F.Háj

ŠkolákKájaMařík1

Obsah

1.Kájůvprvnídenškoly

2.Kájautíkázeškoly

3.PříhodasrozinkamiaŠtědrýden

4.Kájovydalšívánočnípříhody.Jehopohádkao„vembloudech“

5.Prvněnaledě

6.Zdeňastůně

7.JakKája„vykuřoval“

8.Putováníshromničkou

9.Popelečnístředa

10.Marjánkašafářovic

11.Kájashousaty

12.Kájapase

13.KájaaZdeňajdouna„kočičky“

14.KájadodáváZdeněchutikjídlu

15.KájaotužujeZdeňu

16.KájaučíZdeňukotrmelcůmazaklejvání17.Panlesnívyplácíkluky

18.Květnáneděle

19.Začátekpašijovéhotýdne

20.Velkýpátek

21.Bílásobota

22.Vzkříšení

23.Paninspektorapanfaktor

24.Kájanesedoškolyzabitouzmiji,apřijdepaninspektor25.Kájabyrádnavýlet

26.KájapojedenaKarlůvTýn

27.Kájovydojmy

28.SmrtFrantíkova

29.Přijedepanvikář.KájaseZdeňouhlídajíMarjánku30.Kájasikupujekudlu

31.Kájovypřípravykezkoušce

32.Kájasehlásí

33.„Norčata“a„krajka“

34.Kájavaříastýskásemu

35.KájachcenaSvatouHoru

36.PředBožímtělem

37.KájaseZdeňouprohlížejí„kanón“

38.KájaastarýVinkler

39.Božítělo

40.KájabudemítpřivítánínaSvatéHoře

41.PoutnícijedounaSvatouHoru

42.ZtratilsenaSvatéHoře

43.Kájakupuje

44.NávratzeSvatéHory

45.Škrkavkaakonecškolníhoroku

1

1.Kájůvprvnídenškoly

MaminkaKájiMaříkachystalasvéhonejmladšíhosynkakzápisudo1.třídyobecnéškoly.Tatínek,hajnýMařík,bylvysoképostavy,silnývramenou,měldlouhýšedivýplnovous.Pobízel:„Takuž,maminko,abychomvyšli;mámehodinucesty,aťvčasještědo-jdemedokostela.“

MaminkaKájupokřižovalaaposledněhonapomenula:„Kájo,buďhodný,nezlobazastavseutetyAlbíny,abysipřišlaprotuhusu!Každéhopozdrav!Ane,abysrukávemutřelnos!Mášvkapsičcešátek.AužsPánemBohemjděte!“

Kájovisenechtělo.Dodneškavyrůstalnasamotě,vlese,vzahradě.Maminkaprominulamuvícnežostatním,užodrostlým.

Tatínekbylskorocelýdenvlese,aKája,kdyžslyšel,žemusídoškoly,zavrtělkučeravouhlavičkouařeklrozhodně:„Bane,mami!Jádoškolynepůjdu.Nemámnatokdy!“

Trvalodlouho,nežKájapochopil,žemusí.Akdyžřeklamaminka:„Zatýdenpůjdeš,“ohrnulčervenýrtíkausmálse:„Jéje,zatý-

den,tojeještědoba!Mami,tojeasijakorok?“Avyběhldolesa.

Aletýdensepřekloniljakohodina,adnestedypřišelden,vněmžKájavyšelsotcemdoškoly.Jediné,cohoutěšovalo,bylykapsičky,kterémumaminkanabundičceivkalhotkáchmusilaušít.Libovalsi:„Tatínku,toužjsemjakovelkejpán.Mámstokapes.“

„Sto?“ptalseotec.„Máštři.“

„Atojevícnežsto,tati?“

„Počkej,tomuseveškolenaučíš!“

Kájaposkakovalvedletatínkaazdálsebýtipodlejehovysoké,statnépostavyjakohříbečekpoddoubkem.Jenženebyltakne-hybnýjakohříbeček.

2

Jakseukázalavěžkostela,zastavilseKája:„Tati,játampřecenepůjdu!Pojďte,vrátímese!Mamincejebeztohodomasmutno.

Játamveškolenevydržímsedět!“

„Atobytakbylo,Kájo!Jenpěkněpojď!Nicseneboj!Kdybysetiveškolenelíbilo,nesupanuučitelizázračnoumast.Toutěpo-mázneahnedsetibudeveškolelíbiti.“

„Mast,tatínku?Akdejimáte?“

„Podkabátem,synáčku,tunesmíofouknoutvítr.“

Sezvánělidokostela,kdyžvcházeliobananáměstí.Kájaznalvměstějenkostel,kamhoněkdyvnedělivzalirodičessebou.

PodkostelemznalkrámektetyAlbíny,pekařky.

„Hezkysinarovnejkapsyapojď!Tobudouklucikoukat,žeužmáškapsy.“

Kájaseusmál:„Acožkdybyvěděltatínek,žemámvkaždékapseněco?Vjednémaloužabičku,tuzelenou,vdruhéveškatulcepárchlupatýchhousenek,avtřetínabundičce—střevlíky!“

Usmálseblaženěavcházelsotcemdokostela.Tambyloplnodětí.Umřížeksejichjenhemžilo.HajnýpostrčilKájumezině,sámsedldoprvnílavice:„Musímdátpozornatohonašehodivocha.“

Pomšisvatéšlidoškoly.MaříkpředstavilKáju:„Prosím,vedusynkakzápisu.KarelMaříksejmenuje,aleKájamuříkáme.Ne-umělvyslovitKarel.Kdyžosoběmluvil,říkalvždycky:,JáKája,‘

aužmutozůstalo.Prosímpěkně,paneučiteli,jetodítělesa,jeskoropořádmimodomov,divochjeto.Abysnímněcopořídili,mastjimnanějnesu,“avytahovalzpodburnusuhnedtřipěknésvižnéproutky.

„Snadtohonebudetřeba,“usmálsepanučitel,jemužsečipernýKájasvelkýmačernýmaočimanarázzalíbil.

3

„Bude,bude,paneučiteli.Jenmastinešetřejí!Unásvlesedostjíroste.“

PozápisunapomenulKájuaodcházel.

Kájovisezatímveškolenáramnělíbilo.Sedlnavykázanémís-toarozhlíželsetřídou.

„Tojetotuvelké,“myslilsi,„jakocelánašehájovna.Vprostředkukřížjakounásdoma,obrázky—mochezkéobrázky.“

Panučitelpíše,pořádpíše,najednouvstáváaptáse:„KdopakzvásseumímodlitOtčenáš?“

Kájavyskočí:„Já,atakyVěřímvBohaaZdrávas,Královno,An-dělíčku,ajé,paneučiteli,umímmodlitbiček—voco,žejichne-umítetolikjakojá?“

Panučitelseusmálapočítalzdviženéruce:„Tedyvšichni.Dob-

ře.Pomodlímese!“AmodliliseOtčenáš.

Potomužmusilobýtiticho,atoseKájovinelíbilo.Chvíliposlouchal,ještěchvíliserozhlížel,anajednousivzpomněl,žeještědnesnevidělanijednuveverku,anijednohokrálíka.Vzpomnělsitaké,žetatínekpřineslpanuučitelilískovky.Tamhleleže-lynaskřínizcelatiše,všakkdybypanučitelvzaljednudorukyaněkohosníšlehl,panečku,tobybylozpěvu!Domatakéjichmajínaalmárcezásobu.Tobylatamast!Otumocnestál.Téjedomadost.Péťa,peshonicí,takéhojistěhledá.Nicplatno,musídomů.Smáčklvrucečepiciajakošipkazlavice.

„Kampak?“zavolalpanučitel.

„Užmnetotumrzí.Musímdomů!Nemámkdy!“

Dveřezanímpřiklaply,anežsepanučitelzanímrozběhl,bylužKájavdruhéulici.Nejdřívutíkal,pakšelpoklusem,azaměstemzmírnilkrok.

4

„Měljsemvyřídittetě,abysipřišlaprohusu.Musímsevrátit!“

Rozhlédlseopatrně.Nikdozanímnešel.Vzaltozčerstvaulicíkekostelu.OtevřeldveřeukrámkutetyAlbíny,zvonekzadrnčel,tobylakrása!Cosetatínkanaprosil,abytakékoupilzvoneknadedveře,nicplatno!

Otevřelazavřeldveřeněkolikrátakochalsevlibémzněnízvonku.Tetavyšla:„Pěkněvítám,školáčku,tojsemsihnedmyslila,žestoty.Atovásbrzopanučitelpustil!“

Kájasezarazil:„Bane,teta,onnásnepustil,jášelsám.Amátesipřijítprotuhusu!“

„Taktyjsiutekl,no,tojepěkné!Takjenběžavyřiď,ževnedělipřijdu!“

Kájavyšel.Anihouskunedostalapomalusevlekldomů.Tobylprvnídenjehoškoly.

2.Kájautíkázeškoly

ZeškolyšelKájakdomovučímdálpomaleji.Nemělžádnéradosti.Myslilnatetu.Jakmutořekla?Žeutekl?Alene,onneutekl,jenužhotoveškolemrzelo,protošel.

Kdyžhotoužmrzívalopozorovatptákyaveverkyvlese,šeldomů.Akdyžhodomaomrzelostavětzešpalíčkůodstrýč-

katruhláře,šeldolesa.Dneshotoomrzeloveškole,takšeldomů.Sedlsinapařezazamyslilse.Sáhlpožabičcedokapsy,bylatam.Zatřepalkrabičkousestřevlíky,bylitam.Ihousenkybylynasvémmístě.Vida!Anitoklukůmnemohlukázat.Nemělkdy.Pořádpanučitelněcopovídal.Žehototakénemrzí!Vytáhlveškolejednuškatulkusbrouky,maličkojiotevřelapřistrčilpod5

nostéholce,copřednímseděla.Aletavypísklaapanučiteluhodilrukoudostoluazavolal:„Ticho!“

„Inu,hloupáholka!Holkyjsouvšechnyhloupé,“myslilsiKája.

Kdyžbylještěmalý,říkávalmamince:„Mami,kdybychtakmělsestřičku!“

Amaminkaodpovídala:„NedopouštějPánBůh!Tabyodtebezkusila!“

Aleodtédoby,coužjevelký,protožemákapsy,nechceosestřičceanislyšet.BeztohobybylazrovnatakhloupájakopánovicZdeňa.Pánovic,tobylilesmistrovic.

Kdyžvzácnápaní—taksejíříkalo—pronějposlala,žejeZdeněsmutno,abysišelsníhrát,bylztohorámus.Vzácnápanídalamusvačinu—panečku,ještěteďseKájaulizoval—,tonebylapraženkaanikáva,kteroumaminkavařilajenvneděli!Bylotohusté,sladké,hnědé.Zdeňařekla,žejeto„čikuláda“,tubypilhned.Aktomudostaltakovévykládanékoláčky.Zakouslsedonich,alejensetodrobilo.Takovémaminkanedělá.Akdyžsehezkynajedl,řeklavzácnápaní:„JdětesinazahraduahrajsiseZdeňou!“

TakšliaZdeňasisedlapodstrom.Kájavytáhlněkolikkrabi-

čekzpodbundičky.Tenkrátještěnemělkapes.Doklínanaložiljíhousenkyatymaléžabičky,cojichjeplnopodešti.Zdeňazačalaječetakřičet,vzácnápaníběželadozahradyaondruhýmvýchodemklesu.

Přišeldomůařekl:„Jáužnechcisestřičku.BálabysehousenekabroukůjakoZdeňa.“

Maminkasprásklaruce:„TysdalZdeničcehousenkyažabičky?

Cožkdybyztohodostalapsotník?Nopočkej,jestlibudevzácnápanížalovat!“

6

„Copaktuděláš,Kájo?“ozvalsezanímhlas.Kájaseboutrhlaobrátiločipohlase.

„Hele,strejčekhajnejzLoškova!Nojo,jábylveškole,strejčku.“

„Aževástakbrzopanučitelpustil?NášVašekještědomanení.

Ašlijsmepřeceránopředvámi.“

„Vašektamještěsedí,alemneužtomrzelo,takjsemšeldomů.“

„Á,“hvízdlhajný,„tosenesmí,Kájo!Školanenílesanihajnovna,abysesmohlzvednoutajít,kdychceš.Tammusíšsedět,pokudváspanučitelvšechnynajednounepustí.Tobudoudomamítmalouradost.KdybychteďpotkalněkdeVaška,dostanepárpřeszáda,víš?Amusízpátky!No,opatrujtěPánBůh!“

„DejžtoPánBůh!“vzdychlKája,anajednouhopařezpálilaonvykročilkdomovu.

Širokálesníklenbasepřednímotevřela.Užbylv„jejich“lese.

Znalkaždýstrom.Tamhlenatěchpařezechzapárdníporostouváclavky.Tamhlesečervenajímuchomůrky,rádbyjenakopl,aletatíneksevždyckymoczlobil,kdyžtakKájaudělal,azakázalmuto.Panečku,tybyserozstříkly!Mádnescvočkovéboty.

Přiloudalsekhájovně.Pessekněmurozběhl,divhonepora-zil.Alemaminkavyšlaapodivilase:„Tyužjsitady?Tojebrzo!

Poslouchej,neutekljsizeškoly?“

Kájazůstalstátuplotuamyslilsi:„Tanašemaminkavšechnouhodne.Včerabyludolů,přinesldomůbotyplnéčervenéhlíny,amaminkahneduhodla:„Tysnepásl,tysbylvdolech!“

„Takco,školáku,“zahřmělnadnímhlas,kterýnejmíňčekal,hlasotcův.„Tysutekl,co?“

AnisámKájaneví,jaksedostalzaplotakdežehnedbylapo-hotovětaoblíbenátatínkovamast,aužmělvýslužkupodzády:7

„Abyspodruhéneutíkal!“

Aabysmutkunebylokonce,řekltatínek:„Maminko,dnesdostaneKájakobědujenmalýkousíčekrozpíčku!“

Rozpíčky!Dnesmajírozpíčky!Tyjsouještělepšínež„čikuláda“.

Maminkadonichdávátrnkovápovidla,říká,„unástotakděla-jí“.Křupoujak

lískovéoříšky.Kájadostalvždyckydva.Bylyvelikéjakotočenice,aleonobazmohl.Dnestatínekřekl:„Dostanejenmalýkousek!“

Statínkemnejsoužerty,tojejisté.Amaminkabeztatínkanicneudělá,tovídávno.Třebabysirádaposlednísoustoodústutrhlaadala,kdyžřeknetatínek:„Nedáš,maminko!“,nedá.

