fm 21-76 survival guide (cz)

FM 21-76 SURVIVAL

GUIDE

2

Vojenská příručka armády USA FM 21-76 SURVIVAL - předmluva k českému překladu

Jak samotný název této příručky napovídá, zabývá se přežitím člověka v různých situacích. K překladu této příručky jsme přistoupili z toho důvodu, že vyčerpávajícím způsobem popisuje a zároveň nabízí řešení drtivé většiny rizik, se kterými se může člověk ve svém životě setkat. Přestože se jedná o vojenskou příručku, minimálně 90 procent dovedností v této příručce uvedených lze aplikovat i v každodenním životě.

Veškerá autorská práva k této příručce náležejí armádě USA (viz text v překladu).

Autorská práva na český text překladu této příručky náležejí:

• Překlad: © Pavel Prokeš - Kraslice, • Zpracování: © Petr Jabornický - Sokolov (starý web), • Zpracování: © Michal Janoušek - Brno (portál Survivalu).

Překlad příručky FM 21-76 je určen pro veřejné použití v nekomerční sféře. Jakékoliv komerční využití přeložených textů podléhá autorským právům výše uvedené instituce a osob.

Poznámky k překladu: Text neprošel z časových důvodů přísnou kontrolou pravopisu. Omlouváme se za případné drobné chybičky a budeme rádi když na ně upozorníte abychom je mohli opravit. Některé výrazy nebylo možno přeložit, protože se jedná buď o název druhu rostlin nebo zvířat, popřípadě slovo, které jsme nenalezli v žádném dostupném slovníku. Tato slova jsou označena na začátku a na konci vykřičníky např.: !Castor Bean!. Pokud by nám někdo s překladem těchto slov mohl pomoci, uvítáme to. Vzhledem k tomu, že bylo potřeba zachovat původní členění textu podle jednotlivých kapitol, je nutno počítat s pomalým načítáním některých delších textů doprovázených mnoha obrázky. Doufáme, že se vám příručka bude líbit a každý si z ní odnese alespoň nějakou část zkušeností, kterou pro vás shromáždili vojenští odborníci armády USA.

Hodně zdaru ve 3. tisíciletí přejí svým čtenářům J. P. & P. P.

PŘEDMLUVA - k originálu příručky FM-21-76

Jako voják můžete být poslán do jakékoliv oblasti světa. Může to být do mírné, tropické, polární, nebo podpolární oblasti. Očekáváte že všude kamkoliv půjdete, budete mít všechno osobní vybavení, vaší jednotku nebo jiné členy jednotky. Není ale žádná záruka, že to tak bude. Mohl byste zůstat sám ve vzdálené oblasti, případně na nepřátelském území s malou nebo žádnou osobní výbavou. Tato příručka podává informace a popisuje základní techniky umožňující vám přežít a vrátit se živý, kdybyste se ocitnul v takové situaci sám. Jestliže jste instruktor, použijte informací v této příručce jako základ na kterém postavíte trénink přežití. Poznejte oblasti ve které bude vaše jednotka pravděpodobně umístěna, prostředky kterými budete cestovat a území skrz které, nebo nad kterým budete cestovat. Studujte co tato příručka říká o přežití v jednotlivých oblastech. Zjistěte o těchto oblastech všechno co můžete. Čtěte i další knihy o přežití. Zpracujte program nácviku přežití, který umožní lidem ve vaší jednotce setkat se s jakoukoliv situací přežití, které mohou čelit. Může to tvořit rozdíl mezi životem a smrtí. Přivítali bychom rádi vaše komentáře nebo doporučení pro vylepšení této příručky. Prosíme, abyste vaše komentáře dělali ve tvaru DA 2028 (doporučené změny k publikacím a prázdné formuláře), vaše komentáře přiřaďte specifickým stránkám a odstavcům a uveďte vaše důvody pro doporučovanou změnu.

Vaše komentáře posílejte na :

Commander U.S. Army John F. Kennedy Special Warfare Center and School ATTN: AOJK-DT-DM

Pokud tato publikace neuvádí jinak, mužská podstatná jména a zájmena se neodvolávají výhradně k mužům.

3

Kapitola 01: Psychologie p řežití

Zabere mnohem víc času, než znalosti jak budovat úkryt, získat jídlo, rozdělat oheň a cestovat bez pomoci standardních navigačních zařízení, k úspěšnému životu v průběhu situace přežití.

Mnoho lidí s malým, nebo žádným tréninkem přežití zvládá situaci přežití způsobem ohrožujícím život. Řada lidí s výcvikem přežití nevyužili své znalosti a zemřeli. Klíčovým prvkem v každé situaci přežití je duševní postoj postiženého jednotlivce(ů). Mít znalosti pro přežití je důležité, mít vůli k přežití je nezbytné. Bez vůle k přežití získané znalosti poslouží málo a neocenitelné zkušenosti přijdou nazmar. Zde je psychologie přežití. Na vojáka v prostředí přežití směřuje mnoho stresů, které mají dopad na jeho myšlení. Tyto stresy mohou způsobit těžkosti a emoce. Když jim špatně porozumíme mohou změnit sebejistého, dobře trénovaného vojáka na nerozhodného, neschopného jedince s pochybnou schopností přežít. A tak musí být každý voják varován a musí být schopen tyto stresy společně přidružené k přežití rozpoznat. Neméně důležitá je nutnost, že vojáci si musí být vědomi svých reakcí na širokou škálu stresů spojenou s přežitím. Tato kapitola bude rozpoznávat a vysvětlovat povahu stresu a stres z přežití. Také vnitřní reakce vojáků jsou přirozenými zkušenostmi, když čelí stresům situace přežití v reálném světě. Tyto znalosti vojáku získáte z této a ostatních kapitol této příručky, budou vás připravovat na nastávající průběh těžkých chvil tvého života.

POHLED NA STRES

Předtím než porozumíme našim psychologickým reakcím v situacích přežití je užitečné nejdříve trošku vědět něco o stresu. Stres není nemoc, kterou můžeme léčit a odstranit. Spíše je to, tělesný stav z našich prožitků. Stres může být popsán jako naše reakce na tlak. Jsou to názvy které dáváme našim prožitkům, jako je fyzikální, mentální, emocionální a duchovní odezva na životní napětí.

Potřeba stresu

Stres potřebujeme, protože má mnoho pozitivních výhod. Stres nám dává výzvu, poskytuje nám šanci poučit se o našich hodnotách a silách. Stres nám ukazuje naší schopnost vypořádat se s tlakem aniž bychom se zlomili, je testem naší přizpůsobivosti a pružnosti, může nás stimulovat jak dělat vše nejlépe. Protože obvykle neděláme ve stresu bezvýznamné události, stres může také být vynikajícím ukazatelem hodnot, které přičítáme nějakým událostem, jinými slovy - hlavními podněty pro nás. Ve svém životě potřebujeme mít nějaký stres, ale příliš všeho škodí. Záměrem je mít stres, ale ne ho mít nadmíru. Příliš mnoho stresů si může vybírat daň na lidech a organizacích. Příliš mnoho stresů vede k vyčerpání. Vyčerpání způsobuje nepříjemné napětí před kterým se snažíme utéct, nebo se mu raději vyhnout.

Seznam níže má několik společných znaků které můžete najít u tvých kamarádů vojáků, nebo u sebe, pokud čelíte příliš mnoha stresům:

• Potíže s činěním rozhodnutí. • Výbuchy vzteku. • Zapomnětlivost. • Nízká energetická úroveň. • Stálé starosti. • Náchylnost k chybám. • Přemýšlení o smrti, nebo sebevraždě. • Vyvolávání potíží s ostatními. • Stranění se ostatních. • Skrývání se před odpovědností. • Neopatrnost.

Jak můžete vidět, stres je buď konstruktivní, nebo destruktivní. Může dodat sebedůvěru nebo zbavit odvahy, vede nás bez přestání, nebo nás zanechá mrtvé na naší cestě, dělá život smysluplný, nebo zdánlivě bezvýznamný. Stres vás může inspirovat k úspěšné práci a umožní ji vykonávat v situacích přežití s maximální účinností. Může ale také způsobit že zpanikaříte a zapomenete na celý svůj trénink. Klíčem k vašemu přežití je schopnost zvládat nevyhnutelné stresy, se kterými se budete setkávat. Přeživší je voják který ovládá své stresy, namísto toho aby nechal stresy na sebe působit.

4

Stresory přežití

Jakákoliv příčina může vést ke stresu a každý člověk má zkušenosti že příčiny nepřicházejí jedna po druhé. Obvykle stresující příčiny nastávají současně. Tyto jevy nejsou stres, ale vytvářejí ho a jsou nazývány "stresory". Stresory jsou očividné příčiny, zatímco stres je odezvou. Jakmile tělo rozpozná přítomnost stresoru, začne se připravovat na svojí ochranu. Jako odezvu na stresory se tělo připravuje buď na boj, nebo na útěk. Tato příprava uvolňuje vnitřní SOS vysílané v celém těle. Jako odpověď těla na toto SOS dochází k mnoha akcím. Tělo uvolňuje uložená paliva (cukry a tuky) na rychlé poskytnutí energie, rytmus dýchání se zvyšuje a zásobuje krev více kyslíkem, zvyšuje se napětí svalů jako příprava na akci, je aktivován mechanizmus srážení krve aby se zmenšilo krvácení z pořezání, smysly se stávají pronikavějšími (sluch je citlivější, oči vidí lépe, čich se zostřuje) a tak si můžete více uvědomovat své okolí. Zvyšuje se srdeční rytmus a krevní tlak, aby poskytl více krve svalům. Tento obranný mechanizmus dovoluje člověku vyrovnat se s možným nebezpečím, nicméně člověk nemůže vydržet tuto hladinu bojové pohotovosti natrvalo. Stresory nejsou zdvořilé, jeden stresor neodchází zatímco další přichází. Stresory se hromadí. Tento zvětšující se efekt malých stresorů může přerůst ve velký stres, pokud se objeví příliš rychle pohromadě. Tak jako se zmenšuje tělesná odolnost ke stresu, stres pokračuje, nebo se zvětšuje, případně přichází stav vyčerpání. V této chvíli se ztrácí schopnost odolávat stresu, nebo ji měnit pozitivním směrem a objevují se známky stresu. Předvídání stresorů a rozvíjení strategií k jejich zdolání jsou dvě složky v účinném zvládnutí stresů. Nicméně je důležité, že voják v situaci přežití bude varován před typy stresorů se kterými se může potkat. Nyní se podíváme na některé z nich.

Zranění, nemoc nebo smrt

Zranění, nemoc a smrt jsou skutečné eventuality, kterým může přeživší čelit. Není nic více stresujícího, než zůstat sám v neznámém prostředí, kde můžete zemřít při nepřátelských akcích, nehodách, nebo při snězení něčeho smrtícího. Zranění a nemoc může také zvětšit váš stres omezením vaší schopnosti manévrovat, získávat potravu a vodu, nalézt úkryt a bránit se. Dokonce i když nemoc a zranění nevede k smrti, zvětšuje se stres prostřednictvím bolesti a potíží které vytváří. Je to možné vyřešit jedině ovládnutím stresu spojeného s bezmocností ke zranění, nemoci a smrti tak, že voják bude mít odvahu uvědomit si rizika spojená s úkoly přežití.

Nejistota a ztráta ovládání

Mnozí lidé mají problém pracovat v nasazení, kde celková situace není jasná. To je samozřejmé v situacích přežití, kde není nic zaručeno. Může to být nesmírně stresující při omezených informacích v situacích, kdy máte omezenou kontrolu svého okolí. Tato nejistota a nedostatek kontroly také zvětšuje stres vedoucí k existenci nemoci, zranění, nebo zabití.

Prostředí

Dokonce i za značně ideálních podmínek, je prostředí okolnost poměrně nahánějící hrůzu. V boji o přežití bude voják bojovat proti stresorům z počasí, terénu a množství bytostí obývajících okolí. Horko, zima, déšť, vítr, hory, bažiny, pouště, hmyz, nebezpeční plazové a ostatní živočichové jsou pouze několika příklady z problémů očekávajících vojáka pracujícího na přežití. Závisí na tom, jak voják zvládá stres z prostředí. Okolí může být jak zdrojem potravy a ochrany, nebo může být příčinou extrémních potíží vedoucích ke zranění, nemoci nebo smrti.

Hlad a žízeň

Bez potravy a vody bude člověk slábnout a popřípadě zemře. Tak nabývá na důležitosti získávání a konzervace jídla a vody s tím, jak se zvětšuje délka doby situace přežití. Pro vojáky zvyklé na výdej potravin, může být shánění potravy zdrojem velkého stresu.

Vyčerpání

Posílení sama sebe pro pokračující přežívání není lehké, při zvětšující se únavě. Je možné, že budete tak unavený, že pouhé rozhodnutí zůstat vzhůru je stresem samo o sobě.

Izolace

Je výhodné čelit nepřízni osudu s ostatními. I když se vojáci učí individuálním dovednostem, také je učíme působit jako součást týmu. Ačkoliv si my vojáci stěžujeme na nadřízené štáby, zvykli jsme si používat informace a směrnice které velení poskytuje, obzvláště v průběhu období zmatků. Být v kontaktu s ostatními dává velký

5

pocit bezpečí a vědomí dosažitelné pomoci, když se objeví problémy. Závažný stresor v situacích přežití je to, že kdykoliv půjde o vás nebo tým, musíte spoléhat pouze na své prostředky. Stresory přežití zmíněné v této sekci neznamenají, že jsou pouze jediným čemu můžete čelit. Pamatujte, že co je stresem pro jednu osobu, nemusí být stresem pro ostatní. Vaše zkušenosti, trénink, osobní náhled na život, fyzická a duševní kondice a úroveň sebedůvěry má podíl na tom jak budete zvládat stresy v životních podmínkách přežití. Není od věci uniknout stresu, ale lépe je zvládat stresory přežití a nechat je pracovat pro sebe. Nyní máme základní znalosti o stresech a stresorech obvyklých pro situace přežití, dalším krokem je prozkoumat naše reakce na stresory kterým můžeme čelit.

PŘIROZENÉ REAKCE

Člověk musel být schopen přežít v průběhu staletí mnoho změn v jeho prostředí. Jeho schopnost přizpůsobit se fyzicky a mentálně měnícímu se světu ho udržuje na živu, zatímco ostatní druhy kolem něj postupně vymírají. Stejné mechanizmy přežití které udržovaly na živu naše předky, mohou stejně dobře udržet naživu i nás! Nicméně, tyto mechanismy přežití které nám mohou pomoci, mohou také působit proti nám jestliže jim nerozumíme, a nepředvídáme jejich přítomnost. Nepřekvapí, že průměrná osoba bude mít v situaci přežití nějaké psychologické reakce. Nyní budeme zkoumat některé z větších vnitřních reakcí, vás a kohokoliv se silnými zkušenostmi se stresory přežití popsané v předchozích odstavcích. Začněme.

Strach

Strach je naší citovou odezvou na nebezpečné okolnosti o kterých věříme že jsou schopny způsobit smrt, zranění nebo nemoc. Tato škoda není omezená jen na tělesné poškození. Ohrožení citové a duševní pohody může také vytvářet strach. Pro vojáka zkoušejícího přežít může mít strach pozitivní funkci, jestliže ho to povzbuzuje být opatrný v situacích kde by bezstarostnost mohla mít za následek způsobení újmy. Bohužel, strach může také člověka ochromit. Může způsobit, že bude tak vystrašený že selže při vykonávání činností nezbytných pro přežití. Většina vojáků bude mít jistý stupeň strachu když jsou umístěni v neznámých prostředích, za nepříznivých podmínek. To není žádná hanba! Každý voják musí sám sebe cvičit v překonávání jeho strachů. Ideální je, když během reálného výcviku můžeme získat znalosti a dovednosti potřebné k růstu naší důvěry a tímto zvládnout své strachy.

Úzkost

Se strachem je spojená úzkost. Protože je pro nás přirozené se bát, je pro nás také přirozené pocítit úzkost. Úzkost může být znepokojivá. Pocit bojácnosti dostaneme, když směřujeme k nebezpečným situacím (tělesným, duševním a citovým). Když je užívána zdravou měrou, úzkost naléhá na naše jednání skončit, nebo alespoň zvládnout nebezpečí, které ohrožují naše bytí. Kdybychom nikdy nebyli úzkostliví, byla by malá motivace dělat změny v našich životech. Voják v prostředí přežití zmenší svou úzkost vykonáváním povinností, zabezpečující mu projít těžkými zkouškami a udržet se na živu. S tím jak zmenšuje svojí úzkost, voják také přivádí pod kontrolu zdroje této úzkosti, svoje strachy. V této formě je úzkost dobrá, nicméně může mít také zdrcující dopad. Úzkost může zasypat vojáka představami, kdy se stává jeho myšlení obtížné a zmatené. Jakmile to nastane, stává se pro něho stále nesnadnější dělat dobré odhady a seriózní rozhodnutí. Pro přežití se voják musí učit techniku zklidňování jeho úzkostí a držet ji v rozsahu kdy mu neublíží.

Vztek a zklamání

Zklamání vznikne, když se člověku neustále maří plány v jeho pokusech dosáhnout cíle. Cílem přežití je zůstat na živu, dokud můžete dosáhnout pomoci, nebo dokud pomoc nedosáhne vás. K dosažení tohoto cíle, musí voják plnit úkoly s minimálními prostředky. Je nevyhnutelné, že při pokusech dělat tyto úkoly se něco pokazí, přihodí se něco mimo kontrolu vojáka. V situaci kdy je život v sázce se každá chyba bude zveličovat ve smyslu její důležitosti. Proto se vojáci budou muset dříve či později vyrovnat se s zklamáním, když některý z jejich plánů narazil na potíže. Jedním z výsledků tohoto zklamání je vztek. V situaci přežití je řada případů, které mohou vyvolat ve vojákovi zklamání, nebo vztek. Zabloudění, poškozená nebo zapomenutá výstroj, počasí, nehostinný terén, nepřátelská hlídka, a fyzické nedostatky, jsou jen několika příklady zdrojů zklamání a vzteku. Zklamání a vztek povzbuzuje vznětlivé reakce, nesmyslné chování, špatně myšlená rozhodnutí, a v několika případech postoj "já sem s tím praštil" (lidé se někdy vyhnou tomu, udělat něco co nemohou zvládnout). Jestliže voják může pořádně spoutat citovou sílu spojenou se vztekem a zklamáním, může to vydatně působit na to, jak odpoví na výzvu k přežití. Jestliže se voják pořádně nesoustředí na své zlostné city, může vyplýtvat mnoho sil na činnosti které nepodporují možnosti jeho přežití, nebo přežití osob okolo něj.

6

Deprese

Byla by to opravdu vzácná osoba, která by alespoň chvilkově nepocítila sklíčenost, když čelíme strádáním z přežití. Když se tato sklíčenost prohloubí, označíme ji pocitem "deprese". Deprese je těsně spojena se zklamáním a vztekem. Zklamaná osoba začne být ještě více zlostnější když nedosáhne svých cílů. Jestliže vztek nepomůže člověku k úspěchu, pak se úroveň jeho deprese dokonce ještě zvýší. Zhoubný koloběh mezi hněvem a zklamáním pokračuje, až se osoba stává zesláblou fyzicky, emocionálně, a duševně. Když člověk dosáhne tohoto bodu, začne se vzdávat, a jeho zaměření se posunuje od "co mohu dělat?" k "nemohu již nic dělat". Deprese je výrazem beznadějnosti, pocitu bezmocnosti. Není na tom nic špatného být přechodně sklíčený při přemýšlení o svých milovaných lidech a vzpomínkách na to, jak vypadá život v civilizaci, nebo v normálním světě. Takové myšlenky vám ve skutečnosti, mohou dát sílu vyzkoušet i nejtvrdší podmínky a přežít co nejdéle. Na druhé straně, jestliže si dovolíte ponořit se do depresivních stavů, potom to může podkopávat vaší veškerou energii a co je nejdůležitější, vaší vůli přežít. Je důležité, aby každý voják kladl odpor před podlehnutím depresím.

Osamocenost a nuda

Člověk je družný živočich. Toto znamená že my, jako lidské bytosti, se těšíme ze společnosti jiných. Jen velmi málo lidí má potřebu být stále samotný! Jak jste si vědom, v prostředí přežití je značná vyhlídka na osamocenost. To není špatné. Osamělost a nuda může vynést na povrchy kvality, o kterých jste si mysleli že je mají pouze druzí. Rozsah vaší obrazotvornosti a tvořivosti vás může překvapit. Když je nutné aby jste to udělali, můžete odhalit své skryté talenty a vlohy. Většinu z nich můžete čepovat do nádržky vnitřní síly a statečnosti, o které jste nikdy nevěděl že ji máte. Naopak osamělost a nuda může být dalším zdrojem deprese. Jako voják přežívající osaměle, nebo s ostatními, musíte nalézt cesty k zaměstnání své mysli tvůrčím způsobem. Dodatečně v sobě musíte vyvinout míru soběstačnosti. Musíte mít důvěru ve své schopnosti "jít do toho sám."

Pocit viny

Okolnosti směřující k vašemu bytí, jsou někdy v prostředí přežití vzrušující a tragické. Může to být následkem nešťastných náhod, nebo vojenské mise tam, kde byly ztráty na životech. Možná že jste pouze sám, nebo jeden z několika kteří přežili. I když se samozřejmě těšíš z toho že jste na živu, současně můžete truchlit nad smrtí těch, kteří měli méně štěstí. Pro přeživší není vzácné cítit vinu že byli ušetřeni smrti, zatímco ostatní nikoliv. Tento pocit, když je použitý pozitivním způsobem, povzbudí lidi přečkat nejtěžší strádání přežití s vírou, že jim bylo dovoleno žít pro nějaký vyšší životní cíl. Někdy se přeživší zkoušejí udržet na živu, aby mohli by pokračovat práci padlých. Jakkoliv sám dáváte příčinu, nedovolte pocitu viny zabránit vám chtít žít. Žijící, který zanechal svých šancí přežít, nedokázal nic. Takové jednání by byla největší tragédie.

OSOBNÍ PŘÍPRAVA

Vaším posláním vojáka v situaci přežití je zůstat na živu. Jak můžete vidět, jde o zkušenosti s uspořádáním myšlenek a emocí. Tyto mohou pro vás pracovat, nebo způsobit váš pád. Případné reakce na množství stresů spojených s přežitím jsou strach, úzkost, hněv, zklamání, vina, skleslost a osamělost. Tyto reakce, když jsou ovládány zdravým způsobem, pomohou vojákovi zvětšit pravděpodobnost přežít. Inspirují vojáka věnovat více pozornosti výcviku, potlačit jeho strach, podniknout akci která zajistí jídlo a bezpečí, udržovat důvěru v jeho kamarády vojáky a usilovat o velké šance. Když nemůže přeživší ovládat tyto reakce zdravým způsobem, mohou ho přivést do slepé uličky. Místo aby aktivizoval své vnitřní síly, voják věnuje pozornosti svým vnitřním obavám. Tyto zkušenosti vojáka psychologicky porazí dlouho předtím, než podlehne fyzicky. Pamatuj si, přežití je přirozené každému. Být nečekaně vražen do zápasu o přežití na život a na smrt není přirozené. Neobávejte se vašich "přirozených reakcí na tyto nepřirozené situace." Připrav se sám vládnout nad těmito reakcemi tak, aby sloužily tvému největšímu zájmu zůstat na živu, se slávou a důstojností spojenou s americkým vojákem. Týká se to toho, abyste zajistili přípravu tak, že vaše reakce v situaci přežití jsou produktivní a ne destruktivní. Výzva k přežití stvořila nesčetné příklady hrdinství, odvahy a sebeobětování. Toto jsou hodnoty které pro sebe můžete získat, jestliže jste sám sebe připravil. Následuje několik tipů, které pomohou připravit se psychologicky na přežití. Během studia této příručky a návštěv kurzů přežití můžete zdokonalit své osobní reakce na přežití.

Poznejte sám sebe

V průběhu tréninku bude mít rodina a přátelé čas vypozorovat, jaký jste uvnitř. Posílí se vaše silnější přednosti a rozvinou se oblasti o kterých víte že jsou nezbytné pro přežití.

7

Předcházejte strachu

Nepředstírejte, že nebudete mít žádný strach. Začněte přemýšlet, co by vás nejvíce vyděsilo, jestliže byste byl nucen přežít osamoceně. Ve svém zájmu trénujte tyto oblasti. Cílem není odstranit strach, ale budovat důvěru ve své schopnosti funkčně vzdorovat svým strachům.

Buďte realistou

Neobávejte se dělat řádný odhad situací. Podívejte se na okolnosti jaké jsou a ne jaké byste je chtěli mít. Zaměstnávejte se odhadem své situace, nadějí a vyhlídek. Když vstoupíte do situace přežití s nereálnými nadějemi, můžete si položit základy pro hořké zklamání. Uposlechněte přísloví, "doufat že to dobře dopadne je připravit se na nejhorší". Je mnohem snadnější přizpůsobit se příjemným překvapením v nečekaně dobrých náhodách, než být rozrušený v neočekávaných drsných situacích.

Zaujměte pozitivní postoj

Naučte se ve všem oplývat působením dobra. Hledáním dobra se nejenom zvedne morálka, ale je to také znamenité pro cvičení vaší představivosti a tvořivosti.

Připomeňte si co je ve hře

Pamatujte si, že selhání připravit se psychicky na zdolání problémů přežití, vede k reakcím například jako jsou deprese, neopatrnost, nepozornost, ztráta jistoty, špatné rozhodování a vzdávání se před tím než vyčerpáme všechny tělesné síly. V sázce je váš život a životy ostatních, závisející na tom zda vykonáte svůj podíl na úkolech spojených s přežitím.

Trénujte

Začněte se již nyní, během vojenského výcviku a životních zkušeností připravovat na zdolání obav z přežití. Demonstrace vašich zkušeností při výcviku vám dají důvěru je vyvolat, když nastane nouze. Pamatujte, čím více bude výcvik realističtější, tím méně zdrcující bude prostředí přežití.

Učte se technikám zvládnutí stresu

Lidé ve stresu bývají silně zpanikařeni, jestliže nejsou dobře psychologicky cvičeni a připravováni čelit nejrůznějším možným okolnostem. Zatímco často nemůžeme řídit okolnosti přežití ve kterých se nalézáme, je v našich možnostech zvládnout reakce na tyto okolnosti. Znalost techniky zvládání stresů může významně zvětšit vaši schopnost zůstat klidný a zaměřit se na činnosti, které vás nebo ostatní udrží na živu. Několik dobrých technik k rozvinutí těchto vlastností zahrnuje trénink relaxace, zkušenosti s plánováním času, pozitivního myšlení a poznávání změn struktury zkušeností (schopnost kontrolovat jak se díváte na situaci).

Pamatujte si, že "vůle přežít" může být také považována za "odmítnutí vzdát se".

8

Kapitola 02: Plánování p řežití a soupravy pro p řežití

Plánování přežití není nic více, než uskutečnění něčeho co by se mohlo stát, co byste předpokládal v případě boje o přežití a s tímto v mysli dělat kroky ke zvýšení svých šancí na přežití.

Proto plánování přežití znamená přípravu. Příprava znamená mít předměty pro přežití a vědět jak je použít. Lidé žijící ve sněhových oblastech připravují svá vozidla na špatný stav cest. Dávají do nich sněhové řetězy, zatěžují zadní části automobilů a vozí lopatu, sůl a pokrývku. Dalším příkladem přípravy je vyhledání nouzových východů na palubě letadla kterým letíš. Příprava může také znamenat znalost vaší zamýšlené trasy cestování a obeznámeni se s územím. Nakonec - nouzové plánování je nezbytné.

VÝZNAM PLÁNOVÁNÍ

Detailní předchozí plánování je důležité v případných stavech přežití. Počítaje v to důležitost přežití v plánování misí. Při výskytu mimořádných okolností to bude zvyšovat vaše šance na přežití. Například, když vaše zaměstnání vyžaduje práci v malých uzavřených prostorách které určují co můžete nosit na sobě, naplánujte si, kde můžete položit svůj batoh, nebo náklad. Položte ho tam, kde nebude překážet vašemu rychlému opuštění prostor, ale kde je také snadno dostupný. Jedna důležitá stránka předběžného plánování je preventivní medicína. Ujistěte se, zda nemáte problémy se zuby a zda očkování jsou čerstvá. Pomůže vám to vyvarovat se případných zdravotních a zubních problémů. V situaci přežití bude problém se zuby snižovat vaší schopnost vyrovnat se s jinými problémy než je vaše tvář. Pokud nejste očkován, může to znamenat že vaše tělo není odolné vůči nákazám které se v oblasti vyskytují. Příprava a nošení soupravy pro přežití je stejně důležitá jako výše uvedené úvahy. Všechna armádní letadla na palubě běžně vozí soupravu pro přežití podle toho, přes jaký druh území budou letět. Jsou zde soupravy pro přežití při letech přes vodu, v horkém klimatu, letecké vesty pro přežití (viz příloha A kde je popis souprav pro přežití a jejich obsah). Nejste-li letec, k těmto soupravám pravděpodobně nebudete mít přístup. Nicméně pokud znáte obsah těchto souprav, pomůže vám to k plánování a přípravě vlastní soupravy pro přežití. Dokonce i nejmenší souprava pro přežití je-li správně připravena je neocenitelná tváří v tvář problému přežití. Před přípravou své soupravy pro přežití se seznamte s úkoly své jednotky, prostředím kde bude fungovat a s vybavením i vozidly přiřazenými k vaší jednotce.

SOUPRAVY PRO PŘEŽITÍ

Prostředí je klíčem k druhu předmětů které budete potřebovat ve své soupravě pro přežití. Kolik vybavení umístíte do své soupravy záleží na tom, jak budete svojí soupravu přepravovat. Souprava kterou budete nosit u sebe bude menší než souprava převážená v automobilu. Vždy rozdělte svojí soupravu pro přežití nošením nejdůležitějších předmětů na svém těle. Např. mapu, kompas a zápalky musíte mít vždy u sebe. Méně důležité předměty noste na opasku. Objemné předměty noste v batohu. Při přípravě soupravy vyberte víceúčelové předměty. Pokud máte dva předměty sloužící ke stejnému účelu, vyberte ten který má i další funkce. Nepřidávejte stejné předměty, protože to zvětšuje velikost soupravy a její váhu. Vaše souprava pro přežití nemusí být komplikovaná. Potřebujete pouze funkční předměty které budou vyhovovat vašim potřebám a pouzdro na přechovávání těchto předmětů. Jako pouzdro můžete použít pouzdro od lékárničky, nábojů, nebo jiné vhodné pouzdro.

Pouzdro by mělo být:

• Vodovzdorné, nebo vodoodpudivé. • Jednoduše přenosné, nebo takové které lze snadno připevnit k tělu. • Přiměřené k pojmutí součástí různé velikosti. • Odolné.

Ve vaší soupravě pro přežití doporučujeme mít:

• Lékárničku. • Tablety, nebo kapky na dezinfekci vody. • Potřeby na zapálení ohně. • Potřeby pro signalizaci. • Potřeby na získávání potravy. • Potřeby na zhotovení úkrytu.

9

Některé příklady těchto předmětů jsou:

• Zapalovač, magnéziový zapalovač, vodovzdorné zápalky. • Drát na pasti. • Signalizační zrcátko. • Kompas k připevnění na zápěstí. • Rybářský vlasec. • Rybářské háčky. • Svíčku. • Malou čočku. • Tablety Oxytetracyklinu (průjem, nebo infekce). • Tablety na dezinfekci vody. • Plastovou plachtu. • Chirurgické rukavice. • Náplasti na stahování ran. • Kondomy na uchovávání vody. • Balzám na rty. • Jehly a niť. • Nůž.

Zbraň přidejte pouze pokud to situace vyžaduje. Přečtěte si a zkoušejte techniky pro přežití popsané v tomto manuálu. Promyslete si úkoly své jednotky a prostředí ve kterých bude vaše jednotka působit. Potom si připravte svojí soupravu na přežití.

10

Kapitola 03: Základy medicíny pro p řežití

V první řadě mezi četnými problémy které mohou ohrozit schopnost přeživších k návratu do bezpečí, jsou zdravotní problémy vyplývající ze seskoku a přistání padákem, extrémního klimatu, pozemní bojové akce, útěku, a nemoci.

Mnozí uniknuvší a přeživší, oznámili potíže s léčbou zranění a nemoci zaviněnou nedostatečným školením a nedostatkem zdravotního materiálu. Pro některé to vedlo k zajetí nebo kapitulaci. Lidé kteří přežili, líčili pocit apatie a bezmocnosti, protože se nemohli v tomto prostředí ošetřovat. Schopnost léčit sám sebe, zvyšuje morálku, soudržnost a pomáhá ve vašem přežití a případnému návratu k spojeneckým vojskům. Jeden člověk s přiměřeným množstvím základních lékařských znalostí, může mít velký význam pro život ostatních. Bez dosažitelného lékařského kvalifikovaného personálu jste to vy, který si musí vědět rady jak zůstat na živu.

POŽADAVKY NA UDRŽENÍ ZDRAVÍ

K přežití potřebujete vodu a jídlo. Musíte ale také uplatnit vysoké normy osobní hygieny.

Voda

Vaše tělo ztrácí vodu v průběhu normálních tělesných procesů (potem, močí, a stolicí). Během průměrné denní námahy, kdy je atmosférická teplota 20 stupňů Celsia, průměrný dospělý člověk ztrácí a proto potřebuje doplnit 2 až 3 litry vody denně. Jiné faktory, jako je vystavení vedru, vystavení chladu, intenzivní činnost, vysoká nadmořská výška, popáleniny, nebo nemoc, mohou způsobit že vaše tělo ztrácí vody více. Tuto vodu musíte nahradit. Dehydratace vyplývá z nedostatečné náhrady ztracených tělesných tekutin. Snižuje to vaší výkonnost a jste-li zraněný, vzrůstá vaše náchylnost k těžkému šoku. Vezměte v úvahu následují následky ztráty tělesných tekutin:

• 5 procent ztrát tělesných tekutin má za následek žízeň, podrážděnost, nucení ke zvracení, a slabost. • 10 procentní ztráta má za následek závratě, bolest hlavy, neschopnost chodit, a pocit brnění v

končetinách. • 15 procent ztráta má za následky zakalení zraku, bolestivé močení, oteklý jazyk, hluchota, a pocit

znecitlivění v kůži. • Ztráta větší než 15 procent tělesných tekutin může mít za následek smrt.

Nejobecnější znaky a příznaky dehydratace jsou:

• Tmavá moč s velmi silným zápachem. • Málo moči. • Nejasné, zapadlé oči. • Únava. • Citová nestabilita. • Ztráta pružnosti pokožky. • Zpoždění plnění kapilár krví v lůžkách nehtů (při stisknutí nehtu). • Hluboká čára ve středu jazyka směrem dolů. • Žízeň. Poslední na seznamu, protože při 2 procentní dehydrataci se již dožadujete tekutin.

Nahrazujte vodu jakmile ji ztrácíte. Zkoušet nahradit vodní deficit je v situaci přežití obtížné, a žízeň není znamením, kolik vody potřebujete. Řada lidí nemůže vypít bez obtíží víc než 1 litr vody najednou. Takže i když nejste žíznivý, pro zabránění dehydrataci pijte malé množství vody v pravidelných intervalech každou hodinu. Jestliže jste pod fyzickým a duševním tlakem, nebo vystaven těžkým podmínkám, zvětšujte svůj příjem vody. Pijte dostatek tekutin aby jste udržel objem své moči alespoň 0,5 litrů za každých 24 hodin. V jakékoliv situaci, kde je nízký příjem potravy, pijte 6 až 8 litrů vody denně. V extrémním podnebím, obzvláště suchém, může průměrná osoba ztratit 2,5 až 3,5 litrů vody za hodinu. V tomto typu podnebí byste měli pít 14 až 30 litrů vody denně. Se ztrátou vody souvisí také ztráta elektrolytů (tělesných solí). Průměrná strava tyto ztráty může obvykle doplnit, ale v extrémní situací, nebo při nemoci musíme zajistit další potřebné zdroje solí. Směs 0,25 čajové lžičky soli do 1 litru vody poskytne koncentraci, kterou tělesné tkáně mohou ihned vstřebat. Ze všech fyzických problémů se kterými se setkáváme v situaci přežití, je ztráta vody největším problémem.

11

Následují základní směrnice pro prevenci dehydratace:

• Když jíte, vždy pijte vodu. Voda je použita pro trávení, slouží jako část trávicího procesu a když po jídle nepijete, může vést k dehydrataci.

• Aklimatizujte se. Tělo podá v extrémních podmínkách větší výkon, když je aklimatizováno. • Šetřete pot ne vodu. Hranicí tvorby potu není aktivita, ale pití vody. • Dávkujte vodu. Dokud nenaleznete vhodný zdroj, dávkujte rozumně své zásoby vody. Denní příjem

500 kubických centimetrů (0.5 litrů) směsi cukr - voda (2 čajové lžičky na 1 litr vody) bude stačit na prevenci těžké dehydratace alespoň na týden, za předpokladu že udržíte ztráty vody na minimu omezením fyzické činnosti a tepelného zisku nebo ztrát.

Ztráty tekutin můžete odhadnout různými prostředky. Standardní polní oděv zabrání ztrátě vody 0,25 litrů (jednu čtvrtinu polní láhve). Namočené tričko udrží v těle 0,5 až 0,75 litrů vody. K odhadu ztrát tekutin také můžete využít hodnot rychlosti pulsu a dýchání. Jako vodítko použijte následující údaje:

• Se ztrátou 0,75 litrů vody bude tepová frekvence na zápěstí pod 100 tepů za minutu a rychlost dýchání 12 až 20 vdechů za minutu.

• Se ztrátou 0,75 až 1,5 litrů vody bude tepová frekvence na zápěstí 100 až 120 tepů za minutu a rychlost dýchání 20 až 30 vdechů za minutu.

• Se ztrátou 1,5 až 2 litrů vody bude tepová frekvence na zápěstí 120 až 140 tepů za minutu a rychlost dýchání 30 až 40 vdechů za minutu. Vitální projevy nad těmito hodnotami vyžadují více pozornosti a péče.

Jídlo

Ačkoliv bez jídla můžete žít několik týdnů, abyste zůstal zdravý budete potřebovat přiměřené množství potravy. Bez jídla se budou vaše duševní a fyzické schopnosti rychle zhoršovat a začnete slábnout. Jídlo doplňuje látky které tělo spaluje a poskytují mu energii. Zahrnuje to vitamíny, minerály, soli, a ostatní složky důležité pro dobré zdraví. Asi nejdůležitější je morální pomoc potravy. Dva základní zdroje potravy jsou: rostliny a zvířata (včetně ryb). Oba poskytují v různých stupních kalorie, uhlohydráty, tuky a proteiny potřebné pro normální denní tělesné funkce. Kalorie jsou měřítkem tepla a kapacity energie. Průměrný člověk potřebuje denně 2000 kalorií pro fungování na minimální úrovni. Příjem množství uhlohydrátů, tuků, a proteinů bez dostatečného obsahu kalorií, vede k hladovění a stravování vlastních tělesných tkání pro získání energie.

Rostlinná potrava

Tato potrava poskytuje uhlohydráty - hlavní zdroj energie. Mnohé rostliny poskytují také dostatek proteinů k udržení těla v normální výkonnosti. Třebaže rostliny nemohou poskytnout vyváženou stravu, uživí vás dokonce i v polárních oblastech, kde je běžně zapotřebí mít k produkování tepla v potravě maso a tuk. Řada rostlinných plodů jako jsou ořechy a semena vám zajistí dostatek proteinů a olejů pro normální výkonnost. Kořeny, zelené výhonky a rostlinná potrava obsahující přírodní cukr, budou dodávat kalorie a uhlovodany které dodají tělu přirozenou energii. Výživná hodnota rostlin se stává ještě důležitější, jestliže jste uniknuli nepříteli, nebo jestliže jste v oblasti kde je divoká zvěř vzácná.

Například:

• Rostliny můžete sušit větrem, vzduchem, sluncem, nebo ohněm. To zpomalí její zkažení tak, že můžete mít rostlinou potravu do zásoby, nebo nosit jídlo s sebou, abyste ho mohli použít když je potřeba.

• Rostliny můžete získat mnohem snadněji a tišeji než maso. To je neobyčejně důležité, když je nablízku nepřítel.

Zvířecí potrava

Maso je mnohem výživnější než rostlinná potrava. Ve skutečnosti, může být na některých místech stejně snadno dosažitelné. Nicméně k získání masa potřebujete znát jak různá divoká zvěř žije a jak se chytá. K uspokojení vaší bezprostřední potřeby jídla, nejdříve hledejte hojnější a snadněji získatelná zvířata, jako je

12

hmyz, korýše, měkkýše, ryby a plazy. To může uspokojit váš okamžitý hlad, zatímco si připravujete pasti a oka pro větší lovnou zvěř a ptactvo.

Osobní hygiena

V jakékoliv situaci je čistota důležitým faktorem v předcházení infekcím a nemocem. V situaci přežití se to stává ještě více důležitým. Nedostatečná hygiena bude zmenšovat vaše šance na přežití. Denní sprchování horkou vodou a mytí mýdlem je ideální, ale můžete zůstat čistý i bez tohoto luxusu. Ke svému omývání používejte hadr a mýdlovou vodu. Věnujte zvláštní pozornost chodidlům, podpaží, rozkroku, rukám a vlasům, protože to jsou hlavní oblasti pro zamoření škůdci a infekcí. Jestliže je voda vzácná, použijte "vzdušnou" lázeň. Sundejte si je-li to možné všechny šaty a vystavte vaše tělo slunci a vzduchu nejméně na 1 hodinu. Buďte opatrní, nespalte se od sluníčka. Nemáte-li mýdlo, použijte popel, nebo písek, nebo pokud to vaše situace dovoluje vyrobte si mýdlo ze zvířecího tuku a dřevěného popela.

Jak udělat mýdlo?

• Získejte sádlo ze zvířecího tuku pokrájením tučných částí na malé kousky a vařením v hrnci. • Přidejte do hrnce dostatek vody aby se tuk při vaření nelepil k nádobě. • Vařte tuk pomalu a často míchejte. • Po vyškvaření tuku, vylijte sádlo do nádoby aby ztuhnulo. • Do nádoby s otvorem na dně dejte popel ze dřeva (otvor se musí zakrýt plátnem apod.). • Na popel pomalu nalijte vodu a nechte jí protékat popelem. Tekutinu která prosakuje otvorem ve dně,

uchovávejte v oddělené nádobě. Tato tekutina je draslo, neboli hydroxid draselný (louh draselný). Další cestou k získání louhu je lít kal (směs popele ze dřeva a vody), přes filtrační látku.

• V kuchyňské nádobě smíchejte dva díly tuku a jeden díl drasla. Dejte tuto směs na oheň a vařte dokud nezhoustne.

Po vychladnutí směsi - mýdla, jej můžete použít v polotekutém stavu přímo z nádoby. Můžete také mýdlo nalít do pánvičky, nechat je ztvrdnout a rozřezat je na kousky pro pozdější použití.

Udržujte své ruce čisté

Bakterie na vašich rukou mohou infikovat jídlo a zranění. Myjte si ruce po zacházení s jakýmkoliv materiálem, který může přenášet nákazu, po návštěvě latríny, po péči o nemocné a před přípravou jakéhokoliv jídla, nebo pitné vody. Udržujte své nehty ostříhané nakrátko a čisté. Prsty nestrkejte do úst.

Udržujte své vlasy čisté

Vaše vlasy se mohou stát útulkem pro bakterie nebo blechy, vši a další cizopasníky. Udržujte vaše vlasy čisté, učesané a ostříhané, to vám pomůže vyhnout se nebezpečí.

Udržuj své prádlo čisté

Udržujte vaše šaty a lůžkoviny tak čisté, jak je to jen možné, zmenšíte šanci na kožní onemocnění a rovněž se zmenší riziko zamoření parazity. Vaše svrchní ošacení vyčistěte, kdykoliv se zašpiní. Noste každý den čisté spodní prádlo a ponožky. Jestliže je voda vzácná, čistěte vaše šaty "vzduchem" natřásáním, větráním a sluněním po dobu 2 hodin. Pokud používáte spací pytel, otáčejte ho naruby po každém použití, vyklepejte ho a provětrejte.

Udržujte své zuby čisté

Pravidelně čistěte svá ústa a zuby kartáčkem na zuby, nejméně jednou denně. Pokud nemáte kartáček na zuby, zhotovte si žvýkací dřívko. Najděte větvičku asi 20 cm dlouhou a 1 centimetr silnou. Rozžvýkejte jeden konec dřívka, aby se oddělila vlákna. Nyní s ním můžete čistit zuby. Další cestou je ovinout čistý proužek látky kolem vašich prstů a třít s ní zuby až do setření všech částic jídla. Zuby můžete také čistit malým množstvím písku, kuchyňské sody, soli, nebo mýdla. Pak vypláchněte ústa vodou, mořskou vodou, nebo čajem z vrbové kůry. Také pomůže vaší ústní hygieně čištění zubů hedvábným provázkem, nebo vláknem. Jestliže máte děravé zuby, můžete zhotovit dočasnou výplň vložením vosku ze svíčky, tabáku, aspirinu, papriky, zubní pasty nebo prášku, nebo kousku kořene zázvoru do dutiny zubu. Přesvědčte se před vložením výplně, že máte dutinu v zubu čistou vypláchnutím dutiny, nebo vybráním částeček potravy z dutiny zubu!

Věnujte péči svým nohám

13

K předcházení vážným problémů s nohama, si při nějaké misi nezničte své boty prodřením. Denně si myjte a masírujte chodidla. Upravte si nehty na nohou rovným zastřižením napříč. Noste vložky do bot a správnou velikost suchých ponožek. Pudrujte a denně kontroluj svoje chodidla, zda na nich nejsou puchýře. Jestliže si uděláte malý puchýř, nepropichujte ho. Neporušený puchýř je bezpečný před infekcí. Přiložte vycpávkový materiál kolem puchýře aby se zbavil tlaku a zmenšilo se tření. Jestliže puchýř praskne, ošetřete ho jako otevřené poranění. Vyčistěte a ošetřujte ho denně a vycpávejte jeho okolí, aby se zamezilo kontaktu s obuví. Velké puchýře nechávejte nedotčené, nepropichujte je. K tomu aby jste se vyvaroval prasknutí puchýře, nebo jeho roztržení pod tlakem a aby se z něho nestala bolestivá otevřená a hnisající rána, podívejte se na následující:

• Obstarejte si jehlu na šití a čistou, nebo sterilizovanou niť (obojí vyvařte ve vodě). • Propíchněte jehlu skrz puchýř a po vyčištění puchýře jím protáhněte nit. • Odejměte jehlu a ponechejte oba konce nitě viset mimo puchýř. Niť bude absorbovat tekutinu zevnitř

puchýře a odvádět ji mimo něj. Tak zmenší velikost díry a zajistí že se díra neuzavře. • Kolem puchýře dejte polštářek.

Zajistěte si dostačující odpočinek

Abyste se udrželi v chodu, potřebujete určité množství odpočinku. Naplánujte pravidelné doby odpočinku, alespoň 10 minut za hodinu, v průběhu vašich denních aktivit. Učte se dělat si pohodlí i v méně ideálních podmínkách. Změna z duševní na fyzickou činnost nebo naopak může být osvěžující, když čas nebo situace nedovoluje úplnou relaxaci.

Udržujte svoje tábořiště v čistotě

Neznečišťujte zem v oblasti tábořiště močí nebo výkaly. Používejte latríny, jestliže je k dispozici. Když nejsou k dispozici latríny, vykopejte díru a odpad zakryjte. Pitnou vodu odebírejte z místa proti proudu vodního toku nad táborem. Všechnu vodu čistěte.

NALÉHAVÉ ZDRAVOTNÍ PŘÍPADY

Naléhavé zdravotní případy kterým můžete čelit zahrnují dýchací potíže, silné krvácení a šok.

Problémy s dýcháním

Některá z následujících příčin může způsobit ucpání dýchacích cest, a mít za následek zastavení dýchání.

• Cizí předmět v ústí jícnu který ucpal otvor do průdušnice. • Poranění tváře, nebo krku. • Zánět a otok úst a jícnu způsobený vdechnutím kouře, plamenů, dráždivých par a nebo nějakou

alergickou reakcí. • "Smyčka" v jícnu (způsobená předklonem hlavy tak, že brada spočívá na hrudníku) může blokovat

průchod vzduchu. • Jazyk při bezvědomí blokuje průchod vzduchu do plic. Když je osoba v bezvědomí, svaly dolní čelisti a

jazyka se uvolní a protože krk vpředu klesne, způsobí pokles dolní čelisti a jazyk zapadne zpět a blokuje průchod vzduchu.

Těžké krvácení

Těžké krvácení z jakékoliv větší cévy v těle je nesmírně nebezpečné.

• Ztráta 1 litru krve způsobí příznaky středního šoku. • Ztráta 2 litrů krve způsobí stav těžkého šoku a tělo se ocitne v krajním nebezpečí. • Ztráta 3 litrů krve je obvykle osudná.

Šok

Šok (akutní reakce na stres) není sám o sobě nemocí. Je to klinický stav charakterizovaný příznaky které vzniknou, když výkon srdce je nezpůsobilý naplnit tepny krví pod dostatečným tlakem, aby mohly přiměřeně zásobovat krví orgány a tkáně.

14

POSTUPY PRO ZÁCHRANU ŽIVOTA

Zvládejte paniku jak vlastní, tak i obětí. Uklidněte ji a zkuste ji udržet v klidu. Proveďte rychlé tělesné vyšetření. Hledejte příčiny zranění a řiďte se základy první pomoci, začněte dýchacími cestami a dýcháním, ale buďte pozorný. Člověk může často zemřít mnohem rychleji následkem tepenného krvácení než na zablokování dýchacích cest.

Uvolněte a udržujte volné dýchací cesty

Uvolnit a udržet volné dýchací cesty můžete za použití následujících kroků:

Krok 1. Ověřte, jestli má oběť částečně nebo úplně zablokované dýchací cesty. Jestliže může kašlat nebo mluvit, dovolte mu vyčistit překážky přirozeně. Buďte připraven uklidnit oběť, vyčistit její dýchací cesty a provést oživování metodou z úst do úst, pokud by upadla do bezvědomí. Jestliže dýchací cesty oběti jsou zcela zablokovány, stlačujte její břicho až do uvolnění překážky.

Krok 2. Ukazováčkem rychle vyčistěte ústa oběti od cizích předmětů, zlomených zubů, zubních protéz, písku apod.

Krok 3. Použijte metodu předsunutí spodní čelisti. Pevně uchopte oběť oběma rukama v místě úhlu dolní čelisti na každé straně jednou rukou a pohybujte s čelistmi dopředu a nahoru. Kvůli stabilitě položte své lokty na povrch na kterém oběť leží. Jsou-li její rty zavřeny, jemně odhrňte spodní ret svým palcem (Obr. 4-1).

Krok 4. Po uvolnění dýchacích cest sevřete palcem a ukazováčkem nos oběti, a proveďte dva úplné vdechy do jejích plic. Nechejte plíce po druhém nádechu splasknout a proveďte následující:

• Podívejte se, zda se její hrudník zvedá a klesá. • Poslouchejte, jestli během výdechu uniká vzduch. • Snažte se pocítit při výdechu tok vzduchu na vaší tváři.

Krok 5. Jestliže umělé dýchání nevyvolalo u oběti samovolné dýchání, udržujte umělé dýchání metodou z úst do úst až do doby, dokud nezačne sama dýchat.

Krok 6. Je nebezpečí, že bude oběť v průběhu dýchání z úst do úst zvracet. Pravidelně kontrolujte ústa oběti na zvratky a v případě potřeby je vyčistěte.

Poznámka: Kardiopulmonární oživování (CPR) může být nezbytné po vyčištění dýchacích cest, ale pouze pokud je-li pod kontrolou velké krvácení. Podívejte se do vojenské příručky první pomoci FM 21-20, nebo jiných příruček a knih, kde jsou detailně popsány instrukce pro CPR.

Zvládnutí krvácení

V situaci přežití, musíte ihned zvládnout vážné krvácení, protože normální transfúze není možná a oběť může v minutě vykrvácet. Vnější krvácení spadá do následujících kategorií (podle jeho zdroje):

15

• Tepenné. Krevní cesty nazvané tepny dopravují krev pryč od srdce a skrze tělo. Při proříznutí tepny vytéká z rány jasně červená krev v zřetelných výtryscích, nebo pulsech které odpovídají rytmu srdečního tepu. Protože krev v tepnách je pod vysokým tlakem, člověk může ztratit v krátké době velké množství krve, když dojde k poškození tepny významné velikosti. Proto je tedy tepenné krvácení nebezpečným typem krvácení. Není-li rychle zvládnuté, může být osudné.

• Žilní. Žilní krev je krev která se vrací k srdci prostřednictvím krevních cest nazývaných žíly. Stálý výtok krve barvy tmavě červené, kaštanové, nebo namodralé krve charakterizuje krvácení z žíly. Obvykle můžete zvládnout snadněji žilní krvácení, než krvácení tepenné.

• Vlásečnicové. Kapiláry jsou velmi malé cévky, které spojují tepny s žilami. Vlásečnicové krvácení se většinou obvykle vyskytuje v menších pořezáních a poškrábáních. Tento typ krvácení není obtížné zvládnout.

Vnější krvácení můžete zvládnout přímým tlakem na ránu, nepřímým tlakem (na tlakové body), zvednutím končetin, přidržením tepny nebo žíly prsty, nebo škrtidlem.

Přímý tlak

Nejefektivnějším způsobem jak zvládnout vnější krvácení je vyvinutí tlaku přímo na ránu. Tento tlak musí být nejenom dostatečně silný k zastavení krvácení, ale musí také působit dost dlouho, aby zablokoval porušený povrch pokožky. Jestliže krvácení pokračuje po aplikovaném přímém tlaku, po 30 minutách, přiložte tlakový obvaz. Tento obvaz sestává z silné obvazové gázy, nebo jiného vhodného materiálu aplikovaného přímo na ránu a přidrženého příhodným, pevně ovázaný obvazem (obr. 4-2).

Ideálně by měl by být utažen víc než běžný obvaz, ale ne tak těsně že zmenší krevní oběh ve zbývající části končetiny. Jakmile jednou přiložíte obvaz, neodstraňujte ho, dokonce ani tehdy když obvaz nasákne krví. Zanechte tlakový obvaz na místě 1 nebo 2 dny, načež ho můžete odstranit a nahradit menším obvazem. V dlouhodobých podmínkách přežití, vyměňujte denně obvaz za čerstvý a kontrolujte zda nejsou příznaky infekce.

16

Nadzdvihnutí

Zvednutí zraněné končetiny tak vysoko nad úroveň srdce jak je jen možné, vyrovná ztráty krve tím že napomáhá návratu krve k srdci a snižuje krevní tlak ve zranění. Ale samotné zdvižení končetiny nezvládne krvácení úplně, musíte také použít přímého tlaku na ránu. Když léčíte uštknutí, udržujte naopak postiženou níže než srdce.

Tlakové body

Tlakové body jsou umístěny tam, kde hlavní tepna směrem k poranění leží blízko povrchu kůže, nebo kde tepna přechází přímo nad kostním výstupkem (obr. 4-3).

Ke zpomalení tepenného krvácení můžete využít tlaku prstu na tlakový bod, až do přiložení tlakového obvazu. Tlakové body nejsou pro zvládání krvácení tak účinné jako přímý tlak působící na ránu. Je to možné pouze tehdy, když jednotlivá větší stlačitelná tepna přímo zásobuje poškozenou cévu. Jestliže si nemůžete zapamatovat přesné umístění tlakových bodů, sledujte toto pravidlo: Použijte tlaku na konci kloubu právě nad zraněnou oblastí. Na ruce, chodidle, a na hlavě, to bude zápěstí, kotník a krk, v tomto pořadí.

!!!! VAROVÁNÍ !!!! Když provádíte tlak na krk, buďte opatrní. Velký nebo dlouhodobý tlak, může způsobit bezvědomí, nebo smrt. Nikdy nepřikládejte škrtidlo okolo krku.

Vyviňte tlak na tlakové body umístěním kulaté hůlky pod ohyb kloubu, ohněte kloub přes hůlku a udržujte ho ohnutý pevným přivázáním. Při použití této metody udržování tlaku v tlakovém bodu, se uvolní vaše ruce pro práci na jiných oblastech těla.

Podvázání prsty

Větší krvácení můžete zastavit ihned, nebo ho zpomalit za použití tlaku jednoho nebo dvou prstů, na krvácejícím konci žíly, nebo tepny. Udržujte tlak dokud se krvácení nezastaví nebo dostatečně nesníží pro přiložení tlakového obvazu, zvednutí končetin a tak dále.

17

Škrtidlo

Škrtidlo používejte, jen když přímý tlak na místo krvácení a všechny ostatní metody nedokázaly zvládnout krvácení. POZOR! Jestliže zanecháte škrtidlo na místě příliš dlouho, škody na tkáních mohou přerůst ve sněť, s pozdější ztrátou údu. Nesprávně použité škrtidlo také může způsobit stálé poškození nervů a jiné tkáně v místě stažení. Jestliže musíte použít škrtidlo, umístěte je na vhodném místě kolem končetiny, mezi zraněním a srdcem, 5 až 10 centimetrů nad zraněným místem (obr. 4-4).

18

Nikdy nepřikládejte škrtidlo přímo na ránu, nebo na zlomeninu. Použijte klacek jako rukojeť k utažení škrtidla a utáhněte ho pouze tak, aby se zastavilo krvácení. Když máte škrtidlo utáhnuté, přivažte volný konec klacku ke končetině, aby se předešlo povolení škrtidla. Po upevnění škrtidla, vyčistěte a obvažte zranění. Osamělý přeživší neodstraňuje, nebo neuvolňuje přiložené škrtidlo. V týmové akci však kamarád může uvolnit tlak škrtidla každých 10 až 15 minut na 1 nebo 2 minuty, aby se umožnil tok krve tok do zbývající části končetiny a zabránilo se ztrátě údu.

Prevence a léčba šoku

Předcházejte šoku u všech zraněných osob. Zacházejte se všemi zraněnými osobami tímto způsobem, bez ohledu na to, jaké příznaky se objeví (obr. 4-5):

• Jestliže oběť je při vědomí, umístěte ji na rovnou plochu s dolními končetinami vyvýšenými o 15 až 20 centimetrů.

• Jestliže oběť je v bezvědomí, položte jí na bok, nebo břicho s hlavou otočenou na stranu, aby se zabránilo zadušení zvratky, krví, nebo jinými tekutinami.

• Jestliže nemáte jistotu o správnosti polohy, položte oběť úplně rovně. Jakmile je oběť v šokové (stabilizované) poloze, již s ní nehýbejte.

• Je-li oběť mokrá, sundejte oběti podle možnosti všechno mokré oblečení a nahraďte je suchým prádlem.

19

• Zhotovte improvizovaný úkryt na izolování oběti od vlivů počasí. • Použijte teplé tekutiny, nebo jídlo, předehřátý spací pytel, další osobu, teplou vodu v polní láhvi, horké

kameny zabalené v oděvu, nebo ohně na obou stranách oběti na poskytnutí vnějšího tepla. • Je-li oběť při vědomí, pomalu podejte malé dávky teplého roztoku soli, nebo cukru, je-li k dispozici. • Je-li oběť v bezvědomí, nebo má poranění břicha, nepodávejte ústy žádné tekutiny. • Ponechejte oběť v klidu nejméně 24 hodin. • Pokud jste přežil sám, lehněte si ve spádu pod strom, nebo na jiné místo chráněné před povětrností tak,

aby vaše hlava byla níže než nohy. • Jste-li s kamarádem, stále kontrolujte svého pacienta.

