jihlava a okolí - stribrnepomezi.eu€¦ · jihlava a její části 21 masarykovo náměstí 23...

Jihlava a okolí

a cyklistických tras

systém turist

ických

v Jihlavě a okolí

Obsah

Bílý Kámen 9

Cejle 10

Cerekvička – Rosice 11

Čížov 12

Dvorce 13

Hlávkov 15

Hubenov 16

Hybrálec 17

Ježená 19

Jihlava a její části 21

Masarykovo náměstí 23

ZOO 24

Lesopark 24

Městské nádraží 25

Vodní ráj 25

Antonínův Důl 26

Helenín 26

Henčov 26

Heroltice 27

Horní Kosov 27

Hosov 28

Hruškové Dvory 28

Kosov 29

Pančava 29

Pávov 30

Pístov 30

Popice 31

Staré Hory 32

Vysoká 32

Zborná 33

U Lyžaře 35

Jiřín 36

Kostelec 36

Luka nad Jihlavou 38

Malý Beranov 41

Měšín 42

Mirošov 43

Plandry 44

Příseka 46

Puklice 48

Rančířov 49

Rantířov 50

Smrčná 52

Střítež 53

Štoky 55

Velký Beranov 57

Větrný Jeníkov 59

Vílanec 61

Vyskytná nad Jihlavou 62

Ždírec 64

přehledová mapa 66

mapa Jihlavy 68

3

5

Vážení turisté,Statutární město Jihlava ve spolupráci

s 26 partnerskými obcemi vytvořilo ve svém okolí turistický systém o celkové délce 270 km. Realizace

projektu proběhla v letech 2009–2011 za fi nanční pomoci Regionálního operačního programu NUTS 2 Jihovýchod.

Unikátní dopravní značení v podobě očíslovaných rozcestníků (patníků), návěstí (směrových tabulí) a upřesňujících značek provází pěší i cyklisty po památkách a zajímavostech regionu. Tento systém také využívá stávající turistické a cyklistické trasy.

Součástí projektu Stříbrné pomezí je i tento turistický průvodce, do kterého je vložena přehledová turistická mapa, propagační CD a 5 karet s vybranými doporučenými okruhy.

Více informací získáte na webových stránkách www.stribrnepomezi.eu nebo na kontaktních

místech partnerských obcí.

6

Jakým způsobem se v tomto turistickém systému pohybovat? Stříbrné pomezí nabízí tři druhy tras, a to pro cyklisty, pěší a trasy kombinované, které jsou určeny pro obě skupiny. Turista si v mapě (na informačních tabulích, v propagačních materiálech či na webových stránkách) vybere trasu, kterou chce uskutečnit. Důležitá jsou čísla patníků, přes které bude projíždět nebo procházet. V terénu se bude orientovat pomocí značení, které ho turistickým systémem provede. Základem značení jsou očíslova-né patníky se šipkami, které ho navedou k dalšímu patníku na zvolené trase. Na některých křižovatkách jsou umístěny místo patníků přehledné směrové tabule. Mezi jednotlivými křižovatkami s patníky nebo směrovými tabulemi pomáhá turistům pro orientaci doplňko-vé značení v podobě kulatých symbolů umístěné na sloupech veřejného osvětlení, stro-mech atd. Pro snazší seznámení se systémem využijte doporučené trasy, které naleznete v propagačních materiálech nebo na www.stribrnepomezi.eu.

9

Bílý Kámen Založení Bílého Kamene zůstane navždy zahaleno rouškou tajemství. Vše se nepochybně událo někdy kolem poloviny 13. století, kdy okolí města Jihlavy bylo vyhledávaným cílem hledačů stříbra. Jejich pozornost se mimo jiné soustředila i na okolí starých cest a právě v jednom takovém místě, takřka vedle staré stezky od Humpolce k Jihlavě, odkryli horníci rozsáhlé naleziště stříbra. Ruda se nacházela v bílém křemení a tak také pojmenování osady se přímo nabídlo – Biley Kamen, Albo Lapido, Weissensteyn. V těchto podobách na-lezneme první zápisy o této vsi v písemných pramenech, z nichž nejstarší je z roku 1359.

Památky a zajímavosti

Kaufmanns Brunn (Kupecký pramen), patrně poskytoval odedávna osvěžení i poutní-kům a putujícím obchodníkům po humpolecké stezce.

Kaple sv. Petra a Pavla byla zbudována koncem 18. století v pozdně barokním stylu. Uvnitř se nachází původní oltář a velice barokní malba s iluzivním oltářem.

V obci je i křížový kámen s rytinou kříže a kamenný kříž s dvojitou šipkou; obě památky je možné zařadit do kategorie smírčích křížů (kamenů).

Stříbrná vzpomínka: v blízkosti obce se dochovaly pozoruhodné pozůstatky po středo-věké těžbě stříbra. Nejhezčí lokalita, označovaná jako kutiště Bílý Kámen, je v zalesněném svahu Kamenného vrchu asi 500 m sv. od křižovatky za východním okrajem obce. Rudní žílu, táhnoucí se ve směru severozápad – jihovýchod, tu v délce 225 m sledovala řada šachet, po nich dodnes zůstalo 27 jam (pinek) o průměru kolem 10 m, hlubokých až 5 m.

Šachty se tady razily jen do takové hloubky, kam dopadlo denní světlo. Haldy kolem šachet vytvářejí souvislý pás. Celé důlní dílo u Bílého Kamene se dochovalo v naprosto neporušeném stavu. Zasloužilo by si vyhlášení za technickou památku a s tím související ochranu.

10

CejleV roce 1278 byla založena obec Cejle, z německého slova Zeile – značící řadu, ulici. Původ-ní obyvatelstvo zde bylo německého původu, o čemž svědčí i názvy polních tratí katastru z doby Marie Terezie. K Cejli náleží Vestenhof – dnes Kostelecký dvůr. Kdysi se zde nachá-zel mlýn, díky němuž ves prosperovala. Území obce je tvořeno žulovým masívem Čeřínku. Nachází se zde spousta rašelinišť a podmáčených luk.

Památky a zajímavostiObec leží na jižním svahu žulového masivu prahorní Českomoravské vrchoviny s nejvyš-ším vrchem Čeřínkem. Její východní hranici tvoří potůček pramenící ve Štuzajfu, který se u Klepáku vlévá do Jedlovského potoka, a hranice pokračuje dále po potoce až do jeho ústí do řeky Jihlávky. Obec leží v nadmořské výšce 550 až 580 m. V roce 1913 byla postavena silnice z obce k nádraží Cejle – Kostelec. V roce 1930 bylo v obci 545 obyvatel, z toho 274 mužů a 271 žen. Tenkrát 13 osob neumělo číst a psát. Zaměstnáni byli hlavně v zemědělství a lesnictví. Jiní se zabývali různými řemesly nebo měli živnost. Ve vsi byl kovář, pekař, švec, mlynář, řezník, krejčí, obuvník, kolař, truhlář, bednář, tesař, zedník, zámečník, kameník aj.

V obci je památník padlým z 1. a 2. světové války, naproti je kaplička se zvoničkou, památník padlým z 1. světové války je i na křižovatce ke Kostelci.

V rohu zahrady bývalé budovy základní školy je křížový kámen s reliéfem kříže, pod jeho rameny jsou dvě kola. Dnes je použit jako podstavec litinového kříže.

Území našeho katastru je tvořeno žulovým masívem Čeřínku, který těžko propouští sráž-kovou vodu. Ta často zůstává na povrchu, tvoří se rašeliniště a podmáčené louky, kde se udržují chladnomilnější druhy rostlin.

48

11

Jižní a jihovýchodní úpatí Čeřínku tvoří hranici mezi Humpoleckou a Brtnickou vrchovi-nou, které jsou součástí Křemešnické a Křižanovské vrchoviny. Masív Čeřínku má mnoho zdrojů vody. Čeřínek je významnou pramennou oblastí. Vydatnost pramenů je v průměru do 1 l/sec.

Cerekvička – RosiceCerekvička | Jméno vysoko položeného místa, jehož Boží muka leží v nadmořské výšce 596 m, znamená významově „nové založení“ (= Neu – Stift), tedy novou ves. Již v písemných záznamech (v listinách) ze 14. století se osada nazývala latinským ná-zvem „Nova Villa“, tj. Nová Ves. Jiným jménem též zvaná Cerekvice, nesprávně také Malá Cerekev, lépe Cerekvička. Název odvozen od dřevěného kostelíku, který prý stá-val v Cerekvičce při běhu druhé Haberské stezky. Cerekvice se připomíná prvními zápisy r. 1350. Tuto osadu měli Pelhřimovští, po nich Špisserové, Máčkové a Šmilauerové. V pat-náctém století zanikla v katastru obce osada Regenholz. Obec byla osídlena značným počtem německých osadníků, zejména v souvislosti s hornickou činností v regionu. Až do roku 1945 do odsunu zde německé obyvatelstvo tvořilo většinu, jak jest patrno z převážně německých jmen i dle archivních údajů.

Rosice | Jméno obce je odvoze-no z vlastního jména Roch. Německé jméno obce znělo Roschitz. V 15. st. vesnici prodal Prokop Pelhřimovský jihlavskému měšťanovi Jakubovi Bauerhanselovi a r. 1487 Rosice kou-pila Jihlava.


