Jako na hedvábné stužce vedou násslova básníka Jana Skácela. Vedou násdo důvěrně známých míst, kde uslyšímesvůj vlastní zatajovaný dech. „Pohádkaje / co dávno kdysi bývalo a dnes ze snavisí / jak motouzek a zbytek pout / ježlze a nelze rozetnout / A třeba i časjinak káže / ten kdo je moudrý, neroz-váže / provázek, jenž nás s dětstvímspíná/ a stará pouta neroztíná.“ Pů-

vabné? Především pravdivé! Je zby-tečné naříkat nad tím, že pohádkyv našem životě přišly o své výsadní po-stavení, ale bylo by dobré zauvažovatnad tím, proč jim neposkytneme pro-stor, které si zasluhují. Dobře víme, žebez nich nemůžeme žít. Potřebujeme jestejně jako vodu a vzduch, vyživují našiduši a dělají z nás lepší jedince. Protonás to tolik táhne do míst, kde pohádky

zlehka přicházejí na svět, kde se jim dařía kde je lidé opečovávají s něhou a rodi-čovským porozuměním.Litomyšl je přesně takové místo. Jejíklima prospívá pohádkovými příběhůmzahalených do tónů hudby. Vzájemněse tyto dva světy prolínají a milují. Kdejinde by zněla Rusalčina árie tak nalé-havě, že by se i Měsíc ustrnul?

Milí přátelé hudby,

jménem České spořitelny vás srdečněvítám na už šestapadesátém ročníku fes-tivalu Smetanovy Litomyšle. Tradici pře-vzatou od zakladatelů festivalu úspěšněrozvíjí už několikátá generace organizá-torů. Jsou to oni, kdo letos stejně jakov předchozích letech přivádějí do nád-herné Litomyšle dlouhou řadu špičkovýchinterpretů skvělé hudby.

Česká spořitelna má velkou radost z toho,že už po dvaadvacet let může v roli gene-rálního partnera napomoci tomu, abystese mohli z plodů práce skladatelů, inter-pretů a organizátorů festivalu těšit právěvy, fanoušci hudby a Smetanovy Lito-myšle.Přeji vám krásné zážitky a životní inspi-raci!

Město, kde se rodí pohádky

festivalové noviny 456. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 29. června 2014

SLOVO GENERÁLNÍHO ŘEDITELE ČESKÉ SPOŘITELNY, A.S.

Pavel Kysilka

Foto

Jar

osla

v H

orák

2

Neděle 29. 6.Na krásném modrém Dunaji... aneb Návštěva u Straussů – Johannastaršího (1804–1849), „Krále valčíku"Johanna mladšího (1825–1899), Josefa(1827–1870), Eduarda (1835–1916) a Jo-hanna nejmladšího (1866–1939).Na programu koncertu mimo jiné Na krás-ném modrém Dunaji, Radeckého pochod,Císařský valčík, Pizzicato Polka a mnohodalších...Účinkují: Marie Fajtová (soprán), Jiří Vej-voda (průvodní slovo), Filharmonie Brnopod vedením Leoše Svárovského.

Koncert začíná v 19.30 na II. zámeckémnádvoří. K pořadu je připravena ouverturav Zámecké jízdárně. Začátek v 18.00,vstup zdarma.

Pondělí 30. 6.Antonín Dvořák: RusalkaLyrická pohádka o třech dějstvích, libretoJaroslav Kvapil.Účinkují: Alžběta Poláčková (Rusalka), Ri-chard Samek (Princ), Oleg Korotkov (Vod-ník), Jana Sýkorová (Ježibaba), IvetaJiříková (Cizí kněžna), Jan Ježek (Hajný),Michaela Kuštěková (Kuchtík), Jiří JiříBrückler (Lovec), Hana Jonášová, SylvaČmugrová, Jana Levicová (Lesní žínky)a soubor Státní opery Národního divadlaPraha. Filmové dotáčky: David Plojhar,Zdeněk Troška. Režie: Zdeněk Troška.Představení začíná ve 21.00 na II. zámec-kém nádvoří. K pořadu je připraven lektorský úvod ve 20.00 hodin v Zámecké jízdárně, vstupvolný.

Nenechte si ujít v nejbližších dnech

Vážení hosté, milovníci hudby,

dovolte, abych vás přivítal v Pardubic-kém kraji na druhém nejvýznamnějšímfestivalu klasické hudby v České repub-lice. Letos se koná jeho 56. ročník a zá-roveň si připomeneme sto devadesát letod narození a sto třicet let od úmrtí hu-debního velikána Bedřicha Smetany,který dal tomuto festivalu jméno. Opět se setkáváme uprostřed renesanč-ního skvostu litomyšlského zámku, ten-tokrát na ještě krásnějším zámeckémnávrší. Shodou okolností se v letošnímroce završuje rozsáhlá revitalizace ob-jektů a prostranství v celém areálu. Ote-vírá se piaristický chrám Nalezení sv.Kříže a Pardubický kraj už po prázdni-

nách slavnostně otevře také nedalekéregionální muzeum, které prošlo rozsá-hlou přestavbou. To vše nám ale jen dokresluje atmosféru,kterou vytváří hudba a její interpreti.Jsem si vědom toho, že festival má řaduskalních příznivců mezi střední a staršígenerací, ale v posledních letech s potě-šením sleduji, jak jeho program zaujaltaké mladé lidi a posluchače zcela jinýchžánrů. To je jistě velká výzva i do bu-doucna a velmi v tom organizátorůmfestivalu fandím.

S L O V O H E J T M A N A P A R D U B I C K É H O K R A J E

Úterý 1. 7.Antonín Dvořák: RusalkaLyrická pohádka o třech dějstvích, libretoJaroslav Kvapil.Účinkují: Pavla Vykopalová (Rusalka),Peter Berger (Princ), Peter Mikuláš (Vod-ník), Veronika Hajnová (Ježibaba), IvetaJiříková (Cizí kněžna), Jan Ježek (Hajný),Michaela Kuštěková (Kuchtík), Jiří JiříBrückler (Lovec), Hana Jonášová, SylvaČmugrová, Jana Levicová (Lesní žínky)a soubor Státní opery Národního divadlaPraha. Filmové dotáčky: David Plojhar,Zdeněk Troška. Režie: Zdeněk Troška.Představení začíná ve 21.00 na II. zámec-kém nádvoří. K pořadu je připraven lektorský úvod ve 20.00 hodin v Zámecké jízdárně, vstupvolný.

