info

ch

1991

ÍNFOCH 1991 Grafická úprava Luděk Kubík

Obá!ka Lenka Nettiová Sazba TYPOSTUDIO Lidové noviny

Hettichova 5, Praha 1 - Mata Strana, 118 01 te). 53 45 51 - 9, !inka 219 nebo 224

M/ípřáteM,

%one<%? nám časovč a technic i možno^íF á ovo/a/í obrát/t se na Más proiířeJnfchYo: /n/oc^a a zase zaňá/it pra^Me/wy čowfač/ a vzá/emnoa výměna nazoni. jVa árahébt setkání v ánora tohoto ro&a

mezí nám/: pan prez/^eM/ K í/ave/ a áaKY vzácní hostěya^o na-př. paní Kazimíra Pransčiene. Bohažeí se nám nepodaří/o zacAy/A pre^MeKíar pro/ev v p/něm - poáaňto se nám via& Mchoraí výzva a pose/s^^ čterě nám tsem svěř^- a sice ná-zor, že áoóa, Á:áy $ ne/vétši /)rat áěpťMfo&nosí! haáe CAaríy zapoíře&f více, než v ap^na^ěm obáobí.

Zviáší' í ío i^á je sRaace přáteí na iiovens&a, se tfeřywF Jsme se my m/avčí set&a(y května v Bra/MÍará /Veceíě á t ě áesítčy c^ar/Mfá Jsoa rozpíýfeny a t^sfareny téřčym neánavny a nenápaáwy zápas nám baáiž přň!:/aáew v áiZe obnovy, Jež baáe vy-žaáovat větší víra a naáě/i, než Jsme si možná mnozf n()'S-ieii.

Protože se chceme vzá/eřMwě tepe poznat a soastřeábvat se více na ven&ovs&ě poměry, zvewíe Más v^ecAny tímto á o yeáfn^Ao ,ástře-áí", čterě zatím á i ^ yiříma Grantorááoví máme. á o čn/Aovny sa mizáatovych casopisá, novin, čnižeč a jině proáačce, Jež se nacAází v Poás^aísč^ aiici č. v Praze 4 ve //. patře Obecního ářaáa . /áe o ,í ibri prohibiti" ne&oM o ani&átní sbírča racně proáa&oranych kniž-ních a ymycA vzácnost^ ikterě přitaba/í pozornost ne/en naš/c/: čra/a-ná, aie i znaícá pozorahoánýcb bibiiq/íiií.

M čiiáněm a bezčěm prostřeáíje možno si ne/en zavzpomínat, aie zre&apitaiovat minaiost ta&, ač^cAom moA/; začít Jinač a nově, protože práce všeho áraha nekončí aíe teprve začíná. Protože není Ještě zceía Jasno, Jat a z á a ááie, zařaza/eme á o tohoto čistá ín/o-cha ávaba íaávíba Vacaiika ,čebo je třeba" v naáě% že nám v teto soavisiosti zase napíšete něco /:ezÁ:č/:o, tačjač torna by/ojiž v rámci nasí maie an&ety. Že Vás o výsíeácícA naše/to prvního po&asa o /áa& šípoznání čyf áe/anym na ááíJka a zpasoóeyn vesčrze neáočona^m - &rzy seznámíme, snaá nemasíme přt7/š zááraznovat.

iráečně Fás záraví Vaše m/avcí

Wana Pon/cčá /íe/ena Xtímová /1/ena /íromááčová

í n / o c h

p o D m r m ý -

r n z

NO i í O M n m o m ž -

n C N n r r 77

innost Charty v minutých te-^ ^ ^ ^ tech vyptývata ze státě péče

několika desítek tidí. Lidí, co ] Chartou dostova žiti, věnovati ¡í

] veškerý svůj čas, státe na ni ] mysteti. Nazvat bych je dtouho-

H tetou duší Charty - která měta také vetmi pracovité ruce.

Když dnes prohtížíte sez-nam dosavadních mtuvčích Charty, zjistíte, že z osmatřiceti osob jich sotva deset žije bez mimořádného přetížení. Sotva o deseti se dá říci, že nemají povinností a odpověd-nosti víc, než je čtovčku zdrávo. A těch de-set - nás deset - je už bohužet za horizon-tem svých sit a schopností.

My samozřejmě nemůžeme říci Jiřímu Dienstbierovi nebo Janu Rumtovi - věnujte se méně té zahraniční nebo bezpečnostní potitice a dejte zase trochu času Chartě. Mnozí htavní aktivisté Charty na svých no-vých, chcete-ti vysokých, místech přirozeně pokračují v ptnění úkotů, které na sebe vzati už v samých počátcích Charty. Je to jeden z darů, jedna z obětí, které Charta spotečnosti přinesta. Nežita a nepracovata sama pro se-be.

Tady bych chtě) také ostovit naše sig-natáře v ústavních a jiných funkcích: Neza-pomínejte na Chartu! Dost mne mrzí, když se mnou mtuví náš ministr a používá formu-tací - ,vy v Chartě". Mystím, že byste nejen neměti na Chartu zapomínat, ate že byste s ní měti počítat. Vždyť právě ona v naší spo-tečnosti ztětesňuje důstedný postoj proti hu-sákovské normalizaci, nebo chcete-ti, ten étos disentu, který je i Vaší osobní rninuto-stí. Kdykotiv je tato hodnota - dnes mnohým nepohodtná - napadána a zpochybňována, i

Vy jste napadáni. Ate pokračujme v ohtedávání situace Charty. Libuše Sithánová, jedna z nejaktivnějších

dřívějších mtuvčích, říká, že je nutné povotat rezervy. Ano, ty v našich řadách jsou. Mezi sig-natáři, co se po téta držeti stranou - vždyť o Chánu byto cetkem dobře postaráno. Také mezi

' těmi, kteří dneska vedte svého počátečního nadšení mají už i zkušenosti. Nemtuvím záměrně o rezervách mimo Chartu - to je námět stožitější.

Jisté je, že okruh někotika desítek tidí, nezatížených množstvím jiných povinností, ochotných s Chartou žít a mystet na ni, je nutný. Mě) by to být okruh dost stabitních spotu-pracovníků, kteří budou mtuvčím daného roku pomáhat. Někdy je popohánět, někdy je brz-dit, v každém případě pomáhat. Takový okruh tu samozřejmě je - kotektiv mtuvčích. Já si ate poněkud hereticky dovotím říci, že je to okruh nejen zúžený, ate také vetmi proměnný, bez skutečné pracovní kontinuity.

Mystím, že je nutné mít vedte mtuvčích daného roku ještě ustátený poradní orgán stože-ný z tidí, kteří tuto činnost budou vykonávat soustavně. Kromě zbytku kotektivu mtuvčích

zvát k pravidelným - zdůrazňuji pravidetným, na sebe navazujícím konzultativním poradám -několik signatářů, kteří sice nikdy mluvčími nebyli, a!e na činnosti Charty se státe a dobře po-dílejí. Ostatní, neformální, přátelská a zároveň užitečná setkání by se měla odbývat v klubu -tím ovšem nechci náměty předbíhat.

K současnému postavení Charty patří i obecné názory na Chartu, jak jsou tradovány ve společnosti. Tato otázka má několik rovin, několik podob.

Patří sem určité zpochybňování nezávislých iniciativ a vyzvědání politických sil jasně profilovaných, podílejících se na politické moci. Úvahami, co je na této tendenci přirozeného a co umělého, se dnes asi nebudeme podrobněji zabývat. Ať už přitom mají či nemají hlavní slovo političtí činitelé usilující smazat rozdíl mezi loajálním chováním v minutém režimu a chováním, které připravovato svržení tohoto režimu, jisté je, že různé námitky proti takzva-ným vágním iniciativám spotečenské klima poznamenaly.

Za zceta záměrnou a cílevědomou můžeme považovat snahu o zpochybnění minutosti Charty. Ne snahu zbavit ji nějakých nekritických mýtů, ale poškodit její morální kredit. Vzoro-vým příkladem byla série článků otištěných v bulvárním poledníku Středočeský Expres. Takz-vané .senzační odhalení" Expresu obsahovalo urážlivé, nesmyslné tvrzení, že Chartu 77 vlast-ně založila Státní bezpečnost a pak ji spotu s různými zahraničními tajnými službami řídila. Proto jsme vydati stručné prohlášení Charty, kde jsme mimo jiného řekti, že je na úvaze kaž-dého ze signatářů, zda chce či nechce Expres žalovat pro poškození naší pověsti. Podstatnější než aféra vyvolaná Expresem je ovšem skutečná, nezkreslovaná minulost Charty. Patří do ní také možnost a nutnost zhodnotit přínos Charty pro společnost uplynulých let, zhodnotit ho objektivně, s použitím nezbytných pramenů.

K naší minulosti patří i otázka agentů Státní bezpečnosti nasazených na Chartu a jednot-l ivý chartisty. Byli - to je zcela přirozené. Žádné hnutí působící v podmínkách totalitního reži-mu se jim nemohlo vyhnout. Já bych se ovšem velice přimlouval, abychom tomuto námětu, jistě znepokojivému a vzrušujícímu, nevěnovali velkou pozornost, protože by to byla pozor-nost na úkor našeho htavního poslání. Zároveň bych chtěl poprosit některého z kvalifikova-ných signatářů, mám na mysli například Jana Rumla, aby nám řekl jak se na otázku bývalých agentů mezi signatáři dívá, a to jak z morálního, tak hlavně z praktického hlediska.

Jestliže máme bitancovat dnešní vztah veřejnosti k Chartě, můžeme konstatovat, že přá-telská euforie z počátku minulého roku je už za námi. Nyní je Charta víc posuzována podle svého současného působení, než pro své minulé zásluhy. Vztah k Chartě do jisté míry odpo-vídá vztahu každého občana k výstedkům naší demokratické revotuce: do jaké míry splnila jeho představy a tužby, které s ní spojoval.

Dnes je ve veřejnosti hodně rozšířen názor, že se Charta ztotožnita s novými strukturami a že chartisté zaujali výnosná místa. Alespoň my sami bychom si měti uvědomit toto: řada sig-natářů sice zaujala vedoucí místa ve správě státu a má nadprůměrné až vysoké platy (domní-vám se, že málokdo z nás by byl upřímně ochoten s nimi měnit), ale zároveň máme v Chartě nejméně desetkrát, spíš padesátkrát víc signatářů žijících pod příjmovým průměrem. Například z penze, odpovídající normatizačním, to jest pro chartisty značně sníženým možnostem výdět-ku. Ne náhodou jsme se rozhodli, že mimopražským signatářům, kteří o to požádají, Charta ze svých prostředků uhradí cestovní výdaje.

Proč se o tom zmiňuji? Vlastní sociální situace má nepochybně vliv na názory, na zamě-ření a stupeň radikalismu toho kterého z chartistů. Je otázka, zda tuto skutečnost dostatečně bereme na vědomí. Asi před dvěma týdny jsem napříktad dostal dopis od brňenských signatá-řů, kteří se scházejí ve svém klubu chartistů: čtyři z pěti bodů projednaných na jejich minulé schůzce se týkají právě sociální problematiky. Nikoli vlastní, osobní, jsou však nesmiřitelní na-příktad v otázkách důchodů pro exponenty minutého režimu. Jsou radikálnější než je, mys-lím, obvyklé mezi pražskými signatáři, co se tak či onak podílejí na činnosti Charty. Tato otázka vyžaduje stálou pozornost a ohted, nemá-li dojít ke koncepčním odlišnostem mezi sig-natáři a jejich mluvčími, nebo k vytvoření nějakého radikálního křídla Charty.

S tím úzce souvisí vztah Charty k současně politické moci. To není otázka teoretická. S

/n /ocA

odvoláním na hluboké tradice Charty bychom jf snadno vyřešili nebo stáhli z pořadu. Je to problém praktický. Charta bude společenstvím bez velkého vlivu, jestliže ¡i budou občané po važovat za nekritického obhájce nebo podílníka současné moci.

To je však jen jedna stránka. V dopise, jímž se omlouvá za neúčast na tomto shromáždě-ní, píše jeden signatář (mimochodem primátor čtvrtmilionového města): .Měli bychom si pře-stat hrát na apolitickou organizaci a naopak poskytnout důslednou politickou podporu těm chartistům, kteří jsou ve vládních a jiných funkcích." Zase - nebylo by těžké tento názor od-mítnout s tím, že zmíněný signatář nepochopil základní funkci a podobu Charty.

Oběma stanoviskům - jak onomu brněnskému, radikálnímu, tak tomu, které žádá poli-tickou podporu signatářům ve funkcích - se však dá rozumět. Obě mají své oprávnění a svou logiku a obě musí být ve tváři Charty patrné. Musíme ne proklamativně, ale prakticky dávat najevo, že všechno nové, co u nás vzniklo - od listopadové demokratické revoluce přes svo-bodně volby až po ustanovující se demokratický systém - pokládáme také za vlastní dílo, do něhož jsme v minulých letech investovali své osobní úsilí, a že je se stejným úsilým budeme chránit, jestliže by mělo být ohroženo. Na druhé straně musí být z našich postojů patrno, že lidská práva jsu prvořadým, základním předmětem našeho zájmu. Ani takové nebezpečí, jako je hromadná chudoba, není jevem, kolem kterého bychom mohli chodit po špičkách. Přitom se dostaneme do oblasti politických otázek, různých stranických postojů a možná i do jistého vnitřního nešváru - ale nelze jinak. Pokud například stát či státní orgány nevšímavostí nebo ledabylou funkcí vystaví občany většímu strádání než je pro nezbytnou změnu hospodářské-ho systému nutné, musí počítat s tím. že Charta vysloví své zřetelné odmítavé stanovisko. ! kdyby v čele toho či onoho resortu stáli lidé, které mánie rádi a s nimiž nás spojuje společná minulost.

O dnešní situaci by se dalo mluvit dlouze, jde však o to, aby se nám neztratil cíl, kvůli kterému jsme se sešli. Naším úkolem je zodpovědět otázku, zda naše společnost Chartu ještě potřebuje a zda je Charta schopna tuto společenskou potřebu splnit.

Kolektiv mluvčích se shodl na určité perspektivě. Bylo by však omezováním Vaší svr-chovanosti, kdybychom tuto alternativu předložili jako jedinou z možných. Chci se proto také zmínit o alternativách ostatních, které jsme při vytváření vlastního stanoviska brali v úvahu.

Jednou z krajních možností je činnost Charty 77 ukončit. Prohlásit, že v podstatě splnila své poslání, pro které v roce !977 vznikla, a že je na dějinách, aby její význam zhodnotily. Věříme, že ideový odkaz Charty nebude v obnovené demokratické společnosti zapomenut, a tak dále. Řečeno dvěma slovy: důstojné zakončení.

