Kč 15,– 5769 PROSINEC 2008 ROČNÍK 70

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

Konference evropských rabínů (CER) se uskutečnila v Praze ve dnech 11.–13. listopadu 2008.(K článku rabi Sidona na straně 3. Foto Karel Cudlín.)

KISLEVTEVET

Konference evropskýchortodoxních rabínů

PROTESTY FŽO A ŽOPDvě alarmující události přiměly vrcholnéčeské židovské instituce v listopadu k veřej-nému protestu. První se odehrála v pražskéŠiroké ulici, kde tři muži, podle policie neo-nacisté, napadli z rasistických pohnutek jed-noho z členů pražské židovské komunity.Hrozí jim údajně až pět let vězení. Složitějšíto bude, jak se zdá, s odpovědností za pokuso pogrom na převážně romské obyvatele nalitvínovském panelovém sídlišti Janov, k ně-muž došlo v den výročí sametové revoluce.Několik set různě ozbrojených pravicovýchextremistů, kteří se sjeli do Litvínova, se střet-lo v krvavé bitce s policií. Byl to největší střets extremisty u nás od roku 2000; novinkou je,že nyní nešlo o „antiglobalistické“, ale o xe-nofobní a rasistické motivy, které navíc našlysympatizanty mezi některými obyvateli měs-ta. Komentátoři se povětšinou shodují v tom,že policie situaci zvládla; podstatu problémuvšak jen policejními zásahy vyřešit nelze.(K tématu se v Rch ještě vrátíme.) red

DOKUMENT: NAPADENÍ V ŠIROKÉŽidovská obec v Praze a Federace židovskýchobcí v ČR ostře odsuzují verbální a následnýfyzický útok proti členovi pražské židovskékomunity, k němuž došlo 10. listopadu 2008v Praze 1, Široké ulici. Při napadení, kterémělo jednoznačný rasistický podtext, naštěstínedošlo k vážnějšímu zranění. K útoku došlov den 70. výročí říšského pogromu – křišťá-lové noci. Je dokladem stupňujících se snahextremistů a neonacistů zastrašovat českoužidovskou pospolitost, zpochybňovat zásadydemokratického státu. ŽO v Praze i FŽOv ČR budou dále sledovat tento případ, kterýje plně v kompetenci orgánů činných v trest-ním řízení.

V souvislosti s napadením oceňujeme rych-lou a profesionální práci policie a zároveňpřipomínáme důležitost prevence a systémo-vých kroků proti zvýšené aktivitě neonacis-tů, kteří se snaží i prostřednictvím legálníchuskupení proniknout do společenského a po-litického života.

Při posouzení celkové situace v České re-publice s potěšením konstatujeme, že v doběincidentu se v Praze konala konference ev-ropských rabínů, která proběhla bez jakých-koli problémů. Účastníci konference vyjad-řovali pocit naprostého bezpečí a oceňovalipozitivní přijetí českou veřejností.

František Bányai (předseda ŽOP), Tomáš Kraus (tajemník FŽO v ČR)

DOKUMENT:NÁSILNOSTI V LITVÍNOVĚŽO v Praze a FŽO v České republice rozhod-ně odsuzují pokus neonacistů o pogrom protiromské komunitě v Litvínově. Agresivitačlenů Dělnické strany a jejích příznivců zaužití zbraní proti Policii ČR výmluvně svědčío charakteru tohoto extrémně pravicovéhouskupení. Dnes je jeho cílem romská či ži-dovská komunita, zítra to mohou být jinéskupiny občanů, kteří nebudou chtít přijmoutnedemokratické praktiky. Historická zkuše-

nost s totalitními hnutími učí, že po faleš-ných heslech o novém pořádku zpravidla ná-sleduje selektivní násilí, a poté likvidace ne-pohodlných skupin obyvatelstva, přičemžteror se neomezuje na jedinou zemi. Věříme,že český stát najde dostatečnou vůli a pro-středky, aby všemi prostředky bránil sluš-nost, bezpečnost a demokratický právní řád.

František Bányai (předseda ŽOP), Jiří Daníček (předseda FŽO v ČR)

VOLBY V ŽIDOVSKÉ OBCI V PRAZEDne 9. listopadu 2008 se uskutečnily v Ži-dovské obci v Praze volby do jejích orgánůa do orgánů Federace židovských obcí ČR. Nanásledné první schůzi nové reprezentace ŽOPbyl předsedou znovu zvolen František Bányai.Prvním místopředsedou se stal Tomáš Paster-nak, druhou místopředsedkyní Eva Lorenco-vá, členy vedení pak Jan Munk, Jiří Pacov-ský a Barbora Rappaport. Ve Federaci ŽOv ČR bude pražskou obec reprezentovat 18zástupců. js

SMÍCHOVSKÁ SYNAGOGA Smíchovská synagoga byla zařazena do vy-soce prestižního mezinárodního výběru ThePhaidon Atlas of 21st Century World Archi-tecture (Phaidon atlas světové architektury21. století). Atlas právě vydalo renomovanélondýnské nakladatelství Phaidon Press, za-měřené na architekturu. Po náročném výběruz původního seznamu více než 10 000 budov,které představují to nejlepší ze současné svě-tové architektonické produkce, byla smíchov-ská synagoga zařazena mezi 1037 staveb v at-lase představených. Z České republiky jev atlase publikováno jedenáct projektů, z to-ho devět od místních architektů. Smíchovskásynagoga byla vybrána pro zajímavě prove-denou rekonstrukci, které se jí dostalo v roce2004 díky péči Židovského muzea v Praze.Muzeum v ní zřídilo archiv a depozitář prosvé sbírkové předměty. nh

CENA PRO HAGIBOR Domov sociální péče Hagibor získal v rámcisoutěže Stavba roku prestižní ocenění – Cenupředsedy Senátu Parlamentu ČR. Cílem soutě-že, které se zúčastnilo 61 staveb, je upozornitna zajímavé stavební projekty realizované naúzemí České republiky, přičemž při posuzo-

vání projektu je velký důraz kladen na kvali-tu provedení a komfort při užívání stavby.Organizátorem soutěže je organizace ABF –Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství.Historie soutěže sahá až do roku 1992. Sou-těže se letos zúčastnily stavby dokončenév období mezi 1. červnem 2007 a 31. květ-nem 2008 bez rozlišení kategorií. js

ZLATÁ HVĚZDAProjekt Židovského muzea v Praze Zmizelí sou-sedé získal v listopadu ocenění Evropské komisev Bruselu, Zlatou hvězdu aktivního evropskéhoobčanství. Cenu převzaly koordinátorka projek-tu Marta Vančurová a Miroslava Ludvíková zeŽM v Praze. Zlaté hvězdy, které jsou uděloványv rámci programu Evropa pro občany, získaloletos 12 ze 120 projektů, které přišly z 22 zemíEU; z ČR byl oceněn ještě dokument Dcery 50.let, zpovědi pětatřiceti dcer politických vězňůz éry komunismu, dílo studentů FAMU.

Projekt, který vznikl v r. 1999 ve Vzděláva-cím a kulturním centru ŽM v Praze a je organi-začně, finančně a metodicky muzeem rozvíjen(od r. 2004 ho podporuje také občanské sdruže-ní Zapomenutí), vybízí mladé lidi k vlastní ak-tivitě – k pátrání po židovských sousedech, kte-ří z jejich okolí zmizeli převážně v důsledkurasového pronásledování. Fakt, že se tato výzvadočkala nečekaně velké odezvy, dokládá mj.ojedinělá výstava, jež vznikla z osmnácti pilot-ních žákovských a studentských prací. Výstava,která mladé návštěvníky seznamuje zejménas příběhy stejně starých dětí a inspiruje je kespolupráci a dalšímu pátrání, dnes jako součástvzdělávacího projektu putuje s doprovodnýmimetodickými materiály, sborníky a brožurkamipo České republice i zahraničí. ml, red

II. SETKÁNÍ NÁRODNOSTNÍCHMENŠIN V MOSTĚDne 7. 12. od 15 do 22 hodin se v mostec-kém hotelu Cascade uskuteční již II. setkánínárodnostních menšin. Akci připravila Ži-dovská obec Teplice a v průběhu večera vy-stoupí mj. dětské divadlo Feigele, bude před-vedena ukázka izraelských lidových tancůa zahraje skupina Klezmerim. ol

2 VĚSTNÍK 12/2008

AKTUALITY

OBSAHEfraim K. Sidon:

Několik postřehů z konference 3Sidry 4–5Amerika a Židé

rozhovor s historikem A. Kaspim 6–7S Mojžíšem do kasinaReportáž z egyptské Taby 8–9

ŽO v Praze 1989– 2008 10–11Neznámý Fritz Lederer 11Tomáš Ungár (Čan): Básně 12–13Nevíte o nich něco 14Ota Pavel v Divadle Rokoko 15Expozice v Kdyni 16Terezínské studie a dokumenty XII 17Ozvěna z Užhorodu …a jiné události 18Izrael: Obavy z Obamy 19Kulturní pořady 21Výzvy, zprávy 22–24

Konference evropských rabínů (CER) jezastřešující instituce, sdružující od roku1956 evropské ortodoxní rabíny. Plénumse schází každý druhý rok a jednou ročněse schází Stálá rada. CER má svého prezi-denta, v současnosti bývalého vrchního ra-bína Francie r. Josepha Sitruka, a svého ře-ditele, jímž je r. Abba Dunner z Anglie.Protože zastupuje zájmy ortodoxně orien-tovaných rabínů a obcí a je takvnímána představiteli Evrop-ské unie, má CER sídlo v Bru-selu. Konference jsou svolá-vány podle rozhodnutí Stálérady střídavě do různých ev-ropských měst. Letos se mělosejít plénum ve Vídni, ale porakouských volbách, protožetam uspěla strana pana Haidera, padlašestka na Prahu. Na přípravě pražské kon-ference v Parkhotelu se tak podílela Fede-race židovských obcí v ČR, jmenovitě jejítajemník Tomáš Kraus a paní Alena Orte-nová ze sekretariátu.

Před slavnostním zaháje-ním uctili rabíni u Veletržníhopaláce, odkud byly vypravo-vány transporty do Terezína,oběti šoa modlitbou. K tématulikvidace Židů ve střední Ev-ropě se pak v průběhu tří dnůkonference vracela řada řeční-ků. Pominu-li jiné projevy to-hoto dne včetně svého, jakoobvykle na mne udělal dojemprojev bývalého Vrchního ra-bína Izraele Meira JisraelaLaua, hlavní hvězdy prvníhodne zasedání.

Jeho otec byl před válkourabínem v Prešově a potom v polskémPiotrkově. Když transport piotrkovskýchŽidů nacpali do vagonu, byli tam již staříotcovi známí z prešovské obce. SlovenštíŽidé až na výjimky netušili, že je vezou natéměř jistou smrt, pro polské Židy to všakžádným tajemstvím nebylo. Piotrkovskýrabín dokázal ale najít slova, jak blízkésmrti těch i oněch dát smysl. Ve svém po-sledním kázání je nabádal, aby k tomutoposlednímu aktu přistupovali s vědomím,že plní jedinou micva, kterou ještě mohousplnit: kiduš Hašem, posvěcení Božíhojména.

Paralelně s rabínskou konferencí zase-dal v Židovské radnici také trojčlenný ra-bínský soud pro Prahu, takže se hned na-zítří dopoledne při prohlídce staré a nové

mikve v areálu Pinkasovy synagogy na-skytla vhodná příležitost představit Vrch-nímu sefardskému rabínovi Izraele rabiŠlomu Amarovi jeho členy, rabína Lands-berga, rabína Damariho a rabína Kalchhei-ma. Na rozdíl od svých předchůdců je to-tiž Rišon leCion dosud neznal. Prohlídkoumikve, Starého židovského hřbitova, kdese pomodlil u hrobu pražského Maharala,

expozice v Maiselově synagoze a hroburabína Jechezkela Landaua na židovskémhřbitově pod televizní věží na Žižkověunikl bouřlivé diskusi kolem problematikykonverzí v Parkhotelu. Podstatou konfliktu

je kompetenční spor s izraelským Vrchnímrabinátem, jenž zastává pro CER nepřija-telné stanovisko a snaží se evropským ob-cím vnutit pro konverze rabínské soudysložené z jím vysílaných soudců.

To by se nás nemuselo až tolik dotýkat,protože náš rabínský soud je od roku 1992,kdy začal působit, složen s vědomím Vrch-ního rabinátu v Izraeli z izraelských rabínůa jeho rozhodnutí o přestupech byla až do-nedávna respektována. Během patnácti letse nestalo, že by měl někdo od nás při vy-stěhování do Izraele problémy s uznánímkonverze. Časy se ale mění a ortodoxníVrchní rabinát v Izraeli, jak jsme se oklikoudozvěděli, má problém také s naším orto-doxním bejt dinem, a to v době, kdy StátIzrael začal na základě rozsudku Nejvyšší-

ho soudu uznávat reformní konverze. Orto-doxní Vrchní rabinát v Izraeli tak – ať jižz jakýchkoliv důvodů – prakticky posilujepozici reformního hnutí v diaspoře i doma.

Když jsem se druhého dne po oběděvrátil do Parkhotelu, nabídl mi rabín Lebeljménem rabínského soudu CER pomoc.Spočívala by v tom, že se zřekneme naše-ho rabínského soudu a CER nám výměnou

za něj pošle své vlastní soud-ce. Že náš rabínský soud fun-guje nepřetržitě víc než 15 letjej zajímalo stejně málo jakoVrchní rabinát v Izraeli. Je totak jako v talmudské při o ta-lis. Před soud předstoupí dvamuži, tahající se o něj a každýtvrdí: celý je můj!

Tahle politická tahanice se týká stovekjednotlivců v diaspoře, kteří v dobré vířea s čistými pohnutkami absolvovali neboabsolvují korektní přestup před místnímbejt dinem. Po často několikaleté přípravě

se tak stali nebo stanou hala-chickými Židy na základě ko-rektního rozhodnutí přísluš-ného rabínského soudua najednou by se při vystěho-vání do Izraele měli dozvědět,že jejich přestup nebyl košer?Kvůli tomu, že Vrchní rabinátv Izraeli nebo Vrchní rabinátCER přestaly uznávat košer-nost toho kterého bejt dinu,které dříve uznávaly?

Byl jsem tak nucen si vzpo-menout na svá vlastní slova,když jsem včera říkal, že kon-ference CER v Praze je promne a naši obec splněním snu.

Několik rabínů mi to pak přátelsky připo-mnělo a já jsem odpovídal, že je to věrutak, jenomže nikdo nemůže předem vědět,co takový sen, když se uskuteční, obsahujenavíc. A zkušenost učí, že je to většinounějaká nepříjemnost, s níž snílek nepočí-tal. Netrvalo ani 24 hodin a sen se mi spl-nil i s dodatkem.

Jak se věci budou vyvíjet dál, je zatímve hvězdách. Upřímně řečeno vkládámjisté naděje do samotného rabiho Amara,který na mne během své návštěvy činildojem velmi čestného a přímého člověka.Ve svém projevu druhého dne sice nehovo-řil o problematice přestupů, ale kritizovalnáplň konference. V době, kdy ortodoxníjudaismus vede zápas o duši každého

(pokračování na str. 9)

VĚSTNÍK 12/2008 3

Efraim K. Sidon

NĚKOLIK POSTŘEHŮZ KONFERENCE

Rabi Rose z Izraele a rabi Sidon o přestávce konference. Foto Karel Cudlín.

CHANUKAVAJEŠEV (1M 37,1–40,23)Jaký smysl má sekulární Stát Izrael pronábožensky založené Židy především nyní,v době, kdy v podstatě světská vláda nijaknezdůrazňuje přirozenou posvátnost Chrá-mové hory a jeskyně Machpela?

Odpověď na tuto otázku dává svátekChanuka. I když je Chanuka „pouze“ svá-tek, který nařídily rabínské autority, stal se– hlavně ve Spojených státech – jednouz nejoblíbenějších a nejviditelnějších ži-dovských oslav. Ale s nadšením se slavíi v Evropě a samozřejmě v Izraeli, neboťškoláci tu mají týden volna a koná sespousta slavností a příležitostných před-stavení. Ale důvodem k radosti jejednoduše i to, že si připomínámevítězství Makabejských nad Syřa-ny. Těžko se však přitom ubránitvzpomínce na to, jak náš mladýstát bojoval o přežití, a i současnásituace, kdy jsme stále obklopeninepřáteli, kteří by nás, kdyby moh-li, s chutí zničili, dodává tomutosvátku stále naléhavost a význam.

Nicméně proti jakýmkoli osla-vám svátku Chanuka bychommohli z náboženského pohledu lec-cos namítnout. Koneckonců prvníhasmonejští králové (příbuzní sta-tečného Judy Makabejského, kterýpovstání vedl) pocházeli z kněž-ského kmene Levi; Bible ovšemtvrdí, že králové by se měli vybíratz kmene Juda: „Nevzdálí se žezlood Judy a berla vlády od jeho no-hou, až přijde“ (1M 49,10). Ram-ban přímo zakazuje, aby se králové povo-lávali z jiného kmene než z Judova,a i Maimonides (Zákony králů) trvá natom, že mesiášská, věčná dynastie přijdeod Judy.

Historická skutečnost je taková, že Has-monejci, chrámoví kněží, si neoprávněně– v rozporu s Jákobovým žehnáním kme-nům a kodifikovaným židovským záko-nem – nárokovali království Izraele. Tímpřelstili Tóru a ještě k tomu ukončili oddě-lení Chrámu a státu, zrušili zábranu, díkyníž mohli existovat vládci a kněží jakopředstavitelé dvou odlišných myšlenko-vých světů. Toto oddělení bylo považová-no za zásadní, a to ze dvou důvodů.

Ať čněl králův trůn sebevýše, neodvážilse sahat výš, než jsou Boží zákony: tytéžrituální praktiky, které se týkaly nejprost-šího Žida, musel dodržovat i král David.Mělo klíčový význam, že král měl vůčitěmto příkazům stejné postavení jako kte-rýkoli jiný Žid a že tato rovnost vštípilavládcům základní pokoru, neboť věděli, ževeškeré stvoření podléhá Králi králů.

Ale kněžský status, jenž je díky vztahus božstvím vyšší než postavení obyčej-ných Židů, zaručuje zvláštní privilegia(např. vstup do chrámových prostor, kamobyčejní Židé vstoupit nesměli) a ze vše-obecné rovnosti tak vyvazuje. Je-li králsoučasně knězem, vzniká nebezpečí, že ta-kový vládce vytvoří totalitární monarchii.Zadruhé – zatímco král v každodenním ži-votě a hlavně při jednáních s mezinárodníkomunitou zřejmě občas musí ustoupit odpřísného dodržování příkazů, židovský ri-tuál musí stát nad momentálními okolnost-mi a vyjadřovat závaznost a věčné pokra-čování. Navíc rituální autorita veleknězea etická autorita proroků zásadním způso-bem kontrolovala a vyvažovala moc člově-ka, který seděl na trůnu. Král, který jesoučasně veleknězem, to je cesta ke zkáze.Nemělo by nás proto překvapit, že vládaHasmonejců byla odsouzena k zániku. Ač-koli za jejich panování se i ledasčeho do-sáhlo (územní výboje, budování honosnýchstaveb), nebylo možné zakrýt spory, vra-žedné konflikty mezi Hyrkanem II. a jeho

bratrem a zabránit smutnému faktu, že po-tomci původních Hasmonejců se nakonecocitli na pokraji odpadlictví od víry a asi-milace s helénistickým světem, proti kte-rému tak urputně bojovali jejich dědové.Hasmonejská vláda tak byla pravým proti-kladem náboženské věrnosti a oddanosti.

