KRONIKA OBCE KAŇOVICE – KNIHA I 1911-1949

NEJSTARŠÍ DĚJINY :

Kronika tato byla pořízena na vyzvání úřadů dle ministerského nařízení v roce1925. Kronikářem byl zvolen správce zdejší jednotřídní školy Rudolf Ambrozek za starostování Františka Šůstka, rolníka č.p. 18.Pisatel nezačal psáti rokem 1925, nýbrž z dějů a událostí dřívějších vybral některé, jichž se buď sám, nebo jiní dopátrali, a jež uznal za vhodné, aby byly zaznačeny do doby příští.V Kaňovicích, na podzim 1925

Rudolf Ambrozek, správce školy a kronikář.

Dle údajů bývalého řídícího učitele Jana Vítka z Nedachlebic nalézáme v hodnověrných zápisech a listinách, že Kaňovice, jako všechny dědiny a města, náležely zprvu přímo velikýmknížatům moravským, později knížatům a markrabatům moravským z rodu Přemyslova, a teprve v polovici 14. století shledáme, že přešly do vlastnictví zemanského roku Kaňovského.Jest tedy naše obec hodně stará. Jisto však jest, že jest mnohem starší, než se zmíněný badatel domníval. Některé okolnosti nasvědčují, že pocházejí z dob ještě předhistorických, nejspíše z doby novokamenné.Našly se zbytky obydlí lidských z tehdejších dob, bohaté popelovité kulturní jámy, bohužel nevědomostí a neznalostí majitele pozemku vzaly za své. Pár střepů nádob tuhových nebo ze světlejšího materiálu, slídou promíšeného, které podařilo se jako velmi skromné zbytky pisateli těchto řádků ještě nalézti, svědčí, že pocházejí z nádob hodně rozměrných, určených nejspíše k uschování obilí. Všecek obsah jam vyvezen byl na mnoha fůrách jako kompostní hlína na louku v době, kdy ještě jsem v Kaňovicích nepůsobil, asi kolem roku 1910.Sedliska tehdejších kaňovských obyvatel se nacházela v nynějším humně čísla popisného32 ( majitelka Františka Haramiová ), možná i v č.p. 31 ( Josef Šůstek – Kopecký ) a č.p. 34 ( Josef Duda ), na jichž záhumenicích se posud časem vyorávají vypálené hrudky a valouny pískovcového kamene. Vypálenou oranici vidno též v humně č.p. 7 při silnici, vedoucí do Hřivínova Újezda, a když se stavěla tato silnice, byla prý v oněch místech odkryta pec, nejspíše ohniště předhistorickýchobyvatel. Na polích v našem katastru bylo dle doslechu nalezeno několik bronzových předmětů, viděl jsem pouze jeden, sekyru s dutinou a ouškem, kterou nalezl v trati „Lačnově“ Josef Duda z č.p. 34 a prodal malíři Hlavicovi.Stopy ty svědčí tedy o ranném osídlení v místě nynějších Kaňovic. Ostatně, jak bádání na okrese ukazuje, byl celý kraj velmi brzy osídlen, jak ukazují zbytky předhistorické osady nad Uherským Brodem nebo rozsáhlé pohřebiště mohylové „Požářiště“ nad Ludkovicemi, jež částečně prozkoumal pan konservátor Červinka.Poloha Kaňovic hodila se velmi dobře k osídlení. Údolí potoka se zde poněkud rozšiřuje a příčné údolí potůčka Kaňovsky, vřezané do východního pásma předhoří vizovických Karpat, je chráněno severních i jižních větrů, které se co chvíle honí hlavním údolím. Dnes je silnice, vedoucí tímto údolím velmi používána, hlavně vozidly z Hané a ode Zlína. Je jisto, že už za prastarých dob sloužila podélná údolí za hlavní spojovací cesty horských krajů a údolí naše

1

bylo a patří dosud k nejdůležitějším, řídíc cestu k Malenovicím a dále na Hanou nebo ke Zlínua odtud k Vizovicím.Přirozeně, že bylo obydleno už v dobách předhistorických.Odkud pochází název osady Kaňovice, mohli by vysvětliti snad jazykozpytci, nedopátral jsemse ničeho určitého. Domněnka, že jméno původně znělo „Kanovnivce“ a že osada patřila kdysi ke statkům kapituly ( kanovníkům), jako prý sousední obec Biskupice ke statkům biskupským, je asi diletanská. Zdejší lidé se domnívají, že jméno vesnice dal pták káně, jež sevyslovuje u nás zkrátka „kaňa“. Osada téhož jména je ve Slezsku, na Hané je dědina „Kaňovsko“.

Ze zemanského rodu Kaňovského připomíná se výslovně Maček ( asi Maxmiliánek ), který roku 1371 daroval uhersko-brodskému klášteru les blíže Dobrkovic, aby byly slouženy za spásu jeho duše zádušní mše.

Zároveň s ním uvádí se několik členů tohoto panstva kaňovského, ale už po 10 letech dostaly se Kaňovice do vlastnictví slavného panského roku ze Šternberka ( tj. ze Světlova), pánů na Lúkově, Zlíně a Starém Světlově u Provodova. V jejich držení zůstaly Kaňovice 85 let. Roku 1466 prodal je však Matouš ze Šternberka se dvorem a mlýnem rytíři Jiříkovi z Honbic a Velkého Ořechova, který je měl v držení 27 let.

Roku 1493 prodal je Jiřík i s právem podacím, tj. patronátním, Janu Onšíkovi z Bílovic, jenž držel panství bílovské a byl členem rytířského rodu z Kuželů. V tomto rodě zůstaly Kaňovice až do roku 1600, kdy se dostaly na krátko do rukou Janauerům ze Strachnova na Nedachlebicích a Bartodějským z Bartoděj. Těm byly po roce 1620 zabaveny aprodány knížeti Lichtenštejnovi, který je r. 1629 se světlovským panstvím prodal nynějšímu rodu Serenyiů z Kis Šeren.

Z okolnosti,, že byly r. 1493 Kaňovice prodány i s patronátním právem, vidno, že byl tehdy v naší osadě farní kostel a farář. Dosud je na návsi starý hřbitov, na němž stával nevelkýonen kostelík, fara bývala naproti, kde stojí nyní číslo popisné 31.

Možno však souditi, že byla tehdy v Kaňovicích i farní škola, která bývala pravidelně při každém farním kostele.

Po třicetileté válce se už v Kaňovicích kostela nevzpomíná. Zanikl buď před válkou nebo za ní. Příčinou byla asi chudoba obce nebo i okolnost, že byli osadníci kališníky, či Českými Bratry. Původní kostel ať dřevěný či zděný, jako všecko časem dosloužil, sešel buď stářím, ohněm nebo válkou. Na nový už nedošlo. Onšíci z Bílovic, majitelé Kaňovic neměli velikého majetku a v tomto kraji měli jediné Kaňovice, pro které jim nestálo zato, jak byli povinni, stavěti nový kostel. Okolní obce byly přifařeny na Velký Ořechov. Kaňovice samy nestačily na zbudování nového kostela, protože tou dobou nastaly už smutné časy rozmíšek a bojů náboženských.

Po třicetileté válce byly Kaňovice jako část panství luhačovského ( v Luhačovicích tenkrát ještě kostela nebylo ) přifařeny a přiškoleny do Pozlovic.

Teprve za panování císaře Josefa II., kdy povstaly v našem kraji fary „lokajky“ na Provodově, v Luhačovicích, v Rudicích, v Jezdci, v Březolupích, v Březnici a.j., při sdělávání nových farností byly r 1783 Kaňovice z Pozlovic vyfařeny i vyškoleny a přiděleny k VelkémuOřechovu, za což připadly Biskupice od Velkého Ořechova k Luhačovicím.

To je krátká historie Kaňovic.Jednotřídní obecná škola byla v obci zřízena r. 1902.

Pohromy roku 1910 a 1911Povodeň r.1910 :Dne 6. Září 1910 stihla Kaňovice veliká pohroma – povodeň, jaké nepamatují ani nejstarší lidé naší obce. Voda v potoku rychle rostla a vystoupila ze břehů, zaplavila pole a luka a

2

šíravou hrnula se přes obec, přes silnici a dale k Biskupicím. Všecek úval bylo jediné moře hlučivé, bouřlivé, zkázonosné. U nás stoupla voda nad normal , takže sklepy byly zaplaveny. Štěstí ještě, že zemáky tou dobou byly ještě všecky na poli. Škola naše trčela z vod jako malý ostrůvek. Ačkoliv na našich polích, zvláště však na lukách voda nadělala nsemírných škod, přece se to nedá ani srovnati s pohromou, která stihla obce níže položené, jako v Luhačovicích, Polichně, Újezdě, Uh. Brodě, v Kunovicích a v Uh. Hradišti a jinde a jinde. Spojené potoky a řeky vystouplé zesvých koryt roznášely hroznou zkázu. Seno na lukách odplaveno, podzimní úroda na polích zničena, domy pobořeny, životy lidské zmařeny. Také mnoho dobytka utonulo. V Polichně zřítilo se 7 stavení. Nejhůře bylo v Kunovicích. Mnohému z postižených nezůstalo nic, než jen hromada trosek a to, co měl na těle. Tu bylo potřeba rychlé pomoci. První pomoc záhy potom došla. Docházely potraviny, šactvo a peníze z dobročinných sbírek z celé Moravy a Čech. Následujícího dne voda hodně opadla – v postižených obcích – na polích a lukách valila se dále. Oddechl si vyděšený člověk a přehlédaje způsobené škody, dával se do práce, by následky zkázy pokud možno zmírnil. Marné však byly naděje, že aspoň něco uchrání. Již následujícího dne ( 8. září ) nový příval, nova povodeň, jež dokonala, co předešlá načala ….. Mnohé stavení, jež se zdálo předevčírem vzdorovati vodám, tentokráte se sesulo a pochovalo majetek ubohých postižených …… Nejhojnější pomoci dostalo se jim od země velikými obnosy.

Povodeň r. 1911Z jara následujícího roku ( 1911 ) pole, zvláště však louky pohnojené loňskou povodní ( které ovšem neležely dosud zanesené štěrkem a kamením, jak se stalo skutečně na různých místech) slibovaly hojnou úrodu, krásné seno, když tu dne 5. května 1911, tedy skoro před samou senosečí, po nepřetržitých deštích přivalila se nova povodeň, málo menší loňské. Zase Kaňovice byly jezerem a škola ostrůvkem, zase pole a luka zaplavena. Tentokráte voda povalila plot kolem školní zahrady a strhla břehy potoka po samý plot. Škoda na polích a lukách byla tentokráte sice menší, ale citelná, poněvadž loňská píce jednak docela odplavena, jednak náplavou zničena. Letos přece však alespoň něco jarní píce zachráněno. Jarní povodeň trvala I do následujícího dne 6. května, potom již voda opadla docela.Sucho r. 1911Jaro začalo vodami, zato léto přineslo nám veliká vedra a sucho, že naděje na slibnou úrodu den ze dne ubývá. Zemáky nemají vláhy schnou, ač jsou teprve jak vlašské ořechy ( 20.7.1911) a louky suchem se spalují.

DrahotaHrozí ve všem drahota ještě větší, ačkoli již nyní zdá se nesnesitelnou.Ceny potravin

před 10 lety nyní :1 kg hovězího masa 0,96 K 1,60 K1 kg vepřového masa 1,12 K 1,60 K1 kg telecího masa 1,12 K 1,60 K1 kg žitné (režné) mouky 0,20 K 0,28 K1 kg pšeničné mouky 0,30 K 0,40 K1 kg másla 1,60 K 3,20 K

Jak patrno potraviny všechny se zdražily, zvláště maso, ačkoliv cena dobytka značně klesla, nejvíce však zdražily továrny a řemeslníci své výrobky. Tak šactvo, ale obzvláště obuv se

3

nepoměrně zdražila dostoupivší dvojnásobné ceny. Tak jest to se všemi potřebami, že jest velice nesnadno neupadnouti v dluhy, o úspoře nemůže býti ani řeči.Ode všech stavů ozývá se nářek na drahotu a pomoc nekyne odnikud. Jak jen bude dále ?

Sčítání lidu r. 1910

Počátkem ledna 1911 provedneo všeobecné sčítání lidu dle stavu ze dne 31. prosince 1910.C.K.okresní hejtman v Uherském Brodě jmenovalo k té funkci p. Antonína Vaňka, správce školy zdejší sčítacím komisařem. Pomocníkem jeho byl p. Fr. Šůstek, zdejší starosta.

Po provedeném sčítání napočteno celkem v Kaňovicích dne 31.prosince 1910 přítomných 275 lidí a sice 139 mužů a 136 žen.

Sčítání dobytka proved zdejší starosta p. František Šůstek.

- Koní ???- Hříbat ???- Vepřeov. dobytek ???- Krávy ???- Telata ???- Jalovice ???- Voli ???- Býci ???- Kozy ????

Živnosti a řemesla :2 hostinští1 mlynář1 kovář1 krejčí2 obuvníci

Život před válkou

Žili si klidně a bohabojně zdejší občané, o vnější svět a politické věci velmi málo se starajíce, neodebírali novin, důležitější zprávy, které je zajímaly se dozvídali ve městě nebo v Luhačovicích, konečně těch věcí bylo velmi málo.

Na úrodu naříkali každoročně , už ze zvyku, nikdy jich všestranně neuspokojila. A druhý nářek platil daním. To je nejhorší trápení, které kdosi na lidi vymyslel. Nerozmyslní někteří lidé tvrdívali při každé možné i nemožné příležitosti, že jich daně seženou z majetku. Pravda ovšem nebyla tak hrozná, ale čert se maluje vždy strašnější, než je ve skutečnosti. Rozumí se, že životní úroveň nebyla tak vysoká jako nyní po světové válce. Za zámožné se považovali v Kaňovicích 3 občané. Zámožnost ta spočívala v tom, že měli majetky nezadlužené a ještě 6 000 K/3 000 zlatých, jak tehdy bili zvyklí říkat „v záložně“. Byl to obnos, který u nás znamenal dobré vybavení dvou dcer, býval přínos nevěsty na selské místo 3 000 K a 1 kráva. Zadlužení venkova bylo i u nás značné a byli považováni za velmi dobré hospodáře, kdož si udrželi čisté majetky.

4

O válce se mluvívalo dosti často ve spojení s drahotou, válka byl konečný lék jakékoliv nespokojenosti.

Oblíbená byla myšlenka války s Němci, snad jako odplata za rok 1866 nebo proto, že to byl nejbližší národ – nikoliv z důvodů národnostních.

Na druhém místě se myslívalo na Rusko. O slovanské vzájemnosti a bratrství nevěděli ničeho.

Poslušnost, oddanost a láska k císaři a jeho rodu naplňovala lidovou duši ve stylu Steinbreumerových kalendářů, na venkově rozšířených dosti hojně.

Bez císaře si staří a jinak zkušení hospodáři ale nedovedli představiti pořádku ve státě, nechápali, jak by mohli žíti bez této nejvyšší autority. Národního uvědomění nebylo, společenský a politický řád, jaký byl v Rakousku, byl dobrý, vždyť byl schválen duchovní i světskou vrchností.

Němčina se vyznávala za jazyk přednější bez námitek. Ostatně o těch věcech ani nikdoneuvažoval. Znalost minulosti byla pranepatrná, ba možno říci, ve starším pokolení žádná.

Bylo vyloučeno, aby kdo pomyslil na obnovu samostatnosti. Dokonce jakživo nikdo se neodvážil sníti o demokratické formě samostatnosti v republice. O jediné republice na světě slýchali, o Francii. Ta jim však byla vždy vyličována jako země neznabohů, svobodnýchzednářů, kteří fakticky i obrazně šlapou po kříži, země, kde církev a její sluhové jsou na světě nejvíce pronásledováni. Tak představa nepořádku, neúcty, bezbožnosti a všech nepravostí zůstala s pojmem svobodného státu. A cítili se šťastnými, že tomu nebylo tak i u nás.

Život ve válce

Červenec 1914

Do tohoto idylického ticha přišla zvěst o smrti arcivévody Františka Ferdinanda. Pamatuji, že ji donesl do Kaňovic nějaký občan z Petrůvky. Schválně přišel se zprávou do školy. Na občany však neudělala velkého dojmu, byl arcivévoda a jeho způsob života u nás celkem neznám, populárním, jako např. korunní princ Rudolf, už vůbec nebyl. Na válku tehdyještě nikdo nepomyslil.

Pravé zděšení nastalo však teprve, když přišly povolávací rozkazy na vojnu. Třebaže už v druhé polovici července visela vojna ve vzduchu, přece jen každý doufal, že nebude tak zle. Ale obavy se splnily mnohem dokonaleji.

Začátek války

Po odchodu vycvičených záložníků stíhaly jedny odvody druhé : mladí, staří, svobodní, ženatí, zedřítí – vše jedno, koho odvodová komise uznala „geeignet“ ( vhodný ), musel jít.

Zprvu nebylo v obyvatelstvu nespokojenosti, ba naopak u některých jednotlivců bylo pozorovati i částečné nadšení a spokojenost s válečnými výsledky. Takové sháněli se buď po ústních zprávách o vítězstvích rakouských nebo po odložených novinách, co načerpali, sdělovali ženám, zvláště při nedělních odpoledních besedách. Uspokojovalo, že „Rus“, který přece vždy byl považován za silného a nepřemožitelného, dle vídeňských telegrafů šel od porážky k porážce.

5

Ženy povolaných dostávaly denně 80 haléřů podpory pro sebe a 40 haléřů na každé dítě do 16 let. Tím byly do jisté míry jaksi uspokojeny, ba mnohé, jejíž muž dříve vysedával v hospodě, vedlo se lépe. Každý den večer a v neděli odpoledne scházely se na starém hřbitově pod věkovitou lípou a modlily se za vítězství rakouských zbraní a za šťastný návrat manželů.Pobožnost skončila vždy hymnou rakouských národů. Ale zmrzí se všechno, co dlouho trvá, a tak ani ne za rok pobožnosti – jako by uťal. Dědina se od mužských pomalu vyprázdnila, rukou k práci ubývalo, nadšení a spokojenost vyprchala. Také drahota k tomu napomáhala.

Drahoty

1 kg prosné kaše byl za 1 korunu 70 haléřů, 1 kg máku za 2 koruny, cibule 60-70 haléřů za 1 kg, 1 kg sádla 10 korun, másla 8 až 9 korun, česneku 4 až 5 korun, vejce 18 až 22 haléřů, kopa zelí 30 až 40 korun.

Starosta

Starostou od 1. března roku 1914 byl Josef Šůstek, rolník č.p. 31, který jím zůstal po celou válku až do srpna 1919, jako starosta byl vojenské služby zproštěn.

Podobně byl vojenské služby zproštěn správce školy.

Výčet domů z roku 1914

Začátkem války bylo v Kaňovicích 46 domovních čísel, 47. Číslo, samota Osůšná, se právě nově stavěla. Uvádím podrobný výčet :

Číslo Rodiny v čísle popisném bydlící Přezdívkapopisné

1 Šůstek Josef a Marie se 2 dětmi TOMŠOVI2 Mikel Vincenc a Františka se 3 dětmi TEPALOVI3 Prčová Anna, vdova s 8 dětmi MICHÁLKOVI4 Jan Ivanovský a Antonína se 4 dětmi a TOMALOVI výměnkářkou 5 Josefík Josef a Marie se 3 dětmi bez přezdívky6 Valerián Josef a Anna se 3 dětmi BAJCAROVI Na výměnce odděleně bydlí baběnka Josefa Valeriánová s 1 dospělým synem

7 Mališka Josef a Josefa se 3 dětmi a 2 výměnkáři bez přezdívky8 Vaškůj František a Josefa s 5 dětmi TALAŠOVI9 OBECNÍ HOSTINEC v nájmu Františka Zábojníka s manželkou a 2 dětmi

10 Kaláč František a Anna, bezdětní s 1 schovancem, bez přezdívky muž je t.č. v pruském zajetí

11 Vaškůj Josef a Anna se 2 dětmi a 2 výměnkáři ČERNŮŠKOVI

6

Dům má výčepní právo, avšak hostinská činnost se v něm již po mnoho roků neprovozuje. V nájmu u nich bydlí Dudová Marie, svobodná nádenice s dcerou.

