Univerzita Palackého v Olomouci

Právnická fakulta

Jakub Gazda

Nároky na náhradu nemajetkové újmy při zásahu do zdraví

Diplomová práce

Olomouc 2017

2

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Nároky na náhradu nemajetkové újmy

při zásahu do zdraví vypracoval samostatně a citoval jsem všechny použité zdroje.“

……………………

V Olomouci dne 20. 4. 2017 Jakub Gazda

3

Zde bych rád poděkoval vedoucímu diplomové práce JUDr. Tomášovi Tintěrovi, Ph.D.

za odborné rady, cenné připomínky, vstřícnost při konzultacích a vedení diplomové práce.

4

Obsah

ÚVOD ........................................................................................................................................ 6

1 SOUČASNÉ POJETÍ ÚJMY .......................................................................................... 9

1.1 Škoda a nemajetková újma ........................................................................................ 10

1.2 Účel náhrady nemajetkové újmy ............................................................................... 12

1.3 Újma na přirozeném právu ........................................................................................ 13

1.4 Zvláštní případy náhrady podle § 2971 OZ ............................................................... 15

2 NEMAJETKOVÁ ÚJMA PŘI UBLÍŽENÍ NA ZDRAVÍ .......................................... 17

2.1 Konstrukce nemajetkové újmy podle § 2958 OZ ...................................................... 18

2.2 Bolesti ........................................................................................................................ 19

2.3 Ztížení společenského uplatnění ................................................................................ 20

2.4 Další nemajetkové újmy ............................................................................................ 21

2.5 Predispozice ke vzniku újmy na zdraví ..................................................................... 21

3 URČENÍ VÝŠE BOLESTNÉHO A NÁHRADY ZA ZTÍŽENÍ SPOLEČENSKÉHO

UPLATNĚNÍ .......................................................................................................................... 23

3.1 Předchozí právní úprava ............................................................................................ 23

3.2 Současná právní úprava ............................................................................................. 26

3.3 Metodika .................................................................................................................... 28

3.4 Bolestné podle Metodiky ........................................................................................... 29

3.5 Budoucnost určování výše bolestného....................................................................... 33

3.6 Náhrada za ztížení společenského uplatnění podle Metodiky ................................... 35

4 PRACOVNĚPRÁVNÍ ÚPRAVA .................................................................................. 42

4.1 Srovnání Metodiky a náhradového nařízení .............................................................. 43

4.2 Zhodnocení pracovněprávní úpravy a úvahy de lege ferenda ................................... 45

5 AKTUÁLNÍ PROCESNÍ OTÁZKY ............................................................................ 47

5.1 Počet nároků podle § 2958 OZ .................................................................................. 47

5.2 Změna žaloby a vázanost soudu žalobním návrhem ................................................. 48

5.3 Současná praxe .......................................................................................................... 49

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 51

BIBLIOGRAFIE .................................................................................................................... 54

ANOTACE/ SUMMARY ....................................................................................................... 59

KLÍČOVÁ SLOVA/ KEY WORDS ..................................................................................... 60

5

Seznam použitých zkratek

OZ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších

předpisů

OZ 64 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších

předpisů

ZP Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

OSŘ Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve snění pozdějších

předpisů

ZSS Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě

soudů a změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a

soudcích), ve znění pozdějších předpisů

OZO Císařský patent č. 946/1811 Sb. zák. soud. Obecný zákoník

občanský

Bodová vyhláška Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení

společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů

Náhradové nařízení Nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení

společenského uplatnění způsobené úrazem nebo nemocí z povolání

PETL Principles of European Tort Law (Principy evropského deliktního

práva)

Metodika Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, kterou vzal na

vědomí Nejvyšší Soud České republiky ze dne 12. 3. 2014

ÚS Ústavní soud České republiky

NS Nejvyšší soud České republiky

6

Úvod

Oblast náhrady nemajetkové újmy prošla při nedávné rekodifikaci soukromého práva

řadou změn. Z širokého spektra změn na poli deliktního práva mne zaujaly zejména ty

v nahrazování nemajetkové újmy, která vzniká poškozenému při zásahu do jeho zdraví. Proto

jsem se ve své diplomové práci rozhodl zaměřit na nároky plynoucí z tohoto druhu

nemajetkové újmy. V diplomové práci se zaměřím na aktuální otázky tématem vymezené

oblasti. Hlouběji se budu věnovat vymezení nároků, které vznikají na základě § 2958 OZ.

Cílem práce je zhodnocení způsobu vyčíslování nároku na bolestné a na náhradu za ztížení

společenského uplatnění a následné porovnání občanskoprávní úpravy s pracovněprávní

úpravou ve vzniklém dvojkolejném systému odškodňování nemajetkové újmy na zdraví.

Budu se snažit zodpovědět otázku vhodnosti pracovněprávní úpravy a možnosti jejího dalšího

vývoje.

Diplomová práce se zaměřuje zejména na rozsah a způsob náhrady nemajetkové újmy.

Stranou tak budou ponechány okolnosti vzniku nemajetkové újmy na zdraví poškozeného,

stejně jako odpovědnost škůdce, či příčinná souvislost mezi škodným jednáním a vzniklou

nemajetkovou újmou. Ve své práci jsem se také rozhodl nevěnovat se nárokům osob blízkých

na jednorázové odškodnění pří usmrcení, či závažném ublížení na zdraví poškozeného, podle

§ 2959 OZ. Ačkoli jsem si vědom určité provázanosti této oblasti s tématem mé diplomové

práce, opomíjím jí především z důvodu omezeného rozsahu práce.

Obsahově práce reflektuje především současnou právní úpravu. V některých částech

bude odkazováno na předchozí právní úpravu OZ 64 a jeho prováděcí vyhlášku pro stanovení

výše odškodnění nemajetkové újmy na zdraví. V menším rozsahu pak zmíním také

historickou úpravu podle OZO. Diplomová práce není koncipována jako komparační práce se

zahraniční úpravou, proto její obsah pojednává téměř výhradně o národní právní úpravě.

Některé informace z cizích právních řádů vhodně doplňují výrazy k dílčím problémům právní

úpravy ČR.

Většina monografických zdrojů se mnou zvoleného tématu dotýkají pouze okrajově,

proto bude jako významný zdroj použita komentářová literatura. Ta ale v mnoha případech

nezachází příliš do hloubky tématu. Tento nedostatek je však kompenzován poměrně velkým

množstvím článků v odborných časopisech, ve kterých lze nalézt jak kritický pohled odborné

veřejnosti na vybrané aspekty tématu, tak vymezení aktuálních otázek v oblasti nahrazování

nemajetkové újmy. Tyto odborné články budou představovat nejrozsáhlejší zdroj mé

diplomové práce. Internetové zdroje, vhodné ke zpracování tématu, se pak vyskytují

7

v omezenějším rozsahu. Z důvodu nedávné změny v oblasti, kterou se práce zabývá, není

zatím možné použít jako zdroj aktuální judikaturu, neboť soudní praxe dosud nestihla na

změnu dostatečně reagovat. Jako zdroj tak budou využity pouze některé použitelné rozhodnutí

NS a ÚS k předchozí právní úpravě.

Pro zpracování tématu bude převážně využita metoda analýzy právních norem,

komparace současné a předchozí právní úpravy a rozbor metodických postupů pro stanovení

výše částky odškodnění nemateriální újmy.

Samotná textová část práce je členěna do pěti kapitol, které se dále dělí na podkapitoly

druhé úrovně. Jednotlivé kapitoly a podkapitoly na sebe navazují tak, aby byla zachována

celková logická struktura práce.

Úvodní kapitola obsahuje nejprve vymezení základních pojmů jako škoda a

nemajetková újma, jejich zařazení do systému deliktního práva a podmínky vzniku

nemajetkové újmy podle zákonné úpravy. Dále je v této kapitole popsán účel náhrady

nemajetkové újmy s ohledem na sílící tendence sankčního charakteru satisfakčních nároků.

Řešena je také újma na přirozeném právu a postoj nové právní úpravy v otázce duality

satisfakčních nároku z titulu ochrany osobnosti a z titulu náhrady újmy na zdraví. Poslední

podkapitola pak zmiňuje zvláštní případy vzniku nemajetkové újmy podle § 2971 OZ

s ohledem na sekundární oběti.

Druhá kapitola se již plně věnuje újmě na zdraví, jejímu vymezení a konstrukci podle §

2958 OZ. Další podkapitoly představují bližší pohled na jednotlivé složky újmy na zdraví.

Jsou zde vymezeny pojmy jako vytrpěné bolesti, ztížení společenského uplatnění a další

nemajetkové újmy.

Určování výše odškodnění v případech újmy na zdraví je obsahem třetí kapitoly. Cílem

této kapitoly je posoudit přínos nové úpravy v této oblasti. Pro jeho dosažení je nutné nejprve

provést komparaci s předchozí úpravou a vytknutí nedostatků. Následně je proveden rozbor

Metodiky vytvořené pro účely odškodňování újmy na zdraví podle § 2958 OZ a její

závaznosti pro využití v praxi. Závěrem jednotlivých podkapitol o odškodňování bolesti a

ztížení společenského uplatnění pomocí této Metodiky je vždy zhodnocení přínosů a možného

postupu do budoucna.

Ve čtvrté kapitole se hlouběji zabývám vzniklou dvojkolejností odškodňování újmy na

zdraví v soukromém právu. Ta vznikla z důvodu dalšího používání odškodňovací vyhlášky na

poli pracovního práva, a to i po jejím výslovném zrušení pomocí derogačního ustanovení §

3080 OZ. Po následné novelizaci ZP byla oblast odškodňování újmy na zdraví upravena

nařízením vlády, které jen částečně koresponduje se způsobem výpočtu výše náhrady podle

8

zmíněné Metodiky. Tuto kapitolu jsem zvolil jako jádro své práce. Bude zde provedeno

srovnání vládního nařízení a Metodiky, kritický rozbor jeho nedostatků a negativní praktické

následky používání rozdílných systémů odškodňování.