PORANĚNÍ KOSTÍ A KLOUBŮ

Můžete čelit zraněním kostí a kloubů které zahrnuje zlomeniny, vykloubení, a vymknutí.

Zlomeniny

Jsou dva základní druhy zlomenin: otevřené a uzavřené. U otevřené (nebo komplikované) zlomeniny, kost vyčnívá skrz kůži a komplikuje vlastní zlomeninu s otevřeným zraněním. Po usazení zlomeniny, zacházejte s poraněním jako s každým jiným otevřeným poraněním. Uzavřená zlomenina není otevřené poranění. Sledujte směrnice pro napravení a fixaci zlomeniny dlahou. Známky a příznaky zlomeniny jsou bolest, citlivost, ztráta barvy, znetvoření otokem, ztráta funkce končetiny, a skřípavý (zvuk nebo pocit který se vyskytuje, když se zlomené konce kostí třou proti sobě). Nebezpečím při zlomeninách je přerušení nebo stlačení nervu, nebo cévy v místě zlomeniny. Z tohoto důvodu by se s nimi mělo manipulovat co nejméně a velmi opatrně. Jestliže si všimnete oblasti pod zlomeninou, která začíná být znecitlivělá, oteklá, chladná na dotyk, nebo bledá a oběť vykazuje známky šoku, mohou být také porušeny větší cévy. Musíte zvládnout vnitřní krvácení. Zklidňujte šok oběti a nahrazujte ztráty tekutin. Často musíte v dlahách udržovat tah během jejich přiložení a průběhu hojení. Ručně můžete účinně táhnout menší kosti, například paže nebo chodidla. Můžete vytvořit tah zaklíněním ruky, nebo nohy ve vidlici stromu a tlačením druhou končetinou proti stromu. Potom můžete dlahu vyměnit. Velmi silné svaly držící zlomenou stehenní kost (femur) na místě, činí problémy s udržením tahu v přiložené dlaze během hojení. Můžete zhotovit improvizovanou tažnou dlahu s použitím přírodního materiálu (obr. 4-6) tímto způsobem:

• Opatřete si dvě vidlicovité větve nebo stromky alespoň 5 centimetrů v průměru. Naměřte délku jedné větve, aby sahala od pacientova podpaží až 20 - 30 centimetrů za jeho nezlomenou nohu. Naměřte druhou větev od slabin až 20 - 30 centimetrů za jeho nezlomenou nohu. Zajistěte, aby obě větve měly za koncem nohy stejnou vzdálenost.

• Tyto dvě dlahy vypolštářujte obalením nějakým materiálem (látkou apod.). Na koncích bez vidlic zhotovte zářezy a přivažte mezi ně příčku o délce 20 až 30 cm vyrobenou z větve o průměru 5 cm.

20

• Použijte dosažitelného materiálu (popínavé rostliny, tkaninu, surové kůže) k připoutání dlahy kolem vrchní části těla a dole po délce zlomené nohy. Řiďte se směrnicemi na přiložení dlahy.

• Z dosažitelného materiálu vytvořte opásání, které bude ovinuto kolem kotníku, s dvěma volnými konci přivázanými na příčník.

• Vložte klacík 10 cm dlouhý a 2.5 cm silný doprostřed volných konců obalu kotníku, mezi příčkou dlahy a chodidlem. Použitím klacíku na zkrucování materiálu se usnadní tah v končetině.

• Pokračujte v natahování, dokud zlomená noha není stejně dlouhá, nebo lehce delší než noha nezlomená. • Klacík použitý k vyvození tahu přivažte v této poloze k dlaze.

Poznámka: Tah v dlaze se může vlivem únavy materiálu časem snížit. Pravidelně kontrolujte tah. Jestliže dlahu musíte vyměnit, nebo opravit, udržujte tah po krátkou dobu ručně.

Vykloubení

Vykloubeniny jsou oddělení kostních kloubů, způsobující že kosti jsou mimo své správné seskupení. Vykloubení může být neobyčejně bolestivé a může způsobit narušení nervů nebo oběhového systému pod postiženou oblastí. Tyto klouby musíte umístit zpět do jejich původní polohy tak rychle, jak je to možné. Známky a příznaky vykloubeniny jsou bolesti v kloubu, bolestivost při tlaku, otok, změna barvy, omezený rozsah pohybu a nepřirozený tvar kloubu. Vykloubeniny ošetřujte mimo jejich zpětného usazení do správné polohy, znehybněním a rehabilitací. Náprava kloubu je srovnání kostí zpět, do jejich správné přirozené polohy. Můžete použít několik metod, ale tah rukama, nebo použití závaží k tažení kostí jsou nejsnadnější a nejbezpečnější metody. Provedení návratu kloubu do původní polohy zmenší bolest oběti a umožní normální funkci kloubu a krevního oběhu. Bez rentgenu můžete posoudit vlastní vyrovnání pohledem a ohmatáním kloubu a jeho porovnáním s kloubem na druhé končetině. Znehybnění není nic jiného, než umístění končetiny do dlah po návratu kloubu do správné polohy. Jako dlahu můžete použít jakýkoliv vhodný materiál, nebo můžete končetinu přivázat k tělu. Základní pokyny pro přiložení dlah jsou:

• Dlaha musí sahat nad a pod místo vykloubení či zlomeniny. • Dlahu obalte měkkým materiálem aby se snížilo nepohodlí. • Po každém upevnění dlahy ověřte krevní oběh pod zlomeninou, nebo vykloubením.

Aby se vykloubenina zahojila, sejměte dlahu až po 7 až 14 dnech. Zraněný kloub zatěžujte pozvolna, dokud se plně nezahojí.

Podvrtnutí

Náhodné přetažení šlachy nebo vazu způsobí podvrtnutí. Známky a příznaky podvrtnutí jsou: bolest, otok, bolestivost na dotek, a změna barvy (černá a modrá). Léčíme-li podvrtnutí zapamatujte si následující:

• Nechejte zranění v klidu. • Přikládejte led po dobu 24 hodin, potom zahřívejte. • Ke stabilizaci napomáhá kompresní obvaz, nebo dlaha. Jestliže je to možné, ponechejte botu na

vymknutém kotníku s výjimkou, že by to ohrožovalo krevní oběh. • Zvedněte postiženou končetinu.

UŠTKNUTÍ A POPÍCHÁNÍ

Hmyz a příbuzní škůdci jsou nebezpečím v situaci přežití. Jsou nejenom důvodem k podrážděnosti, ale jsou také často nositeli nemocí, které jsou příčinou těžkých alergických reakcí některých osob. V mnoha částech světa budete vystaven vážným, dokonce smrtelným nemocem se kterými se ve Spojených státech nesetkáš. Klíště může přenášet a šířit nemoci, jako například tyfus Skalistých hor, běžný v mnoha končinách Spojených států. Klíště také přenáší zánět mozkových blan. Moskyti mohou přenášet malárii, horečky a mnoho jiných nemocí. Mouchy mohou rozšiřovat nemoci ze styku s choroboplodnými zdroji. Jsou příčinami spavé nemoci, tyfu, cholery a úplavice. Blechy mohou přenášet mor. Veš může přenášet skrvnitý tyfus a opakované horečky.

Nejlepší cestou jak se vyhnout komplikacím při bodnutí a pokousání hmyzem je udržování imunity (počítaje v to očkování s aktuální dobou platnosti), vyhýbání se oblastem zamořených hmyzem, používat síťky a odpuzujících prostředků proti hmyzu a nosit pořádně zapnuté všechny šaty. Jestliže budete pokousán či popíchán hmyzem, neškrabejte si kousnutí nebo píchnutí, mohlo by se infikovat. Nejméně jednou za den prohlédněte své tělo, aby jste se ujistil, že na něm nemáte nalepen žádný hmyz. Jestliže

21

naleznete klíště přichycené k vašemu tělu, zakryjte je látkou např. jako je vazelína, hustý olej, nebo stromovou mízou, které k nim přeruší přístup vzduchu. Bez vzduchu se klíště pustí a vy je můžete odstranit. Opatrně ho uchopte, abyste klíště odstranili neporušené. Pokud jí máte, použijte pinzetu. Pevně uchopte klíště za část, kde je připojeno ústy na kůži. Nerozmáčkněte tělo klíštěte. Po dotyku s klíštětem si umyjte ruce. Kousnutí klíštěte čistěte denně, dokud se nezahojí.

Ošetřování

Je nemožné udělat seznam léčby všechny možných druhů kousnutí a píchnutí. Kousnutí a píchnutí léčíte následovně:

• Jestliže jsou k dispozici antibiotika, které můžete použít, je dobré být před jejich použitím s nimi seznámen.

• Preventivní imunizace může předejít většině obecných nemocí přenášených komáry a mouchami. • Obecné nemoci přenášené mouchami jsou obvykle léčitelné penicilínem nebo erythromycinem. • Většina nemocí které přenáší klíšťata, blechy, vši, a roztoči, jsou léčitelné tetracyklinem. • Většina antibiotik je v tabletách po 250 mg nebo 500 mg. Jestliže si nepamatujete přesnou dávku léku

potřebnou k vyléčení nemoci, tak 2 tabletky, 4krát denně podávané 10 až 14 dnů obvykle zabijí jakékoliv bakterie.

Včelí a vosí žihadla

Jestliže jste byl bodnut včelou, ihned odstraňte žihadlo a popřípadě jedový váček, vyškrábnutím nehtem, nebo čepelí nože. Nevymačkávejte, nebo neberte žihadlo a/nebo jedový váček do prstů, protože stiskem se vytlačuje větší množství jedu do rány. Omyjte místo kde jste dostali žihadlo důkladně mýdlem a vodou abyste zmenšili šanci na druhotnou infekci. Jestliže víte, nebo tušíte že jste alergický na píchnutí hmyzem, vždy noste při sobě soupravu proti píchnutí hmyzem.

Svrbění a potíží způsobených bodnutím hmyzu se zbavte použitím:

• Studených obkladů. • Ochlazováním pastou z bahna a popele. • Šťávou z pampelišek. • Jádrem z kokosového ořechu. • Rozdrcených stroužků česneku. • Cibule.

Kousnutí pavoukem a škorpióní žihadlo

Pavouk "černá vdova" se rozpozná podle červených přesýpacích hodin na jeho břiše. Kouše pouze samice a má jed, který obsahuje toxin poškozující nervovou tkáň. Počáteční bolest není silná, ale rychle se vyvine ve velkou místní bolest. Bolest se postupně rozroste do celého těla a usadí se v břiše a v nohách. Může způsobit břišní křeče a vzrůstající zvedání žaludku, zvracení a vyrážku. Může nastat slabost, třes, pocení a slinění. Mohou nastat anafylaktické reakce. Příznaky začnou ustupovat po několika hodinách a obvykle se ztrácejí za několik dnů. Léčte šok. Buďte připraveni zavést umělé dýchání, nebo srdeční masáž. Vyčištění a obvázání místa kousnutí zmenšuje riziko infekce. Existují také séra proti hmyzímu jedu. Pavouk sklípkan je velký hnědý nebo šedý pavouk nalézající se v Austrálii. Příznaky kousnutí a jejich léčení je podobné jako u pavouka "černá vdova". Hnědý domácí pavouk či hnědý pavouk poustevník je malý, světle hnědý pavouk identifikovaný tmavě hnědou kresbou houslí na jeho zádech. Kousnutí nebolí, nebo tak málo, že oběť si obvykle není vědoma kousnutí. V několika hodinách se objeví bolestivá červená oblast se skvrnitým modrozeleným středem. Odumření se neobjeví u všech kousnutí, ale obvykle ve 3 až 4 dnech se na místě kousnutí objeví ztuhlá oblast tmavě purpurového zbarvení. Oblast kousnutí mění barvu na tmavou a mumifikuje se za týden nebo dva. Okraje rány se oddělují, strup opadává a zanechává otevřený vřed. V tomto stádiu je obvykle vidět druhotná infekce a zduřelé lymfatické žlázy. Výrazně charakteristický pro kousnutí hnědého pavouka poustevníka je nehojící se vřed, přetrvávající týdny nebo měsíce. Kromě vředu, nastává často vážná reakce systému, která může vést až k smrti. Reakce (horečka, mrazení, bolesti kloubů, zvracení, a celková vyrážka) se vyskytuje především u dětí, nebo zesláblých osob. Tarantule jsou velcí, chlupatí pavouci vyskytující se hlavně v tropech. Většina jich nevstřikuje do rány jed, ale některé jihoamerické druhy tarantulí ano. Tyto druhy mají velké tesáky. Jestliže kousnou, kousnutí krvácí, je bolestivé, a je pravděpodobnost infekce. Kousnutí tarantulí ošetřujte jako jakékoliv otevřené poranění, a

22

pokoušejte se zabránit infekci. Jestliže se objeví symptomy otravy, léčíte ji jako kousnutí pavouka černá vdova. Škorpióni jsou všichni ve větší nebo menší míře jedovatí. Jsou dvě různé reakce, závisející na druzích:

• Pouze prudká místní reakce, s bolestí a otokem kolem oblasti bodnutí. Případný bodavý pocit kolem úst a pocit tlustého jazyka.

• Prudká reakce tělesného systému, s malou nebo neznatelnou místní reakcí. Může být současně místní bolest. Systémová reakce zahrnuje dýchací potíže, pocit tlustého jazyka, tělesné křeče, slintání, žaludeční rozšíření, dvojí vidění, slepota, mimovolný rychlý pohyb očních bulev, nechtěné pomočení a pokálení, a srdeční selhání. Smrt je vzácná, nastává hlavně u dětí a dospělých s vysokým krevním tlakem nebo nemocemi srdce. Bodnutí škorpióna léčte jako kousnutí pavoukem černá vdova.

Uštknutí hadem

Šance na uštknutí v situaci přežití je spíše malá, jestliže znáte různé druhy hadů a místa jejich výskytu. Nicméně se to může přihodit a měli byste vědět jak uštknutí léčit. Úmrtí od uštknutí hady jsou ojedinělá. Více než polovina uštknutých oběti utrpí malou, nebo žádnou otravu a jen u jedné čtvrtiny se projeví vážná systémová otrava. Nicméně, vyhlídka na uštknutí v situaci přežití může ovlivnit morálku a zanedbání přijetí preventivních opatření, nebo selhání vhodného zacházení s uštknutím, může mít za následek zbytečnou tragédii. Prvořadým zájmem při ošetření uštknutí je omezit velikost možného zničení tkáně kolem oblasti uštknutí. Rána způsobená kousnutím, bez ohledu na druh zvířete který ho způsobil, se může infikovat z bakterií ve zvířecí tlamě. U nejedovatých jakož i u jedovatých uštknutí, je tato místní infekce odpovědná za velkou část zbylého poškození které má za následek. Hadí jed obsahuje nejenom jedy které útočí na centrální nervovou soustavu oběti (neurotoxiny) a krevní oběh (hemotoxiny), ale také zažívací enzymy (cytotoxiny) které pomáhají při trávení jejich kořisti. Tyto jedy mohou způsobit velmi rozsáhlé oblasti mrtvé tkáně a zanechat velká otevřená poranění. Tato okolnost by mohla vést k eventuální nutnosti amputace jestliže rána zůstane neošetřená. Šok a panika u osoby kousnuté hadem může také ovlivnit její uzdravení. Vzrušení, hysterie, a panika může urychlit krevní oběh a způsobit že tělo bude rychle vstřebávat jed. Znaky šoku se objevují v prvních 30 minutách po uštknutí. Předtím než začnete léčit uštknutí, určete zda had byl jedovatý nebo nejedovatý. U kousnutí nejedovatým hadem se budou objevovat řady zubů na ráně. U kousnutí jedovatým hadem mohou být také vidět řady zubů, ale budou mít jeden nebo více znaků zřetelného píchnutí způsobené proniknutím jedových zubů do kůže. Symptomy jedovatého uštknutí mohou být: samovolné krvácení z nosu a řitě, krev v moči, bolest v místě uštknutí a otok v uvnitř místa uštknutí v době několika málo minut, nebo až do 2 hodin po uštknutí. Dýchací potíže, ochrnutí, slabost, škubání a znecitlivění jsou také příznaky hadího nervového jedu. Tyto příznaky se obvykle objeví 1.5 až 2 hodiny po uštknutí.

Jestliže jedovatý had kousl nějakou osobu, udělejte následující opatření:

• Uklidněte oběť a udržujte ji v klidu. • Zvládněte šok, podávejte tekutiny ústy, nebo nitrožilně (IV). • Sundejte jí hodinky, prsteny, náhrdelníky, nebo další stahující předměty. • Vyčistěte místo uštknutí. • Udržujte volné dýchací cesty (zvláště jestliže kousnutí je blízko tváře nebo krku) a buďte připraveni

poskytnout resuscitaci metodou z úst do úst, nebo zahájit nepřímou srdeční masáž. • Na vhodné místo mezi poranění a srdce přiložte škrtidlo. • Znehybněte místo poranění (končetinu). • Odstraňte co nejdříve jed použitím mechanického odsávacího zařízení, nebo vymačkáním.

Nedělejte následující:

• Podávat oběti lihové nápoje nebo tabákové výrobky. • Podávat morfium nebo jiné prostředky na utlumení činnosti centrální nervové soustavy (CNS). • Jakékoliv hluboké řezy v místě uštknutí. Rozříznutí krevních kapilár na oplátku otevře jedu a infekci

přímou cestu do krevního toku.

Poznámka: Jestliže není dostupné lékařské ošetření do jedné hodiny, udělejte nad každým kousnutím řez (žádný nesmí být delší než 6 milimetrů a hlubší než 3 milimetry), řez má být jen tak hluboký, aby rozšířil otvor po hadím zubu, ale aby protínal jen první nebo druhou vrstvu kůže. Umístěte odsávací nástavec nad kousnutí tak, aby se mohlo zahájit odsávání. Místo uštknutí odsávejte 3 až 4krát. Přímé odsávání ústy použijte jen jako poslední možnost, když není nic jiného k dispozici a jen tehdy nemáte-li ve vašich ústech a na rtech otevřené rány. Otrávenou krev z rány vyplivujte ven a po skončení vysávání si několikrát vypláchněte ústa vodou. Tato metoda odstraní 25 až 30 procent jedu.

23

• Při ošetřování uštknutí si nesahejte na tváře a oči, protože na rukou může ulpívat hadí jed. Hadí jed může způsobit oslepnutí.

• Otevřete násilím velké puchýře tvořící se kolem místa uštknutí.

Postarejte se o oběť jak je popsáno výše, aby následující akce minimalizovaly místní účinky:

• Jestliže se objeví infekce, udržujte poranění otevřené a čisté. • Použití tepla po 24 až 48 hodinách pomáhá zabránit rozšíření místní infekce. Teplo také pomáhá

vytáhnout infekci (urychlí hnisání). • Poranění udržujte pokryté suchým a sterilním obvazem. • Oběť musí pít velké množství tekutin do té doby, než infekce zmizí.

PORANĚNÍ

Zranění je vždy charakterizováno nějakým porušením celistvosti pokožky. Tato zranění by mohla být: otevřená zranění, kožní nemoci, omrzliny, onemocnění dolních končetin (zákopová noha) a popáleniny.

Otevřená poranění

Otevřená poranění jsou vážná v situaci přežití nejen kvůli poškození tkání a ztrátám krve, ale také proto že by se mohly infikovat. Bakterie které jsou na předmětu který způsobil poranění, na kůži a šatech jednotlivce, nebo na ostatních cizích látkách či hlíně, které po doteku s poraněním mohou způsobit infekci. Při správné péči o zranění můžete zmenšit možnost další infekce a podporujete hojení. Ránu vyčistěte ihned po úrazu, nebo co možná nejdříve.

• Odstraňte, nebo odstřihněte oděv z rány. • Vždy hledejte výstup rány, pokud zranění způsobil ostrý předmět, výstřel, nebo jiný projektil. • Průběžně čistěte kůži v okolí rány. • Vyplachujte (nekartáčujte) zranění velkým množstvím vody pod tlakem. Jestliže není dostupná voda,

můžete použít čerstvou moč.

Metoda" otevřené léčby" je nejbezpečnější cesta k zvládnutí zranění v situaci přežití. Nepokoušejte se uzavřít žádné zranění sešitím nebo podobnými procedurami. Zanechání otevřené rány umožní odtékání hnisu způsobeného infekcí. Pokud může hnis z rány odtékat, nestane se většinou rána zraněním ohrožujícím život, bez ohledu na to jak nepříjemný má rána vzhled nebo zápach. Zakryjte ránu čistým obvazem. Obvaz oviňte obinadlem, nebo jiným dostupným materiálem tak, aby se obvaz udržel na ráně. Obvaz denně vyměňujte, aby se kontrolovala případná infekce. Jestliže se rána rozevírá, můžete okraje rány stáhnout k sobě náplastí, nařezanou do tvaru "motýla" nebo "činky" (obrázek 4-7).

V situaci přežití, je téměř nevyhnutelný nějaký stupeň infekce rány. Na přítomnost infekce ukazuje bolest, otok a zarudlost kolem zranění, zvýšená teplota a hnis v ráně, nebo na obvazu.

K vyléčení infikovaného zranění:

• Přímo na infikovanou ránu umístěte teplý, vlhký obklad. Vyměňte obklad když se ochladí, teplý obklad mějte přiložen na ránu alespoň 30 minut. Obklad přikládejte 3 až 4krát denně.

• Nechejte z rány odtékat hnis. Otevřete a jemně prošetřete infikované zranění sterilním nástrojem. • Ošetřete a obvažte zranění. • Pijte hodně vody.

24

Pokračujte denně v tomto ošetřování, dokud všechny známky infekce nezmizí.

Jestli nemáte antibiotika a rána se prudce infikuje, nehojí se, a normální odstranění cizích těles je nemožné, uvažte léčbu larvami, navzdory jejím rizikům:

• Vystavte na den zranění mouchám a potom je zakryjte. • Denně ránu kontrolujte zda v ní jsou larvy. • Jakmile se vyvinou larvy, udržujte ránu zakrytou, ale denně ji kontrolujte. • Všechny larvy odstraňte, když vyčistí celou odumřelou tkáň předtím, než se pustí do zdravé tkáně.

Zvýšená bolest a jasně červená krev v ráně ukazuje že larvy dosáhly zdravé tkáně. • Kvůli odstranění larev, vypláchněte opakovaně ránu sterilní vodou nebo čerstvou močí. • Ránu kontrolujte každé čtyři hodiny po dobu několika dnů abyste zajistili, že byly odstraněny všechny

larvy. • Obvažte ránu a zacházejte s ní jako s každým jiným zraněním. Mělo by se již hojit normálně.

Kožní nákazy a nemoci

Ačkoliv vředy, plísňové infekce a vyrážky se málokdy rozvinou ve vážný zdravotní problém, způsobují nepohodlí a měli byste je léčit.

Vředy

Použijte teplé obklady aby vřed zhnisal. Pak vřed otevřete za použití sterilního nože, drátu, jehly, nebo podobného předmětu. Důkladně odstraňte hnis s použitím mýdla a vody. Zakryjte oblast vředu a pravidelně ho kontrolujte abyste se ubezpečili, že se nevyvíjí další infekce.

Plísňové infekce

Udržujte kůži suchou a čistou a vystavte infikovanou oblast slunečnímu světlu tak dlouho, jak je to možné. Neškrabejte si postiženou oblast. Během jihovýchodního asijského konfliktu vojáci používali k léčení plísňových nákaz protiplísňové zásypy, louhové mýdlo, chlorové roztoky, alkohol, ocet, koncentrovanou slanou vodu a jód s různým stupněm úspěchu. Jako s jakoukoliv jinou "neortodoxní" metodou ošetření, používejte tyto prostředky s opatrností.

Vyrážky

Pro účinnou léčbu kožní vyrážky, musíme nejprve určit co jí způsobuje. Toto určení může být nesnadné dokonce i v nejlepších podmínkách. Podívejte se na následující pravidla pro léčení kožní vyrážky:

• Je-li vlhká, udržujte ji suchou. • Je-li suchá, zvlhčujte ji. • Neškrábejte ji.

Na vysušení mokvající vyrážky použijte obkladu z octa nebo kyseliny tříslové získané z čaje, nebo z vařených žaludů či kůry listnatých stromů. Suchou vyrážku udržujte vlhkou potíráním postižené oblasti malým kouskem tuku, nebo sádla získaného ze zvířat. Pamatujte si, že vyrážky se léčí jako otevřená poranění a denně je převazujte čistým a obvazem. Je řada prostředků dostupných těm, co přežili v divočině nebo v zajetí a které lze použít jako dezinfekci k léčbě zranění:

• Jódové tabletky. Rozpuštěním 5 až 15 tablet v litru vody se vytvoří dobrý vymývací prostředek na rány který lze použít během hojení.

• Česnek. Potírejte s ním ránu, nebo ho rozvařte ve vodě, aby se z něho uvolnil olej a tímto roztokem potírejte postiženou oblast.

• Slaná voda. Na zabití bakterií rozpusťte v litru vody 2 až 3 polévkové lžíce soli • Včelí med. Použijte ho přímo, nebo rozpuštěný ve vodě. • Mech rašeliník. Celosvětově se nalézá v bažinatých oblastech, je to přirozený zdroj jódu. Použijte ho

jako obvaz.

Znovu upozorňujeme, používejte nekomerčně připravené materiály s opatrností.

25

Omrzliny

Tato zranění vyplývají z podchlazení tkání. Lehká omrzlina postihuje jen kůži, která začne být bledá a znecitlivělá. Hluboké omrzliny zasahují až do tkání pod kůží. Tkáně ztuhnou a jsou nepohyblivé. Vaše chodidla, ruce a odkryté oblasti tváří, jsou na omrzliny obzvláště citlivé. Když jste s ostatními, zabráníte omrzlinám s použitím týmové akce. Kontrolujte často tváře kamaráda a ujistěte se, že i on kontroluje vaší. Jestliže jste sám, pravidelně zakrývejte nos a dolní části vašeho obličeje palčáky aby se prokrvily. Nepokoušejte se rozehřát postižené oblasti jejich umístěním poblíž otevřeného ohně. Jemně je třete ve vlažné vodě. Osušte omrzlé části a opakovaně je pokládejte na svou kůži, aby se prohřály na tělesnou teplotu.

Zákopová noha

Tento stav je výsledkem vystavení nohou po mnoho hodin mokru, nebo vlhkosti při teplotách kolem bodu mrazu. Nervy a svaly utrpí silné poškození, a může nastat i sněť. V mezních případech maso odumře a potom je nezbytné chodidlo, nebo nohu amputovat. Nejlepší prevencí je udržovat nohy v suchu. Noste s sebou ještě jedny náhradní ponožky v nepromokavém obalu. Vlhké ponožky sušte na těle. Denně si myjte nohy a oblékejte si suché ponožky.

Spáleniny

Následující polní léčba popálenin poněkud zmenšuje bolesti, napomáhá rychlejšímu hojení, a nabízí ochranu proti infekci:

• Nejdříve zastavte proces hoření. Uhaste oheň svléknutím hořícího oděvu, politím vodou, nebo posypáním pískem, nebo válením se po zemi. Ochlaďte popálenou pokožku ledem, nebo vodou. Při popáleninách způsobených bílým fosforem odstraňte fosfor pinzetou, nikdy ho nesmáčejte vodou.

• Namočte obvazy nebo čisté hadry na 10 minut ve vařícím roztoku kyseliny tříslové (obsažena v čaji, vnitřní kůře stromů z tvrdého dřeva, nebo žaludů vařených ve vodě).

• Obvazy, nebo čisté hadry ochlaďte a položte je na spáleninu. • Ošetřujte spáleninu jako otevřené zranění. • Nahrazujte ztráty tekutin. • Udržujte volné dýchací cesty. • Proveďte opatření proti šoku. • Zvažte použití morfia, jestliže jsou popáleniny blízko tváře.

PORANĚNÍ ZAPŘÍČINĚNÁ PROSTŘEDÍM Úpal, podchlazení, průjem a střevní paraziti jsou zranění týkající se prostředí, kterým byste mohli čelit.

Úpal

Selhání tělesného tepelně regulačního systém (tělesná teplota více než 40,5 stupně C) způsobuje úpal. Další zranění teplem, jako jsou křeče nebo dehydratace, ne vždy předcházejí úpalu. Znamení a příznaky úpalu jsou:

• Oteklý, červený obličej. • Zčervenání očního bělma. • Oběť se nepotí. • Bezvědomí nebo blouznění, které může způsobit zsinalost, modravé zbarvení rtů a nehtových lůžek

(cyanóza), a chladná kůže.

Poznámka: V této chvíli je oběť v těžkém šoku. Ochlaďte oběť tak rychle, jak je jen možné. Ochlaďte jí ponořením do studeného proudu vody. Jestli není dostupný potok apod., navlhčete oběť močí, vodou, nebo úplně při nejmenším, přiložte chladné mokré obklady na všechny klouby, zejména krk, podpaží, a rozkrok. Určitě namočte oběti hlavu. Tepelné ztráty přes vlasovou pokožku jsou velké. Vykonávejte IVs a podávejte tekutiny k pití. Osobu můžete ovívat, nebo ovětrávat.

Během ochlazování očekávejte:

• Zvracení. • Průjem. • Zmítání těla. • Chvění.

26

• Křik. • Dlouhotrvající bezvědomí. • Reakce na úpal v průběhu 48 hodin. • Srdeční zástava, buďte připraven vykonávat resuscitaci.

Poznámka: Dehydrataci léčíte podáním lehce slané vody.

Podchlazení

Blíže určeno jako selhání schopnosti těla udržovat teplotu 36 stupňů C. Podchlazení může způsobit vystavení mrazu, nebo nízké teplotě na kratší, nebo delší dobu. Dehydratace a nedostatek jídla a odpočinku zapříčiní přeživším větší náchylnost k podchlazení. Na rozdíl od úpalu, musíte postupně oběť podchlazení ohřívat. Oblečte oběť do suchých šatů. Nahrazujte ztráty tekutin, a zahřívejte ji.

Průjem

Běžné, vysilující onemocnění způsobené změnou vody a potravy, pitím znečištěné vody, snědením zkaženého jídla, patřičnou únavou a používáním špinavého nádobí. Většině z těchto příčin se můžete vyhnout praktikováním preventivní medicíny. Jestliže dostanete průjem, ale nemáte protiprůjmové léky, může být účinná jedna z následujících léčeb:

• Po dobu 24 hodin omezte váš příjem tekutin. • Pijte každé 2 hodiny jeden šálek roztoku silného čaje do té doby, než se průjem zpomalí, nebo zastaví.

Kyselina tříslová obsažená v čaji pomáhá zvládnout průjem. Vařte vnitřní kůru stromů z tvrdého dřeva po dobu 2 hodin nebo více, aby se uvolnila kyselina tříslová, roztok používejte místo čaje.

• Udělejte roztok z jedné hrsti přírodního vápence, dřevěného uhlí, nebo drti z vysušených kostí rozmíchané s vodou. Jestliže máte nějaké jablečné výlisky nebo kůru citrusového ovoce, přidejte stejný díl do směsi, aby byla více účinná. Berte 2 polévkové lžíce roztoku každé 2 hodiny do té doby, než se průjem zpomalí nebo zastaví.

Střevní paraziti

Jestliže přijmete správná preventivní opatření, můžete se obvykle nakažení červy a jinými střevními parazity vyhnout. Například nikdy nechoďte bosý. Nejefektivnější cesta jak předejít střevním parazitům, je vyhnout se nevařenému masu a syrovým zeleninám zamořeným surovým splašky, nebo lidským odpadem užívaným jako hnojivo. Kdybyste jste se ale nakazili a postrádali správný lék, můžete použít domácí léky. Pamatujte si, že tyto domácí léky fungují na principu výměny prostředí trávicího traktu. Můžete použít následující domácí léčiva které jsou po ruce:

• Slaná voda. Rozpusťte 4 polévkové lžíce soli v 1 litru vody a vypijte ji. Tuto léčbu již neopakujte. • Tabák. Snězte 1 až 1,5 cigarety. Nikotin v cigaretách zabije, nebo omráčí červy na dostatečně dlouhou

dobu, aby mohli projít přirozenou cestou trávicím ústrojím mimo tělo. Jestliže zamoření škůdci je těžké, opakujte léčbu po 24 až 48 hodinách, ale ne dříve.

• Petrolej. Vypijte 2 polévkové lžíce petroleje, ale ne více. Je-li to zapotřebí, opakujte tuto léčbu po 24 až 48 hodinách. Dejte pozor, nevdechujte výpary. Výpary mohou způsobit podráždění plic.

• Paprika. Papriky jsou účinné jen tehdy, jestliže jsou trvalou součástí vašeho jídelníčku. Můžete jí jíst syrovou, nebo jí dát do polévek, nebo rýže a masových jídel. Vytvoří v těle prostředí které zabraňuje parazitům uchytit se v těle.

ROSTLINNÉ LÉKY

Naše moderní "zázračné léky", laboratoře a vybavení bohužel zastínilo většinu primitivních typů léků lidového léčitelství a jednoduchých způsobů léčení. V mnoha oblastech světa jsou ale lidé ještě závislí na místních "šamanech" nebo léčitelích kteří léčí jejich nemoci. Většina bylin (rostlin) a léčebných postupů které používají, jsou stejně efektivní jako většina dosažitelných moderních léků. Mnoho moderních léků ve skutečnosti pochází z průmyslově upravených bylin.

!!!! VAROVÁNÍ !!!! Používejte rostlinná léčiva s velkou opatrností a pouze tehdy, když nemáte léky, nebo jich máte omezené množství. Některá rostlinná léčiva jsou nebezpečná a mohou způsobit poškození zdraví, nebo smrt. Podívejte se v Kapitole 9. Použití rostlin v přežití, na některá základní rostlinná léčiva.

27

Kapitola 04: Úkryty

Přístřešek vás může ochránit před sluncem, hmyzem, větrem, deštěm, vysokými nebo nízkými teplotami a před zraky nepřítele. Může vám dát pocit pohody. Může vám pomoci podporovat vaši vůli přežít.

V některých oblastech může mít potřeba úkrytu přednost před potřebou jídla a někdy dokonce i před potřebou vody. Například, dlouhotrvající vystavení chladu může způsobit nadměrnou únavu a slabost (vyčerpání). U vyčerpané osoby se může vyvinout "pasivní" náhled na situaci a tím ztráta vůle zůstat naživu. Nejběžnější chybou při výrobě úkrytu je dělat ho příliš velký. Úkryt musí být dostatečně velký, aby vás chránil. Musí ale být také malý, aby udržoval vaše tělesné teplo, zvláště v chladném klimatu.

VÝBĚR MÍSTA PRO ÚKRYT

Když jste v situaci přežití, uvědomte si že zhotovení úkrytu má vysokou prioritu, začněte hledat úkryt co nejdříve. Při přemýšlení o úkrytu si zapamatujte, jaké místo budete potřebovat. Základní hlediska jsou:

• Musí obsahovat materiál ke zhotovení typu úkrytu jaký potřebujete. • Musí být dostatečně velký a rovný k pohodlnému ulehnutí.

Když zvažujete tyto potřeby, nemůžete ale ignorovat vaší taktickou situaci, nebo vaše bezpečí. Musíte také uvážit, zda takové místo:

• Poskytuje možnost skrýt se před nepřátelským pozorováním. • Maskuje útěkové cesty. • Hodí se pro signalizaci, bude-li to třeba. • Poskytuje ochranu proti divokým zvířatům, kamenům a uschlým stromům které by mohly padat. • Je prosté hmyzu, plazů, a jedovatých rostlin.

Musíte také pamatovat na problémy. které by ve vašem okolí mohly nastat. Například:

• Vyvarujte se záplavových oblastí na úpatí hor. • V hornatém terénu se vyhněte oblastem kamenných skluzů nebo lavin. • Vyhněte se místům blízko vodních toků, které jsou pod hladinou maximálního stavu vody.

V některých oblastech má roční období silný vliv na místo, které vyberete. Ideální místa pro úkryt se v zimě a v létě liší. Během chladných zimních měsíců budete potřebovat místo, které vás bude chránit před chladem a větrem, ale bude mít zdroje paliva a vody. Během letních měsíců budete ve stejné oblasti potřebovat zdroj vody, ale budete také potřebovat místo, které je pokud možno bez hmyzu.

Když zvažujete výběr místa úkrytu, použijte následující poznámky jako průvodce. Úkryt:

• Má být malý. • Má mít nízkou siluetu. • Musí splývat s prostředím. • Má mít nepravidelný tvar. • Musí mít odlehlé umístění.

DRUHY PŘÍSTŘEŠKŮ

Když hledáte místo pro úkryt, mějte na paměti jaký druh úkrytu (ochrany) potřebujete. Musíte také ale uvážit:

• Kolik času a úsilí potřebujete k postavení úkrytu. • Jestli vás úkryt bude přiměřeně chránit před přírodními živly (sluncem, větrem, deštěm a sněhem). • Jestli máte nástroje na jeho zhotovení. Nemáte-li nástroje, dokážete zhotovit nástroje improvizované? • Jestli máte potřebné množství a druh materiálu k postavení úkrytu.

Pro odpověď na tyto otázky potřebujete znát, jak stavět různé druhy úkrytů a jaké materiály na jejich výrobu potřebujete.

28

Přístřešek z vojenské pláštěnky

Stavba tohoto přístřešku zabírá jen málo času a je zapotřebí jen minimální vybavení (obr. 5-1).

Potřebujete vojenskou pláštěnku, 2 až 3 metry provazu, nebo závěsné padákové šňůry, tři kolíky 30 cm dlouhé a dva stromy nebo dvě tyče stojící 2 až 3 metry od sebe. Před výběrem stromů které použijete, nebo před umístěním tyčí, zkontrolujte směr větru. Zajistěte aby zadní strana vašeho přístřešku byla postavena proti větru.

Ke zhotovení přístřešku:

• Svažte kapuci pláštěnky. Stáhněte jí pevně provázkem, srolujte kapuci podélně, zahněte ji do třetiny a přivažte ji k tažnému lanku.

• Rozřízněte provaz na polovinu. Na jednu delší stranu vojenské pláštěnky, přivažte k rohové průchodce jednu polovinu provazu. Druhou polovinu provazu přivažte k další rohové průchodce.

• Ke každému provazu přivažte odkapávací tyčku (asi 10 cm dlouhou) a asi 2.5 cm od průchodky. Tyto odkapávací tyčky budou zabraňovat stékání dešťové vody z provazů do přístřešku. Přivázáním provázků (asi 10 cm dlouhých) ke každé průchodce podél horní hrany pláštěnky umožní vodě stékat po provázku dolů, aniž by skapávala do přístřešku.

• Ve výši pasu přivažte provazy na stromy (tyče). Na přivázání lan ke stromu použijte lodní smyčku, kterou lze snadno uvolnit.

• Rozprostřete pláštěnku a ukotvěte ji k zemi prostrčením zašpičatělých kolíků skrz průchodky v pláštěnce a jejich zaražením do země.

Jestliže plánujete použít přístřešek pro více než jednu noc, nebo očekáváte déšť, udělejte pro přístřešek středovou podpěru. Tuto podpěru zhotovte pomocí šňůry. Připevněte jeden konec šňůry ke kapuci pláštěnky a druhý konec k nějaké převislé větvi. Přesvědčte se, že je šňůra napjatá. Další metodou je umístit svislou tyč pod středem přístřešku. Tato metoda ale bude omezovat váš prostor a pohyb v úkrytu. Pro dodatečnou ochranu před větrem a deštěm, umístěte po stranách přístřešku nějaké křoví, batoh, nebo jiné vybavení. Na zmenšení tepelných ztrát od země, umístěte dovnitř vašeho přístřešku nějaký druh izolačního materiálu, jako je například listí, nebo jehličí borovice.

Poznámka: Když ležíte v klidu na neizolované zemi, ztrácíte až 80 procent svého tělesného tepla.

Pro zvětšení vašeho bezpečí před nepřátelským pozorováním, snižte siluetu přístřešku pomocí dvou změn. Za prvé, přivažte nosné šňůry ke stromům ve výšce kolen (nikoliv ve výšce pasu), nebo použijte dvou tyček

29

vysokých po kolena ve středních průchodkách (strany přístřešku). Za druhé, natáhněte pláštěnku šikmo k zemi a připevněte ji k zemi kolíky, jak je popsáno výše.

Stan z vojenské pláštěnky

Tento stan (obr. 5-2) poskytuje nízkou siluetu. Také vás chrání před živly ze dvou stran. Má ale méně využitelného prostoru a výhledu než přístřešek, který zmenšuje váš reakční čas při odhalení nepřítelem. Ke zhotovení tohoto stanu potřebujete vojenskou pláštěnku, dva provazy 1.5 až 2.5 m dlouhé, šest naostřených kolíků 30 cm dlouhých a dva stromy 2 až 3 metry od sebe.

Ke zhotovení stanu:

• Upevněte kapuci pláštěnky stejným způsobem, jako u přístřešku. • Upevněte 1.5 až 2.5 metru provazu ke středovým průchodkám na každé straně pláštěnky. • Uvažte opačné konce těchto provazů ve výšce kolen na dva stromy stojící 2 až 3 metry od sebe a pevně

pláštěnku napněte. • Natáhněte jednu stranu pláštěnky a upevněte ji k zem prostrčením špičatého kolíku skrz průchodku a

jeho zatlučením do země. • Stejně postupujte na druhé straně.

Potřebujete-li středovou podpěru, postupujte stejně jako u přístřešku. Další středovou podpěrou je podpěra tvaru A postavená vně, nad středem stanu (obr. 5-3). Na vytvoření podpěry tvaru A, použijte dvě 90 až 120 cm dlouhé tyče, jednu s vidlicovým koncem. Přivažte zdrhovací šňůru kapuce k postavenému rámů ve tvaru A tak, aby držel střed stanu.

30

Padákové Teepee (indiánský stan) ze třech tyčí

Jestliže máte padák a tři tyče a dovoluje-li to taktická situace, udělejte si padákové teepee. Zhotovení teepee je snadné a stavba zabere málo času. Poskytuje ochranu před živly a může fungovat jako signální zařízení zvýrazněním malého světla z ohně nebo svíčky. Je dost velký, aby se do něho vešlo několik lidí a jejich vybavení, umožňuje spaní, vaření a skladování palivového dřeva. Toto teepee můžete zhotovit za použití části, nebo celé kopule hlavního, nebo záložního padáku. Jestli použijete standardní osobní padák, potřebujete tři tyče 3.5 až 4.5 metry dlouhé a silné 5 cm.

Ke zhotovení tohoto teepee (obr. 5-4):

• Položte tyče na zem a svažte je na jednom konci dohromady. • Zdvihněte kostru vzhůru a rozložte tyče do tvaru trojnožky. • Pro lepší podepření, umístěte proti trojnožce další tyče. Pět nebo šest dalších tyčí dává nejlepší

výsledek, ale nepřivazujte je k trojnožce. • Zjistěte směry větrů a umístěte vstup 90 stupňů nebo více od obvyklého směru větrů. • Rozložte padák na zadní části trojnožky a usaďte na horní vidlici poutko (smyčku z nylonové tkaniny) v

horní části vrchlíku padáku. • Umístěte kontrolní oko na vrchol volně stojící tyče. Pak umístěte podpěrnou tyč proti trojnožce tak, aby

byl zachován rovnoměrný obrys stavby. Obalte vrchlík pomocí tyče kolem jedné strany trojnožky. teepee bude mít dvojité stěny, pokud ho stavíte z celého padáku. Potřebujete obalit pouze jednu polovinu trojnožky, protože zbytek vrchlíku bude obklopovat trojnožku v opačném směru.

• Vytvořte vchod obalením přeložené hrany vrchlíku kolem dvou volně stojících tyčí. Potom můžete umístěním tyčí vedle sebe vchod do teepee uzavřít. Zbylou část vrchlíku ohněte pod podpěrné kůly a zdvihněte ji vzhůru tak aby vytvořila jakýsi lem kolem vnitřní strany Teepee.. Zbytek padákové látky položte na zem uvnitř teepee, kde vytvoří podlahu úkrytu. Jestliže zamýšlíte mít uvnitř teepee oheň, zanechejte ve vrcholu otvor pro větrání o průměru 30 až 50 cm.

31

Teepee z padáku s jednou tyčí

Ke zkonstruování tohoto teepee potřebujete 14 pravidelných klínových dílů z vrchlíku padáku, kolíky, silnou středovou tyč, vnitřní jádro padákového lanka (místo nitě) a jehlu. Uřízněte závěsná lanka na dolní obrubě vrchlíku na délku 40 až 45 cm.

Ke zhotovení tohoto teepee (Obr. 5-5):

• Vyberte místo pro úkryt a na zemi narýsujte kruh o průměru 4 metry. • Přikolíkujte padákovou látku k zemi s použitím zkrácených lanek na spodním lemu padáku. • Poté co se rozhodnete kde umístíte vchod úkrytu, zarazte kolík a bezpečně k němu přivažte první lanko. • Natáhněte napnutý materiál padáku k další šňůře, umístěte kolík na vyrytou čáru kružnice a přivažte

šňůru k němu. • Pokračujte v kolíkování, dokud nepřipevníte všechny šňůry. • Volně přivažte vrchol materiálu padáku ke středové tyči závěsnou šňůrou, kterou jste předtím odřízli a

metodou pokusů a omylů vymezte bod, ve kterém bude materiál padáku pevně napnutý a středová tyč bude svislá.

• Potom pevně upevněte látku padáku k tyči. • Za použití závěsné šňůry (nebo vnitřního jádra šňůry), sešijte konce klínků dohromady v délce 1 nebo

1.2 metrů aby vznikl vchod.

Teepee z padáku bez tyčí

Použijte stejný materiál jako pro teepee z padáku s jednou tyčí ovšem bez středové tyče. Ke zhotovení tohoto teepee (obr. 5-6):

32

• Připevněte dříve odříznutou závěsnou šňůru na vrchol padáku. • Přehoďte šňůru přes větev stromu, vytáhněte vrchlík padáku nahoru a upevněte šňůru ke kmeni stromu. • Na předem v zemi nakreslené kružnici o průměru 3.5 až 4.5 m začněte kolíkovat padákový vrchlík k

zemi tak, aby práce byly zahájeny na opačné straně, než je budoucí vchod. • Upevněte šňůru na spodním lemu padáku na první kolík. • Pokračujte v zatloukání kolíků a připevňování šňůr k nim. • Po přikolíkování padáku k zemi, odvažte šňůru od kmene a řádně vypněte vrchlík padáku. Potom šňůru

definitivně přivažte ke kmeni stromu.

Přístřešek pro jednoho člověka

Přístřešek pro jednoho člověka můžete snadno zhotovit s použitím padáku, stromu a třech tyčí. Jedna tyč má být a si 4.5 m dlouhá a zbylé dvě mají mít délku kolem 3 m.

Ke zhotovení tohoto přístřešku (obr. 5-7):

• Připevněte tyč o délce 4.5 metrů ke stromu ve výšce pasu. • Položte dvě tyče o délce 3 m na zem po obou stranách a ve stejném směru, jako u 4.5 m tyče. • Položte přeložený padák přes 4.5 m tyč tak, aby stejné množství materiálu viselo po obou stranách tyče. • Přeložte zbytek materiálu padáku pod 3 m tyče a rozprostřete ho po zemi uvnitř tak, aby sloužil jako

podlaha. • Přikolíkujte třímetrové tyče k zemi, nebo dejte mezi ně rozpěrku tak, aby se neposouvaly k sobě. • Na zakrytí vchodu použijte jakýkoliv zbylý materiál.

Materiál padáku umožňuje, že je přístřešek větruvzdorný a zároveň dostatečně malý a tím snadno vyhřívatelný. S opatrností použitá svíčka, může poskytnout příjemnou vnitřní tepelnou pohodu. Tento přístřešek není příliš pevný, ale nezhroutí se když padá sníh, ani při lehké sněhové bouři.

Visuté lůžko z padáku

Visuté lůžko můžete zhotovit s použitím 6 až 8 trojúhelníkových segmentů z vrchlíku padáku a dvou stromů vzdálených od sebe asi 4.5 m (obr. 5-8).

33

Polní nouzový přístřešek

Jestliže jste v zalesněných prostorách a máte dostatek přírodního materiálu, můžete zhotovit polní nouzový přístřešek (obr. 5-9) bez pomoci nástrojů, nebo pouze s nožem. Zhotovení tohoto typu přístřešku zabere delší čas než zhotovení jiných typů přístřešků, ale bude vás chránit před živly.

Budete potřebovat dva stromy (nebo svislé tyče) asi 2 m od sebe; jednu tyč dlouhou asi 2 m o průměru 2,5 cm na nosníky; 5 až 8 tyčí 3 m dlouhých a 2,5 cm v průměru; provázek nebo popínavé rostliny (liány) pro připevnění vodorovné podpěry ke stromům a další tyče, stromky, nebo popínavé rostliny na pokrytí nosníků.

34

Ke zhotovení přístřešku:

• Upevněte 2 metrovou tyč ke stromům ve výšce pasu až hrudníku. Ta tvoří vodorovnou podpěru. Nejsou-li stojící stromy k dispozici, zhotovte dvě podpěry z vidlic zatlučených do země, nebo dvou trojnožek z tyčí.

• Na vodorovnou podpěru položte jednou stranou tyče nosníků (3 m dlouhých) a druhou je opřete o zem. Stejně jako u všech těchto typů přístřešků se ujistěte, aby střecha směřovala proti směru větru.

• Na nosné tyče naskládejte mřížku z větví, nebo popínavých rostlin. • Kostru pokryjte křovím, listy, jehličnatými větvemi, trávou či rákosím. S pokrýváním začněte od zdola

a pokračujte směrem vzhůru stejným způsobem jako při pokládání lepenkové krytiny na střechu. • Vnitřek přístřešku na spaní pokryjte jehličím, senem, listím apod.

Ve studeném počasí můžete zvýšit pohodlí v přístřešku zhotovením odrazové stěny reflektoru pro oheň (obr. 5-9). Zarazte do země čtyři kůly dlouhé 1.5 m a mezi ně položte ke každé straně syrová polena. Mezi poleny vznikne mezera, kterou vyplníte hlínou. Tak postupujete až k vrcholu tyčí. Takto se nejenom zesílí vzniklá zeď, ale zvětší se také odraz tepla. Při troše více úsilí, můžete mít stojánek na sušení. Uřízněte několik tyček o průměru 2 cm (délka závisí na vzdálenosti mezi vodorovnou podpěrou přístřešku a vrškem stěny odrazového reflektoru). Položte jednu stranu těchto tyček na zeď reflektoru a druhou na vodorovnou podpěru přístřešku. Upevněte je na místě malými kousky dřeva napříč. Nyní můžete tuto mřížku využít na sušení oděvů, masa, nebo ryb.

Lůžko do bažin

V mokřině, močálu, nebo v jakékoliv oblasti se stojatou vodou, nebo stále mokrou zemí, vás před mokrem ochrání lůžko do bažin (obr. 5-10). Když vyberete takováto místa, vezměte v úvahu počasí, vítr, příliv a dostupné materiály.

Ke zhotovení lůžka do bažin:

• Podívejte se po čtyřech stromech tvořících tvar obdélníka, nebo uřízněte čtyři tyče (ideální je bambus) a pevně je Zarazte do země tak, aby tyče tvořily obdélník. Tyče mají být od sebe tak daleko a mají být tak silné, aby vás podpíraly po celé délce a unesly vaší váhu, včetně vybavení.

• Uřízněte dvě tyče tak dlouhé, jako je delší strana obdélníka budoucího lůžka. Tyto tyče musí být tak silné, aby unesly vaší váhu.

• Upevněte tyto dvě tyče na stromy (nebo kůly) Zajistěte, aby byly výš nad zemí, nebo vodou, než kam dosáhne příliv nebo záplava.

35

• Nařezejte další tyče podle rozpětí kratší strany obdélníka. Naskládejte je křížem přes podélné tyče a upevněte je k nim.

• Vršek rámu na spaní pokryjte listím, trávou nebo rákosím, aby se vytvořil měkký povrch na spaní. • Vybudujte podložku pod oheň navrstvením jílu, hlíny nebo bahna na jednu stranu lůžka do bažin a

nechejte ji uschnout.

Další útulek navržený k tomu, aby vás dostal nad vodu nebo mokřinu využívá stejné pravoúhlé uspořádání jak lůžko do bažin. Jednoduše naskládejte na vnitřní straně stromů (nebo tyčí) podélně tyče a větve, dokud materiál nezvýší plochu ke spaní nad hladinu vody.

Přírodní přístřešky

Nepřehlížejte přírodní útvary, které poskytují úkryt. Příkladem jsou jeskyně, skalnaté trhliny, shluky křoví, malé prolákliny, velké skály na závětrných stranách hor, velké stromy s nízko visícími velkými větvemi a padlé stromy se silnými větvemi. Když ale vybíráte přírodní útvary:

• Vyvarujte se budovat ležení v nízko položeném terénu, jako jsou například rokle, úzké údolí nebo zátoky. Nižší polohy shromažďují v noci těžký studený vzduch a jsou také chladnější než okolní vyvýšený terén. Nížina s hustými křovinami také poskytuje útulek velkému množství hmyzu.

• Zkontrolujte okolí na jedovaté hady, klíšťata, roztoče, štíry a bodavé mravence. • Rozhlédněte se, jestli zde nejsou sypké horniny, odumřelé velké větve, kokosové ořechy, nebo další

přírodní materiály, které by mohly spadnout na váš úkryt.

Chýše z větví

Pro snadnou a teplou konstrukci, je tento přístřešek jedním z nejlepších. Když je úkryt nezbytný pro přežití, postavte tento přístřešek.

36

Ke zhotovení chýše z větví (obr. 5-11):

• Vybudujete ho zhotovením trojnožky se dvěma krátkými kůly a dlouhou hřebenovou tyčí nebo umístěním jednoho konce dlouhé hřebenové tyče na vrchní část pevného základu.

• Upevněte hřebenovou tyč (tyč probíhající po délce horní hrany přístřešku) přivázáním k trojnožce, nebo upevněním ke stromu asi ve výšce pasu.

• Opěry z velkých tyčí po obou stranách hřebenové tyče vytvoří klínovou stavební kostru. Zajistěte aby podpěry byly dostatečně široké, aby to vyhovovalo vašemu tělu a dost strmé aby bouda nevlhla.

• Položte menší tyče a mlází napříč žebrováním. Tento tvar mřížoví bude bránit izolačnímu materiálu (trávě, borovému jehličí, listí apod.) před propadnutím žebrovím do prostoru pro spaní.

• Přidávejte lehké, suché a pokud možno měkké větve nad žebroví do té doby, než je izolace přinejmenším 1 m silná, lepší je silnější.

• Dovnitř přístřešku umístěte 30 cm vrstvu izolačního materiálu. • U vstupu, naskládejte izolační materiál, kterým můžete uzavřít vstup do úkrytu, nebo můžete zhotovit

vhodné dveře. • Jako konečný krok ve stavbě tohoto úkrytu, položte na povrch stavby šindelovou krytinu z kůry, nebo

silné větve, aby se při bouři neodvál izolační materiál.

Sněhová díra pod stromem

Jestliže jste v chladných, zasněžených oblastech kde rostou jehličnaté stromy a máte nástroje na kopání, můžete udělat úkryt ze sněhové díry pod stromem (obr. 5-12).

Ke zhotovení tohoto úkrytu:

• Najděte strom s hustými větvemi které zajistí krytí shora. • Vykopejte sníh kolem kmene stromu, dokud nedosáhnete hloubky a průměru, který si přejete, nebo

dokud nedosáhnete země. • Napěchujte vykopaný sníh kolem vrcholu a uvnitř v díře z něj ušlapejte vyvýšenou plošinu na sedění,

nebo ležení. • Najděte a nařezejte další jehličnaté větve. Umístěte je nad vršek jámy a získáte další přídavné krytí.

Další jehličnaté větve položte na dno jámy abyste si zajistili izolaci od země, popř. sněhu.

V kapitole 15 se podívejte na další úkryty pro arktické, nebo chladné oblasti.

37

Pobřežní ochranný úkryt

Tento úkryt vás ochrání před sluncem, větrem, deštěm a horkem. Lze jej jednoduše vybudovat za použití přírodních materiálů.

Na zhotovení tohoto úkrytu (obr. 5-13):

• Najděte a nasbírejte naplavené dříví, nebo jiný přírodní materiál na výrobu podpěrných nosníků a jako nástroje ke kopání.

• Vyberte místo ležící nad nejvyšší vodní hladinou. • Vyryjte nebo vykopejte prohlubeň směřující od severu k jihu, tak aby přijímala co nejmenší množství

slunečního světla. Zhotovte prohlubeň dostatečně dlouhou a širokou tak, aby umožnila pohodlné ležení. • Navršte zeminu na tři strany vykopané prohlubně. Čím vyšší násep, tím více prostoru uvnitř úkrytu. • Položte podpěrné nosníky (naplavené dříví nebo jiný přírodní materiál) které překlenou vrchol náspu

příkopu a vytvoří kostru pro střechu. • Zvětšete vstup do úkrytu tak, že před ním vyhrabete víc písku. • K vytvoření lůžka uvnitř krytu použijte přírodní materiály například trávu, nebo listy.

Pouštní přístřešky

Ve vyprahlém prostředí, berte v úvahu čas, úsilí, a materiál potřebný k zhotovení přístřešku. Jestliže máte materiál jako je například vojenská pláštěnka, plachtovina nebo padák, použijte ho ve spojení s terénem, který má tyto vlastnosti: neočekávaný výstup skalisek, kopce písku, nebo prohlubně mezi dunami nebo skálami ke zhotovení vašeho úkrytu.

Využití výstupu skalisek:

• Připevněte jeden konec vaší vojenské pláštěnky (stanové plachty, padáku, nebo jiného materiálu) na okraj výchozu horniny za použití kamenů nebo jiného závaží.

• Natáhněte a upevněte druhý konec vojenské pláštěnky tak, aby poskytoval co možná nejlepší stín.

V písečných oblastech:

• Postavte násep z písku, nebo využijte pro jednu stranu úkrytu hranu písečné duny. • Připevněte jeden konec materiálu na vrcholu násypu za použití písku nebo jiného závaží. • Natáhněte a upevněte druhý konec materiálu tak, aby poskytoval co možná nejlepší stín.

Poznámka: Jestliže máte dost materiálu, zahněte ho v polovině a vytvořte mezi oběma vrstvami vzduchovou mezeru 30 až 45 cm vysokou. Tato mezera bude zmenšovat teplotu uvnitř úkrytu.

38

Podzemní kryt (obr. 5-14) může zredukovat polední teploty až na 16-22 stupně C. Zhotovení ale vyžaduje více času a úsilí, než jiné úkryty. Protože se při fyzické námaze více potíte a vzrůstá dehydratace, vybudujte úkryt ještě před horkým dnem.

Ke zhotovení tohoto úkrytu

• Najděte nejhlubší místo, nebo proláklinu mezi dunami či skálami. Bude?li to nezbytné, vykopejte prohlubeň 45 až 60 cm hlubokou a dostatečně dlouhou abyste v ní mohli pohodlně ležet.

