kaktusy 2006 special 3 g.spegazzinii
TRANSCRIPT
lamas Kulhanek & Josef Odehnal
Tento special ma pfedstavit sirokou variabilitu taxonu tohoto druhu na jednotlivych lokalitach. Na zaklade pozorovanf fady populacf na jejich pfirozenych stanoviStfch Vom na snfmcfch pfedstavujeme jednotJive geograjicke oblasti vyskytu jednoho z nejkrasnejsfch gymnocalycif.
Na titulu: G. spegazzinii, EI (armen, Salta, 1930 m Na zadni strane: G. spegazzinii, (horrillos, Salta, 2020 m
HlXll. rocni~ ~ . . ~,
~ ~.~.
VydiJVa SPOLECNOST CESKYCH
A SLOVENSKYCH PESTITELU KAKTUSU
A SUKULENTU SE SiOLEM V BRNE
bankovni konto 1342337329/0800
Predseda: Ing. JOSEF OOEHNAL
Glocova 22, 620 00 Brno tel. : 545 219 179
Jednatel : Ing. IVAN BEtÄK
Pod lesem 27 14300 Praha 4-Komorany
tel. : 241 765942 mobil: 605 929 930
Hospodar: Ing. STANISLAV STUCHLiK
Jilova 23 63900 Brno
tel. : 543 241 245
Adresa reda kce: Nadrazni 284
28914 Poricany tel. : 32 1 695110
Redaktor & layout: JliH STEMBERA
Redakcni rada: Mgr. PETR PAVELKA jr.
Mg r. JAN GRATIAS JAN KLiKAR
Ing. LlBOR KUNTE JAN RiHA, prom. biolog
Ph Dr. RUOOLF SLABA Ing. STANISLAV STUCHLiK
JIRi STEMBERA MUDr. ViTEZSLAV VLK
Osvit & tisk: TlSKÄRNY MAESTRO S. f. O.
Branicka 57 14700 Praha 4-Bran ik
Vydavani povoleno pod c. MK CR E 14111 zr. 2003 .
Specialni eisiG 3/2006 vyslo v Praze 15. listopadu 2006 jako pnloha
4. cisla, naklad 3250 vYtisku.
ISSN 0862-4372 © SCSPKS
http://www.cs-kaktusy.cz
Podavani novinovYch zasilek povoleno. Ceska posta, s. p., Odstepnym zavodem Praha,
i'j. 5323/95 ze dne 14. 7. 1995.
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Gymnocalycium spegazzinii bylo popsano Spegazzinim v roce 1905 v Cactacearum platensium tentamen jako Echinocactusloricatus. Poselger jiz v roce 1853 oznacil stejnym nazvem jiny druh a vzhledem k duplicite tohoto jmena Briton a Rose (1922) v publikaci The Cactaceae pfekombinovali tento taxon na Gymnocalycium spegazzinii. Typova populace byla objevena v provincii Salta v oblasti osady La Vina. Rostliny z pfedhuff Cumbre dei Obispo nabfzel A. V. Fric jako G. horizontalonium, ktere zminuje Kreunzinger ve sve revizi v roce 1935. Backeberg a Knuth (1935) oznacujf rostliny z oblasti kolem Cachi provizornfm jmenem G. spegazzinii var. cachense, kterou orok pozdeji prvnf z autoru popsal jako varietu maior v Blätter für Kakteenforschung (1936), jejfz latinskou diagn6zu pfedstavil az v americkem casopisu Cactus and Succulent Journal (1951). F. Ritter v roce 1953 pfivezl ze sve cesty po Bolfvii nove svetle otrnene rostliny, ktere sbfral v blfzkosti osady Carrizal, dep. Tarija. H. Winter, sestra F. Rittera, nabfzela jejich semena pod oznacenfm G. cardenasii n. n. FR 88. Vzhledem k tomu, ze je profesor Cardenas nesbfral sam, Ritter (1964) jim dal jmeno G. cardenasianum a podrobny popis uvedl az v roce 1980 ve sve knize Kakteen in Südamerika. Soucasne s tfm uvadf i popis G. armatum z oblasti EI Paicho, dep. Tarija. Japonec Ito (1981) popsal G. spegazzinii vaUortispinum v publikaci The Cactaceae, neuklildil vsak typ a pfilozeny obrazek je v rozporu s uvadenymi znaky a dokumentuje spEie pozdeji popsanou var. punillense. H. Till a W. Till (1994) popisujf v casopisu rakouske pracovnf skupiny Gymnocalycium novou varietu punillense, jejfz typova lokalita se nachazf v provincii Salta v oblasti La Punilla na okraji Quebrada dei Rfo de Las Conchas. Kiesling a Metzing (1996) vytvofili novou kombinaci G. spegazzinii subsp. cardenasianum, charakterizujf subspecie, arealy rozsffenf a typy obou taxonu. Hunt (1999) synonymizuje G. armatum s G. cardenasianum. H. Til! a H. Amerhauser (1999) fadi G. armatum jako formu ke G. cardenasianum na zaklade pfedpokladu, ze se G. armatum