V závěrečné kapitole budou řešeny aktuální otázky procesního uplatňování nároků

vzniklých při zásahu do zdraví. Konkrétně se jedná o otázku počtu nároků podle konstrukce §

2958 OZ a s tím spojenou procesní problematiku. Část kapitoly bude věnována také otázce

vázanosti soudu žalobním návrhem.

9

1 Současné pojetí újmy

Újma je tradičním pojmem občanského práva, jako většina občanskoprávních kodexů

ani OZ neobsahuje její definici. Vymezení újmy je tak ponecháno doktríně a judikatuře. Lze

si pod ní představit ztrátu, kterou osoba utrpí na právem chráněném statku. Z pohledu práva je

tedy nutné takovou ztrátu napravit.1 Obecnou zásadou je, že si každý nese újmu, kterou sám

utrpí. Náhradu újmy po jiné osobě lze požadovat pouze v případech, které splňují zákonem

stanovené předpoklady.2

Zákon v ustanovení o povinnosti k náhradě újmy (§ 2894 OZ) normuje povinnost vždy

nahradit jinému újmu na jmění, kterou výslovně označuje pojmem škoda. Ze zmíněného

ustanovení dále vyplývá, že povinnost k náhradě nemajetkové újmy je dána jen v případech,

kdy si strany takovou povinnost smluvně ujednají, nebo stanoví-li tak explicitně zákon.3

Pokud je povinnost dána na základě těchto zákonných předpokladů, nahradí škůdce

nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění a taková povinnost se posoudí obdobně podle

ustanovení k náhradě škody (§2894 odst. 2 OZ).

Tímto pojetím škody v tzv. užším smyslu, kdy zákon pod pojmem škoda rozumí pouze

újmu na jmění, nedošlo k překonání předchozí právní úpravy v OZ 64. Ta znemožňovala

zkoumání nároku na náhradu nemajetkové újmy pod institutem náhrady škody. Legislativním

řešením tohoto problému by bylo navrácení se k širšímu pojetí škody, které v sobě obsahuje

složku újmy majetkové a újmy nemajetkové.4 Takové vymezení škody obsahoval např. §1293

OZO, škodou zde byla nazývaná každá újma, která byla někomu způsobena na jmění, právech

anebo jeho osobě.5

Širší pojetí škody lze nalézt také v PETL, které představují významný pramen „soft

law“ na poli deliktního práva. Škoda je vymezena v článku 2:101 jako majetková nebo

nemajetková újma na zákonem chráněném zájmu. Jakýkoliv zásah s majetkovou či

nemajetkovou reflexí do sféry poškozeného s předpokladem současného zásahu do právem

1 BEZOUŠKA, Petr. In HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –

3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1498. 2 VÍTOVÁ, Blanka. In VÍTOVÁ, Blanka, DOHNAL, Jakub, KOTULA, Jan. Náhrada majetkové a nemajetkové

újmy v novém občanském zákoníku. Komentář k § 2894 až 2971: metodika Nejvyššího soudu k náhradě

nemajetkové újmy na zdraví. Olomouc: ANAG, 2015, s. 15. 3 Tamtéž, s. 16.

4 KLESNIAKOVÁ, Jana. Vplyv nového občianskeho zakonnika na rozhodovanie o nahrade nemajetkovej ujmy

v civilnom a v trestnom konaní. Právní rozhledy, 2014, č. 8, s. 278. 5 OZO nehovoří o majetkové a nemajetkové újmě, doktrína počítala s újmou hmotnou a nehmotnou, ta byla

obdobou dnešní újmy nemajetkové viz. SEDLÁČEK, Jaromír. In SEDLÁČEK, Jaromír, ROUČEK, František.

Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a

v Podkarpatské Rusi. Díl 5, (§§ 1090 – 1341). Praha: V. Linhart, 1937, s. 672.

10

chráněného statku zakládá odpovědnost za škodu. Takto zvolená univerzální koncepce klade

pomyslné rovnítko mezi majetkovou škodou a imateriální újmu.6

S výše zmíněným problémem předchozí právní úpravy se OZ vyrovnává tak, že při

splnění zákonných předpokladů je povinnost k nahrazení nemajetkové újmy posuzována

obdobně jako povinnost k náhradě škody.

1.1 Škoda a nemajetková újma

Definici pojmu škoda podal NS, když vymezil škodu jako újmu, která má projev

v majetkové sféře poškozeného, lze jí vyjádřit penězi jakožto obecným ekvivalentem a proto

jí lze napravit v podobě poskytnutí majetkového plnění, tj. penězi nebo naturální restitucí.7

OZ označuje za škodu újmu na jmění (§ 2894 odst. 1 OZ), tím opouští pojetí škody pouze

jako újmy na majetku, když vymezuje jmění osoby jako souhrn jejího majetku a jejích dluhů,

tedy souhrn aktiv a pasiv (§ 495 OZ). Z této úpravy vyplývá, že škodou je také vznik dluhu.

Zákon tak poskytuje komplexní ochranu všem majetkovým vztahům. Náhrada škody

představuje právní mechanismus k vyrovnání stavu, který zde je z příčiny skutečnosti

zakládající škodu se stavem, který by zde byl, kdyby k takové skutečnosti nedošlo.8 Pro

vyrovnání těchto stavů OZ primárně volí způsob náhrady škody pomocí naturální restituce

(uvedení do předešlého stavu). Náhrada škody v penězích je způsobem sekundárním, pokud

naturální restituce není dobře možná, nebo žádá-li to poškozený (§2951 odst. 1 OZ).

Nemajetková újma se od škody, která představuje újmu v materiálním smyslu, liší tím,

že její výši nelze objektivně změřit penězi, neboť se neprojevuje snížením majetku

poškozeného. Pro nemajetkovou újmu je charakteristická určitá míra abstrakce, se kterou je

třeba se při jejím nahrazování vypořádat. Není důvodné bagatelizovat tento druh újmy,

protože se pro ni obtížně nachází materiální ekvivalent a rozhodování o výši její náhrady se

může jevit jako svévole. Nelze ignorovat skutečnost, že určení její výše na daném místě a

v daném čase odráží nahlížení společnosti na závažnost případů, při kterých nemajetková

újma vzniká.9

Způsobem odčinění nemajetkové újmy je poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, to

musí být poskytnuto v penězích, pokud jiný způsob nezajistí dostatečně účinné odčinění

(§2951 odst. 2 OZ). Poskytnutí zadostiučinění poškozenému vyjadřuje uznání jemu vzniklé

6 ELISCHER, David. Pojetí škody, resp. újmy v aktuálních dokumentech evropského deliktního „soft law“.

Právník, 2011, č. 4, s. 381 – 382. 7 Stanovisko NS ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70.

8 BEZOUŠKA: Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 1498.

9 ELISCHER: Pojetí škody, resp. Újmy…, s. 388.

11

újmy. Zadostiučinění může být poskytnuto například odvoláním difamujícího výroku,

omluvou, uveřejněním soudního výroku v médiích apod. (morální satisfakce) nebo ten, kdo

újmu způsobil, poskytne peníze, aby tím zmírnil pocit křivdy poškozeného, který si tak opatří

co je mu libo a celkově si zpříjemní život (peněžní satisfakce).10

Zákon hovoří o poskytnutí

přiměřeného zadostiučinění, proto je třeba nemajetkovou újmu podrobit testu přiměřenosti.

Ne každá nemajetková újma je způsobilá k odčinění, běžné urážky a nezdvořilosti člověk

musí snášet, neboť patří k životu ve společnosti. Při nemajetkové újmě, u které je

zadostiučinění na místě je třeba posoudit, zda k odčinění postačí morální satisfakce nebo bude

potřeba poskytnout peníze. Zákon v některých případech přímo stanoví, jakým způsobem má

dojít k odčinění, například povinnost poskytnutí peněžité náhrady škůdcem při nároku na

bolestné a nároku za ztížení společenského uplatnění (§2958 OZ).11

Zákonodárce tak vytváří základ pro pomyslný žebříček hodnot, které lidská společnost

považuje za nejdůležitější. Není pochyb o tom, že na vrcholu tohoto žebříčku stojí život a

zdraví člověka, o něco níž pak důstojnost, čest, soukromí atp., neboť lidé přirozeně vnímají

jako mnohonásobně horší následek doživotní invaliditu, než ztrátu dobré pověsti v důsledku

pomluvy. Konkrétní příčky takového žebříčku vyplňuje soudní praxe, když podle obecného

znění zákona rozhoduje o způsobu a výši přiměřeného zadostiučinění v jednotlivých

případech.

Povinnost k odčinění nemajetkové újmy stanovuje OZ v těchto případech:

- Protiprávní zásah do přirozených práv člověka (§ 2956 OZ)

- Případ osob, které újmu (třeba i ne vlastní) důvodně pociťují jako osobní neštěstí

(§ 2971 OZ)

- Náhrada ceny zvláštní obliby při poškození věci ze škodolibosti nebo svévole (§

2969 odst. 2 OZ)

- Újma za narušení dovolené při zájezdu (§ 2543 OZ)

- Závažné porušení základních členských práv člena spolku (§ 261 OZ)12

Z tohoto výčtu jsou pro zkoumanou problematiku relevantní první dva případy. Zbylé

případy ponechme stranou, neboť nemají spojitost s náhradou nemajetkové újmy při zásahu

do zdraví člověka.

10

BEZOUŠKA: Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 1683 – 1684. 11

Tamtéž. 12

Tamtéž, s. 1498 – 1499.

12

1.2 Účel náhrady nemajetkové újmy

Při úvahách o nemajetkové újmě nelze opomenou účel jejího nahrazování, ten se

zásadně liší od účelu nahrazování škody. Účelem náhrady škody je působit na škůdce za

účelem nahrazení jím způsobené majetkové újmy v penězích nebo uvedením do původního

stavu. Náhrada škody je tak založena na restituční (reparační) funkci. U nemajetkové újmy

absentuje možnost její přesné kvantifikace. Proto se nedá ani odškodnit v obecném slova

smyslu a lze za ní poskytnout „pouze“ již výše zmíněné zadostiučinění (satisfakci). Náhrada

nemajetkové újmy je tedy založena, na rozdíl od náhrady škody, na funkci satisfakční.13

Již za

předchozí právní úpravy byla pod tlakem rozhodovací činnosti Ústavního soudu (sp. zn. IV.

