jak se zbavit chaosu - hanatrncakova.cz · vyplývající jsou jen ve vašich rukou a autor za ně...

Hana Trnčáková | Jak se zbavit chaosu

www.HanaTrncakova.cz 2

Jak se zbavit CHAOSU

a získat svobodu a bohatství*

Naberte sílu budovat své sny! Zaměřte se na svůj RŮST

a získejte dostatek času, prostoru a energie.

Napsala Hana Trnčáková

Copyright © 2016, Hana Trnčáková, Svoboda v pořádku

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována nebo šířena třetím stranám v jakékoli formě bez písemného souhlasu autora.

http://www.HanaTrncakova.cz



Prohlášení

Tento materiál je určen pro vzdělávací a informační účely v oblasti osobního

leadershipu a osobního rozvoje. Stažením této elektronické knihy potvrzujete, že jakékoli použití informací z této knihy a úspěchy či neúspěchy z toho vyplývající jsou jen ve vašich rukou a autor za ně nenese žádnou zodpovědnost.

Váš úspěch závisí na řadě dalších faktorů, které autor nemůže ovlivnit, např. na vašich dovednostech, možnostech, znalostech, schopnostech,

obětavosti, zdravotním stavu apod.

V této knize můžete také najít informace o službách a produktech třetích osob. Tyto informace jsou však pouze doporučením a vyjádřením názoru autora na

danou problematiku.




Vaše BONUSY

Když jsem e-book začala psát, měla jsem v mysli jen jedno přání.

Aby skutečně pomáhal.

Proto jsem vám přibalila soubor pracovních sešitů. Jsou to seznamy, otázky nebo checklisty, které vám pomohou celý proces lépe uchopit prakticky.

Ale to není vše.

Mám pro vás i doživotní aktualizaci celého e-booku. Napořád. Prostě

kdykoli budu vydávat nové kapitoly, přidávat postupy nebo dělat celá nová vydání, dostanete je vždy do své schránky.

A navíc!

Pro všechny, kdo se rozhodnou pokračovat a systém Svobody v pořádku si

pořádně zažít, mám dárek.

Je to dárkový voucher na slevu za seminář Svoboda v pořádku. Využít jej můžete hned.

VYZVEDNĚTE SI BONUSY KLIKNUTÍM ZDE


https://www.hanatrncakova.cz/jak-se-zbavit-chaosu/bonusy2017/



OBSAH

ÚVOD ............................................................................. 6 1) UKLIĎTE SI ............................................................ 14

a) Zkušenost a realita ..................................................................................... 16 b) Debordelizace ............................................................................................. 21 c) Nastolení pořádku .................................................................................... 34 d) Kokpit ........................................................................................................ 40 e) Zrcadlo ...................................................................................................... 43 f) Čistá hlava ................................................................................................. 45

2) KDO JSEM? ............................................................. 54 a) Rok prázdnin ............................................................................................. 58 b) Jak se cítím? ............................................................................................... 61 c) Silné stránky ............................................................................................. 64 d) Vzory a zrcadlo .......................................................................................... 69 e) Jasné kroky ............................................................................................... 72 f) Komunikace ............................................................................................... 81

3) HARMONOGRAM DNE ......................................... 92 a) Čas ............................................................................................................. 93 b) Tvůrci a manažeři ..................................................................................... 99 c) Části harmonogramu .............................................................................. 104 d) Efektivní workhacky ................................................................................ 113 e) Rituály ...................................................................................................... 119 f) Cyklická žena ........................................................................................... 125

4) PROGRES .............................................................. 133 a) S kým se budete porovnávat? .................................................................. 136 b) Zhodnocení ............................................................................................. 140 c) Jen činy spojují sny s realitou .................................................................. 143 d) Přestaňte měnit druhé, změňte sebe! ...................................................... 145

5) ZÁVĚR ................................................................... 148




ÚVOD

Šedá myš

Před pěti lety byste mě nepoznali. Byla jsem hodná holka, která naplňovala očekávání své rodiny i společnosti. Rozdávala se pro druhé na úkor sebe sama.

Neznala svou hodnotu ani sílu. V životě měla chaos a netušila, kam její život směřuje a co od něj chce.

Studovala jen kvůli titulu. Nevěděla, kam dřív skočit, a myslela si, že to je ten naplněný život. Ale byl to jen naplněný kalendář akcí a pracovních směn.

Od dětství jsem byla velmi zodpovědná a neuměla se bavit. Všechno jsem brala moc vážně. Toužila jsem hlavně po ocenění a uznání od druhých. V kolektivu

jsem nebyla moc oblíbená.




Nevěděla jsem, jak mám vyjádřit, co cítím a co potřebuji, aby to bylo správně

pochopeno a mé potřeby byly skutečně naplněny. Často jsem proto raději mlčela a vyhledávala samotu.

Zlom přišel v roce 2011, na roční stáži ve Vídni. Začala jsem přemýšlet o věcech jinak. V té době jsem se také setkala s první literaturou na téma osobního

rozvoje.

Šla jsem víc do hloubky. Odpovídala jsem si na otázky, které mi nikdo předtím nekladl. Vytvořila jsem si svou první nástěnku vizí a začala měnit své návyky.

Poprvé v životě jsem se učila vůbec pojmenovat věci, po kterých toužím.

Odtud pak nebylo daleko k prvním každodenním „rituálům“ a tvoření

harmonogramu dne.

Zavedla jsem týdenní, měsíční i roční zhodnocení a propojila několik prostudovaných přístupů do toho svého, ideálního. Jednoduše jsem sledovala sama sebe (jak žiji, jak pracuji…), v duchu hesla: „Co měřím, to řídím.“

Nevědomky jsem tím začala budovat vlastní pevné základy. Postupně jsem

objevovala přesvědčení, která mě v životě omezují; názory jiných lidí, které jsem automaticky převzala za své.

Tehdy jsem také objevila svůj potenciál. Postupně jsem se rozloučila se vším, co mi v životě přestalo být k užitku. Věci, vztahy, závazky… Tím se uvolnila spousta prostoru pro nové projekty, známosti i životní styl.




Sebrala jsem odvahu a začala říkat PRAVDU úplně všem. Vracela jsem se

i k těm, kterým jsem vždycky chtěla něco říct.

Začala jsem říkat NE. Naučila jsem se chránit si své hranice a srozumitelně vyjadřovat, co cítím a potřebuji. Bolesti jsem se přestala vyhýbat a začala ji brát jako dar, který potřebuji pro svůj další růst.

Postupně jsem objevila svou hodnotu a získala zpět ztracené sebevědomí.

Proměnila jsem se v ženu, která se stala inspirací pro své okolí.

Každý rok mílový krok

2014 - jako účastnice tréningu Akademie Andyho Winsona.

2015 – stejný tréning, ale v roli koordinátorky akce.

2016 - další ročník tréninku. Zde už jako ředitelka Akademie Andyho Winsona.




Nikdy v životě jsem neměla více klidu a času sama na sebe, na své vztahy i na cestování, jako mám dnes. Miluji svou práci.

Každý den je pro mě dobrodružství. Energie mám na rozdávání a připadá mi, jako by můj pocit štěstí a naplnění stále rostly.

Postupně dosahuji všeho, po čem toužím. Aniž bych musela tlačit na pilu. Krok za krokem.

Možná vám bude můj příběh znít trochu jako pohádka. Ale pohádkový není – je zcela skutečný.

Můj. Napsala jsem si ho sama, jen a jen díky své odvaze začít dělat věci jinak.




Proč vznikl tento e-book

Když jsem se vydala na svou cestu, nevěděla jsem, kde začít. Kterou knihu si mám přečíst nejdřív, která metoda nejlépe funguje, který vzdělávací program

bude pro mě nejlepší a jaký seminář potřebuji absolvovat.

Chyběl mi návod a potřebný nadhled.

Byla to cesta pokusů a omylů. Neměla jsem možnost absolvovat všechny kurzy a semináře. A tak jsem si vybudovala svůj vlastní systém, který mi umožňuje

vytěžit z každého nového poznání maximum.

Přestože jsem neměla téměř žádné knihy a absolvovala minimum seminářů, dokázala jsem se posouvat mílovými kroky. Když se něco ukázalo jako funkční,

hned jsem to začala naplno aplikovat i ve svém životě.

Co se mi osvědčilo, to jsem postupně sdílela se svými přáteli. Organizovala jsem tzv. ženské kruhy a semináře.

Ukazovala jsem druhým, jak si zkrátit cestu. Kde začít jako první a jaké jsou další kroky vzhledem k našim momentálním potřebám.

Když jsem pak začala vést tým, naplno jsem si uvědomila důležitost „budování“ sebe zevnitř – abych jako lídr mohla jít příkladem a inspirovat ostatní k tomu,

aby převzali zodpovědnost a stali se také lídry.

Dostala jsem příležitost realizovat tento způsob rozvoje potenciálu týmu při




vedení firmy. Získala jsem při tom mnoho cenných zkušeností a z nich jsem do

tohoto e-booku vybrala ty, které považuji za nejdůležitější a nejpřínosnější.

Zázraky se rodí z plného vědomí vlastní síly a hodnoty – když svůj

talent využíváme naplno. Velkých snů je možné dosahovat díky malým, vědomým, a hlavně soustavným krokům k cíli. Jsme-li důslední, dokážeme

velmi mnoho.

Naberte sílu budovat své sny! Zaměřte se na svůj RŮST a získejte dostatek času, prostoru a energie.

Vybudujte si pevné základy. Věřím, že tento e-book vám bude užitečným průvodcem.

Přeji vám odvahu a sílu dělat věci JINAK a jít za tím, na čem vám DOOPRAVDY záleží.

Těším se na vaše příběhy a proměny!

Hana Trnčáková




Sdílejte se mnou svůj růst!

Zajímá mě vaše zpětná vazba. Pokud vás při čtení napadnou jakékoli otázky,

bude vám něco nejasné nebo budete mít chuť se na něco zeptat, napište mi.

Zachycujte své změny od prvního kroku, který uděláte. Budu moc ráda, když se

se mnou o své pokroky i pocity podělíte, a já se tak dozvím, v čem konkrétně vám tento e-book pomohl.

Pošlete mi je na adresu: [email protected]

mailto:[email protected]




UKLIĎTE SI




1) UKLIĎTE SI

Už jako 5letou holku mě na návštěvu nezvali mí kamarádi, ale jejich rodiče. Milovali totiž moji nejoblíbenější hru. Hru na úklid.

Kamkoli jsem přišla, viděla jsem všechny ty krásné hračky, které se povalovaly

po zemi. Měla jsem silný vnitřní pocit, že si každá z nich zaslouží svůj domov. Pustila jsem se hned do „práce“ a vymýšlela pro ně nejlepší místo.

A nejen to – uměla jsem i motivovat ostatní děti, aby se přidaly. Rozdělovala jsem úkoly, kdo má co třídit a kam ukládat.

Zvládla jsem všechno: od tanečnice Barbie až po poslední kostku lega.




Musela jsem řešit i krizové situace. Třeba když se někdo zeptal, jestli si budeme taky někdy hrát. Tyto situace mě posílily úplně nejvíc a své umění

motivace jsem už v takto raném věku dovedla k dokonalosti.

Mělo to dva póly, a oba začínaly na písmeno Ú – rodiče si mysleli, že jsem

úžasná, zatímco kamarádům jsem připadala úchylná. Bohužel jsem v dětství víc věřila tomu druhému a netušila jsem ještě, že jednou právě v tomhle bude

má největší síla.

Teprve před pár lety jsem pochopila, jak úžasná „úchylka“ to je a jak díky ní zvládám nejrůznější životní situace v klidu a s nadhledem. Že svůj čas umím využívat opravdu efektivně.

Na stránkách tohoto e-booku bych se s vámi ráda podělila o konkrétní

zkušenosti a postupy, které jsem na své cestě získala, neboť věřím, že i vy můžete díky nim získat moře času pro uskutečňování svých snů.




a) Zkušenost a realita

Práce v dětském domově, kde jsem měla na starosti osm dětí ve věku 5 až 18 let (z toho dva prvňáky), dokonale zocelila všechny mé systémové buňky.

Ze začátku jsem myslela, že doslova vypustím duši. Že není v mým silách, abych zvládala přípravy do školy, kroužky, nemoci, stříhání nehtů, vši, úklidy,

výlety, nákupy dárků, zápisy ze služby... Domů jsem chodila ztrhaná jako kůň. Na všechno jsem byla sama.

„Jak z toho ven?“ ptala jsem se v duchu sama sebe.

Inu, musela jsem na to jít „od podlahy“.

Do té doby byla v domově představa uklizeného pokoje tak trochu sci-fi. Jen

jsme donekonečna přeskládávali hromady hraček, obrázků a sběratelských kartiček.

Zkusili jsme to tedy jinak: všechno, s čím si děti už nehrály nebo co přestalo být funkční, jsme vyhazovali. V každém pokoji jsme vytvořili systém na

ukládání věcí.

Založili šanony na učebnice a boxy na hračky. Každá věc byla označena cedulkou s obrázkem nebo slovem (podle věku dítěte). Díky tomu každý věděl,

kam věci ukládat. Nikdo už nic nehledal a nemusel se mě na nic ptát.




Představte si tu úlevu, když při odchodu do školy už nemusíte odpovídat na 8hlasý megafon a pobíhat společně s dětmi z jednoho pokoje do druhého a hledat cvičky. A pak si při odchodu posledního dítěte zhluboka oddychnout, že jste to zvládli, a jakmile trošku vydechnete, už abyste se pustili do dalšího úklidu po dětech, začali zpracovávat dokumentaci a návštěvu lékařů…

My namísto toho v klidu stojíme u dveří a pozorujeme ranní pohodu. U snídaně si povídáme, nikdo nikam nespěchá. Všichni mají všechno, co potřebují. Uklízet není potřeba – vše je na svém místě.

Děti nejsou od přírody nepořádné

Milují řád. Sotva se narodí, jejich život dostává pravidelný rytmus jídla a spánku, který se postupně přizpůsobuje věku dítěte. Přicházejí hračky a nové

podněty, jejich druh a množství však určujeme my – dospělí. My jsme průvodci dětí, od nás se všemu učí.

Vedeme-li dítě odmala k tomu, že se jí pouze u jídelního stolu, hračky patří do

bedny, jako první se při příchodu z venku myjí ruce a jsme v tom důslední a trpěliví, dostaví se odměna.

Pokud dítěti tato pravidla na začátku nenastavíme, s přibývajícími povinnostmi ve škole, kroužky a dalšími aktivitami dětí začněme narážet na

problémy.




Chvíli jsem si myslela, že je to všechno marné. Že starého psa novým kouskům

nenaučíš. Jak můžu 18letého chlapce naučit pořádkumilovnosti a dodržování pravidel?

Podařilo se. Krok za krokem. Chtělo to velké množství trpělivosti a neustálého vysvětlování, a hlavně neústupnosti. Nakonec sám pochopil skrze vlastní

prožitek, že mnohem efektivnější je dodržovat dohodu, dávat věci na místo, splnit si své povinnosti a hurá ven!

Má pak volno – když má vše hotovo, už se po něm nic nechce. Po pár týdnech skončily zdlouhavé debaty a dohadování o čemkoli.

Každé dítě jasně vědělo, co se od něj očekává. Změny a nové věci díky tomu přijímalo mnohem rychleji než obvykle.

A nejdůležitější na tom všem bylo, že jsem sama byla dětem vzorem

a dostatečně vysvětlovala PROČ. Proč záleží na tom, co zrovna dělají, a jaký UŽITEK z toho budou mít.

Nemůžeme očekávat, že si děti budou udržovat věci v pořádku a jejich pokoj bude stále uklizený, pokud neuvidí vzor v nás samých – jestliže se nebudeme

sami převlékat do domácího oblečení, věci pohodíme, kde se dá, a nebudeme plnit své sliby.




Harmonogram dne a služby

Dalším krokem bylo společné vytvoření harmonogramu dne, rozpis služeb a seznamy věcí a úkolů souvisejících s pravidelnými aktivitami a úklidy. Podařilo se nám společně vytvořit systém, díky němuž byly děti samostatné a nepotřebovaly mou pomoc. I na případných změnách a zástupech se dovedly domluvit samy mezi sebou.

Přišel klid a pohoda. Děti přesně věděly, kdy se co bude dít a jaké jsou jejich povinnosti. Měla jsem radost, když za mnou po nějaké době přišli pro inspiraci i zkušenější kolegové.

Úplně stejně jsme si nastavili spolupráci s dalšími dvěma kmenovými kolegy, s nimiž jsem se o děti starala. Rozdělili jsme si jasně, kdo za jaké oblasti zodpovídá – podle toho, co má kdo rád a co mu nejvíc sedí.

Díky tomu jsme nemuseli dělat všichni všechno, ale každý jen to, co je mu příjemné. Navzájem jsme se hezky doplňovali, a naše spolupráce tak běžela jako skvěle namazaný stroj.

Přestavěla jsem celou vychovatelnu, vyhodila vše nepotřebné a vše roztřídila do boxů a šanonů. Totéž jsem na základě této zkušenosti později rozšířila na celou naši domácnost a náš statek.

Vše dostalo svůj řád a systém a má rodina mě přestala neustále vyrušovat tím, že potřebuje to nebo ono. Najednou byli samostatní a já se už nemusela rozčilovat, že zase nemůžu něco najít nebo že uložili věci tam, kam nepatří.




Začala jsem mít více času sama na sebe a na své nové projekty, na čtení, běhání, procházky po lese i nedělní vany.

To všechno mi pomohlo si uvědomit, že tyto postupy mohou být užitečné v každé domácnosti, týmu i firmě.

Začít musí každý sám u sebe

Nejprve je třeba nastavit si svůj vlastní systém, ve kterém vždy najdeme vše,

co potřebujeme, a z něhož vyhodíme vše staré a nepotřebné.

Pokud se nedokážeme zorientovat ani ve vlastních věcech, jak můžeme efektivně spolupracovat s ostatními? Jak budeme zvládat růst firmy, inovace projektů, větší množství zákazníků? Stále větší a větší požadavky na výkon a efektivitu?

Nějakou dobu to možná budeme zvládat. Než nám „vyhoří pojistky“. Proto je nezbytné mít pevné základy v běžných záležitostech a cítit se doma v bezpečí.

„Jak děláme malé věci, děláme i ty velké.“




b) Debordelizace

„To radši vyhořet, než se stěhovat…“

Na to, jak se cítíme, mají vliv lidé a prostředí kolem nás. Často si neuvědomujeme, jak velkou váhu na naši náladu má prostředí, ve kterém jsme. Poznáme, jestli je nám někde příjemně, nebo ne.

Vše, co máme ve svém domě, na pracovním stole, to všechno upoutává naši pozornost, aniž bychom si toho byli vědomi.

Věci v nás vyvolávají vzpomínky a pocity, připomínají nám činnosti, které

máme vykonat.

Znáte ten pocit, když si uklidíte? Jak se vám najednou lépe dýchá a přicházejí k vám naráz nové nápady a myšlenky?

