DÝMAŘ 2Ročenka Keftes Party | jaro 2012

EDITORIAL

Když přežiješ rok, chceš se zabít stokrát víc Oslava narozenin nepatří mezi činnosti, které by Keftesáčci považovali za zajímavé. Tedy pokud se to týká jich (cizí oslavy jsou super). Nezáleží, jestli za to může to, že většinou k narozeninám nic nedostanou, nebo že jsou vylití po většinu roku a datum jejich zrodu raději věnují detoxu a sebezpytování všeho, co jim za uplynulých dvanáct měsíců zase nevyšlo. Nicméně teďka slaví Keftes Party jako celek a k téhle příležitosti jsme přichystali druhé číslo Dýmaře, ve kterém Vás opět obejmou čtyři pičusové ze Slezska na autodráze, maniakální ega a jeden příběh rozložený na víc částí, tzv. seriál. Na počátku byla věta a ta zněla: „Pičo cítíme dým.“. Myslíme, že od té doby jsme všichni čtyři prošli určitým vývojem, který sice nemusí být na ve-nek viditelný, ale to je nám jedno. Dým pořád ctíme, ale transformace je ne-zadržitelná a kolaborace s vlastním svědomím je jediný prostředek záchrany. Promotérství ve svém teoretickém ukotvení nabízí mnoho cest a ještě více výsledků. Hezká na tom je ta jedinečnost, která nás drží pohromadě. A taky loajalita, protože přátelství se neurčuje tím, co je na druhých to perfektní ale tím, co všechno na nich dokážeš skousnout. Chtěli jsme se na to vysrat ne hodně krát, ale pár krát už jo. Vydrželi jsme to přes všechny provary, pochyb-nosti, silnější podrželi ty slabší a taky podpora zvenčí byla velká - děkujeme! Nějaký ocas prý řekl, že ze dna už můžeš jenom nahoru nebo chcípnout. Tohle není náš případ. Chcípnout se nechystáme a u dna se nám líbí. Ří-kejte si tomu třeba sebemrskačství, ale až uvidíte naše vysmáté ksichty, tak nebrečte. Postaráme se o Vás. Třeba tím, že si můžete přečíst druhé číslo našeho pseudozinu, které se nám k našemu vlastnímu překvapení podařilo „vydat“. Taky pro Vás i nás chystáme nové koncerty, ze kterých máme fakt skvělý pocit a věříme, že nemůžou dopadnout špatně. O tom, co se dělo mi-nulý půlrok, a co se bude dít dál, najdete počtení na následujících stránkách.

Jsme pořád Keftes Party a navíc o rok starší. Ondřej Křenek

předseda Keftes Party

Měsíc po Vánocích... Po náročných oslavách konce roku 2011 jsme se s keftesákama mu-seli soustředit na jarní část sezony. Něco jsme už měli domluvené do-předu, ale že budem dělat experimentální hudbu, a to myslím fakt jako experimentální-neposlouchatelnou hudbu, to by nás nenapadlo. Portugalci sdružení pod záhadným názvem Triptych, ač to zní jakko-liv křesťansky (na to by asi odpověděl nejlíp religionista K.), jeli ev-ropské turné a vůbec nevíme, proč jsme je vzali. Nikdo z nás tyhle-ty ambienty zrovna neposlouchá, ale fousáči z Porta byli ochotni přistoupit na naše vydřidušské podmínky a my to vzali jako výzvu. Triptych, kterým se nepovedlo den předtím zahrát na vrcholu Ger-lachu kvůli náledí, nastupovali v pořadí one-man-pičus, dva piču-sové a celá trojice. Jako první byl jednohlavý prodžekt Gustava Cos-ty Most People Have Been Trained to Be Bored. Během 20 min Costa dělal kravál na svoje domácí udělátka. Pak ho vystřídali He-nrique Fernandes a Joao Filipe, kteří si říkají Two White Mosn-ters around a Round Table, zapojili do toho basu a další hejblátka a pičovinky. Nakonec se k nim přidal zase Gustavo s podomácku vy-robenými harfami, varhanami a gongy jako Radial Chao Opera. Jak říkám, nám tahle muzika neříká vůbec NIC. Ale stala se podivná věc. Na první letošní akci Keftes Party přišli lidi. Přišli na něco, co by-chom nikdy neudělali (a asi ani neuděláme) a provařili jsme snad jen nějaké dva kila, jestli vůbec. Lidi, kteří o tohle mají zájem, si cestu našli, a my byli šťastní (jak se později ukázalo, předčasně, viz hlášku). V té chvíli jsme všechny milovali a nikdo se zabíjet nechtěl...