Kaple Panny Marie v Rosicích – evidenční číslo 4778, umístění na p. č. 682/1 na návsi v Rosicích. Kaple pochází z 19. století, letopočet v nad-praží 1840.

63

12

Boží muka v Rosicích – evidenční číslo 4779, umístění při cestě do Čížova cca 200 m SZ od obce. Boží muka pochází z 18. století, letopočet na soklu 1767.

Kromě uvedených objektů, se na obou katastrech nachází větší množství drobných sakrálních staveb jako jsou pamětní kříže a boží muka, pocházející většinou z 19. a počátku 20. století. Za zvláštní pozornost stojí zbytek (sokl) pravděpodobně podob-ných božích muk jako jsou již uvedená pod bodem 2. Fragment je proveden poněkud jednodušším způsobem jako již zmiňovaná boží muka a je situován vlevo při cestě z Cerekvičky do Vílance na okraji obce a je na něm čitelný vytesaný letopočet 1789.

ČížovObec na pravém břehu Jihlávky asi 4,5 km jižně od centra Jihlavy, v písemných dokladech poprvé uváděná r. 1358 v souvislosti s dolováním stříbra v jihlavském revíru.


Má řadu cenných staveb lidové architektury. Pozoruhodné jsou zejména dva starobylé šprýchary ze 16. století u domů č.p. 12 a 13.

Smírčí kříž

46

13

Možnost rybolovuObec Čížov vlastní několik rybníků a na jednom z nich na rybníku Horní Okrouhlík je vyhlá-šen rybářský revír, kde je možný po zakoupení povolenky rybolov.

DvorcePrvní zmínka o vsi pochází z roku 1360, kdy je připomínaná jako majetek premonstrátské-ho kláštera v Želivě. Ke změnám k pozemkové údržbě docházelo obvykle v dobách husit-ských válek, a to na úkor církevních institucí. 6. května 1420 husité klášter vydrancovali a klášterní budovy včetně kostela byly poškozeny. Mniši klášter opustili. V roce 1458 král Jiří z Poděbrad vydal listinu, kterou potvrdil želivskému klášteru držení jeho statků. Za vlády tohoto krále však došlo k zásadní změně majetkových poměrů. Představitel kláštera a konventu opat Martin se otevřeně postavil na stranu katolického panstva, kte-ré bylo „husitskému“ králi opozicí. Papež Pius II. po nástupu do úřadu v roce 1464 vyhlásil nad Čechami klatbu. To podnítilo vznik panské jednoty roku 1465, jejímž představitelem byl Zdeněk ze Šternberka.


Kaple na návsiBoží muka

15

HlávkovDříve se obec nazývala Tloukov. V historických pramenech se s touto obcí setkáváme v polovině 13. století. Staré důlní kutiště připomíná bývalé dolování stříbra.


Kaple sv. Vojtěcha – z konce 18. století, jedná se o drobnou krychlovou stavbu završe-nou helmicovitou střechou.

Kaplička sv. Jana Nepomuckého – klasicistní kaplička.

Barokní Boží muka

16

50 51

HubenovObec Hubenov vznikla pravděpodobně německou kolonizací. Stará vesnice podle archiv-ních záznamů měla již v roce 1366 název Hladov (v latinských listinách název Steindorf) a původní obyvatelé se zabývali pastevectvím. V pozdější době se pastevní dvorce Hla-dov (Starý Hubenov) a Hubenov (Nový Hubenov) dostaly do majetnictví kláštera v Želivě.

Za husitských válek přešel majetek želivského kláštera na rod Trčků z Lípy. Krištof Jaroslav Trčka z Lípy poté prodal vesnici Hladov a dvorec Hubenov Albrechtovi z Ratibo-řic, který pak v roce 1599 prodal tento majetek za 600 kop českých grošů městu Jihlava. Ve vlastnictví jihlavských měšťanů byla obec do roku 1848.


Kamenná deska – před popisným číslem 6 s německy psaným nápisem a nízkým relié-fem sekery a kříže.

Deska s maltézským křížem ze 17. století, nacházející se v lese nedaleko obce. K obě-ma deskám se vážou pověsti, jejichž obsah si ale protiřečí.

17

HybrálecPoprvé se objevuje v písemných pramenech až v roce 1315, tehdy se však jmenuje Eber-hardsdorf. Název dokládá, že jejím zakladatelem-lokátorem byl jeden z nejvlivnějších čes-kých velmožů a šedá eminence králů Václava II. a Přemysla Otakara II., Eberhard.

Svůj německý ráz si obec zachovala příštích sedmset let. Důvody založení vsi (a tvr-ze) byly čistě praktické: hlídala důležitou cestu z Jihlavy na Humpolec běžící údolím uve-deného vodního toku, který ležel uprostřed vydatných stříbrných dolů, a určitě byla domo-vem mnohých zde pracujících horníků. Teprve později se proměnila v zemědělskou obec.

Po zrušení zemského zřízení a vzniku nového krajského zřízení v roce 1949 se stal Hybrálec součástí Jihlavského kraje, v rámci další reformy v roce 1960 okresu Jihlava. V roce 1976 byl Hybrálec připojen k Jihlavě, dne 1. 7. 1990 se opět osamostatnil.


Kaple sv. Václava – byla postavena v roce 1829 podle plánů zednického mistra Marti-na Schindlera ze Štoků z veřejné sbírky a odkazu koláře Ondřeje Letschera. Dne 28.září téhož roku byla slavnostně vysvěcena jihlavským farářem od sv. Jakuba dp. Martinem Ignácem Weberem. Původní zvon ulil v roce 1834 pražský zvonař Karel Bellmann a je ve zvonici kaple doposud.

Vlivem doby, působením fyzikálních jevů a nedostatečnou péčí byla stavba kaple po-čátkem devadesátých let minulého století ve stavu, který vyžadoval její opravu. Poslední mše byla v kapli sloužená o pouti na sv. Václava v roce 1994. Od té doby probíhala celková rekonstrukce. Po jejím dokončení byla kaple slavnostně vysvěcena dne 1. října 2006.

23

19

JeženáPrvní písemná zmínka o obci pochází z roku 1226. Půdorysné uspořádání naší obce svědčí o tom, že vznikla asi koncem 12. století jako lesní návesní ves po obou stranách potoka Jeziny.

Český původ obce dokládá i její jméno, od první zmínky až do 15. století se objevuje jako Jezina, Jesina, Gesina a je vykládáno jako jméno vsi naježené – načepýřené. Původně česká ves byla osazena ve 13. století německými kolonisty v době „stříbrné horečky“. Zbytky stříbrných šachet ze 40. let 13. století můžeme dodnes spatřit na hranicích ka-tastru obce Ježené s Rounkem v lesích. V této době má také původ jihlavský německý jazykový ostrůvek – Ježená, Jiřín, Rounek, Německá Vyskytná.

Obec mívala 3 starodávné mlýny – „Frühaufův“ (Hlaváčkův ) mlýn v čísle 1, v čísle 4 a v čísle 11 doložené od 16. století. V čísle 11 bývala dříve výroba potaše – Husárna – byla zrušena 1880. Od roku 1855 do roku 1878 byla v čísle 11 palírna lihu a od roku 1880 škrobárna, která v roce 1922 vyhořela.

V roce 1900 byla v Ježené v rozdělené části statku čísla 9 zřízena expozitura hube-novské školy. V roce 1905 se škola osamostatnila – byla postavena budova školy čísla 13. To však byla škola německá, protože v obci bylo 241 obyvatel – ale 200 Němců a jen 41 Čechů. I po první světové válce zůstala škola i obecní úřad v rukou Němců, proto byla v roce 1919 v soukromé usedlosti čísla 20, u Kerbalů, zřízena první česká škola s českým učitelem. V roce 1921 byla v obci zřízena první česká knihovna, knihovníkem byl Václav Novák.

Obce Ježená a Hubenov tvořily původně jednu politickou obec až do roku 1912, kdy došlo k rozdělení.


Od roku 1775 stojí v obci kaple sv. Jakuba – původní zvonek z roku 1782 byl v první světové válce zabaven – dnešní zvonek je z roku 1922.

52

JihlavaMěsto Jihlava se nachází uprostřed Českomoravské vrchoviny na hra-nici mezi Čechami a Moravou. V současnosti se Jihlava rozkládá na katastru o výměře 8 824 hektarů a má více než 50 000 obyvatel. Ve středověku byla Jihlava především významným horním městem s bohatými nalezišti stříbra v okolí, která byla velmi důležitým zdro-jem pro královskou pokladnu – Jihlava se stala nejstarším královským horním městem v českých zemích a její význam daleko přesáhl hra-nice našeho státu. Později se však město proslavilo i svými řemesly, zvláště soukenické produkty získaly od 15. století na oblibě na celém evropském kontinentu.

Dnešní Jihlava se pyšní především řadou raně gotických a rene-sančních památek, kterými se – co do počtu a zachovalosti – řadí mezi nejvýznamnější města ve střední Evropě. V roce 1982 získala Jihlava statut Městské památkové rezervace, která svými 213 památkově chráněnými objekty a desítkami dalších movitých památek i pestrou minulostí nabízí návštěvníkům skutečně nezapomenutelné zážitky.

