SPOLEČENSKÝ ČTRNÁCTIDENÍK STUDENTŮ ŽURNALISTIKY

ročník 2., číslo 10., Leden 2013

Fobia Editorial

Editoři: Ondřej Novák, Vojtěch Heřmánek, Vojtěch Koval Fotografie: Ondřej Novák, deník.cz, lidovky.cz, demagog.cz, ihned.cz Redakce: Jan Hrbek, Ondřej Macka, Lucie Palkosková, Valentyna Polyakova, Sabine Kejlová, Ondřej Krutilek, Přemysl AdamecKorektor: Eliška JunkováSazba, obálka, grafická úprava: Ondřej Novák, MP PobartKontakt: fobia.redakce@gmail.com, facebook.com/FobiaCasopis, fobiacasopis.blogspot.cz

„Když si na ples vezmu nalepovací řasy a v průběhu večera se mi odlepí, tak už budu asi moc opilá na to, abych si to opravila. Hm, Taylor Swift sváděla Bra-dleyho Coopera - je v Hollywoodu ještě někdo, na koho to nezkoušela? Lauro! Proč nefunguje Spotify v České Republice? Zasraný zkouškový! Jsem slavný nikod. Jeden pán říkal, že na zimě je nejhorší, když vám zamrzá i ta tekutina v očích. Napadá mě, jaká zima musí být, aby se to stalo… Doba ledová může přijít kdykoli, během 4 let. Do toho jogurtu sem ten banán dávat neměl. Kaka-ová skvrna velikosti mexického dolaru! Litr mlíka, kilo třešní, to je pak tanec břišní. Pink Floyd vydali novou desku. Hlavně ne ekofašismus. Nikod v sobotu v podvečer oznámí jméno svého favorita. Ty vole on ten Jakub Horák je všude! Na obzoru plachta bílá.“

Příjemné čtení nového, jubilejního desátého, politicky laděného čísla Fobie se zcela apolitickým editorialem vám za celou redakci přeje

Vojtěch Heřmánek a hlas lidu

Obsah

FobianketaKomentáře:

Na upřímnost brzy pojdešUS style pod Řípem

Rozhovor: Tomáš Hanák: Budu volit Schwarzenberga

Zaměřeno - Volby 2013, Miloš Zeman:

Osobní životPolitika

Prezidentské vizePřátelé Miloše Zemana

Ruská spojka, nešlapejte na plynLukoil a Česká republika

Všichni Zemanovi zemědělciAbmice a cíle

Demagog.cz: Zeman nemluví pravdu

Kultura:Co je doma, to se počítáNa koho ten václav jetak nám vzali i medůzu

Nerubrika:Jana Bobošíková

Prokrastinátor vrací úder

Fobia Fobianketa

doc. Barbora Osvaldovákatedra žurnalistiky

fsv uk

Sotva. A krom toho myslím, že tzv. zájem o politiku se týká lidí, kteří nemají základní existenční starosti. Chtělo by to proto po-rovnat volební účast ve velkých městech oproti vesnicím. Jen odhaduju, ale řekla bych, že ve městech byla větší.

Podle mne účast bude menší. Ale záleží na tom, kdo bude kan-didovat.

Hájit zájmy republiky, kterou bude reprezentovat. A to na ja-kémkoli fóru. Ono se to nezdá, ale tohle prezidenti a prezi-dentky dělávají.

mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D.

římskokatolický kněz a vysokoškolský učitel

Pokud vyhraje Karel Schwarzen-berg, pak přivede na Hrad, kde stra-šili Hájek s Jaklem, zajímavé lidi a přinese nového ducha - pak se vlna podpory, kterou dostal od mladé generace, může proměnit v trva-lejší zájem. Pokud se vítězstvím M. Zemana vše vrátí k starému, pak se nejspíš frustrace z politiky ještě hodně prohloubí.

S úpravou podmínek pro registraci kandidátů.

Předvést úplně nový styl komunika-ce s veřejností (noblesa místo aro-gance) a ukázat vůli České repub-liky být aktivní součástí procesu evropské integrace.

Jaroslav Plesl zástupce šéfredaktora týdeníku

Reflex

Nevím. Ještě ani nevíme, kdy bude. Třeba bude za půl roku...

Nevydrží. Jsou zhnuseni už teď. Kampaň byla velmi intenzivní a

podle mě zájem veřejnosti dosá-hl vrcholu těsně před prvním

kolem.

Prioritou nového prezidenta by mělo být zcivilnění úřadu. Měl

by se zasadit o přestěhování prezidentské kanceláře z Praž-ského hradu. Tam by mělo být nějaké muzeum. Prezident by

měl sídlit mezi lidmi v podhradí.

V předvolebním ruchu jsme se ptali známých osobností na tři otázky ohledně voleb a nového predzidenta obecně.

Názor společensky uznávaných nebo známých lidí je totiž, jak vidíme i v těchto dnech, mnohdy hlas rozhodující.

1) Vydrží lidem zájem o politiku i po prezidentských volbách, nebo opadne tak rychle, jako vzrostl?

2) S čím podle Vás můžeme u příští volby prezidenta na základě té letošní počítat?

3) Co by měl nový prezident stanovit jako svou prioritu?

Fobianketa

Jakub Horákspisovatel

Obecně by se řeklo, že to bude podobně jako s prvním dílem re-ality show VyVolení - už žádná další řada nepřekonala jeho sledovanost. Ovšem velmi bude záležet na tom, kdo bude kandi-dovat. Pokud se o funkci bude znovu ucházet třeba Václav Klaus, lze očekávat extrémní emoce a extrémní zájem.

Čtrnáct dní po volbě lze oče-kávat enormní nárůst, potom se zájem vrátí zhruba na tu úroveň, kde byl před volbou. Nutně přijde vystřízlivění. Růz-né iniciativy a výzvy evidentně přitahují jen určitý typ lidí - ve standardní politické situaci se běžný člověk o politiku zají-má jen zběžně. Ke změně zájmu o politiku dojde v případě, že vznikne nějaká nová středopra-vicová strana.

Měl by se snažit podpořit a mo-derovat veškeré aktivity směřu-jící k potlačení korupčního pro-středí v politice, protože to je tím hlavním problémem součas-né situace v České republice.

Tomáš Drahoňovskýnovinář

Budou stanovena jasnější pra-vidla volby v podobě zpřesnění prováděcího zákona, který za-brání vnímání volby hlavy státu jako zmanipulované a neprů-hledné. Pokud můžu mluvit o osobních přáních do příští pre-zidentské volby, ocenil bych, kdyby ji provázela slušnější kampaň bez podpásovek, šovinis-mu a národoveckých argumentů.

Prezidentská volba umožňuje redukovat vnímání celého jejího průběhu na souboj několika málo osobností. Je proto pro voliče přehlednější a snazší k pochopení, než jakýkoli jiný typ volby. Dalším zdrojem relativně vysoké volební účasti je zkrátka to, že je to prvně. Žádný raketo-vý nárůst zájmu o politiku proto nečekejme.

Zlepšení vztahů se zbytkem Evropské unie a jasné odmítnu-tí extrémních tendencí v české politice. První akce prezidenta by však jednoznačně měly vést k uklidnění rozjitřené spole-čenské atmosféry po vyhrocené prezidentské kampani

Tomáš hajíčekkapela krucipüsk

Doufám, že se lidi naučí, stej-ně jako na Islandu, rozhodovat sami o tom, kdo povede jejich zemi, a přestanou se, když už mají tu možnost, stavět apaticky k budoucnosti své, dalších po-kolení a v první řadě k matičce zemi.

Budu doufat, když už jsme v té demokracii, že je bude zajímat, kdo a jak se společným majet-kem, tradicemi, kulturou atd. nakládá.

Více pravomocí, protože loutka nás z toho korupčního srabu nevytáhne a na poslaneckou sněmovnu a senát se vzhledem k jejich lobbistickému obsazení spoléhat nedá.

Poznámky redakce:Pomalu, ale jistě spoušíme webové stránky časopisu. Celkový archiv, články a fotografie tak již brzy budou přehledně na jednom místě.

V minulém čísle jsme chybně uvedli jméno hraběnky z Fürstenbergu.

Redakce Fobie by také chtěla vřele poděkovat kolegům z pražské žurnalistiky, kteří nám do tohoto čísla poskytli materiály k profilu miloše zemana.

Fobia Komentáře

Vojtěch Heřmánek

Česká média se před prezidentskou volbou pokusila o v našich končinách celkem nevídaný krok. S první přímou volbou se pokusila o premiérový coming out a většina z nich přiznala, kdo je mu-žem redakčního srdce. V anglosaské sféře celkem běžný jev, ale běda vám, vy mrdky mediální, tahat to k nám do Čech!

Těžko odhadovat, proč se periodika setkala s tak velkou společenskou nevolí. Snad kvůli tomu, že se přiklonila na stranu „Rakušáka, který chce prolomit Benešovy dekrety, zaprodat nás Němcům a účastní se schůzek Bilderbergu či New World Order“. Nebo snad „hlídací psi demokracie“ nesmí mít žádný vlastní názor, protože by mohli být pro čtenáře nežádoucí?