12 Máčalová Apolena se 2 dospělými syny bez přezdívky a sluhou

13

Vaškůj Josef ( bratr Vškůje z čp.8) a Marie se 7 dětmi

JUŘÍKOVI14 Lambor František a Marie s 5 dětmi bez přezdívky

15 Šůstek František a Marie s 1 dítětem KOVÁŘOVI a 1 výměnkářkou

16

Mikel Alois a Marie se 4 dětmi ( bratr Mikla z č.p. 2 ), později Osůšenští, důmr. 1914 prodali Františku Dudovi staršímua v roce 1915 se odstěhovali do č.p. 47 vOsůšné. TEPALOVI

17 Čechman Josef a Františka se 3 dětmi bez přezdívky

18 Šůtek František a Anna s 9 dětmi a 1 výměnkářkou GERGELOVI Hospodář je 1. radním, t.č. na vojenské dovolené s 1 synem, jiný syn Miroslav, adjunkt hospodářský v ruském zajetí

19 Duda Jan a Marie s 1 dítkem HRABINOVI

20 Janča Jan, vdovec se 2 dospělými dcerami bez přezdívky

21 Duda Čeněk a Marie, bezdětní se svobodným TOBOLÁKOVI bratrem Janem.

22 Šůstek Josef a Filomena ( bratr Šůstka z č.p.18) JURKOVI se 2 dětmi

23 Šůstek Jan a Anna s 1 synem PRČOVI 24 Janulík Jan a Josefa se 2 dcerami KOHÚTOVI

25 Gergela Josef a Marie s 5 syny (jeden nevlastní) ŠTURMOVI

7

26 Mališková Apolena se 2 dospělými dětmi ŠIMKOVI

27 Flekač Tomáš a Františka s provdanou bez přezdívky dcerou Annou a zetěm Františkem Moudříkem živnost kovářská

28 Gajdůšek Vincenc a Marie se 3 dětmi a bez přezdívky

29

výměnkářkouŠůstek Josef a Marie se 2 dcerami(bratr Šůstka z č.p. 23)

JANULÍKOVI

30Máčala Vincenc a Marie (nevlastní bratr Máčaly z č.p. 12 a Máčaly z č.p. 36) se 2 dospělými

KOPCOVÝMÁČALA

31

dětmi

Šůstek Josef a Františka, 6 dětí a výminkářka KOPEČTÍ

32 Haramia Josef a Františka s 2 dospělými syny bez přezdívky

33 Šůstek Vincenc a Josefa s 5 dětmiDĚDINŠTÍŠŮSTKOVI

34 Duda Josef a Marie, bezdětní bez přezdívky

35 Kaláč Josef a Františka se 4 dětmi a výminkářkou bez přezdívky

36

(bratr Kaláče z č.p. 10)

Máčala Fabián a Marie, se 3 dětmi, CHŘÁSTELOVI 1 výměnkářka.

37 Šůstek Fabián a Marie (bratr Šůstka z č.p. 33) PODKAŇOVŠTÍ 6 dětí, Bydlí na samotě, bývalém mlýně pod lesem Příčkami

38Šůstek Jan a Marie se 2 dětmi (bratr Šůstka z č.p.15) KOVÁŘOVI

39 Vojáček Jan a Anna, 8 dětí KOHÚTOVI 40

8

KAŇOVSKÝ DVŮR SEČE.Šafářem je Mikel František a Marie se2 dětmi. V chaloupce patřící ke dvoru

čeledín Coufalík Josef a Františkase 3 dětmi

41 Duda František a Anna se 3 dětmiDOLNÍ

TOBOLÁKOVI

42 Šůstek Václav a Marie se 2 dospělými dcerami a CHALUPŠTÍ 1 slabomyslným synem

43 Prča Josef a Anna, sourozenci a oba němí bez přezdívky

44 Náhlík Josef, vdovec se synem bez přezdívky

45 ŠKOLA. Ambrozek Rudolf a Josefa, 3 děti bez přezdívky

46 Valerián Jan a Marie se 4 dětmi BAJCAROVI(bratr Valeriána z č.p. 6)

Půjčky a sbírky

Válka přinesla válečné půjčky, které vnucovány každému zámožnějšímu, závislému naúřadech neb podporu beroucím, takže brzy se staly postrachem venkova. Přineslo také peněžní sbírky na veřejné účely, vdovy a sirotky, na Červený kříž, na invalidy, na útulky pro ně, na ponorku atd. , sbírky odpadků vlny, gumy, kovů ( mědi, mosazi, cínu atd.), sbírky plodů a listí na čaj pro vojíny v poli, přinesla mše a slavnosti na oslavu rakouských vítězství, každou neděli po mši za knězovy asistence zpívána s průvodem varhan rakouská hymna, při které všichni museli povstati.

Počasí 1915

V roce 1915 až do žní bylo sucho, čímž úroda utrpěla. Ve žních se dalo do deště, mnoho obilí porostlo a potíže se sklizením byly nemalé. Ovoce málo, trnky žádné.

Rekvisice

Rok 1916 nadělil soupis osetých ploch, zkoumání výnosu výmlaty, soupis dobytka, jeho rekvisice a odměření živobytí válečnými „dávkami“ na dkg, osobu a den. Přebytky měly

9

býti odevzdány na výživu vojska a ostatního obyvatelstva. Rozumí se, že jich u nás bylo velmi málo, neboť půda, většinou rukami žen a výrostků obdělávána, nedávala těch výnosů jako dříve, zvláště když rekvisicemi ubývalo s dobytkem taky hnoje a že umělých hnojiv nebylo k dostání . A kdo přebytky měl, dovedl je pečlivě utajiti a draho pod rukou prodati.

K válečným účelům sbírány též měděné kotly a kostelní zvony, mosazné hmoždíře, kliky atd. Za komisaře ke všem těmto akcím byli ustanoveni učitelé a tak nezaslouženě se šířila mezi lidem k nim nenávist, jakoby učitelé konali nevděčný úkol ze své moci a připívali tak k delšímu trvání války.

IV. válečná půjčka

Ve schůzi obecního výboru 9. května 1916, které se zúčastnil jako finanční delegát, poslaný c.k. okresním hejtmanstvím, vrchní účetní městské spořitelny v Uh. Brodě p. Sanitzer, bylo na nátlak politického úřadu, kterému nebylo možno se nijak vyhnouti, upsáno na IV. rakouskou válečnou půjčku 10.000 K, obnos to i na válečné tehdejší poměry nezvykle veliký. Potom se z c.k. hejtmanství rozletělo na všechny strany : „Chudá obec Korytná upsala na IV. válečnou půjčku 10.000 K…. „ atd. Hejtmanství si pochvalovalo, že dalo tak krásný příklad ostatním obcím, že to ale bylo ono samo, které obec k úpisu přinutilo, ovšem v přípiseneuvádělo. Menšího obnosu upsati než Korytná žádná obec potom nesměla.

Vybízeny také správy škol, aby nabádaly žáky upisovati válečné půjčky. Správce zdejší školy cítil nesmyslnost takových nařízení a výnosů pro české děti, tak u nás ona akce nepřinesla ovoce.

V sousední obci Hřivínově Újezdě však upsali žáci na IV. válečnou půjčku 500 K, občané pak 20.000 K.

Že agitace pro tuto IV. válečnou půjčku, v které slibováno, že je poslední, byla všude pronikavější, než pro půjčky dřívější vidno z výsledku, z upsaných 6 miliard K.

Výmlaty na zkoušku

V knize protokolů o schůzích obecního výboru je protokol ze dne 26. srpna 1916 o schůzi žňové komise, podepsaný starostou, jeho předsedou a dvěma členy. Účelem byl výmlatna zkoušku a zjištění průměrného výnosu. Nepodávám všech číslic, neboť protokol je fingovaný, ve skutečnosti jsme výmlatu neučinili, a číslice stanoveny opatrně co nejnižší, aby obci neuškodily, přece však vyšší, než stanovila dřívější žňová komise před měsícem, která udávala např. u rži výnos po 1 ha 250 kg, tedy zrovna tolik, kolik se vyselo. Opatrnost matka moudrosti. Zvýšili jsme tedy od oka výnos pšenice z 1 ha v různých tratích od 350 kg do 450 kg, rži od 225 kg do 300 kg, ječmene od 350 do 600 kg, ovsa od 400 kg do 600 kg, hrachu 200 kg, vikve 250 kg, jetele 20 q až 40 q, sena 25 q. Konečně, skoro jak za vozem tak pěšky ! Obilní úřad při c.k. okresním hejtmanství si ovšem vyřešil docela jiné číslice, kterými se potom řídil.

Práce žen

Jak výše řečeno, v roce 1916 péče o hospodářství spočívala už jedině na ženách a dětech. Ženy zastaly vše, úroda se včas sklidila, i na podzim zaselo, jak si při tom ulevovaly, nebudu uvádět, každý se domyslí sám. Ta tam však byla tak dlouho a úzkostlivě pěstovaná „ láska a úcta k nejjasnějšímu panovnickému domu“. Ženy se přičinily ze všech sil, aby vše přišlo do pořádku. A tak se stalo, že v mnohých hospodářstvích skončily žně a oračky dříve, než za dřívějších zlatých a pohodlných časů. Zjev jistě zajímavý, který svědčí, že ženy bez mužů jsou mnohem úzkostlivější a dochvilnější v práci. Ženy se naučily a zastaly všechny

10

mužské práce : oraly, sekly, nakládaly, jezdily koni a opatrovaly je, dřevo na zimu připravovaly atd. atd. Krátké, 14 neb i méně denní dovolené některých mužů – vojínů málo padaly na váhu, neboť nepadly vždy na příznivé počasí. Přepínání sil táhlo ovšem neblahé následky, které se ukázaly později.

Úroda

Úroda byla skutečně malá : jednak nepropracování a menší vyhnojení půdy, jednak obilná rez, která za jarního sucha zachvátila obilí, hlavně pšenici.

Podzim

Podzim byl deštivý a selo se nesouvisle. Objevily se spousty slimáků, kteří ničili oziminy, zvláště rži, jichž požrali mnoho měřic. Mnohá pole se musela znovu oseti hned na podzim, jiná až na jaře. Zima se přihlásila už v říjnu, kdy mrzlo po celých dnech. Pak se oteplilo a prosinec byl celý na blátě.

Drahota

Čím déle válka trvala, tím více stoupala drahota. Konce války vidět nebylo. Doufalo sevšeobecně, když v srpnu 1916 vstoupilo do války i Rumunsko, že konec se blíží, avšak nadějeta brzy zklamala.

Pisatel těchto řádků nepopisuje průběh války na bojištích, neboť to není účelem této kroniky, píše jen, jak se zrcadlila válka v životě naší dědiny. Události válečné, jak postupovaly na bojištích jsou dosud v čerstvé paměti a kdo se chce podrobněji použiti, má příležitost v nesčetných příručkách a knihách dějepisných.

Nedostatek životních potřeb

Zásoby potravin, šatstva a všech životních potřeb se za půltřetího roku vyčerpaly, co zbylo, dobře obchodníci ukryli a prodávali za horentní ceny, které den ze dne úžasně rostly dovýše. Vznikl řetězový obchod a vynašlo se slovo „keťas“. Jednoho dne přiletělo do dědiny, aniž kdo věděl odkud, a zdomácnělo okamžitě. Nedostatek tísnil zvláště malé lidi.

Fronty před obchody

Ve městech stávali ubozí lidé od předední ve frontách před obchody pro každou maličkost. Na venkově bylo o cosi živobytí chudým lidem lepší ( nemluvím o rolnících ), že si vypěstovali aspoň zemáky a trochu obilí, začala se obdělávat a osévat každá spádola a agrapa, které se jakživa nezdálo, že by mohla býti jednou polem – ale to daleko nestačilo uživit hladové krky. Chudobné matky jeden den sháněly máslo po vesnici nebo i okolí a druhého dne přede dnem vypravily se do Uherského Brodu nebo do Uherského Hradiště, aby je po domech u soukromníků vyměnily za trochu mouky nebo jiné životní potřeby. Také o petrolej byla na venkově veliká bída a svítilo se i benzinem nebo naftou.

Konsumy

11

Trochu se ulevilo nezámožným, když politické strany nebo jednotlivé stavy zřídily konzumy, do kterých přijímaly za členy i lidi z venkova. Dokud nebyla vykonána revise členstva ve všech konsumech, brali naši lidé na lístky mouku i v několika. I potom, třeba pevní lidovci nehleděli na přesvědčení a setrvali u sociálních demokratů, jimž jinak na jméno přijíti nemohli, jen když dostali správně svoji dávku mouky a cukru.

Mlecí lístky

Samozásobitelé měli velké obtíže se mletím. Vypočtená dekagramová dávka na osobu a den daleko nestačila při těžké práci a bylo třeba místo povolených dvou metráků semleti například pět. Bylo nutno podplácet mlynáře různými dary i penězi, ti však se bávali revize a dělali proto drahoty. Přitom všem bohatli ne de ze dne, nýbrž od hodiny k hodině, neboť na jakost a množství namleté mouky nesměl žádný mleč tuze nahlížet. Mlynářství stalo se tak za války nejlepším řemeslem. Několika kg krásné dvojnulky, paní úředníka do kuchyně donesené, měly úřady jakékoliv, a pytel mouky byl by prorazil cestu do samého nebe.

Kuřivo

Také po kuřivu byla veliká sháňka. Ženičky sice žertem zpívaly prý Vlčnovjankami opravenou rakouskou hymnu : „Zachovej nám Hospodine, ať ta válka nepomine, ať my berempodpory, na ty naše potvory !“ale v pravdě měly své sužitele celkem rády a pilně posílaly za nimi do pole balíky, vlastně bedničky , na jejich výrobu a prodej se někteří živnostníci ve městě specializovali. Zpravidla každých 14 dní šel balík do pole. V Přerově byla sběrna, odkud teprve roztříděné odesílány povagonech na jednotlivá bojiště a polní pošty. A v žádném balíku nesmělo scházeti vedle chleba nebo buchty a uzeniny kuřivo, neboť muži raději hladověli, než by se vzdali požitku nikotinu. Ženičky dobře věděly, čím se jím nejlépe zavděčí. Tabák a cigarety vyměňovány ve městě ponejvíce za máslo, jež z veřejného trhu úplně zmizelo.

Ceny

Uvádím ceny drůbeže a zvířectva v r. 1916 :Kuře 5 až 13 korun, slepice 15 korun, kohout až 20 korun, husa 20 korun, vejce 20 až 30 haléřů, 1 kg hovězího masa 8 korun, vepřového 10 korun. Koza byla za 200 korun, tele 340 až400 korun, kráva 2.000 až 2.500 korun, pár volů až za 10.000 korun.

Nadbytek peněz

Komu šlo v dobytku štěstí, napomohl si, zvláště brala-li hospodyně velikou válečnou odporu. Peníze se pilně ukládaly, ale také se opravovaly obytné budovy a hospodářské. V té době zaměněna většina doškových střech na našich chalupách, chlévích a stodolách za břidlicové. V tom se ženy předbíhaly, aby se mohly pochváliti, co za vojny nagazdovaly. Také mnoho žentourů, mlátiček, sečkovic a fukarů se za války nakoupilo.

Počet obyvatel – vojíni

Koncem roku 1916 mají Kaňovice 268 obyvatel. Té doby jsou vojíny :

12

Šůstek Josef č.p.1, Mikel Čeněk č.p.2, Prča Josef č.p. 3, Valerián Josef a Václav č.p. 6, Mališka Josef č.p. 7, Vaškůj František a syn Alois č.p. 8, Kaláč František č.p. 10, Vaškůj Josef a Černůšek František č.p. 11, Máčalovi František a Josef č.p. 12, Vaškůj Josef č.p. 13, Lambor Josef č.p. 14, Šůstek František č.p. 15, Mališka František č.p. 16, Čechman Josef č.p. 17, Šůstek František a synové Šůstek Vojtěch a Kaláč Miroslav (nevl.) č.p. 18, Duda Jan č.p. 19, Gergela Josef č.p. 25, Mališka Jan č.p. 26, Moudřík František č.p. 27, Máčala Čeněk a synAlois č.p. 30, Haramia František č.p. 32, Duda Josef č.p. 34, Kaláč Josef č.p. 35, Máčala Josefč.p. 36, Šůstek Alois a František č.p. 37, Šůstek Jan č.p. 38, Ambrozek Rudolf č.p. 45, Valerián Jan č.p. 46, Mikel Alois č.p. 47.

Celkem je tedy 38 vojínů. Z nich jsou doma na delší dovolené :

Valerián Václav č.p. 6 - jako invalidaŠůstek František č.p. 18 – jako chovatel býkaDuda Josef č.p. 34 – pro úraz nohyAmbrozek Rudolf č.p. 45 - jako správce školy

Nepřítomných vojínů jest tedy 34. Z nich jsou 4 zajatci :Kaláč František č.p. 10Kaláč Miloslav č.p. 18Gergela Josef č.p. 25Máčala Josef č.p. 36Všichni v Rusku.Nezvěstný Mališka Josef č.p. 7, přihlásil se později z italského zajatí.

Padlí

Do konce tohoto roku ( 1916 ) padlo na bojišti nebo válečnými následky zemřelo 6 vojínů :

Ivanovský Jan č.p. 4 – strnutí šíje na ruském bojištiŠůstek Josef č.p. 22 – po operaci rány do hlavy v nemocnici ve VídniŠůstek Jan č.p. 23 – padl na ruském bojištiŠturma Josef č.p. 25 – také padl na ruském bojištiŠůstek Josef č.p. 37 – zabit, když ležel raněn v nemocnici na jižní frontěDuda Josef č.p. 41 – padl v Rusku

Ranění

Z žijících vojínů raněni :

Valerián Václav č.p. 6Máčala František a Josef bratři z č.p. 12Šůstek František č.p. 33

InvalidéJako invalidé neschopni vojenské služby byli propuštěni :

Duda Josef č.p. 21 – který ztratil na vojně okoCoufalík Josef č.p. 40 – pro poranění pravé ruky

13

Připočítáme-li k nepřítomným 34 vojínům 2 studenty a 1 chlapce ve službě, jest z počtu výše uvedeného 37 osob nepřítomných, takže koncem r. 1916 opravdu v Kaňovicích bydlících osob bylo 237.

Dědina se pomalu, ale jistě mužských vyprazdňovala.

Odvody

Dne 10. ledna 1917 nastoupili vojenskou službu :

Vaškůj Josef ( otec ) č.p. 13Duda Jan č.p. 21

Při odvodech 18. ledna 1917 byli odvedeni 19 letí :

Kaláč Vojtěch č.p. 35Lambor Fabián, č.p. 14kteří brzy po tom do služby povoláni byli.

Počasí

V zimě 1916/1917 počalo mrznout teprve po Třech králích. Pak byla zima stálá. Nejhorší, psí mrazy udeřily koncem ledna a v únoru, kdy o 7 hod. ráno ukazoval teploměr -33º C. Jak bylo tehdy vojínům ve frontách, nedovedli si lidé v zázemí představit. Zima s mrazy a plískanicemi trvala až do 20. dubna 1917. Teprve koncem tohoto měsíce se začínalo set. Většina setí a sadby vykonána v prvních 10 dnech května. Potom nastalo počasí velice suché a trvalo po celé léto. Bylo to jako v roce 1911: tráva úplně spálená, píce velmi málo. Potok úplně vyschl. Přece však úroda obilí byla obstojná.

Rekvisice

Ježto zásobování vojska a měst vázlo, na samém sklonku zimy před jarem po všech obcích spisovány za vojenské asistence zásoby obilí a přebytky odebírány. Rozumí se, že přebytky pohybovaly se pouze v desítkách kilogramů.

V Kaňovicích prováděl soupis kelnický učitel a zastupující správce školy p. Příleský, který již dříve rekviroval kotly i jeho „svědomitost“ musel mírnit vrchní komisař z UherskéhoBrodu ( na zakročení pisatele této kroniky ), p. Kettner. Vojíni byly čtyři, práce však neměli. Řídil-li se rekvirující komisař přesně instrukcemi, seděl v jizbě a vyplňoval tiskopisy dle údajů komise, v níž zasedal starosta a někteří občané, kteří při odhadu zásob měli rozumu v hlavě a srdce v těle. Tak se stalo, že i tyto obávané rekvisice se minuly bez větších bolestí. Hůře bylo s odváděním dobytka, jehož bylo nutnost odvést každý měsíc 1 nebo 2 kusy dle váhy a bylo starostí starostovou určiti, kdo má za maximální cenu dáti toho kterého měsíce úřadům vlastně present. Byly totiž stanoveny pro všechny věci nejvyšší ceny, jimiž se však kromě úřadů nikdo neřídil, neboť byly velmi nízké.

Soupisy, půjčky atd.

14

Soupis osevních ploch, různé sbírky na všemožné účely s válkou spojené, 2 nové válečné půjčky, rozhojňované přepisování dřívějších půjček a spojováním s válečným pojištěním, a jiné slasti oblažovaly obyvatelstvo jedna za druhou jako roku minulého.