Středa 2. 7 a čtvrtek 3. 7.Koncert na přáníMike Oldfield / David Bedford: THE ORCHESTRAL TUBULAR BELLS(Česká premiéra)Pink Floyd / Ron Geesin:ATOM HEART MOTHERPřed 40 lety upravil David Bedford legen-dární Oldfieldovu kompozici pro symfo-nický orchestr a v roce 1979 se staladoprovodem filmu The Space Moviek 10. výročí přistání prvního člověka naMěsíci. Na projektu Apollo se podílel zdejšírodák prof. Zdeněk Kopal. Ještě o několiklet starší album skupiny Pink Floyd zůstávádodnes jednou z nejprogresivnějších skla-deb spojujících hudbu klasickou s rockovou.Účinkují: Jiří Bárta (violoncello), AtomHeart Mother Band: Michal Kašpar — ky-tara, Vladimír „Guma“ Kulhánek — basky-tara, Svatopluk Chalupa — klávesovénástroje, Martin Vajgl — bicí a perkuse,Akademický sbor Žerotín Olomouc sesbormistrem Pavlem Koňárkem a Filhar-monie Hradec KrálovéKoncert začíná vždy ve 21.00Rusalka na Smetanově Litomyšli 2006

MartinNetolický

Programová nabídka festivalu Smetanova Litomyšl pro následující dny

3

Původ valčíku zůstával dlouho otazníkem,což zní dosti překvapivě, když jde o nejoblí-benější tanec 19. století. Snahy přivlastnitsi prvenství jeho vzniku – národní prven-ství – procházejí celou Evropou. Hlásili seo ně Francouzi stejně jako Italové a samo-zřejmě Rakušané. Jak pozdější historickévýzkumy doložily, valčík navazuje na ty-pický lidový tanec z rakouského podhůří –tzv. Ländler. Podobně jako tanec, i sámjeho název – v němčině Walzer –, prošelpostupným vývojem. Sloveso walzena wälzen existovalo ve slovníku běžnéněmčiny dávno před vznikem valčíku jakotakového. Označuje krouživý, točivýpohyb, který se stal typický nejdřív proLändler, ale později i pro jeho variantu –Walzer. A označení Walzer čteme ažv roce 1750 v partituře vídeňské zpěvohryBernardon Josefa Kurze. To je také dourčité míry důkaz pro tvrzení historiků,že valčík se velmi rychle šířil ve vídeňskéhudební komedii té doby, takzvaném sing-spielu, a že ve Vídni postupně zdomácňo-val.

Hit sezonySledujeme-li další výskyt slova Walzer,zjišťujeme, že nový druh tance byl považo-ván za téměř revoluční a – nemravný.V roce 1758 vydalo vídeňské ministerstvodekret, v němž se tanec na způsob valčíkuzakazuje. Z důvodů zdravotních i mrav-nostních. O popularitu a šíření valčíku tedybylo postaráno. Přesně podle hesla „zaka-zované chutná nejvíce“. Jedním z prvních pevných dat v dějináchvalčíku je rok 1787. Tehdy si totiž novýtanec našel cestu do všech společenskýchkruhů, do měšťanských tanečních sálů i došlechtických salonů. A veškerý ten boomnebo módní horečku, chcete-li, způsobilojediné představení: opera Una cosa raras podtitulem Lilla aneb Krása a ctnost. Jaksám název opery napovídá, obecenstvo senejdřív ušlechtile nudilo. Až do finále dru-hého dějství. V tom okamžiku se totižhlavní hrdinka Lilla pustila do tance a předužaslými diváky poprvé na scéně před-vedla valčík. Obecenstvo šílelo nadšením.Dokonce tanec překřtilo podle názvuopery na cosa rara – neobvyklá věc. Valčíkse rázem stal hitem Vídně. Každý se hor-livě učil „novému tanci“, který už ve sku-tečnosti žil ve vídeňských předměstíchcelá desetiletí, jenže až teď se stal událostísezony. Ve Vídni tedy staronový valčíkprodělal svůj společenský křest. A šířil sedál celou Evropu.

Všichni tančí – nemravněPřes Německo valčík proniká do Franciea zdomácňuje především v Paříži. Jeho

rozlet i určitá nespoutanost Pařížanyokouzluje. A protože na konci století byloměsto nad Seinou světovým střediskemtance, je valčík povýšen na symbol přichá-zejícího 19. století. Postupně se stává tan-cem revolučním – a vlastně i symbolemrevoluce. Není divu, že neunikl útokůmmravokárců, a to v téměř všech zemíchEvropy. V Berlíně byl odsouzen jako tanecnemravný a vyloučen ze všech druhů dvor-ských zábav. Móda se ale zadržet nedala.Čím více a častěji byl valčík zakazován,tím životnějším se stával. Jak pamětníciprohlašují, šířil se prý stejně rychle jakorýma. Vídeňský kongres evropských moc-ností k tomu po porážce Napoleona při-spěl nemalou měrou. Vždyť byl takéoznačován jako „tančící kongres“. Vídeň sebavila, tančila, bavila a tančila… Samo-zřejmě že – valčík. V období biedermeieruse valčík stal i výnosným obchodním arti-klem. Josef Lanner a Johann Strauss –

V tříčtvrtečním rytmuKaždá země má své rituály, každou zemi lze charakterizovat určitými klišé. Když se řekne Rakousko, napadne pravděpodobněmnohého z nás valčík. Valčík jako symbol země, ale především valčík jako jakási samozřejmá rakouská hymna. Především tennejslavnější – Straussův Na krásném modrém Dunaji. Historie valčíku – tance ve tříčtvrtečním taktu – je však trochukomplikovanější.

D O P O R U Č U J E M E

otec i syn – nebyli jenom hudebníky, alei hudebními nakladateli a podnikateli.Navíc byli jak Straussové, tak i Lanner vy-nikajícími reklamními agenty, řečeno dneš-ním slovníkem. Své publikum si dokázaliopravdu získat. Už tehdy dovedli vyšper-kovat každou novou skladbu ve tříčtvr-tečním rytmu velmi přitažlivým názvema informovat o ní prostřednictvím plakátůa novin. A klavírní výtahy nových valčíkůbyly k mání krátce po té, co oslavily svoupremiéru. Vítězné tažení vídeňského valčíku světemdosáhlo především ve druhé polovině19. století netušených rozměrů. Z původněrevolučního tance se stával biedermeie-rovský umělý výtvor. A triumfoval ve všechsálech – v příměstských hospodách i nakoncertních pódiích. Dokonce i každoročníples ve Vídeňské opeře zahajuje valčík.Slovy „Alles Walzer“ jsou tančící párypozvány na parket. Nestačí tedy, aby se

tančil „pouze“ vídeňskývalčík. Všechno se musíotáčet ve tříčtvrteč-ním taktu. A na Sme-tanově Litomyšli také.V neděli 29. června sena II. nádvoří rozeznídůvěrně známé tónypánů Straussů a vymůžete být u toho.

Eliška Závodná

Alles Walzer – těmito slovy začíná každoroční proslavený ples ve vídeňské Opeře

Wilhelm Gause:Ples ve Vídni (1900)

4

ve hře aspekty, jejichž původu se nedopá-tráme.

K poklesu návštěvníků ovšem nedochází.Do prodeje šlo kolem 26 tisíc lístků a ná-vštěvnost očekáváme někde mezi 23–25tisíci. To je vynikající výsledek, který v pod-statě kopíruje trend z minulých let.