„Tojsemmohlradějivtéškolezůstat,“myslilsiKája.„Aonatopřecenebudejenlegrace.Školanenílesanihajnovna!“řeklstrý-

čekhajný.

Kája,nadvakrátsezakousnuvdokouskurozpíčku,siumiňoval,žeužvíckrátzeškolyneuteče.

3.PříhodasrozinkamiaŠtědrýden

Kájaužpochopil,žeškolaneníles.Cohoveškolezachytlo,bylonáboženství.Panfarářvykládaljimoráji,oBohu,ostvořenísvě-

ta,aKájovyočinespustilysezjehortů.Užmnohoztohodomaslyšel,aletakhlepěkněnikdotopovědětneuměljakopanfarář.

Oandělustrážnémslyšel,jakBůhkaždémučlověkujednohoposílá,abyhochránilzlého,atenandělžeseusmívá,kdyžjsmehodní,apláče,kdyžjsmezlí.Atusehlásilařeklpanufaráři:

„Prosím,tetapekařovicříká,jážemámdvaandělestrážné,jinakžeuždávnobychsibylněkdezlámalvaz.“

8

Panfarářsejenmaličkousmálaodpověděl:„Totyasimoczlobíš!“MělrádKáju,protožepřekvapovaljasnýmúsudkem.

Kdyžjednoupanfarářbylzeškolynarychloodvolánknemocnému,bylamístoněhotuhodinuodpanařídícíhoposlánajehodcera,lonizústavuvyšláadosudbezmísta.TaseKájovinicne-líbila.Ohrnulrtíkyařeklsivduchu:„Kdepakholka,tonicnení!

Vlasymáustřiženéjakokluk,sukněmá.Tanámtohoasimocnepoví!“Zlobilse,žemusilpanfarářpřerušitzajímavývýklad,alečekalahovelikáradost.

Panfarářsevrátil.Nesldoškolyivelikoubrašnuadokončilhodinuvklerice.TenkrátsezdáloKájovi,žepanfarářjetímnej-vznešenějšímanejkrásnějšímčlověkemnasvětě.

Byl„sPánemBohem“.Kájaví,cotoje.

Jednoumaminkazlestonala.Takéunichbylpanfarářašeltak,jakbysvatýzoltářesestoupil.Domamělivydrhnutoupodlahuatatínekpřineslzlesazakrslé,alepěknězelenésmrčky,postaviljedokoutůsvětnice,stůlpřikrylbílýmubrusem,nadkropenkudalsvazekžitnýchklasů,zapálilnachodbě„františka“

ařeklKájovi:„PanfarářpřijdesPánemBohem.“

Tenkráttakéměltuhlebrašnu,adnesviselanahřebíkuudveří.

Kdyžjepanfarářpohodinězeškolyvedl,zavěsilsijinaruku.Kájasekněmupřiblížilazašeptal:„Prosím,jábychtubrašnunesl,ju?“

PanfarářmujisvěřilaKájasenadnášel,párkrokůpřednímšelaukostelasezastavil.Pokřižovalse,jakmaminkahoučila:

„Kdyžjdeškolemkostela,smekni,pokřižujseapomyslisi:JdukolemdomuBožího,vesvatostánkupřebýváKristusažehnátěm,kteříjdoukolemkostela.“Pokřižovalse,smeklčepiciadvěmakrokybyludveříchrámových.Zaklepalohnutýmukazováčkemapanfarářsezeptal:„Pročklepáš,Kájo?“

9

„Myslímsi,“odpovědělKája,„žetadyzvostáváte.“

„Tadyne,hochu,jdiještěchodníčkemtamktěmvratům!“

NafaředostalKájaodmatkypanafarářejablíčkaabuchtuaodpanafarářeobrázekandělastrážce.Tendenužodpoledneveškolenebyl.Uháněldomůacestoutisícmyšlenekhlavičkousemuhonilo.

„Panfarářnezůstávávkostele.Panfarářmámaminkujakojá!

Mámobrázekajablíčkaabuchtu.“Atohlevšeckovykřikovalužzaplotemjejichdvorku.Atenkrátnikdonehuboval,ženaodpoledníškoluzapomněl,protoževšichnichápali,žeproKájovosr-díčkobylotomnohoradostí,kterýchsednesdočkal.

Kájapřišelpočasedomůvelmizamyšlen:„Coříkáte,mami,nadělíJežíšek,nebonenadělí?Jábychrádujesličeknašelfoukacíharmonikuatahacíhopanáka;jaksepotáhnezašpagátek,onroztáhneruceinohy.“

„Tobys,hochuzlatý,musilmocposlouchat,“mínilamatka.

AKájaposlouchal.Tatíneksešelptátdoškoly.Samouchvá-

luslyšel.OrůznémnevinnémčtveráctvíKájověsepanřídícíaninezmínil.Panfarářřeklpřímo:„Dobřehovychováváte,kBohuvedete;nezarmoutívás.“

Tatínekpřišeldomů,usmívalsepromrzlýmivousyasnášelzpůdyjesličky.Ještěpárfigurekvyřezalapřidal,ateďseužKájavečermodlilujesliček.Kdyžsedomodlil,ještěpřidávaldvaOtče-nášky.Jedennato,abydostalfoukacíharmoniku,druhý,abyJeží-

šekpřidaltahacíhopanáka.

Veškole,vkostele,doma,všudebyloznát,žejepředvánočnímisvátky.Panřídícísnimizpívalkoledu:

„Zjednéstranychvojka,

zdruhéborověnka,

10

pásliovcepastuškové,

jedlikašizhrnka.“

Kájasehlásil:„Prosím,játakéumímkoledu.“

„Zazpívejtedy!“řeklpanřídící.

AKájačistým,jasnýmhláskemzpíval:

„Vzhůru,bratři,vstávejte

asvástádashánějte!“

Zpívaldálavšichnitišeposlouchali.Starýpanřídícívevzpomínkáchvidělsevkostelíkurodnéhoměstečka,kdyžbyltakovýmhošíkemjakoKája.Tenkráttakézpívalsostatnímituhlekoledu.

Kájapoprvníspustildruhouatřetí,azadveřmiužstálpanfarář,kterýšelučitnáboženství,ataképoslouchal,atakévzpomínal,protožeto,coKájazpíval,bylyprastarékoledyzKut-nohorska,jehorodnéhokraje,atadyjezpívatnikdeneslyšel.

KdyžKájazačalještě„Radostnounovinu“,užpanfarářneodo-lal,potichuotevřel,anižhokdozpozoroval,apanřídícíprávězačaldruhýhlasapanfarářtřetí.Kájavtomnadšeníanisitohonevšiml.Ažkdyžskončilakolemserozhlédl,uvidělpanafarářeahonemřekl:„Ajéje,důstojnýpánužjetady.PochválenPánJežíšKristus!Totouteklostímzpíváním.“

KdyžpřišelKájadomů,řekl:„Maminko,dnestobyloveškolejakovkostele.Zpívalpanfarářapanřídící…“

„Tověřím,“vpadlamudořečimatka,„tojsouzpěváci!“

„—ajá,maminko,“dodalKája.

„Ty?No,pěknězačínášlhát!Steboubyzpívalpanfarářapanřídící,tozrovna!“

11

„No,užjetotak,maminko,amámhroznýhlad!“

Aleimaminkasedověděla,žeskutečněKájazpíval,ařeklamu:

„PovídalaCilkaNovejch,žesopravduzpíval.Vidíš,křivdilajsemti.“

„Tojetak,mami,kdyžsenevěřívlastním,alecizím.“

Vkostelestályjesle—učiněnýzázrak.Hvězdanadnimisetřpytila.

„Ta,panečku,“tvrdilKája,„jeopravdovskyzlatá.Vždyťsesví-

tíjakozlatámiska,kdyžjipanfarářnaoltářivrukoupřekládá.

Apastýřůazvířátek…,“aKájanestačildomapovídat.

Užidomabylocítit,žeseblížívelkýsvátek.Maminkavydrhlaoběsvětnice,tatínekdoneslchvoje,všelijakékornoutkytetape-kařovicpřinesla,jenpředKájousenicnedělalo.

Maminkazapomnělanapárrozinekdovánočky.PověřilatoutodůležitouposílkouKáju.Zavázalamudocípkukapesníčkukorunuaporučila:„KoupíšuŠtulcezakorunurozinky,aleneabysjeujídalpocestě!Tovíš,žebychtopoznala!“

Kájašeldoškolyjakokráldoboje,kterýsiumínil,ževyhra-je.Anisenarozinkynepodívá!Anikornoutkuneotevře!Dásijejvkrámkupřevázat.Rozinky!Užseanidobřenepamatuje,jakchutnají!Bodejť,užví!Tenkrátnafaředostalbuchtusrozinkami—maminkatořekla—,ale,panečku,tysládly!Jakokdyždomedukousne.Každábylajakomalinkátřešinka.Kájaspolklsliny.Všakseaninepodívá.

PovyučovánírovnounamířilkŠtulcovi,dobrémuznámémutatínka:„TakpochválenbuďPánJežíšKristus,paneŠtulc,žetatí-

neksmaminkoupozdravujou,abysteposlalzakorunurozinky.“

Štulcseusmíval.MělKájuvelmirád:„Tyužsámnakupuješ?

Podívejmese!“Avážilrozinky.

Kájasepozornědíval:„Jsounějakscvrklé,paneŠtulc!“

12

„Tynabydouvtěstě,Kájo,aleneabysjepocestěsnědl!“Dalmukornoutekasáhlrukoudozásuvky:„Tumášnacestu,rozinekjsemtipřidal.“VKájověčepicizaběleloseburskýmioříšky.

„TakzaplaťPánBůhasPánemBohem!“Oříškydaldokapsy,kornoutdrželvruce.„Tojetohomálozakorunu,atoještěpanŠtulcpřidal.“Vstrčilkornoutekdokapsyavzalsioříšek.„Vida,jetujednarozinka,tusisním.“Překousljivezdravýchzoubkáchanechaljichvíliležetnajazyku.

„Panečku,tojedobrota!TenpanŠtulcmáčasy!Můžejístcelýdenrozinky.Ivpátek!“

Bylužulesa.„Jenjestlisevkapsenerozmačkají!Musímsepodívat!“Kornoutekbylpomačkaný!Srovnaljejazvolnilkrok.

Jednubysisnadmohlvzítasníst.KolikpakasipanŠtulcpřidal?

Snadpět!Tojistě.Vezmesidvě.Jaktořekl?„Přidaljsemti.“Nemamince,jemupřidal.Tosismívzít.Rozbalilkornoutekavzalsidvěrozinky.Inu,budeseučitpanemŠtulcemabudejístcelýdenrozinky.Jejichdovánočekškoda.Rozběhnousetamjakonic.Ješ-

těbysimohlvzíttři.

Anežpřešellesem,scvrklsekornoutekžalostněnapolovinu.

Leklse.Užjezle!Užtomaminkapozná!Coteď?Rozběhlsezpát-kyarovnoukŠtulcům,slzyvočích.

„PaneŠtulc…,“aletentunebyl,apříručíhoodbyl,ačsechtělkajícněvyznat.

Vyběhlzkrámu.Kdobymudalpárrozinek,abybylzaskornoutekplný?Tenkrátměltubuchtuzfary.Dlouhosenerozmýš-

lel.Spláčemvběhlposchodechkfarskékuchyni.Pozdravitzapomněl,zaslzenéočiotočilpomatcepanafaráře.Zapomněl,jakjimápojmenovat,avzlykavěprosil:„Teta,prosímvás,dejtemipárrozinek.Jájichnesldomůzakorunuatrochujsemjichsnědl.

13

Mocbychdomadostal.Jávámtooplatím,ažbudumít.“

Vlídnástařenkaseusmívala,pohladilaKájupokučeravýchvla-sechařekla:

„Dámti,hochu,alenikdyužnebuďtakmlsný!“

„Bane,teta,“řeklještěKájavpláči.

Starápanívzalaheboučkýbílýsáček,naplnilajejrozinkami,pomačkaný,zpolavyprázdněnýkornoutekmuvrátila.„Tysido-jez,atohledejmaminceapřiznejse!“

„TakPánBůhnadělstokrátvíc!“Ajensemuhlavičkamezidveřmizatřásla.Běželkdomovuavrukoutisklbílýsáček.

Maminkaužčekalaametlaleželavyzývavěnastole:„Kdemášrozinky?“

„Tady,maminko,“apoložilnastůlsáček.

Matkasespokojeněusmála:„Tentidobřenavážil.“

Kájasemělpřiznat,alemetlaještěleželanastoleamaminkamělatolikpráce.Nechátoažposvátcích.

RánooŠtědrémdnunalilamaminkajentakdvahltykávydohrnečkuařekla:„Dnessemusíšpostit,abysvidělvečerzlatéprasátko!“

AKájaseopravdupostilapozorovaltatínka,jakzkůrycosivykrajuje,přiřezává,kolemotvoryjakhráškydělá.„Vida,mátopodobuprasátka,alezlatétonení,“pomyslilsi.

Maminkapralahouby,vařilakrupky,chystala„kubu“.Ujesličekbylocelýdensvětélko.Svečerem,kdyžužKájovikručelovútro-bách,otecrozsvítil,nadlampoupodrželtoztmavékůryvyřezanéprasátko,anastropěskutečněseukázalozlaté.

„Toprotovidíš,“podotklotec,„žejsisepostil.Ateďpovečeří-

me,apotomsesmíšpodívatvedledojizbykjesličkám.“

PomodliliseaKájapořádvidělzlatéprasátko,jaksemíhalonastropě.

14

Nejdřívjedli„kubu“,potompřineslamaminkavdolkyanata-líři„muziku“:

uvařenésušenéšvestky,hrušky,čtvrtkyjablekipártřešní.Ipárjablíčekaořechůpřidala,aleKájaužjensedí-

valpodruhýchdveřích.Konečněsmělvejít.Očimusvítily.Ano,ujesličekleželafoukacíharmonikaatahacípanák.Hnedkleklamodlilse,apotomteprvezkoušelharmoniku.

„Panečku,tabylaještělepšínežrozinky!“Apanák,jaksezamotouzekzatáhlo,roztahovalruceinohy,adokonceihlavutočil…

Nežbylčasjítnapůlnoční,nedalobojízruky.Kdyžnenatahovalpanáka,zkoušelharmoniku.Alekdyžřekltatínek:„Ječasvyjíti,“vklouzldokabátkuasrdíčkomuzabuchalo:Cochtěl,očprosil,dostal.Apřecebyldarebný!Rozinkynapolosnědl,slíbilsepřiznat,ještětakneučinil,alehnedposvátcíchvšechnomamincepoví.