Ať jsme nebo nejsme stoupenci tohoto východiska, jisté klady mu upřít nemůžeme. Schopnost nebo umění odejít jsou vždy přijímány pozitivně. Jestliže jsme ovšem přesvědčeni, že Charta může společnosti ještě posloužit, odcházet bychom neměli. Pokud sami o budouc-nosti Charty pochybujeme, bylo by ukončení lepším, poctivějším řešením. V dopisech signatá-řů, kteří se k perspektivám Charty vyjadřují, je toto řešení zastoupeno minimálně.

To byla jedna krajní možnost. Druhou krajní alternativou je otevření Charty novým sig-natářům. Prakticky byla registrace nových signatářů ukončena v listopadu !989 a jde o to, zda se má takto uzavřená Charta znovu otevřít. Kdykoli jsme uvažovali o nových signatářích, vě-děli jsme samozřejmé, že by nemohli podepisovat základní prohlášení vydané v lednu !977, ale museli by podepisovat prohlášení nové, odpovídající dnešní situaci tak, jako základní pro-hlášení Charty odpovídalo situaci tehdejší. Základní principy Charty by musely být specifiko-vány pro současnost. Úvaha o vytvoření nové Charty - např. Charty 9! - se objevovala jen okrajově. Jednak proto, že něco podobného a nám naprosto cizího (mohl bych také říci ukra-deného) už tady v loňském roce existovalo, jednak proto, že na výchozích zásadách Charty 77, jimiž jsme se řídili po třináct let, opravdu není co měnit.

Možná, že u někoho z nás hraje svou úlohu pýcha nebo řekněme nechuť dělit se o označení „chartista" s někým, kdo přichází po hodině dvanácté. Tuto stránku věci, i když je zcela pochopitelná, bychom asi měli potlačit. Závažnější je obava, že by se nám do Charty na-hrnuli vedle lidí poctivých také tisíce konjunkturalistů. Není však právě konjunkturalistům jas-

né, že Chana po tistopadu už opravdu není a nebude nejvhodnějším nástupištěm k politické kariéře?

Argumentem pro otevření Charty by mohla být skutečnost, že je nás málo. Přibližně je-den chartista na deset tisíc občanů. Navíc nerovnoměrně rozložených. Zda je to máto nebo dost, zátěží na úkotech, které si stanovíme - a také, samozřejmě, na aktivitě toho půtdruhého tisíce dnešních signatářů žijících v repubtice.

Důvody pro ponechání Charty v rozsahu, jakého dosáhla v tistopadu 1989, a pro otevře-ní Charty novým signatářům jsou asi stejně četné a stejně dobré. Jsou tu ale hlediska, co se nedají přehtédnout. Jesttiže budeme zaktádat kluby nejen pro signatáře, ale také pro lidi, kte-rým je Chana btízká,můžeme očekávat, že někteří čití, dobří a iniciativní účastníci ktubového života budou časem žehrat na diskriminaci: proč se nemohou stát signatáři, když pro šíření chartovních zásad dětají mnohem víc než jiní, registrovaní? Takže se nám tenhte problém vrátí jaksi okny, a začneme uvažovat nanovo.

Druhým hlediskem, prostým veškeré spekulace, je věčně platný biotogický zákon: orga-nismus, který se neobnovuje, zaniká. Neobnovovaná Charta vyhyne. Představte si, že někdy v potovině jedenadvacátého století jeden z našich dnešních nejmladších, třeba Mitoš Krát, který teď vykonává vojenskou základní stužbu, bude někde ve škote nebo v tetevizi vzpomínat na Chartu. Přitom bude na prstech třesoucí se ruky vypočítávat, že živých chartistů je ještě asi pět - a těm ktukům nebo postuchačům bude stejně pro smích, jako nám kdysi byti bojovníci od Piavy. Ona i taková současná, jen deset tet stará britská tetevizní inscenace dokáže udětat své. Chci proto upozornit, že tenhte probtém sice nemusíme řešit dnes. ate že dříve nebo později ho řešit budeme.

To byly dvě krajní alternativy, které jsme brati v úvahu. Kolektiv mtuvčích se nakonec rozhod] doporučit attemativu třetí, takovou střední cestu. Nikoti z oportunismu nebo ze zátiby v kompromisech, ate proto, že se nám zdáta nejvhodnější.

Takže Charta s dnešním stavem signatářů by pokračovala ve své činnosti a zároveň by její signatáři vytvářeti ktuby Charty v místech, kde žijí a působí. V ktubech by se kromě signa-tářů scházeti také tidé, kterým je Charta pro své zásady a pro svou dosavadní činnost blízká, aby zde hovořiti o věcech veřejných, které tidi zajímají, ať už se týkají zátežitostí cetostátních nebo místních.

Je samozřejmé a vyplývá to z podstaty našeho společenství, že ktuby mají být samos-právné, nikoli řízené z centra. Zmíněně centrum, tedy mtuvčí Chány, dávají ktubům do vínku jen jedinou směrnici: aby působity v duchu Charty.

Očekáváme, že v těchto klubech - tak jako v Cháně samé -budou stranická stanoviska odktádána v šatně a že se zde budou setkávat tidé různých potitických přesvědčení, aby se navzájem tépe pochopit i a spotečně dospěli k plodné občanské spolupráci.

Očekáváme rovněž, že v přípravě dokumentů Charty - dokumentů dlouhodobější pova-hy, nikoli při aktuátních prohtášeních - budou kluby mtuvčím pomáhat. Atespoň tím, že da-nou problematiku projednají a shrnou názor ktubu. A mluvčí samozřejmě uvítají iniciativu ktubů k zásadním otázkám, které zůstávají stranou pozornosti.

Ktuby by patrně neměly vydávat vtastní prohtášení, dokumenty určené veřejnosti. Tuto záktadní formu, jíž se Charta obrací k institucím a veřejnosti, ponechme Chartě jako cetku.

Ktuby by si měty včas promystet svůj postoj k občanům, kteří se na ně budou obracet ve snaze obhájit svá individuální práva. Přijímat nebo odmítat? Rozhodující by mět být počet tidí schopných a obětavých, s nimiž by mohl klub pro tuto náročnou činnost počítat.

Kluby Chány nejsou nápadem kotektivu mtuvčích, ate iniciativou, která vznikta v Oto-mouci a Bmě. Pokud se tato iniciativa ujme, budou zaktádány i na jiných místech.

Mití přátelé, na závěr bych chtěl zdůraznit, že Chana 77 je věčná. Ktade si cíle, o které je nutno stále usilovat a jichž nikdy nebude dosaženo. Také tidé, co ji tvoří, jsou svým způso-bem věční. Někdy jsou nazýváni ideatisty, někdy biblicky označováni za sůt země, jiní nám prostě říkají btázni. V každém z těchto označení je kus pravdy, nejen včera, ale i dnes.

Ať už tu Chatta za pár tet bude či nebude, vždy znovu se začnou seskupovat tidé. pro

/ n /oc / :

které osobní nezávislost je víc než účast na politické moci, lidská solidarita víc než zápas a člověk trpící hodnější zřetele než jeho silný a úspěšný bratr. Vždycky se budou vzájemně hle-dat a nalézat a sdružovat lidé, co dávají přednost působení v občanských iniciativách před účastí v politických stranách.

A tak není příliš podstatné, zda se Charta udrží nebo zanikne, zda bude rozkvétat nebo zkomírat. Není ovšem bez významu, zda věčné, nezničitelné úsilí altruistů a jiných bláznů bu-de moci bezprostředně navázat na existenci, zásady a zkušenosti Charty nebo bude vyrůstat z vlastních, hledajících počátků.

Snad by se každý z nás nejprve měl zeptat sám sebe, jestli je ochoten a jestli je schopen pracovat i v .Chartě druhého dne". Teprve z vlastního rozhodnutí, z takto obnoveného závaz-ku, by mělo vyplynout naše společné rozhodnutí.

Ludvík Vaculík

j f 7 Ň R 4

ěcí mají nepřemožitelnou sym-boliku a události obsahují zna-ment, jichž má člověk poslech-nout, jestliže mu logické

H důvody nestačí. Na výročním H setkání signatářů Charty 77

jsem šel rozhodnut, ale pro mnohé tam vypadala záležitost nerozhodně, a těm právě by byla měla pomoci symbolika a znamení. Sešli jsme se v sále. kde se koná-valy sjezdy komunistické strany, naši bezpeč-nost zajišťovala Nová bezpečnost. Tomu je možno se usmát, vytknout se tomu nedá nic: když po čtyřiceti letech je konečně všechno, jak má být, pochvalme si to a jděme domů.

Čeho je dnes takového třeba, aby u toho bylo třeba Charty 77? Měl jsem na to názor, ale neřekl jsem ho na začátku, abych před-časně neovlivnil ostatní, ani na konci, protože to už jsem tam nebyl. Druhého dne jsem se dočetl, že rozhodnutí o dalším účelu Charty bylo odloženo o rok; a to je další znamení.

Vlastně mě mile překvapilo, kolik lidí vyslovilo názor, že toto společenství má prohlásit svou Činnost za dovršenu a rozejít se. Pádné podpůrně důvody pro to však řekli nechtěně i mnozí z těch, kdo byli pro pokračování. Tak jeden muž žádal, abychom bojovali proti zdražo-vání. Mladá žena tlumočila do sálu otázku pracujících z ČKD v Hořovicích: zda je pravda, že ministr Dienstbier byl kdysi dopisovatelem Rudého práva a předseda Calfa, že byl komuni-stou. Napadlo mi při tom, že jsme nikdy nevěděli, jací lidé také s Chartou neprojevené jdou, nebo že časem proděravěla. A připadalo mi to, jako když se do studny dostane okolní povr-chová voda.

Charta bylo společenství lidí, kteří se lišili názorem snad na každou věc praktického jed-nání, ale nad ten rozdíl kladli ochotu k ústupkům až po dohodu. Ty lidi vybral vlastně jejich nepřítel. Byli si podobni víc čímsi v povaze než v názorech. Kde došlo k selhání, bylo to sel-hání povahy, nikoli názorů. Nebezpečí minulo, nemá proto smyslu přijímat další lidi: kdo by je třídil? Toto chápali všichni, kdo o tom promluvili; ale nechtějí někteří prostě jen být u vítěz-sví sami?

Signatáři prvních let Charty 77 se tehdy rozhodli k postoji a jednání běžně nepřijatelné-mu. jaké se nedalo od každého čekat. Příští úkol téhož významu měli by tedy zas hledat v oblasti neběžného a riskantního, vždyť na běžné máme dnes obyčejné organizace. Charta 77 registrovaná chartistickým ministerstvem vnitra bude už jen Svazem protifašistických bojovni-

ků po porážce fašismu. Čekal jsem, zda to někdo poví, a rozhodl se nepovědět to: proč li-dem, kteří se za nebezpečí obětovali dennímu provozu Charty víc než já, brát radost z nor-mální spolkově práce bez nebezpečí?

Pádným důvodem k ukončení bylo pro mně i to, co někteří uváděli jako důvod k po-kračování: že je Škoda rozpustit Chartu, když vývoj potvrdil její pravdu a když u veřejnosti nabyla takové autority. Myslím naopak, že co uznávají všichni, u toho není třeba dál držet stráž, nemá-li to být jen ozdobná stráž sokolská či svazácká, jejíž autorita půjde rychle dolů. A když i prezident republiky Václav Havel doporučil, abychom si Chartu 77 zachovali jako zálo-hu pro případ, že přijdou horší časy, pochopil jsem ho, myslím. Ale byla to už řeč o pretori-ánství: gardové věrnosti. Čemuž přiznávám smysl, oprávnění i čest, ale nemůžu se k tomu při-znat sám.

Co chceš a nač jsi, říkal jsem si odcházeje před koncem. - Přemýšlívám zas jako před le-ty pětačtyřiceti, Jen těžší lopatou" o čemsi. O společenství lidí, lidí s funkcemi nebo bez nich a s majetkem či bez něho, kteří by uměli odborně všestranně poznávat a posuzovat poměry a dokázali se rozhodnout, čeho je třeba. Nacházeli si k tomu správné lidi a s jejich pomocí pronikali na místa, odkud se na události dá působit. A s nutným ohledem na zákony a v kraj-ním případě i s využitím demokracie většiny by bez nároků na známost, reklamu a odměnu obraceli veletunovou váhu lidu napříč politikou a trhem lepším nebo alespoň neškodným směrem. To není práce prodnešní parlamenty sestrojované tak, aby oprávnily přirozenou ten-denci lidu k životu a chování, jež jistě vede ke zkáze všeho na světě.

Idea knihovny, ve které by byly sou-středěny samizdatové a exilové publikace, není nikterak nová. Uvažovalo se o ní již v sedmdesátých letech, tehdy se však pro stálý tlak a represe realizovat nedala. Knihy se půjčovaly jen mezi přáteli, vždy s rizikem soudního postihu za pobuřování či podvra-cení republiky.

Po 17. listopadu 1989 se situace změni-la. V té době také vznikl konkrétní projekt -zřídit Pm/nMí - nezávislou knihovnu a Čítárnu. Realizace narážela na řadu obtíží - ať už s hledáním vhodného a laciného podnáj-mu, nebo s nedostatkem finančních prostřed-ků vůbec. Po neúspěšném jednání s ONV Prahy 1 se za pomoci NVP podařilo získat místnost v prostorách dnešního Obvodního úřadu Praha-západ. Problém technického vy-bavení vyřešila Nadace Charty 77 zapůjčením osobního počítače a kopírovacího zařízení, zároveň přispěla peněžním darem (20 000 Kčs), který umožnil vybavit knihovnu nejnut-nějším nábytkem a regály. V pondělí 22. října 1990 tak mohla být ¿//in ProAíMť - nezávislá knihovna a čítárna - slavnostně otevřena.

Jiří Gruntorád Í M M M M C F

o u m

P R o m m ? ^ p o z m

/ n / o c h

v m z

77

ů n o m

¿ t M fnohtMt - nezávislá knihovna a čítárna - je veřejnosti otevřena denně od pondělí do čtvrtka, vždy od 1 3 ^ do 17^ hodin. Fondy knihovny jsou návštěvníkům přístupny převážně prezenčně, domů se kni-hy a časopisy půjčují jen ve výjimečných pří-padech a jen tehdy, jsou-li od nich ve sbírce duplikáty. Potřebně čiánky i četě publikace si však zájemci mohou nechat na místě oko-pírovat, v menším rozsahu na počkání.

Ve fondu knihovny bylo v polovině ro-ku 1991 na 1 500 exilových a přes 2 000 sa-mizdatových publikací, často unikáních exemplářů, dílčí bibliografické práce o sa-mizdatově a exilové literatuře a rozsáhlá sbír-ka periodik naší i zahraniční produkce.

Provoz knihovny je hrazen ze soukro-mých prostředků - darů čtenářů a příznivců knihovny, které však nepostačují krýt ani zá-kladní výdaje. Sponzora dosud knihovna hle-dá.