nachazf promfsene v populaci s G. cardenasianum. Domnfvali se, ze F. Ritter tyto rostliny zamenil s Weingartia cargliana, ktera v teto oblasti roste. Joachim Noak (2002) pfi sve ceste v roce 2001 objevuje v oblasti Pachu Sud rostliny odpovfdajfcf Ritterovu popisu G. armatum. Halda a Sorma (2002) na zaklade odlisnosti tvaru semene, barvy testya velikosti kvetu vytvofili novou kombinaci G. spegazzinii subsp. armatum. Druhy z autoru v roee 2004 od tohoto popisu odstupuje a spolecne s R. Slabou (2004) pfekombinovali tento taxon na G. spegazzini subsp. cardenasianum var. armatum, a to na zaklade mensfho a plossfho stonku, silnejsfch odstavajfcfch trnu hnedocerne barvy a mensfch semen. R. Slaba üdajne nachazf rostlinu v Quebrada dei Toro vyznacujicf se krMkymi drapovitymi trny. Tyto rostliny jsou znamy jiz fadu let z kultury a pravdepodobne pochazeji z pestfrny pana Fleischera. Tuto krasnou kulturnf formu popisuje v roce 2005 jako var. spegazzinii f. unguispinum. Tato kombinace je doposud poslednL
Gymnocalycium spegazzinii BRITION ET ROSE, Cactaceae 3: 155, 1922
subsp. spegazzinii var. spegazzinii
syn .: Echinocactus loricatus SPEGAZZINI, Caet. Plant. Tent., p. 502,
1905, nom. illeg., non Poselger 1853
Gymnocalycium loricatum (SPEG.) SPEG., Anales Soc. Sei .
Argent., 99 : 140, 1925, nom. illeg.
var. spegazzinii f. unguispinum SLABA
Kaktusy, 41 (2): 38-41, 2005
var. major BACKEBERG
CSJ (US), 23 (3): 86-88, 1951
syn .: Gymnocalycium spegazzinii BRITION ET ROSE
var. cachense BACKEBERG ET KNuTH, Kaktus ABC, p. 296, 1935, nom.
inval.
var. punillense H. TILL ET W. TILL
Gymnocalycium, 7 (1): 119, 1994
subsp. cardenasianum (RITTER) R. KIESLING ET METZING
Darwiniana, 34: 404, 1996
var. cardenasianum syn .: Gymnocalycium cardenasianum RITTER, Taxon, 13 (4): 144, 1964
var. armatum (RITTER) SLABA ET SORMA
Kaktusy, 40 (3): 69, 2004
syn .: Gymnocalycium armatum RITTER, Kakteen in Südamerika 2: 662,
1980
Gymnocalycium spegazzinii subsp. cardenasianum f. armatum (RITTER) AMERHAUSER ET H. TILL, Gymnocalycium,
12 (4): 305-312, 1999
Gymnocalycium spegazzinii subsp. armatum (RITTER) HALDA ET
SORMA, Acta Mus: Richnov., sect. nat., 9 (1): 65, 2002
subsp. bayrianum (H. TILL) HALDA
Cactaceae etc., 9 (3): 84, 1999
syn.: Gymnocalycium bayrianum H. TILL, Kakteen Sukk.,
38 (8): 191, 1987
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Areal vyskytu je znacne rozsahly, pfedstavuje sucha lidoli vychodnich And, izolovaneho severniho vybezku oblasti Monte s rocnim lihrnem srazek 100- 350 mm (Metzing 1995) a zasahuje do tff argentinskych provincii: Catamarca, Tucuman a Salta. Nejjiznejsi vyskyt spada do oblasti nahorni plosiny u osady Capillitas v nadmofske vysce 2700 m. Tato nahorni plosina se pozvolna snizuje do lidoli Valle de Calchaquies lemovaneho na zapade pohoffm Sierra Chango Real a Sierra de Quilmes, na vychode Sierra dei Aconquija a Cumbres Calchaquies, kudy proteka feka Rio Santa Maria a severozapadne od Cafayate pak Rio Calchaqui, severovychodne od Cafayate je areal G. spegazzinii ohranicen lidolim Quebrada dei Rio de Las Conchas, nad nimz se zveda Sierra de Carahuasi na vychode a Sierra dei Leon Muerto na zapade. Vyskyt pokracuje pres nahorni plosinya lidolf lemujicf Cumbres dei Obispo, severne od Cachi na La Poma a severozapadnim smerem od Rosario de Lerma lidolfm Quebrada dei Toro k nejsevernejsimu vyskytu u osad Las Cuevas a Encrucijada v nadmorske vysce 3400 m. Nejnize polozene misto vyskytu je vychodnim smerem od Cafayate v Quebrada dei Rio de Las Conchas v nadmorske vysce 1500 m. Vzdalenost podle satelitnich map predstavuje od nejjiznejsiho k nejsevernejsimu vyskytu priblizne 325 km a v nejsirsim miste asi 70 km.
