dp optometrie v praxi - theses · 2013-08-14 · optometrie byl anglický lékař thomas young...
TRANSCRIPT
UNIVERZITA PALACKÉHO
OPTOMETRIE V PRAXI
VYPRACOVALA
Bc. Zdeňka Vaňharová
N 5345 Specializace ve zdravotnictví
Optometrie, navazující
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA
KATEDRA OPTIKY
OPTOMETRIE V PRAXI
Diplomová práce
VEDOUCÍ PRÁCE
RNDr. Jaroslav Wagner
N 5345 Specializace ve zdravotnictví
Olomouc 2013
V OLOMOUCI
VEDOUCÍ PRÁCE
r. Jaroslav Wagner, Ph.D.
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Optometrie v praxi“ vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu.
V Olomouci, dne 30. 4. 2013 Podpis ………………………
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji vedoucímu práce RNDr. Jaroslavu Wagnerovi Ph.D za všestrannou péči a
vedení při zpracování diplomové práce.
4
Obsah 1. Úvod ..................................................................................................................................... 6
2. Optometrie ......................................................................................................................... 7
3. Historie ................................................................................................................................ 9
3.1. Historie optometrie .................................................................................................. 9
3.2. Historie kontaktních čoček ................................................................................... 12
4. Legislativa ......................................................................................................................... 14
4.1. Optometrie do roku 2004 ...................................................................................... 14
4.2. Optometrie po roce 2004 ....................................................................................... 14
4.3. Zákon 96/2004 Sb. .................................................................................................. 14
4.4. Vyhláška 424/Sb. ..................................................................................................... 15
4.5. Systém celoživotního vzdělávání ......................................................................... 17
4.6. Nestátní zdravotnické zařízení ............................................................................. 18
4.6.1. Registrace NZZ ................................................................................................. 18
4.6.2. Technické normy pro nestátní zdravotnické zařízení ............................. 19
5. Studium optometrie ........................................................................................................ 21
5.1. Optometrie na Univerzitě Palackého .................................................................. 22
5.2. Optometrie na Masarykově univerzitě ............................................................... 24
5.3. Optometrie na Českém vysokém učení technickém......................................... 24
6. Optometrie v Evropě....................................................................................................... 26
6.1. Optometrie ve Velké Británii ................................................................................ 26
6.2. Optometrie v Německu .......................................................................................... 27
6.3. Evropský diplom z optometrie ............................................................................. 27
7. Vyšetřovací metody ........................................................................................................ 29
7.1. Anamnéza ................................................................................................................. 29
7.2. Vyšetření motility a konvergence ........................................................................ 29
7.3. Zakrývací testy ......................................................................................................... 30
7.4. Zraková ostrost ........................................................................................................ 30
7.5. Objektivní postupy měření refrakce ................................................................... 30
7.6. Subjektivní měření refrakce ................................................................................. 31
7.6.1. Měření hodnoty cylindru ............................................................................... 32
7.6.2. Sférická dokorekce ......................................................................................... 32
7.6.3. Binokulární rovnováha subjektivní korekce ............................................. 33
5
7.6.3.1. Dvouřádkový polarizační test ............................................................... 33
7.6.3.2. Humphrissova metoda ........................................................................... 33
7.7. Vyšetřování binokulárních funkcí ....................................................................... 33
7.7.1. Vyšetření jednotlivých stupňů JBV .............................................................. 34
7.7.2. Vyšetření heteroforií ...................................................................................... 34
7.7.2.1. Maddoxův cylindr .................................................................................... 34
7.7.2.2. Von Graefeho metoda ............................................................................. 35
7.7.3. Fúzní rezervy .................................................................................................... 35
7.7.4. Vergenční schopnost ...................................................................................... 35
7.7.5. Vyšetření fixační disparity a asociační forie .............................................. 36
7.7.6. Vyšetření akomodace ..................................................................................... 36
7.7.6.1. Akomodační šíře ...................................................................................... 36
7.7.6.2. Blízký bod konvergence a akomodace ................................................ 36
7.7.6.3. Akomodační schopnost .......................................................................... 37
7.7.6.4. Relativní akomodace .............................................................................. 37
7.7.6.5. Vyšetřování AC/A poměru ..................................................................... 37
8. Aplikace kontaktních čoček .......................................................................................... 38
8.1. Anamnéza a vstupní pohovor ............................................................................... 38
8.2. Měření refrakce ....................................................................................................... 38
8.3. Výběr a optická mohutnost vhodné kontaktní čočky ...................................... 38
8.4. Vyšetření předního segmentu oka ....................................................................... 39
8.5. Diskuze, aplikace a zácvik zákazníka .................................................................. 39
8.6. Kontrola .................................................................................................................... 40
9. Praktická část ................................................................................................................... 41
10. Závěr .............................................................................................................................. 47
Seznam použité literatury a zdrojů ..................................................................................... 48
6
1. Úvod
Optometrie u nás patří mezi relativně mladé a stále se rozvíjející profese.
Její výuka se datuje od poloviny osmdesátých let dvacátého století. Ještě
donedávna neměla přesně stanovené podmínky vykonávání povolání, avšak od
roku 2004 platí přesné normy a obor optometrie byl zařazen mezi nelékařské
zdravotnické profese. Spolu s oftalmologií a ortoptikou patří mezi tři obory, které
se věnují péči o zrak. Je to úzce specializovaný obor s uplatněním jak v očních
optikách, tak i na očních klinikách věnujících se refrakční chirurgii a v ordinacích
oftalmologů.
Kompetence českých a zahraničních optometristů jsou v současnosti značně
odlišné. Do budoucna je v rámci Evropy snaha o určitý druh sjednocení a možnost
uplatnění našich optometristů i v jiných zemích na základě tzv. Evropského
diplomu v optometrii.
Cílem této diplomové práce je snaha o shrnutí celé profese od historického
vývoje, seznámení s novými zákonnými normami, technickými normami a
podmínkami pro zřízení nestátních zdravotnických zařízení, možnostmi a formami
studia, porovnáním s evropskou optometrií ve vybraných zemích a stručným
přehledem vyšetřovacích standardů a postupů aplikací kontaktních čoček.
Praktická část se věnuje statistickému zpracování dotazníku zaměřeného na
optometristy a jejich pracoviště. Klade si za cíl zjištění socio-demografických
ukazatelů a informací o vyšetřování klientů z vybrané skupiny optometristů.
7
2. Optometrie
Slovo optometrie je původem z řečtiny a vzniklo složením slov optos, tedy
oko či vidění, a metron čili měření. Jako v mnoha jiných profesích se vzdělávání,
praxe i následné kompetence při vykonávání povolání v různých zemích liší.
V České republice je optometrie zdravotnický obor, jež se pohybuje mezi
optikou a oftalmologií. Optometrista je vysokoškolsky vzdělaný nelékařský
pracovník, který se zabývá vyšetřením zrakových funkcí, stanovením refrakce oka
s možným určením dioptrické korekce a aplikací kontaktních čoček. Zároveň může
zhotovovat a prodávat optické pomůcky a poskytovat poradenství ohledně
korekčních pomůcek. Díky specializaci výhradně na zrak a jeho měření, mají
optometristé široký přehled o postupech měření a možnostech metod korekce
refrakčních vad. Je plně kompetentní k aplikaci kontaktních čoček, edukaci
nositelů, doplňkový prodej sortimentu k péči o kontaktní čočky a provádění
kontrol pacientů užívajících kontaktní čočky. Nachází uplatnění v očních optikách,
soukromých klinikách i v ordinacích lékařů. Je schopen bez lékařského dozoru
analyzovat zrakový systém, odchylky a posuzovat jeho funkce u dospělých osob
starších patnácti let. Pro potřeby korekce refrakce může optometrista vyšetřovat
oblast předního segmentu oka. Pokud při vyšetřování zaujme podezření na oční
onemocnění, doporučí pacientovi vyšetření u lékaře. S osobami mladšími patnácti
let může pracovat pouze pod lékařským dozorem. Avšak nepřísluší mu stanovovat
diagnózu a léčit. Za lékařského dozoru je optometristovi umožněno vyšetřování na
diagnostických přístrojích, výsledky ovšem také nevyhodnocuje a neurčuje druh
onemocnění.
Speciálním odvětvím optometrie je ortokeratologie. Tato metoda snižování
refrakční vady pomocí kontaktní čočky, která oplošťuje rohovku a tím mění její
poloměr zakřivení. V České republice není úplně rozšířená, ale ve světě je běžnou
součástí metod snižování, případně odstranění, myopie.
Profese optometrie spadá pod Ministerstvo zdravotnictví. Velkou účast na
dnešní podobě optometrie má Společenstvo českých optiků a optometristů, dále
jen SČOO. Toto příspěvkové sdružení pomohlo v roce 2004 prosadit oficiální
8
uznání optometrie jako samostatné zdravotnické profese, dohlíží na odbornost
výuky optometristů a pomáhá při vytváření dalších koncepcí studia. [1, 3, 12]
9
3. Historie
Historie optometrie je úzce spjata s dějinami optiky a oftalmologie. Optikou
a oftalmologií se zabývalo mnoho slavných vědců a lékařů od starověku.
3.1. Historie optometrie
První historická zmínka o lupě sahá až do pátého století př. n. l. do
starověkého Egypta. Z této doby se dochovaly hieroglyfy, na nichž se objevily
zprávy o jednoduchých skleněných meniskových čočkách. Okolo roku 280 před
naším letopočtem popsal řecký matematik Eukleidés přímočarost světelných
paprsků a rovnost úhlu dopadu a odrazu. Na přelomu prvního století před naším
letopočtem a prvním století našeho letopočtu pak římský filozof Seneca v první
psané zmínce popisuje skleněnou kouli neboli sklíčko naplněné vodou. Ke čtení se
v té době také používaly broušené smaragdy. Důležitým mezníkem byl pak ve
středověku rok 1286, ke kterému je datováno vyrobení prvních brýlí v Itálii, odkud
se pak rozšiřovaly do celé Evropy. [1]
Johannes Kepler byl velkým průkopníkem v oboru optiky. Na počátku
sedmnáctého století popsal funkci sítnice a rozlišil, že myopii lze korigovat
konkávními čočkami a hypermetropii konvexními. Několik let po Keplerovi v roce
1621 objevil a popsal zákon lomu holandský matematik Willebrord Snellius. [1]
Za zakladatele optometrie bychom mohli považovat Benita Daza de Valdés
(1591 – 1634). Díla Giambattisty della Porta, Francesca Maurolica a Johanna
Keplera na konci šestnáctého století a prvních desetiletích sedmnáctého století
znamenala oživení zájmu učenců o dioptrické brýle. V této souvislosti vytvořil
Daza de Valdés první systematické pojednání o čočkách ke korekci vad zraku.
