Školní zahrada jako přírodní učebna pro žáky 1. stupně · pracovní výchovy. děti se...

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Pedagogická fakulta

Centrum DVPP

Závěrečná práce

Školní zahrada jako přírodní učebna

pro žáky 1. stupně

Vypracovala: Mgr. Jana Sochorová

Odborný konzultant: Ing. Štěpánka Chmelová, Ph.D.

České Budějovice 2018

Prohlášení

Prohlašuji, že svou závěrečnou práci jsem vypracoval/a samostatně pouze s použitím

pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu

s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné

práce, a to v nezkrácené podobě/v úpravě vzniklé vypuštěním vyznačených částí

archivovaných Pedagogickou fakultou elektronickou cestou ve veřejně přístupné části

databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích

internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu

závěrečné práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu

s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky vedoucího

a oponentů práce i záznam i o průběhu a výsledku obhajoby závěrečné práce. Rovněž

souhlasím s porovnáním textu mé závěrečné práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz

provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na

odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne: 1. 12. 2018 Mgr. Jana Sochorová

Anotace

Tato závěrečná práce se zabývá tématem Školní zahrady jako přírodní učebny pro žáky 1.

stupně. V teoretické části práce se zabývám historií budování školních zahrad, jejich

využitím pro výuku tehdy a dnes. Popisuji jak takovou přírodní učebnu založit a jaké prvky

jsou vhodné pro výuku nejen přírodovědných předmětů. Zmiňuji se o možnosti certifikace

školní zahrady na tzv. školní přírodní zahradu.

V praktické části se věnuji výuce předmětů 1. stupně na školní zahradě a příklady dobré

praxe z různých aktivit s žáky, možností začlenit badatelsky orientované vyučování do výuky

a plán činností na školní přírodní zahradě.

Součástí příloh jsou fotografie z výuky a činností žáků na školní zahradě.

Klíčová slova: školní zahrada, přírodní učebna, badatelsky orientovaná výuka, pěstitelské

práce

Annotation

This final work deals with the topic of school garden as a natural classroom for pupils at

primary school. In the theoretical part there is included the building history of school

gardens, their use in teaching in the past and nowadays. There is described how to build a

natural classroom and which elements are suitable for teaching not only science lessons.

There is also mentioned the possibility of school garden certification as ″School natural

garden″ and integraFon of plant growing work in the Framework EducaFonal Programme

for Basic Education.

The practical part is focused on lessons at primary school in the area of school garden,

examples of various activities with pupils, possible use of inquiry-based education and

there is also a plan of school nature garden activities.

An important part of the attachment are photographs from lessons and activities at school

garden.

Key words: school garden, natural classroom, inquiry-based education, cultivation work

Poděkování

Děkuji vedoucí závěrečné práce Ing. Štěpánce Chmelové, Ph.D. za odborné vedení a cenné

rady při vypracování této závěrečné práce.

Obsah

1 Úvod ........................................................................................................................................... 7

2 Literární část ............................................................................................................................... 8

2.1 Historie školních zahrad ..................................................................................................... 8

2.2 Současnost školních zahrad ............................................................................................. 10

2.3 Školní zahrada jako přírodní učebna ................................................................................ 10

2.4 Jak založit přírodní učebnu ............................................................................................... 11

2.5 Základní prvky školních přírodních učeben ...................................................................... 13

2.5.1 Stromy a keře ........................................................................................................... 13

2.5.2 Okrasné rostliny - letničky, dvouletky, trvalky ......................................................... 14

2.5.3 Záhony s užitkovými rostlinami ................................................................................ 14

2.5.4 Kompost ................................................................................................................... 14

2.5.5 Skleník ...................................................................................................................... 15

2.5.6 Biotopová stanoviště ................................................................................................ 15

2.5.7 Květnatá louka ......................................................................................................... 16

2.5.8 Bylinková spirála....................................................................................................... 16

2.5.9 Místa k sezení a klidová zóna ................................................................................... 17

2.5.10 Divočina - divoký kout .............................................................................................. 17

2.5.11 Hmatová stezka ........................................................................................................ 17

2.5.12 Hmyzí hotel .............................................................................................................. 18

2.5.13 Hřbitov odpadků ...................................................................................................... 18

2.5.14 Ještěrkovník .............................................................................................................. 18

2.5.15 Zelené střechy .......................................................................................................... 18

2.5.16 Vrbové stavby ........................................................................................................... 19

2.5.17 Meteostanice ........................................................................................................... 19

2.5.18 Geologická stezka ..................................................................................................... 19

2.5.19 Nářaďovna, sklad pomůcek a techniky .................................................................... 19

2.5.20 Pitná voda a lékárnička ............................................................................................ 20

2.6 Bezpečnost práce na zahradě, hygienické předpisy a zkušenosti s organizací práce ...... 22

2.7 Doporučené zahradní nářadí pro činnosti na školní zahradě .......................................... 24

3 Praktická část ........................................................................................................................... 25

3.1 Výuka předmětů 1. stupně na školní zahradě .................................................................. 25

3.2 Příklady dobré praxe a aktivit na školní zahradě ............................................................. 28

3.3 Badatelsky orientovaná výuka (BOV) ............................................................................... 36

3.4 Pozorování na školní zahradě .......................................................................................... 38

3.5 Plán činností na školní přírodní zahradě .......................................................................... 42

4 Závěr ......................................................................................................................................... 45

5 Použitá literatura a zdroje ........................................................................................................ 46

6 Přílohy ...................................................................................................................................... 48

7

1 Úvod

Pro svou závěrečnou práci jsem si vybrala téma Školní zahrada jako přírodní učebna pro

žáky 1. stupně. K tématu školních zahrad mám velmi blízko, nejen proto, že jsem

absolventkou studijní aprobace učitelství zeměpisu, přírodopisu a pěstitelství na 2. stupni,

ale také proto, že jsem vyrůstala na venkově a zahrada a činnosti na zahradě pro mě byly

běžnou záležitostí. Bohužel situace u dnešních dětí je trochu jiná. Velmi málo tráví čas

venku na čerstvém vzduchu a už vůbec ne nějakou pracovní činností. Ráda bych kolegům

učitelům i žákům chtěla přiblížit zahradu z jiného úhlu pohledu. Zahrada není jen o

neustálém pletí plevelu a starání se o její krásu, ale je to také prostor pro hru a výuku a o

vnímání našeho okolí všemi smysly. V závěrečné práci jsem na příkladech nastínila, jak se

dá s takovou zahradou pracovat a využívat jí ve výuce.

8

2 Literární část

2.1 Historie školních zahrad

Pojednání o historii školních zahrad vychází už z učení J. A. Komenského, který propagoval

myšlenky názornosti a srozumitelnosti v příkladech a ukázkách. Komenský si přírody a

přirozených přírodních běhů nejen vážil, ale také je plně respektoval. Kladl zcela

mimořádný důraz na skutečnost, že příroda vždy „dbá vhodného času“, a proto i zahradník

musí „vše konati v pravý čas“. Nesází se tedy v zimě, nýbrž z jara. A že také dříve, než

s určitou činností začne, musí míti zahradu, sazenice i veškeré nářadí připravené (Burešová,

2007).

Soustavněji začaly být při školách budovány zahrady po vydání Všeobecného školního řádu

císařovnou Marií Terezií ze dne 6. prosince 1774. Je ovšem pravdou, že zahrad

bezprostředně u škol bylo zprvu značně málo a že pokud při škole opravdu byly, sloužily

především k tomu, aby si v takové zahradě mohl především sám učitel pěstovat pro svoji

potřebu zeleninu a ovoce (Morkes, 2007).

Určitá nuzota a bída, která nutila učitele na přelomu 18. – 19. století také k řadě

hospodářských prací, ovšem způsobila, že učitelé mívali celkem tradičně dobrý vztah

k rolnickému hospodaření, zahradničení, sadařství a včelařství a že v těchto činnostech

nabyli značné dovednosti a zručnosti. Bylo pak i přirozené, že těchto svých znalostí využívali

i při výuce dětí a mnohdy realizovali výuku přímo v přírodě. Zahrady, které při školách

původně byly, nemívaly charakter „školní zahrady“ určené pouze pro potřeby školy a školní

výuky. Přesto však v nich nějaká výuka už probíhala (Burešová, 2007).

