festival move 2014

MOVE FEST OSTRAVA2014

... A OSTRAVA SE POHNULA

Byl to takový ten klasický podzimní večer, kdy ze všeho nejvíce toužíte být doma v posteli s hrnkem horkého čaje a nějakým dobrým filmem v televizi. Cítíte se nekonečně líně a každý pohyb vyžaduje odhodlání. A přesto v sedm hodin večer přesně takového dne přišlo do Cooltouru téměř sto padesát lidí, kteří se rozhodli být součástí něčeho v Ostravě zcela nevídaného. Něčehom o čem se už dlouho mluvilo a šeptalo. V 19:00 začalo první představení prvního ročníku festivalu současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu, MOVE fest Ostrava 2014

Šest dní, nabitých tím nejlepším, co česká taneční scéna nabízí, jedno zahraniční představení, jedna video-instal-ace, jeden multimediální projekt, tři přednášky, sedmdesát pět hodin workshopů, dvě párty, téměř tisícovka diváků, tři standing ovations, a to vše hned v prvním ročníku.

KOREKCEVerTeDance, Jiří Havelka, Clarinet factory

Režie: Jiří HavelkaChoreografie a tanec: Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová, Martina Hajdyla Lacová, Karolína Hejnová, Robo Nižník, Radoslav Piovarči, Petr OpavskýScéna a kostýmy: Dáda NěmečekSvětelný design: Katarína Ďuricová Hudba: Clarinet FactoryProdukce: VerTeDance o.s.

Za podpory: Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Nadace život umělce, METROSTAV a.s., Tanec Praha / Ponec – divadlo pro tanec, Čtyři dny o.s. a ALT@RT o.s.

TANEČNÍINSCENACEROKU 2014

CENADIVADELNÍCHNOVIN 2014

Hlavní hvězdou pondělního programu byla skupina VerTeDance s představením Korekce, oceněným Divadelními novinami jako Inscenace roku 2014. Sedm tanečníků, bořících hranice fyzikálních zákonů, zkoumalo humorně i politováníhodně limity svobody a nesvo-body. Doslova přikovaní k podlaze zjišťovali, kolik starostí i radosti jim přináší nemožnost pohnout chodidly, jaké nové komunikační i pohybové zákonitosti z dané situace vyplývají. Jak nejen každý sám v sobě, ale především v kontaktu s ostatními je nucen neustále hledat nové možnosti v daných limitech, a jak je někdy existence hranice naopak úlevou od přemíry svobodného rozhodování. V následné diskusi po představení měli diváci možnost nahlédnout pod pokličku tvorby inscenace, pocitů jednotlivých tanečníků během zkoušek i představení a spekulovat s performery o tom, zda se jedná o taneční inscenaci, když se interpreti během ní nepohnou nohama z místa. První festivalový večer zakončila neformální party za zvuků koncertu Clarinet Facto-ry, seskupení, které poskytlo živý hudební doprovod představení Korekce, kde tvořilo neod-lučitelnou složku inscenace. Vysoká návštěvnost již prvního dne festivalu dává tušit jedi-nečnému kulturnímu zážitku, který by každý, kdo se do Ostravy může během tohoto týdne dostat, neměl propásnout.

Lucie Hayashi, Taneční aktuality (publikováno 11.11.2014)

HarlekinKarel Dohnal

Hudba: Karlheinz StockhausenInterpretace: Karel Dohnal

Po poněkud skličujícím úvodu pokračoval program již v prostorách divadla. Světově uznávaný klarinetista a rodák českého původu Kar-el Dohnal je jeden z mála světových interpretů, který se odvážil ztvár-nit skladbu HarlekinKarlheinze Stockhausena. A povedlo se mu to na výbornou. Bravurní hra na klarinet ve spojení s tanečním projevem, komickými scénami a četnými mimickými projevy rozhýbaly bránice nejednoho diváka. Veškeré dění započalo bodové světlo putující tmavým prostorem z levé části jeviště na pravou. Velice jednoduchý, avšak působivý prvek vytvořil atmosféru plnou očekávání. Ve světle se zjevil nejdřív klarinet a ihned za ním postava Harlekýna v barevném, károvaném kostýmu. Každý tón, který Harlekýn zahrál na klarinet, měl i své vlastní pohybové ztvárnění. Vznikala tak velmi citlivá, téměř dokonalá souhra mezi hud-bou a pohybem. Dohnal si však nehrál jenom s hudbou a pohybem, ale i s diváky, ze kterých si utahoval – vyzval například dva přítomné ke společné hře na klarinet ve třech či vylákal diváka na jeviště, aby následně obsadil jeho místo a svým hudebním nástrojem se mu doslo-va vysmíval. Karel Dohnal v sobě ztělesňuje nejen vynikajícího hráče na klarinet, ale také skvělého mima, herce i tanečníka. Myslím, že málok-terý tanečník by zvládl hrát na dechový nástroj a zároveň tančit po dobu téměř jedné hodiny.