Desertérství

Válka nekonečná, jejíž konec nebyl v dohledu, útrapy, špatné zacházení, hlad mužstva na jedné straně, hýření a rozmařilost důstojníků a keťasů na straně druhé, vedly pomalu k rozvratu, jehož první známkou bylo desertérství. Zprvu pomalu, nesměle se plížilo, za chvílivšak spousty vojínů sloužily „u zeleného kádru“. Touha zahodit vojenské hadry, pochvátila staré i mladé a kdo mohl, ulil se z vojny. Četnictvo pořádalo občas honičky, bylo někdy zesíleno i vojenskou hlídkou. Kromě nešťastného incidentu velkoořechovského, kdy byl zastřelen maďarským vojínem sběh z Důbrav, neměly ale positivních výsledků. Byli desertéři domácími lidmi dobře informováni a dovedli se tedy vždy včas vyhnouti nástrahám. Vzpomínám, že po několik dní se skrývali na hůře hospodářského stavení ve škole 3 mladíci –sběhové, v místě, kde by jistě nebylo napadlo žádoucímu oku spravedlnosti, kdyby bylo i sebevíce rakušácky rozníceno, hledati něco podezřelého.

V buchlovských lesích dle pověsti, bylo sběhů několik stovek a byli prý i řádně organizování.

Ulévání

Kdo neměl příležitosti nebo bál se sběhnouti, hleděl se dostati do nemocnice nebo na dovolenou, kterou pak pomocí lékařských vysvědčení, zvláště velkoořechovského, blahé paměti, lékaře p. dr. Kalaše, prodlužoval pokud he se dalo.

Užívání života

V té době horečka užívání zachvátila i venkov : muziky byly na týdenním pořádku, tančilo a hýřilo se ustavičně. Nikdo nemyslel na zítřek, každý chtěl užíti dneška. Také známkabrzkého rozvratu a převratu.

Drahota – nadbytek peněz

Drahota stoupala ustavičně, neboť peníze papírové, bláznivě tiskem rozhojňované, pozbývaly den ze dne ceny a pak také proto, že už skutečné zásoby všelikého zboží vyschly. Za vejce požadováno 1 koruna až 1 koruna 10 haléřů, za 1 kg másla 50 korun, sádla 60 korun,kilogram mouky 15 až 25 korun, obilí ( pod rukou ) metrák 1.000 až 1.200 korun, hovězího masa kg za 20 až 22 korun, vepřového 24 až 26 korun, cukru 6 korun, za párku šestinedělních selat 1.200 až 1.400 korun, kráva za 6.000 korun ( sám pisatel koupil za tento obnos už starší pannu od provodovského starosty ), kůň13.000 až 15.000 korun. Komu se dařilo chov vepřového dobytka nebo hovězího ( zvláště volů ) či koňského ( hříbata ), zapomohl si znamenitě. Dluhy, které před válkou tak hustě v našem kraji jídaly s rolníky s jedné mísy, nejen zaplaceny úplněk, ale peníze ukládány do záložen, často desetitisícové obnosy i vyšší. Venkov zbavil se dluhů téměř úplně.

Náhražky

S drahotou a nedostatkem životních potřeb ve spojení rostly válečné náhražky, v jichž vymýšlení vynikali zvláště Němci. Pravá poctivá hodnota všeho nahražována méněcennostmi.

15

Látky bavlněné a lněné nahražovány papírovinou, vlákny a pletivy kopřivovými a jinými, jichž trvání bylo „den s nocí a to ještě s boží pomocí“. Podešve hotoveny dřevěné v jednom kuse nebo uprostřed přehýbací s koženými panty. Tlukot jejich na dlažbě nebo silnici byl všakstejný. Chudobní lidé a zvláště nemajetná mládež, s nimi mnoho zakusili, obzvláště v zimě nakluzkém sněhu a ledovici. I provazy a motouze hotoveny papírové. Městské obyvatelstvo by mohlo vykládati hodně o náhražkách potravinových, čehož přece většinou byl venkov ušetřen.

Domácí výrobkyNedostatek vedl k tomu, že lidé houfně snažili se sami vyrobiti různé potřeby a

vznikla tak domácí průmyslová činnost : vařen cukr z řepy cukrové, pivo, mýdlo, připravování cikorie, krám na obuv a jiné pozoruhodné věci. Recepty sháněny hlavně ve městech. Tedy na venkově povražděno množství koz na lůj, potřebný k výrobě mýdla, o než také byla veliká nouze. Lidé se smávali, že každého dne se vaří jiná věc po celý týden a v sobotu, že se všechen ten prevít vyhazuje na smetisko.

Krádeže

Nedostatek a drahota vedly však také k četným krádežím a loupežím. Rostly také krádeže polních plodin, zvláště obilí, které v okolí měst sežínáno na stojatě nebo v mandelích,nebo i vyšlapováno zrno ze snopů na plachtách. Nebylo konečně divu, když lidé hlady i mřeli a každá hrstka mouky byla k nezaplacení.

Výpravy chudých

Na venkov konali městští lidé výpravy s baťohy často i kolik hodin daleko drahou. Sháněli, co se dalo : stejně mouku jako zemáky, omastek, mléko, ovoce, drůbež a nabízeli látky, kuřivo, petrolej, niti i své vlastní šaty a prádlo.

České srdce

Vzniklo „České srdce“, nejkrásnější květ českého ducha, založené spisovatelkou Růženou Svobodovou v říjnu 1917. Hned v prvném roce sešlo se přes 4 miliony korun a za miliony potravin pro ubohé, trpící městské děti, jichž se ujalo v nejtěžších dobách. Přes 20.000 ubožáků živilo přes léto, 25.000 jich umístilo u dobrých lidí na venkově a kolikéž stravovalo ve svých útulnách, přilehavě „krky“ zvaných.

U nás konány sbírky Českého srdce a přes léto několik chlapců, národních hostů, umístěno v dědině.

Germanismus - choutky

Národní vědomí a soucítění se vzmáhalo a šířilo, také zásluhou vojínů, kteří přijeli na dovolenou, jimž už většinou šupiny spadly z očí. Běsnění německé trochu polevovalo, ne však zásluhou dobrého srdce slabošského nového panovníka, ale předtuchou blízkého konce.

Protože lid velmi lehce zapomíná, chci pro čtenáře, který po letech někdy v budoucnu otevře tuto kroniku a bude číst v jejích řádcích, krátce zopakovati, čeho nemá žádný Čech, jemuž je svoboda milá, zapomenouti.

Ať nezapomíná, že Němci v říši, ale zvláště Němci rakouští, tolika vítězstvími zpiti, slibovali nám nejhorší budoucnost a jako vyvolený Herrenvolk (panský národ) nám v novinách denně vykládali své plány ke zničení českého národa.

16

Velikonoční program rakouských německých politiků a předáků šovinistických měl těchto 6 bodů :

1) Zrušení českých vysokých škol, university i obou technik, jako pařeništ všehoslovanství

2) Uzavření většiny českých středních škol3) Úprava národního školství pro postupnou germanisaci (poněmčení). Třetím školním

rokem mělo býti vyučování už čistě německé4) Zrušení českých zemských sněmů v zemích historických a „úprava“ říšské rady

ve Vídni tak, aby Čechové už nikdy nemohli uplatnit svých národnostních apolitických požadavků

5) Úřední řečí městské samosprávy jak v Praze tak v ostatních českých městech bude němčina

6) Úřední řečí všech úřadů v českých zemích bude němčina

Srdce každého věrného Čecha trnulo hrůzou, že nadchází doba, kdy se vyplní proroctví, že česká země bude roznesena na kopytech koní nepřátelských.

Persekuce Čechů

Vše české krutě pronásledováno : za domácího vůdce národa všemi stranami mlčky uznávaný Karel Kramář zatčen, uvězněn a k smrti odsouzen. S ním po 3 léta vězněni taktéž k smrti odsouzeni Alois Rašín, Vincenc Červinka a Josef Zamazal. V osobě Kramářově chtěla rakouská soldateska přímo do srdce raniti a z velezrady odsouditi celý český národ.

Trest mu byl později změněn na 20 let a v červenci roku 1917 byl spolu s dalšími odsouzenými amnestován nastoupivším císařem Karlem I.

Sta Čechů veřejně činných bylo oběšeno nebo zastřeleno. Tisíce nejváženějších občanů, úředníků, spisovatelů, učitelů, žen i dětí bylo zatčeno a uvězněno v chladných žalářích, kde s nimi nelidsky bylo nakládáno, nebo byli odvlečeni do nezdravých táborů, kde po celá léta bídně živořili a množí i podvýživou, nemocemi a strádáním zahynuli, nedověděvše se většinou nikdy, proč a na čí udání byli internováni. Bohužel, že při tom nepříčetném běsnění svezlo své darebáctví i mnoho přerakouštělých Čechů, kteří už dávno udusili v sobě všechen národní cit.

Potírání českého ducha

České knihy byly zabavovány, časopisy zastavovány a ty, kterým bylo dovoleno vycházeti, podrobeny přímo v redakci vojenské censuře a krmeny rakousko-vlasteneckými šlágry, vyrobenými ve zvláštním vojenském tiskovém oddělení.

Zcela nevinné pohlednice a obrazy zakazovány, spojené znaky Čech, Moravy a Slezska prohlášeny za velezradu. Přísně byly zakázány lístky nebo plakáty, tištěné červeně nebo modře na bílém papíře. Dokonce ženy nesměly nosit národními barvami vyšívané vzory na šatech.

České národní zpěvníky byly zabaveny, staré vlastenecké i národní písničky zakázány, jako „Slovan jsem“, „Kdybys byl Jeníčku“ a mnohé jiné.

České čítanky a knihy školní odstraněny a vydány nové, přerakouštělé, z nichž českýduch vymýcen nadobro a Habsburci do nebe chváleni.

17

Němčina všude zaváděna, v úřadech, na poštách a státních školách. Do českých zemí nacpáno německých a maďarských posádek, aby se pronásledovaný národ neodvážil zvednouti hlavy.

A ke všemu byli Němci tak na hlavu padení nebo drzí, že žádali, aby Čechové Rakousko milovali jako svoji „širší vlast“, aby za ně obětovali životy, potraviny odváděli a půjčky upisovali !

Kulturní reakce

I germanisací – už i žádosti na musely se psáti německy – plížila se reakce kulturní. Na nátlak lidové strany, která jediná svým chováním, udavačstvím veřejně i v časopisech pěstovaným, špiněním a podezíráním zasloužilých národních pracovníků třeba nezískala vážnosti Vídně, ale aspoň puncu spolehlivosti, revidovány učebnice nejen po stránce katolickédogmatiky, konzervatismu atd., ale i vlastenectví českého, jež nahrazováno rakušáckým, a vymíceny i nevinné básně nebo články našich největších spisovatelů, jako Macharovy a Jiráskovy !

Válečné zpravodajství

O tvoření českých legií, o jejich vůdcích a národních pracovnících za hranicemi, o Masarykovi, Štefánikovi, Benešovi, Pavlů atd. noviny samozřejmě nesměly psáti – v redakcích „nespolehlivých“ časopisů seděli členové tiskového oddělení ministerstva války, nebo dostávaly časopisy přímo z tohoto úřadu politické úvodníky, které musely otišťovat – jen občas dozvěděli jsme se něco z nadávek klerikálních nebo německých novin, které oboje nemohly přijíti na jméno českým vlastizrádcům. Náš venkov v celku však nevěděl skoro nic ozahraniční činnosti

Výživa rakouské armády

Spíše něco problesklo o neshodách Rakouska a Německa, které po ovládnutí Ukrajiny pilně dopravovalo zásoby do vaterlandu a živilo mnohem lépe svoje pluky než Rakousko, jehož vojínové byli krmeni kromě šlágrů jen vařenou řepou, nemaštěným zelím, chlebem pečeným s přídavkem plev nebo řezin, oblékáni do šatů z cucků a odpadků zhotovených, což vše šířilo nejen touhu po konci vojny, ať už jakémkoliv, ale i nenávist k Němcům, o nichž se konečně nahlédlo, že jen oni byli příčinou války, ve které tak sobecky si vedou.

Pochybné naděje na mír

Koncem ruského samoděržavství , zastaveném tak úspěšně započaté Brusilovy ofenzivy, zbolševizováním Ruska a rozpadem východní fronty, obsazením nových ohromných oblastí jepičí naděje na mír na chvíli oživly. Nadiktovaný mír Rusku a jiné válečné události, vstup Ameriky do války však poučily o jiném : nevěřilo se již žádným, ani skutečným úspěchům centrálních mocností. Válka naučila pochybovati o všem.

O bitvě u Zborova objevila se jen malá, nesmělá zmínka v časopisech, ovšem opepřená nadávkami na Masaryka a „pobloudilé české horké hlavy“ a unikla širší pozornosti – myslím pozornosti našeho venkova. Byli jsme zde vůbec málo nebo nic informováni o zahraničním odboji.

18

První zajatci z Ruska

Po obsazení Ukrajiny Němci se to však poněkud změnilo : vraceli se rakouští a tedy i naši zajatci z Ruska, kteří zůstali v táborech nebo na venkově na práci a nevstoupili už z jakýchkoliv důvodů do legií, a přinášeli zprávy o našich vojskách v Rusku. Pro bývalé ty zajatce byly zřízeny v místech jejich vojenských těles zvláštní kursy v loyalnosti - báli se rakouští vojenští páni, že jsou nasáklí bolševismem – a po jich absolvování dostávali delší dovolenou.

Do Kaňovic se tak vrátili :

Máčala Josef, rolnický syn z č.p. 36Prča Josef, rolnický syn z č.p. 3

Do Hřivínova Újezda obuvník Rudolf Zábojník, inteligent, který dobře dovedl vylíčiti našim lidem ruské poměry a jako bývalý čtenář českých časopisů na Rusi informoval nás ( celé okolí) velmi dobře o českých legiích a o životě v nich.

Dodatky k roku 1917

Abych doplnil vzpomínky na rok 1917, zmiňuji se ještě, že koncem února a začátkem března za vojenské asistence konaných rekvisicí „účastnil“ se pisatel jako komisař v Hřivínově Újezdě.

V březnu byly okresním hejtmanství nařízeny stromové slavnosti na památku nastolenícísaře Karla I.

Nekonali jsme v Kaňovicích slavnosti, jen jsme posadili u školy dvě lipky, které bohužel zašly ještě spíš než panování Karlovo.

Toto roku pokračováno v upisování válečných půjček, o nichž je řeč v této kronice, a byla v pořadí VI. A v listopadu VII. Soupis polních plodin prováděli zase učitelé od polovice června. Ze sbírek ( na vdovy a sirotky, na válečné hroby, pro studující sirotky, sbírka Rakouska Uhrám ) na situaci nejulépe ukazovala sbírka starého prádla pro vojíny. Za zmínku snad také stojí , že 22. listopadu 1917 konány na Velkém Ořechově děkovné služby boží za zachránění císaře Karla od utonutí v řece Piavě, o kterémžto incidentu vyšla brzy potom celá pravda na jevo. Lidu a Boha se zneužívalo i v takových věcech, což konečně nebylo v Rakousku divu : vždyť se žehnaly smrtonosné zbraně a nejsvětější úkon Kristovy oběti se konal na nejtěžších dělech ( 30,5 cm hmoždíři ) a obrázky o tom otišťovaly v nejrozšířenějších časopisech.

Rok 1918

V lednu 1918 vydala zemská školní rada výnos o přibírání žáků k polním pracím a hospodářským za vedení a dozoru učitelstva, nebylo toho třeba, neboť všichni žáci byli dobře matkami do všelikých prací zapřaháni, ba starší museli i zastávati nepřítomné otce. Náš venkov nemusel nikdo poháněti do práce nikdy, nejméně už za války.

V březnu téhož roku vyšel výnos s vojenské přípravě žactva ve škole. Tohoto zla byla naše, ať už školní, či mimoškolní mládež ušetřena, nenašlo se cvičitele, neboť učitel se vymluvil, že nebyl vojákem. Zato ve městech si to mládež škole odrostlá vypila. Byla podrobena rakouské vojenské drezuře v neděli a jindy ve volných chvílích a pro zameškání k pořádku voláni a trestáni bývali rodiče. Byl to krutý pohled na hochy škole odrostlé , nedoživené, vychrtlé a chudokrevné, v tenkých často rozbitých šatech a chatrné obuvi, hladné,

19

jak byli za zimy nuceni v blátě dělati „užitečné“ cviky jako staří vojáci. Vše „pro císaře pána a jeho rodinu“ Zlaté Rakousko !

Sbírka kovů

Koncem dubna provedena byla sbírka kovů. Tehdy také „zařvaly“ kotly z kaňovské pálenice, majetek Františka Šůstka, rolníka a bývalého starosty z č.p. 18. Zvláště bylo škoda velkého měděného kotle, na kterém se přepaloval kvas, a na kterém se to „hnalo“ – když už kvůli jinému nikoliv, aspoň pro ty vzpomínky slavných a bohatýrských dob ( a pálení slivovice je přeci vždy takové sváteční údobí ! ), které se k němu vázaly. Pravda však je, že s kotly jakoby se byla odstěhovala i bývalá sláva zdejšího ovocnického kraje : nejenže se už méně pálívalo, na malých, vlastně na jednom malém kotle pálení bylo velmi neprospěšné, slivovice jakoby nebyla už té jakosti jako dříve, ale upadalo i ostatní ovocnářství. Mnoho stromů, zvláště trnkových ( švestkových ) duranciových zašlo, ostatní zanedbané, obsušené a zamechovatělé nedávaly úrody jako dříve a také upadala poptávka po sušeném ovoci.

Soupis osevu

Velmi důkladný, snad ze všech dosud provedených nejpodrobnější a nejpřesnější soupis osevu prováděl se od polovice května do poly června.Měl býti základem nové organizace přídělové.

VIII. válečná půjčka

V červnu 1918 prováděno upisování VII. Válečné půjčky, prováděl ji úředník okresního hejtmanství, dr. František Kaláč, zdejší rodák, nevlastní syn Františka Šůstka, rolníka a bývalého starosty ( č.p. 18 ). Lidé sehnáni do školy a agitováno od jednotlivce k jednotlivci, půjčka kombinována s pojištěním na život a s úpisy dřívějších půjček. Jednak následkem známosti s vedoucím úředníkem, ale také dům bral válečnou podporu, byl výsledek této půjčky pro tuto závislost lidí na úřadech nejvyšší ze všech dosavadních v Kaňovicích. Celkového jejího výtěžku v Kaňovicích dnes, kdy to píši, už neznám, ale v celém Rakousku vynesla 5,3 milionu korun.

Zdravotnictví za války

Zvláštní bylo, že jsme byli za války ušetřeni celkem nakažlivých nemocí. Kromě spálya spalniček začátkem roku 1915 na kterou zemřelo několik dětí a která byla dosti prudká, byvši sem zavlečena dle úsudku obvodního lékaře z východního bojiště, vyskytl se v zimě 1917/18 úporný svrab, přinešený prý v otáčkách vojínů, na podzimu 1918 chřipka. To jsou však nemoci, které vždy po několika rocích navštěvují některé kraje. Lidé obávali se na počátku války nejvíce cholery, na kterou mezi nimi přišly ještě vzpomínky z pruské války. A strach ten byl zvětšován radami a předpisy preventivních opatření, jež nařizovaly úřady nebo přinášely noviny. Na pochůzkách rekvisičních v okolních dědinách nejednou jsem vyslechl různé, často protichůdné názory lidí a byl jsem svědkem, že nejváženější hospodáři, ba i duchovní, zabezpečovali si imunitu proti nakažlivým chorobám, a zvláště proti choleře, požíváním slivovice hned na lačný žaludek a pak několikráte průběhem dne. Nepodivoval jsem se tomu, vždyť žijeme ve slivovicovém kraji a člověk nerad daleko běhá pro léky. Mimoshora jmenovaných nemocí vyskytly se za dlouhé války v Kaňovicích jedině 2 případy tyfu ( v č.p. 46 a 7 ) a asi 2 případy úplavice ( v č.p. 34 a 32 ), kterou prý donesl hospodář – vojín

20

z nemocnice. Třeba tedy za války kromě aspirinu, který byl universálním lékem vojenských lékařů, bylo málo léků a málo mýdla, přeci jen nás nenavštívily ty ostatní metly boží, které jinde ruku v ruce s válkou přicházely a často natropily větších spoust a škod než nejdelší a nejkrutější vojny, svědčí to o mnohem vyspělejším zdravotnictví proti dobám dřívějším. Všaktaké se názory lidu na nemoci, na lékaře a na léčení za války velmi a velmi změnily ! Před válkou se u nás hledělo na nemoci jako na zkoušku od Boha, asi ve smyslu přísloví : „Co Bůhčiní, dobře činí“, co má koho potkat tak ho potká. A tak u nemocného se dveře netrhly a zvědavé návštěvy neměly konce. Nikdo nevěřil v nakažlivost některých chorob. Lékař se volal, až byla duše na jazyku, zároveň s duchovním, jeho činnost pak ovšem se omezovala jenna tok, aby usnadnil nemocnému z časného do věčného života. Jak válka přeměnila názory o mnohých věcech, tak měla vliv i na zdravotnictví našeho lidu. Dnes po válce je lékař vyhledáván nebo volán často i v případech, kdy by toho nebylo třeba a kdy si rozumný člověk ještě poradí sám. Dnes jaký div i starší ženy a mužové dávají si zpravovati chrup od zubního technika neb lékaře a neuzavřou kapsy ani před výdajem na zlatou korunku. Rozdíl ten vynikne ještě lépe, srovnáme-li hmotné postavení nynějšího obvodního lékaře a živoření ( takřka ! ) lékaře před válkou, kdy pan dr. Kalaš léčil často za vajíčka, mléko nebo kousek másla. Dnes nemocný netěší se už naléhavé pozornosti spoluobčanů jako dříve, dnes každý semu vyhýbá, aby nezískal jeho nemoci, i když není nakažlivá. Zvyká si lid předcházeti nemocem, a to je snaha jenom chvalitebná, jako též zvyk volat včas lékaře. Se zdravotnictvímsouvisí i pokrok v celém způsobu života, v bydlení, tj. v úpravě příbytků ( dřevěné podlahy, větší okna a jiná zlepšení bytů), větrání, čistotě bytů atd., jaký se po válce jeví všude, přidáme-li omezení alkoholismu, aspoň v naší vesnici velmi pronikavé, musíme s uznáním doznati, že zdravotnictví je na pokroku.