Tento španělský učenec, dominikánský notář svaté inkvizice, využil nejčasnější
techniku posuzování zrakové ostrosti používanou již od starověku. Ta byla
založena na posuzování přesnosti vidění díky charakteristickým dvojhvězdám na
noční obloze. Daza de Valdes alternativně použil tuto techniku na krátkou
vzdálenost při předkládání běžných předmětu drobné velikosti ze vzdálenosti, při
které jsou hůře rozeznatelné. Měřil například vzdálenost, z níž nelze spočítat počet
semínek hořčice v řadě. Díky těmto postupům mohl předepsat optickou korekci
jednotlivým refrakčním vadám. Na základě svých znalostí napsal třídílné dílo
10
obecně nazývané "El uso de anteojos". Ústředním tématem bylo popsání všech
aspektů konstrukce čoček a jejich využití s důrazem na jejich nezastupitelné místo
při korekci zrakových vad. Chtěl poukázat na to, že čočky nenaruší vnímání
reálného obrazu, ale spíše jej zjednoduší. První kniha se jmenovala “De la
naturaleza y propiedades de los ojos“ a obsahovala popis zrakových funkcí a
podrobné studie zrakových nedostatků, jež vyžadují podobnou optickou korekci.
Druhá kniha nesla název “De los remedios de la vista pormedio de los anteojos“ a
analyzovala optické vlastnosti konvexních a konkávních čoček, včetně návrhů
postupů, jak určením správně hodnoty čočky vykorigovat refrakční vady. Třetí
kniha je knihou rozhovorů mezi ústředními postavami „mistrem“ a „lékařem“ a
poukazuje na nutnost spojení technických a teoretických znalostí. Historikové
optiky ze Španělska poukazují na různé další příspěvky a objevy Daza de Valdés,
jako například první popsání anizometropie, výhody použití křemenného skla při
výrobě optických čoček, nebo ochranu před škodlivými účinky slunečního svitu
tónovanými skly. Z geometrické optiky je třeba zdůraznit přínos Daza na
upozornění na vliv sférické aberace v závislosti na tvaru čočky. Díky všem těmto
poznatkům a objevům je označován za zakladatele oftalmologie. [2, 4, 5, 6]
Ve vědeckém díle “Dioptrica Nova“ publikoval v roce 1692 dublinský
přírodní filozof francouzského původu William Molyneux články o optice, kde
vysvětloval různé efekty korekčních čoček, konvexních i konkávních, použití
jednoduchých i složených dalekohledů a jejich využití v běžném životě. V knize
Williama Porterfielda“A treatise on the eye, the manner and phenomena of vision“ z roku
1759 jsou shrnuty dosavadní poznatky z oftalmologie od podrobného popisu anatomie
přes refrakční vady. Zabýval se také změnami vnímání obrazu v různých vzdálenostech
brýlové korekce před očima. [1, 22]
Dalším významným vědcem, který se zasloužil o rozvoj oftalmologie a
optometrie byl anglický lékař Thomas Young (1773 – 1829). Je pokládán za
zakladatele fyziologie oka. V roce 1793 popsal účast přizpůsobování se oční čočky
na vidění předmětů v různých vzdálenostech změnou svého zakřivení; tento jev
nazýváme akomodace. Roku 1801 objevil vadu známou jako astigmatismus. O
dvacet let později v roce 1821 byly vyrobeny i cylindrické čočky, kterými lze
astigmatismus korigovat. Vyslovil hypotézu o třech druzích receptorů buněk
sítnice (červených, zelených a modrých), s jejichž pomocí vnímáme barvy.
11
Hermann von Helmholtz tuto domněnku rozvíjel dále, avšak experimentálně byla
doložena až v polovině dvacátého století. [1, 7]
Jan Evangelista Purkyně (1787 – 1869), významný český anatom a fyziolog,
zkoumal v první polovině devatenáctého století odraz světla na předním segmentu
oka. Takzvané Purkyňovy obrazy vznikají odrazem předmětu na 4 lámavých
plochách oka, tedy přední a zadní ploše rohovky a přední a zadní ploše čočky.
Tento poznatek mu pomohl k myšlence využití reflexních obrazů k měření
zakřivení rohovky a další diagnostiky očních vad a chorob a stal se základem pro
kerarometrii. [3, 10]
Hermann von Helmholtz (1821 – 1894) byl také průkopníkem oční
fyziologie. Svým objevem oftalmoskopu a oftalmometru v roce 1851 umožnil
zkoumání sítnice oka a zkoumání závislosti akomodace na různých vzdálenostech.
Je autorem knihy “Handbuch der Physiologischen Optik“, kde pojednává o prostorovém
vidění, barevném vidění a vnímání pohybu. Jeho teorie akomodačního
mechanismu zůstala nezměněna až do posledního desetiletí dvacátého
století. [1, 8]
Devatenácté století bylo pro optiku přelomové. Holandský oftalmolog
Hermann Snellen (1834 – 1908) zkonstruoval první optotypy pro měření zrakové
ostrosti. Jeho krajan a taktéž oftalmolog Franciscus Cornelius Donders (1818 –
1889) byl uznávaným odborníkem na výzkum očních chorob a jedním z prvních
lékařů, který při práci používal oftalmoskop. Je mu připisován objev tonometru,
zavedení prizmat a cylindrických čoček ke korekci astigmatismu. Objevil závislost
úbytku akomodace na věku a znázornil ji tzv. Dondersovou křivkou. Vydal knihu
"Anomalies of Accommodation and Refraction of the Eye“, kde popsal zásady a
normy pro stanovení korekčních předpisů. Popisuje zde například souvislost
hypermetropie a astenopických potíží. S podobnou publikací přišel i švýcarský
oftalmolog Edmund Landolt (1846-1926). Nesla název Refraction and Accommodation of
the Eye and Their Anomalies. Landolt je také autorem znaků pro optotypy nazývané podle
něj Landoltovy kruhy. Jako první použil slovo optometrie jako výraz pro zkoušení
brýlových čoček. [1, 3, 8]
O několik let později roku 1872 je v severní Americe ve státě Illinois
založena škola optometrie College of Optometry lékařem Henri Olinem. A na
12
začátku 20. století je optometrie v Austrálii uznána za samostatnou profesi. V 1888
roce vydal německý optik žijící v USA “Handbook foropticians“, první knihu pro
americké optometristy. [9]
V naší republice bylo první studium optometrie založeno v roce 1986 na
Univerzitě Palackého v Olomouci. [15]
3.2.Historie kontaktních čoček
Ve dvacátém století se dále rozvíjel výzkum kontaktních čoček
a optometristé se začali věnovat i tomuto odvětví.
První myšlenku na korekci špatného vidění přikládáním misky s vodou
přímo k rohovce měl Leonardo da Vinci. Tento nápad ale dále nerozváděl. Využil
ho René Descartés, kterého napadlo umístit do přímého kontaktu s rohovkou
skleněnou trubici naplněnou kapalinou. Vyčnívající konec této trubice měl být
tvarovaný přesně tak, aby poskytnul správné vidění. [1, 21]
Na sklonku devatenáctého století se začínají objevovat experimenty
s foukaným sklem pro výrobu kontaktních čoček a roku 1887 je vyrobena první
sklerální kontaktní čočka. Jejím autorem byl F.E.Muller. Tato čočka však nebyla
dobře snášena. O rok později německý oftalmolog Adolf Gaston Eugen Fick
zkonstruoval a úspěšně naaplikoval čočku také z foukaného skla. Nejdříve je
zkoušel na králičích očích, pak na sobě a nakonec na malé skupince dobrovolníků.
Využil toho, že se čočka usadila na méně citlivé části předního segmentu. Ovšem i
tyto čočky mohly být v oku jen krátkou dobu. [1]
Skleněné sklerální čočky se používaly do třicátých let dvacátého století, kdy
byl objeven polymethylmethakrylát (PMMA) a postupně nahrazoval sklo ve výrobě
kontaktních čoček. V roce 1949 byla vyrobena korneální čočka, která byla oproti
sklerální o mnoho menší a doba jejího nošení mohla být až šestnáct hodin. Jedinou
nevýhodou materiálu PMMA byla jeho nízká propustnost pro kyslík. Kvůli této
nevýhodě byly v pozdějších letech vynalezeny polymery propustnější pro kyslík,
tzv „RGP“ (rigidgaspermeable) dodnes používané tvrdé kontaktní čočky. [21]
Zlomovým objevem pro kontaktologii byl hydrogelový materiál HEMA
(poly-hydroxyethyl-methakrylát) profesora Otto Wichterleho. Tento čirý gel má
výborné vlastnosti. Je průhledný, obsahuje přibližně 40% vody a i mechanické
13
vlastnosti jsou pro potřeby kontaktních čoček dobré. První výroba litím do forem
nebyla úplně dokonalá a produkce měla velkou ztrátovost. Později Otto Wichterle
zkusil vyrábět čočky odstředivým litím. Tento způsob se ukázal být mnohem
levnější než původní a výroba se zrychlila. Poté, co patent na měkké kontaktní
čočky zakoupila americká firma Flexibile Contact Lens Corporation a National
Patent Development, je firma Bauch&Lomb rozšířila mezi široký okruh nositelů.
Nárůst aplikací měkkých kontaktních čoček byl obrovský. V průběhu dalších let
byly vynalezeny ještě další druhy materiálů jako například plynopropustné RGP,
silikonové pryže a další různé kombinace doposud známých materiálů. [1, 21]
Na začátku osmdesátých let dvacátého století se objevily experimenty s
nošením prodlouženým až na dva týdny. Později se však ukázaly negativní
výsledky tohoto prodlouženého nošení a kontaktologové se při aplikacích vrátili
k dennímu režimu nošení kontaktních čoček. V tomtéž období byly na trh poprvé
uvedeny měkké barevné čočky. V devadesátých letech se začaly prodávat čočky
jednodenní, multifokální a čočky, které mají schopnost pohlcovat UV záření.
Nejnovějším převratným přínosem v oblasti kontaktologie byl na přelomu tisíciletí
materiál silikonhydrogel. [1]
Speciální odnoží kontaktologie je ortokeratologie. Princip této metody
nápravy refrakční vady znali již Číňané ve Staré Číně. V šedesátých letech
dvacátého století přinesl George Jessen informace o změnách zakřivení rohovky po
nošení speciální čočky z PMMA. Výsledky ale nebyly úplně spolehlivé. Ani v době
nástupu počítačové topografie a bylo možné ji využít k přesnějšímu výběru
nápravné čočky, není možné vypočítat, jak bude léčba přesně probíhat. V roce
1994 bylo povoleno nošení ortokeratoligických čoček k dennímu použití. Od roku
2000 se američtí a britští ortokeratologové snaží rozšířit jako další a neinvazivní
metodu snížení myopie mezi širší okruh nositelů. V letech 2006 a 2007 předložila
British Contact Lens Association a Global Orthokeratology Symposium dokumenty,
v nichž nastínila možnost řešení dětské progresivní myopie pomocí
orthokeratologie. V posledních letech probíhají studie k potvrzení této
myšlenky. [1, 21]
14
4. Legislativa
Legislativa neboli zákonodárství je vytváření právních norem.
