Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 1 -

Fotja

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. XIII., červen 2013

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 2 -

Duchovní slovo U příležitosti slavnosti Seslání Ducha

Svatého se k nám obrátil svým pastýřským

listem arcibiskup Jan. Dnes bychom chtěli,

abychom se ještě jednou vrátili k některým

myšlenkám tohoto listu a zeptali se: co jsem

udělal pro svoji víru v tomto Roce víry?

Doprovázíme vás naší modlitbou – vaši

otcové: Jacek, Jiří a Lukáš.

„Sestoupením Ducha Svatého na apoštoly se

dovršila jejich formace a oni přijali

zodpovědnost za život a rozvoj církve. I pro

nás, kteří prožíváme Rok víry, je dnešek

dovršením naší duchovní obnovy a dnem

vyslání budovat církev,“ říká arcibiskup v

úvodu svého svatodušního pastýřského listu.

Pokračuje pak rekapitulací listů předchozích,

které věřícím adresoval u příležitosti

důležitých milníků Roku víry.

Pastýřský list k Vánocům se zaměřil zejména

na eucharistickou úctu a olomoucký

arcibiskup v něm vyzýval k častému svatému

přijímání, k návštěvám svatostánku či k

zachování posvátného ticha v kostele i mimo

bohoslužbu.

Ve svém postním listu pojmenoval

arcibiskup Graubner některé vážné hříchy a

vyzval věřící k pomoci těm, kteří se chtějí

dostat z jejich pout a kromě modlitby a Boží

milosti potřebují také konkrétní pomoc při

řešení hmotných či finančních důsledků

svého obrácení.

Konečně o Velikonocích se k věřícím obrátil

s výzvou, aby vyznávali svou víru tím, že

budou hovořit o svém vztahu k Bohu, a aby

prožívali neděli jako slavnost – účastí na mši

svaté a zdržením se práce či nakupování.

K těmto podnětům pak arcibiskup Graubner

přidává další oblast: „Žijme tak skromně,

abychom mohli odmítat nákupy i letní

dovolené na půjčky… Senioři, odmítejte

předváděcí akce, na kterých se necháte

přesvědčit k nevýhodným půjčkám. Učme se

nejprve šetřit na to, co chceme pořídit, a

nespadneme do otroctví dluhových pastí,“

naléhá na věřící.

Vybízí je pak rovněž, aby se stali Kristovými

svědky: „Dělme se o svou víru s nevěřícími

slovem i skutkem. Nabídněme jim pomoc při

poznání Ježíše. Mysleme i na ty, kteří mezi

nás přijdou jen občas, nebo přestali na

bohoslužby chodit,“ říká arcibiskup (podle

www.ado.cz).

Úmysly apoštolátu modlitby

červen 1. Aby mezi národy převládla kultura

dialogu, naslouchání a vzájemné

úcty.

2. Aby tam, kde vzrůstá vliv sekularizace,

dokázala křesťanská společenství

účinně podporovat novou evangelizaci.

3. Aby si mladí lidé zamilovali Krista a

zůstali mu věrní i za nepříznivých

okolností.

Společenská kronika

Poprvé Pána Ježíše ve Svátosti Oltářní

přijali ve Strážnici: Tomáš Píža, Alexandra

Švrčková, Anna Marie Tomšejová, Daniel

Vaculka, Martin Bureš, Kristýna Hořáková,

Richard Kráčal, Barbora Lipová, Radim

Morávek, Petr Múčka, Petra Nedorostková,

Nikola Marie Nejedlíková, David Ondruš,

Tomáš Peroutka, Jana Pilátová, Matěj

Piškula, Adam Plaširyba, Natálie Kateřina

Prečanová, Šimon Příborský, Alexandra

Rumíšková, Tomáš Slezák, Jakub Stanislav,

Šimon Stolárik, Eliška Svobodová, Petra

Kovaříková

Poprvé Pána Ježíše ve Svátosti Oltářní

přijali v Petrově: Tereza Bačíková, Viktorie

Javornická, Nela Konečková, Vojtěch

Šťastný, Markéta Úlehlová

Na společnou cestu životem ve svátosti

manželství se vydali: Jaroslav Marek a

Hana Brožková oba ze Strážnice

Rozloučili se s námi a předešli nás na cestě

do života věčného: Antonín Laga, Ludmila

Hrdá

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 3 -

Sestřička Dobromila vypráví

3. část

Nauč nás, Pane, počítat naše dny,

ať získáme moudrost srdce… Žl 90,12

Přinášíme Vám

další díl

vyprávění

sestřičky

Dobromily

z řádu sv.