Ovšem nejen českým mediálním vodám vzala upřímnost jejich prestiž. Stejné

dehonestace se dočkal i Jiří Dienstbier, který, na rozdíl od ostatních sociálních demokratů, odmítl dát požehnání do druhého kola Miloši Zemanovi. Dien-stbier, představitel progresivního křídla ČSSD, schytává za svůj názor facky od drtivé většiny těch, kteří jej podpořili v prvním kole. Prý svou distancí od Ze-mana brzdí konsolidaci české levice. Ani nemusíme tento názor hnát do absurd-ních rovin, aby se naskytla otázka: Jak může ze své pozice nadstranický prezi-dent sjednocovat přesně vymezenou část politického spektra?

Následky Dienstbierova jednání na sebe nenechaly dlouho čekat ani ve stranické rovině. Ve čtvrtek se k neúspěšnému pre-zidentskému kandidátovi otočila zády i liberecká ČSSD a zmařila tak jeho naděje na místopředsednickou kandidaturu. Kdo nejde s námi, jde proti nám.

Chtěli bychom co nejpřímější demokra-cii. Toužíme po profesionálních médiích toho „nejškatulkovatějšího“ střihu. A když se k obojímu alespoň vzdáleně při-blížíme, nemáme z toho radost.

Čechy prezidentská volba pohltila. Nau-čili jsme se politiku vnímat jako entitu, která se nás bezprostředně týká. Proti tomu nelze říct křivého slova a rozhodně se jedná o jev, který naznačuje, že jsme zase o kousek blíže skutečné fungující demokracii. Udělejme ještě jeden krok – neschovávejme se za přijatelné fráze, vyhněme se přehnanému konformismu a přestaňme si lhát do kapsy. Na upřímnost se v běžném světě neumírá.

Na upřímnost brzy pojdeš

Sotva se volící většina národa probrala z údivu, který způsobil nečekaně výrazný úspěch druhého z postupujících kan-didátů na prezidenta, začaly se ozývat hlasy, jestli toho Karla není najednou příliš. Možná to tak někomu připadá, ale opak je pravdou. Protože zažíváme přímou volbu prezidenta, vážení! Karlu Schwarzenbergovi se podařilo dát do kupy výkonný volební tým a mnozí ho považují za politika, kterého rádi podpoří mladí i staří, a to prosím zcela dobrovol-ně. A tak na Facebooku sdílejí pozvánky na koncerty a na klopě nosí placky s Kar-lem, sami se nabízejí, aby mohli rozvážet propagační materiály po regionech. Ti lidé nejsou novodobí žlutí svazáci řízení sociálními inženýry, jak se v posledních dnech často dočítám na diskusních fórech. Jen se, a možná to někteří z nich ani netuší, stali součástí té nejameričtěji vedené volební kampaně, kterou tato země dosud ochutnala. Ale proti Spoje-ným státům koštujeme jen slabý odvar. Tam byste Karla vídali i na zapalovačích, prezervativech nebo dětských plínkách, navíc by vám stále někdo z jeho volební-ho týmu zvonil u dveří.Je to vlastně úsměvné. Před parlament-ními volbami v roce 2010 jsme všichni nadávali, že celou zemi lemují předvoleb-ními billboardy, které hyzdí města, a při silnicích mohou být životu nebezpečné. Teď, když se kampaň začíná přesouvat na sociální sítě, si zase stěžujeme, že je na Facebooku od rána do večera jenom Karel. Osobně si myslím, že se naopak

naplno ukazuje, že jsme se v posledních letech konečně naučili používat sociální sítě. Už neslouží jen k tomu abychom se navzájem informovali o tom, co dnes vaříme, ale stávají se stále živějším diskusním fórem. Až je mi někdy líto, že nestíhám číst všechny ty diskuse a občas mám výčitky svědomí, že bych měl dělat i něco jiného. A navíc - pořád existuje možnost Facebook úplně zrušit.

Oproti Schwarzenbergově kampani půso-bí ta Zemanova mnohem technokratičtěji a její tvůrci o něco pragmatičtěji. Dokázal to sám dvorní režisér kandidáta z Vyso-činy Filip Renč, když mu chtěli položit několik dotazů redaktoři Respektu. Ti se známého režiséra ptali, co jej osobně přitahuje na Milošovi Zemanovi, když pro něj pracuje v kampani. A ten jim od-pověděl: „Řekněte mi jako, k čemu vy mi jste dobrej? K čemu? Jděte s těmi vašimi otázkami do prdele! Ani jednou jste o mně nenapsali v Respektu nic hezkého, proč bych vám měl sakra cokoliv říkat?“. Nejde ani tak o to, že Renč používá vul-gární výrazy, ale zřejmě si spletl Respekt se spřáteleným bulvárním deníkem referujícím o jeho muzikálu Baron Prášil. Chápu, že režisér je zvyklý na kooperaci s bulvárem ve stylu: „Hele přijďte zejtra na premiéru do Hybernie, napíšete vo tom muzikálu a můžete mě vyfotit, jak šahám na zadek tý modelce, co si minulej tejden nechala udělat nový kozy“. No a Respekt o něm nikdy nic pěkného nenapsal, tak co by jim říkal, že ano. Přeci jenom, od

blízkého spolupracovníka prezidentského kandidáta, bychom čekali zodpovědnější a profesionálnější chování. Je spraved-livé podotknout, že stejný den se k těm samým novinářům hrubě zachoval i Mi-roslav Kalousek, když jim vzkázal: „Jste hnůj, póvl a hovno“.A na závěr něco málo nostalgie. Před několika dny kolovaly internetem snímky z dob, kdy byli naši kandidáti ještě mladí. A tak jsme se mohli pokochat snímkem, na kterém je Karel Schwarzenberg jako princátko v námořnickém oblečku. Za Zemanem jsme se zase mohli vypravit do šedesátých let, kdy tehdy jako dvacetile-tý nosil účes a kotlety ála Elvis Presley. Zastavme se na chvíli uprostřed před-volebního boje a představme si Bimba Elvise, jak v sladkých šedesátých vyráží na rande.

„Jé Miloši, ty máš kotlety fakt jako Elvis!“„Má drahá, jen pravý americký rock´-n´roll je hudba pro opravdové inteligen-ty.“„No jo, ale já mám radši ty Beatles.“„S prominutím, Boženko, ale jen idiot může poslouchat ten hnůj, který se do hudebního světa šíří z Anglie.“„No jo, ale Stouni sou fajn, ne?“„Milá Boženko, musím tě poprosit o prominutí ještě jednou, ale kdybys měla hudební sluch, tak by se ti takoví tro-glodyti, jako jsou Rolling Stones, nikdy nemohli líbit.“

Ondřej Macka

US style po Řípem

Vojtěch Heřmánek

Ondřej Macka

Fobia Rozhovor

Častá gesta, bouchání do stolu, výrazná modulace hlasu – Tomáš Hanák v sobě ani při rozhovoru v kavárně Švandova diva-dla nezapřel herce, přestože odpovídal na otázky vesměs politického ražení. Můžete hodnotit, jestli by jeho rétorika obstála s některým z prezidentských kandidátů. Rozhodně mu ale nemůžete upřít, že nad touto tématikou očividně často přemýšlí. Co

ho vedlo k vytvoření spotů proti dvěma hlavním favoritům voleb? Komu dá hlas ve druhém kole?

Stalo se fenoménem posledních dvou velkých voleb – tedy těch z roku 2010 a aktuálních prezidentských -, že umělci a další veřejně známé osobnosti se výraz-ně projevují, dávají najevo svůj názor. Co se týče aktuální přímé volby, jste se vy vyjadřoval možná nejvýrazněji.

V úvodu, kdy se objevil Franz, jsem mu vlastně trošku z recese vyjádřil podporu. Později už to začal brát na můj vkus až příliš vážně, ani z debat jsem nebyl dva-krát nadšenej. Prostě v den prvních voleb jsem lidem z jeho štábu napsal maily, že volba bude dramatická, a jestli Vladimír nechce doporučit svým voličům volit Schwarzenberga. A pokud ne, ať mě dají pryč z galerie podporovatelů.

A pak už bylo všem asi jasný, koho bych podporoval. Přesto mi z volebního štábu Zemanovců přišla zajímavá SMS. Oni si totiž po tom mým prvním videu proti Fischerovi mysleli, že jsem jejich kůň, že Zemanovi naháním hlasy. A ozvali se mi, jestli bych nepřišel do TV Prima do tábora sympatizantů podpořit Miloše.

Tak jsem samosebou slušně napsal, že ne. A natošup přišla další SMS, ať to ještě zvážím, že chápou, jak je to pro mě komplikovaný, a že mi proto nabízej „refundaci zcela dle vašich představ“. Což si nedokážu vysvětlit jinak, než že mi nabízej prachy.

Překvapilo vás to? Myslíte, že i ostatní známé osobnosti, které se za prezident-ské kandidáty postavily, byly osloveny s podobnými nabídkami?

