gympltimes | Říjen 2013 | 15. ročník

2013 říjen.

GymplTimes.

Stud

entský ča

sopis g

ymná

zia D

r. Karla

Polesné

ho Zno

jmo

GymplTimesŘÍJEN 2013 | XV. ročník | 5 kč

www.gympltimes.gymzn.cz

Mňamky ze školní jídelny

Recenze her

Konflikt v Sýrii

Straight edge

http://www.gympltimes.gymzn.cz

Peťa

Ú

Úvodník Začnutradičně,jaksetodělávždyspříchodemnovéhoškolníhoroku.Pokrátkýchprázdnináchseopětocitámev tomsamémkoloběhu.Někteří jestráviliumoře,natáborech,jinízasevpráci.Nepředpokládámvšak,žebyněkdotráviltutodobustudováním…Tedykromětěch,cosiodřeliušiastejněneprolezli.Nicmé-něteďjsmetadyazaseskaždýmdnembalancujemenaokrajipropastidoduševníhonezdraví.Vstávámevhodiny,kdyjeještětma,abychomsemohlipárhodinkoukatzoknaajítdomů,kamstrochouštěstídojde-mepřed stmíváním. Samým vyčerpáním z obohacenímyslivědomostmibuďusínáme,neboserozvíjímedálvevečernícharanníchhodinách.Rutinunaštěstíodleh-čujístátnísvátky,víkendyaředitelskávolna(letostototižbudevycházetpěkně). Novýrokpřináší ispoustuzměn.Nejenžejsouněkterétřídynověvymaloványapoškoleseprocházípárnovýchučitelů,ale inášměsíčníkopětvystřídalšéfredaktora.Budusetedysnažitdělatscelouredakcítu nejlepší práci, abychomVám, kdybyuž začal býtpohledzoknanáhodounudný,zpříjemnilihodiny.Dalšínovinkoujezavedenípodepisovánípodmínekklasifika-cevkaždémpředmětu.Blížesektomutotématuvyja-dřujejedenzredaktorů-knalistovánínanásledujícíchstranách.Věc,kterásealepomalustáváneměnnou,jepovinnostpřezůvek.Taktřebapříště… Nepřehlednětetakézajímavéčlánky,jakonapř.jakétojepracovatnaVinobraní,ostravovánívčes-kých školách, jak to bude letos s volbami, hudebnía filmové recenzeamnohodalšího.Doufám, žepřipročítánítohotočíslabudetemítnatvářiúsměvstejnějakojáJ. Na konec mi nezbývá nic jiného, než popřáthezkéchvilkysGTamnohoštěstíaúspěchuvcelémroce!

Úvo

dní

k

2013 říjen.

GymplTimes.

O

Kategorie #1

Článek 1 str. 12

Článek 3 str. 2

Článek 7str. 2

Kategorie #2

Článek 1 str. 12

Článek 3 str. 2

Obsah


1Ze

školy

Nedávno, tedy dá se říct včera, jsem četla pěkný článek o stravování ve škol-ních jídelnách. Co říkáte na svíčkovou s hovězím a houskovými knedlíky? Dobro-ta? Nebo smažený sýr a brambory? Málokdo řekne „Ne děkuji, já raději salát.“

Mňamky z jídaelny

Přibližně před dvaceti lety se sešla parta chytrých hlav (jak je zná-mo) a sepsala normy, které musí kuchařky a kuchaři ve školních jídelnách dodržovat. Tolik a tolik kalorií, bílkovin, tuků, vápníku a tak dále… Tehdy děti hodily po škole svoji aktovku do kouta a utíkaly ven za kamarády a vracely se na večeři domů. Venku hrály „na schovku, honču, mimina“ a kdesi cosi. Stavěly bunkry, bojovaly jako rytíři a holky hrály na princezny a skákaly gumu. Dnes děti (většina) přijdou domů, tašku sice stejně jako tehdy hodí do kouta, ale v tu samou chvíli zasedají k televizi nebo k počítači. Rodiče přijdou z práce a za chví-li už máma vaří něco dobrého k jídlu. Mezitím dítě sní třeba něco, co ještě před přícho-dem rodičů doma najde.

Chci tím říct, že tehdy byly stravovací normy určené přesně na míru dětem, které trávily volný čas běháním a obecně pohybem. Tato pravidla však ve školách zůsta-la dodnes. Jídla zůstala, ale děti se poměrně změnily – spíš dost. Kdekdo mi může oponovat, že dítě přeci neztloustne z jídel školní jídelny. To netvrdím. Mé mínění je takové, že děti tloustnou z návyků,

2013 říjen.

GymplTimes.

2Ro

zhovo

r

tloustnou z chutí a zvyklostí. Do té doby, dokud ve školách a mezi os-tatními dětmi neuvidí zdravé nebo zdravější stravování, budou požado-vat to stejné, co mají ostatní. V jiných státech Evropy už lidé přišli na to, že je potřeba změnit normy pro školní jídelny. Ukázat dětem, že zelenina také není tak špatná, že maso jde udělat zdravě a chutně a že příloha k jídlu nemusí být vždy nezbytně větší jako samotné maso či jiná pochutina. Toto zamyšlení mě vedlo k tomu, abych se sama podívala po

mladší generaci (8,9,10 let). Každé druhé dítě není jen dětsky oplácané. Některé z nich jsou opravdu obézní… Děti podle mě nejvíc návyků pochytí od svých kamarádů. Kdo jako dítě vybočuje z řady, je špatný. Vždy. Pro-to se snaží tito školáčci podobat svým přátelům a spolužákům. Z toho plyne jediné řešení dětské obezity. Nastavit stravovací normy, které by odpovída-ly dnešním dětem a poukázat také na zeleninu, která není moc oblíbená. A já si teď dám kousek čokolády, protože chci!

<A>

Ze ško

ly

Rozhovor s paní učitelkou Danou Škapovou Každý začátek školního roku pro Vás chystáme rozhovory s novými vyuču-jícími na naší škole. Tentokrát na mé otázky odpovídala paní učitelka Škapová, která zde vyučuje francouzský jazyk.

Od jaké doby víte, že se chcete stát učitelkou?Nemohu říci, že učitelství bylo vždy mým vysněným povoláním. Na střední škole (toto gymnázium) mě lákalo studium farmacie. Na-konec bylo vše jinak a po 17 letech působení ve školství mohu říct, že i přes náročnost povolání a občasné “brblání” svého rozhodnutí nelituji.Jak dlouho učíte na základní škole?14 letUčíte na gymnáziu prvním rokem, nebo jste už někdy na střední škole učila?

