jabok / etf 2014 michael martineksnahy o evropskou integraci v minulosti Římská říše (- 500...

Jabok / ETF 2014

Michael Martinek

Nel mondo 805 milioni di persone soffrono la fame. Lo rivela il rapporto sul'Indice Globale della Fame, presentato a Milano dal Cesvi. In Africa una persona su quattro è cronicamente denutrita, mentre in Asia ci sono più di 500 milioni di affamati.

Quest’anno lo studio è stato incentrato sulla fame nascosta, conosciuta anche come carenza di micronutrienti che colpisce due miliardi di individui. Riguarda anche noi occidentali, perché la scorretta dieta è una delle cause dell’obesit{.

7 Soci|lní politika v mezin|rodním kontextu. Jabok / ETF 2014. Michael Martinek 2

Počet zvolených zastupitelů za celou ČR Sdružení nezávislých kandidátů - místní sdružení celkem 32 779 obhajuje 30 597 mand|tů, strana získala 11 564 360 hlasů (obsadili 32 779 mand|tů)

Nezávislí kandidáti 6 333 obhajuje 6 595 mand|tů, strana získala 692 294 hlasů (obsadili 6 333 mand|tů)

Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová 3 792 obhajuje 3 738 mand|tů, strana získala 4 865 956 hlasů (obsadili 3 792 mandátů)

Česká strana sociálně demokratická 3 773 obhajuje 4 584 mand|tů, strana získala 12 535 655 hlasů (obsadili 3 773 mandátů)

Komunistická strana Čech a Moravy 2 510 obhajuje 3 189 mand|tů, strana získala 7 730 503 hlasů (obsadili 2 510 mandátů)

Občanská demokratická strana 2 214 obhajuje 5 112 mand|tů, strana získala 8 930 650 hlasů (obsadili 2 214 mandátů)

Součet ostatních stran (256) 10720 strany získaly 51 131 893 hlasů.


Sdružení "STAN", NK 1 749 obhajuje 1 097 mand|tů, strana získala 1 692 749 hlasů (obsadili 1 749 mand|tů)

ANO 2011 1 600 neobhajuje ž|dný mand|t, strana získala 14 458 998 hlasů (obsadili 1 600 mandátů)

STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ 1 324 obhajuje 1 243 mand|tů, strana získala 1 206 278 hlasů (obsadili 1 324 mand|tů)

TOP 09 726 obhajuje 1 509 mand|tů, strana získala 8 324 195 hlasů (obsadili 726 mand|tů)


Nenápadný triumf KDU-ČSL. Není nad to mít solidní fundament I letos mezi volebními formacemi na počet hlasů drtivě

vyhr|lo hnutí ANO, s trojn|sobným ziskem až před šestou KDU-ČSL, na počet získaných míst v zastupitelstvech však lidovci smetli všechny ostatní. Mají jich 3 792, což je - docela vtipně - skoro třikr|t více než až šestí babišovci.

Vysvětlení je jednoduché: na jeden mand|t v Dolní Lhotě stačí desítky hlasů, na mand|t v Praze desetitisíce. A zatímco nepočetné ANO dos|hne maxim|lně do středních měst, lidovci jako masov| partaj jsou tradičně hotovými mistry všech Dolních Lhot.


5. Evropská unie – historie, další organizace

Vznik a historie Evropské unie

Další evropské instituce (RE, OBSE, OECD)


Snahy o evropskou integraci v minulosti Římská říše (- 500 – 486) Karel Veliký (800 – 14. stol.): pokus o obnovení Římské říše – území

zahrnovalo Francii, Švýcarsko, Německo, Lucembursko, Belgii, Nizozemí; jednotn| měna.

Jiří z Poděbrad (1462): n|vrh vytvořit evropskou konfederaci s pětiletým předsednickým rotov|ním; rozhodov|ní kvalifikovanou většinou.

Jean Jacques Rousseau (18. stol.): zast|nce Evropské federativní unie národů

Immanuel Kant (1795): navrhoval přijetí Evropské ústavy, unifikovaný pr|vní systém, vytvoření federace

Napoleon Bonaparte (1795 – 1815): Francie, Belgie, Nizozemí, č|st It|lie; snaha o propojení společným pr|vem, soudem, měnou, systémem měrných jednotek.

Victor Hugo (1848): vytvoření Spojených států evropských jako protiv|hy USA


Říše Karla V. Habsburského 1531


Richard hrabě Coudenhove-Kalergi Hrabě Coudenhove-Kalergi se narodil v Tokiu, vyrůstal v Rakousku,

jeho domovem byla Francie a měl československé občanství. Narodil se v roce 1894 v Japonsku. Jeho otec byl rakouský diplomat

v Japonsku Heinrich Coudenhove-Kalergi a matkou Japonka Mitsu Ayoama. Rod Coudenhove-Kalergi poch|zel ze staré evropské šlechty, Coudenhove ze staré brabantské šlechty (dnešní Belgie), Kalergi se zase odvozovali od řeckého rodu. V důsledku tohoto nerovného svazku pak byla ukončena Heinrichova diplomatick| kariéra a rodina se usadila v Čech|ch, na panství Ronsperg, česky Poběžovice.

Richard zde především prožil své dětství, na které r|d vzpomínal, protože Poběžovice byly tehdy ojedinělým kosmopolitním místem. Vytv|řeli ho jeho japonsk| matka, kter| se nevzdala své japonské kultury a obtížně se vyrovn|vala s drsným středoevropským prostředím, d|le zde existovalo napětí mezi sousedícími Čechy a Němci, protože Poběžovice ležely a leží dodnes na česko-bavorském pomezí a konečně tu hr|l velkou otec Heinrich, který se necítil jako Němec, ale jako rakouský říšský patriot, bojující odv|žně proti antisemitismu.

