneyův U test. Výsledné hodnoty srovnání výsledků mezi pohlavími zobrazuje
následující tabulka 17.
Tabulka 17: Srovnání výsledků metod ECR a BPI mezi pohlavími
Mann-Whitney U Test, ozn. testy jsou signifikantní na hladině
p < 0,05
Souč.poř.
ženy
Souč.poř.
muži
U
Z
P hodn.
Z
P hodn.
N
ž
N
m
2*1 str.
přesné p
AVOIDANCE
719 556 231 1,57 0,12 1,57 0,12 25 25 0,12
ANXIETY
717 559 234 1,52 0,13 1,52 0,13 25 25 0,13
Cut-off skór BPI
655 620 295 0,33 0,74 0,34 0,74 25 25 0,74
Celkový skór BPI
615 661 290 -0,44 0,66 -0,44 0,66 25 25 0,66
V případě Škály borderline interpersonálních vztahů, kterou jsme považovali za
dichotomickou proměnnou, jsme k výpočtu rozdílů v závislosti na pohlaví respondentů
použili test dobré shody, Pearsonův Chí kvadrát. Výsledné hodnoty srovnání výsledků
mezi pohlavími zobrazuje tabulka 18 s pozorovanými četnostmi a tabulka 19
s očekávanými četnostmi.
Tabulka 18: Srovnání výsledků pohlaví ve Škále borderline interpersonálních vztahů – pozorované
četnosti
Pozorované četnosti; označ. buňky mají hodnoty > 10
Pohlaví
Kwawer_skupina 1
Kwawer_skupina 2
Kwawer_skupina 3
Součet
řady
Ž 3 5 17 25
M 7 6 12 25
Všechny skup. 10 11 29 50
63
Tabulka 19: Srovnání výsledků pohlaví ve Škále borderline interpersonálních vztahů – očekávané
četnosti
Očekávané četnosti; označ. buňky mají hodnoty > 10; Pearsonův Chí kvadrát: 2,55; df = 2; p = 0,28
Pohlaví
Kwawer_skupina 1
Kwawer_skupina 2
Kwawer_skupina 3
Součet řady
Ž 5 5,50 14,50 25
M 5 5,50 14,50 25
všechny skupiny 10 11,00 29,00 50
Srovnáním výsledků respondentů v dimenzích vyhýbavosti (U= 231; p > 0,05)
a úzkostnosti (U= 234; p < 0,05) škály ECR, v Cut-off skóru BPI (U= 295; p > 0,05)
a v Celkovém skóru BPI (U= 290; p > 0,05) za použití Mann Whitney U testu se rozdíl
mezi pohlavími neprokázal. Ani u Škály borderline interpersonálních vztahů nebyla za
použití Chí kvadrátu prokázána signifikantní souvislost pohlaví s výsledky (χ2 2,55; p >
0,05).
64
8.2.2 Doplňková kvalitativní analýza k odpovědím ze Škály borderline
interpersonálních vztahů
Jelikož je Škála borderline interpersonálních vztahů, kterou jsme specifikovali již
v teoretické části naší práce, pro náš výzkum stěžejní, a v současnosti chybí normativní
údaje k českému souboru respondentů, považujeme za přínosné přiblížit výsledná zjištění,
která jsme obdrželi analýzou získaných dat na vzorku české neklinické populace nad rámec
výzkumných otázek.
V první řadě považujeme za přínosné uvést výběrem několik odpovědí respondentů,
ve kterých jsme borderline fenomény nalezli. Každá z odpovědí je řazena pod odpovídající
škálovou položku, která jednotlivé borderline fenomény specifikuje. V závorkách jsou pod
čísly uvedeni jednotliví anonymizovaní respondenti a čísla rorschachovských tabulí, ke
kterým jejich odpověď náležela.
Tabulka 20: Ukázka odpovědí respondentů s borderline fenomény
Škálová položka - odpovědi respondentů
Pohlcení „Tato část mírumilovná – láska, druhá tmavá, naprosto oddělená,
chycená pavučinama, láska přechází do jiného citu, další emoce, která to
požírá." (r. 14/VIII)
„Nemocná osoba, jejíž nemoc se snaží pohltit jejího ducha, až ji pohltí,
čeká na ni smrťák, už kape, ten človíček; smrťák se na něj těší.“ (r.14/IX)
„Mlhavá, tekutá příšera, valí se a chce tě sežrat.“ (r.35/VIII)
Symbiotické splynutí „Nějaké zvíře, mládě, vypadá jako by pilo mateřské mléko z cecíku,
vypadá roztomile.“ (r.11/VII)
„Dvě osoby snažící se dostat na jeden břeh, přitahují se, skála, chtějí na
jednu stranu k sobě.“ (r.14/X)
„Dva andělé, těsně k sobě přitisknutí, srostlí, objímají se.“ (r.32/I)
Násilná symbióza,
separace nebo
znovusjednocení
„To začíná být divoký, několik takových zvířat, příšerek, které se po
něčem vrhají, po nějakým šutru, skále, sápou se po ní a navzájem po sobě
šlapou; někde ve vodě nebo ve vzduchu, všechno se rychle odehrává,
naráží dost na skálu, každý jde sám za sebe a šlape, ubližuje, kazí to těm
ostatním – chytnou se druhého a tím jej stahují.“ (r.9/X)
„Dvě postavy napojené na tom, berou si živiny z toho, něco ve stylu
kapačky.“ (r.35/X)
„Nějaký ženy, který drží nějaký novorozeňata a háží je do vody nebo tak
něco, myslím si, že jak koťata.“ (r.45/III)
65
Škodlivé vnitřní
procesy
vč. primitivní
inkorporace
„Plíce, krevní propojení spojující plíce, kolem různé buňky, rozříznuté,
uvnitř nich je něco vidět.“ (r.1/X)
„Řez mozkem, na okraji šedý, uprostřed bílý.“ (r.17/III)
„Rozplesklý vnitřnosti, vylezlý střeva nebo něco takového, nic fajn,
rozsekaný střeva, lezou ven.“ (r.10/II)
Zrození
a znovuzrození
„Porod, ženský otvor, kterým jde děťátko ven, je tam kolem krev.“ (r.6/II)
„To vypadá jako embryo, malý nenarozený dítě.“ (r.7/IX)
„Žena u porodu s roztaženýma nohama.“ (r.44/IX)
Metamorfóza
a transformace
„Člověk, který je převlečený v brouka, který je sklouben do člověčí
postavy, rysy brouka, nabucaná širší postava, kulatý záda, který končí až
u kolen; převlek, protože je to kulatý až ke kolenům, člověk je tenký.“
(r.4/X)
„Franz Kafka – proměna brouka.“ (r.23/III)
„No, rozhodně něco děsivýho, asi netvor, který vrůstá napůl v strom a
tak, ten se mi nelíbí, je celkově stromovitej, podivná, strašidelná
postava.“ (r.14/IV)
Narcistické zrcadlení „Nějaká stará ženská, co kouká do zrcadla, se přibližuje k hranici
zrcadla, což je takový zvláštní, že je to moc blízko.“ (r.5/VII)
„To vypadá jako vykukující obličej nějaký stařenky, jasně, zimní
královna, v rybníce je její stín.“ (r.14/V)
„První, co mě napadlo, že je to zvířátko, srnka a ta druhá část zrcadlící
se obraz ve vodě, asi pije.“ (r.37/I)
Separace – dělení „Kluk, který byl nucen opustit domov, proto má ranec, nevím,
s buchtama, nucen osamostatnit se.“ (r.14/IX)
Narušení hranic „Loď, hladina ale není zvýrazněná, pluje k tobě, obrys lodi ve tmě, je
vidět hodně spodek lodi, co bývá normálně pod vodou.“ (r.5/II)
„Připomíná mi to nějakou roztrženou hvězdici, rozplynulá, roztržená,
obojí, tj. důležitý, pokročilé stádium rozplynutí, to už ani jako cípy
nerozpoznám.“ (r.8/VII)
„Něco jako babylonská věž před rozpadem, novostavba, která se ti začne
hroutit, rozjíždějí se ti základy, směřují od sebe.“(r.34/IX)
Představa dělohy „Rentgenový snímek děcka v děloze.“ (r.11/I)
„Toto mi připomíná dělohu.“ (r.21/X)
„Děloha těhotné ženy na ultrazvuku.“ (r.22/III)
66
Dále pokládáme za zajímavé zjištění, které jsme získali během skórování jednotlivých
borderline fenoménů v rorschachovských protokolech. Konkrétně nás zaujal celkový
výskyt jejich jednotlivých druhů a také to, na kterých tabulích se nacházely nejčastěji.
Přehled zjištění zachycují následující tabulky 21 a 22.