Prvnf nami predstavovanou oblastf je jiznf cast vyskytu od osady Capillitas po Tolomb6n, charakterizovana glacialnfmi sterkovito-pfsCitymi naplaveninami. Pri prechodu z Cuesta Capillitas na nahornf plosinu Campo Arenal se na svazfch jeste vyskytuji Denmoza rhodacantha a Soehrensia jormosa var. grandis. Doprovodnou vegataci tVOri drevinne porosty Larrea sp. a z kaktusovitych Trichocereus terscheckii (pasacana). Par kilometru severne u EI Arenal je mozne nalezt take Pterocactus spec. se stejne otrnenymi rostlinami G. spegazzinii jako u Capillitas. Nfzeji (2040 m) u osady EI Desmonte se vyskytuji vetSf a spfse svetleji otrnene rostliny, nektere az 0 prumeru 30 cm, s doprovodnou vegetacf Echinopsis leucantha, Opuntia sulphurea, Jatropha sp. a Acacia sp. Za osadou Santa Maria pri prechodu do provincie Tucuman u EI Cardonal se spolecne s G. spegazzinii objevuji prvnf Acanthocalycium thionanthum, ktere doprovazejf Tephrocactus weberi a E. leucantha .
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Na strane 6: Lokalita nejjiznejsiho yYskytu G. spegazzinii u Capillitas, Catamarca, 2700 m
Mapa jizni oblasti yYskytu
G. spegazzinii, Capillitas
Substrat je pfsCito-hlinity, mfsty s vetSfm podflem sterku. Kefovity porost je mfsty husteji zastoupen nez na pfedchozfch stanovistfch. V departamentu Tafi dei Valle v okolf historickeho a turisticky velmi vyhledavaneho mestecka Amaicha dei Valle se vyskytuji populace shodne s rostlinami u Santa Maria a EI Cardonal. V oblasti byvaleho velkeho indianskeho sfdliste, dnes Ruinas indfgenas de Quilmes, ve kterem püvodnf obyvatele odolavali po 120 rokü najezdüm spanelskych dobyvatelü, se nachazf populace G. spegazzini morfologicky odpovfdajfcf rostlinam z pfedchozfch lokalit, ale vzhledem k vetSfmu podflu sterkovite a kamenite frakce jsou
rostliny mensfho vzrustu, ktery si udrzujf i v kulture. Sfdliste zasahuje hluboko do pohoff Sierra de Quilmes. Z doprovodne vegetace se zde vyskytujf Prosopis alba a Cercidium australe, jejichz plody slouzily jako hlavnf zdroj obzivy indianu. Ze svahu sem zahujf i G. saglionis s E. leucantha a v udolf
Trichocereus pasacana (terscheckii), ktery je dominantnf rostlinou teto oblasti . Raz krajiny az k mestu Cafayate se rok od roku vyrazne menf, zejmena v rovinach kolem osady Tomb6n jsou rozsahle vysadby vinic, vyt€snujfcf puvodnf populace G. spegazzinii. Mohli jsme je pozorovat na lidskou cinnostf
Lokalita pred EI Desmonte. Catamarca, 2050 m
G. spegazzinii, EI Desmonte
kaktusy ><XXXIII • Special 2006 • 3
Variabilita G. spegozzinii u EI Desmonte
Pohled z lokality G. spegazzinii u EI Desmonte, v pozadi Sierra de Quilmes
nezasazenych ostruvcfch puvodnf vegetace. G. spegazzinii zde doprovazf Gymnocalycium saglionis, Echinopsis leucantha, Acanthocalycium thionanthum var. brevispinum, Parodia tolombona a Trichocereus pasacana (terscheckii) . Vsechny druhy jsou hojne zastoupenya podle velikosti muzeme usuzovat na jejich velke starr. Nektere E. leucantha dosahuji pfes % metru vysky. Rovnez G. spegazzinii dosahuje uctyhodnych rozmeru (30 cm).