Když toto všechno uvážíme, proč by-chom měli vůbec pořádat osmidenní slav-nosti, které začínají připomínkou hasmo-nejského vítězství? Co si počít se všemivadami na jejich odkazu? Maimonides tovyjadřuje přesně, když vysvětluje tento ra-bínský svátek, při němž se recituje celýHalel, jako vyjádření díků Hospodinu zato, že „Hasmonejci na více než sto let ob-

novili židovskou vládu nad Zemíizraelskou“ (Mišne tora, počátekZákonů Chanuky). Oslavujemeskutečnost, že Židé dokázali bojo-vat o vládu s helénizovanými Syřa-ny a obnovit izraelské království.Ano, je sice pravda, že absolutnímoc korumpuje absolutně, ale codělá s lidmi absolutní bezmoc?Bezmoc vede ke zkáze ještě rych-leji než zkorumpovaná vláda. Jezřejmé, že vyhnání Syřanů z Jeru-zaléma bylo tak nesmírně důležité,že i když pak skončilo oddělenísvětské a náboženské autority, vy-hlásili jsme na jeho připomínkuChanuku, Svátek světel. Skvrny navládě hasmonejské dynastie – a bylojich mnoho – nemohly očernit ús-pěchy Makabejských, jež byly ži-votně důležité pro budoucnost ži-dovského národa.

MIKEC (1M 41,1–44,17)Je ovšem zajímavé, že poté, co byli heléni-zovaní Syřané z Jeruzaléma vyhnáni, seŽidé nijak nesnažili vymazat stopy řecképřítomnosti ve Svaté zemi. Nejenže doTalmudu a midrašů pronikly tisíce řeckýchslov (a prostřednictvím výrazů i řeckýchpojmů), ale řecká filosofie, věda a estetikanalezly nezanedbatelné místo v rámci kor-pusu židovské literatury, především díky dí-lům velkých komentátorů a kodifikátorů,k nimž patřil hlavně Maimonides. A pouhýnáhled do midraše Šachar nám napovídá,že představa, že by Judea zavrhla Hellas,je zcela mylná.

Když autor midraše zkoumá etymologiislova Cijon, rozděluje ho na dvě části.První písmeno, c, značí cadyk – a předsta-vuje svatého, spravedlivého Žida, zatímcotři poslední písmena, jud, vav, nun dávajídohromady slovo javan, tedy hebrejskývýraz pro Řecko. Je nám tak řečeno, žev samém srdci všeho, co je v judaismuuctíváno – v Cijonu –, musí být i kousek

4 VĚSTNÍK 12/2008

SIDRAPRO TENTO

MĚSÍC

Chanuka, kresba Mark Podwal.

krásy Řecka. Otázka je, do jaké míry a ja-kým způsobem lze tuto myšlenku včlenitdo židovského vědomí.

Talmud cituje verš „Jefetovi poskytneBůh prostor, a Jefet se usadí v Šemovýchstanech“ (1M, 9,27) jako důkaz, že Tóra senesměla překládat do žádného jiného jazykanež do řečtiny (B. T. Megila 9b). Tento veršje Noachovo požehnání Jefetovi a Šémoviza jejich cudné chování poté, co ho zostudiljejich bratr Chám, a talmudské čtení tak činíz Jefeta a Šéma symbolické pojmy: Jefet jepředchůdce Řecka a Šém prapředek Izraele.Rozšiřování Jefetova prostoru spočíváv jeho slovech, v krásné řečtině, která nalez-ne útočiště v Šémových stanech, až budeTóra přeložena do Jefetova jazyka. Midrašdodává: „Ať je krása Jefetova připojena kestanům Šémovým“, což znamená schopnostčerpat pozitivní prvky řecké kultury a nále-žitě je propojit s naší věčnou Tórou.

Je fascinující, že svátek Chanuka vždyc-ky spadá na týdenní čtení z Tóry Mikec,v němž je zaznamenán konflikt mezi Jose-fem a jeho bratry. Lze tak učinit základníparalelu mezi tímto sporem a tradičnímkonfliktem židovství s helénismem. Jose-fovy sny lze vykládat i takto: snopy bratrů,které se uklánějí jeho snopům, představujínejen zemědělství, ale také modernismus,odloučení od pastýřské tradice. A ve snuo slunci, měsíci a hvězdách stojí Josefuprostřed nebeských těles, jako by tím vy-jadřoval řecké poslání: „Mírou všech věcíje člověk.“ Člověk, nikoli Bůh. Bible na-víc oslavuje Josefův vzhled: „Josef mělpěknou postavu a hezký vzhled“ (1M,39,6), jafe (hebr. krásný) jako Jafet, Řec-ko! A jak říká Heinrich Heine: „Pro Řekyje krása pravda, pro Hebrejce je pravdakrása.“ Každý si Josefa zamiluje, neboť jepěkný, chytrý, šikovný a zná jazyky, včet-ně jazyka snů. Josef je kosmopolitní vel-kovezír Egypta, univerzalista, lingvista, jespíše Javan nežli Šém, blíž řeckému helé-nismu než Abrahamovu hebraismu.

Napětí mezi Josefem a jeho bratry je po-dobné napětí mezi helénismem a hebrais-mem během období Chanuky. Ale Josef sevyvíjí a časem stojí před faraonem, který hopožádal o výklad snu, a ve středu všehovidí Boha: „To nezáleží na mně, to Bůh od-poví k faraonovu pokoji“ (1M 41,15). JudaJosefovi připomene význam jeho rodua domova předků a založí první studovnu(ješivu) v egyptském Gošenu. Josef a Judase spojí, přičemž Juda, který symbolizujeTóru a pokání, získá od Jákoba požehnáník vládě (1M 49,10) a Josef k materiálníprosperitě (1M 49,22). Ti dva se spojí, ca-dyk a Javan, pro slávu Cijonu a Izraele.

(Z komentářů rabiho Šlomo Riskina vybrala a přeložila am.)

VĚSTNÍK 12/2008 5

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – prosinec 2008

Staronová synagoga28. 11. pátek Roš chodeš kislev začátek šabatu 15.46 hodin29. 11. sobota TOLDOT 1M 25,19–28,19

hf: Mal 1,1–2,7mincha 15.30 hodinkonec šabatu 16.58 hodin

5. 12. pátek začátek šabatu 15.43 hodin6. 12. sobota VAJECE 1M 28,10–32,3

hf: Oz 12,13–14,10mincha 15.30 hodinkonec šabatu 16.56 hodin

12. 12. pátek začátek šabatu 15.42 hodin13. 12. sobota VAJIŠLACH 1M 32,4–36,46

hf: Abd 1,1–21mincha 15.30 hodinkonec šabatu 16.55 hodin

19. 12. pátek začátek šabatu 15.43 hodin20. 12. sobota VAJEŠEV 1M 37,1–40,23

hf: Am 2,6–3,8mincha 15.30 hodinkonec šabatu 16.58 hodin

21. 12. neděle předvečer Chanuka ▲22. 12. pondělí 1. den Chanuka ▲▲23. 12. úterý 2. den Chanuka ▲▲▲24. 12. středa 3. den Chanuka ▲▲▲▲25. 12. čtvrtek 4. den Chanuka ▲▲▲▲▲26. 12. pátek 5. den Chanuka ▲▲▲▲▲▲

začátek šabatu 15.47 hodin27. 12. sobota MIKEC 1M 41,1–44,17

hf: Zech 2,14–4,7ŠABAT ROŠ CHODEŠ TEVET

ŠABAT CHANUKA

6. den Chanuka ▲▲▲▲▲▲▲konec šabatu 17.03 hodin

28. 12. neděle 2. den Roš chodeš tevet7. den Chanuka ▲▲▲▲▲▲▲▲

29. 12. pondělí 8. den ChanukaV sobotu a o svátcích šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.

Každé pondělí, čtvrtek a na Roš chodeš šachrit od 6.30 hodin.Každý všední den maariv (večerní modlitba) od 19.30 hodin.

Vysoká synagogaVe všední dny šachrit (ranní modlitba) v 8.30,mincha (odpolední modlitba) ve 14.00 hodin.

Jeruzalémská synagogaKaždou sobotu ranní bohoslužba od 9.00 hodin,

páteční večerní bohoslužby se nekonají.

Španělská synagoga(Bejt Praha)

Každý pátek kabalat šabat od 18 hodin.

Bejt Simcha(Mánesova 8, Praha 2)

V sobotu 13. prosince od 10 hodin ranní bohoslužba s Masorti.V neděli 21. prosince v Pinkasově synagoze od 18 hodin erev Chanuka,

slavnostní přivítání svátku a zapálení první chanukové svíce.Každý pátek kabalat šabat od 18 hodin.

André Kaspi, emeritní profesor pařížskéSorbonny, patří k nejrespektovanějším fran-couzským specialistům na historii i součas-nost Spojených států. Na toto téma vydalřadu knih: Les Américains (Američané,2002); Les Étas-Unis d’aujourd’hui (Spo-jené státy dnes, 2004); John F. Kennedy(2007) a Comprendre les Étas-Unis d’au-jourd’hui (Porozumět dnešním Spojenýmstátům, 2008).

André Kaspi má ještě druhou speciali-zaci, která je méně známá, a tou jsou ději-ny Židů. Před více než 25 lety založil naSorbonně seminář historie šoa a stal sepředsedou Komise pro historii šoa a anti-semitismu. Tyto dvě specializace se setkalyv poslední publikované knize Les Juifsaméricains (Američtí Židé, Plon 2008).

Židé a Amerika, to je kombinace, kteráobčas působí jako rozbuška...K tomuhle tématu se váže, pokud pomine-me vyložené fantasmagorie, hodně před-sudků. Konstatoval jsem, stejně jako řadadalších historiků specializovaných na USA,že antiamerikanismus a antisemitismusjdou v mnoha případech ruku v ruce. Čas-to slyšíme, že „Amerika je židovská“, že„Židé zcela ovládají Spojené státy“, atd.Rok 2008 je, vzhledem k tomu, že v USAprobíhají prezidentské volby, na tento druhfantazií zvlášť bohatý.

Dívají se Američané na své Židy dife-rencovaně? A nakolik je kniha Johna

Mearsheimera a Stephena Walta Proizra-elská lobby a americká zahraniční politika,která vyšla v řadě zemí, charakteristickápro současný přístup amerického akade-mického prostředí k této otázce?

K této knize je nutné říci pár vysvětlují-cích slov. Vyšla v USA 4. září 2007 a užv následujícím měsíci byla přeložena dofrancouzštiny a několika dalších jazyků.To ve mně vyvolává jisté pochybnostio nestrannosti vydavatelů. Jejím základemje referát, publikovaný na síti Harvardovyuniverzity v březnu 2006. Jeho zveřejněníihned vyvolalo polemiky.

Popravdě řečeno, téma, které oba aka-demici rozvíjejí, není nijak nové. O izrael-ské lobby se psalo mnohem dříve. Od roku1980 je to ve Spojených státech často pro-bíraná otázka.

Dnes nacházíme v akademickém světěvelké sympatie k Izraeli i současně čím dálvětší odstup od politiky, kterou George W.Bush vůči Státu Izrael prosazuje. Naši dvaakademici se hlásí k tomu druhému proudu.

Měl jsem možnost se s nimi setkat připříležitosti veřejné debaty v říjnu 2007a mohu zodpovědně konstatovat, že jsouobětí skutečné obsese. Zcela jednodušeznovu aktualizovali argumenty Protokolůsionských mudrců. Ten, kdo těmto argu-mentům věří, dokáže vše pochopit a vy-světlit skrze zásahy Židů. Židé jsou pányAmeriky. Jsou rozhodující silou, kteráovlivňuje rozhodování prezidenta Spoje-ných států.

Mají Mearsheimer a Walt pravdu? Pocho-pitelně jsou případy, kdy se tlak vyvíjenýŽidy setká s úspěchem. Jsou také případy,kdy je tato snaha neúspěšná, a další, kdy vů-bec neexistuje. Oba autoři zdůrazňují, žeproizraelská lobby je velmi mocná vzhledemk sympatiím, které jí projevují evangelikálníkřesťané; jedním dechem ale hned dodávají,že této lobby chybí morální ospravedlnění,protože Stát Izrael uskutečňoval a dále usku-tečňuje politické principy, které nejsou de-mokratické. Zkrátka, tato lobby sehrává proamerické zájmy neblahou roli, neboť čím vícse Spojené státy se Státem Izrael staví dojedné řady, tím je jejich mezinárodní posta-vení na Blízkém východě katastrofičtější.

Dále už autoři neargumentují poukazyna židovský vliv, ale akcentují národní záj-

my Spojených států. Tím se snaží vzbuditzdání objektivity a realismu. Odmítají po-chopitelně obvinění z antisemitismu a ujiš-ťují neúnavně, že jejich hlavní cíl je ochra-ňovat základní zájmy Spojených států.Přehnané sbližování s Izraelem těmto ná-rodním zájmům škodí.

Je v tom cítit návrat antisemitismu?Určitým způsobem ano. Ale je to také sil-ně kritická reakce vůči politice prezidentaSpojených států. Zájmu, který tato knihavyvolala, se nedá porozumět, pokud ztratí-me ze zřetele, jak nepopulární je válkav Iráku a Bushova zahraniční politika,a rovněž diskuse, které vedou po atentátuz 11. září 2001 experti na mezinárodnívztahy.

Američtí Židé stojí na politické ša-chovnici převážně na demokratickémkřídle. Navíc velká většina americkýchŽidů kritizovala – často velmi nevybí-ravě – politické kroky George W. Bu-she, ať už se jednalo o válku v Iráku čio způsob, jak zvítězit nad terorismem.Když je toto známo, čím vlastně mo-hou Mearsheimer a Walt podepřít svátvrzení?I když to nikde neříkají, mají tendencizaměňovat izraelskou a židovskou lobby.Židovská lobby vystupuje všude tam, kdese jedná o případy, které hájí židovské in-stituce. Takové případy mají nejrůznějšícharakter a mnohdy nespadají do sféry za-hraniční politiky.

Například: židovské instituce odmítajíoznačení „křesťanský národ“, který čas odčasu někdo navrhne jako označení pro oby-vatele USA. Stejně odmítavé jsou k myšlen-ce, podle které má být stát úzce spojens náboženstvím. Neodmítají potraty, pod-porují liberalizaci společnosti. Jsou naklo-něny pokroku, reformám a změnám vícenež konzervativismu.

To je důvod, proč většina Židů volí de-mokraty. Roku 2004 dostal prezident Bush– který je ze všech amerických prezidentůsnad nejvíce proizraelský – pouze 24 % ži-dovských hlasů. Celých 76 % židovskýchvoličů dalo své hlasy demokratovi JohnuKerrymu. Mnoho amerických Židů odmí-talo intervenci v Iráku a je stejného názorui dnes.

Nicméně americká židovská komunitaje rozdělená. Ortodoxie (8 % americkýchŽidů) je nesrovnatelně víc proizraelskánež reformovaní. Konzervativní, kteří vy-

6 VĚSTNÍK 12/2008

AMERIKA A ŽIDÉRozhovor s francouzským historikem Andrém Kaspim

André Kaspi. Foto archiv.

tvářejí střed, zastávají vlastní pozice.Z toho je zřejmé, že skutečná jednotav americkém židovském prostředí neexis-tuje.

Ve světle těchto faktů je tvrzení, žeŽidé v Americe poroučejí větru a dešti,přinejmenším omyl a ve skutečnosti na-prostá absurdita. To, co předvádějí Walta Mearsheimer, nesedí. Dobře se naučiliroli obětí, které klesají pod ranami, ježjim Židé uštědřují. Na jejich straně všakprokazatelně stojí nepřátelé Izraele a ne-přátelé spolupráce mezi Washingtonema Jeruzalémem.

Čím dál víc se mluví o antisemitismu,který se šíří v campusech americkýchuniverzit. Co je na tom pravdy?Univerzitní campusy jsou místem, kde sednes veřejně projevuje nejen antisionis-mus, ale i antisemitismus. Ale abychomnepřeháněli – jedná se o spíše o reziduaantisemitismu. Spojené státy stále zůstáva-jí zemí, kde Židé mohou bez problémů žít.Míra antisemitismu je tu ve srovnánís Francií osm až devětkrát nižší. Proč setedy antisionismus a antisemitismus obje-vuje právě v univerzitních campusech? Jetřeba si uvědomit, že univerzitní prostředíposkytuje pro takové postoje příznivý te-rén. Najdeme zde skupiny, které chápounezbytnost dobrých vztahů mezi USAa Izraelem, ale stejně tak i řadu studentů,kteří jsou propalestinští, a zejména pak„propagandisty“, kteří se zde mohou bezproblémů dostat ke slovu.

Spojené státy jsou liberální společnos-tí. Jedním ze základních principů, kterýna amerických univerzitách platí, je svo-boda slova. „Propagandisté“ zde tedymohou bez problému hlásat názory, kterépřímo popírají holocaust nebo se jeho po-pírání velmi blíží. Studenti bez solidníznalosti historie mohou dojít k závěru, žekoneckonců se pravda může nacházet ně-kde uprostřed. Výsledkem toho je, žejsou ochotni připustit, že šoa možná ne-měla ten rozměr, který jí přisuzuje histo-riografie. Univerzita tak je místem, kdeantisemitismus může získávat půdu i stou-pence.

Ve své knize Američtí Židé se věnujeterozboru jedné z jejich obav: politické-mu obsahu pojmu „křesťanský národ“.Co tento pojem v životě Spojených státůreálně představuje?Idea „křesťanského národa“ pochází

z 19. století. Přesahuje původní tezi, žeSpojené státy byly založeny protestanty.Protestanti v minulosti pociťovali vůčikatolíkům silné nepřátelství. Dnes užtomu tak není a v chápání pojmu „křes-ťanský národ“ existuje mezi katolíkya protestanty shoda – i když se tomutokonceptu věnují protestanti více než ka-tolíci. Spojené státy jsou demokracií, vekteré je náboženství mezi občany nejvícerozšířeno: 90 až 95 % Američanů věřív Boha. Okolo 45 % z nich své nábožen-ství praktikuje – ve Francii je to napří-klad jen 8 až 10 %. Je dobře známo, žezasedání Kongresu začínají interkonfesio-nální modlitbou duchovního a že všichniprezidenti Spojených států končí své dů-ležité projevy slovy „God bless America“.Na dolarových bankovkách je vytištěnavěta „In God we trust“. Tyto příkladyukazují, do jaké míry je tento národ ná-boženský.

V listině základních práv a svobod (Billof Rights), která doprovází federální ústa-vu, je jasně dáno, že ve Spojených státechnení žádné náboženství privilegováno.Stát navazuje vztah se všemi vyznáními,zatímco ve Francii je odluka církve od stá-tu léta realitou. V prostředí nejvíce pozna-menaném protestantskou obnovou, u evan-gelikálů – fundamentalistů, je obsahempojmu „křesťanský národ“ nejen to, že sez amerického národa vylučují Židé, aletaké že Spojené státy byly vytvořeny, abydaly křesťanství privilegované místo a spi-rituální přednost.