• Hromady písku který jste vybrali při vykopání příkopu, vytvoří násep kolem tří stran úkrytu. • Na otevřeném konci vykopaného příkopu vyhrabejte více písku tak, abyste mohli do úkrytu snadno

vlézt. • Zakryjte příkop materiálem. • Upevněte materiál na místě za použití písku, kamenů nebo jiného závaží.

Jestliže máte další materiál, můžete dále snížit polední teplotu v úkrytu připevněním druhé vrstvy materiálu 30 až 45 cm nad první vrstvou. Toto rozvrstvení materiálu bude redukovat vnitřní teplotu na 11 až 22 stupňů C. Další druh podzemního stínicího úkrytu je podobné konstrukce až na to, že všechny strany jsou otevřené pro proudění a cirkulaci vzduchu. Pro maximum ochrany, potřebujete minimálně dvě vrstvy materiálu z padáku (obr. 5-15). Bílá je nejlepší barvou pro odraz tepla, nejvnitřnější vrstva by měla být z tmavého materiálu.

39

Kapitola 06: Opat řování vody

Voda je v situaci přežití jednou z vašich nejnaléhavějších potřeb. Bez ní nemůžete žít dlouho, zvláště v horkých oblastech, kde rychle ztrácíte vodu vlivem pocení. Dokonce i v chladných oblastech potřebujete k udržení výkonnosti minimálně 2 litry vody denně.

Více než tři čtvrtiny vašeho těla je složeno z tekutin. Tělo ztrácí tekutiny následkem tepla, chladu, stresu a námahy. Pro správnou funkci organizmu, musíte nahrazovat tekutiny, které vaše tělo ztrácí. Proto je jedním z vašich prvních cílů získat postačující zásoby vody.

ZDROJE VODY

Téměř jakékoliv prostředí má v nějakém stavu přítomnou vodu. Na obr. 6 1 je seznam možných zdrojů vody v různých prostředích. Rovněž vám poskytuje informaci, jak udělat vodu pitnou.

Poznámka: Jestliže nemáte polní láhev, hrnek, plechovku, nebo jiný druh nádoby, zhotovte improvizovanou nádobu z plastu, nebo vodovzdorné tkaniny. Vytvarujte plast nebo látku do tvaru mísy vytvářením záhybů na ní. K udržení záhybů použijte sponky nebo jiné vhodné předměty, třeba i jen vaše ruce.

Prostředí Zdroj vody Způsob získávání a nebo čištění

Poznámky

Chladné oblasti Sníh a led Rozpouštění a čištění

Nejezte je bez roztavení, požívání sněhu a ledu způsobí snížení tělesné teploty a povede k větší dehydrataci. Sníh a led nejsou čistější než voda, ze které pocházejí. Nepoužívejte ho bez odsolení. Mořský led, který má šedou barvu nebo je neprůhledný je slaný. Mořský led, který je krystalický nebo namodralé barvy je málo slaný.

Na moři Moře Použijte odsolovací soupravy. Nepijte mořskou vodu bez odsolení.

Déšť

Zachycujte dešťovou vodu do plachty, nebo jiných materiálů pohlcujících vodu, nebo do nádob.

Jestliže je plachta či nádoba na jímání vody pokryta solí, vypláchněte jí před použitím v mořské vodě. Malé množství soli není na závadu.

Mořský led Podívejte se na poznámky uvedené výše o chladných oblastech

Pobřeží Země

Vykopejte díru hlubokou tak, aby dovolila vodě prosáknout do díry, rozpalte v ohni kameny a vhoďte je do díry. Díru zakryjte látkou do které se bude pára vsakovat. Vodu z látky vyždímejte.

Pokud máte nádobu, nebo misku z kůry, naplňte ji mořskou vodou a zavěste nad oheň. Jakmile se začne voda vařit, dejte nad ní látku, aby se do ní vypařující se voda vsakovala. Potom látku vyždímejte.

Pouště

Země • V údolí a nížinách • Na spodním okraji vyklenutých břehů vyschlých říčních koryt. • Na úpatí útesů, nebo

Vykopejte dostatečně hlubokou díru aby do ní pronikala voda.

V pásu písečných dun lze najít vodu pod původním dnem údolí na okraji dun.

40

výstupu skal. • U první prolákliny před první písečnou dunou, nebo vyschlým pouštním jezerem. • Kdekoliv najdete vlhký povrch písku. • Kdekoliv naleznete zelené rostlinstvo.

Kaktusy

Odřízněte vrchol válcového tělesa kaktusu a rozmačkejte, nebo vymačkejte dužinu. VAROVÁNÍ: Nejezte dužinu. Vložte dužina do úst, vysajte šťávu a dužinu zahoďte.

Bez mačety je řezání kaktusů obtížné a zabírá čas, protože je třeba dávat pozor na silné ostny a musíte prořezávat tvrdou kůru.

Prohlubně nebo díry v kamenech

Voda z občasných dešťových srážek se může shromažďovat v prohlubních, děrách v kamenech, nebo prosakovat do trhlin v kamenech.

Trhliny v kamenech

Vsuňte do nich ohebnou hadičku a vodu vysajte. Pokud je trhlina dostatečně široká, můžete vodu vybrat nádobou.

Pórovité kameny Vsuňte do nich ohebnou hadičku a vodu vysajte.

Kondenzace vody na kovu.

Na setření vody použijte látku a potom z ní vodu vyždímejte.

Velké rozdíly mezi denními a nočními teplotami mohou způsobit kondenzaci vody na povrchu kovů. Sledujte následující znamení, které vám mohou v poušti pomoci s nalezením vody:

• Všechny stopy vedou k vodě. Měli byste je sledovat ve směru ve kterém se sbíhají. Tábořiště, popel z ohně, zvířecí trus, pošlapaná země, to vše mohou být stopy. • Hejna ptáků budou kroužit kolem děr s vodou. Řada ptáků létá k vodě za svítání a za soumraku. Jejich let je v tomto období rychlí a letí nízko u země. Švitoření a lety ptáků večer, nebo časně z rána mohou někdy ukazovat na blízkost vody.

Obr. 6-1. Zdroje vody v různých prostředích

41

Jestliže nemáte spolehlivý zdroj k doplnění vaší zásoby vody, připravte se na to, jak vám může pomoci vaše okolní prostředí.

!!!! VAROVÁNÍ !!!! Nezam ěňujte tekutiny uvedené na obr. 6-2 za vodu.

Silná rosa může poskytnout vodu. Přivažte kolem vašich kotníků hadry nebo chomáče jemné trávy a projděte se před východem slunce trávou pokrytou rosou. Když hadry nebo chomáče trávy nasají rosu, vyždímejte vodu do nádoby. Opakujte postup do té doby, než máte zásobu vody, nebo do té doby než rosa zmizí. Australští domorodci tímto způsobem nasbírají někdy až litr vody za hodinu. Včely nebo mravenci vstupující do díry ve stromu, mohou ukazovat na díru vyplněnou vodou. Vysajte jí násoskou z plastové trubky, nebo ji vyprázdněte improvizovanou naběračkou. Můžete také nasávat vodu v díře do vlněné látky a potom jí vyždímat. Voda někdy zůstává ve vidlicích stromů, nebo ve skalních trhlinách. K získání vody použijte postupy uvedené výše. V suchých oblastech, může ptačí trus kolem trhlin v skálách ukazovat na vodu v trhlině, nebo poblíž trhliny. Zelené bambusové houštiny jsou znamenitým zdrojem pitné vody. Voda ze zeleného bambusu je čistá a bez zápachu. Pro získání vody, ohněte zelené bambusové stonky, přivažte je dolů a odřízněte jejich vrchol (obr. 6-3). Voda bude během noci volně kapat. Starý, popraskaný bambus může obsahovat vodu.

!!!! VAROVÁNÍ !!!! Dezinfikujte vodu předtím, než ji budete pít.

Vodu můžete získat, kdekoliv najdete banánovníkové stromy. Uřízněte strom, nechejte asi 30 cm pahýl a vydlabejte střed pahýlu tak, aby vznikla dutina ve tvaru misky. Voda z kořenů začne ihned plnit dutinu. První tři

Tekutina Poznámky

Alkoholické nápoje

Dehydratuje tělo a snižuje soudnost.

Moč Obsahuje škodlivé tělesné odpadní látky, plus asi 2 procenta solí.

Krev Je slaná a lze jí považovat za potravu, bude proto vyžadovat další tekutiny. Může přenášet nákazu.

Mořská voda Její obsah solí je asi 4 procenta. Aby se tělo zbavilo solí z 1 litru mořské vody, potřebuje 2 litry pitné vody. Proto pití mořské vody vyčerpává tělesnou zásobu vody, což může způsobit smrt.

Obr. 6-2. Působení záměny tekutiny

42

náplně vody budou hořké, ale následující náplně budou již chutné. Pahýl banánovníku (obr. 6-4) vás bude zásobovat vodou až čtyři dny. Zakrývejte pahýl, aby k němu neměl přístup hmyz.

Některé tropické popínavé rostliny vám také mohou dodat vodu. Vyřízněte zářez v popínavé rostlině tak vysoko, jak můžete dosáhnout a pak odřízněte úponek těsně u země. Zachycujte kapající tekutinu do nádoby nebo do úst (obr. 6-5).

43

!!!! VAROVÁNÍ !!!! Nepijte tekutinu, jestliže je lepkavá, mléčně zabarvená, nebo má hořkou chuť.

Mléko ze zelených (nezralých) kokosových ořechů je dobré na uhašení žízně. Avšak mléko ze zralých kokosových ořechů obsahuje olej, který působí projímavě. Pijte ho pouze přiměřeně. V amerických tropech můžete najít velké stromy, jehož větve nesou vzdušné rostliny. Tyto vzdušné rostliny mohou obsahovat značné množství dešťové vody v překrytí hustě rostoucích listů. Vodu přefiltrujte přes látku, abyste odstranili hmyz a nečistoty. Vodu můžete získat z rostlin s vlhkými dužinatými středy. Uřízněte část rostliny a vymačkejte, nebo rozdrťte dužinu tak, aby vlhkost vytekla. Tekutinu zachycujte do nádobky. Vodu mohou poskytovat i kořeny rostlin. Vykopejte, nebo vypáčte kořeny ze země, nařezejte je na krátké kusy, a rozdrťte dužinu tak, aby vlhkost vytekla. Tekutinu zachycujte do nádobky. Dužnaté lupení, stébla, nebo stonky, například jako bambusové, obsahují vodu. Udělejte zářez nebo zásek na stonku - na začátku kolínka stébla, aby mohla voda vytékat.

Také následující stromy mohou poskytnout vodu:

• Palmy - Palmy, např. jako buri a kokosová, dále cukrová třtina a rákos obsahují tekutiny. Rozdrťte spodní vějířovitý list a stáhněte ho dolů, strom bude mokvat skrze poraněný list.

• Cestovatelský strom - Nalézá se na Madagaskaru, tento strom má při bázi kmene pouzdro z listů podobající se poháru, ve kterém sbírá vodu.

• Americká magnolie - Listová báze a kořeny tohoto stromu ze západní tropické Afriky mohou poskytovat vodu.

• Strom baobab - Tento strom z písečných plání severní Austrálie a Afriky sbírá během deštivého ročního období vodu v jeho lahvovitém kmeni. Často můžete v těchto stromech najít i po týdnu suchého počasí čistou a sladkou vodu.

!!!! VAROVÁNÍ !!!! Neskladujte mízu ze stromů déle než 24 hodin. Začne fermentovat a stává se jako zdroj vody nebezpečnou.

ZHOTOVENI DESTILÁTORŮ VODY

Destilační přístroje můžete použít v různých oblastech světa. Čerpají vlhkost ze země a z rostlinného materiálu. Pro stavbu destilačního přístroje budete potřebovat určité materiály a čas potřebný na destilaci vody. Získání 0.5 až 1 litru vody trvá 24 hodin.

Nadzemní destilátor

Ke zhotovení nadzemního destilačního přístroje, potřebujete slunný svah, na kterém umístíte destilační přístroj, průhledný plastikový sáček, zelené listnaté rostlinstvo, a malý kámen (obr. 6-6).

44

Ke zhotovení destilačního přístroje:

• Naplňte plastový pytel vzduchem natočením otvoru proti větru, nebo mávnutím pytle. • Naplňte plastikový pytel do poloviny až tří čtvrtin zeleným listnatým rostlinstvem. Ujistěte se, že jste

odstranili všechny tvrdé kousky dříví nebo ostré trní, které by mohlo pytel propíchnout.

!!!! VAROVÁNÍ !!!! Nepoužívejte jedovaté rostliny. Produkují jedovaté tekutiny.

• Do pytle umístěte malý kámen, nebo podobný předmět. • Zavřete pytel a zavažte bezpečně otvor tak blízko u konce pytle, jak je to jen možné aby se udrželo

maximální množství vzduchového prostoru. Jestliže máte kousek trubičky, malé stéblo, nebo dutý rákos, vložte jeden konec do otvoru pytle předtím, než ho zavážete. Potom trubičku zavažte, nebo zakolíčkujte tak, aby vzduch z pytle neunikal. Tato trubička vám dovolí odsávat kondenzovanou vodu bez rozvazování pytle.

• Položte pytel na slunečném svahu, otvorem dolů ze svahu. Poloha otvoru pytle je mírně vyšší než nejnižší bod pytle.

• Urovnejte pytel na místě tak, aby vložený kámen byl v nejnižším bodu v pytli.

K tomu abyste získali zkondenzovanou vodu z destilačního přístroje, uvolněte úvaz kolem otvoru v pytli a nahněte pytel tak, aby voda soustředěná kolem kamene mohla vytékat ven. Potom znovu zavažte otvor v pytli a přemístěním destilačního přístroje umožníte další kondenzaci vody. Po extrahování většiny vody, vyměňte v pytli rostlinstvo. Tak se zabezpečí maximální výkon destilačního přístroje.

Podzemní destilační přístroj

Na zhotovení podzemního destilátoru budete potřebovat nástroj na kopání, nádobu, průhlednou plastovou plachtu (fólii), trubičku nebo hadičku na pití a kámen (obr. 6-7).

Vyberte místa, kde si myslíte, že půda obsahuje vlhkost (jako je např. suché dno potoka nebo prolákliny, kde se soustřeďuje dešťová voda). Půda v těchto místech by se měla dát snadno kopat, a sluneční světlo musí svítit do těchto míst po většinu dne.

45

Ke zhotovení tohoto destilačního přístroje:

• Vykopejte díru ve tvaru mísy o průměru asi 1 m a hloubce 60 cm. • Ve středu díry vykopejte jímku. Hloubka a průměr jímky bude záviset na velikosti nádoby, kterou do ní

umístíte. Dno jímky musí umožnit, aby nádoba stála svisle. • Připevněte hadičku ke dnu nádoby vytvořením volného uzlu na hadičce. • Umístěte nádobu svisle do jímky. • Natáhněte volný konec hadičky nahoru přes a za okraj díry. • Natáhněte plastovou fólii přes díru a zakryjte její okraje hlínou, aby se udržela na místě. • Do středu plastové fólie umístěte kámen. • Plastovou fólii zatlačte do jámy, aby byl její nejnižší bod asi 40 cm pod úrovní země. Fólie nyní vytváří

jakýsi obrácený kužel s kamenem v jeho vrcholu. Ujistěte se, že vrchol kuželu z fólie je přímo nad nádobou v jímce. Také se ujistěte, že se plastový kužel nedotýká stěn díry, protože země by pohlcovala zkondenzovanou vodu.

• Na okraje plastové fólie přidejte více půdy, aby se bezpečně udržela na svém místě a zabránilo se ztrátám vlhkosti.

• Když ji nepoužíváte, hadičku zakolíčkujte, aby neunikala vlhkost.

Vodu můžete pohodlně pít s použitím hadičky jako slámky. Jako zdroje vlhkosti můžete využít v díře rostliny. Jestliže tomu tak je, vyhrabejte další půdu ze stran díry a vytvořte svah, na který položíte rostlinstvo. Pak pokračujte, jak je uvedeno výše. Jestliže je vaším jediným vodním zdrojem znečištěná voda, vykopejte ještě malý žlábek asi 25 cm od vnějšího okraje destilačního přístroje (obr. 6-8).

Vykopaný žlábek má být asi 25 cm hluboký a 8 cm široký. Do žlábku nalijte znečištěnou vodu. Zajistěte, abyste nerozlili znečištěnou vodu kolem lemu díry, kde se plastická fólie dotýká půdy. Žlábek udržuje znečištěnou vodu a půda jí filtruje podle tempa, kterým jí destilační přístroj odpařuje. Voda se sráží na plastu a stéká do nádoby. Tento postup je obzvláště vhodný, pokud je vodním zdrojem pouze slaná voda. Na doplnění vodních rezerv svého organizmu potřebujete alespoň 3 destilátory.

46

DEZINFIKOVÁNÍ VODY

Dešťová voda nashromážděná v čistých nádobách nebo v rostlinách, je obvykle bezpečná pro pití. Dezinfikujte ale vodu z jezer, rybníků, bažin, pramenů, nebo potoků, a obzvláště vodu v blízkosti lidského osídlení, nebo v tropech. Když je to možné, dezinfikujte všechnu vodu, kterou jste získali z rostlinstva, nebo ze země za použití jódu, chlóru, nebo převařením.

Vodu dezinfikujte:

• Použitím dezinfekčních tablet na vodu. (Řiďte se návodem k použití.) • Kápněte 5 kapek 2 procentní jódové tinktury do plné jídelní misky čisté vody. Jestliže je voda v jídelní

misce zakalená nebo studená, použijte 10 kapek jódové tinktury. (Nechejte vodu v jídelní misce stát nejméně 30 minut předtím, než ji budete pít.)

• Vařte vodu po dobu jedné minuty při hladině moře a přidejte jednu minutu na každých 300 m nad mořskou hladinou, nebo převařujte vodu 10 minut bez rozdílu, kde se nacházíte.

Pitím závadné vody si můžete přivodit nemoci, nebo pozřít organismy, které vám mohou ublížit. Příklady takových nemocí, či organizmů jsou:

• Úplavice - Prudký, dlouhotrvající průjem s krvavou stolicí, horečkami, a slabostí. • Cholera a tyfus - K těmto nemocem můžete být náchylný bez ohledu na očkování. • Motolice - Stojatá, znečištěná voda zvláště v tropických oblastech, často obsahuje krevní motolici.

Jestliže spolknete motolici, provrtá se do krevních cest, žije v nich jako parazit, a způsobuje nemoci. • Pijavice - Jestliže spolknete pijavici, může se přichytit v jícnu, nebo uvnitř nosu. Bude sát krev,

vytvářet poranění a pohybovat se k dalším oblastem. Každé krvácející zranění se může infikovat.

FILTRAČNÍ ZAŘÍZENÍ NA VODU

Jestliže voda, kterou najdete je blátivá, stojatá a ošklivě páchnoucí, můžete vodu vyčistit takto:

• Nalít ji do nádoby a nechat 12 hodin ustát. • Přelít ji přes filtrační systém.

Poznámka: Tyto postupy pouze vodu čistí a dělají ji příjemnější pro pití. Musíte ji poté vydezinfikovat.

Ke zhotovení filtračního systému, položte několik centimetrů, nebo vrstev filtračního materiálu jako je např. písek, kamenná drť, uhlí, nebo látky do bambusového dutého kmene, nebo kusů oděvu (obr. 6-9).

Zápach z vody odstraníte přidáním dřevěného uhlí z ohně. Před pitím nechejte vodu 45 minut ustát.

47

Kapitola 07: Rozd ělávání ohn ě

Schopnost rozdělat oheň může v řadě situací přežití tvořit rozdíl mezi životem a smrtí. Oheň může splnit mnoho požadavků. Může zajistit teplo a pohodu.

Oheň nejenom vaří a konzervuje jídlo, ale také poskytuje teplo v podobě ohřívaného jídla, které šetří kalorie našeho těla, normálně využívané k produkování tělesného tepla. Oheň můžete použít na dezinfekci vody varem, sterilizaci obvazů, signály pro zachránce a také poskytuje ochranu před zvířaty. Může být psychologickou podporou poskytující duševní klid a přátelství. Oheň lze také použít k výrobě nástrojů a zbraní. Oheň může ale stejně dobře způsobit problémy. Nepřítel může zpozorovat světlo a kouř, které vytváří. Může způsobit lesní požár, nebo zničení důležité výbavy. Oheň také může způsobit spáleniny a otravu oxidem uhelnatým, když ho použijeme v úkrytu. Připomeňte si váhu vaší potřeby ohně, proti potřebě vyhnout se odhalení nepřítelem.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY OHŇŮ

Budování ohňů napomáhá porozumět základním principům ohně. Palivo (v neplynném stavu) přímo nehoří. Jestliže palivo zahříváte, vytváří se plyn. Tento plyn po smíšení s kyslíkem ze vzduchu hoří. Porozumění představě trojúhelníku ohne je velmi důležité pro správné postavení a udržování ohně. Tři strany trojúhelníka představují vzduch, teplo a palivo. Cokoliv z toho odstraníme, oheň uhasne. Správný vztah těchto součástí je velmi důležitý, aby oheň hořel co nejúčinněji. Jedinou cestou jak se tento vztah naučit je procvičování.

VÝBĚR MÍSTA A PŘÍPRAVA

Budete se muset rozhodnout, jaké místo a druh ohně použít. Před postavením ohně vezměte v úvahu:

• Prostor (terén a podnebí) ve kterém působíte. • Dostupný materiál a nástroje. • Čas: kolik máte času? • Potřeba: jestli potřebujete oheň? • Bezpečnost: jak blízko je nepřítel?

Podívejte se po suchém místě, které:

• Je chráněno před větrem. • Je vhodně umístěno s ohledem na váš úkryt (máte-li nějaký). • Bude soustřeďovat teplo do požadovaného směru. • Má dostupnou zásobu dřeva, nebo jiného paliva. (Viz. str. 7-6 druhy použitelných paliv.)

Jste-li v lesnatém, nebo křovím pokrytém prostoru, vyčistěte křoví a odhrabejte z vybraného místa zeminu. Vyčistěte kruh nejméně 1 m v průměru, tak se zmenší možnost rozšíření ohně. Pokud to dovoluje čas, postavte stěnu z polen, nebo kamenů. Tato stěna pomáhá přímému odrazu tepla tam, kam si přejete (obr. 7-l). Bude také zmenšovat odlétání jisker a omezí množství větru foukajícího do ohně. Přiměřené množství větru ale budete potřebovat, aby oheň hořel.

48

!!!! VAROVÁNÍ !!!! Nepoužívejte mokré, nebo pórovité kameny, které mohou v ohni explodovat.

V některých situacích můžete zjistit, že nejlépe vašim potřebám vyhoví podzemní ohniště. Ukryje oheň a dobře slouží pro vaření jídla.

Ke zhotovení podzemního ohniště nebo „Dakotského ohniště“ (obr. 7-2):

• Vykopejte do země díru. • Na návětrné straně této díry vyhrabejte, nebo vykopejte velkou spojovací díru pro větrání. • V díře založte oheň podle vyobrazení.

Jste-li ve sněhem pokrytých prostorách, použijte syrová polena na vytvoření suché podložky pod oheň (obr. 7-3).

49

Stromky s kmenem o síle zápěstí se ve velkých mrazech snadno lámou. Usekněte, nebo nalámejte několik syrových polen a položte je vedle sebe na povrch sněhu. Přidejte jednu, nebo dvě další vrstvy. Vrchní vrstvu polen položte napříč přes spodní vrstvu.

VÝBĚR MATERIÁLU PRO OHEŇ

K vytvoření ohně budete potřebovat tři druhy materiálů (obr 7-4): troud, třísky a palivo.

• Troud je suchý materiál, který se snadno zapálí například jiskrou. Troud musí být absolutně suchý, abychom si mohli být jistí, že ho jiskra zapálí. Pokud máte pouze zařízení vytvářející jiskry, bude nepostradatelná zuhelnatělá tkanina. Udržuje dlouho jiskru a umožní vložení troudu do potřebného místa a rozfoukání plamene. Zuhelnatělou tkaninu vytvoříte zahříváním bavlněné látky, dokud nezčerná (ale neshoří). Jakmile zčerná, musíte jí uchovávat ve vodotěsné nádobě, aby zůstala suchá. Připravit tuto látku je dobré ještě před jakoukoliv situací přežití. Přidejte jí do své soupravy pro přežití.

• Třísky jsou snadno hořlavý materiál, který můžete přidat na hořící troud. Opakujeme, tento materiál musí být úplně suchý, aby umožnil rychlé hoření. Třísky zvětšují teplotu ohně a tak zapálí méně hořlavý materiál.

• Palivo je méně hořlavý materiál, který je-li jednou zapálen, hoří pomalu a stále.

Troud Třísky Palivo

• Březová kůra • Odřezky z vnitřní kůry cedru, kaštanu, nebo červeného jilmu. • Jemné dřevěné hobliny. • Suchá tráva, kapradí, mech, houby. • Sláma. • Piliny. • Jemné smolnaté třísky. • Suché jehličí. • Suché shnilé dřevo. • Uzly z kořenů jehličnatých stromů. • Ptačí chmýří. • Rostlinné chmýří z bodláku, rákosu, orobince apod. • Jemná suchá rostlinná vlákna. • Houbová vlákna, nebo suchá pýchavka. • Suché listí z palmy. • Kožovitá blána z vnitřku bambusu. • Vlákna z kapes a lemů. • Zuhelnatělá látka. • Voskovaný papír. • Jemné třísky z vnějšku bambusu. • Střelný prach. • Bavlna. • Cupanina z látky, vata.

• Malé větvičky. • Malé proužky dřeva. • Naštípané dřevo. • Silná papírová lepenka. • Kousky dřeva vyjmuté z vnitřních částí větších kusů dřeva. • Dřevo napuštěné vysoce hořlavými materiály jako je benzín, nafta, nebo vosk.

• Suché stojaté dřevo, nebo suché větve. • Suché dřevo z vnitřku padlých kmenů, nebo velkých větví. • Syrové, jemně naštípané dřevo. • Suchá tráva stočená do svazků. • Rašelina dostatečně suchá ke spalování. (Lze jí někdy najít na převislých březích.) • Sušený zvířecí trus. • Zvířecí tuk. • Uhlí, lupkové břidlice, nebo nafta vyskytující se na povrchu.

obr. 7-4. Materiály, které lze použít na oheň

50

JAK PŘIPRAVIT OHEŇ

Existuje několik metod na přípravu ohně, z nichž každá má své výhody. Jaký druh ohně použijete, bude určovat situace, ve které se nacházíte.

Teepee

K vytvoření tohoto ohně (obr. 7-5), položte troud a několik kousků třísek do tvaru teepee nebo kuželu. Zapalte ve středu. Jak teepee hoří, vnější polena padají do ohně - živí oheň. Tento druh ohně hoří dobře, i když je dřevo mokré.

Přístřešek

Ke zhotovení tohoto ohně (obr. 7-5), zarazte do země syrový kůl pod úhlem 30 stupňů. Bod na konci kůlu je ve směru větru. Hluboko pod přístřešek vložte troud. Třísky opřete o kůl. Zapalte troud. Jakmile třísky vzplanou, přidejte další třísky.

Křížové ohniště

Pro použití této metody (obr. 7-5) vyhrabejte v zemi kříž o velikosti okolo 30 centimetrů. Kříž vykopejte 7,5 cm hluboko. Doprostřed kříže dejte velký chomáč troudu. Nad troudem postavte pyramidu z třísek. Mělký příkop dovolí vzduchu vanout pod troudem a postará se o průvan.

Pyramida

K založení tohoto ohně (obr. 7-5), položte dvě malá polena nebo větve souběžně na zem. Položte důkladnou vrstvu malých polen přes souběžná polena. Přidejte tři nebo čtyři další vrstvy polen nebo větví, každá vrstva je menší a v pravém úhlu k vrstvě spodní. Na vrcholu pyramidy rozdělejte zapalovací oheň. Když se oheň rozhoří, zapálí spodní polena. Získáte oheň hořící dolů a nevyžadující během noci pozornost.

Je celá řada jiných způsobů jak připravit oheň, který je poměrně účinný. Vaše situace a dostupný materiál v oblasti, může učinit jinou metodu vhodnější

.

51

JAK ZAPÁLIT OHEŇ

Oheň zapalujte vždy z návětrné strany. Ujistěte se, že máte troud, třísky a palivo, aby váš oheň hořel tak dlouho jak potřebujete. Zapalovače poskytnou počáteční teplo nutné k zapálení troudu. Tyto spadají do dvou kategorií: moderní metody a primitivní metody.

Moderní metody

Moderní zapalovače používají moderní zařízení – věci, které obvykle používáme k zapálení ohně.

Zápalky

Ujistěte se, že zápalky jsou vodovzdorné. Skladujte je ve vodotěsném pouzdře společně s příslušným škrtátkem.

Spojná čočka

Tuto metodu použijte (obr. 7-6) pouze za jasných, slunečných dnů. Čočky získáte z dalekohledu, kamery, zaměřovačů, nebo zvětšovacích skel. Zaměřením čočky soustředíte sluneční paprsky na troud. Držte čočku nad stejným místem do té doby, než troud začne dýmat. Jemně rozfoukejte troud do rozhoření plamene, a použijte ho k zapálení ohně.

Kovové zápalky

Položte plochý, suchý list pod troud a nechejte ho část vyčnívat. Položte špičku kovové zápalky na suchý list, kovovou zápalku držíme v jedné ruce a nůž v druhé. Škrtáním nože o kovovou zápalku vznikají jiskry. Jiskry padají do troudu. Jakmile troud začne dýmat, postupujte jak je uvedeno výše.

Baterie

K vytvoření jiskry použijete baterii. Použití této metody závisí na druhu baterie, kterou máte k dispozici. Ke každé svorce baterie připevněte drát. Konce drátu přibližte těsně k troudu a krátce jimi škrtněte o sebe. Vzniklé jiskry zapálí troud.

Střelný prach

Často budete mít ve výbavě střelivo. Pokud ano, opatrně vypáčte kulku z nábojnice a použijte střelný prach jako troud. Jiskra zapálí střelný prach. Při odstraňování kulky z nábojnice buďte velmi opatrní.

Primitivní metody

Primitivní zapalovače jsou přisuzovány již našim nejstarším předkům.

52

Křesací kámen a ocílka

Z primitivních metod je nejsnáze použitelná metoda přímé jiskry. Použití křesacího kamene a ocílky je nejspolehlivější metoda přímé jiskry. Škrtni křesacím kamenem, nebo jiným tvrdým a ostrohranným kamenem o kousek uhlíkové oceli (nerezová ocel nevytváří dobré jiskry). Tato metoda vyžaduje uvolněné zápěstí a trénink. Když se jiskra zachytí v troudu, rozfoukejte ji. Jiskra se bude rozšiřovat a vznikne plamen.

Ohňový pluh

Ohňový pluh (obr. 7-7) je metoda zapalování ohně třením. Rukojetí z tvrdého dřeva třete proti základně z měkkého dřeva. Pro použití této metody, vyřezejte v základním prkénku rovnou rýhu a u rukojeti udělejte tupé, rýhované špičky. Tření rukojetí bude z drážky vytrhávat malé částice dřevěných vláken. Jakmile potom více přitlačíte, dřevěné částice se třením vznítí.

Luk a vrták

Technika zapálení ohně za pomoci luku a vrtáku (Obr. 7-8) je jednoduchá, ale na zapálení ohně musíte vynaložit hodně úsilí a vytrvalosti.

53

Pro použití této metody budete potřebovat následující předměty:

• Ložisko. Ložiskem je snadno uchopitelný kámen, kus tvrdého dřeva, nebo kosti s mírnou prohlubní na jedné straně. Používá se k udržení vrtáku na místě a k vyvození tlaku na vrták směrem dolů.

• Vrták. Vrtákem by měla být tyčka z rovného kořenového tvrdého dřeva o průměru 2 cm a délce 25 cm. Vrchní konec je zakulacený a dolní konec tupý (na vyvození většího tření).

• Ohňové prkénko. Jeho velikost závisí na vás. Nejvhodnější je prkénko z kořenového měkkého dřeva silného 2.5 cm a širokého 10 cm. Na jedné straně vyhlubte důlek asi 2 cm od okraje prkénka. Na spodní straně vyřízněte zářez ve tvaru V od hrany prkénka k důlku.

• Luk. Luk je zhotoven z pružné, syrové tyčky asi 2.5 cm v průměru a provázku. Druh dřeva není důležitý. Tětivou luku může být jakýkoliv druh provazu. Přivažte tětivu od jednoho konce luku k druhému, bez napnutí.

Při použití luku a vrtáku nejdříve připravte základ ohně. Potom položte chomáč troudu pod zářez ve tvaru V na ohňovém prkénku. Položte jednu nohu na ohňové prkénko. Smyčku tětivy obtočte kolem vrtáku a vrták umístěte do vyřezaného důlku v ohňovém prkénku. Ložisko držené v jedné ruce nasaďte na vrták, aby se udržel na svém místě. Tlačte na vrták a provádějte pohyb jako při řezání pilou, tam a zpět a tím roztáčíte vrták (obr. 7-8). Jakmile dosáhnete plynulého pohybu, přitlačte na ložisko a pohybujte lukem rychleji. Při této akci se bude mlít žhavý černý prach do troudu, až se troud vznítí. Potom troud rozfoukejte do vzniku plamene.

Poznámka: Primitivní metody zapalovaní ohně jsou vyčerpávající a k zabezpečení úspěchu vyžadují trénink.

Užitečné rady

• Je-li to možné, používejte nearomatické vyzrálé tvrdé dřevo. • Sbírejte při cestě třísky a troud. • Do troudu přidejte prostředek proti hmyzu. • Udržujte dřevo na oheň suché. • Mokré dřevo sušte poblíž ohně. • Zasypte oheň hlínou, aby se uhlíky udržely žhavé po celou noc. • Je-li to možné, noste světélkující zpráchnivělé dřevo (jako troud). • Ujistěte se před opuštěním tábora, že jste uhasili oheň. • Nesbírejte dřevo ležící na zemi. Může vypadat jako suché, ale všeobecně lze říct, že je uvnitř mokré.

54

Kapitola 08: Získání potravy

Po vodě je pro člověka nejnaléhavějším požadavkem jídlo. Při plánování prakticky jakékoliv hypotetické situace přežití, se naše mysl ihned obrátí k otázce jídla. Jestliže situace přežití nastane v suchém prostředí, dokonce i po vodě, která je velmi důležitá k udržování tělesných funkcí, bude téměř vždy následovat myšlenka na jídlo.

Člověk, který přežil, si musí zapamatovat tři základní skutečnosti přežití: voda, jídlo a úkryt, které jsou seřazeny podle důležitosti, v souladu s odhadem skutečné situace. Tento odhad musí být nejen včasný, ale také přesný. Některé situace mohou vyžadovat, že potřeba úkrytu bude mít vyšší prioritu než voda a jídlo.

ZVÍŘATA JAKO POTRAVA

Pokud nemáte šance chytit velkou zvěř, soustřeďte svoje úsilí na menší zvířata, z důvodu jejich hojnosti. Menší druhy zvířat je také snadnější připravit k jídlu. Nemusíte znát všechny druhy zvěře, které jsou vhodné jako potrava. Poměrně málo z nich je jedovatých a tvoří malý seznam k zapamatování. Co je důležité, je znát zvyky a zákonitosti chování různých druhů zvěře. Například zvířata, která jsou znamenitou volbou pro chytání do pastí, jsou ta, která obývají určitý akční rádius a bydlí v doupatech nebo v hnízdech, která mají pevně vymezenou oblast krmení a pití, a ta která mají stezky vedoucí z jedné oblasti do druhé. Větší pasoucí se zvířata jako los nebo karibu, se potuluji po obrovské oblasti a je poněkud těžší je chytit do pasti. Také musíte u jednotlivých druhů zvěře porozumět výběru jejich potravy. S relativně malými výjimkami můžete jíst cokoli co se plazí, plave, chodí, nebo létá. První překážkou je překonat vaší přirozenou nechuť k zvláštním zdrojům jídla. Historicky: lidé v situacích hrozících smrtí hladem se uchýlili k jedení čehokoliv představitelného jako potrava. Osoba, která ignoruje jinak zdravý zdroj jídla kvůli osobní zaujatosti, nebo protože cítí, že je to neestetické, riskuje svoje vlastní přežití. I když se to může zpočátku zdát být obtížné to dokázat, přeživší musí dokázat pro udržení svého zdraví jíst všechno, co je k dispozici.

Hmyz

Nejhojnější životní forma na zemi – hmyz, je snadno polapitelný. Hmyz poskytuje 65 až 80 procent proteinů oproti 20 procentům u hovězího masa. Tato skutečnost činí hmyz důležitým, i když nepříliš přitažlivým zdrojem potravy. Hmyz, kterého se musíme vyvarovat, zahrnuje všechny dospělé druhy, které píchají nebo kousají, chlupatý nebo jasně barevný hmyz, housenky a hmyz s pronikavým zápachem. Také se vyhněte pavoukům a běžným přenašečům nemocí jako jsou klíšťata, mouchy a komáři. Hnijící polena ležící na zemi jsou znamenitými místy k hledání různorodého hmyzu včetně mravenců, termitů, brouků a housenek, které jsou larvami brouků. Nepřehlížejte hnízda hmyzu na zemi, nebo v zemi. Travnaté oblasti jako např. pole jsou dobrá místa k hledání, protože hmyz je snadno vidět. Kameny, prkna, nebo další materiály ležící na zemi poskytují hmyzu dobrá místa k hnízdění. Zkontrolujte tato místa. Larvy hmyzu jsou také jedlé. Hmyz jako jsou brouci a kobylky, které mají tvrdou vnější skořepinu, budou mít parazity. Před jídlem je uvařte. Odstraňte všechna křídla a ostnaté nohy. Většinu hmyzu můžete jíst syrového. Chuť se různí podle druhu. Housenky získané ze dřeva jsou jemné, zatímco některé druhy mravenců ukládají ve svém těle med, dodávající jim sladkou chuť. Různý hmyz můžete rozemlít na pastu. Můžete je také smísit s jedlým rostlinstvem. Jeho chuť můžete také zlepšit vařením.

Červi

Červi (Annelidea) jsou znamenitým zdrojem proteinů. Můžete je vyhrabat z vlhké humusovité zeminy, nebo je lze po dešti nalézt na povrchu půdy. Po jejich chycení je hoďte na několik minut do čisté pitné vody. Červi se ve vodě sami očistí, načež je můžete jíst syrové.

Korýši

Sladkovodní garnáty jsou v rozsahu velikostí od 0,25 cm do 2,5 cm. Mohou tvořit dosti velké kolonie v koberci plovoucích řas, nebo v blátě dna rybníků a jezer. Raci jsou příbuzní mořským humrům a krabům. Můžete je rozeznat podle jejich tvrdého vnějšího krunýře a pěti párů noh, přední pár mají přerostlý v klepeta. Raci jsou aktivní v noci, ale můžete je objevit i ve dne podíváte-li se pod a kolem kamenů v potocích. Můžete je také najít, když se podíváte do měkkého bláta poblíž komínům se podobajícím, dýchacím otvorům jejich hnízd. Raka můžete chytit přivázáním kousků masa nebo vnitřností k provazu. Když rak uchopí návnadu, vytáhněte ho na břeh dříve, než bude mít šanci návnadu vyprostit. Mořské raky, kraby a garnáty najdete, když je příboj vyplaví z hloubky 10m na mělčinu. Garnáty chodí v noci za světlem, a potom je lze snadno ulovit. Mořské raky a kraby můžete chytat do pastí s návnadou, nebo na háček

55

s návnadou. Krabi budou přicházet k návnadě umístěné na okraji příboje, kde se dají chytit do pasti, nebo do sítě. Mořští raci a krabi jsou noční živočichové a chytají se nejlépe v noci.

Měkkýši

Tato třída zahrnuje hlemýždě, chobotnice, sladkovodní a mořské škeble jako jsou mořští plži, škeble, slávky, ústřice, vilejši, barvínky, žáby a mořské ježky (obr. 8-1).

Ve všech vodách na světě najdete škeble podobné našim sladkovodním škeblím a pozemské a vodní hlemýždě. Říční, nebo sladkovodní plži jsou hojní v řekách, potocích a jezerech severních jehličnatých lesů. Tito plži mohou být ve tvaru hrotu tužky, nebo kulovití. Ve sladké vodě hledejte měkkýše na mělčině, zvláště ve vodě s písečným nebo blátivým dnem. Hledejte úzké cestičky zanechané v blátě, nebo tmavé elipsovité štěrbiny jejich otevřených chlopní. Blízko moře se dívejte se do přílivových kaluží a mokrého písku. Skály podél pláží, či útesy svažující se do hlubší vody, mají na sobě často přilnavé škeble. Mořští plži a kuželnatky se lepí ke skálám a chaluhám od značky nízké vodní hladiny nahoru. Velcí plži, nazývaní "chitoni", lnou pevně ke skalám nad čarou přílivu. Slávky se vyskytují obvykle ve tvaru husté kolonie v přirozených skalních nádržích, na polenech, nebo v základech bludných balvanů.

VAROVÁNÍ !!! Slávky mohou být v tropických zónách během léta jedovaté!

Měkkýše připravujte v páře, vařte ve vodě, nebo je pečte ve skořápce. V kombinaci se zeleninou a hlízami to jsou znamenitá dušená masa.

VAROVÁNÍ !!! Nejezte korýše, kteří nejsou při přílivu pokryti vodou!

56

Ryby

Ryby představují dobrý zdroj proteinů a tuku. Poskytnou některé nesporné výhody přeživším, nebo lidem provádějícím únik. Ryby jsou obvykle v hojnějším množství než zvířecí savci a metody k jejich získání jsou bezhlučné. K úspěšnému lovu ryb, musíte znát jejich zvyky. Například: ryby mají sklon se hodně krmit před bouří. Ryby není vhodné krmit po bouři, když je voda je blátivá a rozvodněná. V noci ryby často přitahuje světlo. Kde je velký proud, budou ryby odpočívat na místě, kde jsou víry, například blízko kamenů. Ryby se také budou shromažďovat tam, kde jsou hluboké tůně, pod převislým křovím, kolem ponořeného listoví, polen, nebo jiných objektů nabízejících jim úkryt. Žádná sladkovodní ryba není jedovatá. Druh sumců a parmy má ale na hřbetní ploutvi výčnělky ostré jako jehla. Ty mohou způsobit bolestivá bodná poranění, která se mohou rychle infikovat. Abyste zabili parazity, všechny sladkovodní ryby vařte. Jako prevenci před parazity také vařte mořské ryby chycené uvnitř útesů, nebo kde jsou pod vlivem sladkovodního zdroje (ústí řek apod.). Jakýkoliv mořský živočich ulovený na otevřeném moři nebude díky slanému prostředí obsahovat žádné parazity. Můžete je jíst i syrové. Některé druhy mořských ryb mají jedovaté maso. V některých druzích se jed vyskytuje sezónně, v jiných je trvale. Příkladem jedovatých mořských ryb jsou ježík, kohoutek, ochechule, ostnatka, olejnatka, !red snaper!, !jack! a čtverzubec (obr. 8-2).

I když Barakuda sama není jedovatá, může přenášet rybí otravu (rybí jed) jestliže se jí syrová.

Obojživelníci

Podél sladkovodních toků lze snadno nalézt žáby a mloky. Žáby málokdy táhnou z bezpečí okraje vody. Při první známce nebezpečí, se vrhnou do vody a skryjí se v blátě a drti. Několik druhů žab je jedovatých. Vyvarujte se jasně zbarvených žab nebo takových, které mají na zádech znak „X“. Nespleťte si ropuchy se žábami. Ropuchy normálně najdete v suchých prostředích. Několik druhů ropuch vylučuje jako obranu proti útoku skrz kůži jedovatou substanci. Abyste se vyhnuli otravě, nedotýkejte se ropuch ani je nejezte.

57

Mloci jsou noční živočichové. Nejlepší doba k jejich lovu je v noci s použitím světla. Mohou mít rozsah velikostí od několika cm až k délce přesahující 60 cm. Po mlocích se dívejte kolem kamenů ve vodě, a na blátivých mělčinách.

Plazi

Plazi jsou dobrým zdrojem proteinů a poměrně snadno se dají chytat. Měli byste je vařit, ale v případě nouze je můžete jíst syrové. Jejich syrové maso může přenášet parazity, ale protože plazi jsou studenokrevní, nepřenášejí krevní nemoci teplokrevných zvířat. Želvy, se kterými se běžně setkáváte, byste neměli jíst. Živí se jedovatými houbami a jejich maso v sobě může nahromadit mnoho jedu. Vařením se tyto toxiny nezničí. Vyhněte se želvě karetové nacházející se v Atlantickém oceánu, protože má v krunýři jedovaté žlázy. Jedovatí hadi, aligátoři, krokodýli a velké mořské želvy představují pro přeživšího člověka zřejmá rizika.

Ptáci

Všechny druhy ptáků jsou jedlé, ačkoliv chuť se bude značně měnit. Při jedení ptáků můžete jejich chuť zlepšit rybí kůží. Abyste měli reálnou šanci na jejich chycení, musíte jako u jakéhokoliv divokého zvířete rozumět běžným zvykům ptáků. Holuby, stejně tak jako nějaké jiné druhy, můžete chytit v noci na jejich hřadu do ruky. V průběhu ročního období hnízdění některé druhy ptáků neopustí hnízdo, ani když se přiblížíte. Znalosti o tom, kdy a kde ptáci staví hnízda, činí jejich chytání snadnějším (obr. 8-3)

Ptáci mají sklon mít pravidelnou letovou trasu vycházející z hřadu do oblasti krmení, k vodě a tak dále. Pečlivé pozorování by mělo odhalit, kde tyto dráhy ptactva jsou, a ukázat dobré oblasti pro chytání ptáků do sítí vložených do jejich letových tras (obr. 8-4).

Druhy ptáků Nejčastější místa hnízdění Období hnízdění

Vnitrozemní ptáci Stromy, dřevo, nebo pole. Jaro a časné léto v mírných a arktických oblastech, celoročně v tropech.

Jeřábi a volavky Mangrovové močály, nebo vysoké stromy blízko vody.

Jaro a časné léto.

Různé druhy sov Vysoké stromy. Od pozdního prosince do března.

Kachny, husy a labutě

Oblasti tundry poblíž potoků, řek, nebo jezer.

Jaro a časné léto v arktických oblastech.

Někteří mořští ptáci Písčité mělčiny, nebo nízké písčité ostrůvky.

Jaro a časné léto v mírných a arktických oblastech.

Rackové, alky, kormoráni

Srázné kamenité pobřeží. Jaro a časné léto v mírných a arktických oblastech.

58

Místa hřadování a vodní jímky jsou nejslibnějšími oblastmi pro kladeni ok, nebo pastí. Hnízda ptáků představují další zdroj potravy - vejce. Odstraňte z hnízda všechna vejce, kromě dvou nebo tří, a označte ta, která tam zanecháte. Pták bude pokračovat v kladení dalších vajec na vyplnění hnízda. Pokračujte ve vybírání čerstvých vajec a na místě zanechávejte vejce označená.

Savci

Savci jsou znamenitým zdrojem proteinů a pro Američany nejchutnějším zdrojem jídla. V tom spočívají některé nevýhody získávání savců. V nepřátelském prostředí může nepřítel objevit jakékoliv pasti, nebo oka umístěná na zemi. Možnost a velikost poranění, které může člověku zvíře způsobit, je v přímém poměru k jeho velikosti. Všichni savci mají zuby a téměř všichni v sebeobraně koušou. Dokonce i veverka může způsobit vážné zranění a jakékoliv kousnutí představuje vážné riziko infekce. Také matky zvířat mohou být neobyčejně agresivní v obraně svých mladých. Jakékoliv zvíře nemající cestu k úniku bude bojovat, když je zahnáno do rohu. Všichni savci jsou jedlí, ale lední medvěd a tuleň má ve svých játrech toxickou hladinu vitamínu A. Ptakopysk, původem z Austrálie a Tasmánie je polovodní savec kladoucí vejce, který má jedovaté žlázy. Savci mrchožrouti, např. jako vačice mohou přenášet nemoci.

PŘÍPRAVA RYB A ZVĚŘE K VAŘENÍ A SKLADOVÁNÍ

V situaci přežití musíte umět připravit ryby a zvěř k vaření a uskladnění. Nesprávné vyčištění nebo uskladnění může mít za následek, že ryba nebo zvěřina bude nepoživatelná.

Ryby

Nejezte rybu, která vypadá jako zkažená. Vaření nezabezpečí, že zkažená ryba bude jedlá. Známky zkažení jsou:

• Zapadlé oči. • Nezvyklý zápach. • Podezřelá barva (žábry mají být červené do růžova). Šupiny by měly mít výrazný odstín šedi, (ne

vybledlý). • Po stisknutí palcem, zůstávají v rybím mase důlky. • Slizké, spíše než vlhké nebo mokré tělo. • Ostrá nebo peprná chuť.

Jedení zkažené nebo shnilé ryby může způsobit průjem, nevolnost, křeče, zvracení, svědění, ochrnutí, nebo kovovou pachuť v ústech. Tyto příznaky se objeví náhle, jednu až šest hodin po jídle. Jestliže se příznaky objeví, vyvolejte okamžitě zvracení. Ryby se po smrti rychle kazí, obzvláště v horkých dnech. Po ulovení připravte rybu k jídlu tak rychle, jak je možné. Vyřízněte žábry a velké cévy ležící blízko páteře. Vyvrhněte střeva u ryb, které jsou delší než 10 cm. Odstraňte z ryby šupiny, nebo kůži. Můžete také napíchnout celou rybu na klacek a opékat jí nad otevřeným ohněm. Vaření ryby i s kůží je nejlepší způsob, jak získat nejhodnotnější jídlo. Tuky a oleje jsou pod kůží a vařením, můžete zachovat šťávy pro masový vývar. K vaření ryb můžete použít jakoukoliv z metod používaných k vaření rostlinné potravy. Zabalte rybu do koule z jílu, zahrabejte jí do žhavých uhlíků z ohně a nechejte ji tam do té doby, než jíl ztvrdne. Rozlámejte jíl, abyste se dostali k pečené rybě. Ryba je upečena, když se maso odlupuje. Jestliže plánujete uchovat ryby déle, vyuďte je, nebo usmažte. Ryby připravíte na uzení tak, že odříznete hlavu a vyjmete páteř.

Hadi

Při stahování hadů nejdříve odřízněte hlavu a zahrabejte jí. Pak odřízněte tělo 15 až 20 cm od hlavy (obr. 8-24). Stáhněte kůži zadní strany, potom pevně uchopte kůži jednou rukou a tělo druhou a táhněte je od sebe. U velkých, silných hadů může být zapotřebí rozříznout kůži břicha. Hady vařte stejným způsobem, jako malá zvířata. Odstraňte vnitřnosti a vyhoďte je. Rozřezejte hada na malé kousky a uvařte je, nebo upečte.

59

Ptáci

Po zabití ptáka, odstraňte jeho peří buď oškubáním, nebo stáhnutím kůže. Pamatujte si, že stáhnutím kůže odstraníte část jeho výživné hodnoty. Rozřízněte břicho a odstraňte vnitřnosti, (u ptáků, kteří jedí semena, zachovejte žaludek), srdce a játra. Odřízněte nohy. Ptáky můžete vařit, nebo péct na rožni. Před přípravou ptáků mrchožroutů je nejméně 20 minut vařte, aby se zabili parazité.

Stahování a porcování zvěře

Nechejte zvěř vykrvácet podříznutím hrdla. Je-li to možné, čistěte zabité zvíře poblíž potoka. Položte zvíře břichem vzhůru a rozřízněte ho od hrdla po ocas, řez veďte kolem sexuálních orgánů (obr. 8-25).

Odstraňte pižmové žlázy, vyhnete se zkažení masa. U menších savců prořízněte kůži kolem těla, vložte dva prsty pod kůží na obou stranách řezu a tahejte oba kusy od sebe (obr. 8-26).

60

Poznámka: Když řežete kůži, vložte ostří nože pod kůží a otočte ostří nahoru tak, aby se odřezávala jen kůže. Zabrání to také tomu, aby do masa padala srst.

Z menší zvěřiny odstraníte vnitřnosti tak, že je vytáhnete prsty z rozříznutého těla. Nezapomeňte na hřbetní dutiny. U větší zvěře, odřízněte jícen od bránice. Vnitřnosti odvalte z těla. Odřízněte je okolo řitě, pak sáhněte do dolní břišní dutiny, pevně uchopte střevo a tahem ho odstraňte. Odstraňte močový měchýř tak, že jeho vývod sevřete prsty a pod nimi ho uříznete. Pokud maso potřísníte močí, ihned ho omyjte, abyste se vyhnuli zkažení masa. Srdce a játra uschovejte. Otevřete je rozříznutím a prozkoumejte, zda v nich nejsou červi, nebo jiní parazité. Také zkontrolujte barvu jater, která může naznačovat, že zvěř je nemocná. Povrch jater by měl být hladký a vlhký a jejich barva tmavě červená, nebo purpurová. Jestliže játra vypadají nemocně, vyhoďte je. Nemocná játra ale nenaznačují, že nemůžete jíst svalovou tkáň. Rozřízněte podélně každou nohu až k dříve provedenému řezu v těle. Odstraňte kůži stahováním z těla zvířete a tam kde je zapotřebí, odřezávejte pojivovou tkáň. Odřízněte hlavu a šlapky. Velké zvíře rozřežte na kusy, se kterými lze manipulovat. Nejprve odkrojte svalovou tkáň, spojující přední nohy s tělem. U čtyřnohých zvířat tam nejsou žádné kosti nebo klouby, spojující přední nohy s tělem. Odřízněte zadní čtvrtinu na místě, kde se připojuje k tělu. Musíte řezat kolem velké kosti na horním konci nohy a řezat směrem ke kulovému čepu kyčelního kloubu. Odřezejte vazy kolem kloubu a kroucením ho oddělte. Vyřízněte velké svaly (jemná svíčková), které leží po obou stranách páteře. Oddělte žebra od páteře. Jestliže žebra nejdříve zlomíte, máte méně práce a méně ztupíte svůj nůž, při prořezávání skrz praskliny. Velké kusy masa připravujte k jídlu vařením, nebo pečením na rožni. Menší kusy a zvláště ty, které po řeznické práci zůstaly ještě na kostech, můžete dusit, nebo vařit, jako polévku nebo masový vývar. K jídlu můžete upravit tělesné orgány jako je srdce, játra, slinivku, slezinu a ledviny s použitím stejných metod vaření jako pro svalovinu. Také můžete vařit a jíst mozek. Vyřízněte jazyk, zbavte ho kůže a vařte ho, dokud nezměkne. Potom ho snězte.

Uzení masa

Na uzení masa připravte kolem ohně ohradu (obr. 8-27).

Dobrá jsou dvě vojenská ponča spojená dohromady. Oheň nepotřebuje být velký a horký. Záměrem je vytvářet kouř, ne teplo. Na oheň nepoužívejte pryskyřičné dřevo, protože jeho kouř zničí maso. Na vytvoření dobrého kouře použijte tvrdé dřevo. Dřevo by mělo být mírně syrové. Je-li příliš suché, namočte jej. Nařezejte maso na plátky ne více než 6 centimetrů silné a zavěšte je na konstrukci. Zajistěte aby se kousky masa navzájem nedotýkaly. Prostor kolem ohně uzavřete pončem, aby udržovalo kouř a bedlivě sledujte oheň. Nedovolte ohni, aby byl příliš horký. Maso uzené přes noc vydrží jeden týden. Dva dny nepřetržitého uzení nakonzervuje maso na 2 až 4 týdny. Správně uzené maso bude vypadat jako tmavé, zkroucené křehké dřevo a můžete ho jíst bez dalšího vaření. Na uzení masa také můžete použít jámu (obr. 8-28).

61

Sušení masa

Na konzervování masa sušením, maso nařezejte po vláknech na proužky silné asi 6 mm. Proužky masa zavěšte na věšák na slunném a dobře větraném místě. Udržujte maso mimo dosah zvěře, a chraňte ho před mouchami. Než ho začnete jíst, musí být maso úplně vysušené. Správně sušené maso bude mít suchou křehkou strukturu a nebude na dotyk chladné.

Ostatní konzervační metody

Maso můžete také konzervovat zmražením, solným roztokem a solí.

Zmrazování

V chladných klimatech můžete zmrazené maso uchovávat libovolně dlouho. Zmrazování není způsob přípravy masa k jídlu. Před jídlem musíte maso uvařit.

Solný roztok a sůl

Maso můžete konzervovat naložením masa do slaného roztoku. Roztok musí maso zakrývat. Můžete také použít pouze samotnou sůl. Před vařením sůl z masa odstraňte vypláchnutím masa v čisté vodě.

62

Kapitola 08: Oka a pasti

Pro neozbrojeného přeživšího, nebo v případě že by zvuk výstřelu mohl způsobit problém, je dobrou alternativou kladení pastí a ok.

Několik dobře umístěných pastí dává možnost chytit mnohem více zvěře, než by pravděpodobně střelil člověk s puškou. Abyste byli úspěšní s libovolným typem pasti, nebo oka musíte:

• Znát druhy zvířat, které zamýšlíte chytat. • Být schopní postavit vhodné pasti. • Nepoplašit kořist zanechám znaků vaší přítomnosti.

Neexistují univerzální pasti, které můžete postavit pro všechny druhy zvířat. Musíte určit, které druhy zvěře jsou v dané oblasti, a postavit pasti na ty druhy zvěře, které máte v úmyslu chytat. Podívejte se na následující:

• Výběhy a cesty zvěře. • Stopy. • Trus. • Okousané nebo poškrábané rostlinstvo. • Místa hnízdění nebo hřadování. • Oblasti krmení a napájení.