Obor optometrie spadá pod legislativní moc ministerstva zdravotnictví a
ministerstva školství. Hlavní úlohou části Ministerstva zdravotnictví je ochrana
pacientů, ochrana profese a i mezinárodní harmonizace profese. Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy upravuje podmínky studia a způsobilosti
k vykonávání profese. Do oblasti zákonných norem patří také požadavky na
zdravotnické pracovníky, požadavky na provozování zdravotnických služeb a další
předpisy. [23, 24]
4.1.Optometrie do roku 2004
Optometrie před rokem 2004 neměla přesně vymezený význam ani úlohu,
kterou by měla hrát v systému zdravotní péče. Do roku 2004 bylo možné studovat
dálkově optometrii na Univerzitě Palackého v Olomouci jako šestileté magisterské,
nebo tříleté bakalářské studium v oboru optika – optometrie. Denní formou
probíhalo bakalářské studium optometrie na Karlově univerzitě v Praze a
Masarykově univerzitě v Brně. V Brně v Národním centru ošetřovatelství a
nelékařských zdravotnických oborů bylo možné navštěvovat roční doškolovací
kurz optometrie.
4.2.Optometrie po roce 2004
V červenci 2004 vyšel zákon 96/2004 o podmínkách získávání a uznávání
způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností
souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících
zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).
4.3.Zákon 96/2004 Sb.
Zákon 96/2004Sb.harmonizuje předpisy Evropské unie, stanovuje
podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu
činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče v České republice, dále také
stanovuje celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků a vzdělávání jiných
15
odborných pracovníků. Podle paragrafu §3 je způsobilý k vykonávání povolání
zdravotnického pracovníka každý, kdo má odbornou způsobilost, je způsobilý
zdravotně a je trestně bezúhonný, tedy nebyl pravomocně odsouzený za trestný
čin.
Dle paragrafu §11, který se týká přímo optometrie, se odborná způsobilost
k výkonu povolání optometristy získává absolvováním akreditovaného
zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu optometristů, nebo
akreditovaného bakalářského studijního oboru optometrie, pokud byl zahájen
nejpozději ve školním roce 2005/2006.Za výkon povolání optometristy se
považuje činnost v rámci diagnostiky a korekce očních refrakčních vad,
poradenství a aplikace kontaktních čoček.
Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání vydává ministerstvo
zdravotnictví na základě splnění podmínek pro výkon povolání. Obsahem žádosti k
osvědčení by mělo být potvrzení o trestní bezúhonnosti, doklad o zdravotní
způsobilosti a doklad o způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání v daném
oboru. Tato žádost by neměla být starší než 18 měsíců ode dne vydání dokladu
způsobilosti k vykonávání zdravotnického povolání. Pokud žadatel přesáhl dobu
18 měsíců ode dne získání způsobilosti a žádá o vydání osvědčení, musí kromě
výše uvedených dokumentů dodat i doklady o výkonu zdravotnického povolání
v oboru za posledních 10 let a doklad o složení zkoušky, kterou se osvědčuje jeho
způsobilost k vykonávání příslušného povolání bez lékařského dozoru.
Ministerstvo zdravotnictví vydává toto osvědčení na dobu deseti let a
zdravotnický pracovník si po obdržení toho osvědčení smí k označení zdravotnické
odbornosti přidat označení „Registrovaný“.
V roce 2011 byla vydána novela zákona 96/2004 číslo 105/2011 Sb., která
tento zákon poupravuje. [24]
4.4.Vyhláška 424/2004 Sb.
Sbírka zákonů z roku 2004 obsahuje Vyhlášky 423 a 424.
Ve vyhlášce 423 je popsáno stanovení kreditního systému pro vydání
osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného
16
dohledu zdravotnických pacientů a stanovení činnosti zdravotnických pracovníků
a jiných odborných pracovníků.
Vyhláška 424 stanoví činnosti zdravotnických a jiných odborných
pracovníků. Mezi obecná ustanovení patří to, že:
� zdravotní pracovník poskytuje zdravotní péči v souladu s právními
předpisy a standardy,
� dbá na dodržování hygienicko-epidemiologického režimu v souladu se
zvláštními právními předpisy,
� vede zdravotnickou dokumentaci a další dokumentaci vyplývající ze
zvláštních právních předpisů, pracuje s informačním systémem
zdravotnického zařízení,
� poskytuje pacientovi informace v souladu se svou odbornou způsobilostí,
případně pokyny lékaře,
� podílí se na praktickém vyučování ve studijních oborech k získání
způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání,
� podílí se na přípravě standardů
Optometrista může bez dohledu odborníka a indikace:
� doporučovat vhodné druhy a úpravy brýlových čoček
� provádět poradenskou službu v oblasti refrakčních vad, včetně druhů
kontaktních čoček a jejich vhodného použití
� zajišťovat přejímání, kontrolu a uložení léčivých přípravků manipulaci
s nimi a jejich dostatečnou zásobu
� zajišťovat přejímání, kontrolu a uložení zdravotnických prostředků
Optometrista bez odborného dohledu a bez indikace může u osob starších než 15
let:
� vyšetřovat zrakové funkce a provádí metrická vyšetření refrakce oka, určuje
refrakční vadu, provádí korekce a rozhoduje, zda ke korekci refrakční vady
17
je vhodné použít dioptrické brýle, kontaktní čočky nebo speciální optické
pomůcky, předepisuje je, zhotovuje je a opravuje je
� vyšetřovat v oblasti předního segmentu oka pro potřeby korekce
refrakčních vad
� provádět poradenskou činnost v oblasti refrakčních vad
� při podezření na oční onemocnění doporučovat pacientům vyšetření
u lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru oftalmologie
� aplikovat kontaktní čočky a předává je s poučením a doplňkovým
sortimentem pacientům a provádí jejich následné kontroly
Optometristapod odborným dohledem očního lékaře se specializovanou
způsobilostí v oboru oftalmologie může provádět:
� činnosti uvedené v předchozím textu u osob mladších 15let
� vyšetření na oftalmologických diagnostických přístrojích, tato vyšetření
však nehodnotí a nestanovuje diagnózu [23]
Vyhláška 55/2011 Sb. z března roku 2011 je novelizací vyhlášky 424 a týká
se také činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků po
získání odborné způsobilosti. [28]
4.5.Systém celoživotního vzdělávání
Systém celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků je také
obsažen v zákoně 96/2004 Sb. Je povinný pro všechny a míní se jím průběžná
obnova, zvýšení, prohloubení a doplnění vědomostí, dovedností a způsobilosti
zdravotnických pracovníků a jiných odborníků.
Jako formy celoživotního vzdělání jsou uznávány:
� specializační vzdělávání,
� certifikované kurzy
� inovační kurzy a odborné stáže v akreditovaných zařízeních
� účast na školicích akcích, konferencích, kongresech a sympoziích
18
� publikační, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost, vypracování
standardu nebo nového postupu
� e-learningový kurz nebo samostatné studium odborné literatury
Za celoživotní vzdělávání je považován i akreditovaný návazný doktorský studijní
program, magisterské a bakalářské studium a další druhy zdravotnicky
zaměřených studií.
Zařazení do celoživotního vzdělávání je spojeno s navštěvováním výše
uvedených vzdělávacích programů a sbíráním kreditů. Každá akreditovaná akce či
studium je ohodnoceno určitým počtem kreditů. Počet kreditů, který může být
udělen za každou formu celoživotního vzdělávání, je uveden ve Vyhlášce 423 Sb.
Registrovaný zdravotnický pracovník musí při žádosti o prodloužení osvědčení
k výkonu povolání bez lékařského dozoru doložit i sesbírání minimálního počtu 40
kreditů jakožto důkazu o svém vzdělávání. [24]
4.6.Nestátní zdravotnické zařízení
Optometrista jakožto nelékařský zdravotnický pracovník smí pracovat
pouze v registrovaném nestátním zdravotnickém zařízení (NZZ). To vyplývá ze
zákona 96/2004 sb. a vyhlášky 424/2004 sb. Každé pracoviště, kde se měří zrak a
aplikují kontaktní čočky, musí mít platnou registraci podle tohoto právního
předpisu.
Přesné určení nestátního zdravotnického zařízení vychází z jeho vymezení
podle provozovaných služeb, jež může poskytovat. [23, 24]
4.6.1. Registrace NZZ
O registraci nestátního zdravotnického zařízení si může požádat jak
optometrista, tak i neregistrovaný majitel budoucího NZZ. Registraci vydává
Magistrát města, v němž se pracoviště nachází, na odboru sociální péče a
zdravotnictví, případně krajský úřad s touto kompetencí. Žádost o registraci musí
obsahovat vlastní žádost o registraci nestátního zdravotnického zařízení a žádost o
vydání souhlasu s personálním a věcným vybavením.
V případě, že majitel budoucího NZZ není registrovaným optometristou,
ustanoví odborného zástupce, který osvědčení k výkonu zdravotnického povolání
19
bez lékařského dozoru vlastní. Tento odborný zástupce musí doložit potvrzení o
zdravotní způsobilosti a trestní bezúhonnosti, provozovatel dodá také doklad o
trestní bezúhonnosti a případně nájemní smlouvu se zdravotnickým zařízením,
nebo nájemní smlouvu, nebo prohlášení o existenci nájemního vztahu. Avšak
prostory, v nichž bude NZZ provozováno musí projít kolaudačním řízením jako
zdravotnické zařízení.
Důležitým bodem při provozování nestátního zdravotnického zařízení je
tzv. provozní řád schválený hygienickou stanicí. Povinnost vytvoření provozního
řádu je dána zákonem 258/2000 Sb. a vyhláškou 195/2005 týkajících se provozu
zdravotnických zařízení. Provozní řád musí obsahovat údaje o provozovateli,
odborném zástupci a zaměstnancích pracujících v NZZ. Hygienická stanice
vyžaduje v provozním řádu i popis místností (včetně rozměrů), počtu toalet a
umyvadel, druh vytápění prostor, zajištění přívodu pitné vody a odvod odpadních
vod. Zdůrazněn by měl být fakt, že optometrista nepoužívá nástroje vyžadující
sterilizaci, výhodou jsou i omyvatelné plochy vybavení veškerých místností.
Součástí psaného řádu je i seznam používaných přístrojů, jméno osoby, jež řád
vypracovala, odpovědné osoby odpovídající za jeho dodržování a na závěr seznam
zaměstnanců s podpisy pod prohlášením o seznámení se s tímto provozním řádem.