Čím méně nepořádku a rozptylování, tím více jsme schopni se soustředit. NEPOŘÁDEK znamená, že se nepohybuji ve svém prostoru svobodně a s PŘEHLEDEM.

Obvykle tomu nevěnujeme velkou pozornost, a mnohdy si vůbec neuvědomujeme, kolik chaosu a stresu to v nás vyvolává.

Na začátku jsou věci i nápady užitečné a funkční, časem však tyto vlastnosti ztrácejí a SAMY SE NEVYHODÍ. Nepořádek se sám tvoří, ale SÁM se nezničí. Žádné zvíře se neobklopuje věcmi, které nepotřebuje.




Naše emoční připoutávání k věcem Je přirozené, že k mnoha věcem máme nějaké emocionální pouto

– připomínají nám nějakou událost nebo to možná byl dárek…

Každá soška, kterou jste dostali např. od někoho z rodiny, s kým dobře nevycházíte, vás ovlivňuje pokaždé, když se na ni podíváte. Často si tyto věci necháváme ze slušnosti nebo v naději, že se třeba jednou budou hodit. Nezřídka je to ale pouze výmluva a oddalování rozhodnutí, že je na čase se danou věcí rozloučit.

To se opakuje několik let… Za čas sebereme odvahu a věci dáme aspoň do krabice nahoru do skříně. Tajně doufáme, že si na nevhodný dar už nikdo nevzpomene, a kdyby přece, budeme dobře vědět, kam jsme ho dali. Za další dva roky doputuje krabice do sklepa nebo na půdu.

A věci se dál. A nevyhazují.

Stejné to bylo i u nás na statku. Měli jsme plné půdy, sklepy i stodolu věcí po našich předcích. Když jsme se nastěhovali, stála jsem před nelehkým úkolem všechno projít, roztřídit a vyhodit to, co jsme za poslední měsíc nepoužili, kromě sezónních věcí samozřejmě.

Byla jsem nekompromisní. Odvezli jsme devět dodávek věcí a haraburdí a prostory zůstaly téměř prázdné. Nechali jsme si opravdu jen to, co aktivně používáme.




Vůbec jsem nečekala, jak psychicky náročné to může být. Loučit se s kočárkem,

ve kterém mě vozila moje máma. Vyhodit panenky, s nimiž si hrály mé tety i já.

Za vše jsem poděkovala. Zavzpomínala a rozloučila se. Uklízela jsem několik dní v kuse. Pak se dostavil obrovský pocit úlevy. Přestala mě svazovat minulost.

Když jsem přišla na půdu, nevyskočily na mě všechny ty vzpomínky. Místo

toho přišly nové nápady, třeba na sušárnu bylin a ovoce, na kterou tu předtím prostě nebylo místo.

Život jde dál a je třeba jednotlivé etapy ukončovat.

„Pohár, který je plný, nelze naplnit.“

Vpusťte do svého života nové příležitosti a projekty. Udělejte jim místo.

TIP: Jak se vyhnout nechtěným dárkům a ušetřit si starosti, co komu dát?

Pošlete svým známým seznam toho, co si přejete, a na oplátku je požádejte o totéž. Vyhnete se tak trapným okamžikům a přetvářkám, jak jste z dárku nadšení, když ve skutečnosti nevíte, co s ním.




My ke sdílení přání využíváme aplikaci Seznam přání, do níž zadáváme vždy

přesný odkaz na dárek. Tento seznam se automaticky rozesílá před svátky, narozeninami a Vánocemi. Jednotlivé dárky je možné po přihlášení rezervovat,

aniž bych já sama tušila, co dostanu.

Tento jednoduchý nástroj nám ušetřil spoustu trápení, co s nevhodnými dárky,

a zároveň si díky němu nemusíme dlouho lámat hlavu nad tím, co komu koupíme.

http://www.seznam-prani.cz/

http://www.seznam-prani.cz/




Přípravná fáze

Ještě než se pustíte do vytváření místa pro nové příležitosti, připravte si níže uvedené pomůcky. Budou se vám hodit.

Jednou z nejdůležitějších pomůcek pro nastavení systému je štítkovač (popisovač samolepicích lístků).

• Štítkovač by neměl chybět v žádné domácnosti ani kanceláři. Ideální je, když má každý člověk svůj, já se rozhodně o ten svůj s nikým nedělím :) Mám ho vždy po ruce.

• Štítkovač slouží k označení boxů, poliček, šanonů, složek a mnoha

dalších věcí.

• Doporučuji štítkovač typu Brother – stačí nejlevnější stolní typ s adaptérem do zásuvky, který není nutné připojovat k počítači nebo telefonu. Můžete využít i dražší typ a štítky si tvořit podle svého gusta přes mobilní aplikaci.

• Pořiďte si také dostatečné množství pásek. Můžete si vybrat

z nejrůznějších barev.

Další seznam pomůcek • koše na tříděný odpad (nebo krabice)

• velké odpadkové pytle• lepicí páska

• sešívačka + náplně• složky a šanony (prozatím můžete využít nějaké staré a později si pak

dokoupit nové, které budou barevně sladěné)

• post it – lepicí poznámkové bloky




• nůžky

• kancelářské sponky• kovové spínací klipy

• gumičky• pero a tužku• diář – pro zapisování případných událostí, odvozu do opravny či

sběrného dvora, nebo událostí, které vás při úklidu napadnou• foťák – na focení dárků, obrázků a výtvorů svých nebo vašich dětí, které

nechcete dál uchovávat a postačí vám jejich fotka

• Cedulky A4 – ideálně každá jiné barvy; na ně napište tyto AKCE (co sedál bude s vytříděnou hromadou dít)

• vyhodit

o papíro plast

o směso sběrný dvůr

• darovat• opravit• zpracovat

o vše, co je třeba dál roztřídit (např. dokumenty, pojistky, účtenky) ačemu nemáte momentálně čas se věnovat pořádně

• vrátit




Vyhraďte si na úklid čas

Doporučuji udělat si na tuto fázi volno na celý víkend a oznámit všem, že nebudete k dispozici. Vyhraďte si na úklid jasně vymezený čas a nenechte se

NIKÝM rušit. Je to důležitá investice do vašich pevných základů a pro vaše budoucí projekty a sny.

Pokud potřebujete uklidit více prostor, naplánujte si další termíny do kalendáře. Zbytečně to neodkládejte.

Získáte pocit bezpečí a jistoty. Budete přesně vědět, kde co máte a že

neskladujete nic zbytečného. I kdybyste se jednou museli stěhovat, už to pro vás nebude trauma, kdy si budete přát radši vyhořet, ale pohodová změna ve vašem životě.

Budete cítit, že máte o svém životě přehled a že v něm máte prostor na nové

příležitosti i zážitky. Dostaví se pocit úlevy a lehkosti.

Když jsme se my stěhovali naposledy, zabralo mi balení celého dvoupokojového bytu dvě hodiny. Ano, čtete správně. Jen dvě hodiny.

Vybalování bylo o něco delší. Potřebovala jsem nejprve chvíli vnímat nové místo a přesunout nábytek tam, kde jsem ho chtěla mít. Celkový čas se tedy

vyšplhal na pět hodin.




Akce Vyhrňte si rukávy a jdeme na to!

Připravte si všechny výše uvedené pomůcky někde k ruce a na podlahu

rozmístěte bedny nebo odpadkové pytle označené cedulkami:

• vyhodit

o papíro plast

o směso sběrný dvůr

• darovat• opravit• zpracovat

• vrátit

Je třeba projít každý pokoj, sklep i půdu. Nenechat bez povšimnutí jediný kout.

Záleží samozřejmě na tom, jak velký je prostor, ve kterém žijete. Doporučuji začít samotným bytem a pak postupně projít všechny ostatní: garáž, pracovnu nebo dílnu, každý šanon, leták nebo zaprášené fotoalbum na půdě po babičce.

Nejdůležitější pravidlo: „Posvátné je všechno a NIC“




Začněte od nuly

Vyprázdněte stůl, poličky, zásuvky… úplně všechno. Sneste to na jednu velkou hromadu a poté vše třiďte a zpět dávejte jen to, co SKUTEČNĚ POTŘEBUJETE nebo máte rádi.

Já se řídím pravidlem „co jsem nepoužila za poslední měsíc, s tím je nejspíš na

čase se rozloučit“.

Ještě jednou bych rád zdůraznila, že je třeba dát VŠE na jednu velkou hromadu. Je to osvědčená technika, kterou zvládne i 3leté dítě. Chceme-li po dítěti, aby si uklidilo ten šílený nepořádek v pokoji, je to nadlidský výkon i pro dospělého.

Dá se to však značně zjednodušit tím, že vše, co není na svém místě, sneseme na JEDNU HROMADU a tu pak roztřídíme. „Nevyhoří nám pojistky“ a výsledek je vidět hned. V pokoji totiž už není nepořádek všude, ale jen na jednom místě.




Když už jste něco vzali do ruky, ROZHODNĚTE se, co se s tím má dál stát.

NIC nevracejte zpět na hromadu.




Vždy se ptejte: Jaký význam pro mě tato věc má? Potřebuji to? Daruji to? Vyhodím to?

O dalším osudu věcí rozhodujte hned! Stejně to budete muset jednou udělat, nikdo to neudělá za vás – jen vás to bude zbytečně ovládat! Otázka co s tím? vás totiž bude provázet pořád, při každém pohledu na danou věc.

Pokud máte před sebou spoustu dokumentů a fotek, doporučuji vyhradit si na ně samostatnou bednu a projít si je později zvlášť. Neztrácejte tím čas teď – ještě se k tomu vrátíte.

Pamatujte, že se cítíme mnohem lépe, když jsou kolem nás věci hezké, nerozbité a harmonické. Pokud tomu tak není, stále to podvědomě řešíme, i když jde o takové drobnosti jako prasklina na hrníčku nebo na zdi pod obrazem. Po celý čas úklidu mějte klapky na očích – nerozptylujte se telefonáty, sociálními sítěmi, ničím.

Tomu, co zrovna děláte, věnujte 100 % své pozornosti.

Pokračujte. Buďte vytrvalí. Jakmile jednou uděláte tento velký životní úklid, ty další budou už mnohem jednodušší a zábavnější. Já se každý měsíc na tento „debordelizační rituál“ doslova těším. Vždy najdu něco, s čím se rozloučím.

„Dokonalost znamená, že už nezbývá nic, co by se dalo ubrat.“




TIPY: • Post it – lepicí lístečky –

využívejte k popisu toho, co se s danou věcí má díto Např. hromadu „vrátit“ si můžete rovnou napsat, co komu patří,

nemusíte pak o tom už znovu přemýšlet; „opravit“ – můžete přímo napsat, co konkrétně se má opravit apod.

• Krabice od elektroniky a spotřebičů – vyhoďte. Nechte si je pouze od

věcí, u kterých víte, že je třeba budete chtít jednou prodat.• Oblečení – přestaňte nosit 10 let stará saka, tepláky nebo pyžama. Já

jsem si dlouhý čas schovávala kostýmek ze státnic, ale nikdy jsem si ho už znovu neoblékla. Proč? Podvědomě se mi do něj nechtělo. Dobře jsem si pamatovala, jaký jsem v něm zažila stres. Když jsem si ho oblékla, necítila jsem se v něm dobře. Přestože byl krásný, rozloučila jsem se s ním.

• Knihy – doporučuji projít si celou knihovnu a rozdělit podle kategoriío nechte si pouze ty knihy, které jsou pro vás přínosem




Závěr debordelizace

Odvezení a vyhození všeho, co již nepotřebujete. Vezměte všechny ty pytle a vyhoďte je do příslušného kontejneru. Co je dosud

použitelné, někomu darujte.

Pamatuji si, jako by to bylo právě teď – ten pocit, když odjela poslední dodávka

ze statku. Ještě několik dní jsem chodila po poloprázdných půdách a stodole a užívala si

ten prostor a čerstvý vzduch. Ten pocit úlevy byl nepopsatelný.

Možná se objeví strach, že věci budete jednou potřebovat... Můžu vás ujistit, že za můj život mi rukama prošlo několik tun věcí: doma, na statku u babičky, na táboře, ve firmě…

Ale zatím se mi nestalo, že bych vyhodila něco, co bych za nějaký čas

potřebovala.

Řídím se tím, že kdybych ty věci přece jen někdy potřebovala, koupím si je.

Přeskládávat neustále věci či zásoby, které nepoužíváme a nepotřebujeme, jen

proto, že by se mohly někdy hodit, nám zabírá nejen místo, ale i naši mozkovou kapacitu.




c) Nastolení pořádku

„Kdekoli v PŘÍRODĚ najdeme STABILNÍ, SYSTEMATICKÝ, USPOŘÁDANÝ SYSTÉM, který je založený na hierarchické struktuře.

Bez uspořádání do menších celků by nikdy nevznikl ŘÁD A STABILITA.“

Všude, kam přijdu, si dříve, než se pustím do vybalování nebo práce, jako první připravím svůj pracovní stůl a vytvářím svůj systém.

Klidně i přestěhuji nábytek. Co nepotřebuji, schovám – někde, kde mě to

nebude rušit. Je jedno, jestli se jedná o chatu, hotelový pokoj, kancelář nebo zázemí pro trénink.

Je to stále stejný princip:

Vytvořit si prostředí tak, abychom se v něm cítili dobře. Aby bylo nastavené co nejvíc prakticky a podporovalo nás v naší práci.

Abychom neztráceli to nejcennější, co máme: ČAS.

A abychom se v tomto prostředí orientovali bezpečně a s přehledem nejen my, ale i ostatní – a odpadly tak nekonečné dotazy, kde je co uloženo.

Pochopila jsem, že většina nejbohatších a nejefektivnějších lidí má ve svých věcech pořádek a že v každém okamžiku tito lidé vědí, co mají dělat.

Proč? Protože si váží svého času.




Neztrácejí čas přemýšlením a hledáním, kde mají danou věc uloženou (pokud

věci nedáváme na své místo, stejně přijde chvíle, kdy je tam budeme muset uklidit). Bohatí a úspěšní se nerozptylují věcmi, které již pro ně ztratily význam

a svou funkčnost.

Potřebujeme systém, který je jednoduchý a který zvládne i malé dítě. Systém,

který ale nebude závislý na pomoci rodičů, manažerů nebo ředitelů.

Potíž je v tom, že naši rodiče takový systém neznali nebo často neměli trpělivost nás ho naučit. Raději „to udělali za nás“ = nevybudovali jsme si

návyk dávat věci na své místo a dokončovat je.

Systém a struktura jsou důslednější než náš mozek.

Mozek totiž není od toho, aby si pamatoval – je určen k tomu, aby tvořil.

Nastavení efektivního systému

Po vyhození všeho, co nám v životě dosloužilo, přichází fáze promýšlení, kam uložíme věci, které jsme si ponechali. Určíme jim jejich DOMOV.

Než se pustím do určování „domova“ věcí, celý prostor si procházím – sedám si na židličky, otevírám šuplíky, natahuji se pro knihy a šanony.

Představuji si, jak celý prostor využívám; přemýšlím a prakticky si zkouším, jestli by nebylo efektivnější jiné umístění. Co budu potřebovat mít nejvíc po

ruce? Kde bude nejlepší místo pro bílé papíry, svíčky, šanony?




To mi obvykle zabere několik minut. Někdy i přestavuji nábytek. Může se

samozřejmě stát, že zjistím, že původní nastavení bylo přece jen lepší. Ale kdybych to nevyzkoušela, vrtalo by mi to pořád v hlavě.

Když mám jistotu, že je vše tam, kde má být, přichází má nejoblíbenější část.

Štítkování a dolaďování systému

Jakmile se pustím do štítkování, přemýšlím, jestli není vhodné některé věci oddělit boxy, šanony, samostatným šuplíkem nebo poličkou.

Důležité pravidlo: v jednom boxu pouze jeden druh věcí. Máme-li na

jednom místě více různých věcí, už to samo o sobě je základ budoucího nepořádku.

Cílem je ÚKLID JAKO HRA. Vytvořený systém vás musí bavit. Jde o to, abyste cokoli nalezli a uložili zpět maximálně do 60 sekund.

Už se vám nestane, že strávíte několik minut (nebo možná i hodin) hledáním slunečních brýlí, křížového šroubováku nebo mince z Chorvatska.

Budete přesně vědět, kde co máte.

Pamatujte, že uklízet věci později je ztráta času – musíte o nich ZNOVU přemýšlet. Dávejte je raději na své místo hned!

Pokud něco nemá svůj domov – dejte mu ho!




TIPY pro nastavení systému:

Zásoby • Mějte při sobě vždy dostatečné množství šanonů a boxů, do kterých je

třeba něco ukládat a třídit.• Není nic horšího, než když vám dojde páska do štítkovače nebo složky

a vy nemáte, kam věci uložit. V tom okamžiku vzniká nepořádek.

Elektronika

• Jednotlivé kabely a adaptéry označte štítkem: co k čemu patří (TV, foťák,kamera, štítkovač).

• Pokud vlastníte v týmu či rodině stejné typy elektroniky, doporučuji sikabely i sluchátka označit iniciálami, ať se nemusíte dohadovat, co komupatří. My máme v týmu všichni stejné telefony i počítače, a raději ani

nechci počítat, kolik času jsme ztratili dohadováním, čí co je.V okamžiku, kdy jsme vše označili štítky s iniciálami, byl svět najednou

mnohem jednodušší.




Kreditní karty

• Máte větší množství různých karet a vždy musíte přemýšlet, která je taod firemního účtu a která od eurového? Štítek na kartě vám tento

problém snadno vyřeší.

Kde nakupovat

• Mým nejoblíbenějším obchodem na nejrůznější boxy a krabičky je IKEA.Je to taková moje hračkárna :)




Obrazová inspirace, jak si co nastavit:

• Kuchyň• Koupelna

• Dětský pokoj• Šatna• Šperky

• Elektronika & kabely• Rukodělná dílna

• Garáž• Kancelář

• Kabelka• Auto• Minimalismus


https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/kuchy%C5%88-organizace-kitchen-organization/

https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/koupelna-organizace-bathroom-organization/

https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/d%C4%9Btsk%C3%BD-pokoj-organizace-playroom-organization/

https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/%C5%A1atna-organizace-cloakroom-organization/

https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/%C5%A1perky-organizace-jewelry-storage-organization/

https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/kabely-organizace-cabel-organization/

https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/rukod%C4%9Bln%C3%A1-d%C3%ADlna-organizace-craft-room-organization/

https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/gar%C3%A1%C5%BE-organizace-garage-organization/

https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/kancel%C3%A1%C5%99-organizace-office-organization/

https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/kabelka-organizace-purses-organization/

https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/auto-organizace-car-organization/

https://cz.pinterest.com/Hanatrncakova/minimalismus-miminalism/



d) Kokpit

Váš pracovní stůl je místem, odkud řídíte vše důležité ve svém životě a kde děláte svá rozhodnutí. Trávíte u něj velkou část dne. Je to takový kokpit vašeho života.

Stejně jako pilot v letadle byste i vy měli mít vše, co potřebujete ke své práci, na dosah ruky. Veškeré kancelářské pomůcky, materiály a podklady k aktuálním projektům.

