OBSAH

Úvodník 2

Velikonoce v zemích Krajánka 3

Výročí a významné dny 4

Čeští svatí a patroni 5

Pověsti 6–7

Zpívánky 8

Volnočasovky 9

Kam s dětmi v Turecku 10–11

Omalovánka 12

Křížovka 13

Krajánkova knihovna 14–15

Čtení na pokračování 16–17

Hrátky s češtinou 18–19

České stopy 20

Putování za chutěmi 21

Krajánkovo tvoření 22–23

Dětské centrum 24

Redakce:

Barbora Aydın, Hana Katzourakisová, Jitka Darchiashvili, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Martin Maryška, Mirka Čechovská, Monika Nožičková, Radka Çelik, Svatava Lévová, Soňa Alfieri, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan

Titulní strana: Magdaléna Sevinç Obrázek na boční liště: Vašík Kaçmaz

Omalovánka: Monika Tutucu Grafická úprava: Ivana Kaçmaz,

Kateřina Zástěrová, Martin Maryška, Radka Çelik Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın,

Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut Odpovědná redaktorka: Barbora Aydın

Kontakt: krajanek@krajaneistanbul.cz

www.facebook.com/casopiskrajanek

© Čeští krajané v Istanbulu

Milé děti,

únor a pololetní prázdniny jsou za

námi. Jaké bylo vysvědčení? Dostaly

jste za něj nějakou tu sladkou

odměnu?

Nesmutněte, že prázdniny skončily.

Za chvíli tu budou Velikonoce a s nimi

snad i nějaké to čokoládové vajíčko

nebo zajíček. Pokud nebudete na Ve-

likonoce v České republice, mrskačku

si asi moc neužijete, ale na straně 3 se

můžete o Velikonocích něco nového

dovědět. A velikonočně-jarní výzdo-

bou také nic nezkazíte. Nalistujte si

stranu 22 a pusťte se do toho.

Jaro je za dveřmi a i počasí tomu na-

svědčuje. Věříme, že se už nemůžete

dočkat, až vyběhnete ven na zahradu,

do lesa nebo do parku jen tak v miki-

ně. Až si prohlédnete všechny ty jarní

kvetoucí kytičky, například sněženky,

konvalinky nebo narcisy, můžete se

vrhnout do čtení Krajánka. Kromě

Velikonoc jsme si pro vás připravili

povídání o svatém Josefovi a slavném

přírodovědci Prokopu Divišovi. Za-

chumlaní pod dekou se můžete klepat

strachy u strašidelné pověsti o Bílé

paní.

Mlsné jazýčky čeká spousta zajíma-

vostí z francouzské kuchyně a malé

cestovatele zase výlet na jedno super

zajímavé místo v Istanbulu. Kam přes-

ně vám ale neprozradíme, to si už

přečtete sami.

Krásné čtení!

OBS

AH •

ÚVO

DN

ÍK /

2

ITÁLIE

Namísto kočiček se o Květné neděli v kos-tele světí olivové či palmové větvičky. Děti dostávají od rodičů a příbuzných čokoládo-vá vajíčka. Mohou být menší, ale i obrov-ská! Jsou dutá a uvnitř bývá překvapení – malý dárek. Beránka v Itálii nehledejte, zato holubici ano (kynuté pečivo s cukro-vou polevou a mandlemi na povrchu). Na stole nesmí chybět jehněčí či různé slané dorty. V pondělí se jezdí na výlet s piknikem.

ŘECKO

Velikonoce zde patří mezi největší svátky roku. Světí se vavřín. Důležitý je hlavně půst! Dětem se období půstu vysvětluje pomocí ženské postavy, tzv. Kyra Sara-kosti. Má sedm nohou, protože půst trvá sedm týdnů, ruce má zkřížené v modlitbě, nemá ústa, protože drží půst a nemluví, nemá ani uši. Tím očišťuje jak tělo, tak i duši. O sobotní půlnoci půst končí a rodiny se sejdou u pozdní večeře – polévky z jehněčích vnitřností magiritsa. Většina Řeků se vrací na vesnici k příbuzným, kde hodují až do pondělí. Opéká se celé jehně a jí se tsureki, sladký mazanec zapletený do věnce, uprostřed je obarvené vajíčko natvrdo nebo velikonoční čajové cukroví kulurakia. Děti dostávají od svého kmotra dárek (většinou nové boty), čokoládové vajíčko a svíčku.

ŠPANĚLSKO

Světí se olivové větvičky. Celý poslední týden se městy a vesnicemi táhnou ponurá procesí – zvuky bubnů, kapuce či řetězy mohou i trochu nahánět hrůzu! Zato děti oceňují dosti dlouhé prázdniny, obvykle 10 dní. Na stole nesmí chybět torrija – nakrájená veka obalená ve vajíčku se osmaží ve velkém množství tuku a posype cukrem a skořicí.

FRANCIE

Hlavním symbolem Velikonoc je zajíček. Obrovského maskota můžete potkat v par-cích či obchodních centrech. Děti hlavně připravují a zdobí košíčky, protože v neděli po mši do nich sbírají čokoládová vajíčka, zajíčky a zvonky, které hledají v trávě. Francouzi jsou milovnící čokolády – jí se hodně právě čokoládová vajíčka. Typická je také velikonoční domácí paštika z králí-ka nebo telecího, zapečená v listovém těstě.