Na střední škole jsem již učila.Proč jste se rozhodla pro učení zrov-na na našem gymnáziu?Práce se staršími studenty je svým způsobem odlišná od práce s menšími žáky. Pro každou věkovou skupinu je třeba styl výuky přizpůsobit tak, aby žáci nový jazyk dobře pochopili, při-jali a hlavně se s ním sžili. Práce se staršími žáky - chcete-li studenty - mě vždy bavila, a proto jsem ráda, že zde učím.Kdybyste měla srovnat základní a střední školu, v čem by se lišily?

?

!

?!?

!?

!

?


Hlavním rozdílem je věkové složení žáků. Myslím si, že v každém věku má člověk jiný způsob uvažování, specifický pohled na svět, pos-tupně se osamostatňuje, utváří si na spoustu věcí svůj vlastní (často velmi osobitý) názor a hledá svoje místo v životě (a taky v životě druhých lidí). Jen si vzpomeňte, jaké starosti (ale i cíle a radosti) jste měli např. v šesté třídě a jaké na střední škole :) A to se samozřejmě projevuje i v práci s žáky. Na základní i střední škole jde ale vždy o to najít s žáky společnou řeč, snažit se podívat na věci i z jejich úhlu pohledu (což by ale mělo platit i obráceně) - prostě vycházet spolu tak, aby nám bylo dohromady dobře.Jste spokojena s vybavením školy, nebo vám zde něco chybí?Mile jsem překvapena informačním

systémem školy. Bylo by fajn mít k dispozici více smart tabulí a tabulí na fixy.Přistupujete k žákům našeho gymná-zia stejně jako k žákům na základní škole, nebo jste nároky musela zvýšit?Nároky by měly být nastaveny tak, aby se každý naučil tolik, kolik je jen schopen, a odnesl si ze školy co nejvíce. Co se týče zvýšení nároků, těžko říct - stejně jako na základní škole vyžaduji pozornost a aktivi-tu ve vyučování a také pravidelnou přípravu do hodin - bez toho by hod-iny neměly smysl.Jste zatím spokojena s výsledky žáků, které učíte?Řada studentů je opravdu šikovných, je vidět, že jim to pálí a pro jazyk mají cit. Ale někteří by mohli přidat, ze-jména co se domácí přípravy týče.

!

?

!

?

!

?

!

<T.S.P.>

Rozh

ovo

r3

Sraz ambasadorů Masarykovy univerzity Někteří z Vás možná ví, že na naší škole byl realizován projekt Am-basadoři MU. Spočívá v tom, že vy-braný student, v tomto případě já, bude v kontaktu s již zmíněnou univerzitou a bude zprostředkovávat novinky, ať už jde o přijímací zkoušky nebo o různé informace stran fakult MU. Po celé České i Slovenské republice je více než 100 ambasadorů a v pátek 13.9.2013 v Brně se uskutečnil jejich historicky první sraz. Začátek byl naplánován na 12:30, kdy jsme se měli sejít na náměstí Svo-

body u Skácelovy kašny a odtud jít prohlídkovou trasou na jednu z fakult. Konkrétně na Fakultu sociálních studií, kde můžete studovat např. politologii, mezinárodní vztahy, žurnalistiku apod. Po příchodu proběhlo focení a poté nám v jednom ze sálů byla podrobněji představena MU. Např. kolik stojí při-jímačky, kde se v Brně nachází Men-zy (studentské jídelny) a jaké je to být studentem MU. Po přednášce jsme se rozdělili po skupinách na připravené workshopy. Na výběr byl taneční, di-skusní, výtvarný a workshop ve stu-Z

e šk

oly

2013 říjen.

GymplTimes.

dentském Rádiu R, kde vysílají nejen studenti žurnalistiky. Já osobně jsem byla na tanečním a upřímně řečeno tanečníkům nezávidím; je to spous-ta práce dopracovat se k nějakému slušnému výsledku. Pak nás čekalo menší občerstvení a diskuze s některými studenty a absolventy MU. Říkali nám, jaké to je být studentem dané fakulty a její výhody i nevýhody. Nakonec, kdo chtěl a měl čas, byl pozván do nedaleké

kavárny. Brno je zkrátka studentské město a studenti MU to nám, ambasadorům, s chutí ukázali. Kdyby měl kdokoli z vás nějaké otázky ohledně studia nebo jen infor-mací o MU, ráda dotazy zodpovím, nebo odpověď získám. Plakát ambasa-dora s mým jménem a třídou, kde mě najdete, je hned naproti sekretariátu. :)

<T.S.P.>

Ze ško

ly4

Vinobraní 2013 „Koukej Luci, za 90 na hodinu budem mít brigádu na Vinobraní.“ Takto to začalo. Uviděla jsem na internetu inzerát na brigádu, která vypadala až nadmíru lákavě. Já a Lucie jsme se rozhodly zavolat tam a domluvit se na práci. Tedy, o co šlo, seděly jsme ve žluto-červeném stanu, měly na sobě červené historické kapuce a prodávaly nalepovací náramky, jakožto vstupenky na znojemskou historickou slav-nost – Vinobraní.

Pátek 14:30 „Atencion!“ „Jedeme, jedeme, jedeme; kupujte vstupenky; prod-loužená jízda!“ Vešly jsme do stanu, kde už byly další dvojice dívek, co už na sobě měly ony přihlouplé kapuce. Vyfasovaly jsme taky každá jednu. Paráda. Pak jsme do-staly vstupenky několika barev a něko-lika cen a také nějaké drobáky. Nikdo nám ale neřekl, že to bude hotové šílen-ství, když se v pět hodin odpoledne nahrnou desítky skupin lidí a každý s jinými požadavky. Někdo už si koupil vstupenku v předprodeji, tak chtěl to, jiný si chtěl koupit vstupenku až tam. A já najednou měla v ruce jak peníze,

tak jakési oranžové papírky (později jsem zjistila, že ty papírky byly skoro důležitější než samotné peníze). První den jsme tam strávily 7,5 hodin. Neby-lo to tak strašné, KDYBY nepřišla dvo-jice lidí, kteří se zdáli být normální lidé, co si k nám jdou koupit vstupenku. Po zakoupení vstupenky po mně pán chtěl, abych mu rozměnila pět dvoustovek za tisícovou bankovku. Pro mě to byla jen výhoda – čím víc drobnějších, tím líp. V té chvíli, co jsme si předali peníze, mi řekl, že jedna dvoustovka je popsaná a vymění si ji za jinou, tak jsem mu ji dala. A potom řekl, že mu mám dát dalších tisíc korun a on mi za to dá také rozměněné peníze. Přestala jsem chá-