Mladý Richard vystudoval na tradiční elitní škole rakouské monarchie Theresianum ve Vídni, shodou okolností v době, kdy ve Vídni pobýval Stalin a neúspěšně se tam pokoušel studovat Hitler. Kr|tce před v|lkou začal studovat filosofii a moderní dějiny a na konci v|lky studium dokončil.

Po v|lce se zcela soustředil na praktické ot|zky zachov|ní míru, přičemž jeho úvah|m nechyběla fantazie, předvídavost a schopnost koncepčně uchopit z|kladní problémy doby. V roce 1922 vystoupil s programem sjednocení Evropy a vytvoření Pan-Evropy, v roce 1923 pak ve Vídni vyšla knižně jeho hlavní pr|ce Pan-Evropa.


Panevropa

Ve třic|tých letech navrhl jako první evropskou vlajku, evropskou hymnu, Den Evropy, již v roce 1924 evropskou měnu a evropskou centr|lní banku, evropský pas, poté evropskou akademii a jako její sídlo Prahu. Navrhnul také společnou Evropskou politickou stranu, evropské referendum, evropskou arm|du, evropskou ústavu a Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Všechny tyto jeho ideje byly pochopitelně realizov|ny až po druhé světové v|lce během evropského sjednocovacího procesu, ale i to je jeden z důvodů, proč Evropsk| unie považuje Richarda Coudenhove-Kalergi za jednoho ze svých nejvýznamnějších duchovních otců.

Panevropsk| unie Česko (http://www.panevropa.cz/)


Současná Evropa

Je výsledkem tří přelomových období ve 20. století:

Po 1. světové v|lce (1918 – 1920, Versaillsk| smlouva): z|nik Rakouska – Uherska a vznik n|stupnických st|tů včetně

Československa, vznik Jugosl|vie a SSSR (1922)

Po 2. světové v|lce (1945 – 1950): dílčí změny hranic, vznik sovětského bloku a „železné opony“ (rozdělení Německa);

založení NATO a Varšavské smlouvy, OSN

Po z|niku komunistického bloku (1989 – 2000): rozpad Sovětského svazu, Československa a Jugosl|vie, vznik

n|stupnických st|tů


Evropa po první světové válce (1923)


Evropa po druhé světové válce – vznik východního bloku

Pojem Východní blok bylo neofici|lní označení Sovětského svazu a jeho politických satelitů; jako protiklad proti nim byl Západ. Vojenskou organizací východního bloku byla Varšavská smlouva, hospod|řskou pak RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci), obě měly sídlo v Moskvě.

Přestože země, které do tohoto uspoř|d|ní patřily, byly form|lně nez|vislé, fakticky byly z velké č|sti z|vislé na politice SSSR. To se prok|zalo při sovětské invazi do NDR (1953), Maďarska (1956) a Československa (1968).

Albánie byla souč|stí Východního bloku pouze do roku 1956, kdy se alb|nsk| politick| scéna přeorientovala na Čínu. Byl to důsledek roztržky mezi SSSR a Čínou, n|sledně vl|dnoucí strana PPSH označila Chruščovovy reformy za revizionismus.

Přestože Jugoslávie byla od roku 1946 ofici|lně socialistickou zemí, nikdy se hospod|řsky ani kulturně neorientovala na SSSR. Spolupracovala také se z|padní Evropou, nikoli pouze s východní. Země byla ofici|lně neutr|lní, odmítala dělení světa na dva bloky supervelmocí a pom|hala založit Hnutí nezúčastněných zemí.


Kancléř Erhard chtěl v 60. letech od SSSR koupit východní Německo

Někdejší z|padoněmecký kancléř Ludwig Erhard chtěl v první polovině 60. let od Sovětského svazu vykoupit sjednocení Německa. Podle dokumentů americké diplomacie a CIA, které m| k dispozici magazín Der Spiegel, nabízel Moskvě 100 miliard marek.

Erhard, otec pov|lečného hospod|řského z|zraku z|padního Německa a šéf bonnské vl|dy v letech 1963 až 1966, podle Spiegelu s|zel na zhoršující se ekonomickou situaci SSSR. Vedle peněz pl|noval poskytnout Moskvě i průmyslov| zařízení pro rozvoj Sibiře.

Věřil přitom, že tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov bude na opl|tku souhlasit s postupným uvolňov|ním ochranné ruky nad komunistickou Německou demokratickou republikou a jejím spojením se z|padoněmeckým st|tem.

Jako prostředník v jedn|ní měly vystupovat Spojené st|ty, které však Erhardův pl|n považovaly za nerealistický, a proto se nakonec neuskutečnil. Německo se tak sjednotilo až 3. října 1990.


Rada Evropy

angl. Council of Europe, něm. Europarat, fran. Conseil de l´Europe

Mezin|rodní organizace evropských zemí. Byla zřízena Londýnskou smlouvou, uzavřenou v srpnu 1949 mezi Belgií, D|nskem, Francií, Irskem, It|lií, Lucemburskem, Nizozemskem, Norskem Švédskem a Velkou Brit|nií. Později přistoupily další země; Česk| republika, Estonsko, Litva, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko – 1993; pozorovatelé: Izrael, Vatik|n, USA, Kanada, .

Podle zakl|dací smlouvy je cílem Rady Evropy usilovat o hospodářskou, sociální, kulturní, vědeckou a právní spolupráci. V popředí z|jmu je také problematika lidských práv a postavení národnostních menšin. Významnou souč|stí činnosti RE je harmonizace právních řádů členských zemí a mezinárodní zákonodárství na některých úsecích (např. životní prostředí, průmyslov| pr|va).