Mít vlastní pracovní místo je zásadní věc: doma i v kanceláři. S nikým ho nesdílejte, každý člověk má jiné nároky. Pokud sdílíte doma jedno pracovní místo, zkuste jej rozšířit na dvě.

I kdyby se mělo jednat o malý stůl, na nějž se tak tak vejde počítač a poznámkový blok. Uvidíte, kolik pohody tím vaše vztahy s ostatními získají – posunete se kupředu doslova o několik světelných let!

Dostaví se úleva od mírného stresu z rozdílných nároků na prostor a neustálého uzpůsobování stolu požadavkům a potřebám aktuálního uživatele.

Udržujte si své místo v pořádku. Neobklopujte se rušivými věcmi.

Vyčistěte si stůl, podlahu i stěny

Někteří lidé se přes hromadu složek a šanonů na stole nedostanou ani k počítači. Pod stolem i všude okolo jsou hromady věcí, které je nutné neustále




přehazovat a překračovat – někdy už nám překážejí v práci i několik let, aniž

bychom si vlastně plně uvědomovali. Jak z toho ven? Jednoduše. Vše dejte na jednu hromadu a roztřiďte to.

Podobné to bývá se stěnami pracoven. Máte-li na zdi plno vyznamenání a certifikátů, staré kalendáře, motivační plakáty, upomínky… to všechno vás

vizuálně rozptyluje. Schovejte to do šanonů nebo skříní.

Ideální je mít na podlaze i na stěnách minimum věcí, nebo ještě lépe vůbec nic. Výjimkou může být nějaký příjemný obraz přírody nebo jiné umělecké dílo.

Nepořádek brzdí naši kreativitu a soustředění. Náš mozek podvědomě řeší každou věc, která není na svém místě. Když přijdete ke stolu plnému vzkazů, podkladů, šanonů a knih, vaše nadšení a kreativita jsou rázem tytam.

Jak může vzniknout něco nového, máte-li stůl ještě plný včerejších úkolů? Dopoledne je nejproduktivnější částí dne. Je to ideální čas na tvoření nových věcí – nikoli na řešení a uzavírání starých úkolů a vzkazů.

Pokud zasedneme k neuklizenému stolu, naši mysl zaplaví nepořádek na stole. Třeba taková složenka za pojištění – místo toho, abyste začali něco tvořit, začnete řešit platbu, abyste na ni nezapomněli. Nebo řešíte něco jiného, co vám zrovna cvrnklo do nosu.

A váš původní záměr, nový projekt nebo článek je pryč. Aniž byste si to uvědomili, soustředíte se na něco jiného.




Přestaňte mít svůj stůl jako připomínku toho, co máte vyřídit. Všechny tyto

poznámky, úkoly a podklady potřebují své místo.

Svůj DOMOV. Stejně jako ostatní věci: kalendář, seznam úkolů a šanony s podklady. Na stůl si berte vždy jen to, co potřebujete ke své práci. Teď a tady.

Po práci dejte vše zpět na své místo.

Ideální je mít na stole pět věcí: 1. počítač2. poznámkový blok3. stojan na tužky

4. dekorace / fotografie5. osvětlení

Když s prací skončíte,

UKLIĎTE SI! Odcházejte vždy od čistého

stolu – s myslí, v níž je prostor pro tvoření něčeho nového.




e) Zrcadlo

„Tvoje boty a taška mi prozradí o tvém životě vše.“

Vzhled a stav našich věcí prozrazuje, kdo jsme.

Když přijdeme k někomu do kanceláře, ve které se dá sotva pohnout, hned

cítíme, jak taková firma asi funguje nebo jaký systém práce je tu zaběhnutý. Pracovní stůl obložený knihami, šanony a vzkazy… Jaký dojem na nás taková

kancelář udělá? Jak se v ní cítíme? Jaký druh spolupráce můžeme od majitele stolu očekávat? Bude plnit své slovo a dohodnuté termíny?

Oblečení, boty, kabelka, pracovní stůl, byt, auto… To vše o nás vypovídá, jací jsme.

Jak o sebe pečujeme a jak důslední a pořádní jsme. Všechny tyto věci o nás vyprávějí nějaký příběh. Lidé to podvědomě i vědomě vnímají a celkový dojem,

přestože jde jen o pocit, může sehrát při našich schůzkách, pohovorech nebo spolupráci klíčovou roli.

Jinými slovy: hned vycítíme, zda se s dotyčným cítíme dobře a v bezpečí, nebo

jsme nějací nesví a něco nám nehraje.

Když vejdeme do uklizené kanceláře, kde na stole neleží ani jeden volný list

papíru a vše je perfektně zorganizované, udělá to na nás dojem. Budeme mít pocit, že majitel stolu je velmi systematický člověk.




Cítíme klid a bezpečí, neboť víme, že na někoho takového se můžeme

spolehnout a že vždy dodrží své slovo.

TIP: • Mějte oči dokořán.

o Dříve jsem na to nebyla tolik citlivá. Po letech zkušeností se dnes

dívám ze všeho nejdřív na stav bot a uložení věcí v tašce každéhočlověka, s nímž mám jít do nějakého projektu nebo spolupráce.

Nemusím se na nic ptát. Vše, co potřebuji vědět, se dozvím z tohotoprvního pohledu.

o Ale pozor, zdání může někdy klamat. Řada „lidí z byznysu“ o svůjzevnějšek pečuje výborně. Je dobré si všímat i toho, jak vypadápracovní stůl, interiér auta, plocha na počítači.




f) Čistá hlava

Čistou hlavu si udržíte, pokud se budete řídit těmito pravidly:

1. UKLIĎTE SI

Kdykoli se necítíte dobře a nevíte kudy kam, zastavte se. Pamatujte na to, že systém, který se nepoužívá, ve skutečnosti žádným

systémem není.

Ukliďte si pracovní stůl a kancelář, projděte své šuplíky a vyházejte vše nepotřebné. Uvidíte, jak se vám uleví.

Úklid je jedním z nejlepších prostředků, jak zabránit zbytečným ztrátám energie a jak zvýšit svou chuť do další práce.

Udržujte své věci, závazky a úkoly v pořádku. Přestaňte věci odkládat.

2. Určete si svůj STANDARD

Jakmile se někde začnou objevovat věci, které tam nepatří, nebo začne narůstat vrstva prachu – UKLIĎTE. Připomeňte si ten pocit po velkém úklidu.

Nebo pocit, když vaše auto vyjede čerstvě z myčky. Jak je vše nablýskané a voňavé. Jak skvěle se cítíte v porovnání s hromadou oblečení naházeného na

posteli a plným dřezem. Takto byste se měli ve svém bytě i kanceláři cítit pořád.




Dokončujte den. Dávejte vše na své místo. Než půjdete spát, ukliďte si. Umyjte

nádobí a schovejte oblečení.

Zítra vás totiž čeká ta nejdůležitější návštěva. VY. Vy sami jste tou nejdůležitější návštěvou, pro kterou stojí za to uklízet. Vaše soustředění, energie a výsledky jsou přímo závislé na tom, v jakém prostředí se realizují.

3. Buďte DŮSLEDNÍ

Představte si, že váš prostor je jako loď a vy jste na téhle lodi kapitánem. Kdyby se věci povalovaly jen tak po palubě, mohly by někomu způsobit vážný úraz. Nesete přímou zodpovědnost za to, že každá věc má vždy své místo, a každý ví, kde co najde. Pokud tomu tak není, změňte to.




4. DOKONČUJTE věci HNED

Když ráno vstanete, hned si ustelte. To je první úspěch vašeho dne. Pyžamo jen tak nehoďte pod polštář, ale hezky poskládejte. Stejně tak domácí oblečení. Proč?

Pokud se naučíme dokončovat tyto zdánlivé maličkosti, o to snadněji se nám dokončují i naše větší úkoly, o to lehčí je vyrovnávat se s výzvami na naší cestě.

Dokončování je naší přirozeností.

5. Buďte VZOREM

PAMATUJTE, že ryba smrdí vždy od hlavy. Je to stejné jako s dětmi. Pokud od svých rodinných příslušníků nebo spolupracovníků chceme, aby dodržovali

pořádek a pravidla, musíme být my sami těmi prvními, kdo je ctí.

Hovoří za nás činy, ne slova.

Můžeme mluvit stále dokola o důležitosti a pořádku, ale pokud nejsme sami

vzorem, jakou motivaci k dodržování pravidel můžeme pak čekat od ostatních?

Jestliže procházíme nějakou náročnější situací, kdy se nám to nedaří, je v pořádku být autentický a přiznat, že je to výjimečný stav a nemáme to úplně pod kontrolou. Nemůžeme to tak ale dělat stále.

Mně se například pořádek vymkne z ruky pravidelně v době menstruace.

Tehdy nemám energii opravdu na nic.




6.Řetěz je vždy tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek

Buďte ve střehu a pravidelně svůj systém revidujte. Je všechno funkční? Není třeba něco přehodnotit nebo změnit? Pokud svůj systém jednou nějak nastavíte, neznamená to, že máte do konce

života vystaráno. Naopak – každý měsíc si určitě najděte hodinku na to, abyste všechny své věci prošli a zhodnotili, co jak funguje.

Jde o to mít systémový přístup, ne vytvořit pravidla „na věčné časy“.

Tipy na knihy • Zázračný úklid (Marie Kondo)• Soustředění (Leo Babauta)

• Mít vše hotovo (David Allen)• Aby vše klapalo (David Allen)




Ověřeno kreativci

Martina Mičková

Sloboda v poriadku mi priniesla viac času pre seba, dovtedy som si doma nesadla, iba tak k jedlu, vždy bolo totiž čo robiť – jednoducho nenahraditelná osoba v rodine. Cítila som zodpovednosť za poriadok celej domácnosti,

v detskej izbe, za špinavé/čisté prádlo…

Nestíhala som tiež v práci, akoby som chcela, veci som prekladala, zapisovala na viacerých miestach, poznámky zhromažďovala, veď sa všetko raz spracuje.

Podobná situácia doma – aj po uprataní neprehľadnosť vo veciach – dlho sa dohľadávali napr. také nožnice, ktoré zvyčajne sa odkladali aj na 2-3

miesta…

Potešili sme sa Hankinej návšteve, pohostili sme ju a predviedli sme sa v plnej energii:-)) „Mati spomaľ, oplatí sa ti to, spomalia aj tvoje deti, označ si veci v domácnosti, urob to pre nich, naučia sa samostatnosti, nebudú ťa toľko

potrebovať… a najviac pomôžeš sebe!“

Fakt je, že Hankina spätná väzba priviedla moje deti (6 a 9 rokov) k udržiavateľnému poriadku a vedia presne, kde čo nájdu, že všetko má svoje

miesto. Naštítkované máme 5. mesiac skrine, kúpeľňu, kuchyňu, dokonca i niektoré veci v garáži, a je nám v tom výborne:-)




Systém, ktorý Hanka učí i vo firme, ako veci dokončovať, na nič nezabudnúť

a mať čas iba pre seba, som nakopírovala a denný harmonogram doporučila i deťom.

Fungujeme na ňom 2. mesiac, a ja si tak môžem dovoliť odísť i na viac dní od rodiny, pretože systém funguje a manžel má tak istotu, že deti presne vedia, čo majú robiťJ

Stále so v procese zmien, mám nové nápady, ako čo vylepšiť, a prebudila to

vo mne vlastne Hanka. Jednoduchým príkladom, konkrétnym návodom a vlastnými výsledkami, nezištne a s láskou. Ďakujem Ti za to.




Lucia Ďuračová

Ako sa z kreatívca žijúceho v chaose stal kreatívec žijúci v poriadku.

„Uprac si izbu!“ počula som veľakrát ešte ako dieťa. A potom ma starký naučil jednu fintu. Dávať veci, ktoré sa mi nechcelo upratovať, pod deku.

A prikryť ich. :) Na oko poriadok, ale v zásade hromadiaci sa neporiadok.

Detstvo ušlo ako voda a mozaika vnímania poriadku len zčasti. Snažila som sa upratovať, ale nikdy som nemala vytvorený nejaký logický systém.

Mala som pocit, že ide skôr o kreatívny chaos. Vnútorne ma však vytáčalo to, že som stále niečo hľadala. Vlastne som stále len upratovala.

A stále mala aj tak neporiadok.

„Katastrofa! Kde mám zasa kľúče? A kde som položila tú bundu?!“ Trápila som samú seba (ne)poriadkom a ani som o tom netušila.

Až kým som nespoznala Hanku Trnčákovú. A tá mi úplne rozbila moje obzory, čo sa týkalo môjho „organizovaného (NE)poriadku“.

Vďaka Hanke som si uvedomila:

1. Že ak má každá vec svoje miesto, ušetrím tým kopec času na iné veci. A nestrácam ho neustálym upratovaním kopiaceho sa neporiadku.

2. Že ma neporiadok vo veciach totálne vnútorne vytáča a som z neho podráždená.




3. Pochopila som, že ako robím malé veci, robím aj veľké veci. A to, že som nemala systém v poriadku a upratovaní, ukazovalo, že nemám systém aj v ďalších oblastiach svojho života

4. Že sa mi žije oveľa ľahšie, s prehľadom, šťastnejšie, pokojnejšie a s nadhľadom, keď mám vo veciach poriadok.

Hanka patrí k osobnostiam, ktoré sa rodia raz za sto rokov. Pre mňa je v mnohom génius.

Láskavá, trpezlivá a hlavne v odbore minimalizmu a nastavovania systémov je pre mňa TOP. Odporúčam ju a jej semináre preto každému, kto cíti, že si veci potrebuje usporiadať. A konečne začať žiť s ľahkosťou a úsmevom na tvári.

ĎAKUJEM, HANKA!




KDO JSEM




2) KDO JSEM?

„Dobře se uč,

aby sis našel dobře placené pracovní místo a mohl zabezpečit rodinu“.

Školní systém nás postupně připravuje na to, abychom byli dobrými zaměstnanci.

Zaměstnání nám přináší jistotu a řád.

Podepíšeme smlouvu, podstoupíme bezpečnostní školení, dodržujeme pravidla a postupně se z nás stávají roboti. Přepínáme na autopilota. Pamatujete si také

ten čas, kdy jste se těšili do 1. třídy?

Já jsem na ten pocit úplně zapomněla a připomněly mi ho až děti v dětském domově. Několikrát jsem je na jejich první cestě do školy doprovázela. Viděla jsem tu jejich obrovskou chuť a odhodlání se učit a dozvědět se něco nového.

Za pár týdnů bylo nadšení a chuť do učení pryč.

Jak to?

Přišlo hodnocení, razítka a srovnávání se spolužáky. Dostavila se nechuť do

školy vůbec chodit. Jiskra v jejich očích pohasla, zmizela chuť cokoli tvořit jen

tak. Místo radosti z poznání přišlo jen sbírání razítek.

Otázka, „a co za to?“ nahradila potěšení dělat věci jen tak.




Uvědomila jsem si, jak snadno lze ztratit vnitřní motivaci a vyměnit ji za

materiální uspokojení nebo jiné výhody.

Můj příběh Sama jsem byla kdysi v těchto sítích úplně polapená. Byla jsem „šprtka“ a snažila jsem se to „daleko“ dotáhnout. Studovala jsem

gymnázium a stále se jen učila: před školou, o přestávkách, po škole... Pořád. Musím se učit. Musím mít dobré známky. Musím se dostat na vysokou…

Musím, musím, musím…

Až od 2. ročníku gymnázia jsem, díky Jakubovi (svému budoucímu muži),

trochu polevila a období střední školy si aspoň do určité míry užila.

Když jsem pak po vysoké škole oslavila, že se už „nikdy nemusím učit“, nastoupila jsem na pozici vychovatelky v dětském domově. Poslušně jsem

plnila své pracovní povinnosti a stala se oblíbenou mezi kolegy i dětmi.

Měla jsem jistý plat, co víc bych si mohla přát?

SVOBODA

DOBRODRUŽSTVÍ

AUTENTICITA

VÁŠEŇ

Tato slova v mém slovníku úplně chyběla. Ani jsem netušila, co doopravdy

znamenají. Měla přijít jistota a bezpečí.




Hypotéka na dům, založení rodiny a pokojné čekání na důchod. Při pohledu na

vyhořelé kolegyně-vychovatelky, které byly v té době už před důchodem, jsem si často kladla otázku:

Opravdu chci strávit celý zbytek svého života tady?

Osobní rozvoj Potom do mého života vstoupil osobní rozvoj – začala jsem hltat motivační videa, články, a dokonce jsem začala číst knihy mimo povinnou četbu.

Číst knihy pro mě vždycky byla muka a do té doby jsem až úplně do konce dočetla možná dvě. Teď se mi najednou otevřel úplně nový svět.

Po 2,5 letech v zaměstnání jsem udělala svůj nejodvážnější krok v životě – dala

jsem výpověď.

Nevěděla jsem, jak se uživím a co budu dělat. Měla jsem obrovský strach, ale

věděla jsem, že to musím udělat. Půl roku jsem pak byla doma.

To, nejzásadnější, co jsem si během té doby uvědomila, byl fakt, že od chvíle, kdy jsem poprvé usedla do školní lavice, až po diplom na vysoké, jsem neměla

čas se ZASTAVIT a zjistit, co od života DOOPRAVDY CHCI.

Můj životní maraton s předem určenými kontrolními stanovišti začal hned první školní den. Naplňovala jsem očekávání rodiny, školy, zaměstnavatele;

všichni mi říkali, co mám dělat. Byla jsem vychována jako poslušná holka a snažila jsem se taková skutečně být. Od samého počátku to nebylo nic jiného

než povinnosti, učení a zlepšování špatných známek.




Společnost, v níž žijeme, se zaměřuje převážně na podporu průměru –

rozvíjení darů a talentů není příliš běžné. Co nám jde snadno a lehce, je bráno jako samozřejmost, a svou pozornost zaměřujeme na to, co nám nejde.

„Z matiky máš jedničku, takže se věnuj té trojce z angličtiny a tu čtyřku z češtiny, tu si musíš polepšit!“

V důsledku toho se od svých darů a talentů postupně vzdalujeme. Šlapeme do velkého kopce, veškerou energii vynakládáme na jeho zdolání, nikdy ho však nemůžeme zdolat. Nikdy nedojdeme až nahoru – nemůžeme být výborní ani

dokonalí ve všech oblastech.

Kvůli tomu pak zapomínáme, že život není jen šlapání do kopce. Můžeme přece frčet i z kopce dolů, zaměřit se na to, co nám jde lehce. Na to, v čem jsme

skvělí a co bychom dělali třeba i zadarmo.

A najednou je život nádherná jízda plná energie, vášně a radosti – nu, a sem

tam se samozřejmě najde i nějaký ten kopeček…




a) Rok prázdnin

Když jsem skončila v dětském domově, zaregistrovala jsem se na Úřadu práce.

Byl to pro mě ten nejpotupnější moment mého života, hrozně jsem se za sebe styděla. Zároveň jsem měla velký strach, jak se uživím, a hlavně: co na to řekne moje okolí. „Vyžírka a sociální případ“, běželo mi dlouhý čas v hlavě.