Kultura


pat, co po mně vlastně chce. Když navrhnul potřetí jakousi výměnu peněz, začal se mi nahýbat k peněžence a ukazovat mi co mu mám dát, pocho-pila jsem, že to nebude hodný pán, co si chce rozměnit peníze. Naštěstí mi to došlo, neošidila jsem se ani o korunu a drahého pána poslala hodně dale-ko (prakticky jen za brány města)… O půl jedenácté večer už jsme s Lucií jen seděly a unaveně poslouchaly výkřiky od kolotočů a od lidí, kteří podnapilí procházeli kolem nás, vtipkovali a přiš-lo jim to samozřejmě velmi zábavné. Sobota 8:30 Prší a já přicházím rozespalá, zmrzlá a se špatnou náladou do stanu. Už mě to tam štvalo čím dál víc. Jen ta pitomá žluto-červená barva. Fuj. A to mi zatím ani nedocházelo, že mě čeká víc jak 14 hodin práce. Netvrdím, že jsme se tam nadřely, ale ne všichni lidé jsou tak bystří a chytří jako já (haha) a tak se stále někdo vyptával na přih-louplé otázky - „Proč nemáte vstupen-

ky levnější?“ „Proč nemáte drobné?“ „Proč to moc utahujete ty náramky?“ a tak dále. Když jsem se ten den po-prvé podívala na hodinky, zjistila jsem, že přesně za hodinu bude zbývat ještě dalších deset hodin práce. Páni, to je krásný pocit. Nejenom, že pršelo, ale byla i vlezlá zima, a tak jsme tam už jen beze slova seděly a koukaly do prázdna. Půl jedenácté, KONEČNĚ. Až při práci nám tehdy došlo, že máme hmotnou zodpovědnost. Tedy každá koruna, která se ztratila z peněz, co jsme dostaly od lidí, šla také z naší výplaty. Takže v té chvíli jsme hlídaly jedna druhou, přepočítávaly třikrát a byly ve stresu z každé zmatenosti vstu-penek. Díky za to, že se peníze neztratily (skoro) a my jsme ze svého nic neplatily (skoro). Avšak už nikdy bych do takové brigády nešla, i kdyby měla být za 200 na hodinu. Zodpovědnost za peníze, jako je tato, je příšerná.

5Ku

ltura

<A>

Sýrie Trvá už přes dva a půl roku a vyžádala si více než sto tisíc obětí. Další tisíce civilistů denně utíká ze země. Občanská válka v Sýrii se již dnes řadí k nejkrvavě-jším konfliktům moderní doby. Vše to začalo arabským jar-em před dvěma lety. Syřané, po vzoru dění v okolních zemí blízkého výcho-du, začali demonstrovat proti režimu Bašára Asada. Demonstranty větši-nou tvořili mladí lidé, kteří se shro-mažďovali přes sociální sítě. To, co

požadovali, byly změny, které by vedly k větší demokracii v Sýrii. Režim svo-lil a celý svět začal sledovat další dění. V průběhu následujících týdnů žádné reformy nepřicházely. Lidé tedy znovu vyšli do ulic demonstrovat, ale Asadův režim proti nim použil vojenskou sílu.U

dálo

sti

2013 říjen.

GymplTimes.

6

V tu chvíli vypukly nepokoje a začalo se oficiálně mluvit o občanské válce. Po vypuknutí války už neměl Bašár Asad jinou možnost, než se držet u moci a bojovat. Svým odstoupením by si nejen on podepsal trest smrti. Jeho vládnoucí režim je tvořen alavity, kteří jsou v zemi náboženskou menšinou. Jimi tvořený režim zaujímá vládnoucí pozici pos-ledních třicet let a proměnil zemi v po-licejní stát. Po převzetí moci by si většinové obyvatelstvo, které se neřadí k alavitům, na nich mohlo začít vylévat vztek. Ten by nebyl daleko k pogromům, které jsou známy například z Rwandy. Důkazem je rostoucí radikalizace syrské opozice, jejíž část je napojená i na teroristické skupiny. Právě radikalizace a rozštěpenost syrské opozice je jedním z důvodů, proč mezinárodní společenství (myšle-no tím Spojené státy) nechce podnikat žádné razantnější rozhodnutí vůči Sý-rii. Důvodem je i nestabilita v okolních zemích, které diktátorský režim svrhly. Libye, která svrhla svého diktátora před dvěma lety, se stále utápí v nestabil-itě bez jakékoliv vlády a Egypťané po rezignaci prezidenta Mubaraka zjisti-li, že jim fakticky vládne armáda bez

ohledu na demokratické volby. Amer-ický prezident Barack Obama tak ale-spoň prohlásil, že použití chemických zbraní bude tou linií, za kterou Asad nemůže zajít. Tím se mu podařilo utišit hlasy, které volaly po jeho větší angažo-vanosti v konfliktu. Obamova výstraha Asadovi se však ukázala jako neúčinná. Od začát-

ku tohoto roku přicházely zprávy o tom, že během bojů jsou používány chemické zbraně. Nikdo je ale ne-dokázal potvrdit, a proto také nevyvo-laly větší ohlas. Dokud během útoku z jednadvacátého srpna nezemřelo přes šest set lidí na následky otravy. Svět se znovu začal zabývat syrskou krizí a OSN přiměla režim, aby vpustila do své země experty na chemické zbraně. Ti i přes různé nesnáze ze strany vlády potvrdili použití zbraní, neurčili však viníka. Všichni ale předpokládali Asa-dovu vinu. Obama, který nezapomněl na svou výstrahu, začal jednat a hledal podporu pro útok v Sýrii, ale kromě francouzského prezidenta Hollanda ho