To je do jisté míry známá věc, že si strany kupujou známé tváře, ale předpokládám, že třeba Schwarzenberg má v kampa-ni opravdový sympatizanty, kteří ho podporujou nebo hrajou na koncertech zadarmo. A naopak ten Zeman… Říkal jsem si: „Zcela podle mých představ - to si mám říct dvě stě?“ Třeba by na to kej-vli, já nevím. Jejich finanční zdroje, to je jedna z věcí, proč jsem natočil ten druhej spot proti Zemanovi.

Jak vlastně vznikl nápad natočit protifi-šerovský a následně i protizemanovský

spot? Byla to vaše iniciativa, nebo jste do toho šel, protože vás s tím oslovili?

Nejdříve se na mě obrátili chasníci z Dekomunizace, jestli bych pro ně nena-točil vzkaz Fischerovi. Zvažovali jsme, jestli do něj zahrneme i Zemana, ale kvůli okolnostem jeho vstupu a výstupu z KSČ za normalizace jsme se dohodli, že tam necháme jen Fischera – kdybych mluvil zároveň o Zemanovi, že byl taky komunista, ale že ho vyhodili, kdybych to rozmělnil, tak by to video mělo 5 minut a nikdo by to nejspíš nedokoukal. Jenže pak jsem měl blbej pocit, že z ostřelová-ní Fischerovy bárky nezaslouženě těží Zeman, tak jsem se hned spojil s lidma z Naši politici s tím, že by si Miloš nějaký video zasloužil taky.

Tím spíš, že po prvním videu si všichni mysleli, že mě platí Zeman. Takže trochu i ze škodolibosti jsem natočil i jeho. Tak-že teď si asi všichni logicky myslí, že mě pase Schwarzenberg, no, pěkně jsem se do toho zašmodrchal (smích).

Tomáš Hanák: Budu volit Schwarzenberga

RozhovorČasto se rozebírá, jestli je správné, aby se veřejně známé osobnosti, jako jste vy, vyjadřovaly k politické situaci. Jak to vidíte vy, je to adekvátní?

Možná je to maličko podobný tý charitě, kterou dělám. Díky tomu, že jsem veřej-ně známý obličej, na sebe strhnu určitou část pozornosti a lidi si to poslechnou. Na druhou stranu já mám čistý svědomí, protože se na to nemusí nikdo povinně dívat jako za bolševika, že by se pustila propaganda a tady seďte a koukejte! Tohle může každej vypnout. Ale hlavně, jako otec tří dětí nechci, aby třináctile-týmu synkovi visel nad katedrou člověk, kterej je pro mně symbolem přizpůso-bivosti. Asi žádný kandidát není úplně dokonalý, ale někteří by byli dobrý. Třeba Roithová, Dienstbier, Táňa Fischerová…

Takové to naše mávnutí rukou nad minulostí, tohle „Už do toho nešťourej-me, udělejme za tím tlustou čáru“ – to je tak plíživý! To je jako kdyby se „Pravda vítězí“ změnilo na „Pravda NĚKDY vítě-zí“. Já vyrůstal v jižních Čechách a moje babička i máma často opakovaly heslo „tatíčka“ Masaryka „Nebát se a nekrást!“ a najednou by měl bejt symbolem země takovej člověk? Jan Fischer je určitě slušnej člověk, ale se svou inteligencí měl přece ten nápad sám zavrhnout! A vzkaz Zemanovi byl, myslím, taky správnej. Pokud cestu na Hrad sponzorujou lidi s podezřením na špínu za nehtama, tak je to pro mě první varování.

Obě videa rozhodně rozvířila debatu nejen kolem těchto dvou kandidátů, ale i na vás se snesla vlna kritiky a objevila se spousta vyjádření k vaší osobě. Vní-mal jste reakce na vaše videa?

Jsem nepoučitelnej idiot a dívám se do těch diskusí pod nima. Pak si vždycky musím honem jít dát cigáro, protože jsem se třeba dozvěděl, že jsem v 80. letech chodil do „buzerantskejch klubů“, že jsem tam chlapům říkal „kocourkové“, že jsem propagoval KSČ, že Sklep lezl komoušům do prdele a různé „co jste dělal vy, podepisoval jste Antichartu?“. Člověk se pak dostává do velmi nepří-jemnejch situací, nespavost nepočítám, ale třeba synek je na internetu jako doma a všechno tohle si může najít a přečíst.

Ale zpětně jsem si říkal „čert to vem“. Když už mám tu smůlu, že mám tenhle provařenej ksicht, tak proč bych ho nedal k dispozici i za cenu takovejch následků, když jde o věc, kterou považuju za správ-nou. A to se omlouvám, ale dekomuniza-

ce je správná a měla by bejt DOPRDELE uzákoněná!

Pro Jana Fischera bylo 16 procent hlasů rozhodně pod jeho očekávání a tento neúspěch dával za vinu antikampani, která se na něj, podle jeho slov, valila zleva, zprava. Nepřímo tak i vás označil za viníka. Stojí vám za to, být tako-vým…

Popravčím? (smích)

Vždyť podle Jana Fischera jste jedním z těch, kteří mu pokazili jeho „předpo-kládaný“ úspěch.

Moje máma, která nesleduje internet, když se to dozvěděla, tak mi řekla „Tomí-ku, proč jsi to udělal, vždyť je to takovej slušnej člověk!“. Moje máma, která mě pořád vyzývá, abysme udělali nějakou veřejnou akci… Copak mám brát ohledy na to, že on přišel o místo? Kam bysme se dostali? Že v kampani utopil spoustu peněz? Ježíšmarjá, tak to není statistik, ani ekonom, ale kaskadér. Tohle mě štve, tahle relativizace. Samozřejmě, všechny ty názory politologů a komentátorů a diskutérů na internetu z toho nakonec udělaj tak bezbřehou matlaninu, že si pak člověk klade otázku (a myslím, že zbytečně): „Bylo to správný? Neuškodil jsem hodnýmu člověku?“

A já se musím vzpamatovat a říct si: „Jo, bylo to v pořádku, ten člověk tam prostě neměl co dělat.“ Co víc mám řešit? Je mi líto, že přišel o peníze, že přišel o místo. Ale zas na druhou stranu nemám strach, že by trpěl hlady. A myslím, že jeho ško-da, nebo škoda jeho mediálního bosse pana Soukupa, je menší, než by byla potenciální újma lidí, kteří, aniž by si to vždycky uvědomovali, by měli za násle-dováníhodný vzor člověka, jehož chování rozhodně následováníhodné není.

Když jsme zmínili sdružení Dekomu-nizace… Kromě vašeho spotu vypustili také video, „Želé“, ve kterém použili vý-roky Zdeňka Pohlreicha, který – soudě podlé jeho ostré reakce – o tom zřejmě nevěděl. Byť asi souhlasíte s účelem, ke kterému video vzniklo, ten prostředek přece není správný, že?

Správnej určitě není. Myslím, že to ty kluky – ty muže! – mrzí. V tom běsu jim to asi přišlo jako dobrej nápad a nějak podvědomě mysleli, že Zdeněk Pohlreich je týpek, kterej by s tím souhlasil – já bych ho takhle taky tipoval. Že třeba bude rád, že byl jeho vysílací formát takhle použitý. Ve výsledku to ale poško-dilo samotnou Dekomunizaci a možná i Zdeňka Pohlreicha, protože to nakonec vyznělo skoro tak, že je podporovatelem Fischera. Což, proboha, není trestný!

Ale nepodezíral bych lídry Dekomuniza-ce, že by si uvědomovali, že jde o krádež. Ono kolem těch voleb je takový humbuk, takový běs – který se v těch několika zbývajících dnech ještě zhorší -, že se v tom člověk jednoduše ztratí. Já jsem se taky neorientoval, když se mě po prvním videu ptali „A co Zemana, toho ne?“ A po Zemanovi: „A Schwarzenberga, toho ne?“. Na to se mě možná chcete zeptat taky, jestli bude další video…

V podstatě ano. Ale spíš si říkám, jestli by to ještě mělo smysl. Protože zvláš-tě na sociálních sítích panuje skoro protivolební nálada. Už toho bylo řečeno tolik, že pokud přijde další vlna kampaně – ať už to bude další video, další koncerty – mohlo by to druhému kolu paradoxně uškodit…

To bude asi záviset na prohnanosti volebních štábů, co zvolí. Protože teď by byl nejlepší klid a rozvaha. Lidem se líbí, když se támhle ti dva perou a tahají na sebe špínu, ale na druhou stranu jde o zásadní věc, jestli zvolit člověka minulos-ti, současnosti, nebo budoucnosti.

Jen odbočka: moje moudrá a tolerantní žena prohlásila – a potom se mi omluvi-la, že to asi vyznělo drsně - že je skvělý, jak se mladý lidi dokázali propojit pomo-cí sociálních sítí, a že Zemana volí hlavně starší lidi, ale že jde přece především o mladý lidi, o jejich budoucnost, protože – a teď přichází ta drsná část – „budouc-nost těch starších lidí, statisticky, už není tak dlouhá!“ (smích).