Tabulka 21: Výskyt jednotlivých druhů borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních
vztahů
v ROR
Počet odpovědí s borderline fenomény na tabulích ROR
Druhy borderline fenoménů
Celkový
výskyt
fenoménů
I II III IV V VI VII VIII IX X
Pohlcení 10 - - - - - 4 - 2 3 1
Symbiotické splynutí 16 3 1 1 1 1 - 4 1 - 4
Násilná symbióza, separace
nebo znovusjednocení 15 2 4 4 1 - - - - 1 3
Škodlivé vnitřní procesy vč.
primitivní inkorporace 23 2 2 3 - - - 2 6 1 7
Zrození a znovuzrození 7 - 2 - - - - - - 2 3
Metamorfóza a transformace 17 1 - 3 2 3 - 5 - 1 2
Narcistické zrcadlení 15 3 1 3 - 2 1 3 2 - -
Separace – dělení 1 - - - - - - - - 1 -
Narušení hranic 6 - 1 - - 1 2 1 - 1 -
Představa dělohy 3 1 - 1 - - - - - - 1
V tabulce 21 jsou uvedeny jednotlivé druhy borderline fenoménů, jejich celkový výskyt ve
všech 50 rorschachovských protokolech, ze kterých byly získány, a také jejich výskyt na
jednotlivých tabulích ROR. Zvýrazněná čísla označují nejvyšší četnost výskytu. Konkrétně
nefrekventovanější byl borderline fenomén škodlivých vnitřních procesů vč. primitivní
inkorporace s celkovým počtem výskytu v 23 odpovědích, z toho nejvíce byl obsažen na
tabuli X tzv. „životní prostor“, s počtem 7 odpovědí a na tabuli VIII tzv. „afektivní
schopnost přizpůsobení“ s počtem 6 odpovědí. Druhým nejčastějším borderline
fenoménem byla metamorfóza a transformace s celkovým počtem 17 výskytů a nejčastěji
se nacházela na tabuli VII tzv. „mateřská“ s počtem 5 odpovědí. Třetím nejčastějším
67
borderline fenoménem se stalo symbiotické splynutí s počtem 4 odpovědí na tabulích VII
tzv. „mateřská“ a na X tzv. „životní prostor“.
Druhá tabulka 22 uvádí frekvenci všech borderline fenoménů na jednotlivých
rorschachovských tabulích.
Tabulka 22: Frekvence všech borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů v ROR
Tabule ROR I II III IV V VI VII VIII IX X
Frekvence borderline
fenomenů 12 11 15 5 7 7 14 11 10 21
Podprůměr.hodn.< 11.3 - 11 - 5 7 7 - 11 10 -
Nadprům.hodn .> 11.3 12 - 15 - - - 14 - - 21
Z výše uvedeného přehledu je patrný nejčastější výskyt borderline fenoménů v odpovědích
neklinického souboru respondentů na tabuli X tzv. „životní prostor“, s počtem 21 výskytů,
dále na tabuli III tzv. „sociální“ s počtem 15 výskytů a na tabuli VII tzv. „mateřská“
s počtem 14 výskytů. Celkový počet výskytů na všech tabulích u 50 rorschachovských
protokolů čítal 113 borderline fenoménů. Průměr obdržených fenoménů je 11,3;
směrodatná odchylka 4,64.
68
8.3 Odpovědi na výzkumné otázky
Pro přehlednost nyní uvádíme krátké shrnutí jednotlivých výzkumných zjištění na základě
položených výzkumných otázek a provedené doplňkové kvalitativní analýzy odpovědí ze
Škály borderline interpersonálních vztahů.
První otázka zněla následovně: Jaký je vztah mezi dimenzemi úzkostnosti
a vyhýbavosti v mezilidských vztazích škály ECR vzhledem ke Škále borderline
interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě? Byly zvoleny tři metody analýzy dat
– srovnání tří skupin dle podle počtu 0, 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných
ve Škále borderline interpersonálních vztahů, srovnání dvou skupin dle počtu 0 až 1 a 2
a více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů
a korelační analýza. Signifikantní souvislost metod ani jedním z přístupů nebyla
prokázána.
Druhá výzkumná otázka si kladla za cíl zjistit následující: Jaký je vztah mezi výskytem
borderline fenoménů dle Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich
sebeposouzením dle Inventáře BPI?
Byly zvoleny totožné metody analýzy dat jako u první výzkumné otázky – srovnání tří
skupin dle podle počtu 0, 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline
interpersonálních vztahů, srovnání dvou skupin dle počtu 0 až 1 a 2 a více borderline
fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů a korelační analýza.
Signifikantní souvislost metod ani jedním z přístupů nebyla prokázána.
Třetí výzkumná otázka se ptala, zda: Existuje rozdíl ve výsledcích metod mezi pohlavím
respondentů? Existence signifikantního rozdílu ve výsledcích metod mezi pohlavími
prokázána nebyla.
Nad rámec výzkumných otázek jsme provedli také doplňkovou kvalitativní analýzu
odpovědí Škály borderline interpersonálních vztahů se zaznamenáním výskytu
jednotlivých druhů borderline fenoménů i jejich celkové frekvence na tabulích
Rorschachovy metody. Zde jsme obdrželi nejčastější výskyt borderline fenoménů
v odpovědích neklinického souboru respondentů na tabuli X tzv. „životní prostor“,
s počtem 21 výskytů, dále na tabuli III tzv. „sociální“ s počtem 15 výskytů a na tabuli VII
tzv. „mateřská“ s počtem 14 výskytů, což naznačuje možnou souvislost mezi výskytem
borderline fenoménů na určité rorschachovské tabuli, která by mohla být dále zkoumána.
69
9 DISKUZE
Hlavními výzkumnými cíli magisterské diplomové práce bylo zkoumání základních
dimenzí vztahové vazby – úzkostnosti a vyhýbavosti škály Experiences in Close
Relationships (ECR) ve vztahu k přítomnosti borderline fenoménů Škály borderline
interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě a zároveň zkoumání vztahu mezi
výskytem borderline fenoménů ve Škále borderline interpersonálních vztahů a jejich
sebeposouzením dle Borderline osobnostního inventáře (BPI).
Brennan, Clark, Shaver (1998) ve své studii o attachmentu zjistili, že vysoká úzkostnost
a vysoká vyhýbavost představuje nejméně výhodný typ vztahové vazby, který definovali
jako fearful avoidant, tedy bázlivě vyhýbavý. Tento typ inklinuje k rozsáhlejší psychické
dezorganizaci jedince při konfrontaci s náročnou situací (Lečbych, 2013). Tato
dezorganizace je spojována s borderline pacienty (Richell et al., 2003). Rozvoj borderline
organizace osobnosti v souvislosti se zneužíváním v dětství uvádí Wolke et al. (2012). To
odpovídá Bowlbyho teorii vztahové vazby, podle níž jsou zdroje pro jednotlivé typy
vazebného chování založeny na mentálních reprezentacích vztahových zkušeností v dětství
(Bowlby, 2010).
Tyto uvedené studie a teoretická ukotvení a také četné studie a teretické poznatky uvedené
již v teoretické části práce v kapitole Vztahová vazba a hraniční osobnosti se nám staly
podnětem k předpokladu, že u respondentů s osobnostními borderline rysy bude vyšší
úzkostnost a vyšší vyhýbavost škály ECR odpovídat vyšším skórům ve Škále borderline
interpersonálních vztahů. Vztah těmito metodami doposud nebyl ověřen, proto jsme se
rozhodli danou problematikou zabývat blíže. Tento záměr odrážela první z výzkumných
otázek. Zjistili jsme zároveň, že v současnosti chybí normativní údaje k českému souboru
Škály borderline interpersonálních vztahů, z tohoto důvodu byl zvolen ke srovnání se
Škálou borderline interpersonálních vztahů Borderline osobnostní inventář BPI,
vycházející taktéž z teoretického pojetí borderline osobnostní organizace (Leichsenring,
1999), a byla tak definována druhá výzkumná otázka. Vzhledem k vyváženému souboru
respondentů z hlediska pohlaví byla zvolena také třetí výzkumná otázka tázající se po
rozdílu ve výsledcích metod v závislosti na pohlaví respondentů.
70
Pro zodpovězení výzkumných otázek po vztahu jednotlivých metod byly zvoleny tři
odlišné metodologické postupy pro analýzu získaných dat.
V prvním postupu analýzy dat byly srovnávány skupiny respondentů podle toho, kolik
jejich ROR protokol obsahoval borderline fenoménů (dále jen KW fenomén) definovaných
Kwawerovou Škálou borderline interpersonálních vztahů. Respondenti byli rozděleni na tři
soubory – do prvního souboru byli zařazeni respondenti s počtem 0 KW fenoménů, do
druhého souboru byli zařazeni respondenti s 1 KW fenoménem a do třetího souboru ti,
jejichž ROR protokol obsahoval dva a více KW fenoménů. Toto rozdělení jsme zvolili
z důvodu respektování reality výzkumu, proto, aby odpovídalo povaze Škály borderline
interpersonálních vztahů – tedy funkci screeningového nástroje, který slouží k detekci
rizikových fenoménů hraničních organizací a zachycení jejich míry (Kwawer, 1979). Po
provedení statistické analýzy dat výše zmíněným způsobem se ale předpoklad vztahu
zvolených metod dotazníku ECR a Škály borderline interpersonálních vztahů, tak jako
Škály borderline interpersonálních vztahů a Inventáře BPI nepotvrdil.