Jakotevřelidveře,kdyžchtělijítnapůlnoční,celázávějsněhuseprotinimzdvihlaaaždosíňkyzalehla.

„Nicplatno,“řeklhajný.„Kájamusínazáda,zapadlby.“

VKájovisrdíčkoposkočiloradostí:„Tobududělatpána!“

Ajakužbylnatatínkovýchzádech,pomyslilsi,ženikdonasvětěnemátakhodnéhotatínkajakoon.Jinýbyřekl:„Zůstanešdoma!“Alejehotatínekhonese.

Zatoužilnahlas:„Tatínku,tobybylohezké,kdybystemnenosilkaždýdendoškoly!“

„Anibychotonestál,“řeklotec.„Užvážíšpěknýchpárkilo.“

Vkostelebylotakkrásně,žezatahalKájamaminkuzasukniařekl:„Mochezkymibylo,kdyžmnetatíneknesl,aletohlejeještělepší.“

Cotambylosvětelalidí!Ajaknakruchtězpívaliahráli!Pokněž-

skýchhodinkáchtustarodávnouspustili„Cotoznamená“,alejen15

zpěvácinakruchtě.Kájovaústkaseotvíralazároveňsezpěváky,alemaminka

muřekla:„Neabyszpíval!Zpívajíjenvelcí!“

Kájasevrtělvlaviciavydrželposlouchatitišejenktomuan-dělskémusólu:„Sem,sem,sem,pastýři,semdoBetlémabrzy.“

Začalzároveňsesólistkamiajehojasný,čistýhlásekrozběhlsekostelemjakoslunečnípaprsek.Marněhomaminkanapomínala,abymlčel,marněmurukoupusuzakrýtchtěla.Zezadníchlavicnadsvíčkyasloupkynahýbajíselidé,pátrajíceponepoznanémzpěváku.Usmívalisenanějkolemsedícíaza-

šeptali:„Totenhajnejch,Kája,krásnětoumí!“

Ahajnéřeklapaníkupcová,covedleníseděla:„Jenhonechte,tenzpěvunekazí!“

TakKájazpívalaždokoncekoledy.

Jakbypanřídícínepoznalhláseksvéhonejlepšíhozpěváčka!

„Tenužnepovolí,“řeklsivduchu.„Jenabypřidruhémpastýř-

skémsólunezačaldřív.Jsoutamdvataktymezihry.“

AleKájadávalpozoravpadldobře.Připadalomu,ženikdejindenemůžebýtkrásnějijakotady.

Jezulátkovjesličkách,takovérůžovésezlatýmobroučkemkolemhlavy,jakbyseusmívalo.Kájadobřeviděl,vždyťsedělvprvnílavici.Akdyžzačalizpěváci„Kyrie“,sepjalručky,hlavičkoukývalapoKyriezatáhlmaminkuzarukáv:„Maminko,takhleasizpívajíandělévnebi.“

Alemaminkařeklapřísně:„Mlčamodlise!“

Rádbybylposlechl,alejaksejenmohlmodlit,kdyžnakruchtězpí-

valičímdáltímkrásněji!Rozumělkaždémuslovuaříkalsivduchu:

„Zpěvjetakéjakomodlení.Ježíšku,odpusťmito,alejámámdnestakovouvelikouradost,žebychanijedenOtčenášeknevyří-

kal.Musímposlouchat.“

16

Nejvícmubylodivné,žetosólopopozdvihovánízpívalaslečnařídících.Poznalhnedjejíhlas,ajakpřezpívala,odprosiljivduchu:

„Kdyžnásněkdyučíte,nicvásnemámrád,protožetotakneumí-

tejakopanřídící,alezpívatumíte.Zatovásmámrádaužvíckrátnebuduzlobit,ažzasněkdypřijdetezastávatsvéhotatínka.“

Slavnápůlnočníbylaskončena.Maminkamupohrozila:„Po-

čkej,tatínektidá,žesespletldotohozpěvu!“

Alevtomužsehrnulizpěvácizkůruapanřídícívolal:„Kájo,Kájo!“

VKájovihrklo.Teďtodostane!Tatíneksmaminkouhopostr-

čilipředsebou,aužunichstálpanřídící;usmívalse,pohladilhoařekl:„Mámradost,Kájo,amrzímne,žejsemtěnevzalnakruch-tu.Dá-liPánBůh,napřesrokužnějakésóloodzpíváš.“Potřáslrukourodičů,slečnařídícíchsesklonilakeKájovi,pohladilahoněžněpotvářičkáchařekla:„Ažpůjdešzítrazkostela,zastavseveškole!“

Kájaužbylzasnatatíčkovýchzádech.Světsemuzdálrájem.

Všichnibylinanějtakhodní!

„Tatínku,“řeklpochvíli,kdyžužzaměstozašli,„slečnavoněla,no,jakoanděl.“

ZkrátkaKájovidnesvšeckobyloandělskéanebeské.Atatínekpověděl:

„Raduješse,jávím.Radujemesednesvšichni.Alepamatujsi:Kdybysměldušičkuobtíženounějakouvinou,nemohlabytvojeradostbýttakvelká.Jenlidéčistéhosrdcemohousednesrado-vat.Mysetakéradujeme.Víš,žepředtýdnembylijsmesmaminkouusprávyBoží,atynikdynezapomeň,ažbudešvětší,předpříchodemSpasitelovýmzbavitsehříchů!“

JednozadruhýmpohasínalosvětlovrozjásanédušičceKájově.

Nerozumělsicedostdobřetomu,cotatínekpovídal,alepřecesipamatoval:„obtíženývinou“.Zmlkl.Předočimanetyčilysemu17

vysokéčernéstromy,alezmalýchrozinekrostlyvelké,užbylyjakopecnychleba,užbylyjakokolauvozu,sjíždělysekněmuzevšechstran.

„Tatínku,cotoje—obtíženývinou?“

„No,kdybyslhal,něcozapřel,zlobil,neposlouchal,tovšeckojevina,hřích.“

RozinkyvyrostlévevozovákolahrozilydotknoutseužprokřehlýchručekKájových.

„Tatínku,prosímvás,nezlobtese!Jájsemtyrozinkynapolovy-jedlatetazfarymidalajiné,aleřekla,abychsepřiznal,ajájsemtoneudělal.Tatínku,prosímvás,odpusťtemi,jáužtovíckrátneudělám!“

AhojnéslzyKájovypadalyzatatínkůvlímec.

„DěkujBohu,Kájo,žetědotohosněhunemohupoložit.Potrestánbýtmusíš!Mamincetobylohneddivné,žejetěchrozinekmoc,aonotedytakhle?Bíttěnebuduvtakovýchsvatýchdnech,aleprovýstrahuhnedteďuklidímharmonikuapanákaadostaneštoažzatřidny.“

„Amaminko,tatínku,užsenezlobíte?“

Maminkaodpověděla:„Užne,alevíckrátnicnezapři!Kdyžsepřiznáš,mášpolovinuvinyodpuštěno.“

Kájaztichl.Pohodnéchvíliúpornéhopřemýšlenívyhrkl:„Takharmonikubymimohltatíneknechatajenpanákanatřidnyzavřít,kdyžjsemsepřiznal,amaminkařekla,žejetonapolovic.“

Tatínekseozval:„Tobyses,brachu,musilhnedpřiznat.“

Kájajenvzdychl.Alesvětýlkavdušisemuzaseužrozsvěcova-la.Přiznalse,jemuodpuštěno.Radostnězavýskl.Copaktřidni.

Tojejakonic!Aleprotožepořádbylnaštírusčasovýmirozměry,zeptalseprojistotu:„Tatínku,třidni,tojejakonic,viďte…?“

18

„Tojetřikrátčtyřiadvacethodin,“řekloteckrátce.

ZtohosiKájateprvenicnevybral,jentoslovo„hodina“.Alekaždájejinakdlouhá.Tovízeškoly.Kdyžmajípsaní,takjetahodinajakoden.Kdyžmajínáboženstvínebočtení,tojejakonic.

Pokusilseodorozuměnízřetelnější.

„Tatínku,tojeasijakorok?“

„Ajakmyslíš,žejedlouhýrok?“

„No,nežbudouzrátmaliny!“

„Rokjetřistašedesátpětdní,“znělaodpověď.

Kájaužaninedutl.Jensimyslil:Tivelcílidénicneumějířícipořádně.Kdybyřekltatínek:Třidni,tyjsoutakdlouhéjaktřideš-

ťovky,užbyvěděl,žejetojakonic.Kdybyřekl:jakotřiužovky,toužbybylydlouhé.Akdybyřekl:jakotřistromy,toužbyvěděl,žetobudemocdlouhotrvat,nežharmonikuapanákadostane.

Aletatínekřeknezrovnatak,jakobymuporučil:„Doběhnimiprotabák.“—„třidni“tojejakotřikrát—užanineví,koliktěchhodin.Hodina!Cojetohodina?Nekřičíto,nezpíváto,nelezeto,viděttonení,sáhnoutnatonemůže.Onotoasibudetak,ževelcí,kdyžsechtějímalýchzbavit,počítajínahodiny.

Jakomuřeklajednoumilostpaní„pánová“:„Kájo,doběhnimiprokořenídoměsta!Dojedenáctitumůžešbýtzpátky.“

Ontovzal„trapem“abyltuzachvíli.Milostpanípánovásepodíva-laněkampozdi,sprásklaruceařekla:„Toaninenímožné,abysužtubyl!Vždyťjeteprvečtvrtnajedenáct!Tojátimusímdátodcesty.“

Sáhladokapsy,tamtozazvonilodrobnými,aleonsivzpomněl,comunařizovalamaminka:„Ne,abysněcovzalodcesty!Tobězáležínapárkrocích!Pěkněřekni:Rádosestalo,aběž!“Učiniltakacestoudomůsimyslil:„Co

bychspenězidělal?Tatínekříká:‚Jíst,zaplaťPánBůh,mámeco.Apít?Ójé,vnašístudáncejevody,žeji19

dosmrtinevypijem.Apeníze?Kdojichmámoc,darmomástrach,abyhoněkdoneokradl.‘“

Jetopravda.Kdybybylvzalodcesty,mohlhoněkdopřepad-nout,aleonnemělnic.Akdybynanějvyrazilloupežník,onbyřekl:„Pěkněvítám,paneloupežník,alejánicnemám.“

VtěchtomyšlenkáchdonesltatínekKájudomů.Užsemuočizavíraly,asotvaulehl,usnul.

4.Kájovydalšívánočnípříhody.Jehopohádkao„vembloudech“

Třidninebylyanitřidešťovky,anitřiužovky,anitřistromy,aleprávějentřidni.AkdyžmaminkakonečnědalaKájovipaná-

kaiharmoniku,řeklsradostnýmpovzdechem:„Všakužsemipotomstýskalo,ažbychbylplakal.“

Přibylaktomuještějednahračka:Slon,kteréhodostaloBožímhoděveškoleodslečny.Jakmusmáčklhruď,zabručel.

Kdyžtampřišel,hnedvedveříchsepoklonilachtělříci,comumaminkanařídila.Aleprotožezkuchyněbylyotevřenydveředopokoje,vněmžstálavysokájedle,ověšenápřerozmanitýmivěcmitřpytnýmiivábnými,zajíklseavyhrkltak,jakbylzvyklýdoma,kdyžněkdopřišel:„Pěkněvítám!“

Aočimajeobrácenénavánočnístromek,pokračoval:„Tatíneksmaminkoupozdravujouaposílajítrochulesníhomedu,ateta,smímsejítpodívatnatukrásu?“obrátilsekpanířídící.

Taužseupřímněsmála,protoževědělazfaryorozinkáchiotétetě;ařekla:„Jenjdi,Kájo,Milkatamprotebeněcomá.“

Kájapostavilnádobkusmedemnastůlaposkočilkpokoji:20

„PochválenbuďPánJežíšKristus!Teta,tojekrása!“

Slečnařídícíchpřitisklajehohlavičkuksoběaonseusmál:

„Teta,nebo,jájsemzapomněl,slečno,vyvonítejakoanděl.“

Aonaodpověděla:„Tytakévoníš,Kájo,lesemazdravím.Mámtuněcoprotebe.Podívejse!“Dalamutohoslona,smáčklaaonjakobyvykřikl.

Kájasočimarozzářenýmasedíval:„Acožetoje?“

„Slon,Kájo!“

„Tadyunásneběhá,žene?Tatínektakovézvířeještěnikdydomůnepřinesl.“

„Tadynežije,Kájo.Tojezvířežijícívcizíchkrajinách.Veskutečnostijevyššínežvašehájovna.“

„Tone,slečno,“zavrtělhlavou.„Tobyotomtatínekněcověděl,anicještěneříkal!“

„Užano,“řeklaslečna.

„Akouše?“

„Kdybysmudalněcodobrého,skoušeto.Alemusilbysdátipozor,abytěnenabralnakly.“

„Nakly?Cotoje,slečno?“

„Tyhlezuby,vidíš?Těmibynabraltebeimne,imaminku,ita-tínka,ahodilbyjednímpodruhémjakohračkou!“

„Náštatínekbysenedal.Tenmáflintu.Maminkubymožnánabral,protožetaseflintybojí,atatínekjidávávysokonaddve-

řeaříká:,Jakživto,Kájo,dorukyneber!‘—Ajá,jábychutek’.“

„Podívejse,Kájo,tohle,cotidávám,jevěrnápodobaobrovské-

hozvířete.Tisícetakovýchbysedalyzhotovitzjehoskutečnévelikosti.Ateďsiprohlédnistromek!“

Srdíčka,kolečka,kominíčkové,mikuláši,čerti,taštičky,veverky,zajíci,jeleni,žáby,kvočnaskuřaty,akdožví,covšeckoještěz„či-21

kulády“nastromkuviselo.Hřiby,muchomůrky,prasátka,hadi,aslečnacelývelikýsáčeknaplnilatěmikrásnýmivěcmiaseslo-nemmudala.

PřešťastnýKájatočilsemezidveřmi,uklánělsenavšeckystrany,alezasesitorozloučenípopletlajenopakoval,codomaslyšel,kdyžněkdoodcházel:„TakopatrujvásPánBůhazasbrzopřijďte!“

Kdyždomavyložilvšeckytyroztodivnévěciasmáčklslonovihruď,kterýzabručel,imaminkasetrochuleklaařekla:„Tojsouvymoženostinatomsvětě!Aty,Kájo,jestlinebudešhodný,všec-kotitoschovám.“

OtěchtoVánocíchnebylohodnějšíhodítětenadKáju.Anijednounezaběhlkměstečkunaklouzačku,anijednouneusnulpřimodlitbě.