ÚS 315/0114

a III. ÚS 350/0315

) a publikační činnosti odborné veřejnosti aktuální otázka také

preventivně-sankční funkce náhrady nemajetkové újmy. Tuto funkci lze konstatovat

v případě, kdy se výše přiměřeného peněžitého zadostiučinění odvíjí od okolností, za kterých

byla újma způsobená. Důležitou okolností je zejména intenzita a míra zavinění škůdce.

Stanovení vyššího přiměřeného zadostiučinění za úmyslně způsobenou újmu představuje

společenskou sankci, která bude od protiprávního jednání odrazovat škůdce i jeho potenciální

následníky.16

Podrobnější rozvinutí skutečností ovlivňujících stanovení způsobu a výše přiměřeného

zadostiučinění poskytuje OZ v §2957. Toto ustanovení obsahuje demonstrativní výčet

okolností přitěžujícího charakteru. Vedle zavinění ve formě úmyslu je zde uvedeno i použití

lsti, pohrůžky, zneužití závislého postavení poškozeného na škůdci, násobení účinku zásahu

jeho zveřejněním nebo způsobení újmy v důsledku diskriminace. Poněkud odděleně je zde

také uvedena obava poškozeného o svůj život nebo obava vážného poškození zdraví

v důsledku škodné události.

Stanovením tohoto výčtu jako otevřeného ponechává zákonodárce prostor soudu pro

posouzení a možné doplnění této normy podle okolností konkrétního případu. Všechny výše

uvedené okolnosti jsou způsobilé k horšímu projevu újmy v osobnostní sféře poškozeného.

Určitý sankční (punitivní) charakter vykazují okolnosti odvozené od nepřijatelného jednání

13

RYŠKA, Michal. Výše a účel náhrady nemajetkové újmy v penězích při ochraně osobnosti – výše a účel

náhrady nemajetkové újmy. Právní rozhledy, 2009, č. 9, s. 306 – 307. 14

ÚS zdůrazňuje roli zavinění při stanovování výše újmy vzniklé z titulu ochrany osobnosti. Nutno zdůraznit, že

předchozí právní úprava počítala při vzniku nemajetkové újmy z tohoto titulu pouze s objektivní

odpovědností. 15

Zde se řeší mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Jako jedno z kritérií pro zvýšení

v tomto případě ÚS uvedl míru nedbalosti (zavinění) operatéra, který se odchýlil od řádného postupu při

operaci. 16

RYŠKA: Výše a účel náhrady nemajetkové újmy…, s. 306 – 307.

13

škůdce.17

Právě jednání škůdce, jako hledisko pro určení výše přiměřeného zadostiučinění

tvoří významnou oblast pro sankční náhradu újmy. V OZ je patrné větší zaměření na jednání

škůdce než osobu poškozeného, z čehož lze dovodit odklon od kompenzační funkce k sankční

funkci náhrady újmy.18

Příklon k sankční funkci náhrady újmy lze pozorovat v různých

evropských právních řádech. Například španělská právní úprava pracovních úrazů počítá se

zvýšením odškodnění pro zaměstnance ve zvláštních případech porušení povinnosti

plynoucích z bezpečnosti práce ze strany zaměstnavatele.19

Také francouzská úprava

zohledňuje faktory jako je míra zavinění při stanovení výše odškodnění nemajetkové újmy.20

Názor, že §2957 OZ má sankční charakter, lze vedle komentářové literatury spatřit také

v odborné publikační činnosti. Nakolik lze tuto sankční funkci připodobnit k pojmu punitive

damages21

známého z anglo-amerického právního systému, a zda OZ pootevírá dveře

k takovému systému nahrazování újmy, je akademickou otázkou.

1.3 Újma na přirozeném právu

Jedná se o případy vzniku nemajetkové újmy, které zákon podřazuje pod obecný pojem

přirozených práv22

, chráněných v první části OZ. Za nemajetkovou újmu hodnou k odčinění

zde zákon uvádí i způsobené duševní útrapy (§2956 OZ věta za středníkem). Je zde zřejmý

odkaz na institut ochrany osobnosti člověka. Ten spočívá v ochraně všech přirozených práv,

zákon demonstrativně uvádí ochranu zejména života a zdraví, důstojnosti, cti, vážnosti,

soukromí atp. (§81 odst. 2 OZ).23

Nároky vznikající z práva na ochranu osobnosti jsou zákonem taxativně vymezeny (§

82 odst. 1 OZ). Jedná se o nárok na upuštění od neoprávněného zásahu (negatorní) a

odstranění následku takového zásahu (restituční). Protože je zásah do osobnostních práv

17

VOJTEK, Petr In. ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§2055 – 3014). Praha:

Wolters Kluwer, 2014, s. 1103 – 1104. 18

ŽIVĚLOVÁ, Alexandra. Umožňuje nový občanský zákoník přiznat v řízení o náhradě nemajetkové újmy

punitive damages? Bulletin advokacie, 2016, č. 4, s. 28. 19

VANLEENHOVE, Cedric. A normative Framework for the enforcement of U. S punitive damages in the

European Union: Transforming the traditional „No pasaran“. Vermont Law Review, 2016, č. 2, s. 371. 20

Tamtéž, s. 374. 21

Deliktní systém USA využívá punitive damages k potrestání při trestuhodném pochybení škůdce, zároveň

slouží jako odměna poškozenému. Ta může i několikanásobně převýšit odškodné za vzniklou újmu. Ve

většině států EU podobný systém náhrady škody neexistuje. Rozhodnutí Komise ze dne 25. 8. 2000 dostupné

v Úř. Věst. L 215/2000 [online]. eur-lex.europa.eu, [cit. 14. února 2017]. Dostupné na http://eur-

lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32000D0520&from=EN. 22

Zákoník spojuje přirozená práva s osobností člověka v § 19 OZ. 23

TOMEŠOVÁ, Jana. Odškodnění duševních útrap jako nemajetkové újmy. [online]. pravniprostor.cz, 10.

listopadu. 2016 [cit. 4. února 2017]. Dostupné na http://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-

pravo/odskodneni-dusevnich-utrap-jako-nemajetkove-ujmy.

http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32000D0520&from=ENhttp://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32000D0520&from=ENhttp://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/odskodneni-dusevnich-utrap-jako-nemajetkove-ujmyhttp://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/odskodneni-dusevnich-utrap-jako-nemajetkove-ujmy

14

člověka deliktem, případný nárok na odčinění nemajetkové újmy zadostiučiněním

(satisfakční) není ve výčtu v § 82 odst. 1 OZ obsažen z důvodu zachování jednotné právní

úpravy náhrady újmy v OZ. Jedná se o změnu oproti předchozí právní úpravě, kdy byly

všechny tři zmíněné nároky obsaženy v § 13 odst. 1 OZ 64.24

Většina případů vzniku

nemajetkové újmy se nahrazovala pomocí ustanovení o ochraně osobnosti, kde byla i pro

vznik satisfakčního nároku typická objektivní odpovědnost.25

Výjimku tvořily nároky na

bolestné a ztížení společenského uplatnění a nároky na jednorázové odškodnění při úmrtí

osoby blízké (§ 444 OZ 64), které se nahrazovaly v rámci ustanovení o náhradě škody.

Z důvodů nízkého paušálního stanovení jednorázového odškodnění při úmrtí osoby

blízké podle § 441 odst. 3 OZ 64 docházelo k „dožalování“ přiměřené částky pomocí

satisfakčního nároku v § 13 OZ 64. Tento postup dovodil také ÚS při hledání spravedlivé

cesty pro překonání zákonodárcem zvolených paušálních částek.26

Podobná duplicita vznikala

také u nároků na náhradu nemajetkové újmy z titulu náhrady škody na zdraví (§ 444 odst. 1, 2

OZ 64) a titulu ochrany osobnosti. Ani v jednom z uvedených případů však nebyl takový

postup vhodným ani právě čistým řešením, neboť nutil aktivně legitimovaný subjekt k vedení

dvou soudních řízení, která byla vymezena stejným skutkovým tvrzením.27

Oba nároky si

vzájemně konkurovaly a docházelo tak k popírání zásady non bis in idem.28

Lze říci, že § 2956 OZ má charakter generální klauzule pro stanovení okruhu právem

chráněných zájmů relevantních pro náhradu nemajetkové újmy. Vedle této generální klauzule

existují další speciální ustanovení, rozvíjející nároky při zásahu do života a zdraví člověka.

Jedná se o § 2958 OZ, který normuje právo poškozeného na odčinění v podobě peněžité

náhrady za vytrpěné bolesti, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy

spojené s ublížením na zdraví. V § 2959 OZ je obsažen nárok osob blízkých na odčinění

duševních útrap peněžitou náhradou, při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví.

Satisfakční nároky z titulu ochrany osobnosti mají své místo vedle nároků na náhradu

újmy na zdraví, musí však vycházet z jiných skutkových tvrzení. Taková skutková tvrzení se

musí nutně týkat porušení jiných dílčích osobnostních práv, než porušení práva na život a

zdraví.29

Příkladem může být porušení práva na soukromý a rodinný život.

24

DOLEŽAL, Tomáš. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § 1 –

117. Praha: Leges, 2013, s. 533 – 534. 25

Tamtéž. 26

Nález ÚS ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 16/04. 27

ŽĎÁREK, Roman a kol. Metodika odškodňování imateriálních újem na zdraví. Praha C. H. Beck, 2015, s. 54

– 55. 28

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 1 Co 2/2010, publikovaný ve sbírce soudních

rozhodnutí a stanovisek pod Rc. 56/2011. 29

ŽĎÁREK: Metodika odškodňování imateriálních újem…, s. 55.

15

Jednotná právní úprava náhrady újmy má především systematické důvody. Není důvod

zakotvit satisfakční nárok pro některé případy nemajetkové újmy do ustanovení institutu

ochrany osobnosti, a rozdělovat tak satisfakční nároky na několik míst v občanském

zákoníku.