Povinností provozovatele NZZ je uzavření pojistné smlouvy o odpovědnosti
za škodu způsobenou občanům v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.
Smlouva by měla být zařízena ještě před zahájením činnosti a to s pojišťovnou,
která vykonává svou činnost na území České republiky. [23, 24, 26, 27, 34]
4.6.2. Technické normy pro nestátní zdravotnické zařízení
Požadavky na věcné a technické normy jsou obsaženy ve vyhlášce
221/2010 sb.
Mezi všeobecné požadavky na nestátní zdravotnické zařízení jsou
považovány nároky na technické požadavky ke stavebním prostorům. Prostory pro
NZZ by měly mít funkční, dispoziční uspořádání a hlavně bezpečné podmínky
provozu. K dalším obecným požadavkům patří podmínky, že by NZZ mělo:
� tvořit uzavřený a funkční celek,
� být umístěno v nebytových prostorech, které splňují požadavky na výstavbu
20
� mít zajištěnou dodávku pitné vody a taky následně odvod odpadních vod
� mít vybavení pro přirozené nebo umělé větrání a systém vytápění
� být připojeno na veřejný rozvod elektrické energie, připojení k pevné nebo
mobilní telefonní síti
Z hygienického hlediska by NZZ mělo mít čekárnu, splňující svými rozměry
směrnice, i toaletu a to nejlépe dvě, jednu pro zákazníky a jednu pro zaměstnance.
Podle vyhlášky 221/2020 sb. by mělo pracoviště optometristy být vybaveno
vyšetřovacím křeslem s osvětlovací lampou, brýlovou skříní, optotypy, tabulkami
pro vyšetření barvocitu, štěrbinovou lampou, stolkem se zrcadlem a osvětlením
pro zacvičování při aplikaci kontaktních čoček, autorefraktometrem, příp.
skiaskopem, přístrojem k měření zakřivení rohovky a fokometrem. V případě, že
bude optometrista měřit objektivní refrakci skiaskopem, je nutné zajistit správně
zatemnění oken. [23, 24, 26, 27, 34]
21
5. Studium optometrie
Po vydání zákona 96/2004 bylo studium s novou akreditací obnoveno na
Univerzitě Palackého v Olomouci a Masarykově univerzitě v Brně. Později byl obor
optometrie otevřen i na Českém vysokém učení technickém na pobočce v Kladně.
Vyhláška 39/2005 Sb. stanovuje minimální požadavky na studijní programy
potřebné k získávání odborné způsobilosti a výkonu nelékařské zdravotnické
profese. V případě optometrie jsou těmito požadavky:
� absolvování akreditovaného studijního programu
� délka studijního programu by měla mít standardní délku minimálně 3 roky
a z toho alespoň 240 hodin praktického vyučování,
� teoretické znalosti v oborech tvořících základní všeobecný základ pro
poskytování zdravotnické péče, jako jsou například biologie a genetika,
anatomie se zaměřením na anatomii oka, fyziologie se zaměřením na
fyziologii oka, histologie, biochemie, mikrobiologie, imunologie, fyzika,
patologie, farmakologie,
� teoretické znalosti v optometrii, optice a klinických oborech, zejména
v oftalmologii včetně oční farmakologie, v binokulárním vidění, nauce o
refrakci, základech ortoptiky, ve zdravotnických prostředcích, a to ve
speciálních kompenzačních pomůckách, kontaktních čočkách a optických a
oftalmologických zdravotnických přístrojích,
� teoretické znalosti v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v
psychologii, základech, pedagogiky a edukace, ekonomice a vedení obchodu,
základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu.
� praktické vyučování poskytující dovednosti a znalosti v optometrii,
kontaktologii, při vyšetřování na oftalmologických přístrojích, kdy se
studující učí provádět poradenskou službu při výběru brýlových obrub a
úpravách brýlových čoček, poradenskou službu v oblasti refrakčních vad
včetně kontaktních čoček, vyšetřovat zrakové funkce a provádět metrická
vyšetření oka, určovat refrakční vadu, provádět korekce, aplikovat
kontaktní čočky nebo speciální optické pomůcky a předepisovat je a
22
vyšetřovat v oblasti předního segmentu oka pro potřeby korekce
refrakčních vad. [24, 27]
5.1.Optometrie na Univerzitě Palackého
Univerzita Palackého v Olomouci je druhou nejstarší univerzitou u nás a
nejstarší univerzitou na území Moravy. Byla založena roku 1573 a v současné době
ji tvoří osm fakult.
Studium optometrie v Olomouci má v České republice nejdelší tradici a to
od roku 1986. Nejdříve bylo toto studium v oboru Optika a elektrotechnika se
zaměřením na aplikovanou optiku a optometriimagisterské, později k němu
přibylo i bakalářské studium v oboru Optometrie. Takto probíhala výuka až do
roku 2005, kdy se kvůli změně legislativy měnily podmínky, optometristé byli
zařazeni mezi nelékařské zdravotnické pracovníky a obor se musel nově
akreditovat.
Po úspěšné akreditaci bylo v akademickém roce 2005/2006znovu otevřeno
tříleté bakalářské studium Optometrie – Specializace ve zdravotnictví. Výuka
spadá pod Přírodovědeckou. Důraz je kladen hlavně na praktické dovednosti, díky
kterým je absolvent schopen zapojit se rychle vykonávání povolání.
Studium, zajišťované Katedrou optiky Přírodovědecké fakulty, ústavy
Lékařské fakulty a Fakultou zdravotních věd, je tvořeno optometrickými předměty,
základními matematicko-fyzikálními i všeobecnými zdravotnickými předměty.
Dále je rozšířeno o lékařské předměty, jako je například anatomie, fyziologie,
patologie, farmakologie a především oftalmologie a předměty týkající se brýlové
optiky (např. optická a brýlová technologie). Do studia jsou zařazeny také kurzy
k základům ekonomie, právních předpisů a etiky profese.
Praktická výuka probíhá přímo na Katedře optiky ve speciálním, a na poli
našich vysokých škol vyučujících optometrii, jedinečném laboratorním komplexu.
Pro cvičení je zajištěno moderní vybavení, díky kterému si mohou studenti osvojit
potřebné dovednosti pro výkon budoucího povolání optometristy. Studenti mají za
úkol obstarávat si na praktická cvičení vlastní figuranty a u nich provádět
komplexní vyšetření zrakových funkcí. Tím se co nejvěrněji navozují podmínky ze
23
skutečné praxe. V laboratorním komplexu je technickálaboratoř s malou oční
optikou a optickou dílnou, kde je možné pro figuranta vybrat a zhotovit i korekční
brýle.
Bakalářská Optometrie – Specializace ve zdravotnictví je ukončena státní
zkouškou složenou z ústní a praktické části a obhajoby závěrečné práce.Ústní
zkouška se skládá z předmětů Kontaktní čočky, Základy oftalmologie a Optika a
optometrie. Po složení státní zkoušky získává absolvent titul Bc.
Od roku 2009 je na olomoucké univerzitě možné i dvouleté návazné
prezenční studium. Cílem tohoto magisterského programu je zaměření na moderní
metody a techniky v optometrii, pedagogické dovednosti a výzkum v optometrii.
Studenti jsou zapojeni do praktické výuky mladších bakalářských kolegů. Výuka
pak nabírá úplně odlišného rozměru, protože mladší studenti odkládají ostych a
při cvičeních z optometrie využívají důvěrnějších vztahů ke starším k tomu, aby se
procvičovali i v pro ně méně známých metodách měření.
Státní zkouška se při magisterském studiu koná z předmětu Binokulární
vidění a jeho terapie, Moderní přístupy k analýze a korekci vad oka, Diagnostika
zrakového systému a obhajoby diplomové práce.
Katedra optiky spolupracuje při výuce optometristů i se zahraničními
univerzitami Anglia Ruskin University Cambridge ve Velké Británii, Universidad
Complutense de Madrid ve Španělsku a Hochschule Aalen v Německu a to zejména
v programu mezinárodní spolupráce pro studenty ERASMUS.
V nedávné době se optometrie Univerzity Palackého účastnila unikátního
projektu akreditace tzv. Evropského diplomu v optometrii. Do projektu byly
zapojeny ještě další dvě evropské vysoké školy a jeho cílem bylo umožnění
prostupnosti absolventů i studentů v oblasti Evropy.
Komise Europen Council of Optometrist and Optics vyhodnotila výsledky se
závěrem, že bakalářské studium na olomoucké univerzitě splňuje části A, B a C1
Evropského diplomu z optometrie. [14, 15, 19]
24
5.2. Optometrie na Masarykově univerzitě
Masarykova univerzita v Brně byla založena v roce 1919 a je významnou
univerzitou mezi českými vysokými školami. Sestává se z devíti fakult.
Optometrie je vyučována na lékařské fakultě formou denního bakalářského
nebo denního navazujícího magisterského studia s označením Specializace ve
zdravotnictví. Tříleté bakalářské studium sestává z matematicko-fyzikálního
základu, všeobecných základních optických a optometristicky zaměřených základů,
kurzu základů ekonomiky a právních předpisů, lékařských a biologických
předmětů rozšířených hlavně o obory anatomie, fyziologie, farmakologie a
oftalmologie. Hlavní náplní jsou optometristické předměty a seznámení
s optickými a oftalmologickými přístroji. Pracovišti, na nichž probíhá výuka, jsou
kromě poslucháren univerzity i oční kliniky ve Fakultní nemocnici u sv. Anny,
Fakultní nemocnici Brno-Bohunice a Fakultní dětské nemocnici.
Bakalářské studium je ukončeno ústní státní zkouškou ze „Základů
oftalmologie, refrakčních vad a jejich korekce, fyzikální a geometrické optiky,
kontaktních čoček a optometrie“, praktickou zkouškou z optiky a
výrobykorekčních pomůcek, praktické zkoušky vyšetření refrakční vady, stanovení
diagnózy a diagnostického postupu a obhajoby závěrečné absolventské práce.
Navazující magisterské studium trvá dva roky a jeho cílem je doplnění
znalostí bakalářského absolventa po teoretické i praktické stránce. Student je
připravován i pedagogickou aprobací, jež mu umožňuje na středních a vysokých
školách vyučovat odborné předměty optiky, optometrie a zdravotních
věd. [16, 17, 30]
5.3. Optometrie na Českém vysokém učení technickém
České vysoké učení technické (ČVUT) bylo založeno v Praze v 18. Století a
na svých osmi fakultách se zaměřuje především na technické obory.
V rámci rozšíření výuky si Fakulta biomedicínského inženýrství podala
žádost o akreditaci bakalářského studijního programu Biomedicínská a klinická
technika, zdravotnický obor Optika a optometrie. V roce 2008 byla tato akreditace
schválena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a ČVUT v akademickém
roce 2009/2010 tento obor otevřelo. Výuka probíhá převážně v Kladně.
