Joyce MansourováVýkřiky

fra

Světová poezie

Joyce Mansourová

fra.cz

2

Joyce MansourováVýkřiky

fra

Světová poezie

Joyce Mansourová, původem Egypťanka narozená v anglickémBowdenu v roce 1928, patří mezi největší básnické osobnostiminulého století. Po studiích v Anglii, Egyptě a Švýcarsku seusadila v Paříži, kde v roce 1953 publikovala svou první sbírkuVýkřiky, kterou nadšeně ocenili surrealisté ve své revue Médi-um, řízené André Bretonem. Od té doby se Mansourová aktivněpodílela na činnosti a životě pařížské surrealistické skupiny aždo jejího zániku v roce 1969. Poté ještě spolu s dalšími básní-ky a malíři oživovala jejího ducha v revue B. L. S. Vydala okolopatnácti knih, její básně stejně jako povídky jsou plné erotismu,obscénních obrazů, nenávisti ke všemu, co brání a znemožňujesvobodu, od výchovy v rodině až po hnilobu křesťanství. BásníkJean Schuster o ní napsal: „Hroutí-li se u Joyce Mansourovépod ranami uvážené agrese pustošivost rodičovských instancí,to, co se odtud rozvíjí, představuje anarchii ve verbalizaci libi-da. Nikdy nebyly polohy výkřiku a šepotu úmyslně tak špatněrozloženy. Ne proto, aby byl vnitřní svět senzibility zamaskován,nýbrž aby mu bylo uděleno slovo za nejtěžších podmínek s je-diným záměrem, vyjít z této zkoušky opravdu vítězně: ano, aťmluví, ale bez intelektuální melodie.“ Joyce Mansourová zem-řela na rakovinu v roce 1986.

Z díla jmenujme: Výkřiky, 1953, Trhliny, 1955, Dravci, 1960,Bílý čtverec, 1965, Zastávka na znamení, 1977, Černé díry, 1986(poezie); Julius César, 1958, Ukojené náhrobky, 1958, To, 1970,Škodlivé příběhy, 1973 (próza); Modř hlubin, 1968 (divadelníhra).

1fra

2

Joyce MansourováVýkřiky

3

4

Joyce MansourováVýkřikyPřeložili Erik Lukavský, Jan Gabriela Pavel Řezníček

5fra

6

Světová poezieJoyce MansourováVýkřikyZ francouzských originálů Prose et Poésie (Actes Sud 1991) a Trous noirs (La Pierre d’Alun 1986), vybrali a přeložili Erik Lukavský, Jan Gabriel a Pavel ŘezníčekDoslov napsal Jan ŘezáčKresba na obálce Josef Kotzian, 1919Vydalo nakladatelství Fra, V Olšinách 70, 10000 Praha 10, fra@fra.cz, www.fra.cz,roku 2003 jako svou 8. publikaciVytiskla tiskárna Akcent Vimperk s. r. o.Vydání první. Náklad 450 výtisků

© Philippe et Cyrille Mansour, 2003Translation & selection © Erik Lukavský, Jan Gabriel, Pavel Řezníček, 2003Photo © Hana Hamplová, 2003Czech edition © Fra, 2003ISBN 80-86603-08-3

Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR

Výkřiky (1953)

7

*

Miluji punčochy, které obepínají tvé nohy.Miluji korzet, který stahuje tvé třesoucí se tělo,tvé vrásky tvá poskakující ňadra tvůj hladový výraztvou starobu na mém mladistvém těletvůj stud před mým vševědoucím zrakemšaty načichlé tvým zetlelým tělem.Tímhle se konečně pomstímmužům, kteří o mě nestáli.

8

*

Hřeb zasazený do mé nebeské tvářerohy, které mi vyrůstají za ušima,krvácející rány, které se nikdy nezacelí,má krev, která se mění ve vodu, rozpouští se, zavání,mé děti, které škrtím naslouchajíc jejich přáním,to všechno ze mě dělá vašeho Pána a Boha.

9

*

Dovol, abych tě milovala.Miluji chuť tvé husté krvepřevaluji ji dlouho ve svých bezzubých ústech.Její žár mi spaluje hrdlo.Miluji tvůj pot.Ráda laskám tvé podpažízářící radostí.Dovol, abych tě milovala.Dovol mi olizovat tvé zavřené očidovol mi prorážet je ostrým jazykema naplnit jejich prázdnotu triumfující slinou.Dovol, abych tě oslepila.

10

*

Zapomeň na mě.Aby můj klín mohl nabrat čerstvý vzduch tvé

nepřítomnosti,aby mé nohy mohly kráčet bez tvého stínu,aby můj pohled prohlédl,aby můj život chytil druhý dech,zapomeň na mě, Bože, ať se na sebe rozpomenu.

11

*

Nejezte děti druhých,neboť jejich maso by mohlo ve vašich přecpaných

ústech shnít.Nejezte rudé letní květy,neboť jejich míza je krví umučených dětí.Nejezte černý chléb chudých,neboť byl oplodněn jejich hořkými slzamia zapustil by kořeny do vašich vyzáblých těl.Nejezte, aby vaše těla povadla a zemřelaa učinila na zemi ve smutkupodzim.