Ale zpětně jsem si ří-kal „čert to vem“. Když

už mám tu smůlu, že mám tenhle

provařenej ksicht, tak proč bych ho nedal k

dispozici i za cenu takovejch následků,

když jde o věc, kterou považuju za správnou.

Fobia

Já sociálním sítím nerozumím, nejsem ani na Facebooku, ale jsem rád, když tyhle všemožný vlnění a klikance pomů-žou dobrý věci, v tomhle případě Karlu Schwarzenbergovi.

Vraťme se ještě k té aktivitě umělců v období voleb. Není to žádná novinka, Lucie Bílá už v devadesátých letech zpí-vala na volebních mítincích ODS. Zlom nastal 2010, kdy iniciativa Vyměňte politiky přišla s kampaní zahrnující desítky veřejně známých lidí. Byla ta situace skutečně tak špatná, že si i herci a zpěváci řekli „pojďme ukázat lidem, že se něco děje“?

Asi jsme exhibicionisti. Každou dramati-zaci, i vnitropolitické scény, herci vnímaj, jako že to vyšlo z divadla na ulici. Já mám rád americký filmy, protože základem těch dobrejch je boj za něco. Člověk prosere v životě spoustu věcí, ale jsou věci zásadní. Zločin a trest, bezpráví - a nějaká odplata. Westerny… támhle je nějakej hajzl – sedám na koně, nabíjím a jedu! Ani pan Fischer, ani Zeman sice jako zloduchové nevypadají, ani nemají zlý knírky, ale v jejich minulosti jsou za-páchající věci. Můj nejmilejší film je Gran Torino - Clint Eastwood jako starej dědek bojuje proti bezpráví. A tak jsem si říkal „za co ten život stál?“ Že jsem mediálně známej, to bych si asi na hrob tesat nedal, tak k čemu ten ksicht využít, když ne k tomuhle?

Mně by se docela líbilo, kdyby šéf firmy řekl svým zaměstnancům: „Nemůžu vám nutit, koho máte volit, ale, prosím, zjistěte si tady a tady, koho chcete volit, jestli je to dobrá volba.“ Aniž by jim doporučoval

někoho konkrétního. A když něco tako-vého očekávám od ředitele kovozámeč-nické firmy, tak my, kteří jsme veřejně známí, uděláme něco podobnýho. Navíc tady máme pořád demokracii, takže to video můžou lidi kdykoliv vypnout – ně-jakej Hanák, co mi tady kecá, adios!

Samozřejmě s námi herci je to trochu tragikomický, jak se rádi vyjadřujeme ke všemu a srdce nám při tom buší (smích). Ale abych přidal jednu veselou histor-ku z natáčení – když jsem se chystal na natáčení toho videa Zemanovi, tak jsem dva dny před tím usnul jen s práškem na spaní, protože v textu videa pada-jí konkrétní jména. Jména spojená s leteckým benzínem a vymáháním dluhů a směnárnami – a to člověku na klidu nepřidá. Takže jsem při cigáru zvažoval, jestli to neřeknu jen tak mlhavě, neadres-ně, že nebudu zmiňovat konkrétní lidi. A pak jsem si cestou do studia pustil v autě Rolling Stones, pěkně od podlahy a vzpomněl jsem si na přísloví, které mi kdysi řekl slovenskej herec Andrej Hryc: Keď do pekla, tak na paradnom koni! Neboli když se věci maj zesrat, tak ať to stojí za to.

Není trochu škoda, že současní herci a umělci - následovníci Voskovce a We-richa, mistrů satiry – mají potřebu se vyjadřovat vlastně jen v předvolebním období, že tady vlastně chybí nějaká soustavná satirická tvorba? Nebylo by lepší, kdyby herci místo toho, aby zvedli transparent týden před volbami, průběžně upozorňovali na to, co je tady špatně, nějakou podobnou formou, ja-kou byla třeba Česká soda z dílny vašich kolegů Vávry a Šteindlera?

Já vím, útočit svými vlastními zbraněmi. Ironie, parodie… Bojím se, že těch lidí, kteří by to mohli dělat soustavně, je málo. My to v divadle Sklep zkoušíme, někdy úspěšněji, někdy ne. Ale je prostě rozdíl mezi českými herci, kterým na nějaký pravidelný vymýšlení satiry nezbývá čas kvůli obživě, a mezi třeba Británií, kde ty-hle věci vznikají s podporou veřejnopráv-ní BBC, protože dá rozum, že takovou ostrou satiru potřebuje každá společnost a politici všech zemí tím spíš. Jenže třeba v Anglii je velká sledovanost, takže jsou i peníze na to, držet si specialisty na tenhle druh humoru. Ale určitě se to dá najít i u nás, v Rubínu se o to snaží. Jo, bylo by skvělý něco takového zase mít.

Jenže pozor, dobrá čtvrtina lidí nepocho-pila ironickou rovinu toho mýho vzkazu Zemanovi, fakt mysleli, že budu volit Zemana! Takže je otázka, pro koho to vůbec dělat.

Nebudu z vás tahat konkrétní vyjádře-ní, koho budete volit ve druhém kole, protože nepředpokládám, že se váš názor na Zemana změnil…

Budu volit Karla Schwarzenberga, to je zcela jasný. Protože nebudu ignorant, kterej k urně nepůjde. A mezi těmihle pány je volba jasná, už proto, že pan kní-že bydlí v loveckým zámečku kousek od Nižboru (smích). Ty videa jsme vypustili před dvěma, třema týdny a já tenkrát skutečně nevěděl, koho budu volit. A teď? Volit Zemana? Panebože, to bych se musel pomást! Pominout… Pomátnout!

Text: Vojtěch KovalFoto: Ondřej Novák

Fobia Zaměřeno: Volby 2013

Osobní životMiloš Zeman se narodil 28. září 1944 v Kolíně do rodiny poštovního úředníka a učitelky. Rodiče se krátce po jeho naroze-ní rozvedli a Miloš Zeman vyrůstal pouze s matkou. Základní i střední ekonomic-kou školu vystudoval v Kolíně. Kvůli referátu o T. G. Masarykovi na střední škole mu bylo na nějakou dobu zakázáno studium na škole vysoké.

V letech 1963—67 pracoval ve strojír-nách Tatra Kolín a od roku 1965 mu režim povolil dálkové studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde studoval národohospodářské plánování. Od roku 1967 studoval již prezenčně, v roce 1969 odpromoval s červeným diplomem a začal vyučovat tamtéž prognostiku.

Po roce 1970 kvůli vyloučení z komunis-tické strany nemohl sehnat práci a živil se příležitostnými studiemi pod cizím jmé-nem. Až v roce 1971 získal zaměstnání v tělovýchovném podniku Sprotpropag, kde vybudoval oddělení komplexního modelování. To bylo roku 1984 zrušeno za údajně protistranický sborník „Meto

dologické problémy společenskovědního výzkumu“ a Miloš Zeman byl propuštěn. Ještě v roce 1984 nastoupil do zeměděl-ského podniku Agrodat.

V 70. a 80. letech publikoval své články v samizdatu, od roku 1986 mohl omeze-ně publikovat v legálních odborných a populárně-vědeckých časopisech. Roku 1986 se stává členem Světové prognos-tické společnosti (WorldFuturesResearch Society).

Krátce před sametovou revolucí, v září 1989, je propuštěn z Agrodatu za článek „Prognostika a přestavba“ publikova-ný v Technickém magazínu, ve kterém kritizoval komunistický režim pomocí vědeckých argumentů.

V roce 1971 se poprvé oženil, se svou ženou Blankou, s níž se rozvedl v roce 1978, měl syna Davida. Podruhé se oženil v roce 1993 s Ivanou Bednarčíkovou, se kterou má dceru Kateřinu. Od roku 2002 nežijí manželé ve společné domácnosti.

PolitikaMiloš Zeman se v červenci 1968 přihlásil do obnovované sociální demokracie, je-jímuž vzniku však režim zabránil. Téhož roku se stal členem Komunistické strany Československa, odkud byl však o dva roky později vyloučen pro nesouhlas se sovětskou okupací a normalizací.

V roce 1989 se aktivně účastnil sametové revoluce, vystupoval na demonstracích a besedách. Jeden ze svých nejproslulejších projevů pronesl během revoluce na Le-tenské pláni, a zkritizoval v něm životní úroveň a vzdělanost v tehdejším Česko-slovensku. V lednu 1990 byl zaměstnán v Prognostickém ústavu ČSAV a koncem jedna byl zvolen do Federálního shro-máždění za Občanské Fórum. V červnu byl znovuzvolen, stal se předsedou roz-počtového výboru a členem předsednic-tva Federálního shromáždění.

Od začátku 90. let vystupoval proti transformační politice Václava Klause a kritizoval kuponovou privatizaci. Naopak zastával sociálně-tržní ekonomiku s podporou malého a středního podnikání

2013 případů Miloše Zemana

Volby 2013a privatizaci zaměstnaneckými akciemi.