Vincence, která

působila u nás

ve Strážnici od

srpna 1948 do

září 1950. Potom dostala spolu s dalšími

strážnickými sestřičkami státní zákaz

působení v jejich škole, školce i sirotčinci a

bylo jim nařízeno okamžité odstěhování do

Bílé Vody. Po sbalení, na které dostaly jeden

den, tedy sestřičky nasedly do připraveného

autobusu a rozjely se na nové přidělené

působiště.

V tomto momentě se mění jejich život –

ženy, které dosud vedly školu, vyučovaly

v ní, dávaly domov sirotkům a žily pro ně, se

den ze dne stávají vysídlenými osobami ve

120 let staré neobydlené budově na česko-

polské hranici. Odříznuty od dětí, od své

práce, od světa...

Logicky nyní může čtenář očekávat řádky

plné trpkosti a bolestného vzpomínání na

křivdy. Ale nedočká se jich.

Jak je to možné? Snad to pochopíme, když

budeme vzpomínání číst ve světle

následujících slov svatého Pavla:

„Kdo by nás mohl odloučit od lásky

Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo

pronásledování nebo hlad nebo bída nebo

nebezpečí nebo zabití? Stojí přece v Písmu:

„Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme

pokládáni za ovce určené na porážku.“

Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze

toho, který si nás zamiloval. A já jsem

přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé,

ani knížata, ani nic přítomného, ani nic

budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani

hloubka a vůbec nic stvořeného nebude nás

moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši,

našem Pánu.“ Řím 8,38-39

Nyní tedy už předejme slovo sestřičce

Dobromile:

Čtvrtá životní kapitola – Bílá Voda

Do Bílé Vody jsme dojely po celodenním

cestování. Cestou jsme bloudili, protože ani

řidič nevěděl, kde Bílá Voda je. Zajeli jsme

omylem do Bílé Vody u Králík, a proto se

nám cesta o několik hodin protáhla.

Vzpomínám si, že když jsme vystupovaly

z autobusu, viděly jsme školské sestry, které

zde měly svůj klášter s noviciátem, takže pro

ně byla Bílá Voda domovem. Byly to

sestřičky většinou německé národnosti.

Podobně jako my se musely přestěhovat do

Bílé Vody i sestry jiných řeholních

společenství, které rovněž působily u dětí a

mládeže. Při stěhování nás doprovázela

paní, která měla nad námi stálý dohled

z pověření státní moci. Zůstala s námi

nějakou dobu i v Bílé Vodě, ale když viděla,

že je to bezvýznamné, odešla.

Byly nám přiděleny tři pokoje v 1. poschodí

v už vzpomínané budově kláštera. Při

zařizování nám ochotně pomáhali místní

obyvatelé. Okna v přízemí byla zasypána

odpadky, takže v přízemí byla úplná tma.

Když jsme všechno sestěhovaly, byla naše

lůžka tak natěsno u sebe, že jsme do nich

skákaly jen přes pelest – byly jsme mladé,

tak jsme si z toho dělaly legraci.

Jeden ze tří pokojů byla kuchyň. K naší

velké radosti v ní byl funkční sporák, jinde

se totiž netopilo, nebyla tam žádná kamna.

Klášter stál těsně na hranicích. Veselé bylo,

že když nám např. něco spadlo z okna, octlo

se to v Polsku. Smutné bylo, že některé

sestry jiných kongregací, které věřily slibům,

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 4 -

že budou v Bílé Vodě dobře zaopatřeny, na

to doplatily. Jejich staré sestřičky spaly na

zemi na vlňáčcích. Teprve později jim byly

na spaní přivezeny vyřazené dětské

postýlky…

Rozvod elektrické energie byl jen provizorně

zařízen, v domě nebyl vodovod, jen na dvoře

jedna pumpa. V následujícím roce na jaře

byli posláni do Bílé Vody i muži řeholníci,

většinou novicové, z různých kongregací a

řádů. Byli tam posláni na práci. Zaváděli do

budovy vodovod, rozvody elektřiny, zkrátka

zařizovali přijatelnější bydlení.

Sestřičky v Bílé Vodě – foto: archiv

Velikým dobrodiním pro nás byl obětavý

kněz – P. Kobliha, který tehdy v Bílé Vodě

působil. Velice vlídně nás přijal a stal se pro

nás velkou duchovní oporou. Denně sloužil

mši sv. v místním farním kostele Panny

Marie a sloužil nám i svátostí smíření. Byly

jsme mu za to vděčné.