Událo

sti


nikdo nevyslyšel. Nenašel podporu ani doma, protože obyčejní Američané byli a jsou unaveni z neustálého válčení a už zdaleka tak nestojí o to, aby Spojené státy udržovaly mír všude ve světě. Nebylo překvapením, že nejsil-něji se Obamovi postavil ruský prezi-dent Vladimír Putin, který paradoxně argumentoval lidskými právy a pre-sumpcí neviny (zvlášť když se Rusko za Putinovy vlády pomalu mění v diktat-uru). Syrská krize tak dokázala ochla-dit rusko-americké vztahy, které již tak byly nejhorší od doby studené války, a stala se hlavním tématem mezinárodní politiky. Když Obama nenalézal podpo-ru pro intervenci v Sýrii, hledal jiný způsob jak potrestat Asada. Nechtěl přitom ovlivnit průběh občanské války, protože nikdo stále neví, zda po jeho sesazení nepřevezmou moc islámští ra-dikálové. Řešení Obamovi nevědomky nabídl americký ministr zahraničí John

Kerry, který prohlásil, že se Asad může vyhnout útoku, když se zbaví veškerých chemických zbraní. Řekl to v nadsázce, protože tomu sám nevěřil. Jenže Puti-novi, který se stal Asadovým největším spojencem, se toto řešení zamlouvalo a přijal ho za své. Prohlásil, že Sýrie bude připravena zbraně odevzdat a Asad nic nenamítal. Obama s tímhle řešením souhlasil také a Rusko, které od rozpa-du Sovětského svazu ztrácí vliv v mez-inárodní politice, si mohlo gratulovat, že tak chytře vyřešilo problém, který nejen Obamovi nedal spát. Zde končí popis nedávného dění v Sýrii, protože veškerá jednání stále pokračují, a i když se ještě neví, jak se bude při ničení syrských chemických zbraní postupovat, jedno je jisté; občanská válka jen tak hned neskončí a bude si vyžadovat stále víc obětí, pro-tože v mocenských hrách se na životy běžných lidí neohlíží.

7Událo

sti

<yd>

Novinka v hudebce: BOOMWHACKERS! Když jsme se na konci minulého školního roku zmínili o tomto hudeb-ním nástroji (pro někoho dosud nepoznaného), ani ve snu by nás nena-padlo, jaké překvapení nám přichystá nový školní rok. Poté, co jsme opět usedli do škol-ních lavic, jsme se v hudebce dozvěděli zajímavou novinku; že ke stálým nástro-jům, jako jsou klávesy, kytary, klavír a dřívka, přibydou i Boomwhackery!!

Ze

školy

2013 říjen.

GymplTimes.

A o co vlastně jde? Stručně řečeno, jsou to takové trubice - hadice, nebo spíše tyčky různých šířek, velikostí a barev, vydáva-jící rozmanité tóny. Zvuk vydají ale až v momentě, kdy s nimi o něco bouch-nete. Je jedno, jestli do své nohy, o lavi-ci, nebo s nimi prostě jen přetáhnete souseda po hlavě. Znít to bude vždy

stejně. Zahrát si na ně může jak profe-sionál, tak i amatér. Ale hlavní je, že si užijete spoustu zábavy a rozhodně se nebudete nudit. Jestli máte chuť pos-lechnout si boomwhackerové orches-try, stačí zadat na youtubku zmíněný název a je to! Tak utíkejte do hudebky!!! :)

<VLK><ASA>

8Ze ško

ly

Vídeň trochu jinak Odpověď na otázku mých rodičů, proč zase jedeme do té Vídně, byla tak trochu nicneříkající. ,,Nevím, asi na ně-jakou výstavu nebo co.“ Ruku na srdce, od téhle exkurze jsem zprvu opravdu nečekala nic světoborného, nicméně pak jsem si řekla, že mě snad rakouská metropole ještě něčím překvapit může. Odjížděla jsem tedy s čistou hlavou, protože jak se říká: ,,Je lepší nic nečekat, než být potom zklamaný.“ Když jsem se však dozvědě-la, že se odpoledne strávené ve Vídni bude nést v duchu současného výtvar-ného umění, moje zvědavost začala šplhat do závratných výšek i přesto, že jsem neměla nejmenší ponětí, do čeho jdu. Hromadně jsme se přesunuli do budovy jedné z nejproslulejších míst-ních galerií, do světoznámé Albertiny. Na vstupních dveřích výstavního sálu, kam jsme měli namířeno, stálo: Heln-wein-Retrospektive. Vešla jsem. Prohlížela jsem si výtvory popořádku jeden za druhým. Větši-nou šlo o malby, levá stěna však patři-

la sérii fotografií. Všechna díla byla zajímavá, jeden z obrazů ve mně však vyvolal jakýsi pocit nechutensví. Byla na něm namalovaná holčička, vleže připoutaná k posteli. Měla v puse něco podivného a obrovského, po tváři jí tekla slza a nemohla dýchat. Řek-la jsem si, že o člověku, který vytvořil něco takového, se musím dozvědět víc. V textu na stěně jsem se dočetla, že Helnweinovým centrálním tématem je nevinné dítě, na kterém je pácháno násilí, je mu způsobována bolest nebo je jinak fyzicky, ale možná i psychicky týráno. Věděla jsem, že se teď musím připravit na všechno. Obrnila jsem se a pokračovala dál. Prohlížela jsem si výtvory popořádku jeden za druhým. Většinou šlo o malby, levá stěna však patřila sérii fotografií. Všechna díla byla zajímavá, jeden z obrazů ve mně však vyvolal jakýsi pocit nechutensví. Byla na něm namalovaná holčička, vleže připoutaná k posteli. Měla v puse něco podivného a obrovského, po tváři jí tekla slza a

Kultura


nemohla dýchat. Řekla jsem si, že o člověku, který vytvořil něco takového, se musím dozvědět víc. V textu na stěně jsem se dočetla, že Helnwei-novým centrálním tématem je nevin-né dítě, na kterém je pácháno násilí, je mu způsobována bolest nebo je jinak fyzicky, ale možná i psychicky týráno. Věděla jsem, že se teď musím přip-ravit na všechno. Obrnila jsem se a pokračovala dál. Najednou se přede mnou objevilo plátno gigantických rozměrů. Tělo malé slečny leželo nehybně ve vojenském kabátě. ,,Zajímavá fotografie,“ řekla jsem si a oči mi automaticky zahnuly doprava k popisku ,,Olejové a akvare-lové barvy“. Cože? Tohle je malba? Ten člověk je geniální. Na Helnweinových obrazech uvidíte krev. Hodně krve. To by ale nebylo to nejhorší, aspoň ne pro mě. Obrazy, které mě upoutaly nejvíc, patří většinou do série s názvem The Murmur of the Innocents (Mlčení nev-inných). Je v nich totiž skrytý příběh. Příběh, jehož pokračování nechává au-tor jen a jen na vás. A jestli máte rádi

