komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost cz.1.07/2.2.00/28.0080
DESCRIPTION
Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080. Renesance a reformace. Předrenesanční politické myšlení. Už ve 12. století se do společenského života Evropy promítly velké změny spjaté s ekonomickými pohyby, s obrozením antického myšlenkového bohatství - PowerPoint PPT PresentationTRANSCRIPT
Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost
CZ.1.07/2.2.00/28.0080
Renesance a reformace
Předrenesanční politické myšlení
Už ve 12. století se do společenského života Evropy promítly velké změny spjaté s ekonomickými pohyby, s obrozením antického myšlenkového bohatství
Vysvětlení leží v Itálii tehdy plné vzmáhajících se městských států
Od poloviny 13. století si lid vynutil rozhodující vliv na komunální zákonodárství a politická moc přešla do rukou obchodníků a řemeslníků
Dante Alighieri (1265 – 1321)
Jeden z nejvýznamnějších italských básníků, významně však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie
Jeho největším dílem je Božská komedie
Spis De monarchia (O jediné vládě) patří mezi základní, klasická díla z oblasti státovědy
Dante Alighieri - De monarchia
Obhajuje vytvoření jedné křesťanské říše – jen ta může zaručit mír a spravedlnost
Říše nevznikají z vůle lidí, ale z vůle boží Staví se proti tradičnímu názoru, že světský
suverén je podřízen církevní jurisdikci – vládu přijímá panovník přímo z rukou božích bez zprostředkování papeže
Uznává jistou povýšenost moci duchovní nad světskou
Působení církve omezuje na duchovní oblast – nemá působit politicky
Marsilius z Padovy (asi 1275 - 1342)
Italský učenec pozdního středověku, který se hluboce účastnil politiky své doby – jeho teorie je protiteokratická
Ve sporech mezi papežem Janem XXII. a císařem Ludvíkem IV. Bavorem stál na straně císaře
Jako odměnu za své služby byl jmenován milánským arcibiskupem (ačkoliv byl laik)
Nejvýznamnějším dílem je spis Defensor pacis (Obránce míru) – jedno z nejvýznamnějších politických a náboženských děl, která vznikla během 14. století
Marsilius z Padovy – humanizace státu
Bezprostřední příčinou světské vlády jsou lidé (vzdálenou příčinou je stále Bůh)
Stát je světská instituce, výtvor lidské vůle, zařízení, jehož posláním je zajišťovat jednotlivcům dobrý život
Papež i duchovenstvo se musí podřídit celému národu i panovníkovi
Stát se zakládá na vůli poddaných – zdrojem státní moci je lid
Zásadu suverenity lidu pokládá za základ všech druhů vlády
Marsilius z Padovy – suverenita lidu
Lid může výkon státní moci svěřit jednotlivcům volbou
Vláda je legitimní, pokud se zakládá na volbě
Vládce je lidu zodpovědný a může být lidem souzen
Církev je orgánem státu, církevní funkcionáři jsou funkcionáři státu
Církev pokládá za duchovní stát, papež je zmocněncem křesťanů
Niccolo Machiavelli (1469 – 1527)
Italský politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik
Stává se druhým kancléřem Florentské republiky, což mu umožnilo navázat kontakt s hlavami států a nahlédnout do tajů evropské politiky
Po svém politickém pádu napsal dva slavné spisy Vladař a Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia.
Obě svá nejdůležitější díla věnuje vzestupu a úpadku států - jakési patologii států
Machiavelli – teorie politiky
Rady a pokyny politikům spojuje zásada, že politika není vázána zákony morálky
K dosažení praktických politických cílů je dovoleno používat i mravně pochybné prostředky – účel světí prostředky – jediným kritériem je efektivita, účinnost
Používání nemorálních prostředků v politice ospravedlňuje tím, že lidé jsou špatní
Od lidí se dá očekávat spíš zlo – k dobrému musí být vedeni nebo i donucováni
Machiavelli – teorie státu
Základem státu jsou dobré zákony a dobré vojsko Stát je světská a laická instituce, do níž Bůh svou
vůlí nezasahuje Představitelem svrchovanosti státu je lid nebo
kníže Jeho teorie odpovídá spíše absolutistické knížecí
vládě, přesto oceňuje republiku Za nejlepší formu považuje republiku, ve které
nikdo nezíská přílišnou moc Jeho stát je stát politický, nikoli právní (hlavním
úkolem je boj proti vnitřnímu a vnějšímu nepříteli)
Machiavellismus
Označení pragmatického a cynického jednání v politice
Politika se odehrává v reálném světě a nikoliv ve světě morálním
Ve 20. století na tyto myšlenky navázali: Mussolini („Násilí je morálnější než
kompromis.“) Hitler („Neuznávám v politice žádný morální
zákon. Politika je hra, ve které je dovolen každý trik.“)
Jean Bodin (1530 - 1596)
Francouzský právník, filosof, politik a politolog, člen francouzského Sněmu a profesor práva v Toulouse
Zakládá politickou vědu ve Francii, byl jedním z ideologů, kteří vystoupili na obranu královského absolutismu.