V druhé polovině 19. století se výrazně mění celý školský systém a je zavedena již povinná

osmiletá školní docházka pro všechny děti. Škola se školní zahradou se tehdy stala nedílnou

součástí venkovské kulturní krajiny. V roce 1897 byla na řadě škol jako novinka poprvé

uspořádána „slavnost stromů“, která vrcholila slavnostním sázením jednoho či více stromů

žáky a učiteli. Podle výroční školní zprávy zemské školní rady za rok 1904 bylo v českých

9

zemích celkem 4992 obecných škol, školní zahradu přitom nemělo pouze 772 škol.

Procentuálně vyjádřeno bylo bez školní zahrady pouze 15,5% obecných škol (Burešová,

2007).

Jak uvádí Burešová (2007), počátkem 20. století se prosadil názor, že školní zahrada má

mimořádně významné místo především při výchově estetické a že jejím nejvlastnějším

posláním je budit zájem o přírodu, o její život a její krásy. Z hlediska nových poznatků o

zásadách zdravého životního stylu začala být práce na zahradě považována pro člověka

pracujícího duševně – a tím dítě ve škole v podstatě také bylo – vážným zdravotní příkazem.

Mnozí učitelé si také začali právem cenit dětskou práci na školní zahradě nejvýše ze všech

ručních prací. Poskytovala totiž nejen možnost zcela volného pohybu na zdravém vzduchu,

mírné namáhání svalů a otužování, ale oceňovalo se především to, že v podstatě navracela

dítě přírodě, vedla je přirozeně a nenásilně ke zdroji veškerého života, na čerstvý vzduch a

na slunce.

Po roce 1918 byla školní zahrada považována za nejpřirozenější a nejvhodnější prostředek

pracovní výchovy. Děti se měly seznamovat s tím, jak se rostliny a ovocné stromy, zelenina

i kulturní byliny sázejí a pěstují a připravovat je tak také k účelnému provozování ovocnictví,

zelinářství i polního hospodářství. V roce 1937 byl vydán Řád školních zahrad pro národní

školy, který ideu školních zahrad náležitě vyzdvihl. Za výrazně příkladnou zahradu byla

považována školní zahrada učitelského ústavu v Brně, která byla po celý rok přístupná

k seznámení a prohlídce všem učitelům (Burešová, 2007).

Po druhé světové válce hospodářský význam školních pozemků klesá. V zemích západního

Evropy jsou zahrady měněny na hřiště. V zemích východní a střední Evropy vznikají nové

zahrady, kde probíhá výuka předmětu pěstitelské práce. Studenti pod dozorem pedagogů

na školní zahradě odplevelovali a okopávali zeleninu. Plodiny byly využívány pedagogy,

nebo ve školní kuchyni (Morkes, 2007). Po roce 1989 se postupně na mnohých místech

začaly školní zahrady rušit. Zahrady se rušily z několika důvodů. Velká část z nich byla

10

obětována sportovního areálu atd. Jinde se zahrady rušily z důvodu nezájmu učitelů a

eliminaci vyučovacího předmětu pěstitelských prací (Chmelová, 2010).

2.2 Současnost školních zahrad

Snahou o zachování školních zahrad se dlouhodobě zabývá nezisková nevládní vzdělávací

instituce Chaloupky o.p.s. působící v Kraji Vysočina od roku 1992.

Zakladatelkou společnosti byla Květoslava Burešová. Paní Burešová učila na základní škole

v Kněžicích u Třebíče. Se svým mužem založila také přírodovědný oddíl Mladých ochránců

přírody a Stanici mladých přírodovědců. Za svoji tvůrčí pedagogickou činnost a dlouholeté

prosazování a realizaci praktické ekologické výchovy dětí, mládeže a učitelů získala několik

ocenění, mezi která patří např. Cena ministra školství, mládeže a tělovýchovy (1999), Cena

ministra životního prostředí (2004). Je spoluautorkou a autorkou řady metodických

publikací a pomůcek. Již od své pedagogické praxe na ZŠ Kněžice je propagátorkou využití

školních zahrad pro ekologickou výchovu a pro všechny vyučovací předměty. V roce 1995

uspořádala první celorepublikový seminář na toto téma, později zavedla tradici „Toulavých

autobusů“ po školních zahradách nejen v České republice, ale také v zahraničí (Burešová,

2007).

V současné době nabízejí Chaloupky o.p.s. kromě jednodenních a vícedenních výukových

programů pro děti i pedagogy, také vzdělávání v oblasti školních zahrad a lektorování

programů přímo na školních zahradách. Od září 2016 jsou vedoucím partnerem Česko-

rakouského projektu Edugard - ATCZ65, do kterého se také zapojila Jihočeská univerzita

v Českých Budějovicích, spolek Přírodní zahrady a brněnská Lipka, rakouskou stranu

zastupuje Vysoká škola z Vídně a sdružení Natur im Garten z dolnorakouského Tullnu.

Projekt se zabývá zahradní pedagogikou (www.chaloupky.cz).

2.3 Školní zahrada jako přírodní učebna

Přírodně utvářená zahrada skýtá dětem možnost naplnit potřebu pohybu, experimentovat

s přírodními materiály, jako je dřevo, voda, hlína a rostliny, pozorovat zvířata a rostliny a

11

bezprostředně prožívat střídání ročních období. Čím přírodnější a mnohotvárnější zahrada

je, tím více proměn se v ní dá prožít, tím bohatší jsou také zážitky a zkušenosti, které také

děti mohou nasbírat (Krčma a kol., 2013).

Přírodní učebna (učebna v přírodě) je jakýkoliv prostor v blízkém okolí školy, kde se mohou

děti učit nejrůznější předměty pod širým nebem v interakci s okolní přírodou. Altán nebo

přístřešek na školním dvoře ještě netvoří přírodní učebnu, dokonce není ani nezbytností.

V minimalistickém pojetí by to mohl být i jediný strom listnatý strom, který v parných dnech

poskytuje stín a chládek a zároveň bude sloužit k pozorování změn v průběhu vegetačního

období. Pozorovat tyto malé zázraky každodenního života lze nejenom v přírodovědě, ale i

v matematice, fyzice nebo výuce cizích jazyků. O různých výchovách od výtvarné přes

hudební až k občanské netřeba snad ani hovořit, tam by to mělo být samozřejmostí. Paměť

stromů by zase mohla být inspirací i motivací v dějepise či vlastivědě.

V posledních letech často školní zahrady prošly certifikací na tzv. školní přírodní zahradu.

Přírodní zahrada je zahrada bez chemie, taková, která poskytuje prostor k životu rostlin i

živočichů z volné přírody. Není to divočina, na kterou by lidská ruka nesáhla, ale všechny

zásahy a činnosti zde probíhají s ohledem na veškeré její obyvatelé a v souladu s přírodou.

„Přírodní zahrada není to, co vidím, ale to, co se v ní děje“ (Le Roye)

Aby mohla být zahrada certifikovaná jako Přírodní zahrada, nebo dokonce Ukázková

přírodní zahrada, musí splňovat ještě další doplňující kritéria (Příloha č.1, 2). Kritéria jsou

popsány v příloze závěrečné práce (Křivánková, 2012).

2.4 Jak založit přírodní učebnu

Na velikosti pozemku v případě ekopedagogického využívání příliš nezáleží. Důležitá je spíše

kapacita plochy, tedy kolik žáků nebo skupin žáků se zde může nerušeně v danou chvíli

vzdělávat. Tato kapacita je určena prostorovým členěním, optickým oddělením různých

stanovišť, pestrou nabídkou aktivit a možností pozorovat proměny přírody v čase.

12

V neposlední řadě je důležitý větší počet laviček, špalků či kamenů, zkrátka míst k sezení

v dostatečné vzdálenosti od sebe navzájem, aby se jednotlivé třídy nerušily.

Podmínky, bez kterých se nepodaří vybudovat přírodní učebnu:

• škola musí mít pozemek (nemusí být vlastní, může být pronajatý),

• musí být souhlas vedení školy,

• v učitelském sboru by měla být alespoň jedna zapálená duše, která kolem sebe

stmelí tým obdobně smýšlejících kolegů a své vize s jejich pomocí převtělí postupně

krok za krokem do reálných výsledků.

Slabá místa přírodních učeben:

1. Jde-li o dílo jednotlivce, obvykle po jeho odchodu ze školy zahrada nepřežije déle

než dva roky a pak zcela zpustne.

2. Nedostatek místa pro další rozvoj (přístavba školy, tělocvična).

3. Investiční záměry zřizovatele.

4. Omezené využití prostoru pouze na čtyři měsíce v roce. (Omezení využití zahrady

na květen, červen, září a říjen je velmi oblíbený mýtus.)