Po rozpadu OF přešel do Československé strany sociálně demokratické a zanedlou-ho se stal předsedou pražské pobočky. Za ČSSD kandidoval v roce 1992 a byl opět zvolen poslancem Federálního shro-máždění, ale mandát mu po rozdělení Československa zanikl. V únoru 1993 se poprvé stal předsedou již České strany sociálně demokratické – další zvolení následovala v letech 1995, 1997 a 1999. V roce 2001 kandidaturu nepřijal, proto-že podle svých slov již splnil úkol, a to, aby se ČSSD stala nejsilnější politickou stranou v České republice. V čele strany jej nahradil Vladimír Špidla.

V letech 1996—1998 byl předsedou Po-slanecké sněmovny Parlamentu ČR. Roku 1998 byl jmenován předsedou vlády České republiky, ale o čtyři roky později odmítl kandidovat znovu, neboť se mu prý již podařilo vyvést republiku z krize, ve které se nalézala, a tím jeho úkol skon-čil. Za vlády Miloše Zemana vstoupila ČR roku 1999 do NATO a učinila významné kroky pro vstup do Evropské unie.

ČSSD se ve druhé polovině 90. let po ODS stala druhou nejsilnější stranou v zemi. 9. července 1998 podepsali Miloš Zeman a Václav Klaus, tehdejší předseda ODS, takzvanou opoziční smlouvu – ČSSD tehdy vyhrála volby, ale nedoká-zala sestavit většinovou vládu. Díky této smlouvě mohla vládnout menšinově s podporou ODS.

V lednu 2003 kandidoval Miloš Zeman na prezidenta republiky, ale nebyl zvolen (zejména proto, že proti hlasovalo i 27 poslanců ČSSD, což považoval Zeman za zradu a s mnoha spolustraníky se rozešel politicky i lidsky). Po neúspěšné kandi-datuře se stáhl z politiky a přestěhoval na Vysočinu.

V roce 2006 aktivně podporoval volební kampaň ČSSD, avšak již v březnu 2007 ze strany vystoupil kvůli nesouhlasu s poli-tikou předsedy ČSSD Jiřího Paroubka – například odmítal Paroubkovou snahou o koalici s ODS či jeho ekonomické názory. Jejich spory vyvrcholily v únoru 2007, kdy Jiří Paroubek obvinil Miloše Zemana z uzavření nevýhodné mandátní smlouvy s advokátem Zdeňkem Altnerem v roce 1997.

O návrat Miloše Zemana do politiky dlouhodobě usilují někteří jeho bývalí kolegové a stoupenci, například jeho bý-valý poradce Miroslav Šlouf. Tyto snahy

vyvrcholily na podzim 2009. Koncem roku 2009 založil Miloš Zeman Stranu Práv Občanů (SPO – Zemanovci) a v březnu 2010 byl zvolen jejím předsedou. Ve volbách v témže roce strana získala 4,3 % hlasů a Miloš Zemana rezignoval na funkci předsedy, protože nesplnil slib překročení 5% hranice. Od listopadu 2010 je však čestným předsedou strany. SPO je středolevicová strana a Miloš Ze-man označil za její základní cíl rozšíření práv voličů – například zavedení přímých voleb či zákon o referendech.

V průběhu celého politického působení provázely Miloše Zemana nejrůznější aféry a korupční případy. Za zmínku stojí aféra Bamberg, ve které tajně jednal s podnikatelem Janem Vízkem, aféru Štiřín, ve které Zemanův poradce vydíral správce štiřínského zámku, či aféru Olo-vo, v rámci které se údajně Zemanův tým pokusil zdiskreditovat tehdejší ministryni školství za ČSSD Petru Buzkovou.

Vlna kritiky se na Zemana snesla i za výběr svých spolupracovníků, z nichž nejznámější je předlistopadový komunis-ta a Zemanův velký obdivovatel Miroslav Šlouf. Miloš Zeman je také svou hrubostí a aroganci. Často nevybíravě kritizoval a kritizuje zejména politiky a novináře.

Prezidentské vizeRoku 2012 se rozhodl kandidovat v přímé volbě prezidenta, pod jeho petici se podepsalo 105 439 občanů. I ti se zasloužili o Zemanův postup do druhého kola, ve kterém se ve dnech 25. 1. a 26. 1. utká o prezidentské křeslo s Karlem Schwarzenbergem.

Pokud by se Miloš Zeman stal preziden-tem, nebyl by pro rozšíření prezident-ských pravomocí ze zákona – podle jeho názoru je důležitější osobnost než právní pravomoci. Prezident by podle něj měl být hlavně neutrálním pólem, který by vytvořil prostor pro diskusi vládních i opozičních stran a snaží se uklidňovat vnitropolitické konflikty. Amnestie by

uděloval pouze nevyléčitelně nemoc-ným lidem, odsouzeným za lehčí trestné činy, kteří by si přáli poslední dny života strávit doma. Církevní restituce by řešil referendem, proti korupci by zavedl zákon přikazující prokázání původu příjmů a majetků. Podporuje progresivní

zdanění, ale snížil by DPH u základních potravin a léků.

Marihuanu pro lékařské účely by legali-zoval, ale měkké drogy jako takové ne. Je proti trestu smrti kvůli riziku justičních omylů – místo toho by zavedl doživotní nucené práce bez možnosti podmí-něného propuštění. Co se sociálního vyloučení týče, nabídl by každému, kdo má zájem pracovat, veřejně prospěšné práce. Ekonomicky aktivní společnost by podle něj měla pomáhat hlavně dětem a seniorům.

Přátelé Miloše ZemanaMiloš Zeman má mnoho přátel, kteří mu ochotně přispěli na kampaň. Občanské sdružení, jež se přímo pojmenovalo Přátelé Miloše Zemana, mu 5. října na transparentní účet připsalo 670 tisíc korun a přispělo tak na kampaň zatím nejvyšší částku. Sdružení působí tajem-ným dojmem. Jejich webové stránky odkazují na portál Zemannahrad.cz, kde se o Přátelích Miloše Zemana čtenář nic konkrétního nedozví. Sdružení vzniklo v roce 2008 a za cíl si dalo návrat Miloše Zemana do vrcholné politiky. Jedním ze zakládajících členů byl Miroslav Šlouf, dlouholetý Zemanův spolupracovník a podporovatel. Ze sdružení se časem vy-profilovala Strana práv občanů – Zema-novci (SPOZ).

Šlouf má za sebou bohatou historii v KSČ, kam vstoupil za normalizace v roce 1975 a opustil ji až dva roky po same-tové revoluci. V osmdesátých letech byl poslancem České národní rady a působil ve Svazu socialistické mládeže. V devade-sátých letech se dostal do ČSSD a přímo k Miloši Zemanovi, který mu vděčí za úspěšný projekt předvolebního autobu-su Zemák, se kterým tehdejší předseda strany objížděl Česko.

V současnosti Šlouf vede společnost Slavia Consulting, lobbistickou organiza-ci, jejíž klienty odmítá zveřejnit. Zároveň popírá spekulace o tom, že Zemanovu kampaň financoval ruský energetický podnik Lukoil. Ten je jedním z možných klientů vlivného lobbisty, ovšem ofici-ální informace dokládající domněnky o provázanosti Lukoilu se Zemanovci

Fobia Volby 2013neexistují. Šlouf se sice lehce stáhl do pozadí, když dal od kampaně ruce pryč a prohlásil, že ji nebude dál platit, ale pořád představuje jednu z klíčových postav Ze-manovy kandidatury a je předsedou kraj-ského výboru SPOZ v Praze. Dlouholetá spolupráce a až „psí“ oddanost ohledně zakládání sdružení a později i politic-ké strany, která v roce 2010 neúspěšně bojovala o křesla v parlamentu, vzbuzuje podezření. Šlouf tvrdí, že nestojí o teplé místečko na Hradě v případě výhry, ale dá se jen těžko věřit, že nebude prosazo-vat své zájmy (a zájmy svých klientů).

Ruská spojka, nešlapejte na plynVáclav Klaus má velice kladný vztah k Rusku a jeho snahám o zásahy do české ekonomiky. A to až takový, že podpořil svého dlouholetého rivala Zemana v boji o Hrad. Oba politici navíc mají blízko k Lukoilu. Zemanův blízký známý Martin Nejedlý spoluvlastní firmu LukoilA-viation Czech, která dodává palivo na ruzyňské letiště. Mateřská společnost tohoto podniku, ruský Lukoil, sponzo-rovala vydání Klausovy knihy Modrá, nikoli zelená planeta v ruštině. Nejedlý a Šlouf jsou navíc přátelé, což podporuje přesvědčení, že Šlouf lobbuje, nebo v minulosti lobboval, u Zemana za Lukoil.Nejedlý nepřímo vložil do Lukoil Aviati-on Czech 80 tisíc korun přes svou firmu ENE INVESTMETS, je tak 40% vlastní-kem energetické společnosti, zbylých 60 % náleží další dceřiné firmě Lukoilu – Lukoil Aviation B. V. se sídlem v nizo-zemském Amsterodamu.Nejedlý zastává úlohu místopředsedy SPOZ a nedávno musel MF Dnes vysvět-lovat jak to, že jsou na seznamech dárců SPOZ uvedena jména lidí, kteří nikdy straně žádný finanční dar nevěnovali. Zeman se distancoval od odpovědnosti za nesrovnalosti v účtech s tím, že není pokladníkem strany.