1.4 Zvláštní případy náhrady podle § 2971 OZ

Pro ucelené uchopení případů vzniku nemajetkové újmy při zásahu do zdraví nelze

nezmínit § 2971 OZ. Ten stanovuje škůdci povinnost k nahrazení nemajetkové újmy

každému, kdo způsobenou újmu vnímá jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit,

odůvodňují-li to zvláštní okolnosti jako způsobení újmy protiprávním činem, zejména

porušením důležité právní povinnosti z hrubé nedbalosti, úmyslné způsobení újmy z touhy

ničit, ublížit nebo jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky.

Jedná se o zcela nové ustanovení, na jehož základě OZ stanovuje nárok na náhradu

nemajetkové újmy ve zvláštních případech, které nelze podřadit pod žádné jiné ustanovení

(které nelze jinak odčinit). Toto ustanovení představuje tzv. malou generální klauzuli, která

doplňuje základní podmínky pro stanovení náhrady nemajetkové újmy, vymezené v § 2956

OZ a § 2957 OZ30

a svou šíři částečně relativizuje úpravu náhrady újmy podle § 2894 odst. 2

OZ31

, kde je stanoveno, že náhrada nemajetkové újmy se poskytuje pouze, bylo-li tak mezi

stranami výslovně ujednáno nebo jen stanoví-li tak zvlášť zákon.

Vedle primárně poškozeného jsou tímto ustanovením aktivně legitimovány k náhradě

nemajetkové újmy také tzv. sekundární oběti odlišné od osob blízkých podle § 2959 OZ.

Újma těchto sekundárních obětí se vždy odvozuje od újmy primárně poškozeného (reflexivní

újma), její způsobení musí splňovat podmínky obsažené ve zmíněném ustanovení. Jelikož se

nemusí jednat o osoby blízké, lze předpokládat, že sekundární oběť se stane aktivně

legitimovanou pouze ve výjimečných případech, neboť u lidí lze obecně pozorovat spíše

lhostejnost k cizímu neštěstí.32

O sekundárních obětech lze tak uvažovat například u nehod,

kdy je osoba bezprostředně přítomna (ne pouze zprostředkovaně např. zprávou v médiích)

něčí smrti, zmrzačení nebo se sama ocitá v ohrožení života. Zákon přímo nestanovuje

předpoklad zásahu do života a zdraví, je však pravděpodobné, že právě v takovýchto

případech bude zmíněné ustanovení použitelné, protože ohrožení života a zdraví lidé vnímají

nejcitlivěji. Může se však například jednat i o případy přítomnosti osoby u zvlášť krutého

30

VOJTEK: Občanský zákoník. Komentář…, s. 1151. 31

KOTULA: Náhrada majetkové a nemajetkové újmy…, s. 274. 32

BEZOUŠKA: Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 1753 – 1754.

16

týrání zvířete.33

Zde je nutné zopakovat, že zároveň musí dojít ke splnění zvláštních podmínek

na straně škůdce.

Kromě komentářové literatury k OZ se odborná veřejnost, až na výjimky, doposud

otázkou sekundárních obětí zabývala pouze ve spojení s odškodněním morální újmy při úmrtí

osoby blízké (§ 2959 OZ). Lze však nalézt úvahu, kde autor řeší problematiku sekundárních

obětí, které utrpěly psychickou újmu (nervový šok – různé neurózy, nespavost, ztráta

koncentrace) v důsledku přítomnosti na místě nehody, která měla fatální následky pro

primárně poškozeného.34

Vedle srovnávání různých takovýchto případů v zahraničí hledá

autor také ustanovení OZ (tehdy pouze návrh zákona), které by nejvíce odpovídalo nastíněné

problematice. Možné řešení nachází právě v dnešním § 2971 OZ. Je však nutné poukázat na

to, že většina okolností na straně škůdce, tak jak jsou ve zmíněném ustanovení uvedeny

(zavinění ve formě úmyslu, touha ničit, ublížit, atd.), charakteru „nehody“ příliš neodpovídají.

Toto ustanovení je zmiňováno také při úvahách nad sankční funkcí náhrady

nemajetkové újmy v OZ, která byla nastíněná v předchozí podkapitole. Argumentem pro

tvrzení sankčního charakteru tohoto ustanovení je skutečnost, že jsou zde zmíněny termíny

používané v oblasti trestního práva (porušení důležité právní povinnosti, zvlášť

zavrženíhodná pohnutka), která se nevyznačuje kompenzací oběti, ale sankcionováním

pachatele.35

Toto ustanovení tak dává hned dvě otázky, se kterými se bude muset vypořádat

judikatura. Je to otázka aktivní legitimace sekundárních obětí a sankční charakter této normy.

Lze předpokládat, že k užití § 2971 OZ bude v praxi docházet pouze ojediněle. Zejména

při postavení poškozeného jakožto sekundární oběti se bude muset jednat o extrémní případy

vzniku nemajetkové újmy, která by založila takovému poškozenému aktivní legitimaci.

Obecně platí, že každý si svou újmu nese sám a dovození příčinné souvislosti škůdcova

jednání se vznikem újmy v případě sekundárních obětí, které nejsou osobami blízkými

primární oběti, bude ve většině případů vyloučeno s ohledem na podmínku adekvátnosti

kauzálního nexu, neboť pro škůdce nemůže být mnohdy způsobení újmy těmto osobám

předvídatelné. Problematické se může jevit také užití pojmu „osobní neštěstí“, tento pojem

není dosud judikaturou ani doktrínou rozveden a lze předpokládat, že jeho chápání bude

značně subjektivní.

33

BEZOUŠKA: Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 1753 – 1754. 34

ZIMA, Petr. Nervový šok a sekundární oběti. Právní rozhledy, 2008, č. 6, s. 218. 35

ŽIVĚLOVÁ: Umožňuje nový občanský zákoník…, s. 28 – 29.

17

2 Nemajetková újma při ublížení na zdraví

Právo na ochranu života a zdraví člověka je jedním ze základních pilířů moderní

demokratické společnosti. Jeho komplexní ochranu poskytuje jak veřejnoprávní, tak

soukromoprávní úprava. Na úrovni ústavního pořádku je zakotveno v Listině základních práv

a svobod, která přiznává právo na život každému (Čl. 6) a zaručuje nedotknutelnost osoby a

jejího soukromí (Čl. 7), zde je myšleno zejména právo na zachování tělesné a duševní

integrity člověka, spočívající v nepřípustnosti zásahů do jeho tělesné schránky a vědomí. Toto

právo může být v některých případech omezeno na základě zákona, výjimku z omezitelnosti

tvoří zákaz mučení a nelidského zacházení.36

V oblasti soukromoprávní je ochrana života a zdraví zakotvena v jednom z prvních

ustanovení OZ, konkrétně v § 3 odst. 2 písm. a) OZ. Zde je právo na ochranu života a zdraví

pojímáno jako jedna ze zásad, na kterých soukromé právo spočívá. Jelikož se jedná o jedno

z přirozených práv člověka je jeho ochrana v zákoníku dále rozvedena v několika

ustanoveních (§ 81, 93, 2956,…)

Životu a zdraví člověka je poskytována vysoká míra ochrany. Zásahem do tohoto

právem chráněného statku vzniká škůdci povinnost k širokému odčinění újmy. Právně-

politický názor, že život a zdraví jedince patří mezi nejvýznamnější právní statky37

lze spatřit

v povinnosti poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, které se poskytuje vždy v podobě peněz.

Dále také při promlčení práva na náhradu újmy na zdraví, pro které je stanovena pouze

subjektivní promlčecí lhůta (§ 636 odst. 3 OZ). V Evropském měřítku obsahuje každá národní

úprava deliktního práva náhradu újmy na zdraví. I přes teoretické a praktické potíže

s vymezením a stanovením výše nemajetkové újmy je v náhradě ujmy na zdraví spatřován

důležitý nástroj zajišťující zadostiučinění, a tím útěchu za skutečné vytrpěné újmy a bolesti

poškozeného. Tato forma náhrady představuje také sociální sankci, kterou se pranýřuje

nežádoucí chování. Je znakem života ve slušné, práva respektující společnosti, zohledňující

důstojnost.38

Zdraví lze rozdělit na složku fyzickou a složku duševní. Jako ublížení na zdraví tak lze

chápat zásah jak do integrity tělesné, tak i do integrity psychické. Ublížení na zdraví

představuje stav, kdy je člověku znesnadněn obvyklý způsob života v důsledku poruchy

36

LANGÁŠEK, Tomáš. In WÁGNEROVÁ, Eliška a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha:

Wolters Kluwer, 2012, s. 186 – 187. 37

BEZOUŠKA: Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 1705. 38

ELISCHER: Pojetí škody, resp. újmy…, s. 387 – 388.

18

normálních tělesných nebo duševních funkcích.39

Judikatura dospěla k závěru, že pod ublížení

na zdraví se vedle zhoršení zdravotního stavu řadí také ztráta jeho očekávaného zlepšení

způsobená vadným postupem poskytovatele zdravotní služby.40

Při ublížení na zdraví vznikají v soukromoprávní rovině také nároky na náhradu

majetkové újmy. Škůdce je povinen nahradit náklady spojené s péčí o zdraví (§ 2960 OZ) a

ztrátu na výdělku (§ 2962 OZ a násl.). I když pro účely této práce ponecháme majetkovou

újmu vzniklou při ublížení na zdraví stranou, nelze říci, že by byla oproti nemajetkové újmě

zanedbatelnou. V mnoha případech ublížení na zdraví bude rozsah právě majetkové újmy

vyšší.

2.1 Konstrukce nemajetkové újmy podle § 2958 OZ

Při negativní i pozitivní kritice rekodifikace soukromého práva patřil § 2958 OZ

k jednomu z nejvíce diskutovaných ustanovení nové právní úpravy. Při ublížení na zdraví

stanovuje škůdci povinnost nahradit poškozenému újmu peněžitou náhradou, která vyvažuje

plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy. Za předpokladu, že poškozenému vznikla

poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti, je škůdce povinen i k náhradě ztížení

společenského uplatnění.