Druhý postup analýzy dat jsme považovali za sekundární. V rámci něj byl sloučen první
soubor respondentů s nulovým počtem KW fenoménů s druhým souborem obsahujícím
respondenty s výskytem jednoho KW fenoménu a takto vzniklý sloučený soubor byl
porovnáván s třetím souborem respondentů s výskytem dvou a více KW fenoménů
v protokolu. Cílem této analýzy bylo hledání smysluplných vztahů, pokud by se jeden KW
fenomén označil jako potenciálně nerizikový nález, jako varianta normy. Po provedení
statistické analýzy dat se předpoklad vztahu zvolených metod dotazníku ECR a Škály
borderline interpersonálních vztahů a ani Škály borderline interpersonálních vztahů
a Inventáře BPI nepotvrdil.
Třetí postup, který jsme použili, nabídl pohled na výsledky analýzy dat z hlediska
lineárních vztahů. Předpoklad vztahu zvolených metod Škály borderline interpersonálních
vztahů a dotazníku ECR, tak jako Škály borderline interpersonálních vztahů a inventáře
BPI nebyl potvrzen. Považujeme za podstatné uvést, že jsme v případě tohoto postupu
považovali Škálu borderline interpersonálních vztahů za spojitou škálu, která rozlišuje, zda
určitý jev přítomen je, či není, a nikoliv za screeningový nástroj použitelný v klinickém
prostředí, jak jsme o něm uvažovali v postupech předcházejících.
71
Po zodpovídání první a druhé výzkumné otázky odlišnými metodologickými postupy byla
ověřována také třetí výzkumná otázka tázající se po rozdílu ve výsledcích metod
v závislosti na pohlaví respondentů. Rozdíl nebyl prokázán.
Na základě získaných výsledků jsme si kladli otázku po možných faktorech ovlivňujících
výsledná zjištění, v kterých se námi očekávané vztahy nepotvrdily.
Domníváme se, že výsledná data, která jsme obdrželi, mohla být ovlivněná následujícím:
Limity výběru výzkumného souboru – otázkou je, zda bylo vhodné zvolení respondentů
výzkumného souboru pouze z běžné populace k lepšímu porovnání jednotlivých metod,
zda nemá vliv věkové rozložení souboru v období mladé dospělosti, zda výsledné
odpovědi respondentů neovlivnil sběr dat pouze metodou příležitostného výběru a metodou
sněhové koule či zda byl soubor čítající 50 respondentů, kteří byli navíc v prvním
z postupů rozděleni do tří skupin, dle počtu nalezených borderline fenoménů v jejich ROR
protokolech, velikostně dostačující. U tohoto rozdělení se domníváme, že svou roli mohly
hrát také vyšší stupně volnosti. Také zvažujeme možné ovlivnění výsledných dat
administrací dotazníku BPI, která u první skupiny 28 respondentů proběhla s odstupem
času dvou let od prvního sběru dat Rorschachovy metody a dotazníku ECR.
Dále je potřeba zmínit, že uvažujeme nad úskalím hledání vztahů odlišnými metodami –
metodami dotazníkového a projektivního posouzení – v našem případě mezi Škálou
borderline interpersonálních vztahů a inventářem BPI a mezi Škálou borderline
interpersonálních vztahů a škálou ECR. Škála borderline interpersonálních vztahů vychází
z čistě symbolického projekčního materiálu rorschachovských protokolů, u kterého se
pracuje s dynamikou fantazie dotyčného respondenta a je tak pro něj bezpečná. Při tom
nevědomé mechanismy vykonají akt projekce (Šípek, 2000), díky níž mohou být
borderline fenomény lépe zachyceny, odkryty. Přínosnost Rorschachovy metody u klientů,
kteří inklinují k předstírání či popírání existující psychopatologie zmiňují ve své studii také
Seamons et al. (1981). Weiner (1966 in Kwawer, 1979) uvádí, že je pro hraniční pacienty
typické, že působí poměrně konvenčně a zároveň integrovaně ve vysoce strukturovaných
testech, ale v nestrukturovaném kontextu, jaký nacházíme u Rorschachova testu, jsou
zjevná poškození ega a patologické mechanismy. Singer (1977 in Kwawer, 1979)
doplňuje, že hraniční pacienti prezentují sebeobraz, který zakrývá jejich vnitřní patologické
vlastnosti ega – zejména primární proces myšlení, který v souvislosti s pozoruhodnou sílou
adaptace a nesníženým testováním reality je považován za centrální diagnostický rys.
Oproti výše uvedenému je Inventář BPI strukturovaný, vychází z explicitních
72
dotazníkových otázek. Na ty nám respondenti reagovali často údivem nad jejich zněním
a poté odstupem, určitou distancí. Dle našeho názoru tedy inventář BPI obsahuje otázky,
které překračují frustrační toleranci respondentů, což má za následek projevení se aktu
popření. Podobnou úvahu vztahujeme i na hledání souvislosti mezi Škálou borderline
interpersonálních vztahů a škálou ECR. S tím korespondují výzkumná zjištění Lečbycha
a Seitla (2013), kteří zkoumali vztah mezi dimenzemi škály ECR a rorschachovskou
Škálou orální závislosti ROD. Výsledky studie indikovaly signifikantní vztah mezi
vztahovou úzkostností měřenou škálou ECR a skóry škály ROD, nicméně výsledná
korelace mezi ROD skóry a vztahovou úzkostností prokázala signifikantní vztah pouze
u skupiny respondentů bez psychiatrické nebo psychologické péče v osobní anamnéze.
U respondentů s psychiatrickou či psychologickou péčí vztah prokázán nebyl, což
poukázalo na odlišné prezentování sebeobrazu u zkoumaných skupin, u neklinické
populace byl kongruentní s výsledky v rorschachovské škále ROD, u klinické nikoliv.
Uvažujeme proto, zda kdyby za účelem nalezení souvislosti mezi vztahovou vazbou
a borderline fenomény definovanými Škálou borderline interpersonálních vztahů byla
použita odlišná metoda, například Adult Attachment Projective Test AAP, který stejně
jako Škála borderline interpersonálních vztahů vychází z čistě symbolického projekčního
materiálu osmi obrazových tabulí souvisejících s tématem vztahové vazby, na kterých jsou
vyobrazené různé konfliktní situace navozující emoční atmosféru zkoumaného jedince
(Ravitz et al., 2010), zda by se předpokládaná souvislost u neklinické populace projevila.
S tím koresponduje McWilliams (2015), která uvádí, že i přes dříve běžný psychiatrický
postup posouzení pacientova náhledu na nemoc, může hraniční klient psychopatologii
vytrvale popírat, jelikož dokáže posoudit určitý stupeň toho, co je reálné či obvyklé. Berant
a Shraga (2013) ve své studii nicméně souběžné použití sebeposuzujících a projektivních
metod nevylučují a uvádějí, že použitím sebeposuzujících a projektivních metod při
zjišťování stylu vazby jsou projektivními metodami získány specifičtější informace o její
dynamice. Podobné tvrzení formuluje také Lečbych (2014), uvádí, že nevýhodou
sebeposuzujících škál je riziko jejich zkreslení účelovými tendencemi, úmyslnou
i nevědomou potřebou ovlivnit skutečnost. Jako vhodné doplnění škál proto doporučuje
projektivní metody, které jsou na vědomé a jejich účelové ovlivnění mnohem náročnější.
Dále v této úvaze vycházíme také ze zkušeností klinických psychologů a terapeutů, ze
kterých je známo, že člověk v zátěžových situacích vstupuje do regrese a tudíž
předpokládáme, že stupeň psychopatologie se projeví zřetelněji až v zátěžové situaci,
nikoliv v pro respondenta relativně bezpečném prostředí, na které jsme během
73
administrace metod kladli při výzkumu důraz. Tento předpoklad potvrzuje také studie
zabývající se teorií mysli u psychopatických jedinců, jež uvádí, že přijetí určité role, která
se od dotyčného očekává, se podílí na inhibici antisociálního chování (Richell et al., 2003).
V našem případě je tedy rolí myšlena role jedince, který se zapojí do výzkumu, aby tím
pomohl svému vrstevníkovi. Východiskem výše uvedeného je tedy úvaha, nakolik je
možné zachycení hraničních fenoménů u respondenty předem očekávané relativně
bezpečné testové situace. Pokládáme proto postup dotazníkového a zároveň projektivního
posouzení zkoumaných za další významný faktor, který mohl ovlivnit výsledná zjištění.