Josef Bartoš, Taneční aktuality (publikováno 12.11.2014)

Blue menPR Evolution dance companyChoreografie: Zsófia NemesÚčinkují: György Jellinek György, Dávid Miklós, Kerényi Miklós Dávid, Zsíros Gábor

Druhou částí večera byla choreografie maďarské choreografky Szófie Nemes s názvem Blue Men. Již při pročítání programu jsem byl zaujat myšlenkou celého projektu zkou-majícího skrytou stránku mužského nitra a existence. Zkrátka pocity, které v sobě muži uzamykají do nejtajnějších komnat, aby zachovali onu iluzi stereotypu mužské dominance, síly a nedotknutelnosti. Tím nejzajímavějším faktem však zůstává, že do světa mužské osamělosti, izolovanosti a pochybností pronikala žena. Kruhové světlo zjevilo postavu muže v modrých kalhotách a s modrou látk-ou přetáhnutou přes celou hlavu. Muž se zpočátku hýbal pomalu a celým tělem jakoby procházely vlny, kdežto hlava ostře měnila pohledy do různých míst. Tanečník tak vyt-vářel jistou nesourodost v rámci jedné entity již na samém začátku díla. Postupně se na jevišti objevili všichni tři tanečníci (jména) a začali motivicky rozvíjet úvodní sekvenci „zaslepeného”. Rozvíjením úvodního motivu vznikaly poměrně dlouhé a táhlé pohybové sekvence, které tanečníci neustále opakovali. Najednou se zničehonic jeden z tanečníků vyčerpáním sesunul k zemi. Zbylí dva pokračovali bezohledně ve stejných variacích na-dále. Padlý tanečník se nejdříve podepřel pažemi, poté zcela zvedl ze země a začlenil se opět do perfektně fungujícího mechanismu. Moment sesunutí byl opakován v pravidel-ných intervalech, až postupně vygradoval do zběsilého stavu absolutního vyčerpání, kdy tanečníci již více nevydrželi a všichni zůstali ležet na zemi a zmizeli ve tmě. V pravé zadní části jeviště se následně objevila polonahá postava muže. Jednalo se o jakési křehké zrození nového bytí, nové existence. Muž rozehrával drobnými pohyby veškeré svalstvo na svých zádech a postupně se zjevovaly dosud neviditelná hlava i paže. Jakýmsi předurčením byla opět modrá látka, která se táhla z velké dáli a obepínala hlavu performera. Interpret se pokoušel vymanit ze zajetí tohoto elementu, čímž vznikaly četné pohybové fráze znázorňující vnitřní boj člověka s již nastavenými pravidly, se kterými se nemůžeme vnitřně smířit. Choreografie i nadále pokračovala ve stejném vyznění: scéna dvou tanečníků, kteří byli oblečeni do jedné, neúměrně velké modré bundy se zakrytými hlavami tak, že neby-lo možné rozpoznat jejich identitu. Čtyři ruce pak zapínaly a rozepínaly zip bundy, až se zapínání rozbilo. Jeden pár zápasil s neviditelným útočníkem a druhý se s velkým stra-chem bránil. Oba páry si poté navzájem vítězoslavně podaly ruce a opět zmizely ve tmě. Celá choreografie byla zakončena komickou scénou zpívajícího boy bandu. Význam jednotlivých akcí byl pro diváka během celého kusu více než čitelný. Hlavním dramaturgickým úskalím se však stala přílišná dějová fragmentárnost, kvů-li které se mohly některé části zdát příliš zdlouhavé. Nezapadly totiž do celkového cho-reografického významu, který byl v ostatních částech poměrně jasně sdělen. Při sledování choreografie jsem taktéž narazil na problém obsazení tanečníků. Na uvedení v Ostravě se podílelo druhé obsazení, kterému choreografie nebyla původně šita na míru, a tak bylo v některých momentech patrné, že se nejedná o jejich vlastní tělesný materiál.