5. Nezájem o využívání prostoru od pedagogů samotných.

6. Nedostatek finančních prostředků na údržbu.

7. Nesystematický přístup.

Doporučení, se kterými půjde vybudování přírodní učebny snáze:

• Školní přírodní zahrada (učebna v přírodě) je společné dílo jak učitelů, tak žáků a

velkou výhodou je, když se zapojí i ostatní zaměstnanci školy a rodiče žáků.

• Je to zejména prostor pro pozorování a výuku, ale měl by sloužit také k relaxaci,

oddechu, odpočinku.

• Nesmí zvyšovat nároky na fyzickou práci učitelů, pouze na jejich odborné znalosti a

vědomosti.

13

• Její údržba nesmí školu ekonomicky zatěžovat, na což se musí myslet už při jejím

zakládání nebo rekonstrukci. (Finanční podporu lze získat z grantových podpor,

které se každoročně vyhlašují.)

• Nemusí na ní být vše (Křivánková, 2012).

2.5 Základní prvky školních přírodních učeben

Vybavení školních přírodních učeben může být rozmanité. Nesmíme zapomínat na výukové

prvky, které mají v přírodní zahradě významné postavení.

Význam výukových prvků pro žáky:

• pozorování živočichů v jejich přirozeném prostředí a sledování změn v jejich chování

s ohledem na roční období a průběh počasí,

• pozorování zvýšené biodiverzity na pozemku,

• možnost ukázky pohlavní dvojtvárnosti (dimorfismu).

Význam výukových prvků pro pozemek:

• zvýšení biodiverzity a ekologické stability pozemku,

• zlepšení podmínek pro nastolení rovnováhy v zahradě, a tím i přirozené biologické

ochrany před škůdci, zvýšení atraktivnosti pozemku, jeho hojnější využití nejenom

pro vzdělávání, ale i pro výchovu (Křivánková, 2012).

2.5.1 Stromy a keře

Křivánková (2012) uvádí, že nejvhodnější jsou naše původní druhy. Při výuce poslouží

k poznávání druhů, sledování jejich proměn v průběhu vegetace a zároveň budou úkrytem

i potravou pro velké množství živočichů, zejména ptáků. Můžeme pěstovat jak ovocné, tak

okrasné stromy a keře.

14

2.5.2 Okrasné rostliny - letničky, dvouletky, trvalky

Trvalkové záhony vyžadují mnohem méně péče než každoroční pracné a nákladné

vysazování letniček. Správnou volbou mohou vzniknout téměř bezúdržbové plochy, které

lákají hmyz, především motýly, stejně jako kvetoucí neposečené části trávníku (Křivánková,

2012).

2.5.3 Záhony s užitkovými rostlinami

Významným prvkem jsou ukázkové pěstitelské záhony. Pěstujeme zpravidla základní i méně

známé druhy zeleniny. Bylinkový záhon obohatí přírodní zahradu, naučí děti bylinky

pěstovat a následně využít k dalšímu zpracování (Křivánková, 2012). Rovněž zde můžeme

pěstovat např. i polní plodiny na ukázku. Vypěstované rostliny či výpěstky lze použít ke

konzumaci ve školní jídelně (Příloha č. 3).

Abychom minimalizovali náročnost údržby pěstebních záhonů, můžeme založit záhony

vyvýšené. Je k nim lepší přístup, jsou praktické pro méně pohyblivé děti, nemusíme se

k nim shýbat. Vhodná šíře záhonu je cca 80-120 cm, abychom pohodlně dosáhli i do jeho

středu. Výška záhonu může být různá – obvykle 20-50 cm. Vyšší záhon se bude pohodlněji

ošetřovat, spotřebujeme ale větší množství materiálu na jeho vytvoření. Délka záhonu je

pak zcela libovolná. Ohraničení záhonu může být z různých desek či prken, kulatiny,

frézovaných palisád, kamenů, cihel, dlažebních kostek apod. Důležité je, aby vydržely

pohromadě minimálně 5-6 let, což je přibližně doba, než se všechen rostlinný materiál

v záhonu rozloží a bude vhodné jej doplnit (Cesnaková a kol., 2017).

2.5.4 Kompost

Kompost by neměl chybět na žádné zahradě. Výrazně obohatí pozemek rozkladači a

půdními mikroorganismy, ale zároveň umožní sledovat procesy rozkladu nejrůznějších

druhů organického materiálu. Umožní likvidovat biologický odpad ze zahrady přímo na

místě a zároveň pomáhá zvyšovat úrodnost půdy bez chemických prostředků (Křivánková,

2012). Ve školách, kde není dostatek prostoru, můžeme použít i kompostovací nádobu, tzv.

15

kompostér, příp. lze vybudovat tzv. žížalovník (vermikompostér) (Kolektiv autorů, 2013).

2.5.5 Skleník

Skleník poskytuje velké výhody při předpěstování sadby zeleniny i rostlin. Můžeme v nich

s žáky vegetativně množit okrasné dřeviny a popínavé rostliny řízkováním. V zimních

měsících se se skleník může stát útočištěm ropuch, motýlů, pavouků a dalších živočichů

(Křivánková, 2012).

2.5.6 Biotopová stanoviště

Slunná a stinná místa, suché a vlhké prostředí, to jsou právě nejvhodnější místa

k pozorování, určování hypotéz, sledování dějů a procesů, jejich zaznamenávání,

vyhodnocení a vyvozování závěrů. Biotopová stanoviště názorně dokazují nezbytnost vody

pro život, schopnost adaptace živých organismů na její nedostatek, nebo naopak přebytek.

V přírodních zahradách budujeme např. jezírka, skalky, suché zídky, vřesoviště, květnaté

louky (Křivánková, 2012). Mezi základní biotopové stanoviště patří vodní biotop – jezírko a

suchý biotop – skalka, suchá zídka.

Jakákoliv vodní plocha přináší do zahrady život. I úplně malé jezírko může vytvořit prostředí

pro život hmyzu a obojživelníků a tím zpestřit okolí. Slouží jako pítka pro zvířata. Není třeba

budovat složitá vodní díla. I malé foliové jezírko splní svůj účel (Cesnaková a kol., 2017).

Suché zídky mají mnoho výhod. Jsou zajímavým estetickým doplňkem, stabilizují svahy

a poskytují vítané podmínky pro spoustu živočichů a rostlin. Jde o kameny kladené na sebe

bez malty. Suchými zídkami můžeme zpevnit svahy, rozdělit pomocí nich svahovitý

pozemek do teras, vybudovat bylinkovou spirálu či stěny vysokých záhonů nebo je můžeme

postavit volně na rovině a dát jim tvar želvy, krokodýla nebo slunečních hodin, které budou

mít ještě funkci navíc. Pokud bude suchá zídka na slunném místě, budou na ní velmi dobře

prospívat netřesky a rozchodníky. Dařit se zde bude také mateřídoušce, tymiánu, rožci

a jiným skalničkám (Cesnaková a kol., 2017).

16

2.5.7 Květnatá louka

Květnatá louka je příjemným estetickým zahradním prvkem. Základní podmínkou je sekání

louky kvalitní kosou minimálně jednou, a to v takovém termínu, aby stávající rostliny měly

čas odkvést a vytvořit semena. Na louce pozorujeme výskyt nových rostlin a živočichů

(Kolektiv autorů, 2013).

2.5.8 Bylinková spirála

Bylinková spirála je klasickým prvkem pro přírodní zahrady. Jedná se o záhon stočený do

spirály. Spirála může začínat malým jezírkem (ale nemusí). Toto vlhké a stinné stanoviště je

otočeno k severu - má k dispozici dostatek vody a je spirálou stíněno, takže je vhodné pro

rostliny, vyžadující vlhko a stín. Pokračuje polostínem, na vrcholu, otočeném k jihu se daří

bylinám teplomilným. Spirála by měla být celkově spíše na slunném místě, alespoň

převážnou část dne. Stavebním materiále pro bylinkovou spirálu jsou nejčastěji kameny,

ale lze také použít cihly či dlažbu, dřevěné palisády nebo ji sroubit z klád. Aby se rozdílné

mikroklima mohlo projevit, je lepší, když je spirála spíše větší – výška kolem 80-100 cm.