Hláška: „Typičo jestli to tak pude celé jaro tak jsme páni!“ (někdo z Kef-tesu se příšerně zmýlil)

Verdikt: Na start nové sezony úplně paráda, portoši spokoši, Křenek ne-liskal a my ostatní jsme měli kocáb den poté luxusní = tak se nám to líbí.

Palo autor je tarzan

TRIPTYCH25/01/12 | BORO

COMA STEREOCALVERA

19/02/12 | BORO

Tisoč mest vs Architekt bez příčiny Po úspěšném portugalském koncertíku jsme celí nadšení očekávali další akci. Coma Stereo jsme znali už z dřívějška, když jsme jim dělali koncert spolu s An-dreasem Rottinou, ještě když Keftes Party neexistovala. Dlouho jsme nějak ne-mohli přijít na to, koho k nim. Když nám to odpískli Fetch!, tak jsme pozvali jejich hlavu, Michala alias Calveru.

Všecko se vyvíjelo poměrně slibně, nebo spíš podle klasického boro-schéma-tu. Ve 20:00, kdy měla akce oficiálně začít, zel klub prázdnotou. Pak se to ale začalo scházet. Mezitím, co se lidi pomalu trousili do útrob vlhké díry, říkal mi basák CS Marko o jejich koncertě, který měli den předtím někde ve Slovinsku, jestli si dobře pamatuju. „Tyvole, to byla síla, hráli jsme v normálním diskoclu-bu, mezi písničkama nám tam DJ pouštěl cajdáky o měsíci a lásce na pláži, fakt šílený.“ Bylo jasné, že šílenství Bora je trochu na jiném levelu, takže se kuci nemuseli bát, že to bude jejich nejhorší koncert.

Když buřil Calvera, hlídal jsem na vstupu, takže jsem měl zážitek pouze akus-tický, ale víc než muzika mě spíš zaujaly texty, z nichž si teď pamatuju sice hov-no (píšu to týden před uzávěrkou, která je... půl roku poté...), ale i tak to byl cajk. Hlavně toro vylezl celý nadšený a v očích mu hrála světélka až homosexuelní. Přítok lidí se ovšem zastavil a nám bylo jasné, že na krku máme první letošní provar. Coma Stereo rozbalili věci ze své nové desky 1000 mest (čti recenzi na bitangabrno.blogspot.cz) a myslím, že zklamaný mohl být jen někdo, kdo si to trochu spletl a přišel třeba na StereoMCs nebo jak se to píše. Fest se mi líbí Do-menův zpěv, má v sobě něco apokalyptického, strašně bolestného, jako by měl každou chvíli umřít, a to já rád. Precizní kytary a vůbec všecko bylo fest spoko.

Michal se zachoval jako frajer a slevil nám z cesťáku, což jsem okamžitě vy-užil a koupil za ušetřené love na provar desku Fetch! Parfum et Koteka, stejně jako 1000 mest a navrch mi dal Michal split Fetch!/Elektročas. Palec hore!

Hláška: „Tyvole, ještě že jsem nespal u tebe, bych se ráno probudil bez hla-vy nebo tak něco.“ (Calvera o spaní u Pala)

Verdikt: První prohrání z kapsy vyhání, mohli jsme být ještě rádi...