Jak se do programu festivalu promítajíočekávání diváků? Smetanova Litomyšlnepůsobí jako festival, který se svým di-vákům podbízí…Samozřejmě se snažíme obloukem vyhý-bat prvoplánové líbivosti. To by byla sicesnadná cesta, nikam ovšem nevede.Dramaturgie, jakkoli je široká, má dlouho-dobou koncepci a myslím, že je nezaměni-telná. Navíc jsme povinováni určitýmzávazkům – letos například k Roku českéhudby, o kterém jsme prohlásili, že sek němu nepřipojujeme jen jako jedenz účastníků, ale že chceme být spoluautoryjeho příběhu. Věnujeme se originálními náročným pořadům – to je třeba výběrNávratů domů s nesnadným Škrtičem Bo-huslava Martinů či Symfonických tanců če-ských klasiků s Klementem Slavickým…Jsme přehlídkou klasické hudby, hledištějsou nadstandardně dobře naplněna, nenídůvod naříkat. Ba naopak.

Sestavování programu bez nadsázkypřipomíná alchymistickou proceduru.Kde a jak začínáte?Kdybych vám otevřel svoje PC, našla bystetam už konkrétní tituly pro 60. ročníkv roce 2018 — to je můj aktuální horizont.

Bilancování po první polovině

Patří k výrazným osobnostem města Litomyšl a více než třicet let se velkou měrou podílí na zdejším mezinárodním opernímfestivalu. Dalo by se říci, že mu vtiskl charakteristickou tvář. Zato se mu dostává potlesku nejen od posluchačů, ale i umělců.Dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský.

R O Z H O V O R S V O J T Ě C H E M S T Ř Í T E S K Ý M

Jak hodnotíte dosavadní průběh letošníhofestivalu? Je něco, co vás překvapilo?Myslím si, že festival má zatím velmi so-lidní a vyrovnanou úroveň. Žádný z pořadů– alespoň doufám – vyloženě nezklamala některé se vydařily mimořádně. Mám namysli zejména Čertovu stěnu, externí kon-cert ve Svitavách Gypsy Baroque a pakNávraty domů – baletní triptych na hudbučeských klasiků. Takový počin by se neztra-til na žádném světovém festivalu! A tonejen díky velmi kvalitnímu hudebnímuprovedení, které by na koncertních pódiíchobstálo i samostatně, ale zejména díky vý-jimečné choreografii – přímo vzorové syn-téze hudby, těla a pohybu. Domnívám seale, že nás v programu čekají ještě velkéhudební události a vrchol 56. ročníku Sme-tanovy Litomyšle je teprve před námi.

Na co se nejvíce těšíte?Určitě na Mahlerovo Vzkříšení, což je sku-tečně mimořádná kompozice, která seuvádí vzhledem k obrovskému provádě-címu aparátu docela výjimečně! Velkáškoda, že tento koncert stojí tak trochustranou hlavního diváckého zájmu. A pakse – asi docela předvídatelně — nesmírnětěším na Händelova Mesiáše, což je mojesrdeční záležitost. Samozřejmě nejenmoje, je to milovaná kompozice, troufámsi říci, většiny posluchačů. Mesiáš jezkrátka vnímán jako jeden z vrcholů érybaroka a snad hudební kultury obecně.

Znamená to, že na Mesiáše sázíte jako naosvědčený „tahák“, který má přilákat conejvíce posluchačů?To ne – Mesiáše uvádíme v renovovanémpiaristickém chrámu symbolicky – předopravou jsme dostali od tehdejšího mi-nistra kultury Václava Riedlbaucha jehoklavírní výtah, abychom oratorium – ažbude kostel opraven – provedli. Jsme rádi,že tuto výzvu můžeme naplnit. A co setýká „osvědčených taháků“, tak v posled-ních letech někdy býváme překvapeni, jakzájemci reagují. Vyberete například titul,který považujete za takzvaně zaručený –třeba k 170. výročí Antonína Dvořáka jehoStabat Mater – a nebylo vyprodáno...Letos nejen mě překvapilo, že není valnýzájem o posluchačsky velmi vděčné Hol-stovy Planety, ale na druhou stranu se vý-borně prodává Bludný Holanďan. Zkrátka,spoléhat na úplně předvídatelný vývojprodeje vstupenek je ošidné, snad kroměCarmina burana, že. Někdy jsou nejspíš

S čestným občanem Litomyšle, dirigentemLiborem Peškem, pojí Vojtěcha Stříteskéhodlouholeté přátelství

Čertova stěna, SL 2014

5

S některými umělci je totiž potřeba jednatdostatečně dopředu – např. Jiří Bělohlá-vek, Jakub Hrůša nebo Česká filharmoniea některé další osobnosti či ansámblytento předstih vzhledem k mezinárodnímzávazkům vyžadují. Je to mnohdy ne-snadné, ale pokud chcete v programu tynejlepší mít, musíte jim v tomto ohleduvyjít vstříc.

Takže už víte, co se bude hrát za čtyři roky?Do všech detailů ještě nikoli, ale páteř dra-maturgie je připravena. Musíme být takéaktuální a vyčkat, co nového a pro násvhodného se na operních a koncertníchscénách v mezičase narodí. A pak — každýrok chceme přinášet návštěvníkům něcoinovativního a zároveň udržet rovnováhumezi tím, aby na festival chodily tisíce spo-kojených návštěvníků, přitom aby se festi-val nepodbízel, aby v něm byly projektynové a premiérové a abychom připomínalihudbu starou či polozapomenutou. A co jeneméně důležité: abychom představovalinové interprety, protože Smetanova Lito-myšl není festival jednoho dirigenta nebojednoho ansámblu.

Festival ale nese jméno jednoho z nejvý-znamnějších českých hudebních sklada-telů…Bedřich Smetana byl, je a doufám, že pro-vždy zůstane ústředním festivalovým leit-motivem. A je radostné, že nová inscenaceČertovy stěny, na jejímž vzniku jsme sespolupodíleli, měla u diváků velice příznivýohlas. A plánujeme i uvedení dalších děl,která bývají na programu zřídka: např. zarok posluchači zahajovacího koncertu v po-dání České filharmonie uslyší orchestrálníúpravu původně sólové klavírní skladbyMacbeth a čarodějnice, o rok později uve-deme Branibory v Čechách… Zkrátka dílaBedřicha Smetany jsou naší prioritou a ne-smírně nás těší, že je všichni interpreti

berou velice vážně. Vždyť zde provádějíjeho skladby pár metrů od místa, kde senarodil, a hrají ho ve městě, kde v publikusedává ještě stále relativně hodně pamět-níků výkonů Podvalové, Tauberové, Hakena,Blachuta, Žídka…

Jak reagují umělci na pozvání na Smeta-novu Litomyšl?Bez výjimky pozitivně. Festival a jeho po-sluchači mají velmi dobré renomé, všichnisi u nás přejí hostovat. Pokud není pozváníakceptováno, tak z důvodů časových kolizí,jen jednou či dvakrát jsme se nedohodlina honoráři.