Doma jsem byla půl roku a během této doby začala naplno objevovat sama sebe. Každý den jsem chodila na dlouhé procházky okolo statku a na pikniky

do našeho lesa. Našla jsem si svůj palouk, kde mi bylo nejlépe, vždy vybavena batohem, dekou, deskami s papírem, pouzdrem s nejrůznějšími tužkami

a pastelkami a nějakou tou svačinou.

Trávila jsem v přírodě celé dny. Nechtělo se mi s nikým mluvit – chtěla jsem

jenom být a pozorovat své myšlenky. Potřebovala jsem být sama a najít odpověď na všechny ty otázky, které mi do

té doby nikdo nepoložil. Mít na ně dostatek času, aniž by mě někdo vyrušoval a vyptával se. Aniž by mě kdokoli zrazoval z mé cesty, dával mi moudré rady o tom, jak to nebude fungovat a jak hloupé rozhodnutí jsem udělala, když jsem

se vzdala jistoty.

Měla jsem sama se sebou dost co dělat a určitě jsem už neměla sílu na to, aby mi někdo házel klacky pod nohy a snažil se mě zviklat. Potřebovala jsem mít

klid a možnost vracet se k dané otázce tak dlouho, dokud jsem neměla JASNO a nebyla jsem si JISTÁ, že právě tohle je ten správný další krok.

Chcete-li najít odpovědi na své niterné otázky, na otázky své duše, nenajdete lepší místo, než je příroda.




Strom je strom. Nic víc, nic míň. V lese nikdo nehodnotí. Žádné porovnání tloušťky, počtu letokruhů,

úspěšnosti kariéry nebo množství nahromaděného majetku. Všichni jsou si rovni. Nikdo si před nikým na nic nehraje. Pokud máte oči dokořán, právě tady najdete skutečnou sílu pravdy a zjistíte, na čem vám

doopravdy záleží.

V tomto „lesním období“ jsem si vytvořila soubor otázek z nejrůznějších zdrojů – z knih, videí a seminářů. Rozdělila jsem si je do jednotlivých životních oblastí a na každou z nich jsem si pak odpověděla.

Předtím jsem si myslela, že napsání diplomky byl můj životní výkon. Mýlila

jsem se.

Začala jsem sbírat informace a odpovědi nejen od sebe, ale i od ostatních. Kdo vlastně jsem? Znám své zaběhnuté vzorce chování, své obvyklé reakce?

Stala jsem se předmětem vlastního zkoumání.

Když se chovám přesně jako moje máma, babička nebo teta:

• Co se mi z toho líbí a co ne?• Co z toho chci změnit?• Proč tomu tak je?

• Co si to vlastně z generace na generaci předáváme?• Jaká zakořeněná přesvědčení v naší rodině máme?




Dlouhý čas jsem vyhledávala samotu a postupně poznávala, odkud se berou

všechna ta má přesvědčení a postoje, které se do té doby ukrývaly hluboko v mém podvědomí.

Zkoumala jsem celý svůj dosavadní život i celou rodinu.

Byl a stále je to ten nejdůležitější a nejdobrodružnější výzkum mého života.

V následujících kapitolách jsem shrnula všechny důležité otázky i postupy, jak jsem je na své cestě objevovala. Vyberte si z toho, co vyhovuje vám. Pokud ucítíte, že se vám do něčeho nechce jít, berte to jako znamení.

„Právě to, čeho se obáváte nejvíce, je obvykle tím, co ze všeho nejvíce potřebujete udělat.“




b) Jak se cítím?

Moje cesta začala prostou otázkou: „Jak se cítím?“

Velmi bych si přála, aby každý pochopil tuto otázku do hloubky. Doopravdy, tam uvnitř. Zavřete na chvíli oči a zeptejte se sami sebe.

Jak se teď cítím?

Co všechno pod touto otázkou najdeme a co pozorovat: • Jakou mám náladu?

• Co cítím v těle?• Co vyzařuji? Jak na lidi působím? Odpovídají má slova řeči mého těla?• Je mi daná činnost příjemná? Proč ji vlastně dělám? Dělám ji proto, že

mě baví a naplňuje? Co mi přináší? Dělám ji kvůli druhým, protože jim chci vědomě pomoci, nebo pouze proto, že se chci někomu zavděčit a toužím po ocenění?

Poprvé v životě jsem začala pozorovat, jak se cítím. Při všem, co jsem v průběhu dne dělala. Tato otázka začala provázet každou mou činnost.

Dost mě to vyděsilo. Zjistila jsem, že v průběhu dne mi skoro nic nepřináší radost. Téměř všechno, co jsem dělala, vycházelo ze stereotypu a rutiny. Nikdo jiný to přece neudělá a prostě se to tak musí nebo má…

Nikdy jsem se nepídila po tom, co to přináší mně a PROČ to všechno vlastně dělám. Najednou mi věci přestaly dávat SMYSL. Uvědomila jsem si, že jsem nešťastná, přestože jsem měla spoustu přátel a diář plný nejrůznějších aktivit.




Začala jsem si jasně uvědomovat, jak se cítím, a nebylo mi v tom moc dobře.

Potřebovala jsem se cítit šťastná, milovaná, naplněná a mít i trochu klidu sama pro sebe.

Jako malá holka jsem se naposledy cítila, když jsem kdysi stavěla v lese bunkry.

Uvnitř jsem cítila, že potřebuji poznat, KDO doopravdy jsem a co vlastně od

života chci. Začala jsem konečně věnovat pozornost sama sobě. Začala jsem sama sobě naslouchat – co chci a co ne, co je mi příjemné, s kým chci trávit čas, co bych doopravdy chtěla mít v kalendáři.

Do té doby jsem veškerý svůj volný čas trávila jako dobrovolník v neziskové organizaci. Dosáhla jsem funkcí a postů, o jakých se mi ani nesnilo. Chtěla jsem pomáhat dětem, vedoucím, celé organizaci.




Měla jsem namířeno až na úplný vrchol, toužila jsem pracovat na ústředí v Praze. Žila jsem jen pro ni, myslela jenom na druhé. Všechno bylo důležitější než já, než partner a rodina.

Když jsem si to uvědomila, bylo to bolestivé prozření.

Jakoby najednou celý můj dosavadní život ztratil smysl. Došlo mi, že takto nikdy nebudu doopravdy šťastná a nikdy nebudu schopná založit vlastní rodinu.

Tehdy jsem poprvé začala brát vážně to, CO CÍTÍM, začala jsem důvěřovat svému srdci. Naučila jsem se říkat NE i žádat o to, co potřebuji, přestože se to ostatním leckdy nelíbilo.




c) Silné stránky

Mám-li být upřímná, bylo to pro mě napoprvé těžké. Měla jsem pocit, že neumím NIC. Hleděla jsem na list papíru a přála si vymyslet aspoň 5 věcí, za

které bych se mohla postavit a hrdě prohlásit: „Moje silná stránka je...“.

Později jsem si uvědomila, jak nízké je mé sebevědomí, jak málo si vážím sama

sebe. Pokud však sama neumím říct, v čem spočívají mé silné stránky, jak můžu

očekávat, že je uvidí někdo jiný?

Několik dní jsem přemýšlela nad těmito otázkami:

• Mám nějaký jedinečný talent? Jaký?

• Při jaké činnosti doslova ztrácím pojem o čase?• Co mi jde lehko?• Co mě vlastně BAVÍ?

• Co mě bavilo jako malou holku? V pubertě?• Co je moje vášeň?

• Jaké jsou mé silné stránky?

Uvařte si čaj, pusťte si příjemnou hudbu nebo vyrazte do lesa. Vezměte si tužku a papír a pište, co vás napadne jako první. K otázkám se vracejte znovu a znovu, dokud si nebudete jisti, že jste si zapsali úplně vše.




Jak mě vidí moji nejbližší

K tomuto kroku jsem chvíli sbírala odvahu. Nikdy jsem se na to nikoho neptala. Zvědavost však byla silnější a já jsem svým nejbližším kamarádům poslala takovýto e-mail:

Ahoj Peti,

ráda bych se na tebe obrátila s prosbou o krátké zamyšlení nad mou osobou :) Velmi by mi to pomohlo – ujasnila bych si díky tomu představy o sobě samé, možná i objevila něco, co nevím, že umím, nebo v čem jsem dobrá…

Mockrát děkuji… S láskou Hanka --------------------------------------------------------------------------------------------- Prosím, abys moc nepřemýšlela – piš bez cenzury všechno, co tě napadne. Ráda bych věděla, kdo v tvých očích jsem… napiš úplně vše, co ti přijde na mysl.

Co na mně obdivuješ? S čím ti pomáhám? V čem vidíš mé silné stránky (co mi jde lehce, v čem vynikám apod.). Mé slabé stránky…

Jak bys mě popsala, kdybys mě měla představit někomu blízkému: kdo jsem, co dělám (prosím o pozitivní i negativní popis – nebudu si to brát osobně, a hlavně mi to ukáže, v čem bych měla na sobě zapracovat :)




Po odeslání e-mailu jsem byla dost nervózní. Začaly mi přicházet odpovědi –

že potřebují více času na zamyšlení, že to pro mě rádi udělají. Tím spíš jsem byla jako na trní.

Za pár dní přišly první reakce a já byla dojatá z jejich upřímnosti i z toho, že mě kamarádi nešetřili.

Nikdy jsem o sobě nečetla tak krásná slova. Vážně? Tohle jsem opravdu já?

Všechno tohle mi běželo v hlavě a celým tělem procházely nádherné pocity.

Někdy přišel i zásah do srdce. Vidět své slabé stránky černé na bílém bylo docela náročné cvičení – nezbývalo však, než se k tomu postavit čelem a přiznat si, že to tak skutečně je.

Tímto odvážným činem jsem dostala kvalitní podklady k rozšíření své kapitoly

„Kdo jsem“.

Slabé stránky

Sepsala jsem si i své slabé stránky, ale už jsem se na ně dívala jinak. Nepotřebovala jsem si už dokazovat, co všechno neumím, právě naopak –

brala jsem to jen jako výchozí seznam věcí, na kterých mám zapracovat, a co mám ve svém chování změnit.

• Co mě brzdí? Co mi nejde?• Co nechci dělat?

• Které činnosti/návyky mě oddalují od mých snů a cílů?• Co můžu na někoho delegovat, v čem můžu někoho požádat o pomoc?




Díky tomuto seznamu jsem si pak dávala pozor, a když má slabá stránka vyskočila, mohla jsem ji vědomě změnit. Mohla jsem už reagovat jinak než obvykle.

To mi umožnilo začít se pouštět do věcí, které jsem nikdy dřív nedělala. Bývala jsem třeba hodně vážná a zodpovědná: „Nejdřív práce, potom zábava“.

Práce bylo vždycky víc než dost a jakákoliv legrace a lelkování pro mě byly ztrátou času. Než bych si šla zahrát nějakou hru nebo se jen tak podívala na úplně praštěnou komedii, než bych se na chvíli zastavila nebo šla na čaj s kamarádkou, pracovala jsem.

Pořád a dokola. Na zábavu v mé hlavě nebyl čas.

Pak přišla změna nastavení: Kdykoli někdo podnikal něco zábavného nebo za mnou přišel, ať se připojím k nějaké hře, šla jsem. Doslova jsem bojovala s vnitřním pocitem, že je to přece tak hrozná ztráta času.

Už jsem ho ale neodmítla a přidala jsem se. Byl to však dlouhý proces, který se

skládal z několika fází.

První, velice důležitý krok spočíval v tom, že jsem udělala něco JINAK než obvykle.

Postavila jsem se ke svým nepříjemným pocitům čelem a opakovala jsem to tak dlouho, dokud jsem se neuvolnila a novou situaci si neprožila tak, že mi v ní bylo dobře.




Moje slabá stránka „jsem příliš vážná a neumím se bavit“ se rozplynula.

Do mého slovníku vstoupilo úplně nové slovo: DOBRODRUŽSTVÍ.

Po čase jsem pak pochopila další velmi důležitou věc. Nejenom zábava je důležitou součástí mého života, díky které se cítím více v klidu – v pořádku je i odpočívat.

Toto poznání bylo pro mě klíčové – při řízení týmu i firmy. Začala jsem se učit „Nebrat věci tak vážně a udržovat si NADHLED“. Do té doby byla každá věc jen další problém a neustále jsem všechno řešila.




d) Vzory a zrcadlo

Na druhých se nám líbí to, co máme ukryto v sobě.

K ještě hlubšímu pochopení sebe sama a snadnějšímu pojmenování svých silných a slabých stránek mi pomohlo zamyšlení, kdo mi byl v dětství vzorem a které hrdiny jsem obdivovala.

Co je mi blízké. Co mě baví. Co a koho podvědomě do svého života přitahuji.

Když se podíváme kolem sebe, zjistíme, že k sobě přitahujeme lidi s podobnými vnitřním nastavením.

U každého svého vzoru jsem se zamyslela, co se mi na něm líbí, a jak dělá věci, které dělá. Vše jsem si sepsala a hledala jsem, co to má společného se mnou.

Mezi mé dětské vzory patřila Gedžitka z Rychlé roty a Pipi Dlouhá Punčocha.

Dost jsem se nasmála, když jsem zjistila, co všechno máme společného :) Mezi mé současné vzory patří moje maminka, Tomáš Baťa a Marie Baťová, Karel IV., Gándhí, dalajláma a Richard Krajčo. Každý z nich mi ukazuje něco

jiného. Společně mi pak přinášejí inspiraci, jak a kam chci svůj život směřovat.




Zamyslete se i vy, kdo je vaším hrdinou, a zjistíte o sobě věci, které jste možná ani netušili.

• Kdo mě inspiruje?• Kdo je mým hrdinou?

• Co se mi na něm líbí?• Jak dělá to, co dělá?

Když se mně samé na někom něco nelíbí a mám tendenci ho odsuzovat,

rozsvítí se mi v hlavě červená kontrolka a vedu sama se sebou rozhovor:

• Bacha! Co ti to zrcadlí?




• Proč tě to štve?

• Kdy se ty chováš podobně? V jakých situacích a ke komu?

Nedám si pokoj. Vím, že mi to ukazuje na něco, co v sobě nemám zpracované a v čem se potřebuji posunout dál. Přidám si to tedy na seznam svých slabých stránek a snažím se to postupně ze svého života odstranit.

Časem vás přestanou na druhých věci štvát a bude vás to nechávat chladnými.




e) Jasné kroky

„Největším expertem na sebe jsem já sám! Jen já sám vím, kdo jsem, co umím, co potřebuji a kam směřuji.“

Každý máme jiné sny a touhy. Jinou představu o životě. Každý z těchto snů je stejně důležitý a je jedno, jak je velký.

Je v pořádku, pokud někdo touží po kariéře a jachtě v Karibiku a někomu stačí malý byt nebo dům se zahradou a psem. Je to tak v pořádku – nikdo nemá právo nám říkat, co je pro nás nejlepší, a posuzovat naše sny, zda jsou dostatečně veliké a správné.

Nejdůležitější je náš vlastní klid, pohoda a pocit naplnění. A ten smysl musí

život dávat hlavně nám samotným.

Jen MY SAMI to můžeme objektivně posoudit.

Někdy si rodiče své nesplněné sny naplňují skrze vlastní děti. Chtějí nám dopřát to, co si sami nemohli dovolit. Ať už se to týká vzdělání, zájmových činností nebo materiálních věcí.

Chtějí pro nás to, co sami považují za nejlepší. Dali nám život, pečují o nás, a za to všechno jim patří naše obrovské díky a náš obdiv. Nikdy jim nebudeme moci dostatečně poděkovat za všechno, co pro nás udělali.

Někdy cítíme, že nám ukřivdili nebo máme vůči nim jiný emoční blok – dokonce můžeme mít i pocit, že nás špatně vychovali.




Nikdy nezapomínejte, že všechno dělali tak, jak nejlépe dovedli. I jejich

chování však ve velké míře vycházelo z převzatých rodinných vzorců a z prostředí, ve kterém se pohybovali, když byli mladší – ani oni proto nejsou

dokonalí.

Prošla jsem si tím i já. Teprve s postupným zráním jsem si uvědomila, že mě

moje máma připravila na život naprosto dokonale. Díky ní jsem tím, kým jsem; všechno, co umím, mě naučila právě ona.

Vštípila mi pevné morální hodnoty. Dnes je pro mě vzorem obrovské síly

a odvahy a právě díky ní jsem se mohla vydat na svou životní cestu – dojít tam, kde jsem dnes. Doopravdy jsem to však pochopila teprve nedávno.

Důležité je, abyste ROZPOZNALI, co je VÁŠ SEN, a co naopak přání vašich rodičů, partnera nebo kamarádů.

O svém životě ROZHODUJETE VY sami.

Kdo jste, kým se stanete, čeho v životě dosáhnete.

Pro odpověď na níže uvedené otázky je důležité si tohle uvědomit. A být velice

opatrný – vždy se ptejte: Čí je tento sen?

Někdy se stává, že se za něčím ženeme jen proto, abychom získali ocenění a uznání právě od rodičů. Nebo to děláme na truc, abychom jim dokázali, že „na to máme“ a jsme schopní daného cíle (kariérní stupeň nebo společenské

uznání) dosáhnout.




Ale je dost smutné zjistit na konci života, že jste se celou dobu hnali za

kariérou jen proto, aby vás táta s mámou poplácali po ramenou, ne?

Buďte obezřetní a ke svým snům se pravidelně vracejte. Znovu a znovu se ptejte, čí je to sen. Je tohle opravdu moje přání? Doopravdy?

Abychom zjistili, co v nás dřímá, je důležité klást si ty správné otázky. Rozdělila jsem je podle jednotlivých oblastí, počínaje otázkami týkajícími se

našich snů a konče konkrétními projekty.




Zastavte se Ze všeho nejdřív se zastavte. Doporučuji udělat si víkend jenom pro sebe.

Já jsem za tímto účelem využila celé 2 měsíce, kdy byl můj muž Jakub v Indii. Každou otázku jsem si rozpracovala do nejmenších detailů.

Představovala jsem si, co všechno do ní patří, a prožívala ji naplno. Získala jsem díky tomu jasnou představu, kudy chci, aby se můj život ubíral.

Někdy se stane, že se od původního směru trochu odchýlíme. Díky Steveu Jobsovi však vím, že je v takové chvíli důležité naslouchat svému srdci a jít za

ním.

„Že body naší cesty jsou vždy propojeny, i když máme pocit, že je to odklon od

vyšlapané cesty. I tento odklon pak bude mít nějaký význam a vaše srdce mu v pravou chvíli porozumí.“

Zažila jsem to na vlastní kůži. Nechápala jsem, proč mě srdce volá pryč z rodného statku a přírody, kde se cítím nejlépe.




Nevěděla jsem ještě, že mým snem je na tomto místě, kde mí předci byli již před 200 lety a starali se o půdu, hospodařit v souladu s přírodou a založit tu

své vzdělávací centrum.

Mé srdce volalo: ještě ne! Běž na zkušenou do světa. O to lépe se ti budou tvé

sny realizovat. Zapojila jsem se do svobodné online firmy Davida Kirše.


http://davidkirs.cz/



Každý z nás pracoval doma a jednou za měsíc jsme se všichni sešli na firemním setkání. Vše pro mě bylo úplně nové. Získala jsem tu obrovské množství inspirace. Bylo pro mě velkou ctí zde pracovat.