Z?M<?OMCMOSt Částečné řešení spatřujeme v založení

.%x)/ťcnoď< ¿ď?n FmMMt, která by měla sdružovat bývalé samizdatové a exilové vy-davatele, publicisty a přátele knihovny. Před-pokládáme, že část výdajů nutných k provo-zu knihovny pak bude možně hradit z členských příspěvků. ,%M/ecnos; již byla zare-gistrována u ministerstva vnitra České repub-liky.

Rádi bychom rozšířili hodiny pro veřej-nost, chceme též zřídit oddělení zvukového a filmového samizdatu, v prostorách čítárny chystáme matou expozici samizdatové tech-niky. Nadále hodláme rozšiřovat knihovní fond. Máte-li doma dnes už zdánlivě bezcen-né strojopisně knihy, stará čísla exilových ča-sopisů či už nefunkční cyklostyl, nabídněte nám je. V knihovně o ně bude dobře posta-ráno.

/ O

! . Ú V A H Y O EXISTENCI CHARTY 7*7 „Vidíme zhruba tři varianty, které by mohly Cháně 77 umožnit, aby si zachovala svůj morátní kredit, který však již začíná před veřejností ztrácet"

1) období práce Charty 77 MjaHwit, označit za ukončené vzhledem ke změně podmínek a občas se pietně sejít. V současně době je v každém místě dostatek jiných potitických ptatforem (HOS, KAN, OR, CsSD, K P V , k t e r é chtějí v činností Charty 77 pokračovat a případným zájemcům umožnit se v nich aktivizovat. Navíc bez případného oživení no vými signatáři se mohou stávající stát v očích veřejnosti pouhými sentimentálními rebely, vzpomínající na léta protikomunistického odboje... Pro uzavření hovoří i neuspokojivá účast samotných signatářů... 2) vytvořit novou, dejme tanu Chánu II (na názvu teď nezáleží), která by vznikla na prin-

cipech Charty 77, ale u které je pravděpodobnost, že lidé pro své časové a pracovní vy-tížení svými státními funkcemi by do ní již nevstoupili a tím by se zároveň odbourala jak jistá lákavost k známostem, k nimž lze členstvím dospět, tak i závislost na vládních kruzích (viz bod 3). Signatáři Charty 77 by měli možnost tuto Chánu I! signovat (nebo nesignovat) jako první, čímž by ona, mnohými vyžadovaná elitnost, zůstala jaksi zacho-vána.

3) otevřít Chartu 77 novým signatářům, jinak dojde k postupnému odumření práce Charty 77. Nebezpečným faktem je totiž skutečnost, že přátelské i rodinně vztahy váží jednotli-vé signatáře k našim současným státnickým a politickým představitelům natolik, že kaž-dá případná kritika jejich práce bude touto vazbou negativně ovlivněna. Případnému zabránění profanování funkce Charty 77 při přijímání nových členů, kteří by si svoji činnost mohli představovat jenom jako odrazový můstek k lepšímu místu, by mohla být garance dvou chartistů při přijímání dalšího mezi signatáře (a tím by se zabránilo vlivu negativních elementů), ovšem je nutno nabídnout potom plnohodnotné členství.

Snad by mohla současné problémy pomocí pynaňí ke které by se písemnou for-mou (byť jenom zatržením navrhovaných variant) měli vyjádřit všichni signatáři Charty 77 a pokud byste k tomu vyzývacímu dopisu přiložili i adresy signatářů Charty 77 z té které oblasti (zde např. Severní Cechy), mohli bychom se i my mezi sebou snadněji dohodnout, snadněji hledat vyhovující řešení, než tomu bylo na otevřené tribuně Paláce kultury.

To je tedy společný závěr a ještě jednou opakujeme, že by bylo pro všechny možná skutečně lepší Chartu symbolicky pohřbít a hlavně se vyvarovat toho, aby její signatáři byli vydáváni za něco podobného, jako se za uplynulého režimu vydávali předváleční členové KSC.

Drápal, Lála - Louny

/MMtsMM/e/M ??!/MM%/: ̂ ../xMÍn' ' C/Mríi'jp poíé&íe/wí. Mr/Mífí/ ¿Mší M/MHCÍCA C/Mh)' 77 HOZ/Mx// ¿IHÁ̂ /M HM%ZOMtí áís%CMř p/^/Hj' O&tHZ O Hťízorcc/! MgH(!&í-

m o orts(ť?:c< C/Mrí)' 77 WHŽeMf zrM*n; oneHím;?M? r! zťWM&Me z ¿/oď)ť/: do-píni. z /ác/i. a? ů)7o pro #9.7%. pwíí.

č < % s m y s í s ť e e x i s t e n c e „Sama bych se přimlouvala za rozpuštění Charty, protože si myslím, že Chana byla ve

své historické době velmi nutná a jak se ukázalo, vlastně nejdůslednější opozice proti komu-nismu, ale dnes. aby ji podepisovali další signatáři, s tím nemohu souhlasit.

Mana Pecharová, Benátky nad Jizerou" .Již na onom březnovém setkání padl návrh, ktrerý je i nyní předkládán k úvaze, aby se

vnitřní život Chány oživil a zároveň decentralizoval vytvářením místních kmenů. Z pozice

Z d c p M M

venkovana a také profesionálního pracovníka aparátu OF se domnívám, že v dnešních spole-čenských podmínkách nemá tato myšlenka naději na úspěch. Charta byla a zůstane jedineč-ným uskupením, pochopitelným a smysluplným jedině v podmínkách totalitního režimu. S pádem tohoto režimu se smysl Charty koníí.

Nepovažuji za vhodné vydávat jakékoliv nové a obnovené prohlášení, na jehož základě by se Charta otevřela všem. Signatáři Charty by se mohli čas od času sejít a zavzpomínat na staré časy. Jinak by ovšem měli být činní ve veřejném životě a vnášet do něj nepostradatelný étos lidského chování - étos, s nímž Charta vznikla a nikdy neopustila"

Dr. Aleš Valenta, Chlumec nad Cidlinou

/ í ? ^ c ^ o p M ^ r e g ť M ť r í í c e g K ď r ž p n f p y s o % f ň o Jb red t tM?

„Dlouho jsem uvažoval nad tím, jestli mám tento dopis vůbec psát. Rozhodl jsem se až po únorovém setkání signatářů Charty. Byl jsem nemile překvapen názorovými rozdíly. Zá-kladním posláním Charty by měla vždy zůstat obrana lidských práv a spravedlnosti. Charta vždy představovala určité svědomí národa a jeho touhu po očištění společnosti. Po mnoha lé-tech a obětech jsme se toho dočkali a najednou nevíme, kudy dál. Tak se bojíme, abychom nebyli krutí a nespravedliví, že nakonec neuděláme nic ani těm, kteří si už jednou to potres-tání zaslouží. StB a jejich udavači jsou stále v pohodlí a bezpečí. Klidně organizují a vyhrožu-jí, protože vědí. že jsme natolik demokratičtí (nebo hloupí), že jim vše projde..."

MUDr. Jiří Hassa, Semily

„Toužíme, aby Charta nějak žita dál, ale je nebezpečí, že to bude přežívání degenerova-né. Příkladem toho je KAN a HOS. KAN byli nestraníci, kteří KSC chtěli podporovat v refor-mním pohybu. Dnes jsou to pažraví antikomunisté podobně jako HOS... Nestalo by se něco podobného i se vzkříšenou Chartou?...

I teď by bylo třeba přečasto chartisticky promluvit, Jenže svoboda na nás zapůsobila ja-ko "když střílí do vrabců,. Dá nás něco jiného než nesvoboda dohromady?"

Josef Vydrář, Tachov

„Charta 77 si získala v podmínkách totalitního systému značný morální kredit. Dle mého pocitu je tento kredit velice a jasně svázán s konkrétními lidmi a jejich časem. Nemám tím na mysli samozřejmě jen známá jména jako Havel. Tento kredit Charty 77 není přenosný, není štafetovým kolíkem ani praporem, který by se mohl předávat.

Změny ve společnosti přinesly i velkou změnu života Charty. Její morální kredit se pro-měnil ve společenský vliv na každodenní politiku. Její směřování dovnitř k posilování osobně mravních závazků jednotlivce dostalo nový rozměr: působit vně.

Valná část "první, řady Charty je svázána s novou politickou mocí. Charta 77 tím již ne-stojí mino politickou moc, ale naopak "elita. Charty tvoří základní jádro nové politické moci. V tomto novém rozložení vidím jako nesnadný úkol udržet si onu pozici morálního i duchov-ního odstupu od politické moci a to ještě na patřičné úrovni. Jednak chartisté mají mezi se-bou určité pouto. Sám cítím svůj jiný vztah k poslancům Lisovi, Bendovi, Uhloví apod. I když mě některé postoje jejich překvapí, k nim prostě patřím. Za druhé, v každém národě je počet elity konečný, po elitě Charty 77 je ve vlastním seskupení volno a laťka je dosti vysoko.

Charta 77 se ovšem nemůže uzavřít. Bylo by tím porušeno její základní krédo. Co tedy dál? Já cítím, že je čas vytvořit nové společenství zastánců lidských práv a C/wrfM 77poupc/Mí /?íďon]. /o cí/oMř ¡boZes/ínř i /w /jfn^/c^c* ďfMncť oáí/Há S Chartou 77 je svázáno mnoho.

Noví lidé budou jiní a jsou jiní. Tuto zkušenost si uvědomují v OF. A dají i společenství zastánců lidských práv novou dimenzi, neříkám horší nebo lepší, ale určitě jinou.

Charta 77 jako jedno z mála seskupení si podržela svou pozici z doby před !7 listopa-dem, ba co více, nebojí se říci. její kredit se stal až jakousi legitimací. Zatím nebyl tento kredit zneužit anebo pramálo. Proto mám státe silný pocit sounáležitosti s ostatními chartisty do té míry, že přijímám bez výhrad vnitřní spoluodpovědnost za dnešní působení Charty 77 ve spo-

lečnosti. Vetice rád bych tedy viděl jasnou čáru, z které odstartuje nové uskupeni zastánců tidských práv v novém čase a v novém prostoru společnosti."

František Čejka. Liberec

MARna praMíM s? Á; H<ízo?M. žp C/Mr/a 77ypš/p íWM n/o/Mc záa/p^r wpí/oAw/a. žp naopak)p a zrisM/ spo/pcp?^ wrora/^. s/ražcpwr p / r^ po / r / rc^o žrw/a. ůo-

žp wrá ůj/ ť za/ozp ja^o ťm/ancp,.. f7oM?o/brmM/rzcf̂ gna/ríř M. Z/pM^ ť í/qptsp z 2.2. npíťí/omppřeJ/a/ pana //ar/a J

- ^ ^ H M c a ? Přestože od 17. listopadu 1989 se v naší společnosti mnohé v oblasti problematiky lid-

ských práv zmínilo, je velké množství našich spoluobčanů, kteří jsou přesvčdčení o opaku, mnohdy ne zcela bezdůvodné. Mnozí jsou viditelně kráceni na svých právech nejen různými byrokraty na všech stupních... Z těchto a mnoha a mnoha dalších důvodů navrhuji, aby se na-dále stala Charta 77 něčím ve smyslu "poslední instance,, aby se na ni ve svém regionu (aie samozřejmě i celorepublikově) mohl obrátit každý, kdo se cítí zkráceným ve svých právech a vyčerpal již všechny možnosti, které by tuto skutečnost mohly napravit. Jinými slovy jde o to, aby občan věděl, že ve svém mnohdy beznadějném boji na poli lidských práv rozhodně ne-zůstane osamoceným vyděděncem společnosti, jakým byla po celých dlouhých ! 3 let i Charta 77.*

Martin Ztesák, Pardubice

yw# z e í e t M M p & W M p o s ; f ! ! n ín :M pe s p o í e á n o s % „Na Cháně mi záleží víc než na čem jiném v tě planetě proudů, vlivů a bezohledných

aspirací. Rychle se blíží čas. kdy by Chana měla sehrát roli nejen morální kotvy, ale iniciátora racionality a společenské (tj. té úplně základní a určující) odpovědnosti daných proudů a roz-kročených individualit.

Jistě víš, že jsem jednoznačně odmítl vstoupit do profesionální politiky, nezbytně (při přijatých pravidlech hry) přetížené přemírou individuálních aspirací, ctižádostí a tahanic o po-díl na moci. Obchází mne hrůza, když odhaduji, jaké procento času a intelektuální potence prosakuje tímhle směrem, a jak málo jí zbývá na nutnou, společensky nezbytnou činnost. V Cháně bychom měli brzy začít solidně předvídat hořké plody toho nepatřičného a většinou li-dí nechtěného dění, a s předstihem začít chystat nejen záchranné sítě, aie také alternativu, která bude blíž představám a oprávněným požadavkům plodných a slušných lidí.

Těch. které ta přemíra ostrých loktů, vysunutých ramen a chtivé drzosti zahnala do kou-ta a naplnila pocitem marnosti a znechucení. Kdo jiný by měl rozsvítit zelenou tomu pozitiv-nímu ve společnosti, když ne Charta? - A to je práce, u které chci být. Ne ve fasádě, ale ně-kde v užitečném řetězu."

ing. Jiří Hanzelka, Praha

Í J M S f e M C e C h a r t y j e H M t m í . Ja MM /sp?n /o/:o názoru, že exM^nce C/MrZyjp HMímí Sám se přesvědčuji, že

řada lidí je nevinně postižena ještě z dob hrůzovlády KSC. Tito lidé mne navštěvují a žádají ode mne jako chartisty pomoc. Vážná je situace i ve vazbách, kde je spousta obviněných, kte-ří se marně dožadují svých práv. Kteří jsou i zbytečně ve vazbě. Jsem přesvědčen, že by moh-li být souzeni na svobodě. Jsem přesvědčen, že je státe dost nespravedtnosti, aby Chana 77 nadáte existovata."

Stanislav Pitaš. Česká Skatice

M ! & o g a r a ? ! í i í p o í a r h í s c e a p r a t í M p r o í ; %OH3rM?HHÍMiM ZpMSO&M Ž!tJOt% .,S povděkem jsem přijal pozvánku na setkání signatářů Chány 77. neboť jsem nemile

Z ¿OpíSM

nesl, že se Charta 77 běhěm roku 1990 Mt^/ťr^^ M^pro/eM/a a Mp/ne yywízř/Hze společenské-ho života. A přitom existuje totik nevyřešených otázek a problémů, které s sebou přinášejí společenské změny v naší společnosti, a které přímo volají po zhodnocení z etického hledis-ka. Tímto se u nás systematicky žádná občanská iniciativa nezabývá. Napadá mne mnoho problémů, jako posilování role jednotlivce a jeho zodpovědnosti vůči společnosti, uspokojo-vání životní úrovně proti zájmům přírody, vztah mezi životem v lásce a pravdě a soutěživým až dravým způsobem života, který s sebou může přinést tržní hospodářství."