TURECKO

Většina obyvatel jsou muslimové a ti Veli-konoce neslaví. Pravoslavným křesťanům posílají tradiční výzdobu příbuzní, kteří bydlí v zahraničí. Pak chodí v sobotu do kostela s košem, ve kterém je velikonoční dort a také vajíčka. Tam rozsvěcí spoustu svíček, setkávají se s přáteli a modlí se až do rána druhého dne. Cestou do kostela i z kostela na ulici obdarují kouskem jídla každého, koho potkají. Stejně jako Řekové soutěží v rozbíjení obarvených vajíček: každý si vybere jedno a ťukají jimi o sebe. Čí vejce se nerozbije, vyhrává.

Pasqua – Pascua – Πάσχα – Pâques – Paskalya

Krajánek se vydal na výzvědy. Chtěl zjistit, jak slaví velikonoční svátky v jednotlivých ze-mích, kde náš časopis vychází. A nestačil se divit! Velikonoce jsou křesťanským svátkem, a tak třeba ve Spojených arabských emirátech je neslaví vůbec. Ale i v ostatních zemích se oslavy mezi sebou trochu liší. V Řecku a v Turecku se slaví Velikonoce pravoslavné. Datum těch pravoslavných se vypočítává podle jiného (juliánského) kalendáře, takže vět-šinou bývají o trochu později než v katolických zemích.

3/ VELIKON

OCE V ZEM

ÍCH KRAJÁN

KA

Článek připravila: Soňa Alfieri

22. března 1892 se narodil

KAREL POLÁČEK

Byl to spisovatel, novina r a filmovy scena rista. Patr il k nejvy znamne js í m c esky pí s í cí m humoristu m, to znamena , z e zesme s n oval kaz dodenní z ivot. Pola c ek psal take pro de ti. Nejzna me js í je jeho kní z ka o parte kluku Bylo na s pe t, ktera byla i zfilmova na.

28. března

ZDENĚK SVĚRÁK SLAVÍ 80!

„Není nutno, není nutno, aby bylo pr í lis veselo...”, titulní pí snic ku poha dky Tr i vetera ni napsal Zdene k Sve ra k uz v roce 1983. Byl pu vodne uc itelem, dnes je zna my jako scena rista, herec, textar , zpe va k a spisovatel. Mají ho ra di dospe lí pro jeho absurdní (nesmyslny ) humor, milují ho de ti

za origina lní pí snic ky (napsal asi 400 textu ), poha dky (napr í klad Tr i bratr i) a por ad Hodina zpe vu, ktery pr ipravuje spolec ne se skladatelem Jaroslavem Uhlí r em.

21. března MEZINÁRODNÍ DEN LOUTKOVÉHO DIVADLA

Loutkove divadlo ma v Č eske republice dlouhou tradici. Jeho poc a tky

najdeme uz v 18. století , kdy vznikaly cele loutka r ske rodiny. Ty pak

nahradily loutka r ske spolky a divadla. Jedny z nejorigina lne js í ch loutek

vytvor il v Plzni Josef Skupa. Jsou to

Spejbl a Hurví nek, ktere mu z ete

vide t v Praze. A pokud byste me li

chuť sezna mit se s loutka r sky m

sve tem, navs tivte tam i Ř í s i loutek,

kde mu z ete shle dnout take

loutkovou poha dku.

20. března SVĚTOVÝ DEN ŠTĚSTÍ

Ř í ka se: „S te stí je jen mus ka zlata .”

A je to pravda, kaz dy c love k ma jine

pr edstavy o s te stí . Ne kdo potr ebuje

spoustu ve cí , jiny se spokojí s tí m,

z e se mají vs ichni ra di a z e jsou

zdraví . Je to ve c velmi osobní ,

kterou na m rodic e a okolí pr eda va .

Ať uz na s de la s ťastny mi cokoli, je

nutne si toho va z it, protoz e nikdo

nikdy neví , jak dlouho ono s te stí c ko

potrva ...

VÝRO

ČÍ A

VÝZ

NAM

NÉ

DN

Y /

4

Rubriku připravila: Soňa Klimešová

5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRON

I

načasování! Narodil se nám syn, kterého jsme pojmenovali přesně tak, jak řekl an-děl – Ježíš. Ježíšek byl malý a zesláblý, proto nebylo možné vydat se na zpáteční cestu. Chodili jsme tak v Betlémě od dveří ke dveřím žádat o pomoc, ale dočkali jsme se jen odmítnutí a zabouchnutých vrat. Přišla tedy řada na uplatnění mých znalos-tí přírody. Kde přečkat chladné a deštivé počasí? No přeci v jeskyni! Našel jsem v lese pár větviček a třením kamínků jsem rozdělal oheň. Ani v hotelu byste si takové pohodlí neužili! I přesto, že nám v jeskyni nic nechybělo, cítil jsem, že přijde čas odejít. Brzy mě navštívil můj starý dobrý kamarád anděl a pověděl mi, ať sbalíme veškeré věci a co nejrychleji utečeme do Egypta před zlým králem. To se mu to lehce řekne! Co já vím, kde je Egypt?! Přesto jsem to nevzdal a s rodinou utekl. Anděl mě ještě několikrát navštívil se zprá-vou, že nám hrozí nebezpečí, až jsme se nakonec usadili ve městě Nazaret. Zde jsme konečně našli vytoužený klid a spo-kojený život. Čas utíkal, já stárnul a nako-nec umřel obklopen rodinou. Protože jsem řemeslo vykonával na výbor-nou, jsem patronem všech tesařů. Protože jsem se vždy dokázal postarat o rodinu a dobře vychovat syna, jsem také patro-nem všech rodin a dětí.