FAiTHTantehorse

Koncept: Miřenka ČechováChoreografie: Miřenka Čechová, Andrea MiltnerováHrají: Miřenka Čechová a Andrea Milt-nerováHudba: Bohren und der Club of Gore

Sound design: Matouš HekelaLight design: Martin ŠpetlíkScénografie: Jakub Tauš, Petr BoháčKostýmy: Judith HansenStage manager: David ProkopičProdukce: Judita Hoffmanová

Po přednášce následovalo představení FAiTH, které bylo od začátku festivalu anticipováno vid-eoinstalací s názvem Byla jsem baletkou, umístě-nou v galerii Cooltouru. Výpovědi pěti žen, bývalých studentek pražské Státní konzervatoře, otevřely mnohá šokující a traumatizující témata a odhalily tvrdé pedagogické postupy a nesmlou-vavě nastavená pravidla – dívky je buďto musely bez výjimky splňovat a potlačit tak svou individ-ualitu, nebo byly, slovy jedné ze zpovídaných, „vyřazeny z procesu”. Následky tohoto vyřa-zení si v sobě nesly dál, některé z nich hledaly vysvobození v drogách nebo dokonce myšlen-kách na sebevraždu.

Pohybově-vizuální dílo FAiTH se rovněž stalo jakousi zpovědí, ponorem do nitra tanečnice, která je svazována odosobněnými pravidly a strachem z toho, že nedosáhne dokonalosti. Miřenka Čechová a Andrea Miltnerová představovaly dvě tváře baletky, v mnohém se lišící a přece podobné. Miltnerová, oblečená do baletních punčoch a pomačkané balerínky, se jako rozbitá marioneta rozpohybovala pouze nadrilovanými baletními sekvencemi, do nekonečna opakovala port de bras a tendu, nahlas si počítala, ale zrychlující se tempo cvičení ji nakonec úplně vyčerpalo. Miřenka Čechová, rebelující a přece bezradná, se snažila najít smysl svých pohybů a dojít k pochopení svého těla. Připomínala dívenku postavenou tváří v tvář tvrdé realitě a nekompromisním požadavkům, které se snaží splnit, ale neví jak. V několika okamžicích se dráhy obou interpretek protnuly, například když společně daly do pohybu jakýsi otočný trám (ne nepodobný kolům pro otroky) nebo na samé závěru, kdy obě vstoupily do středu jeviště – zůstala však jen Miltnerová, otočená a zády a opět v póze strnulé loutky, zatímco prostorem zněl výčet rolí Taťány Juřicové, bývalé sólistky baletu Národního divadla a pedagožky konzervatoře, která spáchala sebevraždu a jejíž osud inspiroval Miřenku Čechovou k realizaci před-stavení FAiTH. Na působivosti přidával představení nejen skvělý pohybový rejstřík Miřenky Čechové a expresivita Miltnerové, ale rovněž vizuální zpracování – videoprojekce na pozadí, do níž se Miřenka Čechová jakoby vpíjela a občas v ní i mizela, či zrcadla evokující prostředí baletního sálu a neustálé sebekontroly.

Tereza Cigánková, Taneční aktuality (publikováno 15.11.2014)

SuperNaturalsME-SAKoncept, choreografie a interpretace: Martina Hajdyla Lacová a Stano DobákLight design: Stano DobákPohybová a režijní spolupráce: Peter ŠavelProdukce: ME-SA o.s. – Karolína HejnováZa podpory: MHMP, MKČR, Nadace život umělce