Miroslav Nývlt, Hostinně

í M / b r / M o r a n o ^ f ! , JkoMía&íM # ^ ¿ č e o %M&MrM „K programu setkání bych rád dodal: je nutná větší informovanost signatářů, kteří větši-

nou zůstávají odkázáni pouze na hromadné sdělovací prostředky a svůj úsudek. Je nutná větší pružnost v kontaktu mluvčí - signatáři, a je smutné, že k němu dochází pouze při příležitosti setkání signatářů. Je opravdu zřejmě nutné do práce Charty vnést určitý pořádek (např. místní kluby, pravidelné informování signatářů o přijatých dokumentech apod.).

Je nutné, aby Charta stála za jedním z nedůležitějších lidských práv a to je právo na kulturu - je nutné upozornit vládní orgány na nezbytnost ekonomiku řidit tak, aby každý ob-čan měl právo na kulturní sebevzdělávání bez omezení.

Je nebezpečí, že v době ekonomické reformy jednoduše lidé nebudou mít na to, aby moh-li navštěvovat kulturní akce, mohli si kupovat knihy apod. To je předpoklad kulturních a sluš-ných vztahů mezi lidmi, to je předpoklad vybudování společnosti, kde bude mít přednost eti-ka před politikou, zásadní postoje před postoji účelovými a kde může zvítězit lidskost nad sobectvím, bezohledností a hrabivostí. Všichni jsme si přáli vymanit kulturu z omezení totalit-ní moci a nyní, když se toto splnilo, by měla být omezena mocí peněz? Pokud nebude kultu-ra bez omezení přístupna všem stejně, nebude z naší společnosti společnost, která by mohla být na sebe hrdá, nýbrž banda primitvních barbarů. Myslím, že jedním ze základních úkolů Charty je nutnost upozornit na tento stav kompetentní osoby a působit na ně v tom smyslu."

Ivo Dočkal, Olomouc

- s t r á ž c e „Charta by měla vydat nové prohlášení, ve kterém by se odrážel přesun těžiště směrem

k oblasti společenských vztahů, politické kultury, tolerance, mravnosti, nadřazenosti etiky nad politikou atd. Příští působení Charty musí být nezávislé na státních institucích a politických stranách a hnutích.

Nemyslím si, že by se měly vytvořit nějaké kluby signatářů..., ale je třeba zaujímat stano-viska k určitým skutečnostem, které jsou v rozporu s ústavou, etikou, politickou kulturou apod."

František Tesař, Dolní Obrouč

spr%pe<%ínosí? z a d o s t „Prosím o zpracování paragrafovaného znění zákona o .kolaborantské dani" pro všech-

ny nomenklaturní kádry bývalého režimu. Není přece možné, aby odškodnění pro oběti tota-lity financovali poctiví občané."

dr. Milan Kopřiva, Bmo-Lesná

„Valorizace starobních důchodů je nepřiměřeně nízká k výšce důchodů, přiznaných pro prosté lidi totalitního režimu. Je známo, že tzv. osobní důchody prominentů Husákova režimu byly sníženy na 3.800 Kčs, bez ohledu na to, že mají nahrabaný majetek, ze kterého by mohli žít až do smrti. Není mně známo, zda byly odbourány Jakešovy přídavky zasloužilým milicionářům a členům KSC a bývalým politrukům armády, kteří odcházeli do důchodu v 55 létech s třítísícovými důchody. Není to spravedlivé vůči občanům, kteří do šedesáti let praco-

váti a husákovským režimem by) jim přiznán např. důchod 1200-1700 Kčs. Státní orgány musí provádět spravedlivou sociální politiku a odbourat výsady bývalým nomenklaturním ká-drům...

Chatu by měla být korigujícím a kritickým činitelem vůči státním institucím a stranám v oblasti spravedlnosti, práva a morálky."

Jaroslav Svoboda, Jihlava

„Nejsem pro otevření Charty 77 všem občanům. Do Legií se také nevstupovalo po 28. říjnu, i když mezi Chartou a Legiemi rovnítko nelze dát. Legionáři dostávali za službu v Legi-ích v nejhorSím případě trafiku - ty se ted draží - Chartě 77 nechte její historické místo."

Jan Pražma, Český Krumlov

„K otázce, má li být Charta zpřístupněna novým členům se stavím spíš záporně. Chartu podepsalo mizivé množství čs. občanů a sice těch, kteří nejen souhlasili s jejími zásadami, ale hlavně našli v sobě dost odvahy a statečnosti, aby se vystavili zlobě a pronásledování tehdej-šího režimu, jež za to následovalo.

Poněvadž tato okolnost dnes odpadá, je nutno počítat s počtem zájemců motivovaných pouhým oportunismem, což jistě není v zájmu původní Charty 77..."

dr. Stanislav Štěrba, Vídeň

„Souhlasím, aby byly rozšířeny řady signatářů, protože se tím rozšíří možnost mnoha li-dí, kteří nikdy nevstoupí do politických stran; a aktivně se podílet na politických a společen-ských a kulturních změnách v našem státě.

U nás na venkově je mnoho občanů, kteří mají nedůvěru k organizacím politických stran a velmi jim chybí účast na současných změnách a možnost veřejně projevit své názory. To by jim Charta 77 mohla umožnit."

Silvestra a Jan Chňapkovi Osravčín. okr. Domažlice

„Charta by měla zůstat tím, čím byla a jak je světově pojímána. Do jiné oblasti než lid-ská práva není žádoucí ji posunout, a oprávněně budí podezření, že přechází k politické akti-vitě.

Decentralizace do klubů sdružení, oblastí se zdá nutná, aby právě z nich zazněly zřetel-né a silné kritické hlasy k těm "důstojníkům Charty 77, ve vysokých funkcích, kam je Charta vynesla, kteří zapomněli na "pěšáky, a právě v politické oblasti se chovají často politicky ne-kultumě a svolání pléna vzbuzuje podezření, že opět potřebují "pěchotu.. Proto ten požada-vek o rozšíření Charty zřejmě o ty, kteří přežívali režim v pohodě a třeba i ve spolupráci."

ing. Alois Vyroubal. Brno

! ! * KLUBY PŘÁTEL CHARTY 77, STYK S VEŘEJNOSTÍ A RŮZNĚ

„Dne 9.2.1991 jsem se na setkání signatářů Chány 77 písemně vyjádřil pro vytváření mí-stních klubů signatářů. Ještě před setkáním v PAKULTU jsem si myslel, že je to dobrý nápad. Od poloviny setkání, po tom, co jsem odevzdal své vyjádření, jsem však měl stále větší pocit, že jsem jednal ukvapeně a že jsem se zmýlil. S odstupem několika dní jsem nabyl jistoty.

Kluby Charty 77 by se totiž staly jen jakousi zastřešující hlavičkou pro skupiny signatářů podobných názorů a mám velké obavy, že místo konstruktivní domluvy by nastal boj politic-kých klubů, jednoho proti druhému. Duch kritického porozumění by se tím z Charty 77 vytra-

Z do/MSM

ti) stejným způsolwm, jaký jsme mohli vidět na našem stkáni. Obávám se. že většina signatářů podlehla současné potitické náladě a [X)litikaření a nejsou schopni dostát úkolům, které od Chány 77 očekává veřejnost (pokud ta vůbec od Chány něco očekává) a koneckonců i my všichni. Tím myslím působení v oblasti občanských vztahů, politické kultury, tolerance a nad-řazení etiky nad politikou. Při radikalizaci postojů jednotlivých signatářů si nedovedu předsta-vit. jak by se mohli všichni najednou dohodnout na smysluplném dokumentu, nemluvě o dal-ším rozšíření počtu signatářů, z nichž mnozí by jistě brali své působení v nové rozšířené Chartě jen jako přestupnou stanici k vysokým státním funkcím. Místo inovované Charty by se vytvořilo jenom další OF.

Přese všechno se domnívám, že je nutné se ještě alespoň nějaký čas pokoušet vytvořit z Charty 77 hnutí, které bychom z ní všichni chtěli mít a které jsme se domnívali, že máme. Do-mnívám se, že autoritou pro ostatní signatáře jsou ti, kteří podepsali Chartu 77 v prvním sledu a že ti by měli mít spolu s kolektivem mluvčích přednostní právo v určování dalšího směru vývoje, které se domnívám by bylo akceptováno i ostatními signatáři. Pokud chce však Charta 77 být nezávislá, musí být z tohoto okruhu bohužel vyloučeni ti, kteří v minulosti určovali tvář Charty. Tím myslím ty, kteří jsou v současnosti ve státních funkcích! Domnívám se, že ono "vyloučení, by se nemuselo týkat poslanců parlamentů.

Příprava dokumentů by měla vycházet především z toho okruhu, což neznamená, že by se neměli k práci na dokumentech přizvávat i další signatáři či lidé mimo Chartu. Návrh do-kumentů by samozřejmě mohla podat i skupina sigantářů či signatář samotný. (Návrhem mys-lím téma, kterému by se měl dokument věnovat.)

Jistě je možno i vytvořit skupiny signatářů podobných názorů, kteří by měli své zástup-ce v "radě., která by se dohadovala na vypracování dokumentů, ale to už by nebyla Charta 77, ale jakési politické hnutí či pseudostrana.

V případě, že se nepodaří smysluplnou činnost Charty 77 obnovit během jednoho až dvou let. pokládám za nutné činnost Charty důstojným způsobem ukončit."

Mikoláš Chadima, Praha 7

j F f / M ^ V (%#r fy 77, síy& $ peřc/nosíí a n ižné ,,Představa o otevření se Charty 77 se mi zdá příliš uspěchaná. Navrhuji, aby signatáři

Charty 77 (do 17.11.1989) zakládali kluby přátel 77. V této fázi vývoje naší společnosti si mys-lím, že by jich nebylo tak mnoho, ale myslím, že toto by bylo ku prospěchu. Dále by zakláda-jící členové klubů měli právo interpelovat signatáře Charty 77. kteří jsou ve vládních a mini-sterských funkcích, čímž by se podstatně zvýšila informovanost o propojení signatářů v aktivní činnosti. Věřím, že při zvýšené aktivitě by se vzniklé nedostatky daly rychle vyřešit.

Jaroslav Vajdík, Prakšice"

„Občané měli by mít právo - například prostřednictvím Charty 77 - vyslovit své názory k zásadním otázkám společnosti a státu v televizi a rozhlasu.

Souhlasím, aby nová Charta byla otevřena všem občanům bez rozdílu, jestliže svým podpisem stvrdí souhlas s jejími zásadami. Bylo by užitečné zakládat místní kluby signatářů, aby mohli v sopuladu se zásadami Charty ovlivňovat veškeré dění v místě svého bydliště. Mně osobně se nelíbí např. oživování nekultumích metod bývalého usurpátorského režimu. Máme dnes zapotřebí, aby z pražské městské knihovny byla odstraněna kniha Louise Aragona .Komunisté""

Josef Pros. Praha 4

„Prosím konkretizovat specifikace budoucího působení Chány 77 např. její úlohu v zá-pasu s rasismem, nacionalismem, při ochraně menšinových práv, v problematice Romů. poli-tických uprchlíků, zahraničních dělníků (zejména Vietnamců), tělesně a duševně handicapo-vaných a sexuálních menšin (zejména homosexuálů).

Přenesení těžiště práce do místních poměrů je samozřejmě důležité, ale ďw/XťCMď

proMď? v posledku ovšem nedávaly patrné výsledky (práce natolik drobná, že ji ani vidět ne-bylo) a vedly k demobilizaci a zpochybnění „konfrontačních" skupin, přímo exponovaných ve střetnutích s mocí (např. VONSu).

Proto si i změněná Charta musí udržet posici celostátně respektované proti-moci, posici konstruktivního kritika každého kroku vlády, který nelze oprávnit z koncepce lidských práv a který ¡e tedy nutné považovat za libovůli. V takových případech by new&! raba/ <? obrace/ se pro/í a tak jako dříve na mezinárodní instituce (Evropská komise pro lidská práva, B.I.T., podkomise pro lidská právě OSN apod.) Jenom tak bude mít šanci uchovat si poslední dobou dosti zatuchající MeztfMmíbH a váhu v očích česko-slovenského veřejného mí-nění."

Martin Hybler, Limoges, Francie

„Na nás, chartisty, se nyní pohlíží všelijak, to mě velice mrzí. Dokonce mi jeden člověk řekl, že Charta byla placena KSC a StB a to bylo pro mne hrozné.

Kladensko je dělnický okres, až Poldovka pustí 3000 dělníků, jak je známo z oficiálních míst, vybuchne zde sud prachu! My. sociální demokraté, budeme muset s těmi dělníky jít do ulic a bojovat znovu. Ti dělníci jsou podvedení - pan Miller je nakonec vedl 17.11.1989 do ulic Prahy, ale teď na ně jaksi zapomněl. Na co se mají rekvalifikovat, když v Kladně není ji-ná možnost nežli Poldovka? Kolik let budou nezaměstnaní, nežli zde bude jiná pracovní mož-nost? To není demagogie, ale fakt! Přijeďte někdo k nám, máme znovu dělnický dům na Klad-ně... Myslím, že tady by současné vedení Charty našlo pole působnosti...

Jinak se dělníci mohou chytnout komunistů, OF je již neláká... Přijeďte někdo z Vás. moc Vás o to prosím..".

Anna Kaiserová, Knovíz

JIHOČESKÁ PRAVDA O SETKÁNÍ JIHOČESKÝCH SIGNATÁŘĎ(7.5.1991)

Jihočeští signatáři Chány 77 - necelá polovina z pozvaných více než čtyřiceti - se v so-botu sešli takřka symbolicky opět v .Ponorce", vinárně budějovické Malše, aby se poradili, zda a jak dál.

Šel jsem mezi tyto lidi - mně většinou neznámé - s úctou; svými otevřenými vystoupení-mi proti totalitní moci byli přece předvojem listopadové revoluce a jsou vlastně dodnes špat-ným svědomím mnohého z tehdy mlčící většiny...

Jaké je jejich poslání dnes? Neshodli se na tom. Někteří by chtěli, aby Charta znovu povstala a burcovala veřejnost - aby svým jménem

napomohla tentokrát třeba ohrožené jednotě národů Československa. Jiní však poukazovali na to, že příležitost tento názor vyslovit poskytují každému už jiné instituce, a ptali se: Kde jste vlasně vzali tu pýchu povznášet se nad národy a poučovat je, co mají chtít?!

Další požadovali důkladněji, nesametově, likvidovat přežívající komunistické struktury tady v kraji, který nazvali baštou stalinismu.

Jiní navrhovali pozvednou) hlas proti pornografii. Další vyzývali k ráznému postupu pr-oti žebrajícím cikáňatům, kriminálním živlům a třeba také Vietnamcům, ubírajícím práci našim dětem; jiní se jich s patrným zděšením ptali, proč s těmito názory nejdou za Sládkem, a sami byli vzápětí jinými obviněni z nedemokratické netolerance.