Nikdo se o nás nestaral. Obrátily jsem se

proto na pana starostu, zda-li je v Bílé Vodě

nějaká pracovní příležitost. Nabídl nám

práci na poli, pomáhat místním zemědělcům

se sklizní brambor a řepy. Tito naši pomoc

uvítali, odměňovali nás tím, co vypěstovali -

bramborami, mlékem, zeleninou a ovocem.

Peněz nazbyt neměli.

Mezitím postupně přicházely do Bílé Vody

sestry z jiných kongregací, a časem nás zde

žilo v nucené internaci až 450 sester ze 12

řeholních společností. Tyto si musely

zajišťovat bydlení a samy ze svých

finančních prostředků hradily nákladné

opravy opuštěných a zdevastovaných domů,

něco málo přispěla charita. Opravy prováděli

také z velké části řeholníci, kteří byli

vzpomenutí už výše.

Do řepy a k šicímu stroji Podzim byl studený. Když jsme spálily

dřevo, které leželo v hromadách odpadu na

dvoře, potřebovaly jsme další otop. Vydaly

jsme se proto do lesů nasbírat si dříví. Měly

jsme však obavu, zda nám to lesník dovolí.

Ale byl to takový bodrý člověk, rodák

z Hané, a ten nám s úsměvem řekl:

„Sestřičky, já vás tade vítám a dokud já tu

budu hajné, z komína se vám kóřit

nepřestané“. Slovo dodržel, a tak jsme měly

o dříví postaráno.

Dvacet kilometrů od Bílé Vody byl

zemědělský státní statek Heřmanice. Se

sklizní úrody se tenkrát velmi opozdili, a

proto nás požádali o pomoc. Ráno pro nás

přijížděli traktorem, nasedly jsme na vlečku,

vystlanou slámou, a jely - kolikrát v dešti,

větru a zimě. Tento transport se však

místním lidem nelíbil, a tak zařídili, aby

sestry převážel autobus. Za tohoto

nevlídného počasí jsme pracovaly i na poli.

Vedoucí statku byli k nám vstřícní, cenili si

naší pomoci. V kuchyni statku mohly dvě

sestry připravovat pro nás oběd, také nám

donášely horký čaj na zahřátí na pole.

Potřebné suroviny jsme rovněž dostávaly od

tohoto statku. Takto se úroda stihla sklidit

do Vánoc.

Od nového roku 1951 nás zaměstnávala

oděvní firma Prostějov. Byly nám dodány

ve velkém počtu šicí stroje, a zhotovovaly

jsme výztuže do kabátů. Opakovaně nás

navštěvovali „přemlouvači“ a nabízeli nám

lehčí práci. Uváděli, že některé sestry přijaly

jejich nabídku, odešly do civilního života,

mohou vyučovat dětí a jsou spokojené. Ale

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 5 -

brzy jsme se dozvěděly, že je to lež.

Takových lží jsme vyslechly mnoho.

Strážničané na nás ani v Bílé Vodě

nezapomínali. Často nás navštěvovali a

zásobovali nás potravinami. Jednou se stalo,

že pan Hořák omylem překročil státní hranici

střeženou polskou pohraniční stráží, byl zajat

a odveden do Polska a až po 14 dnech

propuštěn. Byl totiž podezříván ze špionáže.

Velikou radost nám Strážničané způsobili

dárkem na Vánoce, byly to smrčky

postříkané bílým voskem, jak se zdobívalo

v kostele ve Strážnici. Tyto stromečky

zkrášlovaly oltář v kostele v Bílé Vodě a my

jsme se cítily jako doma.

Sestra M. Dobromila Šťastná

- pokračování příště -

Příspěvky farníků

Divadlo strážnických dětí Mnozí z nás si v dětství zkusili na vlastní

kůži úžasnou atmosféru, kterou přináší

divadlo. Směs trémy i všech pocitů, když

stojíme před publikem a nevíme, jak to

všechno dopadne. V hledišti neznámí lidé –

to je adrenalin pro malé a mladé ochotnické

herce. Vystupování učí děti i umění

sebeprezentace, což považují za důležité

nejen pedagogové, ale určitě rodiče

dospívající mládeže – dokázat zahodit

ostych a učit se veřejně vystoupit. Nejlepší

je, když si představení připraví mladí lidé

sami – od scénáře, přes kulisy až po samotné

nacvičování.

Fotografie z představení na Velehradě – vp

U Strážnických dětí se to zatím děje

s pomocí jejich obětavých rodičů. Směs

různých úhlů pohledu, nápadů i názorů je

fascinující a přináší vzájemné obohacení i

sblížení dětí a rodičů.