25
Studium Optiky a optometrie je tříleté prezenční, ukončené státní zkouškou
a titulem Bc. Při studiu studenti absolvují teoretickou i praktickou výuku
zaměřenou na přírodovědné základy, jako jsou biologie, matematika, fyzika,
chemie a jiné, a klinické lékařské předměty, mimo jiné i anatomii, fyziologii,
patologii, histologii a další. Důraz je kladen na optické předměty a na lidské oko.
Tyto předměty jsou pak základem pro předměty z optometrie, oftalmologie, optiky
a přístrojové techniky. Do studia jsou zařazeny i předměty k právním a
ekonomickým předpisům, základům podnikání a vedení optické provozovny.
Fakulta biomedicínského inženýrství využívá ke zkvalitnění výuky
spolupráci se zahraničními univerzitami v rámci mezinárodního evropského
programu ERASMUS. Partnerství uzavřela například s polskou univerzitou
PolitechnikaWroclawska a finskou univerzitou MetropoliaAmmattikorkeakoulu.
Po absolvování bakalářského programu je možné pokračovat na
navazujícím magisterském studiu na Fakultě biomedicínského inženýrství. Díky
obecnému základu při dalším studiu může volit i jiné obory. [18, 30]
26
6. Optometrie v Evropě
Studium a profese optometrie v Evropě nejsou sjednoceny. Existují velké
rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, protože v některých zemích není optometrie
legislativně stanovena a naopak v jiných zemích má dlouho tradici a je
plnohodnotnou součástí zdravotního systému. V následujících podkapitolách jsou
popsány dva hlavní směry, od kterých se rozvíjela optometrie v ostatních zemích. I
v České republice je optometrie kombinací těchto dvou tendencí. [11, 20]
European Council of Optometry and Optics (ECOO) organizuje a reprezentuje
zájmy optometristů a optiků z 27 zemí Evropy. Cílem ECOO je harmonizace
klinických a vzdělávacích standardů a podpora udržování zdravého zraku
veřejnosti. Snaží se rozvíjet rozsah praxe pro optometristy a optiky do takové míry,
aby vysoký standard platil a byl vzájemně uznáván ve všech evropských zemích.
[11, 20]
6.1.Optometrie ve Velké Británii
Velká Británie je zemí s nejdelší tradicí a největšími pravomocemi
optometristů. Obor je více zdravotnicky zaměřen na oko a oční choroby.
Optometistům je na základě speciálních zkoušek a registrace umožněno používání
terapeutických i diagnostických léků k léčení některých očních onemocnění a
určování očních patologií. Avšak tyto kompetence s sebou nesou i vyšší
zodpovědnost za výkon profese.
Optometrista provádí měření a vyšetření zraku, může poskytovat
poradenství v oblasti očních patologií a předepisuje brýle nebo kontaktní čočky.
Doporučení nejlepších korekčních pomůcek a jejich zhotovování pak náleží očnímu
optikovi označovanému jako „dispensing optician".
Studium optometrie ve Velké Británii je bakalářské a obvykle trvá 4 roky.
Tři roky probíhá prezenční studium a čtvrtý rok se budoucí optometrista
připravuje praxí u registrovaného optometristy. [11, 30, 31]
27
6.2.Optometrie v Německu
Německá optometrie je více technická, protože vychází z oční optiky. Očním
chorobám a měření refrakce se věnují spíše oftalmologové a zvláště vyškolení oční
optici. Vzdělání je rozděleno do tří stupňů – mistr oční optik, diplomovaný oční
optik a bakalář nebo magistr oční optiky. Tato technicky zaměřená studia ovšem
nestačí k získání Evropského diplomu z optometrie a studenti se musejí
dovzdělávat ve více biomedicínsky zaměřených kurzech nebo zahraničních
studiích. Existují však i školy, které poskytují komplexnější studium zaměřené více
na praktickou a biomedicínskou stránku optometrie. Absolventi těchto studií jsou
odborníky se specializací na korekci očních vad a jsou plně kompetentní k výrobě a
úpravě korekčních pomůcek, péči o zrakově postižené. [30, 31]
6.3.Evropský diplom z optometrie
Evropský diplom z optometrie (EDO) vznikl jako sjednocující standard
požadovaných norem. Koncept Evropského diplomu optometrie byl dohodnut
ECOO již v osmdesátých letech dvacátého století a první zkoušky proběhly v roce
2000.
Evropský diplom z optometrie se získával složením náročné zkoušky
sestávající se ze tří částí A, B a C a tzv. portfolia pacientů. Každá část je rozdělena
ještě na 3 moduly, přičemž každý modul má vlastní teorii a praktické posouzení.
Všichni uchazeči musí bez ohledu na předchozí úspěchy splnit moduly praktické i
písemné. Část A se týká optiky a optických zařízení, část B klinických vyšetření a
managementu a část C obsahuje otázky z biologických a zdravotních věd. Portfolio
pacientů si každý uchazeč dokládá ke zkoušce jako reálný důkaz jeho klinické
zkušenosti kvůli rozdílům v optické a optometrické praxi v různých zemích
Evropy. Zkouška se provádí v anglickém nebo německém jazyce.
Zkouška je koncipována tak, aby aprobovaný účastník dosáhl nejvyšší
možné úrovně znalostí a dovedností a splňoval podmínky pro vykonávání této
profese ve všech zemích.
Evropská rada optiky a optometrie v roce 2009 připravila nový projekt. Ten
má za úkol porovnávání studia optometrie a kompetence absolventů ve vybraných
28
vysokých školách v Evropě s náročnými podmínkami Evropského diplomu. Pokud
budou výsledky vyhodnoceny v úplném nebo částečném souladu s EDO, může být
absolventům těchto vybraných vysokých škol umožněna výjimka při zkouškách na
EDO. [19, 20]
29
7. Vyšetřovací metody
Standardy vyšetřovacích metod nejsou striktně stanoveny a nejsou ani
upraveny žádným předpisem či vyhláškou. V této kapitole je vypsáno minimum,
které by mělo každé vyšetření optometristou zahrnovat. Zároveň obsahuje
doplňující testy pro podrobnější vyšetření a komplexnější zjištění zrakových
funkcí. Vyšetřovací metody lze rozdělit na objektivní a subjektivní.
V minimu, jež by mělo každé vyšetření obsahovat, nesmí chybět správná
anamnéza, zjištění naturálního vízu a vízu s vlastní korekcí pacienta, orientační
zakrývací testy pro posouzení tropií a forií, zkoušku motility, změření objektivní
refrakce a stanovení subjektivní refrakce a korekce na dálku s ověřením vidění do
blízka. Dále lze provést i doplňkové testy na binokulární vidění a jeho jednotlivé
složky, fúzní rezervy a další. [21, 32, 33]
7.1.Anamnéza
Anamnéza neboli předchorobí je důležitou součástí vyšetření. Jeto úvodní
povídání s pacientem o jeho obtížích, s nimiž přichází, prodělaných nemocech i
dědičných predispozicích k očním chorobám. V průběhu dotazování má
optometrista možnost pozorovat pacienta (například postavení očí či náklon
hlavy) a získat si jeho důvěru citlivým jednáním. I optometrista je vázán
mlčenlivostí a nesmí o pacientovi prozradit informace, jež získal v anamnéze.
7.2.Vyšetření motility a konvergence
Orientační posouzení motility slouží ke zjištění, zda je souhyb očí ve všech
pohledových osách stejný, či jestli je do některého ze směrů hybnost oka omezená
nebo naopak zvýšená. Motilita se zkouší bez brýlí, aby neomezovaly v pohledu
vyšetřovaného, v rozsahu binokulárního zorného pole. Pacient sleduje fixační
předmět pouze očima, hlavou nepohybuje. Vyšetření lze rozšířit za pomoci kapesní
svítilny a při zjišťování motility posoudit i symetrii rohovkových reflexů, diplopii
v různých pohledových směrech, případně v každém ze zkoušených směrů provést
zakrývací test.
Při testu konvergence přibližujeme fixační předmět ze vzdálenosti přibližně
40cm a sledujeme, jak pacient udrží očima sledovat tento předmět. Ze
30
subjektivního hlediska zjistíme blízký bod konvergence tak, že požádáme pacienta,
aby udal bod, kdy se mu fixovaný předmět rozdvojí. Při objektivním stanovení
pozorujeme, kdy jedno z očí přestane fixovat a odkloní se z pohledové osy.
7.3.Zakrývací testy
Ze zakrývacích testů získáváme významné informace o tom, zda je
vyšetřovaný postižen zjevnou odchylkou očí (tropií), nebo skrytou odchylkou
(forií). Je to velmi jednoduchý test, díky němuž může vyšetřující při pozdějších
testech přizpůsobit druhy vyšetření právě zjištěným poznatkům ze zakrývacího
testu.
Rozlišujeme dva typy zakrývacích testů – intermitentní a alterující. Při
intermitentním typu se zakrývá pouze jedno oko a pozoruje se zpětný pohyb oka
nezakrývaného. Takto lze zjisti zjevnou formu šilhání, tedy heterotropii. Střídavým
zakrýváním, alternující druh testu, oči a pozorováním zpětného pohybu oka
odkrývaného můžeme pozorovat skrytou formu šilhání neboli
heteroforii.Pozorováním očí stanovujeme tyto poruchy objektivně. Subjektivně lze
odchylku zjistit z reakce pacienta. Při alternujícím testu vyšetřovaný udává, zda-li
mu fixovaný předmět při pohybu okluzoru uskakuje.
7.4.Zraková ostrost
Zraková ostrost, jinak označována jako vízus, se vyšetřuje na optotypech.
Pro vyšetření je vhodné stanovit nejprve hodnotu naturální, bez žádné korekce a
poté s vlastní korekcí vyšetřovaného. Zraková ostrost se určuje do dálky i do
blízka.
7.5.Objektivní postupy měření refrakce
Mezi nejčastěji používané objektivní metody měření refrakce oka řadíme
měření na autorefraktometru a skiaskopii. V dnešní době se používá pouze měření
autorefraktometrem, protože je rychlé, poměrně přesné a neoslňuje pacienta před
dalším měřením. Refraktometry měří na principu
Skiaskopie je starší metodou měření objektivních hodnot refrakce. Při
tomto postupu se pohybuje do stran bodovým zdrojem světla, například
skiaskopem, svítícím do oka a pozoruje se pohyb reflexu na sítnici. Pomocí
31
skiaskopiských lišt se tento pohyb neutralizuje. Z tohoto zjištění se pak snadno
vypočítá výsledný objektivní refrakční stav oka. Vzdálenost, na kterou je vyšetření
prováděno, je velmi důležitá, protože se zohledňuje při konečném výpočtu
výsledku. Převrácená hodnota vyšetřovací vzdálenosti se musí odečíst od hodnoty
dioptrie na skiaskopické liště, při níž došlo k neutralizaci pohybu. Astigmatismus
lze skiaskopicky určit též, ke stanovení je ovšem nutné použít skiaskop s pásovým
promítáním světla.