Někteří požadovali od Chány vytvoření organizačního zázemí pro pomoc a zastání, jiní jí naopak přisuzovali roli spíš sociálně charitativní a viděli jediný smysl svého příštího půso-

Z

dčtem, jiní se jich s patrným zděšením ptali, proč s těmito názory nejdou za Sládkem, a sami byli vzápětí jinými obviněni z nedemokratické netolerance.

Někteří požadovali od Charty vytvoření organizačního zázemí pro pomoc a zastání, jiní jí naopak přisuzovali roli spíš sociálně charitativní a viděli jediný smysl svého příštího půso-bení v přímém ovlivňování bezprostředního okolí osobním příkladem, v nezištném pomáhání těm. kteří pomocnou ruku, ale třeba i jen slovo či úsměv potřebují.

Někteří vítali myšlenku vzniku Klubů Chány jako příležitost k vzájemnému vyměňování názorů, k vzájemnému naslouchání, kterého jako by se jim ve společnosti nedostávalo. Jiní doporučovali neuzavírat se do těchto kruhů, ale otevřít je veřejnosti jako volné tribuny, čítár-ny, zdroje informací...

Přišli si do "Ponorky, pro impuls, radu, odpověď a rozešli se asi částečně zklamáni tím, jak si neporozumněli, jak těžko stavěli mosty jeden k druhému.

Snažil jsem se je chápat. Do Charty je kdysi přivedl <Hď<M<% /̂M<* tar&r. Každému bylo impulsem něco jiného,

každý měl trochu jiný osud, měli a ponechali si jiné světové názory,jen nepřítel byl společný a všezahrnující: totalita.

Ta je ted tatam a oni ve své obnažené různosti obtížně hledají, co yý/MC?tí%o jt? /<?ď máío % proč, wj?wnM ce/:o, /?roíf čemu i j<i%ot< /br?noM íy wč/< %w/pc?M? tyďM/XMMí. Však ani před tím nikdy společně nevystupovali, mnozí se viděli porvé až tu sobotu pod Mal-ší; na své zbojnické chodníčky za války s totalitou také vstupovali každý sám...

Přežila se tedy Charta 77? Naplnila se snad její historická úloha beze zbytku? Je už její role zbytečná? Odnášel jsem si z tohoto setkání trochu smutku a rozpaků společně s těmi z nich, kteří

si tuto otázku položili a nenacházejí na ni odpověď Snad to bylo tím, že na sobotní schůzce chyM/í ?n/«ťcť ďMrfy. že tu nebyl /<in ¿í/omts-

Áy. že se omluvili Rút Šormová a jako host zvaný Jan Ruml, ale odcházel jsem s pocitem, jako bych se právě potkal s olympijským vítězem dva roky po jeho legendární výhře - v chudobin-ci. S poněkud tíživým pocitem právě prožité demýtizace a trochou lítosti, že nám z života vezdejšího M&yM! jp^fM íM&níň, $ j^Ymž c/M?w?M <xřďn(? prezidenta Havla v duchu pořád nějak počítali alespoň jako s blanickými rytíři...

Vladimír MAJER

H d e n a K t ímová O s m y s / x r o z / : o ; o r M Donedávné s/ono písniček a samizdatů, které oponovalo vládnoucímu monologu, bylo

os/oMpMMM: oslovovalo jak moc, tak mlčící veřejnost. S/ow, kterého je zapotřebí teď. už není jednostranně oslovení, je to wz/Mtor, výměna. Zákaz svobody slova a pak všecky ty nevařčené a dějinami zasuté náměty, způsobily

rozpojení, atomizaci: národ, společnost se rozpadl na ostrůvky větší, menší i zcela nepočetné, na osamělé ostrůvky, které ztratily vzájemný kontakt a tím i povědomí o potřebách a totož-nosti - své vlastní i těch druhých

Současná informační exploze vznikla jako následek: potřeba kontaktu a dorozimění se probudila k životu, avšak chybí umění, praxe.

To, co ty osamělé ostrůvky touží vyslovit (ať už jsou to etnické skupiny, sociální vrstvy či jedinci) nejsou především tn/bn?MCť Či pouhé informace, to. co si přejí sdělit, jsou pocity, přání, postoje, jatM&Moď žíHM, / w ž t M hy/oďí. Tak rozumíme těm, kdo při listopadovém převratu vystupovali na úpatí pomníků, recitovali i neumnělé verše, zpívali, promlouvali o svých nejsoukromnějších pocitech. Takto zazněly i některé příspěvky na nedávném zasedání Charty. Lidé touží sdělit své umlčované, skrývané pocity, střežené a ceněné obsahy svého nit-ra s ostatními, přejí si být slyšeni, vnímáni, přejí si zažít spolucítění. Pouze při takovém ípo/u-/mažítwMř se obnovují zpřetrhané vazby, nikoli při pouhém toku informací. Ještě přesněji ře-

ruz/Mworyp Htwc M/Mířen;* í&ň. Mo ^OM. A toto nové utvoření, to, čemu se také říká hle-dání totožnosti a co je vlastné zráním, individuact, to je to, co si ty jednotlivé ostrůvky - jedin-cí i skupiny - vlastné přejí: Přejeme si nejen nové, chytřejší způsoby hospodaření a vlastnění, ale především nové, pravdivější a milosrdnější způsoby bytí. Přejeme si znovuzrození.

Rychlost (přesněji: pomalost) znovuvytvoření však nestačí naléhavosti našeho přání. Chybí umění,praxe rozhovoru. Naléhavost se tak proměňuje v nutkání a namísto rozhovorů smysluplných se spouští (už spustila) záplava slov a zpráv, zmatená vřava informací.

Protože vyslyšení nenastává, či aspoň ne dostatečně rychle (chybí to umění a ta praxe naslouchání), slova se množí naprázdno, nutkavě a hrozí jim nové znevážení. Hrozí nová ne* důvěra ke slovu ztráta naděje v možnost pravdy a následný odvrat od slova jakožto tvořícího.

Odtud potřeba rozhovorů na všech úrovních. Odtud i potřeba klubů Charty.

i ^ L OWM %/M&y? Jenom chartistům? Nebo všem případným zájemcům? Nebo těm, koho chartisté pozvou? Klademe-li si tyto otázky, jako bychom předpokládali určitou konstantu, totiž něco, co

je dnes, stále, (nejen v minulosti) všem chartistům společné. Co to může být, jak to vyjádřit? Uvnitř Charty existovala určitá různost - jak se vyvinula k dnešku?

Máme-li se všichni i nadále hlásit ke stejnému jménu, bylo by dobré ověřit si to. zdali a co nás dnes pod tímto jménem spojuje, a to by mohl být první smysl diskuse uvnitř Charty, diskuse, které bychom se měli věnovat napřed.

Je ale třeba mít na paměti určité úskalí - může nás potkat pokušení ífw?/č%o m r̂í<?/<? /vHM^y. Toho, kdo vlastní pravdu, čeká dvojí osud: buď se ostatním ve své navěky "vedoucí roli. znechutí. Anebo se stane představitelem "svědomí., jakýmsi "zachráncem,, který se sám trvale vydává, zatímco ostatní se vrátí na dětský stupeň závislosti aniž je co nutí vlastní svědo-mí používat.

Krátkodobé, dějinně ohraničené zástupné převzetí role obecného "svědomí, se děje k užitku všech, avšak trvalejší a zejména naplánované zastupování této role končívá jako obec-né ohrožení všech všemi.

Vydržme tedy v předsevzetí zastupovat a vyjadřovat i nadále občanský morální aspekt -avšak buďme připraveni kdykoli sami sebe v této roli zpochybnit, přiznat, že se může objevit někdo, kdo nás je s to předejít.

V praxi klubů to bude znamenat dát prioritu pravidlům: nemůžeme zaručit, že při hledá-ní závěrů a východisek při různých tématech to budou vždy chartisté, kdo budou zcela jistě zaručenými tvůrci těchto bezchybných závěrů - pokud bychom si něco takového chtěli mys-let, je lépe kluby nezačínat. M&? M/o/M mtíže ¿y( potíže Miďám/?raM&/, p&ío^H!* M?ně?H í/M/qgM. MMŘA??M í/o oůecw/MYtxp totiž především demo-kratického dialogu. V našich současných poměrech je to úkol pro celé štáby lidí a na genera-ce, úkol. který by Chartě slušel, pro nějž by se hodila.

Leccos může vyplynout z další diskuse a z praxe, zatím tedy několik nápadů: kluby by np??;á[y mrVoM!/ o %/e o Mnwň í/takmp. Vstup by nebyl

veřejný, zváni by byli ti. kdo jsou chartistům známi osobně nebo podle své činnosti. kluby by wwáíy c/M*/ Hfp/otwí Moz/Kx/oMÍM!* jMďM/M/řMyc/t ořgawM <!nr osM)6ozoMtí z&y-

í(%obca?!M oč/ HM/Hoďr /MMŽiM:/ !V<M/MísMK/o?H!l Smysleni klubů není činit rozhodnutí místní či vyšší úrovně. Nejsou dokonce ani povinny dospívat k řešením . jedinouz poviností je osw-jotMí sr, /MsíoM?/ <1 &ňí MM!čvn* J/.^HSť, &??!0%?ní<cÁM /wwMíM? <! s/yá?í í&v/ráho ) SMi/t^M/HÍ rwr7?W/:/<w. (Pokud by se tento smysl zdál málo. může být první diskusním téma-tem.) Jestliže při splnění tohoto prvotního smyslu z diskuse vyplyne ještě nějaký závěr, roz-hodnutí, tím lépe.

případné místní kluby by neměly být zcela ponechány náhodě, měly by mít pomoc mluvčích a chartistů z jiných míst. Návštěvníci by při setkáních získali stejnou měrou.

Z ď o p M M

tem.) Jestliže při splnění tohoto prvotního smystu z diskuse vyplyne ještě nějaký závěr, roz-hodnutí, tím tepe.

případné místní kluby by neměly být zcela ponechány náhodě, měty by mít pomoc mtuvčích a chartistů z jiných míst. Návštěvníci by při setkáních získali stejnou měrou.

z ciziny (USA, Holandsko, Britanie) se nabízejí známí psychologové - dobrovolníci, kteří chtějí přijíždět a vintezivních setkáních (workshopech) pracovat se skupinami chartistů i dal-ších, kteří o práci v klubech Charty mají zájem. Absolventi workshopů by pak podobná inten-sivní setkání - případně s pomocí skupinových psychologů tuzemských - mohli zopakovat pro další okruhy zájemců. Cílem by bylo ustavení, osvojení si takového hovoru ve skupině, jak je vymezeno shora. Ostatně - nejlíp, když i tento návrh sám se stane předmětem diskuse.

tYEOR z D o m n m

S&M/MM! pro spoíečews&ý Mog V Praze /Z / .7990

BM&Mre#! #MmMns&o & rM&ám Sté/Mna 7anasa, AHrcea Dones-en a Domy čornťy Drazí přátelé,

s krajní úzkostí a pocitem naprosté bezmoci jsme sledovali statečný boj občanů Rumunska proti šílenství totality. Vaším pro-střednictvím chceme nyní pozdravit všechny, kteří krví svědčili o tom, že svoboda není je-nom abstraktním a od reality odtrženým poj-mem, nýbrž životní nutností. Skláníme se v hluboké úctě před památkou tisíců mrtvých a stísněni se tážeme sami sebe, jestli jsme udělali opravdu všechno, aby k tak hrozným obětem nedošlo. Hřbitova v Rumunsku jsou svědomím celého světa, tragickým varová-ním světové civilizaci, která mnohdy bezsta-rostně či lhostejně přihlížela výstražným zna-mením zaznívajícím z vaší celá desetiletí zkoušené země.

Před několika dny jsme se seznámili se základní deklarací Skupiny pro společenský dialog. Humánní hodnoty, akcent na lidská práva, nabídka celospolečenského dialogu bez jakékoli diskriminace a solidarita s trpící-mi jsou těmi základními ideemi, z nichž v ro-ce 1977 vznikla občanská iniciativa Charta 77. Také my, nezávisle na politické ideologii, usilujeme o spravedlivou a demokratickou společnost. Jsme s vámi nejen solidární, ale budeme vašemu čestnému úsilí nablízku svou připraveností k okamžité pomoci jaké-hokoli druhu.

V úctě Miroslav Lehký, Jan Ruml. Miroslav Tyl

mluvčí Charty 77

DOKUMENT CHARTY 77 Č. 3/1990 Mm.vícrsho zí?rmofM;f(ť! 'óes&ř Af/M/.sřťrsřto záro t ofmcfw rřpMM/ik)' f ť ^ ř r ó / w f řM/M/x^rsh o práce a socMÍ/Mřch t ^cf fťáera/m w/M/.sfcr.sao rmřra fo<Mor pro MÓroání

O s í e r M z a c ; r o w ^ ^ ý c / : í c w Charta 77 upozornila na problémy Romů a na jejich diskriminované ))ostavení v Česko-

slovensku poprvé dokumentem č. 23 z roku 1978. Od té doby se postavení Romů u nás nato-lik zhoršilo a jejich problémy se natolik vyostřily, že si někteří státní úředníci v poslední době uvědomili naprosté fiasko oficiální koncepce řešení tzv. romské otázky, kterou donedávna prosazovali. Během ¡x)sledních dvou let došlo k určitým změnám v postupu úřadů vůči Ro-mům. Není jim už přikazováno místo pobytu, jak bylo dříve běžné na základě ustanovení o soupisu a rozptylu (viz uvedený dokument Charty 77), a národní výbory přestaly Romům zne-možňovat nebo zakazovat vlastní kulturní činnost. Program jejich nucené asimilace jako ne-svéprávné skupiny obyvatel vystřídala přístupnost myšlence, že Romům má být umožněno, aby se na řešení svých problémů sami podíleli.

S těmito změnami ostře kontrastuje praxe, na níž Charta 77 také poukazovala už ve svém dokumentu o diskriminaci Romů v roce 1978 a která od té doby nabyla obludných roz-měrů. Je to sterilizace romských žen, prováděná stále systematičtěji. Tato praxe je zaštítěna řa-dou paragrafů, vyhlášek a směrnic, které se o Romech nezmiňují, ale spokt s ústně dávanými pokyny tvoří ucelený systém, který soustavnou sterilizaci romských žen povzbuzuje a kryje.

Provádění sterilizace žen upravuje vCeskoslovensku směrnice č. I 1972 vést. MZ CSR a 9/!972 vest. MZ SSR. Na Slovensku došlo k další úpravě v roce 1986 (1.6.1986). která dovolu-je, aby každá žena se třemi nebo více zdravými dětmi už po dosažení plnoletosti mohla požá-dat o sterilizaci. V Čechách je sterilizace z důvodů antikoncepčních přípustná při více dětech, do 35. roku věku při čtyřech, po 35. roku při třech dětech. Antikoncepční sterilizace je ve směrnici ovšem nekorektně zařazena pod sterilizaci z medicínských indikací. Taková zákonná úprava je v nesouladu s okolností, že populační křivka v Československu klesá. Přestože byla věková hranice na Slovensku tak radikálně snížena, je počet neromských žen žádajících steri-lizaci podle dostupných poznatků velmi malý a v některých krajích je tato možnost využívána prakticky jenom pracovnicemi zdravotnictví. Ostatní ženy se zřejmě o této možnosti nedově-dí. zatímco romským ženám je energicky vnucována.