47 Countries Member States Albania Andorra Armenia Austria Azerbaijan Belgium Bosnia and Herzegovina Bulgaria Croatia Cyprus Czech Republic Denmark Estonia Finland France Georgia Germany Greece Hungary Iceland Ireland Italy Latvia Liechtenstein Lithuania Luxembourg Malta United States

Republic of Moldova Monaco Montenegro Netherlands Norway Poland Portugal Romania Russian Federation San Marino Serbia Slovak Republic Slovenia Spain Sweden Switzerland ''The former Yugoslav Republic of Macedonia'' Turkey Ukraine United Kingdom European Union The Council of Europe and the European Union:

different roles, shared values Observer States Canada Holy See Israel Japan Mexico United States


Hlavní orgány Rady Evropy

Generální tajemník a sekretariát – sídlo ve Štrasburku (Francie). Současným gener|lním tajemníkem je Nor, Thorbjørn Jagland.

Výbor ministrů (složený z ministrů zahraničí členských zemí), který může d|vat doporučení členským st|tům a požadovat od nich informace; tento výbor m| řadu pomocných org|nů.

Parlamentní shromáždění (281 členů), složené ze z|stupců parlamentů členských st|tů (Pal|c Evropy – Strasbourg)

Kongres místních a regionálních samospráv (také 281 členů)


Dokumenty a instituce RE Úmluva o lidských právech a základních

svobodách (1950),

Evropská komise pro lidská práva

Evropský soud pro lidská práva (1950)

Komisař pro lidská práva 1999

Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (1993)

Evropská sociální charta (1961)

Evropský výbor sociálních práv

Úmluva o prevenci mučení (1989)


Evropský soud pro lidská práva zamítl stížnost někdejší prokurátorky Brožové-Polednové

"Evropský soud konstatoval, že stěžovatelka byla odsouzena na základě zákona účinného v době činu a že jeho aplikace a výklad provedené vnitrost|tními soudy nebyly svévolné. Dodal d|le, že striktní výklad příslušných trestněpr|vních ustanovení byl v souladu s Úmluvou o ochraně lidských pr|v a z|kladních svobod, kter| nemůže poskytovat ochranu likvidov|ní politických oponentů prostřednictvím trestů smrti ukl|daných v řízení, které zjevně porušuje pr|vo na spravedlivý proces a zejména pr|vo na život," informuje rezort na svých internetových str|nk|ch.

Brožov|-Polednov| neuspěla ani s argumentem, že se pouze řídila pokyny nadřízených, ve které měla plnou důvěru.

"Soud připomněl, že také na ni se vztahovala z|sada 'neznalost z|kona neomlouv|'. Podle tribun|lu navíc v dané době měla určité pr|vnické vzděl|ní i zkušenosti z jiných procesů. Shrom|žděné důkazy pak prý svědčí o tom, že si musela být vědoma toho, že proces byl dopředu zmanipulov|n," tlumočí ministerští úředníci rozhodnutí štrasburských soudců na webu.


Tiskové prohlášení Ministerstva spravedlnosti k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Jirsák proti České republice

Dne 4. dubna 2012 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozsudek v nadepsané věci. Stěžovatel namítal, že podmínky, ve kterých si ve věznici Valdice v průběhu roku 2001 odpykával trest odnětí svobody, byly nelidské a ponižující. Dále tvrdil, že poté, co si z důvodu nevyhovujících podmínek v cele přivodil zlomeninu kotníku, mu nebyla poskytnuta náležitá zdravotní péče.


Evropský soud připomněl, že v případech, kdy odsouzený disponuje osobním prostorem v rozmezí mezi 3 a 4 m2 – v projedn|vaném případě stěžovatel sdílel celu o rozměru 36 m2 s devíti dalšími osobami –, je potřeba k posouzení souladu podmínek zbavení svobody s čl|nkem 3 Úmluvy o ochraně lidských pr|v a z|kladních svobod zohlednit i další faktory. V daném případě podle n|zoru Evropského soudu předně celkový rozměr cely stěžovateli umožňoval dostatečný pohyb. Stěžovatel navíc tr|vil každý pracovní den devět hodin na pracovišti, další hodinu na vych|zce ve venkovním prostoru a mimo celu mohl pobývat i v r|mci aktivit ve zvoleném programu zach|zení. Cela byla vybavena dvěma velkými okny, před kterými sice bylo umístěno plexisklo, které však neznemožňovalo přístup přirozeného denního světla ani čerstvého vzduchu. Toaleta byla od obytného prostoru oddělena funkčními dveřmi, a proto poskytovala n|ležité soukromí. Stěžovatel se sice nemohl kdykoli vysprchovat, avšak jelikož měl neomezený přístup k umyvadlu s tekoucí, byť studenou vodou a měl možnost se mýt i po pr|ci, mohl vykon|vat osobní hygienu v míře slučitelné s čl|nkem 3 Úmluvy. Jelikož i teplota v cele byla přiměřen|, Evropský soud uzavřel, že podmínky výkonu trestu odnětí svobody stěžovatele nedos|hly minim|lního stupně z|važnosti, který by mohl znamenat ponižující či nelidské zach|zení.

Ohledně adekv|tnosti poskytnuté zdravotní péče Evropský soud v prvé řadě konstatoval, že ke zpoždění se zah|jením léčby skutečně došlo. Důvody neprovedení rentgenologického vyšetření – nepřítomnost rentgenologa a údajný stav stěžovatele pod vlivem drog znemožňující převoz do nemocnice – shledal Evropský soud neakceptovatelnými. Léčbu, kter| byla n|sledující den zah|jena a zahrnovala operaci ve specializované nemocnici, pravidelné kontroly a rehabilitaci, však již Evropský soud považoval za adekv|tní. Byť tedy zpoždění se zah|jením léčby stěžovateli způsobilo určité str|d|ní, nijak neprok|zal, že by jeho n|sledné zdravotní potíže byly způsobeny pr|vě tímto zpožděním. Ani v tomto ohledu tedy stěžovatel nebyl vystaven ponižujícímu či nelidskému zach|zení.