7.6. Subjektivní měření refrakce
Subjektivně stanovuje optometrista refrakci ve spolupráci s pacientem.
Správnou výměnou korekčních čoček se zlepšuje ostrost vidění vyšetřovaného.
Jakmile vycházíme z naturálního vízu, hodnotu vkládaných čoček je možné určovat
na základě tabulky, na níž je doporučena síla korekční čočky podle nejmenšího
řádku optotypu, který pacient momentálně přečte. Při dokorekci stávající korekce
je postup kratší. Měří se vždy monokulárně, binokulární doladění výsledku se
provádí až nakonec.
Nejdůležitějšími pravidly při měření subjektivní korekce jsou podmínky,
kdy vadu korigujeme nejsilnější spojnou čočkou, s níž pacient přečte nejmenší
odpovídající znaky na optotypu, a nejslabší možnou rozptylnou čočkou, s níž
pacient přečte nejmenší znaky.
Jestliže při vyšetřování dospějeme do bodu, kdy už překládané sférické
čočky ostrost vidění nelepší, a nedostali jsme se na velikost znaků požadované
velikosti, je třeba přikročit k měření astigmatické vady.
Jakmileje dosaženo nejlepšího vízu kombinací sférické a cylindrické dioptrie
probíhá ještě jemná sférická dokorekce pomocí červeno-zeleného testu.
Po vyměření a kontrole správné korekce na dálku je potřeba ověřit i
zrakovou ostrost na kratší vzdálenost. U vyšetřovaných v presbyopickém věku je
nutné stanovit hodnotu addice. Její hodnoty lze odhadnout podle věku
vyšetřovaného, ovšem vždy je třeba ji vyzkoušet. Měření přídavku do blízka by
mělo maximálně zohledňovat pracovní vzdálenost, na kterou bude pacientkorekční
pomůcku používat. Addice se přidává vždy binokulárně, aby, za předpokladu
náležitě vyměřené korekce na dálku, akomodovaly obě oči stejně.
32
7.6.1. Měření hodnoty cylindru
K měření hodnoty cylindru se nejčastěji používá metoda Jacksonových
zkřížených cylindrů (JZC). JZC je speciální pomůcka tvořená kombinací dvou
plancylindrů a lze s ní velmi přesně vyměřit osu i hodnotu korekční cylindrické
čočky. Druhým typem měření je tzv. zamlžovací metoda, ta je však vhodnější až při
stanovování vyšších cylindrů.
Při měření s JZC pacient pozoruje speciální znak na optotypu složený z 15
bodů a porovnává dvě varianty, které mu optometrista nabízí. Nejdříve se určí
přibližná osa cylindru, poté velikost korekčního cylindru. Důležitým pravidlem při
výměně hodnoty cylindru je změna sférické dioptrie. Jakmile se hodnota cylindru
zvýší o půl dioptrie, musí se sférická dioptrie změnit o polovinu zvyšovaného
cylindru. Sférická dioptrie se přidává vždy plusová, myopická sférická hodnota se
tím tedy sníží, hypermetropická zvýší.
Zamlžovací metodu je vhodnější použít při hodnotách cylindru od dvou a
více dioptrií. Postup měření je pak takový, že se na optotyp promítne astigmatický
vějíř nebo růžice a nejlepší sférická dioptrie se úmyslně zamlží. Při postupném
odmlžování vidí pacient na astigmatickém vějíři zvýraznění některého směru.
Kolmo na tento směr se pak přidává korekční cylindr a takto se proces opakuje až
do úplného doostření celého vějíře či růžice. I po zjišťování velikosti cylindrické
korekční dioptrie je doporučeno jemné doladění pomocí JZC.
7.6.2. Sférická dokorekce
K jemnému dokorigování finální monokulární korekce je možné využít
červeno-zeleného testu, nebo metody maximální plusové, či minimální minusové
hodnoty sféry.
Na červeno-zeleném testu lze jednoduše zjistit, zda je korekce slabá nebo
naopak silná. Správně vykorigované oko vnímá kontrast znaků stejně na červeném
i zeleném pozadí. Jestliže je kontrast lepší na červeném pozadí, je třeba ke korekci
přiřadit -0, 25D. Pokud je kontrast výraznější na zeleném poli, přiřadíme +0, 25D.
Tento test ovšem může podléhat subjektivnímu vnímání barev.
33
7.6.3. Binokulární rovnováha subjektivní korekce
Binokulární rovnováha korekce je důležitá k dosáhnutí rovnoměrné
akomodace při pohledu do blízka a naopak nulové akomodaci při pohledu do
dálky. Ojedinělými případy, kdy se binokulární dokorigování neprovádí, jsou:
strabismus, rozdíl v ostrosti vidění očí větší než jedna velikost řádku optotypu,
zraková ostrost nižší než 0, 3, minimální nebo žádná akomodační schopnost.
Metod ke zjištění binokulární rovnováhy je mnoho druhů. Nejčastěji jsou
založeny na principu oddělení vjemů obou očí za pomoci prizmat či polarizace.
Avšak je možné využít i alternativních metod jako například střídavou okluzi očí a
porovnání zrakové ostrosti nebo monokulárním zamlžení při ponechání
binokulárního vidění.
7.6.3.1. Dvouřádkový polarizační test
Na optotypu jsou promítnuty dva řádky každý s jinou polarizací. Jedno oko
vidí horní řádek a druhé dolní, v některých testech je navíc mezi řádky ještě
nepolarizovaný pruh. Vyšetřovaného se tážeme na kontrast znaků na řádcích.
Jestliže je kontrast obou řádků stejný, je korekce v rovnováze. V případě rozdílných
kontrastů předřadíme před „lepší oko“ +0, 25D.
7.6.3.2. Humphrissova metoda
Humphrissova metoda funguje na principu monokulárního zamlžení při
binokulárním viděním. Jedno oko se zamlží pomocí plusové čočky o síle minimálně
0, 75Dpt a na druhém oku provedeme kontrolu pomocí jemného sférického
dokorigování předřazením plus a mínus 0, 25. Poté postup zopakujeme na druhém
oku.
7.7.Vyšetřování binokulárních funkcí
Jednoduché binokulární vidění (JBV) je spolupracující činnost očí a
schopnost vytvoření jednoduchého vjemu oběma očima zároveň. Při správném
fungování JBV je umožněno prostorové vidění, snazší odhad vzdálenosti a
koordinace na dráze oko-ruka, větší zorné pole a příjemnější čtení. Skládá se ze tří
složek – superpozice neboli překrytí dvou nestejných obrazů, fúze, což je
schopnost spojení dvou téměř stejných obrázků z obou očí v jeden. Poslední
34
složkou JBV je stereopse, tedy vytvoření jednoduchého hloubkového vjemu
spojením obrazů obou očí.
K vyšetřování všech tří stupňů JBV slouží přístroj nazývaný synoptofor. Ten
bývá obvyklou součástí ortoptických ambulancí, ovšem optometrista s ním přijde
do styku výjimečně.
7.7.1. Vyšetření jednotlivých stupňů JBV
K jednoduchému posouzení JBV slouží orientační testy jako například
Worthova světla a speciální anaglyfické nebo polarizované testy na stereopsi.
Worhtova světla slouží ke snadnému posouzení superpozice a ke zjištění,
zda vyšetřovaný netrpí diplopií. Na tmavém pozadí jsou promítnuty 4 znaky
(červený čtverec, dva zelené křížky a bílé kolečko) a pacient má nasazeny
červenozelené brýle v komplementárních barvách. Nejčastěji je před pravým okem
červený filtr a před levým zelený. Správě by měl vyšetřovaný vidět všechny 4
znaky, ale může dojít k tomu, že kvůli diplopii vidí více než 4 značky, nebo při
útlumu jednoho z očí vidí jen 3 nebo 2 znaky. Podle barvy, jakou vidí pacient
spodní bílé kolečko lze určit dominantní oko.
Stereopsi lze vyšetřit na speciálních testech založených na principu
rozdělení obrazů promítaných pro každé oko. Promítané obrazy jsou pro obě oči
stejné, avšak vůči sobě posunuté. Tento posun způsobuje, že se, při správném JBV,
vjem jeví prostorově.
7.7.2. Vyšetření heteroforií
Heteroforie se projeví po zrušení fúze, proto jsou všechny testy založeny na
rozdělní vjemu pro každé oko. Měla by být měřena do dálky i do blízka. Kromě
zakrývacích testů lze použít i další metody.
7.7.2.1. Maddoxův cylindr
K vyšetření pomocí Maddoxova cylindru je zapotřebí minimálně bodového
světelného zdroje. Zdroj světla může být umístěn na Maddoxově kříži, který díky
stupnici umožňuje snazší kvantitativní změření odchylky.
Předřazením Maddoxova cylindru před jedno oko, nejčastěji to bývá pravé,
dosáhneme rozdělení obrazů. Pravé oko vidí bod jako čáru orientovanou podle
35
natočení cylindru, levé oko vidí světelný bod. Podle polohy viděné čáry lze rozlišit
odchylku heteroforie. Pro zjištění odchylky by měl Maddoxův cylindr být umístěn
ve stejné rovině k vyšetřovanému směru, tedy při měření horizontálních odchylek
do osy 0° a při vertikálních do osy 90°.
Nevýhodou této metody při měření do blízka je, že nelze kontrolovat
akomodaci. Pro měření odchylky do blízka volíme raději jinou metodu.
7.7.2.2. Von Graefeho metoda
U Von Graefeho metody docílíme rozdělení vjemů oči za pomoci hranolu o
minimální síle 6 prizmatických dioptrií. Vyšetřovaný sleduje sloupec nebo řádek
optotypu a popisuje směr, do kterého se mu posunul obraz. Tato metoda není
zatížena akomodací, a proto je vhodná i pro měření do blízka.
7.7.3. Fúzní rezervy
Fúzní rezervy je vhodné měřit při zjištění heteroforie. Jestliže má pacient
dostatečně velké fúzní rezervy, nedochází u něj k obtížím s dekompenzovanou
heteroforií. Při obtížích způsobených dekompenzovanou heteroforií lze navrhnout
prizmatickou korekci a v některých případech zrakový trénink.
Měřením fúzních rezerv vyhodnocujeme maximální možnou konvergenci a
divergenci, kdy pacient udrží ještě jednoduchý obraz.Vergenci vyšetřující navozuje
proměnným prizmatem (např. Herschelovým rotačním prizmatem, nebo ve
foropteru), případně prizmatickými lištami. Při navozování konvergence postupně
zvyšujeme sílu prizmat s bází BO a vyšetřovaný udává, kdy se mu obraz zamlží a
poté i rozdvojí. Následně při návratu vyšetřovaný udává opětovné spojení obrazů.