Vhodné byliny pro osázení:

spodní část spirály: česnek medvědí, pažitka, hluchavka,

máta, meduňka, kerblík, lichořeřišnice, bazalka, řeřicha

střední část: estragon, saturejka, lichořeřišnice, koriandr,

pažitka, kopr, kmín, brutnák, fenykl, anýz

vrchní část: rozmarýn, levandule, tymián, šalvěj, yzop,

majoránka, dobromysl, mateřídouška, divizna

(www.rezekvitek.cz).

Obr. č.1 Bylinková spirála (www.rezekvitek.cz)

17

2.5.9 Místa k sezení a klidová zóna

Aby školní přírodní učebna mohla plnit svoji funkci, musí mít dostatečné množství míst

k sezení, příp. k malování, psaní. Je úplně jedno, zda to jsou lavičky, zídky, židle, špalky,

klády nebo kameny. Mohou to být i donesené karimatky na trávníku, záleží jen na druhu

činnosti, kterou žáci mají vykonávat (Křivánková, 2012). Místo pro odpočinek dá dobře

skloubit s pozorováním. Děti tak kromě pozorování, trénují zklidnění sebe sama. Na

zahradách se zpravidla budují pergoly, altány, které poskytují zázemí pro žáky i širokou

veřejnost.

2.5.10 Divočina - divoký kout

Snadno zbudovatelný prvek sloužící zejména k pozorování živočichů. Abychom užitečné

pomocníky u živočišné říše přilákali na školní zahradu, můžeme s žáky vytvořit umělé

úkryty, které poslouží stejně dobře jako úkryty přirozené. Další vhodná stanoviště a příbytky

jsou také tzv. domeček pro ježky, hmyzí hotel, domeček pro škvory, berušky, motýly,

nejrůznější druhy ptačích i netopýřích budek. Děti se při jejich výrobě nebo budování učí

nejen o samotných živočiších, ale i základním zručnostem, dovednostem, spolupráci při

zpracování dřeva a čtení technického nákresu nebo plánku. Následně také sledováním a

pozorováním života jejich nových obyvatel (Křivánková, 2012).

2.5.11 Hmatová stezka

Hmat je důležitým lidským smyslem. Hmatová stezka je určena především pro vnímání

různých povrchů a přírodních materiálů bosými chodidly tak, jak to činili naši předci, než se

obuli do bot. Hmatová stezka je jednoduchý chodník, na němž se střídají různé povrchy,

zpravidla přírodní. Aby vám déle vydržela a jednotlivé materiály se nepomíchaly, je vhodné

je umístit do nějakého pevnějšího rastru. Aby smyslový vjem byl co nejsilnější,

doporučujeme, aby po stezce chodili žáci poslepu, například se zavázanýma očima. Pro lepší

orientaci a větší bezpečnost žáků je dobré podél hmatové stezky umístit jednoduché

zábradlí, kterého se mohou přidržovat – ať již z kulatiny, nebo z lan.

18

Možné materiály použitelné na hmatové stezce:

šišky, drcená kůra, sláma, seno, písek, kamínky, štěrk, oblázky, trávník, mech, piliny, hlína,

suché listí, kaštany, žaludy, ořechy (www.rezekvitek.cz).

2.5.12 Hmyzí hotel

Hmyz na zahradu patří a spousta hmyzích zástupců nám v zahradě pomáhá - včely a čmeláci

opylují květy, slunéčka a škvoři loví mšice apod. Aby se na naší školní zahradě těmto

živočichům líbilo, a taky abychom je mohli pozorovat, můžeme pro ně vyrobit vhodný

příbytek. Výroba hmyzích hotelů je zároveň zajímavá praktická činnost pro žáky. Na

internetu naleznete řadu podrobných návodů na výrobu hmyzího hotelu

(www.rezekvitek.cz).

2.5.13 Hřbitov odpadků

Hřbitov odpadků přináší ekologické téma třídění odpadu do školní zahrady. Může být

pojato např. jako symbolické ztvárnění pomníku všem odpadkům opouštějícím naše

domácnosti s přibližnou dobou po jakou se budou v přírodě rozkládat (www.rezekvitek.cz).

2.5.14 Ještěrkovník

Jedním z důležitých prvků přírodní zahrad je hromada kamení, kde potkáme spoustu

střevlíků, čmeláků, pestřenek, kutilek, pavouků a samotářských včel, které se zas stávají

potravou ještěrek, ježků, rejsků a jiných drobných živočichů. Navíc, takovéto skalky

vyhledávají například ještěrky, které se zde sluní (www.rezekvitek.cz).

2.5.15 Zelené střechy

Zelené střechy jsou trvanlivý ekologický způsob izolace budov. Zabraňují unikání tepla,

chrání před povětrnostním vlivům, hluku, zachycují prach, vyrovnávají teploty a snižují

19

nebezpečí požáru. Na malou vrstvu substrátu se vysazují suchomilné rostliny, především

netřesky a rozchodníky (Kolektiv autorů, 2013).

2.5.16 Vrbové stavby

Vrbové proutky mají tu výhodu, že snadno zakoření. Budete-li tedy na jaře stříhat vrbu,

proutky můžete použít na různé zahradní prvky: tunel, iglů nebo živý plot. Ze začátku je

třeba se o ně pečlivě starat - tvarovat je a zalévat, ale brzy se vám odmění originálním

zahradním prvkem. Více na http://vrbicky.net/ (www.rezekvitek.cz).

2.5.17 Meteostanice

Zajímavé využití na zahradě má také malá meteostanice. Žáci se seznámí s jednotlivými

klimatickými faktory, naučí se vést záznamy z pozorování a sledovat změny počasí

v závislosti na ročních období (Burešová, 2007).

2.5.18 Geologická stezka

Méně obvyklým prvkem na zahradě může být vybudování geologické expozice s ukázkou

typických regionálních hornin a nerostů, které jsou dovezeny z okolních lomů. Seznámí

žáky i veřejnost s regionální geologii (Burešová, 2007). Stezka může být doplněna

výukovými tabulemi o geologickém vývoji daného území.

2.5.19 Nářaďovna, sklad pomůcek a techniky

Pro ukládání potřebných pomůcek a nářadí je nezbytná nářaďovna (Milec, 1984). Místnost

či zahradní domek, kde budeme potřebné nářadí ukládat do polic, regálů nebo je zavěsíme

na zdi. Každé nářadí má tak své přehledné uložení. Dbáme na bezpečnost žáků a správnou

manipulaci s nářadím. Po práci žáci nářadí očistí a uloží na vyhrazené místo v nářaďovně

(Vodáková, 1990).

20

2.5.20 Pitná voda a lékárnička

Z hygienických i bezpečnostních důvodů musí být dostupná na každé školní zahradě

(Křivánková, 2012).

Vybavení lékárničky:

Zákonem není stanoven přesný obsah lékárničky na školní zahradě. Zpravidla by se mělo

vycházet z Přílohy č. 4 k vyhlášce č.106/2001 Sb., která specifikuje, jaký by měl být minimální

rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací akce pro děti a pro školy v přírodě.

I. Léčivé přípravky (pouze ty, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis)

- přípravky proti teplotě a bolestem (antipyretika, analgetika)

- tablety proti nevolnosti při jízdě dopravním prostředkem (antiemetika)

- přípravky k užití při průjmu

- přípravky proti kašli (antitusika, expektorancia)

- kloktadlo pro dezinfekci dutiny ústní a při bolestech hltanu (stomatologika)

- oční kapky nebo oční mast s dezinfekčním účinkem, oční voda na výplach očí

(oftalmologika)

- mast nebo gel na poštípání hmyzem (lokální antihistaminika)

- přípravek k dezinfekci kůže a povrchových ran

- inertní mast nebo vazelína

II. Obvazový a jiný zdravotnický materiál

- gáza hydrofilní skládaná kompresy sterilní, různé rozměry

- náplast na cívce, různé rozměry

- rychloobvaz na rány, různé rozměry

- obinadlo elastické, různé rozměry

- obvaz sterilní, různé rozměry, obinadlo škrtící pryžové (60 x 1250 mm)

- šátek trojcípý

- vata obvazová a buničitá

21

- teploměr lékařský

- rouška resuscitační, rouška PVC 45 x 55 cm

- pinzeta anatomická, pinzeta chirurgická rovná

- lékařské rukavice pryžové

III.Různé

- nůžky

- zavírací špendlíky, různé velikosti

- záznamník s tužkou

- svítilna/baterka, včetně zdroje“.