Pasti a oka postavte tam, kde je důkaz že prochází zvířata. Musíte určit, jestli to je "výběh" nebo "stezka" zvěře. Stezka bude prozrazovat známky používání několika druhů a bude dost zřetelná. Výběh je obvykle menší a méně odlišný a bude obsahovat známky pohybu jen jednoho druhu zvěře. Můžete zhotovit dokonalou past, ale nechytnete do ní nic, bude-li náhodně umístěna v lese. Zvířata mají místa ke spaní, k pití, a oblasti krmení, s cestami vedoucími od jednoho místa k druhému. Aby byly účinné, musíte oka a pasti umístit poblíž těchto oblastí. Pro toho kdo provádí únik v nepřátelském prostředí, je důležité utajení ok a pastí. Je také důležité, abyste nezpůsobili narušení okolí, které vyplaší zvěř a způsobí, že se vyhne pasti. Proto jestliže musíte kopat, odstraňte všechnu čerstvou hlínu z místa kopání. Většina zvířat se bude pudově vyhýbat jámovým typům pastí. Připravte různé části pastí nebo ok na místě vzdáleném od jejich umístění, přineste je na potřebná místa a nastražte je. Touto akcí se vyhnete rušivému pohybu místního rostlinstva, které tím varuje kořist. Ke zhotovování pastí nebo ok nepoužívejte čerstvě uříznuté, živé rostlinstvo. Čerstvě uříznuté rostlinstvo bude ronit šťávu, kterou je kořist schopná cítit. Pro zvěř to představuje poplašný signál. Kolem nastražené pasti musíte odstranit, nebo zamaskovat lidský pach. I když ptáci nemají rozvinutý smysl pro pachy, téměř všichni savci jsou závislí na čichu, dokonce více než na zraku. I sebemenší lidský zápach na pasti vyplaší kořist a způsobí, že se bude této oblasti vyhýbat. Opravdové odstranění lidského pachu z pastí je obtížné, ale zamaskování pachu je relativně snadné. Použijte tekutinu ze žlučového a močového měchýře předtím zabitých zvířat. Nepoužívejte lidskou moč. Dobré je také bláto, zvláště z oblastí se spoustou hnijícího rostlinstva. Použijte ho na pokrytí vašich rukou, když zacházíte s pastmi, a pokryjte s ním i nastražené pasti. Téměř ve všech částech světa, zvířata znají zápach spáleného rostlinstva a kouře. Skutečný hořící oheň je vždy vyplaší. Proto zakouření součástí pastí, je efektivní prostředek na odmaskování vašeho zápachu. Jestliže nějaká z výše uvedených technik není praktická a pokud to čas dovoluje, nechejte pasti několik dní vyvětrat a potom je nastavte. Při vyvětrávání pastí se jich nedotýkejte. Když umístíte past, zamaskujte ji tak, aby podle možností splývala s přírodou. Vyhnete se odhalení nepřítelem a nebudete zneklidňovat zvěř. Pasti, nebo oka pokládaná na stezky, nebo výběh zvěře se kladou tak, aby se usměrňoval pohyb zvěře do pastí. Ke zhotovení přístupové trasy k pasti, zkonstruujte nálevkovitou bariéru zužující se od stran stezky směrem k pasti, s nejužší částí co nejblíže u pasti. Zúžení by nemělo být nápadné, aby kořist nebyla varována. Jakmile se zvíře dostane k pasti, nemůže zahnout vlevo ani vpravo a pokračuje do pasti. Některá divoká zvířata couvnou, dávajíce přednost změnit směr pohybu. Zúžení nemusí být neschůdnou zábranou. Musíte ho pouze udělat tak, aby pro zvíře bylo nepohodlné přejít, nebo projít zábranou. Pro nejlepší účinek by šířka zúžení stezky měla být jen o trochu větší, než je šířka těla zvířete, které chceme do pasti chytit. Toto zúžení musí být směrem od pasti minimálně stejně dlouhé, jako je délka těla zvířete a pak se začne rozšiřovat směrem k ústí "nálevky".

Použijte návnadu

Pasti a oka s návnadou zvyšují vaše šance na chycení zvěře. Když chytáte ryby, musíte dát návnadu na všechna zařízení k jejich chytání. Úspěch s pastí bez návnady, závisí na jejím umístění na dobrém místě. Past s návnadou k sobě vlastně zvěř přitahuje. Návnadou by mělo být vždy něco, co zvířata znají. Tato návnada by ale neměla by snadno dosažitelná v oblasti, ve které se zvěř pohybuje (aby byla pro zvíře atraktivní). Například: pasti navnaděné obilím uprostřed obilného pole, nebudou pravděpodobně fungovat. Podobně, jestliže v dané

63

oblasti neroste obilí, obilím navnaděná past může vzbudit zvědavost a podezření zvířete, zatímco uvažuje o neznámé potravě. Za takovýchto okolností nemohou být použity pro návnadu. Návnada, která je dobře použitelná na malé savce je máslo z burských oříšků z nouzových dávek jídla (MRE). Dobrou návnadou je také sůl. Když používáte tyto návnady, rozházejte jejich kousky kolem pastí, abyste kořisti dali šanci vzít si vzorek, který vzbudí jejich touhu po dalším kousku. Zvíře potom snáze překoná svojí opatrnost při příchodu k pasti. Jestliže jste položili a navnadili past pro jeden druh zvěře, ale jiné druhy berou návnadu bez chycení, pokuste se určit, které zvíře to bylo. Pak položte past vhodnou pro toto zvíře a použijte stejnou návnadu.

Poznámka: Jakmile úspěšně chytíte nějaké zvíře, nejenom že získáte důvěru ve své schopnosti, ale také budete schopni doplňovat své zásoby jídla pouze s pomocí několika pastí s návnadou.

Konstrukce ok a pastí

Pasti a oka kořist drtí, škrtí, oběsí, nebo ji zapletou tak, že nemůže uprchnout. Jednoduchá past nebo oko bude obvykle spojovat dva, nebo více z těchto principů. Mechanismy, které poskytují pasti sílu, jsou téměř vždy velmi jednoduché. Sílu poskytuje zápas oběti, přitažlivost, nebo tah ohnutého stromku. Nejdůležitější částí jakékoliv pasti, nebo oka je spoušť. Když plánujeme pasti nebo oka, ptáme se sami sebe, jak to by to mělo ovlivnit kořist, co bude zdrojem energie a jaká bude nejúčinnější spoušť. Vaše odpovědi vám pomohou vymyslet speciální pasti pro určité druhy zvěře. Pasti jsou navrženy pro chycení a držení, nebo chycení a zabití zvířete. Oka jsou pasti, u kterých nastražená smyčka plní obě funkce.

Jednoduchá oka

Jednoduché oko (obr. 8-5) se skládá ze smyčky umístěné nad cestou zvěře, nebo dírou doupěte a připevněné na pevně zatlučený kůl, nebo kmen stromu. Jestliže je smyčka zhotovená z nějakého druhu provazu a umístěná svisle nad stezkou zvěře, použijte malou větvičku, nebo trávu aby jí držela nahoře. Na přidržení otevřené smyčky jsou vynikající vlákna z pavučin. Ujistěte se, že je smyčka dost velká, aby volně prošla nad hlavou zvířete. Jak zvíře pokračuje v pohybu, smyčka se utáhne okolo krku. Čím více se zvíře zmítá, tím pevněji smyčka drží. Tento typ pasti obvykle zvíře nezabije. Jestliže na smyčku použijete provaz, může se dost uvolnit, aby vyklouzla zvířeti z krku. Na jednoduché oko je nejlepší volbou drátěná smyčka.

Vlečná smyčka

Vlečnou smyčku používejte na stezkách zvěře (obr. 8-6). Ve směru běhu zvěře umístěte vidlicovité tyče a křížem přes ně položte silnou tyč. Upevněte smyčku k příčné tyči tak, aby byla zavěšena nad zvířecí hlavou. (smyčky navržené k zachycení hlavy by nikdy neměly být tak dlouhé, aby se do nich kořist zachytila nohou.) Jakmile se smyčka přitáhne kolem krku zvířete, zvíře vytáhne příčnou tyč z vidlic a vleče ji sebou. Okolní rostlinstvo rychle zachytí příčný kůl a zvíře je tak chyceno.

64

Past s trhnutím vzhůru

Past s trhnutím vzhůru, je pružný mladý stromek, který je ohnutý a zabezpečený spouštěcím zařízením, dodávajícím sílu různorodým pastím. Podél stezky zvěře vyberte listnatý, ohebný stromek. Past bude fungovat mnohem rychleji a s větší silou, když odstraníte všechny větve a listy.

Oko s trhnutím vzhůru

Jednoduchá past s trhem vzhůru používá dvě vidlicovité tyče, každá má jednu stranu delší než druhou (obr. 8-7).

Ohněte stromek a označte místo na zemi, kde bude umístěna spoušť. V tomto bodu pevně zatlučte do země delší stranou jednu vidlici. Zajistěte, aby řez na kratší straně vidlice byl rovnoběžný se zemí. Přivažte delší stranu druhé vidlice ke stromku kouskem provazu, který zprostředkuje trhnutí vzhůru. Seřízněte kratší části vidlic tak, aby utvořily západku. Natáhněte nad stezkou zvěře smyčku. Ohněte stromek a zabezpečte ho v ohnutém stavu západkou z vidlic. Když se zvíře chytí hlavou do smyčky, vytrhne západku z vidlic a uvolní ohnutý stromek, který kořist vytáhne nahoru, kde zůstane viset.

65

Poznámka: Na výrobu spouště nepoužívejte syrové dřevo, protože by vytékající míza mohla vidlice slepit dohromady.

Veverčí kůl

Veverčí kůl je dlouhý kůl opřený proti stromu v místech, vykazujících velkou aktivitu veverek (obr. 8-8).

Umístěte několik drátěných smyček podél horních a bočních stran kůlu tak, aby veverka zkoušející lézt po kůlu nahoru, nebo dolů musela prolézt jednou, nebo více z nich. Umístění smyček (5 až 6 cm v průměru) je asi 2.5 cm od kůlu. První smyčky musí být 45 cm od horního a spodního okraje kůlu, aby se veverka nedostala chodidly na pevný povrch. Jestliže veverka dosáhne na zem, drát překouše. Veverky jsou velmi zvědavé. Po počátečním období opatrnosti se budou pokoušet chodit nahoru, nebo dolů po tyči, až se zachytí do smyčky. Zápasící zvíře brzo spadne z tyče a uškrtí se. Další veverky budou brzo následovat a tímto způsobem můžete chytit mnoho veverek. Abyste zvýšili úlovek, můžete těchto kůlů položit několik.

Ptačí kůl indiánského kmene Ojibwa

Ptačí kůl je past používaná po staletí domorodými Američany (obr. 8-9).

Aby byla účinná, umístěte ji na otevřeném prostoru stranou od vysokých stromů. Pro nejlepší výsledky, vyberte bod poblíž místa krmení, popelení, nebo vodních jam. Uřízněte sloupek 1,8 až 2,1 m dlouhý a odstraňte z něj všechny větve a listí. Nepoužívejte jehličnaté dřevo například borovici. Špičku sloupku ořezejte do ostré špičky a 5 až 7,5 cm od vršku sloupku vyvrtejte malou dírku. Uřízněte kousek dřívka, asi 10 až 15 cm dlouhý a ořezejte jeden konec tak, že téměř zapadne do vyvrtané dírky. Toto dřívko tvoří bidélko. Sloupek zasaďte do země

66

špičatým koncem vzhůru. K dlouhému provazu upevněte malé závaží, o hmotnosti rovnající se váze předpokládaného druhu ptáků. Protáhněte volný konec provazu skrz dírku a uvažte kluznou smyčku, která pokrývá bidélko. Na provazu uvažte jednoduchý uzel a umístěte bidélko proti díře. Umožněte provazu prokluzovat dírou, dokud se uzel neopře proti sloupku a vrcholu bidélka. Tah uzlu proti sloupku a bidélku bude udržovat bidélko na místě. Rozprostřete smyčku nad bidélko a zajistěte, aby pokryla celé bidélko a visela po obou stranách. Většina ptáků dává přednost odpočívat na něčem nad zemí a přistanou na bidélku. Jakmile si pták sedne, bidýlko spadne, uvolní uzel a umožní závaží spadnout. Smyčka se zatáhne kolem ptačích nohou a polapí ho. Jestliže závaží bude příliš těžké, uřízne smyčka ptákovi nohy a ten odletí.

Hůlka se smyčkou

Hůlka se smyčkou je použitelná pro chycení hřadujících ptáků, nebo malých savců. (obr. 8-10).

Vyžaduje trpělivou obsluhu. Hůlka se smyčkou je víc zbraň než past. Skládá se z tyčky (dlouhé tak, aby měla efektivní dosah) a zatahovací smyčky z drátu, nebo provazu upevněnému na jejím tenčím konci. Na chycení zvířete převlékněte smyčku přes krk hřadujícího ptáka a trhnutím jí zatáhněte. Můžete jí také umístit přes díru nory a schovat se poblíž. Když se zvíře vynoří z doupěte, trhnutím tyče utáhnete smyčku a tak zvíře chytíte. Noste sebou silnou hůl na zabití kořisti.

Nášlapná past s trhem vzhůru

Nášlapnou past použijte na stezkách malé zvěře (obr. 8-11).

67

Vykopejte ve stezce mělkou podlouhlou díru. Potom zarazte do země na obou koncích díry po jedné straně podélně se stezkou dva rozvidlené kusy dřeva, tak aby vidlice vytvořila hák. Vyberte dvě rovné tyče, které mají délku, jako je vzdálenost vidlic od sebe. Umístěte tyto dvě tyče tak, aby jejich konce zapadly do vidlic. Přes díru položte několik tyček tak, že jedním koncem budou spočívat na zemi a druhým koncem na spodní podélné tyčce. Zakryjte díru dostatkem tyčí tak, aby kořist musela šlápnout alespoň na jednu z nich a tak spustit past. Přivažte jeden konec provazu na ohebný stromek tvořící pružinu, nebo k závaží zavěšenému na větvi stromu. Ohněte stromek, nebo zdvihněte zavěšené závaží, abyste určili, kam máte přivázat asi 5 cm dlouhou spoušť. Ze zbytku provazu vytvořte smyčku. Rozprostřenou smyčku položte na horní příčné tyče nad dírou. Umístěte tyčku spouště proti vodorovným tyčím a nasměrujte provaz za tyčemi tak, aby jí tah udržoval na místě. Nastavte spodní vodorovnou tyčku tak, že bude lehce držet proti spoušti. Jakmile zvíře stoupne nohou na příčnou tyčku, spodní vodorovná tyčka se stlačí dolů, uvolní spoušť a umožní smyčce chytit zvíře za nohy. Zvíře bude kvůli změně na její stezce ostražité. Musíte proto stezku zúžit, aby se nasměrovalo přímo do pasti.

Padací past – tlučka, ve tvaru čtyřky

Spoušť ve tvaru čtyřky se používá na shození závaží na kořist, které jí rozdrtí (obr. 8-12).

Velikost závaží se může měnit, ale musí být dostatečně těžké, aby okamžitě zabilo kořist, nebo jí znemožnilo útěk. Tuto past zhotovíte ze tří kolíků se zářezy. Zářezy drží tyčky pohromadě ve tvaru čtyřky, když jsou zatíženy. Zhotovení této spouště cvičte předem, při stavbě vyžaduje malé tolerance a přesné úhly.

Padací past – tlučka kmene Paiute

Tato past je podobná pasti tvaru čtyřky, ale užívá kus provazu a tyčku spouště (obr. 8-13).

68

Má výhodu, že ji lze snadněji postavit, než padací past ve tvaru čtyřky. Přivažte jeden konec kusu provazu k spodnímu konci úhlopříčné tyče. Druhý konec provazu přivažte k další tyčce dlouhé zhruba 5 cm. Tato 5 cm tyčka je spoušť. Zaveďte provázek okolo svislé opěry asi v polovině její výšky na tyčku spouště v úhlu 90 stupňů. Umístěte tyčku s návnadou jedním koncem proti závaží, nebo tyčce zaražené do země a druhým koncem proti tyčce spouště. Když kořist pohne tyčí s návnadou, tyčka spadne a uvolní spoušť. Jakmile úhlopříčná tyčka vyletí vzhůru, závaží spadne a rozdrtí kořist.

Luková past

Luková past je další smrtící pastí. Je nebezpečná lidem, stejně jako zvěři (obr. 8-14).

Ke zhotovení pasti vyrobte luk a ukotvěte ho k zemi kolíky. Při kotvení luku nastavte záměrný bod. Kloubovou tyčku přivažte ke spoušťové tyčce. Dvě svislé tyče zaražené do země drží tyčku spouště na místě v bodu, kde kloubová tyč bude zapadat do natažené tětivy luku. Vložte západkovou tyčku mezi kloubovou tyčku a kolík zaražený do země. Přivažte spouštěcí drát, nebo provaz k tyčce západky a veďte ho přes kolíky napříč stezkou zvěře a upevněte ho ke kolíku mimo stezku (jako na obr. 8-14). Když kořist zakopne o spouštěcí drát, luk do ní vystřelí šíp. Zářez v luku usnadní zamíření šípu.

VAROVÁNÍ !!! Toto je smrtící past. Přibližujte se k ní opatrně a vždy ze zadní strany.

Past prasečí kopí

Ke zhotovení této pasti, najděte silnou pružnou tyč, dlouhou asi 2,5 m (obr. 8-15).

69

Na slabší konec pevně přivažte několik malých ostrých kolíků. Druhý konec tyče pevně přivažte ke stromu u stezky zvěře. Přivažte kus provazu k dalšímu stromu na protější straně zvířecí stezky. Ke druhému konci provázku přivažte silnou, hladkou tyčku. Od prvního stromu zavažte nízko nad zemí spouštěcí drát nebo provaz, natáhněte ho přes stezku zvěře a přivažte k němu kolík západky. Z popínavé rostliny, nebo jiného vhodného materiálu zhotovte kluzný kroužek. Provlékněte spouštěcí drát kluzným kroužkem a na jeho konec připevněte kolík o něco větší než je kroužek. Umístěte jeden konec další hladké tyčky dovnitř kluzného kroužku a její druhý konec opřete o druhý strom. Stáhněte pružnou tyč s kopím přes stezku zvěře a umístěte ji mezi krátkým provazem a hladkou tyčkou. Jakmile zvíře zakopne o drát na stezce, kolík západky se vysmekne z kluzného kroužku a uvolní kopí napnuté přes stezku, které probodne kořist a drží ji napíchnutou u stromu.

VAROVÁNÍ !!! Toto je smrtící past. Přibližujte se k ní opatrně!

Láhvová past

Láhvová past, je jednoduchá past na myši a hraboše (obr. 8-16).

Vykopejte díru hlubokou 30 až 45 cm, která je na dně širší než u vrcholu. Horní otvor udělejte tak malý, jak je jen možno. Přes horní otvor položte kousek kůry, nebo dřeva podloženého malými kameny, které ji udržují 2,5 až 5 cm nad zemí. Myši, nebo hraboši se budou chtít schovat před nebezpečím pod krytem díry a spadnou do ní. Nahoru namohou vylézt kvůli dozadu ubíhajícím stěnám díry. Při obhlídce těchto pastí buďte opatrní, protože poslouží jako vynikající úkryt také hadům.

ZAŘÍZENÍ NA ZABÍJENÍ

Zde je několik příkladů smrtících zbraní, které si můžete sami zhotovit a které vám umožní ulovit drobnou zvěř, která vám pomůže přežít. Takovými zbraněmi jsou: králičí kyj, kopí, luk a šípy a prak.

Králi čí kyj

Jednou z nejjednodušších a nejefektivnějších smrtících zbraní je silná tyčka, dlouhá jako vaše paže od špičky prstů po rameno, nazývaná králičí kyj. Můžete jí se značnou sílou uhodit buď shora, nebo z boku.

Kopí

Na zabíjení malých zvířat a ryb můžete zhotovit malé kopí. Kopím bodejte, neházejte jím. Na straně 8-29 se podívejte na rybaření s kopím.

70

Luk a šípy

Výroba dobrého luku je výsledkem mnoha hodin práce. Celkem snadno můžete zhotovit vhodný luk s menší trvanlivostí. Když ztratí svou pružnost, nebo se zlomí, můžete ho nahradit. Vyberte tyčku z tvrdého dřeva asi metr dlouhou bez suků a větví. Opatrně ořezejte silnější konec, aby byl stejně silný jako druhá strana. Opatrně vyzkoušejte ohebnost dřevěné tyče. Vždy seřezávejte dřevo ze strany luku, která bude směřovat po jeho zhotovení k vám, jinak se vám luk při prvním natažení zlomí. Odumřelé suché dřevo je lepší než dřevo syrové. Pro zvýšení tahu, svažte dva luky k sobě tak, aby vytvořily při pohledu ze strany tvar písmene "X". Špičky luků spojte provazy a tětivu přivažte pouze k jednomu z luků. Šípy zhotovte, z co nejrovnějšího dřeva jaké máte k dispozici. Šípy mají být tak dlouhé, jako je polovina délky luku. Povrch každého šípu po celé délce ohlaďte dokola. Šíp budete pravděpodobně muset narovnat. Ohnuté šípy můžete rovnat nad žhavými uhlíky. Nedovolte, aby se šípy při rovnání spálily nebo zničily. Zahřátý šíp držte rovně tak dlouho, dokud nevychladne. Hlavici šípu můžete zhotovit z kosti, skla, kovu, nebo z kousků kamene. Konec šípu můžete také pouze naostřit a vytvrdit v ohni. Pro vytvrzení dřeva můžete podržet šíp nad žhavými uhlíky, ale musíte dávat pozor, aby dřevo nezuhelnatělo, nebo nechytilo plamenem. Na druhém konci šípu musíte vyřezat zářez pro tětivu luku. Zářez vyřezejte, nevytvářejte ho rozštípnutím šípu. Opeřením (připevněním chmýří ke konci šípu se zářezy), se zlepšují letové vlastnosti šípu, ale pro nouzové luky to není nutné.

Prak

Prak můžete zhotovit upevněním dvou kusů provazu asi 60 cm dlouhých k opačným koncům látky, nebo kůže o velikosti dlaně. Vložte kámen do látky a omotejte jeden konec provazu okolo prostředníku a podržte ho v dlani. Druhý provaz držte mezi ukazovákem a palcem. Na vymrštění kamene roztočte prak několika kruhovými pohyby a uvolněte provaz držený mezi palcem a ukazovákem. Cvičením získáte dovednost. Prak je velmi účinný na malou zvěř.

ZAŘÍZENÍ NA RYBAŘENÍ

V situaci přežití můžete zhotovit vlastní rybářské háčky, sítě, pasti a využít několika metod jak ulovit ryby.

Improvizované rybářské háčky

Rybářské háčky můžete zhotovit ze sponek, jehel, drátu, malých hřebíků, nebo kousků kovu. Můžete také použít dřevo, kosti, skořápku kokosových ořechů, trny, pazourek, mořské mušle a želví krunýř. Rybářské háčky můžete zhotovit z libovolné kombinace těchto předmětů (obr. 8-17).

Ke zhotovení dřevěného háčku, uřízněte kus tvrdého dřeva asi 2,5 cm dlouhého a 6 mm v průměru do tvaru čepu. Na jednom konci kde bude umístěn hrot, vyřízněte zářez. Do zářezu vložte hrot (kousek kosti, drátu, hřebíku). Vymezte jeho pozici a v ní jej pevně přivažte, aby se nemohl hýbat. Takovýto háček je dost velký. Na zhotovení menších háčků použijte menší materiál. Polykací hák na ryby je malý kousek ze dřeva, kosti, nebo jiného materiálu. Na obou stranách je naostřen do

71

špičky a uprostřed je zářez, do kterého uvážeme provázek, nebo vlasec. Tento hák obalíme podélně návnadou. Kdy ryba spolkne návnadu, spolkne s ní i háček.

Ponořené kůly

Je to rybářské zařízení, které můžete použít v nepřátelském prostředí (obr. 8-18).

K jeho zhotovení zarazte dva kůly do dna jezera, rybníka, nebo potoka tak, aby jejich horní konce byly pod hladinou vody. Kousek pod povrchem mezi nimi natáhněte kus provazu a dobře ho přivažte k oběma kůlům. K tomuto provazu připevněte dva krátké provazy s háčky, nebo polykací návnadou, Ujistěte se, aby nebyly omotány kolem sloupků, nebo něčeho jiného. Také nesmí klouzat po podélném provazu. Háčky opatřete návnadou.

Rybářská síť

Nemáme-li k dispozici síť, můžeme ji zhotovit s použitím padákových šňůr, nebo podobného materiálu (obr. 8-19).

Vyjměte šňůrky tvořící jádro padákové šňůry, a jednu celou šňůru napněte mezi dva stromy. Přivažte několik zdvojených šňůrek k nosné šňůře pomocí Prusíkova uzlu nebo uzlu na popruhy. Délka požadované sítě a velikost ok je dána počtem šňůrek a rozteče mezi nimi. Začněte na jedné straně šňůry svázáním druhé a třetí šňůrky dohromady pomocí obyčejného uzlu. Potom svažte čtvrtou a pátou, šestou a sedmou atd. dokud nedosáhnete poslední šňůrky. Nyní byste měli mít všechny šňůrky svázány v párech a na obou stranách sítě musí zůstat jedna šňůrka volná. Začněte vázáním druhé řady ok tak, že svážete první šňůrku s druhou, třetí s čtvrtou

72

atd. Abyste udrželi řady ok stejně velké, přivažte mezi stromy vodicí šňůru. Vodicí šňůry se musí umístit na druhé straně sítě, než kde pracujete. Po dokončení každé řady vodicí šňůru posuňte o řadu níže. Šňůry budou vždy zavěšeny v párech a vždy svážete šňůru z jednoho páru se šňůrou z vedlejšího páru. Pokračujete ve vázání řad, dokud nemá síť požadovanou šířku. K dolní straně sítě přivažte na vyztužení závěsnou šňůru. Nornou síť použijte, jak je zobrazeno na obrázku 8-20.

Rybí pasti

Ryby můžete chytit do pasti několika způsoby (obr. 8-21).

73

Jednou metodou jsou rybí koše. Můžete jej zhotovit svázáním několika prutů do tvaru trychtýře. Dolní konec uzavřete a na horním konci necháte tak velkou díru, aby ryba mohla vplout dovnitř. Na chytání mořských ryb můžete také použít pastí. Ryby jsou naučeny přibližovat se pravidelně při přílivu ke břehu a často se pohybují souběžně s ním. Označte si hladinu vysokého přílivu a pasti postavte na místě hladiny při odlivu. Na kamenitém pobřeží využijte přírodních rybníčků v kamenech. Na korálových ostrovech použijte přirozených tůní na povrchu útesů zablokováním jejich odtokových otvorů, když začne příliv klesat. Na písečném břehu použijte pískovou hráz, s vykopanými uzavřenými příkopy. Postavte past jako nízkou kamennou zeď vysunutou vnější stranou do vody a tvořící s pobřežím úhel, ve kterém se ryby při přílivu zachytí.

Rybí oštěp

Jestliže jste poblíž mělké vody (o hloubce asi do pasu), kde je hojnost velkých ryb, můžete je lovit kopím. Ke zhotovení kopí, uřízněte dlouhý a rovný prut (obr. 8-22).

Seřízněte konec prutu do špičky, nebo k němu připevněte nůž, zubatý kus kosti, nebo naostřený kov. Kopí můžete také zhotovit rozštěpením prutu několik centimetrů od konce, a vložením kusu dřeva sloužícího jako rozpěrka. Obě oddělené poloviny naostřete do špičky. Na lovení ryb kopím najděte, místo kde se ryby shromažďují, nebo kudy táhnou. Vložte hrot kopí do vody a pomalu jím pohybujte nad rybu. Potom náhlým úderem, přibodněte rybu ke dnu. Nepokoušejte se zvednout rybu s kopím, protože ryba pravděpodobně vyklouzne a přijdete o ní. Přidržte kopí jednou rukou a druhou rukou uchopte rybu. Neházejte kopím, zejména jestliže hrotem kopí je nůž. V situaci přežití si nemůžete nůž dovolit ztratit. Když se díváte na objekty ve vodě, vezměte v úvahu problémy způsobené lomem světla.

Lovení seknutím

V noci můžete v oblasti s dobrým výskytem ryb použít k přilákání ryb světlo. Potom vyzbrojeni mačetou nebo podobnou zbraní, můžete získávat ryby pomocí úderu tupé strany čepele. Nepoužívejte ostrou stranu, jinak je rozseknete na dvě části a skončí to ztrátou části ryby.

Rybí jed

Dalším způsobem jak získat ryby je použití jedu. Jed působí rychle. To vám umožní zůstat ukrytý, zatímco bude účinkovat. Také vám to umožní získat najednou mnoho ryb. Když používáte rybí jed, buďte si jistí, že jste vylovili všechny zasažené ryby, protože mnoho leklých ryb plujících po proudu by mohlo vzbudit podezření. Některé rostliny rostoucí v teplých oblastech světa obsahují rotenon, substanci která omráčí nebo zabije studenokrevné živočichy, ale neublíží osobám, která takto ulovená zvířata jedí. Nejlepší místo k použití rybího jedu, nebo rostlin produkujících rybí jed je v rybnících, nebo horních tocích malých potoků obsahujících ryby. Rotenon působí rychle na ryby ve vodách o teplotě 21 st. C, nebo vyšší. Ryby vyplavou bezmocně na hladinu. Pomaleji funguje ve vodách o teplotě 10 až 21 st. C, a je bez účinku při teplotách vody pod 10 st. C. Následující rostliny použité jak bude popsáno, omračují nebo zabíjí ryby:

74

• Anamirta cocculus (obr. 8-23). Tato lesní popínavá rostlina roste v jižní Asii a na ostrovech jižního Pacifiku. Rozdrťte fazolovitá semena a vhoďte je do vody.

• Croton tiglium (obr. 8-23). Toto křoví, nebo malé stromky se rozrůstají v pustých oblastech na souostroví jižního Pacifiku. Semena vyrůstají v trojhranných pouzdrech. Semena rozdrťte a vhoďte je do vody.

• Barringtonia (obr. 8-23). Tyto velké stromy rostou blízko moře v Malajsku a částech Polynésie. Plodí masité jednosemenné plody. Rozdrťte semena a kůru a vhoďte je do vody.

• Derris eliptica (obr. 8-23). Tento velký druh tropických keřů a lesních popínavých rostlin, je hlavním zdrojem komerčně vyráběného rybího jedu.

Rozemelte kořeny na prášek a smíchejte ho s vodou. Větší množství této směsi vhoďte do vody.

• Duboisia (obr. 8-23). Toto křoví roste v Austrálii a nese bílé svazky květů a bobulovité ovoce. Rozdrťte rostliny a hoďte je do vody.

• Tephrosia (obr. 8-23). Tento druh malých keřů, který nese fazolovité lusky, roste všude v tropech. Rozdrťte, nebo roztlučte svazek listů a stopek a hoďte je do vody.

• Vápno. Vápno můžete získat z komerčních zdrojů a v zemědělských oblastech, kde se ho používá velké množství. Můžete si ho také vyrobit pálením korálů, nebo lastur. Vápno vhoďte do vody.

• Kůra ořechů. Rozdrťte zelené lusky z ořešáku popelavého, nebo černé vlašské ořechy. Hoďte lusky do vody.

75

Kapitola 09: Použití rostlin pro p řežití

Po vyřešení problémů a nalezením vody, úkrytu a živočišné potravy, budete muset zvážit použití rostlin k jídlu. V situaci přežití, byste měli vždy hledat důvěrně známé divoké plodiny a živit se jimi kdykoli je to možné.

Nesmíte spoléhat, že budete schopný jít po několik dnů bez jídla, protože to nějaké zdroje doporučily. Dokonce i v nejstálejší situaci přežití, je udržení zdraví prostřednictvím kompletní a výživné stravy základem pro udržení síly a duševního klidu. Příroda vám může poskytovat potravu, která vám umožní přežít jakoukoliv těžkou zkoušku, pokud nesníte nějakou špatnou rostlinu. Musíte se proto předem dovědět co možná nejvíce o rostlinstvu v oblasti, kde budete operovat. Rostliny vám mohou v situaci přežití poskytnout léky. Rostlinstvo vás může zásobit zbraněmi a syrovými materiály k výrobě úkrytu a stavění ohňů. Rostliny vám také mohou poskytnout chemikálie na otrávení ryb, konzervování zvěře na úschovu a pro maskování vás a vašeho vybavení.

Poznámka: vyobrazení všech rostlin popsaných v této kapitole najdete v příloze B a C.

JEDLOST ROSTLIN

Rostliny jsou cenným zdrojem jídla, protože jsou hodně dostupné, snadno získatelné a ve správné kombinaci mohou vyhovět všem vašim vyživovacím potřebám.

VAROVÁNÍ !!! Kritickým momentem při použití rostlin k jídlu, je vyvarovat se případné otravě. Jezte pouze rostliny, které můžete jednoznačně určit a o kterých víte, že jsou jedlé.

Přesně určete rostliny, než je použijete k jídlu. Bolehlav plamatý již zabil mnoho lidí, kteří si ho zmýlili s příbuznými rostlinami jako je divoká mrkev a divoký pastinák. Občas se můžete ocitnout v situacích, které jste nemohli plánovat. V těchto případech nemáte šanci dovědět se o rostlinách rostoucích v oblastech, ve kterých musíte přežít. V tomto případě můžete použít univerzální test jedlosti ke zjištění, které rostliny můžete jíst a kterých se máte vyvarovat. V situaci přežití je důležité být schopen rozpoznat jak pěstované, tak divoké jedlé rostliny. Většina informací v této kapitole je orientována směrem k rozpoznávání planě rostoucích rostlin, protože vědomosti související s pěstovanými rostlinami jsou snáze dostupné.

Když sbíráte planě rostoucí rostliny na jídlo, zapamatujte si následující:

• Rostliny rostoucí blízko domů a obydlených staveb, nebo podél okrajů silnic, mohou být postříkány pesticidy. Důkladně je omývejte.

• Pokud je to možné, vyvarujte se rostlin rostoucích v rozvinutých zemích s mnoha automobily na okrajích cest.

• Nakažené jsou také rostliny rostoucí v zamořené vodě, nebo ve vodě obsahující parazity Giardia lamblia nebo jiné parazity. Uvařte je, nebo vydezinfikujte.

• Některé rostliny vytvářejí neobyčejně nebezpečné plísňové jedy. Pro zmenšení šance náhodné otravy, nejezte jakékoliv ovoce začínající se kazit, nebo které nese znaky plísní, nebo houbovitosti.

• Rostliny stejných odrůd se mohou lišit se v jejich jedovatosti, nebo obsahem jedů v závislosti na genetických faktorech, nebo působení vlivu prostředí. Jedním příkladem může být listí střemchy virginské. Některé rostliny střemchy mají vysoké koncentrace smrtelných kyanidových složek, zatímco jiné mají koncentrace nízké, nebo žádné. Mnoho koní zemřelo po snězení zvadlých listů divoké třešně. Vyvarujte se jakékoliv trávy, listí nebo semen s mandlovou vůní, charakteristickou pro kyanidové sloučeniny.

• Někteří lidé jsou více citliví k žaludeční obtížím (z rostlin), než jiní. Jestli jste takto citlivý, vyhněte se neznámým, planě rostoucím rostlinám. Jestliže jste extrémně citlivý na jed břečťanu, vyhněte se produktům z tohoto druhu, včetně jakýchkoliv částí škumpy, manga a ledvinovníku (plodí oříšky kešu).

• Některé jedlé, planě rostoucí rostliny, jako jsou žaludy a oddenky stulíku jsou hořké. Tyto hořké látky, obvykle složky taninu je dělají nechutnými. Vařením takovýchto rostlin v několikrát vyměněné vodě, obvykle tuto hořkost odstraníte.

• Řada hodnotných, planě rostoucích rostlin obsahuje vysoké koncentrace šťavelanů, známých jako kyselina šťavelová. Štavelany vytvářejí ve vašich ústech a hrdle ostrý, pálivý pocit a poškozují ledviny. Pečení, pražení, nebo sušení tyto šťavelové krystaly obvykle zničí. Hlíza mečíku (cibulka) je známá jako "indiánský tuřín", ale můžete je jíst pouze po odstranění šťavelových krystalů pomalým pečením, nebo sušením.

76

VAROVÁNÍ !!! V situaci přežití nejezte houby! Můžete je jíst pouze tehdy, pokud je bezpečně rozpoznáte. Není to vhodná doba pro experimenty. Účinky řady nebezpečných hub působících na centrální nervový systém se mohou objevit i po několika dnech a to je již pozdě na odvrácení účinků jedu.

Určování rostlin

Rostliny rozpoznáte tak, že si zapamatujete jednotlivé druhy prostřednictvím znaků, jako je tvar a okraj listů, postavení listů a stavby kořenů. Základní druhy okraje listů (obr. 9-1) jsou: zubaté, lalokovité, bezzubé, nebo hladké.

Tyto listy mohou být kopinaté, eliptické, vejčité, protáhlé, klínovité, trojúhelníkové, dlouhé zahrocené, nebo s profilovaným vrškem (obr. 9-2).

77

Základní druhy postavení listů (obr. 9-3) jsou: protilehlé, střídavé, smíšené, prosté a základní růžice.

Základními druhy stavby kořenů (obr. 9-4) jsou cibulky, složené cibulky, hlavní kořen, hlízy, oddenky, hlízy mečíku a věnčité kořeny.

Cibulky jsou podobné cibuli a po přeříznutí napůl, je vidět soustředné kruhy. Složené cibulky mají podobné složení, jako má česnek a po rozlomení je lze rozdělit na malé kousky. Tyto vlastnosti rozlišují planou cibuli od planého česneku. Hlavní kořen se podobá mrkvi a může to být buď jednotlivý kořen, nebo kořen rozvětvený, ale obvykle vzejde z každého kořenu jediný rostlinný stonek. Hlízy vypadají jako brambory a jsou uspořádány buď v řetězcích, nebo ve shlucích pod matečnými rostlinami. Oddenky jsou Velké podzemní plazivé odnože, nebo stonky. Z oček těchto kořenů vyrůstá mnoho rostlin. Hlízy mečíku jsou podobné cibulkám, ale jsou při řezání pevnější. Věnčité kořeny jsou druhem podzemních kořenů nalézaných u rostlin, jako je např. chřest a majících vzhled jako mop. Naučte se všechno co je možné o rostlinách, které zamýšlíte použít na jídlo, včetně jejich charakteristických znaků. Některé rostliny mají jedlé i jedovaté části. Řada z nich je poživatelná, jen v určitých obdobích v roce. Jiné mohou mít jedovatý příbuzný druh, na pohled velmi podobný těm, které můžete jíst, nebo použít jako lék.

78

Univerzální test poživatelnosti

Na celém světě je mnoho rostlin. Ochutnání nebo spolknutí třeba i malého kousku některých rostlin může způsobit prudkou otravu, velké vnitřní potíže a dokonce i smrt. Proto jestliže máte sebemenší pochybnosti o poživatelnosti rostliny, použijte před snědením jakékoliv její části univerzální test poživatelnosti (obr. 9-5). Před testováním rostlin na jedlost, se ujistěte, že rostliny mají dostatečnou výživnou hodnotu, aby se vyplatilo investovat váš čas a úsilí. Každá část rostliny (kořeny, listy, květy a tak dále) vyžaduje více než 24 hodin testování. Nemrhejte časem na testování rostlin, které nejsou ve vaší oblasti hojné. Zapamatujte si, že snězení velkých porcí rostlinné stravy na prázdný žaludek může způsobit průjem, zvedání žaludku, nebo křeče. Dvěma dobrými příklady jsou důvěrně známá jídla, jako jsou zelená jablka a divoká cibule. Dokonce i po pokusném testování rostlin, shledáte-li je bezpečnými k jídlu, jezte je umírněně. Jak je důležité být schopen rozpoznat jedlé rostliny, můžete vidět z opatření a času potřebného pro testování poživatelnosti. Abyste se vyhnuli eventuálním jedovatým rostlinám, nedotýkejte se jakýchkoliv planých, nebo neznámých rostlin které mají:

• Mléčnou, nebo světlou mízu. • Fazole, cibule, nebo semena uvnitř lusků (tobolek). • Hořkou nebo mýdlovou chuť. • Bodliny, jemné chlupy, nebo trny. • Listy jako kopr, mrkev, pastinák, nebo petržel. • "Mandlovou" vůni dřevnatých částí a listů. • Obilné klasy s růžovými, červenavými, nebo černými výrůstky. • Rostliny s listy ve tvaru trojlístků.

Používání shora uvedeného vylučovacího měřítka k výběru rostlin pro univerzální test poživatelnosti bude příčinou, že nevyužijete některé jinak jedlé rostliny. Důležitější však je, že tato měřítka vám často pomohou vyvarovat se použití případně jedovatých rostlin k jídlu, nebo se jich dotýkat. O jedlých, planě rostoucích rostlinách by mohla být napsána celá encyklopedie, ale počet zde představených rostlin je omezen velikostí této kapitoly. Naučte se vše, co je možné o životě rostlin v oblastech kde pravidelně cvičíte a kde očekáváte, že budete cestovat nebo pracovat. Některé z nejběžnějších jedlých a léčivých rostlin jsou uvedeny dole a na následujících stránkách. Podrobné popisy a fotografie těchto a dalších běžných rostlin jsou uvedeny v příloze B.

• Testujte najednou pouze jednu část rostliny, kterou chcete případně použít k jídlu. • Rostlinu rozdělte do jejích základních částí: listy, stonky, kořeny, pupeny a květy. • Očichejte rostlinu, zda nemá silný, nebo kyselý zápach. Zapamatujte si, že zápach neurčuje

jestli je rostlina jedlá, nebo nejedlá. • 8 hodin před zahájením testu nic nejezte. • V průběhu 8 hodin kdy nepřijímáte potravu, otestujte rostlinu na kontaktní jed tak, že

přiložíte kousek rostliny na vnitřní stranu ohybu lokte, nebo zápěstí. Nechejte ji působit asi 15 minut. Tato doba je dostatečná aby se projevila případná tělesná reakce.

• V průběhu doby testování neberte do úst nic jiného než čistou vodu, nebo testovanou část rostliny.

• Vyberte malý kousek jedné části rostliny a naplánujte způsob, jak jí jíst. • Před vložením kousku rostliny do úst, se dotkněte rostlinou vnější části rtů, abyste

otestovali zda na dotyk nepálí, nebo nesvědí. • Pokud do 3 minut nenastane na rtech žádná reakce, položte testovaný kousek rostliny na

jazyk a nechejte ho na jazyku 15 minut. • Pokud do té doby nenastane žádná reakce, rozžvýkejte kousek rostliny a podržte ho 15

minut v ústech. Nepolykejte ho! • Jestliže v průběhu 15 minut nenastane pálení, svědění, znecitlivění, bodání, nebo jiné

podráždění, můžete rozkousanou rostlinu spolknout. • Počkejte 8 hodin. Když se objeví jakýkoliv špatný účinek, vyvolejte zvracení a vypijte

velké množství vody. • Nenastanou-li žádné potíže, snězte cca 6 cm3 stejné části rostliny. Počkejte 8 hodin.

Neobjeví-li se žádné potíže je rostlina bezpečná na jídlo.

Tabulka c.1 Univerzální test poživatelnosti

VAROVÁNÍ !!! Testujte na jedlost všechny části rostliny, protože některá rostlina má současně jedlé a nepoživatelné části. Nepředpokládejte, že část prokazatelně jedlá když je vařená, je také jedlá za syrova.

79

Testováním syrových částí rostlin, zabezpečíte jejich poživatelnost před jedením v syrovém stavu. Stejná část rostliny, nebo rostlina samotná může vyvolávat u různých jedinců proměnlivé reakce.

Jedlé rostliny mírného pásma

• Amaranth (Amaranthus retrof/exus a jiné druhy) • Maranta třtinová (druhy Sagittaria) • Chřest (Asparagus officinalis) • Bukvice (druhy Fagus) • Ostružina (druhy Rubus) • Borůvka (druhy Vaccinium) • Lopuch (Arctium lappa) • Orobinec (druhy Typha) • Kaštan (druhy Castanea) • Čekanka (Cichoriurn intybus) • Šáchor (Cyperus esculentus) • Smetánka lékařská (Taraxacum officinale) • Bohyška (Hemerocallis fulva) • Kopřiva (druhy Utica) • Dub (druhy Quercus) • Tomel (Diospyros virginiana) • Jitrocel (druhy Plantago) • Líčidlo Americké (Phytolacca americana) • Kaktus Opuncie (druhy Opuntia) • Šrucha zelná (Portulaca oleracea) • Sassafras (Sassafras albidum) • Šťovík menší (Rumex acetosella) • Jahoda (druhy Fragaria) • Bodlák obecný (pcháč) (druhy Cirsium) • Stulík a lotos (Nuphar, Nelumbo a ostatní druhy) • Planá cibule a česnek (druhy Allium) • Šípková růže (druhy Rosa) • Šťavel (šťovík) (druhy Oxalis)

Jedlé rostliny tropického pásma

• Bambus (Bambusa a ostatní druhy) • Banánovník (druhy Musa) • Chlebovník (Artocarpus incisa) • Oříšky kešu (Anacardium occidental) • Kokosová palma (Cocos nucifera) • Mango (Mangifera indica) • Palmy (různé druhy) • Papája (druhy Carica) • Cukrová třtina (Saccharum officinarum) • Kulkas (druhy Colocasia)

Jedlé rostliny pouštních oblastí

• Akácie (Acacia farnesiana) • Agave (druhy Agave) • Kaktus (různé druhy) • Datlová palma (Phoenix dactylifera) • Desert amaranth (Amaranths palmeri)

Mořské řasy

Jednou z rostlin, kterou byste neměli nikdy přehlédnout, je mořská řasa (chaluha). Je to druh mořských řas, nalézajících se na, nebo blízko břehů oceánů. Existují ale také jedlé sladkovodní druhy těchto řas. Mořská řasa je

80

cenným zdrojem jódu, dalších minerálů a vitamínu C. Velká množství mořské řasy v nenavyklém žaludku, mohou vyvolávat prudký projímavý účinek. Když sbíráte mořské řasy k jídlu, vyhledejte živé rostliny připojené ke skále, nebo volně plovoucí. Mořské řasy vyplavené na pobřeží bez ohledu na čas, mohou být zkažené, nebo v rozkladu. Právě sklizené mořské řasy můžete nasušit pro později použití. Jejich příprava k jídlu, závisí na druhu mořské řasy. Tenké a jemné druhy můžete sušit na slunci, nebo nad ohněm do té doby, než zkřehnou. Rozdrťte je a přidejte do polévky, nebo masového vývaru. Tlusté, kožnaté mořské řasy krátkodobě povařte, aby změkly. Jezte je jako zeleninu, nebo s ostatními jídly. Některé druhy můžete jíst syrové, po otestování na poživatelnost.

Mořské řasy

• Dulse (Rhodymenia palmata) • Zelená mořská řasa (Ulva lactuca) • Irský lišejník (Chondrus crispus) • Kelp (Alaria esculenta) • Laver (druhy Porphyra) • Mojaban (Sargassum fulvellum) • Sugar wrack (Laminaria saccharin)

Příprava rostlinné stravy

Ačkoliv některé rostliny, nebo části rostlin jsou jedlé syrové, jiné musíte vařit, aby byly jedlé, nebo chutné. Jedlé rostliny, nebo jídlo z nich vás bude zásobovat nezbytnými živinami, zatímco chutné plody vás budou přímo vybízet k snězení. Mnoho z planě rostoucích rostlin jsou jedlé, ale špatně stravitelné. Skvělým nápadem je učit se rozpoznat, připravovat a jíst přírodní plodiny. Metody užívané ke zlepšení chuti rostlinného jídla zahrnují namáčení, vaření, pečení, smažení, nebo vyluhování rostlin. Loužení se provádí rozdrcením potraviny (například žaludů), umístěním drti do cedníku a několikerým přelitím vařící vodou, nebo ponořením drti do tekoucí vody. Listy, stébla a pupeny vařte tak dlouho, dokud nezměknou. Je-li to potřebné, vyměňujte vodu a tím se odstraní všechna hořkost. Vařte, pečte, nebo pražte hlízy a kořeny. Sušení pomáhá odstranit leptavé šťovany z některých kořenů rostlinného druhu áronovitých. Bude-li to nezbytné, vylouhujte žaludy ve vodě ve vodě, abyste odstranili hořké látky. Některé ořechy, jako například kaštany jsou dobré syrové, ale lépe chutnají pečené. Mnoho syrových zrn a semen můžete jíst, do té doby než dozrají. Když ztvrdnou, nebo jsou suchá, můžete je vařit, namlít je do jídla, nebo z nich udělat mouku. Šťáva z řady stromů, jako jsou např. javory, břízy, vlašské ořechy a smokvoně, obsahuje cukr. Tyto šťávy můžete svařovat na sirup ke slazení. Na jeden litr javorového sirupu potřebujete asi 35 litrů javorové šťávy.

LÉČIVÉ ROSTLINY

V situaci přežití budete muset využít vše, co je k dispozici. Při používání rostlin a další přírodních léčiv je spolehlivé určení léčivých rostlin stejně důležité, jako při jejich použití k jídlu. Stejně důležité, je správné použití z těchto rostlin.

Názvy a definice

S použitím léčivých rostlin souvisejí následující názvy a jejich definice:

• Obklady. Tento název dáváme rozdrceným listům nebo jiným částem rostlin (případně zahřátých), které použijete na zraněné nebo bolavé místo buď přímo, nebo zabalené do látky, či papíru.

• Nálev, výluh, nebo čaj. Příprava léčivých bylin pro vnitřní nebo zevní použití. Malé množství léčivé byliny vložte do nádoby, zalijte ji horkou vodou, a před použitím nádobu nechejte buď zakrytou, nebo odkrytou.

• Odvar. Výtažek ze svařeného, nebo povařeného listí bylin, nebo kořenů. Listy nebo kořeny bylin vložíte do vody. Přiveďte ji k trvalému varu, nebo ji zvolna vařte a tím se jejich chemikálie vylouhují do vody. Průměrná dávka je asi 28 až 56 gramů léčivé rostliny na 0,5 litru vody.

• Vytlačená šťáva. Tekutina nebo míza vymačkaná z rostlinného materiálu se používá buď přímo na poranění, nebo pro přetvoření na jiný lék. Mnohé přírodní léky účinkují pomaleji, než léky které znáte. Proto začněte menšími dávkami a ponechejte jim více času na zapůsobení. Přirozeně, že některé budou působit rychleji, než jiné.

81

Typické léky

Následující léky jsou vhodné pro použití pouze v situaci přežití, ne pro běžné používání:

• Průjem. Na zastavení průjmu, pijte čaj uvařený z kořenů ostružin a jejich příbuzných druhů. Účinný je také čaj z kůry bílého dubu, nebo z jiné kůry obsahující tanin. Užívejte ho s opatrností, když není nic jiného k dispozici, kvůli možným negativním účinkům na ledviny. Průjem můžete také zastavit snědením bílého jílu, nebo popele z táborového ohně. Také účinkuje čaj udělaný z brusinek, klikvy bahenní, nebo listů lísky.

• Proti krvácení. Lék na zastavení krvácení zhotovíte přiložením obkladu z houby pýchavky, z listů banánovníku, nebo nejúčinněji z listů běžného řebříčku obecného, nebo úročníku bolhoje (Achilles bursa millefolium).

• Dezinfekční prostředky. Používají se na vyčištění zranění, vředů, nebo vyrážky. Můžete je zhotovit z vymačkané šťávy z divoké cibule, česneku, listů ptačince nebo z rozdrcených listů šťovíku. Dezinfekci můžete také vyrobit vyvařením kořenu lopuchu, listů nebo kořenů slézu, nebo kůry bílého dubu. Všechny tyto prostředky jsou pouze pro vnější použití.

• Horečky. Horečku léčíme čajem udělaným z kůry vrby, nálevem z květů nebo plodu černého bezu, čajem z lipových květů, nebo odvaru z kůry jilmu.

• Nachlazení a zánět hrtanu. Tyto nemoci se léčí odvarem udělaným buď z listí jitrocele, nebo z vrbové kůry. Můžete také použít čaj udělaný z kořenů lopuchu, květů či kořenů slézu, divizny, nebo listů máty.

• Bolest, přetažení a výron. Ošetřujte je zevně aplikovaným obkladem z jitrocele, ptačince, vrbového listí, česneku, nebo šťovíku tupolistého. Můžete také použít masti zhotovené z výše uvedených rostlin smícháním šťávy vymačkané z těchto rostlin se zvířecím tukem, nebo rostlinným olejem.

• Svědění. Na úlevu od svědění po bodnutí hmyzem, spálením sluncem, nebo na vyrážky z rostlinných jedů použijte obklad z chaluh (Impatiens biflora), nebo listů Vilínu virginského (Hamamelis virginiana). Šťáva z chaluh bude pomáhat při použití na vyrážky z jedu břečťanu, nebo píchnutí hmyzem. Na spáleniny od slunce působí stejně dobře, jako Aloe vera.

• Uklidňující prostředky (sedativa). Pomoc při nespavosti získáte uvařením čaje z mátového listí, nebo listů mučenky.

• Hemeroidy. Léčete je omýváním čajem z jilmové, nebo dubové kůry, z vymačkané šťávy listů banánovníku, nebo vývaru z kořene kokoříku mnohokvětého.

• Zácpa. Zácpy se zbavíte pitím vývaru z listů pampelišky, šípků, nebo kůry vlašského ořechu. • Červi nebo střevní paraziti. Použijte umírněnou léčbu pomocí čaje z vratiče obecného (Tanacetum

vulgare) nebo z natě mrkve. • Plynatost a žaludeční křeče. Proti nadýmání užívejte čaj, udělaný ze semen mrkve. Žaludek uklidní čaj

udělaný z mátového listí. • Protiplísňové koupele. Na léčení plísní a onemocnění nazvaného "atletická noha" udělejte vývar z listů

vlašského ořechu, nebo z dubové kůry či žaludů. Tyto koupele často používejte na postižená místa a střídejte je s vystavením postižených míst přímému slunečnímu světlu.

Různé použití rostlin

• Barviva na barvení vašich šatů, nebo na maskování kůže, vyrobíte z různých rostlin. Abyste dostali nejlepší výsledky, budete muset rostliny obvykle vařit. Slupka z cibule vytváří žluť, obaly vlašských ořechů dávají hnědou barvu a !pokeberries! poskytují barvivo purpurové.

• Z rostlinných vláken lze vyrobit nitě a provazy. Nejběžněji užívaná vlákna jsou z kopřiv a !milkweeds!, rostliny juka a vnitřní kůry stromů např. jako je lípa.

• Rybí jed vyrobíte ponořením obalů vlašských ořechů v nevelké ploše klidné vody. Tento jed znemožňuje rybám dýchat ale neovlivňuje nepříznivě jejich jedlost.

• Troud na zapálení ohně vyrobte z !cattail! prachu, cedrové kůry, lehkého jádrového dřeva z borovic, nebo zatvrdlá míza ze stromů s pryskyřičnatým dřevem.

• Zhotovte izolaci načechráním samičích "catttail" květů, nebo z chmýří "milkweed". • Odpuzující prostředek proti hmyzu vyrobíte použitím vymačkané šťávy z divokého česneku nebo cibule

na kůži, umístěním sassafrasového listí ve vašem úkrytu, nebo nakouřením či pomazáním se semeny "cattail" s chlupatými vlákny.

• Rostliny mohou být vaším spojencem tak dlouho, jak dlouho je opatrně využíváte. Klíčem k bezpečnému použití rostlin je jejich jednoznačná identifikace, ať je používáte k jídlu, léčení, stavbě úkrytů, nebo vybavení.

82

Kapitola 10: Jedovaté rostliny

Úspěšné použití rostlin v situaci přežití závisí na spolehlivé identifikaci rostlin. Pro člověka který přežil, je znalost jedovatých rostlin stejně důležitá, jako je znalost rostlin jedlých. Znalost jedovatých rostlin vám pomůže vyhnout se případné újmě z nich.

JAK JSOU ROSTLINY JEDOVATÉ

Všeobecně jsou rostliny jedovaté při:

• Přijímání potravy . Když člověk sní jedovaté části rostliny. • Kontaktu . Když člověk přijde do kontaktu s jedovatou rostlinou, která způsobuje jakýkoliv druh

podráždění, nebo zánět kůže. • Vstřebávání nebo inhalaci. Když osoba vstřebává jed skrz kůži, nebo ho inhaluje do dýchacího ústrojí.

Otravy rostlinami leží v rozsahu od zanedbatelného podráždění, až po smrt. Obyčejně si klademe otázku: „Jak je tato rostlina jedovatá?“. Jak jsou rostliny jedovaté, lze těžko říct, protože:

• Některé rostliny vyžadují dlouhodobý kontakt s velkým množstvím této rostliny, než zpozorujete nějaký nepříznivý účinek, zatímco jiné způsobí smrt již při malém množství.

• U každé rostliny bude kolísat množství jedů, které obsahuje kvůli rozdílným podmínkám růstu a mírnou změnou pododrůd. Každá osoba má odlišnou úroveň odolnosti vůči jedovatým látkám.

• Některé osoby mohou být na určitou rostlinu citlivější.

Některé z častých špatných názorů na jedovaté rostliny jsou:

• Sledujte zvířata a jezte, co jedí ony. Většinou je to pravda, ale některá zvířata mohou jíst rostliny, které jsou pro lidi jedovaté.

• Že uvařením rostliny ve vodě bude odstraněn jakýkoliv jed. Vařením se odstraní celá řada jedů, ale ne všechny.

• Rostliny s červenou barvou jsou jedovaté. Některé červené rostliny jsou jedovaté, ale ne všechny.

Podotýkáme, že neexistuje jednotné pravidlo, které nám může pomoci při určování jedovatých rostlin. Musíte vynaložit úsilí dovědět se o nich tolik, kolik je jen možné.

VŠECHNO O ROSTLINÁCH

Je k vašemu prospěchu, dozvíte-li se o rostlinách co nejvíce. Řada jedovatých rostlin vypadá jako jejich jedlý příbuzný druh, nebo jako jiné jedlé rostliny. Například bolehlav plamatý vypadá velmi podobně jako mrkev. Jisté rostliny jsou bezpečné k jídlu v určitých obdobích, nebo stadiích růstu a v dalších obdobích jsou jedovaté. Například, listy líčidla amerického jsou jedlé při začátku růstu, ale brzo začnou být jedovaté. Některé rostliny a jejich plody můžete jíst, jen když jsou zralé. Například, zralé ovoce !mayapple! je jedlé, ale všechny další části a zelené ovoce jsou jedovaté. Některé rostliny obsahují jedlé i jedovaté části. Brambory a rajčata jsou běžná rostlinná jídla, ale jejich zelené části jsou jedovaté. Některé rostliny začnou být jedovaté po uschnutí. Například, když začne vadnout černá třešeň, vyvíjí se v ní kyselina kyanovodíková. Zvláštní metody přípravy způsobí, že některé rostliny za syrova jedovaté budou po úpravě jedlé. Můžete jíst tence nakrájené a důkladně usušené hlízy mečíku (sušení může zabrat rok) jack-in-the-pulpit, ale pokud nejsou zcela usušené, jsou jedovaté. Učte se rozpoznávat a používat rostliny předtím, než vás k tomu donutí situace přežití. Zdroje informací o rostlinách jsou brožury, knihy, filmy, naučné stezky, botanické zahrady, místní trhy, a místní domorodci. Shromážděte odkazy a informace z tolika zdrojů, jak jen je možné, protože četné zdroje nebudou obsahovat všechny potřebné informace.

PRAVIDLA JAK SE VYVAROVAT JEDOVATÝCH ROSTLIN

Vaší nejlepší pojistkou je být schopen podívat se na rostlinu, s naprostou jistotou jí rozpoznat a znát její použití, nebo nebezpečí. Někdy to není možné. Jestliže máte malou, nebo žádnou znalost místního rostlinstva, použijte pravidla výběru rostlin podle univerzálního testu poživatelnosti.

83

Pamatujte si a vyhněte se:

• Všem houbám. Identifikace hub je velmi obtížná a musí být přesná, dokonce více než u jiných rostlin. Některé houby způsobí velmi rychle smrt. Na celou řadu hub není žádný známý protijed. Dvěma hlavními druhy otravy houbami jsou otrava zažívacího ústrojí a otrava centrální nervové soustavy.

• Nedotýkejte se zbytečně rostlin, nebo s nimi nebuďte v přímém kontaktu.