Naše úvahy směřují také k samotné Škále borderline interpersonálních vztahů. Na základě
použitých odlišných metodologických postupů analýzy dat, obdržených výsledných hodnot
uvažujeme, nakolik je škála vhodná pro statistickou analýzu dat. Uvažujeme v tomto
ohledu nad jejími možnými limity. Prvním úskalím se v tomto ohledu stala dostupnost
literatury
a především výzkumných studií, v kterých by byla použita. Po provedené rešerši zdrojů
jsme zjistili jejich nedostatek a nedostupnost, proto jsme přistoupili i k oslovení autora
škály,
Dr. Jay S. Kwawera, s kterým se nám sice podařilo navázat kontakt, ale byl později
přerušen, a nepodařilo se nám tak od něj získat potřebné podrobnější informace. Při
porozumění škále tedy vycházíme ze studie Dr. Kwawera (Kwawer, 1979, Kwawer 1980
in Lečbych, 2013), kde byla použita v rámci klinického přístupu. Dále vycházíme
z výzkumné studie Gacona (1990), která posuzovala objektní vztahy, obranné operace
a úroveň psychopatologie a narcismu ve skupině pachatelů s antisociální poruchou
osobnosti. Ve výzkumu byla užita široká testová baterie, Škála borderline
interpersonálních vztahů zde byla využita jako další z nástrojů k posouzení antisociální
poruchy osobnosti dotyčných.
Dále jsme si při vyhodnocování odpovědí v Rorschachově metodě kladli otázku po
odpovědní váze jednotlivých kritérií škály. Dle našeho názoru není stejná, ale
zaznamenává odpovědi od náznaků vývojové nezralosti respondentů – př. „Pták a jeho
odraz na vodě“ (tab. V) dle kritéria škály „narcistické zrcadlení“, až po odpovědi
psychopatologicky závažné – př. „Mlhavá, tekutá příšera, valí se a chce tě sežrat,
připomíná mi okrajem, kterým to přetéká“ (tab. VIII) – dle kritéria škály „pohlcení“, což
vnáší otázky po míře závažnosti jednotlivých kritérií vztažených k základnímu konceptu
74
hranic. Domníváme se proto, že by se míra závažnosti jednotlivých položek škály mohla
stát námětem pro další výzkumnou práci.
Dalším úskalím, se kterým jsme se při vyhodnocování odpovědí na základě kritérii škály
setkali, bylo skórování odpovědí a zařazení ke konkrétní položce škály. Z naší zkušenosti
ne vždy bylo zařazení borderline fenoménů zcela jednoznačné, v některých případech jsme
uvažovali, zda danou odpověď mezi borderline fenomén zařadit lze – např. u škálové
položky Škodlivé vnitřní procesy vč. primitivní inkorporace, kdy se v odpovědích vyskytly
vnitřní orgány a různá propojení v těle, ale ne přímo jejich průřez – př. odpovědi: „To je
napojení, nějaké cévy, vedoucí do orgánů.“ (tab. X) či „Ženské pohlavní orgány v těle,
děloha, vejcovody, připomnělo mi to těma krajema s čárami, jak je to vajíčko.“ (tab. VIII).
Dále bylo také otázkou, ke které škálové položce danou odpověď zařadit (i když přesné
zařazení pro následnou analýzu dat, pro kterou byl stěžejný pouze celkový počet
fenoménů, nebylo zásadní) a zda ji počítat dvakrát, jelikož se v ní vyskytly dva propojené
fenomény v jedné odpovědi – př.: „Mraky, ze shora se odráží v kaluži, působí tak, kaluž
celá, ohraničena šedým, od kaluže se odráží nebe; je to roztrhaný, není jednolitý, působí
dojmem, že se to za chvíli utrhne, má to takový slabý místa.“ (tab. VII) Zde nacházíme
fenomén Narcistické zrcadlení propojený s fenoménem Narušení hranic. Nebo: „Dvojčata,
dvojvaječná, ve vývinu v děloze.“ (tab. III) Tedy se jedná o odpověď spojenou
s fenoménem Symbiotické splynutí propojenou s fenoménem Představa dělohy. Při
skórování fenoménů jsme proto provedli také celkovou revizi fenoménů a konzultaci nad
spornými položkami a u sedmi respondentů se tak výsledný počet fenoménů o jeden
pozměnil. Dále se domníváme, že výsledné vyhodnocení borderline femoménů mohlo být
ovlivněno také faktory ze strany osobnosti daného výzkumníka, který borderline fenomény
skóroval. Také toto může mít za následek ovlivnění výsledného počtu fenoménů. K tomu
Urbánek, Denglerová a Širůček (2011, 84) uvádějí: „Osobní chyby jsou způsobovány
konkrétním člověkem nebo konkrétními lidmi, kteří administrují, vyhodnocují a interpretují
výsledky psychologického vyšetření. Ve fázi administrace diagnostické metody může
psychodiagnostik zkreslit instrukci, nesprávně změřit čas nebo vytvořit atmosféru, která
nepřispěje k žádoucímu výkonu probanda v testu, ve fázi vyhodnocení může nesprávně
vypočítat dílčí a celkové skóry a ve fázi interpretace může dát výsledky do neadekvátního
kontextu, a znehodnotit tak vyšetření.“ I když jsme se výše zmíněným chybám snažili
vyhout, připouštíme, že mohly administraci, vyhodnocení či interpretaci výzkumných
výsledků ovlivnit a vytvořit tak limity výzkumu.
75
Z výše uvedeného ke Škále borderline interpersonálních vztahů se proto domníváme, že
užití škály je vhodné především v rámci klinického přístupu, v kterém slouží jako
podpůrný screeningový nástroj k detekci borderline fenoménů zkoumaného člověka. S tím
koresponduje tvrzení Urbánka, Denglerové a Širůčka (2011, 56), kteří uvádějí, že:
„Klinický přístup má jasnou výhodu oproti statistickému v tom, že může upotřebit řídce se
vyskytující jevy.“ V našem případě tedy můžeme v rámci klinického přístupu upotřebit
řídce se vyskytující hraniční fenomény u neklinické populace v souvislosti s komplexním
a tvůrčím uvažováním o osobnosti daného jedince. To odpovídá také
následujícímu tvrzení: „U klinického přístupu jsou závěry o daném klientovi založeny na
důkladné znalosti teoretického přístupu, v jehož vztahovém rámci daný psycholog uvažuje,
a jedná se o výsledek tvůrčího procesu, který může provádět pouze odborně vzdělaný
profesionál“ (Urbánek, Denglerová, Širůček, 2011, 56).
Dále považujeme za cenné uvést zjištěné souvislosti plynoucí z kvalitativní analýzy
odpovědí ze Škály borderline interpersonálních vztahů, které byly blíže popsány již
v kapitole Doplňková kvalitativní analýza odpovědí ze Škály borderline interpersonálních
vztahů. V rámci kvalitativní analýzy jsme zjistili, že nejfrekventovanějším byl borderline
fenomén škodlivých vnitřních procesů vč. primitivní inkorporace s počtem 23 odpovědí
respondentů
a s nejčastějším výskytem na tabuli X (7x) – tabule tzv. „životní prostor“, na tabuli VIII
(6x) – tabule „afektivní schopnost přizpůsobení“. Druhým nejčastějším borderline
fenoménem byla metamorfóza a transformace s celkovým počtem 17 výskytů a nejčastěji
se nacházel na tabuli VII (5x), - tabule „mateřská“. Třetím nejčastějším borderline
fenoménem se stalo symbiotické splynutí na tabuli VII (4x) – tabule „mateřská“, na tabuli
X (4x) – tabule „životní prostor“. Zároveň byl celkový výskyt borderline fenoménů
v odpovědích neklinického souboru respondentů nejčastější na tabuli X (21x) – tabule
„životní prostor“, na tabuli III (15x), tabule „sociální“ a na tabuli VII (14x), tabule
„mateřská“.
I když není možné soustředit pozornost na odpovědi nebo dokonce založit na odpovědích
k jednotlivým tabulím interpretaci celého rorschachovského protokolu (Choca, 2013),
domníváme se, že častější výskyt konkrétních borderline fenoménů na určité
rorschachovské tabuli vztahující se k specifickým faktorům osobnosti jedince nemusí být
náhodný, a je zde nastíněna možná souvislost, která by mohla být dále prozkoumána
a případně i využita ke klinickému uvažování o dotyčném jedinci.
76
I přes to, že jsme si vědomi limitů naší práce, se domníváme, že jsou prezentovaná zjištění
magisterské diplomové práce přínosná nejen na poli použité metodiky, v jejímž rámci by
se mohla stát podnětnými pro rozšíření a prohloubení dosavadního výzkumu, ale také že by
se Škála borderline interpersonálních vztahů mohla stát cenným podpůrným nástrojem
pro porozumění hraniční organizaci osobnosti v klinickém prostředí.
77
10 ZÁVĚRY
Závěrem shrnujeme nejdůležitější výzkumná zjištění. Hlavním výzkumným cílem
kvantitativně zaměřeného výzkumu magisterské diplomové práce bylo zkoumání
základních dimenzí vztahové vazby – úzkostnosti a vyhýbavosti škály Experiences in
Close Relationships (ECR) ve vztahu k přítomnosti borderline fenoménů Škály borderline
interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě a zároveň zkoumání vztahu mezi
výskytem borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich
sebeposouzením dle Borderline osobnostního inventáře (BPI). Výzkumu se zúčastnilo 50
respondentů neklinické populace ve věku 19 – 30 let.