Lukoil a Česká

republika Energetická společnost Lukoil vznikla v roce 1991, sídlí v Moskvě a má čerpací stanice ve více než dvaceti zemích světa – zpravidla se jedná o státy východní části Evropy a USA. Lukoil se pod svým

logem pohybuje v Čechách od doby, kdy koupil a přejmenoval čerpací stanice Jet belgické společnosti ConocoPhillips. Martin Nejedlý se s šéfy Lukoilu seznámil v devadesátých letech v Moskvě, dnes spoluvlastní dceřinou společnost Lukoil Aviation Czech, s. r. o. společně s Dmitri-jem Romaněnkem, který zastupuje Lukoil v České republice.

Všichni Zemanovi

zemědělci

Zdeněk Toman se dostal do novin hlavně díky (nebo kvůli) rozvodu. V roce 2004 proběhly bulvárními médii zprávy o kon-ci jeho manželství s herečkou Kateřinou Brožovou, která navíc pro tabloidovou záložku iDnes.cz Revue nepopřela do-mněnky o tom, že ji bývalý manžel bil.

Zdeněk Toman se tak patří mezi jednu z výrazných osob, které přispěly Zema-novi na kampaň, i když jeho dar 150 000 není nejvyšší ze všech. Toman podniká v zemědělství, mimo jiné vlastní firmu AGROTRADE, jejíž vstupní kapitál byl více než 211 milionů. Jeho otec byl minis-trem zemědělství za minulého režimu. Tomanův bratr šéfuje Potravinářské komoře od roku 2007 a letos v květnu byl zvolen jejím prezidentem na další čtyři roky, velice často spolupracuje s bratrem v podnikání.

Toman za svou kariéru vystřídal mno-ho firem, z nichž mnohé zanikly už po pár letech. Jednalo se o podniky, jejichž

vstupní kapitál šel přes miliardu i společ-nosti, které začínaly se sto tisíci koruna-mi. Většina se jich soustřeďuje, nebo sou-střeďovala, na zemědělství, ale objevují se zde i firmy, které se zabývaly nemovi-tostmi jako třeba zaniklá AGT reality, a. s. V době, kdy si Toman bral Brožovou, málem změnil byznys, když mělo dojít na podnikání s Blankou Matragi. Skok, který nedopadl dobře, Matragi Tomanovi ve své poslední knize spočítala.

Na Zemanovu kampaň přispěl i právník Ivan Kozel, který často figuruje v do-zorčích radách nebo představenstvech firem, kde působil i Toman. Kozel poslal Zemanovi stejnou částku jako jeho kolega z byznysu, tedy 150 tisíc korun. Kozel také sedí v představenstvu nejvýraznější Tomanovy firmy AGROTRADE.

Již méně velkorysý dar poslalo na Ze-manův účet JZD Dobrá Voda-Hoštice. Jednalo se o 20 tisíc od společnosti, která staví reklamu na oblíbenosti komediální série Slunce, seno

atakdále režiséra Zdeňka Trošky. Je oče-kávatelné, že klientela tohoto rekreačního podniku patří do skupiny Zemanových voličů, a JZD Hoštice tak pojalo dar jako nepřímou propagaci. Podobně využilo i politických tahanic kolem církevních restitucí pro zviditelnění své lascivní akce pod názvem Sodoma Gomora, kde se po baru procházely velice spoře oděné dívky. Hned na úvodní straně svého webu zveřejnil podnik anketu „Kdo vyhraje prezidentské volby?“, kde s jasnou převahou vítězí Miloš Zeman nad Janem Fischerem (další kandidáti se skrývají v kolonce „Mám jiného favorita“).

Mezi sponzory se objevil i politik Jaroslav Palas, v současnosti senátor za Brun-tál, v minulosti ministr zemědělství ve Špidlově a Grossově vládě. Nepřispěl sice horentní sumou, z jeho kapsy přistálo na Zemanově účtu jen 50 tisíc, ale je vlivným politikem, který zastává i pozici předsedy Českomoravské myslivecké jednoty. Býval členem KSČM, nakonec zůstal s přestupní stanicí u Levého bloku v Sociální demokracii, jejímž členem je dodnes.

Volby 2013MILOŠ ZEMAN –

AMBICE A CÍLEProgram Miloše Zemana je stručný, jasný a jak sám říká, od roku 2003, kdy se naposledy ucházel o prezidentské křeslo, stejný. V šesti bodech vysvětluje, co by podle jeho názoru prezident měl a naopak neměl dělat.

CO BY PREZIDENT NEMĚL DĚLAT

1) Prezident by neměl vytvářet vlastní, mínění parlamentu a vlády často proti-kladnou alternativu ať již domácí, nebo zahraniční politiky a uplatňovat ji v politickém spektru tím, že si zvolí strany oblíbené a strany neoblíbené. Nebo že bude vytvářet takzvaná hradní křídla v existujících parlamentních subjektech.

2) Prezident by neměl nadužívat svých často až monarchistických kompetencí při jmenování do celé řady funkcí.

3) Prezident by neměl být moralistním a jen moralistním kazatelem, tepajícím, ať už právem, nebo neprávem, zlořády a neduhy naší společnosti, protože podle naší ústavy je prezident součástí výkonné moci a v tomto smyslu je spoluzodpo-vědný za skutečné zlořády nebo neduhy, které zde bezpochyby existují.

CO BY PREZIDENT MĚL DĚLAT

1) Prezident by měl být organizátorem komunikačního pole, tedy politického dialogu, jehož by se pravidelně zúčastňo-vali předsedové parlamentních politic-kých stran a předsedové klubů, dialogu, v němž by prezident nebyl demiurgem, soudcem nebo rozhodčím, kde by hrál pouze roli moderátora či organizátora dialogu, který by nutně nemusel směřo-vat vždy k nalezení politické shody, ale který by projasnil atmosféru tím, že by umožnil vnímat argumenty protistrany, zabraňoval zbytečným informačním šumům, zbytečným překvapováním se a nedorozuměním.

2) Prezident by měl konzultovat se všemi parlamentními subjekty tak důležité funkce, jako jsou soudci Ústavního soudu, členové bankovní rady, velvy-slanci i funkce další. Že by však měl mít nutně právo personálního veta. A to pouze v tom případě, pokud se prokáže, že navrhovaný kandidát nemá dostateč-nou kompetenci, dostatečné množství publikací, dostatečný mezinárodní věhlas

a podobně. Udělování milostí a amnestie, považuji milost za akt krajně výjimečný a vyžadoval bych k jejímu případnému udělení nejen kontrasignaci, ale výslovné doporučení ministra spravedlnosti. Co se týče amnestie, zastávám názor, že amnes-tie není ničím jiným, než plošnou milostí svého druhu. A z tohoto důvodu nepova-žuji jakoukoli amnestii za vhodnou.

3) Prezident by měl podporovat pozitivní deviaci v rámci svých ústavních kompe-tencí, a to i častou účastí na jejich aktivi-tách, například nadprůměrné výkonné podniky, nadprůměrné výkony v oblasti umění, oblasti vědy, oblasti sportu, kde je to ještě nejsnadnější, protože dokážeme obdivovat naše hokejisty, ale mnohé os-trovy pozitivní deviace obklopuje prostá lidská závist. Závist i tam, kde by byl na místě obdiv a skutečná úcta k nadprů-měrnému výkonu. A tuto hradbu závisti by měl podle mého názoru jakýkoli český prezident prolomit a měl by samozřej-mě vést boj i proti ostrovům negativní deviace.Voliče oslovuje životním příběhem a představou výkonu prezidentské funkce. Informace o jeho životních zkušenostech měli ve formě letáčků s životopisem v da-tech dorazit do poštovní schránky každé domácnosti v ČR.

Další názory a postoje prezidentského kandidáta Miloše Zemana je možné zjistit na jeho internetových stránkách, disku-sích (nejen v médiích) nebo kampaních. Právě ty se konaly souběžně se sbíráním petičních podpisů podporující jeho kandidaturu do přímé volby prezidenta pro rok 2013. Průběh kampaní je odlišný v menších městech a velkoměstech, na veřejných prostranstvích a na školách. Na kampaně v malých městech se jdou lidé na prezidentské kandidáty podívat spíše ze zvědavosti a většinou se zajímají o způsob řešení korupce a kriminality. Debaty prezidentských kandidátů ve velkoměstech jsou více sledovány celore-publikovými médii, zejména potom ty, na kterých se kandidáti vyjadřují k důleži-tým otázkám, jako jsou církevní restituce nebo zahraniční politika.