Na čtvrteční večer si MOVEfest připravil dvě taneční lahůdky. První z nich byla pohybová hříčka členů skupiny ME-SA Martiny Hajdyly Lacové a Stano Dobáka. NázevSuperNaturals naznačoval mnohé, stejně jako tak trochu záhadný začátek představení, kdy oba interpreti vstoupili na scénu v úplné tmě, a nikdo z diváků netušil, co se vlastně bude dít. Když zazněl motiv z původního amerického filmu o Supermanovi a tanečníci se dali do pohybu, ukázalo, že si SuperNaturals hrají především s kontrastem mezi každodenností či „obyčejností” a supersvětem komiksových hrdinů. Jak Stano Dobák potvrdil i na besedě po představení, cílem bylo zjistit, jestli lze běžné denní činnosti dělat „super” a jak by vypadaly v podání superhrdinů. Toto zjišťování pak na jevišti přineslo spoustu vtipných, prekérních a někdy i absurdních situací, tanečníci rozehráli vztah muže a ženy – superhrdiny a superhrdinky – který nestavěl na dokonalosti a super výkonech, ale naopak na přiznání slabostí, na nadhledu, recesi a umění nebrat se příliš vážně. A to diváci ocenili, protože mnozí z nich se, soudě podle spontánních reakcí, v komicko-hrdinských situacích poznali.


Aerovawes TOP 20 priority companies 2013

JezdciLenka Vagnerová & CompanyKoncept a choreografie: Lenka VagnerováHudba: Ivan AcherÚčinkují: Markéta Frösslová/Tereza Voříšková, Andrea Opavská, Ladislav Cmorej/Štěpán Pechar, Tomáš Červinka, Radoslav PiovarčiScénografie: Anna Solilová, Lenka VagnerováKostýmy: Anna Solilová, Sára VoříškováSvětelný design: David Alcorta Ruiz a Michal Kříž

Grafika: Jan MikešVěnováno Svatavě Klenovské

Taneční inscenace roku 2013

Nominace na tanečníka roku 2013

Nominace na tanečnici roku 2013

Nominace za světelný design 2013

Po přestávce, kterou vyplnila již zmíněná beseda k představení SuperNaturals, následovala choreografie z dílnyLenky Vágnerové s názvem Jezdci. Toto oceňované představení (např. Taneční inscenace roku 2013) strhlo diváky od samého začátku. Obrovská síla a dynamika, které z něj čišela, nenechala nikoho na pochybách, že se jedná o výjimečný počin. Tři muži a dvě ženy dokázali na malém prostoru rozehrát výjevy inspirované životem ptáků, jejich volností i zranitelností, krutostí a něžností. Téměř jedinými rekvizitami byly kartonové tubusy, které se v rukách tanečníků měni-ly na sloupy, křídla, zbraně. Komické scény s výbornoupointou (např. krmení mláďat, tanečnice v nohama schoulená v jakémsi vaku jako ptačí mláďátko, které předvede tanec na podpatcích na píseň I Think I’m Crazy) se střídaly se scénami plnými syrového pohybu, který evokoval nemilosrdné přírodní zákony. V představení Jezdci účinkovali členové taneční skupiny Lenka Vagnerová & Company Andrea Opavská, Ladislav Cmorej, Josef Bartoš a Radoslav Piovarči, kteří předvedli taneční výkony na nejvyšší úrovni, spojené s opravdovým a přesvědčivým výrazem. Součástí představení se však stala také herečka Tereza Voříšková, která se neomezila jen na herecký projev, ale předvedla výborné taneční výkony. Celkovou atmosféru pak dotvořila až mrazivá hudba Ivana Achera a světelný design Davida Alcorta Ruize a Michala Kříže. Důkazem toho, že Jezdci na diváky silně zapůsobili, byl dlouhý potlesk ve stoje.


The Loser(s)DaeMenNámět, režie a choreografie: Jarek CemerekKoncept a akrobatická choreografie: Petr HorníčekKostýmy: Andrea Rubin Smělíková, Eva SuchánkováBody drumming: Carli JeffersonHudba: Ondřej Havlík - En.dru

Účinkující:Žena: Jana VránaJejí alter ego: Jana TelcováVyvolený lůzr: Matyáš RambaLůzři: Petr HorníčekJindřich PanskýLukáš MacháčekVítězslav RambaLetuška a komentátor: Ondřej Havlík – En.dru