JensPéťou,honicímpsem,mělnedorozumění.Ukázalmuslona,PéťazdvihlčumecapodívalsenaKáju,jakobychtělříci:„Tonicnení.“Kdyžslonasmáčkl,jakseozval,Péťaaninemrkl.AlekdyžmuukázalKájačokoládovéhojelena,nežsenadál,udělalPéťa„chlamst“,dvakrátpolklslinuabylopojelenu.

Péťazavrtělještěocasem,olízlsezširoka,jakobychtělříci,žetobylotuzedobré,avpsímsvémmozečkunemohlpochopit,žeKájazvedlrukuauhodilhopozadečku.Nebolelohotoanidostmálo.TospíšKája,jakpleskl,strčilrukudokapsičky,jakpálila.

Péťasevšakpřecejenurazil.Stáhlocasmezinohyashlasitýmzívnutímšelsilehnoutpodpícku.

MžikalamrkaltamodtudnaKáju,kterýhlasitěhuboval:

„TakovýkrásnýjelínekčikuládovýahloupýPéťahospolkne!“

Ahonemuklízelsvůjkrámdokrabice,kteroumumaminkapřineslaodpanaŠtulce.

22

Bylatoalekrabice!VíkomělapomalovanéuvnitřizevněaKája,kdyžsiodmaminkydalvysvětlit,jaksejmenujítahrbatázvířataavšeckoostatní,povídalotomvečerpohádku:„Takbylijednoudvavembloudi.“

„Velbloudiseříká,Kájo,“opravovalahomaminka.

„Mněsealelepšíříkávembloudi,anepleťtemne,maminko!“

MaminkasedělaukamenazašívalaKájovypunčochy.Protožepoznala,žeKájajednesvelicepřístupný,podotkla:„Prosímtě,Kájo,kdetypunčochytaktrháš?Tojehrůza!Budumusitpoprositstrýčkakováře,abytinakolínkapřibilplech.“

Kájapustilzhlavy„vembloudy“aptalse:„Bolelobyto,maminko?Kdyžne,žebychsitamsámdošel.Ažbychkleklvkostele,tobytovždyckycvaklojakopodkovky.“Alehnedužbylzaseupohádky:„Ativembloudimělizléhotatínkaamachocu.“(Kájačastopřehodilslova.Chtělříci„macechu“.)„Mami,majívemblouditatínkaamaminku?“zeptalseprojistotu.

„Asimají,kdyžříkáš,žebylinanězlí.“

„TakonišlidosvětaapřišliažkpanuŠtulcovi.Pokloniliseařekli:,Pěkněvítám,paneŠtulc.Myjsmedomamocbiti,takjsmekvámpřišli,abystesinástunechal.‘

TakpanŠtulcřekl:,Prosím,rádosestalo.‘Vzalhůlčičkuazačaroval,vembloudisezmenšiliapřilíplisenavíčkotéhlekrabičkyajejimtadymocdobře.Pořádsedívajínatyčikuládovéhvězdičkyakominíčky,kolečka,hříbečkyavšechnytyvěciaříkajísivnoci,kdyžvšichnispíme:,VhajnovněuMaříkůjetolepší,nežbylodoma.‘No,kdyžmělimachocu,anisenedivím,žesejimtamne-líbilo.Vy,mami,neumřetenikdá,viďte?Anitatínek!Jábychtaképotomumřel.Toužbynebylonasvětěnic.Péťabytakéumřel.“

„Ozvířetise,Kájo,neříká,žeumře.Tozcepení.“

23

„Zcepení?—Bane,maminko,tonevím,coje,aleumřít,toje,žeužpořádležíanikdáužnemůžejístrozpíčky.Kdyjezasbudetedělat?“obrátilmyšlenkynavěcisvětské.

Maminkapoznala,žeKájamásvoudobrouhodinu,vekterébylobyvhodnovyrukovatsnapomenutím.Protoodložilaprá-

ciapověděla:„Říkaljsi,Kájo,ženeumřeme,tatínekanijá.AletovšeckojevrukouBožích.Tatínekjepořádvnebezpečenstvívlesevnociivedne.Ajá—kdybyszlobil,špatněseučil,neposlouchal,utrápilabychsenadtebouaumřelabychjistěbrzo…“

Vesvětnicizapraskalasmolnálouč.Kájapoložilhlavudomaminčinaklínaasliboval:„Buduposlouchat,maminko,jenabysteneumřela,alevíte,onotoněkdynejde.Jábychmocrádhnedpři-běhl,kdyžněkdyvoláte,alekdyžmámněkdymocstarostíaprá-

cevlese…“

5.Prvněnaledě

„Nazámeckémrybníkuužsnese,“hlásilVojtaBrabencovicporánuveškole.Všichnivěděli,cotoznamená.Nazámeckémrybníkuužjetaksilnýled,žesnese.Av10hodinvšichniklucizamířiliodškolyvlevozaroh„dostodol“kolemstarékovárnyarovnouposvahukrybníku.

Holkyrozmýšlivěpřešlapovalypředškolou.TončaKvíčalkovicnatřásalasitaškunazádíčkáchazastrčilasisvětlýpramínekvláskůpodšátek:„Půjdemtaky,holky?“

NandaTroníčkovicukouslazkrajícechleba.„Jáne.VojtaBrabencovicmislíbil,žeměporazí,protožejsemmušpatněnapověděla.“

24

TerinaPachlovicsezatočiladokolečka:„Jádostanuželízka—

Harifáxy!“

Tončaseušklíbla:„Myjichmámedoma!Jábychjeaninechtěla.“

„Jo,nechtěla!Jenkdybysjedostala!Mátedomakusystaréhoželeza,aneželízka.Jájdu,pojďte,holky,“rozhodlaseTerina.Bě-

želojichzaníasišest.Postavilysedoleurybníka.

Kluciužserozjíždělipohladképloše.Jaktroškuledzapraskal,výsklisihoši:„Topraskámrazem.Holky,pojďtedělatvlak!“pobí-

zeljeVojta.

TončaKvíčalkovicudělalananějdlouhýnos,Vojtaserozběhl,aleholkyužupalovaly.Takještězadupalavrátilsenaled.

Kájovisetamnáramnělíbilo.Párkrátseboušvihl,protožestálnaleděprvně,alezachvílibyljistější.Nežsenadál,přiběhlispo-křikemtřeťáci.Podletohověděl,žeužmusíkobědu.Šelnerad,ajakdomůpřišel,smutnomubylo,neboťmaminkadomanebyla.Neslaobědzatatínkemdolesa.JenPéťamělvelikouradost.

Kájavzalztroubyhrnečekspolévkou,vkastrůlkuměljáhlovoukaši.Pokřižovalseasluplobědjakonic.Péťovidalčerstvouvoduavzdychlsiupřímně:„Atojetadysmutnobeznašímaminky!“

Pustilpsazasenadvůrašeldoškoly.Mělidodvouapakrovnouzasekrybníku.Kájachtělsezrovnarozběhnoutiarozjeti,kdyžpřišlyodLážovaslečinkyazanimipáni.Každýneslnařemínkubruslejakonové,lesklé,krásné.Panečku,tobybyloněco!

Kájavidělprvněbruslitiahnedsivduchuřekl,žejentaknabotkáchtonicneníažebybylotuzekrásné,kdybyměltakyže-lízka.Klucivytahovalizkapessvoježelízka,aletabyladocelajinánežslečinekapánů.Rezovatá,šroubynetáhly.VojtaBrabencovicmělkaždéjiné.Jednostakovýmzobanemkešpičceboty,druhébezzobanu.Některýmělnežjednoželízko.PepíkHarvíkovicvy-25

táhlněcojakosilnějšíprkýnkoaukázaljeklukůmzespodu:„Mámtamzapuštěnéželízko.“Aužsitovázalprovázkemnastřevíc.

„Ju,zapuštěné,“řeklKája,„máštamnůžjentak.“

„Tynemášanitakové!“odseklmuPepík.Omotalsiprovázekpevněkolemkotníku,vstal,našlápl,pravounohouserozjel,levouvedlepřidupával,rukamakomíhalakřičel:„Ouhá,zcesty!“

ZanímjelVojtaBrabencovic.Tostímzobanemmudrželo,protožemělnaněvícšpagátu,aleto,kterémuříkalhrdě„Merkúr“,topořádspadávalozpaty.Tožtunohunezdvihl,jensemtamjíkroutil.

Aužvstávaliostatní.Některýměljenpřivázanéprkénko,aleradostimělivšichnistejně.Kájasesmutněponichdíval.Vojtovispadl„Merkúr“aujíždělpohladkémledějakýkuscesty.

„Abystověděl,užtěnechci!“rozkřiklseVojta.„Kluci,kterýchceteMerkúr,chyťtesi!“

TohleKájaslyšet,divsenepřerazil.Skorosoučasněsnímpři-běhldruhákLojzíkŽemlovic,aleKájauždržel„Merkúr“vruce.

„Jánanědřívsáhl,takježelízkomoje!“řekl,sedlsinaled,vy-táhlhrstprovázkůakdejakýotvorv„Merkúru“protahovalauta-hoval,ažsemudobotičkyprovázkyzařezávaly.Aletonicnedělá!

Máželízko!Budebrusliti!Vstalopatrně,mávalrukama,poskakovallevounohouzapravou,kterásešinulapoledovéplošejednaradost.Kájoviočisvítilyrozkošíablahem.Rejdilporybníku,anisinevšiml,žesestmívá,ženěkteřízdospělýchužodešli.Zrovnadojelkekraji,kdeledbylještěslabý.Kdosizklukůdoněhovrazil.Kájapopojel,svalilse,ledzapraskalaKájovikoukalazledovétříštějenhlavička.Leklsenáramně,alezčerstvanahmátlnohoupevnoupůdu.Několikkrokůabylnasuchu.Zimahorozráže-lastrašlivá.„Merkúr“semuuvolnil,stáhlželízkoznohyahodil26

nasilnýled.Klucitamstálitrochuvyděšeně,kdyždrkotavězavolal:„Jáužtonechci,Vojto!“

PepíkHarvíkovicvolal:„Běžhonemdomů,nebonastydneš!“

Kájachtělběžet,alešlotošpatně.Prudkýmmrazemtuhlymušaty,zdálosemu,žeikošilkajekusledu.Vzpomnělsinatenvelikýkuscestydomůařeklsivslzách,žesedomůtakhlenedostane.„Kamjenpůjde,kampůjdeoschnout?No,tobudemítmaminkamalouradost!“Drkotalzuby,kdyžvyšelkestarékovár-ně.„Kamjenpůjde?KdybytotakPánBůhdalapanřídícínebyldoma!Šelbytamapoprosil,smí-litamuschnout.“

Protožezrovnajenarohu,užbezváháníjdepomůstkudochodby.Bětuška

metla.JentaksenaKájupodívala,jenmunaramínkosáhla,sprásklaruce,chytlahodonáručeaneslarovnoudokuchyně:„Podívajíse,onse,chudáček,vykoupal,mátonasobějakoroh.“

Panířídícíjensepokřižovala,honemnaložiladokamen,roz-hodilavkuchyniBětuščinupostel,přineslazpokojenějaképrá-

dlo,ale,panečku,nemohlyhonemzchudákatostáhnouti,jaktobylozmrzlé.Panířídícíhoceléhovysušilaručníky,dalamutakovoudlouhoukošilku,„poMilce“,řekla,asamahouložiladopo-stele.Bětuškavařilathépropocení,azachvílijimKájavypově-

děl,jaksetostalo.

Bětuškavyběhlaven,kdybyněkdonáhodoušelnasamoty,abytamvzkázaly.Štěstíjípřálo.ZrovnatamšelpanRůžičkastele-gramemdolesovny.Řeklamu,aťMaříkovinemajístrachu,žeKájazůstanednespřesnocveškole,žeseněkdeklouzaliamámocpromáčenéboty.Alemaminkahajnápřecepřiběhla,přineslamujinéšatičkyibotičky.ToužKájaspal.HajnátolikděkovalaaránožezasepřijdeaKájadostanesvůjdíl.

27

Alenebylotozlé.Kájasebrzoprobudil,aprotožemupranicnebylo,obléklsedosuchého,poděkovalažeještědoběhnedomů.Přišelstakovýmpokornýmprošenímastakovýmisliby,žemaminkajenchvílihubovalaařekla:„Jestliseještějednouna,čundračku‘odvážíš,dopadnetohůř.Potrestánovšembýtmu-síš.Měljsidostatnovoučepici,nedostanešnic.“

Kájabylrád,žetodopadlotak.Narybníkužnešel.

Tatínekmuřekl:„Budeš-lihodný,budeštamsmět,aleažbu-dešvětší.TeďtějenBůhnebeskýchránil,žejsivyvázlbeztěžkénemoci.“

6.Zdeňastůně

PoVánocíchuhodilošpatnépočasí.Pršelo,lehalymlhy,vměsteč-

kulidéstonalinachřipku.KoncemnezdravětepléholednarozstonalaseZdeňapánovic.

HajnýMaříkpřišeldomůapověděl:„Chudák,Zdenička!Kdožví,jestlitovydrží,jetakováslaboučká!Spálumá!Pánovicjsoutoliksmutní.Užtuměladvalékaře.“

Hajnásihnedutíralaočicípkemčistézástěry:„Chudinkamalá,jejakokvítečekútláaněžná!“

Kájaradějividěl,kdyžsemaminkazlobila,nežkdyžplakala.Tyjejíslzypálilyhovsrdéčku.Pohladiljiporuceařekl:„Nicneplač-

te,maminko!Radějiněcodobréhopřipravte,jánatrhámkytičky,sněženkyjistěnajduvestráni,adonesujíto,chudince.“

„Cobytětonapadlo,Kájo,“řekltatínek,„spálajevelicezlá,nakaž-

livánemoc.Pánmipřísněnakázal,abychanisevzkazemtětamneposílal.Zdeničkaprýležírozpálenáaněkolikrátužnatebevolala.“

28

Kájovizvlhlovočkách.Bylsicepřesvědčen,žeholkyvšeckyjsouhloupé,protožesebojíšťovekabrouků,avzpomnělsi,jaktenkrátnaložilbroukyZdeničcedoklínaaonatolikkřičela,ažutekl,žepotommilostpaní„pánová“muvyhubovala,pročZdeňuděsí,aleonasezasudobřila,akdyžknimpřišel,vždyckymudalanějakýpamlsek.