Na debatě prezidentských kandidátů k bezpečnostní a zahraniční politice padl dotaz, zda by pro vlast položili život. Miloš Zeman řekl, že každý, kdo se stane prezidentem, se může stát terčem atentátu. „Prezident se má chovat tak, aby neztratil sebeúctu. Aby si nemusel naplivat do zrcadla, když se bude ráno holit,“ citoval bývalého předsedu vlády

zpravodajský server idnes.cz.

Ve věci zahraniční politiky je Miloš Zeman striktní. Při svých veřejných vystoupeních se drží linie, kterou si nastavil jako premiér po útoku islamistů na newyorská dvojčata. Tehdy prohlá-sil, že s teroristy se v žádném případě nevyjednává, ale bojuje. Proto podporuje preventivní útok Izraele na íránská odpa-lovací zařízení, otevřeně říká, že musli-mští fundamentalisté musí být hlavním terčem české bezpečnostní politiky a již v minulosti podporoval útok NATO na Jugoslávii.

Miloš Zeman nemá rád novináře. Neli-chotivě je nazývá „novináři s inteligencí jim vlastní“ nebo „průměrně informo-vanými českými novináři“. V pořadu Interview ČT24 na otázku proč kandi-duje, odpověděl, že ho k tomu vedly dva důvody:

1) nelze zkorumpovat osm milionů potenciálních voličů, ale některé z 281 poslanců ano

2) neutěšený stav naší politické scény, na které se pohybují samí amatéři nikoli profesionálové. Podle jeho slov se korupci snažil vždy vymýtit.

V době, kdy vláda řeší, zda se dohodne o prodloužení pronájmu nadzvukových stíhaček Gripen, se Zeman vyslovil pro vlastní stíhačky, ale připustil společné ev-ropské letectvo jako výhledovou variantu. Nesouhlasí ani s vládním stabilizačním balíčkem, ani s důchodovou refor-mou, ani s církevními restitucemi. Jako prezident sjednotitel a zprostředkovatel by preferoval cestování po republice a zahraniční cesty by přenechal ministrovi zahraničí. Jakožto pro nového prezidenta by byla první zemí jeho návštěvy Sloven-sko a pak další sousední státy.Internetový portál volebnikalkulacka.cz s podheslem „Nejužitečnějších 5 minut před volbami“ shrnula zásadní progra-mové body jednotlivých kandidátů v jednoduchém dotazníku. Dotazník vypl-ňovali kandidáti osobně a Miloš Zeman na otázky zodpověděl takto:

- Jako hlava státu bych neodmítl jmenovat vládu, v níž by byli ministři nominovaní KSČM.

- Hlava státu by neměla mít možnost udělovat milost.

Fobia Volby 2013 - Imunita hlavy státu by měla být oproti současnému stavu omezena.

- Měla by se zvýšit daňová progrese daně z příjmů u lidí (tj. vyšší sazba daně pro vyšší příjmy).

- ČR by se neměla připojit k Evropskému stabilizačnímu mechanismu.

- Nemělo by se začít platit školné na veřej-ných vysokých školách.

- Jako hlava státu bych neocenil bratry Mašíny státním vyznamenáním.

- Hlava státu by měla hovořit plynně alespoň dvěma cizími jazyky.

- Regulační zdravotnické poplatky by měly být zrušeny.

- ČR by neměla vystoupit z NATO.

- Jako hlava státu bych neodmítl jmeno-vat vládu, pokud by měla následně získat důvěru díky poslancům KSČM.

- Tzv. druhý pilíř důchodové reformy by měl být zrušen.

- ČR by neměla vystoupit z EU.

- Nevadilo by mi, kdyby byl hlavou státu člověk, který byl před rokem 1989 členem KSČ.

- Nesouhlasím se současným zněním zákona o církevních restitucích.

- ČR by neměla usilovat o zavedení spo-lečné evropské měny (euro).

- Hlava státu by měla zveřejňovat všechny mezinárodní smlouvy, které podepíše.

- Měl by existovat zákon o prokázání na-bytí majetku s možností zabavení nepro-kázaného majetku.

- ČR by měla usilovat o udržování obchodních vztahů i se zeměmi, které porušují lidská práva.

- Jako hlava státu bych nepozval dalajlá-mu na oficiální státní návštěvu ČR.

- ČEZ by měl pokračovat v plánu na vý-stavbu dalších dvou bloků v Temelíně.

- Hlava státu by neměla po volbách do Poslanecké sněmovny jmenovat předsedou vlády nebo pověřit jednáním o sestavení

vlády předsedu strany, která získala nejví-ce hlasů.

- Nepovažoval bych za problematické, kdyby další dva bloky jaderné elektrárny Temelín mohla dostavět ruská firma.

- Neměl by být zachován Ústav pro studi-um totalitních režimů.

- Hlava státu by měla jmenovat a při-jmout demisi vlády, předsedy vlády nebo člena vlády bez ohledu na svůj osobní postoj a bez zbytečného odkladu.

- Povolovat jakékoliv herní automaty by měly výhradně obce.

- Hlava státu by neměla jmenovat soudce a další osoby do jejich funkce bez ohledu na jejich věk.

- Hlava státu by měla podepsat meziná-rodní smlouvu bez ohledu na svůj osobní postoj a bez zbytečného odkladu, jestliže to odsouhlasí vláda.

- Možnost vlastnit společnost pomocí ano-nymních akcií by měla být zrušena.

- Hlava státu by měla na oficiálních a soukromých návštěvách v zahraničí pre-zentovat postoj vlády, i kdyby se neshodo-val s jejím osobním postojem.

- Stát by měl platy a odměny vrcholných politiků a vysokých státních úředníků pravidelně zveřejňovat.

- Jako hlava státu bych podepsal Lisabon-skou smlouvu.

- Mělo by být zřízeno specializované státní zastupitelství pro boj proti korupci.

- Hlava státu by měla pořádat veřejná výběrová řízení na členy Bankovní rady České národní banky.

- Neměla by být zavedena možnost euta-

nazie.

- Armáda ČR by se měla účastnit zahra-ničních vojenských misí.

- Hlava státu by měla být volena přímo.

- Interrupce by neměla být zakázána.

- Hlava státu ČR by neměla mít oproti současnému stavu širší pravomoci.

- Homosexuální páry by neměly mít mož-nost adoptovat děti.

- V ČR by měla být zakázána stavba mešit.

- Měla by být zavedena možnost volit po internetu.

Pouze u třech otázek zvolil Miloš Zeman neutrální odpověď „nevím/je mi to jedno“:

- Měl by být zrušen poplatek za prázdná média?

- Měla by smlouva ACTA v ČR platit?

- Měla by se podporovat možnost výuky romštiny jako volitelného předmětu?

Demagog.cz: Miloš Zeman nemluví pravduInternetový projekt Demagog.cz, který si klade dlouhodobě za cíl ověřovat prav-divost tvrzení jednotlivých politiků, ještě před prvním kolem voleb analyzoval vy-stoupení všech prezidentských kandidátů v pořadu ČT Hyde park.

Ve vystoupení Miloše Zemana padlo 18 tvrzení, z nichž pouze 8 bylo pravdivých, 2 zavádějící a 3 neověřitelné. Zbývajících 5 tvrzení tedy autoři statistiky označili jako nepravdivá. Miloš Zeman pronesl tedy vůbec nejméně pravdivých tvrzení ze všech kandidátů.

Radek Blažek, Matouš Hartman, Laura Havlová, Jiří Linhart, Petra Kleinová, Eva Némethová, Vítek Novák, Lucie Palkosková

Volby 2013Analýza Hydeparku na ČT24 s prezidentskými kandidáty

Srovnání dvou hlavních aktérů

zdroj: demagog.cz, ceskatelevize.cz

Fobia Kultura

A je rozhodnuto. Nejdražší český obraz všech dob, vydražený v aukci, se nikam stěhovat nebude. A to ani dočasně. Kupkův Tvar modré z roku 1913, který v dubnu loňského roku vydražil zahra-niční sběratel za rekordních padesát šest milionů korun, byl totiž ministerstvem kultury definitivně prohlášen za kultur-ní památku a jako takový už nesmí být vyvezen ze země.

Pro některé ze zúčastněných je toto zjištění pravděpodobně velmi studenou sprchou. Rozhodně pro kupce, který chtěl obraz původně zapůjčit do Vídeňského Belvederu, a ještě víc asi i pro Vladimíra Lekeše, jednatele společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery, která měla draž-bu na starosti. Ten se teď totiž obává, že kupec nebude obraz za daných podmínek chtít a celá dražba desetiletí tak bude

zmařena. Na následujících krocích se má s novým majitelem rekordního Kupky domluvit až příští měsíc.

A při tom mohlo být všechno mnohem snazší. Vladimír Lekeš totiž žádal Národ-ní památkový ústav o posudek ještě před dražbou. Odpověď pro něj byla pozitivní, Tvar modré na seznamu kulturních pa-mátek dle pracovnice NPÚ není, a tak se Lekeš mohl bez starosti pustit do prodeje. Jaké pak bylo jeho překvapení, když se po skončení aukce dozvěděl, že obraz pod památkovou ochranou ve skutečnosti je, a sice proto, že patří do proslulé Waldeso-vy sbírky, která byla na kulturní památku navržena jako komplet už v roce 1997.