třeba komiksové postavičky, pak si taky přijdete na své. Helnwein je ozbrojené zobrazuje po boku dětských postav, někdy jakožto jejich protivníky, jindy jako vlasní alterego. Chce tím upozornit na vražedné útoky mladých násilníků, zejména v USA. Na výstavě najdete taky spoustu malířových autoportrétů i podobizen jiných slavných osobností, např. Andyho Warhola nebo Charlese Bukowskiho, jejichž zpracování bere dech.Je to takový průřez autorovou celoživot-ní tvorbou. Když jsem se po prohlídce zeptala svých spolužáků, jak se jim výstava líbi-la, odpovědi byly dosti rozdílné. Něk-teří z nich moje nadšení sdíleli, jiní byli šokováni a někteří dokonce znechu-cení. Ale o to přesně Helnweinovi jde. Nechce se člověku obyčejně zalíbit, chce ho donutit k zamyšlení, což se mu podle mě daří víc než úspěšně. Takže jestli budete mít někdy cestu do Vídně, určitě se v Albertině zastavte. Výstava potrvá do 13. října.

<D>

9Ku

ltura

2013 říjen.

GymplTimes.

10

Zkrocení zlé ženy Snad nejznámější komedii Wil-liama Shakespeara, Zkrocení zlé ženy, jsem nedávno měla možnost shlédnout v Městském divadle Brno. Jistě, nic se neobejde bez komplikací, a proto jsem si zapomněla doma lístek, ale k tomu jsem se dostat nechtěla. Snad bych děj ani nemusela říkat, všichni by ho totiž měli znát. Krásná Bianka se, kvůli svému otci Baptistovi, nesmí vdávat, dokud se nevdá i její starší sestra Kateřina. Kupec Baptista si je totiž až moc dobře vědom toho, že pokud by nejdříve provdal svou mladší dceru, o kterou je značný zájem, zůsta-la by mu Kateřina na krku navždy, pro-

tože jí se nápadníci velkým obloukem vyhýbají. Kdo by ji taky mohl chtít s její arogancí, drzostí a neústupností? Věřte tomu nebo ne, někdo takový se přeci

je najde, jmenuje se Petruccio - mladý a chlubivý šlechtic původem z Verony. Netrvá dlouho a i na Bianku se usměje štěstí (i když nevím, jestli se v případě Kateřiny bavíme o štěstí). Zamiluje se do svého učitele filozofie, gramatiky, poezie. Nebo si alespoň myslí, že je to učitel. Ve skutečnosti to je syn bohatého šlechtice Vincentia – Lucentio. Ten se vydává za učitele, aby získal Biančino srdce, a taky se mu to povede, zatímco jeho sluha si užívá života v přepychu. Ale zpět k hlavní postavě – Kateřině. Mys-líte si, že se ji podaří Petrucciovi zkrotit, nebo spíš ona zkrotí jeho? Samozřejmě, že bych byla spíš pro druhou variantu,

ale v tomhle případě tomu tak nebude. Díky svému důvtipu se za Kateřiny stane ta ne-jposlušnější ženuška pod sluncem. A už jen pár slov na závěr. Pokud jste ještě nev-

iděli tuhle náramně vtipnou komedii s bezprostředním kontaktem herců s diváky, o moc jste přišli!

<ASA>

Kultura


11

Hudební recenzeGerda Blank + Arctic Monkeys + The TransplantsFesťáky za náma, kluby před náma. Těšíte se? Já moc. Hlavně mě těší, že rok 2013 je plodnej na nový desky a snad ještě bude. Za léto se toho na trhu moc neobjevilo, ale na podzim to bude sypat. Možná přidám v dalších recenzích i ně-jaký “flashback tip” na album z dřívější doby, co stojí za to si pustit i dneska. Da gehen wir auf.Gerda Blank - Rituals “GERDA BLANK was a German wom-an shot attempting to cross the Berlin wall. It is also the project name of Rhys Braddock & Stuart Mills, one New Zea-lander and one Eng lander..” Rhys Brad-dock a Stuart J Mills mají na kontě už jejich třetí počin, kterej nazvali Rituals, nevim proč, ale je to skvělý, po všech stránkách. Už první song Miasma je prostě geniální, moje nový vyzvánění a budík, protože když tenhle song slyším, chce se mi tancovat. A takový je celý al-bum, chytne za ucho, proud spontánní energie, která vždycky přijde ve vhod-nou chvíli. Hudba postavená trochu na Whiteovský idee spojená s 90.kovym noise rockem s melodickym kontras-tem prostě funguje. Arctic Monkeys - AMUpřímně nevim, co jsem měl od toho

alba čekat, ale moc mě nenadchlo. Pár songů mě fakt bavilo, ale pořád jsem ten zarytej fanoušek starejch Arctic Monkeys, o kterejch se básnilo všude, který mi ukázali ještě na ČT 2 v Medůze a který jsem jednu dobu uměl komplet-ně na bicí. Alex Turner je génius, o tom žádná, ale pořád mi nesedí, jak táhnou k Americe. Vim, že můj kamarád Kosťa by jim to pochválil, ale tahle britská kapela by měla zůstat britská, jak vznik-la. Ale deska je to slušná, pro mě ovšem z jejich tvorby nejlepší není.The Transplants - In a WarzoneTahle část recenze nádherně korespon-duje s odstavcem nad ní. Transplants jsou z Ameriky, svůj styl označují za rap-rock (Arctic Monkeys na rapu původně vyrůstali) a jsou moc krutí. Představte si potetovaný týpky od hlavy až k patě, kteří sází na sedřený sedm-desátkový kytary, kterým záda kryje Travis Barker na bicí. Transplants jsou fakt hustí a ikdyž nikdy nebyli můj šálek čaje, tohle album mě bavilo. Takový na odpočinek, pro pozitivní odpoledne doma, který tímhle poslechem nabude na energii. Doporučuju. Nakonec dám jeden flashback tip už teď: Kompletní diskografie Karla Gotta. Myslím to vážně..

<wc>

Kultu

ra

2013 říjen.

GymplTimes.