„Jetosicejenholka,“uvažovalvduchu,„aleteďchudinkastů-

něavoláho.“Kájasiutřelslzičky.

Cotořekltatínek?Žejetonakažlivánemoc.Láry-fáry!Panřídícíveškoletaképovídal,abynechodilinikam,kdejetahlenemoc,alehlavní,abysenebáli.Čímvícsekdonákazybojí,tímspíšserozstůně.Kájasenicnebojí,aprotosemunicstátnemů-

že.AnaZdeňusemusípodívat.

Vyběhldovlhkého,aletepléhopodvečera,jímžnezdravotazrovnačišela,arovnoukestráni.Studené,zimomřivé,apřecerozkošnésněženkyhledal.Našelněkolikkvítků.Schovaljevsíň-

cepodštoudev,dohrnečkasvodoujetampostavil,akdyžviděl,žetatínekjeužzasevleseamaminkaloupábramborykvečeři,otevřelztichadveředopřístěnkuazasetaktišezavřelzasebou.

Zprádelníkuvyndalsvouzamilovanoukrabici.Otevřelji,zadí-

valseláskyplněnajejíobsah.VybereztohoněconemocnéZdeničce.Jistěbudemítradost.

Aleco?Tohokominíčkazčikulády?Tohomámocrád.Hvězdič-

ku?Hříbečka?Muchomůrku?Nebotužabičkurosničku—takéjistězčikulády,alecelouobalenouzelenýmtřpytnýmpapírem?

Tovšeckomátakrád.Cožtohomikuláška?Nebočertíka?Nebotutaštičku,vnížtřpytíseskorojakodukáty?

Hromádkavěcí,ježodkládalstranou,protožejemátuzerád,rostla.Dobraldodna.Rozpačitěsezadívalnahromádku.Vtommunapadlo,žemaminkaříká:

29

„Kdyžchcečlověkněkomuudělatradost,nesmímudátto,cosemuužnelíbí.Takovýdáreknestálbyzanic.“

OnchceudělatZdeněradost.Rozhodlserychle.Vybralzhromádkykominíčka,žabku,taštičku,mikulášesčertíkem,rozložiltopokapsičkách,tiševyklouzlzpřístěnku,sehnulsepodštoudevprosněženkyavyběhlzhájovny.

Vzaltopostrannístezkouarozběhlse.Zachvílibyludomu.

Znátotudokonale.Musívyčíhatchvilku,ažnikdonebudevpokoji,avklouznouttam.

Postavilsevdlouhéchodbězaskříňačekal.Netrvaloaničtvrthodiny,otevřelysedveřeamilostpaní„pánová“,celáuplakaná,vyšlaodtamtud.

„Spí,“řeklatišeslužce,kterávycházelanadvůr.

Kájovizatloukloprudcesrdíčkojakozvoneček.Jakošipkabyludveřípokoje,

stisklklikuaužbyluvnitř.Vpokojimdlesvítilalampa.Pošpičkáchdošelkbílépostýlce.Zdeňanespala.Mělaočiotevřené,ajakhoviděla,usmálase.Podaljíkytičkusněženek,kterouonahnedkrtíkůmpřitiskla,anabíloupeřinkukladlobsahsvýchkapsiček.

„Tojsemtipřinesl,Zdeničko,abudumocrád,ažužzasbudešběhat.Užnikdátinebudunositbrouky,abysesnebála.“

Zdeničkavšeckaoživla.Braladoručekjedenkousekpodruhém:Kájajíokaždémněcopověděl,aonapořádříkala:

„Jsihodný,Kájo,hodný.Podívejse,vezmisitadyzestolkuná-

kypakoláčky!Jenmaličkýkousekjsemsnědla!Nicminechutná,aletysivezmi!“

Kájadojedlnákypztalířku,dokapsičekdalsipárkoláčkůapotomřekl:„Užmusímjít.TaksPánemBohemabrzobuďzdráva!“

30

Vyklouzltaktiše,jakpřišel,azpátečnícestousipovídal:„UboháZdeňa!Užaninenítaková,jakobyla.Docelajinakvypadá.Alesnadsepřeceuzdraví.PřidámvečerOtčenášekzajejíuzdravení.“

Tatínekseještězlesanevrátil,alemaminkuužslyšelvolat:

„Kájo,kdezasvězíš?Pospěšnositvodu!“

OtétonávštěvěKájovědozvědělisevmyslivněažzaněkolikdní,kdyžZdeňaužzdravějšízezásuvkyvylovilato,cojíKájadonesl,iukázalazvadláužkvítkasněženek.

Panízbledlajakoplátno,pánchytlkloboukaletěldohájovny.

„CojesKájou?“vykřiklmezidveřmipoděšeně.

„Cobybylo,vzácnýpane?“řeklhajný.„Jeveškole!“

„Azdráv?“

„Jakobuk!“

Panlesnízhlubokaoddechl.„Považte,lidičky,onbylnavštívitZdeňuapřinesljísněženkyanějakéčokoládovédrobnosti.Vždyťsemohlnakazit.Panílesníjenchvilkuodešlazpokoje,atotampřišelKája.Dobrésrdcemá,alestrachunámnahnaldost.Dobřetořeklveškole,žemádvaandělystrážné.Každéjinédítěkrutěbytoodneslo.No,součekzdobréhopařízku.ZaplaťPánBůh,žetotakhledopadlo.AžbudeZdeňazdravá,pošluproněj.BuďtesBohem!“

Kájasevraceldomůzeškoly.Zpívalsinaplno.

Zdeničcejeprýužskorodobře,říkalvčeratatínek.Panřídícídnesřekl:„Kájo,mámzteberadost!“

Panfarářmudalobrázek,protoženejlépeuměl.

Kájasisedlnapařez,opatrněrozevřelslabikářanakoukldovnitř.Blaženěseusmál.Jetamobrázek,je!Andělstrážnýjenaněmnamalován.Jecelýbílý,jenkřídlamájakopozlacenáajdezadvěmahošíky,kteřístaškaminazádechšlizasněženou31

krajinou.Jehorukabylanataženavpřed,toukazovala,kudymajíjít,abynezbloudili.Jedentenchlapečekmělmodroubundičku,alebezkapsiček,tendruhýhnědou.Atenandělstrážnýměltakovékrásnéoči,jakéKájaužněkdeviděl,alenemůžesihonemvzpomenoutkde.

Zavřelslabikářapřestalzpívat.

„Kdomátakovéoči?“

Zavýskl,čepicidovýškyvyhodil:„Inu,maminka!Maminkamázrovnatakovéoči.“

Doběhldomůavolalužodpěšiny:„Maminko,maminko!Zrovnatakovéočimájakovy!“

Asotvapozdravil,užpovídal.Obrázekukázalamaminkuporamenoupohladil.Asivícpřitiskl,protožemaminkařekla:„Cotoděláš,Kájo?“

„Chcivědět,jestlimátetakékřídla,maminko.“

Tatínekstálukamen,nějakdlouhoserozkašlalařekl:„Toaninechtěj,Kájo,tobynámpotommaminkamohlaodletětatakovouužbychomnenašlinacelémsvětě.“

AleKájapřeceusínalvpřesvědčení,žemaminceasibrzykřídlanarostou.Vždyťhladilcositvrdéhopodjejímirameny.

Ano,hladillopatkypomaluvystupujícíletyatěžkouprací.Ne-boťjehomaminkabyladobroukamarádkoustěžkoupracíaužsetrošičkuvramenounalomovala.

32

7.JakKája„vykuřoval“

VestředuvečerpoNovémrocepřišlaTýnazlesovnykhajnýmsevzkazem:„Kájo,vzkazujevzácnápaní,kdyžmášzítradodvouškolu,abyszašelknámproZdeňu,žepůjdetepakspoluprosvě-

cenouvoduakřídu.Jánemámkdy.Lakujemepodlahy.“

KájaužbyldvakrátsámprotyhlevěcivLážověazakládalsinatomnáramně:„Ju,vymyslíte,Týno,žeZdeňanerozbijedžbá-

nek?Jakonic!Pocestějíjejvezmu,alevkostelevtétlačenici?

Jápřecenevím,jestlimnelidiodníneodtrhnou,kdopakjítambudehlídatdžbán?“

„Dámejíplechovoubandasku,“řeklaTýna.

„Plechovoubandasku?“divilseKája.„Ajéje!Stoubychnešelanizanic.No,aťsijiZdeňanese!Jáponesuskleněnýdžbán.“

Večtvrtekvpolednepřichystalamumaminkakousekkřídyadžbánkrásnýzmodréhoskla.Věnečekkvětůzčervenavéhosklajejzdobil.Kájařekl:„Maminko,kdybychtuhlekrásurozbil,jábychsisámnatlouk’.“

Amaminkajenpodotkla:„Všakjávím,žedášpozor.Zastavsetuproněj,ažpůjdešproZdeničku!“

KdyžpospíchalKájavedvěhodinyzeškoly,zalitoval,ženemů-

žerovnoudokostela.Požehnáníjesiceažvpůlčtvrté,alecojedotoho,kdybymělipřijítiažpozvonění!Vzaltotrapem.Domachyt’džbánazabalenoukříduahonemdolesovny.Zdeňačekalasbandaskou,alenastolebylapřipravenasvačinaproKáju.

„Mátedostčasu,Kájo,najezse!“volalapanílesnízpokoje.

„Ju,dostčasu,vzácnápaní,panfarářnanásčekatnebudeastrejčekkostelníkovictammápráce!“Atřebase„vypejkané“vdolečkyusmívalynaKájuvelicesvůdně,jenřeklZdeně:„Takhonem!“

33

Vedveříchsenachviličkuzastavilařekl,dívajesenamodroubandaskuZdeninu:„Vzácnápaní,mocvelkouparádustoubandaskutamZdeňadělatnebude.“Chyt’Zdeňuzarukuaužběželi.

VLážověrovnoudosakristie.

„Tuhlevkoutěpočkáš,ažbudečas,řeknuti,“řeklZdeněadodal:

„Slyšíš?Strejčekkostelníkovicheká.Toonnosívodu.“Šelkněmu.

„Kájo,doběhninafaru,žeprosímo,hantuch‘,sůl,tácekakří-

du,“řeklkostelník.

Kájavyvaliloči:„Hantuch,strejčku?“

„No,hantuch,sůl,tácek,křídu!“

Kájautíkalavhlavěsemuhonilotodocelanovéslovo„hantuch“.Copaktoasije?Nicsemutoslovonelíbilo.Aledoslovavkuchynivyřídil.

Starápanínejdřívmudaladvěhrstiořechů,potomsehoptala,codělámaminka.Kájabyljakonatrní.Potompřineslatácek,křídu,sůla—ručník.

„Takvida!“myslilsiKája,„Takhantuchjeručník.“Pozdravilazaseběžel.

Postavilseuštoudvesvodouačekal,ažzačnesvěcení.Zdeňasenaňdívalasobdivem.Lidíbyloplnoakaždýsnádobou.Popo-

žehnání,kterébyloposvěcenívody,vtáhlasedosakristieZdeňasbandaskou.Kájajípošeptal,abysepostaviladokoutaačekala.

Kájachtělpočkat,ažpanfarářodejde.Aletenřekl:„Půjdešsemnoudofary,Kájo!Poneseškadidelnu!“

„Panečku,“myslilsiKája,plnýblaha,„tobudouklucikoukat,žeon,prvňák,nesekadidelnu!Acopakasipanfarářnafařesníchce?“

Panfarářpřehodilsipřesrochetuplášť,Kájapřeopatrněneslkadidelnici,podívalsepoZdeněapošeptaljí:„Jentupočkej!Jáprotebepřijdu.Tamhlesisedninažidli!“

34

Zdeňasisedlanaměkcevyloženoužidlivkoutečku.

Strejčekkostelníkovicroznášelznámýmsvěcenouvodurovnouodhlavníhovchodu.Trvalotojistěhodinu.Pakzamklkostelašeldomů.

„Všakklíčodsakristiepanfarářjistěvytáhl,“pomyslilsi.

MezitímKájachodilzapanemfarářempofaře.Náramněsemutolíbiloanáramněsedivil.Panfarářsemodlil,vykuřoval,vykropoval,dovšechmístnostíšliajensipořádmyslil:„Kdybytakhleknimdohajnovnyšelpanfarářtakyvykuřovat.Alekdepak!Toneníanipomyšlení.Tojistěsesmíjennafaře.Aletobybylotuzekrásné,amaminka,panečku,tabymělaradost!“

Taklíbeznětopokadidlevefařevonělo,zrovnajakovkostele.

Alejaksevraceliposchodechkekuchyni,řeklpanfarář:„JeštěpůjdemevedlekeCmíralůmaPařezovům,jakoobyčejně.“

TeďužbylKájanadobrozmaten.Tožnejennafaře,aleiuCmíra-lůaPařezůbudevonětikadidloapanfarářtambudepsátinadveřeK+M+B+19**.Atojsoupřecedvastatkyzrovnapodfarou.Jazýčekvpusejenjenmuskákal.Musísenatopřeptati,nictoneníplatno.

„Důstojnýpane,tovšudemůžetevykuřovat,vykropovatapsát?“

„Jentam,hochu,kdesitohovýslovněpřejí.“

„Acož,důstojnýpane,knámbystenešel?“sohromnýmotaz-níkemvočíchzeptalseKája.

Panfarářsejenusmál.„Pročbychnešel?Cestajevyšlapaná,aletvůjtatínekamaminkanicneříkali.“

„Ju,toonibysianinetroufali,důstojnýpane,kdepak!Alejábychtuzeprosil.Radostvelikoubyměli.“

„Nocož,půjdemetedy.“

UCmíralůvykuřovalavykropovalpanfarářipsalzrovnajakonafaře.UPařezůzrovnatak.

35

ATondaPařezovicpošeptalKájovi:„Kvámjistěpanfarářne-půjde,kdyžnemátestatek.“

AKájahojentaktrošičkudloubldozadařekl:„Abystověděl,půjdeknámpanfarářrovnoutadyodtud!“

Tobylokpátéhodině,kdyžpanfarářsKájouvyšlinacestuksamotám.Bylpodmračnýden,skorosešeřilo.Kájovisvítilovdušitisícsvětel.Panfarářbudeunichvykuřovati,vykropovati,psáti.Maminkajistěbudedoma.Uklizenovždymají.NajednouvKájovihrklo.Vzpomnělsi,žemaminkapovídalavčeravečerTýně:„Přesýpámpeřiny,Týno,tojehezkápráce!Ještěžetomámkdedělat,“ukázalanadveředopřístěnku.„Aletamtovypadá!