Obr. č. 2 Rozmístění výukových prvků na zahradě (Křivánková, 2012)

22

2.6 Bezpečnost práce na zahradě, hygienické předpisy a zkušenosti

s organizací práce

Během výuky dohlédneme a upozorníme na skrytá nebezpečí:

• nerovnosti terénu, nebezpeční uklouznutí

• teplota ovzduší (pokrývka hlavy, oblečení přizpůsobit venkovní teplotě)

• správné užívání nářadí a jeho správné uložení

• pozor na jedovaté rostliny a keře, požívání nemytých výpěstků nebo ovoce, práci

s chemickými prostředky – obecně se dětem nedoporučuje

• přehazování kompostu a manipulace s těžkými předměty – dodržování přestávky

při práci

• práce ve skleníku – střídání dětí (vysoká teplota)

• úklid zahrady (nepořádek ze tříd a z ulice) – používání ochranných rukavic, ukládání

odpadu do igelitových pytlů a jeho likvidace vhodným způsobem (Kolektiv autorů,

2013).

V rámci organizace výuky dohlédneme na vytvoření pracovních skupin a seznámíme žáky

s cílem hodiny. Pozor na alergiky, zde je nutné písemné potvrzení rodičů, kdy a za jakých

podmínek může dítě na zahradě pracovat. Poté přidělíme podle zájmu a potřeb skupinám

práci ev. úkoly a doporučíme vhodné nářadí. Průběžně kontrolujeme všechna pracoviště,

hodnotíme práci i během činnosti a na závěr zhodnotíme jednotlivé žáky i třídu jako celek.

Co by v pracovním řádu nemělo chybět podle Vodákové (1990):

• na práci se připrav podle pokynů vyučujícího

• z hygienických důvodů se při vstupu na zahradu a zpět při návratu do třídy se

přezouvej

• pracuj vždy v pracovním oděvu, pevných botách a vždy v oblečení přiměřeném

k počasí

23

• při práci uvažuj, pracuj s rozvahou, nepospíchej, neohrožuj spolužáky nářadím

(nářadí nosíme podél těla, ostřím směrem k zemi, pokud jdou žáci ve dvojici nosit

nářadí ve vnější ruce, při přestávce odkládat nářadí do záhonů)

• na zahradě ničím neházej, výpěstky bez dovolení učitele netrhej

• dávej pozor v blízkosti skleníku, jak zacházíš s nářadím

• šetři svěřené nářadí, zjištěné závady hlas ještě před započetím práce

• na svém pracovišti dodržuj čistotu a pořádek

• po práci očisti nářadí a ulož na vyhrazené místo v nářaďovně (kontrola učitelem)

• po práci na zahradě si umyj ruce mýdlem

• každé poranění nahlas učiteli

• čekej na vyučujícího, aby mohl provést kontrolu dodržování řádu pracovních

činností (ukládání nářadí atd.)

• příchod a odchod ze zahrady je vždy v doprovodu učitele

• svévolně zničené nářadí zaplatí rodiče neukázněného žáka

• alergický žák – sdělené rodičů v žákovské knížce a zápis v dokumentaci učitele, léky

nosí žák s sebou na zahradu

• kouření a používání omamných látek a alkoholu je za zahradě zakázáno

Poučení o bezpečnosti

S poučením o bezpečnosti jsou žáci seznámeni v úvodní hodině na začátku školního roku a

před každou činností na školní zahradě. V hodinách pracovního vyučování často dochází ke

školním úrazům. Proto je nejlepší žákům vše pomalu, srozumitelně a pečlivě vysvětlit,

několikrát názorně ukázat a také důsledně zkontrolovat. Pokud žákům vysvětlíme, jak

používat nářadí a jak vedle sebe pracovat, snížíme riziko poranění a úrazu (Kolektiv autorů,

2013).

24

2.7 Doporučené zahradní nářadí pro činnosti na školní zahradě

Pro činnosti na školní zahradě se doporučuje nakupovat pomůcky v odpovídajícím počtu

vzhledem k počtu žáků ve skupině (15 ks pro 15 žáků). Je vhodné pořídit odlehčené (dětské)

verze náčiní.

Nářadí pro podzimní práce:

rýč dámský odlehčený nebo dětský rýč, malá lopatka, rycí vidle odlehčené, vidle, krumpáč,

kolečko s plechovou korbou, lopata odlehčená, plechová menší, prohazovačka

Nářadí pro jarní práce:

hrábě kovové, hrábě umělohmotné na vyhrabávání trávy, hrábě dřevěné, motyka, sázecí

kolík, sázecí lopatka, květináče výsadbové, jmenovky, výsevní misky, truhlíky, kladivo,

kleště, šroubovák, hřebíky, kolíky, motouz, zahradní konev, kbelík, vyvazovací tyče, hadice

a příslušenství, kropící nástavec, nůžky na živé ploty

Nářadí pro jarní a letní údržbu záhonů a sklizeň:

plečka ruční s dlouhou násadou, zahradnické přepravky

Speciální nářadí a pomůcky:

zahradní nůžky ruční, pákové, s dlouhou násadou, roubovací nože, pilka na řezání větví,

bedýnky, zahradnické rukavice, geotextilie (Kolektiv autorů, 2013).

Obr. č. 3 Zahradnické nářadí (Vodáková a kol., 1990)

25

3 Praktická část

3.1 Výuka předmětů 1. stupně na školní zahradě

Využití školních přírodních učeben může být v mnoha předmětech (www.rvp.cz.).

Didaktickým využitím školních zahrad v České republice na prvním stupni základní školy se

ve své studii zabývá Vácha (2015). V následující kapitole vycházím z ŠVP Škola pro život, ZŠ

a MŠ Česká Bělá.

PRVOUKA, PŘÍRODOVĚDA, VLASTIVĚDA

• žáci poznávají běžné rostliny, listnaté a jehličnaté stromy, vnímají život stromu

• žáci pozorují hmyz na květnaté louce či celém prostoru školní zahrady

• žáci porovnávají rozmanitost přírodních společenstev

• žáci pracují s určovacími klíči rostlin a živočichů (vydávají je např. Chaloupky o.p.s,

Rezekvítek Brno, Lipka)

• žáci pozorují změny v přírodě během roku

• žáci učí se chránit životní prostředí a zbytečně neničit přírodu

• žáci zjišťují rozdíly mezi hospodářskými plodinami a rostlinami planě rostoucími

• žáci chápou význam půdy – určují druhy půd

• žáci se učí chápat jednotlivé meteorologické jevy (např. měří srážky)

• žáci si vytváří představy o fyzikálních jednotkách

• žáci se učí v praxi určovat světové strany

Rozvíjí se především kompetence komunikativní, sociální, pracovní, kompetence k učení,

kompetence k řešení problémů.

MATEMATIKA

• žáci si představují čísla a číselné řady v terénu

• žáci procvičují početní operace (počítání stromů, kamenů, klacíků, rostlin)

• žáci odhadují vzdálenosti, velikosti výukových prvků, využívají čtvercovou síť

26

• žáci se učí načrtnout školní zahradu

Rozvíjí se především kompetence komunikativní, sociální, personální i kompetence k učení.

ČESKÝ JAZYK

• žáci popisují okolí školy, školní zahradu, krajinu, vypravováním rozvíjí slovní zásobu

a používání základních slohových postupů

• žáci si osvojují popis pracovního postupu (při výrobě ptačí budky, hmyzího hotelu)

• žáci rozvíjí slovní zásobu pojmenováním rostlin, živočichů, řazením podle abecedy

Rozvíjí se především kompetence komunikativní, sociální, personální i kompetence k řešení

problémů.

CIZÍ JAZYKY

• žáci si procvičují slovní zásobu (druhy ovoce, zeleniny, rostliny, stromy, živočichové),

barvy, číslovky, vyjadřování dějů (počasí, činnosti na školní zahradě)

Rozvíjí se především kompetence komunikativní, sociální, personální i kompetence k učení.

PRACOVNÍ VÝCHOVA

• žáci se seznamují s činnostmi na školní zahradě, učí se základům setí, rytím sázení,

stříhání zahradnickými nůžkami

• žáci se učí pěstovat a manipulovat s nářadím

• žáci pracují s přírodním materiálem

• žáci se seznamují se s důležitostí kompostu

• žáci se učí využívat vypěstované produkty v kuchyni

27

• žáci se seznamují se sběrem a využitím léčivých bylin (bylinkové čaje, voňavé

pytlíčky)

• žáci vyrábí hmyzí hotely a další příbytky pro živočichy

Rozvíjí se především kompetence pracovní, komunikativní, sociální a personální.