Změn oproti § 444 odst. 1, 2 OZ 64, který je v podstatě obdobou výše zmíněného

ustanovení, je hned několik. V první řadě došlo novou právní úpravou k výslovnému rozšíření

povinnosti náhrady, když vedle bolesti a ztížení společenského uplatnění stanovuje škůdci

povinnost odčinit také „další nemajetkové újmy“. Předchozí právní úprava počítala při zásahu

do zdraví pouze s nemajetkovou újmou v podobě bolesti a ztížení společenského uplatnění41

(§ 444 odst. 1 OZ 64). Ostatní nemajetková újma v podobě různých duševních útrap se

nahrazovala pomocí institutu ochrany osobnosti. K druhé, zásadní změně došlo v určování

výše peněžité náhrady u jednotlivých nároků. Nová právní úprava zrušuje celý původní

systém postupu. Problematika nově vytvořeného systému pro odškodňování nemajetkové

újmy při ublížení na zdraví je předmětem dalších kapitol.

Ustanovení podobné § 2958 OZ je obsaženo také v Čl. 10:103 (3) PETL:„V případě

újmy na zdraví odpovídá nemajetková újma vytrpěným bolestem poškozeného a zhoršení jeho

psychického nebo fyzického stavu.“ PETL mají charakter synteticky vytvořeného pramene

39

BEZOUŠKA: Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 1705 – 1706. 40

Nález ÚS ze dne 9. ledna 2014, III. ÚS 2253/13. 41

ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan a kol. Občanské právo hmotné 2, díl třetí: závazkové právo. 5. jubilejní

aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2009, s. 430.

19

z národních úprav deliktního práva Evropských států.42

Lze předpokládat, že s podobným

ustanovením, jako je § 2958 OZ, počítá každý národní právní řád.

Ustanovení § 2958 OZ zavádí povinnost k náhradě tří samostatně pojmenovaných

případů nemajetkové újmy, těmi jsou:

- Vytrpěné bolesti

- Ztížení společenského uplatnění

- Další nemajetkové újmy

Kromě podmínky spočívající v překážce lepší budoucnosti u ztížení společenského

uplatnění zákon nepodává k uvedeným pojmům bližší informace.43

Jejich podrobnějšímu

vymezení jsou věnovány následující podkapitoly.

2.2 Bolesti

Pojem bolest můžeme rozdělit na dvě složky, bolest fyzickou a bolest psychickou.

Fyzická bolest souvisí zejména s utrpěným zraněním, tedy zásahem do tělesné integrity

v podobě poškození tkáně. Za fyzickou bolest lze označit také různé nepříjemné, fyzicky

pociťované stavy (nevolnost, závrať, poruchy vědomí, atp.) Psychickou bolestí pak rozumíme

duševní reakci na poruchu zdraví, která může, ale také nemusí mít základ ve fyzickém

zranění. Může se projevit v podobě deprese, smutku nebo strachu z možných negativních

následků. Z koncepce § 2958 OZ, která počítá se třemi pojmy v množině nemajetkové újmy,

vyplývá, že bolestné představuje náhradu za bolest fyzickou. Psychickou bolest lze podřadit

pod zbylé dva pojmy sloužící k odčinění jiných nemateriálních následků.44

Nárok na bolestné představuje tradiční odčinění nemajetkové újmu při zásahu do zdraví

člověka. Tento nárok obsahoval již §1325 OZO, kde byly řešeny nároky při poškození na těle.

V tomto ustanovení byl vedle nároků na náhradu majetkové újmy (útraty léčebné, náhrada

újmy na výdělku) zakotven nárok na bolestné, jako jediný nárok na náhradu újmy

nemajetkového charakteru. Bolestné bylo chápáno ve dvou složkách, jako náhrada za bolesti

utrpěné při poranění a náhrada za újmu na zdraví, byla-li újma následkem poranění.45

Tehdejší pojem bolestného vyčerpával dnešní pojmy ztížení společenského uplatnění a další

nemajetkové újmy. Lze tak dovodit z dobové komentářové literatury, kde je uvedeno, že

bolestným se nahrazuje také zmenšená radost ze života, pokud se poškozený stal mrzákem,

42

ELISCHER: Pojetí škody, resp. újmy…, s. 387. 43

VOJTEK: Občanský zákoník. Komentář…, s. 1106. 44

BEZOUŠKA: Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 1706 – 1707. 45

SEDLÁČEK, Jaromír. Obligační právo III. Mimosmluvní závazky, jednatelství a versio in rem – Náhrada

škody – Nekalá soutěž. 2. vydání. Brno: Čsl. akad. spol. „Právník“, 1947, s. 42.

20

dále úzkost v době léčení, obava zda se poškozený uzdraví, starost o budoucnost a duševní

deprese.46

2.3 Ztížení společenského uplatnění

Pro náhradu za ztížení společenského uplatnění zákoník předpokládá vznik překážky

lepší budoucnosti u poškozeného v důsledku zásahu do jeho zdraví. Tu lze spatřovat

v trvalém omezení poškozeného v různých sférách života. Nemusí jít pouze o viditelné

zohyzdění s důsledkem omezení volby životního partnera. Jde o omezení uspokojování

rozmanitých životních a společenských potřeb jedince. Konkrétně se může jednat o ztrátu

volby pracovního uplatnění, nebo ztrátu možnosti vykonávat dosavadní profesi. Znesnadnění

nebo úplné omezení kulturního a sportovního života.47

Nenahrazuje se pouhá fyzická

nemožnost seberealizace v určitých oblastech života, ale také trvalá změna psychického stavu,

která ovlivňuje budoucí život poškozeného.48

Tuto nemajetkovou újmu je nutné odlišit od

náhrady ztráty na výdělku, která představuje újmu majetkovou a nahrazuje se pomocí

samostatného nároku.49

Kořeny pro dnešní chápání ztížení společenského uplatnění lze opět najít v OZO. Jedná

se o spojení části pojmu bolesti podle § 1325 OZO a zohyzdění podle § 1326 OZO. Náhrada

za zohyzdění se poškozenému přiznávala, pokud mohlo představovat překážku jeho lepšího

zaopatření, zvlášť jednalo-li se o ženu.

Prvorepublikové chápání lepšího zaopatření spočívalo zejména v možnosti různých

pracovních příležitostí, které byly zohyzděnému člověku znemožněny. Dobová literatura

uvádí jako příklad takového pracovního omezení nemožnost zastávání místa sklepníka

člověkem zohyzděným. U zohyzděné ženy byla možnost lepšího zaopatření ještě více

omezena, neboť neztrácela jen pracovní příležitost coby např. prodavačka nebo modelka,

především bylo znesnadněno její provdání se a zastávání práce ženy v domácnosti. Zohyzděné

osobě se tak měla nahradit újma na výdělečné schopnosti.50

Zajímavým faktem je také skutečnost, že újma způsobená zohyzděním se na rozdíl od

dnešního ztížení společenského uplatnění chápala jako újma majetková. To bylo dáno

spojováním zohyzdění zásadně s výdělečnou činností, jejíž omezení znamenalo zmenšený

46

SEDLÁČEK: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému…, s. 912. 47

POKORNÝ, Milan, SALAČ, Jaroslav. In ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: Komentář. 9. vydání.

Praha: C. H. Beck, 2004, s. 638. 48

TOMEŠOVÁ: Odškodnění duševních útrap… 49

Náhrada v podobě peněžitých dávek dle § 2962 a násl. nebo odbytného dle § 2968 OZ. 50

SEDLÁČEK: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému…, s. 922 – 923.

21

majetek poškozeného.51

Dnešní koncepce ztížení společenského uplatnění s předpokladem

překážky lepší budoucnosti52

již z jazykového hlediska poukazuje na širokou sféru ztracených

příležitostí, lépe tak odpovídá nemajetkovému charakteru. Naopak z pojmu překážka lepšího

zaopatření, je citelný majetkový charakter vzniklé újmy.

2.4 Další nemajetkové újmy

Z konstrukce § 2958 OZ lze dovodit, že kategorie dalších nemajetkových újem

představuje jakousi zbytkovou kategorii, kterou nelze podřadit pod pojem bolesti nebo ztížení

společenského uplatnění. Může se jednat o negativní nebolestné dopady, nemající trvalý, ale

pouze dočasný charakter, přičemž intenzita těchto dopadů musí být taková, aby byla hodna

k odškodnění peněžitou náhradou.53

Při rozdělení bolesti na fyzickou a psychickou se do této

kategorie řadí bolest psychická, neboť k její náhradě nedochází prostřednictvím bolestného.54

Další nemajetkovou újmu představují různé duševní útrapy při ublížení na zdraví. Pod těmi si

lze představit např. úzkost v době hospitalizace, strach z komplikací, při dlouhodobé

hospitalizaci také odloučení od rodiny.55

Jako dobrý příklad lze uvést oběti trestných činů, které se sice dokázaly vyrovnat

s psychickým traumatem tak, že u nich nelze hovořit o psychické újmě trvalého charakteru,

ale prodělaly určité období, kdy procházely intenzivními duševními útrapami. Zvláště pokud

k překonání takového traumatického zážitku byly nuceny vyhledat odbornou pomoc

psychologa či psychiatra.56

2.5 Predispozice ke vzniku újmy na zdraví

Z hlediska příčinné souvislosti by se jako problematická mohla jevit otázka, zda je

škůdce odpovědný za újmu na zdraví, která poškozenému sice vznikla ze škůdcova jednání,

především ale v důsledku jeho predispozice k horšímu následku. Jedná se o situaci, kdy např.

u poškozeného dojde k úplné ztrátě hybnosti kolenního kloubu při pouze lehkém kopnutí

51

SEDLÁČEK: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému…, s. 912. 52

Použití pojmu lepší budoucnosti místo lepšího zaopatření již v KRČMÁŘ, Jan, ANDRES, Bedřich. Právo

občanské III. Právo obligační. 4. doplněné vydání. Editor Jiří Spáčil. Praha: Wolters Kluwer, a. s., c2014, s.