KONTAKTNÍ DERMATITIDA

Obvyklou příčinou většiny nesnází v přírodě bude kontaktní dermatitida způsobená rostlinami. Účinky mohou být trvalé, rozšiřují se škrábáním a jsou obzvlášť nebezpečné, dojde-li ke kontaktu s okem, nebo jeho okolím. Hlavním toxinem těchto rostlin je obvykle silice, která přejde na kůži při kontaktu s rostlinou. Silice také ulpívá na výstroji a může po dotyku s ní přejít na kůži. Nikdy nevypalujte porosty jedovatých kontaktních rostlin, protože kouř může být stejně škodlivý jako rostlina. Větší nebezpečí postižení kontaktními jedy je, když jste přehřátí a zpocení. Infekce může být místní, nebo se může rozšířit na celé tělo. Příznaky mohou po jejich objevení trvat od několika hodin až po několik dnů. Známky a příznaky mohou zahrnovat pálení, zčervenání, svědění, otok, a puchýře. Když se dostanete do kontaktu s jedovatou rostlinou, nebo se objeví první příznaky otravy, pokuste se odstranit silici omytím mýdlem a studenou vodou. Jestliže není voda dostupná, otírejte opakovaně kůži hlínou, nebo pískem. Jestliže se vyvinuly puchýře, nepoužívejte hlínu. Hlína může protrhat puchýře a zanechá tělo otevřené infekci. Poté co jste odstranili silici, postiženou oblast vysušte. Na vyléčení vyrážky způsobené rostlinou můžete také omýt kůži roztokem kyseliny tříslové (taninu), vyrobené rozdrcením a třením !jewelweed! po postižené oblasti. Kyselinu tříslovou můžete také udělat z kůry dubu.

Jedovaté rostliny, které způsobují kontaktní dermatitidu, jsou:

• Cowhage. • Jedovatý břečťan. • Jedovatý dub. • Škumpa jedovatá. • Rangas tree. • Trumpet wine.

OTRAVA JEDOVATOU ROSTLINOU POTRAVOU

Požití jedovaté potravy může být velmi vážné, a mohlo by velmi rychle vést k smrti. Nejezte jakoukoliv rostlinu, pokud ji nemáte pozitivně určenou jako jedlou. Uchovávejte si záznamy o všech jedených rostlinách. Znamení a symptomy otravy přijímanou potravou mohou zahrnovat: zvedání žaludku, zvracení, průjem, břišní křeče, pokles pulsu a dýchání, bolesti hlavy, halucinace, suchá ústa, bezvědomí, kóma a smrt. Jestliže máte podezření na otravu rostlinami, pokuste se odstranit co nejdříve jedovaté látky z úst a žaludku oběti. Je-li při vědomí, vyvolejte zvracení podrážděním zadní části hrdla prstem, nebo dejte oběti vypít slanou, teplou vodu. Je-li při vědomí, rozřeďte jed podáním velkého množství vody nebo mléka.

Následující rostliny mohou způsobit při přijímání potravy otravu:

• !Castor bean!. • !Chinaberry!. • !Death camas!. • !Lantana!. • Strom !mancinella!. • Oleandr. • !Pangi!.

84

Kapitola 11: Nebezpe čná zvířata

Zvířata v okolním prostředí, málokdy ohrožují přeživšího člověka. Zdravý rozum říká člověku který přežil, vyvarovat se setkání s lvy, medvědy a dalšími velkými, nebo dalšími nebezpečnými zvířaty.

Měli byste se také vyhýbat na velkých pastvinách zvířatům s velkou hmotností, s rohy a kopyty. Vaše činnost může zabránit neočekávaným setkáním. V jejich prostředí se pohybujte se opatrně. Nepřilákávejte velkou dravou zvěř ponecháním jídla ležícího v okolí vašeho tábora. Před vstupem do vody, nebo do lesa pečlivě prozkoumejte krajinu. Menší zvířata pro přeživšího většinou představují větší hrozbu, než zvířata velká. Aby je odškodnila za jejich velikost, dala příroda mnohým malým zvířatům ke své obraně zbraně, jako například jedové zuby a žihadla. Každým rokem je řada lidí pokousána žraloky, zmrzačena aligátory a napadena medvědy. Většina z těchto incidentů byla do jisté míry zaviněna chybami obětí. Nicméně každým rokem zemře mnohem větší počet obětí na uštknutí poměrně malými jedovatými hady, než je počet obětí zabitých velkými a nebezpečnými zvířaty. Ještě více oběti zemře na alergické reakce na včelí bodnutí. Z tohoto důvodu budeme věnovat více pozornosti menším a potenciálně více nebezpečnějším zvířatům. Jsou to zvířata, se kterými se spíše setkáte, když se bezděčně pohybujete v jejich přirozeném prostředí, nebo se nepozorovaně vloudí do vašeho prostředí. Zachováte-li v hlavě povědomí o vašem okolí, udrží vás při životě dodržování několika jednoduchých bezpečnostních procedur. Nedovolte zvědavosti a nedbalosti, aby vás zabila nebo zranila.

HMYZ A PAVOUKOVCI

Hmyz poznáte (kromě stonožek a mnohonožek), podle jeho šesti nohou, zatímco pavoukovci jich mají osm. Všechna tato malá zvířata se stávají škůdci, když vás koušou, bodají, nebo dráždí. I když jejich jed může být poměrně bolestivý, včelí, vosí a sršní píchnutí zřídkakdy zabije přeživšího, pokud není alergický na určité toxiny. Dokonce i kousnutí nejnebezpečnějších pavouků zřídkakdy zabíjí a efekty onemocnění způsobených klíšťaty mají velmi pomalé působení. Nicméně ve všech případech je nejlepší obranou, vyvarovat se jakéhokoliv poranění způsobeného hmyzem. V prostředích, která jsou známá výskytem pavouků a štírů, kontrolujte každé ráno šatstvo, ponožky a obuv na výskyt tohoto hmyzu. Také kontrolujte své lůžko, lůžkoviny a úkryt. Buďte opatrní, když postupujete přes kameny a klády. Podívejte se v dodatku D na příklady nebezpečného hmyzu a pavoukovců.

Škorpióni

Škorpióny (třídy Buthotus) naleznete v pouštích, džunglích, lesích tropických, subtropických a teplých mírných oblastí světa. Jsou to většinou noční živočichové. Pouštní štíry můžete najít v nadmořských výškách nižších než je hladina moře v údolí smrti, až po nadmořské výšky dosahující 3600 metrů v Andách. Ve vlhkých oblastech jsou škorpióni typicky hnědí nebo černí, ale na poušti mohou být i žlutí nebo světle zelení. Jejich průměrná velikost je asi 2,5 centimetrů. Ale v džunglích střední Ameriky, Nové Guineji a jižní Afriky žijí i 20 cm obři. Úmrtí na bodnutí žihadlem škorpióna jsou řídká, ale mohou nastat u dětí, starých lidí a nemocných osob. Škorpiónům se podobají malí mořští raci se zvednutým členitým ocasem se žihadlem ve špičce. Příroda tak napodobuje škorpióny a jejich bičovitý ocas. Ráčci jsou však neškodní a mají ocas pouze na dorozumívání, nebo na mrskání, na rozdíl od žihadla opravdového škorpióna.

Pavouci

Jistě znáte hnědého pavouka samotáře Severní Ameriky (Loxosceles reclusa) s nápadným světlým znakem ve tvaru houslí na zadní straně jeho těla. Jak jeho jméno napovídá, tento pavouk se rád schovává na tmavých místech. Ačkoliv je jeho kousnutí málokdy zhoubné, způsobuje extrémní degeneraci tkáně kolem zranění, a jestliže zranění necháme neošetřené, může dokonce vést k amputaci prstů. Celosvětově naleznete druh pavouka s názvem snovačka jedovatá (druh Latrodectus), ačkoliv „černá vdova“ je snad nejvíce známá ze Severní Ameriky. Nalézá se v teplých oblastech světa. Jsou to malí, tmaví pavouci, často s bílou, červenou, nebo oranžovou kresbou ve tvaru přesýpacích hodin na jejich břiše. Sklípkani (druh Atrax) jsou velcí, šedí, nebo hnědí Australští pavouci. Robustní, s krátkými nohami, jsou schopní pohybovat se lehce nahoru a dolů po svých kuželovitých pavučinách, podle kterých dostali své jméno. Místní lidé je považují za smrtící. Vyhněte se jim, když se pohybují při pátrání po kořisti - obvykle v noci. Symptomy jejich kousnutí jsou podobné kousnutí "černé vdovy", doprovázené prudkou bolestí, pocením, chvěním, slabostí, nebo ochrnutím které může trvat týden. Tarantule jsou velcí, chlupatí pavouci (druhy Theraphosidae a Lycosa) které jsou asi nejznámější, protože jsou často prodávány v obchodech se zvířaty. Jeden druh žije i v Evropě, ale nejvíce druhů pochází z tropické Ameriky. Některé Jihoamerické druhy při kousnutí vstřikují nebezpečný jed, ale většina z nich pouze způsobí velmi bolestivé kousnutí. Některé tarantule mohou být tak velké, jako mělký talíř. Mají velké zuby, aby ukořistili

85

potravu, jako jsou ptáci, myši a ještěrky. Jestliže vás kousne tarantule, bude to bolestivé, krvácející poranění a je pravděpodobná infekce.

Stonožky a mnohonožky

Stonožky a mnohonožky jsou většinou malé a neškodné, i když některé tropické a pouštní druhy mohou dosáhnout až délky 25 centimetrů. Několik druhů stonožek má jedovatá kusadla, ale nejnebezpečnější je infekce, když se jejich ostré drápy zaryjí do kůže a propíchnou ji. Když na vás vlezou, smeťte je vždy ve směru, ve kterém se po vaší kůži pohybují, abyste zabránili propíchnutí kůže.

Včely, vosy a sršni

Všichni důvěrně včely, vosy a sršně známe. Je jich hodně druhů a mají různorodý vzhled a místa výskytu. Včely poznáte podle jejich chlupatého a obvykle tlustého tělo, zatímco vosy a sršni mají těla štíhlejší, téměř bez chlupů. Některé včely, například včela medonosná, žijí v koloniích. Mohou být buď zdomácnělé, nebo žijící divoce v jeskyních, nebo dutých stromech. Můžete nalézt i jiné včely, jako např. včely tesařky, v osobitém hnízdě vypadajícím jako díra ve dřevu. V děrách v zemi zase nalezneme čmeláky. Hlavní nebezpečí od včel spočívá v jejich ostrém žihadle umístěném na jejich zadečku. Když vás včela píchne žihadlem, vytrhne se žihadlo z jejího břicha spolu s jedovým váčkem a včela umře. S výjimkou včel zabijáků, má většina včel sklon být mírnější než vosy a sršni, kteří hladce bodnou a jsou schopní útoky opakovat. Nejlepší taktika pro sebeobranu je vyhnout se jim. Dávejte si pozor na květiny, nebo ovoce, kde se včely mohou krmit. Když čistíte ryby, nebo zvěřinu, dejte si pozor na masožravé sršně. Průměrný člověk má na včelí žihadla relativně malou a dočasnou reakci, která zmizí za pár hodin, když odezní bolest z píchnutí a bolest hlavy. Ti kdo jsou alergičtí na včelí jed, mají silné alergické reakce včetně anafylaktického šoku, hlubokého bezvědomí a smrti. Jestliže nejsou dostupná antihistaminika (léky proti alergii) a nemůžete za ně najít náhradu, je postižený alergik ve vážném nebezpečí.

Klíšťata

Klíšťata se běžně vyskytují v mírných a tropických oblastech. Většině z vás jsou důvěrně známá. Klíšťata jsou malí, kulatí pavoukovci s osmi nohama a mohou mít buď měkké, nebo tvrdé tělo. Klíšťata potřebují k přežití a reprodukci krev hostitele. V tom spočívá jejich nebezpečí, protože šíří nemoci jako je lymská nemoc, tyfus Skalistých hor, encefalitidu, apod., které mohou způsobit invaliditu, ale také smrt. Pokud jste jednou nakaženi některou z těchto nemocí, nemůžete už toho pro sebe moc udělat, ale čas je váš spojenec, protože to jsou nemoci s poměrně dlouhou inkubační dobou. Podle většiny odborníků přenesení nákazy do organizmu zabere přinejmenším 6 hodin od přichycení klíštěte k hostiteli. Máte tedy čas důkladně prohlédnout své tělo, zda na něm není přichyceno klíště. Na klíšťata si dejte pozor, když procházíte skrz husté rostlinstvo, ke kterému se lepí. Dále když čistíte zvěř, ke které mohou být přichycena, a když shromažďujete přírodní materiál na postavení úkrytu. Je-li je to možné, vždy používejte odpuzovací prostředek na hmyz.

PIJAVICE

Pijavice jsou zvířata sající krev a vypadající jako červi. Naleznete je v mírných pásmech a v tropech. Narazíte na ně ve vodách, které jsou jimi zamořeny, nebo při nouzovém překonávání vodních toků. Můžete je najít, když procházíte přes bažinaté tropické rostlinstvo a močály. Je možné je také najít při čištění zvěře k jídlu, např. želvy nalézající se ve sladké vodě. Pijavice mohou vlézt do malých otvorů, proto když je to možné, vyvarujte se táboření v místech jejich výskytu. Nohavice kalhot nechávejte zastrčené do bot. Často si prohlížejte tělo, zda na něm nemáte přichycené pijavice. Spolknutá, nebo snězená pijavice může znamenat velké riziko. Proto je životně důležité upravovat vodu z problematických zdrojů vařením, nebo používáním chemické úpravy vody. Přeživší kteří spolknuli pijavici, měli uvnitř hrdla nebo nosu prudké záněty, když se jim zanítily vředy, které pijavice způsobila.

NETOPÝŘI

Navzdory legendám jsou netopýři (druhu Desmodus) pro člověka který přežil, relativně málo nebezpeční. Celosvětově je mnoho odrůd netopýrů, ale opravdové netopýří upíry najdete jen ve Střední a Jižní Americe. Jsou to malí, hbití letci, kteří přistávají na svých spících obětech, většinou kravách a koních a pijí jejich krev poté, co svou oběť pokousali. Jejich sliny obsahují prostředek zabraňující srážení krve, který napomáhá, aby zatímco se krmí, krev pomalu tekla. Jen malé procento z těchto netopýrů skutečně přenáší vzteklinu. Nicméně se vyhněte jakémukoliv nemocnému, nebo zraněnému netopýrovi. Mohou přenášet i jiné nemoci, a když se jich dotknete, ihned koušou. Pobyt v jeskyni obsazené netopýry představuje velké nebezpečí z inhalování prachu z netopýřího trusu, nebo guána. Netopýří trus obsahuje mnoho mikroorganismů, které mohou způsobit nemoci.

86

Jídlo z důkladně uvařených „létajících lišek“ nebo jiných netopýrů nepředstavuje žádné nebezpečí vztekliny, či jiných nemocí, ale znovu upozorňujeme, klaďte důraz na jejich důkladné uvaření!

JEDOVATÍ HADI

V polních podmínkách nejsou žádná spolehlivá pravidla na nouzové rozpoznávání jedovatých hadů, protože všechny instrukce vyžadují bližší pozorování, nebo manipulaci s tělem hada. Nejlepší strategií je hada nechat být. Kde je hojný výskyt jedovatých hadů, riziko jejich kousnutí neguje jejich výživnou hodnotu. Když cestujete v oblastech, kde jsou jedovatí hadi, použijte následující bezpečnostní pravidla:

• Jděte opatrně a sledujte, kam šlápnete. Na polena namísto překračování raději vystupujte, a před přesunem se vždy dobře podívejte pod nohy.

• Důkladně se dívejte, když sbíráte ovoce, nebo se pohybujete podél vody. • Neškádlete, neobtěžujte, nebo netýrejte hady. Hadi nemohou zavírat oči. Nemůžete proto říct jestli spí.

Někteří hadi, jako například mamba, kobra a křovinář němý, agresivně zaútočí, když jsou zahnáni do rohu, nebo chrání hnízdo.

• Na obracení větví a kamenů používejte hůl. • Noste pořádnou obuv, zvláště v noci. • Opatrně kontrolujte ložní prádlo, úkryt a šaty. • Když narazíte na hady, buďte klidný. Hadi nemohou slyšet a občas je můžete překvapit, když spí nebo

se vyhřívají na slunci. Mají-li k tomu příležitost, budou chtít za normálních okolností uprchnout. • Jestliže musíte zabíjet hady pro jídlo, nebo pro svou bezpečnost, buďte extrémně opatrní. I když to není

běžné, občas přitahuje hady teplé, spící lidské tělo. Podívejte se v příloze E na detailní popisy hadů uvedených na následujících stránkách.

Oblasti bez hadů

Polární oblasti jsou prosty hadů, zásluhou jejich nehostinného prostředí. Další oblasti považované za hadů prosté jsou: Nový Zéland, Kuba, Haiti, Jamajka, Portoriko, Irsko, Polynésie a Havaj.

Jedovatí hadi v Americe

• Ploskolebec americký (Agkistrodon contortrix) • Křovinář němý (Lachesis mutus) • Korálovec (Micrurus fulvius) • Ploskolebec vodní (Agkistrodon piscivorus) • Křovinář sametový (Bothrops atrox) • Chřestýš (druh Crotalus)

Jedovatí hadi v Evropě

• Zmije obecná (Vipers berus) • Ploskolebec stepní (Agkistrodon halys)

Jedovatí hadi v Africe a Asii

• Bojga africká (Dispholidus typus) • Kobra (Naja species) • Gabunská zmije (Bitis gabonica) • !Green tree pit viper! (Trimeresurus gramineus) • !Habu pit viper! (Trimeresurus flavoviridis) • Bungar modrý (Bungarus caeruleus) • Malajský chřestýš (Callaselasma rhodostoma) • Mamba zelená (Dendraspis species) • Zmije útočná (Bitis arietans) • Zmije růžkatá (Bitis nasicornis) • Zmije řetízková (Vipera russellii) • Písečná zmije (Cerastes vipera) • Zmije paví (Echis carinatus) • Zmije chrámová (Trimeresurus wagleri)

87

Jedovatí hadi v Australasii

• Smrtonoš zmijí (Acanthophis antarcticus) • Taipan (Oxyuranus scutellatus) • Pakobra páskovaná (Notechis scutatus) • Vodnář dvoubarevný (Pelamis platurus)

NEBEZPEČNÉ JEŠTĚRKY

Nebezpečné a jedovaté ještěrky jsou korovec jedovatý a korovec mexický.

Korovec jedovatý

Korovec (Heloderma suspectrum) z amerického jihozápadu, včetně Mexika, je velká ještěrka tmavé barvy s velmi dekorativní kůží vyznačující se růžovým mramorováním. Má přibližnou délku 35 až 45 cm a tlustý pahýlovitý ocas. Kousnutí není pravděpodobné, pokud ji neobtěžujete. Pokud vás kousne, kousnutí je jedovaté.

Korovec mexický

Korovec mexický - korálová ještěrka (Heloderma horridum) se podobá jejímu příbuznému Korovci. Na kůži má více stejnoměrných skvrn, na rozdíl od barevných proužků Korovce. Je také jedovatá, ale je plachá. Naleznete ji v oblastech od Mexika, do Střední Ameriky.

Varan Komodský

Obří ještěrka (Varanus komodoensis) dorůstá do délky více než 3 metry a může být nebezpečná, pokud se jí pokoušíte chytit. Tato indonéská ještěrka může vážit více než 135 kilogramů.

NEBEZPEČÍ V ŘEKÁCH

Zdravý rozum vám napoví, abyste se vyhnuli konflikt ům s hrochy, aligátory, krokodýly a jinými velkými říčními zvířaty. Existuje ale také několik malých říčních zvířat, na které byste si měli dávat velký pozor.

Elektrický úho ř

Úhoř elektrický (Electrophorus electricus) může dosahovat délky až 2 m a průměru 20 cm. V určitých orgánech svého těla jsou schopní generovat napětí, až 500 V. Tento elektrický šok používají k omráčení kořisti, nebo svých nepřátel. Tyto úhoře běžně naleznete v povodí řek Orinoka a Amazonky v Jižní Americe. Zdá se, že dávají přednost mělkým vodám, které jsou více okysličeny a poskytují více potravy. Jsou objemnější než náš tuzemský úhoř. Jejich vrchní část těla je tmavě šedivá nebo černá, se světleji zbarveným podbřiškem.

Piraňa

Piraňa (druhy Serrasalmo) je dalším rizikem v povodí řek Orinoka a Amazonky, právě tak jako v nádržích řeky Paraguay. Z těchto míst piraňa pochází. Tato ryba je velmi proměnlivá ve velikosti a zbarvení, ale obvykle se vyskytuje v kombinaci oranžových spodních částí a tmavých horních částí těla. Mají bílé, jako břitva ostré zuby, které jsou jasně viditelné. Bývají dlouhé okolo 50 cm. Když přecházíte toky, ve kterých žijí, buďte velmi opatrní. Přitahuje je krev. Nejnebezpečnější jsou v mělkých vodách, během suchého ročního období.

Želva

Dejte pozor, když manipulujete s velkými sladkovodními želvami, nebo je chytáte, jako např. kajmanka dravá a soft-shelled turtles Severní Ameriky, a matamata a další želvy Jižní Ameriky. Všechny tyto želvy v sebeobraně koušou, a mohou amputovat prsty rukou, nebo nohou.

Ptakopysk

Ptakopysk (Ornithorhyncus anatinus) je jediným členem svého druhu a je snadno rozpoznatelný. Má dlouhé tělo pokryté šedou srstí s krátkými chlupy, ocas jako bobr a zobák jako kachna. Dorůstá až do délky 60 cm. Může vám připadat jako dobrý zdroj jídla, ale tento savec (jediný na světě, který klade vejce), je velmi

88

nebezpečný. Samec má na každé zadní noze jedovatou ostruhu, která může způsobit silně bolestivá poranění. Ptakopyska naleznete pouze v Austrálii, především podél blátivých mělčin vodních toků.

NEBEZPEČÍ V ZÁLIVECH A ÚSTÍ ŘEK

V oblastech kde se vlévají řeky do moře, jsou nebezpečí spojena se sladkou i slanou mořskou vodou. V mělkých mořských vodách, je mnoho zvířat, které mohou zasadit bolestivé rány a způsobit vznik infekce. Například stoupnutí na mořského ježka, může vyvolat bolest i infekci. Když se pohybujete na mělčinách, noste vždy nějakou formu obuvi a raději šoupejte nohama po dně, je to bezpečnější než zvedat nohy a dělat kroky.

Rejnok

Rejnok (druhy Dasyatidae) je v mělkých vodách skutečným nebezpečím, obzvláště ve vodách tropických. Druh dna se zdá být vedlejším. Mezi jednotlivými druhy jsou značné rozdíly, ale všechny mají na svém ocasu ostrou špičku, která může být jedovatá, a která může způsobit neobyčejně bolestivá zranění, jestliže na ní šlápnete. Všichni rejnoci mají typický tvar, který se podobá se papírovému drakovi. Nalézají se podél pobřeží Ameriky, Afriky a Australasie.

NEBEZPEČÍ SLANÝCH VOD

Ve slaných vodách je několik ryb, kterých byste se neměli dotýkat, manipulovat s nimi, nebo s nimi přicházet do kontaktu. Jsou i takové, které nesmíte jíst.

Ryby nebezpečné při uchopení, dotyku, nebo kontaktu

Existuje několik ryb, se kterými byste neměli manipulovat, dotýkat se jich, nebo přicházet s nimi do kontaktu. Tyto ryby jsou popsány níže.

Žralok

Žraloci jsou nejobávanější živočichové v moři. Obvykle se útoku žraloka nemůžeme vyhnout a útok zpravidla znamená neštěstí. Vy jako přeživší, byste měli využít každé bezpečnostní opatření, abyste se vyhnuli jakémukoliv kontaktu se žraloky. Žraloků existuje mnoho druhů, ale nebezpeční žraloci mají obvykle širokou tlamu a viditelné zuby, zatímco poměrně neškodné druhy mají malou tlamu na spodku hlavy. Nicméně jakýkoliv žralok může zasadit bolestivá a často smrtelná poranění, buď kousnutím, nebo odřeninami způsobenými jejich hrubou kůží.

Chiméra hlavatá

Chiméra hlavatá (druhy Siganidae) se vyskytuje hlavně na korálových útesech v Indickém a Tichém oceánu. Ve svých ploutvích mají velmi ostré, eventuálně jedovaté ostny. Zacházejte s nimi opatrně, nebo raději vůbec ne. Tato ryba, stejně jako mnohé jiné nebezpečně ryby uvedené v této části, je považována domorodci v oblastech, kde se tato ryba nachází za jedlou. Úmrtí nastane při neopatrném zacházení s touto rybou. Pokud je to možné, vyhledejte k jídlu jinou, nejedovatou rybu.

Bodlok ozbrojený

Bodlok ozbrojený nebo také chirurgická ryba (druhy Acanthuridae) dorůstá průměrně do délky 20 až 25 cm a často jsou krásně zbarvené. Jsou nazývány chirurgickými rybami kvůli trnům vyrůstajících s jejich ocasu a vypadajících jako skalpely. Zranění způsobené těmito ostny mohou způsobit smrt kvůli infekci, otravě jedem a ztrátě krve, která může mimochodem také přilákat žraloky.

Ramenoploutvá ryba

Ramenoploutvé ryby (druhy Batrachoididae) se vyskytují v tropických vodách u zátok západního pobřeží Spojených států a po obou pobřežích Střední a Jižní Ameriky. Jsou to matně zbarvené ryby o délce 18 až 25 cm. Zpravidla se schovají v písku a čekají na ryby a jinou kořist. Podél hřbetu mají ostré, velmi jedovaté ostny.

89

Ryba ropušnice

Jedovatá ryba ropušnice, nebo ryba zebra (druhy Scorpaenidae) se vyskytuje většinou kolem útesů v tropickém Indickém a Tichém oceánu a občas v Středozemním a Egejském moři. Má průměrnou délku 30 až 75 cm. Její zbarvení je vysoce proměnlivé, od rudohnědé k téměř purpurové až hnědožluté. Má dlouhé, zvlněné ploutve a ostny, jejichž bodnutí je velmi bolestivé. Méně jedovaté příbuzné druhy žijí v Atlantickém oceánu.

Ryba kamenná

Ryba kamenná (druhy Synanceja) žije v Tichém a Indickém oceánu. Když na ně šlápnete, nebo s nimi manipulujete, může vám vstříknout ze svých hřbetních ostnů do těla bolestivý jed. Je téměř vyloučené je vidět, kvůli jejich hroudovitému tvaru a jednotvárným barvám. Jsou v rozsahu velikostí až do 40 cm.

Ostnatec

Ostnatec (druhy Trachinidae) dorůstá průměrně do délky 30 cm. Jsou těžko viditelné, když leží zahrabané do písku u Evropy, Afriky a Středomoří. Jejich barva je obvykle matně hnědá. Na zádech a žábrách mají jedovaté ostny. Na více podrobností o této rybě se podívejte do přílohy F.

Zvířata a ryby jedovaté při požití

V příručkách pro přežití často najdete zmínku, že játra medvědů ledních jsou jedovatá kvůli vysokému obsahu vitaminu A. Z těchto důvodů se zmiňujeme o nebezpečí smrti po snězení tohoto orgánu. Další jedovaté maso, je maso želvy karetové. Rozpoznáte ji podle dolů ohnutého zobáku a žlutě puntíkovaného vzoru na krku a přední straně ploutví. Váží více než 275 kilogramů a je nepravděpodobné že jí chytnete. Mnoho ryb žijících v útesech blízko břehu, nebo v lagunách a ústí řek, jsou jedovaté k jídlu, ačkoliv některé druhy jsou jedovaté jen sezónně. Většinou jsou to tropické ryby, ale buďte obezřetní a kdekoliv jste, nejezte žádné neznámé ryby. Některé dravé ryby, jako např. barakuda a snapper, se mohou stát jedovatými, když se na mělčinách živí jedovatými rybami. Většina jedovatých druhů ryb vypadá jako by měla papouščí zobák, tvrdou skořepinu vypadající jako kůže s ostny, a často může své tělo nafouknout jako balón. Ale v jistých obdobích roku domorodci považují jedovatého čtverzubce za lahůdku.

Čtverzubec

Čtverzubec (druhy Tetraodontidae) je více snášenlivý ke studené vodě. Najdete ho po celém světě podél pobřeží tropických a mírných zeměpisných pásů, dokonce i v části řek jihovýchodní Asie a Afriky. Mají tlusté a kulaté tělo, řada z těchto ryb má krátké ostny, a když jsou vylekány, nebo rozrušeny, mohou se nafouknout jako míč. Jejich krev, játra a pohlavní žlázy jsou tak jedovaté, že 28 miligramů tohoto jedu spolehlivě usmrtí člověka. Tato ryba má proměnlivou barvu i velikost a vyrůstá až do délky 75 cm.

Triggerfish

Triggerfish (druhy Balistidae) se vyskytují ve velké rozmanitosti, většinou v tropických mořích. Mají tenké tělo, podobné plujícímu lívanci dlouhé až 60 cm, s velkými a ostrými hřbetními ostny. Všem těmto rybám se vyhněte, protože mají jedovaté maso.

Barakuda

I když se jim většina lidí vyhne kvůli jejich zuřivosti, občas barakudu jedí (Sphyraena barakuda). Tito dravci většinou z tropických moří mohou dosáhnout téměř 1,5 metru délky a útočí na člověka bez podnětu. Občas mají jedovaté maso, které je při snězení smrtelné. Podívejte se na přílohu F, kde naleznete více podrobností o jedovatých rybách a měkkýších.

Další nebezpečná mořská zvířata

Další nebezpečná mořská zvířata jsou: modře kroužkovaná chobotnice, medúza, kuželovitá škeble a vrtavá škeble.

Modře kroužkovaná chobotnice

Když jsou dobře připravené k jídlu, je většina chobotnic znamenitá. Ale modře kroužkovaná chobotnice (Hapalochlaena lunulata) může zasadit svým papouškovitým zobákem smrtelné kousnutí. Naštěstí setkání s ní je

90

velmi málo pravděpodobné, protože se vyskytuje pouze v oblasti Velkého Bariérového Útesu v Austrálii. Je snadno rozpoznatelná podle celkové šedavě bílé barvy, s hrajícími duhovými barvami modrých prstenců. Odborníci upozorňují, že se všemi druhy tropických chobotnic by se mělo zacházet s opatrností, protože kousnutí několika druhů může být jedovaté, i když jejich maso je jedlé.

Medúza

Smrtící medúzy jsou vzácné, ale podráždění, které medúzy způsobují je velice bolestivé. Medúza měchýřovka Portugalská se podobá velkému růžovému, nebo purpurovému balónu vznášejícímu se v moři. Má jedovatá chapadla zavěšená až 12 metrů pod svým tělem. Obrovská chapadla jsou vlastně kolonie bodavých buněk. Většina známých úmrtí způsobených medúzami jsou přičítána právě medúze měchýřovce Portugalské. Ostatní medúzy také mohou zasadit velmi bolestivá píchnutí. Vyvarujte se dlouhých chapadel jakékoliv medúzy, dokonce i těch, které byly vyplaveny na pláž a jsou pravděpodobně mrtvé.

Kuželovitá škeble

Subtropická a tropická kuželovitá škeble (druhy Conidae) má jedovatý osten vypadající jako harpuna. Všechny druhy jsou kuželovité s jemným síťovaným vzorem na skořápce. Blána může mít tmavé zbarvení. Existují velmi jedovaté kuželovité škeble, a v Indickém a Tichém oceánu žijí i smrtelně jedovaté druhy. Vyvarujte se jakékoliv škeble, která má tvar kornoutu na zmrzlinu.

Vrtavá škeble

Vrtavá škeble, nebo terebra (druhy Terebridae) jsou o hodně delší a tenčí než kuželovitá škeble, ale mohou být téměř tak smrtelné jako kuželovité škeble. Vyskytuji se v mořích tropického a mírného zeměpisného pásu. Druhy žijící v Indickém a Tichém oceánu mají ve svém ostnu více jedu. Tyto měkkýše nejezte, protože jejich maso může být jedovaté.

91

Kapitola 12: Polní-expedi ční zbran ě, nástroje a vybavení

Jako voják znáte význam řádné péče a používání vašich zbraní, nástrojů a vybavení. To je zvláště důležité u vašeho nože. Musíte ho vždy udržovat ostrý a připravený k použití. Nůž je v situaci přežití váš nejcennější pracovní nástroj.

Představte si, že jste situaci přežití bez jakýchkoliv zbraní, nástrojů nebo vybavení, kromě vašeho nože. To se může stát! Mohli byste dokonce být i bez nože. Pravděpodobně byste se cítili bezmocní, ale se správnými znalostmi a zručností, snadno můžete potřebné předměty improvizovat. V situacích přežití, musíte umět zpracovat jakékoliv množství a druh nouzových nástrojů a vybavení pro přežití. Příklady nástrojů a vybavení, které mohou usnadnit váš život, jsou: provazy, batohy, oděvy, sítě, atd. Zbraně slouží k dvojímu účelu. Používáte je k získání a přípravě jídla a poskytují vám sebeobranu. Zbraň vám také může dát pocit bezpečí a umožňuje vám lovit pohybující se zvěř.

HOLE

Pokud máte hůl, nezahazujte jí. Jako nouzová zbraň, vás hůl neochrání před nepřátelskými vojáky. Může ale prodloužit oblast obrany na větší vzdálenost, než je délka paže. Poslouží také ke zvětšení síly úderu, aniž byste se sami poranili. Jsou tři základní druhy holí: jednoduchá hůl, hůl se závažím a praková hůl.

Jednoduchá hůl

Jednoduchá hůl je zhotovena z klacku nebo větve. Musí být dostatečně krátká, abyste se s ní mohli dostatečně rozmachovat, ale dostatečně dlouhá a silná na to, abyste poškodili, cokoliv s ní udeříte. Její průměr by měl být takový, aby hůl pohodlně spočívala ve vaší dlani, ale neměla by být tak tenká aby se při nárazu přerazila. Na výrobu hole je nejvhodnější tvrdé dřevo bez suků.

Hůl se závažím

Hůl se závažím je obyčejná hůl, která má na jednom konci větší hmotnost. Hmotnost může být přirozeného původu, jako je například nádor na kořeni, nebo přídavné závaží, kterým je například kámen přivázaný k holi. Na zhotovení hole se závažím musíte nejprve najít kámen, který má takový tvar, že ho budete moci bezpečně přivázat k holi. Vhodný je kámen ve tvaru tenkých přesýpacích hodin. Pokud nemůžete najít vhodně zformovaný kámen, musíte do kamene vytvořit rýhu nebo kanálek technikou známou jak oklepávání. Požadovaný tvar můžete získat opětovným oklepáváním kamene druhým, tvrdým a zahroceným kamenem. Dalším krokem je najít kus dřeva, které má správnou délku. Nejlepší je tvrdé dřevo bez suků. Délka dřeva by měla určena s ohledem na hmotnost kamene. Nakonec přivažte kámen k rukojeti. Na přivázání kamene k rukojeti jsou tři techniky: přivázání do rozštípnuté rukojeti, do vidlice a přímé přivázání kamene k rukojeti. Techniku, kterou použijete, bude záviset na druhu rukojeti, kterou použijete. Podívejte se na obrázek 12-1.

92

Praková hůl

Praková kůl je dalším typem hole se závažím. Závaží je zavěšené na jednom konci rukojeti 8 až 10 cm dlouhým pevným a ohebným závěsem (obrázek 12-2).

Tento druh hole zvětšuje jednak dosah uživatele, jednak sílu úderu.

NÁSTROJE S OSTŘÍM

Nože, ostří kopí a hroty šípů spadají pod skupinu zbraní s ostřím. Následující odstavec bude pojednávat o výrobě těchto zbraní.

Nože

Nůž má tři základní funkce. Může se s ním bodat, párat nebo sekat a řezat. Nůž je také neocenitelný pracovní nástroj používaný ke zhotovení dalších předmětů pro přežití. Můžete se být bez nože, nebo budete potřebovat jiný druh nože nebo kopí. Na improvizovanou čepel nože, nebo kopí můžete použít kámen, kost, dřevo, nebo kov.

Kámen

Na zhotovení kamenného nože budete potřebovat ostrohranný kus kamene, sekací nástroj a odlupovací nástroj. Sekací nástroj má lehký a tupý břit, nástroje se používá na urážení malých kousků z kamene. Odlupovací nástroj je špičatý nástroj užívaný na odštípávání tenkých plochých kusů kamene. Sekací nástroj můžete udělat ze dřeva, kosti, nebo kovu a odlupovací nástroj z kosti, špičky parohu, nebo měkkého železa (obrázek 12-3).

93

Nůž začněte vyrábět tak, že vysekáváte požadovaný tvar z vybraného ostrého kamene s pomocí sekacího nástroje. Pokuste se udělat nůž co nejtenčí. Potom použijte odlamovací nástroj a tlačte ho proti okrajům kamene. Tato akce způsobí, že se z protilehlé strany ostří budou loupat tenké klínky kamene, které zanechají žiletkovité ostří. Odlupovací nástroj použijte podél celé plochy, kterou potřebujete zaostřit. Nakonec budete mít velmi ostrý břit, který můžete použít jako nůž. Ostří přivažte k nějakému druhu rukojeti (obrázek 12-3).

Poznámka: Kamenný nůž je vynikající bodný nástroj a dobrý sekací nástroj, ale bohužel nebude držet jemné ostří. Některé kameny jako například rohovec, nebo křemen, mohou mít velmi jemný břit.

Kosti

Na zhotovení nouzové zbraně s ostřím, můžete účinně použít kost. Nejprve budete muset vybrat vhodnou kost. Nejlepší jsou větší kosti, například jako je stehenní kost jelena, nebo jiného zvířete střední velikosti. Kost položte na tvrdý předmět. Rozbijte kost úderem těžkého předmětu jako je kámen apod. Z kousků vyberte vhodný špičatý odštěpek. Tento odštěpek můžete dále tvarovat a brousit odíráním o hrubý povrch kamenů. Jestliže je kus kosti příliš malý na to, abychom s ním mohli zacházet, můžete ho ještě použít, když ho připevníte do rukojeti. Pro rukojeť vyberte vhodný kus tvrdého dřeva a kostní úlomek k ní bezpečně přivázejte.

Poznámka: Nůž z kosti používejte pouze na bodání, nebo propichování. Jestliže se bude používat jinak, nebude držet ostří, bude se loupat, nebo se zlomí.

Dřevo

Nouzové zbraně s ostřím můžete udělat ze dřeva. Používají se pouze pro bodání. Bambus je jediné dřevo, které bude držet vyhovující ostří. Ke zhotovení nože ze dřeva, nejprve vybere rovný kus tvrdého dřeva asi 30 cm dlouhého a 2,5 cm v průměru. Vytvarujte 15 cm dlouhé ostří. Oškrábejte ho do špičky. Použijte pouze pevné části dřeva. Nepoužívejte jádro nebo dřeň dřeva, protože není pevné. Hrot vytvrďte postupem známým jako vytvrzování ohněm. Jestliže máte možnost rozdělat oheň, vysušujte ostří pomalu nad ohněm, dokud nebude lehce spálené. Opálené dřevo má tvrdší hrot. Po lehkém opálení naostřete břit na drsném kameni. Jestliže používáte bambus, po vytvarování ostří odstraňte dřevo z vnitřní části bambusu, aby bylo ostří tenčí. Odstranění dřeva se provádí proto, že bambus je nejtvrdší ve vnější vrstvě. Tuto vrstvu musíte zachovat, protože pouze tak získáte nejtvrdší možné ostří. Když vytvrzujete bambus nad ohněm, vytvrzujte pouze vnitřní část dřeva, nikdy ne vnější.

Kov

Kov je nejlepším materiálem ke zhotovení nouzových zbraní s ostřím. Když je kovový nůž správně navržený, může splňovat všechny tři požadavky kladené na nože. Lze s ním bodat, párat, nebo sekat a řezat. Nejdříve vyberte vhodný kus kovu, který se nejvíce podobá požadovanému konečnému výrobku. V závislosti na velikosti a původním tvaru, můžete získat ostří a hrot odíráním kovu o povrch hrubého kamene. Jestliže je kov dostatečně měkký, můžete jeden okraj vykovat za studena. Použijte vhodný plochý a tvrdý povrch jako kovadlinku a menší, tvrdší kus kamene nebo kovu jako kladivo k vykování okraje. Rukojeť nože zhotovte ze dřeva, kosti, nebo z jiného materiálu, který bude chránit vaši ruku.

Ostatní materiály

Na výrobu zbraní s ostřím můžete použít i jiné materiály. Sklo je dobrá alternativa pro zbraně s ostřím nebo nástroje, jestliže není k dispozici žádný jiný materiál. Vhodný kus skla získáte stejným způsobem, jako je to popsáno u použití kostí. Sklo má přirozené ostří, ale pro těžkou práci je méně odolné. Do špičky můžete také nabrousit dostatečně silný a tvrdý plast, který bude vhodný na bodání.

Čepele kopí

Ke zhotovení čepele kopí použijte stejné metody, jaké jste používali ke zhotovení čepele nože. Pak vyberte rukojeť (rovný stromek) asi 1,2 až 1,5 m dlouhý. Délka by vám měla umožnit zacházet s kopím snadno a účinně. Připojte ostří kopí k rukojeti přivázáním. Nejlepší metodou je rozštípnout rukojeť, vložit ostří a potom ho pevně obalit, nebo přivázat. Můžete také použít pouze dřevo, bez nutnosti přidávání čepele. Na kopí vyberte 1,2 až 1,5 m dlouhou tyčku z rovného tvrdého dřeva a ořezejte jeden konec do špičky. Jestliže je to možné, vytvrďte špičku nad ohněm. Znamenité kopí lze zhotovit z bambusu. Vyberte kus 1,2 až 1,5 m dlouhý. Začněte ho seřezávat do hrotu asi 8 až 10 cm od konce pod úhlem 45 stupňů (obrázek 12-4). Pamatujte si, nabruste okraje a odřezávejte pouze vnitřní části.

94

Hlavice šípů

Ke zhotovení hrotu šípů, použijte stejné postupy jako při výrobě ostří kamenného nože. Na výrobu kamenných hrotů šípů je nejlepší rohovec, křemen a skořepinovité kameny. Kosti můžete zpracovat odlupováním, stejně jako kámen. Dobrý hrot šípu můžete zhotovit z rozbitého skla.

OSTATNÍ NOUZOVÉ ZBRANĚ

Můžete vyrobit i jiné zbraně, např. bumerang, lukostřeleckou výzbroj a bola.

Bumerang

Bumerang, obvykle známý jako králičí klacek, je velmi účinný proti drobné zvěři (veverky, králíci apod.). Bumerang je tupý klacek, narostlý nebo ohnutý do úhlu 45 stupňů. Vyhledejte vhodný klacek z těžkého a tvrdého dřeva a požadovaným úhlem zakřivení. Seřezejte jeho protilehlé stany tak, aby klacek byl plochý jako bumerang (obrázek 12-5).

Techniku házení musíte cvičit tak, abyste dosáhli přesnost a rychlost. Nejprve zaměřte na cíl otevřenou neházející rukou. Miřte na dolní polovinu cíle. Pomalu a opakovaně zdvihejte házející paži nahoru a zpět, dokud bumerang není v poloze asi 45 stupňů vzhledem k zádům, nebo v jedné linii s kyčlí přední nohy. Švihněte házející paží vpřed, tak aby se pohybovala mírně nad a rovnoběžně s mířící paží. Na konci dráhy bude bod pro vypuštění bumerangu. Pomalým a opakovaným tréninkem dosáhnete přesnosti.

Lukostřelecká výzbroj

Luk a šípy můžete zhotovit z materiálů dostupných ve vaší oblasti přežití (obrázek 12-6). Ke zhotovení luku, použijte postup popisovaný názvem „smrtící zařízení“ v kapitole 8. I když výroba luku a šípů může být relativně jednoduchá, není snadné ho používat. Jeho používání musíte dlouho cvičit, abyste si byli jistí, že zasáhnete cíl. Nouzový luk vám také nevydrží navždy a po nějaké době budete muset zhotovit nový. V době, když vyrábíte nový luk náhradou za poškozený, můžete vyzkoušet jiný druh nouzové zbraně.

95

Koule na řemenu (Bola)

Bola je další nouzová zbraň, kterou lze snadno vyrobit (obrázek 12-7).

Je zvláště účinná na chytání běžící zvěře, nebo malých létajících ptáků v hejnu. Bolu použijete tak, že ji uchopíte za středový uzel a roztočíte ji nad hlavou. Ve správném okamžiku pusťte uzel tak, aby bola letěla směrem k vašemu cíli. Když bolu vypustíte, provazy se závažím se od sebe oddělí. Závaží s provazy se omotají kolem nohou zvěře, nebo kolem ptáka kterého jste trefili a znehybní ho.

PROVAZY A LANA

Mnohé materiály jsou dostatečné odolné, aby je bylo možno využít jako provázků, nebo lan. V situaci přežití je dostupná celá řada přírodních i umělých materiálů. Například bavlněný pletený opasek pro vás získá na hodnotě, když ho rozpletete. Získaný provaz můžete potom využít pro další účely (rybářský vlasec, nit na šití a k přivazování).

96

Výběr přírodních vázacích materiálů

Před výrobou provazů můžete udělat několik jednoduchých testů, které určí vhodnost materiálu. Nejdříve materiál natáhněte do délky, abyste zjistili jeho pevnost. Potom ho zkrucujte mezi prsty a splétejte vzájemně vlákna. Jestliže materiál odolá tomuto zacházení a neodlamuje se, uvázejte na vláknech uzel a lehce ho utáhněte. Jestli se materiál v uzlu nepoškodí, je použitelný k výrobě provazů. Obrázek 12-8 ukazuje různé metody výroby provazů.

Vázací materiál

Nejlepším přírodním materiálem pro přivazování malých objektů je zvířecí šlacha. Šlachy můžete získat z velké zvěře, jako je např. jelen. Ze zvěře odstraňte šlachy a úplně je vysušte. Rozklepejte vysušené šlachy tak, aby se oddělila vlákna. Vlákna navlhčete, a zkruťte je do souvislého pramenu. Pokud potřebujete silnější vázací materiál, můžete prameny vláken splétat. Když na přivazování malých předmětů používáte šlachy, nepotřebujete uzly. Navlhčená šlacha se slepí a po vyschnutí ztvrdne. Provázek můžete zhotovit rozcupováním a splétáním rostlinných vláken z vnitřní kůry některých stromů. Můžete použít lípu, jilm, bílý ořech, bílý dub, moruši, kaštan a červený a bílý cedr. Jakmile uděláte provaz, otestujte ho, abyste si byli jistí, že je pro vaše účely dostatečně silný. Provaz získá na pevnosti spletením několika pramenů dohromady. Na vázání také můžete použít řemínky ze syrové kůže. Tyto řemínky zhotovíte z kůže střední a velké zvěře. Po stáhnutí kůže ze zvěře, odstraňte z kůže všechen tuk a kousky masa. Kůži nechte úplně vyschnout. Nemusíte ji napínat, pokud na ní nejsou záhyby, které by mohly zachycovat vlhkost. Z kůže nemusíte odstraňovat chlupy. Kůži řezejte až když je zcela suchá. Řezejte proužky široké 6 mm. Začněte řezat ze středu kůže a dělejte jeden souvislý kruhový řez. Řezejte ve směru hodinových ručiček až k okraji kůže. Syrovou kůži namočte na 2 až 4 hodiny, nebo do té doby než je měkká. Použijte ji mokrou a při použití ji napínejte, jak to jde. Když vyschne, bude pevná a trvanlivá.

ZHOTOVENÍ BATOHU

Materiály na zhotovení batohu nebo torny jsou téměř neomezené. Na zhotovení torny můžete použít dřevo, bambus, provaz, rostlinná vlákna, oděv, zvířecí kůži, plátno a řadu jiných materiálů. Na výrobu krosny existuje velké množství stavebních návodů. Některé jsou velmi komplikované, ale některé jednodušší typy se v situaci přežití velmi často vyrábějí a používají.

Balení do „podkovy“ (bandalír)

Tento balík lze snadno zhotovit a může být poměrně pohodlně nošen přes jedno rameno. Položte dosažitelný čtvercový materiál např. pončo, přikrývku, nebo stanovou plachtu na zem. Předměty vaší výbavy položte na jeden okraj materiálu. Tvrdé předměty obalte měkkými (např. oděvem). Okraj materiálu přehněte přes výstroj a zabalte ho do tvaru válce až k protější straně materiálu. Oba konce válce pevně zavažte. Vzniklý válec je možné ještě na několika místech převázat. K oběma koncům válce přivažte šňůru, za kterou ho budete nosit přes rameno (obrázek 12-9).

97

Krosna

Tuto krosnu lze snadno zhotovit, máte-li po ruce nějaký vázací materiál. Jinak musíte vázací materiál vyrobit. Ke zhotovení této krosny vyrobte rám z bambusu, větví, nebo klacků. Velikost krosny se bude měnit podle výšky osoby a nákladu, který ponese (obrázek 12-10).

OBLEČENÍ A IZOLACE

Na oděv a izolaci můžete použít mnoho materiálů. Můžete použít umělé materiály (např. padáky), i přírodní materiály (kůže a rostlinné materiály), které jsou dostupné a poskytují významnou ochranu.

Padák

Považujte celou sestavu padáku za rezervní zdroj materiálu. Využijte každý kus materiálu a kovu, zahrnujícího kopuli padáku, závěsné šňůry, spojovací zámky a padákový postroj. Před rozebráním padáku, zvažte všechny požadavky přežití a podle toho naplánujte použití různých části padáku. Musíte například uvažovat o přístřešku, potřebě ruksaku, atd. Mimo to, musíte uvažovat o využití látky na obvazy, oblečení a izolaci.

98

Zvířecí kůže

Výběr zvířecích kůží v situaci přežití bude nejčastěji omezen na to, co se vám podaří chytit do pasti, nebo ulovit. Jestliže je ve vašem okolí hojnost divoké zvěře, vybírejte kůži větších zvířat s těžkým kožichem a velkým obsahem tuku. Je-li to možné, nepoužívejte kůži z infikovaných, nebo nemocných zvířat. Protože žijí v divočině, zvířata přenášejí škodlivý hmyz jako např. klíšťata, vši a blechy. Kvůli tomuto škodlivému hmyzu použijte na důkladné vyčištění kůže získané z nějakého zvířete vodu. Pokud není voda k dispozici, alespoň kůži důkladně vyklepejte. Jako u surové kůže, kůži rozložte a odstraňte všechen tuk a maso. Kůži nechejte zcela vyschnout. Zadní čtvrtinu kůže z oblasti kloubů použijte ke zhotovení bot a rukavic, nebo ponožek. Obleky z kůže se kvůli tepelné izolaci nosí kožešinou dovnitř.

Rostlinná vlákna

Některé rostliny jsou zdrojem materiálu na izolaci před chladem. Orobinec je bažinná rostlina, nacházející se podél jezer, rybníků a stojatých vod řek. Jemná vlákna na vrcholech stonků vytvářejí suché chmýří se vzduchovými mezerami, které když je umístíte mezi dvě vrstvy materiálu poslouží jako dobrá izolace. Klejicha hedvábná má pylovitá semena působící jako dobrá izolace. Vlákna ze slupek kokosových ořechů jsou velmi dobrá na pletení provazů, a když se usuší, tvoří znamenitý troud a izolaci.

NÁDOBÍ NA VAŘENÍ A JÍDLO

Řada materiálů se může použít na výrobu vybavení pro vaření, jídlo a skladování potravy.

Misky

Na výrobu misek použijte dřevo, kosti, rohy, kůru, nebo jiný podobný materiál. Na zhotovení dřevěných misek použijte vyhloubený kus dřeva, do kterého se vejde vaše jídlo a dostatek vody na vaření. Zavěste dřevěnou nádobu nad ohněm a vložte do vody (jídla) horké kameny. Vyjměte kameny, jakmile se ochladí a vložte nové rozpálení kameny. Postupujte tak dlouho, dokud se jídlo neuvaří.

VAROVÁNÍ !!! Nepoužívejte kameny se vzduchovými dutinami, jako je vápenec a pískovec. Mohou při ohřívání v ohni explodovat.

Tuto metodu můžete také použít s nádobami zhotovenými z kůry nebo listů. Takovéto nádoby ale budou nad vodoryskou hořet, pokud je nebudete udržovat mokré, nebo nebudete mít nízký oheň. Jako nádoba velmi dobře funguje odříznutý kus bambusu se dvěma kolínky (obrázek 12-11).

VAROVÁNÍ !!! Uzavřená část bambusu při ohřívání exploduje, protože je v ní uzavřen vzduch, nebo voda.

99

Lžíce vidličky a nože

Vidličky, nože a lžíce vyřezejte z dřeva bez obsahu pryskyřic, aby neměly pryskyřičnou pachuť, nebo nezkazily jídlo. Stromy bez pryskyřice jsou duby, břízy a jiné stromy s tvrdým dřevem.

Poznámka: Nepoužívejte stromy, které vylučují mízu nebo pryskyřici na kůře, nebo při řezání.

Hrnce

Hrnce můžete vyrobit ze želvích krunýřů nebo dřeva. Jako u popisu misek, je použití horkých kamenů ve vydlabaném kusu dřeva velmi účinné. Na výrobu nádob pro vaření je nejlepší bambusové dřevo. Při použití želvího krunýře, nejdříve důkladně vyvařte vrchní část krunýře. Pak ho použijte na ohřívání jídla a vody nad plamenem (obrázek 12-11).

Láhve na vodu

Polní láhve zhotovte ze žaludků větších zvířat. Žaludek důkladně propláchněte vodou a potom spodní část zašijte. Vršek nechejte otevřený a připravte si nějaký materiál na jeho zavázání.

100

Kapitola 13: P řežití v poušti

Pro přežití a únik v suché nebo pouštní oblasti, musíte porozumět a připravit se na prostředí, kterému budete čelit. Musíte určit potřebnou výstroj, jakou použijete taktiku a jak prostředí bude ovlivňovat vás a vaší taktiku. Vaše přežití bude záviset na vaší znalost terénu, základních klimatických podmínkách, vaší schopnosti zvládat tyto podmínky, a vaší vůli přežít.

TERÉN

Většina suchých oblastí má několik druhů terénu. Pět základních druhů pouštních terénů jsou:

• Hornaté (s vysokou nadmořskou výškou). • Skalnaté náhorní plošiny. • Písečné duny. • Slané močály. • Členitý, zbrázděný terén (vádí).

Pouštní terén způsobuje, že pohyb v něm je obtížný a náročný. Pozemní navigace bude neobyčejně obtížná, protože tam bývá velmi málo orientačních bodů. Úkryt a maskování může být velmi omezeno, proto zůstává stálé nebezpečí ohrožení nepřítelem.

Horské pouště

Horské pouště charakterizují roztroušená pásma nebo oblasti neúrodných kopců, či hor oddělených suchými, plochými pánvemi. Nadmořská výška se může zvedat pozvolně nebo příkře, od rovin až k několika tisícům metrů nad mořem. Většina řídkých srážek nastane ve vysokých polohách a rychle odtékají v podobě bleskových záplav. Tyto záplavy vody vyhlodávají hluboké průrvy a rokle a ukládají kolem okrajů pánví písek a štěrk. Voda se rychle vypařuje a zanechává zemi neúrodnou jako předtím, i když tam může být přechodné rostlinstvo. Jestliže do pánve vnikne dostatečné množství vody, aby se vyvážil poměr odpařování, mohou vzniknout mělká jezera, jako je Velké solné jezero v Utahu, nebo Mrtvé moře. Většina z těchto jezer má vysoký obsah solí.

Pouštní skalnaté plošiny

Pouštní skalnaté plošiny mají relativně mírný tvar terénu s roztroušenými rozsáhlými plochými oblastmi, s množstvím pevných nebo rozdrobených kamenů na povrchu, nebo blízko pod ním. Také tam mohou být údolí s příkrými erodovanými stěnami, známé jako „vádí“ na Středním východě, nebo „kaňony“ ve Spojených státech a Mexiku. I když jejich plochá ústí mohou být přitažlivá jako prostory pro soustředění, úzká údolí mohou být neobyčejně nebezpečná lidem i materiálu kvůli bleskovým záplavám po deštích. Příkladem pouštní skalnaté plošiny jsou Golanské výšiny.

Písečné pouště a pouště s písečnými přesypy

Písečné pouště a pouště s písečnými přesypy jsou rozsáhlé, ploché oblasti pokryté pískem nebo štěrkem. Ploché oblasti je relativní termín, protože některé oblasti mohou mít písečné duny, které jsou až 300 m vysoké a 16 až 24 km dlouhé. Průchodnost v takovém terénu bude záviset na návětrném, nebo závětrném svahu dun a struktuře písku. Jiné oblasti ale mohou být ploché i ve výškách 3000 metrů a více. Rostlinstvo se může vyskytovat v rozsahu od žádného až ke křoví vyššímu než 2 metry. Příklady tohoto typu pouště zahrnují okraje Sahary, pustou čtvrtinu Arabské pouště, oblasti Kalifornie a Nového Mexika, a poušť Kalahari v Jižní Africe.

Slané močály

Slané močály jsou ploché, pusté oblasti, někdy hustě pokryté chomáči trávy, ale zbavené ostatní vegetace. Vyskytují se v suchých oblastech, kde se soustřeďuje a vypařuje dešťová voda a zanechává velké sedimenty alkalických solí a vody s vysokou koncentrací solí. Voda je tak slaná, že není pitná. Nad slanou vodou se může vytvářet kůra ze soli o tloušťce 2,5 až 30 cm. V suchých oblastech jsou slané močály o velikostech stovek kilometrů čtverečních. Tyto oblasti obvykle živí mnoho hmyzu, většina z něho kouše. Slaným močálům se pokud možno vyhýbejte. Tento typ terénu je vysoce žíravý pro boty, šaty a kůži. Dobrým příkladem je Shat-el-Arab, vodní cesta podél Iránsko-Irácké hranice.

101

Členitý terén

Všechny suché oblasti mají rozdrobený, nebo velmi zbrázděný terén. Dešťové bouře rozhlodávají jemný písek, a vyřezávají do terénu kaňony. Vádí mohou být v rozsahu od 3 metrů šířky a 2 metrů hloubky až k šířkám a hloubkám několika set metrů. Směry se mění, stejně jako jejich šířka a hloubka. Kroutí se, otáčejí, a vytvářejí vzor labyrintu. Vádí vám poskytnou dobrý úkryt a maskování, ale nepokoušejte se je procházet, protože byste museli zdolávat obtížný terén.

VLIVY PROSTŘEDÍ

Přežití a únik před nepřítelem v suchých oblastech záleží na tom, co o něm víte, a jak jste připraveni na podmínky, kterým musíte čelit. Určete, jaké vybavení budete potřebovat, jakou budete používat taktiku a jaký bude dopad prostředí na nepřítele i na vás.

V pouštních oblastech je sedm činitelů prostředí, které musíte brát v úvahu:

• Nízké srážky. • Intenzivní sluneční záření a teplo. • Široký rozsah teplot. • Řídké rostlinstvo. • Vysoký obsah minerálů blízko zemského povrchu. • Písečné bouře. • Zrcadlení (fata morgána).

Nízké srážky

V suchých oblastech jsou nejznámějším činitelem prostředí nízké srážky. V některých pouštních oblastech spadne ročně méně než 10 cm vodních srážek ročně, a déšť přichází v krátkých přívalech, které se rychle vsáknou do povrchu země. Ve vysokých pouštních teplotách nemůžete bez vody dlouho přežít. V situaci přežití v poušti, musíte nejprve uvážit „kolik vody potřebujete?“ a „kde jsou další zdroje vody?“.

Intenzívní sluneční záření a horko

Intenzivní sluneční záření a teplo je přítomno ve všech suchých oblastech. Teplota vzduchu může během dne dosahovat 60 stupňů C. Příjem tepla je výsledkem přímého slunečního záření, foukajících horkých větrů, zrcadlení tepla (sluneční paprsky se odrážejí od písku) a vedení tepla z přímého dotyku s pouštním pískem a horninami (obrázek 13-1).