Peníze jsou asi věčným problémem…Řeknu to asi takhle: nebyl by žádný problémutratit za umělce velezvučných jmen mno-hem více peněz. Ale buďme realisté — roz-počet není a nebude neomezený a musíme

s ním vyjít. Málokdo třeba ví, jak drahý jenapříklad notový materiál! Když sestavu-jeme pěvecké koncerty zejména z italskýchoper, tak to jsou obrovské částky. Nejen zazapůjčení a poštovné, ale některá vydava-telství chtějí navíc i poplatek za právouvést dílo na festivalu. Natož když koncertmá přenášet rozhlas či televize. Takžekromě vyváženosti umělecké musím ba-lancovat také v rovině finanční.

Jaký je váš největší dramaturgický sen?Sny by byly, což o to. Již dlouho plánujiuvést například Mahlerovu Symfonii tisícůnebo Schönbergovy Gurrelieder. To jsouveleopusy, které na nádvoří určitě vyznějídokonale! Otázkou je, jak je zaplatit a paktaké vhodně zařadit do kontextu festivalu.Kompozice se stovkami účinkujících se ne-nasazují nahodile, jen proto, aby bylo naprogramu něco bombastického — všechnomusí se vším souviset. Obecně ovšemmusím připustit, že pokud se sny naplňujío Vánocích, tak pro mne se SmetanovaLitomyšl koná 24. prosince.

Loni na podzim vám byla udělena Stří-brná pamětní medaile Senátu Za zásluhyo rozvoj hudebního života. Co pro vástoto ocenění znamená?Tu medaili jsem určitě nepřebíral jen jakoindividuální ocenění – částečně patříi festivalu a mým kolegům ze štábua tech-nikům, bez jejichž obětavé práceby Smetanova Litomyšl nikdy nebyla ta-ková, jaká je. Trochu ji beru také jako oce-nění za věrnost firmě, protože vloni tobylo třicet let, co jsem pro festival začalpracovat. A pak mě zahřálo u srdce, ževelkou radost udělalo mé mamince, kterémám tisíc důvodů být vděčný. No – a tovíte, jako každý mužský jsem přiměřeněješitný, takže bych lhal, kdybych říkal, žepro mne osobně ta medaile není důležitá.Ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji,že všechna sláva…

Karolína Smetanová

Korunovační mši a slavnost znovuvysvěcenípiaristického chrámu připravovali na pražskémarcibiskupství též kardinál Miloslav Vlk a lito-myšlský vikář P. František Beneš

Vojtěch Stříteský převzal Stříbrnou medaili„Za zásluhy o rozvoj hudebního života“ 27. září2013. Dalším oceněným byl mimo jiné i primášHradišťanu a častý festivalový host Jiří Pavlica.

Sedmnáct ročníků v řadě se podílí na vedení Smetanovy Litomyšle v tandemu s ředitelem JanemPiknou, jehož 50. narozeniny slavili na chalupě ve Strakově

6

S nápadem označit Litomyšl za lázněducha přišli před třemi lety podnikatelJaroslav Vencl, emeritní starosta městaMiroslav Brýdl a nakladatel Ladislav Ho-ráček. Leckde jinde by si spoluobčané po-klepali na čelo. Ne tak v Litomyšli. Povedlose jim pro jejich ideu získat hned několik

Lázně ducha

spřízněných duší. Napřesrok „infikova-ných“ opět přibylo a město bylo vloni díkytomuto projektu v jedné anketě vyhlá-šeno nejmagičtějším místem České repu-bliky. A letos by se za takové zahájenílázeňské sezony, jaké Litomyšl zažila26. dubna, nemuselo stydět žádné z lá-

zeňských míst, v nichž tryskají z nitrazemě léčivé prameny minerálních vod.A nejen že se v programu, který jsem mo-deroval na Toulovcově náměstí, předsta-vila celá řada umělců včetně JanaSmigmatora, Pražského Ukulele Bandua Vojty Kotka se skupinou Zevláky, aleožila celá kolonáda. To díky Litomyšlskýma hostům zblízka i daleka, kteří se nechalivtáhnout „do hry“ a opravdu přišli v oble-čení z dob našich babiček a prababiček.Po korzu se procházeli způsobné dámyi lázeňští šviháci z časů Františka JosefaI. a z let první republiky. Parkovaly tamvozy z let dvacátých a třicátých.

Procházka po lázeňské kolonáděI když jste přijeli na koncerty anebo vý-stavy, které nabízí program SmetanovyLitomyšle, určitě si udělejte čas na pro-cházku po lázeňské kolonádě. Začíná podzámkem u Máchadla, vede ulicemi Mari-ánskou a Na Máchadle do ulice BoženyNěmcové. Pak doporučuji odbočit na Tou-lovcovo náměstí a po návratu do uliceBoženy Němcové pokračovat přes Šan-tovo náměstí a ulicí Šmilovského na ná-městí Braunerovo. Naskytnou se vámpohledy na mnohé z litomyšlských pamě-tihodností a na řadu krásných historic-kých domů, byť tato promenáda vedeméně frekventovanou částí historickéhocentra a mimo hlavní Smetanovo ná-městí. Je to oblast, která nabízí klid a po-hodu, jak se ostatně v lázních sluší a patří.Usednout tu i dnes můžete na pestroba-revné lavičky, které ve svérázná uměleckádíla proměnili známí i začínající umělci.A kdo ví? Možná některá z nich časemozdobí nějakou renomovanou galerii.

Račte si vybratKdyž si v infocentru nebo na internetuseženete seznam litomyšlských pramenůducha, můžete k nim také zavítat, a tozcela podle vašeho ctěného gusta. Vy-bere si snad každý. V Litomyšli objevilipramen Boženy Němcové, Julia Mařáka,Terézy Novákové, Josefa Váchala neborytíře Toulovce. Celkem jich je šestnáct.Jestliže si myslíte, že by v litomyšlskýchlázních mohl bez problému ordinovati proslavený doktor Cimrman, mátepravdu. Už tu totiž ordinoval. Na letošnímzahájení lázeňské sezony vystoupilo Di-vadlo Járy Cimrmana. A pacienti přišliv opravdu hojném počtu. Ordinovat seproto muselo ve zcela zaplněném velkémsále Smetanova domu.

NEDOŠÍNSKÝ HÁJPouhé čtyři kilometry od centra města Li-tomyšle se nachází další zajímavý turis-tický cíl, který by neměli minoutnávštěvníci zdoláni silou historických pa-mátek a s myslí plnou dojmů a dále všichniti, kteří touží po relaxaci v náručí přírody.Státní přírodní rezervace Nedošínský hájmá rozlohu 30,7 ha a byla zřízena proochranu dubo-habrového lesa. Význam-nou ornitologickou lokalitu tvoří také díkypřilehlým rybníkům. Původně se zde na-cházela panská obora Vratička, která bylapočátkem 19. století upravena na roman-tický park. Do roku 1856 bylo toto místodějištěm studentských majálesů (inspiro-valo také Jiráskovu Filozofskou historii).Nedošínský háj je od roku 1992 vyhlášenpřírodní památkou. Daří se tu některýmdruhům obojživelníků, jako je skokanhnědý, kuňka obecná, nebo čolek obecný

a horský. Zahlédnout můžete také kritickyohroženého vrápence malého, ale i dalšídruhy netopýrů. Pokud budete mít štěstí,můžete narazit na kolčavu, hranostaje,kunu skalní či na lišku obecnou. Nedošín-ským hájem vás spolehlivě provede na-učná stezka s devíti zastávkami, kde sedozvíte další informace o zdejší přírodě.