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Na strane 10: Tato rostlina G. spegazzinii na lokalite u EI Desmonte dosahuje v prumeru 30 cm
G spegazzinii u EI Cardonal, Tucuman, 2000 m. Populace s kratkymi tmy
·- -
. ",:
~-
..,;._-, . ,
Mesto Cafayate nachazejfci se 14 km severne od Tolomb6n je vyznaenym hospodarskym a kulturnfm centrem provincie Salta. Z Cafayate se muzeme na dalsf lokality vydat dvema smery, budlo severovychodne na La Vi na aRosario de Lerma po silnici e. 68, nebo severozapadne na San Carlos, Molinos a Cachi, silnice c. 40. Oblast Cafayate je nejnfze polozenou ve Valles Calchaqufes apopulace G. spegazzini vyskytujfci se severovychodne az k upatf Quebrada dei Rfo de Las Conchas a severozapadne az u La Merced muzeme priradit k dalsf odlisne skupine tohoto druhu. Tyto populace jsou charakterizovany varietou punillense s typovou lokalitou v okol[ La Punilla. Toto mfsto je charakteristicke nanosy jemneho pfsku s nizsfm podflem sterkovite frakce. Rostliny se vyznaeujf delsf kvetnf trubkou a ve vetSine pffpadu i nahnedlou epidermis, pektinMne usporadanymi trny v areoie, vyssfm poetem zeber apouze na lokalite u EI Obelisco jsou temer vsechny rostliny se svetlymi prilehlymi trny. V oblasti La Punilla az La Merced jsou populace zastoupeny jak tmavotrnymi, tak i svetle otrnenymi jedinci.
V prusmyku Rfo de Las Conchas jsme pozorovali poslednf populaci G. spegazzinii mezi Cerrro Campana (Santa Barbara) aMorales, ktera se lisr od rostlin
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
A P
~CHI 0 "" nNnttJ
~ SECL.ANTAs ' o
LA :JCOS,!(J~ 0 ' -
O ELCARMEN
ANr.,JrAC.~ 0"..-\ -_________ LA MERCED 0 '
"Raf.,J o MORAUS
.• c_ 0 CERRO CAMPANA ~RALITO
~·~ o
- '\. - ~ 1 _ O EL OBEUSCO
CAFAYATE 0 ' .- .
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Na strane 12: lokalita G. speggazzinii var. punillense u EI Obelisco, Salta, 1550 m
Mapa
@ var. punilfense
® Rio de las Conchas
(1) var.major
® Pampa de Tintin prechod typ ----. major
® Quebrada dei Toro
(j) nami neprozkoumana oblast
G. spegazzinii var. punillense, EI Obelisco. Na lokalite se vyskytuji prakticky vsechny rostliny se svetlymi trny
var. punillense pfedevsfm fidsfm a vyrazne tmavym otrnenfm rüzne delky, nejvetSf r05tliny majf 25 cm V prümeru. Doprovodnou vegetaci tvori G. saglionis (az 60 cm V prümeru), G. delaetii, Echinopsis aurea var. callochrysea, Trichocereus huascha a Echinopsis leucantha.