Ze všech výše uvedených důvodů proto Evropský soud uzavřel, že k porušení čl|nku 3 Úmluvy nedošlo.

4. 4. 2012


Mezinárodní soudní dvůr Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) se sídlem v nizozemském Haagu je základním

soudním orgánem OSN. Řeší spory mezi členskými státy a předává OSN a jejím specializovaným organizacím odborné posudky. Jeho statut je nedílnou součástí Charty OSN.

Soudní dvůr je otevřen všem signatářům jeho statutu, tedy všem členským státům Organizace spojených národů. Soudních procesů se mohou účastnit a své spory mohou soudu předkládat pouze státy. ICJ se nezabývá případy soukromých osob, právních subjektů ani mezinárodních organizací. Valné shromáždění i Rada bezpečnosti mohou ale ICJ požádat o posudek k jakékoliv právní otázce. Další orgány OSN a specializované organizace OSN mohou požádat o posudek právních případů spadajících do jejich činnosti, potřebují k tomu však souhlas Valného shromáždění.

Soud tvoří 15 soudců volených v oddělených hlasováních Valným shromážděním a Radou bezpečnosti. Soudci jsou vybíráni na základě své kvalifikace. Snahou je, aby byly zastoupeny hlavní právní systémy světa, přičemž žádní dva soudci nemohou být občany téhož státu. Soudci jsou voleni na devět let s možností znovuzvolení. V průběhu funkčního období nemohou vykonávat žádnou jinou činnost.



Dark green: ten original members Light green: joined subsequently Yellow: observer at the Parliamentary Assembly Orange: observer at the Committee of Ministers Red: official candidate

Sídlo Rady Evropy - Strasburg

7 31 Soci|lní politika v mezin|rodním kontextu. Jabok / ETF 2014. Michael Martinek

Vznik evropských institucí Byly zakládány postupně, ve svých cílech se překrývaly, dnes existují

paralelně.

1948: Benelux – celní unie

1949: Rada Evropy

1950: Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí navrhl vytvoření jednotného společenství uhelného a ocelářského průmyslu Francie a Německa.

1951: Pařížská smlouva - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo založily Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

1957: Římské smlouvy - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo vytvořily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)

1961: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD

1965: Sjednocovací smlouva - sjednocení orgánů všech tří společenství ESUO, EHS, EURATOM – Evropská společenství.

1975: Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE)

1995: Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)


Robert

Schuman

1948: ministr zahraničí v celkem osmi francouzských vl|d|ch (až do roku 1952). Již v této době začín| koncipovat příští vzhled Evropy, později se jeho snah|m řík| Schumanův plán.

9. května 1950: historické Vyhl|šení o novém uspoř|d|ní Evropy (tzv. Schumanova deklarace), počínající vznikem Mont|nní unie, kter| vyústí do vzniku Evropské federace. Mont|nní unie samotn| byla v Paříži 18. dubna 1951 založena, Schumanovy pl|ny na evropské společenství však ve Francii nenalezly podpory, a tak se Schuman v roce 1952 vzdal svého úřadu.

Zadostiučinění se dočkal roku 1957 přijetím Římských smluv; o rok později byl zvolen prvním prezidentem Evropského parlamentu, v témže roce mu byla udělena Karlova cena města C|chy.


Schumanova deklarace Světový mír by nemohl být zachov|n bez tvůrčího úsilí, jež je úměrné

nebezpečím, kter| tento mír ohrožují. Přínos, kterým organizovan| a živ| Evropa může přispět civilizaci, je nezbytný

pro udržení mírových vztahů. Tím, že už dvacet let Francie usiluje o sjednocenou Evropu, sleduje především jeden cíl - sloužit míru. Sjednocená Evropa vytvořena nebyla, zažili jsme válku.

Evropa se nevytvoří najednou, nebo podle jednoho pl|nu. Uskuteční se naplňov|ním konkrétních cílů, vytv|řejíc nejprve skutečnou solidaritu. Sdružení evropských národů vyžaduje, aby se skoncovalo s letitým nepřátelstvím mezi Francií a Německem. Cokoli se podnikne v tomto směru, se musí týkat především těchto dvou zemí.

Za tím účelem navrhuje francouzsk| vl|da podniknout okamžitě kroky v jedné poněkud omezené ale rozhodující oblasti.

Navrhuje podřídit celou francouzsko-německou výrobu uhlí a oceli společnému Vysokému úřadu, jako organizaci otevřené účasti jiných evropských zemí. Zavedení společné výroby uhlí a oceli bude mít za n|sledek okamžité vytvoření společných z|kladů pro ekonomický rozvoj, jakožto první etapu Evropské federace, a změní situaci v oblastech, kde se oded|vna vyr|běly zbraně pro v|lky, jejichž oběťmi byly nejčastěji tyto oblasti samy.


Solidarita ve výrobě, k níž se takto dospěje, bude mít za důsledek, že jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejenom nemyslitelná, nýbrž i prakticky nemožná. Vytvoření této mocné výrobní jednotky, otevřené pro všechny země, které budou chtít se na ní podílet, schopné poskytnout všem zemím, jež bude zahrnovat, z|kladní prvky průmyslové výroby za stejných podmínek, položí re|lné z|klady pro jejich hospod|řské sjednocení.

Tato výroba bude nabídnuta celému světu, bez rozdílu či diskriminace tak, aby se přispělo ke zvýšení životní úrovně a k pokroku, pokud jde o mírovou aktivitu. Se zvýšenými zdroji bude moci Evropa dos|hnout úspěchu při plnění jednoho ze svých z|kladních úkolů, a sice v rozvoji afrického kontinentu.