K O U Z E L N Á L I T O M Y Š L V Á C L A V A Ž M O L Í K A

„Litomyšl jsem si zamiloval už v 90. letech, a to nejen díky jejím památkám, ale i díkylidem. Ti totiž vytvářejí atmosféru toho kterého místa. A Litomyšl má velké štěstí na svéLitomyšlské. Jejich nejnovější nápad, udělat z města lázně ducha, považuji za opravduvýjimečný.“ Tato slova jsem napsal do brožury k zahájení letošní 3. lázeňské sezonyv Litomyšli, lázních ducha. A dnes se mi chce doplnit i další přívlastky. Zmíněný nápad bylojedinělý, vtipný, životaschopný, inspirativní. Byl to prostě nápad nápaditý.

Tip k navštívení

Zahájení 3. litomyšlské lázeňské sezony

7

S pohádkami je to v dospělém věku po-někud ošidné. Z mnoha důvodů se jimzdráháme podlehnout, ale zároveň je takrádi čteme dětem a s potěšením sledu-jeme jejich zaujetí. Autory pohádek obdi-vujeme a ctíme, což je i případ AntonínaDvořáka. Rusalka je skladatelovo předpo-slední dílo, které podle svědectví jeho blíz-kých psal s velkou radostí a nadšením.Libretista Jaroslav Kvapil vystavěl příběhz půvabných veršů a zakotvil v něm di-lema, které vzniká na pomezí dvou neslu-čitelných světů: lidského a mytického.Dvořákova hudba dodala textu nový roz-měr, a tak Rusalka vstoupila v roce 1901na prkna Národního divadla obdařenatakřka nadpřirozenou silou a od té dobyje ctěna a milována. (Jedině Zdeněk Ne-jedlý označil Dvořákovo dílo za špatné,nečeské, nenárodní a neoriginální). Popu-lární romantický příběh o nenaplněné

lásce však v průběhu doby prošel určitoumetamorfózou. Na konci 70. let 20. sto-letí britský režisér David Pountney vyvedlRusalku z pohádkového prostředí a využiljejí příběh pro psychologický výklad lid-ských handicapů a sexuálních závislostí.

Tímto smělým krokem otevřel inscenáto-rům dveře pro nevyčerpatelný prostorvýkladů. A vlastně proč ne? Ve slovanskémytologii byly Rusalky vodní démonky,které na rozdíl od víl lidem spíše škodily.Šlo prý o duše nešťastných dívek, které seutopily nebo spáchaly sebevraždu. Jejichmoc byla ukryta v jejich vlasech, takže přirozčesávání mohly způsobit povodeň.Proč tedy vidět Rusalku jako romantickouhrdinku? Od dob Pountneyových se Rusalka nascénách objevila v různých podobách, pří-běh byl často prošpikován odkazy na Sig-munda Freuda či dáván do souvislostis příběhem unesené a zneužívané dívkyNataschy Kampuschové. Za jednu z nej-

provokativnějších inscenací lze považovatpojetí norského režiséra Stefana Her-haima z roku 2008. Jeho Rusalka se ode-hrává v pochybné čtvrti anonymníhovelkoměsta. Scéně dominuje bar a sta-nice metra, kde se potkávají obyčejní lidé,děti z hudební školy, pospíchající cestujícía také prostitutky a narkomani. I postavypojal režisér po svém. Princ se živí jakonámořník, z Rusalky se stává prostitutka,Ježibaba coby sedraná důchodkyně pro-dává u metra květiny. Vodník je sériovývrah, který má na svědomí životy většinypostav a ve finále je zajat policejní eskor-tou.„Vymyslet cokoli není obtížné, nejtěžší jeudělat to klasicky," míní režisér ZdeněkTroška, jehož pojetí Rusalky se vrací zpětk pohádkovým kořenům a společně sesouborem Státní opery Národního di-vadla Praha ho představí na letošníSmetanově Litomyšli. „K Rusalce jsempřistupoval s úctou a pokorou. Toto díloje zapsáno do srdcí diváků. Možná jsemstaromilec, ale myslím, že je nutné dopíditse, jak si to autor představoval. A jestliženapsal, že Rusalka je pohádka, tak by seměla hrát pohádka. Když přijdou dětis prarodiči, měly by si odnést zážitek,"prohlásil Troška v rozhovoru pro kulturnírubriku iDnes. Inscenace Rusalky v režiiZdeňka Trošky se od své premiéry v roce2005 zařadila k nejúspěšnějším titulůmve Státní opeře.Litomyšl je město pro pohádky jako zro-zené. Doufejme tedy, že i návštěvníciobou večerů s Rusalkou zůstanou nala-děni na této vlně a že je návrat do náručeromantického příběhu přinejmenším po-těší.

P Ř E D S T A V U J E M E

Dvořákova romantická opera Rusalka patří mezi hojně uváděná díla. Pravidelně se s ní setkáváme na tuzemských scénách a díkyní zní čeština i ze zahraničních pódií. Rusalka je krásná a pokaždé trochu jinak inscenovaná. Nejraději ji však máme, když zůstanetrochu pohádková. Nebo snad ne?

Návrat do pohádky

8

Pokolikáté jste v Litomyšli?To jsou dvě otázky v jedné. Pokolikátébudu v Litomyšli a pokolikáté budu na fes-tivalu.

A tedy?V Litomyšli jsem už málem třináct let žil.Začal jsem sem jezdit od roku 1994, kdy setu na pozvání Václava Havla uskutečnilosetkání sedmi středoevropských prezi-dentů, a já odtud reportoval pro rozhlas.Zahořel jsem k tomu městu láskoua stejně tak i k tehdejšímu starostovi Mi-roslavu Brýdlovi, což je úžasný člověk,který Litomyšl nastartoval. A když jsemv roce 2000 zjistil, že tady staví byty praž-ský architekt Pleskot, rozhodl jsem se zasebou v Praze zavřít dveře a odstěhovatse sem. Pak to nevyšlo a mělo to tak být,ale k městu mám stále vřelý vztah. Co sefestivalu týče, jsem tu zhruba potřetí.Shodou okolností podruhé s dirigentemLeošem Svárovským.

Poslední červnovou neděli se s vámi bu-deme houpat na vlnách Dunaje. A městona něm, Vídeň, jako by vám bylo souzeno.Moderujete proslulé novoroční koncertyVídeňských filharmoniků. A opět se ptám– kolikrát už?Dvacetkrát. Skoro si neumím představitčas mezi Vánoci a Novým rokem bez Vídně.Orchestr v tomhle období s dirigentemzkouší a pozvou několik vybraných novi-nářů na takzvaný tiskový den. Jdeme nagenerálku, probereme detaily a koncertempotom provázím z Prahy. Nebývá zvykem,aby novináři moderovali přímo z Vídně.