Asi za rok jsme se odstěhovali na rok na Slovensko. Nabyté zkušenosti jsem rozšířila a využila při reorganizaci Akademie Andyho Winsona, která do té doby fungovala jako „offline firma“, čímž myslím to, že všichni byli zvyklí pracovat společně v kanceláři ve vymezený čas.

Díky důvěře a podpoře Andyho Winsona jsem to celé mohla uchopit po svém. Zde jsem vybudovala svůj první prototyp firemní kultury a systému Svobody v pořádku. Kolegové si sami mohou vybrat, zda chtějí pracovat z kanceláře, z domova anebo jakéhokoli jiného místa na světě.


http://www.andywinson.sk/



To všechno mělo svůj smysl a až s odstupem času jsem pochopila, že i tato odbočka na mé cestě měla svůj velký význam. Že přijde pravý čas a já se na

svůj statek vrátím a všechno, co jsem se za ten čas naučila, využiji při zakládání vlastní firmy a realizaci svých projektů.

Smysl a vize

• CO BYCH DĚLAL(A), KDYBY BYL PŘEDE MNOU POSLEDNÍ ROKMÉHO ŽIVOTA?

• Co chci, aby o mně napsali na náhrobní kámen?

• Co chci, aby se o mně psalo na Wikipedii?

Po čem toužím? • Co je účelem mého života?• Co chci světu přinést? Jaký je můj vklad?

• Proč chci svůj život prožít právě takto?• Co je pro mě důležité?

• Co je motivací mých činností a snah?• Co chci nebo se snažím dokázat?

• Jakou hodnotu chci dostávat?• Co bych doopravdy chtěl(a)?• Co bych dělala(a), kdyby peníze nehrály žádnou roli?

• Jak bych doopravdy naložil(a) se svým životem?• Proč je to pro mě důležité?

Moje vztahy • Jsme tím, s kým trávíme čas, a i výše naší odměny je průměrem odměny

pěti našich nejbližších přátel.




• S kým nyní trávím čas a proč?

• S kým chci trávit čas a proč?

Můj životní styl • Vyjadřuje mé zaměstnání opravdu to, proč tu jsem?• Jakou kvalitu života chci?

• Na čem mi záleží?• Jak vypadá můj den?

• Měsíc?• Rok?• Vyjadřuje to můj dům, přátelé a práce?

Hodnoty

• Jaké hodnoty jsou pro mě v mém životě důležité? Jaké morální principyuplatňuji?

• Co myslím těmito hodnotami?

• Co pro mě znamenají?• Co se musí stát, abych zjistila, že žiji skutečně život, který je v souladu

s těmito hodnotami?

Vize • Co chci dělat za 5, 10 let?

• Jak bude vypadat, znít, chutnat můj dlouhodobý úspěch?• Kdo budu?

• Co budu dělat?• Jakou nejlepší budoucnost si umím pro sebe představit?• Co všechno chci ve své ideální budoucnosti mít?

• Kdo jsem?• Jak se cítím?




• Jaké mám talenty/dary?

• Jaké vlastnosti?• Jak vypadám?

• Jaký je můj životní styl?• Jak žiji?• Jaké jsou mé vztahy?

• S kým trávím čas?• Co je má práce, mé poslání?

• O čem sním?• S kým spolupracuji?

• Po čem toužím?

Cíle

• Čeho konkrétně si přeji dosáhnout v příštích 12 měsících?

Role a zodpovědnosti

• Jaké role ve svém životě aktuálně zastávám? V rodině, v práci,

v partnerském vztahu?

• Za co v těchto rolích zodpovídám?• Jak jsem sám spokojený (sama spokojená) s tím, jak se mi daří tuto roli

naplňovat?

• Když se na sebe podívám očima svého partnera, dítěte, kolegy, ředitele –

jak svou roli hodnotím? Jak se lidé se mnou cítí? Znám jejich potřeby?

Projekty

• Jaké konkrétní projekty mě čekají v následujícím roce?




f) Komunikace

Když víme, kdo jsme, jaké máme vzory, jaké jsou naše vize a naše další kroky, potřebujeme se naučit o všech těchto věcech komunikovat tak, abychom

dosáhli naplnění svých potřeb i svého cíle. A nikomu při tom neublížili. Abychom se naučili ctít a respektovat hranice své i hranice těch druhých. Abychom se uměli dohodnout.

Pravdivá a upřímná komunikace. Ta je naprosto klíčová.

Ještě jednou:

KOMUNIKACE JE NAPROSTO KLÍČOVÁ

V našich hlavách vznikají jako na běžícím pásu neustále nějaké příběhy a domněnky. Je to naše přirozená reakce na situace a náš aktuální emoční stav. Občas je proto potřeba se zastavit a podívat se na své momentální prožívání (jak se cítíme) s určitým nadhledem.

Jako v tom příběhu o zajíci a lišce:

Jednoho dne potřebuje zajíc lopatu. Napadne ho, že by mu ji mohla půjčit liška, která měla nářadí vždycky dost. Rozhodne se tedy, že lišku navštíví a o lopatu ji požádá.




Protože liška žije na druhém konci lesa, vydá se zajíc přímo po pěšině za ní.

Na začátku cesty si říká, že liška lopatu potřebovat nebude a že mu ji určitě ráda půjčí.

Když však po nějaké době dorazí k prvnímu rozcestí, bleskne mu hlavou: „Hmm, liška je dost chytrá – co když mi ji nebude chtít jen tak půjčit? Možná

tam jdu úplně zbytečně…“

Na další zastávce vydechuje a v hlavě mu běží: „Kdepak liška, ta je mazaná, ta jistě bude něco chtít a lopatu mi nepůjčí.“ Přesto však pokračuje ve své cestě

dál.

Když už je skoro na konci lesa, zastaví se u studánky a pomyslí si: „Ne, liška mi

ji určitě nepůjčí. Beztak mě nemá ráda a chce svou lopatu jen pro sebe.“

Nakonec dojde k domku chytré lišky a celý podrážděný už zdálky volá: „Tak si tu svou lopatu strč někam!“

Dokázali byste si teď vzpomenout na situace, které jste si ve vlastní hlavě dramatizovali mnohem víc, než jak ve skutečnosti proběhly?

Jestliže věci dostatečně nevyjasníme, často se šíří „drby“ nebo mnozí vyzvídají a dohadují se, jak to kdo myslel a nemyslel.

Vždy se ptejte přímo, pokud vám něco není jasné. A přímo toho, koho se to týká. Z očí do očí.




Potřeby a hranice

Bohužel, i když nám v nějaké situaci není dobře, často to neumíme druhým správně sdělit a raději mlčíme. Neřešíme to. Tyto věci se vrší jedna na druhou a po nějaké době vznikne tzv. EMOČNÍ SOPKA.

Nějakou dobu to vydržíme a s úsměvem se tváříme jakoby nic. A pak jednoho dne třeba jenom prší.

Muž se dívá z okna a řekne: „Prší“. Jen to jedno slovo, nic víc. Vtom manželka vybuchne, že to on zase určitě půjde do hospody a ona že je na všechno pořád jen sama. Muž vůbec nechápe, co se stalo. Vždyť přece jen řekl, že prší!

Nerozumí příběhu, který vznikl v hlavě jeho manželky, a dost dobře mu ani porozumět nemůže, protože to byla ona, kdo dlouho nedokázal říct, co cítí a potřebuje – způsobem, kterému by muž mohl ROZUMĚT.

Sdělit ostatním srozumitelně, co potřebuji a cítím, je má vlastní zodpovědnost. Nikdo jiný to za mě neudělá.

Jenom my sami si můžeme za to, že jsme přehlcení a děláme něco, v čem se necítíme dobře. Protože neumíme říct NE, neumíme požádat o POMOC, říct, že jsme unavení, že nás něco nebaví…

Je velmi důležité umět požádat (s respektem a láskou) o to, co potřebujeme, i kdyby nám to bylo trapné a styděli jsme se za to. Pokud to neřekneme, ostatní nemají leckdy nejmenší tušení, co se v nás děje a co prožíváme.




Zvlášť pokud jim to ještě ztěžujeme rafinovaným maskováním, kdy se snažíme ukázat, jak jsme v pohodě a nad věcí. Často se pak divíme, když zjistíme, že člověk vedle nás procházel těžkou životní krizí a my jsme si ničeho nevšimli.

Od přírody jsme nastaveni tak, že se staráme především sami o sebe. Nejsme tak citliví na to, co se děje druhým. V lepším případě si to vyslechneme, můžeme poskytnout svůj úhel pohledu, ale přes daný problém se stejně musí nakonec dostat každý sám. Nikdo to za něj neudělá.

Komunikovat a stát si za svým jsem se poprvé naučila, když jsem dala výpověď

v práci.

Měla jsem obrovský strach – hlavně z toho, co na to řekne rodina. Několik měsíců jsem do práce chodila s pláčem a obrovskou nechutí. Nemohla jsem to vydržet. Byla jsem nešťastná.

Tehdy jsem se poprvé „vzepřela světu“. Všichni mě považovali za blázna a i ředitel si myslel, že nejsem psychicky v pořádku, když dávám výpověď a nemám jisté další místo. Ptal se mě, jestli nejsem v nějaké sektě.

Díky mé mentorce Zuzaně Hozhoni, která se věnuje přepisování vzorců chování, jež nás v životě omezují, a která mě na mé cestě provázela, jsem si předem prožila všechny dopady svého rozhodnutí.

• Jak se budeš cítit, když dál zůstaneš v téhle práci?

• Jak často jsi s rodinou? Kolik s ní trávíš času?• Jak dlouho ti to bude trapné před rodinou? A jak dlouho se budeš trápit

a cítit mizerně v práci?


http://hozhoni.eu/



Po prožití všech variant byla odpověď jasná hned. Rozhodla jsem se čelit krátkodobému studu, než abych dál podstupovala každodenní muka v práci, která mi přestala dávat smysl.

Snažila jsem se několik týdnů měnit své nastavení, jak skvělou práci mám a jaký užitek světu přináším. Fungovalo to však jen chvíli. V srdci jsem to prostě necítila. Nedokázala jsem dlouho oklamávat sama sebe.




Jak se zbavit balvanů na srdci

Vezměte si papír a představte si, že tomu, kdo vám leží na srdci (nebo v žaludku), píšete dopis. BEZ cenzury. Pište všechno a tak dlouho, dokud se

úplně nevypíšete. Už jen tím se vám velmi uleví.

Pak máte tři možnosti:

1. Dopis roztrháte a spálíte. Toto cvičení pojmete pouze terapeuticky: jakoúlevu mysli.

2. Podíváte se na celou situaci z nadhledu. Z pohledu dané osoby.

o Jak celou situaci vnímá dotyčná osoba?o Jak se v té situaci cítila? Co prožívala? Jak vnímala mě?




Dosáhnete lepšího pochopení a dojdou vám věci, na které jste možná

vůbec nemysleli.

3. Seberete odvahu a půjdete přímo za tím, koho se to týká.

V tom případě celou situaci společně projděte. Vyříkejte si vše, co máte na srdci. Důležité je stanovit si na začátku cíl: přátelský rozhovor vedený

s láskou a respektem, jehož cílem je objasnění všech příběhů a domněnek.

Já jsem zvolila variantu 3 a s každým jsem si vše vyříkala osobně.

Byl to opravdu intenzivní trénink – vyjádřit a popsat, jak jsem co vnímala a proč. Zároveň to byl trénink ODVAHY umět říkat nepříjemné věci. Ale také dobré cvičení sdělit to tak, abych neublížila. Aby v tom nebyly emoce, které tam nepatří, aby to bylo s pochopením, respektem a soucitem.

Když jsem byla na přednášce dalajlámy v Bratislavě, jedna paní se ptala: Jak je možné, když praktikuje už přes 5 let buddhismus a všem ODPUSTILA – jak to, že jí stále ostatní ubližují?

Dalajlámova odpověď zněla: Odpuštění znamená, že jsme tolerantní. Neznamená to, že někomu DOVOLÍME, aby nám ubližoval. Odpuštění znamená zbavit se hněvu. Pak je nutný další krok: ZABRÁNIT, aby nám druzí ubližovali dál. Přičemž je důležité zachovat si lásku a soucit i k těm, kdo tyto vlastnosti nemají.

Myslet na dobro, ale RÁZNĚ zastavit ŠKODLIVÉ KROKY vůči naší osobě, ať už přicházejí odkudkoli.




Dalajláma tím hezky shrnul a popsal, co jsem cítila, když jsem čistila své srdce.

Naučila jsem se NASLOUCHAT druhým a lépe se vžít do jejich situace.

Vlastní praxí jsem se naučila umění konstruktivní kritiky.

Podávat FAKTA, ne EMOCE.

Cílem tohoto setkání není pohádat se nebo na sebe vylít kbelík všech těch nepříjemných věcí za celý život, nýbrž OBJASNIT SI, co jsme v dané situaci

prožívali a POTŘEBOVALI. Držet si své vlastní HRANICE a respektovat toho druhého.

Dnes můžu čistým svědomím říct, že nemám žádné nepřátele ani nikoho, kdo by mě štval.

Od této „životní čistky“ řeším všechny situace hned. Někdy se samozřejmě

stane, že mi věci dojdou až později. V tom případě se k tomu klidně vrátím a do hloubky se s dotyčným člověkem pobavíme o tom, co se dělo.

Jakmile zbavíte své srdce balvanů, začněte pravdivě druhým sdělovat, co cítíte, a postupně tyto změny stavu přestanete potřebovat.

Štěstí bude naplňovat převážnou část vašich dnů, roků i celého života. Budete žít to, co cítíte teď a tady.

Naučíte se mistrovskému umění vyjadřování svých potřeb.




TIP na pravidla doma nebo v týmu:

Pět dohod jsme v našem týmu přijali jako základní komunikační pravidla. Vychází z knih Čtyři dohody a Pátá dohoda od Dona Miguela Ruize.

Přidali jsme k nim ještě jedno velmi důležité pravidlo: loajalitu.

1. PŘESTAŇ ŠKODIT SLOVEMo Mluv jako osobnost.

o Říkej jen to, co si myslíš.o Vyhýbej se užívání slov proti sobě nebo k pomlouvání druhých.

o Užívej sílu slova ve jménu pravdy a lásky.

2. NIC OSOBNĚ

o Nikdo nedělá nic kvůli tobě.o Přestaň se zabývat názory druhých lidí.o Co druzí říkají a dělají, je projevem jejich vlastní situace a snů.

3. ŽÁDNÉ DOMNĚNKYo Buď odvážný a vyjadřuj svá přání, ptej se na to, na co chceš znát

odpověď.o Vyjadřuj, co skutečně chceš.

o Komunikuj s ostatními, jak nejlépe umíš = jasně, aby ses vyhnulzbytečným nedorozuměním, dramatům a napětím.

4. DĚLEJ VŠE, JAK NEJLÉPE DOVEDEŠ

o To nejlepší z tebe závisí na tom, JAK SE CÍTÍŠ.o Za jakýchkoli okolností dělej vše, jak nejlépe dovedeš. Nic víc, nic

míň. Vyhneš se tak zbytečným soudům a pocitům lítosti.




5. BUĎ SKEPTICKÝ, ALE NASLOUCHEJ

o Přestaň věřit sám sobě i komukoli jinému.o Pochybuj o všem, co slyšíš. Je toto skutečně PRAVDA?

o Naslouchej záměru, který se za slovy skrývá. Jedině tak porozumíšjejich skutečnému poselství.

6. BUĎ LOAJÁLNÍ

o Pokud se stane, že o někom řekneš něco, co jsi mu ještě nesdělilosobně, sděl mu to sám – jinak se to dozví od někoho jiného.

Často si ani neuvědomujeme, že vlastně pomlouváme. Někdo se nás na někoho

zeptá a my jen nevědomky chceme uvolnit napětí, které jsme v sobě drželi. Pokud se tak stane, je důležité, abychom to nezapomněli říct osobě, o které se mluví. Přejdeme tak ztrátě důvěry.

Tipy na knihy:

Čtyři dohody - Don Miguel Ruiz

Pátá dohoda - Don Miguel Ruiz Láska, vztahy a přátelství - Don Miguel Ruiz

Respektovat a být respektován - Taťána a Pavel Kopřivnovi




HARMONOGRAM DNE




3) HARMONOGRAM DNEČím jsme starší, tím nám život utíká rychleji. Máme více zkušeností, ale i více plánů a starostí. Pokud se snažíme stihnout všechno najednou, jsme neustále

vystresovaní a pod tlakem.

Nemáme čas na nic, ale stihnout toužíme všechno.

Plánujeme si na den tolik úkolů, které sotva zvládneme za týden a pak večer

uleháme s tím, že jsem nic nezvládli.

Řešíme všechno a vlastně nic.

Nic, co by nám pomohlo pohnout se z místa. A tak je to pořád dokola.

“V přírodě nic nespěchá a přesto nemá zpoždění. Vše má svůj čas.”

Slunce vyjde každé ráno na východě a jablka trháme na podzim.

Stejně tak i my potřebujeme zažívat ten pocit, že nestagnujeme, ale rosteme. Že nezávodíme, ale kráčíme cestu, po které jsme se chtěli už odjakživa vydat.

Klíčem je řád. Ne nařízení, ale váš vnitřní řád, který vás povede.

Pomůže nám určit si, kdy se čemu budeme v průběhu dne/měsíce nebo roku věnovat.

Pokud řád nemáme, máme pocit přehlcení a ten vede večer k myšlenkám, že jsme “zase NIC nestihli”.




a) Čas

Čas je naše největší bohatství a máme ho všichni stejně.

Přesně 86 400 vteřin za den. Jak jej využijeme, je na nás.

Ti, kdo si nejvíce stěžují na jeho nedostatek, jím většinou i nejvíce plýtvají.

Neuvědomují si, kolik času ztrácejí nedůležitými úkoly, pozdními příchody, nepořádkem, roztříštěností nebo multitaskingem (snahou zvládnout několik

různých věcí najednou).




Uvědomila jsem si, že kromě toho, jak se svým časem naložím já, potřebuji

také vědět, zda-li jím neplýtvá někdo jiný.

Jestli náhodou nedělám jen další laskavost bezradnému kamarádovi (jako už potolikáté) nebo se zase nesnažím vyhovět tam, kde mám pocit, že by to nikdo jiný než já neudělal.

Jestliže doopravdy vnímáme hodnotu svého času, zvyšuje to nejen kvalitu

našeho života, ale i naši efektivitu.

Až poznáme skutečnou cenu svého času, přestaneme ho ztrácet.




Dochvilnost

Naučte se CHODIT VČAS

Nejdůležitější pravidlo v našem týmu i mezi přáteli je přijít včas. Vyjadřujeme si tím vzájemný respekt, ale v konečném důsledku šetříme i firemní náklady.

Jen si to spočítejte:

15 min. zpoždění začátku porady X ¼ hodinové sazby 10 čekajících = částka, kterou vyhazujete oknem.