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Ci naplavenem kfemicitem pisku
Tephrocactus weberi doprovazi G. spegazzinii na mnoha lokalitach vcetne EI Olelisco
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Dalsi rostliny var. puniflense ze stejne populace u Corralito, charakterizujici jejich promenlivost
Vpravo dole: var. punillense od San Felipe, 1720 m
(Foto Martin Tvrdik)
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
lzolovana populace G. spegozzinii z prusmyku Rio de Las Conchas, Salta, 1500 m, odlisna od rostIin oznacovanych jako var. punil/ense
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Lokalita G. spegazzinii (var major) U osady EI Carmen, La Cabaiia, • Salta, 1930 m
G. spegazzinii (var. major) u EI Carmen. Rostliny na teto lokalite se lisi velikosti i barvou trnu
Dals! skupina rostlin, ktera plynu le navazuje na popu lace punjllense, se rozprostfra severne od La Merced (1750 m) smerem na Cachi (2400 m), v oblasti lemovane pohoffmi Nevados de Calchaqui . Gymnocalycium spegazzinii se jeste vyskytuje v tomto udoli severne od osady La Poma (3150 m podle Papsche) . Charakterem otrnen! majf tyto popu lace blfzko k typu punillense, rostliny jsou vsak vetSinou hrubeji otrnene, nektere stare rostliny se sloupovitym rustem jsou oznacovane jako var. major. Kaktusova vegetace je tvorena tfmto druhem a dale Trichocereus pasacana (terscheckii), Tephrocactus molinensis, T weberi,
Cy/indroopuntia verschaffe/tii, Acanthoca/ycium thionanthum var. chionanthum, na skalnfch utvarech Parodia rauschii, Parodia horrido var. ki/iana, P. aureicentra, P. cachiana, Lobivia haematantha var. e/ongata, O. soehrensii f. erectoclada a b. su/phurea.
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
G. spegazzinii (var. majar) u EI (armen. Vzrust charakteristicky pro starsi rostliny v populacich, ktere se v teto oblasti nachazeji
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
G. spegazzinii (var. major) veetne lokality vychodne od Seclantas, . Salta, 2380 m. Rostliny na teto lokalite se lisi vzrustem a rada z nich pripomina var. punillense
Na strane 20 nahore: Var. major nebo var. punillense??? Rozmanitost rostlin u osady Seclantas se blili promenlivosti var. punillense ze severni oblasti vyskytu u La Merced
Dalsi 3 snimky (1 str. 20 a 2 str. 21) vystihuji variabilitu na telo lokalite
Dalsi charakteristickou oblast vyskytu pfedstavuje nahorni plosina Pampa de Tintin, kterou ze severovychodu ohranicuje pohofi Cumbre dei Obispo a z jizni strany Sierra EI Zapallar. Na vychode tato oblast konCi u osady Cachipampa, kde se krajina vyrazne meni diky prusmykum Obispo a Escoipe,
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
tvoficim barieru pro dalsi rozsifeni timto smerem. Gymnocalycium spegazzinii zde roste v rozpadave bfidlici na temef holych skalaeh, vystavenych plnemu slunci; rostliny jsou vzhledem k pude mensi a plossi s maximalnim prumerem 12 cm se zelenohnedou epidermis a jsou na
G. spegazzinii rostouci v bridlicovite rozpadave hornine v oblasti Pampa de Tintin, Salta, 2760 m
kaktusy ><XXXIII • Special 2006 • 3
G. spegazzinii v oblasti Pampa de Tintin, stejne rostliny zapadne od , osady Cachipampa
Krajina v okoli Cachipampa
nich znat tvrde podmfnky zdejsfho podnebf. Z ostatnfeh kaktusovityeh zde rostou Lobivia haematantha var. kuehnrichii, Rebutia einsteinii, Cy/indroopuntia verschaffe/tii, Microopuntia sp., (lpomeaceae, Asteraceoe, Oxa/ys sp., /ridaceae) . Smerem k Chicoana aRosario de Lerma jsme nemohli pozorovat zadnou dalsf populaei G. spegazzinii z duvodu strmyeh a vlhkyeh svahu jmenovanyeh prusmyku, ktere osfd lujf zastupei rodu Rebutia (R, nigricans, R. seni/is), Echinopsis sp., Opuntia sp ., Trichocereus smrzianus, Soehrensia formosa var. wa/teri a dale rody z celedf Brome/iaceae, Begoniaceae,
Amaryllidaceae, Come/inaceae a kapradiny.
Velmi charakteristicke a morfologicky navzajem si podobne populace osidluji rozsahle udoli Quebrada dei Toro sahajici na jihu od Rosario de Lerma, Campo Quijano az na sever k Encrucijada (2160-3400 m). Prvni populaci G. spegazzinii v Quebrada dei Toro jsme pozorovali severneji od Campo Quiano pfed osadou Chorrilos, kde se tyto rostliny nejvice blizi typu sbiranemu Spegazzinim u male osady La Vina (asi 6 km jizne od R. de Lerma), vzdalene od tohoto mista 40 km po mistnich komunikacich. Tato oblast se nachazi v nadmofske vysce 2020 m. Nedaleko u EI Alisal rostou i Echinopsis ancistrophora a Trichocereus sp.