Procestoval jsem kus světa v době, kdy letadla, auta a vlaky byly vzdálenou bu-doucností. Jmenuji se Josef a jsem otcem Ježíška. Ano, přesně toho Ježíška, který nám každé Vánoce, pokud zrovna nezlobí-me, nosí dárky. Narodil jsem se v Betlémě v rodu krále Davida. Vedle slova král mi však už nic nezůstalo. Nežil jsem jako princ, ale jako člověk, který si na jídlo a věci potřebné k životu musel vydělat těžkou prací. Naš-těstí jsem našel povolání, které mi bylo i zábavou. Stal jsem se tesařem. Jakmile jsem dospěl ve statného muže, začal jsem se poohlížet po své budoucí ženě. Štěstí mi přálo a po krátkém hledání jsem potkal Marii. Náš vztah byl láskyplný a poklidný až do chvíle, kdy jsem na Marii zaznamenal známky těhotenství. Protože jsme ještě nebyli manželé, věděl jsem, že dítě nemůže být moje. Na skandály jsem si nepotrpěl, a tak jsem od Marie v poklidu odešel. Vtom se mi zjevil anděl a pověděl mi: „Dítě dal Marii Bůh. Neopouštěj ji, je to dobrá žena. Dá ti syna. Pojmenuj ho Ježíš.“ Andělovi, jak víte, se odporovat nedá. K Marii jsem se vrátil a rodinná po-hoda se vrátila. V království bylo vyhlášeno sčítání lidu. Museli jsme proto odcestovat do Betléma, do mé rodné krajiny. Jakmile jsme dorazili do cíle, Marie začala rodit. To vám bylo

Článek připravila: Mirka Čechovská Zdroje: nase-rodina.cz, abcsvatych.cz, wikipedia.org

Milé děti, slyšely jste už o Bílé

paní? Nejste jediní! Tahle Bílá pa-

ní se totiž dokonce občas zjevova-

la panovníkům na jejich hradech

a zámcích. No ale kdo to je, ta Bí-

lá paní? To bylo tak…

Byl jednou jeden pán, původem

z Lichtenštejna, který měl za

manželku Bertu. Nikdo nerozu-

mí tomu, proč se tito dva lidé

brali, protože pán byl na Bertu

tuze hrubý, vůbec ji neměl rád!

Pořád jí nadával, Bertě to bylo

moc líto, chtěla své manželství

zachránit, zkoušela všemožné,

ale když viděla, že to prostě ne-

půjde, tak se rozhodla, že od

manžela odejde. I přestěhovala

se do Krumlova a občas pobýva-

la i u svého bratra v Jindřichově

Hradci. Pomáhala mu, jak jen

mohla, starala se o jeho děti

a snažila se udržovat teplo do-

mova, vařila, poklízela

Bílá paní a dohlížela na to, aby se všichni

měli dobře. Aby byl zámek ještě

hezčí, rozhodla se, že nechá pře-

stavět jeho zadní část. Jenomže to

si naběhla! Řemeslníkům to trvalo,

stavba postupovala jen velmi po-

malu. Navíc viděla, že jsou dělníci

unavení, takže za nimi alespoň

chodila a mile k nim promlouvala.

Navíc jim slíbila, že budou po zby-

tek života dostávat sladkou kaši

jako odměnu za hotové dílo. A jak

slíbila, tak taky udělala. Každý rok

POVĚ

STI

/6

dostávali chudí lidé sladkou kašič-

ku, aby si pamatovali, co udělali,

a aby jim bylo aspoň trošku přilep-

šeno. Nakonec se kaše dostávala

úplně mezi všechny lidi, nehledě

na to, jestli byli staří nebo mladí

a chudí nebo bohatí. Pěkná tradice,

že? Tak si všichni pamatovali, jaká

byla Berta dobrá žena.

Jednoho dne Berta zemřela,

ale aby na ni lidé nezapo-

mněli, zjevovala se pokaž-

dé, když se blížila nějaká

významná událost.

Lidé díky ní poznali, že

se blíží něco radostného –

to když Berta držela v ruce svazek

klíčů. A naopak, když se stalo ně-

co smutného, tak místo klíčů měla

černé rukavičky.

Nejraději měla Bílá paní malého

šlechtice Petra Voka. V noci za

ním chodila a mazlila se s ním, ale

také se o něj starala. Měla totiž po-

cit, že to chůva moc dobře nezvlá-

dá. Jenomže chůva o žádné Bílé

paní nevěděla, a tak se lekla, když

viděla, jak malé miminko chová,

a vytrhla jí ho z náručí. Berta se

naštvala, zařekla se, že už tedy

nikdy nepřijde a zmizela za jed-

nou ze zdí pokoje. Jediným jejím

přáním však bylo, až bude mladý

Petr Vok vládnout, aby se o ní

dozvěděl. A tak se také stalo. Mla-

dý šlechtic nechal zbourat zeď,

kterou Bílá paní prošla, a před-

stavte si, že našel poklad!