12

Recenze her

Platforma: PCŽánr: AkčníCena: 25€ na SteamuDistribuce: IO Interactive, Square EnixHodnocení: * * * * * * * * * * 8/10

Jedná se o pokračování předchozího dílu, kde jste si, stejně jako tady, hráli na holohlavého zabijáka, který má na zátylku vytetovaný čárový kód. Jste ten největší drsňák ze všech filmových a herních pláten, ale hned v první misi vás jakási prsatá zrzka, která stojí nahá ve sprše, bez problému přesvědčí, ať jí zach-ráníte dceru. Dávalo by to aspoň sebemenší smysl, kdybyste ji před několika okamžiky nestřelil do břicha (bohužel pro nás, pánové, stihne na sebe strhnout závěs …).Chránění dcery „odfláknete“ tím, že ji šoupnete do kostela, a dál hledáte její nepřátele a všechny, kteří by jí mohli ublížit.Hitman Absolution má docela ucházející grafiku. Nepovšimnul jsem si toho, že by hra nějak využívala stínu nebo větru, hru jsem hrál na maximální rozlišení i maximální detaily. Hratelnost je obecně pořád stejná. Buď musíte zabít bosse a nenápadně utéct nebo se dostat přes místnost plnou policistů. Za každé tiché zabití dostanete -130 dolarů, ovšem za schování mrtvoly se vám peníze vrátí a zde se objevuje paradox. Ať zabijete nepřítele skoro kdekoliv, je tam čirou náhodou bedna, mrazák nebo kontejner do kterého hodíte vaší oběť a zbavíte se stop krve na vašem oblíbeném koberci. Dále se můžete za zabitého převléct, což přidává do hry zajímavý prvek, ale na převlek se nelze moc spolehnout, protože vás většinou rychle odhalí. Ve hře je také přidán nový prvek „Instinkt“. Je to malá pomoc pro hráče. Využití instinktu je omezeno s vyšší ob-tížností; na nejlehčí ho můžete plně využít, na střední ob-tížnosti je instinkt nepocítitelně horší, ovšem na těžší ubíhá mnohem rychleji a musíte ho více šetřit a na nejtěžší obtížnost nemáte pomocný instinkt žádný. Hra by si ode mě odnesla 8/10, dva body dolů, protože autoři ne, že by odflákli grafiku, ale není to nic extra a také mi chybí ten starý Hitman, který se prostřílel milionem vojáků.

Kultura


13

Platforma: Xbox 360Žánr: SportovníCena: 1 499,- Distribuce: Turn 10 A Microsoft StudiosHodnocení: * * * * * * * * * * 9/10

Pokračování známé a oblíbené závodní hry s názvem Forza Horizon mě nad-chlo více, než jsem očekával. Samotná hra je založena na principu jízdy na normál-ních otevřených silnicích. Stačí, když do GPS (o ní se zmíním za chvíli) zadáte místo závodu a navigace vás tam dovede. Přijedete, pomačkáte pár tlačítek a hurá na závody! Většinou začínáte z posledních startovních příček. Pokud máte obtížnost na EASY jako já (nerad prohrávám), nemusíte mít obavy, po-razíte všechny a ještě si uděláte náskok. MEDIUM by také ještě šlo, pak je tu ale HARD a EXPERT, ale to už nechám zkušeně- jším hráčům. Jak jsem chtěl zmínit už předtím, co mě překvapilo, je navigace GPS. Pokud jedete z nějakého bodu a chcete na- jít nejbližší závod, exhibici či cokoliv jiného, nemusíte otevírat mapu a vybírat. Jednoduše řeknete svému XBoxu „GPS“ a už se vám otevře nabídka s místy dojezdu (toto funguje pouze u uživatelů, kteří mají i Kinect senzor). Nicméně je to zase trochu ušetřená práce a pár vteřin zábavy navíc, o kterou je samozřejmě postaráno! Závodit můžete s rivaly nebo si jen zajet pouliční závod. Nechybí ani exhibice, ve které závodíte v Mustangu proti stíhačce Mustang! Celou hru podpírá úžasná grafika, nastavitelné rádio, kde hrají písničky známé i neznámé, spousta hlášek, doprovodných videí a podobně. Prostě vás to uchvátí a ne-pustí. Chcete jezdit dál, objevovat nová místa, soupeřit s ostatními o vítězství, vylepšo-vat a zase vyhrávat. Bohužel nic není zadarmo, a tak, pokud se nespokojíte s demem a jeho třemi misemi, plácnete se pořádně přes kapsu. Možná i dvakrát nebo třikrát. Za 1 500 korun je i tento titul na mé poměry moc a budu si muset počkat na slevy, nebo prostě jen jezdit dokola a dokola a dokola, až mě to přestane bavit. Bohužel či Bohudík, tahle hra nepřestává bavit!Ku

ltura

2013 říjen.

GymplTimes.

Online hra: http://www.superhry.cz/hra/3144-pursuit-of-hatŽánr: Oddychovka / LogickéCena: zdarmaDistribuce: Anton RogovHodnocení: * * * * * * * * * * 7/10

Pursuit of Hat patří mezi jednu z oddychových, zato však logických her. Toto skloubení se mi velice líbí a nejen to, celá hra působí jemným, ale složitým dojmem. Abych vysvětlil, o co jde. Na začátku hry máte panáč-ka. Připomíná mi spíš takové ty tukové buňky z „Byl jednou jeden…“. Jeho největší a nejdůležitější výhodou je to, že se umí rozložit na několik dílů. Pomocí různé rozklá-dací, skládací a přehazovací metody musíte dostat alespoň část panáčka do fialového klobouku. U hry musíte počítat i dopředu, protože když odhodíte ruce, nepřitáhnete se nahoru, když odhodíte nohy nebo tělo, nikam nevyskočíte a tak dále. Prostě před začátkem je třeba si to celé pořádně promyslet. Jestli na něco nezapomenete, když se vystřelíte kanonem nebo propadnete trubicí, jestli hodíte správnou část na správné místo a podobné problémy. Každopádně se nebojte, že se nedostanete na konec, na internetu jsou mraky návodů. Grafika, nápad, všechno super, jediné, co bych vytkl, je malé množství levelů. To se taky odráží na celkovém hodnocení hry. No, doufejme jen, že bude pokračování!