V případě měření fúzní rezervy do divergentního směru postupně zvyšujeme
prizmata s bází BI. U divergentního směru dochází pouze k rozdvojení. Poté
doměříme hodnotu znovuspojení obrazu.
7.7.4. Vergenční schopnost
Ke zjišťování vergenční schopnosti je zapotřebí speciální pomůcky. Tato
pomůcka je složená ze dvou prizmat s bázemi v opačných směrech, přičemž jedno
prizma má hodnotu 3pD BI a druhé 12pD BO. Při tomto měření posuzujeme
schopnost rychlosti a přesnosti reakce na změnu požadavku vergence. Vyšetřuje se
pouze do blízka a posuzuje se počet cyklů za minutu.
36
7.7.5. Vyšetření fixační disparity a asociační forie
Fixační disparita je malá odchylka pohledových os, která se projeví při fúzi.
Při fixační disparitě je zachováno JBV.
Ke zjištění fixační disparity jsou vhodné testy s odděleným vjemem pro
každé oko a zároveň s centrálním i periferním fixačním podnětem. Příkladem může
být Malletův test, optotyp, na němž lzeměřit metodou MKH a do blízka
Wessoncard.
Asociační forií označujeme nejmenší možnou velikost prizmatické korekce,
kterou potřebujeme k úplnému vykompenzování fixační disparity.
7.7.6. Vyšetření akomodace
Akomodace je důležitou složkou vidění a její kvalita ovlivňuje zrakovou
pohodu. Podmínkou pro testy je správná korekce jakékoliv refrakční vady.
7.7.6.1. Akomodační šíře
Měření akomodační šíře, nebo také amplitudy akomodace, provádíme vždy
s korekcí. Nejdříve ji zkoušíme monokulárně, poté binokulárně. Dva základní
postupy se liší postupem. První je metoda rozptylky, kdy předkládáme rozptylné
čočky do doby, než se viděný obraz zamlží. Hodnota předřazené čočky značí
velikost akomodační šíře. Druhou metodou je push-up/push-down metoda.
Vyšetřovaný pozoruje nejmenší řádek optotypu, který přečte, a text si nejdříve
přibližuje do úplného zamlžení, pak oddaluje do opětovného zaostření. Aritmetický
průměr těchto dvou vzdáleností, v nichž se obraz zamlžil a zase zaostřil, je
výslednou hodnotou amplitudy akomodace. Metodou push-up/push-down
dosáhneme vyšších výsledků.
7.7.6.2. Blízký bod konvergence a akomodace
Vyšetření blízkého bodu konvergence můžeme vyšetřovat objektivně i
subjektivně. Vyšetřovaný při subjektivním měření blízkého bodu konvergence
pozoruje například přibližující se hrot propisky a vyšetřujícímu udává, kdy dojde
k jeho rozdvojení. Objektivně posuzuje vyšetřující, kdy dojde k odchýlení jednoho
z očí od fixovaného předmětu.
37
Blízky bod akomodace je měřen stejně jako blízký bod konvergence. Rozdíl
je pouze v možnosti měřit monokulárně i binokulárně. Vyšetřující tentokrát udává
místo, kde se mu fixovaný předmět zamlží.
7.7.6.3. Akomodační schopnost
Akomodační schopností rozumíme dovednost rychlé a přizpůsobivé reakce
na změny akomodační zátěže. Tkví ve střídání čoček s dioptrickou hodnotou +2, 0
a -2, 0. Výsledkem je počet cyklů za minutu, tedy kolikrát proběhne výměna. Tuto
metodu můžeme vyzkoušet monokulárně i binokulárně, monokulárně budou
výsledky vyšší. Nelze ji měřit u presbyopů.
7.7.6.4. Relativní akomodace
Metodou relativní akomodace zjišťujeme hodnotu, o níž můžeme navýšit
nebo ponížit akomodaci, za podmínky, že nebude narušeno JBV. Vyšetřovací
vzdálenost je 40cm a měříme binokulárně. Předkládáním minusových čoček
(pozitivní relativní akomodace) navozujeme akomodaci, dokud nedojde
k rozmazání obrazu. Postupnou výměnou plusových čoček (negativní relativní
akomodace) akomodaci uvolňujeme až k bodu zamlžení.
7.7.6.5. Vyšetřování AC/A poměru
Vyšetřením AC/A poměru lze ověřit, jak velký konvergentní podnět určitá
akomodace vytvoří. Vyšetřujeme vždy s plnou korekcí a můžeme využít Maddoxův
kříž do blízka nebo metodu Von Graefeho prizmatu. Binokulárním předkládáním
spojných nebo rozptylných čoček měníme akomodaci a na stupnici odečítáme
změnu konvergence. Výpočtem podílu z hodnoty posunu značky a dioptrie, kterou
jsme předřadili, zjistíme poměr mezi konvergencí a akomodací. Měření je možné
opakovat pro různé změny akomodace.
38
8. Aplikace kontaktních čoček
Aplikace kontaktních čoček (KČ) je náplní práce optometristy, která
vyžaduje kromě teoretických a praktických znalostí velkou trpělivost a
komunikační dovednosti.
Samotný postup při aplikaci je plně individuální a optometrista si jej může
upravit podle vlastního uvážení a zkušenosti se zákazníky. Pořadí se může
odlišovat, avšak jednotlivé úkony by měl dodržet všechny. Zjištěné poznatky se
zaznamenávají do osobní karty zákazníka. [21]
8.1.Anamnéza a vstupní pohovor
Tak jako u vyšetření refrakce jsou i u aplikace kontaktních čoček pro
optometristu informace z anamnézy základním poznatkem o pacientovi. Úvodní
dotazování by mělo být rozšířeno o otázky na zákazníkovu motivaci, požadavky na
KČ, prostředí, v němž se bude s čočkami pohybovat, délku doby plánovaného
nošení, vlastní zkušenosti s KČ a například sportovní aktivity.
8.2.Měření refrakce
Při měření refrakce postupujeme jako ve výše popsaných kapitolách –
zakrývací test, orientační vyšetření motility a konvergence, naturální vízus, vízus
s vlastní korekcí a měření objektivní refrakce. Důležitým doplňujícím údajem při
měření objektivní refrakce je keratometrie. Tento údaj využijeme při výběru
nejvhodnější KČ. Po vyměření a ověření subjektivní refrakce je možné přikročit
k výběru vhodné KČ.
8.3. Výběr a optická mohutnost vhodné kontaktní čočky
Výběr nejvhodnější KČ závisí na požadavcích zákazníka, keratometrii a
optimální korekci. Jestliže je korekce vyšší než ±4, 0D, je nutné zohlednit
vzdálenost čočky v brýlové obrubě (příp. foropteru) a hodnotu dioptrií do KČ
přepočítat.
Vzorec pro přepočet dioptrií KČ je: �´� =�´�
1−(∆d∗�´�), kde S´B označuje dioptrii
ve zkušební obrubě a Δd je rozdíl, o který se čočka posune blíže k oku. U torické
39
korekce převedeme nejdříve sféro-cylindrický zápis do cylindro-cylindrického,
přepočítáme dioptrie pro každý cylindr a vytvoříme opět sféro-cylindrický zápis.
V případě, že naměřený cylindr ještě není možné korigovat kontaktní čočkou, nebo
si klient torickou čočku nepřeje, je možné použít jako korekční hodnotu tzv.
sférický ekvivalent. Sférický ekvivalent se vypočítá jako sférická dioptrie sečtená
s polovinou hodnoty korekčního cylindru.
Výběr poloměru zakřivení KČ se odvíjí od keratometrie. Výsledkem
keratometrie jsou poloměry zakřivení rohovky ve dvou na sebe kolmých řezech.
Nejvhodnější poloměr zakřivení čočky volíme připočítáním jednoho milimetru ke
strmějšímu, ploššímu nebo průměru zakřivení rohovky. Ke kterému z poloměrů
zakřivení vybereme, závisí na rozdílu zakřivení řezů.
8.4. Vyšetření předního segmentu oka
Ještě před samotnou aplikací bychom si měli zkontrolovat a zaznamenat
stav předního segmentu oka. Biomikroskopickým vyšetřením pomocí štěrbinové
lampy zhodnotíme postavení očních víček a řas, okraje víček, transparentnost a
stav rohovky. Poznatky je nutné zaznamenat do karty pacienta kvůli porovnávání
možné progrese při příštích návštěvách. Ke klasifikaci stupně závažnosti nálezů na
předním segmentu slouží tabulky Grading scales.
V rámci vyšetření předního segmentu je vhodné vyzkoušet i Schirmerův test
slzivosti a pomocí fluoresceinu vyhodnotit i kvalitu slzného filmu.
8.5. Diskuze, aplikace a zácvik zákazníka
Diskuze s klientem probíhá po celou dobu vyšetření, avšak před samotnou
aplikací a zácvikem je nutné pohovořit o nabízených KČ, jejich typech, cenách,
systému péče, délce nošení a četnosti výměny.
Aplikací se rozumí nasazení KČ kontaktologem a vyhodnocení polohy,
posazení a pohybu KČ, rotace u torické čočky a ostrosti vidění. Po testu tolerance,
kdy klient provádí běžné úkony, jako čtení, chůze v místnosti i mimo ni, s nově
nasazenou čočkou, opět ověříme ostrost vidění a můžeme přistoupit k zácviku.
40
Zácvik klienta by měl probíhat u dostatečně osvětleného stolečku se
zrcadlem. Nejdříve pomalu a srozumitelně vysvětlíme postup nasazování, či
vysazování kontaktních čoček a pak dáme klientovi dostatek času ke zkoušení
těchto postupů. Po úspěšném zvládnutí manipulačních technik zákazníkovi znovu
shrneme zásady péče o KČ, dobu nošení a režim výměny a předáme informační
prospekty s kontaktem na aplikační středisko. Zákazník by na konci měl podepsat
prohlášením, že mu byly kontaktní čočky předány a byl seznámen s veškerými
informacemi potřebnými k jejich správnému užívání.
8.6. Kontrola
U prvonositelů provádíme kontrolu kontaktních čoček nejčastěji po dvou až
třech týdnech od první aplikace. Opět zhodnotíme zrakovou ostrost, posazení,
pohyb a rotaci čočky. Klient by měl popsat svou zkušenost a spokojenost s KČ.
Dlouhodobí nositelé by ideálně měli docházet na kontrolu každých 6
měsíců, nebo kdykoliv, kdy se u nich vyskytnou nějaké potíže. Průměrně jsou však
kontroly prováděny jednou za rok. Ověřujeme opět zrakovou ostrost v KČ a
biomikroskopickým vyšetření zkontrolujeme přední segment oka. Všímáme si
především neovaskularizací. V případě problémů nositele KČ uděláme i everzi
víček pro kontrolu víčkové spojivky.