Předepsaná kritéria podle zdravotního stavu, počtu dětí a věku v praxi neplatí, pokud jde o ženy romského původu. Ty jsou ke sterilizaci hromadně a systematicky přemlouvány. Např: ve východoslovenském kraji bylo l)ěhem roku sterilizováno 1.111 romských žen a v ná-sledujícím roce bylo do srpna sterilizováno dokonce 1.600 romských žen.

Je známo velké množství případů, kdy pracovník NV nelx) lékař přemluvil ke sterilizaci zdravou romskou ženu ve věku od 19 do 25 let. matku jednoho nebo dvou zdravých dětí. ži-jících v uspokojivých pfximínkách. Následná neplodnost je těmto ženám vysvětlena nedosta-tečně netx) vůbec ne a jsou jim zamlčovány zdravotní obtíže, které se po takové operaci ča-sto vyskytují.

Romské ženy jsou k souhlasu se sterilizací nejčastěji přemlouvány bez předběžného lé-kařského vyšetření. V romské čtvrti Chánov v Mostě bylo z celkového počtu 1.200 obyvatel obou pohlaví v krátké době sterilizováno 46 žen. Mladší z nich s méně než třemi dětmi byly posílány k psychiatrovi na vyšetření, zejména kvůli tomu. aby mohla být otxházena zákonem stanovená hranice věku a počtu dětí. Jsou zaznamenány případy, například v Náchodě a v Mostě, kdy bylo romským ženám oznámeno až po o)x*raci. že byly sterilizovány. Ženy o steri-lizaci nežádaly a tato operace byla provedena bez jejich vědomí, například při ¡xxodu. V ji-ném případě byla romská žena. která po sterilizační operaci otěhotněla, donucena k interntp-ci s odůvodněním, že už dostala zaplaceno za sterilizaci. Jinde byla dvaadvacetiletá Romka. matka jednoho dítěte, donucena ke sterilizaci výhrůžkou, že jí odeberou dítě do ústavní vý-

Do&MtMťHÍy

chovy. Jako důvod ke sterilizací byl uváděn i dluh za nájemné. Jinde nutil předseda MNV romskou ženu ke sterilizaci tím, že jí odmítal podepsat povolení ke stavbě rodinného domku, vystavené ONV dokud ona nepodepíše, že souhlasí se sterilizací. Od romských žen byl vynu-conán souhlas se sterilizací i výhružkou, že jim bude zastaveno vyůptácení přídavků na děti. V Košicích byla mladá Romka, absolventka vysoké školy, vykonávající povolání odpovídající její kvalifikaci a žijící v plně uspokojivých sociálních podmínkách, hned po porodu prvního dítěte vyzvána lékařem, aby se podrobila sterilizaci, přestože ona i dítě byly zdravé. Tento případ obzvlášť ílagrantním způsoben dokládá, že snaha o to, aby se romksé ženy daly sterili-zovat, je motivivána jejich rasovým původem a ne kritérii zdravotními nebo sociálními.

Rozlišování podle rasy je ještě zřejmější v odstupňování dávek, které jsou ženám po ste-rilizaci vypláceny. Důvod a úřel těchto dávek je nejasný a pravděpodobně nemá obdoby při žádné jiné operaci. Poskytování těchto dávek upravuje v (echách *31 a *3á vyhlášky minister-stva zdravotnictví (SR z 8.9.1988 č. 152 Sb., na Slovensku #31 vyhlášky ministerstva zdravot-nictví SSR z 6.9 1988 í. 151 Zb.. Ani tato ustanovení se o Romech nezmiňují, nicméně ženy neromského původu dostávají po sterilizaci podle všech dosutpných zpráv pouze 2.000 Kčs nebo o něco víc, zatímco romské ženy v Čechách dostávají do 10.000 Kčs a na Slovensku do 25.000 Kčs. Část těchto zvýšených dávek je vyplácena v hotovosti a část je poskytována jako materiální výpomoc. V praxi platí, že čím je romská žena mladší a čím má míň dětí, tím je poskytnutá dávka vyšší. Tato metoda ekonomické motivace prohlubuje dezintegraci romské menšiny. Nevzdělanost a neinformovanost romských žen je cynicky zneužívána, přestože je zřejmé, že zejména u mladých žen v mnohých případech přivodí rozpad rodiny a znemožní vznik rodiny s jiným druhem, a tak dohání tyto ženy k prostituci.

Interně, v ústních pokynech i v některých publikacích je výše dávek, vyplácených rom-ským ženám, zdůvodňována tím, že tyto dávky jsou nižší než státní výdaje za ústavní péči o geneticky postižené nebo mentálně retardované děti. V článku autorské dvojice E. Posluchová - J. Posluch "Problémy plánovaného rodičovstva u cigánskych spoluobčanov vo Východoslo-venskom kraji. (Zdravotnícka pracovníčka, 1989, Č.4. str. 220-223) je regulace porodnosti Ro-mů zdůvodněna tím, že Jde o občanov, u ktorých sa vo velkej miere prejavuje negativny po-stoj k práci i vzdelaniu, vysoká kriminalita, sklon k alkoholizmu, u žien k promiskuite, a v neposlednej miere retardácia za kultúrnym a sociálnym vývojom ostatných skupin obyvatel-stva." Výskyt alkoholismu, neověřený stejně, jeko tvrzení o promiskuitě Romek, nezájem o vzdělání atd., to vše přisuzováno skupině obyvatelstva podle rasy, je tedy podle názoru této autorské dvojice dostatečným podkladem pro zásahy do porodnosti žen této skupiny. Tako-véto a podobné úvahy se objevují zcela nepokrytě a nevyvolávají adekvátní odpor. Jejich ex-ponenti a zřejmě i mnozí čtenáři takovýchto článků si pravděpodobně neuvědomují, že je tu hlásán princip, který byl hlavním znakem ideologie NSDAP, který za nacistické okupace způ-sobil mimo jiné vyvraždění českých a moravských Romů a po válce byl odsouzen mezinárod-ním tribunálem v norimberském procesu. V Československém právním řádu je zločinnost to-hoto principu stanovena zákonem o genocidiu (#259 tr.z), který mimo jiné praví: JI) Kdo v úmyslu zničit úplně nebo částečné národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu... b) provede opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí. bude pot-restán odnětím svolxxJy na dvanáct až patnáct let nebo trestem smni. [2] Stejně bude potres-tán, kdo se na činu uvedeném v odstavci 1 účastní."

Praxe, uplatňovaná při sterilizaci romských žen, poukazuje na zdravotní a sociální as-pekty podobným způsobem, jako to činila nacistická eugenika, když výskytem genetických poruch nebo poruch chování zdůvodňuje sterilizaci žen. u nichž takové poruchy nebyly zjiš-těny a sterilizace je jim doporučována nebo vnucována na základě rasové selekce, a když zmíněné poruchy charakterizuje jako vlastnosti rasové skupiny.

Zprávy o zvýšeném výskytu genetických poruch u novorozenců, souvisejících s ekolo-gickou krizí, se týkají celé československé populace, avšak nejsou zneužívány jako argument pro hromadné, kampaňovité a vnucené sterilizace. Zprávy o mentálně retardovaných nebo geneticky postižených romských dětech slouží naopak jako argument pro takové sterilizační kampaně. Jako mentálně retardované nebo imbecilní jsou v těchto souvislostech označovány i

děti, které ve škole neprospívají, protože nerozumějí vyučovacímu jazyku, Jindy jsou jako ne-vzdělatelné, imbecilní označovány děti z romských čtvrtí a osad, přestože je zřejmé, že poru-chy zdraví nebo chování u těchto dětí souvisí s podmínkami, v nichž vyrůstají a které jsou ze-jména v romských osadách mnohem horší než v pověstných chudinských čtvrtích (slums) světových metropolí. Zprávy o insuficienci velkého počtu romských dětí, tradované v Česko-slovensku ústně a ve sdělovacích prostředcích, v nezveřejňovaných expertízách, přednáškách, připomínkových řízeních k připravovaným zákonným předlohám atd. a někdy i v odborných časopisech, nebyly nikdy ověřovány a představují pokleslou dezinformaci, která stimuluje ra-sistickou zaujatost. U romských žen, jimž je sterilizace doporučována nebo vnucována, nejsou kromě toho uvedené příznaky zjišťovány nebo ověřovány. Sterilizace romských žen se neo-mezuje na takové případy, kdy je důvod předpokládat, že sterilizace zabrání narození gene-ticky postiženého dítěte nebo že by dítě muselo být svěřeno do ústavní péče. V největší vlně sterilizací romských žen, která byla zaznamenána, bylo během čtyř měsíců roku 1988 sterili-zováno 1.600 romských žen v jediném kraji, mezi nimiž bylo pouze 20 až 25 žen mentálně postižených.

Závažná je též skrytá souvislost mezi sterilizací romských žen a předpokládanými pří-růstky romského obyvatelstva. Podle údajů získaných při sčítání lidu činil podíl Romů na čes-koslovenské populaci v roce 1970 1,53% a do roku 1980 vzrostl na 1,89%. Tyto údaje jsou ovšem ovlivněny podmínkami při provádění censu a nejsou spolehlivě. Ověřeně prognózy o demografickém vývoji nejsou dostupně. Pravděpodobně je romská menšina v Československu početnější, než uvádějí oficiální statistiky. Dohady o hrozící populační explozi Romů jsou však zcela nepodložené a neberou v úvahu, že rozdíl mezi počtem dětí v chudých romských rodinách a počtem dětí v rodinách s vyšším sociálním standardem svědčí o zhruba stejných vývojových tendencích, jaké známe u české, slovenské nebo kterékoli jiné evropské populace za posledních sto let. Populační vývoj v Československu zvažovaný vcelku a bez rasového rozlišení žádné nebezpečí v přelidnění nevykazuje. Nepodložené poplašné zprávy o demog-rafickém vývoji povzbuzují rasovou předpojatost a pravděpodobně poukazují na pravou po-vahu zde uvedených sterilizačních kampaní. Její příčinou není starost o zdraví obyvatelstva a snaha předejít zrození nevyléčitelně nemocných dětí, ale záměr, aby se ve skupině obyvatel-stva vymezené rasovým původem nerodily děti. Toto úsilí vynakládají pouze osoby z většino-vé populace. Je tedy povinností Cechů a Slováků, aby si uvědomili svou odpovědnost a do-nutili příslušná místa, aby s touto trestuhodnou praxí skoncovala.

28.1.1990 Miroslav Lehký Jan Ruml Miroslav Tyl mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77

PROHLÁŠENÍ CHARTY 77 K UDÁLOSTEM 25. ÚNORA 1948

Rok 1948 se stal významným z hlediska historie lidských a občanských práv. V tomto roce Valné shromáždění Organizace spojených národů přijímá důležitý dokument. Všeobec-nou deklaraci lidských práv, dokument, který se stává ideálem i reálnou nadějí pro milióny li-dí na celém světě, šancí pro důstojnější život člověka ve svobodě a pravdě.

Je paradoxem, že právě rok 1948 pro občany československa znamená začátek systema-tického potlačování a porušování lidských práv a občanských svobod, navzdory skutečnosti, že československý stát se formálně hlásí k tomuto dokumentu.

Po únorovém násilném puči 1948 si Komunistická strana Československa uzurpuje veš-kerou moc, rozhoduje a ovládá všechny oblasti polititckého, hospodářského a kulturního ži-vota československé společnosti. Základní lidská a občanská práva platí však pouze na papí-ře. Tisíce lidí, kteří sdílí jiný názor než vládnoucí strana, čeká perzekuce, pronásledování, věznění, pracovní tábory a popravy. Celá společnost se dostává na dlouhá léta do vleklé spo-

Do&M menty

lečenské krize. Totalitní stát a jeho ideologie znamená přímý útok na integritu člověka i náro-da.

Dnes, po Styficeti letech, kdy stojíme na prahu svobodného a demokratického vývoje, kdy se snažíme o bilancování vývoje v oblasti politiky, hospodářství a kultury za uplynulé ob-dobí vlády jedné strany, vystupují před námi o to zřetelněji hodnoty, bez kterých nelze budo-vat žádnou prosperující společnost.

Bez svobody a pravdy není myslitelný žádný pokrok společnosti. Společnost založená na lži a násilí usí nutně stroskotat. Dějiny ukázaly, že systém, který šlape po základních lid-ských právech, který rozkládá samotnou duši národa a člověka, který ničí po staletí nabyté kulturní hodnoty, nemůže prosperovat ani v oblasti ekonomiky, vědy a techniky.

Škody a omyly v oblasti ekonomiky lze dříve nebo později naprqavit. Avšak nápravy mravní devastace společnosti či jednotlivce a obnova občanské morálky trvá podstatně déle a stojí mnohem víc námahy a energie.

Revoluce, která začala u nás 17. listopadu 1989 byla sice vskutku nenásilná, ale přesto svoboda a demokracie byla vykoupena zničením existence tisíců a tisíců známých i nezná-mých občanů za totalitního režimu.

Dnes nám musí jít o to, říkat si pravdu za každou cenu, aby řešení naší situace nebylo polovičaté, ale odvážné a úplné. Musí nám jít o to. aby v Československu vyrostla generace nezatížená totalitní myšlením a systémem, generace lidí, pro které svoboda a demokracie bu-de znamenatvíc než jen prosperující ekonomiku, materiální blahobyt a vysokou životní úro-veň, generace, pro kterou demokracie a svoboda bude nevyhnutnou samozřejmostí, které se nezřekne za žádnou cenu.

24. 2. 1990 t Miroslav Lehký Jan Ruml Miroslav Tyl

mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77

PROJEV SOLIDARITY KURDSKÉMU NÁRODNÍMU HNUTÍ ČMČos/oťeMstý AeíSMMty tty6or a C/MHa 77/3/90^ Praxe 7<?.&?ezna Předsedou ťíaiíy (35R a Mmsíra zahraníčí ČMR

Před dvěma roky, dne 16. března 1988, byla světová veřejnost vzrušena a pobouřena zprávou o tom, že irácká armáda při potlačení národního hnutí Kurdů sáhla v Halabji k pou-žití chemických zbraní, jež mělo za následek okamžitou smrt 5000 lidí, přičemž se odhaduje, že dalších 10 000 lidí je postiženo trvalými zdravotními následky. Následovaly další obdobné akce, při nichž bylo postiženo na 4 tisíce kurdských vesnic. Na půl miliónu Kurdů bylo vy-hnáno ze svých domovů,mnozí umístěni ve sběrných táborech v pohraničních oblastech Íránu a Turecka za svízelných, často nelidských podmínek života, jiní deportováni na neznámá mí-sta, v mnohých případech byly děti odebrány rodičům a dopraveny (někdy prodány) do arab-ských oblastí. Tyto akce, označované kurdským národním hnutím za genosidu, nebyly dosud zastaveny.