102

Teplota pouštního písku a horniny je v průměru o 16 až 22 stupně C vyšší, než je teplota vzduchu. Například, když je teplota vzduchu 43 stupňů C, teplota písku může být 60 stupňů C. Intenzivní sluneční záření a teplo zvyšuje tělesnou potřebu vody. Pro uchování vaší tělesné tekutiny a energie, budete potřebovat úkryt ke snížení vašeho vystavení dennímu teplu. Vaší potřebu vody sníží cestování v noci. Rádio a citlivé součásti vybavení vystavené přímému, prudkému slunečnímu záření, budou selhávat.

Široký rozsah teplot

Teploty v suchých oblastech mohou během dne dosahovat 55 stupňů C a v noci klesat pod 10 stupňů C. Pokles teploty v noci nastává rychle a způsobuje třes chladem osobě, které chybí teplé šaty a je neschopná se pohybovat. Chladné večery a noci jsou nejlepší období pro práci, nebo cestování. Jestliže plánujete noční odpočinek, musíte mít vlněný svetr, dlouhé spodní prádlo a vlněný kulich, který je velmi užitečný.

Řídká vegetace

Rostlinstvo je v suchých oblastech řídké. Proto budete mít potíže s nalezením úkrytu a maskováním vašich přesunů. V období hodin denního světla jsou viditelné velké oblasti terénu a jsou snadno kontrolovány malými nepřátelskými silami.

Jestliže cestujete v nepřátelském území, musíte se řídit principy pouštního maskování:

• Ukryjte se, nebo hledejte úkryt ve vyschlých řečištích (vádích) s hustším porostem rostlinstva a kryjte se před šikmým pozorováním.

• Využívejte stínů vrhaných křovím, kameny, nebo výstupů skalnatých vrstev. Teplota ve stínu bude o 11 až 17 stupňů C nižší, než teplota vzduchu.

• Zakryjte předměty, které by mohly odrážet sluneční světlo.

Před přesunem přehlédněte oblast a hledejte místa poskytující úkryt a maskování. Budete mít potíže s odhadováním vzdáleností. Prázdnota pouštního terénu způsobuje, že většina lidí odhaduje vzdálenost jako třikrát menší než ve skutečnosti je. Co se zdá být 1 kilometr daleko, je ve skutečnosti vzdáleno 3 km.

Vysoký obsah minerálních solí

Všechny suché oblasti mají prostory, kde má povrchová půda vysoký obsah minerálů (borax, soli, alkálie a vápenec). Výstroj se při kontaktu s touto půdou rychle opotřebuje, a voda v těchto oblastech je extrémně tvrdá a nepitná. Namáčení uniformy v takovéto vodě kvůli ochlazení, může způsobit kožní vyrážku. Oblast Velkého solného jezero v Utahu je příkladem tohoto typu zatížení vody a půdy nerosty. Žijí tam malé, nebo žádné rostliny. Pokud je to možné, těmto oblastem se vyhýbejte.

Písečné bouře

Písečné bouře (pískem obtěžkané větry) se často vyskytují ve většině pouští. „Seistan“ pouštní vítr v Iránu a Afghánistánu fouká nepřetržitě až 120 dnů. Uvnitř Saudské Arábie vanou větry o průměrné rychlosti 3,2 až 4,8 kilometrů za hodinu, a na začátku odpoledne mohou dosáhnout rychlosti 112 až 128 kilometrů za hodinu. Nejméně jednou za týden očekávejte větší písečnou bouři a prachovou smršť. Největším nebezpečím je ztratit se ve vířící stěně písku. Noste ochranné brýle a zakryjte si ústa a nos látkou. Jestliže je nedostupný přírodní úkryt, označte směr vaší cesty, lehněte si a posaďte se zády k větru. Prach a rozfoukaný písek zasahuje do rádiového přenosu. Buďte proto připraveni použít pro signalizaci jiné prostředky, jako je pyrotechnika, signalizační zrcátka, nebo značkovací panely, pokud jsou k dispozici.

Zrcadlení (fata morgana)

Fata morgána jsou optické jevy způsobené lomem světla skrze ohřátý vzduch vystupující z písečného nebo kamenitého povrchu. Vyskytují se ve vnitřku pouště asi 10 kilometrů od pobřeží. Způsobí, že objekty které jsou 1,5 kilometru nebo více vzdálené, se pro pozorovatele jeví jako by se pohybovaly. Účinky fata morgány způsobují, že je obtížné rozpoznat vzdálené předměty. Také zastře vzdálené obrysy horizontu natolik, že se cítíte být obklopený plochou vody, ze které vyvýšeniny terénu vystupují jako „souostroví“. Účinek fata morgány ztěžuje člověku rozpoznat cíle, odhadovat vzdálenost a vidět objekty jasně. Jestliže se však můžete dostat na vyvýšené místo (3 metry nebo více nad pouštní půdu), můžete se dostat nad přehřátý vzduch tetelící se nízko nad zemí a překonat tak účinky zrcadlení. Fata morgána ztěžuje pozemní navigaci,

103

protože zakrývá přirozené obrysy okolí. O okolí získáte přehled za svítání, soumraku, nebo při měsíčku, kdy je malá pravděpodobnost zrcadlení. Světelné hladiny jsou v pouštních oblastech intenzivnější než v jiných zeměpisných oblastech. Měsíční noci v poušti jsou obvykle křišťálově průzračné, větry utichnou, opar a prudké světlo zmizí a viditelnost je znamenitá. Světla, červená světla a zastíněné svítilny můžete vidět na velké vzdálenosti. Zvuk se nese velmi daleko. Naopak, v průběhu nocí s malým měsíčním svitem, je viditelnost velmi špatná. Cestování je extrémně riskantní. Musíte se vyvarovat zabloudění, pádů do roklí, nebo nechtěného vpádu do nepřátelských pozic. Pohyb v průběhu takové noci je účelný pouze tehdy, jestliže máte kompas a strávili jste den v úkrytu, odpočívali, pozorovali a zapamatovávali si okolní terén a podle toho zvolili trasu nočního přesunu.

POTŘEBA VODY

Téma člověk a voda na poušti, tvořilo značně veliký zájem i zmatek od ranných dnů druhé světové války, kdy se armáda USA připravovala bojovat v severní Africe. Jeden čas si armáda USA myslela, že by mohla aklimatizovat lidi na menší příjem tekutin, postupným snižováním jejich přídělů vody během výcviku. Nazývali to vodní disciplínou. Způsobilo to stovky ztrát na životech následkem přehřátí. Klíčovým faktorem přežití v poušti je porozumění vztahu mezi fyzickou aktivitou, teplotou vzduchu, a spotřebou vody. Tělo vyžaduje pro danou úroveň aktivity při určité teplotě, určité množství vody. Například, osoba vykonávající intenzivní práce na slunci při teplotě 43 stupňů C, vyžaduje 19 litrů vody denně. Nedostatek požadovaného množství vody způsobuje prudký pokles schopnosti jednotlivce činit rozhodnutí a vykonávat úkoly efektivně. Normální tělesná teplota je 36.9 stupně C. Tělo zlikviduje nadbytek tepla (ochlazováním) pocením. Přehřátí těla nastane, je-li způsobeno prací, cvičením, nebo teplotou vzduchu - více se potíte. Čím více se potíte, tím vyšší jsou ztráty tekutin. Pocení je hlavní příčinou ztráty vody. Jestliže se osoba přestane potit během období vysokých teplot vzduchu a těžké práce nebo cvičení, rychle nastane úžeh. To je stav nouze, který vyžaduje okamžité lékařské ošetření. Obrázek 13-2 ukazuje denní spotřebu vody pro různou obtížnost práce.

104

Pochopení toho, jak teplota vzduchu a vaše fyzická aktivita ovlivní vaší spotřebu vody, vám dovolí učinit opatření, jak z vaší zásoby vody získat co nejvíce. Tato opatření jsou:

• Najít stín! • Dostat se ze slunce! • Položit něco mezi vás a horkou zem. • Omezit přesuny! • Šetřit pot (snížit fyzickou aktivitu). • Nosit kompletní uniformu včetně trička s krátkými rukávy. Srolovat rukávy dolů, zakrýt hlavu a chránit

krk šátkem, nebo podobným předmětem. Tato opatření budou chránit vaše tělo před vanoucími horkými větry a přímými paprsky slunce. Vaše šaty budou pohlcovat pot a udržovat ho na kůži tak, abyste získali jeho plný chladicí účinek. Zůstávejte ve stínu tiše, plně oblečený, nemluvte, udržujte ústa zavřená, dýchejte nosem a vaše spotřeba vody pro přežití značně poklesne.

• Jestliže je voda vzácná, nejezte. Jídlo vyžaduje vodu pro trávení, proto jezení jídla spotřebovává tělu vodu potřebnou na chlazení.

Žízeň není spolehlivé vodítko pro vaši potřebu vody. Osoba, která používá jako vodítka žízeň, bude pít jen dvě třetiny z její denní potřeby vody. Pro zabránění této „dobrovolné“ dehydrataci, použijte následující vodítko:

• V teplotách nižších než 38 stupně C, pijte každou hodinu 0,5 litru vody. • V teplotách nad 38 stupňů C, pijte každou hodinu 1 litr vody.

Pití vody v pravidelných intervalech, pomáhá vašemu tělu zůstat chladné, a snižuje pocení. I když jsou vaše zásoby vody nízké, stálé usrkávání vody bude udržovat vaše tělo chladnější a zmenšovat ztráty vody pocením. Vaše tekutiny šetřete snižováním aktivity během horkých dnů. Nestanovujte si příděly vody! Jestliže se pokoušíte dávat si vodu na příděl, máte velkou šanci stát se obětí horka.

OBĚTI HORKA

Jako přeživší máte velkou šanci stát se obětí horka zásluhou poranění, stresu a nedostatku kritických předmětů vybavení. Následuje popis hlavních druhů poškození horkem a jejich ošetřování v případech, když je k dispozici málo vody a není dostupná lékařská pomoc.

Křeče z horka

Ztráta solí v důsledku nadměrného pocení způsobuje křeče. Příznaky jsou od mírných až k prudkým svalovým křečím v nohách, rukách, nebo břiše. Tyto příznaky mohou začít jako mírné svalové potíže. Nyní byste měli přerušit všechny aktivity, zalézt do stínu a pít vodu. Jestliže nerozpoznáte časné příznaky a nepřerušíte fyzickou aktivitu, budete mít prudké svalové křeče a bolesti. Léčba se provádí jako léčení úžehu popsaného níže.

Tepelný úžeh

Velká ztráta tělesných tekutin a solí způsobuje tepelný úžeh. Příznaky jsou bolest hlavy, duševní zmatek, podrážděnost, nadměrné pocení, slabost, závratě, křeče a bledá, vlhká a chladná (vlhká a studená) kůže. Okamžitě dopravte pacienta do stínu. Nechejte ho ležet na nosítkách, nebo jiné podobné podložce asi 45 cm nad zemí. Uvolněte mu šaty. Pokropte pacienta vodou a ovívejte ho. Každé tři minuty mu dejte pít malé množství vody. Zajistěte, aby zůstal v klidu a odpočíval.

Tepelný úpal

Těžké tělesné poškození způsobené extrémní ztrátou vody a solí a neschopností těla samo se ochladit. Pacient může zemřít, jestliže se nezačne ihned ochlazovat. Příznaky jsou: nedostatek potu, horká a suchá kůže, bolest hlavy, závratě, rychlý puls, zvedání žaludku a zvracení, a duševní zmatek vedoucí k bezvědomí. Okamžitě dopravte pacienta do stínu. Nechejte ho ležet na nosítkách, nebo jiné podobné podložce asi 45 cm nad zemí. Uvolněte jeho šaty. Lijte na něj vodu (nezáleží na tom, jestli je voda znečištěná, nebo poloslaná) a ovívejte ho. Masírujte jeho ruce, nohy a tělo. Jestliže se probere k vědomí, nechejte ho pít každé 3 minuty malé množství vody.

105

PREVENCE

V situaci přežití a úniku na poušti je nepravděpodobné, že budete mít sebou zdravotníka nebo zdravotnické materiály na léčení poranění z horka. Věnujte proto zvláštní péči vyvarování se tepelným poraněním. Odpočívejte za dne. Pracujte během chladných večerů a nocí. Na vzájemné sledování stavu ostatních využívejte kamarády, a dodržujte následující směrnice:

• Vždy někomu řekněte, kam jdete a kdy se vrátíte. • Sledujte sebe i ostatní zda se u nich nevyskytují příznaky přehřátí. Jestliže si někdo stěžuje na únavu,

nebo se odtrhává od skupiny, může být obětí horka. • Pijte vodu nejméně jednou za hodinu. • Když odpočíváte, zalezte do stínu, neležte přímo na zemi. • Při práci během dne nesvlékejte oblečení. • Kontrolujte barvu své moči. Světlá barva znamená, že pijete dostatek vody, tmavá barva signalizuje, že

musíte pít více.

POUŠTNÍ RIZIKA

V přežití na poušti existuje několik unikátních rizik. Mezi ně se započítává hmyz, hadi, trnovité rostliny a kaktusy, znečištěná voda, spáleniny od slunce, podráždění očí a stres z klimatu. Na poušti se hojně vyskytují téměř všechny druhy hmyzu. Člověk, jako zdroj vody a potravy přitahuje vši, roztoče, vosy a mouchy. Jsou extrémně nepříjemné a mohou přenášet nemoci. Staré budovy, rozvaliny a jeskyně jsou oblíbené domovy pavouků, štírů, stonožek, vší a roztočů. Tyto plochy poskytují ochranu před živly a také přitahují jinou divokou zvěř. Když zůstáváte v těchto oblastech, věnujte velkou pozornost svému okolí. Na poušti noste vždy rukavice. Nikdy nedávejte někam ruce, dokud jste neviděli co tam je. Prověřte místa, kam sedáte nebo leháte. Když vstanete, vytřepejte a prohlédněte boty, než je opět obujete. Totéž platí pro prádlo oblečení a potřeby na spaní. Je to velmi důležité v oblastech s výskytem hadů. Vyskytují se v rozvalinách, domorodých vesnicích, děrách na odpadky, jeskyních a v kamenitých prostorách, které jim nabízejí stín. Nikdy nechoďte bosí a tyto prostory procházejte opatrně a stále dávejte pozor na hady. Všímejte si, kam dáváte ruce i nohy. Většina uštknutí pochází od šlápnutí, nebo sáhnutí na hady. Vyvarujte se jich. Jakmile uvidíte hada, zeširoka se mu vyhněte.

106

Kapitola 14: P řežití v tropech

Většina lidí myslí na tropy jako na obrovský a odpuzující tropický deštný prales, skrz který musí každý svůj krok prosekávat, a kde se každý kousek cesty hemží nebezpečím. Ve skutečnosti je více než polovina země v tropech do jisté míry kultivována.

Vaše vyhlídky na přežití bude zvětšovat znalost polních dovedností, schopnost improvizovat a využívat principů přežití. Neobávejte se být sám v džungli, strach vede k panice. Panika povede k vyčerpání a snižuje vaše šance na přežití. Všechno v džungli prospívá, včetně bakterií nemocí a parazitů, kteří se rodí v děsivé míře. Příroda bude poskytovat vodu, jídlo a řadu materiálů ke stavbě úkrytů. Domorodé národy žily po tisíciletí lovem a sběrem. Nezasvěcenému zabere nějaký čas, zvyknout si na podmínky a stálou aktivitu tropického přežití.

TROPICKÉ POČASÍ

Rovníkové a subtropické oblasti charakterizují vysoké teploty, prudké srážky a skličující vlhkost (kromě míst ve vysokých polohách). V nízkých polohách, je kolísání teploty zřídka menší než 10 stupňů Celsia a je často vyšší než 35 stupňů Celsia. Ve výškách nad 1500 metrů se často vytváří v noci náledí. Déšť má chladicí účinek ale, když ustane, teplota stoupá. Srážky jsou prudké, často s bouřkami. Neočekávaný déšť tluče na kryt stromů, mění stružky vody na bouřlivé proudy a způsobuje zvednutí hladiny řek. Zrovna tak náhle se déšť zastaví. Mohou se vyskytnout prudké bouře, obvykle koncem letních měsíců. Hurikány, cyklóny a smrště se vyvinou nad mořem a ženou se do vnitrozemí, způsobují přílivové vlny a pustoší břehy. Při výběru místa pro tábor se ujistěte, že jste nad místem případné záplavy. Převládající větry se mezi zimou a létem mění. V suchém ročním období je déšť jednou denně, ale při monzunu prší nepřetržitě. V jihovýchodní Asii větry z Indického oceánu přinášejí monzun, ale když vítr fouká od Číny, je suchý. Tropický den a noc má stejnou délku. Tma padá rychle a svítání je zrovna tak náhlé.

DRUHY DŽUNGLÍ

Neexistují jednotné džungle. Tropická oblast může být kterákoliv z následujících:

• Dešťové pralesy. • Druhotná džungle. • Polozelené sezónní a monzunové lesy. • Křovinaté a trnité lesy. • Savany. • Bažiny se slanou vodou. • Sladkovodní bažiny.

Tropické deštné pralesy

V deštných pralesích se podnebí mění pouze málo. Tyto pralesy naleznete okolo rovníku v pánvích Amazonky a Konga, části Indonésie a na několika souostrovích Tichého oceánu. V těchto místech za rok naprší až 3.5 m deště. Teploty jsou v rozsahu od 32 stupňů C ve dne, do 21 stupňů C v noci. V této džungli je pět vrstev rostlinstva (obrázek 14-1).

107

Tam kde je džungle nedotčená člověkem, stromy vyrůstají z vystouplých kořenů do výšky 60 metrů. Pod nimi rostoucí menší stromy vytvářejí kryt tak hustý, že jím na zem džungle projde jen málo světla. Pod nimi bojují rostliny o dosažení světla a spousty popínavých rostlin a lián se derou vzhůru ke slunci. Kapradiny, mechy a léčivé rostliny se protlačují skrz tlustý koberec listů. Na listech a spadlých kmenech stromů rostou velmi různorodé houby. Kvůli nedostatku světla na zemi džungle je tam málo podrostu, překážejícího pohybu, ale hustý porost omezuje viditelnost asi na 50 metrů. V této džungli můžete snadno ztratit váš smysl pro orientaci a je extrémně těžké abyste byli viděni z letadla.

Druhotná džungle

Druhotná džungle je velmi podobná deštným pralesům. Typickým představitelem tohoto druhu pralesa je hojný porost, kde sluneční světlo proniká k zemi džungli. Podobný porost vzniká hlavně podél říčních písčin, na okraji džunglí, a tam kde člověk vyčistil deštný prales. Když ho člověk opustí, tyto dříve obdělávané plochy rychle porostou spletité spousty rostlinstva. Často můžete mezi tímto rostlinstvem nalézt kultivované jedlé rostliny.

Polozelené sezónní a monzunové pralesy

Charakteristické rysy amerických a afrických polozelených sezónních pralesů odpovídají asijským monzunovým pralesům. Tyto charakteristické rysy jsou:

• Jejich stromy spadají do dvou podlaží stromových vrstev. Vyšší vrstva stromů má průměrnou výšku 18 až 24 metrů, nižší vrstva průměrně 7 až 13 metrů.

• Průměr stromů je většinou 0,5 metru. • Jejich listy v průběhu sezónního období sucha opadávají.

S výjimkou stromů sage, nipa a kokosové palmy, rostou v těchto oblastech stejné jedlé rostliny jako v tropickém deštném pralese. Tyto pralesy naleznete v částech Kolumbie, Venezuely a Amazonské pánve v Jižní Americe, v částech jihovýchodního pobřeží Keňi, Tanzanie, a Mozambiku v Africe, v severovýchodní Indii, velké části Barmy, Thajska, Indočíny, Jávy a části ostatních Indonéských souostroví v Asii.

Tropické křovinaté a trnité pralesy

Tropické křovinaté a trnité pralesy naleznete na západním pobřeží Mexika, Yucatánského poloostrova, Venezuely, Brazílie, na severozápadním pobřeží a v centrální části Afriky a v Asii, v Turkestánu a Indii.

Hlavní charakteristické rysy pro tropické křovinaté a trnité pralesy jsou:

• Mají suché roční období. • Stromy jsou během suchého ročního období holé, bez listů. • Země je holá kromě několika chomáčovitých trsů rostlin, traviny jsou vzácné. • Převládají rostliny s trny. • Často se vyskytují požáry.

Uvnitř tropických křovinatých a trnitých pralesních oblastí zjistíte, že je nesnadné v průběhu suchého ročního období získat jedlé rostliny. V průběhu ročního období dešťů, se rostliny vyskytují ve velkém množství.

Tropické savany

Všeobecné charakteristické rysy pro savany jsou:

• Nacházejí se uvnitř tropických oblastí v Jižní Americe a Africe. • Vypadají jako rozlehlé travnaté louky, se stromy rozloženými daleko od sebe. • Často mají červenou půdu. • Jsou porostlé rozptýlenými stromy, které obvykle vypadají jako zakrslé a sukovité jabloně. Na savanách

se také vyskytují palmy.

Savany naleznete v částech Venezuely, Brazílie a Guayaně v Jižní Americe. V Africe, je najdete v jižní Sahaře (severně od středního Kamerunu a Gabunu a v jižním Súdánu), Beninu, Togu, většině Nigérie,

108

severovýchodním Zaire, severní Ugandě, západní Keňi, části Malawi, části Tanzanie, jižní Zimbabwe, Mozambiku a západním Madagaskaru.

Bažiny se slanou vodou

Bažiny se slanou vodou jsou běžné v pobřežních oblastech vystavených přílivovým záplavám. V těchto bažinách se daří se mangrovovým stromům. Mangrovové stromy mohou dosáhnout výšky 12 metrů a jejich spletité kořeny jsou překážkou pro pohyb. Viditelnost v tomto typu močálu je nízká a pohyb je extrémně obtížný. Někdy jsou zde vodní plochy ve tvaru kanálů, které můžete sjíždět na voru, ale obvykle skrze tento močál musíte cestovat pěšky. Bažiny se slanou vodou naleznete v západní Africe, Madagaskaru, Malajsii, v souostroví Tichého oceánu, Střední a Jižní Americe a v ústí řeky Ganga v Indii. Bažiny v ústí řek Orinoka a Amazonky a řeky Guayana se skládají z bláta a stromů, které poskytují málo stínu. Příliv v bažinách se slanou vodou může dosahovat až 12 metrů. V močálech slané vody se může všechno zdát být pro vás nepřátelské, od pijavic a hmyzu ke krokodýlům a kajmanům. V tomto močálu se vyhýbejte nebezpečným zvířatům. Jestliže můžete, vyhněte se tomuto močálu úplně. Pokud jsou tam průběžné vodní kanály, můžete být schopný použít k úniku vor.

Sladkovodní bažiny

Sladkovodní bažiny naleznete v nízko položených vnitrozemských oblastech. Jejich charakteristické rysy jsou: spousty trnitého podrostu, rákosí, traviny a příležitostné nízké palmy, které zmenšují viditelnost a činí cestování obtížným. Jsou tam často ostrůvky roztroušené po bažinách, které vám umožní dostat se z vody. Tyto bažiny oplývají divokou zvěří.

CESTOVÁNÍ OBLASTMI DŽUNGLE

S určitou praxí se můžeme pohybovat v hustém podrostu a džungli efektivně. Vždy noste dlouhé rukávy, abyste se vyhnuli pořezání a poškrábání. Pro snadný pohyb, musíte u sebe vyvinout „oko džungle“. Znamená to, že byste se neměli soustředit na strukturu křoví a stromů přímo před vámi. Musíte se soustředit na vzdálenější džungli a objevit přírodní mezery v listí. Dívejte se skrz džungli, ne na ní. Občas se zastavte, skloňte se dolů a dívejte se podél země džungle. Tato akce může odhalit stezky zvěře, které můžete sledovat. Zůstaňte ostražitý a pomalu a neustále se pohybujte skrz hustý les, nebo džungli. Pravidelně zastavujte, naslouchejte a určujte svůj směr.K prosekávání hustým rostlinstvem používejte mačetu, ale nesekejte nadměrně, nebo budete rychle vyčerpáni. Jestliže při sekání popínavých rostlin používáte mačetu, veďte údery vzhůru, aby se zmenšil hluk, protože zvuk se nese v džungli na velkou vzdálenost. Na rozhrnování vegetace používejte hůl. Používání hole pomůže zahnat kousavé mravence, pavouky, nebo hady. Když šplháte do svahu, nechytejte se křoví nebo popínavých rostlin. Mohou mít dráždivé ostny, nebo ostré trny. Řada zvířat v džungli a pralese sleduje stezky zvěře. Tyto stezky se klikatí a kříží, ale často směřují k vodě, či mýtině. Využívejte tyto cesty, pokud vás vedou ve vašem požadovaném směru putování. V mnoha zemích, běží přes řídce obývané oblasti mnoho kilometrů elektrického a telefonního vedení. Obvykle ujasní správný směr tak, že umožní snadné cestovaní. Kdy cestujete podél těchto vedení, buďte opatrní, jakmile se přiblížíte k transformátoru, nebo retranslační stanici. V nepřátelském území mohou být hlídány.

TIPY PRO CESTOVÁNÍ

• Určete co nejpřesněji svojí počáteční polohu, abyste mohli stanovit směr trasy do bezpečí. Jestliže nemáte kompas, použijte nouzové metody nalezení směru.

• Vezměte sebou zásoby vody a vybavení. • Pohybujte se v jednom směru, ale ne bezpodmínečně po přímce. Vyhněte se překážkám. V

nepřátelském území, využijte přírodní úkryty a maskování. • Skrz džungli se pohybujte hladce. Nepotácejte se v ní, protože byste se mohli pořezat, nebo poškrábat.

Ohýbejte záda, otáčejte se v bocích, skrčujte se a zkracujte, nebo prodlužujte délku svého kroku tak, jak je to nezbytné pro pohyb v podrostu.

NEZBYTNÉ PŘEDPOKLADY

Pravděpodobnost vaší záchrany zpod klenby neproniknutelné džungle je menší, než v jiných situacích přežití. K dosažení bezpečí budete pravděpodobně muset cestovat. Jestliže jste obětí letecké katastrofy, nejdůležitější předměty, které si vezměte z místa havárie sebou, jsou: mačeta, kompas, lékárnička a padák, nebo jiný materiál který lze použít jako síť proti moskytům a na zhotovení úkrytu.

109

Také sebou vezměte vybavení na ochranu před tropickým deštěm, sluncem a hmyzem. Bezprostředním nebezpečím jsou komáři a jiný hmyz přenášející malárii, takto se ochráníte před poštípáním. Neodcházejte z místa havárie, bez nápadného označení směru vaší cesty. Používejte svůj kompas. Musíte znát směr svého pohybu. V tropech se může rychle a nebezpečně infikovat i nejmenší poranění. Jakékoliv poranění musíte ihned léčit, bez ohledu na jeho velikost.

ZÍSKÁVÁNI VODY

I když je voda ve většině tropických prostředí hojná, můžete mít jako přeživší potíže s jejím nalezením. Jestliže naleznete vodu, nemusí být bezpečná na pití. Některé z četných zdrojů vody jsou popínavé rostliny, kořeny, palmy a kondenzace. Občas můžete následovat zvířata k vodě. Často se můžete dostat k téměř čiré vodě z blátivých potoků nebo jezer, vykopáním díry v písčité zemině 1 metr od mělčiny. Voda bude prosakovat do díry. Jakoukoliv vodu získanou tímto způsobem musíte čistit.

Zvířata jako známka vody

Často vás mohou dovést k vodě zvířata. Většina zvířat vyžaduje vodu pravidelně. Pasoucí se zvířata jako např. jeleni, se obvykle nikdy daleko nevzdalují od vody a většinou pijí za svítání a za soumraku. Často směřují k vodě sbíhající se stezky zvěře. Masožravci (zvířata živící se masem) nejsou spolehlivými indikátory vody. Získávají vodu ze zvířat, které jedí, a mohou se po dlouhou dobu obejít bez vody. K vodě vás také někdy mohou zavést ptáci. Ptáci živící se obilím např. jako pěnkavy a holubi, se nikdy nevzdalují daleko od vody. Pijí za svítání a za soumraku. Když letí přímo a nízko, směřují k vodě. Když se vracejí od vody, jsou plní a létají od stromu ke stromu a často odpočívají. Nespoléhejte se na vodní ptáky, že vás zavedou k vodě. Létají na velké vzdálenosti bez zastavení. Jestřábi, orli a další dravci získávají tekutiny ze svých obětí, a jako indikátor vody je nemůžete použít. Hmyz může být dobrým ukazatelem vody, zvláště včely. Včely zřídka létají dále než 6 kilometrů od jejich hnízd nebo úlů. Obvykle budou mít vodní zdroj v tomto okruhu. Mravenci potřebují vodu. Sloupec mravenců pochodujících na strom, míří k malému zásobníku zachycené vody. Takové zásobníky najdete dokonce i v suchých oblastech. Většina much se drží 100 metrů od vody, zvláště evropské zednické mouchy, snadno rozpoznatelné podle jejich zeleného těla hrajícího duhovými barvami. Lidské stopy budou obvykle směřovat ke studni, vrtu, nebo průsakům. Mohou být zakryty křovím, nebo kameny, které snižují vypařování. Po použití je opět zakryjte.

Voda z rostlin

Dobrým zdrojem vody jsou rostliny, jako např. popínavé rostliny, kořeny a palmy.

Popínavé rostliny

Užitečným zdrojem vody mohou být popínavé rostliny s hrubou kůrou, a šlahouny silnými 5 cm. Musíte se naučit zkoušením, které popínavé rostliny jsou vodonosné, protože ne všechny mají pitnou vodu. Některé dokonce mohou mít jedovatou šťávu. Jedovaté druhy vylučují při řezání lepkavou, mléčnou šťávu. Nejedovaté popínavé rostliny budou dávat průzračnou tekutinu. Některé popínavé rostliny způsobují při doteku podráždění kůže, proto nechejte raději tekutinu kapat do úst, než přikládat ústa k popínavé rostlině. Raději používejte nějaký druh nádoby. K získání vody z popínavých rostlin použijte postup popsaný v kapitole 6.

Kořeny

V Austrálii mají vodní stromy, pouštní dub a bloodwood kořeny blízko povrchu. Vypáčte tyto kořeny ze země a nařezejte na kusy o délce asi 30 cm. Odstraňte kůru a vysajte vlhkost, nebo vyřezejte dužninu a vymačkejte si ji do úst.

Palmy

Buri, kokosové a nipa palmy obsahují sladkou tekutinu, která je velmi dobrá na pití. Pro získání tekutiny, ohněte kvetoucí stvol jedné z těchto palem dolů a uřízněte jeho špičku. Jestliže odříznete od stvolu každých 12 hodin tenký plátek, tok tekutiny se bude obnovovat. Jeden stvol umožňuje sebrat až 1 litr tekutiny denně. Nipa palma se otáčí od země, takže můžete pracovat ze země. Na vzrostlé stromy ostatních druhů, musíte vylézt, abyste dosáhli kvetoucího stvolu. Mléko z kokosových ořechů má velký obsah vody, ale ve zralých plodech může být značně projímavé. Pití přílišného množství tohoto mléka může způsobit, že ztratíte více tekutiny než vypijete.

110

Kondenzovaná voda

Dobývat kořeny obsahující vodu vyžaduje většinou příliš mnoho úsilí. Snadnější může být, nechat rostlinu pro vás produkovat vodu v podobě kondenzace. Na listnatou větev navlékněte průhledný plastikový sáček a jeho hrdlo těsně zavažte. Způsobí to, že voda vypařovaná listy se bude srážet v sáčku. Voda se také bude srážet vložením nařezaného rostlinstva do plastikového sáčku. Je to sluneční destilátor (podívejte se na kapitolu 6).

POTRAVA

V situaci přežití v tropech je potrava obvykle hojná. Na získání živočišné potravy, využijte postupy navržené v kapitole 8. Kromě živočišné potravy, budete muset doplnit vaší stravu jedlými rostlinami. Nejlepší místa ke shánění potravy jsou břehy potoků a řek. Kdekoliv slunce pronikne džunglí, bude tam mnoho rostlinstva, ale nejpřístupnější oblastí bývají říční břehy. Jestliže jste slabý, nevynakládejte energie na šplhání na stromy, nebo kácení stromů na zajištění jídla. Existují snadněji získatelné zdroje potravy, které jsou bližší zemi. Netrhejte více jídla, než spotřebujete. Jídlo se v tropických podmínkách rychle zkazí. Potravu na rostoucí rostlině zanechejte do té doby, než jí budete potřebovat, a jezte jí čerstvou. V džungli je téměř neomezené množství jedlých rostlin, ze kterých si můžete vybrat. Jestliže nemůžete pozitivně poznat tyto rostliny, může být bezpečnější z počátku začít s palmami, bambusem a běžnými plody. Seznam níže obsahuje část nejběžnější jedlých plodin. Podrobné popisy a fotografie jsou v dodatku B.

Jedlé rostliny tropů:

• !Bael fruit! (Aegle marmelos) • Bambus (různé odrůdy) • Banán či banánovník (druh Musa) • !Bignay! (Antidesma bunius) • Chlebovník (Artocarpus incisa) • Kokosová palma (Cocos nucifera) • !Fishtail palm! (Caryota urens) • !Horseradish tree! (Moringa pterygosperma) • Lotos (druh Nelumbo) • Mango (Mangifera indica) • Maniok (Manihot utillissima) • !Nipa palm! (Nipa Fruticans) • Papája (Carica papaya) • Tomel (Diospyros virginiana) • Ratanová palma (druh Calamus) • Ságová palma (Metroxylon Bagu) • !Sterculia! (Sterculia foetida) • !Sugarcane! (Saccharum officinarum) • Cukrová palma (Arenga pinnata) • !Sweetsop! (Annona squamosa) • !Taro! (druhy Colocasia a Alocasia) • Stulík (Nymphaea odorata) • Planý fík (druh Ficus) • Planá rýže (Zizania aquatica) • Yam (sladký brambor) (druhy Dioscorea)

JEDOVATÉ ROSTLINY

Poměr jedovatých rostlin v tropických oblastech není větší, než v jakékoliv jiné oblasti světa. Ale může se zdát, že většina rostlin v tropech je jedovatých kvůli velké hustotě rostlin rostoucích v tropických oblastech pohromadě. Podívejte se na přílohu C.

111

Kapitola 15: P řežití v chladném po časí 1.

Zima je pro přežití daleko větší hrozbou než se to jeví. Snižuje vaší schopnost myslet a oslabuje vaši vůli cokoliv dělat, s výjimkou zahřát se. Zima je zákeřný nepřítel, jakmile ochromí tělo a mysl, utlumí vůli přežít. Zima způsobí, že velmi snadno zapomenete na váš konečný cíl - přežít.

Jeden nejobtížnějších scénářů situací pro přežití je studené počasí. Zapamatujte si, že chladné počasí je protivník, který může být stejně nebezpečný jako nepřátelský voják. Kdykoliv se vypravujete do zimy, stavíte se do zápasu proti živlům. S trochou znalostí prostředí, vyhovujícími plány a vhodným vybavení, můžete nad živly zvítězit. Jakmile odstraníte jeden, nebo více z těchto faktorů, přežití se stává stále více obtížným. Pamatujte si, že zimní počasí je velmi proměnlivé. Připravte se na vánice, dokonce i v průběhu slunečného a jasného počasí.

CHLADNÉ OBLASTI A MÍSTA

Chladné oblasti zahrnují polární a podpolární oblasti a oblasti bezprostředně s nimi sousedící. Jako chladné oblasti můžete označit okolo 48 procent celkové zemské masy severní polokoule, způsobené vlivem a rozsahem teploty vzduchu. Chladné počasí ovlivňují oceánské proudy a jsou příčinou, že velké oblasti normálně zahrnuté v mírném pásmu spadají v zimních obdobích pod chladné oblasti. Na bližší určení chladných oblastí má také značný účinek nadmořská výška. Uvnitř oblastí s chladným klimatem, můžete čelit dvěma typů chladného prostředí - mokrému, nebo suchému. Znalost do jakého prostředí vaše oblast operací spadá, ovlivňuje plánování a provádění operací v chladném klimatu.

Prostředí s mokrým a chladným počasím

Mokré a chladné povětrnostní podmínky nastávají, když průměrná teplota ve 24 hodinovém období je -10 stupňů C nebo vyšší. Charakteristické pro tyto povětrnostní podmínky je to, že během chladných nočních hodin všechno mrzne a v průběhu dne taje. Přestože teploty jsou během dne vyšší, terén je obvykle velmi mokrý kvůli rozbředlému sněhu a blátu. Musíte se soustředit na svojí ochranu před mokrou zemí, ledovým deštěm, nebo mokrým sněhem.

Prostředí se suchým a chladným počasím

Suché a chladné povětrnostní podmínky nastávají, když průměrná teplota ve 24 hodinovém období zůstává nižší než -10 stupňů C. Třebaže teploty v těchto podmínkách jsou mnohem nižší než normální, nemusíte zápolit s mrznutím a táním. V těchto podmínkách potřebujete více vrstev vnitřních šatů chránících vás před teplotami až -60 stupně C. Extrémně riskantní podmínky vzniknou, když se spojí působení nízkých teplot a větru.

OCHLAZOVÁNÍ VĚTREM

Ochlazování větrem zvyšuje rizika v chladných oblastech. Ochlazování větrem je účinek proudícího vzduchu na nepokrytou kůži. Například při rychlosti větru 27.8 km/ hod. a teplotě -10 stupňů C, se teplota ochlazování větrem rovná teplotě -23 stupňů C. Obrázek 15-1 udává faktor ochlazování větrem pro různé teploty a rychlosti větru. Pamatujte si, že i když není žádný vítr, budete vytvářet obdobu větru při lyžování, běhu, při vleku na lyžích za vozidlem, při práci kolem letadel se spuštěnými motory, jízdě na sněžných skútrech a nechráněných dopravních prostředcích.

112

ZÁKLADNÍ PRINCIPY PŘEŽITÍ VE CHLADNÉM POČASÍ

V chladném prostředí je mnohem obtížnější zajistit vaše základní potřeby vody, jídla a úkrytu, než v teplém prostředí. Dokonce, i když máte základní potřeby, musíte mít také adekvátní ochranný oděv a vůli přežít. Vůle přežít je stejně důležitá jako základní potřeby. Byly případy, kdy trénovaní a dobře vybavení jednotlivci nepřežili chladné počasí, protože jim chyběla vůle žít. A naopak, vůle k životu umožnila přežít méně trénovaným a vybaveným jednotlivcům. Do chladného počasí existuje mnoho různých položek vybavení a oblečení, které dnes svým vojákům vydává armáda U. S.. Specializované jednotky mohou mít přístup k novějšímu a lehčímu vybavení, jako je polypropylénové spodní prádlo, goretexové vnější oblečení a boty a další speciální vybavení. Zapamatujte si ale, že i starší výbava vás udrží v teple, pokud dodržíte několik zásad platících pro chladné počasí. Pokud máte novější druhy oblečení, použijte je. Jestliže ne, pak by vaše oblečení mělo být celé z vlny s výjimkou součástí oblečení na ochranu před větrem. Nestačí mít pouze dostatek oděvů chránících vás před chladem, ale musíte také umět nalézt maximální hodnotu využití tepla, které vám poskytují. Například: vždy noste zakrytou hlavu. Z nechráněné hlavy můžete ztratit 40 až 45 procent tělesného tepla a ještě více z nechráněného krku, zápěstí, a kotníků. Tyto oblasti těla jsou dobré radiátory tepla a mají velmi málo izolačního tuku. Mozek je velmi citlivý na chlad a může snášet pouze nepatrné tepelné rozdíly. Protože hlava má poměrně velký krevní oběh, z něhož většina je na povrchu, můžete tělesné teplo rychle ztratit, jestliže si hlavu nezakryjete.

Zde jsou čtyři základní principy vysvětlující jak udržet teplo.

1. Udržujte čisté šatstvo. Tento princip je odjakživa důležitý pro hygienu a pohodlí. V zimě je také důležitý z hlediska tepla. Šaty slepené špínou a tukem ztratí velkou část svojí izolační hodnoty. Teplo může z těla snadno uniknout skrze zničené šaty, nebo nevyplněné vzduchové kapsy.

113

2. Vyvarujte se přehřívání. Když jste příliš zahřátí, potíte se a oděv pohlcuje vlhkost. To ovlivňuje vaše tělesné teplo dvěma způsoby: vlhkostí se snižuje kvalita izolace šatů a jak se pot vypařuje, vaše tělo se ochlazuje. Přizpůsobte vaše oblečení tak, abyste se nepotili. Dosáhnete toho částečným rozepnutím vašeho kožešinového kabátu nebo bundy, svlečením vnitřní vrstvy šatů, odstraněním těžkých vnějších palčáků, nebo sundáním kapuce či nasazením lehčí pokrývky hlavy. Hlava a ruce působí jako účinné rozptylovače tepla když jste přehřátí.

3. Své šaty noste volné a ve vrstvách. Nošení těsných šatů a obuvi omezuje krevní oběh a vyvolává poranění chladem. Také se zmenšuje objem vzduchu uzavřeného mezi vrstvami oděvu a tím se snižuje jeho izolační hodnota. Několik vrstev lehkého oblečení je lepší, než jedna stejně tlustá vrstva šatů, protože vrstvy mají mezi sebou vzduchový prostor. Vzduchový prostor poskytuje dodatečnou izolaci. Vrstvy šatů vám také dovolí odložit nebo přidat vrstvy aby se zabránilo nadměrnému pocení, nebo se zvětšila tepelná izolace.

4. Udržujte šaty suché. V chladném prostředí budou vnitřní vrstvy šatů vlhnout od potu, a vnější vrstvy jestliže nejsou vodoodpudivé, mohou vlhnout od sněhu a námrazy roztavené tělesným teplem. Pokud je to možné, noste vnější vrstvy oblečení s vodoodpudivou úpravou. Budou se zbavovat většiny vody nashromážděné z tání sněhu a jinovatky. Před vstupem do teplého přístřešku omeťte ze šatů sníh a jinovatku. Navzdory podniknutým opatřením mohou přijít chvíle, kdy neubráníte oděv od provlhnutí. V takových případech může být sušení vašich šatů velkým problémem. Při pochodu zavěšte své vlhké palčáky a ponožky na batoh. V mrazech vám vítr a slunce tyto součásti vybavení vysuší. Rozložené vlhké ponožky nebo palčáky můžete také vložit pod své oblečení, aby se usušily tělesným teplem. V táboře zavěste vlhké šaty uvnitř úkrytu blízko vrcholu za pomoci šňůry, nebo improvizované poličky. Prádlo můžete také sušit u otevřeného ohně. Kožešinovou výbavu sušte pomalu a opatrně. Jestliže nemáte žádné dostupné prostředky na vysoušení bot, dejte je mezi spací pytel a jeho obal. Vaše tělesné teplo pomůže kůži vysoušet.

Těžký spací pytel s péřovou vložkou je cenným kusem výbavy pro přežití v chladném počasí. Zajistěte, aby peří zůstalo suché. Když je mokré, ztrácí se mnoho z jeho izolační hodnoty. Nemáte-li spací pytel, můžete ho zhotovit z padákové látky, nebo podobného materiálu a přírodního suchého materiálu jako jsou např. listy, jehličí, nebo mech. Suchý materiál vložte mezi dvě vrstvy látky. Další důležité předměty pro přežití jsou nůž, vodovzdorné zápalky ve vodotěsném obalu, do kterého přidáme křesací kamínky, odolný kompas, mapa, hodinky, nepromokavá podložka na zem, plachta na úkryt, svítilna, dalekohled, tmavé brýle, tučné nouzové potraviny, vybavení na získávání potravy a signalizaci. Zapamatujte si, že prostředí s chladným počasím může být velmi kruté. Na výběr správného vybavení pro přežití v chladnu věnujte hodně času a přemýšlení. Jestliže si nejste jistí s vybavením, které jste ještě nikdy nepoužívali, vyzkoušejte si je při přenocování na zahradě. Je to lepší než riskovat s nevyzkoušenou výbavou v akci. Jakmile jste vybrali položky, které jsou nepostradatelné pro vaše přežití, neztraťte je poté, co vstoupíte do prostředí s chladným počasím.

HYGIENA

I když mytí těla může být v chladném prostředí nepraktické a nepohodlné, musíte to provádět. Mytí napomáhá předejít kožním vyrážkám, které se mohou rozvinout do dalších vážných problémů. V určitých případech se můžete umýt sněhem. Vezměte hrst sněhu a umyjte své tělo na místech, kde se hromadí vlhkost a pot, např. v podpaží, mezi nohama a potom se utřete do sucha. Pokud je to možné, denně si myjte nohy a navlékejte si čisté a suché ponožky. Spodní prádlo převlékejte přinejmenším dvakrát týdně. Jestliže nejste schopní prát svoje spodní prádlo, svlečte si ho, protřeste ho a nechejte ho hodinu nebo dvě provětrat. Pokud používáte v minulosti obývaný úkryt, kontrolujte každou noc svoje tělo a šaty zda na nich nejsou vši. Jestli se vaše šaty zamoří parazity, použijte prášek na hubení hmyzu, jestli nějaký máte. Jinak zavěšte své oblečení do mrazu a potom je vytlučte a vykartáčujte. To vám pomůže zlikvidovat vši, ale ne jejich vajíčka. Jestliže se holíte, zkuste se holit před spaním. Vaše kůže tak dostane možnost se zregenerovat předtím, než bude vystavena živlům.

LÉKAŘSKÁ HLEDISKA

Když jste zdravý, vaše vnitřní teplota (tělesná teplota) zůstává téměř trvale asi na 37 stupních C. Protože končetiny a hlava mají méně ochranných tělesných tkání než trup, jejich teplota se mění a nemůže dosáhnout teploty tělesného jádra. Vaše tělo má řídicí systém k udržení tepelné rovnováhy těla, který umožňuje reagovat na teplotní extrémy. Jsou tři hlavní činitelé, kteří ovlivňují tuto tepelnou rovnováhu - produkce tepla, ztráty tepla a odpařování. Rozdíl mezi teplotou tělesného jádra a teplotou prostředí řídí poměr výroby tepla. Vaše tělo se může tepla snadněji zbavovat, než ho vytvářet. Tepelnou rozvahu pomáhá řídit pocení. Maximální pocení bude likvidovat teplo stejně rychle, jako ho maximální námaha vytváří. Chvění způsobuje, že tělo vytváří teplo. Chvění ale také způsobuje únavu, vedoucí na oplátku k poklesu tělesné teploty. Pohyb vzduchu kolem vašeho těla ovlivní tepelné ztráty. Bylo vypočítáno, že nahý člověk na

114

vzduchu o teplotě okolo 0 st. C může udržovat tělesnou rovnováhu, jestliže se silně třese, jak to jen jde. Ale nemůže se třást navždy. Také bylo vypočítáno, že člověk bez pohybu, který nosí maximální polární oblečení do chladného prostředí, může udržet svojí vnitřní tepelnou rovnováhu i během značně nízkých teplot. Aby bylo možno odolat opravdu chladným podmínkám po libovolnou dobu, je nutné vyvozovat nějakou činnost, nebo se třást.

PORANĚNÍ CHLADEM

Nejlepším způsobem jak se vypořádat se zraněními a chorobami je učinit taková opatření, abychom jim zabránili. Je nutné co nejdříve léčit jakékoliv zranění nebo chorobu která se vyskytne, abychom zabránili jejímu zhoršení. V péči o zdraví jsou rozhodující znalosti znaků a příznaků, a použití systému týmové spolupráce. Mohou nastat následující poranění chladem.

Podchlazení

Podchlazení je rychlejší snížení tělesné teploty, v poměru k vytváření tělesného tepla. Příčiny podchlazení mohou být obecné např. při vystavení chladu, nebo při náhlém namočení těla při pádu do vody, nebo při postříkání těla palivem, nebo jinými kapalinami. Počátečním příznakem je chvění. Toto chvění může dosáhnout až k bodu, kdy se stane neovladatelným a omezuje schopnost jednotlivce postarat se sám o sebe. To začíná, když se teplota tělesného jádra (naměřená v konečníku) sníží asi na 35.5 stupně C. Když teplota tělesného jádra klesne na 35 až 32 stupňů C, nastává u člověka zpomalení myšlení, neschopnost logicky uvažovat a může se vyskytnout falešný pocit tepla. Teploty tělesného jádra 32 až 30 stupňů C a nižší, mají za následek svalovou ztuhlost, bezvědomí, a stěží zjistitelné známky života. Jestli tělesná teplota oběti klesne pod 25 stupňů C, je to téměř jistá smrt. Pro léčení podchlazení musíme znovu zahřát celé tělo. Pokud máte dostupné prostředky, nejprve ponořte oblast trupu postižené osoby do vody o teplotě nepřesahující 37.7 až 43.3 stupňů C, aby se znovu ohřálo tělesné jádro.

VAROVÁNÍ !!! Znovuohřívání těla v teplé vodní lázni by se mělo dělat jen v nemocničním prostředí, kvůli zvýšenému riziku srdeční zástavy a šoku z ohřívání.

Jedna z nejrychlejších cest k ohřátí tělesného jádra je podávat klystýr teplé vody. V situaci přežití ale nemusí být podobná akce možná. Další metodou je uložit oběť do ohřátého spacího pytle společně s další osobou, která není poškozená chladem, obě osoby by měly být nahé.

VAROVÁNÍ !!! Osoba umístěná ve spacím pytli s obětí by se také mohla sama stát obětí podchlazení, pokud by zůstala ve spacím pytli příliš dlouho.

Jestliže je osoba při vědomí, podávejte jí horké, oslazené tekutiny. Jeden z nejlepších zdrojů kalorií je med nebo hroznový cukr. Nejsou-li k dispozici, použijte obyčejný cukr, kakao, nebo podobné rozpustné sladidlo.

VAROVÁNÍ !!! Nedávejte násilím pít osobám v bezvědomí.

Při léčbě podchlazení existují dvě nebezpečí - rychlé znovuohřátí a „po poklesu“. Při příliš rychlém znovuohřátí těla se mohou vyskytnout oběhové problémy mající za následek selhání srdce. Výraz „po poklesu“ značí prudký pokles teploty tělesného jádra, které nastane, když vytáhneme oběť z teplé vody. Dojde k tomu z důvodu návratu krve z dříve nečinných končetin do tělesného jádra při obnovení jejich krevního oběhu. Soustředěním na ohřívání oblasti tělesného jádra a povzbuzováním periferního oběhu se budou zmenšovat následky „po poklesu“. Pokud je to možné, ponořte trup těla do teplé lázně, je to nejlepší léčba.

Omrzliny

Tato zranění jsou následkem zmrznutí tkáně. Lehké omrzliny postihují pouze kůži, která znecitliví a získá zsinale bílé zabarvení. Hluboké omrzliny zasahují hluboko pod kůži. Tkáně ztuhnou a jsou nepohyblivé. Na omrzliny jsou obzvláště citlivé chodidla, ruce a odkryté lícní oblasti. Když je vás ve skupině víc, nejlepší prevencí omrzlin je využití týmové spolupráce. Často kontrolujte obličej vašeho kamaráda a ujistěte se, že i on kontroluje váš. Jestliže jste sám, pravidelně si zakrývejte nos a dolní část tváře rukou v rukavici. Následující rady vám pomohou udržet se v teple a předcházet omrzlinám když je extrémně chladno, nebo když nemáte postačující oděv:

• Tvář - Udržujte krevní oběh ve tváři vraštěním kůže (grimasami) a taháním, nebo masírováním kůže na tváři. Ohřívejte tváře rukama.

115

• Uši - Třete uši a pohybujte s nimi. Ohřívejte je svýma rukama. • Ruce - Pohybujte rukama uvnitř rukavic. Ohřívejte ruce na svém těle, nejlépe v podpaží. • Chodidla - Pohybujte uvnitř bot chodidly a prsty.

Příznakem omrzliny je ztráta citu v rukou a chodidlech. Jestliže jste ztratili cit před krátkou dobou, je omrzlina pravděpodobně lehká. Jinak předpokládejte, že omrzlina je hluboká. Na znovouhřátí lehké omrzliny tváře a uší, použijte své ruce nebo palčáky. Vložte ruce do podpaží. Svá chodidla položte pod bundu kamaráda, na jeho žaludek. Poškození těžkou omrzlinou, pokud rozmrzne a znovu zmrzne, způsobí větší poškození, než může zvládnout osoba bez lékařských znalostí. Na obrázku 15-2 je seznam co máme dělat a co ne, s ohledem na omrzliny.

tabulka č.1

Zákopová noha a ponořená noha

Je to onemocnění dolních končetin, které je následkem vystavení nohou po mnoho hodin nebo dnů mokru, nebo vlhkosti při teplotách těsně nad omrznutím. Příznaky jsou: pocit mravenčení, brnění, znecitlivění, a pak bolest. Kůže se bude zpočátku jevit jako vlhká, rozbředlá, bílá a tvoří vrásky. Jak postupuje poškození, objeví se změna zabarvení kůže postupně od červené k modravé až k černé barvě. Chodidla jsou studená, oteklá a mají voskovitý vzhled. Chůze se stává obtížnou a chodidla cítíte jako těžká a zkřehlá. Hlavní poškození utrpí nervy a svaly, ale může nastat i sněť. V krajních případech maso odumře a může se stát, že bude nutné chodidlo nebo nohu amputovat. Nejlepší prevencí je udržovat chodidla suchá. Noste s sebou náhradní ponožky v nepromokavém obalu. Mokré ponožky můžete sušit na těle (na zádech, nebo na hrudníku). Umývejte si denně nohy a oblékejte si suché ponožky.

Dehydratace

Když se zabalíte v období chladného počasí do mnoha vrstev oděvu, nemusíte si uvědomit ztrátu tělesné vlhkosti. Vaše silné oblečení pohlcuje vlhkost, kterou vypařuje do vzduchu. Abyste tuto ztrátu tekutin nahradili, musíte pít vodu. Vaše potřeba vody je v chladném prostředí stejně velká, tak jako v horkém prostředí (kapitola 13). Jedním ze způsobů jak zjistit jestli jste dehydrovaní, je kontrolovat barvu vaší moči na sněhu. Jestliže je barva moči na sněhu tmavě žlutá, začínáte být dehydrovaný a potřebujete nahradit tělesné tekutiny. Pokud je barva moči světle žlutá, vaše tělesné tekutiny jsou vyváženější.

Tvorba moči v chladnu

Vystavením chladu se zvyšuje tvorba moči. Močení také snižuje tělesné tekutiny, které musíte nahradit.

Spálení od slunce

Odkrytá kůže se může popálit od slunce dokonce i tehdy, když je teplota vzduchu pod bodem mrazu. Sluneční paprsky se odrážejí ve všech úhlech od sněhu, ledu, vody a zraňují citlivé oblasti kůže - rty, nosní dírky a oční víčka. Vystavení slunci má za následek rychlejší spálení ve vyšších polohách než v nízkých. Když jste na slunci, používejte na tváře opalovací krém a na rty mast.

Sněžná slepota

Tento stav způsobuje odraz ultrafialových slunečních paprsků od zasněžených ploch. Příznaky sněžné slepoty jsou: pocit písku v očích, bolest v očích a nad očima, která se zvětšuje s pohybem očních bulv, zčervenání a slzení očí a bolest hlavy která zesílí s pokračujícím vystavením světlu. Prodloužené vystavení se těmto paprskům, může mít za následek trvalé poškození zraku. Na léčení sněžné slepoty své oči obvažte do doby, než příznaky zmizí. Sněžné slepotě můžete zabránit nošením slunečních brýlí. Jestliže nemáte sluneční brýle,

Máte Nesmíte

• Pravidelně kontrolovat pokožku, jestli nemáte omrzlinu.

• Prohřívat lehké omrzliny. • Zabránit tomu, aby poraněné místo

znovu omrzlo.

• Třít omrzliny sněhem. • Pít alkoholické nápoje • Kouřit • Pokoušet se rozmrazovat hluboké

omrzliny bez toho, aby byla zajištěna definitivní lékařská péče.

116

improvizujte. Vyřízněte štěrbinu v kusu lepenky, tenkém dřevu, stromové kůře, nebo jiném dosažitelném materiálu (obrázek 15-3). Snížit odlesky a prudké světlo pomůže nanesení sazí, nebo maskovacích barev pod oči.

Zácpa

Velmi důležité je ulehčit si ve chvíli, kdy to potřebujete. Neodkládejte svojí potřebu, s odůvodněním že je vám zima. Zadržováním stolice kvůli chladnu, jezení dehydrovaných potravin, pití příliš málo tekutin a nepravidelný přísun jídla vám může přivodit zácpu. I když vás to neučiní nezpůsobilým, zácpa může způsobit určité obtíže. Zvyšte váš příjem tekutin přinejmenším o 2 litry nad svojí normální spotřebu 2 až 3 litry denně. Jestliže je k dispozici, jezte ovoce a další jídla, která uvolňují stolici.

Bodnutí hmyzem

Bodnutí hmyzem se při škrábání může infikovat. Mouchy mohou přenášet různé choroboplodné bakterie. Na ochranu před pobodáním hmyzem používejte odpuzovací prostředek proti hmyzu, sítě proti hmyzu a noste správné šatstvo. Podívejte se do kapitoly 11 na informace o bodnutích hmyzem a do kapitoly 4 na ošetření bodnutí.

117

Kapitola 15: P řežití v chladném po časí 2.

Druhý díl kapitoly o metodách přežití v chladném počasí.

ÚKRYTY

Druh úkrytu, který můžete vystavět, určuje vaše okolní prostředí a vybavení které nesete s tebou. Stavět úkryty můžete v zalesněných oblastech, otevřené zemi a v pustinách. Zalesněné oblasti obyčejně poskytují pro úkryt nejlepší místa, zatímco pustiny mají jako stavební materiál pouze sníh. Zalesněné oblasti poskytují dřevo ke stavbě úkrytu, dřevo pro oheň, chrání vás před pozorováním a před větrem.

Poznámka: V extrémní zimě nepoužívejte jako přístřešek kov, jako je např. trup letadla. Kov odvádí z úkrytu teplo, které vytváříte.

Úkryty vyrobené z ledu nebo sněhu, obvykle vyžadují nástroje, například jako cepín nebo sněhovou pilu. Na postavení těchto úkrytů musíte také vynaložit hodně času a energie. Zajistěte, aby byl uzavřený úkryt větrán, zvláště jestliže v něm zamýšlíte mít oheň. Pokud je to možné, vždy zataraste vstup do úkrytu, abyste v něm udrželi teplo a byli chráněni před větrem. Použijte batoh nebo sněhové bloky. Nestavějte větší úkryt, než bude nutné. Zmenší se tak prostor, který musíme ohřívat. Závažnou chybou v chladném počasí je dělat velký úkryt, který odnímá tělesné teplo namísto toho, aby ho šetřil. Prostor ukrytu udržujte malý. Nikdy nespěte přímo na zemi. Naklaďte na zem jehličnaté větve, trávu, nebo jiný izolační materiál, zabraňující ztrátám tělesného tepla od země. Nikdy nechoďte spát, aniž byste zhasnuli vaše kamínka nebo lampu. Otrava kysličníkem uhelnatým může být způsobena ohněm hořícím v nevětraném úkrytu. Kysličník uhelnatý je velmi nebezpečný. Je bez barvy a bez zápachu. Kysličník uhelnatý může vytvářet jakýkoliv otevřený oheň. Vždy kontrolujte větrání úkrytu. Otravu kysličníkem uhelnatým může způsobit nedokonalé spalování i ve větraném úkrytu. Obvykle nejsou žádné příznaky otravy. Bezvědomí a smrt může nastat bez varování. Někdy se ale může vyskytnout tlak ve spáncích, pálení očí, bolest hlavy, rychlý tep, ospalost, nebo nucení ke zvracení. Jeden viditelný charakteristický znak otravy kysličníkem uhelnatým, je třešňově červené zabarvení tkání rtů, úst a vnitřku očních víček. Jestliže máte jakýkoliv z těchto příznaků, vyjděte ihned na čerstvý vzduch. Existuje několik druhů nouzových úkrytů, které můžete rychle postavit nebo využít. Řada z nich používá jako izolaci sníh.