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Dalsi populace zasahuji do bocnich udoli Quebrada dei Toro, jako napf. Quebrada de Carachi, kde rostou ve spolecenstvi s Lobivia chrysantha, Parodia stuemeri, Puna (Tephrocactus) mandragora, Pyrrhocactus umadeave, Cumuloopuntia boliviano a Trichocereus pasacana ve vysce 2600 m a jedna se zde 0 nejjiznejsi a nejnize nami sledovanou populaci P. umadeave.
G. spegazzinii vyskytujici se jizne od Chorrillos, Salta, 2020 m. Tato populace je predstavovana mensimi rostIinami, bliiicimi se popsane typove rostline
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
G. spegazzinii, Quebrada de Carachi, Salta, 2600 m. Rostl iny jil svym habitem charakterizuji severni oblast vyskytu v Quebrada dei Toro
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
V severni casti Quebrada dei Toro doprovazi G. spegazzinii take P umadeave
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Quebrada de Carachi. Rostlina s atypicky "yrazne sytou barvou kvetu pro tuto oblast
G. spegozzinii u EI Alfarcito v Quebrada dei Taro, Salta, 3050 m
Severneji, asi 200-450 m vyse V okolf Alfarcito, se nachazejf krasne otrnene G. spegazzinii a jsou morfologicky naprosto shodne se severneji se vyskytujfdmi populacemi. Z ostatnfch kaktusovitych rostlin se zde vyskytujf P jaustiana, Lobivia chrysantha, Parodia sp., Trichocereus sp. a z jinych Echeveria peruviana. Dalsf rostliny byly pozorovany ve vysce 3240 m u Esquina Negra a u Las Cuevas i Encrucijada odalsfeh 160 m vyse. V teto oblasti tvorr doprovodnou vegetaei Lobivia chrysantha, Lobivia chrysantha vaL hypocyrta, L. jerox, P umadeave a Cumuloopuntia boliviana.
Variabilita populad Gymnocalycium spegazzinii vyskytujfdeh se v severozadnf easti Argentiny je podstatne vetSf, nez jsou stanoveny diagn6zy druhu a va riet. Severnejsfmu rozsffenf subsp. spegazzinii branf soustava pohorr Sierra de Chani na severovyehode, na zapade pak Sierra de Pastos Grandes a severne Sierra Dei Cobre. Mezi touto oblast! a jiznfmi populacemi subsp. cardenasianum v Bolfvii nebyla dosud pozorovana zadna dalsf populaee tohoto druhu. Vzdalenost mezi temito oblastmi je pomerne znaena a einf 95 km.
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Kamenita puda a narocne klimatieke podminky eharkterizuji populaei v oblasti EI Alfareito
SEZNAM LlTERATURY: Backeberg, C. (1936):
Gymnocalycium spegazzinii Br. et R. v. mayor n.v.- Blätter für Kkteenforschung 1936-4: 74.10.
Backeberg, C. (1951): Cactus and Succulent Journal (U.S.) 88
Backeberg, c.; Knuth, F. M. (1935): Kaktus ABC. Kobenhavn: Nordisk Forlag
Backert, K. (2005): Gymnocalycium armatum Ritter - 2001 wiederentdeckt.
Britton, N.L.; Rose, J.N. (1922): The Cactaceae 111. - Washington: The Carnegie Institution of Washington
Halda, J. J. (1999): Gymnocalycium spegazzinii Britton et Rose subsp. bayrianum (H Till) Halda. Cactaceae ete. 9 (3): 84
Halda, J. J.; Sorma, v. (2002): Gymnocalycium spegazzinii subsp armatum (Ritter) J. J. Halda et V. Sorma comb et stat. nov., Nove popisy a kombinace in: Acta musei Richnoviensis, Sect natur. 9 (1): 65-66
Hunt, D. (1999): ClTES Cactaceae checklist. Ed. 2. Royal Botanic Gardens, Kew & 105.