Vídeň si zakládá na tom, kdo koncertydiriguje. Které provedení valčíků vásnejvíc zaujalo?Chtěl bych vzpomenout na dva dirigenty,Georga Soltiho a Riccarda Mutiho. Soltibyl Brit maďarského původu a jeho prove-dení mi přišlo naprosto dokonalé, asi jsemv něm cítil jakousi rakousko-uherskou nos-talgii. A z Mutiho zešílela celá televizní Ev-ropa. Dirigoval tak pomalu, že se koncertprotáhl o dvacet minut, a prezidentimnoha zemí poslušně čekali se svými pro-jevy. Ale on si to evidentně užil. A napadlamě ještě jedna vzpomínka. Zubin Mehta.

Během krátké řeči, jíž mívají dirigenti nazávěr koncertu, se tak rozněžnil, že přímýpřenos jde i do jeho rodné Indie, až sez toho rozplakal…

Přenosy koncertů jsou nesmírně oblí-bené. Čím si myslíte, že to je?Je to zvláštní, ano, protože se praktickyhraje pořád totéž, ale zřejmě zpříjemňujívstup do nového roku. Vymykají se divo-kým silvestrovským oslavám, mají ele-ganci a noblesu a každý rád uvěří, žebude stejně elegantní a noblesní po celýrok.

Uvést „vídeňský“ koncert na SmetanověLitomyšli byl váš nápad?Kdepak… někdy v lednu mi zavolal drama-turg festivalu Vojtěch Stříteský a říkal, žemě v Litomyšli zase poslouchali na Novýrok a že je napadlo, jestli bych ten koncertneodmoderoval, protože jsem s hudbouStraussů spjatý. A já to s velkou radostípřijal.

Jste s hudbou Straussů spjatý… Jakýk ní ale máte vztah? Čím déle Straussy poslouchám, tím víc mijejich hudba připadá zajímavější. Zdánlivěje jednoduchá, ve skutečnosti ale promyš-lená, komplikovaná. Samozřejmě žeskladby sekali jak Baťa cvičky, jak se říká,ale ty nejlepší jsou rafinované a já je mámčím dál raději.

Jak se připravujete na vystoupení?Vezmu to oklikou. Jednou se jakási ne-dovtipná redaktorka ptala BohumilaHrabala, na kterou svou knihu je nejvícpyšný. A on odpověděl, že na tu, jíž nena-

R O Z H O V O R S J I Ř Í M V E J V O D O U

Své jméno už dávno spojil s mikrofonem, ať televizním, nebo rozhlasovým, ale také – a to především – s vážnou hudbou. Jiří Vejvodapatří ke špičkovým moderátorům a na Smetanovu Litomyšl přijíždí uvést jeden z nejpohodovějších koncertů letošního ročníku fes-tivalu – Na krásném modrém Dunaji.

Na návštěvu ke Straussům

Johann Strauss mladší se svou kapelou(Theodor Zasche, 1890)

Foto

Týd

eník

Roz

hlas

9

Projekt Revitalizace zámeckého návrší v Litomyšli je spolufinancován z prostředků Evropské unie – Evropského fondu pro regionální rozvoj.

56. mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl se koná v nově rekonstruovaných prostorách na zámeckém návrší.

psal, jinými slovy na ty blbosti, které na-štěstí nevydal. Stejně tak je to s mode-rací. Připravuji se několik týdnů průběžně,čtu, přemýšlím, většinu toho zapomenu,protože si uvědomím, že je to hloupé, bezvtipu…

Takže nakonec improvizujete?Lehce. To znamená, že mám v hlavě ně-kolik témat, k nim dostatek informacía potom se pokouším jakousi intuicí,tedy podle toho, jak nasaju náladu ve-čera, náladu hlediště, něco z té přípravyuplatnit.

Kolik let se hudbě profesně věnujete?Možná vás trochu pobavím, ale s hud-bou jsem začal už jako patnáctiletýv bigbeatové kapele, jejímž frontmanembyl dnešní slavný výtvarník Petr Sís. Po-stupně jsem se dal na klasiku, ale také napublicistiku a dodnes mi pomáhá, žejsem se učil na klavír, protože nejsemv branži úplný neandrtálec. Jsem scho-pen pročíst partituru, udělat si svůjnázor nebo se aspoň dovtípit, na co septát. Hudbě v médiích se věnuju pětat-řicet let.

Potkal jste celou plejádu vynikajících in-terpretů. Na koho rád vzpomínáte?Především platí: čím slavnější, tím normál-nější. Nafoukaní jsou jenom průměrní.Strašně rád vzpomínám na dirigenta Va-lerije Gergijeva, to je nesmírně charisma-tický chlapík. Velký obdiv chovámk Magdaleně Kožené, protože se dokázaladostat na absolutní špici tím, že je nejen vý-borná zpěvačka, ale i velmi inteligentnížena, umí si vybírat role, nespěchat, alepředevším si dokáže v životě vážit něčehojiného, než je hudba, tedy svých dětí a man-žela. Nádhernou vzpomínku mám na vyni-kajícího dirigenta, noblesního LeopoldaStokowského. Přijel do Prahy vlakema bydlel nedaleko nádraží v hotelu Espla-nade. Byl ale už tak starý, že nemohl sejítpo schůdcích z vagonu. Umluvili jsme tedynádražáky, ti přistavili ještěrku, miléhopana dirigenta naložili a vezli k hotelu.Kynul davům a strašně se smál…

Neuvažujete o tom, že byste se přece jendo Litomyšle odstěhoval?Už ne. To patřilo k jisté etapě mého životaa teď je všechno jinak. Ale Litomyšl mámrád pořád. I z dálky.Fo

to T

ýden

ík R

ozhl

as

10

K filmu ho to táhlo vždycky, vlastně si ani ne-dovedl představit, že by kdy dělal něco ji-ného. Fotil od dětství a zaostřil na filmovouprůmyslovku do Čimelic. „Nedostal jsem setam, vzali mě ale naopak na průmyslovkuspojové techniky a já si naivně myslel, žei tahle škola bude mít s filmem něco společ-ného,“ říká. Omyl. Naštěstí si pedagogovébrzy všimli, že Martin má pravděpodobněmnoho talentů, ale ani jeden se nedá spojits elektrotechnikou, a navrhli mu přestup – doČimelic. S jistými peripetiemi se tedy dostaltam, kam od počátku chtěl.