21

1 2 3 4 145 156 8 10 13

16 17 19 20

23

Masarykovo náměstíPatří svou rozlohou (36 653 m2) k největším historickým náměstím u nás (3. největší v celém bývalém Československu). Ústí do něj 12 jihlavských ulic.

Pravidelný půdorys historického centra města s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Většina domů na náměstí měla tehdy podloubí, které zaniklo při přestavbách ve druhé polovině 14. století. V přízemí měly domy velký sál „mázhaus“, v němž majitel provozoval řemeslo nebo obchod. Několik dnů v týdnu sloužil tento prostor večer jako hostinec, neboť většina domů na náměstí měla právo várečné.

Po rozsáhlém požáru, který v květ-nu 1523 zničil téměř celé město, byly domy obnoveny v renesančním duchu.

V průběhu 17. a 18. století byly pak domy přestavovány barokně, vnější vzhled domů doplnila strohá klasicist-ní průčelí minulého století. Na místě dnešního obchodního domu stávala až do roku 1974 skupina domů (tzv. Krecl) doložených již koncem 13. století, je-jichž funkce pravděpodobně souvisela s právem skladu.

24

ZOOZoologická zahrada leží v údolí řeky Jihlávky v lesoparku Heulos, 10 minut pěší chůze od centra města. Na ploše 6,5 ha je zde v současné době chováno přes 400 zvířat ve 100 druzích.

ZOO byla založena v roce 1957 a stala se jednou z prvních ZOO bez mříží v ČR. Je známá především ojedinělými odchovy vzácných druhů zvířat.

Expozice africké vesnice Matongo je nejrozsáhlejším komplexem afrických chýší ve střední Evropě.

ZOO Jihlava je členem Unie českých a slovenských ZOO a mezinárodních organizací a je zapojena i do spolupráce v Evropských záchovných programech.

LesoparkRozsáhlý lesopark Březinovy sady (zvaný Malý a Velký Heulos) představuje dnes klidovou zónu mezi hradbami vnitřního města a velkým sídlištěm. V něm je umístěna zoologic-ká zahrada. Lesopark vznikl osázením prudké stráně pod městskými hradbami v roce 1824 z výnosu sbírky jihlavských měšťanů. Park byl protkán cestami, na jejichž křížení byly koncem 19. století vybudovány altánky a rondely. Mezitím přibyla na protější stráni další část lesoparku se smíšeným porostem a na počátku 20. století byla její vrcholo-vá část osázena cizokrajnými jehličinami. V průběhu posledních desetiletí park zpustl a v současné době probíhá jeho regenerace.

10

2 10

25

Městské nádražíMěstské nádraží se nachází na státní trase kdysi českomoravské transversální dráhy, která byla slavnostně otevřena v úseku Jihlava–Veselí nad Lužnicí v letech 1886–1887. Nádraží bylo slavnostně otevřeno odjezdem prvního vlaku 3. 11. 1887. V osobní přepravě se tehdy muselo přesedat a dojet na jihlavské hlavní nádraží soukromé Severozápadní dráhy jiným vlakem. I toto nádraží vzniklo mimo zastavěnou část města, přece jen však v mnohem větší blízkosti než hlavní. Proto se stalo nákladovým a bylo vybaveno postupně celou sítí skladišť, uhelným složištěm a stáčírnami nafty, benzinu a živic.

Vodní ráj areál s otevřenou i krytou částíKoupaliště je tvořeno systémem krytých bazénů a kruhového nekrytého bazénu.

Krytý rekreační bazén s plochou 400 metrů čtverečních má celou řadu atrakcí – 108 metrů dlouhý tobogán, divokou řeku, perličková lůžka, stěnové masážní trysky, podvodní vzduchovače, vodopády, chrliče, vodní clonu, kryté dětské brouzdaliště, vířívku, páru, sau-nu, masáže a solárium. Kapacita krytého koupaliště je 240 osob. V provozu je celoročně.

Venkovní část areálu se skládá ze systému letních bazénů, které jsou v provozu pouze v letní sezóně. Venkovní rekreační bazén má plochou 1 313 metrů čtverečních, součástí venkovního areálu je dlouhý tobogán, 25 metrů dlouhá dvojskluzavka, divoká řeka, perličková lůžka, masážní trysky, chrliče, velký hřib, vodní clona, podvodní osvětlení a dvě hřiště pro plážový volejbal a víceúčelové hřiště s umělým povrchem na tenis, no-hejbal a volejbal.

26

Antonínův DůlVes ležící na Pstružném potoce. V roce 1845 zde byla vybudována sklárna.

HelenínHelenín je okrajovou severovýchodní částí Jihlavy, vzniklou jako dělnická kolonie kolem soukenické továrny Löw od r. 1863. Na katastru obce je řada pozůstatků starého dolo-vání včetně vývěru důlní vody, Zlaté studánky. Za řekou na Helenínské skále roste vzácná teplomilná květina. Níže po řece byl železniční most vyhozen do vzduchu partyzánskou skupinou z oddílu Jermak – Petrovskij 10. 4. 1945. Byla to nejúspěšnější železniční de-strukce v našich zemích.

HenčovK založení vsi došlo už počátkem 13. století na předem vymýceném a vypáleném pro-stranství a na výhodném jižním návrší chráněném lesy ze všech stran.

57

12

34

27

HerolticeObec patřila ve starých dobách významnému šlechtickému rodu Lichtenburků. V roce 1313 se poprvé setkáváme s názvem obce Hylboltisdort, postupně v průběhu let se její pojmenování přetvářelo až do současné podoby.

Ve 14. století patřila obec pod střítežskou tvrz. Za husitských válek byla zničena. V roce 1426 zde zbyly jen tři usedlosti. O šedesát let více jen dvě.

V současné době je zde Sbor dobrovolných hasičů.

Horní KosovHorní Kosov je dnes již s Jihlavou stavebně související městskou částí. Na severní straně se nacházejí výrobní haly podniku Motorpal, který zde vznikl z někdejší soukenické Ker-novy továrny (za 2. světové války zde byla pobočka BMW), pod názvem PAL, když zde navázal na staletou výrobní tradici rudného mlýna, nejstarší papírny na západní Moravě a zmíněnou výrobu sukna.

Horní Kosov patřil od počátku existence města Jihlavy ve 13. století k základům jeho pozemkového majetku. Na jeho území se v této době také dolovala stříbrná ruda. Později byl zemědělskou vsí, kde v 15. století známe 6 usedlostí.

Později k zemědělským usedlostem přibyla cihelna, na počátku 20. století také li-hovar.

Na konci Lipové ul., stojí pěkná boží muka, kde kaplice je gotická.

33

11

28

HosovPrvní písemná zmínka o této obci pochází z roku 1359. V obci se nacházela studánka, o níž pověst praví, že když císař Zikmund prchal z Prahy po prohrané bitvě pod Vyšehra-dem, zastavil se zde a napil se chladné vody. Od té doby se studánce říkalo Císařská. Dnes ji zde už ovšem nenajdeme.

V obci se dochoval pouze jeden křížový kámen z původních tří.

Hruškové DvoryZaložení obce Hruškové Dvory se předpokládá k polovině 13. století, kdy toto území osíd-lili německy hovořící osadníci.

Nedaleko Hruškových Dvorů se nacházelo jedno z velkých kutišť, které můžeme zařadit do prvního období jihlavského dolování. Pro jeho potřebu byla založena v blízkém údolí kaskáda čtyř hornických rybníčků. Ty se v současné době nacházejí v zahrádkářské kolonii.

Během švédské okupace byly Hruškové Dvory vypáleny. Lidé, kteří nestihli před Švé-dy utéci, byli dovlečeni na opevňovací práce do města.


Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého – s letopočtem 1741.

Panský mlýn – sestával se z velké obytné budovy a dvou mlýnských stavení. Jedna část mlýnu sloužila k mletí mouky, ve druhém objektu byla zřízena valcha.

9

29

KosovVes byla založena někdy ve 2. polovině 12. století a patřila desátkem ke kostelu sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě.


Křížový kámen – na rozcestí u kříže, při staré cestě vedoucí do Malého Beranova. Na jeho čelní ploše je vyobrazen letopočet 1707 a jméno GILGE.

Velký kamenný polní kříž z roku 1877.

PančavaNázev Pančava (něm. Pantschawa) je odvozen od „pančování“ neboli od ředění vína vo-dou. Pančava je malá osada jižně od Jihlavy, kde potok Jihlávka byl překlenut kamenným mostem se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1727. Nacházel se zde rozlehlý dvorový trakt s krásným barokním průčelím a vstupní branou do dvora. V polovině minulého stole-tí byl ovšem devastován a nakonec i zbořen. V současné době zde nalezneme restauraci Pančava, která stojí v mnohokráte přestavovaném objektu hostince a mlýnu.

Probíhala zde i těžba stříbra. Většina šachet a odvalů již dnes neexistuje. Postupně byly zavezeny kamením, či osázeny.

Na vrcholu kopce před Pančavou stával křížový kámen s vyobrazením dýky a neči-telným nápisem včetně číslic.

V současné době je Pančava předměstím Jihlavy.