7/ POVĚSTI

Článek připravila: Barbora Aydın

ZPÍV

ÁNKY

/8

ZPÍV

ÁNKY

/8

Text: Zdeněk Svěrák, hudba: Jaroslav Uhlíř

Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy. Dříve, než se vlády chopí, vystrkuje periskopy.

Než se jaro osmělí, vystrkuje podběly. Ty mu asi dolů hlásí, čerstvé zprávy o počasí.

Jaro! Je to v suchu, zima už nemůže, stoupá teplota vzduchu a míza do růže. Povídám: jaro! Je to v suchu, vichry už nedujou, nahlas nebo v duchu lidi se radujou.

U dopravní cedule vyrostly dvě bledule, blízko telegrafní tyče vyrostly dva petrklíče.

Mravenci už pracujou, holky sukně zkracujou, slunce svítí, led je tenký, jaro, vem si podkolenky.

Jaro! Je to v suchu, zima už nemůže, stoupá teplota vzduchu a míza do růže. Povídám: jaro! Je to v suchu, vichry už nedujou, nahlas nebo v duchu lidi se radujou, stromy se radujou, keře se radujou, ryby se radujou, mouchy se radujou, myši se radujou, dveře se radujou, okna se radujou, vopice se radujou, kočky se radujou, sloni se radujou, ministři se radujou. P

ísn

ičku

vyb

rala

: Zu

zan

a D

oğ

an

ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY Z knihy: Trnkův Špalíček, text sestavila: Klára Trnková

Koleda, koleda, jarní trávo,

ať je tady všechno zdrávo!

Koleda, koleda, travičko,

vyskoč aspoň maličko.

A pak ještě výš,

udělej nám skrýš!

Pro zajíčka, pro vajíčka

i pro toho koledníčka,

co si pokoj nedá

a vajíčka hledá!

JAZYKOLAMY

Petr Fletr pletl svetr. Pletl

Petr Fletr svetr? Svetr pletl

Petr Fletr.

Řekni Lili, nalili-li liliputáni

liliím vodu!

HÁDANKY

9/ VOLN

OČASO

VKY

Jedna hlavička,

jedna nožička.

Hlavička když zčervená,

konec nožky znamená.

Truhláři mě nejlíp znají,

pěkné dřevo ze mne

mají.

Znám já chalupníka, co

nikdy chalupu neprodá.

Sedí panna ve světnici,

vlasy má až na ulici.

Upletl jsem pomlázku,

je hezčí než z obrázku.

Všechny holky, které znám,

navštívím a vymrskám.

Než mi dají vajíčko,

vyplatím je maličko.

Pomlázka se čepejří,

ať mi má Andulka nevěří,

poženem se do dveří

a ze dveří do kuchyně

a z kuchyně šup do síně:

budem šlehat upřímně.

Há

da

nky

a ja

zyko

lam

y vy

bra

la: R

ad

ka Ç

elik

Ř

íka

nky

vyb

rala

: Zu

zan

a D

oğ

an

zá

palk

a, s

trom

, hle

mýž

ď, m

rkev

energie, a proto například lednič-

ka chladí mléko, pračka má dost

síly na vyprání špinavých tepláků

z hřiště nebo třeba můžeme za-

pnout žehličku a vyžehlit si košili

do školy. Tato elektrárna ale už

nefunguje, protože je strará, a to

tak moc, že je památkově chráně-

ná. Představ si, že to byla vůbec

první elektrárna, která v Istanbulu

vznikla! Začali ji stavět dávno, v

roce 1911, fungovat začala v roce

1914 a pracovala až do roku 1983!

Když ji spustili do provozu, tak

nejdřív napájela tramvajový pro-

voz.

Na výstavě se určitě nudit nebu-

deš. Můžeš projít celou elektrárnu

od shora dolů a obdivovat všechny

KAM

S D

ĚTM

I V T

URE

CKU

/10

Na tomto místě se budeš určitě

bavit. Muzeum najdeš v Istanbul

Bilgi University. Je ve čtvrti Eyüp

na severu východního břehu Zlaté-

ho rohu, asi minutu jízdy autem

od Miniaturk, parku miniatur.

Muzeum má tak trochu strašidel-

nou atmosféru, ale jenom malinko,

neboj se! Řekni mamince a tatín-

kovi, že návštěva muzea je zdarma.

Nemusíš nikde kupovat vstupenky

ani se nudit ve frontě. Muzeum je

v obrovské hale. Ta je zčásti uzpů-

sobená pro studenty univerzity,

což jsou takové velké děti, které se

chtějí moc učit. V další části je mu-

zeum – elektrárna. Elektrárna je

vlastně takové jedno velké zaříze-

ní, které slouží k výrobě elektrické

Muzeum energie v Istanbulu je výborným místem, kam můžeš zaví-tat s celou rodinou, všichni tam budete spokojení. Pokud se už nudíš ve svém oblíbeném parku, znáš každou rybku v istanbulském akvá-riu a už znáš všechny exponáty v Koç muzeu, je čas na změnu! Vezmi maminku, tatínka a hurá do Muzea energie!

jsou opravdu velké nebo se můžeš

někam zatoulat. Tak neztrácej ma-

minku a tatínka z dohledu!