Úkryt sněhová jeskyně

Úkryt sněhová jeskyně (obrázek 15-4) je nejužitečnější úkryt, díky izolačním vlastnostem sněhu. Zapamatujte si, že stavění zabere čas a energii a že při stavbě úkrytu provlhnete. Nejprve potřebujete najít závěj asi 3 metry hlubokou, do které se můžete zahrabat. Při stavbě tohoto úkrytu ponechejte silnou klenutou stropní vrstvu, aby umožnila tajícímu sněhu stékat dolů a do stran. Vystavějte plošinu na spaní tak, aby byla výše než vstup. Plošinu na spaní musí být oddělena od stěn úkrytu, nebo musíte u zdi zhotovit mělký žlábek na odvod stékající vody. Plošina vás a vaše vybavení uchrání od promočení tajícím sněhem. Tato stavba je obzvláště důležitá jestliže máte ve sněžné jeskyni dobrý zdroj tepla. Zajistěte, aby byla střecha tak dostatečně vysoká, abyste mohli na plošině na spaní vzpřímeně sedět. Uzavřete vstup sněhovým kvádrem, nebo jiným materiálem a pro vaření používejte sníženou část úkrytu u vchodu. Stěny a strop mají být nejméně 30 cm silné. Zhotovte větrací otvory. Pokud nemáte dostatečně velikou závěj na postavení sněhové jeskyně, můžete zhotovit její náhradu tím, že naházíte sníh na hromadu tak velkou, abyste v ní mohli úkryt vyhrabat.

Úkryt sněhový příkop

Záměrem tohoto úkrytu (obrázek 15-4) je dostat vás pod úroveň sněhu a větru a využít izolačních vlastností sněhu. Jestliže jste v oblasti pevného sněhu, nařezejte sněhové bloky a použijte je jako horní zastřešení. Pokud není sníh pevný, můžete použít pončo nebo jiný materiál. Postavte jen jeden vchod a sněhový kvádr nebo batoh použijte jako dveře.

Úkryt ze sněhových kvádrů a padáku

Na zhotovení stěn úkrytu použijte sněhové kvádry a na střechu úkrytu padák (obrázek 15-4). Jestliže silně sněží, budete muset v pravidelných intervalech čistit sníh z vrcholku úkrytu, aby se zabránilo zhroucení padákového materiálu.

118

Sněhový dům, nebo iglú

V určitých oblastech, domorodci často používají tento druh úkrytu (obrázek 15-4) jako úkryt pro lov a rybolov. Jsou to účinné úkryty, ale jejich stavba vyžaduje určitou praxi. Musíte být také v oblasti, ve které je vhodný sníh na řezání sněhových bloků a mít vybavení ne jejich řezání (sněhovou pilu nebo nůž).

Úkryt p řístavek

Tento úkryt postavte stejným způsobem jako úkryt pro jiná prostředí, ale na strany nasypte hromady sněhu jako izolaci (obrázek 15-5).

119

Úkryt ze spadlého stromu

Ke zhotovení tohoto úkrytu, najděte spadlý strom a vyhrabejte zpod něj sníh (obrázek 15-6).

Sníh nebývá pod stromem hluboký. Jestliže musíte odstranit z vnitřní strany větve, využijte je tak, že je nakladete na podlahu.

Úkryt sněhová jáma pod stromem

Okolo kmene vhodného velkého stromu vykopejte sníh. U kmene nebude příliš hluboký. Na vyložení podlahy a stěn úkrytu použijte nařezané větve. Jako horní kryt použijte plastovou plachtu, nebo pončo, které zabraňuje, aby do úkrytu padal sníh z větví stromu. Pokud jste ho správně postavili, můžete mít z úkrytu kruhový výhled (obr. 5-12, kapitola 5, strana 5-17).

Záchranný vor pro 20 mužů

Tento vor je standardní výbavou letadel vzdušných sil U. S. při letech nad mořem. Můžete ho použít jako úkryt. Ze sněhu postavíte stěny, a na ně položíte záchranný vor. Pokud je umístěn v otevřeném prostoru, poslouží také jako dobrý signál pro přelétávající letadla.

OHEŇ

Oheň je v chladném počasí obzvláště důležitý. Není pouze prostředkem na přípravu jídla, ale také vám poskytuje teplo a rozpouští sníh nebo led na vodu. Také poskytuje důležitou psychologickou podporu tím, že ve vás v situaci přežití vyvolává pocit většího bezpečí. Pro přípravu a zapálení ohně použijte techniky popsané v kapitole 7. Jestliže jste v nepřátelském území, zapamatujte si, že kouř, pach a světlo z ohně může odhalit vaší polohu. Světlo se odráží od okolních stromů nebo skal a vytváří nepřímé světlo, které je zdrojem nebezpečí. V chladnu má kouř sklon stoupat přímo vzhůru. Při bezvětří se z kouře ve dne vytvoří maják, ale v noci to pomůže skrýt pach z ohně. V teplém počasí, zejména v zalesněných oblastech má kouř sklon držet se těsně u země, za dne je proto méně viditelný, ale jeho pach se rozprostírá do dálky. Jestliže jste na nepřátelském území, řezejte na palivové dříví raději nízko položené větve ze stromů, než celé stromy. Pokácené stromy jsou ze vzduchu dobře vidět. Hořet bude všechno dřevo, ale některé druhy dřeva vytváří více kouře než ostatní. Například jehličnaté stromy, které obsahují pryskyřici a dehet, vytvářejí větší množství tmavého kouře než listnaté stromy. Vysoko v hornatých polárních oblastech je málo materiálů použitelných jako palivo. Můžete najít některé traviny a mech, ale velmi málo. V nižších nadmořských výškách je k dispozici paliva více. Nad pásmem vegetace můžete najít vrbový podrost a malé zakrslé jedle. Na mořském ledu palivo zdánlivě neexistuje. Na pobřeží v polárních a podpolárních oblastech může být jediným dosažitelným palivem naplavené dříví, nebo zvířecí tuky.

V pásmu vegetace je hojným palivem:

• Jedle, běžně se vyskytující ve vnitrozemí. Jako jehličnatý strom, jedle při spalování v jarních a v letních měsících vytváří mnoho kouře. Ale v pozdním podzimu a zimě hoří téměř bez kouře.

120

• Modřín americký je také jehličnatý strom. Je to jediný strom z rodu borovic, který na podzim ztrácí své jehličí. Bez jehličí vypadá jako odumřelá jedle, ale má na holých větvích mnoho bobulovitých pupenů a šišek. Když modřínové dřevo hoří, vydává hodně kouře a je vynikající pro účely signalizace.

• Břízy jsou stromy s opadávajícími listy, a jejich dřevo hoří rychle a vydává velký žár, jako kdyby bylo namočeno v oleji nebo petroleji. Nejvíce bříz roste poblíž potoků a jezer, ale občas je naleznete ve vyšších polohách a mimo vodu.

• Vrba a olše roste v polárních oblastech zpravidla v oblastech mokřin, nebo blízko jezer a potoků. Tato dřeva hoří prudkým žárem, rychle a bez velkého kouře.

Sušený mech, tráva, a vrbové podrosty jsou další materiály, které můžete použít jako palivo. Vyskytují se zpravidla hojně poblíž potoků v tundrách (otevřené pláně bez stromů). Svazkováním, nebo zkroucením trsů trávy nebo jiného zakrslého rostlinstva vytvoříte velkou, pevnou hmotu, která bude pomaleji hořet a bude vydatnějším palivem. Jestliže jsou k dispozici pohonné hmoty, nebo olej z rozbitého vozidla či havarovaného letadla, použijte je jako palivo. Palivo zanechejte v nádržích a používejte ho v množství, které nezbytně potřebujete. Olej při velkých mrazech ztuhne, proto ho pokud nehrozí nebezpečí exploze nebo požáru z vozidla nebo z letadla vypusťte, dokud je ještě teplý. Pokud nemáte žádnou nádobu, vypusťte olej na sníh, nebo led. Ze sněhu olej vyberte podle potřeby lopatkou.

VAROVÁNÍ !!! Nevystavujte při nízkých teplotách nechráněnou pokožku účinkům benzínu, petroleje, oleje a mazadel. Tyto kapaliny vám mohou způsobit při kontaktu omrzliny.

Některé plastové výrobky, například jako plastové lžíce, štítky helmy, pouzdra přístrojů, pěnová guma apod. jdou snadno zapálit hořící zápalkou. Tyto materiály většinou hoří dostatečně dlouho aby pomohly podpálit oheň. Například plastová lžíce bude hořet asi 10 minut. V oblastech s chladným počasím existují při používání ohně za účelem udržení tepla nebo pro vaření jistá rizika. Například:

• Bylo zjištěno, že se oheň přenesl po kořenech v zemi na místa mimo oheň. Proto nestavte oheň příliš blízko u úkrytu.

• Ve sněhových úkrytech bude nadměrné teplo tavit izolační vrstvu sněhu, která může být také vaším maskováním.

• Při zanedbání přiměřeného větrání může mít oheň uvnitř úkrytu za následek otravu kysličníkem uhelnatým.

• Osoba pokoušející se ohřát nebo vysušit šaty by mohla při nedostatku opatrnosti zapálit, nebo ožehnout šaty a vybavení.

• Tavení sněhu na stropě úkrytu vás může promočit, pohřbít vás a vaše vybavení pod sněhem, a popřípadě uhasit váš oheň.

Obecně vzato, nejlepší kombinace pro účely vaření je malý oheň a nějaký druh kamínek. Tulácká kamna (obrázek 15-7) jsou do mrazů nejvhodnější.

121

Dají se snadno zhotovit z plechovky a šetří palivo. Lůžko ze žhavých uhlíků poskytne nejlepší teplo pro vaření. Uhlíky z křížového ohně jsou rovnoměrně rozloženy. Tento druh ohně vytvoříte nakladením palivového dřeva napříč přes sebe. Dřevěný kolík opřený o vidlicovitou tyč bude držet vaší nádobu na vaření nad ohněm. Pro vyhřívání uzavřeného úkrytu poskytne dostatek tepla i obyčejná svíčka. Malý oheň o velikosti mužské ruky je ideální pro použití na nepřátelském území. Vyžaduje velmi málo paliva, a přesto vytváří značné teplo a je dost horký, aby ohříval tekutiny a jídlo.

VODA

V polárních a podpolárních oblastech je mnoho zdrojů vody. Vaše poloha a roční období bude určovat, kde a jak získáte vodu. Zdroje vody v polárních a podpolárních oblastech jsou více hygienicky čisté než v jiných oblastech díky klimatickým podmínkám prostředí. Nicméně vždy před pitím vodu převařujte, nebo dezinfikujte. Během letních měsíců jsou nejlepší přirozené zdroje vody sladkovodní jezera, potoky, rybníky, řeky a prameny. Voda z rybníků nebo jezer může být mírně stojatá, ale ještě použitelná. Tekoucí voda v potocích, řekách, a bublajících pramenech je obvykle čerstvá a vhodná k pití. Dobrým zdrojem vody jsou i nahnědlé povrchové vody, které se během léta nalézají v tundře. Tuto vodu bude někdy nutné před dezinfekcí přefiltrovat, nebo nechat usadit. Vodu můžete získat roztavením sladkovodního ledu a sněhu. Nerozpouštějte sníh a led v ústech a nepolykejte ho. Odnímá to tělesné teplo, a můžete si přivodit poškození vnitřních orgánů chladem. Jestliže jste na, nebo poblíž ledovcové kry v moři, můžete použít starý mořský led po rozpuštění jako zdroj vody. Mořský led časem ztrácí svou slanost. Tento led poznáte podle zaoblených hran a modravé barvy. Na roztavení sněhu můžete nouzově využít tělesného tepla. Dejte sníh do vaku na vodu a vložte ho mezi vrstvy svého oblečení. Je to pomalý proces, ale můžete ho použít při pohybu, nebo když nemáte žádný oheň.

Poznámka: Neplýtvejte palivem na tavení ledu nebo sněhu, když je k dispozici pitná voda z jiných zdrojů.

Pokud je k dispozici led, rozpouštějte ho přednostně před sněhem. Šálek ledu vydá více vody než šálek sněhu. Led se také rychleji rozpouští. Sníh, nebo led můžete rozpouštět ve vaku na vodu, obalu od nouzových dávek potravin, plechovce, nebo v improvizované nádobě umístěním nádoby poblíž ohně. Začněte s malým množstvím ledu nebo sněhu v nádobě, a jakmile se změní na vodu, přidejte více ledu nebo sněhu. Jiný způsob rozpouštění ledu nebo sněhu je dát jej do vaku zhotoveného z pórovitého materiálu a zavěsit vak poblíž ohně. Pod vak položte nádobu na zachycování vody. Během chladného počasí se vyvarujte pití velkého množství tekutin předtím, než jdete spát. Vylézáním z teplého spacího pytle v noci přispějete k tomu, že si méně odpočinete, a vystavíte se více chladu. Jakmile jste získali vodu, chraňte ji před zmrznutím. Své láhve na vodu neplňte úplně. Vodě to umožní pohyb a pomůže ji ochránit před zmrznutím.

JÍDLO

V polárních a podpolárních oblastech je mnoho zdrojů jídla. Druhy jídla jsou: ryby, zvěř, ptáci, nebo rostliny. Možnosti jejich získání závisí na ročním období a vaší poloze.

Ryby

Během letních měsíců můžete snadno v pobřežních vodách, potocích, řekách a jezerech získat ryby a jiné vodní živočichy. K chytání ryb použijte techniky popsané v kapitole 8. Pobřežní vody severního Atlantického a Tichého oceánu jsou bohaté na mořské ryby. Můžete snadno najít raky, hlemýždě, škeble, ústřice a kraby. V oblastech, kde je velký rozdíl mezi hladinami vody přílivu a odlivu, můžete při odlivu snadno najít korýše. Vykopejte v písku přílivové pasti. Dívejte se do přirozených přílivových vodních nádržek a pátrejte po potravě na pobřežních útesech. V oblastech, kde je malý rozdíl hladiny vody mezi přílivem a odlivem, často bouřlivé vlny vyplavují korýše na břeh. Vynikající potravou jsou vejce ostnatého mořského ježka, který žije ve vodách kolem Aleutských ostrovů a jižní Aljašky. Mořské ježky hledejte v odlivových loužích. Skořápku rozbijte mezi dvěma kameny. Vejce mají jasně žlutou barvu. Většina severských ryb a jiker je jedlá. Výjimkou je maso polárního žraloka a jikry vranky obecné. Ústřice, jako např. mlži a slávky, jsou obvykle chutnější než mořské produkty se spirálovitými ulitami jako mají hlemýždi.

VAROVÁNÍ !!! Černé škeble a běžní měkkýši na dalekém severu mohou být jedovaté v průběhu celého roku. Toxiny, které se občas vyskytují v tkáních škeblí, jsou stejně nebezpečné jako strychnin.

122

Další jedlé mořské zvíře je mořská okurka. Uvnitř jejího těla je pět dlouhých bílých svalů, které chutnají stejně jako maso mlžů. Na začátku léta je v pobřežním příboji cítit potěr. Někdy jej můžete nabrat rukama jako lopatkou. Uprostřed léta můžete na chaluhách nalézt jikry sleďů. Kelp - chaluhy vypadající jako cáry a jiné menší mořské řasy rostoucí mezi pobřežními skálami jsou také jedlé.

Zvířata ledového moře

Lední medvědy najdete prakticky ve všech polárních pobřežních oblastech, ale zřídka ve vnitrozemí. Pokud je to možné, tak se jim vyhněte. Jsou nejnebezpečnější ze všech medvědů. Jsou to neúnavní, chytří lovci s dobrým zrakem a mimořádným smyslem pro pachy. Jestliže nějakého musíte zabít na jídlo, postupujte opatrně. Miřte na mozek. Pokud ho střelíte někam jinam, jedna kulka ho málokdy zabije. Maso z ledního medvěda před jídlem vždy uvařte.

VAROVÁNÍ !!! Nikdy nejezte medvědí játra, protože obsahují toxickou koncentraci vitamínu A.

Tulení maso je nejlepší dosažitelné maso. K tomu abyste se dostali tak blízko že můžete tuleně zabít, potřebujete značnou dovednost. Na jaře se tuleni často sluní na ledě vedle jejich dýchacích otvorů. Každých 30 sekund zdvihají tuleni hlavy a hledají své nepřátele, lední medvědy. Abyste se přiblížili k tuleni, dělejte to jako Eskymáci. Držte se od nich po větru, a zatímco spí, opatrně se posunujte blíž. Jestliže se pohne, zastavte se a napodobte jeho pohyby. Lehněte si na led, zvedejte hlavu nahoru a dolů a mírně kruťte tělem. Přibližujte se k tuleni tak, aby vaše tělo bylo kolmo k jeho tělu. Své ruce musíte mít tak blízko u těla jak je to možné, a celkově se musíte pokud možno chovat jako jiný tuleň. Led na okraji dýchacího otvoru je obvykle hladký a svažuje se k vodě, což způsobí, že při sebemenším pohybu tuleň sklouzne do vody. Proto se pokuste dostat k tuleňovi na 22 až 45 metrů a musíte ho zabít okamžitě první ránou (mířit na mozek). Zkuste se dostat k tuleňovi dřív, než vklouzne do vody. V zimě bude mrtvý tuleň obvykle plout na hladině, ale bude obtížné dostat ho z vody. Pokud máte nějaké poranění kůže (říznutí, škrábance apod.) vyvarujte se kontaktu s kůží a tukem tuleně. Mohl byste dostat "spekk-finger", to je reakce, která způsobuje silné otoky. Pamatujte si, že tam kde jsou tuleni, tam jsou obvykle i lední medvědi a lední medvědi dokáží vystopovat a zabít lovce tuleňů. V jižních podpolárních oblastech kde jsou stromy, můžete najít dikobrazy. Dikobraz se živí kůrou. Jestliže najdete stromy, jejichž větve mají sloupanou kůru, pravděpodobně v této oblasti naleznete dikobrazy. Bělokuři, sovy, kanadské sojky, tetřevi a havrani jsou jediní ptáci, kteří v období zimy zůstávají v Arktidě. Na sever od pásma vegetace se vyskytují vzácně. Bělokuři a sovy jsou tak dobré k jídlu, jako žádné jiné lovné ptactvo. Havrani jsou příliš hubení na to, aby stáli za námahu je chytat. Bělokury, kteří mění barvy, aby splynuli s okolím, je těžké vystopovat. Skalní bělokur putuje v párech a můžete se k nim snadno přiblížit. Bělokur vrbový žije mezi shluky vrb, v údolních nivách. Shromaždují se ve velkých hejnech a můžete na ně snadno nastražit oka. Během letních měsíců mají všichni polární ptáci 2 až 3 týdenní období pelichání, během kterého nemohou létat a jsou snadno polapitelní. Na jejich polapení použijte některou z technik popsaných v kapitole 8. Zvěř stáhněte a rozporcujte (viz. kapitola 8) dokud je ještě teplá. Jestliže nemáte čas na stáhnutí zvěře, přinejmenším odstraňte před uskladněním jeho vnitřnosti, pižmové žlázy a pohlavní orgány. Pokud to čas dovolí, nařezejte maso na použitelné kusy a zmrazte je odděleně tak, abyste mohli kusy masa používat podle potřeby. Ze všech zvířat odstraňte tuk, s výjimkou tuleňů. V zimě zvěř rychle zmrzne, jestliže ji zanecháte pod širým nebem. V létě můžete maso uložit do podzemních ledových děr.

Rostliny

I když je v teplých měsících v tundrách dostatek různých druhů rostlin, jsou v porovnání s rostlinami z teplého klimatického pásma malé. Například polární vrby a břízy vypadají spíš jako keře, než stromy. Následuje seznam rostlin vhodných k jídlu, které se nacházejí v polárních a podpolárních oblastech (na jejich popis se podívejte do přílohy B).

ARKTICKÉ ROSTLINY VHODNÉ K JÍDLU

• Arktické ostružiny a borůvky • Arktická vrba • Medvědice lékařská • Brusinka • Šicha černá • Pampeliška • Eskymácké brambory

123

• Vrbka • Islandský lišejník • Blatouch bahenní • Lišejník sobí • Rock tripe • Stulík

V polárních a podpolárních oblastech je několik druhů rostlin, které jsou jedovaté při požití (podívejte se na přílohu C). K jídlu používejte pouze rostliny, o kterých víte, že jsou jedlé. Když jste na pochybách, použijte univerzální test poživatelnosti popsaný v kapitole 9, obrázek 9-5, strana 9 8.

CESTOVÁNÍ

Jako přeživší, nebo když provádíte únik v polární nebo podpolární oblasti, budete čelit mnoha překážkám. Vaše poloha a roční období bude určovat druhy překážek a základních nebezpečí. Doporučujeme:

• • Vyhnout se cestování během sněhové vánice. • Dávat pozor když přecházíte tenký led. Rozložte vaší hmotnost tím, že si lehnete na led a budete se

plazit. • Potoky přecházejte, když je hladina vody nejnižší. Běžné zamrzání a tání může způsobit, že hladina

potoka se bude měnit až o 2 a 2,5 metru za den. Tato změna může nastat v průběhu dne kdykoliv, v závislosti na vzdálenosti od ledovce, teplotě a terénu. Když vybíráte místo pro tábor blízko potoka, nezapomeňte vzít v úvahu střídání úrovně vodní hladiny.

• Berte v úvahu průzračný polární vzduch. Způsobuje, že odhad vzdáleností je obtížný. Většinou budete vzdálenosti odhadovat jako kratší, než delší.

• Necestujte v mlze, ani v bílém oparu. Nedostatek kontrastu barev znemožňuje posoudit povahu terénu. • Sněžné mosty přecházejte v pravém úhlu vzhledem k překážce, kterou křižuje. Najděte nejsilnější část

mostu pícháním holí, nebo cepínem před sebou. Rozložte svojí hmotnost plazením, nebo nošením sněžnic, či lyží.

• Snažte se včas stavět tábořiště, abyste měli čas na postavení úkrytu. • Uvažujte o zamrzlých, nebo nezamrzlých řekách jako o ulicích na cestování. Avšak některé řeky, které

vypadají jako zamrzlé, mohou mít tenké volné plochy ledu, které činí cestování velmi obtížným, nebo zcela znemožní chůzi, lyžování, nebo jízdu na saních.

• Pokud cestujete v zasněženém terénu, použijte sněžnice. Sníh hluboký 30 nebo více centimetrů způsobuje, že chůze je obtížná. Pokud sněžnice nemáte, zhotovte si pár z vrbových větví, proužků látky, kůže, nebo jiného vhodného materiálu.

Bez sněžnic, nebo lyží je cestování v hlubokém sněhu téměř nemožné. Při chůzi ve sněhu zanechávají nohy pro jakéhokoliv pronásledovatele zřetelnou stopu, kterou může sledovat. Když musíte cestovat v hlubokém sněhu, vyhněte se zasněženým potokům. Sníh, který působí, jako izolační látka může zabránit, aby se nad vodou vytvořil led. V kopcovitém terénu se vyhněte oblastem, kde by se mohly tvořit laviny. V oblastech kde je nebezpečí lavin procházejte časně z rána. Na hřebenech se sníh shromažďuje na závětrných stranách v převislých hromadách, nazývaných převisy. Ty se často táhnou daleko od hřebene, a když na ně šlápnete, mohou se utrhnout.

ZNÁMKY POČASÍ

Existuje několik dobrých ukazatelů změn počasí.

Vítr

Směr větru můžete určit puštěním několika listů či trávy, nebo sledovat koruny stromů. Když určíte směr větru, můžete předpovídat druh počasí, které bude následovat. Rychle se měnící větry ukazují na nestálou atmosféru a pravděpodobnou změnu počasí.

Mraky

Mraky mají velké množství tvarů a vzorů. Všeobecná znalost mraků a atmosférických jevů, které ukazují, vám může pomoci předpovídat počasí. Podívejte se do přílohy G na detaily.

124

Kouř

Kouř stoupající v tenkém a svislém sloupci signalizuje pěkné počasí. Nízko stoupající kouř, nebo kouř "plazící se" po zemi signalizuje bouřkové počasí.

Ptáci a hmyz

Když je vzduch ztěžklý vlhkostí, ptáci a hmyz létají níž u země než je obvyklé. Takový let signalizuje pravděpodobný déšť. Před bouří se nejvíce zvyšuje aktivita hmyzu, ale aktivita včela se naopak zvyšuje před pěkným počasím.

Fronta nízkého tlaku

Pomalu se pohybující, nebo nepostřehnutelné větry a těžký, vlhký vzduch většinou ukazuje na frontu nízkého tlaku. Fronta nízkého tlaku slibuje špatné počasí, které bude pravděpodobně setrvávat po několik dnů. Tuto frontu můžete slyšet a cítit. Nehybný, vlhký vzduch činí pachy divočiny výraznější, než v období vysokého tlaku. Zvuky jsou ostřejší a nesou se v podmínkách nízkého tlaku vzduchu dále, než při vysokém tlaku.

125

Kapitola 17: Zdolávání vodních tok ů

V situaci přežití můžete mít potřebu zdolávat vodní překážky. Mohou být v podobě řek, potoků, jezer, bažin, tekoucího písku, třasovisek, nebo organické zeminy. Dokonce i na poušti se vyskytují bleskové záplavy, vytvářející z potoků překážky. Ať je to cokoliv, budete potřebovat vědět, jak tyto překážky bezpečně překonávat.

ŘEKY A POTOKY

Pro představu můžete použít téměř každý popis řeky a potoka. Mohou být mělké nebo hluboké, pomalu nebo rychle tekoucí, úzké nebo široké. Předtím než se pokusíte překonat řeku, nebo potok, vytvořte si dobrý plán. Vaším prvním krokem bude vyhledat vyvýšené místo, ze kterého můžete získat dobrý výhled na řeku, nebo potok. Z tohoto místa můžete hledat místo pro přechod. Pokud tam není žádné vyvýšené místo, vylezte na strom. Dobrá místa na překonávání vodního toku jsou:

• Vhodný úsek, kde se tok lomí do několika koryt. Dva nebo tři úzké kanály jsou obvykle snáze překročitelné, než široká řeka.

• Nehluboká mělčina nebo písčina. Je-li to možné, vyberte místo proti proudu od mělčiny nebo písčiny tak, aby vás k ní proud mohl zanést, kdybyste ztratili oporu nohou.

• Směr přechodu přes řeku veďte po proudu tak, abyste křižovali proud v úhlu asi 45 stupňů.

Následující místa mají možná rizika a je-li to možné, tak se jim vyhněte:

• Překážky na protilehlé straně řeky, které by mohly bránit vaší cestě. Pokuste se vybrat bod, ze kterého bude cesta nejbezpečnější a nejsnadnější.

• Výčnělky kamenů, které se táhnou napříč řekou. Tyto kameny často signalizují nebezpečné peřeje, nebo kaňony.

• Hluboký nebo příkrý vodopád, nebo hluboké vodní koryto. Nikdy se nepokoušejte přebrodit vodní tok přímo nad, nebo v blízkosti takovýchto rizikových míst.

• Skalnatá místa. Můžete utrpět těžká ublížení na zdraví způsobené uklouznutím, nebo pádem na skály. Ponořené kameny jsou obvykle velmi kluzké a udržování rovnováhy neobyčejně obtížné. Některé náhodné balvany, které lomí proud, vám ale mohou pomoci.

• Ústí řek. Ústí řek jsou obvykle široká, mají silný proud a podléhají přílivům. Tyto přílivy mohou některé řeky ovlivňovat mnoho kilometrů od jejich ústí. Vraťte se proti proudu na snadnější místo pro přechod.

• Víry . Vír může vytvořit silný zpětný tah po proudu od překážky způsobující vír a vtáhnout vás pod hladinu.

Hloubka mělké řeky nebo potoku není odstrašující, pokud můžete udržet oporu pro nohy. Ve skutečnosti hluboké vody někdy tečou pomaleji a jsou proto bezpečnější, než rychle proudící mělké toky. Své šaty můžete usušit později, nebo bude-li to nezbytné, můžete zhotovit vor, který přenese vaše šaty a výstroj přes řeku. Nesmíte se pokoušet plavat nebo brodit se přes potok nebo řeku, když má voda velmi nízkou teplotu. Takovéto plavání by mohlo být osudné. Pokuste se zhotovit nějaký druh voru. Ve studené vodě se broďte pouze tehdy, když si můžete umáčet pouze chodidla. Jakmile dospějete k další mělčině, rázně je vysušte.

PEŘEJE

Bude-li to nezbytné, můžete bezpečně překonávat hluboké, rychlé řeky nebo peřeje. Chcete-li přeplavat hluboké a rychlé řeky, plavejte s proudem, nikdy s ním nebojujte. Pokuste se držet své tělo ve vodě vodorovně. Sníží se tím nebezpečí, že budete vtaženi pod hladinu. V rychlých tocích mělkých peřejí se položte ve vodě na záda tak, aby nohy směřovaly po proudu a ruce položte podél boků. Tato akce zvýší vaší vzplývavost a pomůže vám řídit směr unášení směrem od překážek. Udržujte nohy nahoře, abyste zabránili jejich pohmoždění, nebo zachycení o kameny. V hlubokých peřejích si lehněte na břicho, hlavou po proudu, a když můžete, směřujte ke břehu. Dávejte pozor na překážky, ve stojatých vodách buďte opatrný na víry a sbíhavé proudy, které často mívají nebezpečné víry. Sbíhavé proudy se vyskytují tam, kde se do řeky vlévají jiné vodní toky, nebo tam, kde byla voda rozdělena velkými překážkami, jako jsou např. malé ostrůvky apod.

Pro přebrodění rychlého a zrádného potoka, sledujte následující pokyny:

• Sundejte kalhoty a košili, abyste zmenšili tah vody. Mějte obuté boty, abyste uchránili své nohy a kotníky před kameny. Boty vám také budou poskytovat pevnou oporu.

126

• Přivažte kalhoty a další části oblečení k vrcholku batohu, nebo když nemáte batoh, svažte je do balíku. Tímto způsobem máte zajištěno, že je celé vaše vybavení pohromadě v případě, že byste se museli vybavení zbavit. Je snazší nalézt jeden velký balík, než najít několik malých předmětů.

• Neste váš náklad vysoko na ramenou a zajistěte, abyste ho mohli, bude-li to nezbytné, snadno sejmout. Nebyli byste jinak schopni se ho rychle zbavit, a náklad může rychle stáhnout pod vodu i nejsilnějšího plavce.

• Najděte silnou dřevěnou tyč asi 7,5 cm v průměru a délce 2,1 až 2,4 m, pomocí které se přebrodíte přes potok. Pevně uchopte tyč a zapřete ji pevně do dna na straně proti proudu, abyste proud přemohli. Při každém kroku stavějte nohy pevně na dno a pohybujte tyčí vpřed, mírně po proudu od jeho předchozí pozice, ale stále proti proudu směrem od vás. S každým dalším krokem, položte nohu pod tyč. Držte tyč dobře skloněnou, aby síla proudu udržovala tyč proti rameni (obrázek 17-1).

• Přecházejte potoky tak, abyste je křižovali přibližně v úhlu 45 stupňů po směru proudu.

Tímto způsobem můžete bezpečně přecházet proudy, které jsou jinak příliš silné, než aby jim mohla jedna osoba vzdorovat. Neznepokojujte se hmotností vašeho vybavení, protože jeho váha vám bude při brodění pomáhat. Pokud jsou s vámi další lidé, přecházejte potok společně. Zajistěte, aby každý člověk měl připravený svůj batoh a šatstvo jak bylo uvedeno výše. Postavte nejtěžší osobu na straně tyče po proudu a nejlehčí na straně proti proudu. Při používání této metody, osoba proti proudu lomí proud a osoba dole se může pohybovat poměrně snadno ve víru tvořeném osobou proti proudu. Pokud bude osoba proti proudu stržena proudem, ostatní jí mohou podržet, dokud nezaujme znovu pevné postavení (obrázek 17-2).

Pokud máte tři, nebo více lidí a je k dispozici lano, můžete na zdolávání vodního toku použít techniku uvedenou na obrázku 17-3. Délka lana musí být třikrát delší, než je šířka potoka.

127

VORY

Pokud máte dvě ponča, můžete zkonstruovat vor z křoví nebo australský vor z ponča. S jedním nebo druhým z těchto vorů můžete bezpečně přeplavit svoje vybavení přes pomalu tekoucí potoky, nebo řeky.

Vor z křoví

Pokud je vor z křoví správně zhotovený, může unést 115 kg. K jeho zhotovení použijte pončo, čerstvé zelené křoví, dva malé stromky, a provaz nebo liánu tímto způsobem (obrázek 17-4):

128

• Protáhněte kapuci každého ponča na vnitřní stranu a pevně je u krku svažte. • Přivažte k rohovým a postraním průchodkám každého ponča provázky, nebo liány. Musí být tak dlouhé,

aby je bylo možné svázat s jakýmkoliv dalším provazem vedoucím od jiné strany, nebo rohu ponča. • Rozprostřete jedno pončo na zem, vnitřní stranou nahoru. Na pončo naklaďte hromádku větví z křoví,

asi 45 cm vysokou (ne silné větve). Protáhněte tažný provázek od kapuce ve středu ponča přes střed hromady větví.

• Ze dvou malých stromků udělejte rám ve tvaru X a položte ho na vrchol hromady větví. Na střed tohoto rámu přivažte provaz vedoucí od kapuce spodního ponča.

• Na vrchní část rámu naklaďte další 45 cm vrstvu větví a lehce celou hromadu stlačte. • Strany ponča přetáhněte nahoru kolem hromady větví a pomocí provázků nebo lián připojených k

rohovým, nebo stranovým průchodkám jí stáhněte úhlopříčně a po stranách. • Rozprostřete druhé pončo vnitřní stranou nahoru tak, aby bylo co nejblíže balíku větví. • Převraťte balík větví na druhé pončo tak, aby svázaná strana byla dole. Druhé pončo přivažte kolem

balíku větví stejným způsobem jako první pončo. • Položte vor na vodu, svázanou stranou druhého ponča nahoru.

Australský vor z ponča

Jestliže nemáte čas na shánění větví na vor z křoví, můžete zhotovit australský vor z vojenské pláštěnky. Tento vor, i když je více vodotěsný než vor z větví, unese pouze 35 kg vybavení. Ke zhotovení tohoto voru použijte dvě ponča, dva batohy, dvě tyče nebo větve dlouhé 1,2 m a provazy, liány, šněrovadla, nebo porovnatelný materiál tímto způsobem (obrázek 17-5):

• Protáhněte kapuci každého ponča na vnitřní stranu a pevně je u krku svažte. • Rozprostřete na zemi jedno pončo, vnitřní stranou nahoru. Na pončo položte a srovnejte vedle sebe dvě

větve dlouhé 1,2 metru, aby byly asi 45 cm od sebe. • Položte své batohy, nebo ostatní vybavení mezi tyče. Přidejte také ostatní předměty, které chcete

uchovat suché. Podélné strany ponča složte k sobě. • K dokončení voru využijte pomoci kamaráda. Podržte spojené strany ponča ve vzduchu, a pevne je

srolujte k výstroji. Ujistěte se, že rolujete celou stranu ponča. • Svázejte srolované konce ponča na opačných stranách do tvaru copu. Ohněte svázané části přes svazek

a svažte je pevně k sobě provazem, tkaničkami do bot, nebo liánami. • Rozprostřete na zemi druhé pončo, vnitřní stranou nahoru. Pokud potřebujete větší vznosnost, položte

na toto pončo čerstvé větve. • Položte balík výstroje svázanou stranou dolů na střed druhého ponča. Druhé pončo obalte kolem svazku

stejným způsobem, jako první pončo. • Ovažte kolem voru tkanice, liány, nebo jiný vázací materiál asi 30 cm od konce každého copu. Na

vrchol voru položte a připevněte zbraně. • Jeden konec kousku provazu přivažte k prázdné polní láhvi a druhý konec k voru. To vám pomůže při

vlečení voru.

129

Vor „kobliha“

Dalším druhem voru z ponča je vor „kobliha“. K jeho zhotovení je zapotřebí více času, než na zhotovení voru z křoví, nebo australského voru z ponča, ale je účinný. K jeho zhotovení použijte jedno pončo, ohebné malé stromky, vrbové pruty, rákosí, nebo liány a provaz, tkaničky, nebo jiný vázací materiál (obrázek 17-6) tímto způsobem:

• Zhotovte kostru kruhu zaražením několika kolíků do země, tak, aby utvořily hrubý obrys vnitřního a vnějšího kruhu.

• Na zhotovení prstence mezi kolíky použijte jako materiál: mladé stromky, vrbu, rákos, nebo liány. • Kolem prstence ovažte ve vzdálenostech asi 30 až 60 cm od sebe několik kusů provazu, a pevně je

svažte. • Kapuci ponča protáhněte na vnitřní stranu a pevně jí u krku svažte. Pončo položte na zem, vnitřní

stranou nahoru. • Na střed ponča položte prstenec z větví. Přebalte strany ponča přes boky a horní stranu prstence a

přivažte ho k jednotlivým průchodkám ponča. • Přivažte kus provazu jedním koncem k prázdné polní láhvi a druhým koncem k voru. Tento provaz vám

pomůže vléci vor.

Když spouštíte na vodu jakýkoliv z vorů uvedených výše, dávejte pozor, abyste tažením voru po zemi nepropíchli, nebo neroztrhli pončo. Předtím než začnete překonávat řeku nebo potok, nechejte vor několik minut ležet na vodě, abyste se ujistili, že opravdu pluje. Pokud je řeka příliš hluboká na přebrodění, tlačte vor při plavání před sebou. Konstrukce výše uvedených vorů jim nedovoluje nést plnou tělesnou hmotnost člověka. Použijte je jako plavidlo, které vás a vaše vybavení dostane bezpečně přes řeku, nebo potok. Před pokusem zdolat řeku, nebo vodní překážku si ověřte teplotu vody. Pokud je voda mimořádně studená a nejste schopni najít v řece mělký brod, nepokoušejte se přes ni přepravovat. Na překonání vodní překážky si vymyslete jiné prostředky. Mohli byste například improvizovat most skácením stromu přes řeku. Nebo byste mohli postavit dostatečně velký vor, aby unesl vás a vaše vybavení. Na to ale budete potřebovat sekeru, nůž, provaz nebo liány a čas.

Vor z polen

Vor můžete zhotovit pomocí libovolných suchých polen z odumřelých stojících stromů. Nejlepší vory lze zhotovit z jedlových stromů rostoucích v polárních a podpolárních oblastech. Jednoduchou metodou na zhotovení voru je použít přítlačné tyče přivázané pevně na každém konci voru, které drží polena pohromadě (obrázek 17-7).

130

PLOVACÍ ZAŘÍZENÍ

Pokud je voda dostatečně teplá na plavání a nemáte čas, nebo materiál na zhotovení některého typu voru z ponča, můžete k překonání vodní překážky použít různá plovací zařízení. Některé předměty, které můžete použít, jako plovací zařízení jsou:

• Kalhoty . Uvažte na dolním konci nohavice uzel, aby se nohavice uzavřely. Obouruč pevně uchopte po stranách pás kalhot a mávnutím kalhotami ve vzduchu zachytíte v nohavicích vzduch. Rychle stiskněte okraje pasu k sobě a držte je pod vodou tak, aby vzduch nemohl unikat. Mezi nohavice se položíte a získáte jakási „vodní křídla“, která vás budou nadlehčovat při překonávání vodních překážek. Poznámka: Před zachycením vzduchu do nohavic je lepší kalhoty namočit. Při překonávání širokých vodních překážek budete asi muset několikrát doplnit v kalhotách vzduch.

• Prázdné nádoby. Přivažte k sobě prázdné kanystry na benzín, konve na vodu, plechovky od munice, krabice, nebo jiné předměty, které budou obsahovat, nebo udržovat vzduch. Tyto druhy plovacích zařízení používejte pouze u pomalu tekoucích řek, nebo potoků.

• Plastové sáčky a pončo. Naplňte dva, nebo více plastikových sáčkůvzduchem a pevně je na otevřeném konci zavažte. Do ponča naklaďtetrávu, nebo listí a pevně ho srolujte tak, abyste získali válec o průměrunejméně 20 cm. Konce válce pevně zavažte. Můžete ho nosit kolem pasu, nebo přes jedno rameno a pod protější paží.

• Polena. Pokud je k dispozici, použijte vyplavené poleno, nebo najděte suchý kmen blízko vody a použijte ho jako plavidlo. Před přechodem vodní překážky si kmen otestujte, zda plave. Polena z některých stromů, například z palmy se potopí, i když je dřevo suché. Další metodou je svázat dvě polena asi 60 cm od sebe. Posaďte se mezi polena tak, že záda opřete o jedno poleno a nohy položíte na druhé poleno (obr. 17-8).

• Rákos. Nasbírejte stonky rákosu a svázejte je do svazku o průměru 25 cm, nebo více. Stonky rákosu obsahují velké množství vzduchových buněk, které umožňují, že rákos pluje, dokud neshnije. Před překonáváním vodního toku plovák z rákosu otestujte, zda vás unese.

Existuje velké množství jiných plovacích zařízení, stačí pouze využít svojí představivost. Vždy se ale před jeho použitím přesvědčte, zda vás unese.

JINÉ VODNÍ PŘEKÁŽKY

Jiné vodní překážky, kterým můžete čelit, jsou bažiny, třasoviska, organická zemina, nebo tekoucí písek. Nepokoušejte se přes ně přecházet. Pokusíte-li se zvednout nohu když v těchto materiálech stojíte vzpřímeně, bude to mít za následek, že se zaboříte hlouběji. Tyto překážky se pokuste obejít. Jestliže nejste schopen je obejít, můžete zkusit postavit most z polen, větví, nebo listí. Překonávat bažinu lze vleže, tváří dolů s roztaženýma rukama a nohama. Použijte plovací zařízení, nebo ve svém oděvu vytvořte vzduchové kapsy. Plavejte, nebo se zvolna posunujte a snažte se udržovat tělo vodorovně. V bažinách bývají oblasti s rostlinstvem, které je obvykle dost pevné, aby udrželo vaší váhu. Ale na otevřených bahnitých, nebo vodních plochách rostlinstvo většinou není. Jestliže jste alespoň průměrný plavec, nemělo by být pro vás být plavání, plazení, nebo protahování se kilometry bažin, nebo močálů problémem. Tekoucí písek je směsice písku a vody, která vytváří pohyblivou hmotu. Poddává se snadno tlaku a stáhne dolů a zaplaví objekty spočívající na jeho povrchu. Má měnící se hloubku a jeho výskyt je obvykle ohraničený. Tekoucí písek se obvykle vyskytuje na plochých březích řek zanesených náplavy s přesouvajícím se řečištěm a blízko ústí velkých řek. Pokud si nejste jistí, zda písečná oblast není tekoucí písek, hoďte na ní malý kámen. Kámen se v tekoucím písku ponoří. Ačkoliv má tekoucí písek větší sací sílu než bláto nebo bahno, můžete ho

131

překonávat stejným způsobem jako bažiny. Lehněte si na břicho, roztáhněte ruce a nohy a pomalu se přes něj pohybujte.

ROSTLINNÉ PŘEKÁŽKY

Některé vodní oblasti, které musíte překonat, mohou mít plovoucí, nebo podvodní rostlinstvo které může způsobit, že plavání bude obtížné. Skrz poměrně husté rostlinstvo můžete plavat, jestliže zůstanete klidný a nebudete sebou házet. Zůstaňte tak blízko povrchu vody jak to jde, a použijte plavecký styl prsa. Odstraňte kolem sebe rostlinstvo, které se na vás nabaluje. Když jste unaveni, plavejte nebo se vznášejte na zádech, dokud si neodpočinete tak, abyste mohli pokračovat ve stylu prsa. Dalším druhem překážek jsou močály mangrovů, které se vyskytují podél linie tropického pobřeží. Stromy nebo keře mangrovů mají mnoho chůdovitých kořenů, které vytvářejí neproniknutelné masy. Na překonání těchto močálů vyčkejte na nízký příliv. Jestliže jste na vnitrozemní straně, podívejte se po řídkém lesíku mangrovových stromů a postupujte skrz něj po straně obrácené k moři. Můžete také zkusit najít řečiště vodního kanálu nebo potoku tekoucího skrz stromy a následovat ho k moři. Pokud jste na straně obrácené k moři, pokračujte do vnitrozemí podél potoků nebo kanálů. Buďte na pozoru před krokodýly, které můžete objevit podél kanálů a na mělčinách. Pokud je nějaký krokodýl nablízku, vylezte z vody a vyškrábejte se na kořeny mangrovů. Při přecházení mangrovových močálů, je možné z přílivových louží, nebo kořenů stromů sbírat potravu. Na překonávání velkých oblastí močálů si zhotovte nějaký druh voru.

132

Kapitola 18: Nouzová orientace

V situaci přežití budete velmi šťastní, jestliže budete mít mapu a kompas. Pokud máte tyto dva předměty ve svém vybavení, budete pravděpodobně schopni se pohybovat směrem k záchraně. Jestliže nejste zběhlí v užívání mapy a kompasu, musíte podniknout příslušné kroky, abyste tyto zkušenosti získali.

Existuje několik metod, kterými můžete určit směr za pomoci slunce a hvězd. Tyto metody vám ale poskytnou pouze přibližný směr. Přesnější údaje o směru můžete získat, pokud znáte terén území, nebo země. O terénu země, nebo území, do kterého můžete být vy nebo vaše jednotka posláni, se musíte se naučit všechno, co můžete, obzvláště jakékoliv nápadné rysy nebo orientační body. Tyto znalosti terénu společně s používáním metod popsaných níže vám umožní získat solidní údaje o směru, které vám pomohou při navigaci.

VYUŽITÍ SLUNCE A STÍNU

Vztah mezi polohou země a slunce vám může pomoci určit směr na zemi. Slunce vždy vychází na východu a zapadá na západu, ale ne přesně na východ nebo západ. Přesnost směru východu a západu slunce ve vztahu ke světovým stranám je dána ročním obdobím. Na severní polokouli bude stát slunce ve směru na jih při největší výšce na obloze, nebo když předměty vrhají nejkratší stín. Na jižní polokouli, bude polední slunce označovat směr na sever. Na severní polokouli se budou stíny pohybovat ve směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli se stíny budou pohybovat proti směru hodinových ručiček. S určitou praxí, můžete stín využít na určení směru i času. Stínové metody užívané pro určení směru jsou metody sledování stínu a metoda hodinková.

Metoda sledování stínu

K realizaci této metody vyhledejte rovnou tyč 1 m dlouhou a rovné místo prosté křovin, na kterém tyč bude vrhat viditelný stín. Tato metoda je jednoduchá a přesná a skládá se ze čtyř kroků:

1. Zarazte do země tyč nebo větev na místě, kde bude při východu slunce vrhat zřetelný stín. Označte špičku stínu kamenem, větvičkou, nebo jiným způsobem. Tento první stín směřuje všude na zemi na západ.

2. Počkejte 10 až 15 minut, než se špička stínu pohne o několik centimetrů. Označte špičku stínu stejným způsobem jako předtím.

3. Nakreslete rovnou čáru spojující obě značky. Tím získáte přibližný směr východ - západ. 4. Postavte se na čáru tak, aby první značka (západní) byla po vaší levé ruce a druhá značka po pravé ruce.

Nyní směřujete obličejem k severu. Tato skutečnost platí kdekoliv na zemi.

Podobná metoda je přesnější ale vyžaduje více času. Zatlučte do země tyč a vyznačte ráno první stín. Na tyč přivažte kousek provazu a s jeho pomocí vyryjte v zemi od značky stínu kolem tyče oblouk. V poledne se stín bude zmenšovat, až zmizí. Odpoledne se bude stín prodlužovat až do bodu, kde se znovu dotkne oblouku a tam uděláte druhou značku. Nakreslením rovné čáry mezi těmito značkami dostanete přesný směr východ - západ (podívejte se na obrázek 18-1).

133

Hodinková metoda

Směr můžete také určit pomocí běžných analogových hodinek, které máte po ruce. Směr bude přesný, jestliže používáte pravý místní čas (nikoliv upravený letní čas, pro který byste museli používat korekci). Zapamatujte si: čím dál jste od rovníku, tím bude tato metoda přesnější. Pokud máte pouze digitální hodinky, můžete i tuto překážku překonat. Rychle nakreslete na kus papíru ciferník hodinek a zakreslete do něj stávající polohu hodinové ručičky a tento nákres můžete použít k určení směru stejným způsobem jako analogové hodinky. Na severní polokouli, držte hodinky vodorovně tak, aby hodinová ručička směřovala k slunci. Rozdělte na polovinu úhel mezi hodinovou ručičkou a značkou 12 hodin a získáte tak čáru ve směru Sever - Jih (obrázek 18-2). Pokud máte pochyby, který konec čáry směřuje na sever, zapamatujte si, že slunce vychází na východě, zachází na západě a v poledne je na jihu. Slunce je před polednem na východě a po poledni na západě.

Poznámka: Jestliže jsou vaše hodinky nastaveny na letní čas, použijte na určení severu bod ležící uprostřed mezi hodinovou ručičkou a jednou hodinou. Na jižní polokouli, nasměrujte ke slunci značku 12 hodin a poloviční úhel mezi značkou 12 hodin a hodinovou ručičkou vám udává směr Sever - Jih (obrázek 18-2).

VYUŽITÍ M ĚSÍCE

Protože Měsíc nemá žádné vlastní světlo, můžeme ho vidět pouze, když odráží sluneční světlo. Jak obíhá na své oběžné dráze okolo země ve svém 28 denním cyklu, mění se tvar odráženého světla podle jeho pozice. Když je Měsíc na protilehlé straně země odvrácené od slunce, říkáme, že je nový Měsíc, nebo že není žádný Měsíc. Potom, jak se vzdaluje ze stínu země, začíná odrážet od svého povrchu světlo a narůstá až do úplňku. Po úplňku se jeho tvar opět začne zmenšovat (ztrácet tvar), až se jeví jako tenký srpeček na jeho levé straně. Tuto informaci můžete využít na určení směru. Jestliže vychází Měsíc před západem slunce, jeho osvětlená strana bude na západě. Vychází-li měsíc po půlnoci, osvětlená strana bude na východě. Tento jasně viditelný jev nám poskytuje v průběhu noci hrubý odkaz na směr východ, nebo západ.

VYUŽITÍ HV ĚZD

Vaše poloha na severní nebo jižní polokouli rozhoduje, které souhvězdí využijete pro určení severního, nebo jižního směru.

Severní obloha

Důležité souhvězdí, které se musíte naučit rozeznávat je Velká medvědice, známé také jako Velký vůz a Kasiopea (obrázek 18-3). Žádné z těchto souhvězdí nikdy nezapadá. Za jasné noci jsou vždy viditelná. Použijete je ke zjištění polohy hvězdy Polárky, také známé jako Severka. Polárka tvoří část voje souhvězdí Malého vozu a můžete si ho poplést s Velkým vozem. Záměně zabráníte součastným použitím obou souhvězdí - Velkého vozu a Kasiopey. Velký vůz a Kasiopea jsou vždy přímo naproti sobě a otáčejí se kolem Polárky proti směru otáčení hodinových ručiček, s Polárkou ve svém středu. Velký vůz je souhvězdí sedmi hvězd ve tvaru vozu. Dvě hvězdy tvořící zadní kola tohoto vozu jsou směrové hvězdy, protože jejich osa směřují k Polárce. Představte si čáru vedoucí od spodní hvězdy „zadních kol“ Velkého vozu k horní hvězdě „zadních kol“. Tuto čáru prodlužte pětkrát o vzdálenost mezi směrovými hvězdami. Na konci této myšlené čáry naleznete Polárku.

134

Souhvězdí Kasiopea má pět hvězd ve tvaru velkého písmene „W“. Polárka leží přímo nad prostřední hvězdou Kasiopey. Po nalezení Polárky určíte pravý sever tak, že spustíte myšlenou čáru od Polárky přímo k zemi.

Jižní obloha

Protože blízko jižního nebeského pólu neexistuje žádná dostatečně jasná hvězda, která by byla snadno rozpoznatelná, používá se jako ukazatel jižního směru souhvězdí známé jako Jižní kříž (obrázek 18-4). Jižní kříž má pět hvězd. Jeho čtyři nejjasnější hvězdy ve tvaru kříže jsou nakloněny k jedné straně. Dvě hvězdy, které tvoří podélnou stanu kříže, jsou směrové hvězdy. K určení jihu, si představte pětinásobnou vzdálenost mezi těmito hvězdami. V bodě kde tato pomyslná čára končí, je všeobecný směr na jih. Od tohoto pomyslného bodu se podívejte dolů k obzoru a vyberte orientační bod, kterým se budete řídit. Ve stálé situaci přežití můžete fixovat tuto polohu pro použití za dne, když v noci zatlučete do země kolíky směřující do směru vaší cesty.

135

ZHOTOVENÍ IMPROVIZOVANÉHO KOMPASU

Improvizovaný kompas můžete sestrojit pomocí kusu železného kovu, který může být ve tvaru jehly, nebo dvoubřité žiletky a kusu nekovového řetízku, nebo dlouhého vlasu, na který kov zavěsíme. Kov můžete zmagnetizovat nebo zpolarizovat pomalým hlazením hedvábím v jednom směru, nebo promyšleným opatrným protahováním kovu skrz vlasy. Kov můžete také zmagnetizovat tím, že ho budete třít jedním pólem magnetu. Vždy třete pouze jedním směrem. Pokud máte baterii a nějaký drát, můžete zpolarizovat kov elektřinou. Drát by měl být izolovaný. Jestliže není izolovaný, obalte kov jednoduše proužkem papíru, nebo plastové fólie, abyste zabránili zkratu. Baterie musí být minimální napětí 2 Volty. Z drátu vytvarujte cívku a jeho konce připojte ke svorkám baterie. Opakovaně vkládejte a opět vyndávejte z cívky jeden konec kovového předmětu. Za malou chvilku bude předmět zmagnetizovaný. Nezapomeňte odpojit cívku od baterie. Když ho zavěsíte na nějaký závěs, nebo ho položíte na malém kousku dřeva na hladinu vody, natočí se do směru Sever - Jih. Důkladnější improvizovaný kompas můžete zkonstruovat pomocí jehly na šití nebo tenkého kovového předmětu, nekovové nádoby (například, plastové), jejíž víčko uprostřed odstřihneme a stříbrného hrotu z péra. Ke zhotovení tohoto kompasu, vezměte obyčejnou šicí jehlu a přelomte ji na polovinu. Jedna polovina bude tvořit váš ukazatel směru a druhý bude působit jako otočný bod. Část, kterou použijete jako otočný bod, zapíchněte kolmo do středu dna plastové nádobky; tato část by měla být svislá a neměla by zasahovat do víčka. Přilepte střed druhé části (ručička) jehly na stříbrný hrot pera mízou ze stromu, nebo roztaveným plastem. Jeden konec střelky zmagnetizujte, a položte jí na otočný bod.

JINÉ PROSTŘEDKY K URČENÍ SMĚRU

Staří lidé říkají, že používání výskytu mechu a lišejníků na stromech ke stanovení severního směru není přesné, protože některé stromy jimi zcela obrůstají. Ve skutečnosti je porost bujnější na jižní straně stromu rostoucího na severní polokouli a naopak na jižní polokouli. Pokud je v okolí několik padlých stromů, podívejte se pro porovnání na pařezy. Růst je silnější na straně směrem k rovníku a letokruhy stromu budou mít na této straně mezi sebou větší mezery. Na protější straně pařezu budou letokruhy blíž u sebe a tato strana je obrácena směrem k pólům. Směr větru může být v některých případech užitečný, pokud je vám známo jakými směry v dané oblasti zpravidla fouká. Při určování směru vám také může pomoci rozpoznávání rozdílu mezi rostlinstvem a strukturou vlhkosti na severních a jižních svazích. Na severní polokouli jsou svahy směřující na sever méně osvětleny sluncem než jižní svahy a jsou proto chladnější a vlhčí. Na jaře a někdy i začátkem léta si severní svahy udržují zbytky sněhu. V zimě ztrácejí nejdříve sníh stromy a osluněné plochy na jižních svazích a sněhová pokrývka je zde nižší.

136

Kapitola 19: Signaliza ční techniky

Jedním z vašich prvních zájmů když se nacházíte v situaci přežití, je komunikace se svými přáteli nebo spojenci.

Všeobecně: komunikace je poskytování a přijímání informací. Jako přeživší musíte nejdříve své zachránce na sebe upozornit a následně vyslat zachráncům srozumitelnou zprávu. Některé znaky pro upoutání pozornosti jsou uměle vyrobené geometrické znaky, jako jsou: přímky, kruhy, trojúhelníky, nebo písmena X zobrazené v neobydlených prostorách, velké ohně nebo blikající světlo, jasné pomalu se pohybující předměty, nebo kontrasty barev či stínů. Typ použitého signálu bude záviset na vašem okolí a situaci nepřítele.

POUŽITÍ

V nebojové situaci potřebujete nalézt na nejvyšším vhodném místě terénu velkou, přístupnou, čistou a rovnou plochu. Využívá se samozřejmě na vytváření signálních znamení, které budete budovat. V bojových situacích musíte být na druhé straně více rozvážný. Nebudete si přát, aby signály přilákaly nepřítele. Najděte místo, které je viditelné ze vzduchu ale ujistěte se, že jsou poblíž úkryty. Zkuste, aby byl mezi místem signalizace a nepřítelem kopec, nebo jiný objekt, který pro nepřítele zamaskuje vaše signály. Proveďte průběžný průzkum oblasti, abyste se ujistil, že poblíž nejsou nepřátelské síly. Plánujete-li použít jakékoliv signalizační techniky nebo zařízení, umějte je používat a buďte připraven dát je v krátkém čase do provozu. Je-li to možné, vyvarujte se použití signálů, nebo signalizačních technik, které vás fyzicky ohrožují. Mějte na paměti, že signály pro vaše přátele mohou způsobit poplach pro nepřítele a prozrazují vaší přítomnost a pozici. Před signalizací opatrně zvažte své šance na přežití u přátel proti nebezpečí zajetí nepřítelem. Rádio je pravděpodobně nejjistější a nejrychlejší cestou jak nechat vědět ostatním kde jste, a umožňuje vám přijímat jejich hlášení. Obeznamte se s radiostanicemi ve své jednotce. Učte se jak s nimi pracovat, a jak vysílat a přijímat hlášení. Najděte popisy ostatních signalizačních technik, zařízení, a podmínky jak je používat. Učte se jak je používat. Přemýšlejte o cestách, kterými je můžete přizpůsobit, nebo změnit pro různá prostředí. Použití těchto signalizačních technik, zařízení a podmínek procvičujte předtím, než je budete potřebovat. Plánované, předem domluvené techniky signalizace mohou zlepšit vaše šance na přežití.