Paloautor je balkanofil

Mighty James VS Láska a přátelství

David Zeman je spokoš z Tábora co má se svojí buchtou Veronikou a borcema z 5STL kapelu Nod Nod. Kromě toho se snaží dělat ve svojem městě kulturu a jde mu v tom celkem karta. A navíc právě David může za to, že jsme měli tu možnost udělat pro Jamese Reindeera v Boru koncert, protože mu latvil celé české turné. Pro mě osobně se James a jeho muzika staly od první chvíle jedním z největších objevů tohoto roku (viz můj promo text někde na netu, čirá láska ty voe). Po-kud teda pominu to, že když jsem koncert domlouval tak jsem byl solidně nalitej a vzpoměl jsem si na to až za pár dní, ale protože David ani já nejsme žádní debi-lové, tak můžu říct, že všecko šlapalo jak po másle. Jak už je u one-man pičusů dobrým zvykem, i James Reindeer vyrazil na turné sám a vlakem. Do Brna buřil z Ostravy a díky solidní informační spolupráci s Loučkou jsme věděli v kolik ho máme čekat na nádru. Vyzbrojeni cateringem od Ireny jsme ho teda vyzvedli a absolvujíce slalom mezi obzvlášť dotěrnýma bezdo-movcema, kteří asi vycítili cizince nebo co, jsme dojeli do Bora a čekali na supp-ort, kterýma pro tento večer byli Kyklos Galaktikos. Na ty jsme byli taky hodně zvědaví, protože jejich aktuální deska Osa dobra (dupej si přečíst Palovu recenzi na diycore.net) je podle nás nejlepší český hiphop (hehe, Božan nám snad odpustí). Kyklosáci hráli první a když mi o pár měsíců později říkal Palo, že to byl jejich úplně první koncert, tak jsem si myslel, že si ze mě robí kozy nebo mu už odje-balo. Zabijácké flow, sebejistota, beaty vkusně ladící s projekcí a v songu I.N.R.I. dokonce zesynchronizovaná taneční (sic!) choreografie. Navíc ty texty jsou prostě super a naživo vyniknou tak nějak dravěji, ale přitom v člověku zanechají solidní porci optimismu. Kyklos Galaktikos nezklamali ani v nejmenším a my jen doufá-me, že se v Brně zase znova brzo ukážou. James Reindeer je Angličan, který momentálně žije v Německu a podle jeho webu je to asi šílenec nebo workoholik nebo nevím, protože vyznat se v jeho diskografii a pokusit se v ní „zorientovat“ je podle mě nemožné. Ale to vůbec ne-vadí – můžete začít s jakoukoliv deskou a nemůžete udělat chybu. Je to přesně ten hiphop jaký máme rádi: temný, ostrý a inteligentní. James je navíc velice bystrý a skromný chlápek, který nechlastá, takže konverzace s ním byla čirá radost. Co se týče jeho vystoupení tak vám to moc nepopíšu, protože si to moc nepamatuju. Ne že bych byl zase nalitej (nekecám!), ale už od prvního Jamesova tracku se mě zmocnil strašně silný pocit, že jsem mohl jenom zavřít oči a celý jeho set si tak dávat interně a jaksi z dálky. Jasně, vím že hrál věci z mojí asi nejoblíběnější desky

Views from the Psychedelic Deathcab a občas i něco pronesl k publiku, ale víc konkrétního Vám toho fakt neřeknu, sorry. Po koncertě jsme dali ještě pár drinků a vyrazili na rozjezd. Žádná Lamplota nebo jiné zvěrstvo, prostě jen rozloučení a spánek. Celá akce proběhla ve spoku a jediné, co nás asi den nebo dva mrzelo bylo to, že přišlo cca 20 platících. Ale ti co přišli zažili jeden z nejemotivnějších koncertů, co jsme na jaře dělali.

Hláška: „Typičo oni hrajou katolický hiphop!“ (Toro)

Verdikt: I když jeden z největších provarů Keftesu, bylo nám to jedno. Re-indeer i my jsme byli spokojení a navíc nám bylo líto těch, kteří byli ve stresu z toho, že jsou na guestlistu.