Pokud by tě přeci jenom muzeum

nebavilo (což se určitě nestane),

kolem muzea je velký park, a tak

popros maminku nebo tatínka, ať

ti vezmou kolo, odrážedlo nebo

třeba balón. Budeš moci běhat po

trávě, skákat, schovávat se za stro-

my a tropit další hlouposti a nikdo

na tebe nebude křičet nebo tě na-

pomínat. V létě jsou na trávě polo-

ženy velké barevné polštáře a po

nich se můžeš vesele válet, nebo

klidně odpočívat po obědě, pokud

zajdete s maminkou a tatínkem do

jedné z restaurací. A řekni rodi-

čům, že EspressoLab má výběro-

vou kávu!

11/ KAM S D

ĚTMI V TU

RECKU

ty turbíny, potrubí, motory a další

velká zařízení, která sloužila k vý-

robě elektrické energie. Ale teď

dobře poslouchej, protože dole

v přízemí je něco velice zajímavé-

ho. Až jednou budeš chodit do

školy (nebo pokud už chodíš), bu-

deš mít fyziku, což je moc zajímavý

předmět o tom, jak třeba něco zvá-

žit, proč se do bazénu vejde tolik

vody, jak můžeš změřit teplotu,

když venku mrzne, nebo o tom,

proč je něco teplé a něco studené,

jak rychle jede vlak a tak. A všech-

ny tyto věci jsou vysvětleny na ex-

ponátech, které můžeš uvést do

provozu! Na všechny můžeš sáh-

nout a vyzkoušet si je, což je velká

zábava. V muzeu je například šla-

pací kolo napojené na šest domá-

cích spotřebičů. S vynaložením

vlastních sil spustíš ruční mixér,

rádio apod. Ale dávej na sebe při

tom pozor, protože některé věci Článek připravila: Jitka Darchiashvili

OM

ALO

VÁN

KA /

12

V dnešní tajence najdete název dřevěného nástroje, který se používá během Velikonoc ke svolání věřících na bohoslužbu. Na Zelený čtvrtek odlétají všechny zvony do Říma a tehdy, až do Velikonoční neděle, se namísto zvonů používá...

Křížovku připravila: Hana Katzourakisová

13/ KŘÍŽOVKA

1. Slovo nadřazené ke slovům pes, kočka, kůň.

2. Slovo nadřazené ke slovům cibule, mrkev, okurka.

3. Slovo nadřazené k názvům O Karkulce, Hrnečku vař, O koblížkovi.

4. Slovo nadřazené ke slovům Praha, Brno, Plzeň.

5. Slovo nadřazené ke slovům Eliška, Václav, Libuše.

6. Slovo nadřazené ke slovům kalhoty, šaty, košile.

7. Slovo nadřazené ke slovům panenka, míč, autíčko.

8. Slovo nadřazené ke slovům kleště, šroubovák, kladívko.

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

Usměvavá ilustrátorka maluje a kreslí především, ne však výhradně,

pro děti. Za svou originální práci získala hned několik ocenění. Její

ilustrace vás přenesou do světa fantazie a jedinečně dotváří příběh,

který jí autor svěřil. Její obrázky jsou plné citu a umí pohladit po

duši. Sama o sobě říká, že se s tužkou v ruce narodila. Už jako malá

domalovávala knížky, které dostala. O jejím budoucím povolání tak

bylo brzy jasno.

KRAJ

ÁNKO

VA K

NIH

OVN

A /

14

Jako malá jste domalovávala do knih vlastní ilustrace. Nezlobila se na vás maminka? Maminka se na mě zlobila, ale jen tak mile a maminkovsky. Jako výtvarnice to chápala a poradila mi, abych hodně kreslila, malovala a pořádně se to naučila, že to jednou budu moci dělat beztrestně . A ono to vyšlo, teď mě za malování do knížek už ne-trestají, ale odměňují.

A jaká maminka jste vy sama? Hravá, přísná, uklízecí? Děti už mám velké, ale vždycky jsem byla hravá. S dětmi si ráda povídám. Ráda jsem pro ně vymýšlela pohádky, ráda si s nimi hrála a pořád jim ráda naslouchám. Pokaždé se umíme domluvit. Uklízecí jsem normálně – tak abychom nezahynuli, ale ani neo-tročili hadru .

Kreslíte si doma s dětmi? Kreslila jsem s nimi celé roky a ony i já jsme to milovaly. Jednou jsme měli doma ně-kolik týdnů na stole rozložený velikánský papír, který jsme sundávali jen na jídlo, a na něj jsme celá rodina společně postupně domalovávali úžasný výpravný příběh. Po-řád ho máme schovaný. Teď, když už jsou děti prakticky dospělé, se těším, až na kres-lení začnu za pár let lákat vnoučátka.

15/ KRAJÁNKO

VA KNIH

OVN

A Vaše postavičky jsou veselé a usměvavé, jste taková i vy? Ostatní mi říkají, že ano, a já si to vlastně myslím taky.