PROSTŘEDKY PRO SIGNALIZACI

Jsou dva hlavní směry jak získat pozornost, nebo komunikovat - vizuální a akustické. Prostředky, které používáte, budou závislé na vaší situaci, a na materiálech které máte k dispozici. Vždy musíte mít nějaké přímo použitelné prostředky vizuální nebo akustické signalizace.

Viditelné signály

Tyto signály jsou zařízení nebo materiály, které používáte k tomu, abyste dali o své přítomnosti vědět zachráncům.

Oheň

Ve tmě je oheň nejúčinnějším viditelným prostředkem pro signalizaci. Zapalte tři ohně v trojúhelníku (mezinárodní nouzový signál) nebo v přímé linii s odstupem 25 metrů mezi ohni. Udělejte je tak jak čas a situace dovoluje, a udržujte je, dokud jich bude třeba. Jste-li sám, může být udržování tří ohňů obtížné. Je-li tomu tak, udržujte jeden signální oheň. Když vytváříte signální ohně, vezměte v úvahu svou geografickou polohu. Je-li místo v džungli, najděte přírodní mýtinu nebo okraj vodního toku, kde můžete vybudovat oheň který, nebude zakrytý zelení džungle. Jste-li ve sněhem pokrytých oblastech, musíte očistit zem od sněhu, nebo vybudovat základ, na kterém můžete rozdělat oheň tak, aby vám ho tající sníh neuhasil. Hořící strom (stromová pochodeň) je další možností, jak přilákat pozornost (Obr. 19-1). Smolnaté stromy můžete zapálit, i když jsou syrové. Jiné druhy stromů můžete zapálit tak, že pod spodní větve narovnáte suché dřevo, zapálíte ho, tak aby plamen šplhal po větvích vzhůru a zapaloval listí. Předtím než strom shoří, nařezejte malé zelené stromky a přidejte je na oheň, aby vydával více kouře. Vždy vyberte nějaký osamělý strom tak, abyste nezpůsobil lesní požár a neohrozil sám sebe.

137

Kouř

Za dne vybudujte „kouřový generátor“ a k upoutání pozornosti užívejte kouře (obr. 19-2). Mezinárodní nouzovým signálem jsou tři sloupce dýmu. Zkoušejte vytvářet barevný kouř, který kontrastuje s barvou pozadí; tmavý kouř proti světlému pozadí a naopak. Když téměř udusíte velký oheň zeleným listím, mechem, nebo trochou vody, oheň bude vytvářet bílý dým. Jestliže přiložíte gumu, nebo olejem nasáklé hadry, vznikne černý kouř. V pouštním prostředí kouř visí těsně u země, ale pilot ho může v otevřeném pouštním terénu vypátrat. Kouřové signály jsou účinné pouze v poměrně bezvětrných, jasných dnech. Velký vítr, déšť a sníh kouř rozptylují a zmenšují vaší šanci být viděn.

138

Kouřové granáty

Pokud máte u sebe kouřové granáty, použijte je ve stejných obrazcích jako je popsáno u ohňů. Udržujte je v suchu, jen tak budou fungovat, když je budete potřebovat. Buďte opatrný, abyste v prostorách, kde je používáte, nezapálil vegetaci.

Tužkové světlice

Tyto světlice jsou součástí letecké záchranné vesty. Zařízení tvaru pera, obsahuje výmetnou slož, a světlici připevněnou nylonovou šňůrou. Když se odpálí, vydá zvuk jako výstřel z pistole a světlice dosáhne výšky asi 150 metrů. Má asi 3 cm v průměru. Abyste měl tužkové světlice připraveny k okamžitému použití, vybalte je z obalu a noste je na provázku, nebo řetízku okolo krku. Buďte připraven je vystřelit před pátrací letadlo a buďte připraven na druhý signál. Buďte také připraven se ukrýt, v případě že si pilot splete světlici s nepřátelskou palbou.

Trasovací munice

Na signalizaci pátracímu letadlu můžete použít puškové, nebo pistolové svítící střelivo. Nestřílejte přímo proti letadlu. Stejně jako u tužkových světlic buďte připraveni se ukrýt, v případě že si pilot splete signály trasovací municí s nepřátelskou palbou.

Světlice

Červená barva je mezinárodním nouzovým signálem, proto používejte červené světlice kdykoliv je to možné. Vašim zachráncům ale dá vědět, kde jste, jakákoliv barva. Světlice dosahuje výšky 200 až 215 metrů, hoří průměrně 6 až 10 sekund a klesá rychlostí 14 m za sekundu.

Světlice s padáčkem

Tyto světlice dosahují výšky 200 až 215 metrů a klesají rychlostí 2,1 metru za sekundu. M126 (červená) koří kolem 50 sekund a M127 (bílá) kolem 25 sekund. V noci tyto světlice můžete vidět na vzdálenost 48 až 56 kilometrů.

Zrcadlové, nebo lesklé objekty

Ve slunečných dnech je vašim nejlepším signalizačním zařízením zrcátko. Nemáte-li zrcátko, vyleštěte jídelní misku, sponu opasku nebo podobný objekt, který bude odrážet sluneční paprsky. Záblesky směřujte do míst, které jsou zabezpečeny před nepřátelským pozorováním. Zkoušejte používání zrcátka, nebo lesklých předmětů již nyní a nečekejte, až je budete potřebovat. Pokud máte signální zrcátko MK-3, řiďte se instrukcemi na zadní straně (Obr. 19-3).

139

Zrcátko noste na šňůrce nebo řetízku zavěšené kolem krku. Tak ho budete mít připraveno pro okamžité použití. Při nošení se vždy ujistěte, že skleněná strana směřuje k tělu, aby se neblýskalo. Nepřítel může záblesky zahlédnout.

VAROVÁNÍ !!! Signálním zrcátkem neblikejte rychle, protože pilot si může záblesky splést s nepřátelskou palbou. Nesměrujte paprsky na kabinu letadla déle než několik sekund, protože mohou pilota oslnit.

Opar a přízemní mlha může pilotovi způsobit potíže s vypátráním signálu od blikajících objektů. Je-li to možné, jděte na nejvyšší bod místa, odkud signalizujete. Nemáte-li zjištěnu polohu letadla, signalizujte záblesky ve směru zvuků letadla.

Poznámka: Za ideálních podmínek vidí pilot záblesky zrcátka na vzdálenost až 160 kilometrů.

Obrázky 19-4 a 19-5 ukazují zaměřování signálního zrcátka pro signalizaci.

Baterka nebo blikač

V noci můžete k vyslání SOS letadlu použít baterku, nebo blikač. Používáte-li blikač, buďte opatrný, abyste zabránil pilotovi splést si ho s přicházející pozemní palbou. Blikač bliká šedesátkrát za minutu. Některé blikače mají infračervený kryt, nebo čočky. Jako blikač jsou také použitelné modře blikající kolimátory.

Panel VS-17

Za dne můžete k signalizaci použít signalizační panel VS-17. Položte ho oranžovou stranou nahoru, je snáze viditelná než fialová strana. Odraz od panelu usnadní posádce pátrání. Jako náhradu VS-17 můžete použít libovolnou jasně oranžovou, nebo fialovou látku.

140

Oblečení

Další možností signalizace je rozprostření oblečení na zemi, nebo na vrcholu stromu. Vyberte předměty, které budou kontrastovat s přírodním okolím. Uspořádejte je do velkých geometrických znaků, které dávají větší možnost vzbudit pozornost.

Přírodní materiál

Máte-li nouzi o jiné možnosti, můžete používat přírodní materiály vytvarované jako symboly, nebo zprávy, které budou viditelné ze vzduchu. Vytvářejte mohyly, které vrhají stíny. Můžete použít křoví, listí všech druhů, kamenů, nebo sněhových bloků. Ve sněhem pokrytých prostorách udupejte sníh do tvaru písmen nebo symbolů a vyplňte prohlubně kontrastním materiálem (větvičky nebo větve). V písku použijte balvany, vegetaci nebo chaluhy zformované do tvaru symbolů, nebo zprávy. V prostorách pokrytých křovím vytrhejte ve vegetaci obrazce, nebo vypalte znamení na zemi. V tundře vykopejte příkopy, nebo obraťte drny vrškem dolů. Ve všech terénech používejte kontrastní materiál, který pro posádku letadla symboly zviditelní.

Barevný značkovač vody

Všechna armádní letadla zapojená v operacích poblíž, nebo nad vodou běžně vozí soupravu pro přežití na vodě, obsahující barevný značkovač vody. Nacházíte-li se v situaci přežití na vodě, použijte v průběhu dne na označení své polohy barevného značkovače. Skvrny od značkovače zůstávají viditelné asi tři hodiny, vyjma velmi rozbouřeného moře. Použijte ho pouze tehdy, pokud jste v přátelských prostorách. Značkovače uchovávejte zabalené, dokud je nebudete připraven použít. Použijte je pouze tehdy, když slyšíte nebo vidíte letadlo. Barevný značkovač je také velmi účinný ve sněhem pokrytých prostorách. Použijte ho na psaní písmen nouzových kódů.

Zvukové signály

Rádia, píšťalky a zbraně jsou dalšími metodami, které můžete použít na signalizaci své přítomnosti zachráncům.

Radiová zařízení

Rádio AN/PRC-90 je součástí armádní letecké vesty pro přežití. AN/PRC 112 bude nahrazovat AN/PRC-90. Obě rádia mohou přenášet tón, nebo hlas. Všechny ostatní typy armádních rádií umí to samé. Dosah různých rádií se mění v závislosti na výšce přijímajícího letadla, terénu, hustotě vegetace, počasí, síle baterií, typu rádia a poruch příjmu.

Na získání nejvyššího výkonu rádia použijte následující rady:

• Zkoušejte přenos pouze v čistém, volném terénu. Protože rádio má komunikační zařízení se záměrným paprskem, jakýkoliv terén mezi rádiem a přijímačem bude blokovat signál.

• Udržujte anténu ve správném úhlu k záchrannému letadlu. Signál nevychází ze špičky antény. Má-li rádio možnost přenosu tónu, položte ho na plochý vyvýšený povrch a můžete se věnovat jiným úkolům přežití.

• Nikdy se nedotýkejte anténou oblečení, těla, listí, nebo země. Takovýto kontakt silně zmenšuje dosah signálu.

• Šetřete energii baterií. Když rádio nepoužíváte, vypněte ho. Nevysílejte a nepřijímejte nepřetržitě. V nepřátelském území dodržujte krátké přenosy, abyste se vyvarovali rádiovému zaměření nepřítelem.

• Když v chladném počasí rádio nepoužíváte, vložte baterie dovnitř svého obleku. Chlad rychle vyčerpává z baterií energii. Nevystavujte baterie extrémním teplotám např. pouštnímu slunci. Vysoká teplota může způsobit explozi baterie. Udržujte rádio a baterii v suchu jak je jen možné, protože voda může způsobit zničení obvodů.

Píšťalky

Píšťalky jsou vynikajícím prostředkem pro místní signalizaci. V několika dokumentovaných případech byly slyšet 1,6 kilometru daleko. Vyrobené píšťaly mají mnohem větší dosah než pískání na prsty.

141

Výstřely

V některých situacích můžete k signalizaci použít zbraň. Tři výstřely vypálené v přesných intervalech obvykle označují nouzový signál. Tuto techniku nepoužívejte v nepřátelském území. Nepřítel určitě přijde pátrat po střelci.

KÓDY A SIGNÁLY

Nyní když víte, jak dávat lidem vědět kde jste, potřebujete vědět jak jim poskytnout víc informací. Je to snadné prostřednictvím jednoho symbolu, který vykouzlí celou zprávu. Naučte se proto kódy a symboly, kterým rozumí všichni piloti letadel.

SOS

Na vyslání SOS – tři tečky, tři čárky, tři tečky můžete použít světlo, nebo praporky. SOS je mezinárodně uznávaný nouzový signál v rádiovém Morseově kódu. Tečka je krátký ostrý puls, čárka je delší puls. Dodržujte opakování signálů. Když používáte praporky, praporek držený na levé straně slouží na čárky a na pravé straně na tečky.

Tísňové kódy země-vzduch

Tyto kódy (obr. 19-6) jsou tvořeny pěti symboly s jednoznačným významem. Symboly dělejte minimálně 1 metr široké a šest metrů dlouhé. Děláte-li je větší dodržujte stejný poměr 1:6. Dodržujte velký kontrast proti zemi, na které jsou vytvořeny. Umísťujte je na otevřených a snadno přehledných prostorách.

Signály tělem

Když je letadlo dostatečně blízko aby vás pilot jasně viděl, použijte na oznámení zprávy pohybů, nebo polohy těla (obr. 19-7).

142

Panelové signály

Máte-li kryt záchranného člunu, plachtu nebo přiměřenou náhradu, užijte na oznámení zprávy symboly z obrázku 19-8.

Potvrzení vašich signálů záchranným letadlem

Jakmile vás pilot letadla s pevnými křídly uvidí, ihned vám bude ukazovat, že vás vidí: pomalým letem, pohyby letadla a blikáním světly jak je na obrázku 19-9. Buďte připraven vyslat pilotovi další zprávu, jakmile potvrdí, že přijal, ale neporozuměl vaší první zprávě. K předání další zprávy použijte je-li to možné, radiostanici. Není-li radiostanice k dispozici použijte kódy uvedené na předchozích stránkách.

143

POSTUP PRO NAVÁDĚNÍ LETADLA

Jste-li v kontaktu s přátelským letadlem pomocí rádia, veďte pilota ke svému stanovišti. K navádění pilota používejte následující všeobecný formát, který by měl obsahovat následující údaje:

• Mayday, Mayday (nouzový letecký signál) • Volací znak (pokud máte nějaký přidělen, nebo je vám znám). • Jméno. • Polohu. • Počet přeživších. • Místo vhodné pro přistání. • Všechny poznámky jako je např. potřebná lékařská pomoc, nebo jiná naléhavě potřebná zvláštní

pomoc.

I když máte navázán kontakt se zachránci, neznamená to ještě, že jste v bezpečí. Sledujte instrukce a pokračujte v užívání komunikačních a únikových technik přežití, dokud nebudete doopravdy zachráněn.

144

Kapitola 20: P řesuny v nep řítelském území

Filozofie předchozích konfliktů „záchrana za každou cenu“ nebude v budoucích konfliktech již pravděpodobně možná. Naši potenciální protivníci udělali velký pokrok v radarové technice (RDF) i v protivzdušné obraně. Musíme předpokládat, že U. S. vojska uvězněná v budoucích konfliktech za nepřátelskými liniemi nemusí dočkat rychlého znovuosvobození spřátelenými silami. Vojáci se budou muset přesunovat po dlouhou dobu a vzdálenosti k místům, které budou méně ohrožovat záchranné síly.

Vojáci pravděpodobně nebudou vědět, jaký druh vysvobození mají očekávat. Druh možného vysvobození určuje místní situace a dostupné zdroje. Nemůže být nikým zaručen, dokud nezačne být vyvíjeno úsilí o záchranu. Vojáci čelící možnému odříznutí od spřátelených vojsk by měli být dobře seznámeni se všemi možnými možnostmi vysvobození, s problémy s tím souvisejícími a jejich povinnosti vyvinout úsilí k záchraně. Příprava a výcvik může zlepšit šance na úspěch.

ETAPY PLÁNOVÁNÍ

Příprava je potřebná pro všechny mise. Když plánujete, musíte zvažovat jak se vyhnout zajetí a vrátit se ke své jednotce. Plány pro všechny případy bojové činnosti musí být připraveny ve spolupráci s jednotkou řízení osvědčených postupů (SOP). Budou se muset vzít v úvahu také možnosti vašeho jednání, nebo vaší jednotky.

Plánovací oddělení pro bojovou činnost (CPA)

Jeho sekce zpravodajské činnosti může pomoci připravit mužstvo na nouzové akce prostřednictvím dodávaných informací o studiu operační oblasti, průvodci pro výjimečné situace SERE (přežití, únikové akce, odpor a útěk), informacemi o nebezpečí, současnými zpravodajskými hlášeními a současný kontakt a ověřovací postupy. Předpříprava mise zahrnuje dokončení CPA. Studium a průzkum potřebný k rozpracování CPA vám umožní, že si budete vědom aktuální situace v oblasti vaše mise. Vaše CPA zanechá záložní síly, znající vaše předpokládané akce. Abyste se vyhnuli zajetí, musíte se přesunovat k těmto jednotkám. Začněte s přípravou ještě před předběžným plánováním mise. Mnoho částí CPA jsou SOP pro vaši jednotku. Včetně CPA ve vašem výcviku. Váš denní výcvik zahajujte plánováním. CPA je váš kompletní plán pro návrat do oblasti ovládané spojenci. Skládá se z pěti odstavců popsaných v operační směrnici. Příkladem je většina odstavce 1, Situace, který máte sebou na misi. Dodatek H obsahuje strukturu CPA. Také udává, kterou část CPA můžete vzít s tebou. Úplný CPA je cenným přínosem pro vojáka odříznutého za nepřátelskou linií, který se musí pokoušet vyhnout zajetí. Pro dokončení odstavce 1, musíte znát přidělenou oblast pro vaši jednotku, nebo se soustředit na oblast případné mise. Informace potřebné k dokončení CPA obsahuje řada veřejných, nebo tajných zdrojů. Veřejnými zdroji mohou být noviny, časopisy, atlasy a zeměpisné příručky, výzkumy oblasti, televize, rádio, osoby obeznámené s oblastí a knihovny. Tajné zdroje mohou obsahovat studie oblasti, oblasti určení, průvodce nepředvídanými skutečnostmi (SERE), různé tajné polní příručky a zpravodajská hlášení. CPA připravujte ve třech fázích. V průběhu normálního výcviku, připravte odstavec 1, Situace. Odstavce 2, 3, 4 a 5 připravte v průběhu předběžného plánování mise. Po rozmístění jednotek do oblasti, neustále aktualizujte CPA založený na změnách v průběhu mise a zpravodajských údajů. CPA je šablona. Můžete přidat, nebo vymazat určité části podle probíhající mise. CPA může být pro navracející se síly pouze prostředkem určujícím vaší polohu a záměry, jakmile se začnete přesunovat. Je to nepostradatelný nástroj pro vaše přežití a návrat do oblastí kontrolovaných spřátelenými jednotkami.

Osvědčené operační postupy (SOP)

Jednotky SOP jsou cennými nástroji vaší jednotky, které budou pomáhat vašemu plánování. Když stojíte před nebezpečnou situací vyžadující okamžitou akci, není čas diskutovat o možnostech, je čas jednat. Může být využita řada technik užívaných během přesunu malými jednotkami a budou se hodit pro přesun a návrat na spřátelené území. Náměty z SOP by měly obsahovat (ale nejsou omezeny na):

• Přesuny družstev o velikosti tři až čtyři osoby na tým. • Komunikace družstev (technická a netechnická). • Základní vybavení. • Činnost v nebezpečných oblastech. • Signalizační techniky. • Cvičení okamžitých akcí. • Postupy navazování spojení. • Záchranná zařízení vrtulníku a postupy vyzvedávání.

145

• Bezpečnostní postupy v průběhu přesunu a na místech pro úkryt. • Shromažďovací body.

Procvičování funkčnosti účinně posilují zkušenosti SOP a také poskytují možnosti pro vyhodnocení a zdokonalení.

Oznámení přesunů a vyhnutí ze zajetí

Izolovaná jednotka má několik rámcových možností jednání, která mohou být pokládány za vyhnutí se zajetí skupiny nebo jednotlivců. Nejsou to možnosti, které může velitel zvolit namísto jeho původní mise. Nemůže také libovolně přerušit přidělenou misi. Může přijmout tyto možnosti jednání po skončení mise, když jeho jednotka nemůže zcela dokončit přidělenou misi (kvůli ztrátám sil v boji), nebo když dostane rozkaz stáhnout jeho jednotku ze stávající pozice. Jestliže podobné akce nejsou možné, velitel může rozhodnout pokusit se přesunovat jednotku tak, aby se vyhnul zajetí a vrátil se na území obsazené přátelskými jednotkami. V obou případech musí komunikovat s nadřízeným štábem tak dlouho, dokud nepadne rozhodnutí. Jestliže velitel jednotky ztratí kontakt s nadřízeným štábem, musí učinit rozhodnutí přesunovat se, nebo čekat. Svoje rozhodnutí zakládá na mnoha činitelích, počítaje v to účel mise, dávky potravin a střeliva, které má po ruce, ztráty na životech, šanci na pomoc od přátelských sil a taktické situaci. Velitel izolované jednotky čelí dalším otázkám. Jaké jednání způsobí nepříteli maximální škody? Jaký způsob jednání pomůže vyššímu štábu pro dokončení celkové mise? Přesun družstev po provedení části plánovaných akcí se oznamuje nadřízenému štábu, nebo není-li s ním možné navázat kontakt, rozhodne přeživší s nejvyšší hodností, zda situace vyžaduje, aby se jednotka pokusila uniknout, a vyhnula se tak zajetí nebo zničení. Přesunující se vedoucí týmů přijmou jejich hlášení prostřednictvím předem dohodnutých signálů. Jakmile je vydán signál pro činnost vedoucí k pokusu o vyhnutí se zajetí, musí být rychle předán všem osobám. Pokud je to možné, oznamte to nadřízeným štábům. Pokud nejste ve styku z nadřízeným štábem, velitel musí rozpoznat, že skončil organizovaný odpor, a že přestalo organizované řízení akce. Rozkazuje a řídí přesunující se družstva nebo sobě rovné jednotlivce a vrací se na vyšší úroveň velení až po dosažení přátelských pozic.

PROVEDENÍ

Po zprávě vyhnout se zajetí, se budou všichni přesunující se členové družstev pokoušet navázat vzájemné spojení ve výchozím bodu akce. Je to místo, kde 20 čtyřčlenných družstev zahájilo misi. Výchozí bod přesunu zvolte pokusně v průběhu fáze plánování akce pomocí mapy průzkumu. Jakmile je na zemi, tým si tuto polohu ověří, nebo vybere lepší. Jeho polohu musí znát všichni členové týmu. Výchozí bod by měl být snadno nalezitelný a jeho obsazení musí zabrat minimální dobu.

Jakmile se tým shromáždil ve výchozím bodu, musí:

• Poskytnout první pomoc. • Udělat seznam svého vybavení (rozhodne se co zanechat, zničit, nebo vzít s sebou). • Použít maskování. • Ujistit se, že každý zná prozatímní místa pro úkryt. • Zajistit, že každý zná hlavní a náhradní trasy a body shromáždění na trase k místům úkrytu. • Vždy udržovat bezpečnost (hlídky). • Rozdělí tým do menších skupin. Ideální skupina by měla mít dva až tři členy, ale může jich být více v

závislosti na zkušenostech a vybavení týmu.

Přesun skupin vracejících se na přátelské území je nejnebezpečnější, protože nyní jsou skupiny nejvíce zranitelné. Obvykle je lepší přesunovat se v noci, protože temnota nabízí dobrý úkryt. Výjimkou z tohoto pravidla je přesun přes riskantní terén nebo husté rostlinstvo (například džungle, nebo hornatý terén).

Když se přesunujete, vyhněte se následujícímu, i když to zabere čas a energii k obcházení:

• Překážkám a zátarasům. • Silnicím a cestám. • Obývaným oblastem. • Vodním komunikacím a mostům. • Linkám vedení vysokého napětí. • Člověkem vyrobeným stavbám.

146

• Všemu civilnímu a vojenskému mužstvu.

Pohyb v okupovaném území je velmi pomalý a dobře uvážený postup. Čím pomaleji a opatrněji se pohybujete, tím lépe. V největším bezpečí budete, když využijete všechny své smysly. Využijte své oči a uši abyste objevili lidi dříve, než oni objeví vás. Dělejte časté zastávky na poslech. Při denním světle, pozorujte úseky cesty předtím, než se po nich začnete pohybovat. Vzdálenost, kterou překonáte, než se ukryjete, závisí na situaci nepřítele, vašem zdraví, terénu, dosažitelnosti úkrytu a maskování pro splynutí s terénem a světelných poměrech. Když se přesunujete do oblasti, ve které se chcete skrýt (utajený prostor), vyberte skryté místo.

Zapamatujte si následující pravidla pro výběr skrytého místa, které musí:

• Ladit s okolím. • Mít nízkou siluetu. • Mít nepravidelný tvar. • Mít malou velikost. • Být o samotě.

Vyvarujte se použití existujících staveb nebo úkrytů. Obvykle bude vaší nejlepší možností volby plazit se do nejhustější vegetace, kterou můžete najít. Uvnitř prostoru pro ukrytí stavějte umělé úkryty pouze v chladném počasí a v pouštním prostředí. Jestliže stavíte úkryt, řiďte se výše uvedenými pravidly.

Aktivity v místech pro ukrytí

Jakmile jste objevili místo pro ukrytí, nepohybujte se přímo k němu. Při přesunu k tomuto místu použijte klamných technik. Před přesunem jednotlivců do místa ukrytí provádějte zastávky pro poslech. Dejte pozor, abyste neporušili, nebo neřezali jakékoliv rostlinstvo. Jakmile jste obsadili místo pro ukrytí, omezte své aktivity na udržování bezpečí, odpočinek, maskování a plánování dalších přesunů. Udržujte svoje bezpečí prostřednictvím vizuálního pozorování a poslechu. Při odhalení nepřítele uvede hlídka do pohotovosti všechny osoby, i když plán týmu je zůstat ukrytý a nepohybovat se při zpozorování nepřítele. Berte tuto akci tak, aby si každý byl vědom nebezpečí a byl připravený reagovat. Jestliže jakýkoliv člen družstva opouští tým, dejte mu pětibodový plán pro nepředvídané případy. Takto postupujte obzvláště, když jde průzkumné družstvo, nebo pracovní skupinu mimo úkryt, nebo oblast pro ukrytí. Když se pokoušíte vyhnout zajetí, je neobyčejně důležité zůstat zdravý a ostražitý. Využijte každé příležitosti pro odpočinek, ale neobětujte tomu bezpečí. Střídejte hlídky tak, aby si všichni členové vašeho přesunujícího se týmu mohli odpočinout. Léčete zranění, bez ohledu na to jak jsou velká. Ztráta vašeho zdraví bude znamenat ztrátu vaší schopnosti soustavně se vyhýbat zajetí. Maskování je důležitým hlediskem jak během přesunu, tak i na zajištění místa úkrytu. Vždy využijte týmovou spolupráci, abyste zajistili, že maskování je dokonalé. Zabezpečte, aby se na místě pro ukrytí nepomíchali členové jednotlivých týmů. Použijte přírodní, nebo umělé materiály. Jestliže přidáváte jakýkoliv další maskovací materiál v místě pro ukrytí, neřezejte v bezprostředním okolí rostlinstvo. Zatímco jste úkrytu, plánujte další akce. Proces plánování zahajte ihned po obsazení místa pro úkryt. Informujte všechny členy týmu o jejich stávající poloze a určete polohu náhradního místa pro ukrytí. Jakmile je to hotovo, začněte s plánováním dalšího přesunu týmu. Plánování přesunů zahajte průzkumem mapy. Nejprve vyberte další oblast pro ukrytí. Potom zvolte primární a náhradní trasu do místa pro ukrytí. Při výběru tras nepoužívejte přímý směr. Použijte jeden nebo dva radikální změny směru. Vybírejte cesty, které nabízejí nejlepší úkryt a maskování, méně překážek a nejmenší pravděpodobnost kontaktu s lidmi. Podél cesty by měla být místa, kde může družstvo získat vodu. Pro pomoc týmu s navigací, používejte azimut, vzdálenosti, kontrolní body nebo řídící značky a koridory. Shromažďovací body a body místa srazu plánujte porůznu podél trasy. Ostatní možnosti plánování mohou být zařazeny do stávajícího týmového SOP. Příkladem je nácvik okamžitých akcí, při zpozorování nepřítele a signálů rukama a pažemi. Jakmile je plánování ukončeno, zajistěte, aby každý znal a zapamatoval si celý plán. Členové týmu by měli znát vzdálenosti a azimut pro celou cestu k dalšímu prostoru pro ukrytí. Měli by prostudovat mapu a znát různý terén, ve kterém se budou pohybovat tak, aby se mohli přesunovat bez mapy. Neobsazujte místo pro ukrytí na více než 24 hodin. Ve většině případů se ukryjte ve dne a přesunujte se v noci. Vaší činnost v místě pro ukrytí omezte na akce uvedené výše. Jakmile jste v místě pro ukrytí, omezte všechen pohyb na méně než 45 cm nad zemí. Nezapalujte ohně, nebo nevařte jídlo. Kouř a vůně jídla prozradí vaší polohu. Před opuštěním místa pro úkryt jej musíte uvést do původního stavu, abyste předešli stopování.

147

Oblasti s úkryty

Po přesunech a ukrývání se po několik dnů, obvykle tři nebo čtyři, se musíte vy, nebo váš tým přesunout do oblastí s jeskyněmi, nebo jinými úkryty. Je to oblast kde se dá odpočívat, zotavit se a získat a připravit jídlo. Vyberte místo blízko vodního zdroje. Máte-li místo kde lze získat vodu, zhotovte zřízení k lovu ryb a k chytání zvěře do pastí. Protože vodní cesty jsou spojovací komunikace, umístěte úkryt dostatečně daleko od vody. Místo s jeskyněmi a děrami by mělo nabízet mnoho úkrytů a maskování pro pohyb v místě a okolo oblasti. Když jste v úkrytu, vždy stavějte hlídky na udržení bezpečí. Vždy obsazujte oblasti s přírodními úkryty. Akce v těchto místech jsou stejné jako v místech pro ukrytí, navíc se můžete z této oblasti vzdálit a můžete získávat a připravovat jídlo. Činnost v oblasti úkrytu zahrnuje:

• Výběr a obsazení dalšího místa pro ukrytí (pamatuje si, že jste ještě stále v nebezpečné situaci - toto není přátelské území).

• Prozkoumávejte oblast za účelem zjištění možností doplnění zásob a možných skrytých tras pro přesun k náhradnímu místu pro ukrytí.

• Shromažďujte jídlo (ořechy, bobule, zeleninu). Když se pohybujete kolem oblasti za jídlem, dodržujte zásady bezpečnosti a vyvarujte se zanechání stop, nebo jiných známek přítomnosti. Když nastražujete pasti a oka, dobře je zamaskujte a klaďte je na místech, kde není pravděpodobné, že by je lidé objevili. Pamatujte si, že místní obyvatelstvo někdy hodně chodí po cestách blízko zdrojů vody.

• Získávejte vodu ze zdrojů uvnitř oblasti úkrytu. Dejte pozor, abyste při získávání vody nezanechali stopy na březích zdrojů vody. Pohybujte se po pevných kamenech, nebo kládách, a tím zmenšíte možnost zanechání stop.

• Nastražte pod hladinu vody skrytá zařízení na lov ryb, abyste se vyhnuli jejich odhalení. • Místo pro oheň vyberte vzdálené od místa úkrytu. Toto místo využijte na přípravu jídla, nebo vaření

vody. Po každém použití místo pro oheň dobře zamaskujte.

Dejte pozor, aby kouř a světlo z ohně neohrozilo místo vašeho úkrytu. Když jste v oblasti úkrytu, musí být vaším prvořadým zájmem bezpečí. Určete členy týmu k vykonávání zvláštních úkolů. Pro omezení pohybu kolem oblasti, můžete mít dvoučlenné týmy vykonávající víc než jeden úkol. Například, družstvo zajišťující vodu, může také nastražit rybí pasti. Neobsazujte oblasti s úkryty déle než 72 hodin.

NÁVRAT DO PŘÁTELSKÝCH POZIC

Vytvoření kontaktu s vlastními liniemi, nebo hlídkami je nejdůležitější součástí přesunu, a návratu do vlastních pozic. Všechna vaše vytrvalost, plánování a útrapy bude nadarmo, jestliže nebudete zachovávat opatrnost při kontaktování přátelských sil v přední linii. Jsou známy případy, kdy přátelské hlídky zabily své muže operující za nepřátelskou linií, protože nedokázali správně navázat kontakt. Většině ztrát na životech by mohlo být zabráněno, kdyby postižení dodržovali několik jednoduchých zásad, a byli opatrní. Když jsou v dohledu přátelské síly, je normální tendencí zahodit opatrnost. Musíte překonat tento trend a pochopit, že spojení je velmi citlivá situace.

Přechod hranic

Jestliže jste se dostali při vašich přesunech k přátelské nebo neutrální zemi, použijte k přechodu hranice a navázání spojení s přátelskými silami na druhé straně následující postupy:

• Obsaďte místo s úkryty poblíž hranice, a pošlete ven družstvo s úkolem prozkoumat místo pro případné překročení hranice.

• Nepřetržitě sledujte místo pro přechod minimálně po dobu 24 hodin, v závislosti na nepřátelské situaci. • Udělejte náčrtek místa, všímejte si terénu, překážek, činnosti hlídek a jejich střídání a jakýchkoliv

detekčních nebo nástrahových zařízení. Když je průzkum kompletní, tým se vrátí do úkrytu, kde bude podrobně instruovat o výsledcích průzkumu zbytek týmu. Přechod hranice naplánujte na noc.

• Po překročení hranice, zřiďte úkryt na druhé straně hranice a pokuste se objevit přátelské pozice. Neprozrazujte vaši přítomnost.

• V závislosti na velikosti vašeho přesunujícímu se týmu, mají mít alespoň dva lidé pod dohledem případné místo pro spojení s přátelskými sílami do té doby, než se přesvědčí, že posádka je opravdu přátelská.

• Kontakt s přátelskými sílami realizujte během denního světla. Osoby vybrané k uskutečnění kontaktu by měly být neozbrojeny, a neměly by mít žádné vybavení, a mají mít rychle dosažitelné prostředky svojí jednoznačné identifikace. Osobou, která provádí spojení, by měl být někdo, jehož vhled nejméně připomíná nepřítele.

148

• V průběhu skutečného kontaktu, bude kontakt realizovat jediná osoba. Další osoba zajišťuje bezpečnost a pozoruje oblast kontaktu z bezpečné vzdálenosti. Pozorovatel měl by být vzdálen tak dostatečně daleko, aby mohl varovat zbytek týmu, jestliže jde něco špatně.

• Počkejte do té doby, než se skupina, se kterou se chcete spojit, začne dívat vaším směrem, abyste kontakt nepřekvapili. Potom vstaňte zpoza úkrytu s rukama nad hlavou a řekněte, že jste Američan. Potom se řiďte veškerými instrukcemi, které dostanete. Vyvarujte se odpovědí na jakékoliv taktické otázky, a nedávejte jakékoliv informace, že jsou zde ještě další členové týmu.

• Odhalení přítomnosti zbytku týmu můžete udělat pouze tehdy, ověříte-li pozitivně identitu kontaktu a přesvědčíte se o tom, že jste kontaktovali přátelské síly.

Mohou nastat jazykové problémy, nebo potíže s potvrzením identity. Přesunující se tým by měl zachovávat bezpečnost, mít strpení a mít nouzový plán.

Poznámka: Jestliže se přesunujete do neutrální země, jste vzdávající se síla a stáváte se zadrženou osobou.

Navázání spojení FEBA/FLOT

Jestliže jste sevřeni mezi přátelskými a nepřátelskými silami a v oblasti jsou těžké boje, můžete se ukrýt a nechat vlastní síly přejít přes vás. Jakmile vás vlastní síly překročí, můžete se pokusit navázat spojení z jejich týlu během denního světla. Jestliže vás překročí nepřátelské síly, můžete se přesunovat dále do nepřátelského týlu, pokuste se přesunout do předního okraje bojové oblasti (FEBA)/ přední linie vlastních vojsk (FLOT) v průběhu přestávek v boji, nebo se přesuňte k jiné oblasti podél fronty. Efektivní spojení může být uděláno, pokud jde o spojení při přechodu okrajů fronty. Rozdíl je v tom, že musíte být více opatrný na počáteční kontakty. Vojáci na frontách nejdříve střílejí a otázky kladou později, obzvláště v místech těžkých bojů. Před pokusem o kontakt byste měl být poblíž místa, kde se můžete ukrýt, nebo provádět kontakt z úkrytu.

Spojení s přátelskými hlídkami

Jestliže je přátelská fronta kruhová, nebo je to pouze izolovaný tábor, jakýkoliv směr, ze kterého byste se mohli přiblížit, bude považován za nepřátelské území. Nemáte možnost přesunovat se za lini fronty a navázat spojení. Přesuny jsou v tomto případě pokusu o spojení neobyčejně nebezpečné. Jedna z možností jak ho realizovat za těchto okolností je pozorovat terén a čekat, až se přátelská hlídka začne pohybovat vaším směrem, a tak vám dá šanci na spojení. Můžete také obsadit nějakou pozici před přátelskými liniemi a volat na ně, abyste vzbudili pozornost přátelských vojsk. Ideální je ukázat při navazování kontaktu něco co připomíná bílou vlajku. Pokud nic takového nemáte, můžete použít jakoukoliv část oblečení. Účelem je upoutat pozornost, zatímco se držíte v úkrytu. Jakmile jste vzbudili pozornost svým signálem a voláním, řiďte se instrukcemi, které dostanete. Buďte stále ostražitý, abyste nepropásl přátelské hlídky, protože vám poskytují možnost jak se vrátit na území pod přátelskou kontrolou. Najděte skryté postavení, které umožňuje maximální možnosti pro pozorování oblasti. Pokuste si zapamatovat každý terénní rys tak, aby když to bude nezbytné, jste mohli vniknout na přátelské pozice za tmy. Pamatujte si, že pokus o vniknutí za tmy je krajně nebezpečný. Navázání kontaktu může být nebezpečné kvůli bojovým akcím, a průzkumným hlídkám v oblastech, ve kterých operují. Pokud se rozhodnete neudělat kontakt, můžete pozorovat jejich směr a přiblížit se k vlastním frontám zhruba ve stejném směru. Takovéto pozorování vám umožní vyhnout se minám a nastraženým výbušninám. Když jste vypátrali hlídku, zůstaňte na místě a je-li to možné, umožněte hlídce pohybovat se směrem k vám. Když je hlídka 25 až 50 metrů od vaší pozice, signalizujte jim a zavolejte pozdrav, který je jasně a neomylně amerického původu. Jestliže nemáte nic bílého, poslouží vám na vzbuzení pozornosti jakákoliv součást šatů. Je-li vzdálenost větší než 50 metrů, průzkumná hlídka se může vyhnout kontaktu a obejít vaše pozice. Pokud je vzdálenost menší než 25 metrů, mohou členové hlídky okamžitě reagovat vypálením osudného výstřelu. Ve chvíli kontaktu je velmi důležité, aby bylo dostatečné světlo, které umožní hlídce rozpoznat, že jste Američan. Ať se rozhodnete použít jakoukoliv techniku spojení s vlastními nebo přátelskými jednotkami, buďte velmi opatrní. Z pohledu přátelské hlídky, nebo přátelského vojska obsazujícího dané území, jste nepřítel do doby, než vás budou kladně identifikovat.

149

Kapitola 21: Maskování

V situaci přežití, zejména v nepřátelském prostředí, můžete shledat, že je nezbytné maskovat sebe, svojí výstroj a pohyb. Může to znamenat rozdíl mezi přežitím, a zajetím nepřítelem. Maskování a techniky přesunu, jako je například plížení, vám také budou pomáhat získat k jídlu s použitím primitivních zbraní a dovedností živočichy nebo zvěřinu.

MASKOVÁNÍ OSOB

Když se maskujete, mějte na paměti, že určité tvary jsou pro člověka specifické. Nepřítel tyto tvary budou hledat. Prozradit vás může tvar klobouku, helmy, nebo černé boty. Tvar lidské siluety rozeznají i zvířata, a utíkají od ní. Svůj obrys porušte připevněním rostlinstva ze svého okolí ke své uniformě, výstroji a přilbě. Pokuste se snížit jakýkoliv odlesk od kůže nebo výstroje. Splývejte s barvami prostředí a napodobte strukturu svého okolí.

Tvar a obrys

Změňte obrysy zbraní a výstroje tak, že na ně přivážete rostlinstvo nebo proužky látky. Ujistěte se, že přidané maskování nebrání funkčnosti vybavení. Když se ukrýváte, pokryjte sebe a své vybavení listy, trávou, nebo jiným místním materiálem. Ukryjte také všechna varovná zařízení, která jste připravili tak, aby byla zůstala funkční.

Barva a struktura

Každá oblast světa a každé klimatické podmínky (polární/ zimní, mírné/ džungle, nebo močály/ pouště) má barvu, vzory a strukturu, která je pro tyto oblasti typická. Zatímco barva nepotřebuje komentář, struktura definuje povrch charakteristický pro něco, na co se díváme. Povrch struktury může být například: hladký, hrubý, skalnatý, listnatý, nebo mít mnoho dalších možných kombinací. Abyste se efektivně zamaskovali, používejte společně barvu i strukturu. Nedává žádný smysl zamaskovat se suchým hnědým rostlinstvem uprostřed velkého travnatého pole. Podobně by bylo zbytečné maskovat se zelenou trávou uprostřed pouště, nebo skalnaté oblasti. Pro skrytí a maskování pohybu v libovolné určité oblasti světa, musíte převzít barvu a strukturu bezprostředního okolí. Ke svému maskování použijte přírodní nebo umělé materiály. Příkladem materiálů na maskování je: maskovací barva, dřevěné uhlí ze spáleného papíru nebo dřeva, bláto, tráva, listí, proužky látky nebo pytloviny, větve borovice a maskovací uniforma. Zakryjte všechny plochy odkryté kůže, včetně tváře, rukou, krku a uší. Na svoje maskování použijte maskovací barvy, uhlí, nebo bláto. Tmavší barvou pokryjte plochy, které více vyčnívají a zachytávají více světla (čelo, nos, lícní kosti, bradu a uši). Další plochy pokryjte světlejší barvou, zvláště prohlubně, nebo oblasti stínu (kolem očí a pod bradou). Ujistěte se, že užíváte nepravidelný vzor. Na šatstvo a vybavení připevněte rostlinstvo z dané oblasti, nebo ústřižky látky správných barev. Jestliže používáte rostlinstvo, vyměňte ho, jakmile zvadne. Při svém pohybu po oblasti dávejte pozor na změny barev a podle potřeby upravte barvy svého maskování. Obrázek 21-1 podává celkovou představu o tom, jak použít maskování pro různé oblasti a podnebí. Použijte barvy vhodné pro vaše okolí. Strukturu pomohou napodobit skvrny nebo šikmé čáry (jako lomítka).

Tabulka č.1 Způsoby maskování pro typické oblasti

Oblast Provedení

Opadávající lesy mírného pásma Skvrny

Jehličnaté lesy Široké šikmé čáry

Džungle Široké šikmé čáry

Poušť Šikmé čáry

Arktida Skvrny

Tráva, nebo otevřené prostory Šikmé čáry

150

Lesk

Jakmile se kůže zamastí, začne se lesknout. Vybavení s odřenou barvou se také leskne. Lesknout se mohou dokonce i nabarvené předměty, jestliže jsou hladké. Lesknou se skleněné předměty, například jako zrcátka, brýle, dalekohledy, a teleskopy. Když je nepoužíváte, musíte skleněné předměty ukrývat. Cokoliv co se leskne, automaticky přitahuje pozornosti a odhaluje vaší polohu. Kdykoliv je to možné, umyjte mastnou pleť a opětovně naneste maskování. Mastná kůže smývá maskování, proto ho nanášejte často. Jestliže musíte nosit brýle, zamaskujte je nanesením tenké vrstvy prachu na vnější stranu čoček. Tato vrstva prachu bude zmenšovat odraz světla. Lesklé skvrny na svém vybavení pokryjte líčidlem, blátem, nebo je obalte látkou, nebo maskovací páskou. Zvláštní pozornost věnujte zakrytí poutek bot, spon na vybavení, hodinek a šperků, zipů a odznaků na uniformě. Signalizační zrcátko noste v jeho navrženém pouzdře, nebo v kapse se zrcadlovou částí otočenou k tělu.

Stíny

Když se skrýváte nebo cestujete, zůstávejte v nejhlubší části stínů. Vnější okraje stínů jsou světlejší a hlubší části jsou tmavší. Zapamatujte si, že pokud jste v oblasti, kde je mnoho rostlinstva, nechávejte mezi vámi a případným nepřítelem tolik rostlinstva, kolik je jen možné.

.

Tato akce ztíží nepříteli možnost vás vidět, protože před jeho pohledem vás bude částečně maskovat rostlinstvo. Úsilí nepřítele dívat se skrze mnoho vrstev vegetace unaví velmi rychle jeho oči. Když cestujete v noci, zvláště v zastavěných oblastech, buďte si vědom, kam vrháte svůj stín. Může se protáhnout od stavby, kolem které přecházíte a odhalit vaši pozici. Také pokud jste ve tmavých stínech, kde je na jedné straně zdroj světla, může nepřítel na druhé straně vidět vaši siluetu proti světlu.

Pohyb

Pohyb, zvláště rychlý pohyb, vzbuzuje pozornost. Pokud je to vůbec možné, vyvarujte se v přítomnosti nepřítele pohybu. Jestliže ve vaší pozici hrozí bezprostřední nebezpečí zajetí a musíte se přesunout jinam, vzdalujte se pomalu, a nedělejte pokud možno žádný hluk. V situaci přežití pomalý pohyb snižuje možnost odhalení a šetří energii, kterou můžete potřebovat pro dlouhodobé přežití nebo únik na velkou vzdálenost. Když se pohybujete kolem překážek, vyhněte se jejich přelézání. Pokud musíte překážku přelézt, udržujte svoje tělo v úrovni jejího vrcholu, abyste se vyvarovali zvýraznění svého obrysu. Když přecházíte kopce nebo hřebeny, dávejte pozor, aby nepřítel nespatřil vaší siluetu proti obloze. Když se pohybujete, budete mít potíže odhalit pohyb ostatních. Často se zastavujte, naslouchejte a pomalu se rozhlížejte kolem, jestli nespatříte známky nepřátelského pohybu.

Hluk

Hluk budí pozornost, obzvláště pokud jde o sled hlasitých zvuků jako je například prasknutí několika větviček. Pokud je to možné, vyhněte se dělání jakéhokoliv hluku. Zpomalte svojí rychlost natolik, kolik je potřeba abyste nedělali hluk, když se pohybujete kolem, nebo z míst možného ohrožení. Využijte zvuky pozadí na zakrytí hluku vašeho pohybu. Zvuky letadla, nákladního auta, generátoru, silného větru a lidský hovor bude krýt některé, nebo všechny zvuky způsobené vaším pohybem. Déšť bude maskovat hodně hluku, ale také sníží vaši schopnost zjistit hluk případného nepřítele.

Pachy

Ať lovíte zvěř nebo se vyhýbáte nepříteli, je vždy moudré maskovat pach spojený s lidmi. Začněte se umývat a prát své oděvy bez mýdla. Tato metoda mytí odstraní mýdlový a tělesný pach. Vyvarujte se silně aromatických jídel, jako je např. česnek, pomáhá to snižovat tělesný pach. Nepoužívejte tabákové výrobky, bonbony, žvýkačku, nebo kosmetiku. Aromatické byliny nebo rostliny můžete použít na umývání sebe, a svého oděvu, můžete s nimi drhnout svoje tělo a oděv, nebo je žvýkat na zamaskování dechu. Jehličí borovice, máta, nebo jakákoliv podobná aromatická rostlina pomůže odmaskovat váš pach pro zvěř i pro lidi. Vystavení se kouři z ohně pomůže zamaskovat váš pach před zvířaty. Ačkoliv se zvířata obávají čerstvého kouře z ohně, starší pachy kouře jsou po lesních požárech normální a nevyplaší je. Při cestování používejte váš smysl pro čich, který vám pomůže nalézt, nebo se vyhnout lidem. Věnujte pozornost pachům spojenými s lidmi, jako je například oheň, cigarety, benzín, nafta, mýdlo a jídlo. Takové pachy mohou varovat před lidskou přítomností dlouho před tím, než je můžete vidět nebo slyšet v závislosti na

151

rychlosti a směru větru. Dávejte pozor na směr větru, a když je to možné, přibližujte se nebo obcházejte lidi či zvířata tak, aby byli od vás proti směru větru.

METODY PLÍŽENÍ

Někdy se potřebujete nepozorovaně pohybovat z místa na místo. Abyste tyto přesuny úspěšně zvládli, budete potřebovat více než pouhé maskování. Základní dovedností jak se vyhnout odhalení, je schopnost se plížit, nebo pohybovat bez způsobení jakéhokoliv náhlého rychlého pohybu, nebo hlasitého hluku. Pokud má být účinné, musíte plížení nacvičovat. Když ho cvičíte, používejte následující techniky:

Plížení ve stoje

Když se plížíte ve stoje dělejte zhruba poloviční kroky, než je vaše normální chůze. Takováto chůze vám pomáhá udržovat stabilitu. Měl byste být schopen zůstat stát v libovolné fázi pohybu a tento postoj udržovat tak dlouho, jak je nezbytné. Když našlapujete, natočte prsty na noze nahoru tak, aby se země dotýkaly vnější okraje chodidla. Cítíte tak větve a větvičky, které by mohly prasknout, když na ně šlápnete. Jestliže zahájíte krok, zvedněte nohu a přesuňte jí. Jakmile zahájíte kontakt předního okraje vaší nohy se zemí, pomalu došlapujte na okraj paty a nakonec pomalu stoupněte na celé chodidlo. Potom postupně přesuňte svojí hmotnost na přední nohu. Zvedněte zadní nohu asi do výšky kolena a začněte celý postup znovu. Ruce a zbraně držte blízko u těla a vyvarujte se s nimi mávat, nebo s nimi zachytávat o rostlinstvo. Když se pohybujete v přikrčení, získáte dodatečnou oporu položením rukou na kolena. Jeden krok obvykle zabere 1 minutu na dokončení, ale skutečný čas bude záviset na situaci.

Plazení

Na rukou a kolenou se musíte plazit, když je rostlinstvo příliš nízké na to, aby vám dovolilo kráčet zpříma, aniž byste byli zpozorováni. Pohybujte najednou pouze jednou končetinou a ujistěte se, že jí pokládáte zlehka, abyste cítili cokoliv, co by mohlo prasknout a způsobit hluk. Dejte pozor, aby špičky a podpatky bot nezachytily za rostlinstvo.

Plazení na břiše

Plazením po břiše, děláte nízký podpor ležmo na rukou a špičkách nohou, ve kterém se pomalu pohybujete vpřed, a po každém přesunu si pomalu lehnete na zem. Vyvarujte se táhnutí těla po zemi, protože to způsobuje velký hluk a zanechává velkou stopu, kterou může stopař vysledovat.

Plížení se ke zvířatům

Před plížením ke zvířeti, vyberte nejlepší trasu. Jestliže se zvíře pohybuje, budete potřebovat záchytnou trasu. Vyberte trasu, na které jsou mezi vámi a zvířetem objekty, které před ním skryjí váš pohyb. Pokud se vám podaří najít takovouto trasu, budete se schopen pohybovat rychleji, dokud objekt nepřejdete. Některé objekty, jako například velké skály a stromy vás mohou zcela ukrýt a jiné, jako je malé křoví a tráva vás mohou skrýt pouze částečně. Trasu zvolte tak, aby nabízela co nejlepší krytí a vyžadovala co nejmenší množství sil. Pozorujte zvíře, a zastavte se, když se dívá vaším směrem, nebo k vám natáčí uši, zvláště jestli má podezření na vaší přítomnost. Jakmile se přiblížíte, přimhuřte mírně oči, abyste zakryli černobílý kontrast očí a jejich odlesk. Ústa mějte zavřená, aby zvíře nevidělo bělost, nebo odlesk vašich zubů.

152

Kapitola 22: Kontakt s lidmi

Několik nejlepších a nejčastěji dávaných rad pro jednání s místním obyvatelstvem je, aby přeživší osoba přijala, respektovala a přizpůsobila se jejich zvyklostem. Takže, „když jste v Římě, jednejte jako Římané“. Je to vynikající rada, ale existuje zde několik závažných věcí spojených s uplatněním této rady v praxi.

KONTAKT S MÍSTNÍM OBYVATELSTVEM

Při jednání s místními lidmi musíte seriózně zvažovat: Mají primitivní kulturu? Jsou to farmáři, rybáři, přátelští lidé, nebo nepřátelé? Jako přeživší osoba křižující kulturní komunikace, může se váš kontakt s lidmi radikálně měnit od oblasti k oblasti, a od člověka k člověku. Může to znamenat součinnost s lidmi neobyčejně primitivní kultury, nebo kontaktu s lidmi, kteří mají kulturu poměrně moderní. Kultura je označením norem chování, které její členové považují za správné a přijatelné, ale může se, nebo nemusí podobat vaší představě toho, co je správné. Ať jsou tito lidé kdokoliv, můžete očekávat, že budou mít zákony, sociální a ekonomické hodnoty a politickou a náboženskou víru, která může být zásadně odlišná od vaší. Tyto různé kulturní aspekty, studujte před rozmístěním jednotek do operační oblasti. Předběžné studium a příprava vám pomůže navázat, nebo vyhnout se kontaktu jestliže musíte jednat s místním obyvatelstvem. Lidé mohou být přátelští, nepřátelští, nebo vás mohou ignorovat. Jejich postoj může být nezjistitelný. Jestliže jsou obyvatelé známi jako přátelští, zkuste si jejich přátelství udržet svojí zdvořilostí a úctou k jejich náboženství, politice, sociálním zvykům, obyčejům a všech ostatních hledisek jejich kultury. Pokud je obyvatelstvo známé jako nepřátelské nebo jejího postoje neznáte, učiňte maximální úsilí vyhnout se jakémukoliv kontaktu, a nezanechat ani známky po vaší přítomnosti. Při těchto pokusech budou nevyhnutelné základní znalosti denních návyků místních lidí. Jestliže se po pečlivém pozorování rozhodnete, že neznámí lidé jsou přátelští, můžete je kontaktovat, pokud nutně potřebujete jejich pomoc. Obvykle máte malé obavy, a hodně získáte z opatrného a zdvořilého kontaktu s místními lidmi spřátelených, nebo neutrálních zemí. Pokud se obeznámíte s místními zvyklostmi, projevujte samozřejmou slušnost a co je nejdůležitější, dávejte najevo ohled k jejich zvykům. Tak budete schopen vyhnout se potížím, a budete mít možnost získat potřebnou pomoc. Při navazování kontaktu, čekejte do té doby, než je nablízku jediná osoba a jestliže je to možné, nechejte tuto osobu udělat počáteční vstřícný krok. Většina lidí bude ochotná pomoci přeživšímu, který vypadá, že pomoc potřebuje. Ovšem místní politické postoje, pokyny, nebo propaganda může změnit postoje jinak přátelských lidí. Naopak v nepřátelských zemích může řada lidí, zvláště ve vzdálených oblastech cítit nepřátelství vůči jejich politikům, a mohou být vůči přeživšímu více přátelští. Klíčem k úspěšnému kontaktu s místním obyvatelstvem je být přátelský, zdvořilý a trpělivý. Dávat najevo strach, ukazovat zbraně, a dělat náhlé nebo výhružné pohyby může způsobit, že se vás místní obyvatelé budou bát. Takové akce mohou vyvolat okamžitou nepřátelskou odezvu. Když se pokoušíte o kontakt, usmívejte se tak často jak můžete. Mnozí místní obyvatelé jsou nesmělí a zdají se být nepřístupní, nebo vás mohou ignorovat. Přibližujte se k nim pomalu, a nespěchejte s kontaktem.

CHOVÁNÍ PŘEŽIVŠÍ OSOBY

Když obchodujete s místními lidmi, použijte rozvážně k obchodování sůl, tabák, stříbrné peníze a podobné předměty. Bankovky jsou známé celosvětově. Nepřeplácejte, může to vést k rozpakům a může to být dokonce i nebezpečné. Vždy jednejte s lidmi s respektem. Nebuďte na ně hrubý a nevysmívejte se jim. K vyjádření potřeb nebo otázek, může být velmi účinné použití posunkové řeči. Mnoho lidí takový jazyk používá a komunikuje posunkovou řečí beze slov. Zkuste se naučit několik slov a frází místního jazyka v oblasti vaší případné operace a z oblastí okolo ní. Pokoušet se mluvit něčím jazykem je jedním z nejlepších způsobů, jak ukázat že respektujete jeho kulturu. Od té doby co je široce používána angličtina, může některý z místních lidí rozumět i několika anglickým slovům. Některé oblasti mohou být tabu. Jsou to oblasti, které sahají od náboženských nebo posvátných míst k místům s výskytem nemocí, nebo místům nebezpečným. V některých oblastech, nesmějí být zabíjena určitá zvířata. Naučte se pravidla a dodržujte je. Sledujte a učte se tolik, kolik můžete. Takové akce pomohou posílit vztahy, a poskytnou nové znalosti a dovednosti, které mohou být velmi důležité později. Ptejte se na místní rizika a zjistěte od přátelských obyvatel, kde jsou nepřátelské osoby. Vždy si zapamatuje, že lidé často trvají na tom, že jiné národy jsou nepřátelské, protože jednoduše nerozumějí rozdílným kulturám a vzdáleným národům. Lidé mohou obvykle věřit jejich bezprostřednímu sousedství asi tak, jako je to ve vaší čtvrti doma. Místní lidé, stejně jako my sami, často trpí nakažlivými chorobami. Pokud je to možné, postavte si oddělený úkryt a vyhněte se fyzickému kontaktu bez dávání najevo, že to děláte schválně. Jídlo a pití si připravujte sami, pokud tak můžete bez nebezpečí učinit. Místní lidé budou někdy chápat jako vysvětlení pro samotářské chování, že se jedná o osobní nebo náboženský zvyk. Výměna, nebo obchodování je ve většině primitivních společností běžná. Cenná mince je obvykle dobrá, ať pro její devizovou hodnotu nebo jako klenot či tretka. V odlehlých oblastech mohou mít zápalky, tabák, sůl, žiletky, prázdné nádoby, nebo látka daleko větší cenu než jakýkoliv druh peněz. Buďte velmi opatrný, když se dotýkáte lidí. Mnoho lidí považuje dotyk za tabu, a takováto akce může být

153

nebezpečná. Vyhněte se pohlavnímu styku. Pohostinství mezi některými lidmi je taková silná kulturní vlastnost, že při krmení cizince mohou vážně snížit svoje vlastní zásoby. Přijměte, co nabídnou a sdílejte to rovnoměrně se všemi přítomnými. Jezte stejně, jako jedí oni, a nejdůležitější je pokusit se sníst všechno co nabízejí. Jestliže děláte jakékoliv sliby, dodržujte je. Respektujte osobní majetek, místní zvyklosti a chování, dokonce i tehdy když se vám zdají zvláštní. Za jídlo, zásoby, apod., vždy nějakým způsobem zaplaťte. Respektujte soukromí. Nevstupujte do domu, nejste-li pozván.

ZMĚNY V POLITICKÉ LOAJALITĚ

V dnešním světě rychle se měnící mezinárodní politiky, přijaté závazky a politické postoje uvnitř národů podléhají rychlé změně. Obyvatelstvo mnoha zemí, obzvláště politicky nepřátelské země, nemůže být považováno za přátelské jenom proto, že nedemonstrují otevřené nepřátelství. Pokud nejste instruování o opaku, vyhněte se všem kontaktům s takovými lidmi.

fm 21-76 survival guide (cz)

Documents