Takto bude možno dospět jednoduše a rychle ke splynutí z|jmů, jež je nepostradatelné pro vytvoření ekonomického společenství, a položí se z|klady pro existenci širšího a hlubšího společenství mezi zeměmi, jež dlouho rozdělovalo krvavé n|silí.

Tím, že bude zavedena společná základní výroba, a bude vytvořen nový Vysoký úřad, jehož rozhodnutí bude závazné pro Francii, Německo a pro další země, jež se k nim připojí, vzejde z tohoto návrhu první konkrétní základ Evropské federace, jež je nezbytná pro udržení míru.

Aby se mohlo pokračovat v realizaci takto vytyčených cílů, je francouzsk| vl|da připravena zah|jit jedn|ní na těchto z|kladech:

Stanoveným úkolem Vysokého úřadu bude zajišťovat, a to v co nejkratší době, modernizaci výroby a zlepšení její kvality; dod|vky, a to za stejných podmínek, uhlí a oceli na francouzský a na německý trh, jakož i na trhy členských zemí; rozvoj společného exportu do dalších zemí; vyrovn|ní a zlepšov|ní životních podmínek pracujících v těchto průmyslových odvětvích.

Pro dosažení těchto cílů bude, vzhledem k velice rozdílným podmínk|m, v nichž se v současné době nach|zí výroba členských zemí, třeba přijmout dočasně určit| opatření, jež by zahrnovala pl|n výroby a investic, zavedení mechanismů pro vyrovn|ní cen, vytvoření fondu na rekonverzi, jež usnadní racionalizaci výroby. Dod|vky uhlí a oceli mezi členskými zeměmi budou okamžitě zbaveny veškerých cel a nebudou zatíženy diferenčními dopravními tarify. Postupně se vytvoří podmínky , které spont|nně zajistí co nejracion|lnější rozdělov|ní výroby na co nejvyšší úrovni produktivity.


Důsledky Helsinské konference Konference o bezpečnosti a spolupr|ci v Evropě smluvně potvrdila

uzn|ní statusu quo v Evropě. Významně ovlivnila politickou situaci v celosvětovém měřítku, iniciovala nové trendy v politice (mj. vznik československé Charty 77), které vedly koncem 80. let k z|sadním změn|m v politické struktuře Evropy.

Od 1. 1. 1995 se Konference o bezpečnosti a spolupr|ci v Evropě transformovala ve st|lou Organizaci pro bezpečnost a spolupr|ci v Evropě (OBSE).

Iniciativa ke svol|ní KBSE souvisela s přijetím dvou dokumentů OSN: Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních

právech Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.

Dokumenty byly přijaty VS OSN v roce 1966, ale vstoupily v platnost až v roce 1976, kdy je ratifikoval požadovaný počet st|tů. Československo pakty podepsalo v říjnu 1968, ale ratifikační listiny předalo gener|lnímu tajemníkovi OSN až v prosinci 1975


Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě - OBSE

angl. OSCE - Organisation for Security and Cooperation in Europe

Členem je 57 st|tů, kromě st|tů v Evropě a při Středozemním moři také st|ty zakavkazské, středoasijské a USA s Kanadou.

Nově jsou posl|ní a bezpečnostní úkoly OBSE vyj|dřeny v Chartě OBSE k Evropské bezpečnosti z 19. listopadu 1999, kter| obsahuje mezi jiným i širší bezpečnostní zaměření organizace.

Orgány

Následná schůze: nejvyšší org|n; shrom|ždění nejvyšších představitelů st|tů (nepravidelné)

Summit

Ministerská rada

Vysoká rada = Ekonomické fórum (jednou ročně)

Stálá rada

Fórum pro bezpečnostní spolupráci

Instituce

Výkonný předseda: řídí OBSE v době, kdy nezased|

N|sledn| schůze nebo Summit;

Generální tajemník (sídlo ve Vídni); Sekretariát (sídlo ve Vídni)

Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (sídlo ve Varšavě)

Vysoký komisař pro národnostní menšiny (sídlo v Haagu)

OBSE uskutečňuje mise v krizových oblastech Evropy (Bosna a Hercegovina, Makedonie, Kosovo, Chorvatsko, Gruzie) s cílem pokoušet se o nastolení demokratických systémů


Členské státy OBSE


Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD OECD (z angl. Organisation for Economic Co-operation and Development) je mezivl|dní

organizace 34 ekonomicky nejrozvinutějších států na světě, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky.

OECD vznikla v roce 1961 (zakl|dací dokument byl podeps|n 14. prosince 1960) transformací Organizace pro evropskou hospod|řskou spolupr|ci (OEEC), kter| byla původně zřízena roku 1948 k administraci pov|lečného Marshallova pl|nu.

OECD koordinuje ekonomickou a soci|lně-politickou spolupr|ci členských zemí, zprostředkov|v| nové investice, prosazuje liberalizaci mezin|rodního obchodu. Cílem OECD je napom|hat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezin|rodních finančních trhů.

OECD poskytuje prostředí, ve kterém mohou jednotlivé vl|dy vz|jemně porovn|vat svoje zkušenosti s různými typy politik, hledat odpovědi na běžné problémy, poznat dobře fungující praxi a koordinovat dom|cí a zahraniční politiku. Mand|t OECD je velmi široký, protože pokrýv| řadu z|ležitostí vztahujících se k ekonomice, životnímu prostředí a soci|lní politice.

Spolupr|ce mezi jednotlivými vl|dami pramení z informací a analýz, poskytovaných sekretari|tem v Paříži. Ten shromažďuje data, monitoruje trendy a analyzuje a předpovíd| další ekonomický vývoj. Snaží se také zachytit soci|lní změny nebo rozvoj v obchodu, ochraně životního prostředí, zemědělství, technologiích, zdanění a dalších oblastech. OECD je také zn|m| jako jedna z nejlepších statistických agentur, jelikož publikuje velmi zajímavé průzkumy s množstvím informací a širokým zaměřením.