338. 53

VOJTEK: Občanský zákoník. Komentář…, s. 1108. 54

Viz. podkapitola 2.1.1. 55

BEZOUŠKA: Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 1709. 56

TOMEŠOVÁ: Odškodnění duševních útrap…

22

škůdcem, neboť poškozený trpěl mikrobiální infekcí.57

OZ se o predispozici poškozeného

výslovně nezmiňuje, v doktríně je však dlouhodobě zastáván názor, že k přerušení příčinné

souvislosti nedochází, přistoupí-li k jednání škůdce další okolnost, spolupůsobící při vzniku

škodlivého následku, pokud škůdcovo jednání zůstává skutečností, bez které by k následku

nedošlo. K přerušení kauzálního řetězce by došlo, pokud by nová skutečnost představovala

samostatnou a výlučnou příčinu bez ohledu na škůdcovo jednání.58

Podobný závěr je známy v anglosaské právní kultuře pod názvem egg shell skull rule,

toto pravidlo stanovuje odpovědnost škůdce za těžší následek způsobený v příčinné

souvislosti s jeho jednáním a znemožňuje škůdci bránit se tvrzením, že závažný následek

nebyl předvídatelný, neboť nemohl rozpoznat predispozici poškozeného.59

Jedná se o pravidlo

příznačné právě pro případy újmy na zdraví.

V praxi se lze opřít také o domácí judikaturu, která stanovuje, že „příčinnou souvislost

nelze vylučovat (ani částečně) jen proto, že protiprávní jednání škůdce dovršilo již stávající

nepříznivý zdravotní stav poškozeného“60

, obdobně je také judikováno že „existence určitého

chorobného stavu, třeba latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím

vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost“.61

Když hovoříme o

predispozici poškozeného k těžšímu následku újmy na zdraví, nemusí se jednat pouze o

oslabený fyzický stav, při protiprávním jednání na sebe škůdce bere také riziko silné

psychické lability poškozeného, v jejíž důsledku si poškozený nemusí umět poradit ani

s lehkým zraněním. Poškozený tak může propadnout například drogám, depresím, či se

dokonce pokusit o sebevraždu.62

Z doktríny i judikatury tedy vyplývá, že škůdce na sebe bere

riziko i nepředvídatelné predispozice poškozeného k těžšímu následku a je odpovědný za

celkovou újmu na zdraví, kterou svým škodlivým jednáním způsobí.

57

PETR, Pavel In TINTĚRA, Tomáš, PETR, Pavel. Základy závazkového práva 2. díl. Praha: Leges, 2017,

s. 238. 58

ŠKÁROVÁ: Metodika odškodňování imateriálních újem…, s. 11. 59

BURROWS, Andrew a kol. Principles of the English law of obligations. Oxford: Oxford University Press,

2015, s. 353. 60

Rozsudek NS ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 25 Cdo 676/99. 61

Rozsudek NS ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1508/2007. 62

BEZOUŠKA: Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 1711.

23

3 Určení výše bolestného a náhrady za ztížení společenského

uplatnění

Obratem ve způsobu určování výše odškodnění za způsobenou bolest a ztížení

společenského uplatnění je zrušení celého dosavadního systému, který byl založen na

zákonném zmocnění pro úpravu v podobě podzákonného předpisu v § 444 odst. 2 OZ 64.

Tímto předpisem byla prováděcí vyhláška č. 440/2004, o odškodňování bolesti a ztížení

společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „bodová vyhláška“).

S nabytím účinnosti nové, rekodifikované právní úpravy byla prováděcí bodová vyhláška

zrušena derogačním ustanovením § 3080 bod 237. a 238. OZ. Touto cestou dává zákonodárce

najevo úmysl diskontinuity s předchozím systémem určování náhrad pomocí podzákonného

předpisu.

Úmysl zásadní změny oproti původní úpravě je zřejmý také z důvodové zprávy k OZ.

Ta hovoří o opuštění koncepce sazebníku63

výše náhrad, stanoveným zákonem nebo dokonce

podzákonným předpisem, který slouží k zjednodušení rozhodování soudu.64

Rozhodnutí

případu náleží zcela do rukou soudu a zákonodárná, natož výkonná moc nemá nařizovat

soudu, jak rozhodnout. Dalším argumentem v důvodové zprávě je nekonečná variabilita

soukromého života, snaha nivelizovat tak individuální záležitosti jako je bolest a důsledky

újmy na zdraví pro budoucnost není důvodná, neboť způsobuje pouze rigor neodpovídající

rozmanitosti jednotlivých případů.65

3.1 Předchozí právní úprava

Pro ucelené uchopení této problematiky je nutné alespoň stručně popsat systém

odškodňování podle bodové vyhlášky a nedostatky, které byly tomuto systému vytýkány ze

strany soudů i odborné veřejnosti.

Bodová vyhláška počítala s tabulkami, které tvořily její přílohy. Ty obsahovaly položky

představující poranění nebo chorobný stav. Každé položce byl přiřazen určitý počet bodů.

Hodnota jednoho bodu byla pevně stanovena na částku 120 Kč. Výsledná částka pro náhradu

za bolest se získala pomocí bodového ohodnocení podle příloh č. 1 a 3 a následného

vynásobení počtu bodů hodnotou jednoho bodu. K bodovému ohodnocení náhrady za ztížení

63

Sazebníkem je zde myšlena zrušená bodová vyhláška. 64

ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, s.

1046. 65

Tamtéž, s. 1047.

24

společenského uplatnění sloužily přílohy č. 2 a 4, způsob výpočtu celkové částky byl zde

obdobný jako u bolestného.66

Dále mohl posuzující lékař modifikovat celkový počet

zjištěných bodů podle § 6 odst. 1 bodové vyhlášky. U bolestného se mohlo jednat o zvýšení a)

až o 50% celkového bodového ohodnocení za předpokladu náročného průběhu léčení,

zejména infekce rány mající za následek prodloužení doby léčení, b) až dvojnásobné zvýšení

částky celkového bodového ohodnocení z důvodu mimořádně náročného způsobu léčení,

zejména dlouhodobé plicní ventilace, dialýze nebo kanilace velkých cév.67

Celkové bodové

ohodnocení ztížení společenského uplatnění bylo možné zvýšit až o 50 % z důvodu zvlášť

těžkých následků poškození zdraví, které omezují nebo výrazně mění dosavadní či

předpokládané uplatnění v životě s ohledem na věk poškozeného.68

Výpočet podle bodové

vyhlášky byl založen na etiologickém přístupu (zohledňují se příčiny bolesti a ztížení

společenského uplatnění). Tento přístup omezoval širší zohlednění individuálních okolností

jednotlivých případů. Jediný způsob jak modifikovat základní výši náhrady podle

konkrétních okolností byl stanoven v § 7 odst. 3 bodové vyhlášky. Pomocí tohoto ustanovení

mohl „ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele náhradu přiměřeně

zvýšit soud“ a překonat tak nepřiměřenost mezi výši bodového ohodnocení a reálným

rozsahem újmy v případech, kdy poškození zdraví představovalo závažné negativní důsledky

pro další život poškozeného.69

Zmíněné modifikační ustanovení používaly soudy z počátku pouze ojediněle a celkové

pojetí tohoto ustanovení bylo pojímáno restriktivně.70

Zvyšování základní náhrady podle § 7

odst. 3 bodové vyhlášky soudy prováděly podle vlastní úvahy pomocí konkrétního násobku

základního ohodnocení. O částečné prolomení neochoty obecných soudů zvyšovat náhradu za

ztížení společenského uplatnění se postaral ÚS svými nálezy. Závěry jednoho ze stěžejních

nálezů lze zobecnit na celkovou problematiku určování výše náhrady za ztížení společenského

uplatnění. ÚS vyslovil požadavek postavení výše náhrady na rozumných a objektivních

důvodech tak, aby mezi přiznanou peněžitou částkou a způsobenou újmou existoval vztah

přiměřenosti (proporcionality). Jako rozhodující kritéria pro zvýšení náhrady uvádí např.

možnost vyléčení či eliminace vzniklé újmy, zda je poškozený omezen ve svém obvyklém

způsobu života, zda je nucen k pravidelným kontrolám u lékaře či podrobení se dalším

66

KADLUBIEC, Vojtěch. Vývoj právní úpravy výpočtu náhrady za nemajetkovou újmu na zdraví. Právní

rozhledy, 2016, č. 8, s. 267. 67

VOJTEK, Petr. K judikatuře Nejvyššího soudu v otázkách náhrady za bolest a ztížení společenského

uplatnění. Soudní rozhledy, 2007, č. 8, s. 294. 68

Tamtéž. 69

KADLUBIEC: Vývoj právní úpravy výpočtu…, s. 267. 70

Tamtéž.

25

operativním zákrokům nebo alespoň částečně závislý na přístrojovém vybavení.71

Jako další

významné kritérium ÚS uvedl míru zavinění škůdce. Jelikož zohlednění míry zavinění není

rozhodující pro dopad následků újmy do poměrů poškozeného, získává odškodnění

nemajetkové újmy v této oblasti sankční nádech.72

Nálezem ÚS byl také zamítnut návrh obvodního soudu pro Prahu 1, který se domáhal

zrušení § 444 odst. 2 OZ 64 jakožto zmocňovacího ustanovení pro bodovou vyhlášku.

Obvodní soud dospěl ve své argumentaci k názoru, že celý systém pro odškodňování bolesti a

ztížení společenského uplatnění svou konstrukcí, založenou na násobcích vypočtených podle

počtu bodů nastavených ministerstvem, které zavazují soudní znalce a v konečném důsledku

také soud, jako celek odporuje principům ctěným v demokratické společnosti. Konkrétně je

v rozporu s ochranou lidské důstojnosti, cti, života a zdraví.73

Ve své zamítavé argumentaci

ÚS zdůraznil, že navrhovatel brojí především proti bodové vyhlášce a odkázal obvodní soud

na Čl. 95 Ústavy, který stanovuje vázanost soudce zákonem a mezinárodní smlouvou, která je

součástí právního řádu. Soudci je tak umožněno posoudit obsah jiného právního předpisu se

zákonem nebo takovou mezinárodní smlouvou. Pokud nalezne pravidlo chování, které je

s nimi v rozporu, je jeho povinností takové pravidlo neaplikovat v souladu se zásadou iura

novit curia. Logicky však musí spor rozhodnout a v odůvodnění výroku uvést důvody, které

ho vedly k takovému rozhodnutí, včetně důvodů pro které neaplikoval podzákonný právní

předpis.74

Při stále častějším zvyšování základního bodového ohodnocení pomocí násobků, a také

rozšiřování kritérii pro aplikaci § 7 odst. 3 bodové vyhlášky, začal do popředí vstupovat názor

bagatelizující základní bodové ohodnocení znalce.75

Bylo tomu tak především z důvodu

naplňování požadavku přiměřenosti mezi následky újmy s jejich pravděpodobným vývojem a

přiznanou peněžitou částkou za ztížení společenského uplatnění.76

Postupem času docházelo

k pravidelnému násobení základu bodového ohodnocení i v méně závažnějších případech.