Jaké to má důsledky pro každodenní ži-vot? Byl by to například návrat Blue Laws,zákonů, které zakazují otvírat obchodyv neděli, a to ne z důvodů odborářských,jak je tomu ve Francii, ale proto, že neděleje den Páně. Židé bojovali celá desetiletí,aby vysvětlili, že když nepracují v sobotu,potřebují nahradit tento čas v neděli, a žepovinnost mít po dva dny uzavřené obcho-dy znamená jejich diskriminaci, pokud ne-platí pro všechny. Nakonec se jim dostalozadostiučinění – Spojené státy Blue Lawszrušily. „Křesťanský národ“ – to by v praxiznamenalo, že USA odmítá uznat židov-ský podíl na vzniku a vybudování Spoje-ných států.

Debata na toto téma není ukončená a ječas od času – například ve vystoupeníchtelevizních kazatelů – znovu oživována.

Jaký je dnes v USA politický vliv evan-gelikálů?

Evangelikálové představují pětinu ame-rické společnosti. Od roku 1980 pochopi-li, že vstupem na politickou scénu mohouprosadit své představy. Například o po-tratech, o genetickém výzkumu, o trestusmrti. O mnoha společenských tématecha jejich politickém řešení mají velmipřesné představy. Je užitečné připome-nout, že poslední prezident Spojenýchstátů George W. Bush byl zvolen také zapomoci jejich hlasů. Politicky patří evan-gelikálové spíše do republikánského tá-bora a to na pravé křídlo.

Podle výzkumů veřejného mínění jsoudvě třetiny amerických Židů pro Oba-mu, jedna pro McCaina. Mohl by re-publikánský kandidát získat v těchtovolbách více židovských hlasů?Na takovou otázku se těžko odpovídá.V moderní historii Spojených států se pou-ze dvěma republikánům, Dwightu Eisen-howerovi a Ronaldu Reaganovi, podařilozískat celou třetinu hlasů židovských voli-čů. Skutečností je, že američtí Židé jsou aždoposud věrní demokratům a jejich kandi-dátům. Každopádně lze očekávat, že Ba-rack Obama uspěje u většiny židovskýchvoličů.

Rozhovor připravil Michel Derczansky,z francouzského židovského měsíčníkuL’Arche, říjen 2008, přeložil Jiří Daníček.

(Podle konečných výsledků hlasovalo 78 %amerických židovských voličů pro demo-kratického kandidáta Baracka Obamua 22 % volilo republikána Johna McCai-na. Pro srovnání – roku 2004 volilo teh-dejšího demokratického kandidáta JohnaKerryho 76 % amerických Židů a roku2000 hlasovalo pro demokrata Ala Gora79 procent amerických židovských voličů.)

VĚSTNÍK 12/2008 7

Majitel tohoto trička může být spokojen, Barack Obama vyhrál. Foto archiv.

Sjíždíme autobusem z pouštního letištěv sinajské Tabě k Rudému moři a oprotiplánu jsme o dvakrát dva dolary chudší, lečo pár úvah bohatší. Proč o dva dolary chud-ší? Inu proto, že egyptské vízum platné proSinaj, taková turistická známka do pasu,sice úředně stojí 15 amerických dolarů, alena místě se za něj platí 17 dolarů. Onomurozdílu, jehož výše zní v Česku povědomě,se tu hovorově říká „regulační poplatek“.

A proč o pár úvah bohatší? Už při hodi-novém čekání na odjezd autobusu člověkachtě nechtě napadá, že Egypťané nepro-hráli všechny války náhodou. Organizacečehokoliv prostě nepatří k jejich silnýmstránkám. Autobusy na sebe čekají, abyjely v koloně, dozvídáme se. Proč? To kvů-li pouštním lupičům na prázdné silnici zasoumraku? Kdepak, odpoví vzápětí samarealita. To kvůli checkpointům, prostě aby

společně projížděly kontrolními stanovišti.Na padesáti kilometrech cesty z letiště dopřímořské Taby je snad více silničních uzá-věr než na stejně dlouhé trase procházejícíteritorii, palestinskými územími obsazený-mi Izraelem, dejme tomu z Jeruzaléma doHebronu. Ne snad že by byl Egypt bezpro-středně ohrožen teroristy či islamisty, je tospíše určitý znak tamní státní správy, chtěloby se říci bakšišové byrokracie.

Kontrolní body obsazené ozbrojenýmipolicisty jsou i na hranicích egyptskýchprovincií, v tomto případě Severního a Již-ního Sinaje – tím spíše, že celá oblast ležív bezprostředním sousedství Izraele. Ano,Izrael držel celý Sinaj patnáct let od šesti-denní války. Letiště, na kterém jsme předchvílí přistáli, bylo založeno izraelskou ar-mádou jako vojenská základna Ecijon.Teprve poté, co Izrael uzavřel mír s Egyp-tem jako s vůbec první arabskou zemía v roce 1982 mu vrátil celý Sinajský po-loostrov, letiště začalo sloužit civilnímúčelům a časem se propracovalo k honos-nému názvu Taba International Airport.

A když před dvaceti lety Izrael předal Egyp-tu i samotnou Tabu, asi kilometr posledníhosporného území na pobřeží Akabského záli-vu, stalo se z letiště dopravní zázemí tehdyještě chimérické, ale dnesuž nepominutelně bující„egyptské riviéry“.

Taba je tedy ukázkouvývoje na území vráce-ném po okupaci. Je ukáz-kou místa, kam mohoubez problémů jezdit izra-elští turisté. Jistě, už skoropatnáct let smějí pře-kračovat i východní hranicisvé země do Jordánska, aleTaba zůstává symbolemprvního hraničního přecho-du, který pustil běžné Izra-elce do sousední arabskézemě, kde můžeme vidětpřed egyptským hotelemzaparkované auto s izrael-skou poznávací značkou.Pro nás Evropany, kteří užjsme si zvykli na volnýpohyb v rámci schengenského prostoru, topůsobí jako prkotina a banalita, ale stačí sivzpomenout, jak nepřístupná pro nás bylapřed pouhými dvaceti lety i dnes banálníVídeň. V obou případech tedy jde o připo-mínku nesamozřejmosti zdánlivě samozřej-mého. A zajímá-li někoho soužití Izraeles arabskými sousedy či židovsko-muslim-ská koexistence obecně, Taba je území ta-kovému výzkumu zaslíbené.

KDYŽ PŘIŠLI DEVELOPEŘIVše má samozřejmě své háčky. Taba nenízaslíbená jen výzkumníkům izraelsko-egyptských vztahů, de facto menšině podi-

vínů, ale dnes především developerům.Ten, komu se v Praze při slově developerježí srst, tady teprve vidí, zač je rozvojeloket v zemi, kde se spíše než regulaceuplatňuje bakšiš.

Hned za izraelskou hranicí stojí hotelHilton, vybudovaný ještě Izraelci za oku-pace Sinaje, ale před pár lety zásadnězmodernizovaný. S ním sousedí rovněž su-

permoderní Mövenpick,který nezapře švýcarskémajitele: z egyptských za-městnanců udělali jakésivzorově švýcarské za-hradníky, kteří od úsvitudo soumraku kultivují ho-telové trávníky, záhonky,stromy a uměle vybudova-ná jezírka. Výsledek? Sce-nerie jak ze švýcarskébrožury, ale večer mračnakomárů, kterým jezírkaslouží za líheň v jinakpouštní oblasti.

Vlastní Tabu pak tvořípár nových domů, kde byd-lí lidé navázaní na hotelo-vou infrastrukturu, mešitapostavená očividně až no-vou egyptskou správou,policejní stanice a dvě ná-

městíčka. Jedno slouží jako klasický „maj-dan“, kde večer posedávají a klábosí muži,druhé kombinuje prašné autobusové nád-ražíčko a zdejší „city“, rozuměj pár hoky-nářských krámků, kuřárnu vodních dýmeka holičství (jako z Felliniho filmu, evokujedoby, kdy se ještě holilo břitvou a celý ob-řad – především debata při holení – byl ne-méně důležitý než samotný výsledek).

A pak už jen prázdné prostory podélmoře otevřené developerům. V krajích,kde se nepočítá s podsklepením ani s tope-ním, se staví levně a rychle. Prozrazují toželezobetonové skelety budoucích hotelů,někde už vyplněné zdivem a dokonce omít-

nuté. Taba je v tomtosmyslu jakýsi strojčasu pro sousední izra-elský Ejlat. Před něja-kými šedesáti lety by-ly Ejlat i Taba maléospalé díry bez do-pravního spojení, nád-raží, vlastní pošty,hospody… Do Ejlatuvtrhli developeři užhluboko v šedesátýchletech a dobré čtvrt-století jsou tam užpodnikatelské kartyrozdány. V Tabě serozdávají právě teď.

8 VĚSTNÍK 12/2008

S MOJŽÍŠEM DO KASINATaba je ráj turistů, hazardu i zájemců o izraelsko-arabské soužití

Jeden z mnoha checkpointů.

Pěstěný trávník a vodní plocha mezi hotelem Mövenpick a pláží.

Kasino – hlavní lákadlo pro Izraelce.

DRAHÝ VÝLET DO EJLATUJenže při poměřování Taby a Ejlatu naráží-me na další háček. Je to háček praktický,který však nezajímá ani Izraelce, aniEgypťany, zato nás, návštěvníky, výzkum-níky a turisty. Člověk by si pomyslel, žekdyž prohlídku Taby stihl za dva dnya bydlí kousek od hraničního přechodu doIzraele, stačí si udělat výlet a nastavit Taběbezprostřední zrcadlo Ejlatu. Ale ouha.

Vezměme to po řadě. Hraniční přechodTaba je frekventovaný už napohled. Do-kládá to též internetová encyklopedie Wi-kipedia, podle níž jím v roce 2005 prošlotři čtvrtě milionu lidí, 2147 osob denně.Na izraelské straně pak zbývá asi deset ki-lometrů po silnici do Ejlatu, což lze urazitza 6 šekelů autobusem, taxíkem, a když nato přijde, i pěšky. Jenže háček je v poplat-cích. Překročíme-li přechod jen tak na vý-

let, tedy s úmyslem večerního návratu,musíme počítat nejenom s důkladnou izra-elskou kontrolou, ale i s vírem v peněžen-ce. Máme-li v pase výše zmíněné egyptskévízum jen pro Sinaj, to platí pro jedenvstup a překročením hranice do Ejlatu seruší – takže platit znovu. A Izrael si zaopuštění svého území, tedy za náš návratdo Taby, účtuje 28 dolarů. Suma sumárumvyjde dva lidi takový výlet z Taby do Ejla-tu a zpět na 90 dolarů jen za samotné po-platky. A to by už člověk musel být velkýentuziasta či pracháč, aby „vyplázl“ dvatisíce korun jen za přechod hranice.

Lze tedy říci, že na Sinaji Izrael i Egyptprofitují z třicet let staré mírové dohody uza-vřené v americkém Camp Davidu, ale k to-mu, nač jsme zvyklí díky Schengenu, to mákosmicky daleko. Můžeme-li stav na tamníhranici – v podmínkách studeného míru, jakse často říká – k něčemu přirovnat, tak snadk „cestě československo-polského přátelství“,jak fungovala za komunismu v Krkonoších:Čechoslováci a Poláci na ni mohli bez problé-mů, ostatní jen se zvláštními doklady.

Podle všeho tyto poměry Egypťanům aniIzraelcům nevadí. Egypťané do Izraele de

facto nejezdí už proto, že na jejich poměryjde o drahou zemi, a Izraelci v Egyptě přebý-vají v mikrokosmu „egyptské riviéry“ na Si-naji, na východním pobřeží Akabského záli-vu. Výraz mikrokomos tu není přehnaný –týká se jasně stanovených hotelových a turis-tických areálů. Návštěvníkům Hiltonu kynez přilehlé skály socha Mojžíše. Informačnía výstražné cedule na plážích a v hotelíchjsou vyvedeny čtyřjazyčně: arabsky, anglic-ky, hebrejsky a rusky. Televize na pokojíchzprostředkovává dva izraelské kanály – jedenveřejnoprávní a jeden soukromý. A teď jednazkušební otázka: Na jakém nápisu je hebrej-ština nadřazena ostatním jazykům? Odpověďje jednoduchá: Jde o poutač na kasino.

Egypt není pro Izraelce atraktivní jen níz-kými cenami, ale i hazardními hrami, jež jsouv židovském státě zakázané. Podobně jakov USA, kde je hazard s výjimkou pár lokalittypu Las Vegas přísně zapovězen a gambleři

jezdí holdovat své vášnido kasin v samospráv-ných indiánských rezer-vacích, též izraelštígambleři se uchylují doEvropy, na Kypr čik arabským sousedům.Před patnácti lety, hneds počátkem palestinskéautonomie, vzniklo vel-ké kasino v Jerichu. Topřitahovalo Izraelce aždo druhé intifády, teďpřišla na řadu „egyptskáriviéra“. Na okraj, tele-

fonní číslo provozovatele kasina Palm Beachv Tabě začíná izraelskou předvolbou…

ŠABAT V EGYPTĚJe pátek odpoledne a blíží se soumrak.BBC právě hlásí, že Hamás z Gazy poprvéodpálil na Izrael střelu typu Grad, což jede facto kaťuše, těžší kalibr než dosavadníkásámy. Právě proto Izrael odmítá vpustitdo Gazy konvoj kamionů s potravinami.Na Severním Sinaji je tedy rušno a turistuby tam hledal jen blázen.

Na Jižním Sinaji, pouhých sto kilometrůdále na téže hranici Izraele s Egyptem, tovypadá úplně jinak. V Tabě muezzin ohla-šuje poslední modlitbu muslimského svá-tečního dne. Pět set metrů odtud začíná ša-bat židovského státu. A v egyptském hoteluse ozývá hebrejština těch Izraelců, kteří při-jeli strávit židovský svátek do ráje pláží, ko-rálových útesů, levných cen a hazardníchher. Zrovna tohle asi neměli na mysli aniprvní sionisté, ani míroví aktivisté. Alev praxi nic lepšího ve vztahu k sousedůmještě nikdo uskutečnit nedokázal.

ZBYNĚK PETRÁČEK, TabaFOTO ANNA TOMÁŠKOVÁ

NĚKOLIK POSTŘEHŮ Z KONFERENCE(dokončení ze strany 3)Žida a asimilační proces ruinuje židovskéobce po celém světě, je pouhé setkávánírabínů málo. Měli by programově jednato cestách, jak tento trend zvrátit, říkal.Snad by tedy mohl pochopit, že odliv věří-cích praktikujících Židů je také přirozenoureakcí na nesrozumitelné chování čelnýchrabínských institucí, které se rvou o talisa žádný soud tu není, který by řekl: Dost!Vždyť ten nebohý talis rozerveme na kusy!

Po projevu rabiho nebylo nikomu mocdo řeči. Vypadalo to, že se pomodlíme pojídle a konference víceméně skončí, proto-že nazítří dopoledne se většina rabínů roz-jede zpět do svých obcí. Seděl jsem zaraže-ně u předsednického stolu, a když kolemmne procházel Rišon leCion, řekl jsemmu, že mu raději pošlu dopis. Slíbil mi, žesi ho přečte. Vzápětí nato jsem si ale všimljednoho mladého člena naší obce, který seslavnostní večeře neúčastnil. Před pár letyjako klasický „tatínkovec“ přestoupil předrabínským soudem pro Prahu, pak se ože-nil se židovskou dívkou a před třemi měsí-ci se jim narodil chlapec. Hledal tady mezirabíny kohena, který by od něj přijal vý-kupné za prvorozeného syna, protože ko-hanim v naší obci nejsou bohužel Židédodržující šabat. Složení výkupného do je-jich rukou by tak nemusilo být platnéa toho se starostliví rodiče chtěli vystříhat.

Obřad výkupu se nečekaně a nezamýšle-ně stal zlatým hřebem konference a (trou-fám si říci) posvěcením Božího jména. Ne-jenže tím kohenem, do jehož rukou vložilotec dítěte připravené a přesně odváženéstříbrné mince, byl jeden z významnýchizraelských rabínů rabi Simcha Hakohen

Kook a přede všemi výslovně vyzdvihlzbožnost pražského konvertity a jeho man-želky. Také Rišon leCion pronesl nadchlapcem několik ze srdce jdoucích po-chvalných slov a požehnal mu. Pomysliljsem si, že nad talisem přece jenom někdobdí a že o platnosti soudů velkých a moc-ných rozhoduje v posledku svědectví ma-lých a bezmocných.

VĚSTNÍK 12/2008 9

Hraniční přechod mezi Egyptem a Izraelem.

Foto Karel Cudlín.

2001V únoru se Židovské muzeum přestěhova-lo do nových budov v ulici U Staré školy(dříve nemocnice), které předtím opraviloa zrekonstruovalo. Dům v Jáchymově ulicibyl předán ŽOP, která v něm zřídila svůjspolkový dům. Prostory zde našla knihov-na obce, spolky a organizace,které s ŽOP souvisejí, i Tere-zínská iniciativa a její Institut.Nadační fond obětem holo-caustu začal realizovat zá-kladní projekty. V dubnu sekonaly volby. Za předseduŽOP reprezentace zvolila To-máše Jelínka. Na každoročníterezínské tryzně se vrchnírabín Efraim K. Sidon obrá-til na českou veřejnost s nalé-havou žádostí, aby nepodce-ňovala aktivity neonacistů.Židovské muzeum bylo oce-něno prestižní americkou ce-nou dr. Bernarda Hellera zadílo, které přispívá k zlepšenílidstva. Podařilo se prosaditprávo na odškodnění těch,kteří se v období šoa ukrývali, i nasaze-ných do pracovních vojenských táborů.Obnovou původní výzdoby průčelí pokra-čovala dlouholetá rekonstrukce Jeruzalém-ské synagogy. V Senátu se z iniciativyŽOP a FŽO konalo veřejné slyšení natéma projevů intolerance a rasismu. Nadostatky přenesenými z Vladislavovy ulicena Nový židovský hřbitov byl postavenpůsobivý náhrobek podle návrhu prof.Kurta Gebauera. Reprezentace ŽOP seopět začala zabývat možností zřídit v bu-dově na Hagiboru v Praze 10 dům pro se-niory.

2002Nadační fond obětem holocaustu vyhlásilvýběrové řízení na sociální, vzdělávacía připomínkové projekty. „Smíšená vládníkomise“ ukončila svoji činnost. Začala ob-nova jičínské synagogy, která bylo poosmiletém soudním projednávání vrácenaŽOP. V Roxy se konal první maturitní plesžidovského Gymnázia Or chadaš. FŽOpřijala nový statut, podle něhož sdružujevedle ortodoxních i konzervativní židov-ské obce. Při srpnové povodni byla zato-pena Staronová synagoga, suterén Židov-ské radnice a další objekty ŽOP i objektyspravované a. s. Matana. Zasaženy bylytéž stavby ŽOP užívané Židovským mu-zeem. V Pinkasově synagoze voda částeč-

ně zničila nápisy na stěnách, obnovené předněkolika lety. Pohroma vyvolala vlnu soli-darity v ČR i v zahraničí. Dlouho připra-vovaný projekt domácí péče Ezra začalposkytovat své služby asi 60 klientům.V září navštěvovalo Lauderovy školy 186žáků. Vrchnímu rabínovi E. K. Sidonovi

propůjčil prezident Václav Havel Řád T. G.Masaryka. V budově Rádia Svobodná Ev-ropa se konala konference o současnémantisemitismu.