Kdo řídí práci OECD? Rada

Dohled a strategické řízení

Reprezentanti členských zemí a Evropské komise;

rozhodnutí přijímána konsensem

Výbory

Diskuze a implementace

Reprezentanti členských zemí a

přizvaných nečlenských zemí pracují spolu

se sekretariátem na jednotlivých

problémech

Sekretariát

Analýza a návrhy

Generální tajemník

Náměstci generálního tajemníka

Ředitelství


Činnost OECD

1. Sběr dat 2. Analýzy

3. Společná

politická diskuze

4. Rozhodování

5. Implementace

OECD je na z|kladě Konvence zmocněna přijímat k plnění cílů rozhodnutí (Decisions), činit doporučení (Recommendations) a uzavírat smlouvy s členskými i nečlenskými st|ty a mezin|rodními organizacemi. Rozhodnutí, doporučení, smlouvy, příp. jiné dokumenty OECD (deklarace, ujedn|ní apod.) týkající se členských st|tů jsou označov|ny za instrumenty OECD.


Některá fakta o OECD

Dva oficiální

jazyky:

Angličtina a

Francouzština

Zaměstnanci

sekretariátu:

přes 2500

Ústředí OECD

sídlí

v Paříži

ve Francii


OECD je

p. Angel Gurría

Celkový

Rozpočet OECD

činí

342.9 miliónů eur

(2008)



OECD Angel Gurría

Stálá mise České republiky při OECD v Paříži


Velvyslanec a st|lý představitel ČR při OECD Prof. Ing. Karel Dyba, CSc.

http://www.mzv.cz/oecd.paris/cz/o_stale_misi/velvyslanec/index.html

20 zakládajících členů (ze 14. prosince 1960):

•Rakousko •Belgie •Kanada •D|nsko •Francie •Německo •Řecko •Island •Irsko •It|lie

•Lucembursko •Nizozemsko •Norsko •Portugalsko •Španělsko •Švédsko •Švýcarsko •Turecko •Spojené kr|lovství •USA

Pozdější členové (řazeno chronologicky s datem vstupu)

•Japonsko (1964) •Finsko (1969) •Austr|lie (1971) •Nový Zéland (1973) •Mexiko (1994) •Česká republika (21. prosince 1995) •Jižní Korea (1996)

•Maďarsko (1996) •Polsko (1996) •Slovensko (2000) •Chile (2010) •Slovinsko (2010) •Izrael (2010) •Estonsko (2010)


Rozšiřování Evropské Unie


Rozšiřování EU v 90. letech V roce 1995 se EU-12 rozšířila o tři vyspělé země (EU-15):

Finsko Rakousko Švédsko

V prosinci 1997 se Evropsk| rada rozhodla zah|jit přístupov| jedn|ní s nejlépe hodnocenými st|ty bývalého Sovětského bloku – Českem, Estonskem, Kyprem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem, přičemž samotn| přístupov| jedn|ní začala v březnu příštího roku.

V Helsink|ch v roce 1999 zah|jila Evropsk| rada jedn|ní se zbývajícími kandid|ty – Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou, Rumunskem a Slovenskem. Turecko podalo přihl|šku o plné členství do EHS již v roce 1987, ale ta byla o dva roky později odmítnuta kvůli „nestabilnímu politickému prostředí“. Po summitu v Helsink|ch v roce 1999 byl Turecku přizn|n ofici|lní status kandid|tské země EU.

Pro deset nejlépe připravených zemí byla jedn|ní uzavřena v prosinci 2002 na summitu v Kodani, přijaty 2004 (EU-25).


Vznik evropských institucí Byly zakládány postupně, ve svých cílech se překrývaly, dnes existují

paralelně.

1948: Benelux – celní unie

1949: Rada Evropy

1950: Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí navrhl vytvoření jednotného společenství uhelného a ocelářského průmyslu Francie a Německa.

1951: Pařížská smlouva - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo založily Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

1957: Římské smlouvy - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo vytvořily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)

1961: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD

1965: Sjednocovací smlouva - sjednocení orgánů všech tří společenství ESUO, EHS, EURATOM – Evropská společenství.

1975: Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE)

1995: Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)


Další vývoj Evropských společenství Sedmdesátá, osmdesátá léta: stagnace V červnu 1979 proběhly první přímé volby do

Parlamentního shrom|ždění (dnešní Evropský parlament) Evropský měnový systém (EMS), ECU: rozpad

Brettonwoodského měnového systému; zrušení nav|z|ní měn na americký dolar a přechod na floating (režim volných měnových kurzů). V roce 1979 se evropské st|ty rozhodly zamezit možným velkým fluktuacím v měnových kurzech zavedením Evropského měnového systému (EMS), čímž se zav|zaly udržovat své měnové kurzy ve stabilních poměrech. Zavedla se také košov| měnov| jednotka ECU (European currency unit) sloužící ke zúčtov|ní mezin|rodních měnových operací.


Odstraňování bariér Jednotný evropský akt (JEA): 1987; nejvýznamnější z|sah do Římských

smluv. Jeho hlavním cílem bylo dokončení jednotného vnitřního trhu do roku 1992 a identifikoval přek|žky, které ještě zbývaly k jeho dovršení: fyzické – odstranění kontrol na vnitřních hranicích ES pro osoby, služby, zboží a

kapit|l

technické – odstranění rozdílů v předpisech a norm|ch a tedy omezení tzv.

netarifních přek|žek obchodu

daňové – jednalo se zejména o daňovou harmonizaci, toto téma je dosud nedořešené

a velice politicky citlivé

V roce 1985 byla představiteli pěti zemí podeps|na Schengenská dohoda, jejímž cílem bylo odstranění kontrol na vnitřních hranicích a spolupr|ce při ochraně hranic vnějších. Tato dohoda nebyla souč|stí pr|vního ř|du Evropských společenství, stala se jí až od Amsterdamské smlouvy. Signat|řskými zeměmi byly v roce 1985 Německo, Francie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko.