Odškodňování ztížení společenského uplatnění se tak nezřídka stalo předmětem sporu mezi

71

Nález ÚS ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03. 72

Jako nepatřičné označil toto kritérium VOJTEK: K judikatuře Nejvyššího soudu…, s. 295. Dnes je zohlednění

míry zavinění škůdce přímo zakotveno v § 2957 OZ. 73

Nález ÚS ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 50/05 bod 4. 74

Tamtéž, bod 14. 75

Rozhodnutí NS ze dne 25. 11. 2009, 25 Cdo 2370/2007 a ze dne 21. 10. 2010, 25 Cdo 1106/2008. 76

VLASÁK, Michal. Mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Právní fórum, 2012, č. 7

s. 320.

26

soudními instancemi o konkrétní přiznaný násobek77

. Logicky nastala otázka, zda je postup

podle bodové vyhlášky aktuální a do budoucna udržitelný.78

3.2 Současná právní úprava

Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující

plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikne-li poškozením zdraví překážka lepší

budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze li výši

náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti (§ 2958 OZ).

Před nabytím účinnosti nové právní úpravy probíhala v odborných kruzích diskuze, zda

je takto zvolená formulace výše zmíněného ustanovení dostatečná k určení výše odškodnění.

U bolestného hovoří dikce zákona pouze o plném vyvážení vytrpěných bolestí, což lze jen

stěží brát jako nějaké určující kritérium.79

U náhrady za ztížení společenského uplatnění se

zákon spokojuje pouze s požadavkem náhrady podle zásad slušnosti, což představuje poměrně

vágní pojem, a celkově je tak znesnadněno soudní rozhodování.80

Tvůrci nového

soukromoprávního kodexu nejspíš počítali s tím, že určitá unifikující kritéria pro stanovení

výše odškodnění přinese rozhodovací praxe spolu s odbornou publikační činností. Taková

cesta by však byla velice zdlouhavá a trvalo by několik let, než by se judikatura soudů

ustálila.81

Rozhodování soudů v takovém mezidobí by jen těžko dokázalo naplnit princip

právní jistoty v podobě předvídatelnosti soudního rozhodování, který je formulován v § 13

OZ. Oběťmi tohoto mezidobí by tak byli samotní poškození.82

I přes kritiku a všechny

nedostatky předchozí úpravy představovala bodová vyhláška užitečný návod pro vyřešení

většiny případů v této oblasti mimosoudní cestou. Nová úprava nepřináší žádnou „základovou

desku“ o kterou by se mohl opřít poškozený, škůdce nebo pojišťovna při určování výše

nároku. Lze se proto zamyslet nad tím, zda takto zvolený systém neznamená horší

vymahatelnost práva na náhradu nemateriální újmy.83

77

VOJTEK, Petr. K odškodňování ztížení společenského uplatnění podle nového občanského zákoníku. Soudce,

2013, č. 4, s. 4 a násl. 78

NS ve sjednocujícím stanovisku Cpjn 203/2010 neřeší otázku rozporu bodové vyhlášky se zákonem, tuto

otázku však nastiňuje JUDr. Robert Waltr ve svém odlišném stanovisku. 79

ACHOUR, Gabriel, PELIKÁN, Martin. Náhrada škody a nemajetkové újmy v občanskoprávních a obchodních

vztazích. Ostrava: KEY Publishing s.r.o, 2015, s. 125. 80

VOJTEK: K odškodňování ztížení společenského uplatnění… 81

KADLUBIEC: Vývoj právní úpravy výpočtu…, s. 269. 82

Tamtéž. 83

MIKYSKA, Martin. Náhrada škody újmy na zdraví podle návrhu nového občanského zákoníku – krok

kupředu nebo zpět? Právní rozhledy, 2008, č. 22, s. 827.

27

Z výše uvedeného lze učinit závěr, že snaha zákonodárce odstranit dosavadní omezující

systém náhrad ztroskotává na vytvoření legislativní mezery v podobě absence alespoň

základních kritérii pro určení výše nároků na bolestné a náhrady za ztížení společenského

uplatnění.

Poměrně strohou dikci zákona bylo nutné nějak uchopit a rozvést v ní zmíněné neurčité

pojmy. Plné vyvážení vytrpěné bolesti poukazuje na požadavek individualizace každého

jednotlivého případu a co možná nejpodrobnější zjištěni všech skutečností rozhodujících pro

určení výše vzniklé nemajetkové újmy. Zásadami slušnosti můžeme rozumět toleranci

k utrpení oběti spolu s připuštěním možného nadhodnocení výše náhrady (ve smyslu in dubio

pro reo), o čemž musí ve společnosti panovat shoda.84

Z jazykového výkladu § 2958 OZ lze usuzovat na primární pravidlo plného vyvážení

nemajetkové újmy, a až subsidiárního použití zásad slušnosti. Taková konstrukce by se dala

použít, pouze pokud by nemajetková újma byla téměř vždy objektivně měřitelná.85

Nemajetková újma je však újmou čistě subjektivní a lze jí nahradit jen s pomocí

objektivizačních kritérií. Proto vzájemný vztah mezi plným vyvážením a použitím zásad

slušnosti lze vyjádřit tak, že čím méně objektivizačních kritérií pro zjištění újmy máme

k dispozici, tím více je třeba zohlednit při rozhodování zásady slušnosti.86

U ztížení společenského uplatnění je logické, že k plnému odčinění nemůže nikdy dojít,

neboť jakkoli vysoká peněžitá částka nemůže být pro racionálně uvažujícího člověka

přípustná za trvalé poškození zdraví v podobě např. ztráty orgánu či omezení hybnosti.87

OZ v

§ 2958 mlčí také o odborném lékařském podkladu, který je nezbytný pro náhradu újmy na

zdraví. Jedině medicínská diagnostika dokáže újmu na zdraví dostatečně popsat a zhodnotit

většinu dopadů trvalých zdravotních újem do života poškozeného na základě objektivizace

pomocí lékařských metod.88

Ze všech výše uvedených důvodů, především z obavy o právní jistotu resp. nejistotu

v této oblasti, se iniciativy chopil NS, když zaštítil práci na novém systému, který by poskytl

soudu a všem dalším subjektům odborné vodítko k náhradě nemajetkové újmy na zdraví.

84

PETR: Základy závazkového práva 2 díl…, s 237. 85

BEZOUŠKA: Občanský zákoník VI. Závazkové právo…, s. 1710. 86

Tamtéž. 87

ŽĎÁREK: Metodika odškodňování imateriálních újem…, s. 6. 88

Tamtéž, s. 7.

28

3.3 Metodika

Výsledným produktem práce členů NS, spolu s odbornými lékařskými společnostmi a

zástupci pojistitelů i zástupci z řad odborné veřejnosti, je Metodika NS k náhradě

nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění) podle § 2958 OZ (dále

jen „Metodika“). Dne 12. 3. 2014 doporučilo Občanskoprávní a obchodní kolegium NS

Metodiku k používání při aplikaci § 2958 OZ. Metodika byla také zveřejněna na webových

stránkách NS89

a publikována ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 63/2014.

Metodika se skládá celkem ze čtyř částí a) preambule, b) přehled bolesti, c) aktivity a

participace a d) technická část. Jedná se o dokument, který svým obsahem reaguje na změnu

právní úpravy v oblasti náhrady nemajetkové újmy při zásahu do zdraví.

Ještě před rozborem obsahu Metodiky je nutné se zabývat její závazností a vztahem

k pramenům práva. Ačkoli tvůrci Metodiky tvrdí, že Metodika nemá, a ani nemůže mít

závazný charakter, neboť se jedná pouze o „doporučující materiál“, na kterém se shoduje širší

právnická veřejnost90

, převládá názor, že faktickou závaznost má.91

Metodika sice nemůže být

závazná de iure, neboť se nejedná o zákon ani podzákonný právní předpis, nicméně tím, že

NS doporučil obecným soudům její používání, stává se tak závaznou de facto z důvodu

autoritativního postavení NS v soudní hierarchii. Nelze se však ztotožnit s tvrzením, že NS

nahrazuje moc zákonodárnou či výkonnou a vytváří svůj vlastní soudcovský pramen práva,

který nelze podrobit testu ústavnosti.92

ÚS sice metodiku nemůže formálně zrušit, nic ale

nebrání tomu, aby se k jejímu obsahu a použití vyjádřil při rozhodování o ústavních

stížnostech. Jedinou slabinou v celém procesu přijímání Metodiky je její formální doporučení

nižším soudům ze strany NS a zmínění NS přímo v jejím názvu. Podle § 14 odst. 3 ZSS

sleduje NS rozhodovací činnost nižších soudů a v zájmu jednotného rozhodování vydává

stanoviska pro sjednocení judikatury ve věcech určitého druhu. Sjednocování judikatury je tak

89

Nejvyšší soud. Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění

podle § 2958 občanského zákoníku). [online] nsoud.cz [cit. 18 března 2017]. Dostupné na

http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/Metodika. 90

VOJTEK, Petr. Jak se rodí metodika k odškodňování újem na zdraví nového občanského zákoníku. Soudce,

2014 č. 1, s. 2 – 7. 91

srov. PETR: Základy závazkového práva 2. díl…, s 236, KADLUBIEC: Vývoj právní úpravy výpočtu…, s.