Křenek

JAMES REINDEERKYKLOS GALAKTIKOS

14/03/12 | BORO

Roztěkaný buvol a krvavý bar

Musím se přiznat, že tenhle report píšu jako jeden z posledních, a vůbec se mi to nepíše lehce, protože z tohohle koncertu nemám zrovna nejkřišťálovější vzpo-mínky. Ať už to bylo tím, že jsem druhej den musel naklusat do háku, a tak jsem odešel v momentě, kdy se párty rozjížděla, nebo tím, že jsem si zas musel vzpo-menout na řešení nějakých ne zrovna příjemných problémů. Nejdřív jde o to, že se snažíme dostat do brna Lapu, 3/4 Gnu, už loni, když plánujem Keftes fest, ale nějak se nedomlouváme okolo prachů a pak už je pozdě a přijíždí Lyssa. The Ca-nyon Observer pak zveme zčásti na základě mé posedlosti Balkánem a zčásti taky proto, že se nám to tak nějak hodí do krámu - právě s Lapou. Legenda o Gnu ale nefunguje tak spolehlivě, jak si možná v Praze myslí, a my máme zaděláno na solidní provárek. Problém se objeví ale už během zvukovky, kdy se kapely nejsou schopny do-hodnout, kdo bude kdy zkoušet. Canyon Observer trvají na tom, že budou mít zvukovku před Lapou, která na to pak rovnou vlítne, ale nějak se to nikomu ne-líbí, je tam více nedorozumění, a hlavně Slovinci zkoušejí strašně dlouho. Jsem šíleně roztěkaný a vůbec si to neužívám, Canyon Observer navíc sedí jak paka a s nikým nekomunikujou, i když se to jejich tourmanager Andraž snaží zachránit. Uchyuluju se do azylu ke vstupu a uhnizďuju se v místech, kam se ten večer lidská noha z ulice zrovna nehrne. Lapa předvádí svůj set a těch dvacet lidí je dostatečně nadšených, mezitím jich pár nových příjde, ale já nejsem moc schopnej reagovat na nic. Zvuk i provedení se mi zdá lepší než na loňském Festivalu v brance, ale víc, sorry, nemůžu říct. Pak nastoupí Slovinci, jdu na chvíli do sálu a málem se udusím, má to tlak jakej jsem naposled cítil asi na koncertě Kylesy na Yachtu někdy před 7 lety. Hodně lidí psalo, že je to píčovina, což podle nahrávek i je, ale naživo je to fakt zabijácké. Jsem rád aspoň za to. Když se pak dekuju domů, jdu vyřešit cesťák pro Lapu, borec chvíli něco datluje do mobilu a pak si řekne o největší cesťák, jaký jsme zatím kapele z Prahy dali. Ale cajk. Pak už se pakuju domů spát, pozdravím se s Andražem a jdu. Celkově jsem fakt na dně jak nikdy. Stane se.

Hláška: „Já nevím, ty umíš ten jazyk, jim to řekni.“ „Hovno.“ „Taky možnost, no.“ (zvukár vs Palo)

Verdikt: Čuju se čudno a Toro si rozjebal pěst o bar, když ho chtěl zbít.Palo

LAPATHE CANYON OBSERVER

09/04/12 | BORO

To sou naprosty debilove, prijedou treba do Wroclaw, to vidim... První koncert, ve kterém došlo na kolaboraci. Spojili jsme síly s Apačkou a Brokoliskem a postavili zabijácký line-up. Byl jsem dojebaný jak skurv z roboty a kýla začala napínat pobřišnici, ale když mě od baru vítal Maxim Remitenda, bylo mi jasné, že to bude spoko. Děti Deště přijeli bez basáka, ale zato s druhým kytaristou (Dav z Hluch Crew) a nabídkou přespání u mě doma, což nešlo odmítnout. Z jejich setu jsem viděl jenom jednu věc, protože jsem společně se slečnou Kačurovou oblažoval svým ksichtem příchozí na vstupu. Lidí chodilo dost, ale jak už to při podobných akcí bývá, až do konce jsme nevěděli, jestli to bude stačit. Z Vas Szuszanne jsem viděl úplné hovno (furt u vstupu), takže nemůžu slou-žit. Ale podle reakcí lidí to bylo super. Před vystoupením Trigger Effect jsme s Apačkou dali do kupy kasu, které bylo víc než dost, vyplatili kapely a začal dým. Během první věci jsme byli všichni úplně mokří a dokopaní, ale nikomu to nevadilo. Kanaďani to do nás prali takovým způsobem, že ze stropu kapal pot. Nebo možná kemry zpěvá-ka Nicka. Všude ruce, nohy, hlavy, vlasy, Bugrr, šílenství a nikdo nevypadal jako člověk. Skončilo to přesně akorát, aby nám zbyly síly na oslavu Nicko-vých narozenin. Trochu mě sralo, že jsem mu nemohl posloužit ničím jiným kromě trávy (tyvoe prý, jestli nemám opium!), ale měl to napsat do rideru. Slíbil, že příště to udělá. Celá akce se povedla jako málokdy a jedinou vadou na celkovém spokoš-ství tak zůstává fakt, že TE museli druhý den zdrhat z Torova bytu oknem, protože je tam někdo zamknul. Toro přísahá, že on to nebyl, ale kdo teď po takové dlouhé době může vědět, jak to přesně bylo…

Hláška: „A ty jsi ještě nikdy nespal s borcem?“ (zas jsem byl mezi klukama žádaný)

Verdikt: Strašně moc děkujem lidem, že přišli. Měli jsme z toho trochu strach, ale díky Vám všechno dobře dopadlo. Karta se obrátila a navíc po-malu začínalo léto.