9. Praktická část
Praktická část se věnuje vyhodnocení statistického výzkumu zabývajícího se
socio-demografickými ukazateli,
optometristé používají.
Výzkum probíhal formou anonymního dotazníkového šetření. Cíl
skupinou byli optometristé pracující v
106 optometristů a návratnost činila 74 % (78 respondentů)
poskytují zajímavé
reprezentativní.
Z grafu 1 vyplývá
výzkumu, byly více než dvě třetiny žen.
Graf 1: Genderové rozdělení
Praktická část
Praktická část se věnuje vyhodnocení statistického výzkumu zabývajícího se
demografickými ukazateli, profesí optometrie a vybranými postupy, které
optometristé používají.
Výzkum probíhal formou anonymního dotazníkového šetření. Cíl
skupinou byli optometristé pracující v různých institucích. Bylo osloveno
návratnost činila 74 % (78 respondentů)
zajímavé informace o cílové skupině, přestože výběr není
vyplývá, že z celkového počtu respondentů, jež se
více než dvě třetiny žen.
: Genderové rozdělení
41
Praktická část se věnuje vyhodnocení statistického výzkumu zabývajícího se
profesí optometrie a vybranými postupy, které
Výzkum probíhal formou anonymního dotazníkového šetření. Cílovou
institucích. Bylo osloveno
návratnost činila 74 % (78 respondentů). Získané údaje
o cílové skupině, přestože výběr není
celkového počtu respondentů, jež se zúčastnili
Mezi respondenty převládají mladší věkové ročníky. Dominují kategorie 20
29 a 30-39 let.
Graf 2: Rozdělení respondentů dle věkových skupin
Ze sledovaných institucí
nejvíce absolventů, kteří dále pokračují v
směru je NCONZO a Univerzita Palacké
Graf 3: Místo studia respondentů
Mezi respondenty převládají mladší věkové ročníky. Dominují kategorie 20
: Rozdělení respondentů dle věkových skupin
Ze sledovaných institucí se z Masarykovy univerzity
absolventů, kteří dále pokračují v oboru. Další významnou institucí v
směru je NCONZO a Univerzita Palackého v Olomouci.
: Místo studia respondentů
42
Mezi respondenty převládají mladší věkové ročníky. Dominují kategorie 20-
v Brně rekrutuje
Další významnou institucí v tomto
Inspirací k volbě studia optometrie je nejčastěji předchozí příprava na střední
škole v oboru oční technik.
Graf 4: Inspirace respondentů k volbě oboru studia
Délka praxe se u optometristů z
od pěti do devíti let.
Graf 5: Délka praxe respondentů
Největší uplatnění nacházejí optometristé v
volbě studia optometrie je nejčastěji předchozí příprava na střední
oboru oční technik.
: Inspirace respondentů k volbě oboru studia
praxe se u optometristů z výběrového souboru se nejčastěji pohybuje
: Délka praxe respondentů
platnění nacházejí optometristé v očních optikách
43
volbě studia optometrie je nejčastěji předchozí příprava na střední
výběrového souboru se nejčastěji pohybuje
očních optikách.
Graf 6: Rozdělení respondentů dle typu pracoviště I
Necelá šestina dotázaných respondentů pracuje na neregistrované
pracovišti, i když to není v
Graf 7: Rozdělení respondentů dle
: Rozdělení respondentů dle typu pracoviště I
šestina dotázaných respondentů pracuje na neregistrované
pracovišti, i když to není v souladu se současnou legislativní úpravou.
: Rozdělení respondentů dle pracoviště II
44
šestina dotázaných respondentů pracuje na neregistrovaném
souladu se současnou legislativní úpravou.
Téměř polovina optometristů vyšetří denně 5
Graf 8: Počet vyšetřených klientů denně
Aplikace kontaktních čoček je
optometristy. Korekce refrakčních vad je až na druh
Graf 9: Nejčastěji deklarovaný důvod návštěvy klientů
Téměř polovina optometristů vyšetří denně 5 -9 klientů.
: Počet vyšetřených klientů denně
Aplikace kontaktních čoček je stále nejčastějším důvodem k
optometristy. Korekce refrakčních vad je až na druhém místě.
: Nejčastěji deklarovaný důvod návštěvy klientů
45
stále nejčastějším důvodem k návštěvě
Převážná většina respondentů uvedla, že doba vyhrazená pro vyšetření
zrakových funkcí klienta není delší než 30 minut.
Graf 10: Průměrný čas
Téměř všechna měření hodnot cylindru jsou vedena metodou JZC.
Překvapivým zjištěním byl fakt, že 3 % dotázaných nekorigují cylindrickou vadu
vůbec.
Graf 11: Metoda měření hodnot cylindru
Převážná většina respondentů uvedla, že doba vyhrazená pro vyšetření
zrakových funkcí klienta není delší než 30 minut.
: Průměrný čas na jednoho zákazníka
Téměř všechna měření hodnot cylindru jsou vedena metodou JZC.
Překvapivým zjištěním byl fakt, že 3 % dotázaných nekorigují cylindrickou vadu
: Metoda měření hodnot cylindru
46
Převážná většina respondentů uvedla, že doba vyhrazená pro vyšetření
Téměř všechna měření hodnot cylindru jsou vedena metodou JZC.
Překvapivým zjištěním byl fakt, že 3 % dotázaných nekorigují cylindrickou vadu
47
10. Závěr
Optometrie jako samostatný obor nemá v České republice dlouhou historii.
Zákonné normy definující tento obor a kompetence toho, kdo jivykonává, platí až
od roku 2004. I přesto všechno nemá ještě pevně zakořeněnou tradici a
v povědomí obecné veřejnosti je oborem málo známým.
Tato diplomová práce shrnuje historii vývoje vyšetřovacích postupů a
kontaktních čoček od prvopočátků až do současnosti. Věnuje se legislativním
normám, druhům studia v České republice, optometrii ve vybraných evropských
zemích a možnostem získání Evropského diplomu z optometrie. Obsahuje také
stručný přehled základních metod a postupů měření zrakového systému
s rozšířením na méně používané testy. Kapitola o aplikaci kontaktních čoček krátce
doplňuje rozsah kompetencí optometristy.
Z výsledků praktické části plyne fakt, že většina respondentů jsou ženy ve
věku od dvaceti do třiceti devíti let. Zároveň velká část dotázaných uvedla jako
svou alma mater Masarykovu univerzitu v Brně. Uplatnění optometristé nacházejí
v očních optikách. Průměrný počet měřených klientů se pohybuje mezi pěti a
deseti. Nejčastěji je optometrista vyhledáván jako odborník na aplikaci kontaktních
čoček.
48
Seznam použité literatury a zdrojů
[1] http://en.wikipedia.org
[2] http://neuroportraits.eu/portrait/benito-daza-de-vald%C3%A9s
[3] http://cs.wikipedia.org/
[4] http://biblioteca.ucm.es/tesis/19911996/D/1/D1001501.pdf
[5] http://oftalmologia.eloculista.es/index.php?option=com_k2&view=item
&id=101:benito-daza-de-vald%C3%A9s-biograf%C3%ADa&Itemid=3
[6] http://es.wikipedia.org/
[7] http://www.biographybase.com/biography/Young_Thomas.html
[8] http://www.britannica.com/EBchecked/topic/260507/Hermann-von-
Helmholtz
[9] http://www.ico.edu/history-and-mission
[10] http://ziva.avcr.cz/jan-evangelista-purkyne.html
[11] http://www.wco.com
[12] http://scoo.cz/
[13] http://www.nconzo.cz/c/document_library/get_file?uuid=985c8011
-a2b2-4180-adf0-6a887be34497&groupId=10900
[14] http://www.upol.cz/skupiny/zajemcum-o-studium/studijni-
obory/obor/optometrie-1/
[15] http://www.optometry.cz/index.php
[16] http://www.muni.cz/study/fields/104
[17] http://www.muni.cz/study/fields/15343
[18] http://www.fbmi.cvut.cz/files/nodes/2537/public/uvodtextoptprez
0910v0609.pdf
[19] http://optics.upol.cz/cs/novinky?ni=61
[20] http://www.ecoo.info/european-diploma/
[21] Petrová, S. a kol.: Základy aplikace kontaktních čoček. Brno, 2008.
Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví.
[22] Porterfield, W.: A treatise on the eye, the manner and phaenomena of
vision. Edinburgh, 1759.
[23] Vyhláška 424/2004 Sb.
49
[24] Zákon číslo 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů
[25] Vyhláška 221/2010 Sb.
[26] Zákon 18/2004 Sb.
[27] Zákon 39/2005 Sb.
[28] Vyhláška 55/2011 Sb.
[29] Vyhláška 92/2012 Sb.
[30] Hrušková, J.: Odlišnosti kompetencí výkonu činnosti optometrie
v evropských zemích se zřetelem na Evropskou unii. Brno, 2011.
Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně.
[31] Hladíková, E.: Komparace českých a zahraničních vzdělávacích
strategií ve výuce optometrie na vysokých školách. Brno, 2010.
Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně.
[32] Hromádková, L.: Šilhání. Brno, 1995. Institut pro další vzdělávání
pracovníků ve zdravotnictví.
[33] Rutrle, M.: Binokulární korekce na Polatestu. Brno, 2000. Institut pro
další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví.
[34] Zákon 258/2000 Sb.
Příloha
Dotazník pro optometristy 1. Pohlaví:
• Muž • Žena
2. Věk
• 20 – 29 let • 30 – 39 let • 40 – 49 let • 50 – 59 let • 60 a více
3. Kde jste studoval/a obor optometrie
• Univerzita Karlova • Masarykova univerzita • Univerzita Palackého • ČVUT v Kladně • Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů
(doškolovák) • Jinde: Kde?
4. O optometrii jste se dozvěděl/a
• V předchozím studiu oboru oční technik (optik) • Při zaměstnání v oční optice • Náhodou • Jinak:
5. Jak dlouho již pracujete jako optometrista?
• Méně než 5 let • 5 –9 let • 10 a více
6. Vaše pracoviště je součástí:
• Oční optiky • Oční ordinace • Centra refrakční chirurgie • Jiné ……
7. Pracujete v nestátním zdravotnickém pracovišti?
• Ano • Ne
8. Jaký počet klientů Vás denně průměrně navštíví?
• Méně než 5 • 5 – 9 • 10 a více
9. Nejčastějším důvodem jejich návštěvy je?
• Měření refrakce • Aplikace a kontrola KČ • Vyšetření binokulárních funkcí • Poradenství • Jiný důvod: ….
10. Kolik času průměrně věnujete měření refrakce zákazníka?
• Méně než 30 minut • 30 – 60 minut • Více než 60 minut
11. Jakou metodou měříte hodnotu cylindru?
• Pomocí Jacksonových zkřížených cylindrů • Zamlžovací metodou – • Podle hodnot z refraktometru • Astigmatismus nekoriguji