Ito, Y. (1981): Gymnocalycium spegazzinii Briton et Rose var. tortispinum Y. Ito - The Cactaceae: 391
Kiesling, R.; Metzing, D. (1996): A new combination in Gymnocalycium (Cactaceae). Darwiniana 34 (1 - 4): 402-404
Rovnei na lokalite Esquina Negra, Salta, 3240 m, se püdni a klimaticke podminky podepisuji na vzhledu rastlin
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
G. spegazzinii na lokalite Esquina Negra, Salta, 3240 m
Kreuzinger, K. (1935): Verzeichnis amerikanischer und anderer Sukkulenten mit Revision der Systematik der Kakteen. Eger: Eigenverlag
Metzing, D. (1995): Verbreitung der Gattung Gymnocalycium Pfeiffer ex Mittler. - Gymnos 23:
Noack, J. (2002): Auf der Suche nach Gymnocalycium armatum. Kakteen und anderen Sukkulenten 53 (8): 211-213
Ritter, F. (1964): Gymnocalycium cardenasianum. Taxon 13:144
Ritter, F. (1980): Kakteen in Südamerika 2 - Spangenberg: 661-663
Schaedlich, V. (rok neuveden) The Genus Gymnocalycium - Gymnocalycium in habitat: Gymnocalycium cardenasianum F. Ritter, http://www.richtstatt. de/gymnos/ejndex. htm
Slaba, R. (2005): Gymnocalycium spegazzinii Br. et R. subsp. spegazzinii var. spegazzinii f. unguispinum Slaba forma nova. Kaktusy 41 (2): 38-41
Slaba, R.; Sorma, v. (2004): Gymnocalycium cardenasianum Ritter v novem svetle. Kaktusy 40 (3) 66- 70
Spegazzini, C (1925): Nuevas notas cactol6gicas. Anal. Soc. ci. Arg. 99 85-160
Spegazzini, C. (1905): Cactacearum platensium tentamen. Anal. Mus. nac. Buenos Aires 11: 477-521
Till, H. (1987): Gymnocalycium bayrianum H. Till. Kakteen Sukk. 38 (8): 191
Till, H.; Till, W (1994): Neues und Bemerkenswertes zu Gymnocalycium spegazzinii. Gymnocalycium 7 (1): 113-120
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Nejsevernejii populace G. spegazzinii u Las Cuevas sahajici az ke Cachinal, Salta, 3400m
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Areal rozsireni subsp. cardenasianum neni tak rozsahly jako v pfipade G. spegazzinii, je pomerne ohranicenya nachazi se v oblasti soutoku Rio San Juan dei Oro a Rio Sococha na jihu (2730 m) a EI Puente na severu 5 typovou lokalitou u Carrizal v nadmorske vysce 2550 m. Oblast vyskytu je charakterizovana vegetacnim typem monte s porosty Larrea divaricata a Caesalpinia sp. (Kiesling, Metzing 1996). Dalsi lokality jsou udavany u San Luis de Palqui (2350 m), Villa Pacheco (2500 m), Chayasa (2395 m) a Animas (2425 m). (Schaedlich, www.gymnos.de) Rostliny rostou ve svetle rozpadave zule ve spolecenstvi Trichocereus tarijensis, Echinopsis leucantha, Lobivia lateritia a Opuntia sulphurea.
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Na strane31: Mapa vyskytu subsp. cardenasianum
Lokalita nejjiinejiiho vyskytu var. cardenasianum na soutoku Rio San Juan dei Oro a Rio Sococha, 2730 m
(Foto Vaclav Seda)
Toto specialni eisiG pripravili po textove i obrazove strance
panove TOMÄS KULHÄNEK
& JOSEF ODEHNAL
VyborSCSPKS jim timto dekuje
Na stranach 32 a 33: Variabilita populace var. cardenasianum z okoli (arrizal, 2400- 2550 m
Na strane 33 dole: G. spegazzinii subsp. cardenasianum z nejjiinejsi oblasti vyskytu na soutoku rek Rio San Juan dei Oro a Rio Sococha, 2733 m
(Foto Vladimir Sorma)
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Varieta armatum se vyskytuje v pohoff severovychodne od siln ice spojujid Tarija a Sucre ve vysce 2620 m. Je znamo nekolik oblasti vyskytu s typovou loka litou v udoli Rio Pa ichu pobl iz Paicho (entro severozapadne od Tarija (Noack 2002), Tomayapo a Parokia v udoli Rio Torajo Puno (Slaba, Sorma 2004) a vzdalenem vzdusnou carou asi 50 km. Doprovodnou vegetaci na stanovistich predstavuji Parodia maxima s cervenavymi trny, Opuntia sulphurea, Lobivia lateritia a Lobivia jerox a Jatropha sp.