Neméně důležitým

prvkem je výpovědní

síla divadla, zvláště

v dnešní době, kdy

jsou hodnoty ve

společnosti často

postavené na hlavu.

Právě toto je asi

největší přínos divadla

– přinášet lidem

povzbuzení, radost a

hodnoty našich křesťanských předků. Někdy

stačí přinést lidem jiný pohled na věci,

vtáhnout je do děje. Jde o to přinutit diváky,

aby se nejen pobavili, ale i zamysleli.

Ve Strážnici jsou děti pro divadlo nadšené a

vytvářejí pěkné přátelské společenství. Jejich

zatím čtvrtá a poslední hra s názvem „Cyril a

Metoděj“, se kterou opět vystupovali nejen

ve Strážnici, ale i v okolí až po Velehrad,

plní účel a zasahuje především dětské

diváky. Je to pěkný příspěvek strážnických

dětí v tomto jubilejním roce. Dětskou

formou přibližují život těchto světců,

osobností křesťanského západu i východu,

uznávaných patronů Evropy.

Za to patří jim, ale i jejich rodičům, kteří je

už po mnohokrát na vystoupení bez nároků

na jakýkoli honorář nezištně provázeli, velký

dík.

Za každým nácvikem nové hry je mnoho

námahy a odloučení od oblíbených činností

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 6 -

(dnes zvláště od počítače). Díky tedy patří

všem nadšeným maminkám a tatínkům, kteří

pomáhají nejen s divadlem, ale i

s pohlídáním ostatních dětí doma, za jejich

pochopení. Společné výjezdy rodin na

představení to snad všechno v podobě radosti

z dobré práce vynahrazují.

Diváci ze Strážnice

Výjazd skupinky Modlidieb otcov

v nemocnici Naša ekumenická skupinka M.O. v

Strážnici má pravideľné pondeľkové stretká

8 otcov.V skupinke sa prestriedalo i zo 30

otcov a sporadicky sa vidíme v roznych

obmenách. Z našej skupinky už vznikla i

nová v evanjelickej farnosti v Hrubej Vrbke.

Stalo sa, že náš člen a všetkým príkladný

vzor otca - František nakoľko vážne ochorel

a dlhodobo sa bude striedavo v Brne v

nemocnici i doma liečiť. Nemože medzi nás

prichádzať. Rozhodli sme sa preto pre

variantu výjazdov za Františkom v rámci

možností našich, i jeho zdravotného stavu.

Prečo to píšem.... V obrovskej nemocnici v

Brne-Bohunicích sme na prvom výjazde po

dohode a povolení Františka našli, a

Modlidby otcov sa konali v spoločenských

priestoroch oddelenia, kde prichádzali i iní

pacienti, sestričky, bola tam s nami i pani, čo

má duchovnú službu v nemocnici na starosť.

Pre všetkých to bol obohacujúci zážitok.

Sestričky tam ešte také čosi nevideli a veľmi

ich to oslovilo, taká chlapská solidarita a

svedecstvo otcov. Pani katechetka z

duchovnej služby nemocnice nám povedala,

že také čosi, takú silu modlidby v nemocnici

ešte za roky čo slúži, nezažila. František sa

vďaka modlidbám rodiny, známich, i nás zo

skupiny cíti naozaj vzmužile a statočne nesie

všetky ťažkosti spojené s liečbou. Jeho

typický láskavý humor ho neopustil. Nám

táto návšteva dala tiež veľa, naplnila nás

istotou, že jeden o druhého stojíme a

pomáhame si. Keď bol náš kamarát na

priepustke, boli sme u neho doma a prišlo

nás 12, rekordný počet, počas modlidieb sa i

dosť spievalo, a všetci sme zažili opeť niečo

také ako prítomnosť Ducha svatého. Nikomu

sa ani nechcelo od Františka odísť.

Dňa 1. 5. 2013, na sviatok sv. Jozefa

robotníka, sme pár otcov na úmysel

uzdravenia Františka i vsťahov v našich

rodinách, pracoviskách i s dětmi, urobili púť

z blízkeho Starého Města na Velehrad.

Počasie sa vydarilo, i malé deti tých 10 -12

km celkom v ten deň zvládli. Vsťahy s deťmi

i navzájom, sa po troškách takto viac

utužujú. Františkovi prajeme skoré

uzdravenie a návrat medzi svojich drahých a

blízkych, a tiež v pondelky medzi nás.