2003 Pražská odbočka chasidského hnutí Cha-bad se sídlem v USA začala být podporo-vána z rozpočtu ŽOP. Na základě novýchstanov ŽOP reprezentace přijala prohláše-ní o spolupráci mezi židovským konzerva-tivním společenstvím Bejt Praha a ŽOP.Byl zřízen společenský klub Gešer, kterýposkytuje zázemí pro komornější aktivityŽOP. Lauderovy školy prošly dvěma váž-nými personálními krizemi, které řešila re-prezentace ŽOP. Neopodstatněné a nedo-ložené obvinění jejího ředitele ze stranypředsedy a tajemnice obce, jež mj. vedlok odchodu řady žáků a studentů, ochromi-lo spolupráci uvnitř reprezentace a vedeníŽOP. ŽOP a FŽO vyvinuly velké úsilí, aby27. leden byl prohlášen Dnem památkyobětí holocaustu. Výběrem architekta pod-nikla ŽOP konkrétní kroky k výstavbě Do-mova sociální péče na Hagiboru.

2004Před dubnovými volbami začaly vycházetObecní noviny. Poprvé v novodobé historiiŽOP se voleb účastnilo jednotné uskupení– Koalice za demokratickou obec – vedená

T. Jelínkem s ostře kritickým postojemvůči rabínu Sidonovi a dalším členům re-prezentace. Koalice získala v reprezentacitěsnou většinu. Na protest proti jejímskandalizačním předvolebním praktikámrezignovali při ustavujícím zasedání re-prezentace tři členové tohoto sboru. Nadalším jednání reprezentace koncemčervna členové Koalice za demokratickouobec odvolali ředitelku Lauderových školK. Dejmalovou. Rabín Sidon byl odvolánz funkce vrchního pražského rabína. Ra-bín Sidon byl následně odvolán T. Jelín-kem i z funkce rabína Staronové synagogya tato pozice byla nabídnuta představitelihnutí Chabad v Praze rabínu Manisi Ba-rashovi. V reakci na uvedený vývoj sev září ustavila z členů ŽOP PlatformaObec pro všechny. Následná krize v ŽOPcharakterizovaná četnými osobními útoky,obviněními a žalobami na déle než rokparalyzovala ŽOP. Mj. vyšlo najevo, žeT. Jelínek předal některá osobní dataz evidence členů ŽOP firmě Donath-Bur-son-Marsteller a ještě více dat o jednotli-vých členech ŽOP obdržela firma Ernst &Young. Na listopadovém shromáždění čle-nů byl T. Jelínek spolu s několik členy ve-dení odvolán z funkce, ale rozhodnutí ne-přijal. Po následném shromáždění členův prosinci, které odvolalo další členy re-prezentace, ministerstvo kultury registro-valo jako statutární orgán ŽOP F. Bányaie,jehož do funkce předsedy ŽOP zvolila re-prezentace doplněná za odvolané členypodle výsledků voleb.

2005Jiří Daníček byl zvolen na období 2005až 2008 předsedou FŽO. Rok proběhl veznamení vystupňovaného konfliktu mezistoupenci Koalice za demokratickou obeca Platformou Obec pro všechny, který po-škodil ŽOP morálně i ekonomicky a snížiljejí prestiž navenek. Nové vedení a repre-zentace začaly vykonávat svůj mandát s je-diným úkolem: uskutečnit předčasné vol-by. Ty nakonec zcela korektně proběhlyv listopadu a jednoznačně v nich zvítězilaPlatforma Obec pro všechny: PředsedouŽOP byl zvolen F. Bányai.

2006Byl zahájen proces novelizace stanov. Ra-bín Sidon byl z rozhodnutí reprezentaceopět ustaven vrchním pražským rabínemi rabínem Staronové synagogy. Rada školypřevzala základní pravomoci při řízeníLauderových škol a na základě výběrové-ho řízení opětovně jmenovala ředitelkouK. Dejmalovou. Pod jejím vedením školazačala opět normálně fungovat. Reprezen-tace ŽOP definitivně odsouhlasila výstav-

10 VĚSTNÍK 12/2008

ŽO V PRAZE 1989–2008

bu Domova sociální péče Hagibor. Komisez odborníků mimo zaměstnance ŽOP vy-brala generálního dodavatele této stavby.V květnu byl odhalen základní kámena výstavba byla zahájena. V době vrcholí-cího konfliktu mezi Izraelem a teroristic-kým hnutím Hizballáh v Libanonu ŽOPiniciovala a organizovala spolu s FŽO hu-manitární pomoc pro Izrael. Rabínem od-povědným za náboženské vzdělávání se stalMoše Chaim Koller. Hospodaření obceskončilo s přebytkem 18 milionů Kč opro-ti schválenému rozpočtu.

2007Při pracích na instalaci klimatizace veStaronové synagoze došlo v lednu vinouprojektanta, dodavatele stavby i společ-nosti Matana ke zničení středověké ka-menné lavice umístěné v jižní předsínisynagogy. Při Mataně byla vytvořena ex-pertní památková komise. Výběrová ko-mise odborníků vybrala budoucí ředitel-ku DSP Hagibor. Reprezentace schválilastandard pro přijímání klientů do tohotozařízení ŽOP a FŽO se důrazně postavilyproti snaze neonacistů pochodovat praž-ským Židovským Městem o výročí „křiš-ťálové noci“. Akce neonacistů skončilanaprostým fiaskem. S podporou obce serozšiřuje činnost o. s. Bejachad (Spolu),pečující o nejmladší děti obce. FŽO spolus ŽOP připravuje projekt Revitalizace ži-dovských památek financovaný z pro-středků EU. Hospodaření vykázalo opětpřebytek.

2008Byl dobudován Domov sociální péče Ha-gibor, první klienti se nastěhovali v dubnu.Byla zhotovena replika zničené lavice veStaronové synagoze. Reprezentace roz-hodla o rozšíření mateřské školky formoudostavby budovy Lauderových škol v Bel-gické ulici. Rabinát posílil svou reputaciv oblasti kašrutu – byl vydán první hech-šer restauraci mimo budovu ŽOP. Výukav midraši byla uspořádána jako stálý kurzpro zájemce o vzdělání v rabínské literatu-ře (Večerní vzdělávací centrum). Dále seotevřel Kolel pro stálé studenty, kteří stu-dují pod rabínským dohledem. ŽOP vespolupráci s tuzemskými a zahraničnímiinstitucemi zahájila přípravu na třídenníkonferenci k 400letému výročí úmrtí praž-ského Maharala v září 2009. Definitivníverze novelizovaných stanov byla připra-vena pro hlasování společně s volbami doorgánů ŽOP a FŽO na léta 2008–2012.ŽOP má na 1800 členů, z toho 100 mlad-ších 18 let a dále přes 100 nositelů mimo-řádného statusu.

jd, lp

Malíř Fritz Lederer se narodil roku 1878v Kynšperku nad Ohří. Jeho předkovépatrně patřili k předním představitelůmkynšperské židovské náboženské obce(jež se r. 1930 sloučila s chebskou obcí).Za první světové války bojoval v Haličia Polsku, jako c. a k. důstojník také snadna Balkáně a na italské frontě (válečnémotivy se odrazily i v jeho tvorbě). Vy-studoval akademii ve Výmaru, dalšívzdělání získal v Paříži a Berlíně, kdepak také na čas působil (ilustroval tu r.1920 např. Knihu Rút). Oženil se s dív-kou z podnikatelské rodiny Zeissů, vlast-níků jenské firmy specializované na foto-aparáty, teodolity, optické a měřicípřístroje. V roce 1938 uprchl před nacistyz pohraničí do Prahy. Dál už se nedostala prošel peklem nacistických vězení. Po-dobně jako jiný vězněný židovský malířDavid Friedmann se po r. 1945 vrátil žíta pracovat na Sokolovsko. Zatímco Fried-mann odešel do Izraele (jeho dceraa vnučky dnes žijí v USA), Lederer zů-stal v Kynšperku.

Ateliér a byt mělv historické branceměstského opevnění,propojené s domemč. p. 88. Branou zdezačínala předměst-ská Judengasse (dnesBezručova ulice),v níž nejméně od 18.století žila menší ži-dovská komunita.V kynšperské bráněa přilehlém domě č.p. 88 (podle osobnívzpomínky někdejší-ho ředitele muzea veFrantiškových Láz-ních PhDr. PavlaStříbrného) umělec po r. 1945 žil s paníBischofovou, příjemnou starou dámou,která prý stejně jako on po druhé světo-vé válce už neměla nikoho z příbuznýchnaživu. Po zkušenostech s řáděnímmístních nacistů, kteří v Kynšperkuv září 1938 napadli tamní německé anti-fašisty i české zaměstnance nádraží a zatzv. křišťálové noci vypálili modlitebnua poničili židovský hřbitov, si na němumělec přál být pochován bez náhrobku,což mu bylo splněno. Je také poslednímzde pochovaným: zemřel 19. května 1949v chebské nemocnici.

U příležitosti 130. výročí malířovanarození proběhla v jeho rodném městěvýstava jeho prací; vernisáže se zúčast-nili vedoucí činitelé města Kynšperkua obce Šabina, spolků německých vy-sídlenců ze Sokolova i Šabiny, novinářia vlastivědní badatelé z regionu i počet-ní zájemci z řad laické veřejnosti. Nej-vzácnějším hostem byl izraelský velvy-slanec v ČR, který po zahájení výstavya kulturním programu, představujícímžidovské písně a tance, zodpověděl čet-né dotazy, týkající se dnešního životav Izraeli, možnosti do něj cestovat apod.

Výstava prezentuje kolekci 52 exponá-tů, které zapůjčil spolek sokolovských vy-sídlenců. Tematicky šlo zejména o kraji-nomalby, provedené různými technikami(kresby rudkou, tužkou, grafiky). Ty bo-hužel nejsou signované a vyjma dvoupražských motivů ani blíže identifikova-telné; existuje domněnka, že část z nichumělec pořídil na Chebsku a část patrněve středním a dolním Poohří. Kladem vý-

stavy, na níž najdeme i dva dochovanéumělcovy snímky (jeden s rodinou, již zaválky ztratil), je velkorysé zapůjčení ko-lekce, kterou spolek sokolovských rodákův Německu odkoupil z osobní pozůstalos-ti. K nedostatkům vedle absence katalogulze počítat i opominutí Ledererových dělz českých, zejména chebských institucí(krajského muzea i státní galerie).

JOSEF BRTEK

(Za poskytnutí informací o umělci autorděkuje Mgr. Jiřímu Fiedlerovi z Prahya paní Gertrudě Lallingerové z Ilmmün-steru v SRN.)

VĚSTNÍK 12/2008 11

NEZNÁMÝ FRITZ LEDERER

Fritz Lederer: Židovská svatba, pastel, tempera, 1943.

TAOISTICKÝ MNICH

NA MOSTĚ ZŮSTAL STÁT

a do vody dlouze hledía najednou se ten most nad vodouzačal hnáta voda si klidně sedína první pohled se mohlo zdátže je to jako s vlaky ve stanicijenomže tomu mnichovi jeho vouszačal vlátnad vodou pěnou dštícív tom vlaku nikdy nevíme který stojí a který neten mnich je bez pochybyvlajícímu vousu vždycky věřímevlající vousy nedělají chyby

ta relativita není v pohybu čistání

ta je celičká zavřená do vlajícíhovousu zdání

NĚKDO NÁM SVĚT STÁLE DĚLÍ

na bílý a černýdělí ho přímo pod prdelína nevěrný a věrnýdělí ho potmě i za červánkůna bohatý a chudýjako když roztrhne stránkujako když štěpí sudydělí ho na ženy a mužedělí ho kulkou a mávnutím rukydělí ho barvou kůžedělí ho na větve a suky

možná že tyhle meze by chtělytrochu hloží

krtka, skřivánka a soustrast boží

OBČAS SI ŽIJU S JINOU

a občas si žiju s jinýmobčas se třesu zimoupo okraj naplněn jínímTa jiná má kůži z mramorua její krev je z párymá v sobě černou komorua místo prsů sváryTen jiný jen žije z vinya pije z oblaků splínua kůži má z čiré kopřivinya jeho krev je z blínu

Takže občas je to zcela na podivže jsem tu ještě jakžtakž živ

JEN VŠICHNI ČERTI VÍ

CO JE TO BÝTI MUŽEM

jen ďábel sám co ženoujá čertům zůstal leccos dluženty ďáblu stejnou měnouobčas čerti nějakou tu notu minoua ďábel změní kroky tancekdyž hedvábné vlajky zavlají nadúžlabinoua oštěp míří v srdce kancea možná že čerti se řídí podle hvězda ďábel bere rozkazy od pahorkůa my si jdem nejdávnější ze všech cestkdyž vyjdeme si po svém vlastnímdvorku

tak k čertu s tím co jenom všich-ni čerti ví

budeme poslouchat co kůženapoví

V DĚTSTVÍ JSEM BYL KOČKOU

a myslel jsem že budu pardálempak byl jsem na chvíli opičkouposléze kozlem a velbloudemna toho pardála ještě čekámznám nazpaměť jeho chůzisnad na čas odstavili mi ho někamsnad jenom vypůjčili si ho druzíalespoň na den alespoň na hodinui kdyby to mělo být v klecichci v hubě cítit jeho slinua pod ramenem sílu jeho plecí

hodinu chodit jak pardál sem a tamvíc ani nežádám

TY SE PTÁŠ – JAK ŽIJEŠ

co snídáš, co obědvášo čem to přemýšlíš, u koho žerty šiješkdo je šije u tebe Po kom se ptáš

Proti komu a s kým a začkomu tu škemráš okem podél stehnačí slyšíš pláčkdo ti už zmizel do nedohledna

Kam zmizela všechna jménata jména nikdy neříkala nictak ještě rty a brada a nos a čelní stěna

pohyb ruky, či rozkročeníbarevné kruhy kolem studní zřítelnic

a tóny hlasu – nekonečnou ozvěnou rozezněny

12 VĚSTNÍK 12/2008

VE SKUTEČNOSTI JEDEN

ZAPOMENE O CO VLASTNĚ ŠLO

to co si pamatuje jsou poznámky na okrajto podstatné by se do té paměti stejně nevešlojen rozkaz jablku: zraj si zraj

a tohle jablko si zraje a si hnijepovažuje to hnití za součást svého zráníto že nám jeho hnití nechutná to užje naše elegieto jablko tomu svému hnití straní

když to jablko nenecháme hníttak ztratíme naději ho jednou najít zralézvyknem si zvyknem tohle nedo-zrání chtít

zvyknem si ho najít do tvaru a barvy krásně zabalené

bez chuti a vůněUvykáme si na bezmocné králehermelínem do dětinského směšna vychválené

TI BOHOVÉ TU POVĚTŠINOU

ZAČÍNAJÍ DVA

ten který svět tvořía ten který v něm hospodařía pak je tu ten který se těma dvěma holedbá

takže ti bohové jsou tu vlastně třia posléze ten co se holedbá je pro-hlášen za Satananeboť ti tři se nikdy nesbratří

ten který tvoří je odsunut doneznáma

Takže zůstane tu jeden bůh tak trochu sámkterý víc samotaří nežli hospodaříchodí kolem a závidí kvetoucímzahradám

že můžou odkvést že se můžou zbavit svého květua tak ten bůh se v hloží rozhořía plamenem závidí smrt svému pr-vorozenému světu

JEDNOU K NÁM SEJDOU

DIVOKÉ HORSKÉ KMENY

nahá prsa se jim budou třást a potitv tancia bosou nohou budou točit zemia ze všech děr vyrukují samičkya samciten tanec sleduje dráhu zemské osya vrací se domů každýchdvaapadesát tisíc letje starý jako mravenci či vosyjak noty podle nichž tancuje světten tanec je přesnější než eliptickéintegrályneboť jen roztančená noha bosási pamatuje nade všechny moudré grályjak si to tančí zemská osajednou k nám sejdou divoké horské kmenya eliptické integrály, ty dávno budou ležet v zemi

NESTÁVÁ SE ČASTO,aby se znenadání objevilo tak zralé, různo-rodé a přitom celistvé básnické dílo nezná-mého autora, jako tomu je v případě Čana.Ještě před jedenácti lety, kdy zemřel, znalov Česku i v Izraeli jeho básně a překladyjen několik přátel. Byli také asi jediní, kdověděl, že pod tím pseudonymem se skrýváteoretický fyzik a pražský rodák Tomáš Un-gár (1946–1997). V roce 1968 emigrovaldo Švýcarska, pak do Izraele; získal dokto-rát z jaderné fyziky na Telavivské univerzi-tě, kde později přednášel a šéfoval počíta-čové laboratoři, kterou založil a jež nesejeho jméno.

Roš chodeš na Čanovu poezii jako jedenz prvních upozornil a ukázku z ní uvedlv roce 2001 (č. 5). Připomněli jsme tehdyi vydání poemy Červen v pražském nakla-datelství Dopoledne & Odpoledne (1997)a inscenaci Června v Krytovém divadle Ra-dima Vašinky. Podruhé jsme o Čanovi psalipo vydání prvního svazku výboru jeho bás-ní v nakladatelství Triáda (1/2008), dnes sek němu vracíme při příležitosti vydání dru-hého svazku. (Triáda připravuje i třetí, kte-rý zahrne čtyři sbírky, včetně sbírky proděti, a Čanovy překlady.) Oba zatím vydanésvazky mají velmi dobrou grafickou úpravu,slušný papír i tisk, příkladné je ediční zpra-cování, které je dílem Michala Kosáka.

Druhý svazek obsahuje sbírky Sonety pronic a za nic a Sonety 2, dále sbírku Podivu-hodné smyčcové kvintety, nalezenou v po-zůstalosti, již editor vsunul do komentáře,který přináší i mnoho sonetů do sbírek ne-zařazených, autorské i editorské komentáře,poznámky k jednotlivým básním apod.I tento výbor potvrzuje, co jsme o Čanověpoetice usoudili už při prvním setkánís jeho poezií. Ungár svou náklonností k me-ditující reflexi, komentáři a k sebeironiinavazuje na linii macharovskou, někdyi na Gellnera (sám sebe odkazuje vícekrátk Máchovi). Jako jeho „učitelé“ je básní-kem evidentně poučeným a zručným, přestovšak jeho verše, i tak formálně svázané jakosonety, nepůsobí nijak hladce. Autor pro todělá, co může: neohrabaně do verše vstu-puje, tam, kde hrozí přílišná melodičnost čimelodrama, přisypává písek, narušuje ryt-mus, střídá asonanci s vlezlými rýmy, pro-lamuje jazykové roviny, nebojí se vůbec ba-nalit... Dnes díky vydání v Triádě vstupujedo české literatury neanonymně a mnohemdůstojněji, než by si možná byl kdy přál.Mohlo by ho ale potěšit, co pozná čtenáři z naší ukázky: jeho verše jsou neobyčejněživé, plné napětí, nejistot, někdy vesele, jin-dy zlověstně znepokojivé, vlastně podobnějako ten jeho pseudonym a celá úporná au-torova potřeba být a zůstat skrytý za svoupoezií. TOMÁŠ PĚKNÝ

VĚSTNÍK 12/2008 13

Kresby Antonín Sládek.