Okruh rostlin patffcfch ke G. spegazzinii patff mezi snadno pestovateine. Vzhledem k tomu, ze se jedna 0 soliternf rostliny, mnozfme je predevsfm ze semen. Vysevame je klasickym zpüsobem do dobre tesnfcfch nadob rüzneho typu. Jako substrat se nam osvedCilci smes raseliny KTS 1 s propranym ffcnfm pfskem, perlitem, cihelnou drtf, prfpadne zeolitem. Na povrh substratu davame jemne presatou a propranou cihelnou drt, ktera branf tvorbe ras. Do zalivky pridavame vyzivu (KTS 1 obsahuje velmi malo zivin).
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Dva snimky nahore: var. armatum z üdoli Rio Toraja Puno, 2800 m
Snimek vlevo: G. spegazzinii subsp. cardenasianum var. armatum severne od Paichu Centro, 2620 m
(Foto Vladimir Sorma)
Na strane 35: Na nekterYch lokalitach G. spegazzinii muzete videt take Trichocereus pasacana
Pfesazujeme do podobne smesi 5 KTS 2 (bohatSf na ziviny). Starsf rostliny sazfme do hrubsf dobfe propustne smesi sohledem na jejich vyskyt v pffrode (rostou pfevazne v pfsCito-hlinitem substratu, mfsty s vetSfm podflem sterku). Nejvhodnejsf pro umfstenf rostlin jsou pffstresky, pffpadne dobre vetratelna nadzemnf pareniste, ktera umoznujf regulovat zalivku.
kaktusy XXXXIII • Special 2006 • 3
Na zaklade studia rostlin G. spegazzinii na jejich pfirozenych stanovistfch jsme postupne dospeli k zaveru, ze rozdfly mezi jednotlivymi populacemi v ruznych oblastech jsou pomerne velmi male, nelze je pfesne ohranicit a prakticky temer na vetSine lokalit muzeme najft jedince charakterizujfcf jednotlive geograficke skupiny. Podstatna cast rostlin kazde predstavene skupiny vsak vykazuje podobne morfologicke znaky, odlisne od rostlin v jinych skupinach. Toto nas prave vedlo ke zhodnocenf geografickeho arealu rozsffenf.
Z naseho pozorovanf vyplyva, ze nejvetSf diverzita je v oblasti centralnfho vyskytu (Tolomb6n - Seclantas). Smerem od Tolomb6n na jih a Seclantas na sever se diverzita jednotlivych populacf snizuje a u obou geografickych skupin (sk 1 jiznf oblast vyskytu a sk. 6 Quebrada dei Toro) je mozne nalezt podobne morfologicke znaky, jako je postavenf trnu jejich cetnost, pocet zeber a velikost stonku. Nejmensf rostliny (az 12 cm) jsme pozorovali v oblasti Pampa de Tintin a v jiznf casti Quebrada dei Toro u Chorrillos. NejvetSf rostliny jsme hodnotili u EI Desmonte (30 cm). Rostliny s nejdelsf kvetnf trubkou se nachazf v centralnf oblasti vyskytu, v okolf Cafayate. V severnfch oblastech (Pampa de Tintin - La Encrucijada) rostliny vytvarf kratSf prisedlejsf kvety a delsf trny coz koresponduje s rostoucf nadmorskou vyskou.
Mensf rozdfly u subsp. cardenasianum jsou dany mene rozsahlym arealem vyskytu a jsou do znacne mfry ovlivneny pudnfmi a klimatickymi podmfnkami. übe variety se vyskytujf v nepfflis vzdalenych, izolovanych udolfch s odlisnym geologickym slozenim.
K taxonu subsp. bayrianum (Ti 11 1987, Halda 1999) se nemuzeme blfzeji vyjadrit, vzhledem k tomu, ze jsme nemeli moznost oblast vyskytu techto rostlin navstfvit a jednotlive populace na prirozenych stanovistich pozorovat. Podle literarnich zdroju se vyskytuje pfiblizne 50 km vychodne od arealu subsp. spegazzinii. Areal vyskytu je oddelen pohofim Cumbres de Calchaquies a zasahuje od osady EI Brete na hranici mezi provinciemi Tucuman a Salta do pohofi Sierra de Medina a Sierra de La Candelaria. Tento uzavreny areal umoznil samostatny vyvoj tohoto taxonu.