VÝTVARNÁ VÝCHOVA

• žáci se učí pozorovat přírodu a své okolí, pracují s přírodním materiálem (land art,

přírodní paletky)

• žáci rozvíjí své prostorové vidění a svoji představivost (např. koláž, frotáž,

fotografie)

• žáci vnímají rozmanitost barev a tvarů

Rozvíjí se především kompetence pracovní, sociální, personální i kompetence k řešení

problémů.

TĚLESNÁ VÝCHOVA

• žáci se pohybují na čerstvém vzduchu v přírodním prostředí

• žáci si rozvíjejí svoji prostorovou orientaci

• žáci se seznamují s netradičními sporty a již zapomenutými hrami (petanque)

• žáci se učí užívat bezpečně a účinně venkovní vybavení, učí se dodržovat vymezená

pravidla a aplikují bezpečnost v tělesné výchově v praxi

Rozvíjí se především kompetence pracovní, sociální, personální i kompetence k řešení

problémů.

28

HUDEBNÍ VÝCHOVA

• žáci využívají přírodniny jako rytmické nástroje (kameny, klacíky)

• žáci využívají rozdílné akustiky oproti místnosti

• žáci si při pobytu na čerstvém vzduchu zlepšují své pěvecké dovednosti (technika

dýchání)

Rozvíjí se především kompetence komunikativní, pracovní, personální, občanské i

kompetence k řešení problémů (www.rvp.cz).

3.2 Příklady dobré praxe a aktivit na školní zahradě

Hodiny na školní zahradě si můžeme zpestřit různými aktivitami, které vychází z vnímání

přírody všemi smysly. Více o aktivitách pojednává Cesnaková a kol., 2017; Cimburek a kol.,

2016.

PRVOUKA, PŘÍRODOVĚDA, VLASTIVĚDA

Mapujeme školní zahradu

Určeno pro: 5.- 9. ročník ZŠ

Doba trvání: 2 vyučovací hodiny, 1 vyučovací hodina ve třídě

Roční období: po celý rok

Zahradní prvek: celá zahrada

Pomůcky: psací potřeby, měřící pásmo, mapa zahrady

Žáci si udělají ve skupině náčrt zahrady nebo její části, zaznamenají důležité stromy, budovy,

záhony a další prvky. Plán vybarvíme, můžeme přidat legendu.

29

Žížalí závody


Doba trvání: 1 vyučovací hodina


Zahradní prvek: kompost

Najdeme alespoň dvě žížaly. Na papír formátu A3 jim štětcem namočeným ve vodě

uděláme každé závodní dráhu. Žížalám se lépe poleze po mokrém papíru, suchý by je

vysušoval, proto žížaly polezou po mokré části papíru (závodní dráze).

Rok v zahradě


Doba trvání: dlouhodobé pozorování



Pomůcky: fotoaparát, pastelky, papír na kreslení

Každý měsíc kreslíme nebo fotografujeme zahradu, strom, keř z téhož místa a obrázky

porovnáváme změny během ročních období.

Hmyz je všude kolem nás



Roční období: jaro, léto


Zkusme s žáky najít co nejvíce hmyzích úkrytů. Např. pod kameny, ve starém dřevě, na

stromech, u vodní plochy, v kompostu atd. Předem můžeme odhadovat, kde najdeme

nejvíc živočichů.

30

MATEMATIKA

Odhady veličin





Pomůcky: váha, metr, odměrný válec, stopky

Nechme žáky odhadovat veličiny a přinést např. 1 m dlouhý klacek, 1 kg vážící kámen, 1 l

vody, nechejme je odhadnout 1 minutu. Starší žáci mohou odhadovat teplotu vody, teplotu

vzduchu.

Statistika v zahradě



Roční období: léto, podzim

Zahradní prvek: zeleninový záhon

Můžeme využít na podzim při sklizni např. cuket, dýní. Úkolem žáků je zjistit počet plodů,

průměrnou velikost, celkový výnos.

Hra na osovou souměrnost




Zahradní prvek: travnatá plocha

Na prostorném místě vytyčíme čáru, která bude naše osa souměrnosti. Jedna polovina třídy

se postaví na svoji stranu herní plochy a zaujme statickou pozici. Někdo se může držet za

31

ruce, jiný si sedne, lehne atd. Na druhé straně si každý žák vybere, komu bude dělat obraz

a sestaví se tak společně stejný obrazec, jako druhá skupina. Žák si odkrokuje vzdálenost

od svého bodu, který zrcadlí a vytvoří jeho obraz v osové souměrnosti.

Prostorová geometrie





Pomůcky: modely geometrických tvarů

V písku nebo v hlíně za pomocí klacíků sestavujeme geometrické útvary. Začínáme těmi

lehčími, jako je čtverec, obdélník, přejdeme k těm těžším, jako je krychle, kvádr.

Počty s vodou, aneb trénujeme zlomky




Zahradní prvek: celá zahrada, vodní prvek

Pomůcky: kelímky, misky

Z jezírka nebo jiné vodní plochy žáci do kelímků nabírají vodu a odhadují množství. Za úkol

mají např. ukázat 1/2, 1/4, 1/3 atd.

32

ČESKÝ JAZYK, CIZÍ JAZYK

Poetický čtverec aneb staňme se spisovateli a básníky



Roční období: jaro, léto


Pomůcky: 4m provázek pro každého žáka, 4 hřebíky pro každého žáka, psací potřeby, papír

Každý žák si vybere místo na školní zahradě, které se mu líbí. Pomocí 4 -metrového

provázku a čtyř hřebíků si ohraničí čtvercovou plochu, kterou bude následujících 20-30

minut sledovat a zapisovat, co se děje. Výběr literárního útvaru necháme na žácích.

Botanikem 19. století



Roční období: jaro, podzim

Zahradní prvek: trvalkový záhon, bylinkový záhon, květnatá louka

Zkusme si práci prvních botaniků, kteří vymýšleli rodová i druhová jména rostlinám a

živočichům. Žáci mají za úkol ve skupině nasbírat deset odlišných listů bylin nebo dřevin a

pojmenovat je nějakým zajímavým rodovým i druhovým jménem.

Protiklady


Doba trvání: část vyučovací hodiny

Roční období: jaro, léto, podzim


Pomůcky: tabulka vlastností

33

Žáci mají najít přírodninu, jejíž vlastnost je popsaná v následující tabulce, a k ní najít

protiklad. Tedy opět přírodninu opačných vlastností.

TENKÝ SUCHÝ MALÝ ČERNÝ

BAREVNÝ DLOUHÝ STARÝ ŠPINAVÝ

Lovci přírodnin





Žáci jsou rozděleni do skupin. Rozptýlí se po zahradě a vyučující vybere písmenko

z abecedy. Žáci hledají přírodninu, která začíná daným písmenkem. Hodnotí se originalita

přírodnin. Lze hrát i v cizím jazyce.

VÝTVARNÁ VÝCHOVA

Barvy země - výtvarné tvoření z barev půdy


Doba trvání: 2 vyučovací hodiny



Pomůcky: sítka, lopatka, štětce, kaseinové lepidlo, vaječná tempera

34

Z půdy vyrobíme pigment, který spojíme pojivem. Pro získání různých pigmentů

potřebujeme různě zbarvené typy půdy. Hlínu necháme vyschnout, ideálně několik týdnů.

Pak ji prosejeme přes hrubší síto, následně přes jemné síto a ten nejjemnější prach získáme

proséváním přes hrubou látku nebo speciální síto. Takto získáme pigment. Těsně před

kreslením z něj vyrobíme barevnou kaši použitím vody. Pigment smíchejme v poměru 1:1

s pojivem a můžeme kreslit. Jako pojivo použijme kaseinové lepidlo nebo vaječnou

temperu. Vaječnou temperu vyrobíme tak, že smícháme žloutek s vodou v poměru jeden

díl žloutku a dva díly vody. Vaječné pojivo smícháme s pigmentovou kaší.

Paletka



Roční období: jaro, podzim


Pomůcky: paletka z kartonu, oboustranná lepicí páska

Školní zahrada je plná barev. Vezměme tvrdý karton velikosti palety. Na něj nalepme

několik pruhů oboustranně lepicí pásky. Pak běhejme po zahradě a shánějme barvy na svou

paletku tak, aby byla co nejpestřejší. Můžeme jí klást jako duhu nebo hledat pouze odstíny

jedné barvy.