Fellini a ti druzíKdo začne studovat v Čemelicích, většinouse vidí v režisérském křesle s nápisem Fellini.Pokud si ovšem nezačne „u filmu“ přivydělá-vat. To pak zůstává nohama pevně na zemi.„Svou filmařskou kariéru jsem začal v aku-mulátorce na Barrandově. Nabíjely se tambaterie do kamer. Nejprve mi sice slíbili, žepůjdu k osvětlovačům, ale ukázalo se, žekvůli věku nemůžu splnit bezpečností před-pisy práce s proudem. Elektrika mi prostěnebyla souzena,“ vzpomíná Martin Kubala.Od šesti do čtyř nabíjel, od čtyř se chodildívat na natáčení. Práce s akumulátoryměla totiž jednu obrovskou výhodu – sezná-mil se s kameramany a produkčními, prostěse všemi, kdo si chodili vyzvedávat „znovuz-rozené“ baterie. A ti mu nabízeli další bri-gády… Začal pracovat i v hudební redakci ČT.Tehdy se ještě točilo na film. Dělal ostřiče.Práce to byla zodpovědná. Ostřič se dívá dokamery a odhaduje vzdálenost objektu, kterýkamera snímá. Na jeho oku záleží, jak „roz-mazaný“ záběr z toho vyjde. Jestli se říká, že je někomu něco souzeno, takv Martinově případě to byla vážná hudba.„Tehdy jsem si to ovšem neuvědomoval, pro-

tože mě bavilo filmování, ne hudba, takžekdyž jsme natáčeli opery a já to bral spíštak, že točíme celovečerní film.“ Jenže pak sepo maturitě dostal na FAMU, obor kamera,a začal s hudební redakcí spolupracovat in-tenzivněji a už hodně samostatně. V archivuČT by se našlo značné množství důkazů.„Můj první hudební dokument byl o folklornízpěvačce Věře Příkazské,“ vzpomíná, „a pakzačaly postupně vznikat další.“

Pojďte zazpívat!Paradoxy jsou krásnou životní ozdobou.A ten Martinův je skutečně originální: „Točímhudbu a o hudbě, a přitom vůbec nemámsluch. Dlouholetý šéfdirigent SOČRu Vladi-mír Válek tomu nechtěl věřit. Myslel si, že tofalešné zpívání dokonale imituju. Vždyckyříkal, pojďte si Martina poslechnout, přecenení možné, aby někdo takhle zpíval! Možnái díky tomu jsme se spřátelili. Natočil jsemo něm nakonec několik dokumentů a seSOČRem objel svět,“ vzpomíná. Nikoho na-opak nepřekvapí, že se Martin po ukončeníFAMU zaměstnal v hudební redakci ČT.Jenže přišla sametová revoluce a tehdejší

ředitel Ivo Mathé z režisérů a kameramanůudělal externisty. „Mně to vlastně pomohlo.Nabídek jsem měl mnoho, točil jsem jedendokument za druhým. S Helenou Třeštílko-vou sběrné dokumenty, s Pavlem Štinglemjsem objel všechny války světa a sem tamjsem dělal něco o hudbě,“ říká. Hudební „zlom“ nastal s nástupem novéhotisíciletí. A ta šance přišla z hudebně-diva-delní redakce ČT. Ale hudby se nejprve téměřnetýkala. Cyklus Evropané mapoval vý-znamné dramatiky a herce, ale hudebníkymíjel. Až se objevil pořad Terra musica.A hudba Martina Kubalu už nepustila…“

Jak se snímají tónyVšechno začalo v Japonsku. Pozval ho Sym-fonický orchestr Českého rozhlasu. Natočiljejich turné a houslové klíče se mu natrvalovpletly do života. A pak už to šlo ráz na ráz,jak se říká. Vzniklo Echo Pražského jaraa spolu s tehdejší tiskovou mluvčí SOČRua moderátorkou Jitkou Novotnou přemýšlelio tom, proč na kameru nezachytit dění najednom z nejstarších hudebních festivalů

v Česku. Ozvěny Smetanovy Litomyšle bylyna světě. „Jezdil jsem totiž do Litomyšle odroku 1997 a natáčel koncerty pro televizi,točil i dokumenty, ale žádný pravidelný hu-dební pořad o tomhle krásném festivalunebyl, i když si to velmi zasloužil, protože mávynikající úroveň i úžasnou atmosféru. Na-konec se Ozvěny vysílaly pět let a pracovalijsme na nich stále ve stejném týmu, tedys Jitkou Novotnou, zvukařem Janem Valou-chem a produkční Štěpánkou Holubovou,“říká Martin Kubala, kterému se tu dokoncepodařilo natočit celovečerní baletní film Si-rael. Jeho zatím poslední dokument, naněmž s Jitkou Novotnou pracoval celý rok, jeo Liboru Peškovi a měl premiéru právě v Li-tomyšli, v den narozenin tohoto charismatic-kého dirigenta. Těšit se ovšem brzy můžemei na další tři letošní „litomyšlské“ dokumenty:Proměny zámeckého návrší, Smetanovacesta z Litomyšle a Znovuzrození. „Za tudobu, co sem jezdím, se naše původně čistěpracovní vztahy s festivalovým týmem pro-měnily v opravdová přátelství. Proto si užzačátek léta nedovedu bez Litomyšle před-stavit.“

V hlavní roli hudba

Je se Smetanovou Litomyšlí spjat pupeční šňůrou. Také by se dalo říci, že Litomyšla její festival jsou jeho dvorními herci a on jejich režisérem. Martin Kubala šlapepo dlažebních kostkách města s geniem loci bezmála dvacet let. A málokdy ho po-tkáte bez kamery.

R O Z H O V O R S M A R T I N E M K U B A L O U

S dirigentem Liborem Peškem

S kardinálem Miloslavem Vlkem

Foto

And

rea

Filič

ková

11

Dramaturgie do letošního ročníku Smeta-novy Litomyšle zařadila večer, ve kterémzazní orchestrální verze dvou skladeb ze70. let 20. století: legendární OldfieldovoTubular Bells a Atom Heart Mother odskupiny Pink Floyd. Spojovatelem se stanevioloncellista Jiří Bárta s podporou Filhar-monie Hradec Králové a se skupinou AtomHeart Mother Band, což je rockové těleso,složené z renomovaných instrumentalistůdomácí scény. Jak název napovídá, vzniktohoto souboru se váže k repertoáru le-gendárních Pink Floyd, ale na rozdíl od tra-dičních revivalů se Atom Hearth MotherBand zaměřuje výhradně na interpretacikonkrétních alb skupiny. Jaký bude výsle-dek tohoto vzájemného propojení, posoudíposluchači ve středu 2. a ve čtvrtek 3. čer-vence na II. zámeckém nádvoří.

Vždyť je to nuda!Mike Oldfield si musel na vydání svého prv-ního alba pěknou chvíli počkat. Zavedenýmhudebním firmám se do ryze in-s t r u m e n t á l n ídesky nechtělo,takže Tubular Bellsnakonec spatřilysvětlo světa u začí-najících Virgin Re-cords. Následovalfenomenální úspěch,jemuž napomohli fakt, že se úvodnípianové sólo objevilona soundtracku nasvou dobu skandál-ního filmu Vymítačďábla režiséra Willi-

ama Friedkina. O rok později, v roce 1974,Oldfieldův přítel, skladatel David Bedford,upravil skladbu pro orchestr a začal zkou-šet s Royal Philharmonic Orchestra. Podledobových svědectví nebyl Mike Oldfields prací orchestru příliš spokojen a veškerépráce mu připadaly zdlouhavé. Orchestrpřirovnal k obrovskému monstru, které sejen ztěžka odhodlává k práci. „Když užhrají, je to mnohem lepší. Ale stejně mámdojem, že je ta skladba nudí.“ Rozčarování

bylo možná důvodem, proč se Odlfieldodmítl zúčastnit živých vystoupení (přikterých bylo album nahráváno) a svůj ky-tarový part natočil dodatečně. O mnoholet později prohlásil: „Víte, já nikdy nepos-louchám svá stará alba, mám z toho tro-chu strach. Spíš mě zajímají moje budoucí

desky, stále o nich přemýšlím, dokud si ne-řeknu: To je konečně ono.“ Orchestrálníverze Tubular Bells si však své věrné fa-noušky získala, ale úspěch původní verzenepřekonala. To se ovšem nepodařilo anidalším Oldfieldovým deskám, žádná z nichze stínu úspěšné prvotiny nedokázala vy-stoupit. A u žádné další Mike Oldfieldorchestraci nepovolil.