Přijdete-li sami na setkání o 15 minut dřív, s předstihem počítáte. A pokud jde

vše hladce, můžete tento čas využít na agendu menších úkolů vašeho dne, přemýšlení (to je totiž práce!) nebo třeba jen na poslech hudby.

V dnešní době moderních technologií nemusíme řešit, jak využít čas, který nám „přebývá“ – můžeme si na zastávce vyřídit e-maily nebo schválit podklady

do výroby. Jestliže se však porada protáhla kvůli zpožděnému začátku, tento čas už vrátit nedokážeme.

Pokud na vás někdo musí čekat, není na takovou situaci předem připravený

a vy v tu chvíli mrháte hodnotou jeho vlastního času.

Nerespektujete jeho vlastní úlohu ve společnosti, jeho život a sny, po jejichž

naplnění touží.




Tři poklady, které získáte dochvilností:

Klid • Choďte vždy raději 5-10 minut předem.

• Jedete-li někam jedete autem, vyjeďte klidně o 30 minut až hodinudříve. Po cestě se může vynořit řada nečekaných událostí, které vaše GPSneodhadne.

• Přestanete dělat chyby ze stresu způsobeného vaším zpožděním(například když začnete zmateně pobíhat sem a tam a snažíte si

vzpomenout, co jste to vlastně měli mít všechno s sebou…).• Schůzku zahájíte s klidem namísto omluv a vydýchávání po běhu do

schodů.• U nás ve firmě to 5 min. před poradou zpravidla vypadá tak, že sedíme

na gauči a v klidu popíjíme čaj.

Respekt • Ostatní budou chodit na schůzky s vámi včas, pokud jim dostatečně

vysvětlíte, jakou hodnotu pro vás čas má.

• Svým včasným příchodem vyjadřujete úctu a respekt k druhým – totéžod nich získáte i vy.

Důvěru • Druzí si vás budou vážit a budou vědět, že se na vás mohou spolehnout.




TIPY:

1. Pokud se přece jen stane, že máte zpoždění, informujte o tom ostatní

předem, ideálně s reálným odhadem času.Jestliže slíbíte, že do 5 minut budete na místě, a přitom dorazíte až za 20minut, neudělá vám to dobré jméno.

Mějte odvahu říct, že dorazíte o 20 minut později. Počítejte raději

i s rezervou na parkování a čekání na výtah.

Já jsem vždy za tuto informaci vděčná. Sáhnu do svého seznamu úkolů

na daný den a zbývající čas ještě efektivně využiji namísto přešlapování, vyhlížení a neustálé kontroly hodinek.

2. Připravujete se na poslední chvíli a obvykle ještě hodinu před odchodem

sedíte u počítače? Zkuste to příště naopak.

Připravte si vše k odchodu: dejte si sprchu, oblečte se, nachystejte si

všechny potřebné věci a podklady. Buďte hodinu předem „ready“ a zbývající čas pak můžete strávit u počítače. Ten pocit klidu je

k nezaplacení.

3. Porady i jednání začínejte na minutu PŘESNĚ. Buďte vzorem. Chvíli totrvá, ale pak si všichni zvyknou, že vy chodíte i začínáte vždy VČAS. Na začátku je to třeba zdůrazňovat.




4. Nemávnout nad tím rukou, když se někdo zpozdí, ale znovu vysvětlit,

proč vám to vadí.

Že nevedete porady? I tak si to pamatujte. Je totiž pravděpodobné, že jakmile se začnete řídit přístupy uvedenými v této knize, brzy je vést budete ;)




b) Tvůrci a manažeři

V životě vystřídáme za jediný den celou řadu rolí. Co se týče způsobu práce, obvykle v průběhu dne střídáme dvě základní role:

Roli manažera a roli tvůrce

Jednu z nich většinou upřednostňujeme – je nám tak nějak přirozeně bližší,

cítíme se v ní zkrátka dobře. Základ naší práce je často založen právě na této roli.

Ta druhá může být méně oblíbená, ale i tak je velmi důležitá. Možná si to

někdy ani neuvědomujeme, ale každý den si alespoň na chvíli obě tyto role zahrajeme.

Všichni máme své sny a touhy, které se rodí v kreativní části našeho já.

Abychom jen nestavěli vzdušné zámky a svých snů doopravdy postupně dosáhli, potřebujeme v sobě kultivovat i řídící část našeho já – tu, která na to

dohlédne.

Každý z nás je sám sobě leaderem. Díky tomu se naše představy krok za krokem zhmotňují a realizují.

Manažer a tvůrce – jeden bez druhého jen stěží něčeho dosáhne. Je třeba, aby tyto dva aspekty našeho já pracovaly společně a vzájemně se doplňovaly.

Aby navzájem respektovaly své potřeby, jeden druhého nerušily, a naopak se sebe učily a byly si inspirací.




Stejné je to v týmech a firmách.

Manažer – ŘÍDÍ • Jedná se o řídicí roli (manažeři, koordinátoři, ředitelé, vedoucí...).• Harmonogram dne dělí manažer většinou na hodinové intervaly.

• Obsah své práce má daný, pracuje na konkrétních úkolech.• Změny v harmonogramu zvládá s lehkostí – na nové úkoly nebo schůzky

si vždycky najde volné okénko v diáři.• Plánuje, koordinuje, rozhoduje – strategicky přemýšlí nad dalšími kroky.• Pracuje na úkolech postupně – řeší jeden za druhým.

Tvůrce – TVOŘÍ • Jedná se o kreativní roli (spisovatelé, grafici, programátoři…).• Harmonogram dne obecně plánuje raději s časovými bloky ve větším

rozsahu, cca půl dne (hodina sotva stačí na to, abychom něco tvořitzačali).

• Obsah své práce nemá specifikovaný přesně – spíše má přibližnoupředstavu, co by měl podle zadání klienta vytvořit.Změna harmonogramu či jakékoli vyrušení může znamenat zastavení

celého tvůrčího procesu. Přetrhne se nit, na kterou pak znovu těžkonavazuje. Ideální je proto tvůrce příliš nevyrušovat a plánovat mu co

nejméně porad a jednání.

• Kreativitě neporučíš. Někdy člověk za celý den nepřijde na nic.




Harmonogram ideálního pracovního dne

Pracovní harmonogramy můžeme rozdělit na 3 typy:

1. Manažerský harmonogramo Přesně stanovené časyo Předem daný seznam úkolů – přesně víte, na čem budete pracovat

o Den vhodný na jednání a schůzkyo Manažerské porady

§ Zaměřené na definici, kontrolu a vyhodnocení jednotlivýchkroků v projektech

§ Předem stanovená agenda§ Délka trvání: 10-20 minut

2. Tvůrčí harmonogramo Den bez porad, schůzek a předem určených časů

o Čas na tvorbuo Tvůrčí porady

§ Zaměřené na týmové tvoření, brainstormingy, strategie, novéprodukty

§ Délka trvání: od jedné po několik hodin

3. Mix harmonogramo Den kombinující část určenou na tvoření a část na vyřizování

agendy.




Typy harmonogramů

Pro inspiraci uvádím konkrétní typy harmonogramů, které se nám v praxi

osvědčily. Bližší popis jednotlivých částí je uveden níže.

Manažerský harmonogram PRIORITY: 8:00 – 8:15

BLOCK TIME: 8:15 – 11:00

KOMUNIKACE: 11:00 – 12:30

OBĚD: 12:30 – 13:00

STUDIUM: 13:00 – 14:00


ZHODNOCENÍ DNE: 15:30 – 16:00

Tvůrčí harmonogram PRIORITY: 8:00 – 8:15

BLOCK TIME: 8:15 – 12:30

OBĚD: 12:30 – 13:00

BLOCK TIME: 13:00 – 16:00





Mix harmonogram PRIORITY: 8:00 – 8:15

BLOCK TIME: 8:15 – 12:30

OBĚD: 12:30 – 13:00

STUDIUM: 13:00 – 14:00



Osobně tyto harmonogramy střídám a můj týden vypadá asi takto:

Pondělí – středa: Manažerský harmonogram

Čtvrtek: Tvůrčí harmonogram

Pátek: Mix harmonogram




c) Části harmonogramu

PRIORITY

Je potřeba si uvědomit, že bez systematického plánu a měření vašeho růstu, většina z toho, co v průběhu dne DĚLÁTE, ŘÍKÁTE, s kým trávíte čas, není důležitá. Pokud daná činnost nesouvisí s vaším záměrem nebo vám nepřináší

užitek či radost, vyškrtněte ji ze svého diáře.

Přijměte čas jako největší bohatství, které máte.

Vědomě si vybírejte, s kým svůj čas trávíte a do čeho jej investujete. Bedlivě si

všímejte, zda vás daná činnost nabíjí či posouvá vpřed, anebo po ní býváte vyčerpaní a musíte se do ní nutit.

JAKÝM ZPŮSOBEM ŽIJETE SVŮJ DEN, TAK ŽIJETE SVŮJ ŽIVOT

Přestaňte odkládat to, co je pro vás důležité.

Přestaňte říkat, že nemáte čas. Není to tak úplně pravda, času máte dost.

Říkejte místo toho, že něco není vaše priorita.

Nedostatek času = nemáte jasno v prioritách

Zastavte se a ujasněte si, co je pro dnešní den opravdu důležité. Naplánovali jste si činnosti, které pozitivně ovlivní kvalitu vašeho života? Nebo je to jen další sada rutinních činností, jež vás dovedly tam, kde jste teď?




Než se ráno pustíte do stanovování svých priorit, položte si tyto otázky:

• Kam investuji svůj čas a energii?• Je to, co mám dnes v plánu, opravdu podstatné? Je to v souladu s mými

sny a cíli?• Co z toho bude mít největší dopad na můj život/mou práci?• Bude na tom záležet za 3 měsíce/3 roky?

• Zaslouží si činnosti, které budu dělat, abych jim věnoval(a) svůj čas?• Přinesou mi radost? Vydělají mi peníze?

• Chci skutečně takto prožít svůj den?• Čeho se můžu zbavit? Co je možné vypustit, zjednodušit, zautomatizovat,

delegovat na někoho jiného?

Než se pustíte do práce, stanovte si nejprve 3 hlavní úkoly – nejdůležitější

věci, které dnes chcete zvládnout.

Představte si, jak bude váš dnešní den vypadat. Představte si, jak se budete cítit, až se vám podaří tyto 3 úkoly zvládnout.

Potom zkontrolujte svůj denní seznam úkolů a kalendář, ať máte přehled, co vás dnes čeká.




BLOCK TIME

Nejproduktivnější a nejkreativnější část dne.

Přestaňte být neustále k dispozici.

Jak vypadá block time:

• V prvé řadě jste odpojeni, a to vám změní svět.

Začínat a končit každý den sledováním, co nového se událo na sociálních

sítích, v e-mailu, sms, zmeškaných hovorech… jaké jsou požadavky kolegů, partnera, dětí… to vše řešíme od rána do večera a pak jsme překvapení, z čeho jsme tak unavení, a máme pocit, že sotva držíme krok.

• Vypněte si úplně všechna upozornění na počítači i v telefonu. Buďte

nekompromisní.

• Pokud projekt, na kterém pracujete, nevyžaduje vaši celodenní

pozornost, vyřizujte e-maily maximálně 1x denně, a to nejdříve po11. hodině. Stejně tak v tuto dobu neberte telefony a neodpovídejte na

zprávy.

• Za starých časů to bývalo tak, že když se něco domluvilo, prostě toplatilo. Neztráceli jsme čas neustálým přehazováním termínů.Minimalizujte komunikaci ohledně schůzek. Nepoužívejte věty typu

„ještě si to potvrdíme“ nebo „dám ti vědět“, pokud to není doopravdypotřeba.




• Všechny o svém novém nastavení dostupnosti informujte. Kolegové,

rodina i přátelé si zvyknou, že se vám dovolají jenom v určitý čas, nebo žese jim ozvete zpět, jakmile budete zase k dispozici a „online“.

• Díky tomuto novému návyku budete mít celé dopoledne čistou hlavu nanerušené tvoření.

Ukliďte si stůl o Na stole mějte vždy maximálně 5 věcí (počítač, osvětlení, stojan na

tužky, poznámkový blok/podklady k práci, dekorace).

o Vše, co ke své práci momentálně nepotřebujete, ukliďte – nebodejte mimo svůj zorný úhel.

o Nenechávejte po stole povalovat hromady podkladůk nedokončeným projektům.

Ukliďte si počítač o Vypněte si všechna oznámení a upozornění (notifikace) v mobilu

i počítači.

o Ukončete všechny aplikace i okna v prohlížeči. Mějte otevřené jen

ty, které opravdu potřebujete.

o Nenechte se NIČÍM VYRUŠOVAT. Každá notifikace vás okrádá

o vaše soustředění. Obnovení plného soustředění trvá až 20 minuta bere nám velké množství energie.




Tvořte o Plně se soustřeďte na své tři hlavní priority pro daný den, dokud je

nedokončíte.

Odpočívejte a hýbejte se V průběhu dne si dělejte pětiminutové přestávky po cca 50 minutách (zpočátku si nastavujte budík).

o Protáhněte se (udělejte třeba 10 dřepů) a projděte se.

o Napijte se.

o Pořádně a zhluboka dýchejte. Na chvíli vyvětrejte.

o Rozhodně nezapínejte telefon ani nekontrolujte e-mailovou

schránku, nechoďte na sociální sítě.




KOMUNIKACE

Ptejte se tak dlouho, dokud vám není vše úplně jasné.

Nevytvářejte si příběhy ani domněnky.

• Telefonyo Zkontrolujte zmeškané hovory a zavolejte zpět.

• E-mailyo Vyřiďte e-maily.

• Agendy/porady se členy týmuo Využijte tento čas na vyřizování agendy s členy týmu.

o Agendu mějte připravenou dopředu. Vše, co chcete s danýmčlověkem probrat, proberte NAJEDNOU, nevyrušujte jejněkolikrát v průběhu dne.




OBĚD

S výběrem obědu vám neporadím. Ale je důležité si uvědomit, že oběd je

přestávka.

Přišel ten správný čas naplnit žaludek a vyprázdnit hlavu.

Pokud se držíte základních rad ohledně zaznamenávání úkolů, není nutné myslet celý čas oběda na to, jaký telefonát vás čeká a co je třeba domluvit

s kolegy.

Je-li to možné, utlumte pracovní myšlenky a v klidu se věnujte jídlu. Z něj budete čerpat energii po zbytek svého pracovního dne. Po obědě se běžte i na chvíli projít, nestane se tak, že upadnete do „trávicího deliria“.

Nicméně v případě, že využíváte volnější tempo k promýšlení věcí a tvorbě

nápadů, nebojte se při obědě tvořit. Mějte u sebe tužku a papír a vše si poznačte.

Jinak vám můžu zaručit, že až se po obědě vrátíte k pracovnímu stolu, na všechno z toho, co vás při jídle napadlo, si určitě nevzpomenete.

Já chodím na procházky s cílem uklidnit své myšlenky. Právě tady mi

docházejí různé věci a souvislosti – v zápřahu porad a plnění úkolů na nové nápady obvykle moc prostoru nebývá.

Často se pak vracím z procházky s telefonem plným poznámek a ještě nahrávám zprávy ostatním, co mi cestou „došlo“. :)




STUDIUM

Prohlubujte svou expertizu i osobní rozvoj

Jsme-li v kole povinností, nemáme čas se zastavit a učit se něco nového.

Prohlubovat svou expertizu.

Když jsem vycházela po promoci ze školy s diplomem, radovala jsem se, že se už nikdy nebudu muset učit. Ano! Ale přestala jsem učit jen věci, které mi

nebyly k užitku!

Ještě jsem totiž netušila, že jakmile začnu dělat to, co je moje skutečná vášeň, budu naopak studovat ještě víc. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že v tu chvíli jsem to já sama, kdo si přesně vybírá, co nového se naučit.

Věnujte aspoň hodinu denně studiu nových poznatků z vašeho oboru nebo

z oblasti osobního rozvoje.




Nový úhel pohledu, postup nebo i příběh někoho zkušeného vás mohou nejen

inspirovat, ale někdy vám i zkrátí cestu k vašim cílům a snům. Nemusíte to hned brát jako povel k nákupu skript – odborný článek na blogu nebo nějaký

video návod je skvělý začátek.

ZHODNOCENÍ DNE

Na konci pracovní doby:

• Aktualizujte svůj seznam úkolůo Zaznamenejte si úkoly, které jste posbírali v průběhu dne na

poradách nebo při jednání s kolegy.• Oceňte se

o Odškrtejte si vše, co jste dnes vytvořili/vyřídili.

o Oceňte se za své úsilí a snahu. Nikdo jiný to neudělá lépe než VY.Jen vy víte, kolik energie jste do toho vložili.

• Plánujteo Podívejte se, co vás čeká další den. Budete mít jasno a můžete jít

domů s čistou hlavou.• Čistý stůl

o Ukliďte si své pracovní místo – pořádek na něm je základním

předpokladem skvělého startu do nového dne.




d) Efektivní „workhacky“Fokus

o Dělejte vždy 1 věc v 1 čas = 100% FOKUS na to, co dělám právě teďo Multitasking (snaha zvládnout několik úkolů najednou) je omyl

a z dlouhodobého hlediska je přímo vražedný. Komunikujeme-li např. prostřednictvím Skypu, telefonu a do toho máme ještě rozepsané e-maily, zvyšuje se chybovost, snižuje produktivitaa neúměrně se také zatěžuje naše mysl.

o V konečném důsledku nám pak trvá práce delší dobu a jsme více vyčerpaní.

o Ideální je 1 otevřená pracovní plocha / aplikace, které ke své práci skutečně potřebujete. Dělat jednu věc s plnou pozorností a dotáhnout ji do konce znamená největší posuny v efektivitě a produktivitě.

Nahrávejte si porady s kolegy

o Cokoli s kýmkoli řešíte, zaznamenávejte chytře. Začněte využívatnapř. diktafon v telefonu, ať potom nemusíte lovit v hlavě

probírané postupy nebo zadané úkoly. Obzvláště efektivní je tatometoda u krátkých porad nebo hovorů.

o Pokud nezazní nic důležitého, HNED si poznámku vymažte, aťmáte v telefonu pořádek.

o Výhodou tohoto přístupu je eliminace opakovaných schůzek,běhání mezi kancelářemi a neustálé posílání zpráv mezi kolegy.




Všechno si zapisujte

o Při telefonování mějte vždy s sebou tužku a papír a pište si

poznámky. Platí zde stejná pravidla jako u předchozího bodu.

o Nejvíce času ztrácíme tím, že o věcech přemýšlíme více než jednou.o Všechno si pište! I kdybyste později měli své nápady vyhodit.

V kreativním procesu se v nás rodí jedna myšlenka za druhou, ale ty, které potřebujeme, mohou zůstat někde ve vzduchoprázdnu.

o Pište si poznámky ze schůzek i porad. Je to velmi efektivní návyk, který vám v konečném důsledku ušetří spoustu času.