Počasí a úroda 1918

Krásné jaro 1918 budilo touhy po konci války, již se přesytil už kde kdo, i její původci. A touhy ty byly živeny i událostmi, zprávami novin, často už méně zastřenými, takže i ti nechápavější počínali rozumět, zprávami ústními, které přicházely z měst, rašením národního života – zkrátka celé ovzduší bylo nasáklé novými nadějemi : začínalo se věřit, že nadešel poslední rok hrozné války. Kdo přišel na dovolenou, žádnému se nechtělo zpět. Později dalo se na deště, takže se žně dosti značně opozdily, konečně se vyčasilo. Úroda polníbyla prostřední, sena a jetele zato hodně, švestek málo, jablek a hrušek více. Také lesních plodů bylo pro chladné počasí málo.

Drahota nepolevila, ale následkem dovozu z okupovaných zemí zlepšily se poněkud životní poměry, dostalo se přece něco za peníze koupit.

Tušení obratu

Politický útlak za Karla poněkud polevil, ne však zásluhou jeho, nerozhodného slabocha, jehož nemožnost se nejvíce ukázala v chlapeckém popření vyjednávání o mír s Francií. Přestalo se psát o vítězném míru a psalo se o čestném míru bez poražených a bez vítězů. Drápy dvojhlavého rakouského orla se obrousily.

Viselo něco ve vzduchu. Třebaže projev českých spisovatelů četl málokdo na našem venkově, přece jen ovzduší, z jakého se zrodily květnové Smetanovy oslavy v Národním divadle pražském, šířilo se po vlastech českých, a jakási tucha konce války a lepšího příští, třebaže hodně zeslabená, zavála i k nám. Přibývalo na venkově jedinců, kteří se zajímali o zprávy v domácím odboji ( Plzeň ), o smýšlení dělnictva, jehož národnostní orientaci i za tak velkého sociálního útlaku začínali chápat a schvalovali nedůvěru k jeho zdiskreditovanému, rakušácky naladěnému vůdci Šmeralovi. Se zájmem čteny zprávy o dělnických výborech ve

21

zbrojovkách v Praze a v Plzni. Ovšem také zprávy z Ruska o sovětech a bolševismu nejen novinami, ale všelijak pokoutně a překrouceně tradované, čile, zvláště muži, přetřásány.

Přece však převrat přišel náhle a v takovém měřítku, jak nikdo zde nečekal – vždyť válka naučila pochybovati o všem ! Když v létě 1918 skončila německá ofensiva na západní frontě a začal nápor Dohody, nevěřil nikdo a netušil, že nadchází počátek konce. Vždyť to šlo pomalu, ústup Němců děl se dle novinových zpráv v úplném pořádku a dle předem promyšleného plánu, při tom se fronta zkracovala a obrana tedy prý zhuštěním počtu bojových jednotek mohutněla. Také zatlačování Němců a pronikání Srbů a dohodových vojsk na Balkán nepovažovalo se za povážlivé, neboť se soudilo, že jako všechny ofensivy této války se jednoho dne zastaví následkem vyčerpání útočících.

Konec války - převrat

A tu naráz neuvěřitelné a tak dlouho želané – konec války – stalo se skutkem ! A v jaké podobě ještě k tomu ! To, co se neodvažovali doufati nikdy ani nejhorčejší hlavy, to, coprohlašovali střízliví lidé jen za sny bláhovců, kteří nepočítají s holou skutečností – historické právo na česká stát spojené s právem přirozeným, bylo jednoho dne tu splněno a přísliby vítězných států zabezpečeno, úplná svoboda ve svrchovaném státě, který měl obsahovat také Slovensko, to vše zrozené tak znenadání pro málo informované mysli našeho venkova, že toho v plném významu nedovedli u nás lidé v prvých dnech převratu pochopit ! Radostná zpráva došla do Kaňovic k večeru 29. října 1918.

Ale teprve v neděli potom velkolepá schůze, či vlastně tábor lidu po ranní mši před farou na Velkém Ořechově, jíž se zúčastnili zástupcové Národního výboru z Uherského Brodu, naplnila srdce našich venkovanů pravými pocity radosti nejen z ukončení války, ale i z dosažení svobody a samostatnosti národa československého. A vystoupení jediné ženy ku konci schůze ( nevím, z které vesnice byla ), která slibovala dáti poslední, co má, trpícím ve městech, působilo více než dlouhé a oslavné řeči mužů a dalo prožíti na chvíli shromážděnýmcity pravého bratrství.

Novinky šly na dračku a rázem stali se známými po našem venkově mužové 28. října :Švehla, Rašín, Soukup, Stříbrný a Zahradník.

Manifest Národní rady

Národní rada československá zaslala z Paříže manifest národu československému, jejž na památku opisuji doslova :

1) Československý stát bude republikou2) Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy,

literatury a umění, slova a tisku a práva shromažďovacího a petičního3) Církev bude odloučena od státu4) Naše demokracie bude spočívati na všeobecném právu hlasovacím5) Ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužů6) Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením, národní menšiny budou

požívati rovných práv7) Vláda bude míti formu parlamentární a bude uznávati zásady iniciativy a referenda8) Stálé vojsko nahraženo bude milicí9) Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy,

velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonisaci, výsady šlechticů budou zrušeny

22

10) Národ náš převezme svou část předválečného státního dluhu rakousko-uherského, válečné dluhy ponecháme těm, kdož do nich zabředli

11) Ve své zahraniční politice přijme československý národ plnou část zodpovědnosti za reorganizaci východní Evropy. Přijímá ale demokratický a sociální princip národnostní a souhlasí s naukou, že veškeré úmluvy a smlouvy mají býti uzavírány otevřeně a upřímně, bez tajné diplomacie

12) Naše ústava postará se o účinnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoliv zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství. Demokracie porazila teoretickou autokracii. Militarismus je zničen. Demokracie je vítěznou. Na základě demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty sloužily vítězství světla –vytoužený věk lidstva vzchází. Věříme v demokracii, věříme ve svobodu – a ve svobodu vždy větší a větší !

Profesor T.G.Masaryk – předseda ministerské rady a ministr financíDr. Edvard Beneš – ministr zahraničních záležitostí a ministr vnitraGenerál PhDr Milan Štefánik – ministr národní obrany

Po převratě

Ve všech městech ustavily se Národní výbory, jichž předsedové vzali úřednictvo do slibu. Na tomto místě podotýkám, že do Národního výboru v Uherském Brodě nebyl vzat rakušácký hejtman Stříž a že učitelstvo slibovalo věrnost republice do kukou válečného a oblíbeného předsedy dr. Reumera, advokáta a starosty v Uherském Brodě.

Mužové hrnuli se houfně z vojny domů, v málo dnech jich byla plná dědina – pohled po tolika rocích trochu nezvyklý. Vše chodilo ve vojenských šatech, zvláště v pláštích a botech, jichž zásoby, zvláště u některých bohatších, za války tajně naschráněné, byly pozoruhodny a vytrvaly jim na mnoho roků.

V listopadových dnech konána dobrovolná sbírka brambor pro hladovící ve městech, která bez nucení vynesla 2 vrchovaté fůry jen v naší vesnici Kaňovice.

Zásobování se zlepšilo následkem přívozu amerického sádla a slaniny a taky dánskéhomásla.

Masaryk presidentem

Dne 14. listopadu 1919 byl zvolen prvním presidentem československého státu TomášGarrique Masaryk, což u probudilých občanů bylo přijato s radostí. O jeho životě, činnosti a zásluhách poučovaly časopisy a protože pocházel z venkovského lidu, byla jeho osoba brzy oblíbena a nazýván – také přičiněním legionářů – hrdě „tatíčkem Masaryčkem“. Věřeno většinou, že nás po válce „vytáhne“ z jejich nejhorších následků. Vánoce slaveny radostně – jednak první s tatíky po dlouhé válce v kruhu rodinném, jednak první v novém státě a s novouhlavou ( příjezd presidentův 21.12. ).

Reakce na venkově

Ale musím zaznamenat dle pravdy, že přece brzy začala se projevovat jakási nedůvěrak republice, hlavně u starších konzervativnějších rolníků. Nedůvěra ta byla na venkově živenastranou lidovou, zdiskreditovanou uboze za války, jíž nedávalo pokoj špatné svědomí a sny o kulturní nadvládě v národě, hlavně pak farami – Masaryk není katolík. Nikdy se tak na

23

venkově nepolitizovalo jako po válce a příležitostí k „politickým“ hovorům bylo hej : v nedělipo kostele při sklenici v hostinci, na zabíjačkách, hostinách a večerních a v zimě i denních besedách, jež nikdy dřív tak nekvetly mezi mužskými jako teď – asi zvyk družnosti z vojny. Lid nechápal v celku pojem republiky a starší hospodáři nedovedli pochopiti a proto se často dotazovali „Jak to bude bez císaře ?“. Není se co diviti, vždyť venkov nebyl nikdy politicky vychováván, byl úplně nezralý, odtud nevíra v sebe a nový stát. Přece jen pomalu i ti nevěřící vycítili, že nastává cosi nového, třebaže dosud ne dosti ukázněného a uspořádaného a že útvarten bude lepší než staré Rakousko. Dokazovala to i radost, všeobecná, z národní hymny „Kde domov můj?“, zpívané po mši.

Vše uteklo z vojny, nechtěli zůstat u pluků ani mladí. Nastala přechodná dezorganizace, do kteréžto doby připadlo osvobození a zabírání Slovenska. Bylo třeba náborupro vojsko. Také v Kaňovicích se konala schůze v obecním hostinci, k níž dojeli důstojníci Pavelčík, vlčnovský rodák a Mikulášek, pozdější odborný učitel z Bojkovic a neminula se žádaným účinkem.

Mládež z vojny přicházela zrevolucionizovaná, ovšem ne vnitřně, z přesvědčení, nýbržjen hubou. Nespokojenost se vším byla jakási chvilková móda. Hlava byla na čas plná nezažitých převratných myšlenek o náboženství, světovém názoru, státních útvarech a světských vrchnostech, posbíraných nekriticky a povrchně po světě. Brzy však byli chlapci uvedeni ve staré koleje matkami a prostředím.

1919

Ti kteří se nedočkali naší svobody a zůstali na válečném poli :- Ivanovský Jan č.p.4- Šůstek Josef č.p. 7 - Šůstek Josef č.p. 22- Duda Josef č.p. 41- Šůstek Jan č.p. 23- Šturma Josef č.p. 25- Mališka Jan č.p. 26

Zraněni nebo jinak postiženi ve válce byli :- Mikel Vincenc č.p.2 ( získal v Albánii malárii )- Prča Josef č.p. 3 ( ztratil půl palce )- Valerián Václav č.p. 6 ( přišel o ruku )- Mališka František č.p. ( ztratil obě nohy )- Kaláč František č.p. 10 ( přivezl si malárii )- Máčala Josef č.p. 12 ( byl raněn do nohy, prsou a do hlavy ), jeho bratr František

utrpěl průstřel prsou- Vaškůj Josef č.p. 13 ( onemocněl malárií )- Lambor Josef č.p. 14 ( průstřel prsou ), jeho bratr Fabián zraněn do nohy- Duda Vincenc č.p. 21 ( ztratil oko )- Coufalík Josef č.p.40 ( pro poranění pravé ruky invalidou )

Do zajetí se dostali :- Prča Josef č.p.3 ( do ruského )- Kaláč František č.p. 10 ( do ruského )- Mališka Josef č.p. 7 ( zemřel v italském zajetí )

24

- Máčala František č.p. 12 ( do italského )- Lambor Josef č.p. 14 ( do italského )- Kaláč Miloslav č.p. 18 ( do ruského )- Gergela Josef ??? ( do ruského )- Šůstek Josef č.p. 31 syn starostův ( do francouzského )- Vojáček Jan č.p. 39 ( do italského , když vstoupil do legií )- Máčala Josef č.p. 36 ( do ruského )

Zjara tohoto roku konány po všech obcích slavnosti na oslavu dosažené svobody, při nichž se sázely na význačných místech tzv. „lípy svobody“. U nás jsme zasadili lípu svobody na prostranství před školou, bohužel ve druhém roce uschla a nenahradila se novou.V únoru byly kolkovány papírové peníze, spisovány záloženské a bankovní vklady, podíly, privátní půjčky a nato pořízeny odhady majetků. Byl to důsledek zdravé finanční politiky Rašínovy, který tak odloučil naši měnu od rakouské a uherské a postavil na vlastní nohy. Ovšem lidé, kteří za války a po válce lehko zbohatli, lidově řečení keťasové, těžce se loučili s polovicí peněz. Pouze hotovosti do 300 korun vráceny celé. Ale i tak ještě zůstalo peněžního papíru mezi lidem dost a dost.

Starosta Kaňovic po čas války byl Šůstek Josef, rolník č.p. 31. Starostoval do 1. srpna 1919.

V tom roce se konaly první starostenské volby za republiky.

Do zastupitelstva obce byli zvoleni : Šůstek Josef č.p. 31, Šůstek František č.p. 18, Duda Josef č.p. 34, Šůstek Vincenc č.p. 33, Valerián Josef č.p. 6, Šůstek František č.p. 15, Máčala Josef č.p. 12, Šůstek Fabián č.p. 37, Valerián Jan č.p. 46, Šůstek Josef č.p. 1, Kaláč Josef č.p. 35 a Janulík Jan č.p. 24. Náhradníci : Janča Jan č.p. 20, Duda Jan č.p. 19, Duda Vincenc č.p. 21, Jozefík Josef č.p. 5, Moudřík František č.p. 27, Vaškůj František č.p. 8.Dne 10. srpna proběhla volba starosty. Lidovci volili za starostu Šůstka Josefa č.p. 1, Agrární strana rolníka Máčalu Josefa č.p. 12. Oba kandidáti dostali po 6 hlasech a bylo nutno rozhodnout losem. Josef Máčala, jako nejmladší dal přednost táhnouti los starému hospodáři Josefu Šůstkovi, který k vlastnímu, velmi nemilému překvapení vytáhl pro sebe neplatný los. Tak vlastním přičiněním učinil starostou svého protivníka Josefa Máčalu.Během roku 1919 vrátila se většina legionářů ruských a všichni italští a francouzští. Sotva se italští legionáři vrátili, museli nastoupit hned začátkem roku proti Maďarům na Slovensku, které po několik měsíců po krvavých bojích bylo přivtěleno k republice.

1920

Na jaře vyskytly se v sousední obci Hřivínův Újezd černé neštovice v rodině Juračkových č.p. 36, jímž zemřely 2 děti a u jejich příbuzných Štěpánkových, kteří ztratili chlapce. Nemoc prý byla donesena z Březůvek. Včasným zákrokem bylo nemoci zaraženo. Obyvatelstvo bylo očkováno a taky v Kaňovicích se museli všichni obyvatelé dáti očkovati případně přeočkovati.Pořadí největších hospodářů v KaňovicíchŠůstek Jan č.p. 23Šůstková Filomena č.p. 22Šůstek František č.p. 15Kaláč Josef č.p. 35

25

Haramiová Františka č.p. 32Šůstek František č.p. 18Prčová Anna č.p. 3

V měsíci srpnu 1920 bylo rozděleno Těšínsko, jehož východní část připadla Polsku.K republice připadlo Hlučínsko, Valčicko a Vitorazsko. Polsko válčilo s Ruskem, po počátečním neúspěchu porazilo rudou armádu na hlavu u Varšavy.

Politické události ať vnitřní nebo zahraniční nalézají nyní mnohem větší odezvy na venkově než před válkou, neboť se začíná hodně číst, uvažovat a přetřásat. Pomalu spějeme k normálním poměrům.

1921

15. února 1921 bylo provedeno první sčítání lidu v celé Československé republice.Rubrika data o sčítání je bohužel v kronice prázdná.

Neshody ve správě obce – volby starostů :

Celou druhou polovinu roku vzrušovaly obec neshody ve správě obce.Starostou byl v srpnu 1919 zvolen Josef Máčala č.p. 12, jeho náměstkem Josef Šůstek č.p. 1. Starosta nebyl v úřadu spokojen. Byl členem agrární organizace a dle vzletní jeho výpovědi prý mu činili v úřadování obtíže členové protistrany ( lidové ) od té doby, kdy prý odmítl jejich vyzvání, aby přestoupil do strany lidové. Nespokojenost jeho se ještě zvýšila při projednávání otázky starostova platu. Byl do té doby starostův plat „v službě“ ročních 100 K, oba radní pobírali 15K. Úřadování se za války rozmnožilo, přicházela záplava papírových lejster a nebylo dne, abyse nemusela vyřizovat nějaká zpráva, často 3 i 4 a každá vyžadovala šetření nebo jednání se stranami. I když se obce netýkala, žádala se obyčejně záporná zpráva. Republika přijala rakouského papírového šimla a nijak to nezkrotila. Stoh úředních vyzvání byl často tak nejasný nebo se dal různě vykládati, že výnosy se musely se ztrátou času študýrovat. Na inteligenci starostů se činily požadavky jako na lidi prošlé vyššími, ne obecnými školami. Starosta trávil celé večery vyřizováním korespondence, ale to daleko nestačilo : musel obecním věcem věnovat nedělní odpoledne a často i mnoho hodin ve všední dny, kdy ho čekala pilná práce ve vlastním hospodářství, které tak zanedbával. Za vše dostával směšnou odměnu ročních 100 K.

Když starosta na schůzi obecního zastupitelstva přednesl tyto těžkosti svého úřadu a žádal o zvýšení odměny na 200 K, ihned vystoupil proti náměstek, který byl členem strany lidové a namítal, že služba se zvýšit nemůže a musí zůstat při starém. Přitom podotkl starostovi, že nelíbí-li se mu starostovství, může se vzdát úřadu. Ostatní členové zastupitelstvamlčeli a tak schůze bez hlasování skončila.

Starosta Máčala druhé dne zanesl veškeré obecní spisy náměstkovi a oznámil mu, že podává okresnímu úřadu žádost o zproštění úřadu. Pan náměstek Josef Šůstek byl tímto rozhodnutím velice překvapen , poněvadž účetní knihy, inventáře a všelijaké papíry jakživa neviděl. To bylo 10 června 1921.

Okresní úřad vyhověl žádosti a nařídil volbu nového starosty. Mezitím úřadovál náměstek a stával se skutečně nervózním. Lidová strana uznala své unáhlení a žádala Josefa Máčalu, aby se ujal znovu úřadu. On však odmítl.

Volba nového starosty se konala v domě náměstka. Jelikož se nikdo z obecního zastupitelstva o starostovský úřad neucházel, byl jednomyslně zvolen starostou náměstek

26

Josef Šůstek č.p. 1.Úřadoval však jenom týden, za který měl úřadování až po krk. Volba jej i manželku velmi rozrušila a přednesli společně zastupitelstvu prosbu, aby jej úřadu osvobodili,protože takovým věcem vůbec nerozumí. Zastupitelstvo jej za ¼ hl piva a 1 l slivovice propustilo a volilo znovu.

Starostou byl zvolen Vincenc Šůstek č.p. 33, který se brzy této funkce vzdal. Nato byl zvolen Josef Valerián č.p. 6, který se rovněž cítil úřadování neschopný a vzdal se . Obec byla znovu bez starosty a nikdo za boha jím nechtěl být.Na žádost celého zastupitelstva dal si při nové volbě Josef Máčala říci, neboť zastupitelstvo uznalo chybu, a po provedené volbě úřad přijal s podmínkou, že odměna starostova bude 500 K ročně, která byla současně přijata a odhlasována.