24

25

30


Jubilejní lesík – zalesnění stráně v roce 1928 na počest 10. výročí založení ČSR. Z list-náčů, které byly ve smrkovém porostu vysázeny, byly z leteckého pohledu vidět dva letopočty 1918–1928.

Kopec Kolíbl | Hornické rybníčky

PávovPávov je bezprostředním rekreačním zázemím s hojně využívaným koupalištěm na Pá-vovském rybníce. V lesnatém okolí je řada turistických i lyžařských tras. Ty dovedou i k vr-cholným partiím západně položeného Vysokého kamene, přírodní památce s přirozenou smíšenou bučinou a bohatým bylinným podrostem včetně vzácných rostlin a živočichů.

PístovV této malé obci, jenž je okrajovou částí Jihlavy, se v minulých letech nacházela vojenská kasárna 82. Protiletadlové raketové brigády Jihlava, jejichž objekt nyní patří Magistrátu města Jihlava.

V obci se nachází zrenovovaná kaplička. V okolí je řada křížků a božích muk.

43

21

31

PopiceZaložení obce Popice můžeme klást do první poloviny 13. století. Brzy poté došlo v okolí k nálezům stříbrných rud a ves zažila příliv německy hovořících horníků. Název obce je odvozen od slova „pop“ což ve své době označovalo nižšího kněze, který Popice navště-voval.

Na katastrální mapě Popic z roku 1780 je krásně vidět kruhový půdorys, který do-kazuje, že se jednalo o venkovské osídlení typu lesní návěsní vsi s paprskovitými záhu-menicemi.


Kaple Nanebevzetí Panny Marie – v roce 1780 zde stával dřevěný kříž. Koncem 18. století se zde vystavěla barokní kaple. V kapli se nachází zvon, jenž váží 40 kg.

Křížový kámen – nedaleko domu čp. 15. Jednostranně opracovaná žulová deska s reliéfem tlapatého kříže a me-če s hrotem směřujícím k zemi.

42

32

Staré HoryZde se odehrál děj pověsti o nálezu stříbra ve střepech hrnčíře, kdy poskytl útulek ob-chodníkovi putujícímu z Vídně do Prahy. Odtud prý vzešla všechna budoucí sláva králov-ského horního města Jihlavy.

V roce 1540 vzniká ve Starých Horách první papírna (J. Frey), 1591 byla postavena tiskárna (K. Stolzhagen) a v roce 1951 obec byla připojena k Jihlavě.

Na konci 30. let 13. století došlo v okolí dnešní Jihlavy k velkému nálezu stříbrných rud. Stříbro doslova přitáhlo do kraje tisíce lidí. Těžilo se prakticky v celém okolí Jihlavy. Nejvýznamnější rudní žíla tzv. staroirský couk, byla dlouhá téměř 8 km. Nejprve se pra-covalo na povrchových ložiscích, ale od konce 13. století se přešlo na hlubinnou těžbu. Velkou překážkou zdejší těžby byla spodní voda (1376 zatopení dolů), která spolu s další-mi přírodními překážkami (1328 zemětřesení) vedla k postupnému omezování dolování. Po roce 1300 svou roli sehrála i konkurence kutnohorských dolů, později i husitské války.

VysokáObec Vysoká se v písemných záznamech objevuje od roku 1362. Předpokládá se, že byla založena v polovině 13. století a její založení souvisí se stříbrnou horečkou.

V roce 1930 zde bylo 124 Němců a 27 Čechů.Nacházela se zde návesní kaple sv. Josefa, která byla začátkem 19. století opatřena

zvoničkou. V současné době zde po kapli nenajdeme památky.

Památky a zajímavostiNejstarší částí vesnice jsou statky číslo 1 a 2. Hasičská zbrojnice

7

26

ZbornáPoprvé se objevuje v písemných pramenech v roce 1233. Název Zborná byl vytvořen uměle a obci přidělen až v roce 1923. Mezi lidmi se říkalo, že ves se měla pro časté soudní spory jmenovat spíše Sporná.

K zajímavostem nejbližšího okolí patří především pozůstatky po dolování. Nacházel se zde náhon na vodotěžný stroj umístěný v jedné ze šachet na návrší vrchu Rudný (z něho se dodnes zachovala mohutná hráz při levé straně příjezdové silnice do vsi). Zdejší rozsáhlé kutiště patřilo k nejstarším na Jihlavsku.

Zajímavosti

Vrch Rudný – 613 m, pozůstatky rozhledny, jež vyhořela během 2. světové války.

37

33

35

U LyžařeRozcestí turisticky značených cest na návrší mezi Jihlavou a obcí Zborná. Pojmenování této lokality je dle hostince, který se zda nachází. Místem prochází žlutá a modrá turis-tická značka a nachází se zde jedno za stanovišť Hornické naučné stezky po stopách

jihlavského dolování stříbra. V zimě je zde díky Ski areálu Šacberk možnost sjezdového lyžování či v širokém okolí využití běžeckých stop.

Hostinec zde byl postaven v roce 1870. Nyní je zrekonstruován tak, aby odhalil kamenné sloupy a klen-by v prostoru restaurace a ukázal hostům trámový strop v sále.

31 32

36

JiřínMalá vesnička, čítající 137 obyvatel. Každoročně se zde koná v období letních prázdnin velký hudební festival Jiřínské léto.


Karasova kaplička3 smírčí kříže

KostelecObec vznikla již v 1. polovině 13. století na bývalé Humpolecké stezce, zprvu se uvádí jako Wolframs (snad po svém zakladateli Wolframovi z Branišovic nebo Wolframu ze Schen-kenbergu), český název se objevuje roku 1360.

Původní název byl zřejmě z latiny Costelecz – kostel – opevněný kostel, poté byl zřejmě název německý, možná i po majiteli, ale že se dál jmenovala obec Kostelec svědčí o tom, že tento název je starší nežli Wolframs.

Na zarostlém tvrzišti nepravidelného tvaru zůstal val po zasuté obvodové hradbě a pozůstatek stavení na JV, nejlépe chráněném konci ostrohu. V místech dnešního Ka-láškova rybníka stávala druhá tvrz, na jejíž základy se narazilo při stavbě železniční trati.

47

53

37


Kostel sv. Kunhuty – původně byl zřejmě opevněný a obklopený valem, jehož průběh sleduje zeď pozdějšího hřbitova. Z původní svatyně, vybudované v první polovině 13. sto-letí v přechodném románsko – gotickém slohu, zůstalo jádro – loď obdélného půdorysu. Presbytář byl v pol. 15. století zbořen a nahrazen novým, pozdně gotickým, s polygo-nálním závěrem. V r. 1805 byl kostel na Z straně rozšířen o pozdně barokní čtvercovou vstupní část s tvarovaným štítem v průčelí podle projektu Johanna Zeissla, v r. 1824 do-plněnou o dřevěnou věž. V J zdi lodi se zachoval původní vstupní portálek se sloupky po stranách a tympanonem, zakončeným mírně lomeným profi lovaným obloukem. V presby-táři je žebrová paprsčitá klenba a sanktuář , mírně hrotitý oblouk spojuje prostor s přileh-lou sakristií, přestavěnou asi ve 2. polovině 17. století. Dnešní věž na hřebeni střechy nad průčelím pochází z r. 1898, visí na ní zvon z r. 1546.

Boží muka na hřbitově jsou kamenná pilířová boží muka s plnou kaplicí z roku 1752.

Kaple P. Marie, jednoduchá obdélná stavba v selském barokním stylu z konce 18. století, renovovaná v letech 1994–1997.

2 památné lípy malolisté, staré 150 let, vysoké 26 m, s kmeny o obvodu 300 cm.

Vodu Třeštského potoka jižně od Kostelce zadržují dva rozlehlé rybníky – Silniční a Luční, oba o rozloze 12 ha. Na Silničním rybníku se provozuje lyžování na vodních lyžích.

38

Luka nad JihlavouPodle názvu patřila osada k místům „vodním“. V jednom případě se objevuje záznam, kde jsou Luka nazvána latinským překladem svého jména – Pratum a lze se setkat i s latinským Naluce. Tyto názvy byly používány až do dob Komenského, který v roce 1633 ve své mapě poprvé uvedl výhradně německý název „Wiese“.

Bezpečně je obec doložena až k roku 1378, odkud pochází zmínka o faráři Petrovi de Luca. Románská okénka na věži farního kostela sv. Bartoloměje však dokládají mnohem vyšší stáří Luk. Od té doby vystřídala Luka mnoho majitelů, až roku 1768 rod Kouniců prodal Luka za 154 000 rýnských Josefu, svobodnému pánu Widmannovi. Pak už Luka nepřetržitě patřila hraběcí rodině Widmannů Sedlnických.

Císařovna Marie Terezie svým diplomem z 24. května 1755 povýšila Luka na městeč-ko. Velký rozmach obce nastal s vybudováním železnice v roce 1870.


Kostel sv. Bartoloměje – tato pozdně barokní stavba byla postavena v letech 1755–1763 za Dominika hraběte z Kounic na místě původního románského kostela vypleněného Švédy. Spodní část věže zůstala původní a je to nejstarší stavební památka v obci ( kolem roku 1200). Z vybavení kostela jsou nejstarší tři zvony, které nechal v 16. století zhotovit Vilém z Pernštejna. S kostelem sv. Bartoloměje je spojena Římsko-katolická farnost.