NedopouštějPánBůh,abymisemněkdopřišelachtělsetamjítpodívat!Ještědvadnyabudetohotovo!“

VKájovihrklozasehnedznova,protožesivzpomněl,coTýnaodpověděla:„Leda,kdobyteďvziměpřišel!Tomymámetakypěknouprácirozdělanou!Lakujemedvapokoje.Vzácnápanítospočetla,načbytruhlářidávalatakovépeníze,kdyžtodokážemesamy?Jetounásjakopřistěhování.“

„Tááák,“řeklsiKájavduchu,aonzrovnachtělpoprositipanafaráře,abytakyzašeldolesovny.

Panfarář,jakbykusjehomyšlenkyznal,řeklhlasitě:„Toužtakyzajdemdolesovny.“

VKájovihrklopotřetí.—Nebylopřecenicdivného,žepřitomhrkánívKájovi,přivzpomenutínapeřívysypanévneckáchaře-

šatechunichdoma,přivzpomenutínanábytekrozestavenývlesovněnachodběKájanaZdeňudocelazapomněl.

Panfarářsecestounaleccosptal,Kájazdvořileodpovídal,akdyžsivzpomněl,jakTondaPařezovic,TerinaPachlovic,VojtaBrabencovicaostatníklucizávistivěseponěmdívali,jaksionskadidelnicí36

vykračoval,zasenenídivu,ževtévelkéchvílinaZdeňuzasenevzpomněl.Onsinevzpomnělaninajejichparádnídžbánzmodré-

hoskla,kterýsesvěcenouvodoustálnaokněsakristie.

Zdeňajakoputičkasedělanažidlivkoutkusakristie.Pokudslyšelatlumenýhovorzkostelaapřecházenístrejčkakostelní-

kovic,byladocelaklidná.VšakonKájananinezapomene!Všakonpřijde!Bylojídocelahezky!Vkoutě,kdestálajejížidle,viselyministrantskékomže.Hřályji.Židlenemělaopěradla,bylavklí-

něnapěknědokoutka,žeseZdeňapohodlněmohlaopřítiotynavrstvenénasebekomže.Potomhlasitěprásklychrámovédve-

řeabylonaprostéticho.

„TeďužpřijdeKája,“řeklasiZdeňatrochuznepokojeně.Alenešelnikdo.Předoknemsakristiestarátújekladlatěžkéstínydovysokéhozamřížovanéhookna.

Zdeňaseskočilazežidleanesmělepopošlaktěžkýmdveřím.

Sáhlanakliku,aletanepovolila.KdepakZdeninaručkaatakovátěžká,

staromódníklika!Zdenějeúzko.Sedáznovunažidli.

„Nebojímse,“říkásiudatně.„Čehopakbychsebálavkostele?“

Alepřecejejísmutno.„KdesejenKájaomeškal?Abytutakmusilazůstatpřesnoc!Užteďzačínájíbýtzima!Alekdepakpřesnoc!Přecepřijdestrejčekkostelníkoviczvonitklekání.Musíjítsakristiíaonapoběžídomů.“Modlíse„Andělíčku,můjstrážníč-

ku“anajednousejítolikzastýskápomamince,Kájovi,tatínkoviaTýně,žezačínáplakat.Avtomštkavém,tesknémpláčiusíná.

Hlavičkuopřeladokomží,usínátvrdým,dětskýmspánkem.Kdyžošestihodináchvečermaličko,nezřetelněslyšívespánkupřed-svátečnívyzváněnízvonů,zdásejí,toževLážověporánuvne-děliklekánísezvoní.Zvonili,přecebylopředsvátkem,navelkévěži,anatusenešlosakristií.

37

SotvapanfarářsKájoudošelnacestuvedoucípřímoksamotám,polekalasehrozněmaminkahajných.„Kampakjdepanfa-rář,jetopřeceon,zaopatřovat?Abytaknajednouseněcostalovlesovně!Nebylatamdnescelýden.Kdežpakbyodtohopeřímohlaodběhnout?Ale,Boženanebi,vždyťpředpanemfarářemjdeKája!Ano,jetoon,jdeskadidelnou.Alestousepřecezaopatřovatnechodía—vždyťjakolesačkamávýbornýsluch.Za-slechlateďsmíchpanafaráře.PřecekdybyšelsPánemBohem,aninepípne,jensemodlí.“Alevtuchvíliblesklajíhlavoumyš-

lenka:„Žeon,Kája,uprosilpanafaráře,abyšelvykuřovatdosamot!Nicjinéhovtomnení!“

Amaminkahajnáněměrucespínáadívásenatuspoušťkolemsebe.Všudepeří,samépeří,aonabudemusitisemdveřeotevřít,atopanfarářuvidípěknýpořádek!Cosijenpomyslí?

Užjetotak!Panfarářmířírovnouknim.Zčerstvauvazujenahlavujinýšátek,berejinouzástěru,vybíhádodvorkaavítápanafaráře.NaKájuseaninepodívá,jenpodotýká:„Vpřístěnkumámehroznýnepořádek,důstojnýpane.Přesýpámpeřiny.“

Alepanfarářužsemodlí,vykuřuje,kropí,píše.Užstojíutěchnešťastnýchdveřídopřístěnku.Maminkajepomaluotvírá,aKá-

jovi,kterýsehrnezapanemfarářem,dávážderchudozadašep-támutlumeně:„Pročpakjsitoneřek’,žepřivedešpanafaráře?“

„Aleradostmá,“myslísiKája,„radostmaminkamá.“Vonítohajnovnoujakovkosteleapanfarářtakovákrásnápísmenanapsalnavšechnydveře.

„Půjdemeještědolesovny,“usmálsepanfarář.AKájazaseužnapřed.Hajnáděkovalaapanfarářpospíchal.

Vlesovněbylo,jakřeklpanlesní,kdyžseopůlpátéhodiněodpolednívrátilzpily,„jenutécianebosezbláznit.Člověknemá38

kamsisednout,kampoložitklobouk,flintuabychsinastroppřipíchl.Apak,cojsteminechaliodoběda?Asibudouodpřed-včírka,opejkané‘knedlíky.Jářku,maminko,vysestímnatíránímvyplatíte!Jestlipaktobudedojara?“

VzácnápaníbylaceláříčnázrovnajakoTýna.PotstékaljimpočeleitváříchaTýnařekla:„Jéje,vzácnýpane,toužjsoutady?

Mymyslily,žepřijdouažvečer.Myjsmechtělyvymazattuhletenkelímek.“

Avzácnápanídodala:„Teďodtohovstávatnemůžem,tatínku,vyschlabynámbarva.Vemsiněcovešpižírně!“

Apanlesníšeldošpižírny,ukrojilsikusslaniny,krajícchleba,huboval,šelstímdokuchyně,aledivsenesvalil.Nastrkalytamžíněnkyzpostelí,prošívanéslamníky,židle,pohovku,inu,khnutítamnebylo.Panlesnísikonečněnašeljednuvolnoužidli,snědlsi,cosipřinesl,aprotožepřecejennohyhotrochubolely,chvíliposeděl.Oknemsezadíval.Kohotamhlevidí?Propánakrá-

le!Jesiceužšero,aletojelážovskýpanfarářapřednímjdeKájaskadidelnou.Ažeon,chlapec,poprosilpanafaráře,abyšelvyku-

řovatnasamoty!Užjo!

Panlesnímělohromnouradost,kdyžmohljítkpokojiařícihlasitě:„Maminko,návštěvajdeavzácná!Lážovskýpanfarářjdevykuřovat!Jdes

Kájou!Tenbudekoukat,jakmajívlesovněkrás-něuklizeno.“

Panílesnízrovnanabralasištětcemlakuazalibovalasi:„Dove-

čeratobudejakonic!“Alejakslyšelapanalesního,štětecplnýlakunedoneslanapodlahu.Sprásklarucenadhlavouiseštětcem,zekteréhovystříkllaknejennajejíobličejaruce,aleinazástěru.

ATýna,taseleklatak,žetrhlarukouaporazilakelímekslakem.

Kdyžvidělapředsebouhustouloužidrahéholaku,začalajizuři-39

věrozmazovatnaprknechholýmarukama.Ajakslyšelazaúpěnívzácnépaní,těmarukamaplnýmalakupřejelasihlavuodčelaažkekrku.„Ránydohlavy,vzácnýpane,semžádnýnesmí!“

Panlesnísehlasitěsmál:„Maminko,odtéchvílebysmohlabýtvelitelemindiánůaTýnarovnoujejichnáčelníkem,jakjepomalovaná.Alepanfarářužjevedvoře.Cosvámi?Panfarářpůjdevykuřovatvšude.Jakvásuvidí,polekáseksmrti.Hrůzazvásjde.

Jávásmusímněkamzamknout.No,jinamneneždosklepa.Honem,honem!“

Obězmizelyvesklepě,panlesnípřibouch’dveře,otočilklíčemašeluvítatpanafaráře.Užnezaslechlzlověstnýtemnýpádzesklepa.Týnatotižvtomspěchu,kdyžvčerakamnačistila,bedýn-kusesazemihnednaprvníschodvesklepěpostavila.Teďnatoovšemzapomněla.Panílesnípospíchalaprvní,zakoplaobedýn-ku,nohajísjela,sklouzlapoprvníchčtyřechschodechaposadilasepěknějakodopeří—dokupkysazí,kterézpřetočenébedýn-kysevysypaly.Vykřiklyobě.Vesklepěbylatma.

Týnasihonemnevzpomněla,cotoletělo.Volá:„Vzácnápaní,cosetoděje?Kde,prosímjich,jsou?“

„Ale,holka,tojsemselekla!Něcopředemnouletělo,vněčemsedím,copakjsitosemnastrčila?“

Týnaodpočetlačtyřischodyvedoucídolů:„Rozhazujourukama,vzácnápaní,abychdonichnevrazila.Aha,tujsou!Copaktoje?Safra,tojsemoněcokopla!Ajáužvím,vzácnápaní!Tosedějívsazích!Jájevčeradalavbedýnce

naschod,koplidoní.“

„Týno,tyjsi—víš,comyslím,viď?Sazesedávajídosklepa?

Dozadbyszasloužila!“Zlobilasepanílesníavstávalazesazí.

Týnavetmějípodalaruceaužpanílesnístála.Azasetane-

šťastnábedýnkasektomunatrefila.Týnananišlápla,bedýnka40

ujelapovlhkémkameníateďpadladosazíTýnarukamaadivneobličejem.

„Tojesteboukzbláznění,Týno!Vždyťtupřecemámehnedpodschodynazdivotvorusvícensesvíčkouizápalky.Rozsviťpřece,aťsedostanemedodruhéchodbičky,kdeužjejasno!“

Týnašmátrárukamapozdi:„Tomajítak.Jindynechávámehořejšídveřeotevřenyavidímeažnasvícen.Alevzácnýpánpřibouch’ajáteďsirkyneanenajít.“

Vtomněcospadlozezdi,někamtovlítlo,něcovystříklo.

„Týno,“zaúpělapanílesní,„svícenisesirkamispad’dohrncesesmetanou!Pospíchalajsemvčera,nechalajsemjejstátnažidličceužtadynapřed!Vidíš,kdybychombylyzůstalyprvechvílistát,bylybychomserozkoukaly.Hleď!Jáuždobřevidímibedýnkuisaze.“

ŠladovedlejšíchodbičkyaTýnazaní.Ajakseivpološerunasebepodívaly,hrůzouvykřikly.Týnazaječela:„Kdybychnevěděla,žejsoutooni,vzácnápaní,bálabychse.No,tojsmeseřízené!“

Panílesnírukamaplnýmasazíchtělasishrnoutvlasysčela.

Rozmazanýžlutýlakmísilsesesazemiauživlasyjejímělystrašlivoubarvu.Týnavůbecbylavobličejihroznězačerněná.

Zástěrousechtělatrochuotřít,aletosidala!Vlastnímatkabyjinepoznalaashrůzoubypředníutekla.

Panílesnísedívalaposvýchažnadloketholých,černýchrukou.Jakvypadáv

obličeji,otommělaslabézdání,kdyžsepo-dívalanapříšerněpomalovanouTýnu.Sedlasinaobrácenoubednuabědovala:„Holka,holka,vždyťmytakhlenemůžemenabožísvětlo!“

„Jenpočkají,ažpanfarářodejde,obrátímsisuknipřeshlavu,poběžímdokuchyně,přinesuhrnechorkévodyaumyvadlo,umyjousetadyztohonejhoršího.“

41

„Horkévody,“opakovalasmutněpanílesní.„Kdepakbysvzaladneshrnechorkévody,kdyžjsmevkuchynioddopolednenetopily?“

„AleažpřijdeKája,vzácnápaní,mělabychchuťpovalithodotěchsazíapakmunamočithlavudotézkaženésmetany.Nemoh’námtopovědět?Kouknouse,tasmetanajebeztohozkaže-ná,cožkdybysivníaspoňtusvrchníšpínusmyli?“

Panílesnímělaopravdurucelakemasazemitaknalepené,žeanineuvažovalaaponořilajedohrnce.Bylabynejradějiplakala,jakájetoškoda,ažejetohřích,povídalaTýně,takhlesBožímdaremzacházet,alešplíchalasevesmetanějencož.Nepozorova-la,žebytopouštělo.Mrzutěotřepalaruceařekla:„Teďsemusímutřítsukní.“Zapomněla,žeprvesedělavsazíchaudatněsidřelaobličejiruce.

TeďužalesamaTýnařekla:„Prosímjich,vzácnápaní,užpře-stanou!Hrůzaznichjde.Teďjetoještěstokráthoršínežprve.“

Mezitímpanlesnívysvětlilpanufarářitenneúklidunichito,žepaníiTýnuzavřeldosklepa,protožestrašněvypadají.

Panfarářvšechnovšudevykouřil,vykropil,napsal,apanlesníhošelvyprovodit.UsmálsenaKájuařekl:„Tyužjdidomů,Kájo!

KadidelnuvezmešdoLážovazítra.“

Kájašel,alenejradějibylbymělkřídla,abymohlvyletětnadvrcholkystromůapovědětptákům,žeoninemajístatek,žejsoujenhajnejch,apřecetodnesunichvonízrovnatakjakovkostele,anavšechdveříchžepanfarářjimnapsaltakovákrásnápísmenka.