Ondřej Křenek

Vesmír se dotknul tvého podpaží... Vrátil jsem se z nemocnice a jediné na co jsem myslel bylo, abych si nevyrval stehy a mohl jít na koncert, který byl pro Keftes v mnoha věcech přelomový. The Oscillation tu měli hrát už v dubnu, ale nevyšlo to. Vyšel červen, což bylo spoko, pro-tože zhmotnělý sex, omámené buchty z vedra a vidina provaru nám stavěla strašidla. „Pičo na bicí tam hraje ženská!“ už byl jenom doplněk, na který nikdo z nás radši nemyslel. Drogy neberem, umíme se sundat jinak. A to fest. Už ani nevím, kdo vařil (Toro určitě ne), ale nástup do Bora byl plný očekávání. Jako support jsme totiž měli hned dvě grupy, a to Jupiter´s Disco Cowboys, které nám dohodila Soňa, ale hlavně naše slezské bratry Planety, kteří mířili do Brna se svojí novou deskou a předsevzetím, že hned po koncertě pojedou zpátky domů. Jenže Boro je kouzelné místo, tak nejeli nikam. Z Kovbojů jsem neviděl nic, pro-tože jsem oblboval buchty na baru, až jsem z toho sám skončil oblbnutý chlastem. Ale Palo mi říkal, že to byla super diskotéka, chlapi v nejlepších letech a kovboj-ských kloboukách (jak jinak) a do toho jim prý blikala nějaká psicho umělecká projekce, kterou šéfovala Sonina kámoška Apolena. Planety přišli hned po nich, samozřejmě oháknutí jak páni v oblekách. Oproti jejich koncertu, který jsem viděl v Ostravě, měli navíc klávesy a místo Tullamorky Absinth. Jejich set byl stejný jako jejich deska: přesný, láskyplný a taky hráli nové songy, z kterých musel každý spadnout na prdel. Až vyjde jejich další plyta (naseru se, jestli nevyjde), tak to bude totálně epochální záležitost a to je prostě fakt. Angličani vypadali trošku přejetě, protože den předtím hráli na Mišmaši, ale na jejich výkon to nemělo žádný vliv. Světlo v jinak zhasnutém sále zajišťovala celkem temná projekce, takže z The Os-cillation byly vidět jenom siluety, a když k tomu přičtete valivý zvuk, pištící riffy a tu ženskou za bicíma, musí Vám být jasné, že to šlapalo tak jak má. Hráli věci převážně z desky Veils, ale na živo to znělo o dost líp. Kluci a holka vypadali taky spokojeně, k čemuž taky určitě přispělo, že zpěvák Damien našel v Boru novou přítelkyni, za kterou se prý pravidelně do Brna vrací, takže láska opět zvítězila. Hláška: „What is Policka? Some kind of police beer?“ (The Oscillation)

Verdikt: Přišlo strašně moc lidí, my byli šťastní. uvědomovali si, že tahle sezóna pro nás skončí 50:50, což byl ten nejlepší možný výsledek.