1922

Prodej hostince

Aby obec nemohla zhodnotit válečné půjčky, jejichž hodnota se měla zneužiti a ještě podložiti hotovými penězi, doplatkem, aby pak byly vyměněny za československé státní papíry, potřebovala peníze. Nebylo je možno jinak nabýt než prodejem části obecní nemovitosti. K tomu se hodil nejlépe obecní hostinec. Obec s tím souhlasila ráda, protože okresní úřad naléhal, aby všechny hostince byly vybaveny dle požadavků zákona a tak hrozilyobci desetitisícové výlohy, které byly spojeny s opravou hostince.Hostince byl prodán ve veřejné dražbě, kterou provedl přednosta okresního soudu Srnec, za 30 000 Kč manželům Františku a Filoméně Andrýskovým z Bílovic. Ti hostinec opravili uvnitř a zvenčí omítli. Do té doby hostinec, který je postaven z nepálených cihel neměl omítky a jeho vzhled nikterak nepřispíval ke kráse obce. Peníze za prodej hostince se použily na zhodnocení válečných půjček a část se uložila jako kmenové jmění do záložny.

Knihovna

V poválečných letech toužil i lid na venkově po vzdělání. Bylo jen potřeba tento zájempodchytit. K tomu nejlépe sloužila kniha a divadlo. Ty dvě věci nejen vzdělávají, ale i odvádějí mládež od pochybných zábava a vnukají ušlechtilejší myšlenky. Do obce docházelo několik výtisků novin, zvláště agrárních a i hospodářské časopisy. Škola měla dvě knihovny : žákovskou a knihovnu pro lid. Základ této druhé knihovně položil rodák kaňovský P. Valerián, kaplan v Porubě ve Slezsku. Málo čtenářů ji však za války používalo. Aby ji učitel zpřístupnil přeměnil ji na obecní knihovnu a staral se všemožně jak o její rozšíření tak o užívání.

Divadlo – první představení v obci

Dne 15. ledna 1922 se hrálo v Kaňovicích první divadlo. Byli to hlavně mládenci Vaškovi, Alois a bratranec jeho Leopold, kteří se o představení přičinili. Hrála se veselohra „Kosové“, jejíž výtěžek byl 274 Kč. Kus opakovali v Hřivínově Újezdě dne 22. ledna 1922 a zde byl výtěžek 189 Kč.Dne 19. února 1922 následovala „Bujná krev“ s výtěžkem 263 Kč. Těmito výtěžky bylo zaplaceno prozatímní papírové jeviště. Z divadelního představení „Černé oči“ hraného 16. dubna 1922 bylo věnováno obecní knihovně 140 Kč.

27

Poté se ujal režisérství a veškerého řízení učitel Rudolf Ambrozek a za jeho vedení byl nastudován k výroční dne Svobody vážený kus „V červáncích svobody“, jenž byl hrán 29. října 1922 v Kaňovicích a 12. listopadu 1922 na Velkém Ořechově. Čistý výtěžek obou představení v obnosu 216 Kč byl uložen na Velkém Ořechově do spořitelny.

Spolek ochotníků

Z popudu učitele Rudolfa Ambrozka byl utvořen „Spolek divadelních ochotníků“ pro Kaňovice a okolí, jehož stanovy sepsal a dal zhodnotit jmenovaný zemskou politickou zprávou. Potom se pořídilo nové pořádné jeviště, jež namaloval pan Šubrt, malíř z Ludkovic.Kostru z ochoty zhotovili členové a hlavně jejich příbuzní, jako Vincenc Bernátem tesař z Hřivínova Újezda. Členstvo spolku se rekrutovalo stejným dílem z Kaňovic a Hřivínova Újezda, neboť spolek si vytkl za úkol po zaplacení nového jeviště postavit společný pomník pro padlé z Kaňovic a Hřivínova Újezda.

Největší úspěch získali ochotníci hrou „Pomněnky“ , kterou hráli 26. prosince 1922 v Kaňovicích, 27. prosince 1922 v Doubravách a 28.prosince 1922 v Hřivínově Újezdě a jež vynesla 669 Kč, takže po zaplacení jeviště zůstalo ještě 188 Kč čistého. Výtěžek byl ukládán vždy do záložny na pomník.

Zemřel P.Václav Mizera

V létě 1922 zemřel v sousední obci Hřivínův Újezd tamější rodák , oblíbený kněz P. Václav Mizera. Byl výborný kazatel, který příležitostně kázal u sv. Antoníčka, na Velehradě ana sv. Hostýně.

Ačkoliv se konal pohřeb za velikého deště, sjelo a sešlo se z blízka i zdaleka neobyčejné množství lidí, kteří jej doprovodili na jeho poslední cestě na Velký Ořechov.

1923

Divadelní ochotníci

I v tomto roce sehráli divadelní ochotníci mnoho představení v Kaňovicích, na Březůvkách v Doubravách a Hřivínově Újezdě.Tento spolek byl prvním v našem okolí. Nebylo dosud divadelních ochotníků v okolních vesnicích, ba ani na Velkém Ořechově. Teprve později viděli naše úspěchy a začaly se tvořit jiné podobné spolky.

Pomník padlých

Na jaře roku 1923 obešel R. Ambrozek příbuzné všech padlých v Kaňovicích a Hiřívínově Újezdě a požádal je o dary na pomník. Tyto se pohybovaly ve výši 100 Kč. Paní Marie Kučerová darovala 400 Kč, pan řídící Indra 200 Kč, paní Gottfriedová 200 Kč. Obec Kaňovice ve spolku s lesní správou luhačovskou darovaly 900 Kč honebních peněz, Hřivínův Újezd 700 Kč, ředitelství reifeisenky na Velkém Ořechově 200 Kč. Pomník byl objednán u sochaře Gregora v Uherském Brodě, rodáka velkoořechovského dle fotografie, kterých jako návrhy předložil větší množství. Vrch pomníku, tj. plastiku dal zhotovit v Hořicích. Za pomník a schody k němu bylo vyplaceno 4 228 Kč.

28

Celkové výdaje ( za kámen do základů, vápno, cement, kopání základů, zedníkům doprava pomníku, planýrování, atd. ) činily zaokrouhleně 5 150 Kč. K úhradě taky přispěla sbírka při slavnosti, která vynesla 370,70 Kč.Dne 23. srpna 1923 konala se slavnost svěcení pomníku na hranici kaňovsko-hř. Újezdské. Mši u pomníku sloužil a svěcení vykonal kaplan z Velkého Ořechova P. ???????

Prodej hostince

Hostinec č.p. 9 koupil od manželů Andrýskových Antonín Kubíček, rolnický syn z Ludkovic, bývalý legionář, který pojal za manželku dceru bývalého zdejšího starosty Františka Šůstka č.p. 18 Emilii a založil si v Kaňovicích existenci od 1. září 1923.

Obecní volby

Dne 16. září 1923 se konaly volby do obecního zastupitelstva jednotnou kandidátkou astarostou byl zvolen František Šůstek č.p.18, který začal úřadovat od 1. listopadu 1923.

1924

Koupě Hájů a Rybníku

Tohoto roku se uskutečnila koupě Hájů a Rybníku od velkostatkáře Otty Serényiho z Luhačovic a tak pozemky přešly trvale do rukou drobných zemědělců.

Zídka okolo pomníku

Okolo pomníku padlých byla z prostředků spolku divadelních ochotníků zaplacena zídka z hrubého pískovce, upraveno prostranství pomníku, zasazena hrázka hlohová a vysazeny 2 smuteční jasany ( které bohužel zašly ) a 2 chvojky ( stihl je tentýž osud ). Vše stálo asi 650 Kč. Úhradu opatřil spolek výnosem ze zábavy v Kaňovicích a Hřivínově Újezdě a výtěžkem hry „Furiant“.

Rozpad spolku

Po valné hromadě 20. ledna 1924 se spolek pro neshody mezi členy Kaňovskými aHř. Újezdskými rozešel a mládež v Hřivínově Újezdě si utvořila vlastní ochotnický spolek, kdežto kaňovský zanikl. Jeviště, vlastně kulisy připadly dle stanov kaňovské škole.

Biřmování

Dne 16. května 1924 byli starší žáci zdejší školy u sv. biřmování na posvátném Velehradě. Svátost jim udělil týnecký rodák, arcibiskup Leopold Prečan.

1925

Rozpočet

29

Příjmy : 8 125 KčVýdaje : 8 125 Kč

Oslava narozenin T.G.Masaryka

Dne 7. března 1925 byla vykonána oslava 75. narozenin presidenta Osvoboditele T.G.Masaryka a to v místnosti zdejší obecné školy. Proslov učinil řídící učitel Rudolf Amborzek a starosta obce František Šůstek č.p. 18.

Volby do Národního shromáždění

Dne 15. listopadu 1925 se konaly v obci volby do Národního shromáždění. Zástupcemdohlížecího úřadu byl řídící učitel Rudolf Ambrozek.Lidová strana 72 hlasyRepublikánská agrární strana 53 hlasy.Celkem odevzdáno platných hlasů 125

1926

Starosta obce : František Šůstek č.p. 18Náměstek : Josef Máčala č.p. 12První radní : Josef Šůstek č.p. 31Druhý radní : František Šůstek č.p. 15

Rozpočet

Příjmy : 11 200 KčVýdaje . 11 200 Kč

Narození

Alois Gergela 9. července č.p.13Josef Šůstek 8. srpna č.p. 31Miroslav Vaškůj 24. března č.p. 51Anežka Lamborová 6. června č.p. 14Ludmila Gergelová 30. října č.p. 25

1927

Rozpočet

Příjmy : 10 467 KčVýdaje : 10 467 Kč

Volby do zastupitelstva :

30

Dne 16. října 1927 byly konány ve většině obcí naší republiky volby do zastupitelstva.V Kaňovicích se vlastně ani nevolilo, poněvadž naši občané podali jen jednu kandidátku skupiny zemědělského lidu. Byli tudíž prohlášení zvolenými kandidáti na ní navržení.

Dne 10.listopadu 1927 se za přítomnosti rady okresní politické správy konala volba starosty, náměstka a dvou radních.

Starosta : Josef Máčla č.p. 12Náměstek : Josef Šůstek č.p. 31První radní : František Kaláč č.p. 10Druhý radní : Josef Valerián č.p. 6Členové zastupitelstva :

František Šůstek č.p. 18František Šůstek č.p. 15Vincenc Šůstek č.p. 33František Moudřík č.p. 27František Janča č.p. 20Jan Valerián č.p. 46Josef Duda č.p. 34Josef Lambor č.p. 14

Narození :

Ladislav Máčala 9. února č.p. 36Josef Šůstek 11. listopadu č.p. 37

1928

Rozpočet :

Příjmy : 9 796 KčVýdaje : 9 796 Kč

Kancelář obecního úřadu – neschválení

Starosta obce Josef Máčala č.p. 12 poukazoval na nutnost zřídit v obci obecní kancelář. Občané však neměli pochopení pro věc a na stavbu obecního domu nechtěli ani pomyslit. Poukazovali na to, že kde je starosta, tam ať je také kancelář . Proto musel starosta úřadovat doma.

Oprava školy

Tohoto roku bylo nutné vykonati některé naléhavé opravy školní budovy.Nejprve byly opraveny rozpadávající se školní komíny a školní žumpa. Potom oprýskávající omítky vnějších stěn. Byly otlučeny a nově nahozeny. Pak byla celá budova znovu olíčena.

Kronika obce

31

Kronika obce Kaňovic byla založena teprve k oslavě desátého výročí československé republiky a prvním kronikářem byl řídící učitel Rudolf Ambrozek, po něm pak starosta Josef Máčala a po něm opět starosta Josef Šůstek. Žádný však z vedených starostů se k zápisům do pamětní knihy nedostal a to pro nedostatek času a velkého návalu jiné práce, jakož i proto, že za vedení kroniky se žádný příspěvek neposkytoval.

Volby do zemského zastupitelstva :

Volby do zemského zastupitelstva se ve zdejší obci konaly 2. prosince 1928.Odevzdáno celkem platných hlasů : 175Strana lidová : 116 Republikánská (agrární) 57Strana soc. demokratická 1Komunistická strana 1

1929

Rozpočet :

Příjmy : 9 757 KčVýdaje : 9 757 Kč

Mrazy :

Koncem ledna a počátkem února napadlo v našem kraji tolik sněhu, že doprava stala se nepravidelnou a jen s velkou námahou byla udržována. V únoru severní tlaková výše s krutými mrazy v patách opanovala několikrát po sobě téměř celou Evropu. Noční mrazy v Kaňovicích dostoupily výše – 35 až – 38 º C.

Není v obci pamětníků tak kruté zimy. Ve škole bylo nutno topit od 4 hodin ráno do 4 hodin odpoledne a přece i přední okna byla stále potažena vrstvou ledu. Na štěstí byli jsme zásobeni dostatečným množstvím dříví a uhlí. Děti z rodin, které neměly dosti topiva trpěly doma zimou a přicházely už v časných hodinách ranních do školy, aby se ohřály. V důsledku krutých mrazů vydalo ministerstvo školství nařízení, aby od 15. února až do konce měsíce bylo na všech školách prázdno.

Volby do Národního shromáždění

Dne 27. října se konaly volby do Národního shromáždění. Zájem o volby byl malý.Celkem odevzdáno : 175 platných hlasůLidová strana 112Strana republikánská (agrární) 56Sociálně demokratická 7

1930

Rozpočet

32

Příjmy : 9 788 KčVýdaje : 9 788 Kč

Školní rozpočet :Příjmy : 4 447 KčVýdaje 4 447 Kč

Finanční situace obce :Finanční situace obce je špatná, jelikož obec nevlastní žádný obecní majetek. K tomu

neodkladné opravy obecních cests by si vyžadovaly nákladu alespoň 30 000 Kč, vysázení ovocných stromů v náhradu za pomrzlé v r. 1929 nejméně 5 000 Kč a nutné opravy školní budovy alespoň 10 000 Kč, úhrnem tedy asi 45 000 Kč. Nejvýše přípustná výměra obecních přirážek je 200 %, ale z nich nevyplatí berní úřad od 1.1.1930 obci ničeho.

Finanční situace okresu :Finanční situace našeho okresu je rovněž neutěšená. Dle rozpočtu činí celková potřeba

okresu na rok 1930 v řádném hospodaření 10 257 563 Kč, úhrada 4 609 130 Kč, tudíž schodek 5 648 433 Kč.

Sčítání lidu

V prosinci 1930 konalo se druhé sčítání lidu v naší republice. V naší obci proběhlo sčítání 2. prosince 1930.

Přehled počtu osob v jednotlivých domovních číslech i se jmény majitelů byl následující:

Číslo popisné : Majitel : Počet osob :1 Šůstek Josef 32 Mikel Vincent 43 Prčová Anna 34 Ivanovská Antonie 45 Josefík Josef 76 Valerián Josef 47 Mališková Josefa 58 Gajdůšek František 69 Kubíček Antonín 510 Kaláč František 311 Vaškůj František 312 Máčala Josef 613 Gergela Alois 714 Lambor Josef 515 Šůstek František 416 Duda František 317 Čechmanová Františka 618 Šůstek František 819 Duda Jan 320 Janča František 521 Mikel František 422 Horák Josef 623 Šůstková Marie 5

33

24 Mrázek Alois 625 Gergela František 626 Lambor Fabián 327 Moudřík František 428 Gajdůšková Marie 429 Minařík Josef 930 Bernátík František 931 Šůstek Josef 1132 Haramia Josef 633 Šůstek Vincenc 434 Duda Josef 335 Kaláč Vojtěch 636 Máčala Josef 637 Šůstek František 338 Šůstek Jan 639 Vojáčková Anna 1040 Gregor Jan 741 Duda František 342 Šůstek František 443 Michálek Josef 544 Náhlík Jan 545 Ambrozek Rudolf 346 Valerián Jan 847 Mikel Alois 648 Valerián Václav 349 Mališka František 650 Vaškůj Alois 351 Vaškůj Leopold 452 Šůstek Vincenc 453 Štěpáník Antonín 454 Vaškůj Josef 455 Vaškůj Jan 2

55 domovních čísel CELKEM 276 osob

Narození :

1 Karel Gajdůšek 8. září č.p. 82 Josef Vaškůj 22. září č.p. 543 Božena Bernátíková 30. června č.p. 304 Vlasta Bernátková 19. května č.p. 405 Marie Haramiová 4. září č.p. 326 Anna Máčalová 19. července č.p. 127 Marie Šůstková 2. srpna č.p. 318 Marie Gergelová 26. prosince č.p. 139 Emilie Svízelová 18. prosince č.p. 24

1931

34

Rozpočet Příjmy : 9 559 KčVýdaje : 9 559 Kč

Školní rozpočet :Příjmy : 4 362 KčVýdaje 4 362 Kč

Hospodářská situaceHospodářská situace v roce 1931 byla velmi neutěšená, neboť běžný rok byl ve

znamení vyvrcholení světové krize. Dělnictvo trpělo nezaměstnaností a rolnictvo se zadlužilo.Nedostatek peněž byl tak citelný, že v mnohých domácnostech nebylo často ani na sůl. Mzdy byly nízké a práce bylo těžko najít. Kdo našel práci, byl šťastný i když musel pracovat jao otrok od rána do večera za 10 Kč denně.

KnihovnaKnihovna obecní měla toho roku celkem na 120 svazků, většinou zakoupených

spolkem divadelních ochotníků.Knihovníkem byl Miloslav Máčala , dělník č.p. 57 a knihovnabyla umístěna v jeho domě pro nedostatek jiného vhodného místa. Půjčovalo se vždy v neděli. Počet čtenářů byl 27 a průměrný počet výpůjček měsíčně 100. Roční příspěvek obce na knihovnu obnášel 140 Kč, roční přírůstek do knihovny činil průměrně 10 svazků. Knihovní rada dbala toho, aby byly opatřovány hodnotné knihy a aby se do knihovny nedostával literární brak. Při výběru četby spolupůsobil řídící učitel Rudolf Ambrozek.

Volby do zastupitelstva obce

Dne 12. listopadu 1931 se konaly v obci volby do obecního zastupitelstva. Byly zvoleny následující osoby :

Starosta : Josef Šůstek č.p. 31Náměstek : Alois Gergela č.p. 13První radní : Jan Valerián č.p. 46Druhý radní : Alois Vaškůj č.p. 50Členové zastupitelstva :

Josef Máčala č.p. 36Alois Vojáček č.p. 39Josef Vaškůj č.p. 54Josef Horák č.p. 22Josef Duda č.p. 34Leopold Šůstek č.p. 15František Šůstek č.p. 15Vincenc Šůstek č.p. 33

1932

Rozpočet :Příjmy : 9 138 KčVýdaje : 9 138 Kč

35

Školní rozpočet :Příjmy : 4 418 KčVýdaje : 4 418 Kč

Novostavby :

Na schůzi zastupitelstva dne 21. února byla povolena stavba domku Stanislavu Mališkovi rolníku z č. 10. Novostavba byla zbudována vedle hostince Antonína Kubíčka v směru jihovýchodním. Teprve po jejím uskutečnění poznali občané, že místo bylo zvoleno nevhodně nemělo být povoleno. Stavba totiž vyčnívá do silnice, která na tom místě tvoří tak nepřirozenou a nebezpečnou zatáčku.Na schůzi zastupitelstva dne 8. května byla povolena žádost Františka Gajdůška a Marie Dudové o stavební místo na Výpustách. Obě novostavby byly toho roku uskutečněny a tím přibyla v obci další dvě popisná čísla. Domek Františka Gajdůška obdržel č.p. 59 a domek Marie Dudové č.p. 60.

Hospodářská situace :

Hospodářská situace v roce 1932 se nezlepšila, ba ještě více se zhoršovala, což se nejvíce projevovalo přibýváním počtu nezaměstnaného dělnictva. Státní stravovací akce nestačila k likvidování nedostatků.

Narození :

1 Vincent Bernatík 21. července č.p. 302 Alois Ivanovský 21. června č.p. 43 Vojtěch Kaláč 21. srpna č.p. 354 Josef Prča 9. září č.p. 565 František Šulák 30. července č.p. 476 Ludmila Bernátková 12. srpna č.p. 407 Anastázie Šůstková 14. dubna č.p. 188 Helena Valeriánová 5. června č.p. 489 Marie Valeriánová 17. září č.p. 610 Ludmila Vaškůjová 9. září č.p. 3

1933

Rozpočet :Příjmy : 9 055 KčVýdaje: 9 055 KčŠkolní rozpočet :Příjmy : 4 268 KčVýdaje : 4 268 Kč

Zastupitelstvo – žádost o stavební místo :

36

Na schůzi obecního zastupitelstva dne 27. srpna byla projednána žádost Fabiána Gergely, dělníka č.p. 25 o stavební místo pod silnicí u potoka, proti stavení Františka Mališky č.p. 49.

Učitelský sbor :

Na místní obecní škole toho roku působili : Rudolf Ambrozek, řídící učitel, František Šesták kaplan z Velkého Ořechova a Amalie Kantůrková, učitelka ručních prací a domácích nauk, která pak byla koncem roku přeložena na jiné působiště.