Kamenný kříž u kostela – byl pořízen v roce 1848 na památku zrušení roboty.

60

39

Zámek – barokní stavba byla postavena v letech 1739–1747 Maxmiliánem Oldřichem hrabětem z Kounic na místě původního zámku zničeného švédy za třicetileté války. Dvou-patrová budova s bočními rizality je zdobena především střízlivými lesénami.

Zámecký park – devatenácti hektarový park byl založen v anglickém stylu svobodným pánem Widmannem Sedlnickým.

Kaple v zámeckém parku – zámecká kaple je zasvěcena Panně Marii pomoc-nici a 14 svatým pomocníkům. Dala ji postavit Anna hraběnka Gellhornová v roce 1734 jako poděkování za to, že v roce 1732 šťastně vyvázla z loupež-ného přepadení na cestě po Dolních Rakousech.

Sýpka – volně stojící dvoupatrová hospodářská budova z let 1720–1730.

Boží muka – jsou cennou památkou stojící na levé straně silnice od Vyso-kých Studnic asi 100 m od obce.

Socha sv. Jana Nepomuckého

41

Malý BeranovNázev osady Malý Beranov vznikl v prvé polovině 19. století při rozdělení beranovského pozemkového katastru.

Soutěskou řeky Jihlavy se ve starších dobách nikdo neobtěžoval prodírat. To se změnilo po nálezu stříbra ve Starých Horách. Cesta v údolí podél řeky se stala zkratkou k nově založenému městu – Jihlavě. Na levém, méně skalnatém břehu řeky byla vybudová-na cesta a na území dnešního Malého Beranova vznikly dva brody, kterými bylo možné si zkrátit cestu od Třebíče do Jihlavy k Brtnické (jižní) bráně. Prvý beranovský brod při cestě od Luk byl pod Skálou u Kamenného mlýna. Zde se vodou také objížděla do řeky sahající skála (bradlo). Za vysokého stavu vody bylo nutno objíždět polní cestou, která byla hlavní spojnicí s Velkým Beranovem a sídlem panství v Petrovicích, později v Puklicích. Podél ní se také zprvu Malý Beranov rozrůstal. Druhý brod byl v místě dnešní návsi. Cesta od něj ved-la nahoru ke skále nad štolou sv. Jiří, poté k Dlouhé stěně a Brtnické bráně. Na jeho místě byl později (1554–56) postaven kamenný most a osada u něj nesla jméno Beranauer Brück.

V r. 1870 koupil Adolf Löw továrnu v Malém Beranově a spojil ji s textilkou helenín-skou a později i textilkou v Krahulčí v jediný podnik. Za Karla Löwa tento textilní podnik kryl 32 % vojenské potřeby sukna v Rakousko-Uhersku. V době největšího rozmachu kon-cem 19. stol. bylo v Heleníně a Malém Beranově zaměstnáno více jak 2000 lidí z širokého okolí, z toho v Malém Beranově asi 1200.

Železniční vlečka k továrně v Malém Beranově byla zřízena 1879 a spolu s ní i koňská dráha (Pferdbahn) propojující obě továrny. Osobní zastávka Beranov však vznikla až r. 1926.


Most – starý barokní most, upravený a dostavěný ve 20. letech 20. století, získal nově památkovou ochranu.

Kostel – moderní kostel z r. 1939.

Beranovské skály – se tyčí níže po proudu řeky, jsou využívané horolezci.

18

42

MěšínNejstarší písemná zmínka o obci, založené pravděpodobně německými horníky, je z roku 1368. V této době náležela k lichtenburskému panství.

Místní jméno Měšín, původně německy Misching, je nejasného původu. V průběhu staletí se název různě komolil, v dokladech však převládají německé názvy obce Mischin-gen, Misching, Myssna, v roce 1892 poprvé česky Měšín.

V minulosti patřil Měšín pod farnost ve Ždírci. Od roku 1772 měla obec vlastní školu.


Na návsi pod starým kaštanem se na-chází kaple z II. poloviny 18. století, zasvěcená Cyrilu a Metodějovi. Tato památka byla rekonstruována.

Na okraji obce při silnici k Polné je za-jímavá kaplička, zakreslená na plánu Měšína z roku 1835, ale je nepochyb-ně starší.

44

43

MirošovNejstarší zmínka o obci pochází z r. 1361. Zpočátku patřila k arcibiskupskému panství v Červené Řečici, později k biskupskému pelhřimovskému statku.

Na okraji návsi dal Jan Kergl počátkem 17. stol. vybudovat tvrz, která byla ještě do konce 17. stol. přestavěna na barokní zámek, který získal během úprav v 18. a 19. stol. po-dobu rozlehlé patrové trojkřídlé budovy s vysokou čtyřpatrovou věží, později upravenou pseudogoticky, a s přilehlým hospodářským dvorem. Poslední majitelé z rodu Rychlých a Steinbachů vybudovali zimní zahradu a skleníky, Vilém Rychlý zřídil v zámku muzeum starožitností. Do dnešní doby zůstala zachována jen zámecká zahrada.


Kostel (kaple) sv. Josefa – stojí uprostřed návsi, vystavěný kolem r. 1740 asi podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Zevně osmiboká, uvnitř oválná centrální stavba se vstupním útvarem má oltářní niku v síle zdi, nad portálem se zvedá čtyřboká zvonice. Kvalitní je také oltář z doby vzniku stavby s rokokovou sochařskou výzdobou. Před kos-telem je socha sv. Jana Nepomuckého z 20. let 18. století.

V obci se dochovaly 2 staré křížové kameny. První, stojící v roh zpustlé zámecké zahrady, představuje kamennou desku s reliéfem tlapatého kříže s nápisem Mattej Mev, datem 1644 a obrysem bambitky po levé straně. Druhý kámen je nahoře zakulacená deska s téměř neznatelnými reliéfy kříže, kopí, tesáku a sekery. Stojí na návsi za kostelem, kam jej dal umístit Vilém Rychlý na konci 19. století.

Za obcí podél silnice směřující k Jihlavě roste památná alej, tvořená duby letními, břízami bělokorými, lípami velkolistými, jírovcem maďalem a topolem bílým. Stromy jsou staré 100–130 let, vysoké 15–18 m a jejich kameny měří v obvodu 200–350 cm.

49

44

PlandryPrvní písemná zmínka je z 15. století v archivu želivského kláštera. Jádrem osídlení byl středověký dvorec zvaný Lipový dvůr. Dvorec byl založen při nejvýše položeném rybníku v kaskádě vodních nádrží, zadržujících vodu pro pohon vodotěžných strojů ve Starých Horách na kraji Jihlavy, kde se dolovalo stříbro. Také v okolí obce Plandry se ve dvou štolách, již ve 14. století těžilo stříbro.

Obec Plandry se začala rozvíjet až počátkem 18.století. V r. 1730 koupil dvůr jihlav-ský měšťan a obchodník se suknem Josef Ignác Zebo z Breitenau. Na východní straně dvora vybudoval barokní zámek, dokončený v r. 1743. Později na něj navázal nový hos-podářský dvůr z 19. století. Po 2. světové válce získal zámek Státní statek Jihlava, který zanedbával jeho údržbu a nechal jej zpustnout. Noví majitelé, kteří poškozený objekt koupili po r. 1990, jej místo opravy dali v r. 1998 zbořit. Bohaté sbírky obrazů, porcelá-nu, skla, zbraní a nábytku byly v roce 1945 převezeny do muzea v Jihlavě a do zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou.

Počátkem 19. století byl v obci vybudován pivovar s výstavem až 3 000 hektolitrů piva ročně. Pivovar fungoval až do počátku 20. století.


Socha Jana Nepomuckého – je z r. 1734 a nachází se v bývalém zámeckém parku zv. Engliš. (chráněná památka).

Památná lípa v bývalém zámeckém parku s obvodem kmene kolem 5 m.

Barokní sýpka z 18. století (špejchar) – stojí při silnici a je památkově chráněná.

22 30

45

Kaple sv. Jana Nepomuckého (chráněná památka). V interiéru – klenutá kopule je ozdobena freskou Apoteózy Jana Nepomuckého, datovanou do roku 1739.

Sousoší v kapli sv. Jana Nepomuckého – Náhrobek Aloisie ze Schirdingu (státem chráněno). V roce 1826, byl k severní stěně, uvnitř ústřední kaple sv. Jana Nepomucké-ho instalován náhrobek Aloisie ze Schirdingu, jehož autorem je významný český sochař 1. poloviny 19. století Václav Práchner. Náhrobek tvoří tři postavy: Stojící děvčátko vzta-hující ruce k sedící ženě, k níž zezadu přistupuje okřídlený Thanatos. Náhrobek patří k nej-lepším Práchnerovým dílům.

Cestu stoupající ke kapli lemuje památná alej, tvořená 40 lípami malolistými a velkolistými, sta-rými 170 let, vysokými 15–23 m, obvody některých kmenů téměř 5 m.

Bývalý hornický vodní náhon – unikátní tech-nické dílo ze 14. stol., vedoucí od Rantířova až ke Starým horám. Voda z tohoto náhonu poháněla kola tzv. vodotěžných strojů při důlních pracích.