Land art





Land art znamená, že tvoříme dílo z organických a anorganických materiálů na místech

v přírodě. Můžeme tvořit z barevného listí, kamínků, plodů, větviček. Tvořit můžeme na

35

trávě, na prázdných záhonech, na pískovišti, pod stromy. V posledních letech jsou dětmi

oblíbené land artové mandaly.

TĚLESNÁ VÝCHOVA

Mapy pokladů





Pomůcky: plánek školní zahrady, barevné kuličky

Každá skupina žáků dostane plánek školní zahrady se zakreslenými prvky, např. ovocný

strom, záhon, suchá zídka. Vyučující žákům do mapy zakreslí body, kde jsou poklady

(barevné kuličky) ukryté. Kuliček stejné barvy je podle počtu soutěžních skupin. Vyučující

ukryje poklady (kuličky) a hra může začít. Vyhrává ta skupina žáků, která jako první sesbírá

všechny poklady.

Fotocesta





Pomůcky: fotografie, barevné kuličky, fotoaparát (mobilní telefon s foťákem)

Tato aktivita je poměrně náročná na přípravu. Je nutné ji přizpůsobit věku žáků. Vyučující

vybere zajímavou trasu, při které nafotí zajímavé objekty postupně, jak trasu procházel.

Fotografie vytiskne a předá je dětem ve skupinách. Vyhrává ta skupina, která trasu projde

co nejrychleji. Aby žáci nepodváděli a prošli trasu celou, na posledním místě může být

36

ukrytý nějaký poklad (např. barevná kulička). Počet kuliček bude shodný s počtem

soutěžních skupin.

HUDEBNÍ VÝCHOVA





Improvizujeme v přírodě





Žáci mají za úkol ve skupině secvičit hudební představení. Použít mohou pouze přírodní

materiál a svůj hlas. Mohou zahrát na klacíky, s kamínky o sebe, vyluzovat zvuky za pomocí

listu trav, využít zvuk tekoucí vody.

3.3 Badatelsky orientovaná výuka (BOV)

Badatelsky orientovaná výuka se v posledních letech dostává více do povědomí vyučujících.

Tato metoda je vhodná pro formování žákova vnímání okolního světa, kladně působí na

rozvoj kritického myšlení a vede ho ke zkoumání, vyvozování a formulaci závěrů a tím i

k lepším výsledkům ve výuce (Vácha, 2015). Ideální místo pro bádání může být právě školní

zahrada.

Podle Cesnakové a kol. (2007) má badatelství čtyři fáze:

37

1. Výběr tématu a tvorby otázky

Když necháme žákům, aby si sami zvolili, co budou zkoumat, bude je takto připravený

vyučovací blok opravdu bavit. Nechme je volně si vybrat témat, která předložíme (např.

hmyz, byliny, dřeviny, obratlovci). Pak jim dejme čas na to, aby v rámci svého tématu

napsali otázky, které je samotné napadnou. Vyučující pak pomáhá vybrat otázku vítěznou.

Otázka vítězná je taková, jejíž odpověď není na první pohled zjevná (např. Kolik má hmyz

nohou), ale aby byla v našem časovém úseku měřitelná a nebyla nebezpečná (např. Jak

dlouho se kuklí motýl?)

2. Tvorba hypotézy

Žáci už mají otázku, kterou budou řešit. Necháme je teď odhadnout, jak výsledek bádání

dopadne.

3. Vlastní výzkum

Žáci navrhují možné postupy k ověření hypotézy. Otevřené bádání je velmi náročné na

pomůcky. U výzkumu je potřeba ohlídat, aby vše probíhalo správně.

4. Prezentace výsledků

Výsledky výzkumu prezentujeme pomocí posterů. Dbáme na to, aby žáci své výsledky

vhodně interpretovali, např. pomocí mapy, grafu, obrázku, fotografie, tabulky. Před

prezentací žáci znovu zopakují otázku, kterou si položili na začátku bádání, jaká byla

hypotézu a zda byla potvrzena nebo vyvrácena. Součástí prezentace je také zhodnocení, co

jim činilo problémy a jak je na bádání bavilo.

Příklady badatelských otázek podle Cesnakové a kol. (2007)

Kam doskočí kobylka a jak vysoko?

Který živočich nechává nejvíce pobytových znamení?

Kolik vody zadrží mech (a kolik který druh)?

38

Ve kterém prostředí najdeme největší druhovou pestrost brouků?

Liší se zralost a chuť plodů jednotlivých odrůd jabloní?

Kolik měří nejvyšší strom?

Jaká je průměrná hloubka zahrady?

3.4 Pozorování na školní zahradě

Pomůcky a náměty pro pozorování:

Smýkací sítě, lupy, krabičkové lupy, zrcátka, dalekohledy, určovací klíče, atlasy,

encyklopedie, krabičky, kelímky, exhaustor, sítka, lopatky a další. Množství pomůcek závisí

na počtu dětí ve skupinách. Pro terénní pozorování jsou nejlepší tzv. badatelské batůžky.

Koho můžeme na zahradě pozorovat:

MOTÝLI – jsou obecně více oblíbení než jiný hmyz, protože jsou nápadně zbarvení a

atraktivní, ale mnozí z nich nám ve stádiu žravé housenky likvidují užitkové rostliny nebo

zeleninu, a tak bychom je měli poznat ještě před jejich dokonalou proměnou v kuklu. Na

zahradě bychom proto měli mít jak rostliny, které lákají dospělce, tak i rostliny, na nichž se

po vylíhnutí z vajíček mohou uživit i housenky. Chceme-li mít na zahradě co nejvíce

možností k pozorování, mělo by nám v průběhu celého roku od jara až do zimy vždy něco

kvést. Neměly by chybět krokusy, petúnie, macešky, hvozdíky, chrastavce, komule, astry

atd.

Obr. č. 4 Dům pro motýly (Křivánková, 2012)

39

Tabulka č.1 Oblíbené rostliny pro motýly (Křivánková, 2012)

ŽIVOČICHOVÉ V MRTVÉM DŘEVĚ – mrtvé dřevo je velmi důležitým prvkem na zahradě,

neboť je domovem pro spoustu živočichů. Torza stromů, vysoké pařezy či mrtvě stojící nebo

ležící kmeny mohou být pro zahradu atraktivním a estetickým zpestřením. V mrtvé dřevě

pod kůrou žijí brouci, např. zlatohlávci, kovaříci.

Obr. č. 5 Mrtvé dřevo (Křivánková, 2012)

40

SLUNÉČKA – živí se mšicemi, v larválním stádiu sežere jeden jedinec až 800 mšic. Na zimu

si hledají různé úkryty v listí, pod kůrou nebo pod kameny.

Obr. č.6 Obydlí pro slunéčka (Křivánková, 2012)

ŠKVOŘI – živí se paraziticky na larvách, ničí mšice a další druhy. Pro přežití zimy potřebují

štěrbiny v domech, květináče naplněné dřevitou vlnou nebo senem.

Obr. č. 7 Škvorovník (Křivánková, 2012)

Obr. č. 8 Hmyzí hotel (Křivánková, 2012)

41

OBOJŽIVELNÍCI - nejznámějšími zástupci obojživelníků, které můžeme na zahradě

pozorovat je ropucha, skokan a ev. rosnička. Živí se hmyzem, housenkami, slimáky a larvami

brouků a komárů. Můžeme jim zřídit jezírko s různě hlubokými zónami, úkryt před sluncem

např. kámen, a prostor pro vylezení.

Obr. č. 9 Žabník (Křivánková, 2012)

PLAZI – v klidném prostředí se kamenné lokality stávají oblíbeným útočištěm plazů. Častými

obyvateli zahrad jsou slepýš a ještěrka obecná.

PTÁCI – přilákáme je na zahradu tím, že jim vytvoříme místo pro hnízdění, např. staré

dutiny, ptačí budky, jezírko s přístupovým místem nebo ptačí pítko. Vysazujeme pro ně živé

ploty s bobulemi a jinými plody (arónie černoplodá, jeřáb ptačí, růže šípková). Živí se

hmyzem, housenkami, slimáky a larvami brouků.

Obr. č. 10 Ptačí budka (Křivánková, 2012)

42

SAVCI – nejčastějšími obyvateli zahrad jsou veverky a ježci. Pro ježky ponecháme hromady

větví a roští (Křivánková, 2012; Křivan, Stýblo, 2012).