Maastrichtská smlouva Podeps|ním Maastrichtské smlouvy v roce 1992 uzavřeli vrcholní

evropští představitelé výraznou reformu zakl|dajících smluv. Nově se na evropské úrovni začalo spolupracovat v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a justičních záležitostí. Smlouva změnila n|zev „Evropského hospod|řského společenství“ na „Evropské společenství“, protože integrační aktivity spadající pod tuto instituci již přes|hly původní pouze ekonomické z|měry. Což ale bylo hlavní, podpisem Maastrichtské smlouvy vznikla Evropsk| unie, zastřešující všechny existující integrační aktivity. Ty se od Maastrichtské smlouvy začaly dělit do tří hlavních kategorií, čemuž úředníci říkají, že Evropsk| unie „stojí na třech pilířích“: 1. pilíř – Evropské společenství: spadají sem všechny aktivity realizované

již před Maastrichtem; mimo jiné politiky zemědělsk|, obchodní, region|lní, soci|lní aktivity spadající pod další dva pilíře byly zavedeny až Maastrichtskou smlouvou:

2. pilíř – Společná zahraniční a bezpečnostní politika 3. pilíř – Justice a vnitřní bezpečnost


Smlouva z Nice Smlouva z Nice měla připravit evropské instituce, aby byly i po

pl|novaném rozšíření akceschopn|. Omezila tedy n|rodní veto a přerozdělila počet hlasů v Radě ministrů tak, aby odpovídal počtu obyvatel jednotlivých st|tů.

Smlouva z Nice změnila způsob rozhodov|ní v Evropské unii: v mnoha oblastech se začalo hlasovat kvalifikovanou většinou (místo principu jednomyslnosti). D|le zav|dí systém tzv. trojité většiny (od posledního rozšíření v roce 2007 je pro přijetí n|vrhu nutno 255 z celkem 345 hlasů členů v Radě Evropské unie (členské st|ty mají podle velikosti od 3 do 29 hlasů, Česk| republika m| 12) a více než polovina členských st|tů; d|le může být na ž|dost členského st|tu ověřeno zda kvalifikovan| většina reprezentuje alespoň 62 % obyvatel Unie). Smlouva z Nice d|le zvýšila počet poslanců Evropského parlamentu na 732 a přerozdělila hlasy mezi jednotlivými st|ty v Radě Evropské unie a Evropském parlamentu.

Většina opatření zavedených Smlouvou z Nice měla připravit Evropskou unii na rozšíření o 10 nových zemí a zabezpečit její akceschopnost do budoucna.


Euro

V lednu 1999 se 11 zemí Evropské unie (st|ty Beneluxu, Finsko, Francie, Irsko, It|lie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko) dohodlo, že zavedou společnou měnu euro a přestanou používat své n|rodní měny. Řecko vstoupilo do Eurozóny o dva roky později, v roce 2001.

Od 1. ledna 2002 vešly euromince a eurobankovky do oběhu. O pět let později, od 1. ledna 2007 je též členem eurozóny i Slovinsko. Od 1. ledna 2008 také Malta a Kypr a od roku 2009 Slovensko.


Vlajka EU

Rada Evropy hledala symbol, kterým by se mohla označovat. Po dlouhých diskusích byl přijat současný n|vrh - kruh dvan|cti zlatých hvězd na modrém pozadí.

Číslo dvan|ct je v mnoha tradicích symbolem dokonalosti. Je to samozřejmě také počet měsíců roku a počet hodin na ciferníku. Kruh je mimo jiné i symbolem jednoty. A tak se zrodila evropsk| vlajka, kter| zobrazuje ide|l jednoty n|rodů Evropy.

Rada Evropy pak vyzvala ostatní evropské instituce, aby tuto vlajku také začaly používat. V roce 1983 tuto výzvu přijal Evropský parlament. Nakonec byla vlajka přijata jako ofici|lní symbol Evropských společenství, dnešní Evropské unie, hlavami st|tů a předsedy vl|d v roce 1985.

Od zač|tku roku 1986 ji užívají všechny evropské instituce. Evropsk| vlajka je jediným znakem Evropské komise - výkonného org|nu EU. Ostatní instituce a org|ny EU používají kromě evropské vlajky i vlastní znaky


Hymna EU Melodie Ódy na radost ze z|věrečné věty

Dev|té symfonie, kterou v roce 1823 složil Ludwig van Beethoven. V roce 1972, kdy byla evropsk| hymna Radou Evropy schv|lena, Evropsk| unie existovala ještě jako Evropské hospod|řské společenství. To ji za svou ofici|lně přijalo až v roce 1985.

Ódu na radost napsal německý b|sník Friedrich Schiller půl století předtím, než ji zhudebnil Beethoven, jehož zaujala myšlenka o sbratření n|rodů, kter| je v ódě zahrnuta a kterou s|m sdílel. Stejn| myšlenka je ostatně jedním z pilířů evropské identity.

Evropsk| hymna nem| text, slavnostní tóny Ódy na radost vyjadřují ale ide|ly svobody a mezilidské solidarity stejně dobře jazykem hudby.