Kdy a co nejraději malujete? Nejraději maluji, když přijde neodolatelný rukopis plný blázni-vých nápadů, potrhlých hrdinů, báječných myšlenek, vtipu a laskavých slov a také, když mě napadne nějaká skvělá výtvarná technika, kterou strašně toužím vyzkoušet. A co nejraději? Cokoli kromě neživých věcí a dopravních prostředků, ty opravdu upřím-ně nesnáším. Miluji malování živých bytostí, vymyšlených či skutečných. Mám ráda emoce a jejich vyjádření. Barvami ráda navozuji nálady a nesmírně miluji vtipné scény. Tím jsem asi pověstná .

Vaše ilustrace jsou na první pohled velmi odlišné od jiných autorů. Čím to je? Že by těmi emocemi? Nebojím se jich. Když maluji, dívám se na svět výhradně dětskýma očima a nelekám se sebevětších po-trhlostí. Chápu ale i nezbytnost něhy pro dětskou duši. Když ma-luji, jsem dítětem a nějak asi cítím, co mám udělat. Myslím, že napodobovat někoho jiného je nekonečná nuda a já jsem uvnitř objevitel, mám ráda vlastní cestu. Já jsem já a ne někdo jiný, tak proto asi maluji jako já a ne jako jiní autoři.

Co právě připravujete? Jsem plná nadšení a trémy, neboť za pár dní začnu ilustrovat nové vydání Exupéryho Malého prince. Šíleně se těším a bojím se zároveň, že po panu Exupérym už to nikdy nikdo výstižněji vyilustrovat nemůže. Kéž bych to alespoň neudělala hůř.

Co byste vzkázala našim čtenářům? Mám vás moc ráda a děkuji za vaši přízeň. Prosím, všechno, co děláte dobrého, dělejte naplno a s láskou. Dospělí, co děláte pro děti, tak dělejte s láskou stonásobnou. A vy, děti, dobře se dívej-te a hodně čtěte .

Nejoblíbenější dětská kniha: Jiří Trnka: Zahrada, Jostein Gaarder: Jako v zrcadle, jen v hádance Nejoblíbenější pohádka: Oscar Wilde: Šťastný princ Nejoblíbenější barva: lila, fialková, šeříková, levandulová, šalvějová Nejoblíbenější roční období: jaro–léto Nejoblíbenější den v týdnu: pátek odpoledne

Rozhovor připravila: Lenka Kanellia

ČTEN

Í NA

POKR

AČO

VÁN

Í /1

6

A pan biskup to zaklínadlo mermo-

mocí chtěl slyšet. ‚Kruciprdy babo,

okamžitě mi to zaklínadlo vyklop!‘

rozkázal jí. A tak mu ho Jedubába

řekla. Hned mu bylo jasné, že to za-

klínadlo dává obrovskou moc. Naučil

se ho nazpaměť a umínil si, že se tak

pomstí našim.“ To byl teda ale pěk-

nej raubíř, ještě mnohem horší než

Lukáš Mařata! pomyslela si Kiko, ale

to už Františka pokračovala:

„Jenomže se přepočítal. To zaklína-

dlo se totiž od Jedubáby naučil špat-

ně. Ona už neměla moc zubů a šišlala

a biskup Zlobisko byl zase trochu

nahluchlý. Zaklínadlu špatně porozu-

měl a zkomolil v něm nějaká slova,

takže nefungovalo tak, jak mělo.“

„No a co se stalo, když to zaklínadlo

proti vám použil?“ „Já jsem bloudila

v bludišti, které Zlobisko opravdu

začaroval, takže jsem z něj nemohla

ven, a jak jsem se dlouho nevracela,

tak se do bludiště vydal nejdřív tatí-

nek a hned za ním maminka. „A zů-

stali jste tam všichni, viď?“ bylo hned

všechno jasné Kiko. „Zůstali jsme

tam zakletí na věky. Přes den nemů-

žeme z bludiště ven, a když, tak jen

v noci a jako duchové. A v noci se

tady dějí temné věci. Já se vlastně

už strašně dlouho bojím. A to se mi,

uvážíme-li to, že jsem duch, líbí nej-

míň.“ „Aha, a já myslela, že se v noci

v zahradě vůbec nebojíš,“ rýpla si

trochu Kiko. „Ono ne že bych se

bála takových obyčejných věcí, jako

že zakopnu nebo upadnu, ale síťáků

třeba se bojím – nikdy totiž nevíme,

jestli jsou zrovna s námi, nebo se

Zlobiskem. Oni se k tomu zaklínání

tehdy připletli a teď jsou na něj na-

štvaní, a zároveň jako jeho osobní

garda jsou zvyklí mu sloužit. V noci

loví malé ptáčky, přepadávají a za-

motávají do sítí veverky a někdy…,

někdy taky možná i psy.“ Františka

mluvila úplně tiše, jako by se bála,

že na ni síťáci hodí lepkavou pavuči-

nu. „Jenže nic naplat, jejich kokony

jsou jediné místo, kde nás vlčí bis-

kup nemůže slyšet, takže s nimi mu-Nap

sala

: M

arké

ta P

iláto

vá,

nak

lad

ate

lstv

í Me

and

er

Část patnáctá Pokračování minulého dílu

17/ ČTENÍ N

A POKRAČO

VÁNÍ

Rubriku připravila: Radka Çelik

zaklínadlem neví rady. Vypadá to, že

budem zakletí navždy.“ Františka se

rozplakala. „Ale no tak, nebreč,“ chlá-

cholila ji Kiko a napodobila hlas své

rozhodné a praktické maminky, která

ráda jezdí na motorce a cestuje po

celém světě. „A ptali jste se taky

v Japonsku?“ napadlo najednou Kiko.