Ondřej Křenek

THE OSCILLATIONPLANETY

JUPITER’S DISCO COWBOYS

23/06/12 | BORO

BONUSSTEVIE BRUFEN

26/06/12 | BORO

Uctěte památku červených trenýrek Poslední akce keftesáckého jara. Trochu jsme si teda s Torem přihřá-li špagety a pozvali jsme se tam sami. Ostatně nebylo to nic divného - kdo jiný by taky hrál se zrádcem scény, než kapela, která neexistuje, a to je právě Stevie Brufen. Stejně jako však nefungovala legenda o Gnu v případě Lapy, stejně tak nefungovala ani tady legenda o mainstreamu, Emems ani Sporto. Zdá se, že Boro je stavěné jen na své vlastní legendy a cizí vysaje a zahodí. Provar. Ruku v ruce s tím, že to bylo ukončení ve Slezském stylu. Ale nepředbíhejme. Už po cestě z Prahy volá Bonus, že doma zapomněli košile (swag) a kabel k projektoru (uot?). Naštěstí se zrovna v ten moment (ale přes-ně!) objevil Maňas a čirou náhodou ten kabel měl. Martin Tvrdý trio pak způsobilo třídní poprask v Tescu, když odmítlo jít zaplatit k sa-moobslužné pokladně s argumentem, že bere lidem práci, za což se mu dostalo zprcu od vedoucí samoobslužných pokladen. Bonus hrál první a pro hrstku přišedších. Já s Pechym jsme trávili tyto momenty v backstagi. Bonus dával svůj klasický set se vtipy, zamotáváním se do proslovů a průžeřem songů nejen svých, ale i těch komunistických nebo ememsáckých. No a pak jsme hráli my se Ste-vie Brufen poprvé v Brně v nové sestavě. Dav šílel a řval, ale to bylo proto, že to byli naši kámoši. Krutá pravda přišla až v backstagi, kde jsme dostali od Bonuse lekci z oblíkání, ale jinak spoko. Večer jsme zakončili v podniku Černá perla, kde jsem poprvé viděl tancovat Boba a málem ztratil šrajtofli. Kocáb byl světový. A to bylo jaro.

Hláška: „Kluci, kam tu chodíte blejt?“ (Bourek hledá záchod)

Verdikt: Skončilo moje předsednictví a my zdaleka netušili, co za dým spácháme přes léto...

Palo

Keď já zakričím Rytmus, vy zakričíte Pičus! Máme rádi věci, co jsou zadarmo. I když se jedná o takovou blbost jako je akce s názvem Krpole Fest. Nic na věci nemění, že se to celé odehrálo na parkovišti před Tescem, což ale mělo pro vystupující umělce nezastupitelnou roli, takže asi cajk. Janka Ledeckého a nějakou pofiderní soutěž v přeskakování nákupních vozíků pro věkovou kategorii 9-18 let jsme bohužel nestihli, takže tenhle report se zaměří zčásti na vystoupení hi-phopové skupiny Indy a Witch, ale hlavně na krále all kind of music Rytmuse. I přes to, že jsem v onu osudnou chvíli neměl mobil, tak mě Palo dokázal kontaktovat a vyrazili jsme. Samozřejmě jsme to vzali přes Kaufland, kde se opět potvrdila naše nulo-vá schopnost logického uvažování, kterou kdybychom měli, tak okamžitě zdrháme – celé osazenstvo obchodu kráčí k po-kladnám s flaškama kubánského rumu a dvoulitrovýma Co-ca-Colama, akorát dva blbci z Keftesu si odnáší dvoulitrový baňok vína Kníže Rohan za 45,-, kondomy a balíček čokolá-dových bonbónů. Další varovné znamení nastalo při vstupu na parkoviště, když jsme viděli mizet z místa činu Brokoliska s Kačíkem, kteří si nesli v rukou čerstvě natrhané kvítí, a bylo evidentní, že láska je na jejich straně. My chtěli taky lásku, ne že ne, ale skončili jsme v totálním utrpení. Poslední cedule s nápisem zdrhej, měla podobu asi čtyřicetiletého borce v Ke-nvelo hadrech co na nás křičel, že tam kam jdeme, bude plno náctiletých buchet v minisukních.

Zabrali jsme strategicky výhodné místo na svahu a za-čali poliskávat za produkce Indy a Witche. Já naštěstí na dálku blbě vidím, ale i ty rozmazané siluety a Palův komentář mi daly ucelený obraz toho, co na pódiu pro-bíhalo. Dva poskakující klauni v kšiltovkách (asi Indy a jeho support raper), DJ Witch za gramcema a jako do-provod, ty vole, buchta s borcem jako tanečníci. K tomu