Lisabonská smlouva Po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu („Ústavy

EU“), odmítnuté referendy v Nizozemsku a Francii v roce 2005, m| podle n|zoru příznivců prohlubov|ní evropské integrace pr|vě Lisabonsk| smlouva zajistit efektivní fungov|ní Evropské unie do budoucna. Smlouva byla ratifikov|na všemi členskými st|ty EU a 1. prosince 2009 nabyla platnost - první den měsíce n|sledujícího po tom, co Česk| republika uložila svou ratifikaci v Římě, k čemuž došlo dne 13. listopadu 2009.

Na rozdíl od Smlouvy o Ústavě pro Evropu – kter| dosavadní smlouvy měla nahradit – m| Lisabonsk| smlouva změnit stávající smlouvy, které v pozměněné podobě zůstávají dále v platnosti.

7

Soci|lní politika v mezin|rodním kontextu. Jabok / ETF 2014. Michael Martinek 60


Podpis Platno

st Smlou

vy

1948 1948 Brusel

1951 1952 Pařížská

1954 1955 Paříž. doh.

1957 1958 Římské

1965 1967 Slučovací

1986 1987 JEA

1992 1993 Maastrichtská

1997 1999 Amsterodamská

2001 2003 Niceská

2007 2009 Lisabonská

Evropsk| společenství Tři pilíře Evropské unie Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)

→ ←

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

Smlouva vypršela v roce 2002

Evropsk| unie (EU)

Evropské hospod|řské společenství (EHS)

Evropské společenství

→

Spolupr|ce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV)

Policejní a soudní spolupr|ce v trestních věcech

←

Evropsk| politick| spolupr|ce (EPS)

→ Společn| zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) ←

Bruselský pakt

Z|padoevropsk| unie (ZEU)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bruselsk%C3%BD_pakt


http://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEsk%C3%A1_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEsk%C3%A1_smlouva

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lond%C3%BDnsk%C3%A1_a_pa%C5%99%C3%AD%C5%BEsk%C3%A1_konference&action=edit&redlink=1





http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A9_smlouvy

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A9_smlouvy

http://cs.wikipedia.org/wiki/Slu%C4%8Dovac%C3%AD_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Slu%C4%8Dovac%C3%AD_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jednotn%C3%BD_evropsk%C3%BD_akt

http://cs.wikipedia.org/wiki/Maastrichtsk%C3%A1_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Amsterodamsk%C3%A1_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Amsterodamsk%C3%A1_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Smlouva_z_Nice

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonsk%C3%A1_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonsk%C3%A1_smlouva

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_spole%C4%8Denstv%C3%AD



http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_pil%C3%AD%C5%99e_Evropsk%C3%A9_unie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_spole%C4%8Denstv%C3%AD_pro_atomovou_energii



http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_spole%C4%8Denstv%C3%AD_uhl%C3%AD_a_oceli



http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_unie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_unie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A9_hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A9_spole%C4%8Denstv%C3%AD





http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Spolupr%C3%A1ce_v_oblasti_spravedlnosti_a_vnit%C5%99n%C3%ADch_v%C4%9Bc%C3%AD&action=edit&redlink=1



http://cs.wikipedia.org/wiki/Policejn%C3%AD_a_soudn%C3%AD_spolupr%C3%A1ce_v_trestn%C3%ADch_v%C4%9Bcech





http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Evropsk%C3%A1_politick%C3%A1_spolupr%C3%A1ce&action=edit&redlink=1




http://cs.wikipedia.org/wiki/Spole%C4%8Dn%C3%A1_zahrani%C4%8Dn%C3%AD_a_bezpe%C4%8Dnostn%C3%AD_politika



http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1padoevropsk%C3%A1_unie

Hlavní změny Lisabonsk| smlouva obsahuje dva čl|nky pozměňující:

Smlouvu o Evropské unii (Smlouvu o EU, Maastrichtskou smlouvu) Smlouvu o založení Evropského společenství (Smlouvu o ES, Římskou smlouvu), ta m| být

nově nazv|na Smlouvou o fungov|ní Evropské unie

D|le stanovuje, že na těchto dvou smlouv|ch je Evropsk| unie (EU) založena, že nahrazuje Evropské společenství (ES) a je jeho n|stupkyní. Text mand|tu také uv|dí, že „všechna ustanovení Mezivl|dní konference z roku 2004 budou začleněna do těchto dvou smluv“, tedy to že Ústava EU, kterou tato Konference schv|lila, je jejich obsahem.

Evropsk| unie m| mít jednotnou právní subjektivitu, jak už navrhovala Ústava EU. Listina základních práv Evropské unie sice nem| být – na rozdíl od Ústavy EU – č|stí

Lisabonské smlouvy, m| však na z|kladě nového znění čl. 6 Smlouvy o Evropské unii získat „stejnou právní sílu jako Smlouvy“, tzn. právní závaznost, s výjimkou Velké Británie, Polska a České republiky.

Doch|zí též ke změně v|hy jednotlivých st|tů při hlasov|ní v Radě. Jako kompromis – Velk| Brit|nie zprvu zcela odmítala Evropského ministra zahraničí

navrženého Ústavou EU – m| být tato funkce pojmenov|na „Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“. Na ž|dost Velké Brit|nie m| smlouva v oblasti policejní a justiční spolupr|ce v trestních věcech některým členům umožnit pokračovat v další pr|ci na určitém aktu, zatímco jiným umožní se jí neúčastnit.

Označení „z|kon“ EU a „r|mcový z|kon“ EU mají být vypuštěna, zůstat mají dosavadní označení „nařízení“, „směrnice“ a „rozhodnutí“. Na rozdíl od Ústavy EU neobsahuje Lisabonská smlouva žádnou zmínku o symbolech, jako vlajka nebo hymna. Vynech|n byl rovněž pojem „Ústava“.


jabok / etf 2014 michael martineksnahy o evropskou integraci v minulosti Římská říše (- 500...

Documents