Byly položeny tří výzkumné otázky. První se tázala se po možném vztahu mezi dimenzemi
úzkostnosti a vyhýbavosti v mezilidských vztazích škály ECR vzhledem ke Škále
borderline interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě, druhá po vztahu mezi
výskytem borderline fenoménů dle Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich
sebeposouzením dle Inventáře BPI a třetí po existenci rozdílu ve výsledcích metod
v závislosti na pohlaví respondentů.
Pro zodpovězení první výzkumné otázky byly zvoleny tři metody analýzy dat – srovnání
tří skupin respondentů dle podle počtu 0, 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných
v Škále borderline interpersonálních vztahů, srovnání dvou skupin dle počtu 0 až 1 a 2
a více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů
a korelační analýza. Signifikantní souvislost metod nebyla ani jedním z přístupů
prokázána.
U druhé výzkumné otázky byly zvoleny totožné metody analýzy dat – srovnání tří skupin
respondentů dle podle počtu 0, 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných v Škále
borderline interpersonálních vztahů, srovnání dvou skupin dle počtu 0 až 1 a 2 a více
borderline fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů a korelační
analýza. Signifikantní souvislost metod nebyla prokázána.
Třetí výzkumná otázka se ptala po existenci rozdílu ve výsledcích metod v závislosti na
pohlaví respondentů. Existence signifikantního rozdílu nebyla nalezena.
78
Nad rámec výzkumných otázek byla provedena také kvalitativní analýza odpovědí ze
Škály borderline interpersonálních vztahů se zaznamenáním výskytu jednotlivých druhů
borderline fenoménů i jejich celkové frekvence na tabulích Rorschachovy metody.
Nejčastější výskyt borderline fenoménů byl obdržen na tabuli X tzv. „životní prostor“,
s počtem 21 výskytů, dále na tabuli III tzv. „sociální“, s počtem 15 výskytů, a na tabuli
VII tzv. „mateřská“, s celkovým počtem 14 výskytů.
79
SOUHRN
Magisterská práce se věnuje vztahové vazbě a její souvislostí s hraničními fenomény
v Rorschachově metodě. Zároveň se zabývá projektivním a dotazníkovým posouzením
těchto fenoménů. Teoretická část práce popisuje hlavní poznatky v oblasti vztahové vazby,
hraniční osobnostní problematiky, metod použitých za účelem zkoumání daných
konstruktů a také oblast dosavadních výzkumů na poli vztahové vazby hraničních
osobnostních struktur. V empirické části je sledován a objasňován vztah mezi dimenzemi
vztahové úzkostnosti a vztahové vyhýbavosti s hraničními fenomény. Zároveň je na
hraniční fenomény pohlíženo dle projektivního a dotazníkového posouzení.
Vztahová vazba je definována jako neviditelné emocionální pouto, které velmi specificky
spojuje dva lidi navzdory prostoru a času. Kojenec přichází na svět a je geneticky vybaven
k tomu, aby hledal osobu, k níž si vytvoří bezpečnou vazbu a k níž se přimkne, aby mu
poskytla ochranu, péči a podporu. Během prvního roku života si tuto specifickou
emocionální vazbu vytváří k hlavní vazební osobnosti, k nejbližší osobě. Tento
emocionální vztah zajišťuje kojenci přežití a bezpečí (Brisch, 2012). Vztahová vazba
vytvořená v dětství utváří zároveň základy pro interpersonální vztahy v pozdějších letech
(Praško, 2009). Ze způsobu péče primárních vztahových osob je utvořen vnitřní pracovní
model attachmentu, na jehož základě se vytváří mentální reprezentace vztahové vazby,
přetrvávající celý život (Brisch, 2011). Podle tohoto vnitřního modelu attachmentu pak
člověk anticipuje chování druhých, chová se určitým způsobem v emočně významných
sociálních vztazích a reguluje sám sebe (Titl, 2014). Na základě rozsáhlých výzkumů byl
popsán typ jisté a tři typy nejisté vztahové vazby. Později byly tyto typy nejisté vztahové
vazby redukovány na dvě ortogonální dimenze – na vztahovou úzkostnost, která je
definována jako strach z odmítnutí, strach ze separace, opuštění a na vztahovou
vyhýbavost, jež je definována jako nepohoda v intimních situacích
a v situacích podněcujících k závislosti na druhém (Lečbych, 2013).
Jistá vztahová vazba slouží jako protektivní faktor proti vzniku psychických
a psychosomatických onemocnění (Hašto, 2005) Nejistá vztahová vazba je oproti tomu
považována za největší dosud známý rizikový faktor v etiologii psychických poruch
(Grawe, 2007). Nejistá vztahová vazba je spojována s hraniční osobnostní patologií
(Agrawal et al., 2003). V literatuře se setkáváme s dvojím pojetím hraniční osobnostní
80
problematiky. První – symptomatický přístup – nahlíží na hraniční problematiku osobnosti
v termínu hraniční porucha osobnosti (Praško, 2009). V dnešní psychiatrii převažuje tento
jednostranně somatický a přísně popisně orientovaný přístup. Orientuje se na vnější
symptomy a jejich cílenou redukci. Je úzce spojen s klasifikacemi jednotlivých duševních
poruch podle jejich vnějších projevů a chování daného jedince (Mentzos, 2005).
Druhý – strukturální přístup – pracuje s termínem hraniční organizace osobnosti.
(Kernberg, 1987). Oproti přístupu zaměřenému na symptomy se zaměřuje na strukturu
osobnosti konkrétního člověka. Předpokládá, že osoby se shodnými vnějšími symptomy
nemusí mít stejnou osobnostní strukturu, což se odráží v individuálním přístupu
terapeutického působení (Lečbych, 2010a).
Z teoretického ukotvení vycházíme v empirické části práce. Hlavními výzkumnými cíli
kvantitativně zaměřeného výzkumu bylo zkoumání dimenzí vztahové úzkostnosti
a vztahové vyhýbavosti škály Experiences in Close Relationships (ECR) ve vztahu
k přítomnosti borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů
v Rorschachově metodě a druhým výzkumným cílem bylo zkoumání vztahu mezi
výskytem borderline fenoménů ve Škále borderline interpersonálních vztahů a jejich
sebeposouzením dle Borderline osobnostního inventáře (BPI). Výzkumu se zúčastnilo 50
respondentů z neklinické populace, 25 mužů a 25 žen, ve věku od 19 do 30 let.
Byly položeny tři výzkumné otázky. V první výzkumné otázce jsme se tázali po možném
vztahu mezi dimenzemi úzkostnosti a vyhýbavosti v mezilidských vztazích škály ECR
vzhledem ke Škále borderline interpersonálních vztahů v Rorschachově metodě. Byly
zvoleny tři přístupy analýzy dat – srovnání tří skupin respondentů dle počtu 0, 1 a 2 a více
borderline fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů, srovnání
dvou skupin dle počtu 0 a 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline
interpersonálních vztahů a korelační analýza. Signifikantní souvislost metod nebyla
prokázána.
V druhé výzkumné otázce jsme sledovali vztah mezi výskytem borderline fenoménů dle
Škály borderline interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle Inventáře BPI. Byly
zvoleny totožné přístupy analýzy dat – srovnání tří skupin respondentů dle počtu 0, 1 a 2 a
více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline interpersonálních vztahů, srovnání
dvou skupin dle počtu 0 a 1 a 2 a více borderline fenoménů získaných ve Škále borderline
81
interpersonálních vztahů a korelační analýza. Signifikantní souvislost metod nebyla
prokázána.
Třetí výzkumná otázka se dotazovala na existenci rozdílu ve výsledcích metod v závislosti
na pohlaví respondentů. Existence signifikantního rozdílu nebyla doložena.
Nad rámec výzkumných otázek byla provedena kvalitativní analýza odpovědí
z rorschachovské Škály borderline interpersonálních vztahů se zaznamenáním výskytu
jednotlivých druhů borderline fenoménů i jejich celkové frekvence na tabulích
Rorschachovy metody. Zde jsme v odpovědích neklinického souboru respondentů obdrželi
nejčastější výskyt borderline fenoménů na tabuli X tzv. „životní prostor“, celkem 21
výskytů, dále na tabuli III tzv. „sociální“, celkem 15 výskytů, a na tabuli VII tzv.
„mateřská“, 14 výskytů, což naznačilo možnou souvislost mezi výskytem borderline
fenoménů a konkrétní tabulí ROR.
82
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY
1) Agrawal, R. H.; Gunderson, J.; Holmes, B. M.; Lyons-Ruth, K. (2004). Attachment
Studies with Borderline Patients: A Review. Harvard Review of Psychiatry. 12(2),
94-104. doi:10.1080/10673220490447218
2) Balon, R.; Kosová, J.; Praško, J. (2002). Poruchy osobnosti. In Höschl, C.; Libiger,
J.; Švestka, J. (Ed), Psychiatrie (527-553). Praha: Tigis.
3) Bartholomew, K, Horowitz, L. M. (1991). Attachment styles among young adults:
a test of a four-category model. Journal of personality & social psychology, 61(2),
226-244.
