- 1 -

- 2 -

- 3 -

Václav Engler

KVĚTY OKAMŽIKŮ

Plzeň 2015

- 4 -

© Václav Engler, 2015 frontispice © Václav Engler, 2015 Epilogue ©Martin Šíp, 2015

- 5 -

Na rozloučenou Až nastane chvíle odchodu Kéž zaslechnu skloněné ticho Prostá kopretina upustí táhlý sten Jenž v řadách rozvlní polní kvítí Myška u příkopu pozorně nakrčí čenich Travinami zašustí nostalgie rozeklaného zmijího jazyka Sluneční paprsky budou s péčí prohřívat Hroudy jílovitých hlín Sojka zakřičí k lesům Veverka při patě stromů naladí svá vyvalená černá očka A vánek pozdního léta přinese v náručích poklidné Na všem ulpívající odpoledne

- 6 -

Odpolední lány Odpolední lány polí provoněly dechem zmátoženého slunce nízko nad kopci Do zlatova proschlé listí a průzračný modrající vzduch Ohleduplně hřály chodce Ten okamžik byl jako sůl do nezhojených ran podobných podvečerů Nejen vlastního dětství Ale kam až sahá přítok krve, z níž jsem smísen Jaro bylo vzkříšeno a s ním i mrtví Onen svět byl zjitřeným smyslům na dotek blízko Než vše odvanul ledový dech smrákání

- 7 -

Člověk - Strom Ve svahu mezi poli sám staletý dub stojí Kořeny živí mrtvý, co ho tu do země uložili Zemřel a jeho kosti, tkáně vstřebal samotářský strom Opuštěné sny, co po sobě zanechal Lehkým vánkem rozvlňují listí Jeho dávným steskem potemněla kůra Nenaplněnou touhou pnou se větve vzhůru A nebe již neví, kdo v kom Zaklet Vzkříšen Pochován Člověk Strom

- 8 -

Stromy Usínám v kupé vlaku Černý rám krajiny ubíhající za oknem Náhle rozzáří les malovaný ledovými krystaly Usínám v kupé vlaku A miluji vás, stromy Jak jen asi pociťujete vy mne?

- 9 -

Večery Ach, ty večery, kdy se vrací dřímota Vše ve mně, krom dechu, srdce, utichá Noční trolejbusy, temný kinosál Jen v té jednotě zrcadleného mlčení Mohu zaslechnout hlas druhého Být radostně sám

- 10 -

Pištec Kouzelný pištec vzal flétnu do rukou Nad světem zašuměl tóny deště Tišícího každou horečnatost v náruči blouznivého otupení A jen ty vlaštovky za oknem při letu svým zpěvem Provázely čarodějnou hru neviditelného hudebníka Usazeného kdesi za oponou mračného nebe na prahu noci

- 11 -

Vykácený park Prořídlé řady dubů, bříz a borovic Trnová koruna zdusané země pod šednoucím nebem Každý jsme kapkou přítoku onoho světa To jen mě dnes posedl zlý spánek, platí a tiká čas Nešťastnému výlupku bytí pro pár chvil zmučeného myšlenkou Sebe sama Než se s vámi, stromy, znovu slije v jediný proud nicoty Vy však, požehnaní, proto nemusíte napřed umírat

- 12 -

Kočka za oknem Černý kožich Dvě žluklé lucerny září chladnou tmou Do ulice za oknem To huňatá kočka do kaluže smrti a času lehce zamžourala Úzkost nočních chodců v očích zrcadlíc

- 13 -

Na hoře Bez ohlášení, nad nejvyšším ze skalisek Posetých trsy hrbících se borovic Kousek po kousku, odlamují se a drolí z padajících oblak Malá ledová zrna I vy jedna, polétavá Zrovna, když jsem si tu v ústraní Tolik zoufat přál

- 14 -

Jasnozřivost Chladný adventní večer se vznáší nad kamennou dlažbou velkoměsta A výstavná průčelí rozříznutá kolejemi, zvonky tramvají, siluety chodců To vše se náhle tříští, sype Jedinému pozornému divákovi Jak klamné zrcadlo zavěšené na oponě prázdna odhalí

- 15 -

Pád Stahuji dolů na zem bílé draky Co se chtěli utéct do nebes Smutně, utrápeně na mě hledí Že v přestrojení Nechal jsem se snést V povětrné údolí A rozeklaný jazyk Křídla, drápy Do hlíny trávy pochoval