Ve dnech výročí krutého zásahu proti kurdskému obyvatelstvu vyjadřuje Českosloven-ský helsinský výbor a Charta 77 své sympatie a solidaritu kurdskému národnímu hnutí, odsu-zuje akty genocidy proti němu v Iráku a podporuje požadavky, které v současné době před-kládá Svaz kurdských studentů irácké vládě prostřednictvím jejích zastupitelských úřadů v zemích, kde tento svaz spolu s jinými kurdskými organizacemi pořádá demonstrace, připomí-nající onu zlou událost i celou kampaň genocidy proti Kurdům v Iráku.

Naše občanské iniciativy stojí od svého počátku na principech respektování lidské dů-stojnosti a práv platných pro všechny lidi bez rozdílu jejich původu, národnosti a nábožens-tví, zahrnujících i právo národního sebeurčení. Podporují proto již zmíněné požadavky Kurdů, jejich protesty proti masakrům z let 1988-1990, výzvu k okamžitému zastavení zásahů chemic-

kými zbraněmi stejně jako všech ostatních operací proti kurdskému ob^atelstvu, výzvu k ob-jasnění osudu statisíců nezvěstných Kurdů a k zabezpečení jejích návratu do vlasti za účasti pozorovatelů OSN, Mezinárodního červeného kříže a Amnesty International.

Jako občané, kteří se řadu let zasazujeme za repcktování lidských práv v naší vlasti, jako příslušníci národů, které vedly po staletí úporný boj za svou existenci, za svobodu a národní identitu, považujeme za svou povinnost vyjádřit podporu kurdskému národu s jeho hnutím za svobodu.

Žádáme československou vládu, aby i na mezinárodním fóru, zejména v OSN. působila ve prospěch spravedlivého řešení kurdské otázky.

Za Československý helsinský výbor prof. dr. Jiří Hájek, DrSc, předseda

Miroslav Lehký Jan Ruml Miroslav Tyl mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77

PRO SVOBODNÝ ROZVOJ LITVY Charta 77/9/79% Praha a BratMÍata 77.3 7990

Nástup Michaila Gorbačova znamenal pro svět, Evropu a Sovětský svaz otevření nových nadějí. Jedna z nejpalčivějšich vnitrosvětových nadějí má podobu touhy po svobodném roz-voji národů a národností až po utvoření samostatných států.

Téměř 70 let mají národy SSSR toto právo zaručené ústavou. Výkon tohoto práva však nikdy nebyl brán natolik vážně, aby byl navržen a přijat oboustranně schůdný mechanizmus jeho praktického uskutečnění. Vytvoření tohoto mechanizmu je dnes aktuální otázkou Litvy.

Ze způsobu anexe Litvy v roce 1940 a z následujících 50 let totalitní nadvlády vyplývá povaha současných vztahů litevského lidu, jeho představitelů a politického vedení SSSR. Dnešní politický a hospodářský nátlak na Litvu je formou pokračování předešlé politiky.

Charta 77 bezvýhradně podporuje uskutečnění litevské státní nezávislosti. Obrací se současně na vládu České a Slovenské federativní republiky s podnětem k uznání litevské re-publiky. Víme přitom, jak ožehavou mezinárodní otázkou je takový politický akt.

Realizace lidských a občanských práv by však měla být nadřazena taktickým i strategic-kým ohledům.

Miroslav Lehký, Jan Ruml, Miroslav Tyl mluvčí Chány 77

Za správnost: Libuše Silhanová, Jeseniova 105,130 00, Praha 3, -a- 894120. 2369179

SLOVO KE SPOLUOBČANŮM n Charta 77/77/90 Pra/ta 22.čť<?tMa 7990

Před třemi lety zveřejnila Charta 77 dokument, který nazvala .Slovo ke spoluobčanům". Je v něm vyjádřena filozofie demokratické obnovy a zhruba jsou zde načrtnuty i cesty, jak ji uskutečnit. Byla to výzva adresovaná nikoliv národu, zástupům či sociálním skupinám, byla to výzva jednotlivým lidem, oslovující jejich odpovědnost a touhu po svobodě.

„K čemu zde vyzýváme", praví se hned v úvodu, .není nic jiného a nic víc než odvaha stát se občany v plněm, tvořivém a nejsilnějším slova smyslu. Bez občanů není a nikdy nebu-de demokracie. Občanství však není pouze statut. Především a hlavně to je určitý lidský po-stoj. Zda budeme skutečně svéprávnými a důstojnými občany, vědomými si své spoluodpo-vědnost i za stav celku a jednajícími v souladu s ní. záleží tedy ve velké míře na nás samotných."

Do%MfMřHÍy

Po pestrém výčtu praktických možností, jak uplatnit občanskou aktivitu v různých obla-stehcspoiečenského dění, Charta říká: .Domníváme se, že nenásilný odpor proti všemu zlé-mu, tolerance, slušnost, otevřenost pravdě i jinému názoru a trpělivá vytrvalost jsou těmi nej-lepšími nástroji, kterých může naše společnost užít v nadcházejícím boji za svou emancipaci, za společenskou obnovu a demokratický pořádek."

.Slovo ke spoluobčanům" žádalo, .aby a? (lidé) r ^wa /o rw / r a uvědomi-li si naděje plný obsah hesla, které bylo dáno do vínku modernímu československému státu."

Tenkrát se ještě mnoha lidem zdál nerealistický požadavek .začít hned zítra říkat prav-du", když se za pravdu zavíralo. A jiným byla zas Charta málo revoluční, protože se progra-mově orientovala na pokojné prosazení změn. Běh věcí však prokázal, že ,Slovo ke spoluob-čanům" nebylo nerealistické, ale že našlo vnímavé adresáty, kteří se rozhodli dát najevo, co si myslí, a to nejen v zaměstnání nebo peticemi, ale i na náměstích našich měst. Nebyly jich zpočátku nepřehledné zástupy, ale jen stovky nebo tisíce. Velké změny však začínají skoro vždycky tím, že se nejdřív jen nepočetná šupinka rozhodne .říkat pravdu".

Tato skušenost vybízí a snad i opravňuje, abychom se i dnes, v nové situaci, na vás ob-rátili ani ne tak s výzvou k akci. jako spíše ke společnému zamyšlení.

Každou skutečně důsažnou společenskou proměnu předchází proměna v lidské mysli. Chce-li si člověk lépe uspořádat svůj domov, musí si nejdříve udělat pořádek sám v sobě. V dnešní převratné sobě se to však leckdo pokouší ošvindlovat. Proto je najednou tolik spra-vedlivých, kteří se nikdy nemýlili, nikdy nezapřeli poznanou pravdu a vždy byli na výši doby. Hanba není přiznat si, že jsem se mýlil nebo že jsem se bál; vždyť bylo čeho se bát. Nepocti-vé však je snažit se to v sobě překřičet siláckými gesty teď, kdy už mě to nic nestojí. Nehezký je pohled na opožděné bojovníky, kteří ještě včera volili kandidáty Národní fronty, zdravili mávátky místodržitele - a teď je jim najednou všechno málo radikální a málo nesmlouvavé. A pak jsou lidé. kteří chápou svobodu ne jako šanci pro odpovědné občanství, ale jako výzvu svým loktům.

Masaryk si kdysi postěžoval Čapkovi. "Každý úspěšný převrat vynese na povrch mnoho parvenuú. křiklounů a falešných proroků I my máme své; po ovoci poznáte je a poznají se konečně všichni.,

Vyzýváme.li ke kritické sebereflexi, míříme tím i do vlastních řad. Tomu, kdo se choval jako občan v těžkých dobách, sluší skromnost a ne chvastounství. Nejen disidenti, ale i každá maminka, která učila své děti říkat pravdu a nehrbit se před vrchností, připravovala porážku totality.

Na druhé straně bychom si měli vážit statečnosti a nenchat ji tupit lidmi, kteří opatrně čekali, jak zápas dopadne, a nyní by chtěli soudit živé i mrtvé. Nezapomínejme, že to byl prá-vě totalitní režim, který se instinktivně bál lidí statečných a důsledně preferoval pokrytectví a zbabělost. Nebylo náhodou, že se v kriminálech padesátých let setkala elita domácího a za-hraničního odboje. Despocie nemá ráda lidi neohrožené, protože s nimi nemůže snadno ma-nipulovat. Despocie nemá své rytíře, neboť potřebuje knechty, kteří jsou ochotni kopat do le-žících a bít spoutané. Demokracie však velmi potřebuje statečné osobnosti, které hájí právo ,i když je to pro ně nevýhodné a nesklidí za to potlesk. Potřebuje veřejné pracovníky, kteří jsou přístupni argumentům a nebijí pod pás - neboť i to je metoda zbabělců. I demokracie potřbu-je své "disienty.. kteří ve chvílích davových emocí dokáží překonat démona souhlasu a jdou proti proudu.

Žijeme v době rozjitřených citů. Totalitní panstvo po sobě zanechalo spoušť. Není divu. že cím více se lidé dozvídají.v jekém stavu je republika, tím více rodta spravedlivý hněv proti viníkům. A navíc je tu očividný delikt vlastizrady, kterého se toto panstvo dopustilo, když pr-oti vlastnímu lidu pozvalo cizí vojska, velebilo okupaci a nutilo k tomu i ostatní.

Ti, kdo se konkrétně provinili proti míru a lidskosti, patří před soud. Kdo bral neprávem ze státní pokladny, musí zcizené vrátit a nést odpovědnost. Avšak to hlavní, co nás čeká. je porazit přátele starých pořádků v otevřeném politickém boji. Kdo se toho obává a spoléhá se na administrativní zákazy, nevěří v rozum, úsudek a odvahu svých spoluobčanů, nevěří v sílu občanské společnosti.

V roce 1945 byla též naše společnost plna spravedlivého rozhořčení. Až do té míry, že každý, kdo si troufl tvrdit, že někteří Němci jsou také lidi, byl okamžitě ukřičen jako kolabo-rant. A tu se staly věci, které se neměly stát: vůči provinilým i nevinným se začaly porušovat normy práva a lidskosti. Začali jsme být yn&o oni - to jest jako nacisté. A to tragicky pozname-nalo i náš další vývoj. Parolou dnešní demokratické revoluce je však volání: /Vc/swcpubo om/ Neměli bychom na to pěkné heslo zapomínat.

Budujeme právní stát. Právo musí platit univerzálně, nejen pro některé. Jeho výklad ne-smí podléhat okamžitým náladám a politickým kampaním. Tam, kde bychom z moci, ale i ochrany práva vyčlenili byť jen jediného člověka, přestává právo platit. To nemá nic společ-ného s falešnou shovívavostí k lidem nehodným. Právo však nemůže být úskočné, abychom použili výrazu, kterým Jan Patočka charakterizoval falešnou morálku. Musíme je respektovat, ať se nám to hodí či nehodí. A porušíme-li je dnes v případě svých odpůrců, obrátí se právní libovůle zítra proti nám.

Prožili jsme pod dvěma totalitními režimy půl století, přerušeného jen dvěma krátkými svobodnými pauzami. Není proto divu, že se lidé obávají, aby se to zlé opět nevrátilo. Prá-vem se mluví o "temných silách., které zde dosud působí a snaží se mezi nás zasít rozkol a svár. Bylo by však pošetilé domnívat se, že "temné sily. jsou jen mimo nás a že v nás samých sídlí jen čiré dobro.

Zlo není dílem jen jedné ideologie či koncepce. Je stěhovavé, mění své podoby a vývěs-ní štíty. Když však zkoumáte jeho rozličné jevy, vždy se za nimi objeví závist, agresivita a ne-návist člověka k člověku. Genocidu si nevymysleli teprve Hitler nebo Stalin, měli mnoho předchůdců. Například v roce 1916 vyvraždili Turci na dva milióny Arménů a nepotřebovali k tomu ani plynové komory, ani žádnou speciální ideologii. Stačila jim k tomu docela "jedno-duchá. nenávist k jinak mluvícím a jinak věřícím spoluobčanům.

Někteří lidé se domnívají, že dnes kvůli útokům "holých lebek, na Romy a Vietnamce děláme zbytečný poplach. Prý jde o "pouhé incidenty.. Kdo však zná očitá svědectví, toho přejde chuť tyto jevy bagatelizovat. Ano, i to jsou neklamně signály "temných sil.. A pokud jim nebudeme hned v zárodku energicky Čelit, choroba zášti se rozšíří jako AIDS. Bylo kdysi správně řečeno, že svoboda není svobodou, není-li také svobodou a bezpečím pro jinak smýšlející. A my k tomu dodáváme: pokud není svobodou a bezpečím také pro lidi jiného ja-zyka, vzezření a barvy pleti.

Zdá se nám, že nyní, když se otevřely dveře ke svobodě, jako by se mezi námi rozmoh-la nesnášenlivost a neuvěřitelně malicherná hašteřivost. Naše země však bude ze všeho nejvíc potřebovat lidi věcné, snášenlivé, schopné sdružovat i ostatní, dokonce i své názorové odpůr-ce, ke konstruktivnímu dílu. Lidi pracovité a podnikavé, kteří si však podnikavost nepletou s nesolidností a šmelinářskou morálkou, zděděnou z dob nesvobody. Lidi koncepční a oprav-dové, to jest takové, kterým jde o pravdu. Kéž by se nám právě takové lidi podařilo najít a podpořit.

Šance svobody .která se před námi otevřela, se nemusí opakovat. Nesmíme ji proto pro-marnit.

Miroslav Lehký Jan Ruml Miroslav Tyl mluvčí Chány 77 mluvčí Charty 77 mluvčí Chány 77

Za kolektiv mluvčích Charty 77: V.Benda, R.Battěk. S.Devátý, L.Hejdánek, M.Hromádko-vá, B.Janát, J.Kordík, Z.Kotrlý, M.R.Křižíková, LLamper, J.Litomiský, D.Němcová, R.Palouš, J.Ruml, F.Stárek, J.Sternová, A.Sabatová, L.SilhánováJ.Štern, P.Sustrová

Za správnost: dr.L.Silhánová, Jeseniova 105,130 00 Praha 3. -o- 894120

Do&M menty

VĚŘÍME V OBČANSKÝ ROZUM C/urtH 77/;3/l<HW

K neklidné hladině našeho veřejného života přispěl v minulých dnech poledník Středočeský Expres svým .senzačním odhalením". Kromě jiného se tu tvrdí, že Chatta 77 vznikla ze záměru komunistické strany, byla řízena, financována a propagována sovětskou a americkou tajnou službou, svobodnými zednáři a mezinárodním sionizmem, a tyto organizace že ji vlastně řídí až po dnešní dny.