Hornický hrádek – sloužil hlavně jako sklad kovů před odvozem do Jihlavy.

46

PřísekaZaložení vsi se odehrálo v průběhu vnitřní kolonizace tohoto území, které bylo původně zeměpanským majetkem a které král Václav I. daroval v roce 1234 tišnovskému klášteru. Příseka představuje jádrem svého půdorysu silniční typ vsi na trase Haberské cesty, což naznačuje její název – obranné zařízení na stezce pohraničním hvozdem – přeseka.

Tragické události třicetileté války se zdejšímu kraji vyhnuly. Až do roku 1980 byla Příseka samostatnou obcí. Od tohoto roku byla přičleněna k Brtnici, která je vzdálená pět kilometrů. V Brtnici, kterou protéká stejnojmenná řeka, můžete mimo brtnického zámku shlédnout nejen významné barokní mosty, ale i několik historických památek, které se nachází na „Brtnické stezce“.


Kostel sv. Barbory se hřbitovemJeho počátky lze vložit do 2. poloviny 13. až počátku 14. století. Původní nejstarší část kostela je v gotickém slohu. V presbytáři bylo původně proraženo pět gotických oken, ze kterých zůstaly tři. Na přelomu 15. a 16. století okna dostala dodatečně vsazené pozdně gotické kružby. Teprve roku 1852 byla k západnímu průčelí přistavěna mohutná patrová

61

47

zvonice. Rokokový oltář a úprava interiéru je již z období před stavbou věže. Zvonice má dva zvony, lité v letech 1510 a 1602. Větší z nich, o váze dvou centů nechal na vlastní náklady odlít tehdejší držitel Příseky Jiří Křinecký z Ronova. Až do 16. století bývala při kostele fara, ke které příslušely i některé vsi tohoto dominia.

Zámeček – renesanční podobu včetně věže na západě a portálu tvrze, který je datován do sedmdesátých let 16. století, můžeme spatřit dodnes.

Křížový kámen – č. 0536 s reliéfem kříže, v němž je vyryt meč a hrot kopí, je zasazen u vchodu vpravo ve hřbitovní zdi.

Kamenná Boží muka – nachází se vpravo u silnice, směr Jihlava.

Na katastru obce se nachází dva památné stromy:

Hrušeň – kmen má obvod 260 cm a měl by být nejstarším a nejsilnějším ovocným stro-mem na okrese Jihlava. Dosud každý rok kvete a plodí hrušky.

Lípa pod Katovou horou – lípa širokolistá má obvod kmene 310 cm. Představuje významnou krajinnou dominantu a vzhledem ke svému stáří je ve velmi dobrém zdra-votním stavu.

48

PuklicePrvní zápis o ex istenci obce Puklice pocház í z roku 1318, avšak podle zkušeností histor iků s e odhaduje vznik o šedesát až sedmdesát let dřív e.

Název obce Puklice se poprvé ocitá na listi ně, ktero u český král Jan Lucemburský potvrzuj e směnu Puklic a Petrovic Janovi z Řečice . N ázev obce vznikl podle současného výkladu tím, že se tak označovali lidé Pukla. V yjadřovaly se tím m ajetnické vztahy.

Nejstarší dol ožené jméno je uve deno v kn ize z roku 1360. Jedná se o Pesco de Puklicz. V roce 1369 je uveden judex de Puklicz, ryc htář. J e to n epřímý důkaz o e xistenci samosprávy, to znamená, ze Puklice byly v té d obě již větší obcí.

Velký úpadek prožívá obec v době husitských válek, dále potom koncem 15. století, kdy táhli krajem Uhři, kteří ničili, co se dalo. Další neblahé období pro obec představuje doba pobělohorská, švédská okupace Jihlavy v létech 1645–47. Po skončení třicetileté války bylo třeba začít nově hospodařit.

Od 15. století žila v Puklicích silná židovská komunita. Místní židovský hřbitov je považován za jeden z nejstarších na Morav ě. Nejstarší náhrobní kámen má letopoče t 1426.


Kostel v Puklicích – tato stavba je obdelníkového půdorysu, s obdelníkovou sakristií na s traně a čtyřbokou věží. Na každé straně kostel a je pět oken. Nad vchodem je kruhový reliéf Krista. Na vrchu věže je jedno užší patro na němž jsou umístěny hodiny. Podstřešní římsa nese čtyřbokou střechu ve tvaru stanu zakončenou makovicí a křížem.

Židovský hřbitov – na zdejších náhrobcích jsou vyryté německé a hebrejské nápisy.

Kaplička u cesty do Studének – uvnitř je původní cihlová dlažba, jinak zdivo je z kame-nů a cihel. První zmínky o opravě této kaple jsou z roku 1728.

Na návsi stojí socha sv. Jana Nepomuckého

Pomník obětem I. a II. světové války

45

49

RančířovVes byla založena už ve 13. století příslušníky rodu mající v erbu jelení roh, kteří osídlili poprvé zdejší území. Podle Josefa Dobiáše se první písemná zmínka vztahuje k roku 1303, kdy se uvádí Ranczyrow. Faktem zůstává, že Rančířov byl založen ještě před vnější kolo-nizací a že se jedná o ryze slovanskou ves při pravém břehu říčky Jihlávky, poblíž Heber-ské stezky, v té době již frekventované cesty do Rakous a dále do Uher.

V roce 1493 se obec dostává do majetku města Jihlavy, která nakonec získává v roce 1530 i patronátní práva ke zdejšímu farnímu kostelu.

Nedaleko kostela se rozkládaly chmelnice, což ještě v roce 1781 dokazuje pomístní název Bey Hopfen Gartten, U Chmelových Zahrad.

Největšího rozkvětu zaznamenala ves od 18. století. Výstavba se soustředila přede-vším kolem návesního rybníku, blíže císařské silnice Jihlava–Vídeň, kde se rozkládal tzv. Starý Rančířov. Nový Rančířov se počal budovat blíže ke kostelu.

Celé území patří k jihlavskému rudnímu revíru. Patrně se zde dolovalo už od druhé poloviny 13. století a to severně od vsi na svazích na pravé straně říčky Jihlávky. Zdejší ruda byla sice poměrně bohatá na stříbro, ale jeho cena už v té době klesala, neboť z Ameriky přicházelo stříbro levné. Zastaralé důlní zařízení a spodní voda znamenaly po-stupné zastavení těžby, která končila rokem 1755.

Památky a zajímavostiKostel sv. Petra a Pavla je v posledních letech postupně rekonstruován i s přileh-lým hřbitovem a márnicí.

Objekt fary byl v nedávné době restaurován a přestavěn na hotel Vivaldi.

Socha Sv. Josefa u státní silnice, jejíž vznik se dle některých zdrojů datuje do 14. sto-letí, ale tento údaj není potvrzen.

Hrádek pana Josefa Moravce – původní záměr byl výstavba chlévů pro domácí zvířec-tvo, ale nakonec vznikl hrádek, kde jsou například zrestaurované stropy z domů, které se re-konstruovaly ve staré zástavbě v Jihlavě a které namísto na smetišti skončily na „hrádku“.

40

50

RantířovDůvodem zdejšího osídlení byl brod na řece Jihlavě, ale hlavně dolování stříbra v okolí, neboť až sem zasahovala rudná oblast od Starých Hor. V jihlavských pozemkových kni-hách je poprvé doložena k roku 1359, ale tehdy pod svým německým názvem Fussdorf. Český název se v písemné podobě objevuje až o století později a je odvozen, stejně jako v případě obce Rančířova od osobního jména rytířského rodu Ranožír, žijící v letech 1225–38, který byl jedním z předků významného moravského rodu Pražmů z Bílkova u Dačic. Ves měla původně ráz zemědělsko-hornický, který se však rychle měnil.

V roce 1807 se stal majitelem obce jihlavský dědičný poštmistr Jiří Prokop z Li-lienwaldu. Prokopové pak drželi Rantířov až do konce patrimoniální správy v roce 1848. Součástí velkostatku byla také obytná část zámečku, pivovar, lihovar a škrobárna. V jeho držení se pak vystřídali Adolf Prokop, R. Uhlíř a baron Off ermann. V roce 1867 však statek vyhořel. Tehdy ho koupil c.k. horní rada František Muler. Dalšími majiteli byli Franz Hejhal 1906, město Jihlava, které ho pronajalo v roce 1910 Ottu Goldmannovi a v roce 1918 Marii Porgesové .

Obec Rantířov byla od počátku rozdělena na dvě části – Rantířov a v horní části na Rantířov Damling (Damle nebo hovorově Táml). Nejstarší zápis týkající se počtu obyvatel sahá do roku 1842 a říká, že tehdy měla vesnice 34 domů a 364 obyvatel. Dnes má obec 150 domů a žije zde 480 obyvatel.


Barokní hospodářský dvůr – dochoval se z 18. století, obytná budova – patrový zá-meček s třípatrovou hranolovou věží – byla ve 2. polovině 19. století přestavěna novo-renesančně.

28

51

Pekelský mlýn

Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1726

Boží muka

Smířčí kámen s reliéfem latin-ského kříže a šipky měří 102 cm.