- 16 -

Vykoupení Na druhém břehu uchráněn od silnic, kolejí a lidských stavení Prošel jsem zavátý les, seběhl vrch, vydal se Tající bílou plání k jezeru u starého velkého mlýna Při břehu posetém ledovými škraloupy V patách do ruda zadýchané slunce V uších chichot divokých kachen Před očima zmatené cupitání zatoulané nutrie Opatrně jsem bořil nohy do měknoucího kamene hladiny Taveného hodinovým ciferníkem Jenž se tu stržen bezstarostným hejnem vodních ptáků ženoucích se oblohou Se zasyčením zřítil s výšin do vody

- 17 -

Srny Na velkém zeleném koberci S tmavými a světlými vzory Rozvěšeném podél železniční trati Se klidně popásalo pár srn Jediný holý strom byl V té bezhraničné rovině Z deštného nebe dolů zavěšen Co maják na skaliskách pokoje Jež znaveného dnem k sobě vábí

- 18 -

Velehory Nad průmyslovým velkoměstem v nížině Vyrůstají velehory nachu a odkvetlého chmýří Těžké chuchvalce páry Po přívalových deštích Odpočívají na půl cesty do nebe

- 19 -

Lesní tůň U zasněženého břehu Tiše shlížím Spolu s břízami Na temnou hladinu Nevidím svůj obraz Jen zežloutlé listí Na dně

- 20 -

Už zase kvetou sakury Už zase kvetou sakury Smělé Růžolící Hráz dlouhým odpoledním stínům Co dopadají Na náměstí Na můj život Milosrdné stromy

- 21 -

Zahradní práce Při prořezávání švestky Jsem se náhle zarazil Nebolí, nevadí Ti to? Trpělivě držela

- 22 -

Smola Široký kmen se zelenou patinou Brázdí tenká stružka smoly Smíšený les za mě právě uronil slzu

- 23 -

Dobrá rada Při sekání klestí Kolem mne v trávě Poskakuje červenka – poraď, co se starostmi Zakroutí hlavičkou A mlčky se vykálí

- 24 -

Na čihadle Na čihadle Uprostřed školky Malých smrků Přikrytých bílou duchnou Se snažím pořádat myšlenky… …nastydl mi zadek

- 25 -

V lese u pomníčku zabitého studenta Mluvím s Tebou Odpovídá Březové listí Poskakující ve větru Hustý déšť Co se právě spustil

- 26 -

10 000 metrů 10 000 metrů vysoko Krájí nebe bílá brázda letadla Dole v protisměru Spěchá vlak Horizontála života – prchavá čára na obloze

- 27 -

Pouť rostlin V polích za rozvodnými stožáry Kukačka odměřuje čas Město dosud spí Jen bílé chmýří pampelišek Se už vydalo na cestu

- 28 -

1+1=3 1+1=3 Modrý nápis na odstaveném vagonu Listí stromů nad tratí se lehce chichotá Za nádražím šumí dálnice Opilost – pár promile osvícení

- 29 -

Posečená zahrada Nad posekanou trávou přelétla červenka Jako Loňské léto Dědeček Kocour Mourek a jeho malá sestra Přicházení Odcházení

- 30 -

Při četbě Ranních rozhovorů v klášteře opata Lin – Ťiho Zapadající slunce maluje svatozář Smrčkům a jabloním Neklidná žabka – žbluňk do tůně! Holka v plavkách seče trávu V zahrádkářské kolonii

- 31 -

Pod zamračeným nebem Odbarvené holé stromy na stráni Naslouchají kachnám Smějícím se dole v řece Opodál v zahradě se líně otočil velký kocour Raduji se – tady a teď – žiji

- 32 -

Říjnová neděle Na břehu přehrady padá soumrak V rákosí – beze strachu – hrají cvrčci Možná naposled, svou píseň Než, do jara, napořád, odejdou pod zem Obecenstvo je dnes mimořádně chladné – tisíce drobných vlnek Na blyštící se hladině

- 33 -

Ponaučení Mistra voříška Víš, co udělat, abych tě nekousnul? Jistě, strčit ti ruku do tlamy

- 34 -

Moudrost? Nezadržovat city Neulpívat na citech Myslím na ta slova A přitom málem šlápnu na motýla Co se vyhřívá na chodníku... ...jediná moudrost Která se mi dnes přihodila

- 35 -

Tobě Sněženky pod silnicí zaklánějí hlavy A pokukují za kluzákem brázdícím oblohu Modré nebe Pach hlíny Řeka teče za obzor Jsem smutný Kdybychom se nikdy neviděli Mám radost Že jsme se setkali Jen kvůli Tobě Doufám ve znovuzrození

- 36 -

Další den Za noci rozjasněné blesky Otřásající se hromy Klidně spím Nepokoj přináší až jitro Sakury v ulicích se už dávno zbavily Svých květů Mé city k Tobě však Neopadaly Toužím Umím ale milovat?