12

*

Slepé intriky tvých rukouna mých rozechvělých ňadrechpomalé pohyby tvého chromého jazykav mých citlivých ušíchvšechna má krása utopená v tvých mrtvých očíchsmrt v tvém klíně požírajícím můj mozekto vše ze mě dělá podivnou slečinku.

13

*

Zvedám tě do náručeuž naposledy.Rychle tě ukládám do laciné rakve.Čtyři muži zatloukli víkonad tvou ztrhanou tváří nad tvými sklíčenými údy.Snášejí ji dolů, proklínají úzké schodištěa ty se převracíš ve svém stísněném světě.Tvá hlava vedle proříznutého hrdlato je počátek věčnosti.

14

*

Viděla jsem tě skrz zavřené oko,jak se plazíš po strašlivé zdi snů.Tvé nohy ztrácely na ospalém mechu půdu pod

nohama.Oči se ti lepily na přibité hřeby.A já zatím se zavřenými ústy křičela,abych otevřela tvou hlavu noci.

15

*

Přijmi mé modlitby.Spolykej mé nečisté myšlenky.Očisti mě: ať otevřu oči,ať spatřím skrytý smích vrahů.A až budu čistá,ukřižuj mě, Jidáši.

16

*

Vzpřímená vyčerpaná vyholená ženajejí černé nohy drží smutek za své mládíopírá svá ohnutá záda o nepřátelskou zeďzáda ohnutá sněním o mužíchani nevidí, že nakonec přišel úsvit,tak byla její noc dlouhá.

17

*

Zavolej mě mým posledním jménem.Rozvěs mé šaty po planetách po hvězdách.Ať mé nohy bezcílně pochodují světema zasévají mou beznaděj do srdcí zvířat,ať mé poslední odpovědi zní jako hrana,která svolává lidi k rozhřešení.

18

*

Ustoupila jsem její smrti.Ustoupila jsem před naším životem.Její hlava se zmáčenými tvářemize mě proti mé vůli dobývala bezcenné slibyvyřvávané sliby výkřiky ticha.Má zpocená záda můj strach můj křik.Abych unikla jejímu pohledu,sklopila jsem hlavu, pokleklaa svým vyděšeným čelemutišila její bolesti.

19

*

Včera večer jsem viděla tvou mrtvolu.Byla jsi vlhká a nahá v mé náruči.Viděla jsem tvou třpytivou lebkuviděla jsem tvé kosti unášené ranním mořem.Pod váhavým sluncem na bílém pískuse krabi rvali o tvé maso.Z tvých plných prsou nezůstalo nica přece jsi mi právě takhle byla nejmilejší,má květino.

20

Básně Joyce Mansourové jsou napsány mezi dvojímidveřmi, mezi dvěma dostaveníčky, v zadním sále kavár-ny, v koupelně nebo v nádražní čekárně, jsou napsányautomaticky, tak jako byly napsány některé z nejlep-ších surrealistických básní, v onom zázračném stavuroztržitosti, který napomáhá volným asociacím, krát-kým spojením mezi jednotlivými slovy a obrazy. Všech-ny básně Joyce Mansourové skládají dohromady jakýsiobdivuhodný nesouvislý film, ovládaný jediným obsce-dantním pocitem, jaký vzbuzují některé sny, v nichžnám něco neznámého, někdy i pošetilého a matoucí-ho, ruší zdánlivý řád i chaos našeho života.

Alain Jouffroy

Joyce Mansourová, veselá a výbušná, diktuje ultimá-tum bezuzdné nestoudnosti…

Robert Benayoun

788086 6030879

Básně Joyce Mansourové jsou napsány mezi dvojímidveřmi, mezi dvěma dostaveníčky, v zadním sále kavár-ny, v koupelně nebo v nádražní čekárně, jsou napsányautomaticky, tak jako byly napsány některé z nejlep-ších surrealistických básní, v onom zázračném stavuroztržitosti, který napomáhá volným asociacím, krát-kým spojením mezi jednotlivými slovy a obrazy. Všech-ny básně Joyce Mansourové skládají dohromady jakýsiobdivuhodný nesouvislý film, ovládaný jediným obsce-dantním pocitem, jaký vzbuzují některé sny, v nichžnám něco neznámého, někdy i pošetilého a matoucí-ho, ruší zdánlivý řád i chaos našeho života.

Alain Jouffroy

Joyce Mansourová, veselá a výbušná, diktuje ultimá-tum bezuzdné nestoudnosti…

Robert Benayoun

788086 6030879

připravujeme

José Ángel Valente, V kořenech světla rybyHelena Lawsonová, Odvaha za úsvitu/Courage at DaybreakAlena Nádvorníková, Anebo ne/Ou bien nonPetr Mikeš, Jen slova/Only WordsElizabeth Bishopová, Umění ztrácetGuillermo Rosales, Boarding HomeMuhammad Šukrí, Nahý chlebaRaúl Rivero, Důkazy spojeníE. F. Fenollosa, E. Pound, Čínský znak/Chinese CharacterRoland Barthes, Světlá komoraTomáš Pospiszyl, Srovnávací studie fra