„Ne, v Japonsku teda ne, kde to je?“

popotahovala Františka. „To je země,

odkud jsem přijela…, hm, tam jste asi

nemohli doletět, když nemáte leta-

dlo, to je moc daleko. Ale poslyš,

možná, že…, počkej Františko, no jo,

vždyť já vím, co bychom mohli zkusit,

už to mám!!!“ vyskočila Kiko rovnýma

nohama a rozhrnula lepkavou pavou-

čí síť okolo altánku. „Kam běžíš?!“

volala za ní Františka. „Neboj, brzy

jsem zpátky! Dáme si sraz u knihovny,

tam ti povím, co mě napadlo. Jen teď

musím honem spoustu věcí zařídit.

Zatím ahoj!“ volala Kiko. Opatrně

přehopkala po rybích hřbetech, pro-

běhla kolem začarovaného bludiště

a brzy za ní zaskřípěly staré dveře na

zámku. Po špičkách se vrátila k sobě

do pokojíčku, kde už si dávno medví-

dek Nuri přestal povídat s červenou

veverkou Maruškou.

síme dobře vycházet,“ povzdychla si.

„Jenomže taky nevíme, jestli jsme mrt-

ví, nebo ne, jestli nám má být veselo

z toho, že nikdy neumřeme, anebo

z toho máme být nešťastní. Všechno je

takové nejasné, a to nás trápí nejvíc,

víš,“ vysvětlovala Františka. „A co se

stalo se Zlobiskem, když to zaklínadlo

bylo špatně?“ chtěla vědět Kiko. „To je

právě ono,“ neodpustila si úsměv

Františka. „On sám sebe totiž zaklel

taky! Stal se z něho starý šedivý vlk…,

má zelené oči a ostré zažloutlé tesá-

ky… a věčně má hlad. Taky už není

nahluchlý, má absolutní sluch – to jako

že všechno slyší a bloudí tady jako

duch spolu s námi. To teda není vůbec

příjemné, protože nikdy nevíme, kdy

je za námi. A celou tu dobu, co jsme

zakletí, strašně zuří, rozbíjí na zámku

vázy, vytrhává zubama listy z knih, kde

se píše o tatínkovi, a vzteká se na

Jedubábu!“ „A Františko, nemohl by

vás třeba někdo vysvobodit?“ zeptala

se Kiko. „To právě asi nemohl. Aspoň

my to teda nevíme. Ptali jsme se snad

už všude. Byli jsme se radit za starým

moudrým hejkalem v Hodoníně, ma-

minka zaletěla dokonce až do Prahy

zeptat se netopýrů na Hradě, tatínek

se zase ptal tureckých duchů války,

maďarských čarodějnic i ruských vod-

níků, ale nikdo si s tím popleteným

Pokračování příště

Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.

Jak se domino hraje?

1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku.

2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe.

3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.

4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všech-

ny své kartičky.

Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.

HRÁ

TKY

S ČE

ŠTIN

OU

/18

palac inky r í zek

voda dort

mle ko ry z e

lí za ko

ryba

rohlí k

s pagety

19/ HRÁTKY S ČEŠTIN

OU

Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová

jogurt

kola c

limona da

chle b

kobliha

pa rek

knedlí ky

bonbo ny

zmrzlina

kur e

pivo

sy r

c okola da

hranolky

ČESK

É ST

OPY

/20

Článek připravila: Kateřina Zástěrová

Dnes se v Krajánkovi dočteme, kdo

to vlastně byl Prokop Diviš a co vy-

nalezl. Začněme ale od začátku. Ví-

te, jak vzniká bouřka? Na začátku je

bouřkový mrak, kdy teplý a vlhký

vzduch stoupá asi 3–4 kilometry

nad zemský povrch, kde se ochlazu-

je a mrak se zvětšuje. Vodní páry

zkapalní a promění se v ledové kru-

pky. Jednotlivé částečky se o sebe

třou a získávají opačný elektrický

náboj. Vznikne blesk a ten je násle-

dován hromem, který je jen zvuko-

vým efektem blesku. Ke vzniku

bouřky je potřeba obrovské spousty

energie, která se při úderech blesku

zase uvolňuje. Blesk vzniká mezi

mrakem a Zemí, nebo mezi dvěma

mraky.

A tak pozor, když prší! Doma jsi

před bleskem v bezpečí, ale protože

má rád vysoké objekty, není dobré

schovávat se pod stromy nebo

v otevřené krajině. Proto je na kaž-

dé střeše domů zařízení, kterému se

říká hromosvod. Tohoto pomocníka

vynalezl český vědec Prokop Diviš.