Nechceme se zabývat snůškou podobných nesmyslů a ponechácáme na úvaze jed-notlivých signatářů Charty, zda a jaké prostředky vyplývající z právního řádu budou vůči těm-to pomluvám volit. Chceme zde pouze upozornit na některé okolnostim které se nám zdají významné.

Argumenty používané ve zmíněném .senzačním odhalení" nejsou pro nás nové. Často jsme se s nimi setkávali při výslechu na Státní bezpečnosti, která se podobným tvrzením snažila vnést rozkol do řad Charty. Celý tento materiál je napsán rukou StB, a lze pouze lito-vat, že se s ním setkáváme v českém tisku ještě koncem roku 1990. Tato skutečnost je poli-továníhodná. ale není nepochopitelná. Dnešní redaktoři bulvárních novin se za minulá de-setiletí nemohou pochlubit ničím jiným než loajální prací v totalitním tisku. Protože sami nebyli stateční, čestní a nezištní, chtějí svým čtenářům aspoň namluvit,že takový jako oni je vlastně celý svět. Svou snahou vymazat z naší minulosti a přítomnosti všechny slušné lidské postoje nadále prohlubují morální úpadek, který společnost zdědila spolu s úpadkem hospodářským.

A ještě jeden rys je hodný pozornosti: svou patologickou nenávistí ke všemu a ke všem, svým odhalováním úkladů, které světu strojí zednářská lóže a mezinárodní .židovstvo",navazují na temné pudy, proti kterým bojoval už T.G.Masaryk, jichž se později zločinným způsobem ujali nacisté^ a které dodnes patří do výbavy extrémních politických směrů. Obvykle je nazýváme fašismem.

Považujeme za nutné připomenout, že zhruba před pětašedesáti lety pobíhal kdesi po Mnichově Adolf Hitler a pár fanatických potřeštěnců, na které se demokratické síly dívaly jako na pouhou hrstku bláznů. Jenže přišla hospodářská krize, demokracie na ni neměla účinný recept a tito blázni ovládli celou zemi a pak i bezmíla celý svět. My dnes nestojíme před krizí, avšak před obdobím, které v ničem nebude lehké. Aby také u nás jednou ne-hovořili blázni jménem zfanatizovaných statisíců, může zaručit jen naše rozvaha a náš občan-ský rozum.

31. října 1990 Miroslav Lehký Jan Ruml Miroslav Tyl mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77

KONGRES SPOJENÝCH STÁTŮ SEVEROAMERICKÝCH Vážené dámy a pánové,

obracíme se na Vás nejen za občanskou iniciativu Chatta 77, ale, jak jsme přesvědčeni, i jménem velmi mnoha dalších 'našich spoluobčanů.

Především použijeme tuto příležitost k tomu, abychom Vám poděkovali za přízeň a přá-telskou podporu, kterou jste nám v minulých desetiletích věnovali. Státní svátky Vaší země bývaly pro nás radostí dvojnásobnou, představovaly jedinou příležitost, kdy se chartistě mohli ve větším počtu spolu setkat, aniž toto setkání bylo ohroženo policií - a tak pražská zahrada americké ambasády pro mnoho z nás zůstane provždy spojena s ojedinělým prožitkem svo-body a lidské důstojnosti.

Nyní se k Vám obracíme zejména ve věci RFE. Dozvídáme se, že ve fiskálním roce 1992 (který začíná dnem 1.října 1991) má být zrušeno vysílání radia Svobodná Evropa pro naši ze-mi (a také pro Polsko a Maďarsko).

Prosíme Vás o opětovné zvážení tohoto rozhodnutí. Zdáto by se, že v době, kdy může-me svobodný hlas slyšet z domácích stanic, není už tak životně nutné slyšet jej z ciziny. Jenže cesta k nezávislému vidění a hodnocení trvá déte než převzetí klíčů od vysílačů. Nacionalis-mus. který nyní Střední Evropu ohrožuje (a nás znepokojuje), není s to relativizovat sám sebe a hlas souseda neslyší. Avšak je s to vnímat nezaujatý hlas zdálky.

Rádio Svobodná Evropa je hlasem s dlouhou tradicí, naši občané jsou na něj zvyklí a vě-ří mu. Pochází ze země, která je spojena s počátky našeho moderního státu, k níž se upínala naše naděje v době posledního půlstoletého národního ohrožení, ze země, která požívá náš respekt a oblibu. Rádio Svobodná Evropa svou nestrannou autoritou může pomoci překlenout současné neklidné období zvýšeného nacionalismu.

Věříme ve Vaše porozumění, za Chartu 77

Alena Hromádková Helena Klímová Hana Ponická ( předáno na velvyslanectví, USA v březnu 199! )

CHARTA 77 / 2 / 91PRAHA,BRATISLAVA,6.5.1991 PresMení repMM&y fác/au Tíate/ MMsfr zahraničních t^cíjiří DienstMer Feáeráín! shromažá&M ČSFR čřsAó MároíÍMřraáa i / o ťens tá národní rada

Vážený pane presidente, vážení naši představitelé. velmi nás trápí zpráva o tom, že přes sto našich tanků má být prodáno do Sýrie a Íránu.

Předpokládáme, že to má být jeden z kroků k vyřešení obtíží bývalých výrobců, lidí. kterým hrozí nezaměstnanost a jejichž svízelná situace snadno může být zneužita.

Avšak tanky přece nejsou zbožím jako kterékoli jiné zboží, tanky jsou určeny k zabí-jení. Pokud bychom je skutečně prodali do oblasti Středního východu, ohrozili bychom křehkou rovnováhu a mír s oběťmi získávaný, ohrozili bychom životy lidí - a znehodnocovali bychom důvěru, kterou si naše země díky nedávnému vývoji v zahraničí získala.

O závažnosti našeho zamýšleného kroku svědčí i to, že se k němu spontánně vyslovují Spojené státy, a to ve snaze nás od něho odvrátit. Stavíme se tak vedle nerespektovaných států, do jejichž rozhodování je možno veřejně zasáhnout.

Prosíme Vás, naše představitele, aby při jakékoli manipulaci s jakýmikoli zbraněmi byly pro Vás první a rozhodující argumenty etické. Nechceme řešit naši obtížnou situaci na úkor životů lidí v jiných zemích.

Je nám zřejmé, že ani v našich potížích domácích nejde jen o stránku hmotnou (o hrozící nezaměstnanost), ale že i zde by stránka obecně lidská měla být vyzdvižena. Jde o to. že to žádoucí rozhodnutí, totiž zrušení vývozu zbraní, které obnovuje čest celé naší země, přece nemůže nést na sobě jako břemeno pouze určitá skupina lidí. nedávní bezprostřední a přímí výrobci. Postihl by je vlastně jakýsi trest za amorálnost minulého systému, na němž jsme se bohužel podíleli všichni jako občané.

Z tohoto důvodu a pro opravdovou starost o osudy ohrožených se přimlouváme, aby se situace těchto lidí stala zájmem celé společnosti v tom smyslu, abychom společně hledali takovou pomoc, která by znamenala obecný morální zisk.

Udržujme se těmi idejemi, kterými jsme nedávno znovu vznikli.

Mluvčí Charty 77 pro rok 1991

Alena Hromádková Helena Klímová Hana Ponická

za správnost: Helena Klímová Nad lesem 8. 147 ()() Praha 4

Do&MMMHÍy

HNUTÍ DEMOKRATICKÉ RUSKO, MOSKVA C/MHa 77/3 /97PraAa,BraN^ara,2jJ7997 S potěšením jsme zaznamenali zprávu, že jste svůj veřejný programový dokument nazvali .Charta 91", vědomě tak navazujíce na tradici naší občanské iniciativy. Obě Chatty vznikly nejen v různé době, ale také za různých společenských podmínek a s jiným zaměřením. Svou obranu lidských práv zahájila Chatta 77 v situaci, kdy musela bez jakýchkoli pochyb počítat s tvrdou perzekucí tehdejšího totalitního státu, a to po celých prvních třináct let své existence. Nikdy jsme neusilovali o účast na moci a ve vztahu k politické praxi hájíme přednost etiky před politikou. Mezi naše další stěžejní zásady, formulované zakladateli našeho hnutí, patří absence násilí a také odmítání jakékoli odplaty u vědomí, že každá křivda rodí křivdy nové. V neposlední řadě patří k našim zásadám také tolerance vůči demokratickým názorům všech ideových odstínů. K tomu nás nevedou jen morální principy, ale i praktický poznatek, že společné úsilí o demokratickou přeměnu společnosti nutně toleranci a opuštění všech ideo-logických hledisek vyžaduje. Při tomto budování demokratického právního státu základním naším východiskem je obhajoba lidských a občanských práv.

Zdravíme Vaše hnutí a přejeme Chatlě 9! plné porozumění u veřejnosti. Chtěli bychom Vám být nápomocni, alespoň tím, že v naší veřejnosti budeme stále zdůrazňovat souvislosti a případně i odlišnosti našeho a Vašeho hnutí. Jsme si dobře vědomi, že to byly také ruské demokratické síly, kdo přispěl k zásadní a přitom nenásilné přeměně naší společnosti v listopadu 1989.

Pokud budete pokládat za účelné, abychom se lépe navzájem poznali, rádi se s Vámi setkáme na místě a v době, které zvolíte.

Se srdečným pozdravem.

Alena Hromádková Helena Klímová Hana Ponická (všechny mluvčí Charty 77 pro rok !99!)

Jiří Vančura, (mluvčí Charty 77 pro rok 1990)

VYJÁDŘENÍ CHARTY 77 K OSUDU OBČANSKÉHO DENÍKU. C/MHa 77/4/91Prah<!,BrHíMhH'a, 233-799 DCharta 77 se neúčastnila a neúčastňuje rozhodování, spojeného s převedením vydavatel-ských práv Občanského deníku z OF na Nadaci Charty 77. Nejedná se tedy o denil( Charty 77.

2) Jediné tiskoviny, za něž Charta 77 ručí a bere zodpovědnost, jsou dokumenty Charty 77.

3) Skutečnost, že jméno Charty 77, byť jako součást titulu Nadace, bylo uvedeno v tiráži převedeného listu, nemá s Chartou 77 nic společného.

Alena Hromádková Helena Klímová Hana Ponická mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77

za správnost: Helena Klímová, Nad lesem 8, Praha 4. )47 00

CHARTA 7 7 / 5 / 9 1 BRATISLAVA, PRAHA, 3.ČERVNA 1991

v nynějším zhuštěném čase rozh(xlujeme o příští podot)ě naší vlasti - na celé další gen-

Pro mnoho lidí v moderních vyspělých zemích těžkým osudem je pocit bezdomoví. Naproti tomu mnoho lidí u nás cítí vzájemné spolunáležení: patříme k sobě, tvoříme spolu domov, společnou vlast. Náš spor je i sporem o podobu domova.

To je ta ncjhlavnější věc, o kterou teď nám všem společně jde: v nových podmínkách nově vytvořit domov čistý a vlídný a dobře o něj pečovat. Je to v našich silách.

Alena Hromádková Helena Klímová Hana Ponická mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77 mluvčí Charty 77

D o p i s y d o z a h r a f M o

HNUTÍ DEMOKRATICKÉ RUSKO, MOSKVA C/Mrta 77/3/9;Praha,BrHN's/at'<!,.2.3.3.W' S potěšením jsme zaznamenali zprávu, že jste svůj veřejný programový dokument nazvali .Charta 9!", vědomě tak navazujíce na tradici naší občanské iniciativy. Obě Charty vznikly nejen v různé době, ale také za různých společenských podmínek a s jiným zaměřením. Svou obranu lidských práv zahájila Charta 77 v situaci, kdy musela bez jakýchkoli pochyb počítat s tvrdou perzekucí tehdejšího totalitního státu, a to po celých prvních třináct let své existence. Nikdy jsme neusilovali o účast na moci a ve vztahu k politické praxi hájíme přednost etiky před politikou. Mezi naše další stěžejní zásady, formulované zakladateli našeho hnutí, patří absence násilí a také odmítání jakékoli odplaty u vědomí, že každá křivda rodí křivdy nové. V neposlední řadě patří k našim zásadám také tolerance vůči demokratickým názorům všech ideových odstínů. K tomu nás nevedou jen morální principy, ale i praktický poznatek, že společné úsilí o demokratickou přeměnu společnosti nutně toleranci a opuštění všech ideo-logických hledisek vyžaduje. Při tomto budování demokratického právního státu základním naším východiskem je obhajoba lidských a občanských práv.

Zdravíme Vaše hnutí a přejeme Chartě 91 plné porozumění u veřejnosti. Chtěli bychom Vám být nápomocni, alespoň tím, že v naší veřejnosti budeme stále zdůrazňovat souvislosti a případně i odlišnosti našeho a Vašeho hnutí. Jsme si dobře vědomi, že to byly také ruské demokratické síly, kdo přispěl k zásadní a přitom nenásilné přeměně naší společnosti v listopadu 1989.

Pokud budete pokládat za účelné, abychom se lépe navzájem poznali, rádi se s Vámi setkáme na místě a v době. které zvolíte.

Se srdečným pozdravem.

Alena Hromádková Helena Klímová Hana Ponická (všechny mluvčí Charty 77 pro rok 199!)

Jiří Vančura, (mluvčí Charty 77 pro rok 199«)

Milí přátelé 3

Podstatný výtah z úvodního slova na shormáždění

signatářů Charty 77 9. února 1991 v Praze 4

Čeho je třeba 8

Informace o Libri Prohibiti a pozvání k návštěvě 9 Z dopisů signatářů 10

!. Úvahy o existenci Charty 77 11 Charta ztratila smysi své existence 11 Je Charta schopna regenerace a udržení svého vysokého kreditu? 12 Charta posiední instance 13 Charta má rozsvítit zeienou všemu positivnímu ve společnosti 13 Existence Charty je nutná 13 Charta jako garant života v lásce a pravdě proti konzumnímu způsobu života 14 Více informovanosti, kontaktů a péče o kulturu 14 Charta nezávislý strážce vyšších principů 14 Třeba dát spravedlnosti zadost 15

11. Kluby přátel Charty 77, styk s veřejností a různé 16

Charta poté (Jihočeská Pravda, 7.5.1991) 17 O smyslu rozhovoru 18 Komu kluby? 19 Jaký statut klubům? 20

Výbor z dokumentů 1990 1991 20 Boj občanů Rumunska proti šílenství totality 20 O sterilizaci romských žen 21 Prohlášení Charty 77 k událostem 25. února 1948 23 Projev solidarity kurdskému národnímu hnutí 24 Pro svobodný rozvoj Litvy 25 Slovo ke spoluobčanům H. 25 Věříme v občanský rozum 28 Svobodná Evropa 28 Sto našich tanků 29 Vyjádření Charty 77 k osudu Občanského deníku 30 Naši spoluobčané 31

Dopisy do zahraničí Dopis Hnutí demokratické Rusko 31