Marián

„Obsluhoval“

jsem blahoslaveného Dovolte mi, abych se jako obyčejný člověk s

vámi podělil o svědectví a zážitek, který se

mi zapsal na celý život do srdce.

Foto: osobní archiv autora

Už jako malému klukovi a ministrantovi se

mi dostalo přes mé rodiče, kteří

spolupracovali s kněžími z ilegality za

totality na šíření křesťanské literatury na

Slovensku, možnosti slyšet kázání bl. Jana

Pavla II. a dostávat dopisy z Vatikánu s

osobním požehnáním pro celou naši rodinu.

Pamatuji si, jak jsem těsně před revolucí

rozdával ministrantům v kostele obrázky bl.

Jana Pavla II., kterých jsem měl hodně, a měl

jsem radost, že i já jako malý kluk můžu

rozdávat dál toto „ poselství lásky a radosti“.

O to větší zážitek a osobní zkušenost se mi

stala v roce 1995, kdy jsem byl studentem

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 7 -

3. ročníku salesiánského Gymnásia sv. Jána

Bosca v Šaštíně, kde jsem prožil čtyři

nezapomenutelné roky svého mládí jako

student „první klášterní školy“ pro kluky na

Slovensku. Byla to ojedinělá škola a

skutečná don Boscova výchova.

Stalo se to asi měsíc před skončením

školního roku, kdy za mnou přišel můj

spolužák, dnes prefekt Teologické fakulty v

Nitře a řekl mi: „Byl jsi se mnou vybrán,

abychom obsluhovali při obědě papeže Jana

Pavla II. v jídelně kláštera, když bude

obědvat s kněžími…“.

Nechápal jsem. Já a obsluhovat papeže? Já

obyčejný student střední školy a bez

„číšnické zkušenosti“ ?

Připravoval jsem se na toto setkání důsledně,

byl jsem netrpělivý - na jednu stranu jsem se

bál, abych to zvládl a nic nepokazil a na

druhou stranu jsem se těšil, že potkám toho,

kterého jsem slyšel z rádia a magnetofonu a

rád četl jeho knížky, které byly vždy plné

radosti a osobní zkušenosti s Bohem.

Bylo 1. 7. 1995, kdy jsem nemohl dospat

rána a připravoval se na tuto ojedinělou

událost. Vše bylo přichystáno a už jsme

počítali minuty do příchodu Svatého otce.

Bylo nám řečeno, že se s každým z nás

přivítá a prohodí pár slov. V tu chvíli jsem

nevěděl, zda se svojí „studentskou“

italštinou zvládnu tuto komunikaci, ovšem k

mému překvapení na mě Svatý otec mluvil

slovensky .

Dostal jsem osobní požehnání, „chlapský“

stisk ruky a jako osobní dárek růženec s

papežským pouzdrem. Slova, která mi v té

chvíli řekl, byla pro mne povzbuzením a

sílou do dalšího života. Přiznám se však, že

ne vždy to v životě lze dodržet a žít, protože

jako člověk občas padnu, avšak právě i s

pomocí přímluvy bl. Jana Pavla II. vstanu a

jdu dál a toužím žít Kristův odkaz lásky a

radosti!

Svatý otec poobědval a jeho kroky vedly do

baziliky Panny Marie Šaštínské, kde v

tichosti a sám strávil hodinu soukromé

pobožnosti. Pak opět zavítal mezi nás a

dodával nám jeho tak silné a „návykové“

radosti. Byl bezprostřední, skromný, ale

VELKÝ ČLOVĚK s otevřeným srdcem a

přátelským úsměvem, i když už v té době

trpěl těžkou nemocí!

Když jsem večer usínal a hodnotil prožitý

den, nezapomenu na to, že už v tu chvíli

jsem si vybral tohoto Božího muže za svého

osobního patrona, i když ještě žil, a již od té

doby jsem se modlil za něj a k němu.

Věřím a jsem přesvědčený, že mi tento

neobyčejný „SANTO SUBITO“ (svatý již

nyní) pomohl svojí přímluvou u Boha z

mnoha těžkých životních situací a pomáhá

mi i dnes.

Chtěl bych každému říct, že jeho tak

obyčejná, ale zároveň pronikající slova

„NEBOJTE SE!, RADUJTE SE!“ obsahují v

sobě sílu samého nebeského OTCE a

naplňují i slova Písma, která nám říká sám

Ježíš v osobní modlitbě každý den.

Rovněž si připomínám, jak osobitě se splnila

i slova Písma: “...jeho jméno dalo sílu

tomuto člověku, kterého vidíte i znáte" (Sk

3,16), které svým životem bl. Jan Pavel II.

odevzdal každému z nás.