Sbírky :

Počátkem prosince byla uspořádána dobrovolná sbírka naturalií pro nezaměstnané. Na školní chodbě stály dvě putny, jedna na mouku pšeničnou a druhá na mouku režnou. Celkem bylo darováno 60 kg mouky pro nejpotřebnější rodiny dělníků. Během roku byla uspořádány ijiné dobrovolné sbírky a to na československý Červený kříž, ligu proti tbc a na mrzáčky a slepce.

Narození :

1 Josef Lambor 3. března č.p. 142 Josef Mališka 10 července č.p. 73 František Vaškůj 5. ledna č.p. 544 František Haramia 12. května č.p. 325 Jarmila Máčalová 11. března č.p. 576 Marie Mrázková 13. února č.p. 117 Marie Šůstková 8. října č.p. 58 Drahomíra Svízelová 27. října č.p. 24

1934

Rozpočet :Příjmy : neuvedenyVýdaje : neuvedenyŠkolní rozpočet :Příjmy neuvedenyVýdaje neuvedeny

Obecní zastupitelstvoNa jedné ze sedmi schůzí zastupitelstva se dne 28. října projednávala žádost obce Březůvek na odfaření z Velkého Ořechova a přifaření do Provodova.

Volba prezidenta :

37

Dne 24. května 1934 se konala opětná volba prezidenta naší republiky.Národní shromáždění ve Vladislavském sále zvolilo opětně a do velkou většinou hlasů T.G. Masaryka.Bylo odevzdáno 418 hlasů, z nichž 327 obdržel prezident Masaryk, 53 lístků bylo prázdných a 38 obdržel kandidát komunistů Klement Gottwald.

Narození :

1 Josef Jurák 16. července č.p. 22 Miloslav Prča 18. dubna č.p. 563 Ludmila Ivanovská 1. dubna č.p. 44 Ludmila Michálková 22. června č.p. 435 Ludmila Šůstková 3. ledna č.p. 526 Anežka Bernátíková 20. prosince č.p. 307 Ludmila Šůstková 10. prosince č.p. 18

1935

Rozpočet :Příjmy : 9 196 KčVýdej : 9 879 KčŠkolní rozpočet :Příjmy : 4 776 KčVýdaje : 5 308 Kč

Narození :

1 Antonín Mališka 20. března č.p. 72. Oldřich Mikel 21. července č.p. 283 Milan Vašica 21. září č.p. 454 Anežka Bernátíková 20. prosince č.p. 305 Julie Gergelová 17. května č.p. 616 Anna Haramiová 19. července č.p. 327 Marie Ivanovská 11. října č.p. 4

Narozeniny prezidenta :

Dne 7.března bylo vzpomenuto 85. narozenin prezidenta Osvoboditele T.G. Masaryka.Členové obecního zastupitelstva, místní školní rady a rodičovského sdružení se sešli ve vyzdobené místnosti obecní školy, kde k nim promluvil řídící učitel Rudolf Ambrozek.

Odstoupení prezidenta .

Dne 14. prosince vzdal se prezident Osvoboditel T.G.Masaryk svého úřadu k zármutku celého národa. Všichni lidé pochopili vážnost tohoto kroku, neboť z veřejného života odešel do ústraní zasloužilý státník, jehož celý národ vřele miloval.

Volba nového prezidenta :

38

K nové volbě prezidenta republiky bylo svoláno Národní shromáždění ve středu dne 18. prosince do památného Vladislavského sálu na Hradě pražském. V 11 hodin 23 minut oznamuje předseda Nár. shromáždění Malypetr za hlubokého ticha slavný výsledek. Celkem bylo odevzdáno 440 platných lístků. Z nich bylo 76 prázdných a 340 znělo na jméno Dr. Eduarda Beneše. V tu chvíli bylo ticho přehlušeno burácejícím a dlouhotrvajícím potleskem. Touto volbou bylo splněno přání lidu a prezidenta Osvoboditele a tak na nejvyšší místo dostává se opět veliký muž o němž prezident Masaryk řekl : „Kdyby nebylo Beneše, nebylo by ani republiky“

1936

Rozpočet

Příjmy : 9 320 KčVýdaje : 9 088 KčŠkolní rozpočet :Příjmy 4 978 KčVýdaje 3 840 Kč

Starosta :

Veškerá administrativní práce v obci spočívala jen na obecním starostovi, který sám jako zemědělec mohl úřadovat jen po večerech a v neděli odpoledne. Za tuto opravdu obětavou práci byl odměňován jen almužnou, která nepřesahovala 100 Kč měsíčně. Tuto práci vykonával starosta Josef Šůstek , rolník č.p. 31 vždy svědomitě, o čemž svědčí uznání nadřízených úřadů. Celkový roční příjem starosty za jeho práci činil pouze 600 Kč. Obecním pokladníkem byl Josef Máčala, rolník č.p. 36 a jeho roční odměna činila 120 Kč.

Schůze obecního zastupitelstva

Obecní zastupitelstvo se konalo tohoto roku celkem 8 x.Dne 3. července se jednalo o zhotovení nádrže pro vodu uprostřed vesnice při obecní studni v rozměrech 4 x 4 m s vyzděním a oplocením.

Cesta prezidenta Dr. E. Beneše do Luhačovic

Ve čtvrtek dne 18. června 1936 slavnostně uvítaly Luhačovice a celé okolí pana prezidenta Dr. Edwarda Beneše a jeho paní. Slavnostní uvítání bylo v lázních před Společenským domem. Děti z Kaňovic s řídícím učitelem Rudolfem Ambrozkem se zúčastnily slavnostního uvítání a s nimi i mnoho občanů.

Civilní protiletecká obrana

V noci ze dne 29. na 30. června 1936 se konalo první letecké cvičení na zdejším okrese. Byla zřízena takzvaná CPO ( civilní protiletecká obrana ). Jejím velitelem se stal řídícíučitel Rudolf Ambrozek a členy CPO byli : Leopold Šůstek, rolník č.p. 15, František Ivanovský, rolník č.p. 4, Stanislav Mališka, rolník č.p. 10, Alois Vojáček, cestář č.p. 39 a Vincenc Šůstek, rolník č.p. 33.

39

První radiový přijímač v obci :

První rádiový přijímač v obci pořídil si dne 12. července 1936 řídící učitel Rudolf Ambrozek a to čtyřlampovku značky Philips za 1 680 Kč.Brzy po tom, pořídil si amatérský radiopřijímač Fabián Gergela, dělník č.p. 61.Zájem o poslech rozhlasu byl takový, že oba jmenovaní měli v prvních dnech každý večer ve svém bytě plno zvědavých návštěvníků, kteří toužili pochopiti podstatu tohoto zázraku.

Hospodářské poměry :

Hospodářské poměry v roce 1936 se podstatně zlepšily. Nebylo již nezaměstnaných a jmenovitě v našem okolí zmizela nezaměstnanost úplně. Mnoho našich dělníků našlo práci na výstavbě nové silnice z Uherského Brodu do Luhačovic.Ovocné stromoví přineslo hojnost plodů a poněvadž i švestek bylo dosti napálilo se hodně slivovice. Od října až do vánoc se pálilo v místní pálenici a o pečenkách bývalo veselo a při takových příležitostech ozýval se ve vesnici dlouho do noci veselý zpěv a jásání.

Narození :

1 Josef Kaláč 2. října č.p. 352 Alois Šulák 25. srpna č.p. 473 Josef Šturma 3. října č.p. 254 Miroslav Vaškůj 19. září č.p. 545 Marie Ivanovská 11. října č.p. 46 Anežka Šůstková 15. února č.p. 57 Anežka Valeriánová 17. června č.p. 68 Marie Vojáčková 14. srpna č.p. 399 Anastázie Gergelová 18. listopadu č.p. 61

1937

RozpočetPříjmy : 8 363 KčVýdaje : 7 774 KčŠkolní rozpočet :Příjmy : 4 929 KčVýdaje : 5 299 Kč

Schůze obecního zastupitelstva :

Obecní zastupitelstvo konalo toho roku celkem 6 schůzí.Dne 10.ledna se projednávala žádost Jana Šůsteka, rolníka č.p. 38 o stavební místo na stavbu stodoly u kapličky.Dne 3. června byla projednána žádost Miloslava Máčaly, dělníka č.p. 57 o stavební místo na přístavbu stodoly.

Včelařství :

40

V roce 1937 bylo v obci 5 včelařů a celkem dvacet včelstev. Průměrná snůška byla 5 kg medu na jedno včelstvo a průměrné množství vosku 10 kg. Jeden kilogram medu byl za 14Kč a jeden kg vosku za 22 Kč.

Zavedení autobusové linky Uherský Brod – Zlín

Od 22. května 1937 zavedlo ředitelství státních drah v Brně pravidelnou autobusovou dopravu na lince Uherský Brod – Zlín. Nejprve jezdil jen jeden spoj a to jen v pracovní dny. Zastávka byla určena u školy na znamení cestujících. Od 1. července byl zaveden druhý spoj ato pouze v pondělí v pracovní den. Přes Kaňovice směrem do Zlína jel v 5 hodin 30 minut a nazpět v 7 hodin 30 minut. Od 12. prosince byla zavedeny již tři pravidelné spoje v pracovní dny. Přes Kaňovice směrem na Zlín v 5 hodin 30 minut, v 8 hodin a v 16 hodin 10 minut. Nazpět v 6 hodin 40 minut, 14 hodin 30 minut a v 18 hodin 10 minut.Zřízením této linky získal náš kraj pravidelné spoje s Uherským Brodem a se Zlínem, což mělo i značný význam hospodářský, zvláště pro naši obec postrádající železniční spojení. Naše jinak zapadlá vesnice ožila novým ruchem do té doby nebývalým a získala čilé spojení se světem. Přestalo již konečně tak dlouhé a únavné chození pěšky a také jezdění koňskými potahy se značně omezilo, kterého se užívalo jen v trhové dni se selaty.

Výstava v Uherském BroděDne 22. srpna 1937 zúčastnili se občané Kaňovic výstavy Slovácka v Uherském

Hradišti. Toho dne byl na výstavě návštěvou také prezident republiky Dr. Edward Beneš.

Branná výchova :

Od 1. září 1937 byla uzákoněna branná výchova, jíž podléhají mužové i ženy ve věku od patnácti do padesáti let. Střediskem branné výchovy se stal Hřivínův Újezd a to i pro obec Kaňovice a Doubravy. Prvním velitelem střediska branné výchovy se stal četař v záloze František Mikel , rolník z Hřivínova Újezda a instruktory všichni poddůstojníci, teří prošli vojenským výcvikem za republiky.

Zábavy :

V roce 1937 bylo pořádáno celkem pět tanečních zábav a jeden ples. Ples pořádala místní osvětová komise a čistý výnos 200 Kč byl darován za zakoupení knih do veřejné knihovny.

Smrt prezidenta Osvoboditele :

Dne 14. září 1937 zemřel prezident Osvoboditel T.G. Masaryk. K uctění jeho posmrtné památky konalo okresní zastupitelstvo společnou schůzi pro všechny spolky a organizace i občany. Na této schůzi promluvil ředitel školy Rudolf Ambrozek a starosta obce Josef Šůstek, rolník č.p. 31.Oba řečníci vyzvedli veliký význam jeho osobnosti, jakož i jeho dějinné poslání v historii našeho národa. Zapěním státní hymny tryzna za zemřelého skončila.

Narození :

1 Miroslav Mikel 30. září č.p. 282 Josef Šůstek 27. února č.p. 233. Leopold Šůstek 24. června č.p. 33

41

4. Marie Gajdůšková 12. září č.p. 595 Ludmila Miklová 17. prosince č.p. 416. Marta Šůstková 26. prosince č.p. 1

1938

Rozpočet :Příjmy : 9 312 KčVýdaje : 9 525 KčŠkolní rozpočet :Příjmy : 4 929 KčVýdaje : 4 708 Kč

Schůze obecního zastupitelstva

Obecní zastupitelstvo konalo v roce 1938 celkem 9 schůzí.

Volby do obecního zastupitelstva

Dne 12. června 1938 byly vykonány obecní volby. Zástupci jednotlivých složek se dohodli na jednotné kandidátce. Členy obecního zastupitelstva se stali následující :

1 Josef Šůstek, rolník č.p. 312 Alois Gergela, rolník č.p. 133 Leopold Šůstek, rolník č.p. 154 Stanislav Mališka, rolník č.p. 105 Leopold Vaškůj, rolník č.p. 506 Bernard Šůstek, rolník č.p. 187 Vincenc Mikel, rolník č.p. 288 Josef Máčala, rolník č.p. 129 Bohumil Šůstek, rolník č.p. 510 Vincenc Valerián, rolník č.p. 611 František Vaškůj, rolník č.p. 312 Alois Mrázek, rolník č.p. 11

Volba starosty byla vykonána dne 10 července 1938. Zástupcem dozorčího úřadu byl řídící učitel Rudolf Ambrozek.

Starosta : Josef Šůstek, rolník č.p. 31Náměstek : Alois Gergela,rolník č.p. 13První radní : Leopold Šůstek,rolník č.p. 15Druhý radní : Stanislav Mališka,rolník č.p. 10

Polární záře :Dne 25. ledna večer od 20.00 hodin do 20.30 hod. byla viditelná neobvyklá u nás

polární záře. Zjev to byl velmi krásný a zářil různými barvami, vyvolal však mezi lidem jisté vzrušení a obavy z čehosi nepředvídaného. Některé sbory dokonce alarmovali hasičstvo, kterépak se vydalo na cestu v domnění, že někde na severu zuří požáry.

42

Politické události ( Mnichovská zrada ) :

Rok 1938 byl rokem bouřlivých politických událostí. V září prohlásil Hitler, že utrpeníNěmců v Československé republice je nesnesitelné a že žádá jejich přivtělení k Německé říši. Dne 24. září vyhlásil prezident republiky Dr. Edward Beneš všeobecnou mobilizaci. Naše vojsko se odhodlaně postavilo na hranice, hotovo je hájit, ale naši spojenci Francouzi a Britové nás opustili. Nebyli na válku připraveni a proto naléhali, abychom Německé říši vyhověli a vydali pohraniční kraje s německou většinou. Stáli jsme proti strašné přesile a svět se chvěl starostí o mír. Tak jsme s těžkým srdcem ustoupili krutému požadavku. Uložili nám to státníci francouzští a britští s Hitlerem a Mussolinim v Mnichově 30. září 1938. Za základ rozhodování byly vzaty výsledky sčítání lidu z r. 1910. České země pozbyly asi 30 00 km² půdy a skoro 4 miliony obyvatel. V tom byl asi 1 milion Čechů a Slováků a některé kraje úplně české nebo slovenské. K slzám dojímalo, jak tam lidé zpívali naši hymnu klečíce, jak s pláčem líbali lem naší státní vlajky, když se s ní loučili. Smutně, ale krásně to pověděl spisovatel Karel Čapek : „Bože, který jsi stvořil tuto krásnou zemi, Ty vidíš naši bolest a naše zklamání, Tobě nemusíme říkat, jak nám je a jak jsou skloněny naše hlavy ….“Proto prezident Dr. Edward Beneš se dne 6. října vzdal svého úřadu a odešel za hranice, aby podruhé vybojoval naši svobodu. V čelo vlády se postavil generál Jan Syrový, Slovensko dostalo samosprávu a německé vojskoobsadilo odstoupená území.Politické strany zanikly a místo nich byly zřízeny dvě nové a sice Národní jednota a strana Práce. Pro dělnictvo byly zřízeny pracovní tábory.Dne 30. listopadu byl zvolen prezidentem republiky Dr. Emil Hácha, bývalý prezident nejvyššího soudu. Dne 1. prosince byla jmenována nová vláda s předsedou Rudolfem Beranem.Tak končil rok 1938 pro náš národ, rok mnichovské potupy, zrady a ponížení. Však duše česká neklesá, přijímá rány osudu a věří ve svaté heslo prezidenta Osvoboditele, že Pravda vítězí !.Časem vznikaly i všelijaké humorné popěvky a rčení charakterizující tehdejší poměry. Tak například dostavili-li se mládenci do sousední vesnice na zábavu a tam se jich tázali, odkud jsou, oni odpovídali řkouce ze „Zabraného“.

Narození :

1 Josef Svízela 12. dubna č.p. 242 Miroslav Šůstek 10. září č.p. 183 Josef Vaškůj 10. října č.p. 544 Helena Horáková 13. března č.p. 225 Marie Miklová 11. dubna č.p. 60

1939

Rozpočet :Příjmy : 11 618 KčVýdaje . 12 326 Kč

43

Školní rozpočet :Příjmy : 6 269 KčVýdaje : 7 668 Kč

Schůze obecního zastupitelstvaObecní zastupitelstvo mělo toho roku celkem 5 schůzí.

15. březen 1939

Dne 14. března dohodl se zrádný slovenský politik Dr. Tiso s Hitlerem o tom, že Slovensko odtrhne od Československé republiky. Toho dne byl vyhlášen skutečně samostatnýslovenský stát. Téhož dne odjel prezident Dr. Emil Hácha do Berlína.Dne 15. března časně ráno hlásil rozhlas, že německé vojsko se k nám valí ze všech stran, abylidé zachovali klid a nekladli žádných překážek. Hlasatel neustále opakoval : „Nikde nesmí dojít k incidentům !“. Naše vojsko dostalo rozkaz složiti zbraně na nádvoří kasáren a připraviti je k odevzdání Němcům. Toho dne přímo udeřilo krajně nepříznivé počasí. Ačkoliv předtím již bylo pěkně a příroda dýchala předjařím, 15. března se přírodní živly přímo rozběsnily. Do rána napadalo sněhu a vítr burácel, tvořily se vysoké závěje sněhu, z osady nikdo nevycházel. Lidé byli zamlklí, nikomu nebylo do řeči, jen si opakovali, že sama příroda se brání proti neslýchanému násilí. Byl to nejsmutnější a nejčernější den v historii českého národa a naší obce. Lidé téměř oněměli hrůzou, jen jejich pohledy vyjadřovaly otázku : A co bude dále ?Ale události nenechaly na sebe dlouho čekat, ba přímo se valily jedna za druhou, jedna chmurnější druhé. Našimi městy a osadami projížděly nekonečné kolony německých vojenských vozidel naložených válečným materiálem a odvážejících co se dalo. Dne 16. března prohlásil Hitler na pražském Hradě říšský protektorát nad zemí Českou a Moravskou a prvním protektorem se stal Konstantin von Neurath. Politické strany Národní jednota a Strana práce byly zrušeny, vláda Beranova i Národní shromáždění rozpuštěno. Bylo zřízeno Národní souručenství s padesáti zástupci výboru v čele s prezidentem Háchou a předsedou Adolfem Hrubým a stanoven pozdrav „Vlasti zdar !“. Dále byl zaveden členský odznak s písmeny NS. Dne 27. dubna byla jmenována vláda Protektorátu v čele s ing. Aloisem Eliášem.

Lístkový systém

V říjnu bylo zavedeno řízené lístkové hospodářství. Prvními zásobovacími tajemníky na obcích se stali členové bývalé pohraniční finanční stráže. První výdej potravinových lístků v naší obci provedl ještě obecní starosta Josef Šůstek spolu s řídícím učitelem Jaroslavem Vašicou. Brzy potom byl ustanoven první zásobovací tajemník pro obec Kaňovice a Hřivínův Újezd a sice Josef Spurný, bývalý člen finanční pohraniční stráže.

Nový řídící učitel :

Od 1. září 1938 byl ustanoven řídícím učitelem na zdejší škole Jaroslav Vašica, narozený 8.července 1908 v Poličné u Valašského Meziříčí, kde absolvoval učitelský ústav. Pak působil jako učitel na obecných školách zdejšího okresu, posledně ve Vyškovci, odkud pak odešel do Kaňovic, jako správce školy tenkrát jednotřídní.

44

Rozhlas

Smutné byly vánoce 1939. Jedinou útěchu vlévala nám do duše hojivá slova našich vlastenců z Londýna, abychom zůstali věrni svým ideálům a své slavné historii. Lidé se scházeli vždy večer v domech, kde měli rozhlasový přijímač a dychtivě naslouchali, až se z radia ozve hlas „Volá Londýn“, Uslyšíte zprávy , české zprávy, jež vysílá britská rozhlasováspolečnost … atd.

Scházeli se většinou ve škole a u Fabiána Gergely, dělníka č.p. 61, který si pořídil vlastní amatérský přijímač. Scházeli se, i když věděli, že se tím vydávají v nebezpečí těžkých trestů, dokonce i trestu smrti, neboť německé úřady zakázaly poslech zahraničních zpráv a na jejich šíření stanovily nejtěžší tresty, dokonce i trest smrti.