4) Becker, Ch. (2007). Jádro věci. Brno: Emitos a Nakladatelství Tomáše Janečka.
5) Berant, E., Shraga, Z. (2013). Integration of attachment self-report scales with the
Rorschach. Rorschachiana: Journal of international Society for the Rorschach, 34,
156-187. doi:10.1027/1192-5604/a000047
6) Blatt, S. J.; Auerbach, J. S.; Levy, K. N. (1997) Mental representations in
personality development, psychopathology, and the therapeutic process. Review of
General Psychology, 1(4), 351-374. doi:10.1037/1089-2680.1.4.351
7) Blatt, S. J.; Levy, K. N. (2003). Attachment theory, psychoanalysis, personality
development, and psychopathology. Psychoanalytic Inquiry 23, 102-150.
8) Bohus, M. (2005). Borderline porucha osobnosti, pokroky v psychoterapii. Trenčín:
Vydavateľstvo F.
9) Bohus, M.; Limberger, M., Sender, I., Grathwohl, T.; Sieglitz, R.D. (2001).
Entwicklung der Borderline-Symptom_Liste. Psychotherapie, Psychosomatik und
medizinische Psychologie, 51, 1-11.
10) Bowlby, J. (2010). Vazba. Teorie ranných vztahů mezi matkou a dítětem. Praha:
Portál.
11) Bowlby, J. (2012). Odloučení. Kritické období raného vztahu mezi matkou
a dítětem. Praha: Portál
12) Brennan, K. A., Clark, C. L. & Shaver, P. R. (1998). Self-report Measurement of
Adult Romantic Attachment: an Integrative Overview. In J. A. Simpson, J. A.;
Rholes, W. S. (Eds.), Attachment theory and close relationships (46-76) New York:
Guilford Press.
83
13) Brisch, K. H. (2012). Bezpečná výchova, Budování jisté vztahové vazby mezi rodiči
a dětmi. Praha: Portál.
14) Brisch, K. H. (2011). Poruchy vztahové vazby. Od teorie k terapii. Praha: Portál.
15) Brömmel, B. (2008). Charakteristické problémy při léčbě pacientů s těžkými
poruchami osobnosti. In Bürgi-Kraus, M.; Kottje-Birnbach, L.; Reichmann, I.;
Wilke, E. (Ed.), Vývoj v imaginaci – imaginativní vývoj (47-55). Háj ve Slezsku –
Chabičov: MAJ – tiskárna, s.r.o.
16) Buchheim, A.; Erk, S.; George, C.; Kächele, H.; Kircherd, T.; Martinus, P.,
… Walter, H. (2008). Neural correlates of attachment trauma in borderline
personality disorder: A functional magnetic resonance imaging study. Psychiatry
Research: Neuroimaging 163, 223–235. doi:10.1016/j.pscychresns.2007.07.001
17) Buchheim, A.; Erk, S.; George, C.; Kächele, H.; Martius, P.; Pokorny, D.; Walter,
H. (2016). Neural Response during the Activation of the Attachment System in
Patients with Borderline Personality Disorder: An fMRI Study. Frontiers in Human
Neuroscience 10, 389. doi:10.3389/fnhum.2016.00389
18) Burla, F.; Ferracuti, S.; Lazzari, R. (1997). Borderline personality disorder: Content
and formal analysis of the Rorschach. Rorschachiana, 22(1), 149-162.
doi:10.1027/1192-5604.22.1.149
19) Clarkin, J. F. (1998). Research findings on personality disorders. Psychotherapy in
practice. 4, 91-102.
20) Clarkin, J. F.; Foelsch, P. A.; Levy, K. N.; Hull, J. W.; Delaney, J. C.; Kernberg, O.
F. (2001). The development of a psychodynamic treatment for patients with
borderline personality disorder: a preliminary study of behavior change. Journal
Personality Disorder, 15, 487-95, New York: Guilford Press.
doi:10.1521/pedi.15.6.487.19190
21) Clarkin, J. F.; Yelomans, F. E.; Kernberg, O. F. (2006). Psychotherapy for
borderline personality: focusing on object relations. Washington D.C.: American
Psychiatric Publishing, Inc.
22) Clarkin, J. F.; Caligor, E.; Stern, B. L.; Kernberg, O. F. (2007). The Structured
Interview of Personality Organization (STIPO). New York: Personality Disorders
Institute, Weill Medical College of Cornell University.
23) Cloud, H.; Townseld, J. (1998). Hranice. Praha: Návrat domů.
24) Exner Jr., J. E. (2003). The Rorschach: A comprehensive systém. Basic foundations
and Principles of Interpretation. Volume 1. (4 ed). New Jersey: Wiley and Sons.
84
25) Exner Jr., J. E. (2009). RORSCHACH - Praktická příručka. A Rorschach Workbook
for the Comprehensive System, 5th Ed. Praha: Hogrefe – Testcentrum.
26) Frielingsdorf, K. (2000). Agrese vytváří vztahy. Kostelní Vydří: Karmelitánské
nakladatelství.
27) Fonagy, P. (2000). Attachment and borderline personality disorder. Journal of the
American Psychoanaytic Association 48 (4), 1129-1146. doi:10.1016/S0193-
953X(05)70146-5
28) Fonagy, P.; Target, M. (2005). Psychoanalytické teorie: Perspektivy z pohledu
vývojové psychopatologie. Praha: Portál.
29) Gabbard, G., Lester, E. (1995). Boundaries and Boundary Violations in
Psychoalalysis. New York: Basic Books, Inc.
30) Gacono, C. B. (1990). An empirical study of object relations and defensive
operations in antisocial personality disorder. Journal of Personality Assessment 54
(3-4), 589-600.
31) Grawe, K. (2007). Neuropsychoterapie. Praha: Portál.
32) Gunderson, J. G. (1996). The borderline patient's intolerance of aloneness: insecure
attachments and therapist availability. The American Journal of Psychiatry, 153(6),
752-8.
33) Hašto, J. (2006). Vzťahová väzba, pripútavacie správanie a psychiatria –
psychoterapia. Psychiatrie 10 (1), 36-40.
34) Hašto, J. (2005). Vzťahová väzba: ku koreňom lásky a úzkosti. Trenčín:
Vydavateľstvo F.
35) Hartl, P., Hartlová H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál.
36) Hartmann, E. (2015). Hranice v nás a vo svete. Trenčín: Vydavateľstvo F.
37) Chabrol, H.; Leichsenring, F. (2006) Borderline personality organization and
psychopathic traits in nonclinical adolescents: Relationships of identity diffusion,
primitive defense mechanisms and reality testing with callousness and impulsivity
traits. Bulletin of the Menninger Clinic, 70(2), 160-170.
38) Choca, J. P. (2013). The Rorschach Inkblot Test: An Interpretative Guide for
Clinicians. Washington, DC: American Psychological Association.
39) Jobst, A.; Padberg, F.; Mauer, M. Ch.; Tanja Daltrozzo, T.; Bauriedl-Schmidt, Ch.;
Sabass, L.; … Buchheim, A. (2016). Lower Oxytocin Plasma Levels in Borderline
Patients with Unresolved Attachment Representations. Frontiers in Human
Neuroscience 10, 125. doi:10.3389/fnhum.2016.00125
85
40) Juen, F.; Arnold, L.; Meissner, D.; Nolte, T.; Buchheim, A. (2013). Attachment
disorganization in different clinical groups: what underpins unresolved attachment?
PSIHOLOGIJA, 46 (2), 127–141.
41) Karkošková, S. (2014). Obete sexuálního zneužívania detí medzi nami. Velký Šariš
– Kanaš: Ascend.
42) Kalsched, D. (2011). Vnitřní svět traumatu. Praha: Portál.
43) Kernberg, O. F. (1987). Borderline Conditions and Pathological Narcissism. U. S.:
New Printing.
44) Kernberg, O. F. (1992). Aggression in Personality Disorders and Perversions. U.
S.: Vail-Ballou Press.
45) Kernberg, O. F. (1970). A psychoanalytic classification of character pathology.
Journal of the American Psychoanalytic Association 18(4), 800-822.
doi:10.1177/000306517001800403
46) Kernberg, O. F. (1967). Borderline Personality Organization. Journal of the
American Psychoanalytic Association 15, 641-685.
47) Kindl, S.; Hüther, K.; Hörz-Sagstetter, S.; Rentrop, M.; Doering, S.; Fischer-Kern,
M.; … Buchheim, A. (2015) Spezifische Bindungstraumata bei Patientinnen mit
einer Borderline-Persönlichkeitsstörung: Eine Inhaltsanalyse. Zeitschrift für
Sexualforschung 28 (3), 227-244.
48) Kopřiva, K. (2013). Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál.
49) Křivková, E. (2002). Hraničná porucha osobnosti - diagnostické a terapeutické
prístupy. Psychiatrie 1, 41-50.
50) Kulísek, P. (2000). Problémy teorie raného citového přilnutí (attachment).
Československá psychologie, 44 (5), 404-423.