Na přednášku bezprostředně navazovalo uvedení divácky velmi úspěšného kusu Loser(s) pod taktovkou akrobatického dua Dae-Men ve spolupráci s choreografem Jarkem Cemerkem. Loser(s) jsou projektem, který v sobě má veškeré předpoklady, aby se dal nazvat novocirkusovým – obsahuje perfektně provedená akrobatická čísla, skvělý hudebně-beatboxový výkon a silnou taneční složku. Již v úvodu diváky pobavila humorná scénka Ondřeje Havlíka jako letušky vítající nás na palubě letadla z Ostravy do Barce-lony. Pak už následovaly četné skoky, přemety, stojky na jedné ruce, balancování nebo vzájemné vyhazování do závratných výšin. Neuvěřitelně působivá byla v tomto projektu již zmíněná taneční složka reprezentovaná tanečnicí a choreografkou Janou Vránou. Tanečnice oděna do rudých šatů pohybující se na čistě bílém koberci působila jako skutečná výzva pro ostatní muže, kteří ji při zběsilých tanečních variacích jako číhající zvířata neustále obklopovali. Recenzi z premiérového uvedení si můžete přečíst zde. Loser(s) jsou divácky úspěšným projektem, neboť jednotlivá provedení akrobatických prvků, tanečních scén i hudby jsou na velmi vysoké úrovni. Avšak mi na celém kusu schází celková a detailní práce s dramaturgií a významovou linkou. To bylo nejvíce zřetelné při častých světelných změnách, kdy všichni věděli, že je třeba zhasnout, aby bylo možné připravit jeviště na následující akci nebo když tanečnice ze sebe vydávala naprosto skvělý výkon, který v celkovém dění zcela zanikl, poněvadž veškerá divácká pozornost byla soustředěna na akrobatické dění opodál. Tento kus má to nejdůležitější – mladé a talentované performery. Doufejme tedy, že tohoto vzácného potenciálu bude využito. Po představení již tradičně následovala živá diskuze jak se samotnými tvůrci, tak s účinkujícími. Dotazy byli různorodé – od toho, jaké scény byly nejtěžší k nazkoušení až po dotaz, jak těžké je pro muže chodit na podpatcích jako letuška.


A nejen tanec ...Kromě tanečních představení jsme na Hlavní nádraží umístili Kulturní zpovědnici, kde se občané Ostravy mohli rozvyprávět o místní i nemístní kultuře a svém vztahu k ní. Uspořádali jsme koncert skupiny Clarinet factory, dvě párty, jednu video-instalaci a jeden multimediál-ní projekt, tři přednášky pro studenty a začínající performery, kde získali cenné informace od profesionálů, každý den probíhaly na JKGO workshopy s vystupujícími tanečníky a po každém předsatvení měli diváci možnost diskutovat s tvůrci nebo účinkujícími.

TANEČNÍAKTUALITY.CZ

HLAVNÍ ORGANIZÁTOR: ZA PODPORY:

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI: MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

PARTNEŘI: PRODEJ VSTUPENEK:

MOVE FEST OSTRAVA 2014 podpořili:

Našim partnerům jsme vděční za jejich podporu a jsme hrdí na to, že nám svěřili svou důvěru. Proto jsme se jim také snažili maximálně odvděčit, jak jen to bylo možné. Umístili jsme jejich loga na 240 plakátech formátu A2, rozmístěných po celé Ostravě, v klipu, uveře-jněném třistakrát v multikině Cinestar, ve všech videích, publikovaných na youtube projektu, na webových stránkách projektu, v každé tiskové zprávě, zaslané médiím, na 150 kusech programů, umístění bantexů a roll-upů hlavních partnérů v prostorech konání festivalu, umístění log na vstupenkách a reportážích, tištěných každý den a umístěných v kavárně Cooltouru. Nabídli jsme našim partnerům také vstupenky na jednotlivá představení a výhodné ceny pro jejich zaměstnance. A samozřejmě jsme o nich mluvili a děkovali jim, jak jen to bylo možné.

Největší skupinou partnerů jsou pro nás ale samozřejmě diváci, kteří podpořili festival a tím i tanec v regionu téměř tisícovkou návštěv. Všem našim partnerům děkujeme, doufáme, že nás podpoří i v příštím roce a budeme rádi, pokud se jejich řady rozrostou.

...těšíme se v květnu 2015

festival move 2014

Documents