Narození :

1 Josef Šůstek 4. ledna č.p. 152 František Gergela 28.února č.p. 613 Václav Haramia 20. března č.p. 324 Josef Bernátek 6. dubna č.p. 345 František Vaškůj 17. května č.p. 36 Marie (Prčová ) Michálková 8. července č.p. 567 Zdeňka Šůstková 14. srpna č.p. 318 Josef Mikel 7. listopadu č.p. 289 Lubomír Šůstek 22. listopadu č.p. 33

1940

Rozpočet :Příjmy . 13 268 KčVýdaje : 16 881 KčŠkolní rozpočet :Příjmy : 7 219 KčVýdaje : 6 693 Kč

Schůze obecního zastupitelstva :

Obecní zastupitelstvo se konalo tohoto roku celkem 11 x.

Dne 21. dubna byli přijati do svazku obce následující příslušníci :

z obce Doubravy Alois Mrázek, rolník č.p. 11František Bernatík, rolník č.p. 30František Janča, rolník č.p. 21František Gajdůšek, dělník č.p. 59Josef Svízela, dělník č.p. 24

z obce Částkov Josef Michálek, rolník č.p. 43

z obce Provodov Josef Horák, rolník č.p. 22

45

Dne 21. června se mimo jiné zastupitelstvo usneslo zřídit v obci zavedení dávky z piva, karet a zas úřední výkon, protože běžné příjmy obce k úhradě běžných výdajů nestačí.Dále se na tomto zasedání zastupitelstvo rozhodlo upravit odměny za úřadování a to starostovi600,-- Kč ročně, za zásobovací agendu 150 korun měsíčně a za obecní úřadovnu ( otop a světlo ) 300 Kč ročně.

Konečně pak se zastupitelstvo usneslo na zavedení pracovní povinnosti v obci, vztahující se na veškeré práce spojené s úpravou obce a jejího majetku.

Dne 3. října se usneslo zastupitelstvo a vedením obecní kroniky pověřilo Josefa Máčalu, rolníka č.p. 12, za odměnu 50 Kč ročně.

Dne 16. prosince se zastupitelstvo usneslo podepsati prohlášení Západomoravským elektrárnám akciové společnosti v Brně k vypracování žádosti o státní podporu na elektrizaci obce. V uvedeném prohlášení se obec nikterak nezavázala započetím stavby, pokud by nebylyzajištěny finanční prostředky, kterých si stavba elektrizace v době jejího započetí vyžádá.

Dne 20. prosince se zastupitelstvo usneslo na vybírání dávky ze hry v karty ( za každou započatou hru z jednoho hráče jednu korunu ), z 1 litru vína 20 haléřů, a z 1 litru kořalky 40 haléřů. Dále za úřední úkony vybírati : za vyhotovení vysvědčení 5 korun, za povolení dobrovolných dražeb 20 korun, za komisionální řízení 50 korun a za rovnání mezi stranami spor vedoucími 10 korun.

Dne 29. prosince obecní zastupitelstvo upravilo honorář starostenské služby z 600 Kč na 1 000 Kč a za vedení zásobovací agendy rovněž 1 000 Kč ročně.

Narození :

1 Josef Horák 20. září č.p. 222 František Kaláč 18. září č.p. 353 Josef Michálek 23. prosince č.p. 434 Vladimír Mikel 7. září č.p. 175 Marie Máčalová 17. ledna č.p. 576 Marie Miklová 22. prosince č.p. 77 Antonie Šůstková 12. ledna č.p. 58 Marie Šůtková 31. března č.p. 239 Ludmila Vaškůjová 3. srpna č.p. 55

Vázané hospodářství

U nás se zavádí vázané hospodářství, průkazy totožnosti osob od 15 let, členové zastupitelstva podepisují vynucený slib Hitlerovi a nařizuje se odstranění obrazů a pomníků T.G.Masaryka.

V otázce hospodářství a zásobování nařízeno odvádění másla a mléka, zavedeny lístkypro cestující a hostince, zřízeny sběrny vajíček dále zavedeny dávky sena, slámy, mlecí povolení, dodávky dobytka, sběrny ovoce a zeleniny, dále dodávka obilí, smluvní výkrm vepřů, uzavřeny domácí šrotovníky a zastaven volný prodej plášťů a duší na motorová vozidlaa jízdní kola.

1941

RozpočetPříjmy 13 934 KčVýdaje 16 006 Kč

46

Školní rozpočet Příjmy 11 248 KčVýdaje 8 653 Kč

Schůze obecního zastupitelstva :

Obecní zastupitelstvo konalo se tohoto roku celkem 4 x.

Dne 4. května bylo projednána mimo jiné i žádost obecního policajta Františka Šůstkač.p. 42 o zvýšení mu služné na 600 Kč ročně.

Němčina – kurz němčiny

V tomto roce byla v obou školském a kulturním zavedena do všech škol němčina, zavedeny byly kurzy němčiny pro učitelstvo a zrušeny místní školní rady. Veřejné budovy musely být ozdobeny písmeny „V“, která měla věstiti brzké vítězství osy, ale lid opět humorně to označoval slovy „Vyženeme Vetřelce Ven“.Měšťanská škola byla přejmenována na školu hlavní.

Na rozkaz německého hejtmana Mendlíka byl zřízen na vesnici povinný kurz němčinypro obecní funkcionáře a vyučování kurzu převzal v naší obci řídící učitel Jaroslav Vašica, za poplatek 20 Kč na hodinu. Kurz po určitou dobu skutečně trval, ale řídící učitel měl s velikými těmi žáky také veliké trápení. Posluchači totiž neposlouchali, do hodin je bylo třeba neustále nutit, potřebu němčiny nechtěli pochopit a tak učitel i jeho žáci nakonec otráveni němčiny zanechali.

Nemenší trápení měl učitel s obecním starostou, s nímž se nemohl dohodnout a pokládal za nutné řešiti spor, stran němčiny vzniklý na okresním úřadě. Protože starosta se taksnadno porazit nedal, uznal i učitel na konec, že nejrozumnější bude vzájemná shoda. Dodatkem k uvedenému podotýkám, že starosta Josef Šůsek č.p. 31, který byl koncem první světové války v zajetí, naučil se hovorové němčině a ovládal německý jazyk lépe než učitel Jaroslav Vašica.

Bylo zavedeno povinné policejní hlášení o pobytu osob, pracovní knížky a statkové archy. Ve školách byla provedena revize obrazů, pomůcek a knih a které neodpovídaly duchu doby byly odebrány ke zničení. Správci školy se však podařilo ukrýti některé cenné pomůcky,obrazy a knihy před obávanou revizí.

Byly zavedeny dvojjazyčné tiskopisy, školní zprávy a vysvědčení, ve školách a v úřadech nařízeno zdraviti zdviženou pravicí a bylo taky zastaveno vyučování dějepisu.

Na nucené práce do Říše odešli :

- do Rakous :

1 Antonín Štěpánek č.p. 532 František Šůstek č.p. 423 Bohumil Minařík č.p. 294 Josef Mrázek č.p. 11

- do severního Německa :

5 František Gajdůšek č.p. 59

47

6 Bohumil Ivanovský č.p. 4

- do Mnichova

7 Jaroslav Chovanec ??? , kde se i oženil a zůstal trvale i po osvobození

Narození :

1 Stanislav Mališka 21. ledna č.p. 102 Vilém Šůstek 3. září č.p. 53 František Šůstek 21. září č.p. 154 Anežka Šůstková 1. října č.p. 525 Vladimír Mikel 26. října č.p. 16

1942

Schůze obecního zastupitelstva :

Obecní zastupitelstvo konalo toho roku celkem 4 schůze.

Dne 8. března projednalo zastupitelstvo přestavbu obecní sýpky na obecní kancelář. K vedení a obstarávání potřeb při provádění stavby byli obecním zastupitelstvem navrženi a pověřeniá tito místní občané : Alois Gergela, zedník č.p. 13, Josef Máčala, rolník č.p. 36, Josef Šůstek, rolník č.p. 1, František Vaškůj, rolník č.p. 3, Josef Michálek, rolník č.p. 43, Vincenc Mikel, rolník č.p. 28.

Usneseno, aby potřebný finanční náklad na shora uvedenou stavbu byl rozvržen na jednotlivé poplatníky v obci podle jejich přímé daně a tito jsou povinni připadající obnos hotově zaplatiti.V případě odepření placení budou peníze na úkor dotyčných vypůjčeny a na jeho majetek zaknihovány. Pokladníkem byl zvolen Josef Máčala, rolník č.p. 36.

Dne 14 května 1942 usneslo se obecní zastupitelstvo na zřízení dvacetičlenného sboru dobrovolných hasičů. Velitelem byl zvolen Stanislav Mališka, rolník č.p. 10, členy sboru : Vojtěch Šůstek, rolník č.p. 63, Jaroslav Mališka, rolník č.p. 39, Josef Valerián, rolník č.p. 48, Josef Kadlčík, rolník č.p. 46, Josef Michálek, rolník č.p. 43, Alois Bernátek, rolník č.p. 34, František Šůstek, dělník č.p. 42, František Gergela, cestář č.p. 25, Josef Šůstek, rolník č.p. 38, Josef Šůstek, rolník č.p. 23, Josef Duda, rolník č.p. 21, Leopold Šůstek, rolník č.p. 15, Alois Gergela, rolník č.p. 13, Josef Mikel, dělník č.p. 57, František Vaškůj, rolník č.p. 3, Josef Šůstek, rolník č.p. 1, Fratnšek Lambor, rolník č.p. 26, František Minařík, dělník č.p. 29, Vojtěch Šůstek, rolnický syn č.p. 31.

Přijetí do obce

Dne 29. června projednalo zastupitelstvo žádost Augustina Šůstka a usneslo se umístiti jmenovaného i jeho rodinu do domku Aloise Dudy č.p. 19, v jeho výměnkářské světnici, která byla toho času neobydlena.

Dále bylo vyhověno žádosti obce Provodov o přijetí Josefa Horáka do svazku obce.Dne 26. července bylo vyhověno žádosti Františka Šuláka o přijetí do svazku obce.

48

Zatčení :

Dne 19. března 1942 byla učiněna hospodářská prohlídka v obci u rolníka Aloise Dudy č.p. 19. Bylo nalezeno několik pytlů zatajeného obilí, přičemž byl se jmenovaným sepsán obšírný protokol. Brzy na to byl uvedený zatčen a odvlečen do Říše na 14 měsíců.Po návratu vypovídal, že s ním bylo zacházeno dobře a přibral na váze o 12 kg.

Narození :

1 Ludmila Gajdůšková 19. února č.p. 592 František Bernatík 8. dubna č.p. 393 Anna Šůstková 15. srpna č.p. 234 František Šůstek 6. prosince č.p. 335 Marie Bernátková 26. prosince č.p. 34

1943

Rozpočet :Příjmy : 44 875 KčVýdaje : 50 527 KčŠkolní rozpočet :Příjmy 14 715 KčVýdaje 10 754 Kč

Schůze obecního zastupitelstva :

Obecní zastupitelstvo se konalo toho roku celkem 5 x .

Dne 31. října usneslo se zastupitelstvo postaviti novou kůlnu pro obecní kočár a to při stodole Josefa Šůstka, rolníka č.p. 1.Současně se usneslo zbourati starou zvonici při kapličce a postaviti novou.

Dne 31. prosince byli zvoleni následující občané do kostelního výboru : Miloslav Máčala č.p. 57, Alois Vaškůj č.p. 50, Josef Šůstek č.p. 1, Alois Šůstek č.p. 33 ( předseda ), Bohumil Šůstek č.p. 5, František Šůstek č.p. 37, Josef Michálek č.p. 43, Bernard Šůstek č.p. 18.

Škola :Tohoto roku byla zdejší obecná škola organizována na dvoutřídní.Správcem školy byl

Jaroslav Vašica a vyučoval první třídu. Druhou třídu vyučoval výpomocný učitel František Naňák. Dívčím ručním pracím a domácím naukám vyučovala výpomocná učitelka Anna Jančaříková. Římsko katolickému náboženství vyučoval P. Rudolf Havelka, kaplan ve Velkém Ořechově. Učitelům bylo nařízeno tohoto roku vykonati povinnou zkoušku z němčiny. Zdejší učitelé při zkoušce neobstáli.

Narození :

49

1 Anežka Miklová 13. března č.p. 602 Marie Jančová 17. března č.p. 203 Ludmila Kadlčíková 22. dubna č.p. 464 František Vaškůj 9. května č.p. 555 František Michálek 13. července č.p. 436 Josef Šůstek 23. července č.p. 17 Vladimír Bernatík 1. října č.p. 398 Marie Šuláková 2. října č.p. 479 Ludmila Valeriánová 20. října č.p. 6

1944

Rozpočet Příjmy : 49 560 KčVýdaje : 44 086 KčŠkolní rozpočet :Příjmy : 12 150 KčVýdaje : 17 006 Kč

Schůze obecního zastupitelstva :

Obecní zastupitelstvo konalo toho roku celkem 3 schůze.

Dne 20 března se zastupitelstvo usneslo vybírati z každého psa poplatek 80 Kč.Dále se usneslo na zřízení telefonu v obci na náklad všech poplatníků v obci, kterýžto nákladbude rozvržen dle výměry půdy.

Dne 20. prosince se usneslo zastupitelstvo na schválení podmínek Poštovního ředitelství v Brně pro zřízení telefonní veřejné hovorny.

Na zákopy :

U nás v Protektorátě se činí výzva k zákopovým pracím do Beskyd. Z naší obce nastoupili : Bohumil Ivanovský č.p. 4, Josef Šůstek č.p. 38, František Lambor č.p. 26, Vladimír Gregor č.p. 40 a František Gergela č.p. 25.

Na odvoz dřeva k Hornímu Lidči pro vojenské účely byli odkomandováni : Alois Bernátek č.p. 34 s jedním koněm, František Šůstek č.p. 37 rovněž s jedním koněm, František Vaškůj č.p. 3 s jedním koněm, Josef Janča č.p. 20 s párem koní, Josef Šůstek č.p. 23 a Jaroslav Mališka č.p. 49.

Zásobování partyzánů :

Také v našich horách se skrývali stateční partyzáni a jen občas přišli do vsi, aby si vyžádali zásoby od dobrých vlasteneckých lidí. V zásobování potravinami jim pomáhali zvláště tito rolníci : Leopold Šůstek č.p. 15, Bernard Šůstek č.p. 18, František Vaškůj č.p. 3, František Mikel č.p. 17 a Josef Šůsek č.p. 31. Další partyzáni se ukrývali v cihelně Hynka Oksnera v Biskupcích.

Dne 23. dubna přeletělo směrem od jihu k severu 6 čápů.

50

Dne 23.září odevzdali majitelé motorových vozidel pneumatiky a pláště okresnímu úřadu v Uherském Brodě na potvrzení bez náhrady. Dne 20. listopadu byl bombardován Zlín.

Narození :

1 Ludmila Miklová 7. ledna č.p. 502 Stanislav Valerián 16. května č.p. 483 Antonín Šůstek 1. června č.p. 234 Marie Miklová 30. června č.p. 175 Ludmila Gergelová 29. července č.p. 616 Josef Máčala 10. srpna č.p. 547 Vojtěch Minařík 28. srpna č.p. 29

1945

Nadešel rok 1945, rok velkých tužeb po ukončení války.Dne 4. dubna byla osvobozena Bratislava a pak silné vojenské transporty denně se pohybovaly směrem od Bánova přes Uherský Brod na západ. Nebyli to již ti pyšní germáni, ale již jen trosky smutné poražené armády.

Fašisté v obci

Dne 12. dubna usadilo se v naší obci německé vozatajstvo počítající asi 200 mužů a 50 koní. Ubytovali se po celé vsi v jednotlivých domech, zabrali i školu a hospodu. Koně umístnili v selských stájích. Pobyli ve vsi do 25. dubna a hned na to přišla Slovenská brigáda, dragouni asi 70 mužů. Ubytovali se rovněž po domech a ve škole.

Partyzán

Dne 14. dubna byl partyzány zastřelen německý voják jménem Willi Dertmann. Jmenovaný držel stráž u Haramiových vrat č.p. 32 kde hlídal střelivo. Bylo to o půl noci.Německá stráž ihned zajistila starostu Josefa Šůstka č.p. 31, činila ho odpovědným a jen v nočním prádle postavila ho k mrtvole, již musel hlídat. Když starosta žádal,aby se směl aspoň obléci, když je mu zima, nebylo mu to dovoleno. Druhého dne byl podroben přísnému výslechu a před trestem smrti ho zachránila jen znalost německého jazyka, jímž se obhájil a prokázal alibi.

V noci z 24. na 25. dubna narazili partyzáni napříč silnicí mezi Kaňovicemi a Biskupicemi do země hřebíků, čímž byly poškozeny pneumatiky německých vozidel. Vůdcem té skupiny byl patrně Jan Huráb, zvaný Černý, který se po čas okupace v okolí Kaňovic zdržoval. Jmenovaný pocházel z Horního Němčí a velkou čest partyzánům nedělal.

Ráno po té události přijel do Kaňovic německý důstojník ( hejtman ) od vojenské posádky ubytované v Biskupcích. Podrobil starostu výslechu a označil ho za partyzána, při čemž mu hrozil, že bude zastřelen. Starosta se však nedal a dokazoval svou nevinu. Byl zavolán důstojník od slovenských dragounů právě ve vsi ubytovaných. Německý hejtman se s ním radil, zatím co starosta čekal na výsledek v předsíni v kanceláři. Mezi

51

oběma důstojníky se strhla prudká hádka, z níž starosta porozuměl, že slovenský poručík ho obhajuje a prokazuje jeho nevinu. Tak byl starosta po druhé zachráněn od blízké smrti.

Dne 26. dubna byl osvobozen Uherský Brod a dne 28. dubna přijelo německé dělostřelectvo, aby si hledalo vhodné stanoviště ke střelbě a dobrý kryt před ruskými letadly. Protiletecké dělostřelectvo pálilo sice po ruských stíhačkách, ale s úplným nezdarem. Jedno rumunské letadlo bylo zasaženo a zřítilo se u Biskupic. Z letadla vyskočil rumunský major a za pomoci padáku se zachránil, ale dva muži v troskách zahynuli. Major byl však němci zajat a odvezen ke Zlínu. Příštího dne kolovala zpráva, že partyzáni majora v lesích u Zlína osvobodili. Na místě neštěstí zbudovala obec Biskupce v roce 1946 rumunským hrdinům válečný pomník.

Osvobození obce Kaňovice

Dne 1. května asi v 10 hodin ráno nastala v blízkosti obce střelba z pěchotních zbraní. Lidé již několik dní před tím schovávali zásoby a v noci se ukrývali ve sklepech. Toho dne se ukryli do sklepů hned ráno, poněvadž nastával rozhodný okamžik . Vojska slavné Rudé armády učinila silný nápor na německé pozice na jihu. Střelba trvala do čtyř hodin odpoledne, kdy nepřítel jal se chvatně ustupovati. Asi dvacet minut po čtvrté hodině odpoledne vstoupila do vesnice prvá vojska slavné Rudé armády. Na ochranu svých ustupujících vojsk zanechali němci na katastru naši obce několik kulometných hnízd. Tato hnízda byla likvidována ruskými granátníky. Samopalníci pak přecházeli k jednotlivým sklepům, kde se lidé ještě ukrývali vyzývali shromážděné, aby otevřeli, neboť jsou již osvobozeni. Lidé radostně vybíhali, objímali Rudoarmějce a hned nabízelivšechno co měli.

Také ve sklepě Josefa Šůstka č.p. 1 se ukrývalo několik rodin. Poněvadž na vyzvání neporozuměli a hned neotevřeli, domníval se voják, že jsou tam ukryti němci a pustil dávku ze samopalu. Tak utrpěl zranění František Bernatík č.p. 39, ze kterého se brzy vyléčil v nemocnici.

Jinak všichni ihned pochopili, že nadešla konečně toužebně očekávaná chvíle a radostně zajásali. Ze všech stran se ozývalo volání „Sláva Rudé armádě , ať žije Rudá armáda, ať žije Stalin ! „

Obecní starosta přivítal vojenského komandanta a hned s ním smluvil na oslavu osvobození trachtaci.

Obecní policajt František Šůstek č.p. 42 vyhlásil bubnem a lidé hned nosili dobroty na místo určené – do hostince č.p. 9. Přinesli celkem :50 slepic300 vajeca několik litrů slivovice, která vojákům znamenitě chutnala. Když lidé viděli, jak vojákům chutná, nabízeli hojnost. Brzy byla Rudoarmějců plná vesnice a všechny chalupy, jásot se ozýval ze všech stran.

Malá naše vesnička nepoznala radostnějšího a krásnějšího dne nad 1. květen 1945!

Slavné toto osvobození však nebylo bez obětí. Na katastru naší obce položilo životy za naši vlast 5 hrdinů Rudoarmějců. Pět bohatýrů dřímá svůj věčný sen daleko odsvé vlasti v zemi bratrského národa. Buď jim věčná sláva !