Židovské muzeum v Praze zveřejnilo v listopadu na svých webových stránkách (www.jewishmuseum.cz) ně-kolik set fotografií členů a zaměstnanců pražské ŽNO z období protektorátu. Portréty těchto osob je možno

zhlédnout také ve vestibulu Židovské radnice v Praze. Muzeum bude vděčné všem, kteří přispějí svou vzpomínkou k identifikaci bývalých členů a zaměstnanců ŽOP. Kontakt: Martin Jelínek, správce

fotoarchivu ŽMP; tel: 221 711 570, martin.jelinek@jewishmuseum.cz

negativ Fleischman_Reichman_S004391 negativ Kraus_se_spolupracovníky_S005009

negativ_z_kanceláře_4485 negativ_Grossmann_Dr S004418negativ S004359

negativ 5292 negativ neznámý_S005013

negativ neznámý_S005293 negativ Adlerová_Žofie_S003771-Bnegativ neznámý_S004244

NEVÍTEO NICHNĚCO?

14 VĚSTNÍK 12/2008

Je vlastně zvláštní, že s nápadem adaptovatpro divadlo povídky Oty Pavly (1930–1973)přišel někdo teprve teď. Autor patří k nej-oblíbenějším českým spisovatelům, vychá-zejí jeho spisy, korespondence, publikaceo něm a Kachyňův film Smrt krásných srn-ců často reprizuje Česká televize. Jenže…Čteme-li Pavlovy prózy, zaujme nás určitějejich nálada a atmosféra a krásný jazyk,ovšem těžko bychom v nich hledali oprav-du živé dialogy nebo větší množství děje,jejž si lze představit. Úskalí takového úsilípředvedl ostatně už režisér Karel Kachy-ňa: ten si při svém pokusu o vizualizaciOty Pavla hojně vypomohl přírodními krá-sami, hereckými hvězdami a celkovýmtechnikolorovým podáním.

IDYLKA, ALE NE ZAS TAKOVÁ Představení Zlatí úhoři, které má čerstvěv repertoáru pražské Divadlo Rokoko, jev tomto ohledu mnohem šťastnější. Adap-tace a režie Pavlových povídek se ujal Ar-nošt Goldflam. Jak k látce přistupoval?„Jeho knihy měly pro mě takovou šumi-vou bublinkovou atmosféru, ať už té doby,tak jiskřivého slunce, nálady. (…) Kdyžjsem si to znovu přečetl, měl jsem chvílipochybnosti, jestli se tu idylickou atmo-sféru vůbec podaří přenést na jeviště.A jestli vůbec nějakou takovou idylku dě-lat chci, a hlavně, jestli bych to taky uměl.

Když jsem se znovu pohroužil do těchtextů, najednou jsem zjistil, že to zase ta-ková idylka není. Zjistil jsem, že Ota Pavelbyl nervově nemocen, že se dlouhodoběléčil a že v jeho nejednoduchém životě torybaření vlastně bylo takovou kotvou, zá-chranným kruhem – tedy reakcí, kteroučlověk musí mít, aby vůbec dokázal žít.

Dalším tématem, které mě zaujalo, jejeho židovství. I když on sám to příliš ne-zdůrazňoval, občas mu to stejně někdo při-pomněl. Určitá vyčleněnost z běžné spo-lečnosti a nutnost vyrovnávat se s ní, to mězaujalo.“

Goldflam pro představení využil nejenPavlovy prozaické texty, ale i dopisy bra-trům a jeho biografii od Arnošta Lustiga,Pavlova životního přítele. Z nich čerpalpředstavu o autorově duševní nemoci, ma-niodepresivní psychóze, o pobytech v ne-mocnici (v letech 1964 až 1973 absolvovalšestnáct léčebných pobytů) a o tom, jakdůležitý pro něj život s rodiči a bratry naBerounce byl.

Když vyšla Pavlovi roku 1970 prózaSmrt krásných srnců, napsal bratrovi Hu-

govi: „Tady nejde o žádné živobytíčko anio dobré čtení. To je příběh mého srdce.Musel jsem překonat pět let blázince,abych ten příběh mohl napsat. Málo jsemVám ještě o tom vyprávěl. Vždycky jsemsi v blázinci říkal, že to musím vydržet,protože jsem nenapsal ještě o Proškovi,byla to moje hvězda, vždycky jsem myslelna to, že tu mám ještě ten dluh a že to ne-smím udělat.“

ZBLÁZNIL JSEM SE…Představení v Rokoku začíná větou hlavní-ho protagonisty: „Zbláznil jsem se na zim-ních olympijských hrách v Innsbrucku.“Další děj, který se rozvíjí během první po-loviny večera, jako by se už odehrával vevzpomínce, již si nemocný Pavel vybavuje.Jedná se o události vybrané z jeho autobio-grafických „rybářských“ próz, které psal už

jako těžce nemocný na počátku sedm-desátých let. Začínají nočním chytáním rybs celou rodinou a milostným vzplanutím ta-tínka Lea ke sličné manželce zástupce fir-my Electrolux a končí návratem bratrůa otce z koncentračního tábora, otcovýmnadšením pro komunismus a následnýmrozčarováním během procesů se skupinoukolem Slánského. Osudy Popperovy rodinyse odvíjejí nejen v reálném – některýmireplikami Poláčkovy texty připomínajícím– světě, ale také ve sféře snů a představ.Tuto snovou atmosféru umocňuje projekcena zadní plochu jeviště: například když otecvypráví o obrovském parníku, který by jemohl odvézt z okupované země do Ameri-

ky, vyplouvá v pozadí na dobovém filmo-vém záběru zaoceánská loď, na niž mohouskuteční Popperovi už jen mávat.

Druhá část představení je situována dopsychiatrické léčebny. Na scéně je nervóz-ní, přerývaně a trhavě mluvící Pavel, kterýžije ve svém vlastním světě a s tím „nor-málním“ už komunikuje jen velmi obtíž-ně. Nejen s novináři, kteří s ním přicházejínatočit rozhovory nebo s nemocničnímizřízenci (hrají je mimochodem zdařile od-pudivé typy), ale i s bratry. Během jejichnávštěvy ožije teprve při přehrávání vzpo-mínek z dětství. Kruh života slavného spi-sovatele a představení se tak uzavírá.

Především ve druhé části exceluje před-stavitel Oty Pavla, kterého hraje VasilFridrich – od prvního dějství jako by zbyt-něl, zestárl a ztěžkl, mimiku duševně ne-mocného zvládá, aniž by ji přehrával. I dalšíherci výborně odpovídají svým předlo-hám: skeptická maminka Hermína (DanaBatulková), malíř Nechleba (v provedeníherečky Radky Fidlerové), Otovi bratřiHugo a Jiří (Martin Písařík a Viktor Dvo-

řák); snad jen sedlácky rozložitý Jan Vla-sák není v roli nepraktického a fanfarón-ského Lea Poppera úplně věrohodný.

Představení v Rokoku rozhodně stojí za vi-dění. Jako zážitek z pěkné inscenace, pokuso přiblížení osudu oblíbeného českého židov-ského autora či jako variace na zdánlivě jed-noduchou životní moudrost, kterou formulo-val Ota Pavel v jednom z dopisů: „Umět seradovat. Ze všeho! Nečekat, že v budoucnupřijde něco, co bude to pravé, protože je mož-né, že to pravé přichází právě teď a v budouc-nu nic krásnějšího už nepřijde.“

ALICE MARXOVÁ

(Další představení Zlatých úhořů v Diva-dle Rokoko se koná 12. prosince.)

ZÁCHRANNÝ KRUH OTY PAVLAZlatí úhoři v Divadle Rokoko

Ota Pavel v podání Vasila Fridricha. Foto Alena Hrbková.

VĚSTNÍK 12/2008 15

V pošumavské Kdyni byla 28. října slav-nostně otevřena stálá výstavní expozicevěnovaná dějinám židovského osídlení veměstě a jeho širším okolí. Historické i sou-časné fotografie, mapky, kopie archivníchdokumentů a další exponáty zaplňují třimístnosti bývalého domu židovské nábo-ženské obce, v němž sídlila v 19. století

škola a do roku 1914 zde bydleli zdejší ra-bíni. V několika vitrínách jsou umístěnétaké trojrozměrné synagogální i domácínáboženské předměty, většinou zapůjčenéz muzejních depozitářů. Největší prostorje věnovaný historii kdyňské židovské ko-munity, včetně kronikářských vzpomínekna jednotlivé rodiny, snímků jejich někdej-ších domů i rodinných fotografií, z okolíjsou pak připomenuty zaniklé městské ná-boženské obce a modlitební spolkyv Janovicích nad Úhlavou, Merklí-ně, Staňkově, Švihově, Všerubecha v 15 dalších městečkách a vesni-cích s jejich přestavěnými nebo užzbořenými synagogami, modliteb-nami a hřbitovy. Odbornou náplňexpozice připravil ing. dr. VáclavChvátal z Muzea Českého lesav Tachově.

Patrový obecní (rabínský) důmtvoří stavební celek s pozoruhodnědochovanou synagogou, která jetaké přístupná návštěvníkům a ko-nají se v ní např. koncerty. Obě spojenébudovy byly postaveny v letech 1862 až1863. Po značném úbytku věřících (stěho-váním do větších měst) synagoga užv roce 1936 přestala sloužit k bohosluž-bám. Od roku 1945 měla budovu pronaja-tou a od roku ji 1948 vlastnila Církev čes-koslovenská husitská, jejíž farní úřad sídlilv rabínském domě. Interiér synagogy všakstále zůstal zachovaný v původní podobě,včetně dřevěného aronu ha-kodeš, lavic,dřevěné ženské galerie a ornamentální vý-malby stěn i klenby od domažlického ma-líře Ignáce Amerlinga. Když církev (také

pro úbytek věřících) synagogu v roce 1993opustila, získal spojené budovy do vlast-nictví soukromník, který prý chtěl v syna-goze zřídit pivnici. Městský úřad ve Kdynisi však byl vědom náboženského a histo-rického významu stavby, podařilo se muspojené budovy od podnikatele vykoupita pustil se do jejich nákladné rekonstruk-

ce. Ještě před několika lety sídlilov rabínském domě městské infor-mační středisko s jen docela ma-lou historickou expozicí, dnes užtedy dům slouží jako malé regio-nální „židovské muzeum“.

Mimořádně zajímavou součástírekonstruované budovy je nováreplika mikve. Podle rodinnýchvzpomínek jednoho ze židov-ských rodáků prý kdysi bývalapod synagogou rituální lázeň. Podmodlitebním sálem se opravdudochovala suterénní místnost, sice

už s moderní cementovou podlahou, jenžedo tohoto „sklípku“ vedl z přízemí obecní-ho domu zcela unikátní přístup: dvojí od-dělené starobylé a úzké schody. Podle ná-zoru některých odborníků mohlo snadjedno ze schodišť sloužit jako „nečisté“k sestupu do lázně a druhé jako „čisté“k výstupu... Po odstranění cementové pod-lahy nebyl předpokládaný bazén mikvenalezen, objevil se však podzemní pra-

men, dostatečný k trvalému plnění vodnínádrže. A tak město zřídilo v rohu suterénnímístnosti téměř dokonalou, kameny oblo-ženou a vydlážděnou „mikve“ s kamenný-mi přístupovými schůdky, projektovanoupodle skutečných vzorů.

Otevření nové výstavní expozice pro ve-řejnost bylo součástí slavnostního shro-máždění v opravené synagoze, pořádané-ho městským úřadem k 90. výročí vznikuČeskoslovenska. Na závěr slavnosti zazpí-val pozoruhodný tachovský ženský souborLach, který se specializuje na písně v heb-rejštině. JIŘÍ FIEDLER

BANSKÁ ŠTIAVNICABanská Štiavnica je malebné banské mes-to, situované uprostred Štiavnických vr-chov. Má veľmi bohatú históriu, dnes sanachádza v dosť smutnom, zanedbanomstave. Banské mestá Uhorska nedovoľovaliŽidom usadiť sa trvale v intraviláne. Totoobmedzenie pretrvalo ešte aj po roku 1840,keď sa Židom úradne povolilo vstúpiť dovšetkých miest s výnimkou banskýcha ukončilo ho až Rakúsko-Uhorské vyrov-nanie roku 1867. ŽNO v Banskej Štiavnicije zaznamenaná po roku 1879. Následnevznikali aj pridružené inštitúcie, ChevraKadiša (1892),škola (1887)a pekná syna-góga postavenároku 1893.Vrchol počtuž i d o v s k ý c hobyvateľov jezaznamenanýokolo r. 1910(527), v medzi-vojnovom ob-dobí ich žilov meste necelých štyristo. Holokaust uro-bil bodku za organizovaným židovskýmživotom aj v Banskej Štiavnici, dnespravdepodobne nežije v meste ani jedenobyvateľ židovského pôvodu. Čo všakpretrvalo, to je spomenutá budova kedysimalebnej synagógy. Dnes je to ruina pa-triaca súkromným osobám. Zachoval sa ajpomerne rozsiahly židovský cintorín naokraji mesta, ktorého vstupná budova (cadikhadin) je zastrešená betónovou kopulou.

Cintorín sa v minulosti stal terčom nie-koľkých vandalských útokov, časť náhrob-ných kameňov bola nenávratne poškodená.V roku 2005 sa začala rekonštrukcia cinto-rína a oprava vstupnej budovy. S uznanímtreba spomenúť aj dobrovoľnú pomoc mi-estnych stredoškolských študentov z Gym-názia Andreja Kmeťa pod vedením paniprofesorky Dr. Beaty Nemcovej. Zatiaľ jeukončená len prvá etapa rekonštrukčnýchprác, pokračovať v práci sa bude v blízkejbudúcnosti.

JARO FRANEK

16 VĚSTNÍK 12/2008

EXPOZICE V KDYNI

Cintorín po čiastočnej rekonštrukcii. Foto archiv.

Více než dvě stě odborných studií, esejů,dokumentů a dalších textů je uloženo vesbornících Terezínských studií a dokumen-tů, které vycházejí už řadu let v českéa německé verzi. V prvních ročnících seeditoři sborníků zaměřili především natexty zabývající se okolnostmi existencea významu terezínského ghetta; bylo třebavyplnit bílá místa, která nám – ne zcelavlastní vinou – zanechala česká historio-grafie před rokem 1989. V posledních ně-kolika ročnících se tematický záběr sbor-níků rozšiřoval tak, žezasahuje různé momen-ty přípravy, průběhua důsledků holocaustu,autoři mohou otevíratnová témata, přinášethlubší pohledy historic-ké, sociologické aj. Jetomu tak i ve sborníkuTerezínské studie a do-kumenty XII, který ne-dávno vyšel.

Sborník přináší de-vět prací deseti histori-ků z Čech, Německa,Rakouska, Izraelea USA. V prvním pří-spěvku se autor, dok-torand Univerzityv Southamptonu JanLáníček, věnuje téma-tu, které nebylo dosud podrobně prozkou-máno a zhodnoceno: problematice česko-slovenských exilových institucí v Britániia jejich vztahu k židovské otázce v průběhusvětové války. Jeho studie Arnošt Frischera jeho činnost na pomoc Židům v okupova-né Evropě (1941–45) sleduje podrobně sna-hu jediného zástupce židovské menšinyv exulantské čsl. Státní radě přimět českouvládu i spojence k intenzivnějšímu zájmuo osud Židů v okupované Evropě. Příspě-vek historičky Židovského muzea v PrazeMagdy Veselské se zabývá životem a dílemhistorika umění a právníka Josefa Poláka,za protektorátu hlavního kurátora Židov-ského ústředního muzea v Praze. Autorkadokládá, proč dr. Poláka považuje za budo-vatele a hlavního organizátora muzea.

Americko-český historik Peter RichardPinar, autor studie Humor ve službách po-mluv s podtitulkem Prvky antisemitismuv tzv. „politických skečích“ vysílanýchČeským rozhlasem v l. 1941–45, se rozho-dl velmi podrobně popsat jeden segmentzajímavého a velkého tématu: kulturní ko-laborace; jeho stať je určitě dobrým podkla-dem pro nějakou budoucí šířeji pojatou stu-

dii. Ve své stati o průběhu restitucí umě-leckých předmětů, uloupených rakouskýmŽidům, se vídeňský historik Ingo Zechnerzabývá problematikou také obecněji a roze-bírá její právní, etické, politické aj. aspekty.Český historik a biolog Michal Šimůnekpřináší zajímavý vhled do historie nacistic-ké rasové politiky: sleduje vliv první světo-vé války a německé porážky na radikalizacinázorů německých teoretiků „rasové hygie-ny“ v letech 1915–25. Berlínský politolog,docent Akim Jah, se zabývá historií sběrné-

ho tábora v GrosseHamburger, kde bylainternována většinaberlínských Židů, po-stupně pak deporto-vaných do Terezína.Metodologií práces prameny k historiišoa se zabývá vídeňskágermanistka VeronikaZanglová. Profesoruniverzity v Oldenbur-gu, historik a politologAhlrich Meyer, a his-torička Insa Meinero-vá z Univerzity v Kost-nici publikovali vesborníku studii namálo známé téma: ži-dovští uprchlíci v zá-padní Evropě v době

deportací roku 1942. Příběhy židovskýchrodin z Nizozemska, Belgie či střední Evro-py, které se snažily dostat do tzv. svobodnézóny ve Francii, popř. do Švýcarska, štva-ných z místa na místo a lovených jako zvěř,jsou otřesné.

Otevřete-li jakékoli dílo o holocaustu, ne-můžete počítat s oddechovou četbou, některátémata však berou dech i otrlým čtenářům.Patří k nim bezesporu stať Mateřství v ohro-žení, kterou pro sborník napsala profesorkaHebrejské univerzity Dalia Oferová. Autorkarozebírá možnosti, které měly židovské ženyk dispozici pro záchranu svých dětí v pří-zračném světě šoa. Zaznamenává mj. zprávuR. Bondyové o matkách z Terezína v Osvěti-mi v červnu 1944: z asi 600 matek malýchdětí se jen dvě rozhodly podstoupit selekci(a možná se tak zachránit), ostatní zůstaly sesvými dětmi, třebaže věděly, že je čeká ko-nec v plynových komorách. (tp)

Terezínské studie a dokumenty 2007, vydalInstitut Terezínské iniciativy v nakl. Sefer,Praha 2008. Editorky Jaroslava Milotováa Anna Hájková. Grafická úprava a obálkaAleš Krejča. Str. 406, cena: 300 Kč.

Z NOVÝCH KNIHLuc Rosenzweig: ARIEL ŠARON

Autor (známý francouzský novinář a spisovatel)rekapituluje život izraelského premiéra ArielaŠarona v kontextu společenských, politickýcha vojenských událostí, které židovský stát proží-val od svého vzniku v roce 1948 a na nichž seŠaron – na bojiš-tích i jako politik– nezanedbatel-nou měrou podí-lel. Rosenzweigpředstavuje Šaro-na jako pozoru-hodného a rozpo-ruplného člověka,který má řadu od-půrců i příznivců.„Politický jestřáb,buldozer, patronžidovských osadníků, pravičák, který osady eva-kuoval, tvrdohlavý dědek, největší hrozba probezpečnost světa“ – taková označení padají najeho hlavu už dlouhá desetiletí. Šaronova osob-nost, jeho lidský vývoj i politické ambice jsouv knize zachyceny zajímavě, věrohodně a v za-svěceně podaných historických souvislostech.