Minimum jednání a porad

o Buďte efektivní. Do 20 minut se dá vyřídit vše podstatné, dokonce

i stanovit priority v 15členném týmu na celý týden.o Porady plánujte buď na brzy ráno (hned na začátku dne), nebo až

po obědě. Vzpomeňte si na režim tvůrců.o Chtějte znát program schůzek dopředu. Budete pak dopředu vědět,

jestli je pro vás zajímavý, a můžete jej také ovlivnit.

Dokončujte

• Jde-li úkol dokončit do 2 minut, dokončete jej hned. Neodkládejte to. Je neefektivní zabývat se jím znovu. Například nádobí po sobě umyjte hned – později už bude zaschlé a zaplní se vám dřez. V konečném důsledku strávíte touto činností 2x tolik času, a to navíc pravděpodobně ve chvíli, kdy se vám to bude nejméně hodit.




• Pokud vám úkol zabere víc než 2 minuty, zapište si ho na seznam

úkolů a věnujte se mu, až na něj přijde čas. Nenoste ho v hlavě.

Držte si nadhled

o Nic není tak horké, jak se zdá. Dívejte se na věci z více stran a udržujte si nadhled a klid. Ve stresu děláme zbytečné chyby a nevidíme věci realisticky.

o Vciťte se do svého partnera nebo kolegů. Zeptejte se na vše, co vám není jasné. Komunikujte.

Zpomalte

o Ve spěchu vzniká nejvíc omylů. Řešíte sice jeden úkol za druhým,

ale řešíte opravdu ty správné věci?o Uděláte sice více, ale v jaké kvalitě?

Krok za krokem

o Své nové návyky zavádějte postupně.

o Dostatečně INFORMUJTE všechny, kterých se týkají. Vysvětletesvá proč a objasněte výhody vašeho nového stylu práce.




Proč mít svůj harmonogram?

Věci okolo nás se mění a dějí rychle. Množství informací, které lidé v minulosti

zpracovávali několik měsíců, umíme dnes my zpracovat v průběhu jednoho dne nebo týdne.

S rozvojem informační společnosti je na nás přirozeně vyvíjen stále větší tlak. Pokud si neumíme určit své hranice, všechna ta oznámení, upozornění

a požadavky druhých nás pohltí.

Neustále pak budeme mít pocit, že NIC nestíháme a že den má zoufale málo

hodin.

„Většina lidí, když se dnes dívá na svět kolem sebe, vidí pouze chaos. Tito lidé trpí pocitem marnosti a osobní bezmoci.

Každý člověk však potřebuje v životě určitou strukturu. Život, v němž taková komplexní struktura chybí, je roztříštěný na mnoho navzájem nepropojených

částí a nemá jasný účel a smysl.

Absence struktury vede ke kolapsu. Struktura poskytuje relativně pevné orientační body, které všichni tolik potřebujeme.“

(Z knihy The Third Wave od Alvina Toffera, vydáno v New Yorku v roce 1980.)




Nejprve musíte dát věcem řád. Díky němu určíte své hranice. Ty vám přinesou dostatek soustředění, a nakonec poznáte,

co je to KLID.

Co vám harmonogram přinese?

Harmonogram ideálního pracovního dne může být pro vás pevnou kotvou

na rozbouřeném moři událostí současného světa. Každý den vám poskytuje oporu pro váš FOKUS a čistou mysl.

Jak si svůj harmonogram připravit?

Zamyslete se, jak by měl vypadat váš ideální pracovní den.

Nyní si zcela konkrétně odpovězte na následující otázky:

Kdy chcete vstávat?

Kdy chcete nerušeně tvořit? Kdy chcete být dostupní pro druhé?

Kolik času denně chcete využít pro svou práci? Kde chcete pracovat?

Sledujte sami sebe, kdy se vám nejlépe tvoří. Je to ráno, nebo večer?

Nezapomeňte informovat lidi kolem sebe.




Každý den pochopitelně není posvícení a váš harmonogram se vám pokaždé

dle vašich představ naplnit nepodaří. Buďte však vytrvalí a zkoušejte to znovu, den co den.

Nejdůležitější částí je dne BLOCK TIME. I kdybyste se neřídili žádným jiným mým doporučením, tento čas budiž vaším posvátným a vyhraďte si jej na

nerušené tvoření.

Uvidíte, kolik věcí najednou začněte stíhat, jak nesmírně jste efektivní a kolik práce je za vámi vidět.




e) Rituály

Návyky jsou velmi dobře vyšlapané cesty, ne-li přímo dálnice, které se v nás budovaly dlouhou dobu, nezřídka už od narození.

Spoustu věcí děláme automaticky, aniž bychom nad tím přemýšleli. Zjednodušuje nám to život a rozhodování.

Nové návyky a cesty je důležité opečovávat a udržovat – je to vlastně taková

prošlápnutá lesní cestička, která brzy zaroste, pokud po ní nebudeme chodit pravidelně.

Jestliže se na ni však budeme stále vracet, stane se původní rituál nebo technika nakonec naším životním stylem. Pozitivní návyky nám dávají jistotu,

jsou nám oporou a pomáhají nám neztrácet pozornost ve světě plném změn.

Díky rituálům přijde do vašeho života více klidu a pohody, začnou se dít doslova malé zázraky a vy převezmete nad vlastním životem kontrolu.

Já jsem si vytvořila soubor rituálů na celý den.

Ráno vstávám v 5:30.

Den začínám s deníkem vděčnosti a ocenění.

Kvůli každodennímu stresu a povinnostem jsme méně citliví na život okolo

sebe. Stává se pak někdy, že všechno bereme jako samozřejmost.




Teprve když nám naše tělo dá znát, že je něco v nepořádku, často až skrze

bolest si uvědomíme, co je to zdraví a jak bychom za něj měli být vděční.

U partnerského vztahu to je podobné – dokud funguje, nevěnujeme mu obvykle příliš pozornosti a péče.

Dokud věci fungují, příliš si jich nevšímáme a jedeme na autopilota.

TŘI VDĚČNOSTI

Každý den se zamýšlím nad 3 věcmi, za které jsem vděčná.

Ať už je to zdravé tělo, místo, kde žiju, nebo podporující rodina a přátelé.

Nezáleží na tom, jak malá nebo velká věc to je, podstatné je, že jsem za to vděčná. Píšu, co mě první napadne. Kultivace vděčnosti v nás zvyšuje pocit štěstí a naplnění. Jednoduše si

uvědomíme pozitivní stránky svého života, které pak můžeme snadno přiložit na druhou misku vah a vyvážit jimi všechny chmurné myšlenky.

TŘI OCENĚNÍ

Hned potom se ocením za 3 věci z předchozího dne.

Dovoluji si dětskou radost, je to důležité.

Pokud si nedáte důvod oslavovat, proč byste se měli příště snažit? Naše generace byla vychovávána na principu odměny. Nedávejte své hlavě důvod

vzdávat nový pokus o změnu.




Bez ohledu na věk potřebujeme cítit, že naše přítomnost na planetě má smysl.

Neustálá honba za uznáním a pochvalou může způsobit, že se začneme rozdávat pro druhé na úkor sebe. Způsobuje to absence vědomí vlastní

hodnoty.

„Můžete dostat osobní pochvalu třeba i od dalajlámy, ale nebude to znamenat

NIC,dokud nepřijmete vlastní hodnotu vy sami.“

Srovnávejte se JEN SAMI SE SEBOU. Ne s ostatními. Nikdo nestál ve vašich botách a nemůže tušit, kolik energie a úsilí vás výsledky vaší práce stojí. Každý

jsme jedinečný a máme svou vlastní cestu a své tempo.

Oceňte se za každou maličkost, za každý krok, který jste už na své cestě udělali.

Napište si tři úspěchy předcházejícího dne, za něž se oceňujete a z nichž máte radost.

Postupně přestanete být závislí na pochvalách a uznání druhých a začnete si

uvědomovat svou vlastní cenu. Přestaňte dělat věci pro to, abyste se druhým zavděčili – začněte tvořit svůj život činností, která vás bude naplňovat.




Mezi mé další rituály patří:

• Vizualizace dne (jak chci prožít dnešní den a co chci dokončit)

• Jóga• Kalanetika

• Otužování• Práce s nástěnkou vizí ( grafické znázornění mých snů a cílů na daný rok)• Práce s mým motivačním sešitem (sešit s citáty, návyky a dalšími kroky

v jednotlivých oblastech mého života)• Procházka

• Psaní deníku (každý večer zakončuji den psaním deníku)• Přepis dne (všechny negativní zážitky z průběhu dne si v myšlenkách

prožiji tak, abych se v nich cítila dobře)• Jít včas spát – ve 22 hodin většinou bývám už v posteli




Všechny výše uvedené rituály mi pomáhají zůstávat v kondici a udržovat si dobré fyzické i duševní zdraví. Ne každý den se mi mé přirozeně podaří všechny rituály splnit.

Někdy se nezvládnu věnovat žádnému z nich a pár dní chodím i později spát a ráno si přispím. Nedržím se žádných dogmat. Nejdůležitější je, abych se cítila dobře a byla v pohodě.

Když přišlo náročnější období změn a na své rituály jsem neměla moc čas ani náladu, bylo to hned znát. Vracela jsem se zpět do starých kolejí. Stejné reakce jako dřív, přepracovanost, zase tu bylo vytváření příběhů a domněnek.

Sama sebe jsem nepoznávala. Vytratil se můj klid i nadhled. Díky této zkušenosti už vím, že RITUÁLY jsou v mém dni to nejdůležitější. Není nic důležitější, než se jako první věnovat sobě.

To, jak se cítím, ovlivňuje v mém životě vše – nejen mě, ale i mého muže a také

celý tým, který vedu. Jejich náladu, chuť k práci i výsledky.

Všechno je AKCE a REAKCE. Co dávám, to dostávám zpět.




TIPY: • Své rituály sleduji v aplikaci PRODUCTIVE

o Je to skvělý nástroj, díky kterému vidím, jak mé rituály jdou hezky za sebou.

o Mám tam kromě rituálů i své nové návyky, např. trénink psaní všemi 10 apod.

o Zároveň vidím přesné statistiky, jak na tom s plněním jednotlivých rituálů a návyků jsem. Kolikrát jsem za měsíc doopravdy cvičila a byla na procházce.

• O můj dostatečný pohyb pečuje FIT bit nárameko Když jsem na statku, žádný náramek nepotřebuji, protože tam

mám pohybu dost. Ve městě je to ale jiné: nezřídka se mi stávalo, že jsem celé dny proseděla u počítače.

o Pokud každou hodinu neudělám 250 kroků, zavrní mi náramek na ruce a píše mi: „Hýbej se!“Stejně tak mi měří kroky v průběhu celého dne a motivuje mě dosahovat vytyčených cílů.

o Uhání mě i do postele. Pečlivě sleduje můj spánek a já tak díky

němu vidím, jak dlouho spím i jaká je kvalita mého spánku.o V e-booku 9 rituálů se dočtete více o mých rituálech a jak na ně.

Do hloubky rituály a názornou práci s nimi procházím na semináři Rituály spokojeného života. Seminář je pouze pro 25 účastníků a jedná se o intenzivní práci s denní rutinou, vnitřními bloky a nastavením našeho životního rytmu.


https://www.hanatrncakova.cz/ritualy/

http://productiveapp.io/

https://www.fitbit.com/eu/alta

https://www.hanatrncakova.cz/wp-content/uploads/9_ritualu_Ebook1.pdf



f) Cyklická ženaMenstruace je ve společnosti stále ještě tabu. Je to téma, o kterém se nemluví.

Ani ve škole se tomu moc času nevěnuje – pamatuji se dodnes, že jsme se tím zabývali dohromady sotva hodinu.

Kluci byli posláni do vedlejší třídy, holky sledovaly film, dostaly brožurku a pár vložek. To bylo vše.

Já jsem menstruaci pochopila jako utrpení a nutné zlo – abych jednou mohla

mít děti. Kluci mě v tom ještě utvrdili, protože když jsme my holky měly menstruaci, vždycky si z nás utahovali.

Nikdo mi nic pořádně nevysvětlil, ničemu jsem nerozuměla. První menstruaci jsem zažila v 11 letech. Plakala jsem. Nechtěla jsem ji.

Do mého života tím přišla doslova muka. Obrovské křeče, průjem a zvracení,

měsíc co měsíc.

Máma si pro mě musela chodit do školy, jak mi bylo zle. Nezabíraly žádné léky

ani antikoncepce. Odmítala jsem své ženství, bojovala s ním.

Několik let jsem se takhle každý měsíc trápila. Nic nezabíralo. Jiné ženy mě utěšovaly, že až porodím, tak se mi to možná spraví. To mi ale moc naděje

nedávalo.




Menstruace je dar

Můj život se v tomto ohledu změnil na podzim v roce 2012. V té době jsem se už aktivně zajímala o osobní rozvoj. Do cesty mi přišel projekt Alice Kirš –

Ženy ženám. Objevila jsem úplně nový svět. Projekt plný ženských témat, odkrývající informace, o nichž se ve společnosti mlčí.

Klíčovým tématem pro mě byla Cyklická žena, v němž mou průvodkyní byla

Dana-Sofie Šlancarová.

Tehdy mi svitla naděje. Dostala jsem informace, nad kterými mi zůstal rozum stát. Nevěřila jsem jim. Teprve, až když jsem se začala každý den pozorovat a poslouchat Sofiiny instrukce, začala jsem jí pomalu dávat za pravdu.

Jednoduše se dá menstruační cyklus v rámci jednoho měsíce přirovnat k roku, během něhož se postupně vystřídají všechna roční období.

Pochopení jednotlivých fází, jimiž každá žena v průběhu měsíce (cyklu)

prochází a které značně proměňují její chování, přinese do partnerského vztahu i pracovního týmu klid a pohodu.


http://www.cyklickazena.cz/

http://zenyzenam.cz/



JARO = DYNAMICKÁ FÁZE

• přichází po ukončení menstruace

• žena je velmi akční a dynamická• přemýšlí a chová se téměř jako muž: racionálně a logicky

• chce pracovat a nechce vařit• chce vidět výsledky• je netrpělivá, a to i v sexu

• je sebevědomá a sebejistá• vztahy ji moc neberou

LÉTO = OVULAČNÍ FÁZE

• přichází po fázi dynamické a před fází premenstruační• žena je v tomto období sexy a je nejvíc patrná její ženskost• téměř nic ji nerozhází

• je nejvíc emočně vyrovnaná, sebejistá a v pohodě• vztahy jsou pro ni naprosto zásadní

• chce být s partnerem a chce se s ním milovat• chce pečovat o partnera, děti a rodinu• pečuje i o sebe, chce se líbit

• mluví a naslouchá – chce komunikovat




PODZIM = PREMENSTRUAČNÍ FÁZE

• přichází po ovulační fázi a před spuštěním menstruačního krvácení

• žena je náladová, plačtivá, nevyrovnaná• je kritická a sebekritická – bude se s vámi víc hádat

• všechno si bere osobně, všechno ji snadno vykolejí• může trpět premenstruačním syndromem• uklízí víc než jindy

• je víc unavená, snadno se cítí zahlcená• má ale skvělé nápady, výborně jí funguje intuice

• je velmi tvořivá a chce věci dotahovat do konce

ZIMA = MENSTRUAČNÍ FÁZE

• přichází po fázi premenstruační, je to doba menstruačního krvácení• žena je v tomto období nejvíc unavená

• je nespolečenská a nechce nikoho ani vidět• má potřebu být zalezlá, být doma – nechce se hýbat a být aktivní

• ze všeho nejvíc touží po spánku a odpočinku• nachází se v meditativním stavu mysli

• jasně vidí, co je podstatou problémů

Zdroj: http://navodnazeny.cz/

http://navodnazeny.cz/




Po třech měsících pozorování jsem si vše, co bylo řečeno, prožila na vlastní kůži. Pochopila jsem také, že menstruace je DAR – že každý týden mám jiné množství energie, jinou náladu a jiné kvality.

Přijala fakt, že jsem každý týden jiná a ani můj výkon není stále stejný. Po 16 letech každoměsíčního trápení přišla do mého života úleva. S větším respektem k jednotlivým fázím bolestivá menstruace postupně slábla.

Ruku v ruce s úpravou stravy a úplným vyloučením rafinovaného cukru jsem postupně přestala brát léky i antikoncepci. Dnes se mi bolest vrátí jen tehdy, když svůj cyklus nerespektuji – když málo odpočívám a přepínám se.




Cyklická firma

Menstruace je u nás ve firmě respektována. Ženy i muži toto téma znají a rozumějí rozložení jednotlivých cyklů. Přehled, ve které fázi se konkrétní žena

právě nachází, máme díky firemnímu kalendáři, kde je vše pravidelně aktualizováno.

Díky tomu můžeme plánovat jednotlivé činnosti i porady lépe, v souladu s dary jednotlivých fází.

Například kreativní činnosti si ženy nechávají na týden před menstruací, zatímco obvolávání zákazníků se věnují ideálně v „létě“, kdy jim jde nejlépe

právě komunikace.

Žena, která má 1.-3. den menstruace, vyřídí jen to nejdůležitější, deleguje

potřebné na ostatní a bere si volno, klidně i uprostřed týdne.

Neúčastní se ani porad. Zbytečně se nepřemáhá, nabírá síly a naslouchá svému tělu. My ostatní víme, že vše v dynamické fázi hravě dožene. Navíc bude plná

energie a chuti do práce.

Ušetříme ji i zbytek týmu před unavenou a někdy i negativní náladou, která je

pro toto období typická. Zároveň jí však pozorně nasloucháme, protože často v tomto období vyplouvají na povrch témata, kterým je potřeba se věnovat.

Přijetí menstruace u nás ve firmě znamenalo obrovský posun v efektivitě celého týmu.

Minimalizovala se nedorozumění i zbytečné přemáhání – každý ví, co v které fázi od žen čekat.




TIPY • Praktickou pomůcku pro pozorování během cyklu, najdete ZDE.

• Kniha Cyklická žena, autorka Miranda Gray


http://provedomyzivot.cz/produkt/cyklicka-mapa-tistena/



PROGRES




4) PROGRES

V našem životě jsou nejdůležitější tři data:

1. datum narození2. datum úmrtí3. datum, kdy nás dají do země

Trochu s nadhledem

Většinou „umíráme“ mezi 18. až 25. rokem svého života. Tehdy se totiž vzdáme svých snů a přijmeme fakt, že prázdniny skončily. Začínáme chodit do práce

a náš život se scvrkne na víkendy a 20 dní dovolené.

Podle výzkumu Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, 80 procent lidí jejich práce nebaví – chodí do ní především kvůli

hypotéce a dalším závazkům, potřebují ji kvůli jistotě a bezpečí.

Jsou v pasti a to je velice smutné. Za čas se z nás stává něco jako chodící

mrtvola.

Přestaneme na sobě pracovat, učit se nové věci a máme pocit, že změna našeho života není v našich rukou, ale záleží na vnějších okolnostech. Na šéfovi, partnerovi, na společnosti.




Dospělost – nedostatek dobrodružství

Postupně se z nás stávají dospělí, kteří mají pořád hodně práce a starostí, velkou zodpovědnost. Začneme být vážní a ztuhlí, ztrácíme pružnost a přešlapujeme na místě. Cestování a jiné sny odsouváme na později – až vyrostou děti nebo na důchod.