<PET>

Kultura14

Rock for people 2013 V pátek divoký ukončení prázd-nin, v sobotu Kakáčovy narozeniny v GoGu s B!B!, v neděli plynová maska na rozloučení s mým nejlepším přítelem před odletem do UK a v pondělí jsme kolem oběda vyrazili směr Festivalpark do Hradce Králové. V Tescu jsme si vyzkoušeli, jaký je to nakupovat u sa-moobslužný pokladny (jsme hold vidlá-ci ze Znojma, kteří Tesco nemaj), dojeli jsme na místo určení a pak jsme už jen strategicky zaparkovali pod stromem, kterej nás chránil při každodenní ko-

covině před ubíjejícím slunkem. Čím jen začít? Nemohl jsem srovnat letošní RFP s těmi minulými ročníky, protože jsem tam byl letos poprvé, ovšem o to víc jsem se těšil. Už jen ten line-up: Foals, Bloc Party, The Devil Wears Prada, Billy Talent, Parov Stelar, A Day To Remem-ber, Papa Roach..bylo se na co těšit a fakt to stálo za to. V pondělí jsme jen udržovali játra v kondici z víkendu a v útery jsme do toho skočili. Počasí nádherný, slunce svítí,

Kultura


kvete kvítí, my mícháme drinky pří-mo pod ním, abychom ušetřili a naše výprava směřuje nejdříve na show-case stage, u který jsem strávil snad nejvíc času, stačí jen bejt open-mind-ed a nebránit se tomu, co máte vžitý. Nejvíc jsem se těšil na Bloc Party, který jsem si až na výpadek proudu maximálně užil, hlavně This Modern Love úplně na konci. Byl to pro mě největší highlight dne a 30STM je ani zdaleka nepřekonali, ikdyž show to byla strhující. Středa byla ze všech těch dnů nejtvrdší, jak hudebně, tak i..vy víte jak.. Hrálo plno metalcorovejch a hardcorovejch kapel, určitě vyzdvih-nu ADTR nebo TDWP, kteří, ikdyž jsou to zakomplexovaní křesťani, předvedli asi nejtvrdší show na RFP a opravdu s ničím se nesrali. Vrchol

dne byli určitě Billy Talent a Parov Stelar. Na Billy Talent byl plnej stan, plno bylo i venku a byl to obrovskej kotel. I když nejsem nějakej zarytej fanda, byl jsem z toho nadšenej. Parov Stelar, kteří roztancovali 30 000 lidí

na hlavní open-air stagi, byli boží, líp už to asi nešlo zakončit. Teda vlast-ně šlo, konkrétně když jsme zpívali český country písničky německy, ale to je už jinej příběh. Čtvrtek byl ze začátku trochu pernej, ale svíčková od Potrefený husy všechno urovnala a my už se jenom těšili na Foals, protože Foals, to je prostě nejvíc ze všeho. A nezklam-ali. Úžasný, nejlepší, nepřekonatel-ný.. Yannis, kterej se svejma 160cm prodírá davem, skáče do publika při každý příležitosti, kdy nemusí zpívat, neuvěřitelná rytmická souhra, ener-gie, prostě dokonalý. Nakonec ještě potkám Yannise u backstage, poke-cám s ním, vyfotím se a jsem přip-ravenej umřít, protože tohle by mi za život bohatě stačilo. V pátek, kdy byl den pro český

interprety, jsem už jel raději domů, takže o tom nevím nic, ale Kabá-ti a A Banquet byli prej strašnej průser. K závě-ru jen řeknu to, že lidi, přirovnávající RFP k “mainstreamovému” fes-

tivalu, by zasloužili facku. Mají sice z části pravdu, ale kde jinde v Česku na-jdete takovýhle obsazení s nejlepšími interprety z moderní indie, rockový i hardcorový scény? Odpověď je jasná, pouze a jen na RFP.

15

<wc>

Kultu

ra

2013 říjen.

GymplTimes.

Straight Edge: Pročnezkusitbejtčistej? Pro ty, co neví, co to je, tak Straight Edge (ve zkratce sXe) je život-ní styl bez alkoholu, tabáku, drog a promiskuitního sexu. Mezi drogy se počítá i kofein v kávě, coca-cole nebo čaj. Straight Edge vznikl v 80. letech při vzniku hardcorové scény v USA. Víc si vygooglujte, třeba Vás to taky chytí. A říkáte si, že je to drsný, že byste to nez-vládli? Věřte mi, že jo. Důvody, proč jsem chtěl sXe vyzkoušet, byly dva. 1) Pracuju v GoGu za barem a na degustaci vín, takže al-koholem jsem prakticky obklopen 24 hodin denně a už se mi dost znechutil. 2) sXe neodmyslitelně patří k hc-pun-kový scéně stejně, jako swag k Justinu Biebrovi nebo hulení k rastafariánství, a jelikož je teď hardcore punk po Foals moje nejoblíbenější hudba a vyrůstal jsem na Rise Against, chtěl jsem to o to víc zkusit. První týden byl tragickej, víken-

dová směna v GoGu a na degustaci, všude společnost, která chodí na pivo nebo v pátek večer se opít. Čuměl jsem na ně, ale nějak mi to ani nechybělo, takže to nakonec šlo vydržet. Druhej týden v pohodě a začínal jsem na sobě poznávat změnu a pochopil jsem to. Člověk se opravdu cítí čistší, má na-jednou pocit, že je upřímnější nejen k lidem, ale i sám k sobě. Pak ale přišly prázdniny a jejich začátek si můžete dočíst v mém reportu z RFP. Po RFP jsem s tím tedy začal zase a můžu říct, že je to bomba. Neříkám, že jsem tak ortodoxní, jako někteří Ses (veganství a tak) a přiznávám, že to někdy poruším, ale to na takový příležitosti, jako jsou poslední koncerty nebo narozeniny ně-koho z kapely. Ale i z jednoho večera se vzpamatovávám třeba týden. Jo, až tak dokáže alkohol rozhodit: Teď můžu říct, že moje největší droga je střízlivost a fakt mě baví.