51) Kwawer, Jay S. (1979). Borderline phenomena, interpersonal relations, and the
Rorschach test. Bulletin of the Menninger Clinic, Vol 43(6), Nov, 1979. pp. 515-
524.
52) Lečbych, M. (2013). Rorschachova metoda. Praha: Grada.
53) Lečbych, M., Pospišilíková, K. (2012). Česká verze škály Experience in Close
Relationships (ECR): pilotní studie posouzení vztahové vazby v dospělosti.
Epsychologie, 6 (3). Získáno 8. února 2016 z: http://e-psycholog.eu/pdf/lecbych-
pospisilikova.pdf
86
54) Lečbych, M. (2014). Rorschachova metoda při posuzování dopadů
psychologického traumatu. Československá psychologie LVIII (1).
55) Lečbych, M. (2010a). Úvod do psychoterapie. Olomouc: Univerzita Palackého.
56) Lečbych, M. (2010b). Vybrané kapitoly z obecné psychoterapie. Olomouc:
Univerzita Palackého.
57) Lečbych, M.; Seitl, M. (2013). The Association Between Self-Report Attachment
Dimensions and the Rorschach Oral Dependency Scale in a Sample of Czech
Adults. Rorschachiana 34, 137-155.
58) Leichsenring, F. (1991). Development and First Results of the Borderline
Personality Inventory: A Self-Report Instrument for Assessing Borderline
Personality Organization. Journal of Personality Assessment, 73(1), 45-63.
59) Leichsenring, F.; Kunst, H.; Hoyer, J. (2003). Borderline personality organization
in violent offenders: Correlations of identity diffusion and primitive defense
mechanisms with antisocial features, neuroticism, and interpersonal problems. The
Bulletin of the Menninger Clinic 67 (4), 314-327.
60) Loranger AW.; Sartorius N., Andreoli A.; Berger, P.; Buchheim, P.;
Channabasavanna, SM.; … Ferguson, B. (1994). The International Personality
Disorder Examination. The World Health Organization/Alcohol, Drug Abuse, and
Mental Health Administration international pilot study of personality disorders.
Archives of General Psychiatry 51, 215-224.
61) Mahler, M. S.; Pine, F.; Bergman, A. (2006). Psychologický zrod dítěte. Praha:
TRITON.
62) Mentzos, S. (2004). Psychodynamické modely v psychiatrii. Trenčín:
Vydavateľstvo F.
63) Mentzos, S. (2005). Dynamika duševní nemoci. Praha: Portál.
64) Mentzos, S. (2012). Přehled psychodynamiky. Praha: Portál.
65) Mikulincer, M., Shaver, P. R. (2007). Attachment in Adulthood: Structure,
Dynamics, and Change. New York: The Guilford Press.
66) Mikulincer, M., & Shaver, P. R. (2009). An Overview of Adult Attachment Theory.
In Obegi, J. H., Berant, E. (Eds.), Attachment Theory and Reseach in Clinical Work
with Adults (17-45). New York: The Guilford Press.
67) Mitchel, S. A.; Black, M. J. (1999). Freud a po Freudovi. Praha: TRITON.
68) McWilliams, N. (2015). Psychoanalytická diagnóza: Porozumění struktuře
osobnosti v klinickém procesu. Praha: Portál.
87
69) MKN-10 (2014). Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených
zdravotních problémů MKN-10. Získáno 18. března 2016 z Ústav zdravotnických
informací a statistiky ČR: http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html
70) Obuch, I. & Polák, A. (2011). Komprehensivní systém J. E. Exnera, Jr.:
Standardizovaný přístup k vyhodnocování Rorschachovy metody. Praha: Hogrefe –
Testcentrum.
71) Patrick, M.; Hobson, P. R.; Castle, D.; Howard, R.; Maughan, B. (1994).
Personality disorder and the mental representation of early social experience.
Development and Psychopathology, 6(2),375-388.
doi:10.1017/S0954579400004648
72) PDM Task Force (2006). Psychodynamic Diagnostic Manual. Silver Spring, MD:
Alliance of Psychoanalytic Organizations.
73) Poreh, M. A.; Rawlings, D.; Claridge, G.; Freeman, J. L.; Faulkner, C.; Shelton, C.
(2006). THE BPQ: A scale for the assessment of borderline personality based on
DSM IV criteria. Journal of Personality Disorders. 20(3), 247-258.
74) Pospišilíková, K. (2012). Srovnání stylů citové vazby u českých a amerických
studentů psychologie. (Nepublikovaná diplomová práce). Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci.
75) Potter, D. (2011). The Role of Attachment in the Relation of Trauma to
Posttraumatic Stress and Borderline Personality Disorder. Ottawa: Carleton
University.
76) Praško, J. a kol. (2009). Poruchy osobnosti. Praha: Portál.
77) Praško, J.; Pěč, O. (2014). Hraniční porucha osobnosti. In Raboch, J.; Uhlíková, P.;
Hellerová, P.; Anders, M.; Šusta, M. (Ed.). PSYCHIATRIE: Doporučené postupy
psychiatrické péče IV. (156-164). Psychiatrická společnost ČLS JEP
78) Ravitz, P., Maunder, R., Hunter, J., Sthankiya, B., & Lancee, W. (2010). Adult
attachment measures: A 25-year review. Journal of Psychosomatic Research. 69,
419 – 432. doi:10.1016/j.jpsychores.2009.08.006
79) Richell, R. A., Mitchell, D. G. V., Newman, C., Leonard, A., Baron-Cohen, S.,
Blair, R. J. R. (2003). Theory of mind and psychopathy: can psychopathic
individuals read the ‘language of the eyes’? Neuropsychologia 41, 523–526.
doi:10.1016/S0028-3932(02)00175-6
80) Röhr, H. P. (2011). Záviské vztahy. Praha: Portál.
81) Röhr, H. P. (2012). Hraniční porucha osobnosti. Praha: Portál.
88
82) Ruppert, F. (2011). Symbióza a autonomie: Traumata z narušeného systému
rodinných vazeb. Praha: Portál.
83) Rufo, M. (2009). Pusť mě, ale neopouštěj! Utváření zdravé vazby mezi rodiči a
dětmi. Praha: Portál.
84) Shaver, P. R.; Mikulincer, M. (2009). Attachment theory: I. Motivational,
individual-differences and structural aspects. In P. J. Corr; G. Matthews (Ed.) The
Cambridge Handbook of Personality Psychology. (228-246). U.S.: Cambridge
University Press.
85) Seamons, D. T., Howell, R. J., Carlisle, A. L., Roe, A. V. (1981). Rorschach
simulation of mental illness and normality by psychotic and nonpsychotic legal
offenders. Journal of Personality Assesment 45 (2), 130
86) Seitl, M. (2012). Poznávání interpersonálních charakteristik osobnosti. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci.
87) Seitl, M.; Charvát, M.; Lečbych, M. (2016). Psychometrické charakteristiky české
verze škály Experiences in Close Relationships (ECR). Československá
psychologie, LX, 4
88) Smolík, P. (2002). Duševní a behaviorální poruchy. Průvodce klasifikací. Nástin
nosologie. Diagnostika. Praha: Maxdorf.
89) Stalker, C. A.; Davies, F. (1995). Attachment organization and adaptation in
sexually-abused women. Can. J. Psychiatry 40 (5), 234-40.
90) Sundbom, E. (1992). Borderline Psychopathology and the Defense Mechanism
Test. Umeå: University of Umeå.
91) Svoboda, M. (1992). Metody psychologické diagnostiky dospělých. Praha: CAPA.
92) Svoboda, M. et al. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Praha: Portál.
93) Šípek, J. (2000). Projektivní metody. Praha: ISV nakladatelství.
94) Tarcsay, I. (1944). Grundriss der Psychodiagnostik. Zürich: Rascher Verlag.
95) Titl, S. (2014). Psychoanalytická párová terapie. Praha: Portál.
96) Torgersen, S., Kringlen, E. G., Cramer, V. (2001). The prevalence of personality
disorders in a community sample. Archives of General Psychiatry 58(6), 590-596.
97) Urbánek, T., Denglerová, D., Širůček, J. (2011). Psychometrika Měření
v psychologii. Praha: Portál.
98) Weiner, I. B. (1998). Principles of Rorschach Interpretation. Mahwah: Lawrence
Erlbaum Associates, Inc.
89
99) Weiner, I. B.; Bornstein R. F. (2009). Principles of Psychotherapy: Promoting
Evidence-Based Psychodynamic Practice, 3rd Edition. New Jersey: John
Wiley&Sons, Inc.
100) Wolke, D.; Schreier, A.; Zanarini, C. M.; Winsper, C. (2012). Bullied by peers in
childhood and borderline personality symptoms at 11 years of age: A prospective
study. Journal of Child Psychology and Psychiatry 53 (8), 846–855.
doi:10.1111/j.1469-7610.2012.02542.x
101) Woo, S. M.; Keatinge, C. (1996). Diagnosis and Treatment of Mental Disorders
Across the Lifespan. New Jersey: John Wiley&Sons, Inc.