- 37 -

Lilie V záři Tvých očí Ve smíchu Tvých rtů Se náhle deset tisíc němých Buddhů Proměňuje v bílé květy Žehnajíce s letmým úsměvem Všech světů Tomu jedinému okamžiku Tomu jedinému osvícení

- 38 -

„Okamžiku, prodli jen…“ Známý citát z Fischerova kongeniálního překladu Goethova Fausta, kterým jsem si dovolil uvést tento krátký doslov, velmi dobře evokuje podmanivou atmosféru básní Václava Englera, talentovaného plzeňského básníka mladé střední generace, jenž ve svém doposud pohříchu zřídka publikovaném díle tíhne k meditativní, kontemplativní podobě lyriky a usiluje tím o zachycení prchavé, těkající krásy okamžiku. Jde tak do značné míry proti většině současných trendů a tendencí – proti hektičnosti našeho světa staví vnitřní klid a rozvahu, proti závislosti na všem materiálním klade důraz na duševní a duchovní hodnoty, proti kolotání městské civilizace upřednostňuje únik do náruče přírody. Je ovšem třeba splnit jednu nutnou podmínku – pouze pokud se čtenář dostatečně zklidní, zkoncentruje a vymaní z každodenních navyklých rituálů, může spolu s básníkem nacházet paralely mezi člověkem a přírodou, zastavit na chvíli čas a kochat se nesmělým půvabem uplývajícího či jen prostě zažívat dětsky upřímnou radost z prostých věcí. Důsledným uplatňováním prostředku antropomorfizace se přitom lidé, zvířata a věci ocitají, potkávají a střetávají v jednom kompaktním univerzu, v němž panují dílem světské - vezdejší a dílem básnické zákony a kde je rovněž tu a tam místo pro jemný humor či pichlavější satiru. Václav Engler se ve své tvorbě často a přiznaně inspiruje japonskou poezií haiku (a dalšími podobami východní reflexivní poezie) a ústrojně je přesazuje do našeho kulturního prostředí. Nejednou jsme tak svědky toho, jak z cizokrajné látky vyroste chutný český plod stvrzující svou existencí takřka univerzálnost básníkova poselství. Třiatřicet krátkých básní sbírky Květy okamžiků tak tvoří třiatřicet vítaných příležitostí k zamyšlení, usebrání, k dílčí reflexi. Jde přitom, použijeme-li spisovatelův poetický styl, o básně plynoucí lehce a samozřejmě jako „bílé chmýří pampelišek“, básně promlouvající hlasem tichým a nevtíravým, básně pro ty, kteří se umějí v životě zastavit a kteří jsou ochotni naslouchat...

Martin Šíp

- 39 -

OBSAH Na rozloučenou ................................................ 5 Odpolední lány ................................................. 6 Člověk – Strom ................................................. 7 Stromy .............................................................. 8 Večery ............................................................... 9 Pištec ................................................................. 10 Vykácený park ................................................... 11 Kočka za oknem ................................................ 12 Na hoře ............................................................. 13 Jasnozřivost ...................................................... 14 Pád .................................................................... 15 Vykoupení ......................................................... 16 Srny ................................................................... 17 Velehory ............................................................ 18 Lesní tůň ........................................................... 19 Už zase kvetou sakury ....................................... 20 Zahradní práce .................................................. 21 Smola ................................................................. 22 Dobrá rada ........................................................ 23 Na čihadle ......................................................... 24 V lese u pomníčku zabitého studenta ............... 25 10 000 metrů .................................................... 26 Pouť rostlin ....................................................... 27 1 + 1 = 3 ............................................................. 28 Posečená zahrada ............................................. 29 Při četbě Ranních rozhovorů v klášteře opata Lin – Ťiho ............................................... 30 Pod zamračeným nebem ................................... 31 Říjnová neděle .................................................. 32 Ponaučení Mistra voříška................................... 33 Moudrost? ......................................................... 34 Tobě .................................................................. 35 Další den ........................................................... 36 Lilie ................................................................... 37 „Okamžiku, prodli jen…“ (Martin Šíp) ............. 38

- 40 -

Edice Ulita

Svazek 39

Václav Engler

KVĚTY OKAMŽIKŮ

Vydalo Pro libris za finanční podpory Města Plzně Edici řídí Vladimír Novotný

Obálka a frontispice Václav Engler Doslov Martin Šíp

Redakce Vladimír Gardavský a Jana Horáková Tisk Vladimír Hanzar, Přeštice

Plzeň 2015

Náklad 180 ks

ISBN 978-80- 86446- 80-6 s. 1 - vakát

- 41 -

Václav Engler

KVĚTY OKAMŽIKŮ