Zpívalsiplnýmhrdlem:

„Mytřikráli,myjdemekvám,

štěstí,zdravípřejemevám.“

42

Nadešelsipánovicdvoremapokračoval:

„Štěstí,zdraví,dlouháléta…“

kdyžslyšelboucháníodpánovicsklepa.Přestalzpívatausmálse:„VzácnýpánotočiljistěklíčemateďvzácnápanísTýnounemohouven.“Honemběželotevřít,alejakotevřel,vzkřiklstrašlivouhrůzouautíkal,jensemuhlavičkatřásla.

Utíkaljakodosudsnadnikdy.„Horšínežďáblové,“říkalsivduchu,„horšíneždesetpánůloupežníkůzbrdskýchlesů!Potommaminkaříká,ženejsoustrašidla.Ju,nejsou!Mělajeteďvi-dět!“Vrazildosvětnice:„Maminko,maminko!Upánůjsoustra-

šidla!Jájepustilzesklepa!“

„Poslouchej,chlapče,copaktětonapadlonikomunicneříctaobtěžovatpanafaráře,abyšelnasamotyvykuřovat?No,pěknévěcisionáspomyslil!—Upánů,myslím,takévelkouradostne-měli.“

AlejakseblížnaKájupodívala,samaselekla.Měločivytřeště-

né,prudceoddechoval,akdyžseptalaužmírně:„Copaksestalo?“

onužanisouvislemluvitnemohl,jenříkal:„Ma-ma-minko,stra-

-stra-strašidlavesklepě,“adalsedopláče.

„Toseti,chlapče,asiněcozdálo.Nenístrašidel…Akdepakmášdžbánsesvěcenouvodou?“

AleKájasedívaltupěpředsebeacelýsechvěl.

PanílesnísTýnouschovalysedovýklenkuzaskříňnachodbě.Panlesnítotižodneslklíčodkuchyněaonynemohlydovnitř.

Pohodnéchvílislyšelyrychlékroky,alejenseotevřelydveřechodbyapanlesnízavolal:„JetuZdeňa?“

Panívykřikla:„Není!Jeasivhajnovně.Honemnámdejklíčodkuchyně!“

43

Aledveřezprudkazaprásklyaonyosamělyznova.

Panlesníběželkhajnovně.OnprvnínaZdeňusivzpomněl.

Vzpomněl,žejinevidělsKájou,žejineviděldoma.Protorychlezavolaldochodbyahnedzasepospíchalkhajnovně.Volalzdál-ky:„Zdeňo,Kájo,Zdeňo!“

Vyběhlahajná.„Nebylatu,vzácnýpane,Zdeničkadnescelýden.Kájo,“obrátilasekeKájovi,kterýpořádtakustrašeněočimatěkalzkoutadokouta,„kdepakjeZdeňa?“

„Zdenička!“vykřiklKája.„Propánakrále,jájsemjiněkdezapomněl!“ÚprkemvyběhldohoustnoucítmyarovnoukLážovu.

Zanímpanlesníahajná.

Panlesnířekl:„Toonaspíšsamasepustiladomůatřebaza-bloudila.Musímejihledat.“Zapísklostřeněkolikrátzasebou,azachviličkumukdosiodpovídal.Panlesníhvízdlkaždouchvíli,alepřitomužpospíchalhloubdolesa.ZachvílipřispěchalhajnýMařík,lesemseozývalysignályaKájaúprkemuhánělkLážovu.

Vhlavěsemuhonilotisícmyšlenek:„Kamjenzašla,kdeteďjeZdeňa?Kdejividělposledně?Ju,vsakristii!Nařídiljí,abysisedlanažidliačekala,žepronipřijde.Atoonačekáasiještěteď.Atoonanaříká,žeKájananizapomněl.Vkosteleužjepřecetma,ajetojenholka—kničemužtonení—toonasetřebaitrochubojí.

Jakjenjsemmoh’nanizapomenout?“

AKájanejkratšícestousbíhákekosteluarovnouksakristii.

Popamětisahápovelikéklice.Ano,vzámkutrčíklíč.Stačíoto-

čitnapůlastisknout.Hnedzadveřmijevýkleneček,vněmstojísvícenaležísirky.Kájarozsvěcujeajakseplamínekrozhoří,jehoočizadívajísevkout.„Jetu,zaplaťPánBůh!“řeklsitišeapopošelkní.Plamínekserozhořeljasně.Kájaviděl,žeZdeňaspí.Aleviděltaky,ženajejíchrůžovýchtvářičkáchležíleskléstopyslz.„Plaka-44

la,“řeklsismutně.„Jábychzasloužilnapráskatazavřítbezjídla.

Zdeničko,“sahájínazápěstí,„Zdeničko,užmusímejítdomů!“

Zdeničkaotevřelaoči,alehrozněsedivila,kdežeje.AKájahonemjívykládal:„Bylijsmetudnesprosvěcenouvodu,jášelpotomspanemfarářemvykuřovatatystunamnečekala,víš?“

Zdeňasesvezlazežidleazimomřivěseotřásla.Kájajíutáhlazapjalkabátekarukavicejípodal.„Tusvěcenouvodutunechá-

medorána,musímeteďpospíchat!“

Dětivyběhly.Zdeňanašlavkapsevsáčkučtyřivdolečky.Snědlkaždýdva,chytlisezaruceaužuháněliznámoucestou.Kájateprveteďřekl:„Zdeničko,prosímtě,nezlobse,alejájsemnatebednestrochuzapomněl.Jáužjsembyldomaapanfarářvykuřovalunásiuvásavykropovalapsalpísmenka.“

AZdeňařekla:„Jenkdyžjsipromnepřišel.“

Užslyšelisignályvprůseku.

„Hledajítě,vidíš?Musímehodněkřičetavolat.“

Zachvíliztichlysignály,panlesníiostatnípoznaliaslyšeli,žeseKájaseZdeňoublíží.

AlesignályslyšelataképanílesnísTýnou.Apanílesníhlasitězavolala:„Zdeňaseztratila!MůjBože,onaseztratila!Týno,po-běž,musímejihledat!“

AleTýnajichlácholila:„Vzácnápaní,takhlenemůžemeven.

Někdobyseznászbláznil!VšakKájaZdeňupřivede.No,užpřestalipískat,tojistěužZdeničkunašli.“

„Našli,Týno,našli,alekdožvíjakakde?Cožjestlijinašlizabitou?“

ToužKájavysvětlilpanulesnímu,toužpoprosil,abysene-hněval,žeužtovíckrátneudělá.Panlesnínicsenezlobil,jenřekl:„Jávím,Kájo,tysbyldnesplnýnadšeníaradostizvykuřo-vání,no,jenkdyžtodobředopadlo!Zdeňa,kdybynebylajelimá-

45

nek,kdyžviděla,žeužvkostelenikdonenínežkostelník,mohlasnímvyjítpředkostelatebeužbynašlaasedoptala.“

„Zdeničkaneníjelimánek,vzácnýpane!Aleumíposlouchat.“

„No,aužjsmedoma.Tak,Kájo,teďtopovíšnašímamince,“

vtomsezarazil,protožesivzpomněl,žejevesklepězamkl,prve,jakvolaldochodby.Anineví,kdomuodpovídal.

Kája,sotvaotevřelivrátkaudvora,vzpomnělsinahrůzu,kteroutunedávnozažil.Doteďkaměljenradost,žetostouZdeňoutakdobředopadlo.Teďznovahrůzananěhopadla.Užsechtělobrátitautíkatdomů,kdyžvšichnislyšelivchodběnaříkáníapláč.Panlesníihajnýmimoděkpozdvihlivrukousilnéelek-trickélampičky.VtomseotevřelydveřeapanílesníiTýnavy-běhlyzrovnadotohoprudkéhosvětla.Panílesnívolala:„Kdeje?

Kdejeméubohédítě?“

Alepohlednaněbyltakstrašlivý,žeZdeňaiKájadalisedoukrutnéhokřikuauhánělikhajnovně.Prvnípochopilarozesmálsepanlesní:„Hajný,mněsezdá,nežnašematkapromluvila,žejstesetakypolekal.Nenídivu!Tysezřídily,co?Jednahezčíneždruhá!Takhlehrůznějstenevypadalyaniodpoledne.OZde-

ňunemějstrachu,maminko.Taužjevhajnovně.Hajnýjimtopotomvysvětlí,

alednestionadomůspátnepůjde.Ateď,holky,honemdomů!Kdybysetuněkdenachomýtlzajíc,dáavízoostatním,žetustraší,avíckrátsetuneukážeanijeden.Pojďte,Maří-

ku,musímejimzatopitaohřátprádelníhrnecvody!Onynesmějínanicsáhnout!“

Teprvekdyžrozsvítilvelkoulampu,sprásklruce:„Maminko,provšeckonasvětě,čímjstesetomalovaly?“Podívalseblíž.

„Tojsousazealak,ačímjstetonasoběrozdělávaly?Mlékem?

Aprachsvěte,vyjstesenaemailovaly!“

46

Kdyžtrhanězastáléhohlučnéhosmíchupanalesníhooběvypověděly,covšeckosejimstalo,řeklpanlesní:„Tož,Maříku,vy-

řiďtetodoma,hlavnětěmdětem!Jásiukrojímněcovešpižírněabudepovečeři.Mocjsemsidnespochutnalužzvečera.Tobyloňákýchchodů!“

PaníiTýnastályupřichystanévanyapanlesníještěřekl:

„Kdybysnaddošlavodavestudni,jenzavolejte!PůjdemsMa-

říkemprojinoudoLážova.Mýdlamátetamhlenaskřínipětkilo,aletuhletoholicísiprovšeckoodnesu.Rejžákyjsoutamhlenalavicidva.Jestlidopůlnocitozesebeseškrabete,přijďtemiříct!Pozvalbychsepotomnateplouvečeři,maminko,neměljsemdnesodránatepléhosousta.No,jenkdyžušetříte,maminko,natomlakování.Truhlářužbytoměldávnohotovo,aZde-

ňa,chudinka,nebylabyskřikemdnesuteklapředvlastnímat-kou.Toždobrépořízení,apozejtří,spomocíBoží,abystesedalydoostatníchpokojů.Nežbudemesušitseno,přecetododěláte.

Zítraovšemnebudememítvánočku.Škoda!NaTřikrálemívalijsmevždyckyčerstvou.No,jenkdyžušetříme!“

Sotvasedveřezanímzavřely,řeklaTýna:„No,vzácnýpántoumípovědět!

Tenumídloubnout!Tak,vodaužbude,vzácnápaní,toprvnísmejoutuhleveškopíčku.“

Panlesníseužtohovečeratepléhosoustanedočkal,protožeskorododvouhodintrvalo,nežmohlapanílesnívolněvydech-nout,zbavenátohoohavnéhopovlaku.Akdyžvčistémprádleuléhala,umiňovalasi,žehnedvpondělímusípřijítMalinazLá-

žovatododělat.

Týnasedrhladorána.

47

8.PutováníshromničkouPosledníholednatohorokuveselepospíchalKájaodpolednedomůzeškoly.Říkalsihlasitě:„Dvadnyprázdno!“ZítrajeneděleavpondělíHromnic.PozítřívezmehomaminkadoKytína,budetamsvě-

cenísvíček.Kájasetammusípřeptat,načjetamtakovývelkýotvorvestropězrovnanadlavičkouuvarhan.Poslednětambylvlétě.

Řeklpanřídící:„PojďsemnoudoKytína,musímsepodívat,cotopořádvtěchvarhanáchskučí.Tystakovýsilák,zašlápnešmi.“

Tošelpanřídícíkolemjejichhajnovnyamaminkařekla:„Jenaťběží,paneřídící!“

NakůruseKájajentakrozhlédlahnedsipomyslil,načasipanřídícíhraje,kdyžjetunežtakovávelkázavřenáalmara.Apanřídícíuníotevřeldvířkazrovnajakoveškoleukredence.

„Ju,tamjeschovanámuzika,“divKájanahlasnevykřikl.Měchysemunelíbilyanitrochu.Řek’sivduchu,žejsouvystrčenédivnekzádůmpanařídícího,avrzaly.

Panřídícítunapedálšlápl,tuzabraldokláves.Pořádněcokvi-kalo.Najednouvytrhlceléprknoaukázalysepíšťaly.

Kájasizasepomyslil:„Ju,aťsistímpanřídícíněcozačne!Třebasvytahovatpíšťaly,tosidá!“On,Kája,dostaljednoufoukacíharmoniku.Zdeňachtěla

pořádvědět,cotamhraje.Taknejdříveodtrhlitenlesklýplíšeknavrchuapotomvrtalidotěchotvorů.

Nicužpotomnehrálo.TakvKájovihrklo,kdyžviděl,žepanřídícíopravduvytáhlpíšťalu,zanídruhou.

„No,“myslilsiKája,„užjsouvarhanyzkaženy!Užvíckrátnebudouhrát!“

Panřídícífouk’semhle,tuhle,tamhle,zasevytáhljinou,vrtělhlavou,potomzasevytáhlňáképrkýnko,řek’:„Šlap,Kájo!“Zase48

užsedělnabobku,hlavukdožvíkde.NěkterouchvílividělKájajenjehonohy.Konečněseukázalcelý,usmálseařekl:„Užtonebudeskučet.“Sáhlpotěchvytaženýchpíšťalách,jentakjakonicjetamněkdezastrčil,daltenkáprknanasvámísta,sedlnalavič-

kuaspustil.

Panečku,nictoneskučelo,opravdu,apanřídícíhrál„Knebesůmdneszaleťpísní“.Teprvevpondělíopatřilsiknínápěv,hnedpoHromnicíchbudejivkostelehrát.Všakonisejílidébrzona-učí.Jepřeceznámo,jakvlážovskémkostelepěknépísnělidézpí-

vají.Přehráldvěslokyavstal.„Užjetovpořádku,Kájo,půjdeme.“

Kájaseponěmpodívalaviděl,jakjepanřídícísamýprach.Řekl:

„No,počkejte,paneřídící,vydomadostanete!“Aletensesmál,trochuseoprášilazasešli.UšraňkurozběhlseKájanajahodyahlasitěajasnězazpívalsinápěvpísně,kteroupanřídícíprvehrál.

„Kájo,“volalnaněho,„kdepakjsituhlepíseňslyšel?“

„Prvejipanřídícíhrál,“usmívalseKája,„aleslovakníneumím.“

Panřídícísedivil,jakýtenchlapecmásluch,aKájovipořádleželavhlavěotázka,kčemuasijetenvelkýotvornakůrunadlavičkou.

Teďsimyslil,žesenatopřeptávpondělí.