Další zajímavost obce je na místě dnešní hospůdky u Tomáše. Zde stávala dříve rychta, která byla těžce poničena v roce 1646 jihlav-skou švédskou posádkou. Jak hlásá letopočet na pamětním kameni, byl grunt opraven v roce 1685. Švédo-vé tehdy zničili i mohutnou sypa-nou hráz na řece Jihlavě stávající asi 200 m pod Pekelským mlýnem. Hráz zvedala vodu až o 2 metry a vytvářela na řece poměrně velkou vodní nádrž.

52

SmrčnáNejstarší zmínka o obci je z r. 1233. V okolí Smrčné se vydatně těžilo stříbro. Největší naleziště byla na Suchém kopci. V r. 1415 se uvádějí horní podnikatelé Flengauf a Vürnd-kl. V té době se těžilo především v údolí smrčenského potoka, na Suchém kopci a dále západním směrem k Větrnému Jeníkovu v lese Temníku. Na Suchém kopci bylo nalezeno 6 hamrů. Další viditelné stopy dobývání jsou u Zlatého potůčku naproti Suchému kopci.

Obec byla ve starých dobách česká. K poněmčení dochází až po Bílé hoře. Na začát-ku 18. století vznikají v okolí skelné hutě. Vilémovská huť existuje do roku 1752. Tehdy se stěhují do Hutí (dnes zaniklá sklářská osada na jižní straně Puchýrny). Ve Smrčné je od začátku 19. století brusírna skla, kterou v roce 1885 kupuje farář Schindler z Jablonce nad Nisou.


Kostel sv. Mikuláše se připomíná již ze 14. století jako farní. Fara zanikla za husitských válek a byla obnovena v roce 1891. 20. května 1916 kostel shořel – zničeny byly oba dva zvony ze 16. století. S kostelem tehdy úplně shořely čtyři usedlosti. Kostel byl obnoven v roce 1932.

Bolechovův mlýn stavba z konce 18. století má překrásně klenuté barokní přízemí.

Smrčná měla i esteticky zajímavou pečeť, v kruhu lemovaném německým názvem obce, z let 1735 je smrk s písmenem „f“, po jeho stranách je kolo a květiny. Tuto zajímavost uvádíme proto, že Smrčná má jednu z nejstarších soustavně vedených obecních kronik na jihlavském okrese, a to od roku 1836.

55

53

Český název obce i znamení v pečeti souvisí s pověstí o vzniku obce. Údajně ji založili uhlíři, kteří zde sídlili pod velikými smrky. Katastrem obce prochází rozvodí Severního a Černého moře. Z dalších cenností a zajímavostí jsou dva pamětní smírčí kameny při staré cestě do Jihlavy. První z nich v zákrutě silnice patří, svým datováním z roku 1484, mezi nejstarší na Jihlavsku.

StřítežObec na bývalé Haberské stezce v malebné poloze kolem Pivovarského a Obecního ryb-níka necelý 1 km sev. od dálnice D1 asi 5,5 km jv. od Štoků, o níž je nejstarší písemná zpráva z roku 1347.


Na návsi stojí pseudogotická kaple P. Marie z doby kolem r. 1850, obdélná s neodsaze-ným polygonálním závěrem a sanktusníkem na hřebeni střechy, před ní kamenný krucifi x z r. 1817.

Na návrší nad Obecním rybníkem u kraje lesa je hřbitovní kostel (kaple) sv. Floriá-na z 2. poloviny 18. století, centrální osmiboká stavba krytá osmibokou bání s lucernou a makovicí.

Na poli za obcí je zpustlý židovský hřbitov s několika desítkami náhrobních kamenů z let 1800–50, u cesty k nádraží stojí kříž.

58

55

ŠtokyPísemný záznam z roku 1347 uvádí Štoky jako ves a kolem roku 1372 se připomíná kostel. Od roku 1436 měli ves v držení 160 let Trčkové z Lípy, pod jejichž panstvím získávají Štoky právo konání různých trhů, povýšení na městečko, clo, mýto, odúmrť a právo soudu. Od roku 1572 používá městečko pečeť se znakem pánů Trčků. Třicetiletou válkou je obec zpustošena a v roce 1625 je zaznamenáno, že kromě kostela tu stál jen panský dvůr.

Zámek v roce 1760 zde soustřeďuje správu rozsáhlého panství Hohenzollernů. Kolem roku 1800 je v klasicistním slohu postaven dům na náměstí č.p. 61, dům č.p. 116 jako továrna na sukno (později sídlo okresního soudu a věznice) a dům č.p. 1 jako forman-ská zájezdní hospoda. Dne 4. a 5. 12. 1805 se v okolí odehrál boj francouzských a bavor-ských oddílů, které nestihly bitvu u Slavkova (2. 12. 1805) a padlo v něm na 1600 vojáků.


Barokní socha sv. Jana z Nepomuku z 1. poloviny 18. století, na soklu s tesaným leto-počtem 1803.

Kamenná soška „Rolandův sloup“, asi z r. kolem 1500 - trup je originál, hlava z cemen-tu podle fotografi e (přišel o ni v r. 1929), původně byl v Něm. Vyskytné, později střídavě ve Stonařově a ve Štokách (byl doma v obci, která si ho dokázala ukrást).

Kamenný kříž s letopočtem 1854. Jedná se asi o tzv. „františkánský kříž“. Byl k němu připevněn na plechu malovaný obraz sv. Antonína, ke kterému si děvčata chodila vymod-lit ženicha (prý to pomáhalo).

Zevně ve zdi kostela kamenný náhrobník s vytesaným letopočtem 1828.

Presbytář a hlavní oltář s věčným světlem.

Zděná kaplička na okraji lesa před obcí směrem od Dobronína, s kovovou ozdobnou brankou (asi z r. 1890) renovována OÚ Štoky v r. 1993.

Kostel sv. Jakuba Většího, původně gotický, doložen r. 1372, znovu vystaven ve slohu pozdně gotickém r. 1602.

Kamenný reliéf kříže s tesaným letopočtem 1604 u silnice za Štokami směr Zvonějov. Na toto místo byl přenesen.

Starý hřbitov: Kamenná kašna se sousoším dětí správce zámku (snad zemřelých po požití většího množství máku).

56

57

Velký BeranovRok založení obce je před rokem 1221. V první polovině 13. století patřila obec k hornímu obvodu jihlavských havířů. V obci byl dvůr, samostatná tvrz, pivovar, který v roce 1671 uvařil 168 sudů piva, panská louhovna a vinopalna, která zastavila činnost v roce 1880. Při panském mlýně s olejnou byla v roce 1830 vystavěna přádelna vlny a v roce 1855 rozšířena o soukenickou továrnu. Panská papírna v Bradle byla v provozu v roce 1570, ale za třicetileté války zanikla.

Protože část obce se rozkládala u řeky Jihlavy, jmenovala se tato část U mostu, kde měla svoje poslání. V době válek musela tento most hlídat. V roce 1800 byla obec rozdělena na dvě části, a to na Malý a Velký Beranov.

Obec ustala ve vývoji v roce 1914, kdy vypukla I. světová válka.Největší rozmach započal v roce 1960, kdy se celá obec plně zapojila do budování.


Kaple svaté Anny na návsi

Památník obětem 1. světové války

Pamětní deska vzpomínající na první základní školu v obci

Pamětní deska vzpomínající na Karla Vozába, zakladatele sboru dobrovolných hasičů

Kaplička v osadě Bradlo

39

59

Větrný JeníkovPrvní písemná zmínka o Jeníkově pochází z roku 1226 – v listině, kterou papež Honorius III. potvrzuje Želivskému klášteru Jeníkov a další obce jako klášterské zboží. Díky výhod-nému položení (procházela tudy tzv. humpolecká či želivská cesta) a díky blízkosti prudce se rozvíjející hornické Jihlavy nabývá Jeníkov na významu a velikosti. Ve 14. století byl povýšen na městys s právem užívat znak.

Od roku 1572 je poprvé uváděn nový název –Větrný Jeníkov. 17. století bylo pro jení-kovské panství obdobím temna – přispěl k tomu průběh a důsledky třicetileté války. Čas-té přesuny armád spojené s drancováním přinášely místním lidem stále větší chudobu.

V roce 1719 zakoupil panství Větrný Jeníkov rytíř Jan z Minetti (italský obchodnický rod). Nechal zde postavit nový kostel, zdejší tvrz byla přestavěna na barokní zámek. Z této doby pochází i socha sv. Jana Nepomuckého. Pro pozvednutí místního stavu řeme-slnického vymohl v roce 1721 pro okruh jeho panství zřízení cechů.

Památky a zajímavostiZámek o třech jednopatrových křídlech, ukončených mansardovými střechami, vytváří svými souběžnými křídly dvůr, na který navazuje park. Zámek je doposud na západní straně ohrazen plotem z železných prutů. Zámek je v majetku městyse Větrný Jeníkov a je v něm umístěn Úřad městyse.

Židovský hřbitov se nachází za rybníkem Trojanem nedaleko Dolního mlýna. Založen byl snad v polovině 17. století. Dnes za rozvalenou kamennou zdí najdeme kromě torza márnice i víc než 200 náhrobních kamenů. Nejstarší pochází z roku 1652.