Datum své „smrti“ můžeme změnit

Když se dáme do pohybu. Když začneme zkoumat zaběhnuté tradice a přesvědčení ve svém okolí – začneme vyhledávat společnost pozitivně naladěných lidí, kteří neberou život tak vážně, a stále mají nějaké sny, byť sebebláznivější, které postupně naplňují.

Netouží po jistotě; vyměnili ji za svobodu a možnost rozhodovat o svém životě.

Dělají, co je baví a naplňuje.

Já jsem nevěřila, že takový svět existuje. Nikoho takového jsem osobně neznala. Když jsem se začala rozhlížet kolem sebe, zjistila jsem, že téměř všichni okolo mě si jen stěžují, jak těžký život je a jaké hrůzy zažívají doma i v práci.

Mají obrovské množství nápadů, jak co dělat lépe, a rádi dávají druhým rady, co by jak měli dělat. Sami však své chyby nevidí anebo nechtějí přijmout.

Dlouho jsem si myslela, že úspěšní a šťastní lidé se prostě narodili se do té správné rodiny. Bohatství jim spadlo do klína a stejně tak dobré kontakty. Běžný člověk jen těžko může dostat k práci, která by ho naplňovala.




A pak jsem se jednoho dne rozhodla vzít svůj život do vlastních rukou.

Výpovědí v dětském domově jsem začala zase žít. Nebylo to samozřejmě vždy snadné a čekala mě na mé cestě spousta překážek i bolesti. Někdy jsem si

musela půjčit peníze i na základní životní potřeby.

Také s mnoha přáteli jsme se postupně navzájem vzdalovali a neměli si co říct.

Nerozuměli jsme si a mě unavovalo neustále se obhajovat a ukazovat, že věci jdou dělat i jinak. Že všechno má svůj čas. Přestali jsme se postupně úplně

stýkat. Z původních přátel mi zůstali jenom čtyři. Ti, kteří se mě na nic nevyptávali a věřili tomu, co dělám. Ti mi byli vždy oporou.

Od té doby se snažím, aby datum mého „úmrtí“ a datum, kdy mě zahrabou do země, bylo co nejblíže u sebe. Ideálně v ten samý den.

„Pokud zůstaneme stát a přestaneme pečovat o svůj růst a touhy,

začneme trouchnivět. Tak jako v přírodě. Buď rosteme, nebo umíráme.“




a) S kým se budete porovnávat?

Nesuďte se za to, co nezvládáte, ale oceňujte se za to, kam jste došli.

Buďte vděční za to, co máte TEĎ, a uvědomte si, co je OPRAVDU POTŘEBA.

Nenechte se výsledky stresovat a srovnávejte se jen sami se sebou.

Jakmile se začneme porovnávat s ostatními, přinese nám to zpravidla jen zbytečné zklamání. Našemu sebevědomí a sebehodnotě to rozhodně moc nepřidá. Právě naopak.

Od 1. třídy mám v sobě velmi silný zážitek, který mě dlouho ovlivňoval ve všem, co jsem dělala. U dveří jsme měli nástěnku, kde paní učitelka vyvěsila výsledky rychlosti čtení.

Byl tam obrázek rakety, autíčka a šneka. Skončila hodina čtení a já jsem nadšeně přiběhla k nástěnce. Netušila jsem, že tento okamžik ovlivní celý můj život.

U mého jména byl obrázek šneka. Byli jsme tam všehovšudy jen tři. Ostatní děti se mi smály a předháněly se v tom, kdo z nich další den postoupí z autíčka na raketu.




Nástěnku jsem míjela při každém příchodu do třídy a při každém odchodu. Byl to doslova „nástroj“, jak mě ráno připravit o všechnu radost a při odchodu, i přes konkrétní úspěchy v daném dni, zase navodit zpátky stejný stav.

Bohužel známkování a neustálé srovnávání funguje ve většině škol dodnes, a stejně tak v zaměstnáních.

Cukr a bič

V naší skupině v dětské domově bylo zavedeným pravidlem, že když dítě doneslo ze školy známku 4 nebo 5, nesmělo na televizi a počítač. Muselo se učit.

Já jsem měla už v té době za sebou několik knih o komunikaci, o respektujícím

přístupu k výchově a také jsem absolvovala nějaké semináře na tato témata.

Začala jsem být rebel. Nemohla jsem (a nechtěla) vychovávat děti pomocí metody cukru a biče. Zrušila jsem všechny tresty i odměny, které stejně už dávno nefungovaly.

Místo toho jsem se dětí začala ptát, zda se na písemku nebo zkoušení opravdu připravovaly a jak jsou se svou přípravou spokojené. Jestli je něco, čemu nerozumějí a chtějí si to více procvičit.

Pokud odpověď zněla, že jsou se známkou spokojené, dál jsem to neřešila. Rozhodnutí jsem nechala na nich. Vedla jsem je k tomu, že se učí PRO SEBE, ne kvůli tetám v domově nebo rodičům. Na to jsem kladla velký důraz.




Časem vymizel strach z trestů a objevila se nová chuť do učení.

Děti získaly pocit bezpečí a jistoty. A hlavně se naučily přijímat zodpovědnost za své vlastní výsledky.

Porovnávejte se jen sami se sebou

Když se narodíme, máme každý jiné výchozí podmínky. Rodinné zázemí, genetická výbava, kultura dané země, historické období apod. Každého z nás

čekají na jeho cestě jiné výzvy a překážky.

Všechny tyto okolnosti z nás dělají jedinečnou osobnost. Každý jsme originál. Jak se můžeme porovnávat s ostatními, neznáme-li všechny tyto skutečnosti,

která je ovlivňovaly a ovlivňují – když jsme nebyli v jejich kůži a nezažili to, co oni?

Všechno má svůj čas a každý z nás potřebuje v různých životních etapách prožít něco jiného. Je nerozumné porovnávat se s úspěšnými a bohatými lidmi,

protože vidíme jen špičku ledovce.

Netušíme, co všechno se museli naučit a prožít, než se dostali tam, kde jsou dnes. Vidíme pouze výsledek, který může být značně zkreslený.

A při osobním setkání můžeme pak být zklamaní – měli jsme nějakou představu o životě úspěšného člověka, mysleli jsme si, jak dokonalý žije život,

když je tak bohatý.




Nakonec třeba zjistíme, že je hluboce nešťastný. Má sice peníze a slávu, ale jeho rodina jej zná jenom z fotek a on sám nemá skutečné přátele. Je vlastně úplně sám.

Smysl má sledovat vlastní posuny

Jenže to nás nikdo neučil. Často neumíme sami sebe adekvátně ohodnotit a dát si konstruktivní zpětnou vazbu. Není se čemu divit. Svou hodnotu a úspěch jsme vždy posuzovali podle známek, výše platu, kariérního stupně nebo postavení ve společnosti.

Pro mě ztratila tato měřítka význam. Skutečně důležitým se pro mě stalo to, jak se s daným člověkem cítím. Jaké má morální hodnoty, zda umí dodržet slovo, jaké jsou jeho činy.

Rychlý obrázek o tom, jak se komu daří a s kým máte tu čest, si můžete udělat díky těmto jednoduchým otázkám. Reakce na ně jsou autentické a z tónu hlasu a řeči těla zjistíte, jestli slova skutečně odpovídají pravdě, nebo se snaží něco zakrýt:

• Jak se cítíš?o Doporučuji se ptát takto místo zdvořilostní otázky: Jak se máš?

• Jak jde život?• Jak jde byznys/práce?

• Jak se daří rodině? Co doma? Co tvůj muž? Jak se má žena…?




b) Zhodnocení„Nauč se ZASTAVIT, jinak utečeš VŠEMU, CO ZA TO STOJÍ.

Semele tě rutina.“

Abych měla představu o svém osobním růstu, vytvořila jsem si týdenní, měsíční a roční zhodnocení. Inspirací mi byl systém Mít vše hotovo od Davida Allena. Upravila jsem si ho podle svých potřeb i potřeb svého týmu.

Řídím se tím, že jen to, co měřím, skutečně řídím.




TÝDENNÍ ZHODNOCENÍ

Každý pátek dopoledne je vhodné věnovat reflexi celého týdne. Zabere to maximálně 2 hodiny (pokud to děláte skutečně pravidelně).

Týdenní zhodnocení je naprosto KLÍČOVÉ: podívat se na to, co se vám povedlo,

na co si dát příště pozor, uzavřít rozdělané úkoly a naplánovat si další týden.

V pondělí už není na určování priorit čas, ty je třeba mít stanovené v pátek – abyste měli jasno, kudy povedou vaše další kroky, a byli jste maximálně efektivní a mohli se hned pustit do práce.

Choďte na víkend s čistou hlavou. Jako když se chystáte na dovolenou.

Znáte ten pocit před dovolenou? Jste tak produktivní, pracujete na tom, co je skutečně důležité, a dokončujete vše, co je potřeba.




A pak – ten pocit, když vypnete počítač a víte, že vše je HOTOVO a vy můžete v klidu odjet a užívat si volna. Úplně stejný pocit můžete prožívat před každým víkendem.

Vaše schopnost podávat VÝKON je přímo úměrná vašemu zaměření (fokusu) a schopnosti ODPOČÍVAT.

Kvalitní odpočinek přichází, máme-li hlavu čistou. Když víme, že jsme v práci

i doma dokončili vše , a máme jasnou představu, co nás příští týden čeká.

Mám pro vás podrobný návod na týdenní, měsíční a roční zhodnocení.

Najdete jej v pracovním sešitu číslo 4 - PROGRES


https://www.hanatrncakova.cz/wp-content/uploads/ebook_svp_workbook4_f.pdf



c) Jen činy spojují sny s realitou

Cesta ke splnění našich snům se může znát velmi dlouhá. Často ani netušíme, co všechno budeme muset překonat a prožít, abychom se dostali k cíli.

Většinou je to dobře, protože kdybychom to věděli dopředu, možná bychom si to raději rozmysleli a nikdy bychom nevyrazili.

Do cíle dojdete, pokud uděláte PRVNÍ KROK, pak ještě JEDEN a ještě

JEDEN...

Hezky krok za krokem

Nemusíte znát všechny kroky. Stačí vědět, jaký bude ten další. Ty ostatní pak poznáte v pravý čas.

Přijdou chvíle, kdy se nebudete cítit dobře. Budete možná chtít se vším praštit. Nic vám nebude dávat smysl. To se při práci na sobě stává. Střídá se období

euforie a nadšení s obdobím chaosu a bolesti.

Všechno však má svůj význam. Každou část cesty je důležité projít, aby se mohlo objevit něco nového. Všechno má svůj čas.

Ohromná síla se skrývá v každodennosti. Cvičte, učte se nebo meditujte každý den v týdnu a stanete se mistrem v tom, co chcete. Kdo je líný, zůstane vždy jen

tam, kde je.




TIP: • Diář úspěchu – pro usnadnění cesty jsem společně s Andym Winsonem

vytvořila Diář úspěchu.Pravidelně vám bude připomínat, kdo jste, co je pro vás důležité, po čem

toužíte a jaké jsou vaše sny a cíle. A zároveň bude pravdivým zobrazenímvašeho růstu a osobního rozvoje.


https://www.diaruspechu.sk



d) Přestaňte měnit druhé, změňte sebe!

Snaha měnit druhé nás stojí spoustu energie. Zbytečně se vyčerpáváme a ztrácíme drahocenný čas.

Když se rozhodnete změnit sebe, budete si stát za svými sny i novými návyky a za pár měsíců se ani vy sami nepoznáte. A přirozeně se začnou měnit také věci, okolnosti i lidé okolo vás.

Buďte TRPĚLIVÍ a respektujte názor druhých. Nic nevysvětlujte ani neobhajujte. Prostě teď fungujete jinak a tečka. Změna je život. Je to váš život.

A hlavně: co je pravda dnes, nemusí být pravdou zítra, ale může být pozítří. Stále se vyvíjíte a to, co vám dávalo smysl před rokem, vám teď možná přijde jako utopie.

Respektujte druhé i sebe. Nikomu nic nenuťte, každý si na to musí přijít SÁM. Dokud to nezažijeme na vlastní kůži, nemáme šanci to pochopit.

Teprve když to prožijeme, přijde velké AHA!




V této oblasti života se držím 2 hlavních zásad:

1. Žijte každý den, jako by byl váš poslední, a studujte, jako kdybyste měližít navždy.

2. Každé loučení berte tak, jako byste se měli vidět naposled.

Přestaňte se bát vyjadřovat před lidmi své pocity. Pokud to neuděláte dnes, zítra nebo pozítří už může být pozdě.

Za 5 minut tu už nemusíme být – život je příliš křehký a můžeme jej lehce

ztratit. Vědomí blízkosti smrti nám připomíná, co je skutečně důležité.

Řekněte svým rodičům, jak je máte rádi. Obejměte je. Dejte jim najevo svou lásku a vděčnost. A to ne jen občas. Stejně tak svým přátelům.




ZÁVĚR




5) ZÁVĚR

Přijde čas, kdy už nebudete muset věnovat plánování a měření tolik pozornosti. Jakmile ze svého života odstraníte všechny nánosy zbytečných

věcí, úkolů, projektů, rolí a rozptylování, které vás zdržují od toho skutečně podstatného, přijde úleva.

A bude přicházet i po každém malém úspěchu a změně. Nejprve ji budete vnímat jako „kameny padající ze srdce“. Později přijde úleva doma, ve vztazích

a nakonec i v práci. Tedy: mluvíme-li o práci, která je v souladu s vašimi sny a dovede vás k vaší verzi životní svobody.

Přestanete dělat věci ve spěchu, přijde i méně omylů a chyb, uvolní se mysl, zvolní se tempo. Čím méně věcí a činností poutá naši pozornost, tím více se

můžeme soustředit na ŽIVOT.

Staňte se sami sobě ZDROJEM

Cílem tohoto e-booku je, aby každý, kdo jej bude číst a aplikovat ve svém

životě, objevil svůj potenciál. Aby UZNAL svou vlastní hodnotu a uměl ji efektivně využít a předat.

Aby se stal nezávislým na pochvalách a oceňování druhých. Aby čtenářovým motorem byla jeho vlastní vize a aby jeho sny měly ostré kontury. Aby byl

zralý. Neboť zralost vychází vždy z růstu a ten závisí na času a energii, které investujeme do rozvoje toho nejlepšího, co ve svém životě máme.




Každý by měl umět zodpovědně sdílet svůj vnitřní svět. Naučit se druhým

sdělovat, co cítí a co potřebuje. Je to klíčová dovednost, která nám doslova může zachránit vztahy či přátelství a může nám přinášet zcela jiný pocit

z našeho životního poslání.

Stát se zodpovědným za své činy. Být si vědom, že o všem ve svém životě

rozhoduji sám.

Uvědomit si a přijmout fakt, že největším expertem na sebe jsem JÁ SÁM!

Naplněný život neznamená naplněný diář, naplněnou hlavu ani naplněné skříně.

Na konci života budeme vzpomínat na to, co jsme prožili. Na své životní výzvy a na svá dobrodružství. Komu jsme pomohli a kdo se díky nám cítil šťastnější.

Pro koho jsme se stali inspirací a vzorem.

Přeji vám, ať je váš život dobrodružstvím, plným vášně a radosti.

Užívejte si cestu svého růstu.

Hanka




Kam dál?Možná vás e-book inspiroval k akci. Pokud to nebyl e-book, mohly to být

příběhy lidí, které jsem na jejich cestě provázela. Těch, kteří možná jako vy, ani nedoufali, že je něco takového pro ně.

Že se mohou naplno sžít s postupy, které jim v konečném důsledku uvolnily ruce a daly mnohem víc svobody pro nové, hlavně pak vlastní, projekty.

Jaké by to bylo pustit Svobodu v pořádku naplno do svého života? Jaké by to

bylo mít všechny tyto postupy pod kůží, mít jasno a neztrácet se v zahlcení?

Nabízím vám možnost pokračovat. Poznat Svobodu v pořádku více do hloubky.

A to rovnou na živém semináři. Pamatujete na váš bonusový voucher?

Teď je ta chvíle.




Zvu vás na živý seminář:

Svoboda v pořádku Najděte svou vášeň a objevte opravdovou sílu svobody

Pamatujete si, když jste poprvé vymysleli projekt, dostali skvělý nápad a začali

ho realizovat? Vše šlo snadno a celkem rychle. Ale po nějaké době se vytratila jiskra, věci zpomalily. Možná projekt zůstal v šuplíku.

A možná vás od realizace dělila jedna, skoro magická schopnost. Mít pořádek a nadhled, které by vám umožnily vidět další kroky až do úspěšného cíle.

Znáte ten pocit, když si “konečně” uklidíte? Není ani nutné si představovat, jaké by to bylo zažívat denně, v každém důležitém okamžiku. Čím více pořádku

a prostoru, tím více koncentrace.

Nepořádek blokuje velkou část vaší pozornosti. Schopnost soustředit se je tak možná nejcenější dovedností ve světě plném nápadů a možností realizace.

Využijte naplno výhody čtenářů e-booku a přihlašte se na seminář za skvělou cenu:

Více informací najdete ZDE >>>


https://www.hanatrncakova.cz/svoboda-v-poradku/voucher/



Rituály mi změnily život a vám mohou taky.

Nezáleží na tom, jestli se staráte o dítě, podnikáte nebo řídíte týmy.

Probouzejte se plní energie a nadšení a zavírejte oči s pocitem štěstí a naplnění.

2 denní prožitkový seminář pro úzkou skupinu lidí

Rituály spokojeného životaOsvojte si rituály, které vám nedovolí sklouznout do starých kolejí

a zůstaňte pevně na cestě vašich snů.

Přehršel každodenních povinností a uspěchaná doba nás neustále drží v tlaku. Máme více povinností, které musíme zvládat, ale nedostatek energie na nás samotné a to, co nás skutečně naplňuje.

Poznejte techniky, díky kterým můžete zvládat profesní i rodinné výzvy.

Naučte se prožívat život naplno.

Více informací najdete ZDE >>>


https://www.hanatrncakova.cz/ritualy/



Ještě počkejte!

Líbil se vám e-book? Chybělo v něm něco? Máte otázky?

Napište mi ještě teď na: [email protected]

Budu moc ráda, když nic z toho nezapadne. Děkuji!

mailto:[email protected]




Bonusy pro vás

Abych vám zkrátila cestu a shrnula první kroky, připravila jsem pro vás tyto bonusy:

1. UKLIĎTE SI – seznam věcí, které je třeba udělat, s praktickým návodem2. KDO JSEM? – seznam otázek a pravidla komunikace

3. HARMONOGRAM – mix harmonogram k tisku4. PROGRESS – zhodnocení formou checklistu

5. Doživotní aktualizace6. Dárkový voucher na seminář Svoboda v pořádku v hodnotě 700 Kč

VYZVEDNĚTE SI BONUSY KLIKNUTÍM ZDE




jak se zbavit chaosu - hanatrncakova.cz · vyplývající jsou jen ve vašich rukou a autor za ně...

Documents