Vydává pražské nakladatelství Garamond.Z francouzštiny přeložil Dušan Provazník.320 stran, 279 Kč.

Maharal (Rabi Löw): STEZKA TÓRY,VÝBĚR Z NETIVOT OLAM

Ústředním tématem knihy Netivot olam je vnímá-ní etiky lidského konání podložené citáty z Tana-chu a Talmudu. Po knize Stezka návratu (2007),která obsahuje reprezentativní ukázky ze čtyř„stezek“ a jednu kompletní „stezku“, představuje-me nyní českémučtenáři stěžejnía nejobtížnější částNetivot olam, Stez-ku Tóry. Jak napsalrabi Löw v před-mluvě: „Je patrné,že staří učencikladli lidem nasrdce moudrá slo-va o morálcea mnohá z nich senacházejí v Tal-mudu, aby vedla lidi po cestách dobrých a pří-mých. A zdálo se mi správné tato slova sesbírata uspořádat. Mým jediným přáním je, aby ten,kdo hledá poučení o morálce, která je v soula-du s názory rabínů, našel vše pohromadě, v jed-né knize. A nazval jsem tuto knihu Stezkamisvěta (Netivot olam), na nichž není smrti.“

Knihu přeložil Jan Divecký, který je takéautorem komentáře, životopisu rabiho Löwa,bibliografie jeho díla a slovníku pojmů.

Vydává pražské nakladatelství p3k; 136stran, prodejní cena 219 Kč, přes zásilkovýprodej (e-shop na www.p3k.cz nebo email: ob-jednavky@p3k.cz) 185 Kč (+ poštovné).

VĚSTNÍK 12/2008 17

TEREZÍNSKÉ STUDIE PODVANÁCTÉ

ČT 24 (14. 11.) zaznamenala, že před 44lety dorazily do londýnského Kent Housedva kamiony se 1564 svitky Tóry, které předválkou patřily židovským komunitám v Če-chách a na Moravě, ale v 60. letech je doLondýna prodal za 30 tisíc dolarů českoslo-venský stát. Svitky byly restaurovány a za-půjčeny do židovských komunit po celémsvětě. Posledních asi 150 exemplářů je nynívystaveno v expozici v Kent House, kterátaké líčí pohnutou historii svitků. ■■ Média,např. ČRo1 (18. 11.), referovala o útokupravicových extremistů na převážně romskésídliště Janov v Litvínově. „Když proběhlpřed rokem pokus o demonstrace v takzva-ném Židovském Městě v Praze, obrovskámediální masáž vedla k rozsáhlým demon-stracím a velmi jednoznačnému odmítnutíté provokace. Když se teď v podstatě tosamé opakovalo v Litvínově, následovaloticho. Naše společnost jako celek nebylaochotna se postavit za své romské spoluob-čany,“ řekl mj. J. Charvát z pražské fakul-ty sociálních věd. ■■ Mladá fronta Dnes(15. 11.) referovala o tom, že díky výsled-kům listopadových voleb Židovské obcev Praze byl jejím předsedou znovu zvolenFrantišek Bányai. ■■ Média (např. ČR 6.11. 11.) zaznamenala, že se do české metro-pole sjelo téměř 200 rabínů ze všech evrop-ských států na třídenní konferenci; setkánínavázalo na Světové fórum o holocaustu,jež se uskutečnilo v Bruselu jako připomín-

ka 70. výročí křišťálové noci. „Shromážděnímá podtitul ,Z temnoty do světla‘, to zna-mená z temna dvou totalit k návratu do Ev-ropy, jehož je právě Praha dokladem,“ řeklČTK tajemník FŽO. ■■ Rakovnický deník(19. 11.) zaznamenal, že se zeď tamního ži-dovského hřbitova svalila na sousední poze-mek. ■■ Zrekonstruovaná turnovská synago-

ga se poprvé od 50. let otevřela veřejnosti;čtenáře o tom zpravil Turnovský a semil-ský deník (21. 11.). ■■ Strakonický deník(10. 11.) připomněl, že uplynulo 95 let odúmrtí zakladatele českého selského hnutí,hlavního ideologa Agrární strany AlfonseŠtastného. Deník mj. připomíná, že politi-kův otec byl sedlák a Žid. ■■ Pod titulkem„Čistý charakter ve špinavé době“ otisklyLidové noviny (20. 11.) článek o RudolfuMargoliovi, který byl popraven s dalšímikomunisty v komunisty inscenovaném pro-cesu s Rudolfem Slánským v r. 1952. ■■

MfD (15. 11.) u příležitosti nedožitých osm-desátin Jiřího Ganse z Českých Budějovic,„snad největší oběti komunismu v 80. le-tech“, připomněla okolnosti jeho pronásle-dování a věznění: byl odsouzen jako špionmj. za „pozorování letiště“. Gans byl na jed-no oko téměř slepý, na druhém měl patnáctdioptrií. Dostal exemplárních 15 let (proku-rátor navrhoval trest smrti). ■■ Média (např.LN, 10. 11.) přinesla zprávu o tom, že bylov Berlíně nalezeno 28 původních stavebníchplánů plynových komor a krematoriív Osvětimi z roku 1941 a 1943, na jednomplánku je údajně vlastnoruční Himmlerůvpodpis. Podle ředitele Spolkového archivuv Berlíně jsou dokumenty nezvratným dů-kazem masových vražd. ■■ Hospodářskénoviny (12. 11.) komentovaly Lanzmannůvdokument Šoa, který vysílala ČT 2: „Devěta půl hodiny trvá a přece se v jeho průběhuani na konci nechce zvednout od obrazovkya jen tak někam jít...“ ■■ Pod titulkem „JakHarry Jelínek neprodal Karlštejn“ psal Ma-gazín Práva (8. 11.) obsáhle o životěa díle českého podvodníka. Ten nebyl,jak se občas soudí, Žid, ale naopak antise-mita (a agent Siecherheitsdienstu); za protek-torátu vydával antisemitskou a protibenešov-skou literaturu, propagoval mj. zajímavouteorii, podle níž by směli mít nemovitý ma-jetek jen árijci. Po r. 1945 zmizel kdesiv Itálii. ■■ Pod titulkem „Hugo Bergmann –Z Prahy do čela slavné univerzity“ publiko-val týdeník Reflex (30. 10.) portrét Kafkovapřítele a spolužáka, později ředitele Národníknihovny v Jeruzalémě a profesora filosofiena Hebrejské univerzitě. ■■ Pod romantic-kým titulkem „Listopadové klopýtání mezivětrem a lupením“ se rozepsal Regionalist(14. 11.) o sporu ohledně kácení stromů nažidovském hřbitově ve Větrném Jeníkově.■■ Všechna významnější média připomněla70. výročí pogromu tzv. křišťálové noci. ■■

České noviny (10. 11) informovaly o tom,že pražská policie v předvečer výročí hlída-

la židovské objekty před hrozbou napadeníextremistů. ■■ Pod titulkem „Abraham bo-juje o záchranu mikve“ psal Domažlickýdeník (12. 11.) o tom, jak se „Občanskésdružení Abraham Poběžovice“ snažío záchranu „unikátní památky“ z počátku19. století, k níž se „váže spousta pověs-tí“. ■■ Týdeník Respekt (24. 11.) publikovalportrét francouzského antropologa, filosofa

a čelného představitele strukturalismu Clau-da Lévi-Strausse, který se dožil sta let. Při-pomíná mj., že pocházel ze židovské rodiny,jeho dědeček byl rabínem ve Versailles ■■

Týdeník Týden (10. 11.) krátce recenzovalposlední svazek trilogie izraelsko-české au-torky Ruth Bondyové, nazvaný Boží hody;kniha pojednává „o vztahu Židů v Čechácha na Moravě (ale nejen tam) k jídlu a o vý-znamu jídla v jejich životě“. ■■ Právo (1. 11.)referovalo krátce o tom, že slovenský Ústavpaměti národa zveřejnil na internetové strán-ce jména arizátorů židovského majetku v le-tech 1940–45. ■■ Pátek, Magazín LN (21. 11.)pod titulkem „Lovec temných vzpomínek“informuje o desetileté práci historika a do-kumentaristy Lukáše Přibyla, který hledalpo celém světě svědky dění v málo zná-mých vyhlazovacích táborech na východě.Jeho dokument Zapomenuté transporty při-rovnává k Spielbergovu projektu. „Devade-sát devět procent hledání byly slepé uličky,“řekl Přibyl LN. „Ty, kteří to peklo přežili,spojovalo jediné: údiv, že se o ně někdo potakové době zajímá...“ ■■ Týdeník Respekt(27. 10.) v reportáži o Podkarpatské Rusipřipomíná židovskou menšinu (před válkoukolem sta tisíc osob, každý pátý obyvatel re-gionu). Na otázku, co po té velké menšinězbylo, průvodkyně v užhorodské synagoze,jež slouží jako koncertní sál, zatleská a řek-ne: „Slyšíte? Nic tady po nich nezůstalo, jenozvěna.“ ■■ HN (27. 10.) pod titulkem„Útoky na bankéře připomínají pogromy“zaznamenaly názor ředitele významnéhoněmeckého ekonomického institutu: „Lidév každé krizi hledají obětního beránka.“ Posvětové krizi 1929 si to odnesli Židé, v dnešníkrizi jsou to „manažeři bank“. (tp)

18 VĚSTNÍK 12/2008

OZVĚNA Z UŽHORODU ...a další události/Vybráno z českého tisku/

Kresby Antonín Sládek.

Volby amerického prezidenta jsou v Izrae-li vždy reflektovány velmi silně, pro mno-hé až nadměrně. Komentátoři se pak častouchylují ke klišé, že Izrael je 51. státemUSA. Letošek ale i tuto obvyklou praxipřekonává. Není divu. Volební kampaňbyla nejdelší i nejdražší v amerických dě-jinách a poprvé se do Bílého domu nastě-huje černoch, tedy Afroameričan BarackHussein Obama z Demokratické strany. Touž je dost historických primátů.

Mezi Židy ovšem panují velké názorovérozdíly. Zatímco v samotných USA hlaso-valy pro Obamu více než tři čtvrtinyz tamní 5,5milionové židovské komunity,v Izraeli se značná část z tamní 5,5milio-nové židovské komunity Obamovy vládyspíše obává.

Obama je v mnoha izra-elských očích produktempoliticky korektní a multi-kulturní společnosti, tedypoměrů, z nichž vyrůstátzv. nový či levicový anti-semitismus. Ten, na rozdílod antisemitismu klasic-kého, pravicového, zap-šklého a tmářského, se anislovem neotírá o Židy,zato se s oblibou navážído Izraele jako do kolek-tivního Žida. A také doBushovy Ameriky. Dnesuž nelze jen tak napsata publikovat, že Židé jsouhamižní, lakotní, arogant-ní a agresivní. Zato jdebez problémů tvrdit – a sklízet za to ova-ce –, že Bushova Amerika je hamižnáa Izrael agresivní. Nepřijatelný stereotyparogantního Žida je nahrazen přijímanýmstereotypem arogantního Izraele. Tlaky,které se ještě před sto lety ventilovalyv lidovém protižidovství, se teď s posvě-cením intelektuální levice ventilují v anti-amerikanismu a protiizraelství.

Obama vzešel z prostředí americkýchuniverzit 80. let, kde se tyto stereotypy ro-dily a kultivovaly, kde odpor k imperialis-tické Americe a Izraeli je normou, ne vý-jimkou. Lidé s takovou průpravou se pakspíše než s Izraelem solidarizují se slabý-mi a utlačovanými třetího světa, jejichžtotemovou figurou jsou Palestinci. V zá-sadě nic proti takové solidaritě, jenžev těchto případech se často uskutečňujena úkor Izraele, dokonce na úkor samotnéjeho legitimity. Stačí si vzpomenout na ne-blaze proslulou „konferenci o rasismu“OSN před sedmi lety v Durbanu, která se

zvrhla v dehonestaci USA a Izraele, a najejí chystanou reprízu.

Právě tady koření obavy části Izraelcůze „změny“, poněkud měňavkovitéhoObamova hesla, které se teď skloňuje pocelé planetě. Ty obavy se samozřejmě ne-týkají toho, že by americký prezident Iz-rael delegitimizoval. Jde spíše o to, žeObama necítí k Izraeli žádný konkrétnívztah, že ani nevidí důvod k solidaritěs ním.

AŽ NA PÁTÉM MÍSTĚ„Průměrný Izraelec se na Obamu dívás velkým podezřením,“ říká v listu Globeand Mail izraelský politolog Rafi Smith.A stačí málo. Už jen prostřední jménoHussein prý lidi přesvědčuje, že Obama je

méně proizraelský a více proarabský, pro-muslimský.

Jasně to ukazuje článek Alufa Bennav deníku Ha’arec. Zachycuje starší Izrael-ku, původem z Iráku, jak říká své dceři:„Viděla jsem je tancovat. Jsou jako Arabo-vé.“ Má tím na mysli Afroameričany v te-levizním přenosu po Obamově vítězství,její srovnání se bezpochyby týká Palestin-ců, kteří podobně oslavují i sebevražednéatentáty, a aby nebylo pochyb, dcera hnedodpoví: „Já vím – bude podporovat Pales-tince.“ Vedle stojící muž to pak zobecnípro celý stát: „To je náš konec. Seberenám záruky vojenské pomoci.“ Má tím namysli nového amerického prezidenta.

Odborníci nepropadají panice, ale i oniteprve pomalu hledají odpovědi na otázky,které jsou ve vzduchu. Jisté je, že Blízkývýchod, natožpak samotná Svatá země,nejsou pro Obamu prioritou. Říká to i „vy-soký izraelský diplomat“ citovaný dení-kem Jerusalem Post: Na prvním místě

bude pro Obamu záchrana americké eko-nomiky v době krize, na druhém místě vál-ky v Iráku a Afghánistánu, na třetím místěnapětí s Ruskem, na čtvrtém zhoršující sepozice USA v Jižní Americe a až pak při-chází v úvahu zájem o konflikt na Blízkémvýchodě, dosavadní mantra všech prezi-dentů.

Barry Rubin z Interdisciplinárního cent-ra v Hercliji tvrdí, že zvláštní americko-iz-raelský vztah vydrží, ale „extrémně seobává“ nechtěných důsledků Obamovapřístupu k regionu. Podle Rubina se Blíz-ký východ rozpadá do dvou bloků – navlády islamistické, řízené či inspirovanéÍránem, a vlády prozápadní. „Mé znepo-kojení se týká toho,“ pokračuje Rubin, „žeislamisté budou považovat Obamu za sla-bého a budou se cítit schopni dělat to, cochtějí. Írán se nebude bát vývoje jadernýchzbraní, Hizballáh se nebude bát zaútočit

na Izrael a stejně tak Ha-más.“ Podle Rubina prozá-padní lídři na Blízkém vý-chodě pocítí, že ztrácejínezbytnou podporu Was-hingtonu, a pak se pokusíusmiřovat s Íránem. Obec-ně vzato se islamisté bu-dou cítit silnější.

ODPOVĚDĚL OTÁZKOUPostoje k Baracku Obamo-vi rezonují i s izraelskýmivolbami, které proběhnouza dva měsíce, 10. února.Již citovaný politolog RafiSmith soudí, že ocejchují-li Izraelci Obamu jako sla-

bou oporu Jeruzaléma, bude z toho těžitlídr pravicové opozice Benjamin Netanja-hu. Může argumentovat, že doba uzrálaprávě pro tak silného premiéra, jakým jeon. Aluf Benn to v Ha’arecu shrnuje lapi-dárně: Obama posílí Livniovou, kásámyposílí Netanjahua.

Jenže tohle jsou jen spekulace a bon-moty. Zajímavější bude skutečné lámáníchleba. Ve věci obrany proti hrozbě Íránulze Obamovi věřit, že ohrožení nepřipustí,to je i americký zájem. Mnohem větší ne-jistota však panuje ohledně jeho postojeke hranicím Izraele. George W. Bush jakozatím jediný prezident uznal, že nepova-žuje linii příměří z let 1949–67 za uznáva-nou hranici, že Izrael může s Palestincidojednat jiný průběh, odchýlený od „zele-né čáry“. Uzná to též Obama? Když se hona to v červenci ptal šéfredaktor listu Je-rusalem Post, Obama odpověděl věru požidovsku – otázkou.

ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 12/2008 19

IZRAEL: Obavy z Obamy

Barack Obama na prezidentském fóru v Las Vegas. Foto archiv.

KalendáriumPŘED 360 LETY, na podzim roku 1648,ukončil vestfálský mír třicetiletou válku.V jejím průběhu trpěli židovští obyvateléčeských zemí stejnou měrou jako křesťa-né. Zažívali hlad, postihl je mor (r. 1639mu podlehla polovina pražského ghetta),hlavně však na ně doléhaly přímé válečnéútrapy: nájezdy žoldnéřů, vraždy, pogro-my; jejich ztráty byly dokonce relativněvyšší než ztráty ostatní populace (asi třeti-na obyvatel). Zhoršila se také jejich hospo-dářská situace. Někteří jednotlivci zbohatli,ghetta jako celek ale zchudla: vyčerpaly jeobrovské finanční částky odváděné krá-lovské komoře a jiné vrchnosti, na vydržo-vání vojsk, na úroky z půjček, na kontribu-ce válčícím stranám, pokuty apod. To všenebylo možno krýt výnosem z obchodu,jehož možnosti válka značně omezila. Pře-sto se nedá říci, že léta 1618–48 byla nej-horší v jejich starší historii. I za války setotiž těšili z tolerantnějšího postoje habs-burských panovníků, kteří potřebovalizboží a peníze židovských obchodníkůa bankéřů pro nákladný dvůr, na bojes Turky a na vyčerpávající zápas s odboj-nými českými stavy a jejich spojenci.V době třicetileté války Židé získali odHabsburků důležitá privilegia, která pod-statně rozšířila prostor pro jejich obchoda řemesla a hlavně potvrzovala, že nesmějíbýt vyháněni ze země. Privilegia byla pro-

jevem intenzivního (ovšem dočasného) zá-jmu dvora na hospodářském posílení ghetta zároveň také odměnou za loajální postojk dynastii.

Důvody, které české Židy přiměly státna straně Habsburků, nejsou nepochopitel-né. Obávali se, že české evangelické stavybudou chtít uskutečnit plány, naznačovanéuž před Bílou horou, zruší daná privilegiaa nebudou židovské společenství v zemichránit. Tyto obavy byly oprávněné a v pří-

padě vítězství protihabsburské strany jezcela pravděpodobné, že by jejich osud„byl zpečetěn“ (J. Janáček). Uvážíme-li,že si nemohli být jisti ani v obchodní sfé-ře, zdá se být přirozené, že se přiklánělispíše k té straně, jejíž nepřátelství znalia která se navíc zdála bezpečněji zaručovatjejich v posledních padesáti letech přízni-vé hospodářské postavení.

Ještě na podzim 1648 konfirmoval Fer-dinand III. českým Židům starší privilegiaa mj. znovu potvrdil, že nesmějí být vyhá-něni ze země. Zdálo se tedy, že je všev pořádku. Nebylo: překvapivě brzy povestfálském míru nastaly změny. Roku1650 český zemský sněm vydal usnesení,kterým se značně omezovalo podnikáníŽidů a navrhovalo, aby směli nadále pobý-vat jen tam, kde „seděli“ před 1. lednem1618. Je jasné, že popud k částečnému vy-povězení vyšel od vídeňské vlády a žeFerdinand musel se vším souhlasit.