Jak to se sbírkou nakonec dopadlo či do-padne, pořád ještě jasné není, neboť celá věc je kvůli komplikovaným dohadům

mezi státem a dědici takzvaně u ledu. As-poň je ale vidět, jak mohou roky neřešené a uleželé případy následně pěkně zamotat situaci. Lekeš nyní zvažuje, zda podat na Národní památkový ústav žalobu a žádat odškodné. Případný soud by tak mohl být smutným závěrem jednoho původně velkolepého obchodu s uměním.

Co je doma, to se počítá

Sabine Kejlová

Nebudeme si lhát do kapsy, Visací zámek – jakkoli legendární těleso – není znám tím, že by posunoval hrani-ce hudebních možností. Neproslavila je virtuozita, ale písničky, které se dají zapamatovat i v situaci, kdy pro „pivní brejle“ nevíte, kde je nahoře, kde dole a kde je kapela.Refrénové zvolání „A jóóó, A jóóó, Pre-zident je buzna!“ by si pobrukoval i sám velký Václav (ovšem neřekl by buzna, on nemluví sprostě). Ale co z toho? Dohro-mady nic. Píseň vyšla na albu Klasika (2010) a i když si získala fanoušky, nikdo jí nevěnoval pozornost. Ovšem bez přitahování pozornosti nebudou přibývat posluchači. To se Visáči – kapela, která podle pověsti začala přitahovat pozornost dřív, než vůbec začala s hudbou – naučili už dávno.A zrodil se videoklip. Sestříhaný pře-vážně z Klausových televizních výstupů, kapely sedící a tančící nad pivem, ilu-struje text písně bez symbolů či náznaků. Jediným novým sdělením videa je, že Klaus skutečně psa má. Pes se jmenuje buď Livia, nebo Jakl. Možná jsou dokon-ce jeden a tentýž.Pozornost se znovu upřela tam, kde ji Visací zámek chce. Na Visací zámek. Načasování i forma splnily svůj účel.

Na koho ten Václav je?

Jan Hrbek

Dovolte mi malý nostalgický povzdech. Jako dítě jsem byl rodiči nucen hrát na hous-ličky a chodit do sboru, což zapříčinilo, že jedinou hudební formu, kterou jsem až do první občanky snesl, byl rock, metal a úplně nejlépe extrémní thrash death.

S tím, jak jsem se vzepřel a místo housliček jsem začal sportovat, začal jsem si hudbu uvědomovat celistvěji a zásluhu na tom nenesla Tereza Pergnerová a její kazety Čágo Bélo šílenci, nýbrž Pavel Anděl, Medúza i s tím hracím automatem, který rozhodoval, zda vyhraješ, a moderátorka Ajva, která nepotřebovala kameramana. Měla totiž na zá-dech tu fantastickou konstrukci, díky níž jí přístroj visel před obličejem, jako oslíkovi mrkev. Česká televize věnovala hudbě tolik času, že si mohl vybrat skutečně každý.

Pro ty starší tu krom Noci s Andělem byla i následující Velká noční hudba, pro ty, kteří nemuseli slyšet to, co „žerou“ všichni, byl Paskvil, pro méně náročné Medúza. Veřejnoprávní televize se snažila, aby z těch, kteří projeví i minimální zájem, vyrostli kulturně vzdělaní lidé s alespoň základní představou o lokální a zahraniční hudební scéně.

Tyhle dny jsou pryč. Po Paskvilu, Noci s Andělem i Velké noční hudbě, Pomeranči, Musicbloku i Sabotáži (která se hudbě věnovala jen maličko, ale přece) se teď loučíme s gigantem, který je důležitostí na úrovni Večerníčka. Medúze odzvonilo.

A teď se laskavě podívejte, z čeho se bude o hudbě a kultuře vzdělávat dnešní dorost. Z MTV? Z YouTube? To nás tedy čekají napínavé zážitky. Myslíte, že to zachrání blogge-ři? Možná, pro pár lidí. Ale televize bez hudebního pořadu je zlo.

Tomáš Tenkrát to ve svém článku pro musicserver.cz trefil přesně: „Česká televize nesnáší hudbu.“ Na nedostatek vysílacího prostoru si totiž rozhodně stěžovat nemůže.

Tak nám vzali i Medúzu

Fobia

O prokrastinaci se toho napsalo hodně a žádný článek nebyl příliš lichotivý. Prokrastinace prý komplikuje život, odvádí člověka od skutečných povinností a brání mu žít v míru a pokoji. To je samozřejmě naprostý nesmysl. Musíte prokrastinovat s láskou a pochopením pro tento téměř meditativní stav mysli.

Troufnu si říct, že v tomhle ohledu nejsem jediný od-borník. Proto je zvláštní, že ještě nikdo neformuloval uspokojivou a pravdivou definici prokrastinace. Na-jdete samozřejmě klasickou lživou verzi, která říká, že prokrastinace je chronická tendence odkládání důleži-tých úkolů na pozdější dobu. V dalších teoriích se zase objevují výrazy jako: zbytečná, zdržující, nebo dokon-ce kontraproduktivní. A to už je přece za hranou.

Tak zaprvé bych nesouhlasil, že člověk kvůli prokras-tinaci odkládá důležité úkoly. Když se na to podíváte realisticky - co je důležitější - psát seminární práci o přínosu vodíku v moderních inscenacích Ibsenových divadelních her, nebo se na internetu podívat na video tlouštíka, který se chystá na tříkolce sjet ze střechy své-ho domu do bazénu a v letu ještě provést salto vpřed?

Není také pravda, že prokrastinace je zbytečná či zdr-žující a rozhodně není kontraproduktivní. Chvíle, kdy prokrastinuji, považuji za nejkreativnější a nejpřínos-

nější okamžiky svého života. Čeká mě zkouška - a co si takhle uklidit, dát si pár kliků, nebo si poslechnout nějakou novou muziku, postavit model letadla, nebo Teslův generátor, co napsat román, co se naučit hrát na bendž?. Kdy jindy by vás to napadlo?

Je jasné, že rádoby medicínské teorie potřebují přepra-covat pod tíhou mých argumentů. Jako odborník z lidu si proto dovoluji navrhnout teorii novou: Prokrastinace je ducha rozvíjející odkládání nudných a zbytečných povinností za účelem osobního vzdělávání, fyzického rozvoje a společnosti přínosné seberealizace. O tom, že je to pravda, svědčí konec konců i fakt, že tenhle fejeton píšu zadarmo v době, kdy bych měl dělat práci, za kterou jsem placený.

Ondřej Krutilek

Jan Hrbek

Nerubrika

Jana Bobošíková, předsedkyně strany Suverenita, dnes oznámila na tiskové konferenci, že bude kandidovat v prezi-dentských volbách v Brazílii v listopadu roku 2013.

„Dámy a pánové, zítra odlétám do Ria de Janeira, už se moc těším!“ sdělila Bobo-šíková, „po prvním kole prezidentských voleb u nás jsem totiž pochopila, že mě

moji krajané nechápou. Pro mé názory a postoje zde ještě není klima, ale věřím, že časem mě Češi pochopí. Snad díky svým myšlenkám zůstanu v České republice nesmrtelnou.“

Přímá volba prezidenta proběhne v Brazílii na začátku listopadu letošního roku. O sponzory má prý Bobošíková už postaráno: „Rozpočet budu mít k dispozici opravdu velký, finanční pomoc mi přislíbila ředitelka společnosti CVRD Biana Cavalcanti. Občanství už mám několik měsíců, takže nic nebrání mé kandidatuře. Navíc Brazilci nepožadu-jí žádných přitroublých padesát tisíc podpisů. Největší pozitivum je však na Brazílii fakt, že je u ní dost nepravděpo-dobný vstup do Evropské unie,“ vysvětlila Bobošíková.

Jelikož jsou volby v Brazílii ještě dost da-leko, je k dispozici pouze jeden průzkum,

ze kterého plyne, že podpora Bobošíkové se mezi Brazilci pohybuje na hranici osmi procent. „Aktuální čísla nejsou příliš lichotivá, ale na vytváření nějakých závěrů je příliš brzo. Do voleb zbývá mnoho měsíců. V rámci kampaně mám navíc několik žolíků, jako například fotky mých aktů, které budou lemovat brazilské silnice, smskovou soutěž „Matar Jane!“ (Sestřel Janu! pozn. red.) nebo písničku Melhor amanhã com Bobo (Lepší zítřek s Bobo pozn. red.), kterou nazpívala známá hispánská kráska Shakira.

Podporu Janě Bobošíkové v jejím zahra-ničním snažení vyjádřilo mnoho osob-ností. Kupříkladu Miloš Zeman, Václav Klaus nebo Pavel Bobek. Naopak proti ní se vyjádřili Tomáš Klus a Daniel Landa alias Žito 44 ve společné písni Táhni, Bobo, táhni!

Jana Bobošíková kandiduje ve volbách v Brazílii

Krutifejeton: Prokrastinátor vrací úder

Přemysl Adamec