<wc>

Osta

tní16

Zbytečnosti

Ze ško

ly

V dnešní době se vše příliš ujasňuje. Avšak aby Murphyho zákony fungovaly co nejlépe, když potřebujete poradit (něco upřesnit), odpověď na svoji otázku většinou nenajdete. Typickým příkladem toho je náš školní řád. Jsem na gymplu již 4. rokem a pořád mi to nějak nedochází. Mám na mysli to, že řád je příliš dlouhý a jsou v něm nedůležité, ne přímo zbytečné

(ony by se opravdu neměly dělat), věci. Někdy si říkám: „Co? Tohle se už někdy stalo? A kdo by tohle udělal…“ Díky tomu taky může docházet právě k porušování řádu. Neboť kvůli jeho přeplněnosti se stává téměř nezapam-atovatelný. A pak se není čemu divit, když se někdy poruší, nemyslím tím však vážné přestupky. Nebo další věc: zcela mi přijdou


zbytečné ty klasifikační podmínky (?), co nám předkládají v každém předmětu. Ptám se: proč? Když ne-souhlasím, nic s tím nenadělám, a tak mi zbývá jen podepsat. Z toho taky vyplývá jedna z nevýhod, že profe-sor si tam může napsat cokoliv a naší povinností je s tím souhlasit (nemys-lím to doslovně, samozřejmě, že s tím můžeme popřípadě něco dělat a že pro kantory jsou v tomhle taky určitě ně-jaká ta omezení a nechci tím naznačit, že to již nějaký profesor udělal, ale…) Neřeknu, kdyby to bylo tak, že pro každý předmět/skupinu předmětu by

byl stanoven určitý postup klasifikace a danému učiteli by to vadilo (= předs-tavoval by si to jinak). Např. by chtěl jiný systém známkování = odlišná stupnice pro každý druh testů/písemek/… nebo známkování na základě bodů a procent atd. Pak by to podepisování mělo určitý smysl. Ono těch zbytečností v dnešní chaotické době je, minimálně pro mě, opravdu dost, a tak se není čemu divit, že dorazily i k „nám“ na Gymnázium Dr. Karla Polesného. A co si o tom mys-líte Vy?

<RS>

17Ze

školy

Malá velká Británie „A nebudeš se bát, tak samot-ná?“ tázala se mě mamka, když jsem se rozhodla odjet na dva týdny do An-glie bez doprovodu jiného člověka. Samozřejmě jsem ji suverénně uklid-nila, že se v žádným případě nebojím, i když kamarádům jsem tvrdila pravej opak. Ve skutečnosti jsem měla docela nahnáno, přece jenom se budu pohy-bovat v cizí zemi úplně sama. Ale na-konec to v Brightonu byla celkem sran-da (občas). Právě stojíme na letišti a asi za hodinu mám sedět v letadle. Jsem od-bavená a zatím je všechno v pořádku, jen se mi trošku klepou kolena. Neustále sleduji tabuli letů a čekám až se check-in změní na gate open. Po půl hodině se vůbec nic neděje a po další hodině taky ne. Už jsem značně nervózní, když

zjistím, že můj let Praha – Londýn má zpoždění a nikdo neví, kdy poletí a jest-li vůbec. Po druhé hodině si koušu ne-hty nudou a mí rodiče řeší, jestli vůbec odletím. Po třetí hodině čekání mamka přichází se zprávou, že můj let poletí za další hodinu a půl. Po takovém čase v beznaději to je spása, proto se jdeme najíst. Vybíráme restauraci ve druhém terminálu, což se stalo osudnou chy-bou. Během našeho pozdního oběda se totiž brána otevřela, takže jsme to ry-chle zaplácli a běželi k pasový kontrole. Mamka byla za největší dámu a na cestu si vybrala nejméně 15 cm podpatky, tudíž s námi nebyla schopná držet tem-po a ani jsme se nakonec nerozloučily. Po čtyřhodinovém stresu to bylo přesně to, co jsem potřebovala… Ten den už bylo všechno v pohodě ve srovnání sO

statn

í

2013 říjen.

GymplTimes.

18

touhle zkušeností. Ani jsem se nestačila rozkoukat, když jsem druhý den po příletu hned valila do školy (ostatně to byl důvod mé návštěvy – jazykový kurz). Po vy-plnění testů jsme byli rozřazeni do tříd své úrovně, ale to se dočtete všude. Nic-méně se nikde nedočtete o pochybování o vaší normálnosti, když kdekoliv prohlásíte, že doba, kterou zde strávíte, naplní pouze dva týdny. Po zjištění, že průměrná doba návštěvy trvá půl roku, jsem se zděsila. Nejenže mi po příjez-du bylo docela smutno, ale všechno tu bylo naruby. Jezdí se vlevo, zásuvky tu jsou pošahaný, musíte si chytnout bus, neustále jsem měla problémy s telefon-

ní předvolbou a jídlo bylo tak trochu nepoživatelný. Proto jsem si otestova-la nejlepší restaurace a kavárny, které jsem poté navštěvovala pořád dokola. Ale půl roku bych zde rozhodně nevy-držela. Na druhou stranu musím říct, že lidi tu byli super, každej měl k sobě navzájem respekt a úctu. Na závěr vám povím, že pokud tam pojedete za ste-jným účelem, tak se rozhodně nezdržu-jte v přítomnosti Španělů a Francouzů, protože těch je tam v tomto období mraky, všichni se na sebe nalepí a baví se svým rodným jazykem. No a pak se vám stane, že budete jediná Češka v kruhu žvanících Francouzů… Tak zase příště, Anglie.

<I‘m>

Osta

tní


TZávě

r

TirážGymplTimes, studentský časopis

Gymnázia Dr. Karla Polesného

Šéfredaktor: Petr Mrkvička <PET>, e-mail:petr.mrkvicka97(a)gmail.com (vaše příspěv-kyikritikajsouvítány!!)

Redaktoři: Anna Císařová <A>, DominikaČírtková <D>, Jakub Dulínek <yd>, VítekChaloupecký<wc>,JanaKorková<J.>,Ire-naMarešová <I‘m>, PetrMrkvička <PET>,MichaelaMudriková<M>,TerezaPolláková<T.S.P.>,TerezaVlková<VLK>,JanSánský<Sáďa>, Vendula Sváčková <VS>, RadekŠkaroupka<RS>,ŠárkaAndelová<ASA>,ŽanetaZukalová<ŽZ>

Dopisovatelé:EvaVelanová<EV>

Grafická úprava:PetrMrkvička

Fotografie na obálce:IrenaMarešová

Tisk: Tiskárna a grafická dílna WEGA &GymnáziumDr.KarlaPolesného

Děkujeme všem, kteří se na přípravě čísla podíleli, i vám, kteří jej nyní čtete.

2013 říjen.

GymplTimes.

Z

Bludiště - dostaňte se z bodu S do bodu G!

gympltimes | Říjen 2013 | 15. ročník

Documents