Socha sv. Jana Nepomuckého, na jejímž podstavci je vytesán erb Minetti.

Kostel Narození P. Marie – barokní z r. 1735, opravený v r. 1792 a po požáru obnovený v letech 1851–52. Svatyně má obdélnou loď se zaoblenými nárožími a obdélný presby-tář se zkosenými rohy, po stranách presbytáře je sakristie a komora s oratoří v patře, před západním průčelím hranolová věž. V předsíni je kamenná křtitelnice ve tvaru kalicha z 15.–16. století, v lodi dva dětské náhrobníky z r. 1595.

54

61

Vílanec Nejstarší historická zmínka, která je známá, pochází z r. 1327. Tehdy byl Wilenz už farní obcí. 7. června 1327 povolal jihlavský občan městský soudce Nikolaus Gandaldy radu starších jihlavských občanů od 60 let a více let a ti se jednohlasně usnesli, že patronátní práva přes Wilenecký farní kostel po předkovi, má paní Gertruda, vdova po Konradu Scho-berovi, jako právo dědické.


Kostel sv. Jakuba Většího je jednoznačnou dominantou obce. Stojí na návrší uprostřed hřbitova obklopený kamennou zdí. Jeho jádro pochází z doby kolem poloviny 13. století (1240–60), v polovině 15. století byl zřejmě přestavěn pozdně goticky a v 18. století zbarokizován. Je to jednolodní stavba s podélnou lodí, věží v západním průčelí a polygo-nálním presbytářem, k jehož jižní straně přiléhá nová sakristie a k severní původní sak-ristie, dnes kaple. Presbytář bez vnějších opěráků má jedno pole křížové žebrové klenby a pětiboký paprsčitý závěr. Do severní kaple vede pravoúhlý gotický portálek s ostěním. Loď má plochý strop. Zařízení je převážně barokní, na věži visí zvony z let 1505 a 1545.

Z kostela pochází pozdně gotická socha zv. Vílánecká madona z doby kolem r. 1465, dnes ve sbírkách Muzea Vysočiny v Jihlavě.

V sousedství kostela stojí fara, upravená na byty; jedna z hospodářských budov v jejím dvoře má pozdně gotické zdivo se sedlovým portálkem datovaným do r. 1574.

64 65

62

Vyskytná nad JihlavouObec ve svahu nad levým břehem řeky Jihlavy 6,5 km sz. od města Jihlavy. Už v roce 1226 se objevila na listině papeže Honoria III. Tehdy patřila do majetku želivského kláštera. V jejím sousedství vznikly později další menší vsi – Jiřín a Hlávkov a osada Rounek. Tím byla ve 13. století kolonizace tohoto území dokončena. Od 2. poloviny 13. století se v blíz-kém okolí intenzivně dolovalo stříbro. V původně slovanské vsi postupně převládlo ně-mecké obyvatelstvo, zejména horníci. Od 15. století do r. 1945 je obec označována jako Německá Vyskytná (Deutsch Giesshübel).


Na návsi stojí barokní kostel sv. Vavřince, jehož historie spolu s farou se započala psát kolem poloviny 13. století. V minulosti býval kostel opevněn. Hradební zeď ohraničuje do-dnes užívaný hřbitov s márnicí. Nejdříve slovanská ves, později s převažujícím německým obyvatelstvem, se od 15. století až do roku 1945 psala s přívlastkem Německá, Deutsch Giesshübel.

Kamenná Boží Muka naproti nákupnímu středisku mají na soklu reliéf s puškou a na vrcholu letopočet 1667.

V obci je obecná škola s dlouholetou tradicí.

Severně bývalo německé polní letiště Luftwaff e.

63

Při jižním okraji katastru, nad bývalým Sie-glovým mlýnem, začíná unikátní hornický náhon dlouhý více jak 7 km, kterým byla do-dávána voda pro pohon vodotěžných strojů až ve Starých Horách u Jihlavy. Zbudován byl v roce 1315 a jeho suchým korytem je možné uskutečnit krásnou procházku zdejší příro-dou. Na katastru je několik dalších míst při-pomínajících slavnou dobu dolování stříbra na Jihlavsku ve II. polovině 13. století

Věžní hodiny – věžní hodinový stroj z roku 1938, který je každý týden ručně natahován, pro zajímavost 3 x 168 otočit klikou!!! Kdo si chce dobrovolně zacvičit a nebo odčinit svoje hříchy, je to ta nejlepší příležitost!!!

29

64

ŽdírecPůvodní osada se slovanským osídlením vznikla patrně již ve 12. století. V průběhu 13. století byla osídlována německými kolonisty a na dlouhou dobu se stala vsí německou. Původní název osady Žďárek souvisí nejspíš s českým termínem pro mýcení lesa „žďáře-ním“.


Dominantou obce je kostel Sv. Václava, po velkém ohni (1890) znovu postavený v le-tech 1893–1898 v pseudogotickérn slohu. Fara byla založena v roce 1410.

Z let 1743–1753 jsou sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína, pravděpodobně díla polenského sochaře Viktora Václava Morávka, dnes státem chráněné kulturní pa-mátky.

V katastru obce, v místě zvaném „Amerika“ stojí památná borovice.

Architektonicky zajímavý je dům č.p. 40.

59

66

0 1 20,5 km

621611

612

640

661

673667

559

572

606

622

654

656623

616585

651

633

606

576

580

562573

565

545

551

580

554

563

531573

598

594

582

585

585553

539

649

653

647

540

547

549

567

557 540563

540524

524

541576

535

558

516

562

553

506

607

567

564

580

540

551

552

607

625

565

589

572

628610

610

613

613

622

512

581

603

528

550

547

601

632

611

581

542 575

606

599

581

625

635

599

616

605

620

633

649

638

701

669

662

631

672

513

524

517

580

552

600

621637

642

641

645

641

610

603

588

610

624682

665

663

661

644

663

693

700

622

691692

686

679

686

675

655

5215

5090

5129

5,70

4,67

4,64

6,95

3,72

4,45

4,50

3,13

3,22

3,42

4,20

2,94

2,97

3,00

2,89

3,14

2,82

2,56

4,19

2,40

2,23

2,49

2,11

2,15

2,55

2,14

2,10

3,21

3,56

2,18

1,88

2,03

1,76

1,84

2,45

1,93

1,62

2,02

1,57

1,71

1,73

1,58

1,61

1,48

1,64

2,25

1,69

1,43

1,40

1,63

1,34

1,6

1,53

1,32

1,36

1,29

1,16

1,141,2

4

1,06

1,13

0,94

0,96

0,97

1,81

1,30

1,02

1,19

0,88

1,11

0,760,73

0,74

0,68

0,81

0,860,91

0,64

0,63

0,65

0,55

0,54

0,50

0,47

0,490,

48

0,42

0,78

0,41

0,58

1,48

0,64

1,43

0,68

0,49

2,94

4,67

1,16

2,03

0,55

0,94

0,94

2,42

0,54

585

599

566

621

661

563

638

635625

592

67

651

574

534

5607

527

579

625

557

655

631

644

529

629

618

668

665

678

632

663

637

670

0 0,5 1 2 km1,5

67

patníknávěstí info-tabuletrasy pro cyklisty i pěší trasy pro pěší trasy pro cyklisty trasy pro cyklisty (regionální)

zájmové bodypamátka velká památka malávyhlídkamuzeumstudánkapřírodní zajímavost

dopravavlakbusparkoviště

volnočasovkykoupalištěsportoviště (hřiště)trasy pro běžkaře

službyobchodobčerstvení / restauracepoštaubytováníinformační centrumčerpací stanice

564

561

574

522

569 557

556

545

574

562

563

544563

629

622

511

534

514

504

500

491

520

496

512

531

518

560

539

533

528

509

513

523

590

583

458

541

551

558

548555

515

519

514

503 495496

508

499

499

487

490 483

506

513

500

492

473

530541

499

512513

523

16

162

157

5215

4,87

4,89

4,29

3,91

5,49

5,02

3,48

4,25

2,93

2,42

2,96

2,28

2,39

1,91

2,00

1,79

1,70

1,55

1,17

1,05

0,90

0,89

0,80

0,70

3,91

68

590

583

554

531573

548555

535

558

516

562

16

2,97

2,42

2,23

2,96

2,152,45

1,70

1,71

1,551,73

1,

1,69

1,40

1,6

1,36

1,29

1,17

1,13

0,94

0,96

1,02

1,19

0,88

1,11

0,760,73

0,74

0,680,86

0,91

0,63

0,65

0,55

0,50

0,47

0,48

0,42

0,58

1,48

0,64

0,68

0,94

2,42

0,54

Vydalo Statutární město Jihlava v roce 2011.Náklad: 7000 kusů.Mapový podklad © Český úřad zeměměřický a katastrální.Grafi cké zpracování: Eva Bystrianská.Tisk: Jiří Pýcha.

Praha

Brno

Turistické informační centrum Jihlava | Masarykovo náměstí 2, 586 01 Jihlava 1 tel. +420 567 167 158, 159, e-mail: [email protected] | www.stribrnepomezi.eu

jihlava a okolí - stribrnepomezi.eu€¦ · jihlava a její části 21 masarykovo náměstí 23...

Documents