Co je symfonický rock?Skotský skladatel Ron Geesin se prý s Ro-gerem Watersem z Pink Floyd potkal nagolfu. Když zjistili, že spolu mohou kroměsportovní vášně sdílet i tu hudební, bylaruka (v přátelském) rukávě. Natočili spolusoundtrack k filmu The Body a následněWaters přizval Geesina ke spolupráci napátém studiovém albu. Pink Floyd chtěli,aby vytvořil „něco velkého“ a podle vlast-ního názoru mu k tomu udělali „ideální“podmínky – zmizeli ze studia. Geesin tedynajal hráče na cello, deset hráčů na smyč-cové nástroje a dvacetičlenný sbor. Poté,co zjistil, že usměrnit takovýto orchestr jenad jeho síly, vedení za něj převzal dirigentorchestru John Aldiss. Když byl základskladby hotový, přidali se k nahrávání i čle-nové Pink Floyd. Výsledkem byla nejdelšískladba, kterou Floydi nahráli. Neměla ofi-ciální název až do doby, kdy ji skupina při-šla představit do vysílání BBC Rádia 1.Moderátor John Peel se jich zeptal, jak mádílo představit. Zmatení Floydi vybraliprvní příhodný titulek z novin (článek bylo matce s kardiostimulátorem na „ato-mový pohon") a Atom Heart Mother bylana světě. Na živých vystoupeních se kapelamusela obejít bez symfonických hráčů, o tovíc si však užívali jednotlivá sóla a spon-tánní improvizace. Jaký div, že skladbaněkdy trvala třináct, jindy až čtyřicetminut. A jak to dopadne v Litomyšli? To sebudeme muset nechat překvapit.

Lordi (téměř) bez titulu

Jak to, že David Gilmour si může psát před jméno Sir, zatímco Roger Waters nikoli?Proč britská královna ještě nepovýšila Mika Oldfielda do šlechtického stavu? Sta-rosti britských hudebních fanoušků se nám v našich reáliích mohou zdát velmiúsměvné, ale při poslechu skladeb výše uvedených pánů jim musíme dát za pravdu.Jsou to díla, před kterými se sluší přinejmenším smeknout.

K O N C E R T N A P Ř Á N Í

Pink Floyd (1970) Mike Oldfield

Album Pink Floyd – Atom Hearth Mother (1970)

Album Mike Oldfield – The Orchestra Tubular Bells (1975)

Závěrečné číslo Festivalových novinvychází ve čtvrtek 4. červenceKromě jiného se v něm můžete těšit:• Rozhovor s ředitelem festivalu Janem Piknou

• Portrét barytonisty Romana Janála• Procházku s Václavem Žmolíkem• Mimořádné hudební projektyzávěrečných festivalových dnů

… a na mnoho dalšího!

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2014 • V nákladu 5000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Šárka Vieweghová, Karolína Smetanová • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl

56. ročník Mezinárodního operního festivaluSmetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smeta-nova Litomyšl, o.p.s za finančního přispěníMinisterstva kultury České republiky ve spolupráci s Národním památkovýmústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemia Heritage Fund.

Těšte se na příště

Generální partner festivalu

Pohodové místo k životuK L Á Š T E R N Í Z A H R A D Y

Klášterní zahrady v Litomyšli nejsou jen místo pro poklidné procházky či osobní rozjímání. Překrásný prostor je jako stvořenýpro setkávání, pro pořádání pikniků či kulturních událostí. Příští víkend si to můžete ověřit na vlastní kůži.

Na neděli 6. července je v klášterních za-hradách připraven celodenní program,a to pro všechny a zcela zdarma. Letošníročník Smetanovy Litomyšle zkrátka pro-běhne ve velkém stylu: ostatně posuďtesami. Od 10.15 hodin zde bude sloužit Če-skou mši z andělské hory, nazvanou podleordinária P. Josefa Olejníka, čerstvý nosi-tel Templetonovy ceny Mons. Tomáš Halík.Od 16 hodin pak začne zábavné odpo-ledne, jímž bude provázet herec RadomírŠvec. Litomyšlská firma Saint-GobainAdfors, která se dlouhodobě zabývá pod-porou handicapovaných osob, pozvalak vystoupení skupinu The Tap Tap, slože-nou z tělesně postižených studentů a ab-solventů škol pražského Jedličkovaústavu. Kapela je důkazem, že ani těžképostižení nemusí být překážkou a lidés obrovskou vůlí dokáží dosáhnout i těchnejvyšších met. The Tap Tap pravidelněvystupuje na českých festivalech jako jeRock for People, Mezi ploty nebo TrutnovOpen Air Music Festival, koncert měl i naPražském jaru a znají jej také sportovci.V roce 2012 například hrál na letních olym-pijských hrách v Londýně, letos v zimězpříjemňoval čas při čekání na výsledkyfanouškům v Olympijském parku naLetné. Na 17. hodinu bude připravena Du-dácká pohádka nejen pro děti, protožei dospělé seznámí s typickými staročes-kými zvyky a hrou na dudy. Po ní budenásledovat vystoupení souboru Tango Un-derground Fiesta s programem složenýmze skladeb Astora Piazzoly, Richarda Gal-liana z projektu Gotan Project a takéze známých písní originálně upravenýchdo rytmu tanga. Samozřejmě nebudouchybět tanečníci. V prostoru zahrad seodehraje pouliční divadelní představeníAmore mio, inspirované tradicí Commediedell´Arte, výtvarnou performanci provedemalíř Aleš Lamr. Zajímavou výtvarnou dis-ciplínu, dynamickou rychlokresbu, před-staví Věra Vybíralová, která s ní nadchlaporotu soutěže Československo má ta-lent.

Vrcholem však bude večerní přenos závě-rečného koncertu festivalu z nádvořízámku. Letošní novinka umožní sledovatVelké finále také těm, co již nesehnalivstupenky, nebo chtějí koncert sledovatbez společenského oblečení, vleže, třebai s občerstvením. Těšit se mohou na popu-lární skladby, Smetanovu Vltavu a Dvořá-

kovu Novosvětskou. Úplnou tečkou za56. ročníkem Smetanovy Litomyšle pakbude malý zahradní ohňostroj. Zlákala vásnaše nabídka? Tak neváhejte a přijeďteo víkendu do Litomyšle. K příjemně strá-venému dni vám bude stačit piknikovádeka. Dobrá nálada se totiž v klášterníchzahradách dostaví sama.