Ze země měly odejít nejméně dvě třeti-ny Židů (A. Rezek). Jestliže k žádnémuvelkému stěhování nakonec nedošlo, byloto proto, že se včas vzchopili k obraně.Svou roli tu sehrála i politika moravskéhozemského sněmu, který celou věc oddalo-val: vypovězení mělo postihnout přede-vším Židy usedlé na šlechtickém majetku,a těch bylo na Moravě mnoho. Nakonecroku 1681 Leopold I. jako hraniční datumurčil rok 1657 a de facto tak uznal stávají-cí rozsah židovského osídlení. Židé v čes-kých zemích si oddechli. Ne nadlouho.Když se po vestfálském míru úpadek vál-kou podlomeného hospodářství oprotiočekávání nezastavil, ale ještě se prohlu-boval, začali být nejen řemeslníci a ob-chodníci, ale také mnozí dvorští úřednícipřesvědčeni, že Židé jsou na překážkukřesťanskému podnikání a obchodu. A žetedy – jako tolikrát v dějinách minulýchi budoucích – musí poté, co splnili svouúlohu v hospodářské oblasti, odejít. Židyv Čechách čekalo dlouhé období „úřední-ho antisemitismu“ (J. Prokeš), kdy zápasi-li o své bytí a nebytí v zemi.

Z VÝROČÍ připadajících na prosinec si chce-me připomenout dvě. Před 40 lety zemřelčeský a americký filmový a divadelní he-rec a režisér HUGO HAAS (18. 1. 1901Brno–17. 12. 1968 Vídeň). Na počátku příš-tího roku tomu bude 70 let, kdy dostalz rasových důvodů výpověď z Národníhodivadla. Brzy poté emigroval. Dva dny poHaasovi, tedy rovněž před 40 lety, zemřelv Tel Avivu MAX BROD, pražský rodák (23. 5.1884), spisovatel, filosof, novinář, kritika překladatel, přítel a monograf Franze Kaf-ky, propagátor české kultury. Také on muselz vlasti uprchnout před nacisty. (tp)

Židovská ročenka 5769 obsahuje již tra-dičně texty domácích i zahraničních auto-rů, práce beletristické i historická pojedná-ní, prózu i poezii:

Profesor JEHUDA BAUER patří k přednímhistorikům šoa. Pro Ročenku jsme vybralijeho stať „Lze holocaust vysvětlit?“. KA-TEŘINA ČAPKOVÁ a MICHAL FRANKL se mj.věnují osudům evropských židovskýchuprchlíků, kteří se v době nacismu uchýlilido Československa. Text v ŽR ukazuje, jakiluzorní toto útočiště bylo. Na osudy sio-nisty Arnošta Frischera, jenž byl za válkyčlenem exilového parlamentu v Londýně,upozorňuje JAN LÁNÍČEK. Evropské udá-losti let 1809 a 1810 očima mikulovskéhokronikáře Abrahama Trebitsche zazname-nala IVETA CERMANOVÁ.

Historik a politolog WALTER LAQUEUR

(nar. 1921) uveřejnil svoje vzpomínky; částo Palestině těsně před vypuknutím 2. světo-vé války přetiskujeme. Břeclavského rodá-ka, doktora HANUŠE Z. WEIGLA (nar. 1912),nemusíme čtenářům příliš představovat. Ji-stě je potěší, že v Ročence naleznou jehovzpomínky na mládí v Brně i život ve Svatézemi. O osudech Natana Ščaranského, bý-valého sovětského disidenta a poté ministraizraelské vlády, píše britský novinář DA-NIEL JOHNSON. Arielu Šaronovi je věnová-na kapitola z knihy francouzského autoraLUCA ROSENZWEIGA.

Z beletrie naleznete v ŽR prózu izrael-ského autora A. B. JEHOŠUY a texty u nászcela neznámých spisovatelů: autora své-rázných aforistických čtyřverší, „gariků“,IGORA GUBERMANA z Moskvy a LINOR GO-RALIKOVÉ z Ukrajiny. A na závěr: o Ži-dech, tentokrát poněkud překvapivě jakoo pionýrech na americkém Západě, píšeHana Ulmanová. (Ročenka bude v distri-buci začátkem prosince.)

am

20 VĚSTNÍK 12/2008

Hugo Haas 1934. Foto archiv.

ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZE(Židovská radnice, Maiselova 18, Praha 1)Káva o čtvrté ■ Ve čtvrtek 4. prosince v 15.00 uvítámemezi námi spisovatelku, scenáristku a publi-cistku, ale také nejmladší signatářku Charty 77a bývalou členku skupiny Mišpacha TerezuBoučkovou. Občerstvení, vstup volný. Připravila moderuje Honza Neubauer, jan@neub.biz.

PODVEČER YVONNE PŘENOSILOVÉ■ Ve středu 10. prosince v 15.00 bude hos-tem Y. Přenosilové PhDr. Jan Nepomuk Ass-mann, kurátor Muzea hl. m. Prahy. Budemluvit o dalších zajímavostech na téma „ži-dovští mecenáši a výtvarní umělci“.

(Změna programu vyhrazena. Pořad sekoná za finanční podpory pražského magist-rátu.)

CHANUKA 5769■ Židovská obec v Praze vás srdečně zve naoslavu svátku Chanuka, která se koná v ne-děli 21. prosince od 19 do 24 hodin v sálechŽidovské radnice v Praze.

Letos to bude Chanuka v jazzovém, šan-sonovém a tradičním stylu.

Program, připravený jazzovými zpěvačka-mi Evou Svobodovou a Veronikou Diamant,vám nabídne tradiční chanukové písně, alei jazzové evergreeny, šansony a „protestson-gy“ Haliny Pawlovské, písně z autorské dílnyVeroniky Diamant a také písně Leonarda Co-hena. To vše bude doplněno úryvky z humor-ných povídek židovských autorů. Zpěvačkydoprovodí Kvartet Jakuba Zomera spolus dívčím triem. Večerem budou provázet mo-derátoři a herci Zuzana Dřízhalová a PatrikVojtíšek.

Po skončení hlavního programu bude k po-slechu i zábavě hrát instrumentální trio –obecní šraml Ondřeje Ernyeie.

V sále ve 3. patře vystupuje od 21.30 hu-dební skupina Trombenik, která hraje tradič-ní židovskou hudbu (klezmer), inspirovanoubalkánskými, cikánskými, jazzovými a latin-skoamerickými rytmy.

Vstupenky si můžete zakoupit od 8. 12.v pokladně ŽOP. Cena: 120 Kč; důchodcia studenti: 60 Kč; k stání a po skončení hlav-ního programu: 50 Kč. Změna programu vy-hrazena.

CHANUKA PRO DĚTI■ Chanuková oslava pro děti se koná se21. prosince od 14.30 v jídelně ŽOP. Pro-mluví pan rabín, malí i velcí herci z divadlaFeigele zahrají pohádku I. B. Singera Mázla Šlimázl, vystoupí děti z Bejachadu a zazpí-vají žáci z Lauderovy školy. A samozřejmě,jako vždycky, připomeneme příběh o Maka-bejských a o zázraku s olivovým olejem. Ob-čerstvení, vstup volný. Těšíme se na vás!■ Divadlo Feigele zahraje svou novou po-hádku také 22. 12. na Židovské obci v Brně.

vn

DOMOV SENIORŮ HAGIBOR (Vinohradská 159, Praha 10)■ Dne 10. 12. bude ve 14.30 ve vstupníchprostorách Hagiboru otevřena výstava pracígrafičky a ilustrátorky Karly Ryvolové. ■ Dne 14. 12. se ve 14.00 koná ve společen-ském sále veselé odpoledne pro děti a rodiče,které pořádá Bejachad ve spolupráci s Ha-koach Před Chanukou o Chanuce.■ Dne 17. 12. ve 14.30 se uskuteční v kon-certním sále vernisáž výstavy Krajina máznámá – neznámá malířky Rozy Tiché.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM ŽM V PRAZE(Maiselova 15, 3. patro, Praha 1)■ Není-li uvedeno jinak, začínají programyv 18 hodin a vstup na ně je 20 Kč.■ 2. 12.: Kantor Blum: Zapomenutý hlaspražské Jeruzalémské synagogy. Kompono-vaný vzpomínkový večer na Ladislava Moše-ho Bluma, kantora Jeruzalémské synagogyv letech 1963–1994 a posledního velkéhočeského synagogálního zpěváka předválečnégenerace. V průběhu večera bude představe-no nové CD Zapomenutý hlas…■ 3. 12.: Max Brod (1884–1968). Vzpomín-kový večer věnovaný pražskému rodákovi,spisovateli, publicistovi, překladateli, ale i hu-debnímu skladateli u příležitosti 40. výročíjeho úmrtí. Účinkují germanistka dr. B. Šrám-ková a muzikolog A. Matzner.■ 4. 12.: Maimonidových třináct článků víry.Cyklus přednášek vrchního rabína K. E. Si-dona. Článek poslední, třináctý.■ 8. 12.: Mgr. Hedvika Novotná (UK Praha):Vzpomínky československých Židů na pová-lečná léta. Přednáška z cyklu Žid. menšinav Československu v poválečných letech.■ 9. 12.: Z nevlídné vlasti do mnoha zemízaslíbených – Petr Brod vypráví o podíluŽidů na emigračních vlnách z Českosloven-ska v letech 1948 a 1968.■ 10. 12.: PhDr. Blanka Soukupová, CSc.(UK Praha): Židovské náboženské obcev českých zemích mezi judaismem a loajali-tou k režimu. ■ 11. 12.: Blízký východ včera a dnes. Betlém.

Město vánoční tradice jako rukojmí. Cykluspřednášek ing. Jana Neubauera.■ 15. 12.: Nigun – pásmo hebrejských, se-fardských, jidiš písní a houslových improviza-cí. V. Nerušilová – zpěv, Al. Shonert – housle,N. Shonert – klavír. Vstupné 60 Kč.■ 16. 12.: Filmy smrti, naděje a života – cy-klus židovských příběhů 20. století ve filmu.Díl 3: snímky Pasažérka (Polsko 1963, režieAndrzej Munk) a Apel (první polský animo-vaný film o holocaustu, režie Ryszard Cze-kala). ■ 17. 12. Hebrejská Bible a starověké mýty:nové pohledy, nová hodnocení. Část 4:Zprávy o proroctví, věštění a uctívání ast-rálních těles. Přednáškový cyklus hebraistkyTerezie Dubinové, Ph.D.■ 18. 12.: Pojďme spolu do muzea... Povídánís pracovníky ŽMP. Část 9 – Výstavy v Gale-rii Roberta Guttmanna. Arno Pařík – kurá-tor výstavního oddělení, Eva Kosáková –hlavní kurátorka sbírkového odd. ■ Nedělní program pro děti a jejich rodi-če: 14. 12. ve 14.00: Osm světel (Chanuka).

Prohlídka: Španělská synagoga. Jednotnévstupné 40 Kč.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM ŽM V BRNĚ(tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno)■ Není-li uvedeno jinak, začínají programyv 18 hodin a vstup na ně je 20 Kč.■ 2. 12.: Komunikace mezi lidmi, nábožen-stvími, politickými směry, národy, kultura-mi a co k tomu může člověk načerpat z Bib-le – přednáška ThMgr. M. Klapetka. ■ 4. 12.: Židovka aneb Žonglování se živo-tem – divadelní představení. Vstupné 50 Kč.■ 9. 12.: Alenka v kraji divů (1966) – V rám-ci cyklu poslechových pořadů Desetkrát Jo-sef Červinka uvádí Mgr. Přemysl Hnilička. ■ 10. 12. v 17.00: Vernisáž výstavy Izrael vefotografii – představí autorka Zuzana Prudi-lová. Vstup volný.■ 14. 12. v 15.00: Chanuka aneb Sváteksvětel. Dílna pro rodiče s dětmi od 4 let.Vstupné 30 Kč.■ 16. 12.: Tahara – další přednáška z cykluGan chajim – Zahrada života.■ 18. 12.: Kronika povstání podle MarkaEdelmana – polský dokumentární film.

IZRAEL OBJEKTIVYTŘÍ GENERACÍ FOTOGRAFŮ■ Pozoruhodná výstava snímků izraelskéhofotografa Bena Rothenberga (nar. 1914),slovenské fotografky Magdalény Robinso-nové (1924–2006) a fotografa Karla Cudlí-na (1960) představuje rozmanité pohledy naživot ve Svaté zemi v průběhu šedesáti letexistence Státu Izrael (více o výstavě viz Rch6/2008).

Výstava je přístupna do konce ledna 2009v Nostickém paláci v Praze (sídlo minister-stva kultury, Maltézské nám. 1, Praha 1), a todenně od 10.00 do 18.00 hodin.

VĚSTNÍK 12/2008 21

KULTURNÍ POŘADY

Chanuka a soubor Feigele. Foto Jaroslav Kučera.

HLEDÁME EKONOMAŽIDOVSKÉ OBCE V PRAZE■ Předpoklady: VŠ a praxe s finančním říze-ním a účetnictvím neziskových organizací.

Nabízíme: Perspektivu, dobré pracovnía finanční podmínky.

Termín: Písemné přihlášky doručte do 8.12. 2008 na sekretariát Židovské obce v Pra-ze, Maiselova 18, 110 00 Praha 1. žop

KONCERT PRO ČLENY ŽOP■ V pondělí 15. prosince v 15.00 se ve spo-lečenském sále ŽOP (Maiselova 18, Pra-ha 1) koná koncert s názvem Slavní učiteléa žáci. Klavírní virtuoska Lada Valešová za-hraje skladby Josefa Suka (učitele Bohusla-va Martinů) a Leoše Janáčka (učitele PavlaHaase).

Lada Valešová působí již dvanáct let v Lon-dýně, kde mj. vyučuje na The GuildhallSchool of Music & Drama. Získala četnáocenění na světových soutěžích, napříkladAlexander Wise Memorial Prize a Prize forthe Best Piano Duo. (Změna programu vy-hrazena.) js

EKUMENICKÁ CESTA DO IZRAELE■ KKL – Židovský národní fond si vás i vašepřátele dovoluje pozvat na ekumenickou misido Izraele. Koná se ve dnech 6.–13. února2009. Poznáte Tel Aviv, Jeruzalém, Mrtvémoře, Ejlat a mnoho jiných zajímavostí, alehlavně Český (v budoucnu i Slovenský) lesv poušti Negev a vlastníma rukama si tam mů-žete zasadit strom. V ceně zhruba 22 000 Kč jevšechno mimo poledního jídla. Všechny do-tazy, prosím, směřujte na zosa@email.cz,včetně přihlášek. Podrobný program bude ro-zesílán po obdržení přihlášky s adresou.

Zoša Vyoralová

KOUZELNÝM KOBERCEM Z JEMENU DO IZRAELE■ Bejt Simcha a World Union for Progressi-ve Judaism (WUPJ) vás srdečně zvou na dvěpřednášky Jana Neubauera v rámci vzděláva-cího cyklu Různé chutě judaismu, spojenés projekcí fotografií. Dne 3. prosince Histo-rie jemenských Židů a 10. prosince Součas-nost jemenských Židů ve staré a nové vlasti.Přednášky se konají vždy ve středu od 18.30na Židovské obci, Maiselova 18, Praha 1, sálve 3. patře; vstup: 20 Kč na obě přednášky,15 Kč jednotlivě.

Další informace o programu Různé chutějudaismu na e-mailové adrese: vzdelava-ni2006@volny.cz nebo na telefonu 724 027929.

SIDUR PROGRESIVNÍHOJUDAISMU■ Nový sidur HEGJON LEV – modlitbyprogresivního směru pro šabat, svátkya všední dny. Uspořádali: rabín Tomáš Kuče-ra, Jan David Reitschläger, vydala: Bejt Sim-cha, formát: A5, 216 stran.

Sidur je v pevné vazbě a na každé dvoustraněnajdete hebrejský text, český překlad, tran-skripci do latinky a anglický (případně slo-venský) text.

Prodejní cena je 400 Kč při osobním odběru(po dohodě), 450 Kč na dobírku (včetně poš-tovného a balného), 570 Kč dobírka na Slo-vensko. Objednávky na adrese reform@vol-ny.cz nebo na telefonu 724 027 929.

Sidur je možné zakoupit rovněž v ŽO Li-berec a ŽO Děčín, v budoucnu zřejměi v dalších obcích.

WIZO■ Naše prosincová schůze se koná dne17. prosince od 15.00 v jídelně Židovskéradnice. Výbor se sejde dne 10. 12. od 15 ho-din v Jáchymově ulici. Všem našim členkámpřejeme příjemný konec kalendářního rokua hodně zdraví! zv

SDRUŽENÍ ŽIDOVSKÝCHODBOJÁŘŮ A VOJÁKŮ■ Upozorňujeme naše členy a příznivce, žeschůzky SŽOV se konají vždy každý druhýčtvrtek v měsíci od 10.00 v Židovské rad-nici (Maiselova 18, 110 00 Praha 1), kromědubna (Pesach) a letních prázdninových mě-síců. Příští schůze se uskuteční dne 11. 12.;pak 8. 1. 2009, 12. 2., 12. 3., 14. 5., 11. 6.,10. 9. a 8. 10.

VÝZVY■ Hledám informace o rodině Wallerstein:Praha – Mannheim – Dinkelsbuehl – Wal-lerstein. pivonja@seznam.cz.

SEZNÁMENÍ■ Hledám společnici pro hezký vztah, spo-lečné procházky, příjemné popovídání,hezké chvíle. Jsem bez závazků, středníhověku, soběstačný, z Prahy. Zn.: kontakt v re-dakci.■ 30/172 slobodný sportovec, VŠ bez záväz-kov hľadá inteligentnú parnerku na trvalývzťah. Značka: Praha. Odpoveď, prosím, doredakcie Rch.■ Je mi 54 let. Ráda a hodně čtu, mám rádapřírodu, turistiku, cestování i jen tak toulkyPrahou. Hledám hodného přítele přiměřené-ho věku a podobných zájmů. Kontakt: tan-ka.z@email.cz.

ODHALENÍ PAMĚTNÍ DESKY V LUŽIV neděli 26. 10. se konala v synagoze v Lužimalá vzpomínková slavnost. Za účasti staro-sty města ing. arch. Tomáše Soukupa a před-sedy pražské židovské obce F. Bányaie bylaodhalena pamětní deska občanům městečkaLuže, kteří zahynuli během války v nacistic-kých koncentračních táborech. Pamětní des-ka se jmény lužských Židů byla umístěnav předsíni nově zrestaurované synagogy, kte-rá nyní slouží kulturním účelům.

Historie zdejšího židovského osídlení saháaž do 16. století. V polovině 19. století tvořiliŽidé přibližně 18 % obyvatel městečka,v dalších letech počet Židů postupně klesal.Na počátku 20. století se v Luži a v blízkémměstečku Proseč u Skutče usadili dva bratřiEmil a Bedřich Polákovi z Jičína. Emil Polákje vnukem poslední židovské rodiny v LužiRoubínkových. Bedřich Polák je otec VěryMunkové a mým dědečkem. Obě rodiny bylysoučástí lužské židovské obce.

Chci poděkovat všem, kteří se zasloužilio zdárné dokončení tohoto projektu. Zvláštěvedení městečka Luže v čele s panem staro-stou ing. arch. Soukupem, vedení pražské ži-dovské obce, zastoupené panem Bányaiem,a v neposlední řadě i paní Evě Liškové, ježpro dokončení projektu udělala velmi mnoho.