Hned,jakzeškolypřišel,řeklamumaminka,žemusívpondělídoKytínasesvíčkousám.OnamusídoBorotína,žetetastůně.

Alejenaťdápozor,abysvíčkunepřelomil!Jeletoszvlášťkrás-ná,barevnévoskovékvětyjsounaní.

Kájašeltohonempovědětdolesovny.Zdeňažebyšlataky,alevzácnápanířekla:„Kdepak,děvenko,tybysnedošla,tojemocdaleko.Bolelybytěnožičky.Vždyťjsiponemoci.“

AKájamyslilhlasitě,ženožičkybolíjentenkrát,kdyžpořádsedí,anekdyžseběhá.Jehožeještěnikdánožičkynebolely.

49

„Atotynámtaky,Kájo,přinesešhromničku.Zastavsetu,nežpůjdeš!“

Tetašafářovictakysehnedpřidala:„AtoonKájapřineserád,vid?Námtaky.“

Kájaochotněslíbil.Kdyžpřišelsvečeremdomů,měltampři-pravenousvíčkuodtetypekařoviczLážova,odtetyDvořákovicapaníFichtlové.Povídal:„Pánovůmtakyponesu,ašafářovůmanám,kolikjeto,maminko,dohromady?“

„Toješest,Kájo,šestsvíček.Každámájinoumašličku,nepople-touse.Alemusíšdátpozor,aťjenerozbiješ!“

„Tojedost,šest,“řeklKája.

„Nodost!“natomaminka.„Jámělavždyckyjenpánovůmanám.“

„Ju,maminko,odklukasetohochcevíc.Vyjste,maminko,jak-

živanebylaklukem?Jéje,někdosemjde.Tojistěneseještěsvíčku.

Podlehekáníjetostrejčekkostelníkovic.Péťo,lehni!“Abyltoon!

„PozdravPánBůh,paníhajná!Přišeljsemřícttomuvašemuklu-

činovi,abymivzalsseboudoKytínasvíčky.Mámužstarékosti,cestadaleká,ontounese.Mámjichletosjenomosm.Vzaljsemjehnedssebou.Beztohosi

nadběhnedoKytínaaušraňkumůžepo-

čkat.Toonpanfarářhosveze.“Akladlnastůlbalíčeksvíček.„Zimumáme,zimu!Apolenkabyšla,alemázasesuchéloupání.“

„Tožsisedněte,panekostelníku!“řeklahajná.„Snadvámpřijdekchutitrochuhorképolévky.“

Kostelníkužzeširokazasedalzastůl.Zachvílisilibovalnahoubovépolévce:„Inu,sesušenýmihříbečky,tojedobrota!

MojeApolenkatakydělá,alemásušenoujentu,černotu‘,tyko-záky,apolévkajepotomjakobota.Mocjsemsipochutnal,zaplaťPánBůh,avpondělíodpolednesiprosvíčkyzasepřijdu.“

Jakodešel,ptalseKája:„Takkolik,maminko?“

50

„Užčtrnáct,chlapče!Musímtijepěkněsvázat,abysetidobřenesly.Aneabysněkdeočumoval,abytěpanfarářsvezl!Takové-

muchlapcitonicneudělá,kdyždojdepěšky.Kdybysnadtěpanfarářneboněkdosvezl,neabyseshnalnakočárnebobryčkujakosplašený!Dřívpozdravapoděkujzalaskavost!“

Jakvpondělíránomaminkahajnásvázalamuvšeckysvíčkyvbalík,uznalasama,žejedosttěžký.AleKájoviřekla:„VšakneníKytíntakdaleko.Přendejsitoobčaszrukydorukyapozornatodej!Tuhlesivezmešdokapsychlebíček,přijdetikchuti.“

Kájavzalbalíkavyšel.Sotvapřešeldvězátočiny,volalatetako-vářovic,utíkajíczaním:„Kájo,počkej,vezmešmissebousvíčku!“

AleKájapřidaldokroku.Vzalsvíčkydonáručeadalsedoběhu,ažzmizelstarékovářce.

„Ju,“myslilsi,„vám,teta,zrovnasvíčkuponesu!Každémujennadáváte,chodítežalovatnamalékluky,“aupaloval.

Aletakdobřetonešlo,jakokdybymělrucevolné.Chtělzrovnanamířitkšraňku,kdyžslyšelzasebouhouknutíauta.„Tojejistětenmladýpandoktor,“řeklsi.„Mázrovínkatakovéautoihoukačku,“austoupilzcesty.

Autosezastavovalo,pandoktorzavolal:„Kájo,honemsipojďsednout!Pospíchámknemocnému“.Aniseneobrátil,předjel,jentakpopamětinatáhlrukuvpravo,otevřeldvířka.Kájasihonemvzpomnělnamaminku,coránoříkala,alejakpakmoh’teďsmeknout,kdyžnaobourukoudrželbalíksvíček?Všouplbalíkdoauta,smeklčepku

—motorpřitompořádbručel—,poklonilsekzádůmpanadoktoraaspustil:„Pěkněvítám,vzácnýpane,jávámmockrátděkuju.“

Alepandoktormyslil,žeužKájajevautu,anižbyseobrátil,jenrukoudozaduseohnal,přibouchldvířkaaautojenodfičelo.

SvíčkysevezlyaKájazůstalsčapkouvruceucesty.

51

„Táák,“řekludiveně.„Měljsemsinejdřívsednoutapotommluvit.Aletojejedno.Rucemámvolné,buduuhánětzaautem.“

Auháněl.

PandoktoružbylvKytíně.Zajeldojednohozprvníchdomků,tamužnaněhočekali,rucespínali.Onrychlevyskočil,naKájuaninevzpomnělazčerstvaspěchalknemocnému.

Kájapelášiltvrdoucestou.Největšíškoda,žetotakzmeškal,jeta,žebysebylsaméhopanadoktorazeptal,jakjetovlastněstímumělýmsluncem.Povídalikluciveškole,žemátenhlepandoktordomauměléslunce!Kdybyjeměl,užbydávnonikamnejezdil.Drželbysidomanašpagátkutoumělésluníčko,alidibymunosilipokolikapadesátkách,aby–kdyžsušísenoaopravdovskésluníčkosezlobíazajdezamraky–pustilnalukatosvoje,alidibymohlisušitdál.

TokluciKájunabláznili.JakopovídalVojtaBrabencovic,žejehobabičkamělaloupánívkloubechachodilaktomupanudok-toroviatenjivyléčilumělýmsluncem.Ju,můženěkdozrovnasluníčkodomasiudělat!Jakto

povídalstrejčekkostelníkovic?ŽemáApolenka„suchéloupání“.Jéje!Jaképakasije„mokréloupá-

ní“?Kájaužbylukytínskéhohřbitova.Potomseběhlzvrškujakonicaužvidělstátautopanadoktoranadvořejednohozdomků.

Hnedtamběžel.Pandoktorzrovnavycházelzdomku.

„Takco,Kájo,jakpaksetitojelo?“

„Ju,jelo,panedoktore!Svíčkyjely,jázůstalnacestě.Nežjsemzačalděkovatzalaskavost,užjsteodfrnčel.“

Pandoktorsesmál,dalmuzautasvíčkyařekl:„Mámtuvícpochůzek.Dámpakpotoběpozor,abysesaspoňzpátkysvezl.“

Kájapoložildosakristiesvůjbalík,pankostelníksepodivil:

„No,tosespronesl!“

52

AleKájařekl:„Ju,pronesl!Svíčkyjelyautemajátofičelzaautem.Panekostelník,takymátedomaApolenku?“

„Atonemám,hochu,tonemám.“

Alevtomužpřicházelpanfarář.Kájaseutrousilkmřížkám.Zača-lozachvílisvěcení.Maříkovicsvíčkanabílepokrytémstolebylazevšechnejkrásnější.PotomšelprůvodkolemkostelaaKájaponěmzasezůstalsdětmiumřížek.Bylopoevangeliu,kdyžpostřehlKájaječivýhlasvpísni.Hnedvěděl:„Tetakovářovic!“Tato,panečku,vyta-hovalaanatahovala,ažsevšichniponíohlíželi!Ontaké.

Tetakovářovicvsalupu[1]stálauprvnílavice.JakseKájananipodíval,louplaočima,ažselekl,adocelamuprstempohrozila.

„Svěcenízmeškala,“řeklsiKája,„ajábudumusitpomšisvatézčerstvavymáznout.Tabymidala,žejsemjínevzalsvíčkuksvěcení!“

Alemusísepřecedozvědět,kčemujetenotvorvestropěnadlavičkouuvarhan.Užjepomšisvaté.Kájaobezřetnětáhneseksakristii.Tampřecetetakovářovicnepůjde.Lidésirozbírajísvíce.Užjetamjentenvelkýbalíksjehosvíčkami.Ležínabílémpapířepěknějednasvícevedledruhéazrovnauprostředtřpytísetajejichskvěty—nejkrásnější.

„Vkostele,“myslísi,„přecemunikdoanijednunevezme!“Jentaknarychlopřekládájepapírem,sakristiívybíhánahřbitovaběžíkolemkostela.Jdekhlavnímuvchoduarovnouvpravonakůr.Kůrjedocelaprázdnýatenvelkýotvorsetakšklebízrovnananěho.Kohojensezeptá,kčemutuje?Hezkouchvíliprohlíží,potomseustano-vujenatom,žesenatozeptápřecejenpanařídícího.

Tišeodcházíodvarhanarozhlížísekostelem.Takvněmhrklo!Hele,tetakovářovictakyserozhlížívpravo,vlevo,jenkekůrune.Stojíuhromniček.Vpravérucedržítusvou,neposvěcenou,53

ubohou,tenoučkou,celouohnutou,levourukuvztahujepoténejkrásnějšíhromničce,potéMaříkovic.Vmžikujičapne,schovápodsalupanajejímístokladetusvou.

Kájachcevykřiknout,alenemůže.Hrdlomástaženéúlekemaúzkostí.Nedbátoho,žepodřevěnýchschodechdupe,seběhnejevmži-kuarozhlédnesekostelem.Tetatunení.Abyšlasakristií?Rozběhnesetam.Panfarářpřehazujesipřesramenaplášť.Kájadivnevrazildopanakostelníka,apanfarářpovídákáravě:„Kamletíš,Kájo?“

„Důstojnýpane,“nabylužKájařeči,„zrovínkateďšmajzlamitetakovářkatunašinejkrásnějšíhromničku.“Alevtomvidělkolemoknasekmitnoutjejížlutavýsalup.Vyrazilnahřbitov,užjidoháníaříkájípřesvědčivě:„Jávásviděl,teta!Šmajzlajstenašisvíčkuvkostele.Semsní!“

Aletetavytahujerucezpodsalupu,natahujejepředsebeavolá:„Darebákujeden,játidámšmajzla!Potřebujivašiumrně-

nouhromničku!“

„Žádnouumrněnou,teta!Tobylaposvěcená,krásnánašehromnička,avyjstejišmajzla!“

Tetapozvedlahlas,Kájataky.

Panfarářviděloknemsakristie,ženěkolikdětíserozběhloodrybníkakehřbitovu.Znalkovářku,znalKáju.Vyšelazavolal:

„Copaksestalo?Kájo,copakchcešodpaníkovářové?Paníková-

řova,pojďtedosakristie,běžísemhoufecdětí!“

Kovářkazrudlavtváři,alepřecešla.PředsamýmvchodemdosakristieštíplaKájusilnědoucha,ažvykřikl.Obrátilsenani:

„Comneštípáte,teta?Radšimidejtenašisvíčku!“

Vsakristiispustilakovářkanaplno.Panafarářeužbrnělyuši.

KostelníksesmáldohrstiaKájakoukalzjednohonadruhého.

Kdyžbylavnejlepším,řeklpanfarář:„PovídalKájaněcoosvíčce.“

54

„Ažemuvěřejí,panefarář,takovémulhářiprolhanému,ulič-

nickému,jeztoholesajakodivous!“

„Počkejte,paníkovářová,“přerušiljizasepanfarář.„Kájanelže,tojávímtuzedobře.“

„Notakřeknouještěvoni,žejsemvzalavkostelesvíčku!Koukejmese!Takovýspratekprolhanýmámítvícvírynežtuhlevpoctivos-tizešedivěláosoba.Taksijivezmou,tusvíčku,kdyžjimám!“Azastakopatrněvytáhlarucezpodsalupupředsebe,aletupravoujaksipokřiveně.Jakžjinak,kdyžkonechromničkypřidržovalavpodpaží.

Panfarářbylvtrapnýchrozpacích.Přecenebudebabuprohlí-

žet?AleKájabynelhal.

Kájabyljakoštírek.Jakkovářkaopatrněpředpažila,zdvihljízezadusalupavítězoslavněvytáhlsvoukrásnousvíčku.

„Vidíte,teta,žejstejišmajzla!“

Tetasezřejmězarazila,alejennavteřinu.Hnedzačalananěhosypatnadávkyahanobení,žebeztohoklukněkdesvíčkutadymělschovanouateďjíjipodsaluppodstrčil.

Panfarářpomohlsiztrapnýchrozpaků:„Vidíš,Kájo,topaníkovářkachtělatěpostrašit,žetiněkdosvíčkuvzal,schovalatijinachvíliatyhnedděláštakovýrámus.“

„Tak,tak,“vpadladotohokovářka,„postrašitjsemklukachtě-

laatohlemámzato.Počkej,tyuličníku,ažtěpotkámvlese!“

Avneslasedokostelaplnázloby.

Kájaudiveněsedívaldoočípanafaráře.

„Bane,důstojnýpane,onamijinechtělaschovatnachvíli,onasijichtělanechat!“

Kovářkapřeběhlazlýmaočimapárzbylýchsvíčeknastolkuvkostele.Tajejíbylaubohá,tenká,pokřivená.Kdyžsinemohlanechattusparádou,aspoňsivezmetuhlesilnou,rovnou.Ašla.

55

Akdyžzachvílikostelníkšelproty,kteréontamdalposvětit,trhlomukoutkemrtůarozběhlsezapanemfarářem:„Důstojnýpane,nechalatamsvouubohouavzalajednuztěchsilných,pěkných.“

Panfarářmávlrukou:„Těžkásníporada!Kdybychjítořekl,přesvědčímnezapůlhodiny,žejsemjivlastněvzaljá.“

ZpátkysvezlseKájaspanemfarářem,alebylnápadnězticha.

Nemohlsivhlavěsrovnatčintetykovářky.Ještěžekytínskýpankostelníkpřineslzanímdobryčkyostatnísvíce.Docel