Když jsem se

dozvěděl, že

O. Lukáš

vyžádal pro

Strážnici

relikvii bl.

Jana Pavla II.,

uvědomil jsem

si, jaký je to

obrovský

zázrak pro mě

i pro celou

farní rodinu,

že Ten, který

„uzdravoval“ skrze tohoto blahoslaveného

duše a srdce za svého pontifikátu, bude

uzdravovat skrze něj, a v to věřím, každý den

i zde ve Strážnici každého, kdo se tomuto

Jeho „ uzdravení “ zcela otevře a přijme ho v

jakékoli podobě.

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 8 -

Rád bych ukončil toto mé svědectví

myšlenkou z Písma a osobitým odkazem bl.

Jana Pavla II. v encyklice Evangelium

života: "Vy však jste ... lid patřící Bohu jako

vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké

věci vykonal." (1 Petr 2,9)

farník Jaro

Informace

Prázdninové pozvání Každého „prázdnináře“ srdečně zveme na

Indiánskou faru do Radějova Termín: 15. – 20. 7. 2013.

* Pro docházející Kč 50,--/den (oběd +

svačina)

* S možností přespání na faře Kč 100,--/ den

(3x jídlo, svačina, pití…)

Přihlášky a informace u O. Jacka

Farní tábor Štítary u Vranova nad

Dyjí –

Termín: 28. 7. – 3. 8. 2013.

* Cena tábora Kč 1.500,-- (doprava,

ubytovaní, jídlo, vstupenky na hrady, do

znojemského podzemí).

Přihlášky + záloha Kč 700,-- do 7. 7. 2013.

Počet míst je omezený. Informace u O. Jacka

a Marie Janíkové.

O. Jacek – mob. 733 325 655

Marie Janíková – mob. 737 312 027

Poděkování Prostřednictvím farního časopisu bychom

chtěli poděkovat paní Františce Malíkové

za několikaletou práci a starost o kapli sv.

Rocha.

Do dalších let jí přejeme hodně zdraví, darů

Ducha sv. a Boží požehnání.

Pán Bůh zaplať!

Farníci ze Strážnice

Úklid kostela Panny Marie

Sobota 1.6. - skupina č. 1 - Adamcová M.

Sobota 8.6. - skupina č. 2 - Blatová A.

Sobota 15.6. - skupina č. 3 - Sochorová E.

Sobota 22.6. - skupina č. 4 - Svobodová M.

Sobota 29.6. - skupina č. 5 - Stehlíková J.

Úklid je každou sobotu od 7.30 hod.

Úklid kostela sv. Martina 1.6. skupina č. 2 – A. Mlýnková

8.6. skupina č. 3 - J. Marková

15.6. skupina č. 4 – J. Cábová

22.6. skupina č. 5 – M. Můčková

29.6. skupina č. 6 – pí Vávříková

Uklízí se v sobotu od 8 hodin.

Knihovna křesťanské literatury Spolkový dům – Masarykova 370

V období letních prázdnin od 1. července do

31. srpna 2013 bude knihovna uzavřena.

Zveme Vás proto k zapůjčení knih na

prázdniny během měsíce června. Tento

měsíc Vám nabízíme:

Trapisté z Tibhirine – Novodobí

mučedníci z Alžírska – Iso Baumer

Osud mnichů z Tibhirine se dostal do

pozornosti širší veřejnosti poté, co o nich

francouzský režisér Xavier Beauvois natočil

film „O bozích a lidech“ a film získal

Velkou cenu poroty filmového festivalu

v Cannes 2010. Příběh se odehrál

v trapistickém klášteře v Alžírsku v polovině

devadesátých let minulého století. Komunita

zde pokojně žila uprostřed muslimské

většiny. V březnu 1996 skupina extrémistů

unesla a brutálně zavraždila sedm mnichů.

Smrt mnichů vyvolal v Alžírsku i ve Francii

obrovský ohlas. Alžírsko bylo totiž od roku

1830 do r. 1962 francouzskou kolonií.

Síla rodičovské modlitby – Stormie

Omartianová

Autorka žije se svým manželem ve

Spojených státech. Jsou manžely už víc než

35 let a mají tři dospělé děti. V knize píše:

„Stát se modlícím rodičem – to je to nejlepší

zaměstnání. Je to ale také nejtěžší

zaměstnání. Může vám přinést tu největší

radost. Může však také způsobit tu největší

bolest. Boj o životy našich dětí se odehrává

na kolenou.“

Těšíme se na Vaši návštěvu.