102) Zanarini, M.C.; Gunderson, J.G. ; Frankenburg, F.R.; Chauncey, D.L. (1989). The
Revised Diagnostic Interview for Borderlines: Discriminating BPD from other Axis
II Disorders. Journal of Personality Disorders 3 (1), 57-63.
103) Zanarini, M. C.; Williams, A. A.; Lewis, R. E.; Reich, R. B.; Vera, S. C.; Marino,
M. F.; … Frankenburg, F. R. (1997). Reported Pathological Childhood Experiences
Associated with the Development of Borderline Personality Disorder. The
American Journal of Psychiatry 154, 1101-1106.
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1: Kritéria borderline fenoménů dle Kwawera (1980) ............................................................. 32
Tabulka 2: Četnostně vyvážené rozložení souboru dle pohlaví ............................................................. 47
Tabulka 3: Věkové rozložení výzkumného souboru .............................................................................. 47
Tabulka 4: Souhrná deskriptivní statistika použitých metod ................................................................. 48
Tabulka 5: Rozdělení respondentů do souborů dle četnosti výskytu borderline fenoménů ................... 49
Tabulka 6: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a dimenze Avoidance v ECR ...................................................................................................... 51
Tabulka 7: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Anxiety ECR ......... 52
Tabulka 8: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Avoidance ECR ..... 53
Tabulka 9: Meziskupinové srovnání Škály borderline interpersonálních vztahů a Anxiety ECR ......... 54
Tabulka 10: Spearmanova pořadová korelace dimenze vyhýbavosti škály ECR a Škály borderline
interpersonálních vztahů ........................................................................................................................ 55
Tabulka 11: Spearmanova pořadová korelace dimenze úzkostnosti škály ECR a Škály borderline
interpersonálních vztahů ........................................................................................................................ 56
Tabulka 12: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a Celkového skóru BPI ............................................................................................................... 57
Tabulka 13: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a Cut-off skóru BPI .................................................................................................................... 58
Tabulka 14: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a Celkového skóru BPI ............................................................................................................... 59
Tabulka 15: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a Cut-off skóru BPI .................................................................................................................... 60
Tabulka 16: Spearmanova pořadová korelace Celkového a Cut-off skóru BPI a Škály borderline
interpersonálních vztahů: ....................................................................................................................... 61
Tabulka 17: Srovnání výsledků metod ECR a BPI mezi pohlavími ...................................................... 62
Tabulka 18: Srovnání výsledků pohlaví ve Škále borderline interpersonálních vztahů – pozorované
četnosti ................................................................................................................................................... 62
Tabulka 19: Srovnání výsledků pohlaví ve Škále borderline interpersonálních vztahů – očekávané
četnosti ................................................................................................................................................... 63
Tabulka 20: Ukázka odpovědí respondentů s borderline fenomény ...................................................... 64
Tabulka 21: Výskyt jednotlivých druhů borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních
vztahů v ROR ........................................................................................................................................ 66
Tabulka 22: Frekvence všech borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních vztahů v
ROR ....................................................................................................................................................... 67
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů
a dimenze Avoidance v ECR.............................................................................................................51
Graf 2: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů
a dimenze Anxiety v ECR.................................................................................................................52
Graf 3: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a dimenze Avoidance v ECR.................................................................................................53
Graf 4: Meziskupinové srovnání dvou souborů respondentů Škály borderline interpersonálních
vztahů a dimenze Anxiety v ECR.....................................................................................................54
Graf 5: Korelace dimenze Avoidance ECR a Škály borderline interpersonálních vztahů................55
Graf 6: Korelace dimenze Anxiety ECR a Škály borderline interpersonálních vztahů....................56
Graf 7: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů
a Celkového skóru BPI......................................................................................................................58
Graf 8: Meziskupinové srovnání tří souborů respondentů Škály borderline interpersonálních vztahů
a Cut off skóru BPI............................................................................................................................59
Graf 9: Meziskupinové srovnání skupin a Celkového skóru BPI......................................................60
Graf 10: Meziskupinové srovnání skupin Škály borderline interpersonálních vztahů a Cut-off skóru
BPI.....................................................................................................................................................61
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha 1: Zadání diplomové práce................................................................................................... 94
Příloha 2: Český a anglický abstrakt diplomové práce......................................................................95
Příloha 3: Deskriptivní statistika podle skupin ve Škále borderline interpersonálních vztahů.........97
Příloha č. 1: Zadání diplomové práce
Příloha č. 2: Český a cizojazyčný abstrakt diplomové práce
ABSTRAKT DIPLOMOVÉ PRÁCE
Název práce: Základní dimenze vztahové vazby a její souvislosti s borderline fenomény
v Rorschachově metodě
Autor práce: Bc. Hana Homolová
Vedoucí práce: doc. PhDr. Martin Lečbych, Ph.D.
Počet stran a znaků: 89 stran, 164 261 znaků
Počet příloh: 3
Počet titulů použité literatury: 103
Abstrakt: Hlavním výzkumným cílem diplomové práce bylo prozkoumání dimenzí
vztahové úzkostnosti a vztahové vyhýbavosti škály Experiences in Close Relationships
(ECR) ve vztahu k přítomnosti borderline fenoménů Škály borderline interpersonálních
vztahů v Rorschachově metodě. Dále byl sledován vztah mezi výskytem borderline
fenoménů v Škále borderline interpersonálních vztahů a jejich sebeposouzením dle
Borderline Personality Inventory (BPI). Výzkumu se zúčastnilo 50 respondentů z
neklinické populace, 25 mužů a 25 žen ve věku od 19 do 30 let. Statisticky významná
souvislost použitými metodami nebyla prokázána.
Nad rámec výzkumných cílů byla provedena kvalitativní analýza k odpovědím ze Škály
borderline interpersonálních vztahů se zaznamenáním výskytu jednotlivých druhů
borderline fenoménů i jejich celkové frekvence na tabulích Rorschachovy metody. Práce se
tak řadí mezi první výzkumná šetření hraničních fenoménů za užití Škály borderline
interpersonálních vztahů na vzorku české neklinické populace.
Klíčová slova: vztahová vazba, hraniční organizace osobnosti, Rorschachova metoda,
Škála borderline interpersonálních vztahů, škála ECR, Inventář BPI
ABSTRACT OF THESIS
Title: Basic dimensions of attachment in relation to borderline phenomena in the
Rorschach Test
Author: Bc. Hana Homolová
Supervisor: doc. PhDr. Martin Lečbych, Ph.D.
Number of pages and characters: 89 pages, 164 261 characters
Number of appendices: 3
Number of references: 103
Abstract: The principal aim of this diploma thesis was to examine the dimensions of
attachment anxiety and avoidance on the Experiences in Close Relationships (ECR) scale
in relation to the presence of borderline phenomena on Rorschach test’s Borderline
Interpersonal Relations Scale (BIRS). A secondary aim was to observe a possible
connection between the occurrence of borderline phenomena in the BIRP and their self-
evaluation based on the Borderline Personality Inventory (BPI). A group of 50 respondents
between the ages of 19 and 30 participated in the testing of which 25 were male and 25
female. A statistically significant correlation was not found using the methods of diagnosis.
The next step was to conduct a qualitative analysis to the BIRS responses. This was
beyond the framework outlined by the research questions. The analysis consists of an
occurrence record of the different types of borderline phenomena along with their overall
frequency on Rorschach test tables. This thesis can be counted among the first attempts to
examine borderline phenomena on a sample of Czech non-clinical population while using
the BIRS.
Key words: attachment, borderline personality organization, Rorschach test, Borderline
Interpersonal Relations Scale (BIRS), Experiences in Close Relationships (ECR),
Borderline Personality Inventory (BPI)
Příloha č. 3: Deskriptivní statistika podle skupin ve Škále borderline interpersonálních
vztahů
Proměnná
Kwawer skupina=3
Platných N
Průměr
Medián
Minimum
Maximum
Stdt.odch.
AVOIDANCE
29 3,34 3,28 1,06 5,3 1,03
ANXIETY
29 3,65 3,67 2,33 5,3 0,79
Cut-off skór BPI
29 3,45 3,00 0,00 13,0 3,05
Celkový skór BPI
29 8,24 7,00 1,00 21,0 5,28
Proměnná
Kwawer skupina=2
Platných N
Průměr
Medián
Minimum
Maximum
Stdt.odch.
AVOIDANCE
11 3,39 3,44 2,56 4,7 0,61
ANXIETY
11 3,35 3,06 2,33 4,7 0,76
Cut-off skór BPI
11 1,55 1,00 0,00 4,0 1,13
Celkový skór BPI
11 5,09 4,00 2,00 10,0 3,27
Proměnná
Kwawer skupina=1
Platných N
Průměr
Medián
Minimum
Maximum
Stdt.odch.
AVOIDANCE
10 3,01 2,89 2,17 4,1 0,68
ANXIETY
10 3,78 3,75 2,61 5,7 0,89
Cut-off skór BPI
10 2,20 1,00 0,00 6,0 2,15
Celkový skór BPI
10 6,10 3,00 2,00 16,0 5,51