RYTMUSINDY & WITCH

18/08/12 | Krpolefest

si připočtěte nulovou flow a vcelku debilní texty. Nane-štěstí naši pozornost po chvíli upoutal totálně nachcanej borec odněkud z jižní Moravy (jakože ještě víc z jihu než je Brno, asi nějaká Břeclav nebo tak), který chtěl všem ukazovat jak se ubránit přesile. Palo mu chtěl jebnout, ale agresor se odebral pro další lisk do Tesca a už se ne-vrátil, takže jsme si mohli dál nerušeně hrát na stínové zvukaře, což v tomhle případě neznamená nic pejora-tivního. Rytmus vystoupil ze svojeho vytuňeného auta asi jenom o půl hodiny později než avizoval moderátor a začalo peklo. „Daj to cedečko viac nahlas mister zvukár“ zahlá-sil king of pop a jal se diktovat svoje songy. No songy, bylo to spíš nějaké znouze-medley, protože Rytmo dával vždy jen po jedné rapované sloce a pak s mikrofonem u huby na playback zkusil refrén. To všecko prokládal nesmrtelnýma hláškama jako: „Moja mama ma chlpate vajca“, „Daj si pohov brácho“ a nebo nejlepší „Rytmus, pičus, Brno, Tesco“. Na tomhle místě je třeba jistého vy-světlení – z výše napsaného byste mohli získat pocit, že máme tuhle muziku v piči, ale tak to není. Kontrafakt nebo album Bengoro jsou podle nás super věci (jasně, v rámci možností a s jistým nadhledem). Jenže tohle bylo celé špatné. Hudebně i vizuálně a hlavně to bylo strašně směšné. Proto tohle znechucení. Po půlhodině se Rytmusko rozloučil, sebral kasu a odjel asi do Blavy za Darou. A my? Společně s asi dvoutisícovým davem jsme se vydali směr pivo. V první knajpě nás vyhodili už o půlnoci, takže logicky následoval non-stop, kde jsme chtěli své zklamání utopit v dalších pivech a hlavně za-pomenout při poslechu Marie Rottrové z jukeboxu, nej-líp až do rána. Jenže ani na půdě exilových Žabovřesek

se nám nedařilo o nic líp a poté, co Palo usnul, nás nekompromisní barmanka vytěpala ven na ulici. Kráva. Pochopil bych, kdybychom tam dělali bordel, ale to že jeden spí a druhý na něj pořád mluví je podle mě hovno důvod ukončit takhle sobotní noc. A to jsme měli ještě nejmíň kilo v jukeboxu.

Hláška: „Kámo doteď jsem ho viděl jenom v televizi tak teď ho chcu vidět živě pěkně zblízka.“ (nějaký klučina v kšiltovce, asi z Líšně bych tak tipoval)

Verdikt: No hrůza děs. Za rok se snad pořadatelé vytasí s něčím lepším. Nebo bychom mohli aspoň stihnout tu soutěž.

Ondřej Křenek

Život ve stínu není vůbec temný Vždycky se strašně těším, když vidím ve své mailové schrán-ce zprávu od kluků z Keftes Party. Sice si ze mě dělají srandu, že mi musí říkat Zozym, protože ženskou přece nemůžou mít zainteresovanou do svých záležitostí, ale jak vidíte, opak je pravdou. Jednou přišel právě takový mail, v němž byla stručná zpráva: „Napiš něco do dýmařa, pičo...“

S Keftes Party se znám od jejich vzniku, i když jsem vždycky pozorovala z povzdálí. Samozřejmě jen jejich aktivity. Občas s nima chodím liskat, ale protože jsem pořád na Slezsku, tak jen když jsou tady. Slezeme se v nějaké hospodě nebo v parku a dissujeme a probíráme a řešíme, co se dá. Když jsem viděla jejich plán na podzim, myslela jsem, že jim jebnu. Křenek celý nervózní a paranoidní osciluje mezi manickým očekáváním a trýznivými předpověďmi neúspěchu, Palo je permanentně v lihu a doufá, že se to nějak udělá, Klajban se v Norsku láduje rybím pudin-kem a Torovi asi definitivně odmrdalo, což lze pozoro-vat nejen na tom, jakým způsobem komunikuje s lidmi a zvířaty. Vím, že budu muset klukům zas někdy půjčit kasu, poslat nějaké jídlo nebo je pozvat na pivo, ale dělám to ráda, protože si s níma perfektně rozumím. Nikdo mi na ty moje Slezany nebude šahat, ale vím, že takové úvahy ani nejsou na místě. Oni si vždycky poradili a určitě si poradí. A jestli vám někdo z nich dá moje číslo, tak mu nevěřte. Bude to číslo vaší mamy!