Provozní doba:

Pondělí a středa 9.30 – 11.00

Úterý 16.00 – 17.00

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 9 -

Úkol pro starší děti

Svatý na měsíc červen

1. hádanka: poznej, kdo to je

Pocházel z francouzského šlechtického rodu.

Byl nadmíru dobrotivý a záslužné skutky

konal nejraději potají. Zloděje často

obdarovával tím, oč ho chtěli okrást. Proti

nepřátelům se bránil pouze bezmeznou

láskou, která odzbrojuje i otrlé zločince.

Usiloval o ctnostný život svého lidu více

způsoby. Zavedl například "růžovou

slavnost" s vyhlášením nejctnostnější panny,

které pak příslušel titul: růžová královna.

Něco na způsob současné miss, ale hodnotila

se krása duše.

Patron: sedláků, vinařů, sládků a vězňů;

vzýván proti dešti a za dobrou úrodu; jako

pomocník při bolestech zubů, proti horečce a

choromyslnosti

Atributy: almužna, biskup, tři holubice,

kámen, koule, orel, stopy

Možná modlitba: Budu sv. …….. prosit o

přímluvu u Boha za obnovu mravů ve své

vlasti a o povznesení morálních hodnot.

Bože, Tys naplnil svatého ……… svou

láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu

světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých

biskupů; na jeho přímluvu nám pomáhej v

našem národě pozvednout mravní a morální

hodnoty, ke kterým on vychovával. Prosíme

o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho

Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha

svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen (nápověda: jeho jméno si často

připomínáme ve známé pranostice)

Sv. …………………..

2. hádanka: poznej tohoto světce

Žil opravdu

chudobně a při

svých

promluvách vždy

hovořil o tíži

hříchu i o jeho

špatných

následcích.

V přístavní

Rimini se marně

snažil oslovit lid,

který se od něj

buď odvracel

nebo ho tupil. A tak šel k ústí řeky

Marecchie, pokynul rukou a začal volat na

ryby: "Pojďte, ryby, a slyšte slovo Boží,

když lidé jím pohrdají!" Tu z moře připlulo

viditelné množství ryb a on na ně dál volal:

"Chvalte Pána, vy, tvorové vodní! Hospodin

vás zachránil před jinými stvořeními při

potopě světa. K záchraně Jonáše poslal rybu

a k uzdravení Tobiáše také zvolil rybu... A

on k hemžícím se rybám mluvil něžná slova

mířená na srdce lidská. Lidé se seběhli, aby

pozorovali a naslouchali neobvyklému

kázání. Po chvíli zahanbeni seděli na břehu u

nohou kazatele.

Učil, že pokora, chudoba, trpělivost a

poslušnost jsou jazyky Ducha sv., kterými

svědčíme o Kristu. Živá je řeč, když hovoří

skutky. A vždy kladl důraz na potřebu

svátosti smíření.

Patron: františkánů, cestujících, horníků a

pekařů, snoubenců, manželů a rodin; vzýván

je za šťastný porod i proti neplodnosti,

horečce; při hledání ztracených věcí; proti

katastrofám a jako pomocník v nouzi

Atributy: Dítě Ježíš, františkán, hostie,

kazatelství, kůň, lilie, mrtvý, noha, osel, ryby

Nápověda: Ač jeho největším působištěm

byla Itálie, je velmi oblíben i u nás, i v

našem regionu.

Sv. …………………..

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 10 -

Rodinné centrum Strážnice Vás zve

,,PODVEČERNÍ DISKOPÁRTY KE DNI DĚTÍ“-sobota 1. června od 18 hod.

/pro mladší školní děti na Zahradě u sv. Martina/

„VESELÉ NEDĚLNÍ ODPOLEDNE NA ZAHRADĚ U SV. MARTINA“

-neděle 2. června/ zábava pro všechny ke Dni dětí/

,,BESEDA S NOVINÁŘEM RADIOŽURNÁLU V Londýně M. Kocourkem“

-pátek 7. června v 19.15 hod. v klubovně nad tělocvičnou ZŠ MK.

KLUBOVNA MATEŘSKÉHO CENTRA ,,SEDMIHLÁSEK“ BUDE V DOBĚ LETNÍCH MĚSÍCŮ ČERVEN-SRPEN UZAVŘENA. K SETKÁVÁNÍ JE PO DOBU LÉTA K DISPOZICI ZAHRADA U SV. MARTINA!!

LETNÍ TÁBORY!!!!!!!!!!!