Jan Munk, ředitel Památníku Terezín

ZEMŘELA RUTH ELIASPo dlouhé chorobě zemřela dne 11. říjnanaše chavera Ruth Elias (Eliášová), rozenáHuppertová, nar. 6. 10. 1922 v Ostravě. Pošťastném mládí v Ostravě byla deportovánaz Brna do Terezína 4. 4. 1942 a 18. 12. 1943do Osvětimi-Březinky a dalších KZ táborů,kde prošla strašným trápením. Vrátila se doPrahy v květnu 1945 a po uzdravení se pro-vdala za Kurta Eliáše; manželé pak odešli doIzraele s Haganou v roce 1948. Usadili sev mošavu Bejt Jicchak, kde žila do smrti. Vy-chovali dva syny a šest vnuků.

Ruth vedla, vzdor smutným zážitkům bě-hem šoa, velmi aktivní společenský život;byla oblíbená pro svá vystoupení na mno-hých oslavách – zpívala různé písně a dopro-vázela se na akordeon. Byla spoluzakladatel-kou Bejt Terezín a zúčastňovala se po létačinnosti tohoto kruhu. Přibližovala dějinyholocaustu ve výchovných střediscích dětema vojákům. O svém mimořádně těžkém úděluza holocaustu napsala knihu Naděje mi po-mohla přežít, která byla přeložena do mnohajazyků. Je to příběh strašné bolesti matky,kterou esesáci přinutili, aby nechala zemřítsvé novorozené dítě.

Přesto se jí podařilo vést v Izraeli šťastnýživot a její dům byl místem pohody a lásky.

Ruth měla velmi těžký, ale úspěšný a šťast-ný život. Loučíme se s ní jménem rodiny, přá-tel Bejt Terezína a všech, kteří ji měli rádi.

Se smutkem v srdci Petr Erben

22 VĚSTNÍK 12/2008

VÝZVY, ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BRATISLAVAV decembri oslávia: pani Margita Andriko-vá, nar. 17.12. – 85 rokov; pani Alica Bíli-ková, nar. 26.12. – 84 rokov; pani HelenaBorská, nar. 20.12. – 81 rokov; pani MáriaCignová, nar. 15.12. – 80 rokov; pani Alž-beta Denková, nar. 8.12. – 86 rokov; paniKatarína Engelová, nar. 25.12. – 60 rokov;pán Henrich Fundárek, nar. 20.12. – 80 ro-kov; pán Pavel Gross, nar. 9.12. – 73 rokov;pán Alexander Hauska, nar. 14.12. – 84 ro-kov; pani Oĺga Horská-Hadrabová, nar.9.12. – 73 rokov; pani Matilda Hrabovecká,nar. 16.12. – 84 rokov; pán Viliam Kame-nický, nar. 18.12. – 91 rokov; pani MarieKannová, nar. 23.12. – 88 rokov; pani OľgaKeryová, nar. 17.12. – 86 rokov; pán JurajKohlmann, nar. 24.12. – 70 rokov; pani Te-rézia Lorinová, nar. 13.12. – 92 rokov; paniEva Mosnáková, nar. 16.12. – 79 rokov; pánJuraj Salner, nar. 2.12. – 65 rokov; paniJana Sliuková, nar. 16.12. – 82 rokov; paniEva Stinová, nar. 6.12. – 91 rokov; pani EvaŠvigutová, nar. 31.12. – 65 rokov; pani Her-ta Vyšná, nar. 19.12. – 78 rokov, a pán Ladi-slav Wister, nar. 11.12. – 90 rokov. Ad meaveesrim šana!

Naše rady po ťažkej chorobe opustili: pánJuraj Reich vo veku 81 rokov; pani MUDr.Tatiana Krausová vo veku 61 rokov a paniRozália Guttmannová, vo veku 87 rokov. Po-zostalým vyslovujeme hlbokú sústrasť.

ŽO BRNOV prosinci oslavují tito naši členové: panJiří Berger, nar. 22.12. – 64 let; paní AlžbětaBláhová, nar. 11.12. – 78 let; pan Petr Bu-reš, nar. 14.12. – 31 let; pan Dmitrij Flajš-mann, nar. 22.12. – 64 let; paní Olga Flasa-rová, nar. 16.12. – 55 let; paní RůženaFuchsová, nar. 11.12. – 85 let; paní Eva Ně-mečková, nar. 15.12. – 58 let; pan Jan MošeNeumann, nar. 1.12. – 58 let; paní TaťjanaPelíšková, nar. 24.12. – 53 let; paní JanaŘezníčková, nar. 18.12. – 84 let; pan AndréJosef Spitzer, nar. 22.12. – 82 let; paní Mag-dalena Shira Strachová, nar. 14.12. – 34 let,a pan Hanuš Veselý, nar. 4.12. – 84 let. Admea veesrim šana!

ŽO KARLOVY VARYV prosinci oslaví narozeniny paní HelenaBlanová, nar. 15.12. – 74 let. Ad mea veesrimšana!

ŽNO KOŠICEV decembri majú jubileá: pani ErnestínaKrenková, nar. 24.12. – 99 rokov; pani LoraQuittová, nar. 26.12. – 93 rokov; pán KarolMalý, nar. 28.12. – 92 rokov; pani Anna Gre-gušová, nar. 21.12. – 90 rokov; pani MagdaZádorová, nar. 22.12. – 89 rokov; pán Voj-tech Záhorský, nar. 24.12. – 86 rokov; paniEdita Šalamonová, nar. 4.12. – 85 rokov;pani Anna Kunovská, nar. 10.12. – 84 rokov;pán Mikuláš Deutsch, nar. 30.12. – 83 rokov;

pani MUDr. Juliana Filová, nar. 13.12. – 72rokov; pán Ing. Michal Klein, nar. 6.12. – 71rokov, a pani RNDr. Mária Bayerová, nar.28.12. – 70 rokov. Ad mea veesrim šana !

Oznamujeme, že zomrel člen našej komu-nity pán Zoltán Grossmann (87 rokov). Smú-tiacim vyjadrujeme úprimnú sústrasť.

ŽO LIBERECV prosinci oslavují tito členové: paní Micha-ela Pejpalová Machová, nar. 9.12. – 30 let;slečna Sára Wienerová, nar. 13.12. – 17 let,a paní Rašela Lebovičová, nar. 17.12. – 96let. Ad mea veesrim šana!

ŽO OLOMOUCV měsíci prosinci oslaví narozeniny tito našičlenové: pan Miroslav Dostál nar. 25.12. –52 let; paní Edita Šťastná, nar. 26.12. – 84let; paní Alžběta Večeřová, nar. 19.12. – 78let; pan MUDr. Oto Košta, nar. 14.12. – 52let; pan Martin Cvrkal, nar. 27.12. – 35 let;paní Doc. PhDr. Lucy Topolská, nar. 31.12. –75 let, a paní Renata Gregorová, nar. 24.12. –39 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO OSTRAVAV prosinci oslavují tito naši členové: panPhDr. Jozef Černek, nar. 19.12. – 75 let; paníHildegarda Jirousková, nar. 17.12. – 87 let;paní Věra Klečková, nar. 19.12. – 82 let; paníErna Kopolovičová, nar. 25.12. – 96 let; paníMarie Holá, nar. 19.12. – 26 let; pan Ing. Ro-man Mamula, nar. 13.12. – 42 let; pan Jind-řich Markovič, nar. 8.12. – 61 let; paní Kate-řina Petříková, nar. 17.12. – 84 let; paní Ing.Eva Spasovová, nar. 4.12. – 39 let; panAlfréd Synek, nar. 11.12. – 83 let; paní EmaKomárková, nar. 17.12. – 21 let, a pan Ing.Vladimír Weiss, nar. 30.12. – 62 let. Ad meaveesrim šana!

ŽO PLZEŇV měsíci prosinci oslaví narozeniny tito našičlenové: paní Helena Janečková, nar. 20.12.– 37 let; pan PhDr. Peter Braun, nar. 25.12. –60 let; paní Eva Šašková, nar. 23.12. – 57 let,a paní Hana Herzová, nar. 13.12. – 59 let. Admea veesrim šana!

ŽO PRAHAV prosinci oslavují: paní Jitka Flusserová,nar. 4.12. – 86 let; paní Marie Formanová,nar 21.12. – 85 let; paní Vlasta Fošenbauero-vá, nar. 21.12. – 96 let; paní Regina Froňko-vá, nar. 30.12. – 86 let; pan Artur Grünzweig,nar. 10.12. – 83 let; pan Alfred Hartmann,nar. 30.12. – 94 let; paní Filipína Herrlicho-vá, nar. 11.12. – 84 let; paní Františka Hla-váčková, nar. 2.12. – 84 let; paní Jarmila Ho-ralová, nar. 27.12. – 92 let; paní Alice Horskánar. 15.12. – 82 let; pan Eric Hübscher, nar.11.12. – 88 let; paní Edita Kosinová, nar.16.12. – 87 let; paní Stella Löblová, nar.28.12. – 84 let; pan Arnošt Lustig, nar. 21.12.– 82 let; paní Markéta Nováková, nar. 5.12. –86 let; paní Helena Oesterreicherová, nar.23.12. – 83 let; paní Zuzka Podmelová, nar.10.12. – 87 let; pan Miloš Povondra, nar.9.12. – 84 let; pan Emil Svátek, nar. 15.12. –82 let; paní Lydia Tulačková, nar. 20.12. – 82let; pan Zdeněk Tumlíř, nar. 8.12. – 84 let,a pan Oldřich Vinař, nar. 9.12. – 83 let. Admea veesrim šana!

ÚmrtíDne 17. 10. zemřela ve věku 91 let paní Žo-fie Czinnerová. Se zesnulou jsme se rozlou-čili 19. 10. 2008 na Novém židovském hřbi-tově v Praze 3.

Dne 27. 10. zemřela ve věku nedožitých98 let paní Terezie Blumová. Se zesnuloujsme se rozloučili v obřadní síni Nového ži-dovského hřbitova v Praze 3.

ŽNO PREŠOVV decembri oslávia svoje narodeniny: pánIzidor Gold, nar. 11.12. – 93 rokov; pán Ber-nard Lichtig, nar. 14.12. – 61 rokov; pán Eu-gen Rochlitz, nar. 22.12. – 84 rokov; paniEdita Eckhausová, nar. 26.12. – 89 rokov;JUDr. Soňa Goldenbergová, nar. 10.12. – 64rokov; pán Ján Fränkl, nar. 17.12. – 63 rokov,a MUDr. Zuzana Červeňáková, nar. 28.12. –53 rokov. Ad mea veesrim šana.

ŽO TEPLICEV prosinci oslavují narozeniny tito naši čle-nové: slečna Anna Birková, nar. 2.12. – 46let; Jiří Merta, nar. 4.12. – 15 let; paní VěraPešinová, nar. 22.12. – 63 let; pan FrantišekVáňa, nar. 27.12. – 36 let; slečna NatalieKrásová, nar. 19.12. – 28 let; paní Alice Si-kytová, nar. 5.12. – 44 let, a paní Sonja Krač-merová, nar. 1.12. – 83 let. Ad mea veesrimšana! přeje teplická obec.

ŽO ÚSTÍ NAD LABEMV měsíci prosinci oslaví své narozeninypaní Alena Borská, paní Veronika Recho-vá-Willheimová a dlouholetý člen obcepan Karel Kumpera, který se dožívá kula-tého výročí 90 let. Všem jmenovaným sr-dečně blahopřejeme. Naše blahopřání patříi Mgr. Yvoně Šaferové k narození holčičkyAdiny.

VĚSTNÍK 12/2008 23

ZPRÁVY Z OBCÍ

K 70. VÝROČÍ KŘIŠŤÁLOVÉ NOCISedmdesáté výročí vypuknutí nacistické-ho pogromu zvaného křišťálová noc připo-mněla řada evropských osobností. PapežBenedikt XVI. vzdal poctu obětem tohotopogromu v proslovu k věřícím shromáždě-ným na Svatopetrském náměstí. Vyzvalk tomu, aby připomínka tehdejších hrůzsloužila jako varování před jejich opako-váním. Německá kancléřka Angela Mer-kelová hovořila ve staré synagoze na ber-línské Rykestrasse a vybídla Němce, abynebyli lhostejní k antisemitským proje-vům: „Lhostejnost je první krok k tomu,aby se základní hodnoty ocitly v ohrože-ní,“ prohlásila mimo jiné. Výročí ve svýchprojevech připomněli také izraelští politi-ci, premiér Olmert a prezident Peres.

POPRVÉ ŽENAMezinárodní sdružení konzervativních rabínůzvané Rabínské shromáždění (Rabbinical As-sembly) zvolilo poprvé ve své historii do jednéz čelných funkcí ženu. Stala se jí Julie Schön-feldová, která byla v říjnu jmenována výkon-nou místopředsedkyní shromáždění. Schönfel-dová nahradí ve funkci rabiho Joela Meyerse.„Stalo se to třiadvacet let poté, co jsme v hnutíjmenovali první rabínku, což je zhruba obdobíjedné generace,“ komentoval krok rabi ElliotDorf, profesor Americké židovské univerzity.Nová místopředsedkyně význam své volby ni-jak nezveličuje: „Myslím, že to, že jsem bylazvolena, způsobily spíše ideály, které sdílíms kolegy a s konzervativními Židy po celémsvětě, nikoli fakt, že jsem žena.“ Rabínskéshromáždění bylo založeno roku 1901 a sdru-žuje přes 1500 rabínů a rabínek.

NOVÝ STAROSTA JERUZALÉMANovým jeruzalémským starostou se stal se-kulární izraelský podnikatel Nir Barkat. Na-rodil se roku 1959, šest let sloužil v armádějako výsadkář, na Hebrejské univerzitě ab-solvoval počítačová studia a vlastní firmu naantivirový software. Dříve byl členem stra-ny Kadima, kterou opustil kvůli smířlivémupostoji k rozdělení Jeruzaléma. Barkata vo-lilo 50 % obyvatel, jeho soupeře, ultraorto-doxního poslance Meira Poruše, jen 42 %.Barkat prohlásil, že bude starostou provšechny obyvatele „věčného hlavního městažidovského národa“. Z Jeruzaléma prý chcevytvořit moderní mezinárodní metropoli.

KDE BYLO GHETTONa konci listopadu byl ve Varšavě dokončenzajímavý projekt: zahrnuje jednadvacet infor-mačních tabulí rozmístěných podél hranic bý-valého ghetta a béžovou čáru s nápisem „Zeďghetta“, která vede po varšavských chodnícícha stěnách domů. Ta ukazuje, kudy vedla od po-loviny roku 1940 cihlová bariéra, za níž bylo

na 307 hektarech uzavřeno na 360 000 míst-ních Židů a 90 000 Židů z dalších měst. Čára jepřerušena na vozovkách a tramvajových kole-jích. „Varšavané samozřejmě o ghettu vědí, alenikdo by asi neměl ponětí o tom, jak velkébylo, nebo že to bylo obrovské vězení v srdciměsta. Teď si na jeho hranici mohou přímosáhnout,“ řekl při slavnostním otevření TomaszMerta z polského ministerstva kultury.

NA PAMĚŤ DIPLOMATŮNa londýnském sídle britského ministerstvazahraničních věcí byla odhalena pamětnídeska na počest britským diplomatům, kteřív době nacismu pomáhali Židům. V letech1933 až 1939 vydali tito úředníci, kteří pů-sobili v Německu, Rakousku a dalších ev-ropských zemích, téměř 30 tisíc povolení,která umožňovala ohroženým Židům vyces-tovat do Británie nebo do Palestiny. K nej-aktivnějším patřil Frank Foley, agent vý-zvědné služby MI6 v Berlíně. Jako zástěrkusvého pravého poslání měl funkci pasovéhoúředníka. Aby pomohl Židům, vydával víza,falšoval dokumenty, a dokonce jezdil dokoncentračních táborů, vyváděl z nich lidia skrýval je u sebe doma. Robert Smallbo-nes působil jako generální konzul ve Frank-furtu a po křišťálové noci pracoval 18 hodindenně, aby vydal co nejvíce víz. Z dalších tobyli Thomas Kendrick, jenž působil ve Víd-

ni, nebo Frank Fulham v Mnichově. Odha-lení desky se zúčastnila řada Židů, kterýmbritští diplomaté zachránili život.

RYTÍŘSKÝ ŘÁD PRO PERESEBritská královna Alžběta II. udělila izrael-skému prezidentovi Šimonu Peresovi Velkýrytířský kříž řádu svatého Michala a svaté-ho Jiří, jenž je určen osobnostem, které sevyznamenaly v oblasti zahraničních vzta-hů. Stejné vyznamenání získali napříkladirský zpěvák a filantrop Bono, zakladatelMicrosoftu Bill Gates a bývalý prezidentUSA Ronald Reagan. Peres se při své ná-vštěvě Británie setkal s premiérem Gordo-nem Brownem a s princem Charlesem. Tohoprezident požádal, zda by mu prostřednic-tvím Červeného kříže pomohl získat pří-stup k zajatému vojákovi Giladu Šalitovi.

ČERVENÝ PŮLMĚSÍCA MAGEN DAVID ADOMV listopadu byla poprvé udělena Humani-tární cena amerického Červeného kříže.Získali ji vedoucí palestinské a izraelskézdravotnické služby: za Červený půlměsícdr. Al Chatib a za Magen David adom dr.Noam Jifrach. Byli oceněni za to, že „polo-žili základ spolupráce mezi svými dvěmaorganizacemi, a tím přímo zlepšili huma-nitární podmínky Palestinců a Izraelců“.

OBŘÍZKY V DÁNSKUV dánském Národním výboru pro dětskápráva vznikl návrh zákona na zákaz dět-ských obřízek: místo toho by chlapci smě-li být obřezáni až ve věku 15 let. Výborpro etiku s návrhem zákona souhlasí,k tomu, aby se dostal do parlamentníhojednání, by jej musel schválit i lékařskývýbor. V Dánsku žije asi 7000 Židů, 95 %rodin dává své syny obřezat. am

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova18, 110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz Re-dakce a administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3,Telefon / fax 242 487 330, e-mail: roschodes@se-fer.cz Redakce: Jiří Daníček, Alice Marxová, TomášPěkný (šéfredaktor). Sekretariát a výtvarná spoluprá-ce: Anna Tomášková. Vychází měsíčně, nevyžádanérukopisy se nevracejí. Číslo indexu 47 680. Distribucipro předplatitele provádí v zastoupení vydavatelespolečnost Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrumMoravské nám. 12D, 659 51 Brno, tel.: 541 233 232;fax: 541 616 160, e-mail: zakaznickecentrum@medi-aservis.cz, reklamace: 800 800 890. Předplatné proSlovensko MAGNET press, Slovakia s.r.o. P.O. Box169, 830 00 Bratislava, tel.: 00421-2-67201931-33,fax: 00421-2-67201910 (20,30), e-mail: predplatne@press.sk. Předplatné do zahraničí vyřizuje adminis-trace Roš chodeš. MKČR E922, ISSN 121074 68.Toto číslo vychází 1. 12. 2008. Cena 15 Kč

24 VĚSTNÍK 12/2008

ZPRÁVY ZE

SVĚTA

B. Obama a Š. Peres v Izraeli v r. 2008. Foto archiv.