Obr. č. 11 Obydlí pro ježky (Křivánková, 2012)

3.5 Plán činností na školní přírodní zahradě

Zpracováno pro potřeby ZŠ a MŠ Česká Bělá, kde již několik let budujeme a udržujeme

školní přírodní zahradu (Příloha č.2, 4). Kalendářní přehled hlavních prací na zahradě

popisuje Vodáková a kol. (1990).

OBDOBÍ ČINNOSTI POZNÁMKY

PODZIM • údržba keřů a ovocných

stromů

• sklizeň a zrytí vyvýšených

záhonů

• mulčování záhonů

• poklidit keramické cedulky,

aby mrazem nepopraskaly

• shrabat listí u školy, u

parkoviště u obce

větvičkami jehličnanů

přikrýt růže na záhonech

43

• část listí dát do kompostu,

zbylé odvézt na hromadu

k parkovišti u obce

ZIMA • poklidit a zamést

v nářaďovně, zkontrolovat

kvalitu nářadí, pokud lze,

tak opravit násady

• vytvořit dřevěné cedulky

s popisky

• vytvořit cedulky s popisky

do nářaďovny, propojit s NJ

a AJ

• nabrousit nůžky na stříhání

• vyrobit cedulky z keramiky

(spolupráce se školní

družinou)

• v dílně vyrobit dům pro

motýly, hmyzí hotel, ptačí

krmítko

• vyrobit květináře ze dřeva

dokoupit potřebné nářadí

PŘEDJAŘÍ • vytvořit pítka z keramiky

(spolupráce se školní

družinou)

• vymyslet a vytvořit herní

prvky pro družinu (z

přírodního materiálu)

• barel s vodou na zalívání

zahrady nainstalovat k

okapové rouře

• přeházet kompost

pořídit barel na vodu

44

JARO • mulčovat bylinkový záhon

(sláma), trvalkový záhon

(kůra, jemný kačírek), keře u

příjezdové cesty, mulčovat

jahody (sláma)

• osázet truhlíky muškáty a

petuniemi

• vybudovat suchý záhon

z levandulí a okrasných trav

u suché zídky, zasypat

kačírkem či pískem

• odplevelení a výsadba malin

a ostružin

• výsev a výsadba vyvýšených

záhonů zeleninou

koupit kačírek

mulč – sláma, kůra

řízkovat muškáty,

muškátovou zeminu,

pořídit sadbu levandule,

malin, ostružin

LÉTO • rozpis brigád na letní

prázdniny

• sklizeň, zalívání, pletí

zahrady

• posekat květnatou louku,

usušit seno

rozpis brigád na prázdniny

Fotodokumentace výuky v uvedené přírodní učebně je uvedena jako Příloha č. 4.

45

4 Závěr

V závěrečné práci jsem se věnovala tématu školních zahrad a jejich využitím nejen

v hodinách pěstitelských prací. Doufám, že práce poslouží kolegům vyučujícím na 1. stupni,

ale také studentům učitelství pro základní školy. Jak už jsem zmiňovala v úvodu, děti venku

tráví minimum svého volného času, proto je potřeba, aby se ven dostaly i během vyučování.

A venku se prakticky dá učit každý vyučovací předmět. Chápu, že mnozí vyučující jsou

k výuce venku skeptičtí nebo neví, jak by hodinu venku uzpůsobili. Jako možnou inspiraci

bych doporučila svoji závěrečnou práci nebo navštívit nějaké ekologické vzdělávací

centrum. V každém kraji určitě nějaké najdeme. Lektoři v těchto zařízeních nabízejí nejen

výukové programy pro žáky, ale i pro jejich učitelé. Protože bydlím na Vysočině, často

spolupracuji s lektory z ekologického centra Chaloupky o.p.s., kteří nabízí semináře a

vzdělávání k zahradní pedagogice a jsou autory mnoha publikací o výuce v zahradě.

Z mnohých publikací jsem čerpala také ve své práci.

Všem kolegům, které by výuka na školní zahradě zajímala, přeji možnost zúčastnit se

nějakého zahradního vzdělávání, kde si prakticky vyzkouší a osvojí didaktické metody, jak

učit venku. A věřím, že pak zjistí, že na výuce venku nic těžkého není, že stačí kolikrát jen se

podívat kolem sebe a nebát se aktivitu vyzkoušet s žáky. I když to ne vždy dopadne podle

našich představ, hlavní je, že děti jsou venku na čerstvém vzduchu a ač si to neuvědomují,

tak se vzdělávají formou hry nebo nějaké aktivity. A když na žácích vidíte, že je to baví a

mají radost, určitě to musí každého vyučujícího potěšit.

46

5 Použitá literatura a zdroje

Burešová K. a kol. (2007). Učíme se v zahradě. Kněžice: Středisko environmentální a

ekologické výchovy Chaloupky, 497 s. ISBN 978-80-260-2568-9.

Cesnaková K. a kol. (2017). Zahrada, která učí. Kněžice: Chaloupky, 123 s. ISBN: 978-80-

906417-2-3.

Cimburek D. a kol. (2016). Krajina nápadů. Třebíč: Apis Press, 91s. ISBN 978-80-904925-8-

5.

Chmelová Š. (2010). Pěstitelství na ZŠ I.: didaktika výuky. České Budějovice: Jihočeská

univerzita v Českých Budějovicích. 115s. ISBN 978-80-7394-221-2.

Kociánová L. (1997). Praktické činnosti pro 1.- 5. ročník základních škol: učebnice

zpracovaná podle osnov vzdělávacího programu Základní škola. Praha: Fortuna, 167s. ISBN

80-7168-441-4.

Krčma L. a kol. (2013). Moje přírodní zahrada: příručka zahradního vědění. Jindřichův

Hradec: Občanské sdružení Přírodní zahrada, 228s.

Křivan V., Stýblo P. (2012). Živá zahrada. Kněžice: Chaloupky, 71s. ISBN 978-80-260-6289-

9.

Křivánková D. (2012). Školní zahrada jako přírodní učebna. Brno: Lipka - školské zařízení pro

environmentální vzdělávání. ISBN 978-80-87604-33-5.

Milec A. (1984). Pěstitelské práce v pátém ročníku základní školy: pracovní vyučování.

Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 99s.

Morkes F. (2007). Z historie školních zahrad. Kněžice: Chaloupky, 497 s.

Kolektiv autorů. (2013). Praktická péče o školní zahradu společně se žáky. Kněžice:

Chaloupky, 220s. ISBN 978-80-260-6287-5.

47

Vodáková J. a kol. (1990). Pěstitelské práce. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 238s.

ISBN 80-04-23976-5.

Witt R. (2008). Vnímejme přírodu všemi smysly: metodická pomůcka pro smyslové vnímání

přírody. Horní Maršov: SEVER, 38s. ISBN 978-80-86838-25-0.

Internetové zdroje

Cesta k přírodní plaketě [online]. [cit. 2018-10-10]. Dostupné z:

http://docplayer.cz/4940077-Cesta-k-zahradni-plakete.html

Chaloupky o.p.s [online]. [cit. 2018-10-10]. Dostupné z: https://www.chaloupky.cz

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (2016). [online]. Praha: MŠMT,

2016. 8 - 144 s. [cit. 2018-10-10].

Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/RVP_ZV_2016.pdf

Rezekvítek [online]. [cit. 2018-10-10]. Dostupné z: http://www.rezekvitek.cz/?idm=121

Učíme se venku [online]. [cit. 2018-10-10]. Dostupné z: http://ucimesevenku.cz/

Vácha, Z. (2015). Didaktické využití školních zahrad v České republice na primárním stupni

základních škol. Scientia in educatione 6(1), str. 80 – 90. ISSN 1804 – 7106 [online] [cit.

2018-10-10]. Dostupné na: http://www.scied.cz/index.php/scied/article/viewFile/143/142

48

6 Přílohy

Seznam příloh

1. Kritéria přírodní zahrady

2. Certifikát Přírodní zahrada

3. Stanovisko Ministerstva zdravotnictví k využití vlastních výpěstků ze školních pozemků/zahrad

4. Fotogalerie z pracovních činností a z výuky na školní přírodní zahradě v ZŠ a MŠ Česká Bělá

49

Příloha 1

50

Příloha 2

51

Příloha 3

52

Příloha 4

zdroj fotografií: ZŠ a MŠ Česká Bělá, Mgr. Jana Sochorová (autor)

54

¨

57

vyrábíme paletku

pracujeme na školní zahradě

58

bádáme, vyrábíme, hrajeme si …

Školní zahrada jako přírodní učebna pro žáky 1. stupně · pracovní výchovy. děti se...

Documents