Patřil k prvním autorům, kteří v právní vědě uplatnili historickou a srovnávací metodu
Bodin se cílevědomě snažil vytvořit ucelenou teorii státu - názory a představy vyložil v zásadním díle Six Livres de la République (Šest knih o státu)
Jean Bodin – suverenita moci
Považuje za základ státu rodinu - moc rodiny se omezuje na správu soukromého majetku
Naproti tomu státní moc se musí starat o společné záležitosti rodin a spravovat veřejný majetek
Stát je mocenským výtvorem – není výsledkem smlouvy, mravních úvah nebo božské inspirace
O státu lze hovořit jedině tehdy, existuje-li suverénní moc
Moc panovníka musí být absolutní – panovník nepodléhá zákonům (legibus solutus), nicméně podléhá přírodnímu i božskému zákonu
Jean Bodin – výkon moci
Bodin rozlišuje zákon jako panovníkův příkaz a právo jako to, co je spravedlivé.
Panovník má například dodržovat smlouvy, i když jsou v zájmu druhého, má si poddané získat, ne vládnout strachem.
Z pevného rámce přirozeného a Božího zákona také vyplývá, že otroctví je špatné
Občané mají svá nezadatelná práva, totiž svobodu a právo na majetek. Soukromý majetek je podle Božího i přirozeného zákona, takže panovník nemůže ukládat daně jak chce.
Jean Bodin – teorie práva
Spis Výklad univerzálního práva je jasným pokusem o racionalizaci a formalizaci práva.
Novým prvkem je odlišení práva a zákona
Právo je spravedlivé a dobré bez příkazu, zákony vycházejí z výkonu suverenity toho, kdo přikazuje
Zákony tedy nejsou ničím jiným než rozkazy suveréna
Je to jasné rozlišení přirozeného a lidského práva
Reformace
Od 16. století se hovoří o moderním právním myšlení, jehož prvky jsou vůle (zakládající prostřednictvím smlouvy stát), jednotlivec (emancipovaný od jakéhokoli pečovatelského působení) a pozitivní právo (odvozené od vůle suveréna)
Začalo hnutí protestantské reformace Podstatou reformace bylo úsilí vyprostit
křesťanství z jeho symbiózy s antickou filozofií, zbibličtit ho a církev vrátit k jejím zdravým a prostým počátkům
Martin Luther (1483 - 1546)
Luther právo podceňuje - i to je známka moderního právního myšlení
Právo ztrácí v Lutherově myšlení prestiž a hodnotu, jelikož tvrdí, že skutečný křesťan nemusí respektovat právo, ale jen Kristův zákon
Světské právo má omezené poslání - je božím mečem v rukou vrchnosti a jeho cílem je trestat hříšníky a udržovat pořádek. Základním znakem práva je sankce
Luther tak představuje velmi vyhrocenou formu právního pozitivismu založeného na náboženské víře
Jan Kalvín (1509 - 1564)
Kalvínovou zásluhou je odlišení práva od morálky
Každý projev boží vůle je božím právem. Na něm lze vybudovat pouze lidské pozitivní právo, které je slovním vyjádřením principů odvozených z božího práva. Přirozené právo jako mezičlánek zde nemá místo
Právo je vlastně jen nástrojem k vynucování morálních zákonů - ztratilo tak svou autonomii, stalo se přívěskem z bible vydedukované morálky, nástrojem jejího vynucování