P.S.: Nebo vašeho taty...

Gosia Maciejewska aka Zozym

SLOVO HOLČIČÍ

Fishpuding Zatímco tři kefteáci vyliskávají obrovskou zásobu chlas-tu na příští rok, moje klajbanovská veličkost tráví podzim v Oslu coby iksčenž student. Už doma sem slyšel o norské krajině mýty, které se ani tak netýkaly trollů a vikingů, jako cen, především pochoutek typu pivo a rum. Lahváč pod kilo abys tu pohledal, o čepovaném vínu tu nikdy nikdo nesly-šel a vše nad pět promile stejně musíš koupit ve speciálním šopu, který zavřený skoro nonstop. Po osmé hodině večer lahváč v Oslu neseženeš a v obchodech je zásadně přikrý-vají plachtou. Smrt zaživa. Občas se ti ale poštěstí a objevíš něco, co je o řád levnější, než všecko ostatní. A já to objevil minulý týden a jmenuje se to FISHPUDING. Ty vole neptej se mě, co to je nebo nedej bože z čeho to je, ale dá se tím slušně [rozuměj za slušné kačky, na slušně jako dobře] na-práskat. Má to tvar jak tlačenka, je to bílé a husté jak zulc. Normálně to nakrajíš, hodíš na pánev, minutu smažíš a máš to. Co je ale fakt dym, to je fishpuding v plechovce. Tenhle typ je tekutý jak ranní stolice po deseti Rebelech a borci se tu tím ládují hlava nehlava. Nevím, jestli mají prostatu nebo jenom problémy se sraním, ale co je moc, to je moc, tekutý fishpuding bych do sebe nedostal, ani kdybych byl hovnama plný až po krk. Nicméně na obhajobu „normálního“ fish-pudingu je třeba říct, že to nemusí být jenom zlo: pokud ho chceš dostatečně ocenit, nejez tak den dva, poniž se tak, že budeš v menze sbírat ze stolů plechovky od Coca-Coly po Španělech a Němcích; až budeš mít deset plechovek, di je vrátit do marketu, kde za ně dostaneš deset noráčů. Pak di do obchodu jménem – teď bacha – REMA 1000, kde mají nejlevnější netekutý fishpuding jenom za deset noráčů, což máš tak na dvě večeře. Takže jestli chceš poznat kus skuteč-ného Norska, napiš, ti to dovezu, ani mi nemusíš nic platit, stačí mi, když tě budu sledovat, jak to do sebe láduješ.

Klajban

TIRÁŽ?!? Dýmař | ročenka Keftes Party | číslo 2 | jaro 2012 Keftes Party: Křenek (předseda), Palo (místopředseda), Klajban (pokladník v exilu), Toro (člen | autoři textů: Křenek, Palo, Klajban, Gosia | autoři fotek: Keftes Party, Hellfest, Kača, Aardvark, Rytmusovo Co., Gosia Maciejewska, Kapa records | děkujeme všem, co kdy přišli na náš koncert, koupili si Dýmaře a byli k nám feroví i shovívaví, bratřím a sestrám v lisku, červenému koberci a Sedmé z Devíti | vejdi a neuškoď | zemři se ctí | na autorská práva se vyser | kings in the north 2012

KEFTES PODZIM 2012

06|09|2012 BORO, BrnoDepakine Chrono

Superego Kid

16|09|2012 BORO, BrnoXaxaxa (MKD)

SIZ (MKD)

23|09|2012 BORO, BrnoAt Bona Fide

Black Tar JesusLes Homosexuels

25|09|2012 BORO, BrnoMRC Riddims (USA)Melkeveien (NOR)

01|10|2012 BORO, BrnoJoe 4 (CRO)Gary (USA)

06|10|2012 BORO, BrnoCars & Trains (USA)

Big Spider’s Back (USA)Odeur de Violettes

JTeclo

18|10|2012 BORO, BrnoLento (IT)

Penguin’s Meat (RUS)La Casa Fantom (NOR)

Town Portal (DK)

21|10|2012 BORO, BrnoAUXES (USA)

Black Hourglass (HUN)

31|10|2012 BORO, BrnoMöller Plesset (FR)

ChooChooShoeShoot (FR)

25|11|2012 BORO, BrnoUNUR+tba

www.keftesparty.cz