52

Rudoarmějci se v naší obci nezdrželi dlouho. Hned druhého dne ráno se dali na další pochod směr ke Zlínu. Ještě i potom po několik dnů projížděly obcí další vojenské jednotky Rudé armády byvše nadšeně pozdravovány, ale již se u nás nezastavovaly.Po rušných událostech nastal opět očekávaný klid.

Vyučování na škole bylo zahájeno dne 14. května slavnostním proslovem, který učinil správce školy řídící učitel Jaroslav Vašica.

Válečné škody : Válečnou škodu utrpěli :

- Josef Mikel, rolník č.p. 7 (granátové střepiny zasáhly střechu obytného stavení )- Josef Horák, rolník č.p. 22 ( po zásahu granátem mu shořela kůlna )- Josef Haramia, rolník č.p. 32 ( granát prorazil střechu i strop bytu v němž náhodou

nikdo nebyl )- František Vaškůj, rolník č.p. 3 a Leopold Šůstek, rolník č.p. 15 ( škody na obytném

stavení po zásahu minovými střepinami.

Výbušniny :

Po odchodu armády zůstalo na různých místech našeho katastru mnoho pohozené munice po němcích. Byly to různé druhy ručních granátů, pancéřové pěsti, miny a kulometné střelivo. Občané byli upozorněni a vyzváni k opatrnosti.

Rovněž ve škole na skříni zůstala jedna mina po němcích a byla odstraněna až popůl roce, když nastoupil řídící učitel Josef Koníček, který jako voják poznal, že nejde o nějakou učební pomůcku, nýbrž o nebezpečnou minu. Když to učitelka předávající správu školy, Anna Skovajsová uslyšela, řekla, že by to té třídy nikdy nevstoupila, kdyby to věděla.

Schůze obecního zastupitelstva :

Obecní zastupitelstvo tohoto roku konalo 2 schůze.Dne 11. března schválilo odměnu za úřadování starostovi ročně 4.000,- Kč, náměstkovi a radnímu 1.000,-- Kč, pokladníkovi 1.000,-- Kč, zásobovacímu referentu 3.000,-- Kč.

MNV :

Místní národní výbor, který se ustavil dne 4. května měl následující složení :

Jaroslav Vašica řídící učitel předsedaAlois Mrázek rolník č.p. 11 jednatelFrantišek Mikel rolník č.p. 17 pokladníkJosef Šůstek rolník č.p. 31 členVincenc Mikel rolník č.p. 28 členVincenc Valerián rolník č.p. 6 členAntonín Štěpáník dělník č.p. 53 členFrantišek Vaškůj rolník č.p. 3 člen

53

František Šůstek dělník č.p. 42 člen

Místní národní výbor konal tohoto roku celkem 6 schůzí.

Nový MNV :

Dne 29. července konala se volba nového MNV. Do MNV byli navrženi a ve veřejné místnosti občanstvem dle politických stran schváleni tito členové :

Josef Šůstek, rolník č.p. 31 předseda za stranu komunistickouLeopold Šůstek, rolník č.p. 15 místopředseda za stranu soc. demokratickouAlois Mrázek,rolník č.p. 11 člen rady,zásobovací referent za stranu soc. demokratickouBernard Šůstek, rolník č.p. 18 člen rady za stranu soc. demokratickouVincenc Mikel,rolník č.p. 28 člen za stranu lidovouStanislav Mališka,rolník č.p. 10 člen za stranu lidovouFrantišek Mikel, rolník č.p. 17 pokladník za stranu lidovouFrantišek Vaškůj,rolník č.p. 3 člen za stranu soc. demokratickouAntonín Štěpáník,dělník č.p. 53 člen za stranu komunistickouVincenc Valerián,rolník č.p. 6 člen za stranu lidovouJosef Mikel,rolník č.p. 7 člen za stranu komunistickouFrantišek Śůstek,dělník č.p. 42 člen za stanu komunistickou

První slavné odvody branců v Uherském Brodě :

Dne 10. srpna se konaly první slavné odvody branců v Uherském Brodě v sídle Lidového domu. Z 12 mládenců bylo odvedeno 9.

Toho dne se konala v místním hostinci první lidová veselice. Byla to jedna z nejzdařilejších a nejpěknějších tanečních zábav toho roku.

Odchod do pohraničí :

Dne 15. srpna se odstěhovali do pohraničí :

- Bohumil Ivanovský, rolník č.p. 4- Náhlíková Anna, vdova i se dvěma mládenci- Jaroslav Plšek, hostinský i s rodinou- Josef Mrázek, krejčí č.p. 11- František Vaškůj, dělník č.p. 8- Rudolf Šindelka, dělník č.p. 49 i s manželkou

Nová měna

Dne 1. listopadu byla zavedena nová měna. Staré protektorátní bankovky byly zrušenya odváděny do záložen, načež byly pak vyplňovány přihlášky vkladů, cenných papírů a životních pojistek. Každý občan obdržel na vkladní list obnos 500 Kč v nových penězích. I tyto nové bankovky byly dvojí, jedny tisknuté ještě v Anglii a druhé tisknuté již u nás v osvobozené vlasti.

54

Voličské seznamy :

Dne 20. listopadu byly sestaveny první voličské seznamy, které vykazovaly k 25. listopadu 1945 celkem 214 voličů, z nichž bylo 106 mužů a 108 žen. Volební právo měli již osmnáctiletí. Tyto seznamy sestavil Josef Janča č.p. 20.

Ruské vojenské velitelství :

Vojenským velitelem okresu Uherský Brod byl gardový kapitán Vasilij Štěpanovič, který vydal dne 4. května 1945 následující rozkaz :„Nařizuji zavésti úplný pořádek v okrese, jak ve městech tak i na vesnicích, očistiti všechny ulice a dvory od veškerých odpadků a nečistoty. Povoluji volný pohyb obyvatelstva od 5 do 24 hodin místního času. Prodej lihovin pro příslušníky vojska přísně zakazuji. Přijímání na noclehy a do bytů bez povolení velitelství jak osob vojenských tak i civilních zakazuji“

Narození :

1. Bohumila Miklová dne 18. ledna č.p. 602. Josef Bernatík dne 24. března č.p. 393. Marie Šůstková dne 26. května č.p. 184. Josef Šůstek dne 10. srpna č.p. 335. Ludmila Dudová dne 26. srpna č.p. 216. Miroslav Gregor dne 9. září č.p. 40

Nový učitel p. Koníček :

Dne 15. prosince 1945 nastoupil nový správce školy řídící učitel Josef Koníček. Jmenovaný se narodil v Hradčovicích dne 18. února 1910. Studoval na reálném gymnasiu v Uherském Brodě a pak působil jako učitel na Slovensku v Čopě, pak v Sečovcích a posléze v Kojšově u Gelnice. Během okupace působil v Čechách nejprve v Košerácích, pak ve Všebořicích a posléze jako řídící učitel v Nové Vsi u Světlé nad Sázavou. Odtud pak byl přeložen na vlastní žádost do Kaňovic.Jmenovaný vyučoval prvou třídu, druhou třídu vyučovala učitelka Anna Skovajsová z Luhačovic.

1946

Rozpočet :Příjmy 100 820,-- KčsVýdaje 101 521,-- KčsŠkolní rozpočet :Příjmy 20 820,-- KčsVýdaje 28361,-- Kčs

Schůze MNV :

55

Místní národní výbor konal tohoto roku 8 schůzí.

Dne 20. ledna byl zvolen nový noční strážník, jimž se stal Josef Svízela č.p. 24.

Dne 16. února se konala volba předsedy a místopředsedy MNV, dvou členů do obecní rady, pokladníka a zásobovacího tajemníka.

Předseda MNV : Leopold Šůstek, rolník č.p. 15Místopředseda : Bernard Šůstek, rolník č.p. 18Členové rady : Vincenc Mikel, rolník č.p. 28

Josef Šůstek, rolník č.p. 31Pokladník : František Mikel, rolník č.p. 17

Dne 28. července se usnesl MNV zvýšiti služebné obecnímu strážníku Františku Bernátíkovi na 2 500,-- Kč ročně, při čemž se tento zavázal obecní kanceláře každý den ukliditi a jednou týdně náležitě vyčistiti.

Pasekáři :

Dne 14. září projednal MNV žádost pasekářů : Františka Šuláka, Františka Prče a Františka Šůstka o finanční výpomoc obce na elektrizaci pasek. MNV se rozhodl, že zmíněným pasekářům vypomůže částkou 5 000,-- Kč. František Šůstek, rolník č.p. 37 příspěvek obce 5 000,-- Kč odmítl z odůvodněním, že elektrizovat nebude.

Dále se MNV usnesl uzavřít výpůjčku na dokončení elektrizace obce u městské spořitelny v Uherském Brodě v obnosu 50.000,--Kč a požádali o její schválení u příslušného úřadu a zároveň uzavřít výpůjčku na stavbu školních záchodů, které nevyhovují.

Dále se MNV usnesl na zhotovení regulačního plánu na výstavbu obce.

Elektrizace obce :

Toho roku byl v naší obci po celé léto čilý ruch. Zasazovaly se totiž sloupy a konaly přípravy na zhotovení elektrického vedení. Všichni kdož měli čas horlivě vypomáhali a do práce se nadšením zapojovaly i školní děti. Pobíhaly za mechaniky, montéry a přenášely lehčí materiál. Když se práce chýlila ke konci, konaly hospodyně přípravy k prvému slavnostnímu rozsvícení. Tato slavnost se konala dne 9. října 1946 a byli pozváni hosté z blízka i z daleka. Z celého okolí se sešlo mnoho lidí do místního hostince, kde se slavnost odbývala a kde hudba již od večera vesele vyhrávala. Byli přítomni a zástupci elektrárenských podniků z Brna, mezi nimi ing. Tichý. Slavnostní proslov učinil předseda MNV Leopold Šůstek. Kdyžpak 9. října 1946 ve 21 hodin večer byl zapnout proud a celá obec se poprvé osvětlila, ozval se jásot na všech stranách a v hospodě i na návsi tančili mladí i staří.

Stavební místo pro školu :

Dne 17. října zabýval se MNV obstaráváním vhodného stavebního místa pro místní národní školu. Byly stanoveny celkem 3 možnosti :

1. v trati takzvaně nad dědinů „ Na obcích“2. zahrada rolníka Josefa Haramije č.p. 32

56

3. v trati zvané „Předevsí“

Dne 3. listopadu jednal MNV o úpravě cest v obci. Dále se rozhodl MNV pro zapojenístálého telefonu v obci.

Dne 2. března byly nemajetným občanům rozdávány obleky, které MNV obdržel z akce Unra.

Dne 21. března odstřeloval za vsí vojenský oddíl vykopané a nevybuchlé letecké bomby a jednu minu, která byla uložena ve škole.

Dne 15. dubna se konaly druhé pravidelné odvody branců v Uherském Brodě. K odvodu se dostavil ročník 1924. Vojenské služby schopnými byli uznáni Josef Duda, rolníkč.p. 2 a František Šůstek, dělník č.p. 62.

Oslava osvobození :

Dne 1. května konala se na návsi u kapličky oslava 1. výročí našeho osvobození. Přednášku proslovil řídící učitel Josef Koníček, zpěvy a recitace předvedla školní mládež.

Stavební místo pro novou školu :

Dne 19. listopadu přijela stavební komise, aby vyhlídla stavební místo pro novou školu. Pro stavbu bylo určeno místo na pozemku patřícím Josefu Haramiovi, č.p. 32 pod „Výpustama“.

Narození :

1. František Mikel dne 11. února č.p. 502. Ludmila Jančová dne 7. června č.p. 203. Josef Vaškůj dne 2. července č.p. 34. Pavel Šůstek dne 24. července č.p. 55. Vojtěch Bernátek dne 11. srpna č.p. 346. Zdeňka Dudová dne 31. srpna č.p. 217. František Mikel dne …. ??? č.p. 41

Otevření měšťanské školy na Velkém Ořechově :

Dne 9. prosince otevřena byla nově zřízená újezdní měšťanská škola ve Velkém Ořechově. Všichni žáci 6., 7. a 8. postupového ročníku byli zařazeni do patřičných tříd. Žáci 6. postupového ročníku navštěvovali 1. třídu, žáci 7. postupového ročníku 2. třídu a žáci 8. postupového ročníku 3. třídu. Tak postoupilo do měšťanské školy celkem 9 žáků, z toho do 1.třídy 2 žákyně, do 2. třídy 4 žákyně a do 3. třídy 2 žákyně a 1 žák. Tak poklesl počet žactva zdejší školy na 44 dětí.

1947

Odvody :

57

Dne 29. dubna byli odvedeni 2 branci a sice Vojtěch Gergela, dělník č.p. 63 a Alois Náhlík, dělník č.p. 44.

Pálení slivovice :

Tohoto roku byla dobrá úroda peckovitého ovoce a tak v listopadu a prosinci nastalo tradiční pálení slivovice v pálenici patřící rolníku Bernardu Šůstkovi č.p. 18. Pálili nejen občané z Kaňovic, ale i z přilehlých obcí a to z Biskupic, Doubrav a Hřivínova Újezda.

Narození :

1. Františka Miklová dne 30. ledna č.p. 72. Marie Valeriánová dne 15. dubna č.p. 483. Anna Šůstková dne 3. srpna č.p. 184. Ludmila Mrázková dne 27. prosince č.p. 11

Schůze MNV :

Místní národní výbor konal toho roku celkem 7 schůzí.Dne 13. ledna bylo vyhověno žádosti MNV ve Velkém Ořechově o připojení obce

Kaňovice k obvodu měšťanské školy ve Velkém Ořechově, avšak s podmínkou, že děti budoumít autobusové spojení.

Dne 17. prosince se MNV usnesl na uzavření výpůjčky v obnosu 70.000,-- Kč na dokončení elektrizace Sečí.

Místní složky a spolky :

Finanční komise předseda : František Mikel č.p. 17Místní osvětová rada předseda : Vincenc Mikel č.p. 28Knihovní rada předseda . Bernard Šůstek č.p. 18Svaz brannosti předseda : Josef Koníček č.p. 45Jednotný svaz českých zemědělců předseda . Josef Duda č.p. 21Honební výbor předseda : František Vaškůj č.p. 3Sbor dobrovolných hasičů předseda : Josef Bernatík č.p. 32Strana sociálně demokratická předseda : Miloslav Máčala č.p. 57Strana komunistická předseda : František Šůstek č.p. 42Strana lidová předseda : Stanislav Mališka č.p. 10Strana národně socialistická předseda . Josef Máčala č.p. 12

Senová brigáda :

Nedostatek píce toho roku nahradily brigády. Z celého našeho kraje odešlo na sta rolníků do pohraničí na Šumavu, kde bylo sena hojnost. Z naší obce odešlo 15 rolníků na „kaplicko“ ( jižně od Krumlova ), kde začátkem července kosili a sušili seno, pak ho dopravovali domů.Byli to : Bohumil Šůstek č.p. 5Vincenc Valerián č.p. 6Alois Mrázek č.p. 11

58

Josef Janča č.p. 20Josef Duda č.p. 21Josef Horák č.p. 22Josef Šůstek č.p. 23Vincenc Mikel č.p. 28František Bernatík č.p. 30Josef Kadlčík č.p. 46Jaroslav Mališka č.p. 49Alois Vaškůj č.p. 50Leopold Vaškůj č.p. 51Antonín Štěpáník č.p. 53Miloslav Máčala č.p. 57

1948

Politické události :

Dne 20. února vystoupili z vlády ministři politických stran : Národně socialistickéLidové

Slovenské strany demokratické a část ministrů ze strany sociálně demokratické.Konaly se manifestace na nichž pracující lid žádal, aby demise ministrů byla přijata. Tak byla utvořena nová vláda za předsednictví Klementa Gottwalda. Ve všech obcích republiky se tvořily akční výbory národní fronty, aby zvládly politickou situaci.

Ustavení Místního akčního výboru Národní fronty v naší obci :

V sobotu 28. února ustavil se v naší obci Místní akční výbor Národní fronty. Ustavující schůze se konala v místním hostinci a zájem byl značný. Lidé byli vzrušeni, tvořilyse hloučky, kde se živě debatovalo. Konečně se poněkud uklidnili a usnesli následovně :

Předseda místního akčního výboru : s. František Šůstek, dělník č.p. 42Místopředsedou místního akčního výboru : s. Fabián Gergela, dělník č.p. 61Jednatelem místního akčního výboru : s. Josef Koníček, učitel č.p. 45Členové : Josef Horák, rolník č.p. 22

František Mikel, dělník č.p. 50Antonín Štěpáník, dělník č.p. 53František Mališka, trafikant č.p. 49Alois Gergela, rolník č.p. 13Alois Bernátek, rolník č.p. 34Alois Šůstek, rolník č.p. 33Bohumil Spurný, prodavač č.p. 9Josef Šůstek, rolník č.p. 38

Smrt prezidenta Beneše

59

Dne 3. září zemřel president Budovatel Dr. Eduard Beneš. Tryzna zemřelého byla vykonána dne 12. září. Slavnostní proslov u činil ředitel školy Josef Koníček za hojné účasti občanů. Prezident Budovatel zůstane navždy význačnou postavou v dějinách českého národa.

Narození :

1. Helena Kadlčíková 1.března č.p. 462. Milada Bernátíková 13. července č.p. 323 Josef Gajdůšek 27. srpna č.p. 594 Františka Šuláková 27. srpna č.p. 475 Josef Koníček 6. září č.p. 45

1949

Odvody :V roce 1949 byl povolán k pravidelnému odvodu do Uh. Brodu ročník 1927 a 1928.

Celkem se dostavilo k odvodu 5 branců, z nichž byli tři uznání vojenské služby schopnými a sice Ladislav Máčala, rolnický syn č.p. 36 a František Šůstek, dělník č.p. 5 a Josef Šůstek , ronický syn č.p. 37.

Kulturní činnost :

Dne 9. ledna konala místní organizace KSČ veřejnou schůzi Dne 20. ledna konala se v mstní škole oslava 25. výročí úmrtí V.I. LeninaDne 24. ledna sehrála mládež divadelní hru „Kdo nepracoval, nežil“Dne 11. února konal Jednotný svaz českých zemědělců veřejnou schůzi v hostinciDne 13.. února 1949 pořádal sbor dobrovolných hasičů svůj prvý plesDne 1. března pořádala mládež končinovou taneční zábavu.Dne 1. května konala se oslava 4. výročí našeho osvobození Rudou armádou. Přednášku proslovil ředitel školy Josef Koníček, zpěvy a recitace přednesla školní mládež.Dne 2. listopadu konala se podpisová akce „Zdravice k 70. narozeninám J.V.Stalina“Dne 7. listopadu konala se oslava 32. výročí Velké Říjnové revoluceDne 20. prosince konala se oslava 70. narozenin generalissima J.V. Stalina

Schůze MNV :

Toho roku konal místní národní výbor celkem 4 schůze.

Dne 16. února projednával MNV zřízení sboru dobrovolných hasičů. Všichni členové MNV se vyslovili pro zřízení sboru. Prvým náčelníkem hasičů se pak stal s. Josef Bernatík, krejčí, který si vysloužil v presenční vojenské službě hodnost svobodníka.

Film – promítání :

Dne 24. listopadu získala místní škola darem Ministerstva školství projektor na úzký 16 mm němý film značky Almo v ceně 31.000,-- Kč. Tím byla dána možnost poskytnout nejen žactvu, ale i občanstvu značné kulturní hodnoty. Prvého promítání se zúčastnili členové MNVa MAV NF, jakož i množství lidí z řad občanů.Po celé zimní období byly promítány krátké

60

filmy za hojné účasti občanstva z nichž mnozí shlédli film poprvé v životě. Každých 14 dní se pořádaly osvětové besedy s filmem, na nichž promluvil učitel k občanům, k zemědělcům nebo k mládeži.

Prvá pětiletka :

V roce 1949 nastoupila naše republika prvý pětiletý plán budování, krátce prvou Pětiletku. Toho roku byl vypracován také prvý státní rozpočet, který nevykazoval žádného schodku. Rozpočet příjmů a vydání byl úplně vyrovnaný a vykazoval částku 89 miliard Kčs.

Krajské zřízení :

Republika byla rozdělena po stránce správní na 19 krajů. Náš krajský úřad byl umístěnv Gottwaldově, náš okres rozdělen na dva a sice uherskobrodský a valašskokloboucký.

Mandelinka bramborová :

Toho roku provedli žáci místní školy několikrát hlídací službu proti mandelince bramborové s výsledkem negativním.

Narození :

1. Jarmila Miklová 4. února č.p. 172. Marie Dudová 27. února č.p. 213. František Michálek 13. března č.p. 564 Jarmila Miklová 21. února č.p. 505. Julie Miklová 6. července č.p. 606. Alena Valeriánová 17. srpna č.p. 48

KONEC KRONIKY KNIHA I – 1911-1949

61