270, MALIŠ, Daniel. Nová metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví – zatím zčásti

nehotová, ale velmi užitečná [online]. epravo.cz, 13. května 2014 [cit. 8. března 2017]. Dostupné na

https://www.epravo.cz/top/clanky/nova-metodika-nejvyssiho-soudu-k-nahrade-nemajetkove-ujmy-na-zdravi-

zatim-zcasti-nehotova-ale-velmi-uzitecna-94311.html. 92

KŘISTEK, Lukáš. Nejvyšší soud nahrazuje judikaturu a obchází moc zákonodárnou i výkonnou [online].

jinepravo.blogspot.cz, 29. dubna 2014 [cit. 8. března 2017]. Dostupné na

http://jinepravo.blogspot.cz/2014/04/lukas-kristek-nejvyssi-soud-nahrazuje.html. Zajímavá je také odborná

diskuze rozvedená v komentářích pod zmíněným článkem, ve které se střetává argumentace právní teorie a

praxe.

http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/Metodikahttps://www.epravo.cz/top/clanky/nova-metodika-nejvyssiho-soudu-k-nahrade-nemajetkove-ujmy-na-zdravi-zatim-zcasti-nehotova-ale-velmi-uzitecna-94311.htmlhttps://www.epravo.cz/top/clanky/nova-metodika-nejvyssiho-soudu-k-nahrade-nemajetkove-ujmy-na-zdravi-zatim-zcasti-nehotova-ale-velmi-uzitecna-94311.htmlhttp://jinepravo.blogspot.cz/2014/04/lukas-kristek-nejvyssi-soud-nahrazuje.html

29

prováděno ex post, nikoliv ex ante jako je tomu u Metodiky.93

Možná právě na základě

některých kritických ohlasů byla NS publikovaná redakční oprava Metodiky ve sbírce

soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2015. Redakční oprava mění text Metodiky tak, že

NS místo „doporučuje k aplikaci“ pouze „bere Metodiku na vědomí“.94

Dále mění oficiální

název Metodiky z „Metodika NS k náhradě nemajetkové újmy na zdraví“ na „Metodika

k náhradě nemajetkové újmy na zdraví“. Touto změnou vyjadřují autoři Metodiky z řad NS

své uvědomění nepatřičnosti postavení NS pro tvorbu obecných pravidel pro náhradu

nemajetkové újmy na zdraví. Vzetím Metodiky na vědomí staví NS sám sebe do role adresáta

pravidel v ní obsažených.95

Dá se říct, že se jedná pouze o jakousi kosmetickou změnu, která

nic nemění na faktické závaznosti Metodiky pro nižší soudy. Při využívání Metodiky

v rozhodovací praxi lze do budoucna předpokládat, že se z Metodiky vytvoří pramen práva

z titulu § 13 OZ, v důsledku ustálení judikatury na jejím základě.

Legitimitu k vytvoření Metodiky lze dovodit také z důvodové zprávy k OZ, která hovoří

o možnosti vytvoření vzorců, klíčů či tabulek právě ze strany soudní moci, pokud pociťuje

potřebu vytvoření takových podkladů.96

Přesně takovou potřebu projevil NS, neboť pomocí

Metodiky poskytuje svůj výklad pojmu „zásady slušnosti“. Takový výklad považuje NS za

správný, až do doby, než některý z dovolatelů poskytne výklad správnější, resp.

spravedlivější.97

Samotný NS tedy konstatuje, že nejde o uzavřenou kapitolu, do budoucna se

počítá s aktualizacemi Metodiky v závislosti na rozhodovací činnosti nižších soudů.

3.4 Bolestné podle Metodiky

Co se týče nároku na bolestné, jakožto satisfakce za vytrpěnou bolest, představila

Metodika jen minimálními systematické změny oproti zrušené bodové vyhlášce (příloha č. 1

bodové vyhlášky). Zůstal zachován systém založený na etiologickém přístupu pro hodnocení

bolesti. Ten opět počítá s katalogem jednotlivých bolestivých stavů, ke kterým je přiřazeno

určité bodové ohodnocení (část B - přehled bolesti). Pro účely metodiky byla provedena

revize bodového ohodnocení ze strany odborných lékařských společností a vypracován nový

93

PETR: Základy závazkového práva 2. díl…, s. 236. 94

MALIŠ, Daniel. Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy potřetí – zákoutí a taje redakční

opravy metodiky [online]. epravo.cz, 19. května 2015 [cit. 9. března 2017]. Dostupné na

https://www.epravo.cz/top/clanky/metodika-nejvyssiho-soudu-k-nahrade-nemajetkove-ujmy-na-zdravi-

potreti-zakouti-a-taje-redakcni-opravy-metodiky-97885.html. 95

KADLUBIEC: Vývoj právní úpravy výpočtu…, s. 270. 96

ELIÁŠ: Nový občanský zákoník…, s. 1046. 97

ŽĎÁREK: Metodika odškodňování imateriálních újem…, s. 8.

https://www.epravo.cz/top/clanky/metodika-nejvyssiho-soudu-k-nahrade-nemajetkove-ujmy-na-zdravi-potreti-zakouti-a-taje-redakcni-opravy-metodiky-97885.htmlhttps://www.epravo.cz/top/clanky/metodika-nejvyssiho-soudu-k-nahrade-nemajetkove-ujmy-na-zdravi-potreti-zakouti-a-taje-redakcni-opravy-metodiky-97885.html

30

přehled ohodnocení bolesti.98

Revize spočívala ve sloučení, doplnění či naopak ve vypuštění

některých položek. U některých dalších položek pak došlo ke změně bodového ohodnocení.

Takové změny nebyly vždy jednoduché, neboť názory jednotlivých lékařských společností na

bodové ohodnocení některých položek se lišily. Docházelo k situacím, kdy bylo jednou

společností u konkrétní položky navrženo snížení bodového ohodnocení o několik desítek

procent a druhou společností její navýšení o několik stovek procent. Výsledné ohodnocení

vychází z nalezeného kompromisu mezi přílohou č. 1 zrušené bodové vyhlášky a různými

návrhy lékařských společností.99

Vítanou a velmi potřebnou změnou bylo navýšení peněžité částky odpovídající jednomu

bodu ze 120 Kč na částku odpovídající 1% hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené

počty zaměstnanců v národním hospodářství (dále jen průměrná mzda) za kalendářní rok

předcházející roku, v němž vznikl nárok (vznikla bolest). Při zniku nároku v roce 2015 tak

hodnota jednoho bodu odpovídala částce 256,86 Kč. Při vzniku nároku v letošním roce (2017)

činí hodnota jednoho bodu již 275,89 Kč.100

Výsledná částka se opět získá vynásobením

výsledného počtu bodů hodnotou jednoho bodu a následným zaokrouhlením na celé koruny.

Vyjádření hodnoty jednoho bodu pomocí jednoho procenta průměrné mzdy zajišťuje

průběžnou valorizaci systému nahrazování bolesti, a výstižně tak odpovídá na kritiku ohledně

nepružnosti bodové vyhlášky při odškodňování bolesti.

Výpočet odvozený od konkrétního procenta průměrné mzdy je inspirován slovenskou

právní úpravou101

, ve které je tato oblast upravena zákonem č. 437/2004 Z. z. o náhrade za

bolesť a o náhrade za sťaženie společenského uplatnenia. Konkrétně v § 5 odst. 2 zmíněný

zákon stanovuje hodnotu jednoho bodu na 2 % průměrné mzdy. Jednotlivé položky jsou ve

slovenské zákonné úpravě většinou ohodnoceny menším bodovým počtem. Ale není tomu tak

vždy, např. zlomenině nosní kosti bez dislokace je v příloze č. 1 výše zmíněného zákona

přiřazena hodnota20 bodů, za zlomené žebro pak hodnota 25 bodů. Metodika (část B –

přehled bolesti) stanovuje pro zlomeninu nosní kosti bez dislokace 40 bodů, za zlomené žebro

pak pouze 20 bodů.

Je také nutné vymezit, jak široký je pojem bolesti podle Metodiky, která hovoří o

odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu. Metodika hovoří o tom, že „smyslem náhrady za

bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či

98

ŽĎÁREK: Metodika odškodňování imateriálních újem…, s. 13. 99

Tamtéž, s. 22. 100

Průměrná mzda za rok 2016 [online]. [cit. 9. Března 2017]. Dostupné na

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti-2016. 101

VOJTEK: K odškodňování ztížení společenského uplatnění…

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti-2016

31

obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného

poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do

osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy

popsané v jednotlivých položkách“ (Preambule V. Bolest). Obava ze ztráty života či vážného

poškození zdraví podle § 2957 věty třetí OZ mají slabší vazbu na fyzickou bolest102

, proto se

s těmito stavy leze vypořádat tak, že jsou již zahrnuty v bodovém ohodnocení jednotlivých

bolestivých stavů. Jejich zohlednění je na místě při úvaze o individuálním, přiměřeném

navýšení odškodnění bolesti podle kritérií hodných zvláštního zřetele, obsažených v § 2957

OZ (např. úmyslné způsobení újmy), s takovým zvyšováním bolestného ostatně počítá i sama

Metodika. Další možností, jak se vypořádat se situací, kdy se výše zmíněné stavy zahrnují

pod pojem bolesti, je navýšení bodového ohodnocení jednotlivých položek, které je beztak dle

některých názorů103

nedostatečné. Mnohem přiléhavěji se však jeví první možnost řešení

vzniklé situace.

Při hodnocení bolesti je třeba dbát na to, že vznik bolesti je vázán na akutní fázi

bolestivého stavu a k vyčíslení nároku na bolestné lze přistoupit až v době stabilizace bolesti.

Bolest nevzniká pouze při samotné události, jejímž následkem je způsobená újma, ale také při

léčbě či odstraňování následků újmy na zdraví. Při hodnocení bolestivých stavů vychází

posuzující lékař ze zdravotnické dokumentace, hodnotí samostatně každý jednotlivý bolestivý

stav, u kterého je dána příčinná souvislost se škodnou událostí. U zlomenin a uzavřených

poranění kostí se jako otevřená rána hodnotí pouze první operace. Další případné operace

nebo další zákroky se hodnotí samostatně na základě položek, které odpovídají zásahu při

prováděném zákroku. U otevřených zlomenin se nepočítá s jejich klasifikací jako

samostatného typu zlomeniny. Jejich zvláštní charakter se zo