KOUZELNÁ ZEMĚ SKŘÍTKŮ – pro děti 6 – 10 let

/termín 1. 7. - 5. 7., cena Kč 1000,--/

QUO VADIS – pro děti 11 – 14 let /termín 8. 7. - 14. 7. cena Kč 1500,-- /

Kontakt: 739 433 113, 603 240 533

PŘIPRAVUJEME!

STRÁŽNICKÝ POHÁDKOVÝ LES - SOBOTA 31. SRPNA /Prosíme ty z vás, kteří se můžete zapojit znovu i nově po dvou letech do této tradiční akce pro děti, abyste se hlásili u Bučků. Díky!/

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 11 - Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 1 -

OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY

Chráněné dílny

Středisko Ave

fungují již 10 let !

Je to už 10 let, co vznikly chráněné

dílny v Charitě Strážnice a z původních 8

zaměstnanců, pro které jsme otevřeli tento

projekt, se dostáváme na 30 zaměstnaných

osob se zdravotním postižením.

Chráněná pracoviště mají vytvořit prostředí

první pomoci pro osoby, které kvůli

zdravotnímu omezení nemají šanci najít

uplatnění na volném pracovním trhu. A že

těchto osob není málo!

Zde dostali příležitost pracovat lidé, kteří

byli dlouhodobě hlášeni na úřadu práce,

dokonce i 10 let. Lidé, před kterými se

zavíraly dveře kvůli nově vzniklému

viditelnému postižení, lidé, kterým bylo

vysvobozením vyjít ze čtyř stěn domova

mezi lidi.

Většina z nich u nás zůstává až do věku

starobního důchodu, jiným se podaří sehnat

zaměstnání na volném pracovním trhu, kde

nabízí vyšší výdělek, ale někteří odchází i

z důvodu zdravotního, jelikož nevydrží

pracovat ani 4 hodiny.

Jsme jedna z mála chráněných dílen, která

přežívá i v době, kdy stát stále snižuje

pravidelnou dotaci.

Závažným krokem je však pro nás

zajištění odbytu našich výrobků.

Z tohoto důvodu jsme také otevřeli

v Praze malou prodejničku u metra na Praze 5.

Letos funguje již třetím rokem.

Podobně zajímavá příležitost se vyskytla

začátkem letošního roku v Olomouci, kde jsme

společně ještě s Charitou Uherské Hradiště

otevřeli obchůdek s originálními výrobky pro

děti a rodinu.

Obchůdek Praha

Obchůdek Olomouc

Rádi bychom využili této příležitosti a

poděkovali panu I. Lžičařovi a panu Ing. K.

Kaňákovi za potřebnou sponzorskou pomoc

při zajištění vybavení obchůdku v Olomouci

před jeho otevřením.

Moc nás vždy potěší, že když je

nejhůř, je několik osob, lépe řečeno osobností,

o které se můžeme opřít, kterým není

lhostejné, zda tento projekt zanikne či nikoliv.

Děkujeme tedy jménem všech 50 osob se

zdravotním postižením, kteří dochází do

chráněných nebo terapeutických dílen charity a

jejichž výrobky se v olomouckém obchůdku

mohou prodávat.

Otvírací doba: Po - Pá 9.00 – 18.00 hodin So 9.00 – 11.30 hodin

Přijměte pozvání k návštěvě naší

prodejny v Olomouci!

Tato , již třetí, prodejna sídlí na třídě 1.máje 5, hned u tramvajové zastávky U dómu. Otvírací doba:

Po - Pá 9.00 – 18.00 hodin So 9.00 – 11.30 hodin

Přijměte pozvání k návštěvě naší

prodejny v Olomouci!

Tato , již třetí, prodejna sídlí na třídě 1.máje 5, hned u tramvajové zastávky U dómu.

Otvírací doba: Po - Pá 9.00 – 18.00 hodin So 9.00 – 11.30 hodin

Přijměte pozvání k návštěvě naší

prodejny v Olomouci!

Tato , již třetí, prodejna sídlí na třídě 1.máje 5, hned u tramvajové zastávky U dómu.

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu - 12 -

Nejen pro děti

Milé děti, vyluštěte si tento úkol a přineste jej k losování o odměny na první dětskou mši sv.

v červnu. Můžete jej odevzdat paní kostelnici.

Starší děti upozorňujeme, že jejich úkol je na straně 9.

Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Redakce si

vyhrazuje právo zaslané příspěvky zkrátit.

Vychází 25. 5. 2013, náklad 650 kusů

Tisk: Tiskárna Sukupovi Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele. nebo zaslat na e-mail : nacestu@seznam.cz

webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz

Děkujeme všem přispěvatelům.