Hromosvod je nejvyšším bodem

budov. Když do něj uhodí blesk, sve-

de jeho energii do země. Taková

energie už pak pro člověka není ne-

bezpečná. Prokop Diviš vynalezl

první bleskosvod v roce 1754 neda-

leko fary v Příměticích u Znojma na

Moravě. Svůj úspěšný pokus však

nikde nepublikoval a svědectví exis-

tuje pouze v rukopisu. Možná proto

světové encyklopedie považují za

vynálezce hromosvodu Američana

Benjamina Franklina.

Dalším vynálezem byl hudební ná-

stroj „denisdor“, Zlatý Diviš. Byl to

strunný nástroj poháněný elektric-

kým proudem, který údajně dokázal

napodobovat různé hudební nástro-

je a dokonce i lidský hlas.

Prokop Diviš

Obrácený koláč je známá francouzská

pochoutka. Nejčastěji se tento koláč dělá

z jablek. Určitě jste ho, děti, někdy ochut-

naly. A proč se mu říká obrácený? Koláč

připravíte, necháte upéct a po upečení

ho jednoduše obrátíte.

Mangové koláčky, které si společně upečeme jsou mnohem jednodušší a budete je mít připravené rychleji

než ten klasický jablko- vý obrácený ko-

láč. A ani těch in-grediencí nepotře-bujete mnoho.

Jak už jste určitě odvodily z názvu, pro tento recept je potřeba ovoce, kterému se říká mango. Pro šest malých koláčků si připravte tři ne-příliš zralá manga. Druhou ingre-diencí je listové těsto, které se dá jednoduše koupit v každém obchodě s potravinami. Třetí a poslední ingrediencí je pís- kový cukr (80 gra- mů). Je třeba si také připravit malé formy na koláčky. Nejprve si děti musíte předehřát troubu na 200 °C. Oloupejte si man-ga a nakrájejte je na plátky. Nastří-

Připravte si:

3 nepříliš zralá manga 1 listové těsto 80 g cukru

21/ PUTO

VÁNÍ ZA CH

UTĚM

I

Mangové obrácené koláčky

hejte si pečíci papír na kolečka, tak aby se vešel do forem na koláčky. Do každé formy dejte jedno kolečko pečícího papíru. Koláčky se tak bu-dou po upečení lépe obracet. Do menšího hrnce dejte cukr a na nízkém ohni ho nechte zkarameli-zovat. Co to znamená zkaramelizo-vat? Z cukru se jednoduše díky tep-lu stane karamel. Poznáte to tak, že cukr zhědne. Tento zkaramelizova-ný cukr pak nalejte do forem. Poté do každé formy položte plátky manga. Z listového těsta si vystřih-něte kolečka a na plátky manga položte do každé formy kolečko těsta. Koláčky nechejte péct 15 až 20 minut na 200 °C. Když jsou koláčky dozlatova upečené, vytáhněte je z trouby a jeden po druhém poma-

lu obraťte.

Mangové koláčky jsou nejlepší,

když jsou ještě trochu teplé nebo

vláčné.

Dobrou chuť! Recept připravila: Svatava Lévová

Jaro je nejkrásnější roční období, příroda se probouzí po

zimním odpočinku a všechno kvete. Kdo by neměl rád jaro!

Jak vypadá jaro u vás? Jaké květiny kvetou, jaká zvířata

můžete pozorovat? A věděli jste, že i když nemáte zahrádku,

můžete si „zasadit” mrkev a ředkvičky? Celé jaro si tento-

krát společně namalujeme a vyrobíme z papíru.

KRAJ

ÁNKO

VO T

VOŘE

NÍ

/22

BUDEME POTŘEBOVAT tvrdý papír velikosti A3

několik čtvrtek tvrdého papíru

velikosti A4

tempery

štětce

lepidlo

nůžky

Velký papír přeložíme na polovi-

nu a připravíme si pozadí pro naši

jarní zahrádku. Spodní polovinu

nabarvíme hnědou barvou, to bu-

de země a zryté záhonky. Druhou

polovinu vybarvíme zeleně a naho-

ře modrou oblohu. Vše necháme

uschnout.

23/ KRAJÁNKO

VO TVO

ŘENÍ

Na menší tvrdé papíry si namalujeme zvířata,

stromy, květiny, zeleninu a věci, které chceme na

zahrádce mít. Co všechno na jaře najdeme na zahra-

dě? Je toho spousta: kvetoucí jabloň, tulipány, řed-

kvičky, kočka, kos, ježek, zahradní konev na zalévá-

ní… Nezapomeneme namalovat také slunce, mraky

a letící ptáčky!

Potom všechny namalované

věci pečlivě vystřihneme a dáme

pozor na to, aby ty, které chceme

mít na zemi, měly asi 1 cm volný

okraj na spodní straně - tak, jak

to vidíme na obrázku.

Vystřihnuté rostliny a zvířátka

nalepíme do připravené zahrady.

Zahneme bílý spodní kraj, jeho

spodní stranu potřeme lepidlem

a přilepíme na hnědou plochu.

Jakmile máme zasázené všechny řed-

kvičky, mrkvičku, stromy, keře, zvířátka

i květiny, můžeme nalepit na oblohu slun-

ce, mraky a letící ptáčky.

Rubriku připravila: Marie Švédová

Hotovo! Jaká je vaše

zahrádka? Co v ní kvete?

Kdo tam bydlí?